Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Ústav primární a preprimární edukace
Behaviorální aspekty života v rodině s dítětem předškolního věku Diplomová práce
Autor:
Tereza Klamrtová
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor:
Učitelství pro mateřské školy
Vedoucí práce:
PhDr. Jana Marie Havigerová, Ph.D.
Hradec Králové
2015
UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta Akademický rok: 2015/2016
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Jméno a příjmení: Osobní číslo: Studijní program: Studijní obor: Název tématu: Zadávající katedra:
Bc. Tereza Klamrtová P12111 N7531 Předškolní a mimoškolní pedagogika Pedagogika předškolního věku Behaviorální aspekty života v rodině s dítětem předškolního věku Ústav primární a preprimární edukace
Z á s a d y p r o v y p r a c o v á n í: Cílem práce je popsat vybrané aspekty života v rodinách s dítětem předškolního věku. Práce má explorativní charakter. V první části bude popsán současný stav poznání a bude obsahovat stěžejní kapitoly k problematice rodiny (vymezení, sociologické proměny, struktura, funkce, rituály atp.). Ve druhé části bude realizováno vlastní výzkumné šetření, jehož základním cílem bude popsat vybrané behaviorální aspekty života v rodině s dítětem předškolního věku z pohledu dítěte a z pohledu rodiče. Získané údaje budou popsány pomocí základních statistických údajů (relativní četnosti) a na základě kvalitativní analýzy (metoda rozhovoru a kresby) a budou diskutovány ve vztahu k současnému stavu poznání.
Vedoucí diplomové práce: Oponent diplomové práce: Datum zadání diplomové práce: Termín odevzdání diplomové práce:
PhDr. Jana Marie Havigerová, Ph.D. Ústav primární a preprimární edukace PhDr. Yveta Pohnětalová, Ph.D. 5.5.2014 14.12.2015 L.S.
doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. děkan
PhDr. Pavel Zikl, Ph.D. vedoucí katedry
-2-
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala (pod vedením vedoucí práce) samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Hradci Králové dne 31.11.2015
-3-
Touto cestou bych ráda poděkovala paní doktorce Janě Marii Havigerové, Ph.D za odborné vedení, přínosné rady a profesionálně vedené konzultace. Mé poděkování patří také všem rodičům, kteří byli ochotní povídat si se mnou o rodičovství a o jejich rodičovských pocitech. Díky patří i mé rodině za psychickou podporu.
-4-
Anotace KLAMRTOVÁ, Tereza. Hradec Králové: Behaviorální aspekty života v rodině s dítětem předškolního věku. Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015, …s. Diplomová práce. Anotace: Cílem práce je popsat vybrané aspekty života v rodinách s dítětem předškolního věku. Práce má explorativní charakter. V první části bude popsán současný stav poznání a bude obsahovat stěžejní kapitoly k problematice rodiny (vymezení, sociologické proměny, struktura, funkce, rituály atp.). Ve druhé části bude realizováno vlastní výzkumné šetření, jehož základním cílem bude popsat vybrané behaviorální aspekty života v rodině s dítětem předškolního věku z pohledu dítěte a z pohledu rodiče. Získané údaje budou popsány pomocí základních statistických údajů (relativní četnosti) a na základě kvalitativní analýzy (metoda rozhovoru a kresby) a budou diskutovány ve vztahu k současnému stavu poznání. Klíčová slova: rodina, pojetí rodiny, výchova, rodičovství, dítě
-5-
Annotation KLAMRTOVÁ, Tereza.. Behavioutal aspects of family life with choldren in preschool age Hradec Králové: Pedagogical Faculty, University of Hradec Králové, 2015, pp. Diploma Degree Thesis. Annotation: The aim is to describe some aspects of life in families with a child of preschool age. Work is exploratory in nature. The first part describes the current state of knowledge and will contain important chapters to family issues (definition, sociological changes, structure, functions, rituals, etc.). The second part will be carried out their own research whose fundamental objective will be to describe the behavioral aspects of living in a family with a child of preschool age from a child's perspective and from the perspective of parents. The data obtained will be described by using basic statistical data (relative frequencies) and qualitative analysis (method of conversation and drawings), and will be discussed in relation to the current state of knowledge. Keywords: family, education, concept of family, parenthood, children -6-
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 9 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 11 1
Řešený problém ...................................................................................................... 11
2
Vznik rodiny ........................................................................................................... 11
3
4
5
6
2.1
Stručný vývoj rodiny ........................................................................................ 12
2.2
Výchova ve středověku .................................................................................... 15
2.3
Rodinná pedagogika od přelomu 18. století po dnešek.................................... 17
Rodina ..................................................................................................................... 20 3.1
Dnešní rodina ................................................................................................... 22
3.2
Příbuzenství ...................................................................................................... 23
Rodinná výchova .................................................................................................... 24 4.1
Typy výchovy................................................................................................... 24
4.2
Role rodičů, sourozenců a prarodičů ................................................................ 27
4.3
Biopsychologická vývojová periodizace.......................................................... 28
Funkce rodiny ......................................................................................................... 31 5.1
Ekonomicko-zabezpečovací funkce rodiny ..................................................... 31
5.2
Biologicko-reprodukční funkce rodiny ............................................................ 32
5.3
Emocionální funkce rodiny .............................................................................. 33
5.4
Relaxační a regenerační funkce ....................................................................... 33
5.5
Výchovná funkce rodiny .................................................................................. 33
Proces rodinné výchovy .......................................................................................... 35 6.1
Složky výchovy ................................................................................................ 35
6.2
Prostředky rodinné výchovy ............................................................................ 36
-7-
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 39 7
Výzkumný design smíšený ..................................................................................... 39
8
Stanovení výzkumné metody .................................................................................. 41
9
10
11
8.1
Výzkumné šetření............................................................................................. 42
8.2
Etapy výzkumu................................................................................................. 42
Kvantitativní část .................................................................................................... 43 9.1
Vytyčené cíle kvantitativního výzkumu........................................................... 43
9.2
Metoda.............................................................................................................. 44
9.3
Výzkumné šetření............................................................................................. 46
9.4
Výsledky výzkumného šetření ......................................................................... 46
Kvalitativní část ...................................................................................................... 50 10.1
Vytyčené cíle kvalitativního výzkumu ......................................................... 50
10.2
Metoda kvalitativního výzkumu ................................................................... 51
10.3
Výzkumný soubor ........................................................................................ 53
10.4
Explorativní výzkum - strukturovaný rozhovor .......................................... 54
Diskuze ................................................................................................................... 56
Závěr ............................................................................................................................... 58 Literatura ......................................................................................................................... 60 Seznam ............................................................................................................................ 64 Příloha č.1 – Transkripce rozhovorů........................................................................... 65 Příloha č.2 - Souhlasy rodičů s pořizováním záznamů ............................................... 73 Příloha č.3 – Kresby dětí............................................................................................. 81 Příloha č.4 – Foto dětí ................................................................................................. 91
-8-
Úvod Tato práce je určena k přiblížení a užšímu porozumění v oblasti rodin s předškolním dítětem. Zabývá se problematikou pojmu rodina, historie rodiny, funkce rodiny, typy rodin, výchovnými aspekty, dopad dnešní doby na rodinu a jejich fungování a především vnímání dítěte pojmu rodina a význam rodiny a společně trávených chvil. Kvantitativně nám přibližuje společné činnosti rodičů a dětí. Také objasňuje v kvalitativní míře konkrétní vnímání dětí průběhu fungování rodiny a chápání pojmu rodiny. Rodina je základním stavebním prvkem ve vývoji lidstva. Bez regenerační funkce rodiny by nevznikaly následující generace a ty by se dále rozvíjely. Toto je základní podmínkou pro další rozvoj a pokrok v následujících obdobích. Rodina je základ společnosti, je kolébkou lidstva, je kolébkou výchovy. Zdravý tělesný a duševní vývoj dítěte, jeho štěstí úzce souvisí s faktem, v jaké rodině žije a vyrůstá. Rodiny jsou různé - šťastné, nešťastné, uspořádané, rozhádané. Dětské štěstí je podmíněné manželskou harmonií rodičů. Tyto pocity a okolnosti nás a naši osobnost ovlivňují již do raného dětství. Uspořádaný rodinný život si vyžaduje především pevný charakter rodičů. Nesmíme zapomínat, že i naši rodiče jsou ovlivněni výchovou svých rodičů. Tento fakt, je protkán od generace ke generaci. Pozitivní příklad života rodičů je tím nejpůsobivějším prostředkem při formování osobnosti dítěte. Ve spokojené a dobře fungující rodině všichni drží spolu, atmosféra je plná vzájemného porozumění a respektu. Je zde cítit něco co se nemůže koupit, ale co se musí pěstovat, a to je láska jednoho k druhému. V dobré rodině se ví, že výchova není jen zákaz a příkaz, je to odevzdání celého citového bohatství. Současná hektická doba, tlak na naši osobu a na osoby v našem okolí, jako by nebyla vhodná pro harmonickou rodinu. Všichni někam pospíchají, nemají čas na rodinu, neumí řešit rodinné problémy, nejsou zralí pro rodičovství, dochází k rozložení rodiny a toto nejvíc postihuje hlavně děti, jejich osobnost a psychiku. Od dávných dob je přirozený jev, že rodina je pospolu tím, že se toto schéma v současné době často mění, nabouráváme tím přirozenost a pro děti je často těžké pochopit a vypořádat se s danou situací.
-9-
Základním tématem této práce jsou výchovné aspekty života v rodině. Proto se práce nejvíce věnuje především rodinám s dětmi předškolního věku. Rodinám harmonickým, ale také rodinám, které řeší nevšední i všední situace. V praktické části je navázáno na zjištění teoretické části, poté aplikováno na samotný výzkum kvantitativní i kvalitativní. Cílem kvantitativního výzkumu je přiblížit množství společně trávených činností rodičů s dětmi. Kvalitativní výzkum je zaměřen na užší skupinu dotazovaných a přiblížil čtenářům denní rituály rodin a vnímání dítěte pojmu rodina formou odpovědí na otevřené otázky a kresbou. Vybrány byly výzkumné metody a nástroje, sestavený postup výzkumu, vytvořené otázky odpovídající věkové skupině a jejich vyhodnocení.
- 10 -
TEORETICKÁ ČÁST 1 Řešený problém Behaviorální vědy jsou vědy o chování, obvykle se míní chování lidí. Zpravidla je k těmto vědám řazena pedagogika, psychologie, sociologie aj. Behaviorismus je psychologický směr zastávající názor, že předmětem vědeckého zkoumání by mělo být pouze pozorovatelné, měřitelné chování organismu. Zvýrazňuje úlohu vnějších podnětů. Prostředí, záměrné působení. (Průcha J., Walterová E., Mareš J.,1995, s.29) Mění se výchovné aspekty rodin společně s rozvojem společnosti? Jak velký se klade důraz na společně trávený čas a výchovu v dnešních rodinách? Jsou naplňovány všechny funkce rodiny (ekonomická, biologicko-reprodukční, emocionální, relaxační a výchovná)? Jak a za jakým účelem vznikala rodina a její funkce.
2 Vznik rodiny Každá lidská kultura přizpůsobuje rodinu svým potřebám a tradicím. (Matoušek O., 2003, s.21) Středověká rodina fungovala jinak než dnes. Většina obyvatel žila na venkově. Rozhodujícím prvkem byl majetek a majetkové vztahy. Veškerá činnost rodiny byla podřízena k udržení a rozšíření majetku. Život hospodářského zvířectva byl často ceněn více než život členů rodiny. Vyskytovala se promiskuita, často docházelo k mimomanželským stykům a tím i k vysokému počtu nemanželských dětí. Ke svému okolí byla rodina otevřená, v domě žilo velké příbuzenstvo, poměry byly stísněné a chybělo soukromí jak pro děti, tak i pro rodiče. Pokrmy se podávaly společně většinou v jediné místnosti stavení. Kulturní život rodiny se omezoval především na církevní události a jedinou možností, kde se mladí lidé mohli setkávat, byly vesnické slavnosti. Citový život rodiny takřka neexistoval. V období mezi 16. -19. století se tématem rodiny a jejími formami a vývojem zabýval L. Stone. Zpočátku byly rodiny malé skupiny (rodiče a děti). Tehdejší délka života lidí zabraňovala vytvoření trojgeneračních rodin. Rodina udržovala blízké kontakty s celou komunitou. Rodina nenaplňovala emocionální funkci. Plnila především funkci ekonomickou, proto byla manželství uzavírána na základě majetkových vztahů. Láska byla téměř považována za něco nepřípustného až nemoc. Také pojem rodina nebyl užíván. Používal se pojem dům,
- 11 -
domácnost. Nejednalo se o pokrevní příbuzenské svazky, spíše vymezení prostoru. Do domácnosti (dnešní rodiny) patřilo i služebnictvo. (Jůva V., Blatný, 1996) Na přelomu 17. a 18. století se naopak rodina vymezovala oproti celé společnosti. Kladen byl důraz na mateřskou lásku a hlavní autoritou byl otec. Fáze, která přetrvává dodnes, se začala objevovat již během 19. století. Velký obrat ve svobodě volby partnera, láska jako důležitý cit, důraz kladen na citové vazby a ochrana svého soukromí vůči okolí. Také se začal zvyšovat průměrný věk, tudíž rodiny byly rozvětvenější a i trojgenerační. „Univerzální rozdíly v tom, co od sebe v rámci rodiny muži a ženy čekají, jsou u nás patrně větší, než v zemích, kde se mohlo plně rozvinout ženské emancipační hnutí a kde jsou ženám přístupnější společensky významné pozice pracovní i politické. Mezí těchto rozdílů jsou však ve všech společnostech biologicky naprogramované rozdíly v chování mužů a žen.“ (Matoušek O., Rodina jako instituce a vztahová síť. 2003, s.41) V dnešním světě se mění pohled na ženu pouze jako na matku. Ženy jsou rovnoprávné s muži, objevují se případy otců na mateřské dovolené. Funkce matky a otce se mění, ekonomická funkce rodiny často potlačuje péči o děti. Ženy dosahují vyšších a lépe placených pozic v práci. Dochází k žití bez manželského svazku, lidé mají možnosti, volby. Posouvá se hranice věku prvorodiček, také díky antikoncepci. Celá společnost a také funkce rodiny se přizpůsobuje životnímu stylu 21. století. Rodina je obvykle definována jako malá sociální skupina, která vzniká manželstvím a umožňuje: o vzájemné soužití mezi oběma manželskými partnery o soužití rodičů a jejich dětí o utváření vztahů mezi příbuznými o utváření vztahů mezi rodinou a společností (především školou)
2.1 Stručný vývoj rodiny Výchova provází lidstvo od nepaměti. O nejranějším období vývoje lidské společnosti a způsobu výchovy nemáme písemné záznamy. O výchově v prvobytně pospolné společnosti
si
můžeme
dělat
představu
pouze
na
základě
prehistorických,
archeologických a etnografických výzkumů. V této společnosti byl skupinový způsob života. Všichni společně pracovali, aby zajistili obživu členů skupiny. Společně pracovali a co získali, bylo téměř ihned spotřebováno. - 12 -
Znalosti lidí byly v té době ještě malé, proto je děti snadno přejímaly od dospělých tzv. nápodobou. Neexistovala tedy žádná výchovně vzdělávací instituce. Výchova měla jednotný charakter. První diferenciace výchovy vznikla v souvislosti s přirozenou dělbou práce. Muži lovili, vyráběli zbraně, bojovali a zajišťovali bezpečnost skupiny. Ženy vařily, šily oděvy, staraly se o domácnost apod. V souvislosti s touto přirozenou dělbou práce probíhala odlišná výchova hochů a dívek. Těžiště tvořila pracovní výchova. Elementární rozumová výchova spočívala v předávání zkušeností získaných pozorováním přírodních a společenských jevů. Existovala samozřejmě i mravní výchova, neboť v každé společnosti je nutno dodržovat určitá pravidla soužití (např. projevování úcty stařešinům, rodičům, dodržování zvyků kmene apod.). Mravní výchova byla často doprovázena výchovou náboženskou (uctívání bohů, účast na náboženských obřadech atd.). K zajištění bezpečnosti členů skupiny byla důležitou složkou výchovy mužů výchova vojenská (výcvik v zacházení se zbraněmi). Některé znalosti se předávaly zasvěcovacími obřady, tzv. iniciacemi, při kterých se mladí hoši (někde i dívky) zúčastňovali i určitých zkoušek dospělosti. Iniciace probíhaly tím způsobem, že mladí byli po určitou dobu (několik týdnů či několik měsíců) oddělení od ostatní společnosti a byly jim předávány určité vědomosti a dovednosti. Vše bylo často spojováno s magií. Hoši byli podrobováni obřízce, tetování, museli ulovit nějaké zvíře apod. Dívky se též seznamovaly s určitými dovednostmi, mýty. Postupně, jak se společnost vyvíjela, došlo k oddělení pastevectví a zemědělství, vydělení řemesel a oddělení duševní a fyzické práce. Z prvobytně pospolné společnosti se stala společnost rozdělená na určité třídy. Začalo vznikat soukromé vlastnictví. Vědomosti se staly vlastnictvím jen některé třídy. Vznikl řád otrokářský.
2.1.1 Otrokářský řád Antické Řecko bylo složeno z malých městských států. Nejvýznamnější z nich byly Sparta v kraji zvaném Lakónie a Athény v Attice. V těchto státech se vyvinuly odlišné způsoby výchovy. 2.1.1.1 Sparta Sparta (též Lakedaimón) byla aristokratickým zemědělským státem v jihovýchodní oblasti Peloponésu. Obyvatelstvo se skládalo z nepatrné menšiny vládnoucí pozemkové šlechty, dále z neplnoprávných obyvatel, tzv. perioiků a dále ze státních otroků, heilótů, kteří tvořili 90 % obyvatelstva. Byli přidělováni státem na pozemky šlechty a nebyli - 13 -
soukromým majetkem. Ve Spartě neustále hrozilo povstání otroků, proto zde byla neustále vojenská pohotovost. Spartskou výchovnou soustavu vytvořil svými zákony v 8. stol. př.n.l. Lykúrgos. Výchova byla věcí veřejnou, šlo o státní výchovu svobodných občanů. Zaměřena byla hlavně na tělesný a vojenský výcvik, otužování, přemáhání bolesti, únavy, hladu. Co se týká rozumové výchovy, šlo pouze o elementární znalosti čtení, psaní, počítání. Z řecké literatury se seznamovali hlavně s Homérovými básněmi a Ezopovými bajkami. Zpěv a tanec byl pěstován jako prostředek pro podnícení odvahy a bojovnosti. Vliv rodiny na výchovu se potlačoval. Vychovával stát. Hned po narození byly děti prohlédnuty. Nemocní jedinci byli pohozeni dravé zvěři do propastí. Do 7 let byly děti vychovávány v rodině, pak šly do státního ústavu. 2.1.1.2 Athény Proti zemědělské Spartě byly Athény bohatým obchodním centrem. Měly vlastní přístav Peiraieus. Obchodovaly se Středomořím – s Malou Asií, Egyptem, Fénicií. Cíl výchovy byl tzv. kalokagathia, ideál krásy a dobra, pokus o syntézu výchovy tělesné, rozumové, mravní a estetické. Fyzická práce byla nedůstojná pro svobodné občany, byla pouze pro otroky a chudé obyvatelstvo. Do sedmi let byly děti doma pod dozorem chův a učených otroků. Obsahem jejich činnosti byla hra s kostkami, s míčem, lepení, vyřezávání, vystřihování, pravidla slušného chování, pohádky, mýty. Dívky zůstaly i po sedmém roce doma pod dozorem matky. Jejich rozumová výchova se podceňovala. Učily se vést domácnost, tanci, hudbě a zpěvu. Chlapci chodili do soukromých škol. Doprovázel je tam otrok, paidagogos (ten, kdo vede dítě). (Jůva V., 1997) V pozdějším období do (6. stol. př. n. l.) existovala rodinná výchova, která byla zaměřena na přípravu zemědělce a vojáka. Otec měl absolutní moc. Narozené dítě se mu kladlo k nohám. Jestliže ho pozvedl, uznal jeho právo na život. Nezdravé děti byly usmrceny ihned. K dalšímu odstranění i zdravých dětí docházelo při velmi špatných finančních podmínkách rodiny. Od rodičů získaly děti elementární vzdělání ve čtení, psaní a počítání, učily se práci na poli.
- 14 -
2.2 Výchova ve středověku Po zániku otrokářského řádu se začal v Evropě utvářet řád feudální. Společnost se diferencovala na stavy (šlechta, duchovenstvo, měšťané, poddaní). Dále se šlechta a duchovenstvo diferencovali na vyšší a nižší, měšťané na městský, patriciát a řemeslníky, městskou chudinu atd. Podle příslušnosti ke stavům se lidem dostalo určité výchovy a vzdělání. Křesťanství je středem veškerého výchovného působení. Do nového výchovného systému jsou převzaty jen ty prvky antické kultury, které nejsou v rozporu s křesťanskou vírou. Středověká rodina fungovala jinak než dnes. Na venkově byl rozhodující majetek a majetkové vztahy a proto hlavní pozornost byla věnována udržení a rozšíření majetku a tomu byla podřízena veškerá činnost rodiny. Život hospodářského zvířectva byl často ceněn více než život členů rodiny. Vyskytovala se promiskuita, velmi často docházelo k mimomanželským stykům, vysoké počty nemanželských dětí. Rodina byla ke svému okolí otevřená, v domě žilo velké příbuzenstvo, poměry byly stísněné, chybělo soukromí rodičů i dětí. Jídlo bylo podáváno společně všem a kulturní život rodiny se omezoval zejména na církevní události a vesnické slavnosti, které umožňovalo mladým lidem vzájemně se seznámit. V dalších letech pokračovala industrializace a urbanizace, ale také vznikaly chudinské čtvrti a měšťanské rodiny a rodina převzala jinou roli, roli socializační. Přichází nová radikální kritika, rodina se mění, pohled není omezený pouze na západní svět. K tomu přispělo několik důvodů: o padl pohled na monopol rodiny jako legitimního sexu; o padla nemožnost předmanželského sexu; o padl monopol rodiny při socializaci dětí (výchova dětí probíhá i u druha a družky, případně homosexuálních partnerů; o zaniklo doživotní a nezrušitelné manželství (považováno za občanskou, ze které může kdykoliv a kdokoliv odstoupit); o ztráta reprodukční funkce, funkce péče o nemocné (zdravotnictví), zajištění vzdělávání (školství). - 15 -
o Zůstávajícími funkcemi rodiny jsou zábava, konzum (spotřeba) a citové bezpečí, přičemž zábavu a spotřebu si můžeme obstarat i mimo rodinu, zbývá tedy citové bezpečí. o rodina rezignuje i na biologickou reprodukci, stoupá podíl celoživotně bezdětných párů; o mateřství přestává být pro ženy celoživotním úkolem, bývá vtěsnáno mezi „kariéru“ a ta se stává pro ženy stejně důležitou jako pro muže. Sociologie rodiny postupně rezignuje na snahu vytvořit velké abstraktní teorie rodiny aplikovatelné na všechny její modely. Z těchto důvodu je nezbytné zachovat původní funkci rodiny a tu dále rozšiřovat ve spolupráci s předškolskými i školskými institucemi.
2.2.1 Jan Amos Komenský Významnou osobností, která ovlivnila pohled na výchovu dětí, byl v této době Jan Amos Komenský (28. 3. 1592 – 15. 11. 1670). Narodil se na jihovýchodní Moravě, pravděpodobně v obci Nivnice u Uherského Brodu. Až do dospělosti používal podle svého rodu jméno Segeš. Pocházel z českobratrské rodiny. Záhy osiřel. Pobýval nějaký čas u tety ve Strážnici. Po vypálení Strážnice odešel k sestře do Přerova. Do té doby nebylo o jeho výchově příliš dbáno. Teprve v Přerově začal navštěvovat latinskou školu a později odtud odjel do Německa na univerzity v Herbornu a Heidelbergu. V roce 1632 dokončil Informatorium školy mateřské, které bylo určeno rodičům, hlavně matkám. Mělo sloužit jako návod na výchovu dětí v předškolním období v rodině. Jde zvláště o rozvoj smyslů a představ o okolním světě. Ve dvanácti kapitolách jsou zde shrnuty rady, jak rozvíjet dítě po stránce rozumové, mravní, tělesné, pracovní a náboženské. Důležité jsou první poznatky z oblasti hospodářské. Zajímavé a na svou dobu moderní jsou pasáže věnované nastávajícím maminkám (jak se připravovat na příchod dítěte, jak pečovat o své zdraví a tím vlastně i o zdraví dítěte, být v dobré pohodě apod.). Ve výchově přikládá Komenský velký význam dobrému příkladu. Příkladem mají být rodiče, učitelé, všichni, kdy s dětmi pracují. Myšlenky Komenského zůstávají i v dnešní době stále živé a jsou pro nás zdrojem inspirací a poučení. Ceněn je zvláště jako
- 16 -
pedagog, nesmíme však opomíjet ani jeho činnost teologickou a názory filozofické. Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 a byl pohřben v kostelíku v nedalekém Naardenu. (Jůva V., 1997)
2.3 Rodinná pedagogika od přelomu 18. století po dnešek Roku 1774 na popud Marie Terezie zpracoval reformu rakouského elementárního školství Johann Ignaz Felbiger (1724-1788). Felbigerův Všeobecný školní řád zavedl povinnou šestiletou školní docházku. Vznikly tři typy škol státní školy: školy triviální, hlavní a normální. Souběžně s proměnami pedagogické teorie se v průběhu 20. století objevují v Evropě i USA pokusy o nový model školy, které by více, než školy klasické, uplatnily a podpořily moderní principy vzdělávání a výchovy nové generace. (Jůva V., 1997)
2.3.1 Alternativní školy Od počátku 20. století vzniká hnutí zvané pedagogický reformismus. Představitelé tohoto směru kritizovali dosavadní způsob vzdělávání – memorování a intelektualismus herbartovské školy. Chtěli vytvořit školu moderní, která by nepotlačovala osobnost žáků. Škola má být zajímavá a přitažlivá. Vycházeli z myšlenek Rousseauova pojetí přirozené výchovy, Tolstého volné školy a Deweyových a Spencerových názorů na nutnost praktického vzdělání, které by připravovalo žáky pro život. Československo dvacátých a třicátých let bylo jednou z velmi progresivně propagujících zemí rozvoje alternativního školství. Typologie alternativních škol : klasické, církevní, moderní školy. (Průcha J., 1996) „Alternativní školy se rozvinuly ve světě jako pestrá varieta specifických druhů a forem vzdělávacích zařízení. Každý druh alternativní školy má své vlastní rysy, jež se v jiných druzích nevyskytují. Proto není snadné celkově tyto školy charakterizovat.“ (Průcha J., Alternativní školy. 1996 s.18) Alternativní školy lze charakterizovat v pěti obecných rysech. Pedocentrické zaměření, aktivní škola, komplexní výchova, chápání školy jako živého společenství a posledním z pěti obecných rysů je heslo „z života pro život“. 2.3.1.1 Montessoriovská škola Předškolní výchovou se zabývala italská lékařka Maria Montessoriová (1870-1952). Zřídila v Římě Dům dětí, pro děti od 3 do 7 let. Děti podle Montessoriové mají mít zajištěn svobodný rozvoj svých tvůrčích schopností. Dítě si zaměstnání svobodně volí, - 17 -
pracuje svým tempem. Montessoriová organizovala i mezinárodní kurzy pro vychovatele a pořádala přednášková turné po Evropě a Americe. Montessoriovská škola jako jedna z alternativních škol se rozšířila do mnoha zemí. Po roce 1989 existují tyto školy i v České republice. Montessori pedagogika má své základní principy, metody a myšlenky, které jsou úzce propojené. Není třeba lpět na dodržování principů, mohlo by se stát, že by principy až příliš svazovaly. Partnerský přístup je vzájemná úcta a respekt. Dbá na to, abychom se k dětem nechovali tak, jak bychom nechtěli, aby se chovaly ony k nám. Spoluvytváření pravidel vede k dodržování určených mantinelů. Respekt k dítěti umožnuje vytvářet si již od útlého věku sebeúctu, mít vlastní názor, umět vyjádřit souhlas i nesouhlas. Vzdělávací princip montessoriovské pedagogiky lze shrnout do hesla: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Montessori umožňuje také svobodnou volbu práce. Dítě si samo rozhodne, s jakou oblastí učebních pomůcek si chce pracovat, kde, s kým a kdy. Vše se odvíjí od individuálních potřeb dětí a respektování individualit. Učitel se snaží podpořit nezávislost dítěte, tím ho vede ke svobodnému vývoji. Neustálý dohled by dítě omezoval v samostatnosti, naučení se sebekázni a odpovědnosti. Učitel je přirozený, upřímný, klidný s tichým hlasem.
S dítětem empatizuje, nehodnotí a
neodsuzuje. Montessori učení provází třístupňová výuka. Na sebe navazující tři fáze, které umožní komplexní pochopení nové látky. První fáze je pojmenování učitelem. Uvedení do práce a propojení smyslu a pojmenování. Učitel má za úkol probudit v dítěti zájem. Druhá fáze je fáze znovupoznání. Úkolem této fáze je poznat předmět a pojmenovat ho. Je to tedy ověření první fáze, kde dochází ke spojení předmětu s jeho názvem. Poslední, třetí fáze, je aktivní použití. Poslední ověření první fáze. Učitel se ptá na daný předmět a zkouší, zda si dítě zafixovalo předmět jeho názvem. Nadále vhodně zakomponuje předmět do další práce. Montessori systém hodnocení probíhá již v průběhu práce. Není to známka, ale zpětná vazba daná učitelem, která je zaměřená na celou práci, nikoli na výsledek. Účel hodnocení je nasměrování k dalším pracem. Systém Montessori není veřejné srovnávání dětí. 2.3.1.2 Waldorfská škola Duchovním tvůrcem waldorfské školy a pedagogiky je Rudolf Steiner (1861-1925), německý filozof a pedagog. Vychází z antroposofie, což je soustava filozofickopedagogických názorů, které vycházejí z křesťanství, přírodní mystiky, idejí platónských, buddhisticko-hinduistických, z okultismu. Předpokládá se existence nesmrtelné duše, její převtělování (reinkarnace), působení osudu (karmy) apod. - 18 -
Na výchovu ve waldorfských zařízeních je nahlíženo jako na vývojový proces. Smyslem je přizpůsobit učební plán potřebám a schopnostem dítěte. Waldorfské školy mají za úkol i vedle klasického obsahu vzdělávání také všestranný rozvoj v praktických a uměleckých činnostech. Je to proto, že nadání dětí se velmi liší. Vedle klasických pracovních předmětů zde najdeme také pletení, zahradnictví, knihařství, ponk, tkaní, zeměměřičství, vaření a jiné. Každé dítě má možnost nalézt si v učebním plánu to „své“. Má možnost vyniknout a tím zabráníme velkým rozdílům mezi nadanými, zručnými a méně nadanými, zručnými dětmi. Hodnocení dětí probíhá neustálou živou formou v průběhu učení. Vysvědčení je na konci školního roku formou ústní a obsahuje celkové shrnutí roku. Waldorfská pedagogika klade důraz na spolupráci žáků, která zásadně předčí soutěživost mezi dětmi. Snaha tohoto pedagogického směru je především dosáhnout souladu mezi vědou, duchovními hodnotami a uměním. Metody užívané učiteli waldorfských škol k naplňování výchovných a vzdělávacích cílů obsahují rytmus, pohyb a obraz.
Vyučování probíhá ve vyučovacích blocích –
epochách. Blok je dlouhý dvě hodiny a rozdělen na části – rytmika, vyučování a vyprávění. Blok je určen na 3-4 týdny, kdy učitel rozvádí jedno téma (např. stavba domu, dějiny Čech). Velkou odlišností od běžných škol je absence učebnic. Učitelé si samy sbírají materiály, ze kterých dále pracují.
Cílem waldorfských pedagogů je
výchova svobodného člověka. (Průcha J., 1996) 2.3.1.3 Výchova podle Daltonského plánu Na konci 19. století vystoupila do popředí, zvláště v USA, snaha po individualizaci vyučování. Helena Parkhurstová (1897-1957), americká učitelka působící na škole v Daltonu, vytvořila tzv. daltonský učební plán. Poprvé byl zaveden do praxe na vyšší škole a to v roce 1920 ve státě New York. Parkhurstová byla ovlivněna svým cestováním a to především po Itálii, kde se setkala s myšlenkou Marie Montessori. Stala se též její žákyní. Do bývalého Československého státu byl zaveden daltonský plán díky Václavu Příhodovi. Podstatu popsala Helen Parkhurstová ve své práci Výchova podle Daltonského plánu. Veškeré studium je založeno na samoučení podle vlastního programu. Hlavními principy jsou volnost, spolupráce a samostatnost. Žák se učí odpovědnosti, samostatnosti, práce se svobodou, ale také práci v kolektivu. Každý žák dostává program práce na jeden měsíc, pro každý předmět zvlášť. Žák pracuje vlastním tempem,
- 19 -
začne libovolným předmětem, ale ví, že za měsíc by měl mít zadané úkoly splněny.Po splnění zadaných úkolů je na žákovi, jak se zbývajícím časem naloží a co bude jeho náplní. Žák přechází z jedné odborné pracovny do druhé, tam je mu k dispozici učitel, radí mu, poskytuje vhodnou literaturu apod. Učitel by se dal nazvat „průvodcem a rádcem“. Odpovídá na dotazy, opravuje písemné práce a snaží se, aby rozptyl mezi žáky nebyl příliš velký. Hudební, výtvarné a tělesné výchově i ručním pracím se věnují žáci společně. Nespornými klady daltonského plánu je svoboda žáků, práce vlastním tempem, rozvoj samostatnosti. Možnost samostatného rozhodování, plánování, rozvržení času a činností. Ale také bezesporu zodpovědnost za sebe samého. Nedostatky se projevují v převaze knižního získávání poznatků, chybí častější procvičování a opakování, je méně příležitostí ke kontaktu se spolužáky, a tedy k vzájemné pomoci a spolupráci. V současné době se na školách využívají prvky daltonského plánu. Do výuky se zařazují tzv. Daltonské bloky. Žáci chodí do obvyklých tříd, učí se společně a samostatně pracují např. dva dny v týdnu po dvou hodinách. Při tom se učí spolupracovat a radí si navzájem.
Tento model je pro žáky nejen obměnou
každodenního stereotypu ve třídách, ale také možností spolupráce.
3 Rodina „Domov pro nás znamená místo, kde jsou „naši“. Povšimněte si, jak je to jednoduché a výstižné slovo! Místo, kde jsou naši lidé, ti kdo k nám patří a k nimž patříme my. Místo, kde jsme přijímáni takoví, jací jsme. Kde se nemusíme přetvařovat, kde nemusíme nic předstírat, ba dokonce kde ani nesmíme nic takového dělat. To bychom kazili domov sobě i druhým. Z toho vědomí, že jsme přijímáni, plyne pak pocit jistoty a bezpečí. Domov je přístav, kam se můžeme vracet z dobrodružných výprav do světa. Místo uklidnění a odpočinku, místo spočinutí v biblickém slova smyslu. Zaslouží si tedy nejvyšší úctu a ochranu – vždyť, vzpomeňte si, dobrý domov nepatří jenom nám, ale i našim dětem. Dobrý domov má naději předávat se z generace na generaci.“ (Zdeněk Matějček, O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Portál 1994, str.11.) Rodina je bezesporu nejstarší lidskou společenskou institucí. Vznikla z důvodu rozmnožování, ale především rodina jako skupina osob vznikla za účelem ochraňovat své potomstvo, učit se a vzdělávat. Připravovat na život. Dnes není třeba rodinu chránit - 20 -
před dravou zvěří a jiným kmenům, ale dnešní společnost nám chystá mnoho dalších vlivů, díky kterým stále přetrvává podstata rodiny a její ochranné funkce. Rodina je sociální skupina osob, které navzájem spojuje svazek manželský, příbuzenské vztahy nebo adopce. Adopce neboli osvojení je přijetí cizí osoby, nejčastěji dítěte, za svého vlastního potomka. Adoptovat lze i na dálku. Touto cestou člověk pomáhá finančními dary převážně dětem z chudých rodin, nejčastěji z rozvojových zemí. Finance umožní dětem studovat a velmi ovlivní budoucnost těchto dětí. „Dítě za své rodiče přijímá ty, kdo se k němu mateřsky a otcovsky chovají a je pro ně zcela nepodstatné, zdali tihle „jeho“ lidé na to mají či nemají potvrzení z porodnice.“ (Matějček Z., 1994, s.16) Rodina je nejmenší jednotka státu. Rodina charakterizuje i dlouhodobé soužití, kde dospělý členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Rodina plní funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální. Všechny tyty funkce rodiny a jejich naplňování je pro nás důležité, jak v zachování rodu, začlenění do společnosti, vytváření si hodnot, pravidel a vlastního já. Základními členy rodiny je muž, žena a jejich potomci. Pojmem rozšířená rodina zahrnuje základní rodinu, ale také další příbuzné (tety, strýce, prarodiče, bratrance atd.). Rodina může mít mnoho podob: o Podle počtu společně žijících generací může být rodina základní a širší. Základní rodina sestává z otce matky a dětí, širší rodina navíc zahrnuje prarodiče, strýce a tety a ostatní příbuzné. o Podle kritéria podílu rodičů na výchově dětí úplná a neúplná, úplná rodina má otce, matku a děti, v neúplné rodině chybí otec nebo matka. o Podle společenské adekvátnosti výchovného působení může být funkční a dysfunkční, funkční rodina zajišťuje plnění všech funkcí, dysfunkční rodina neplní dobře nebo vůbec jednu nebo více funkcí. o Podle vyváženosti, provázanosti a komplexnosti naplňování funkcí může být integrovaná a dezintegrována, v integrované rodině fungují dobré vztahy mezi členy rodiny, v dezintegrovaná rodina se projevuje nežádoucími rozpory zejména mezi rodiči, ale také mezi rodiči a dětmi nebo jejich kratším či delším oddálením. o Podle trvalosti příznaků fungování rodiny může být stabilní a nestabilní, stabilní rodina vykazuje kladné nebo záporné vlastnosti po dlouhé období, nestabilní rodina - 21 -
se projevuje značnými výkyvy a proměnnými svých kvalit v kladném i záporném významu. o Podle toho zda se do ní člověk narodil, nebo ji založil, může být rodina orientační nebo prokreační.
3.1 Dnešní rodina Rodina je skupina lidí přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejichž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí1. Rodinu také charakterizuje sexuální partnerství rodičů, příbuzenství je pokrevní mezi rodiči a potomky. Matka, otec, dcera, syn to jsou role, které najdeme v různých modifikacích ve všech kulturách. Sociologie pohlíží na společnost jako na společenství rodin, tzn. společnost. „Dítě se učí základním vztahům k lidem stykem s těmi, kteří jsou mu nejbližší s matkou a otcem.“ (Brablcová V. a kol., 1973 s.8) Každá rodina se něčím odlišuje, je jiná. Příkladem může být způsob trávení volného času, styl a způsob bydlení, způsob výchovy apod., ale v základu mají rodiny společné znaky. Mezi které řádíme stabilitu rodiny. Česká republika je zařazena na základě rozvodovosti mezi státy s nejvyšším počtem manželství, které zanikají právě rozvodem. Odložení prvního manželství do pozdějšího věku. Stejně tak i rodičovství je necháváno na pozdější věk. Důsledkem může být snížení porodnosti, nechuť opustit práci a budovaní kariéry. Taktéž pozdější věk s sebou nese možné zdravotní komplikace. Ve čtyřicátých letech minulého století byly poprvé pojmenovány čtyři základní funkce rodiny: 1) sexuální soužití rodičů 2) legitimní reprodukce potomstva 3) péče o děti a zodpovědnost o jejich výchovu 4) ekonomická spolupráce V 50. letech minulého století byla vyvrácena funkce péče o děti a zodpovědnost o jejich výchovu. Například v Izraeli se objevilo společenství „kibuců“, kde probíhala společná 1
(tato definice je stejná pro všechny kultury)
- 22 -
výchova dětí. Od 70. let se upouští od ideálů společné výchovy, protože rodiče chtěli mít své děti u sebe. Dnešní rodinu bychom mohli rozdělit do skupin: o nukleární rodina (základní) - manželé a děti o rozšířená rodina - v domácnosti jsou ještě blízcí příbuzní o orientační rodina - rodina, do které se dítě narodilo o referenční rodina - rodina, kterou děti později sami zakládají
3.2 Příbuzenství Příbuzenství je zákonem definováno jako vztah osob, který je založený na pokrevním poutu nebo vzniklým osvojením. Rozlišuje se příbuzenství v přímé linii a příbuzenství ve vedlejší linii. V přímé linii jsou příbuzné osoby, které pocházejí jedna od druhé, tedy předci a potomci. Ve vedlejší linii jsou příbuzné osoby, které mají společného předka, ale přitom nepocházejí jedna od druhé, tedy například sourozenci, bratranci nebo sestřenice2. Vztah rodičů a dětí je ve všech kulturách nejvýznamnějším prvkem. Ve společnosti, kde převládají osobní vztahy, je důležité, z jaké rodiny rodiče pocházejí, moderní společnost toto již popírá. „Psychologické poznatky z posledních desetiletí totiž znovu potvrzují velký význam prarodičů pro citový a sociální vývoj dítěte. Ukazuje se totiž, že styk dětí s lidskou generací starší a nejstarší velmi významně přispívá k rozvoji sociálního cítění a takzvaných pro-sociálních postojů, což má pro každého jedince i pro společnost jako celek zásadní důležitost.“ (Matějček Z., O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1994 s.81) Občanský zákoník z roku 2014 řeší příbuzenství v linii přímé a vedlejší. Linie přímá jsou osoby, kde jedna pochází od druhé, například otec a syn. Vedlejší linie je dána společným předkem, přesto však osoby nepochází jedna od druhé. Příbuzenství by se dalo chápat v širším slova smyslu také jako emocionální vztah. Společnost se dále člení na: o patrilineární společnost, která dává přednost mužským pokrevním svazkům o matrilineární společnost dává naopak přednost ženským pokrevním svazkům 2
Občanský zákoník z roku 2013, účinnost od 1. 1. 2014
- 23 -
o matriarchát, kde nejvýznamnější postavení v rodině má žena Naše společnost staví na patrilineárním vzorci, kdy přejímáme jméno manžela. V dnešní době to není zdaleka takovým pravidlem jako dříve. Nabízí se možnosti zachování obou příjmení. Častěji však ke sňatku nedojde. Lidé žijí pospolu bez uzavření manželství.
4 Rodinná výchova Každý z nás je člověkem biologickým, přírodním, ale zejména společenským. V naší evoluci jsme determinováni biologicky, sociálně a sebevýchovou. Biologický vývoj je především dědičnost a zrání, sociálně se vyvíjíme učením a komunikací a také sebevýchovou a autoregulací. Rodina je první místo, kde se dítě setkává s výchovným působením. Narozené dítě je zcela oddané svým rodičům, je tvárné, proto je dobré formovat základy osobnosti od narození do 3 let života. Rodiče mají právo a povinnost vychovávat své děti, ale musí akceptovat dětskou osobnost, dítě má cítit, že je rodiči milováno. V rodině by měla panovat vzájemná úcta a respekt, jak ze strany rodič k dítěti, tak dítě k rodiči. Ideální formou výchovy je společné vytváření pravidel, která rodině pomáhají fungovat. Je třeba učit sebe i své děti respektu k druhým. Výchova v rodině souvisí také s plněním funkcí rodiny. Pokud jsou funkce naplňovány, lépe se pak všichni členové rodiny cítí a komunikují. Ve spojitosti s rodinnou výchovou se můžeme setkat s pojmem „interakční model“. Jednoduše vysvětleno jde o vzájemné předávání podnětů mezi dvěma nebo více lidmi. Výměna akce a reakce, vzájemné působení jednoho na druhého. Co jeden udělá, má vliv na druhého, vzájemné působení.
4.1 Typy výchovy V žádné rodině není pouze jeden čistý styl výchovy. Styly se prolínají a jsou úzce propojeny, vždy pouze převládá jeden ze stylů výchovy. Autoritativní výchova Má znaky přísného autoritativního přístupu rodičů k dětem. Taková výchova však narušuje vzájemné citové vazby, brzdí rozvoj samostatnosti jedince, vyvolává pocity úzkosti, strachu, křivdy, bezradnosti, poruchy sebehodnocení, negativismus, vzpouru, agresi, rodiče nepřiměřeně užívají různých druhů trestů. V tomto případě si rodiče musí uvědomit, že je sice nutné dítě při výchově ukáznit, ale ne rozkazovat a zakazovat. Tato forma výchovy neumožňuje osobní rozvoj, rozvoj svého vlastního já. Autoritativní - 24 -
výchova funguje na bázi rozkazů a příkazů. Dítěti není umožněno rozvíjet svou vlastní osobnost. V extrémních případech je možné, že autoritativní výchova člověka ovlivní natolik, že si některé negativní pocity přináší i do dospělosti a pronásledují ho celý život.
Liberální výchova Hlavními znaky této výchovy je nadměrně shovívavá výchova, která sice z akceptování dětských potřeb a zájmů, ale je charakteristická nízkými požadavky na dítě, jeho slabou kontrolu, děti mají hodně svobody, často mají vysoké sebevědomí, ale na druhou stranu problémy s plněním povinností. Tato výchova vede k ovládání rodičů dětmi, rodičovství se však nedá ztotožnit s kamarádstvím. Zdravá rodinná výchova Zdravá rodinná výchova je založena na pochopení, ale i nesouhlasu s projevy členů rodiny. Dochází zde k doporučování i odmítaní, povzbuzení i potrestání, ale především k respektování potřeb. Člověk se učí samostatně vyjádřit svůj názor a zároveň přijímat názory ostatních. Být zodpovědný za sebe i své chování, taktéž nést následky. Výsledek je samostatný, aktivní člověk schopný akceptovat společenské normy a zásady.
Problematické typy výchovy Nejednotná výchova Rodiče nejsou za jedno, nemají jednotný názor. Nedomluví se. Tím umožňují dítěti si zvolit jednodušší cestu, popřípadě se vyhnout daným pravidlům. Toto vede k podrývání autority, jak ze strany jednoho u rodičů vůči druhému, tak ze strany dítěte k rodiči. Ruší to pevná pravidla. Perfekcionistická výchova Je vzor výchovy přílišného kladení nároků na dítě. Rodič je neústupný a má jasné požadavky na dítě. To dítě přivádí do stavu strach ze zklamání, že není schopné
- 25 -
požadavky změnit, nebo že klesne v očích rodičů. V dítěti může vyvolávat úzkost a nervozitu. Nedostatečná výchova Výchova, která by neměla být nazývána právě pojmem výchova, jelikož se jedná o naprosté zanedbávání dítěte. V krajních případech se může jednat až o týrání, násilné chování rodičů k dítěti a zneužívání. Pokud si pedagog povšimne jakýchkoli příznaků nedostatečné výchovy, má ohlašovací povinnost.
Tabulka č. 1: Základní rozdíly mezi autoritativními a antiautritativními teoriemi výchovy Autoritativní teorie výchovy
Antiautorativní teorie výchovy
Direktivní
Nondirektivní
Pedagogika behavioristická
Pedagogika humanistická
Konzervativní tradiční výchova
Liberální nová výchova
Paradigma dítěte
lidská bytost ve smyslu obecných lidských
"human-being-to-be" ("neopeřená bytost")
práv ("plně opeřená")
Výchovný cíl:
Výchovný cíl:
Směřování k sociálnímu a morálnímu
Seberealizace, sebedeterminace3,
ideálu – adaptace
sebevýchova- rozvoj
Konvence, role
Výchova jako průprava k sebevýchově,
Výchova jako příprava k převzetí a plnění
výchova jako příprava pro tvořivý vztah
společenských úkolů
ke skutečnosti
Výchovné styly:
Výchovné styly:
Autokratický
demokratický (sociálně integrační), laskavý liberální styl
Řízení, manipulace
3
Vedení, sebeřízení, komunikativní
Sebedeterminace – motivace prostřednictvím cílů
- 26 -
chápání výchovy, pomoc, facilitace (facilitátor) 4 Výchovné metody:
Výchovné metody:
převládají odměny, tresty
aktivizující metody - rozhovor, morální dilemata, dramatizace
Klima ve třídě:
Klima ve třídě:
soutěživost, rivalita
spolupráce, partnerství
Zdroj: Taťana Göbelová, Ostrava 2004
Tradiční chápání výchovy představuje „jednosměrné působeních dospělých na děti“. Nové
humanistické
pojetí
výchovy
však
dává
přednost
partnerskému
a
komunikativnímu přístupu k dítěti. Z toho je zřejmé, že při výchově působí také opačný vliv, tedy že dítě ovlivňuje názory, chování a nápady rodičů. Děti již nejsou jen pasivním produktem výchovy, ale jsou ve výchově aktivním činitelem5. Nové humanistické pojetí výchovy navazuje na myšlenky J. A. Komenského, „úsilí o tělesný, duševní a mravní rozvoj dítěte s důrazem na sebezdokonalování a sebeutváření“.
4.2 Role rodičů, sourozenců a prarodičů Pro život dítěte je důležité, aby mělo možnost vyrůstat v prostředí, ve kterém pocítí vzájemné vztahy mezi mužem a ženou, otcem a matkou. Otec plní roli a vzor manuální dovednosti, činorodosti, otec bývá velkorysejší, zábavnější, méně úzkostlivý, funkce otce se v posledních desetiletích změnila, jsou s dětmi ve větším kontaktu. Výchovná role matky je založena na silných emociálních poutech, představuje vzor ženské role, od matky se očekává laskavost, trpělivost, něha, ale nesmí být při výchově ustupující, nedůsledná, se sklony k rozmazlování nebo se dostat do pozice služky, v současnosti dochází tzv. přezaměstnanosti žen.
4
Facilitátor – povzbuzovač, usnadňovač, oživovač
- 27 -
Sourozenci jsou děti týchž rodičů, jsou pro život dítěte velmi důležití, s nimi a mezi nimi se dítě učí, jak v životě jednat a chovat se, jsou si většinou věkově blízcí, mají i podobné zájmy, mohou si spolu hrát, vyprávět si, pomáhat si, spolupracovat, tolerovat se, podporovat se, ale mohou vystupovat i jako rivalové, nastávají i konflikty. Rodiče by se měli od hádek distancovat, aby neodsoudili nespravedlivě některé z dětí. Může nastat i situace, kdy dítě vyrůstá v rodině samo, jen s dospělými. Je centrem pozornosti, dříve z nich vyrůstali často rozmazlení egoisté, dnes se jedináčci spíše přetěžují a úzkostně sledují, psychologické testy dokazují, že bývají duševně vyspělejší a mají zpravidla lepší prospěch, jsou obratnější ve styku s dospělými. (Číp, Mareš, 2001, str. 247-248) Role babičky a dědečka. Dnes jsou stále větší výjimkou velké vícečlenné rodiny s vícegeneračním zastoupením. Výchovné působení na děti dává dětem možnost spojovat přítomnost a minulost, vnímat tradice, zažívají postoje rodičů k prarodičům, někdy až extrémní podoby a to v tom případě, že rodiče odmítají kontakt dětí s prarodiči nebo naopak maximálně přenášejí na prarodiče své rodičovské úkoly a povinnosti, děti pak často vnímají prarodiče jako rodiče, dochází k nepochopení životních rolí rodiny. Děti jsou pak rozmazlené a málo samostatné. Děti vnímají svět očima starých lidí.
4.3 Biopsychologická vývojová periodizace 4.3.1 Antenatální (nitroděložní) vývoj Probíhá od početí přes zárodečnou a embryonální, fetální a prenatální období v užším smyslu až po porod, k němuž dochází po 28 týdnech, tedy po 10 lunárních měsících nebo běžných 9 měsících. Dodržování zásad správné životosprávy má zásadní význam jak pro zdraví matky, tak pro zdravý vývoj plodu. (Čížková J., 2014)
4.3.2 První dětství Začíná novorozeneckým obdobím, které trvá v užším smyslu od porodu 10 dní, v širším smyslu až 2 měsíce. V době do jednoho roku se organismus adaptuje na nové životní podmínky, dále pak pokračuje období kojenecké. (Čížková J., 2004) Název kojenec považuje Z. Matějček za nejvíce výstižné, i když dítě zpravidla do 1 roku kojené není. Dětem se rozvíjí motorika, vnímání a koncem tohoto období děti začínají hrát aktivní roli v sociálních kontaktech. Vývojová etapa končí počátky chůze a rozvojem řeči. (Matějček Z., 1986) „Až v posledních dvaceti letech se kojení považuje za biologicky
- 28 -
nenahraditelnou výživu a také za psycholigicky významnou zkušenost, posilující pouto matky a dítěte.“ (Matoušek O., 2003, s.66)
Samozřejmě se musí změnit i rytmus života rodiny. Denní režim péče o dítě vychází z jeho biologických potřeb a zároveň však musí odpovídat i celkového provozu domácnosti. Batole si navyká na takový způsob života, který je nejvhodnější z hlediska tělesného i duševního zdraví.
4.3.3 Druhé dětství Batolivé období trvá od začátku druhého roku do konce třetího roku. Dítě roste pomaleji, přibližně 10 cm za rok, hmotností přírůstky činí kolem 2kg za rok. Mění se tělesné proporce (podíl hlavy na tělesné výšce se zmenšuje, dolních končetin se zvětšuje). Dítě má výraznou potřebu pohybu. Ve dvou letech si osvojuje prvky bezpečné chůze, běhu, obratnosti. Postupně se zdokonaluje dovednost ruky, snaží se o praktickou činnost, při níž uplatňuje všechny smysly a pohybové dovednosti, to vše mu mutuje další poznávání a orientaci v běžném životním prostředí. Je základem konkrétního myšlení, rozvíjení řeči, paměti, pozornosti i představivosti. Intenzivně se rozvíjí řeč. Kolem 2 let začíná spojovat slova v jednoduché věty, ve 3 letech je schopno vyprávět. Strádá-li dítě nedostatkem citového zázemí, nevytvářejí se podmínky pro potřebu dorozumívání (komunikace), nevyvíjí se přirozená zvídavost, dítě se uzavírá do sebe a nemluví. Důležitým podnětem v rozvoji řeči je každodenní osobní kontakt rodičů s dítětem, vyprávění, čtení říkánek a pohádek. Sluchové vnímání a smysl pro rytmus rozvíjí zpěv. Tyto prožitky s blízkou osobou, která poskytuje dítěti vysvětlení, porozumění, bezpečí, jistotu, nemohou být v žádném případě nahrazeny sledováním televize ani jinými technickými prostředky. Dítě si postupně osvojuje základní způsoby chování mezi lidmi, chování při jídle, vztah k přírodě i okolí. Je schopno sociálních kontaktu, zařazuje se mezi své vrstevníky. Snaha uplatnit se a touha po samostatnosti („já sám“) jsou mnohdy v rozporu s požadavky dospělých.
- 29 -
4.3.4 Předškolní věk Předškolní věk je období formování dětské osobnosti z hlediska psychického vývoje člověka. Nastává ve věku mezi 3. až 6. roky a pro předškoláka je mimořádně důležitá. Základní činností dítěte, v níž se mění i utváří struktura motivů je dětská hra. Děti se zapojují do úkolových her, v nichž dítě modeluje lidské vztahy. Vědomí vlastní „já“ je provázeno úsilím o samostatnost, uplatňováním vlastní vůle, trucovitostí, vzdornosti. Tato fáze bývá označována také jako „období prvního vzdoru“ nebo „krize tří let“. (Čížková J., 2004) Nejvýznamnějším předělem je vstup dítěte do školy, který sice nevyplývá z podstaty vývoje, ale je potřebou společenskou, která od základu mění život dítěte. Je to zejména psychicky náročný proces adaptace dítěte na školu. Vývojově je však toto období velmi klidné, je provázeno především řadou změn v sociálním chování s množstvím věcných zájmů a zvyšováním jeho sebevědomí. (Čížková J., 2004)
4.3.5 Další vývojové etapy Pubescence je období pohlavního dozrávání, probíhá mezi 11. až 15. rokem. Projevuje se zájmem o sebe samého, zvýšená introverze6. Osobnost se formuje podle určitých etických zásad společenského prostředí, upevňují se kamarádské a později výběrové partnerské vztahy s vrstevníky. Období hebetické podle řecké bohyně Hébé (období mládí a krásy), nastává mezi 15. až 20. rokem. Jedinec vstupuje do společenského života, pokračuje ve vzdělávání na střední či vysoké škole. Mnozí si v závěru již hledají zaměstnání dle své profese, stává se nezávislým na vlastní rodině, zajímají se o veřejný, kulturní a politický, v tomto období uzavírají manželství. Důležitou roli v sebehodnocení a celé osobní identitě hraje jeho tělesný vzhled a vlastní výkonnost.
6
Introvert vkládá mezi sebe a objekt vlastní subjektivní názor. Introvert si sice uvědomuje vnější realitu,
ale rozhodující váhu má pro něj subjektivní determinanta. Sleduje-li obraz, bude ho hodnotit podle dojmu, který obraz konsteluje uvnitř něj. Nebude hovořit tolik o daném obrazu, ale o pocitu, stavu, který v něm obraz vyvolává a ten pro něj bude podstatný. http://ografologii.blogspot.cz/2008/04/extrovertniintrovertni-typy-jejich.html
- 30 -
Není vzácným projevem nesouhlas s přijatými společenskými pravidly a zvyklostmi a sociální nekonformita7. Mladší dospělost představuje v mnoha směrech dosažení vrcholu tvůrčích sil, výkonnosti, sociální zralosti se schopností samotného rozhodování včetně přijetí příslušné zodpovědnosti.(Paulík K., 2002) Dále následuje střední dospělost, do 45 let a starší dospělost, do 65 let.
5 Funkce rodiny Funkce jsou vzájemně propojeny a jejich efektivní plnění rodinnými příslušníky se podmiňuje. V současnosti například mnoho mladých partnerů zdůvodňuje oddalování založení rodiny nebo plánování jen jednoho dítěte ekonomickými důvody. Jiní rodiče zase alibisticky tvrdí, že na výchovnou funkci jim z důvodu pracovního vytížení nezbývá čas. Samou láskou dítěte pak mnozí rodiče omlouvají všechny jeho prohřešky a výchovná funkce je tak znehodnocována neadekvátní emotivní vazbou. Je nezbytné všechny tyto funkce propojit v jednolitý celek (podle rčení vše souvisí se vším). Základní funkce současné rodiny jsou: o ekonomická zabezpečovací; o biologicko reprodukční; o výchovná (socializačně výchovná); o emociální; o relaxační a regenerační.
5.1 Ekonomicko-zabezpečovací funkce rodiny Vyjadřuje její podíl na ekonomickém a společenském životě, zapojením se do produktivních
nebo
nevýrobních
profesionálních
aktivit.
Rodina
je
také
mikroekonomickou jednotkou, v níž se rozhoduje o způsobech získávání a využívání finančních prostředků i o podílu jejich členů na těchto procesech.
7
protest proti společenskému uspořádání, které nedává jedinci šanci se prosadit, může to být i čin
k upoutání pozornosti okolí
- 31 -
5.2 Biologicko-reprodukční funkce rodiny Je chápána ve smyslu legislativně i eticky uznaného prostředí pro uspokojování sexuálních potřeb manželů a ve smyslu prostředí zajišťujícího reprodukci lidského potenciálu na úrovni samotné rodiny nebo na úrovni společnosti. V současnosti je tato funkce posuzována zvláště citlivě vzhledem tomu, že má všechny tzv. „demografické krize“. Podle mnohých statistik se v České republice rodí jedné ženě v průměru 1,14 dítěte (úhrnná plodnost na jednu ženu), zatímco před dvaceti lety to bylo 2,00. (Mišíková J., 2003). Hrubá míra sňatkovosti, vyjadřující počet sňatků na 1.000 obyvatel, byla před rokem 1989 7,5. Postupně klesala na 5,4 a nyní se mimo manželství rodí více než 20 % dětí. Nepříznivou demografickou situaci konstatuje také Strategie rozvoje lidských zdrojů, která byla schválena vládou ČR v březnu 2003. Na dané téma se dokument vyjadřuje sice poměrně „diplomaticky“, přesto lze tento text vládní strategie dešifrovat. Pro českou populaci to znamená především: o Spoléhat se na vlastní rozvojové síly, tj. maximálně posilovat vzdělanost, dovednosti, morální zralost, životní vitalitu, kondici a zdraví české populace. Nebyla schopna zabezpečit v přijatelném poměru všechny nezbytné funkce fungování společnosti i dostatek nových pracovních sil. Zvýšit orientaci na mladší, střední a zejména starší střední generaci, aby se podařilo dosáhnout její vyšší atraktivity pro investování a její schopnosti i vůli pracovat co nejdéle. Bude potřeba počítat i se zvyšováním důchodového věku a s pružnými a s výhodnými pravidly pro zaměstnávání důchodců. o Zmírnit negativní důsledky demografického stárnutí uplatňováním aktivního přístupu v oblasti migrační politiky. K této strategii se přiklání stále více ekonomicky vyspělých zemí. Předmětem zvýšeného zájmu se stávají zejména otázky související s přijímáním kvalifikovaných a vysoce kvalifikovaných zahraničních pracovníků8.
8
samozřejmě se to netýká současné migrace z Blízkého východu
- 32 -
5.3 Emocionální funkce rodiny Tuto funkci plní rodina v úzké spojitosti s plněním funkce výchovné. Citový vývoj jedince ovlivňuje v nejvyšší míře rodina, je v podstatě nenahraditelná. Pro kvalitní vývoj dítěte je citové pouto k rodičům, sourozencům, k rodinným tradicím zcela nezbytným aspektem. Rodina je také faktorem pro uspokojování základních lidských potřeb a kladně ovlivňuje vývoj dítěte i život dospělého jedince. V případě, že rodina tuto funkci nemůže z různých důvodů plnit, využívá se možnosti dětského domova rodinného typu s menším počtem dětí. Ideální je, pokud jsou děti umístěny do jedné „rodinky“ s tím, že děti zde žijí až do dospělosti. Je jen na škodu, že se naše legislativa těmto pěstounským rodinám nevěnuje a pěstouni nejsou náležitě honorováni.
5.4 Relaxační a regenerační funkce Se vzrůstajícím tlakem na efektivitu práce rodičů v zaměstnání nebo podnikání, vzrůstá samozřejmě i tlak na úspěch dětí ve škole. Podle mnoha studií je známo, že úroveň vzdělání přímo souvisí s uplatněním na trhu práce. Největší problémy se zaměstnaností jsou u lidí se základním vzděláním. Rodina, která plní funkci relaxační a regenerační, usiluje o vhodném a aktivním využívání volného času, nejlépe v rámci společných sportovních, kulturních i jiných zájmových aktivit a především o vyváženost pracovních, školních, sebeobslužných i volnočasových aktivit.
5.5 Výchovná funkce rodiny Rodina má hlavní odpovědnost za výchovu svých děti. Povinnosti jsou přímo dána zákonem. V České republice to je dle právního předpisu č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník) s účinnosti od 1. 1. 2014. Zákon o rodině patří mezi právo soukromé a zabývá se manželstvím, založením rodiny a výchovou dětí. Současná rodina má velkou řadu charakteristik. Nemalé funkce byly předány jiným sociálním institucím, což může vést k domněnce o krizi rodiny a jejímu zániku. Zvyšuje se podíl rodin založených na soužití bez uzavření manželství. Zejména v severských zemích žijí partneři s dětmi v rodině bez uzavření manželství a stále více dětí i u nás se rodí mimo rodinu. Nelze již poukazovat na legislativní problém - vytvoření právního
- 33 -
rámce pro uzavírání registrovaných partnerství mezi homosexuálními partnery, které dovoluje adopci dětí a jejich výchovu v tomto prostředí. Snižuje se stabilita rodiny a to především díky emancipačnímu procesu, nárůstem ateismu, ale také proto, že manželské svazky jsou zakládány především na citové bázi a tím samozřejmě k nárůstu rozvedených partnerů, kteří mají ve velké míře děti. Mění se struktura rodiny, klesá počet dětí v rodině, snižuje se vícegenerační soužití, je zcela tolerováno tzv., „single“9. Prodlužuje se délka života a tím je delší doba, po kterou žijí rodiče s dětmi ve společné domácnosti. Je zcela běžné, že manželé se stávají rodiči po delším trvání manželství a tím jsou již starší (35- 40 let). Prarodiče jsou díky změnám v důchodové praxi nadále zapojeni do pracovního procesu. Zkracuje se doba strávených s ostatními členy rodiny. Jeden z důvodů zvýšení nároků v pracovním procesu, nerespektování priorit, zvláště v rodinách s malými a předškolními dětmi. Další otázky se kladou o vhodném užívání médií, děti již nejsou zvyklé na společná setkání s ostatními dětmi venku, na zahradě atd. Nyní má každé dítě již svůj počítač, hraje si oblíbené hry, případně sleduje nějaké „akční filmy“. Dochází k poklesu otcovské autority hlavně proto, že se otcové více věnují práci mimo rodinu a dochází k předání odpovědnosti za výchovu dětí ženám. Kladně lze hodnotit, že se zvyšuje počet mužů, kteří odcházejí na „mateřskou dovolenou“. Tabulka č. 2: Pojetí rodiny Tradiční pojetí rodiny
Moderní (sekulární) pojetí
trvalý závazek
vztah otevřený vždy nové volbě
úplná vzájemná oddanost
vzájemný respekt a plná odpovědnost
sebeobětování pro vztah
seberealizace skrze vztah
přílišná libiduální zdrženlivost
spontánní libiduální vztah seberealizace
9
jednočlenná rodina
- 34 -
6 Proces rodinné výchovy Proces rodinné výchovy musí být v plném souladu s obecnými cíly výchovy, které jsou dány současné sociálně ekonomické situaci. Mezi základní výchovné cíle patří funkce individualizační, socializační a multikulturní. Na těchto procesech musí navzájem participovat výchovné instituce, tzn. škola a střediska volného času. Hlavním cílem je utváření žádoucích efektů, které napomáhají utvořit žádoucí individuální kvalitu jedince, plnohodnotný a šťastný osobní život. Nemalá pozornost se také věnuje formování způsobilosti plnit základní sociální role (občan, pracovník, rodič atd). Pro výchovu a stanovení priorit je podstatné z jaké koncepce člověk vychází.
6.1 Složky výchovy V rodinné výchově se naplňují cíle ve všech složkách rodinné výchovy. V oblasti rozumové výchovy je dítě ovlivňováno filozofickou či duchovní orientací rodiny. V minulé době jsou známy případy, kdy rodiče měli silně antikomunistické názory a dítě bylo konfrontováno se školou s prokomunistickou výchovou. Dalšími rozdíly byla křesťanská výchova v rodině a naopak mezi oficiální kulturou. V rodině si dítě osvojuje vlastní poznávací koncepty, kterými si vysvětluje jevy okolního světa v případě, že se odlišují od domácí rozumové výchovy, což může po nástupu dítěte do školy negativně ovlivňovat osvojování učiva. Oblast mravní výchovy je pravděpodobně tou nejdůležitější složkou. Už od útlého dětství si dítě musí osvojovat dodržování mravních norem, hlavně tolerance a úcta k jiným lidem – rodičům, starším, ostatním dětem. Základní mravní návyky získané v dětství v rodině jsou žádoucí úkolem rodiny. Mimořádně nezbytné je osobní příklad obou rodičů, stejně tak i vypěstovat základy uvědomělé kázně dítěte. V oblasti estetické výchovy již tuto funkci přebírají specializované instituce, například základní umělecké školy, střediska volného času apod., z pohledu rodiny je to tzv. „nepřímá výchova“. Mezi „přímé“ výchovné působení patří výuka na hudební nástroj, návštěvy hradů a zámků, divadelních představení či výlety do přírody. V současnosti se nemůže zapomínat i na pracovní výchovu, děti by měly mít úctu k hodnotám vytvořených prací,
- 35 -
měly by mít návyky sebeobsluhy, návyky k překonávání překážek a k odpovědnosti člověka za svoji pracovní kariéru a profesní rozvoj. „Velice důležitá je také oblast tělesné kultury, v rodině se utvářejí návyky správné životosprávy, osobní hygieny, správné stravovací návyky a základy celoživotní pohybové aktivity“. (Malach J., 2002 s.124) Je jen na škodu, že si mnoho rodičů neuvědomuje roli vychovávatele, svou roli vidí jen zúženě jako péči o základní potřeby dítěte, jako je jídlo, bezpečí a oděv.
6.2 Prostředky rodinné výchovy Mezi prostředky rodinné výchovy lze považovat o rodinné prostředí o výchovné metody o výchovné formy o kulturní artefakty a média o sport a kulturu Rodinné prostředí by mělo mít tyto znaky: vnitřní stabilitu, nenarušenou a přirozenou strukturu, kulturní atmosféru a určitý civilizační standard. Jaké jsou žádoucí znaky výchovného prostředí? o Rodiče mají autoritu. o Jsou vnímány nebo stanoveny určité výchovné cíle, rodina nezajišťuje jen péči o děti. o Rodiče vyčleňují svůj čas i finanční prostředky na výchovu svých dětí. o Rodina má vnitřní režim (nepsaná pravidla), který upravuje práva a povinnosti jejich členů. o Rodina pověřuje děti (v závislosti na věku) odpovědností za konkrétní povinnosti. o Rodina umožňuje dětem spolurozhodování o společných záležitostech. o Rodina poskytuje přiměřené prostředky dětem (kapesné) na krytí jejich osobních výdajů. o V rodině se řeší konflikty mezi jejími členy vyjednáváním, nikoliv násilím, agresivitou. - 36 -
o Rodina umožňuje dítěti (spolu)rozhodovat o náplni volného času a vede jej k sebevýchově. o Rodina respektuje právo dítěte rozhodovat se o svém budoucím povolání. (Malach J., 2002)
6.2.1 Výchovné metody Výchovné metody mají řadu podskupin, lze jmenovat o metody vysvětlování a přesvědčování o metody cvičení a navykání o metody osobního příkladu o metody hodnocení průběhu procesu i jeho cíle o metody sebevýchovy a sebevzdělávání Všechny metody by se měly uplatňovat vyváženě.
6.2.2 Formy výchovy Forem výchovy je celé množství, ale stačí využívat ty nejobyčejnější formy, které jsou známy už celou řadu let. Stačí si vzpomenout na ty úplně normální formy výchovy jako například: o Pracovní činnost v rodině – na zahradě, v dílně, kuchyni, při nákupech, při úklidu, při péči o domácí zvířata, květiny atd. o Tělovýchovné aktivity – doma, v přírodě, rodinné sportovní zájezdy, návštěvy sportovních utkání, sledování sportovních pořadů atd. o Domácí příprava dětí na vyučování za účasti či přítomnosti rodičů. Zde se naskytuje velká možnost komunikace rodičů s dětmi. o Večerní posezení v rodinném kruhu. o Osobní hygiena - společné koupání, sauna, péče o oděv, školní předměty, pomoc při úklidu. o Herní aktivity – se sourozenci, rodiči, počítačové souboje jen v omezené míře. o Esteticko-výchovné aktivity – hra na hudební nástroj, společné muzicírování, návštěvy kulturních programů, muzeí, galerií. o Rodinné vycházky výlety, zájezdy. o Návštěvy příbuzných, přátel apod. (Malach J., 2002)
- 37 -
6.2.3 Typy rodinné výchovy V některých rodinách nastává situace, kdy některé formy výchovy nejsou v souladu s obecně platnou představou správné výchovy. Dítě se s tím v případě patologie rodinného prostředí, jako příklad lze uvést alkoholismu, toxikománie či zanedbávání péče o dítě, vyrovnává velmi těžce a následky ho mohou provázet dalších mnoho let. Jiné nedostatky mohou také nastat, pokud rodiče působí na dítě nesprávnými výchovnými prostředky, byť je to rodina jinak plně funkční. Může jít o nadměrnou výchovnou stimulaci ze strany rodičů. Dítě nedokáže naplnit veškerá očekávání svých rodičů. Projevem je potom nesamostatnost, zvýšenou bojácnost, sníženou sebedůvěra a neupřímností dítěte. Naopak může i nastat nedostatečná výchovná stimulace ze strany rodičů. Rodiče nekladou na dítě žádné či velmi malé nároky, nepodporují jeho zájmy, koníčky. Zde se projevuje citová prázdnota dítěte, sociální deprivaci. Dítě se může velmi snadno dostat pod vliv sociálně patologické skupiny. Dalším problémem může být vadná stimulace. Dítě je zhýčkané, protekční, hypochondrické, ale může nastat zcela opačná situace, dítě je vystaveno přehnaně autoritativní tvrdé výchově, tvrdě trestané. To se projevuje uzavřeností, zatrpklostí, výraznou agresivitou. Mezi nesprávné typy rodinné výchovy, jen zkratkovitě lze uvést: o nejednotnost rodičovského působení o nesoulad rodinné a veřejné výchovy o výchovná jednotvárnost o násilí na dětech
- 38 -
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické, výzkumné části byl zkoumán výsledek společného soužití dnešních rodin. Rituálů v rodinách a společně trávený čas rodič a dítě, Čas, který dětem rodiče nabízí k rozvoji osobnosti a prostoru seberealizace.
7 Výzkumný design smíšený Realizace kvalitativního výzkumu byla provedena ve dvou mateřských školách. Vzhledem k předem určenému počtu respondentů, byly dvě mateřské školy plně dostačující. Počet dotázaných byl 100 dětí předškolního věku a 100 rodičů, dospělých. Volba metody výzkumu při tak velké skupině respondentů je nesporně daná, kvalitativní metoda formou dotazníkového šetření pomocí uzavřených otázek. Výběr respondentů pro možnost dotazníkového šetření byl určen vybranou mateřskou školou. Mateřské školy byly vybrány za účelem co nejširšího rozpětí různorodosti dotazovaných osob. Dotazníková forma pro předškolní děti probíhala individuálně v ústraní od zbytku třídy, ale za provozu běžného v mateřské škole. Dotazníková forma šetření pro skupinu rodičů byla zvolena formou vyplnění dotazníků s možností výběru z odpovědí, vyplnění hned na místě, popřípadě v soukromí doma a zpětně donést. Všichni zúčastnění dotazníkového šetření ze skupiny dotazovaných dospělých byli předem upozorněni na fakt absolutní anonymity a zároveň byli informováni o účelu a cíli tohoto výzkumu. Pro realizaci kvalitativního výzkumu prováděného formou strukturovaného interview byla vybrána jedna mateřská škola, ze které byly vyselektovány dotazování z co možná nejširšího spektra zvláštností a odlišností v kontextu pojmu rodina. V tomto případě byl strukturovaný rozhovor veden jednotlivě v soukromí s každým dotázaným, aby bylo zabráněno narušení soustředění vlivem okolních ruchů. Bylo použito elektronické zařízení za účelem pořízení záznamu. Odpovědi dotazovaných si tazatel zapisoval do předem připravené tabulky. K vypracování výsledků bylo přihlíženo jak na vyplněné formuláře tazatele, tak především na kresbu a odpovědi dotazovaných dětí. Možností odpovědět na položenou otázku byl výběr z možnosti slovně odpovědět nebo vyžít kresbu k odpovědi. Kresba byla prováděna tužkou z důvodu úspory času a zamezení ovlivnění dotazovaného barvou a citovým zabarvením.
- 39 -
Vzorový dotazník pro děti: #
Skupinová otázka
ANO
1.
Naučili jste se včera novou písničku?
2.
Čtou rodiče dětem před spaním?
3.
Zpívají rodiče s dětmi písničky?
4.
Chodí děti s rodiči společně na procházky nebo výlety?
5.
Hrají si s rodiči společně hry?
6.
Dívající se společně s rodiči na televizi?
7.
Hrají si děti na počítači?
8.
Jezdíte společně k příbuzným?
9.
Patří strýc/teta do užší rodiny?
10.
Patří dědeček/babička do užší rodiny?
NE
Počet přítomných dětí: Vzorový dotazník pro rodiče:
každý den
#
Otázka
1.
Čtete dětem pohádky před spaním?
2.
Zpíváte si společně písničky?
3.
Chodíváte na procházky, výlety?
4.
Hrajete si s dětmi hry?
5.
Jak často se děti dívají na televizi?
6.
Jak často si děti hrají na počítači?
7.
Jezdíte společně k příbuzným a známým?
- 40 -
3x týdně
1x týdně
méně než 1x týdně
Vzorový dotazník pro strukturovaný rozhovor: Strukturovaný rozhovor Dotazovaný: Datum šetření:
1. Kdo patří do tvé rodiny? (kresba) 2. Kdo je prarodič? (odpověď slovem) 3. Když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít? (kresba / slovo) 4. Když přijdeš domů ze školky, co děláš? (kresba/slovo) 5. S čím nejraději pomáháš rodičům? (slovo)
8 Stanovení výzkumné metody Formulace výzkumného problému je prvním krokem ve výzkumu. Pedagogickým výzkumem získáme praktická data, která jsou uplatitelná v pedagogické teorii. Dle určitých faktorů rozlišujeme druhy pedagogického výzkumu (Průcha, Gavora) 1) Míra obecnosti: o základní – badatelský výzkum, cílem je obohatit vědění, řeší klíčové problémy o aplikovaný – cílem je využití výsledků v praxi, řeší konkrétní problémy praxe 2) Vztah ke skutečnosti o
teoretický – využívá abstrakce, analýzy, syntézy, modelů atd., nepracuje s konkrétními daty
o
empirický (praktický) – spojení s praxí, realitou, exaktní metody, konkrétní poznatky
3) Základní paradigma o kvantitativní - extrakční metody, ověřování hypotéz, statistické nástroje, počet - 41 -
o kvalitativní – popis, prožitek, kvalita jevu 4) Délka časové organizace o Jednorázový o Replikační 5) Velikost zkoumaného vzorku o Extenzivní o Intenzivní (http://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/vyzkum.html)
8.1 Výzkumné šetření Výzkum slouží k odhalení příčin, podmínek, vlastností, zákonitostí mezi společenskými jevy a procesy. Jde tedy o získávání dat a informací, ale také o analýzu, třídění, zpracování a celkové vyhodnocení výzkumu. Pedagogickým výzkumem získáváme praktická data uplatnitelné v teorii.
8.2 Etapy výzkumu Realizace výzkumu spočívá ve snaze vysvětlit, popsat sociální žití jedinců, skupin a společnosti. Skutečnou činnost výzkumu je možné rozdělit do tří částí (etap). Přípravná, realizační a závěrečná.
8.2.1 Přípravná část Přípravná etapa je nejdůležitější a zároveň nejobtížnější pro badatele. Jejím obsahem je studium literatury, vytvoření projektu výzkumu, sled informací a jednotlivých kroků, které svoji kvalitou mají dopad na koncovou kvalitu získaných informací. Jejím hlavním cílem je vytvoření výzkumu. Součástí výzkumu a projektu výzkumu jsou cíle, dobré formulování cílů. Cíl musí být reálně splnitelný.
V přípravné části se také
soustředíme na objekt a předmět výzkumu. V našem případě je objektem sociální skupina věkově stejně starých dětí.
Také je nutné si stanovit velikost zkoumané
skupiny, což se v našem případě jedná o 100 dětí a 100 dospělých. Dále se v první přípravné části zabýváme místem a časem realizace výzkumu. Pečlivě promýšlíme i s ohledem na případné výjimečné události (Vánoce, prázdniny, velká nemocnost). A v neposlední řadě je důležitá volba výzkumné metody. Která souvisí s cílem a charakterem výzkumu, v našem případě dotazníkové šetření.
- 42 -
8.2.2 Realizační část Jedná se o praktickou část výzkumu a to o sběr dat, informací a jejich vlastní zpracování. Přípravou na samotnou praktickou činnost je seznámení s terénem, získávání informací a nezbytnou součástí je také motivace dotazovaných.
8.2.3 Závěrečná část Konečná etapa výzkumného šetření má za úkol především interpretovat získaná data, informace a fakta. Na základě zjištěných dat shromáždit do výzkumné zprávy, zhodnotit, shrnout a vytvořit doporučení plynoucí ze závěru výzkumu. Samotné zpracování nasbíraných dat a informací nelze standardizovat, jelikož je vždy originální a jedinečné.
8.2.4 Použité dva typy výzkumů Kvantitativní – získává objektivní důkazy, ověřuje teorie a hypotézy, potvrzuje nebo vyvrací teorii, plánovitě ověřuje hypotézy, deduktivní myšlenkové postupy, relativně velké množství zkoumaných, je to experiment, použitá forma je dotazník, testy, pozorování, užívá standartní postupy, výzkum lze opakovat. Kvalitativní – je zaměřený na porozumění chování lidí v přirozeném, běžném prostředí, vytváří teorii a generuje hypotézy. Pomocí kvalitativního výzkumu shromažďujeme údaje o konkrétním chování lidí a jeho kontextu. Vytváří se záznamy a v průběhu výzkumu se utváří hypotézy. Cílem je menší skupina, množství zkoumaných (osob, žáků, škol).
9 Kvantitativní část 9.1 Vytyčené cíle kvantitativního výzkumu Kvantitativní výzkum složí k dedukci (ověření) vlastních vysvětlení, sběru dat, informací z velkého vzorku. Předmětem zkoumání je populace, skupina. Účel metody je explantivní a výstupem je zjišťovaný přehled o problému. (http://skoly.praha.eu/files/=84121/Skripta++V%C3%BDzkumn%C3%A9_metody.pdf) Prvotním a hlavním cílem kvantitativního výzkumu bylo především oslovení co nejvíce dotazovaných. V tomto výzkumu bylo osloveno 100 dětí a 100 dospělých (rodičů). Za účelem zjištění odpovědí na otázky vztahující se k problematice behaviorálních aspektů - 43 -
života rodin s dítětem předškolního věku, společně trávený čas. Priority rodičů vůči sobě, dětem a podpora rozvoje dětí ze stran rodičů.
9.2 Metoda Na základě objemnosti zkoumaného vzorku v kvantitativní části výzkumu byla zvolena metoda dotazníku pomocí pokládání otázek dětem předškolního věku a následně dotazník pro rodiče. Metoda dotazníkového šetření je jednou z kvantitativních metod, která je často využívána v mnoha oborech (sociologie, psychologie, management, marketing aj.). Právě metodou dotazníkového šetření se dají měřit pedagogické jevy. Tato metoda umožňuje sesbírat velké množství dat a podrobných informací. Samotný dotazník má svoji vlastní strukturu, obsah, který by měl začínat oslovením dotazovaného, představením tazatele a krátkým představení tématu výzkumu. Obsahem je také ubezpečení o anonymitě sdělených dat respondenta a objasnění užití nabytých dat. Samotné otázky jsou další složkou dotazníku. Výběr a seskupení otázek by mělo být od jednoduchých k těm složitějším, od konkrétních po abstraktní. Celkové uspořádání by mělo být jednoduché a přehledné, aby neodvádělo pozornost dotazujícího. Snadno pochopitelné. Typ dotazníku s otevřenými otázkami se tvoří k vyjádření dotazujících vlastními slovy. Umožňuje nám sběr konkrétních a přesných dat. Typ dotazníku s uzavřenými otázkami značně omezuje dotazujícího v odpovědi, zde jsou získaná data méně přesná. Pro tento kvantitativní výzkum byl zvolen dotazník s uzavřenými odpověďmi. V tomto typu dotazníku je pevně daná struktura. Jsou zde pevně dané otázky, na které respondenti odpovídají pomocí pevně daných odpovědí. U dětí byla zvolena forma odpovědi pomocí ano/ne, u rodičů varianta výběru ze čtyř možných odpovědí - každý den / 3x týdně / 1x týdně / méně než 1x týdně. Možnost výběru odpovědi dává dotazovanému prostor pro přesnější odpověď a autorovi výzkumu upřesňuje, konkretizuje vyzkoumané. Zvolená forma u předškolních dětí byla cílená, výzkum byl prováděn tak, aby obsáhl velké množství dotazujících. S přihlédnutím k věku dotazujících předškolních dětí byla zvolena odpověď formou ano/ne. U dotazované skupiny dospělých (rodičů) bylo umožněno odpovídat formou více uzavřených otázek vzhledem vyspělosti dotazovaných a přesnosti informace odpovědi.
- 44 -
9.2.1 Seznam výzkumných otázek pro dotazující předškolního věku Dotazník pro děti předškolního věku obsahuje 8 uzavřených otázek: Otázky na společně trávený čas, společné činnosti rodiny a jejich členů: 0. Naučili jste včera novou písničku? První otázka slouží k navázání kontaktu s dítětem. Má seznamovací charakter, vzhledem k průběhu šetření v mateřské škole byla zvolena otázka z každodenního života dítěte v mateřské škole. 1. Čte maminka nebo tatínek pohádku před spaním? 2. Zpíváte si s maminkou nebo s tatínkem písničky? 3. Chodíváte společně na procházky nebo na výlety? 4. Hrajete si s maminkou nebo tatínkem hry? 5. Díváte se společně s maminkou nebo tatínkem na televizi? 6. Hrajete si společně na počítači? 7. Jezdíte společně k příbuzným? Na otázky bylo možné odpovědět výběrem ze dvou možností: ANO/NE
9.2.2 Seznam otázek pro dotazující skupinu dospělých (rodičů) Dotazník byl sestaven s následujících uzavřených otázek: 1. Čtete dětem pohádky před spaním? 2. Zpíváte si společně písničky? 3. Chodíváte společně na procházky, výlety? 4. Hrajete si s dětmi hry (námětové, stolní)? 5. Jak často se s dětmi díváte na televizi? 6. Jak často si s dětmi hrajete na počítači? 7. Jezdíte společně k příbuzným a známým?
- 45 -
Na otázky bylo možné odpovědět jednou z následující možností: o každý den o 3x týdně o 1x týdně o méně často než 1x týdně
9.3 Výzkumné šetření Pro realizaci kvantitativního výzkumu byly vybrány dvě mateřské školy. Výběr byl odvozen na základě vstřícného jednání a faktu, že se jedná o běžné tradiční mateřské školy. Což výzkumu zaručuje co nejširší škálu dotazovaných. Bylo dotázáno 100 dospělých (rodičů) a stejný počet 100 dětí v předškolním věku 4,5 – 6let. Počet zúčastněných dětí 94, počet rodičů, kteří vyplnili dotazník 96.
9.3.1 Strukturovaný rozhovor s dětmi Nejprve byla celá skupina dětí seznámena se slečnou vykonávající výzkum a poté byl prostor na otázky ze strany dětí vůči tazatelce. Po seznámení začal samotný strukturovaný rozhovor. Probíhal v průběhu každodenních aktivit, kdy jeden dotazovaný byl zavolán, aby v soukromý a klidu mohl odpovídat na otázky. Předem byla vysvětlena forma odpovědí a jejich možnosti. Tazatelka přečetla otázku a dotazované dítě odpovědělo možností ANO / NE.
9.3.2 Výzkumné šetření u dospělých Se skupinou rodičů byly využity k informovanosti třídní schůzky, kde byl vysvětlen důvod šetření a jeho záměr. Společně s tím byla dotazovaným sdělena velká prosba o vyplnění dotazníků dle skutečnosti, aby byl výsledek co možná nejvíce objektivní. Vyplnit nejlépe ihned na místě, popřípadě v soukromí a poslat zpět. Dotazovaní byli upozorněni na absolutní anonymitu. Poděkování za zúčastnění se výzkumu.
9.4 Výsledky výzkumného šetření Celkem dotazník vyplnilo 96 rodičů a zúčastnilo se 94 dětí. Není zde možnost ověřit 100% pravdivost odpovědí od dotazovaných.
- 46 -
Tabulka: Výsledky šetření skupinového dotazování dětí #
Skupinová otázka
ANO
NE
0.
Naučili jste se včera novou písničku?
54
40
1.
Čte maminka nebo tatínek pohádku před spaním?
45
49
2.
Zpíváte si s maminkou nebo tatínkem písničky?
33
61
3.
Chodíte společně na procházky nebo výlety?
43
51
4.
Hrajete si společně s maminkou nebo tatínkem hry?
42
52
5.
Díváte se společně na televizi?
87
7
6.
Hrajete si společně na počítači?
72
22
7.
Jezdíte společně k příbuzným?
34
60
Počet přítomných dětí: 94 Tabulka: Výsledky šetření skupinového dotazování dětí (v %) #
Otázka
ANO
NE
0.
Naučili jste se včera novou písničku?
57%
43%
1.
Čtou rodiče dětem před spaním?
48%
52%
2.
Zpívají rodiče s dětmi písničky?
35%
65%
3.
Chodí děti s rodiči společně na procházky nebo výlety?
46%
54%
4.
Hrají si s rodiči společně hry?
45%
55%
5.
Dívající se společně s rodiči na televizi?
93%
7%
6.
Hrají si děti na počítači?
77%
23%
7.
Jezdíte společně k příbuzným?
36%
64%
Počet přítomných dětí: 94
- 47 -
Tabulka: Výsledky šetření dotazovaných rodičů každý den
3x týdně
1x týdně
méně často
Čtete dětem pohádky před spaním?
54
13
29
-
2.
Zpíváte si společně písničky?
38
16
-
42
3.
Chodíváte společně na procházky, výlety?
47
12
27
10
4.
Hrajete si s dětmi hry?
65
18
13
-
5.
Díváte se společně s dětmi na televizi?
86
5
5
-
6.
Jak často si hrajete s dětmi na počítači?
69
13
14
-
7.
Jezdíte společně k příbuzným a známým?
29
15
23
29
každý den
3x týdně
1x týdně
méně často
#
Otázka
1.
Počet dotazovaných rodičů: 96 Tabulka: Výsledky šetření dotazovaných rodičů (v %)
#
Otázka
1.
Čtete dětem pohádky před spaním?
56%
14%
30%
0%
2.
Zpíváte si společně písničky?
40%
17%
0%
44%
3.
Chodíváte na procházky, výlety?
49%
13%
28%
10%
4.
Hrajete si s dětmi hry?
68%
19%
14%
0%
5.
Jak často se díváte s dětmi na televizi?
90%
5%
5%
0%
6.
Jak často hrajete s dětmi na počítači?
72%
14%
15%
0%
7.
Jezdíte společně k příbuzným a známými?
30%
16%
24%
30%
- 48 -
9.4.1 Rozbor výsledků explorativního kvantitativního výzkumu Děti: 1. Čte maminka nebo tatínek pohádku před spaním? 48% ano Rodiče: 1. Čtete dětem pohádky před spaním? Otázka četby před spaním se výsledkem velmi úzce shoduje v odpovědi dětí i rodičů. Rodiče odpověděli ve větší míře než děti, že pohádky čtou denně, nebo 3x týdně. Bereme-li v potaz, že odpovědi rodičů každý den /3x týdně jsou shodné jako odpověď dětí ANO. Pohybujeme se v průměru na rozmezí poloviny 50 % při celku 100%. Děti: 2. Zpíváte si s maminkou nebo s tatínkem písničky? 35% ano Rodiče: 2. Zpíváte si společně písničky? V otázce se zpěvem písní převyšují kladné odpovědi ze stran rodičů. Jedná se o doplňkovou činnost, kterou mohou rodiče s dětmi využit ve chvílích v autě, při oblékání nebo jako motivaci. Děti: 3. Chodíváte společně na procházky nebo na výlety? 46% ano Rodiče: 3. Chodíváte společně na procházky, výlety? Společný čas trávený venku na čerstvém vzduchu vidí rodiče pozitivněji než děti. U dětí dosáhla 54% odpověď ne. Děti: 4. Hrajete si s maminkou nebo tatínkem hry? Rodiče: 4. Hrajete si s dětmi hry? Otázka společných her mimo TV a mimo PC se potýká s velkým rozdílem ze stran odpovědi dětí a rodičů. Děti odpověděli opět větším poměrem odpovědí ne, a to 55%. Oproti tomu rodiče odpověděli kladně v celých 87%. Vzniká nám tu velký rozpor. Děti: 5. Díváte se společně s maminkou nebo tatínkem na televizi? Rodiče: 5. Jak často se s dětmi díváte na televizi? Čas trávený před televizní obrazovkou pro obě skupiny dotazujících označuje velkou část ze společně trávených chvil volného času. Odpovědi dětí 93% ano a ze strany rodičů téměř shoda 95% kladných odpovědí (denně, 3x týdně). Děti: 6. Hrajete si společně na počítači? Rodiče: 6. Jak často hrajete společně s dětmi hry na počítači? I v této otázce kladná čísla dosáhla vysokých hodnot. Ze strany rodičů je číslo vyšší a to 86%.
- 49 -
Děti: 7. Jezdíte společně k příbuzným? Rodiče: 7. Jezdíte společně k příbuzným a známým? V poslední dotazované otázce, která je velmi úzce zaměřená na vztahy mezi rodinou a příbuznými se již tak vysokých čísel nepoštěstilo. Odpovědi dětí 36% ANO, rodiče 46% (denně, 3x týdně). Ze strany rodičů by se dalo říci, že polovina dotazovaných udržuje s blízkými a příbuznými aktivní kontakt a druhá polovina se se svými příbuznými a známými téměř nestýká.
10 Kvalitativní část Kořeny kvalitativního myšlení sahají hluboko do minulosti. Za jeho otce je považován Aristoteles. Wright (1974) rozeznává Aristotelovu a Galileovu tradici vědeckého myšlení. Aristoteles zastupuje chápání vědy, které vidí věci v jejich vznikání a zanikání a tedy zdůrazňuje historické a vývojové aspekty. Kvalitativní výzkum vychází z interpretativního paradigmatu, v kterém se dává důraz na porozumění významům lidského jednání a zkušenosti a na získání podrobných zpráv o pohledech zkoumaných jedinců. K prvním, kdo prosazovali tento přístup v pedagogice, patřili F. Schleirmacher a W. Ditlhey. Dilthey objasnil, že v duchovědách jde o porozumění významům lidských projevů, napsaných textů, uměleckých děl, krátce znaků.
10.1 Vytyčené cíle kvalitativního výzkumu Cílem kvalitativního výzkumu je především zjištění konkrétnějších informací a výsledků v oblasti behaviorálních aspektů ve výchově, rodinných rituálů a pojmu rodina očima dítěte. Výzkum se zaměřil na skupinu 10 dětí, 5 chlapců a 5 dívek předškolního věku 5-6let. Díky malé dotazované skupině je možné získat konkrétní a přesné informace pomocí otevřených otázek, o které se celý kvalitativní výzkum opírá. Dotazovaná skupina dětí je společně ze stejné mateřské školy v Praze. Jedná se o státní mateřskou školu Pohoda, Lohniského 851, Praha 5, Barrandov.
Škola byla
dotazovatelkou zvolena díky počtu 4 tříd, který umožní výběr ze širokého spektra dotazovaných. Také z důvodu znalosti mateřské školy, vlídné a vstřícné komunikace s vedením školy.
- 50 -
Cíle výzkumného šetření: o Objasnit, jak dítě vnímá pojem rodina. Kdo, který člen, osoba, člověk, je dle dítěte do toho pojmu zahrnut a patří sem. o Vysvětlení pojmu prarodiče (babička, dědeček). Chápání mezilidských vztahů v úzkých kruzích. o Přiblížení rodinných rituálů (ráno u nás doma, večer u nás doma). Otevřené odpovědi pomocí kresby. o Přijít na skutečnost, které činnost rodiče s dítětem je pro dítě ta nejmilejší, kterou má nejraději, na co se těší.
10.2 Metoda kvalitativního výzkumu Ve výzkumu používáme několik základních kvalitativních plánů výzkumu. V pedagogických případových studiích se snažíme popsat a pochopit složitost daného případu. Studium několika případů nám může pomoci generovat teorii o procesech, které určují podobné případy. Případem může být jedinec, skupina, instituce nebo určitý současný fenomén s danými hranicemi. Kvalitativní výzkum pátrá po pravdivostech, rozdílech a typech. Jeho cílem je indukce čili nové pohledy a cesty. Pracuje s malou skupinou i jedincem. Účel je explorativní (zjišťující) a výstupem je nová teorie a posun v tématu. (http://skoly.praha.eu/files/=84121/Skripta++V%C3%BDzkumn%C3%A9_metody.pdf)
10.2.1 Strukturovaný rozhovor (interview) Cílem je získat názory a myšlenkové tendence respondentů na předem dané otázky, které souvisejí s jejich životní zkušeností. Je vhodné ho využít tam, kde nepotřebujeme oslovit tak velké množství respondentů. Tedy v situacích, kdy tazatel (student) zvládne samostatně řídit dostatečné množství rozhovorů. Na rozdíl od dotazníků je u tohoto šetření vyšší návratnost a často i validita získaných dat. Strukturovaný rozhovor (interview) probíhá jako dialog mezi tazatelem a respondentem, kdy tazatel předčítá předem dané otázky a zapisuje respondentovi odpovědi do standardizovaného listu/dotazníku. Pořadí a obsah otázek jsou předem připraveny. Odpovědi jsou standardizovaným způsobem zaznamenány (jsou reliabilní), jsou však relativně povrchní (mohou být méně validní). Výsledek strukturovaného rozhovoru může - 51 -
negativně ovlivnit mnoho okolností např. osobnost tazatele a jeho vystupování, místo a čas rozhovoru, způsob prezentace otázek. V ideálním případě by otázky měly být formulované tak, aby tazatel nemusel respondentovi dovysvětlovat nebo s ním jinak manipulovat. (http://skoly.praha.eu/files/=84121/Skripta++V%C3%BDzkumn%C3%A9_metody.pdf) Strukturovaný rozhovor se opírá o otevřené otázky. V této práci bylo zvoleno množství otázek pět. I vzhledem k věku dotazovaných a jejich počtu. Ve věku předškolním 4-6let bylo zvoleno za vhodné 5 otázek. Všechny otázky jsou otevřeného typu a odpovídající má možnost využít odpověď slovem nebo kresbou. Odpověď formou kresby rozhovor v otázce č.1, č.3-5, pouze na otázku č.2 lze odpovídat pouze slovem. Následoval ústní rozbor kresby. Rozhovory tazatel nahrál na elektronické zařízení a byl pořízen záznam. Otázky k dotazované skupině 10ti dětí (5 dívek, 5 chlapců) v předškolním věku 4-6let : 1) Kdo patří do tvé rodiny (členové rodiny)? Odpověď kresbou 2) Kdo je to prarodič (babička, dědeček)? Odpověď slovně 3) Když se ráno probudíš, co se děje u vás doma? Odpověď slovně 4) Když přijdeš domů ze školky, co děláš? Odpověď slovně 5) S čím nejraději pomáháš mamince nebo tatínkovi? Odpověď slovně Ukázka odpovědi kresbou:
- 52 -
10.3 Výzkumný soubor Zkoumaný vzorek byla zvolena malá skupina deseti dětí v předškolním věku 4-6 let. Skupinu naplnilo 5 chlapců a 5 dívek. Skupina chlapců: o Matýsek 5,5let, jedináček, rodiče spolu nežijí, Matýsek je ve střídavé péči, prarodiče jsou pouze ze strany otce a žijí na Moravě. o Filip 6let, jedináček, rodiče žijí společně v manželství, úzký vztah s prarodiči z matčiny strany ve spolupráci o péči Filípka. o Tomášek 6let, sestra 13let, rodiče rozvedeni, žijí odděleně. Matka si našla nového přítele. o Daneček 5let, jedináček, matka žije v zahraničí, létá jen občas do ČR na návštěvu, Daneček žije pouze s otcem. o Románek 5,5let, jedináček, matka drogově závislá, starají se o něho prarodiče. Skupina dívek: o Terezka 6 let, jeden sourozenec 8let, běžná fungující rodina, maminka i tatínek hodně pracovně vytíženi. Prarodiče nebydlí v Praze. o Markétka 5,5let, dva sourozenci (8 a 2,5let), harmonická, po všech stránkách výborně fungující rodina. Spolupráce s prarodiči funguje při vyzvedávání Markétky ze školky. o Sonička 5,5let, ze dvou dětí, žije s matkou a otcem. Rodina je národnosti Rusové. Bez prarodičů v Praze. o Stela 6let, jedináček, žije pouze s matkou, otec zemřel. o Anička 5,5let, sluchově postižená, rodiče žijí společně v manželství a bydlí s nimi i prarodiče. Babička ve velké části zastupuje roli matky.
- 53 -
10.4 Explorativní výzkum - strukturovaný rozhovor Zaznamenám na audio nahrávku (v příloze č.1 je uvedena transkripce rozhovorů dotazující s dětmi, na CD se nachází audio záznam). Výzkum byl vedený jednotlivě v soukromí, probíhal v průběhu jednoho dne. Děti byly vyjmuty po jednom ze třídy a po dokončení se opět připojily ke své třídě a práci. Forma rozhovoru s otevřenými otázkami s pomocí odpovědi kreslenou v první otázce.
10.4.1 Popis výsledků kvalitativního výzkumu Otázka č.
Dívky
Chlapci
1.
Rodič, dítě, sourozenec 3x
Rodina rozvedená, matka/otec, každý bydlí jinde 2x
Pouze maminka 1x
Rodiče, děti 1x
Rodiče, děti, prarodiče 1x
Rodiče, děti, prarodiče 1x Rodiče, každý bydlí jinde, kamarád ze školky, nadpřirozené bytosti 1x 2.
3.
Znalost odpovědi 2x
Znalost odpovědi 4x
Neznalost odpovědi 3x
Neznalost odpovědi 1x
Snídaně společná 4x
Snídaně společná 4x
Bez snídaně 1x
Snídám sám 2x Snídám u televize 2x
4.
5.
Hraji si hry 1x
Hraji si hry 1x
Hraji na tabletu 3x
Hraji na počítači, tabletu 2x
Sleduji TV 1x
Sleduji TV 3x
Pomáhám
s běžnými
pracemi
Pomáhám s běžnými pracemi 5x
(úklid, vaření) 4x Stavíme dům 1x
- 54 -
Kdo patří do tvé rodiny? Děti odpovídaly formou kresby na papír o velikosti A4. Vyhotovené obrázky obsahuje příloha č.1. Děti odpovídaly v klidu a bez problémů. Výzkum odhalil skutečnost, že z 10 dotazovaných žijí 3 děti v rozvedené rodině, 3 děti v běžné rodině. Jedna jen s matkou a jeden chlapec pouze s prarodiči. Dotazovaných, kteří žijí v klasické domácnosti je tedy 30% ze 100% . Kdo je prarodič? Správnou odpověď znalo 6 tázaných dětí z deseti. To je tedy 60%. I pře velmi těžký pojem více než polovina dotazovaných odpověděla kladně. Ranní rituály – snídaně? Velké uspokojení proběhlo v případě otázky rituálu – snídaně. Sedm z deseti dotazovaných snídá společně s rodiči. Odpověď je uspokojivá především z pohledu výchovných aspektů rodiny. Pro děti jsou velmi důležité zvyky, tradice a opakující se rituály. Čemu se dítě v začátcích života naučí, to si s sebou nese po zbytek života, Společně trávené chvíle především u jídla podporují i zdravý rozvoj společenských norem. Odpolední činnosti? Hry v pokojíčku 2x, hry na počítači bez rodičů 4x, sledování televize 4x. Odpolední činnosti jsou z pohledu rodičů zcela bez povšimnutí. Děti se zabavují samy a není jim dána nabídka pro všestranný rozvoj nebo možnost výchovného působení ze strany rodiče. Děti jsou umístěny před televizi, počítač a samotná námětová hra téměř není. Čas trávený s rodiči nebyl zaznamenám v žádné z odpovědí otázky č.4. Pomoc rodičům (dospělým)? Nejčastěji jsou děti zapojeny do běžných domácích prací (úklid, mytí nádobí, vaření, stavění, opravy domu). Z pohledu výchovy je to velmi kladné. Děti si utváří návyky do budoucna a rodiče tím zajišťují snadnější začlenění do společnosti partnerství pro dítě samotné. Z výchovného hlediska je nezbytné, aby dítě mělo povědomí o práci rodičů a znalost běžných denních činností také v rámci sebeobsluhy.
- 55 -
11 Diskuze V této poslední kapitole jde o shrnutí výzkumných výsledků z celé diplomové práce. V teoretické části byla práce věnována pojmu rodina. Jejímu vzniku, účelu a historii. Také byly objasněny pojmy příbuzenské, sociální a mezilidské vztahy. Podstatu pro rozvoj osobnosti a vývoj dítěte jako uceleného procesu. Zmíněné byly také funkce rodiny a smysl užití funkcí rodiny v běžném životě. Jak velkou a důležitou roli hrají v životě dítěte. Opomenuta nebyla ani výchova, aspekty výchovy a typy výchovy dětí. Opět byla přiblížena podstata a důležitost výchovy dětí již od raného věku. Tvoření hranic a mantinelů. Uvedeny jsou i alternativní typy výchov, které jsou v české republice aplikovány do praxe. Do mateřských tak i základních škol. Z veškerých doposud dostupných informací vyplývá, že stavebním kamenem osobnosti dítěte je výchova a uspokojování potřeb dětí, ale i plnění funkcí rodiny. V kvantitativní části výzkumné práce je zaměření na velkou skupinu předškolních dětí, dle náhodného výběru, bez možnosti ovlivnění typu rodiny. A také na skupinu rodičů zmiňovaných dětí. Opakem je část kvalitativní, kdy je ve výzkumné části osloveno deset dětí z odlišného prostředí. Jedná se tedy především o rodiny neúplné, disfunkční a disharmonické, popřípadě jiným způsobem odlišné. Práce je zaměřena zejména na vzor rodin s předškolním dítětem nebo dětmi, které žijí v různém sociálním prostředí. Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, jak rodiny tráví společný čas a zda jsou v rodinách dodržovány určité rituály v soužití členů rodiny a jak dítě rodinu vnímá. K výzkumu bylo využito tří mateřských škol, z toho jednou z nich bylo pracoviště pisatelky. V kvalitativním výzkumu tak bylo využito již navázaného přátelství mezi dotazujícím a korespondentem. Tím byl odsunut ostych dětí. Děti byly uvolněné a bez zbytečných strachů. V části kvantitativního výzkumu byla využita jiná mateřská škola. Z hlediska využití dotazníkového šetření s uzavřenými otázkami nebylo problémem využití respondentů bez předešlého seznámení. Výzkumné šetření probíhalo v obou případech bez problémů a efektivně. Především díky skvělé spolupráci mateřských skol a vstřícnosti dotazovaných. Výsledkem kvantitativního šetření bylo ukázáno, že rodina tráví společný čas spíše pasivně a pod ovlivněním dnešní doby. Nejvíce vyhraněná odpověď byla na otázku, zda se rodiče s dětmi dívají na televizi. Tímto způsobem je tráveno nejvíce volného času v rodinách. V porovnání s výsledky výzkumné práce (Mgr. Lucie Hudečková, 2009) se - 56 -
obecně dá říci, že rodiny nejvíce využívají rituálů přechodových, každodenních. Z mého výzkumného šetření pak vyplývá, že úplné fungující rodiny dodržují rituály společně, tráví i malé chvíle více spolu, než rodiny disfunkční, nefungující, rozvedené nebo jiným způsobem nestandartní. Základem je společné jídlo u stolu. Dost často je právě tento čas velmi podceňován. Veškeré již vyzkoumané teorie nám říkají, že společně trávený čas u jídla je velmi důležitý pro zachování fungující rodiny. Věrohodnost a stabilita závisí na síle a kontinuitě významných vztahů, ve kterých může být o životě rodiny stabilně udržovaná konverzace (Možný I., 2008). Faktor ovlivňující společně trávený čas rodin je v dnešním 21. století ve velké míře zaměstnání rodičů. To dokládá i studie (Hrubá K., 2015), ve které je podrobně přiblížen problém zaměstnanosti rodičů. Ve výzkumu kvantitativním nelze říci, v jaké míře se liší trávený čas v rodinách podle druhu zaměstnání rodičů, ale jednoznačně můžeme říci, že ovlivnění zaměstnáním a délkou pracovní doby je přinejmenším nezanedbatelné. V kvalitativním výzkumu jsme se nezabývali obecně společně tráveným časem, ale rituály, které se v rodinách odehrávají. Bohužel i zde bylo prokázáno, že čas je hlavním faktorem ovlivnění činností rodin. Společné hry, kde má rodič ojedinělou možnost výchovného působení na dítě, zcela vymizely z denních programů rodin. Prostor pro společnou konverzaci se omezil na konverzaci denních potřeb a nutností. Společně prováděné práce jsou formou běžných prací. V některých případech dotazovaných rodin přetrvávají společné práce – rituály. Pečení cukroví, pomoc dítěte při přípravě prostření stolu a jiné. Nahrazeny byly televizí, počítači a moderní technikou. V rodinách disfunkčních se projevil fakt, že rodiče jsou více benevolentní vůči denním rituálům, viz snídaně v obývacím pokoji. U některých autorů můžeme najít slovní spojení, tzv. „jednoduchý mechanismus“, ve kterém se skrývá rodinná identita a je prostředkem předávání rituálů. Rituály lidé konají vědomě či nevědomě. Každý z nás má původ rituálů přenesený od svých rodičů. Rituály jsou předávány z generace na generaci. Rodiče jsou nám zdrojem určitého potenciálu k vykonání rodinných rituálů. Rituály jsou důležitou součástí našich životů, dopomáhají k harmonii a uspořádání činností každého dne. Vytváří pocit jistot a bezpečí.
- 57 -
Závěr Práce byla vypracována pod vedením PhDr. Jany Marie Havigerové, Ph.D., za účelem zjištění a hlubšímu objasnění behaviorálních aspektů výchovy v rodině s předškolním dítětem. Výzkum byl proveden ve dvou fázích a dvěma typy výzkumů. V první části byl použit kvantitativní výzkum metodou dotazníkového šetření. Osloveno bylo 200 respondentů. Z toho byla skupina 100 dětí předškolního věku ze dvou vybraných mateřských a 100 rodičů ze stejných dvou mateřských škol. Cílem byl společně trávený čas v rodině. Výzkum byl proveden formou uzavřených otázek v dotazníkové formě. S rodiči bylo spolupracováno při třídních schůzkách, kde byli informováni o účelu výzkumu, obeznámeni s absolutní anonymitou a poděkování za účast při výzkumu. Se skupinou dětí byla práce vedena tazatelkou jednotlivě v klidném prostředí mimo třídu. Výsledky dotazníkového šetření byly kladné a očekávající. Výběr témat se projevil jako rovnovážný a reálný. Kvantitativní výzkum prokázal, že ve společně tráveném času s dětmi se promítá zaměstnanost rodičů a trendy dnešní doby, vývoj elektroniky a možnost dostupnosti veškerého zboží. Výzkum byl proveden za pomoci vlídných a přátelských lidí, kolegyň a pracovníků mateřských škol. V druhé polovině praktické části se práce zaměřila na kvalitativní výzkum rituálů v rodinách s předškolním dítětem z různého sociálního prostředí. Výzkum byl veden s deseti dětmi předškolního věku z jedné mateřské školy. Formou výzkumu byl použit strukturovaný rozhovor, který byl zaznamenáván jako audiozáznam (CD v příloze). Výzkum byl zaměřen na běžné všední dny dětí a jejich rodin. Také na sestavení rodiny očima dítěte. Kdo vše patří do mé rodiny. Výsledek výzkumu prokázal, že děti pociťují osoby kolem sebe velmi pečlivě a za rodinného příslušníka považují především osobu uspokojující pocit bezpečí a další potřeby dětí. V ojedinělých případech byl dítětem za člena rodiny označen kamarád ze školky a nadpřirozená bytost. Dalo by se to přiřknout skutečnosti, že probíhá adventní čas a pro dítě to mohl být velmi hluboký zážitek nebo je zde možnost, nepochopení zcela pojmu rodina. Označení kamaráda, zde je pravděpodobné, že je to blízký dobrý kamarád a dotazovaný s ním je v denním kontaktu Proto mohl být označen za rodinného člena. Výsledek výzkumu s otázkou rituálů v rodinách potvrdil fakt, že čas je nepřítel dnešní doby. Rodiče se často uchylují k využití moderních technologií, bohužel i při důležitých rituálech jako jsou společně trávený čas u jídla, jak v ranních hodinách, tak ve večerních. Společné rituály nahrazují - 58 -
individuální činnosti - často samostatná hra nebo elektronika. Společné rituály mají své místo a opodstatnění ve funkci rodiny. Formují osobnost, kladou základní kameny ve společenských normách, jelikož od narození se přirozeně učíme formou nápodoby a to především od rodičů. Pokud chybí vzor, není upevňováno již od dětství, často se stává, že život v pozdějším věku bude pro jedince hůře uchopitelný práce z pohledu nedostatečných základů a špatného vzoru v rodině. Jedná se také o atypické rodiny. Například - matka a otec žijí odděleně, zde nastává střídavá péče, je to pro dítě vzorem, považuje to za správné a běžné. Z celkového shrnutí vyplývá, že dnešní rodiny jsou pod velkým vlivem společnosti a na úkor toho jsou potlačovány výchovné aspekty, společné rituály. Také vzniká mnoho dalších podob dnešních rodin. Každé dítě by mělo mít šanci vyrůstat v harmonické a milující rodině.
- 59 -
Literatura BERTRAND, Y., Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-216-5. BLATNÝ, L.- JŮVA, V. Kapitoly z dějin pedagogiky. Brno : PdF MU, 1996, 75 s. ISBN 80-210-1295-1 CIPRO, M. Průvodce dějinami výchovy. Praha: Panorama 1984 ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha : ISV, 1996. ČÁP, J., MAREŠ., J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X. ČÍŽKOVSKÁ, J., Vývojová psychologie, pracovní verze 1.0 Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta, Ostrava 2004. DIETRICH, TH. Die Pedagogik Peter Petersens: der Jena-Plan. Modell einer Humanen Schule. Bad Heilbronn, J. Klinkhardt 1986 ETICKÁ VÝCHOVA. Prostředek rozvoje prosociálnosti. (Pracovní materiál zpracovala Vyvozilová, Z., Smékalová, J., Vaňková, A. a kol). FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-063-4. GÖBELOVÁ, T. Reflexe hodnot v kontextu mravní výchovy. In Premiany educacyjne. Krakow : Impuls, 2002. s. 261-268. GÖBELOVÁ, T. Rozvoj hodnotových kompetencí ve vzdělávání učitelů 1.stupně. In Nové možnosti vzdělávání a pedagogický výzkum. Ostrava : PdF OU, 2001. ISBN 80-7042-189-4. GOLEMAN, D. Práce s emoční inteligencí. Praha : Columbus, 1999. ISBN 80-7249-017-6. HEIDBRINK, H. Psychologie morálního vývoje. Praha : Portál, 1997. ISBN 80-7178-154-1. - 60 -
HASS, A. Morální inteligence. Praha : Columbus, 1999. ISBN 80-7249-010-9. HERBART, J.F. a jeho pedagogika. (J. Hofmann, J. Kyrášek) Praha: SPN 1977 HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Brno : Paido, 1998. JŮVA,V.,BLATNÝ, L. Kapitoly z dějin pedagogiky. Brno : vydavatelství MU 1996. 75 s. ISBN 80-210-1295-1. JŮVA, V Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido 1997. 76 s. ISBN 80-85931-43-5 JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno : Paido 1994. 51 s. ISBN 80-901737-0-5 KÁDNER,O. Dějiny pedagogiky. Praha, Česká grafická unie 1923-24. KASÍKOVÁ, H., VALENTA, J. Reformu dělá učitel. Praha : Sdružení pro tvořivou dramatiku, 1994. ISBN 80-901660-0-8. KANTORKOVÁ, H. Pedagogická tvořivost studentů. Ostrava : PdF OU, 2000. ISBN 80-7042-162-2. KOMENSKÝ, J. A.. Didactica. In Dílo J. A. Komenského Opera omnia. Praha: ČSAV 1973 KOMENSKÝ, J. A. Vybrané spisy J. A. Komenského, svazek I.-VIII. Praha: SPN 1958- 1975 KOSOVÁ, B. Rozvoj osobnosti žiaka (so zameraním na 1.stupeň základnej školy). Prešov: Rokus, 2002. ISBN 80-968452-2-5. KUČEROVÁ, S. Člověk, hodnoty, výchova. Prešov : Mana Noc, 1996. ISBN 80-85668-34-3. KUČEROVÁ, S. Úvod do pedagogické antropologie a axiologie. Brno: MU, 1994. MALACH, J. Obecná pedagogika. Ostrava: PF OU, 2002. ISBN 80-7042-205-X. MATĚJÍČEK, Z. |Rodiče a děti. Praha, Avicenum, 1986 MATOUŠEK,O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003, s.161. ISBN 80-86429-19-9. - 61 -
MIŠÍKOVÁ, J. Základy sociológie rodiny. Ostrava : PdF OU, 2003. ISBN 80-7042-291-2. LUKÁŠOVÁ-KANTORKOVÁ, H. Učitelská profese v primárním vzdělávání a pedagogická příprava učitelů (teorie, výzkum, praxe). Ostrava : PdF OU, 2003. ISBN 80-7042-272-6. PAULÍK,K. Vývojová psyhologie.Ostrava 2002. ISBN 80-7042-214-9. PELIKÁN, J. Pomáhat být. Praha : UK, 2002. ISBN 80-246-0345-4. PELIKÁN, J. Výchova a život. Praha : ISV, 1997. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha : Portál, 1996. ISBN 80-7178-070-7. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995, s.292. ISBN 80-7178-029-4 PRŮCHA, J Alternativní školy. Praha: Portál 1996 RÝDL, K. Reformní práce v současných školských systémech. Praha, 1990 SKALKOVÁ, J. Humanizace vzdělávání a výchovy jako soudobý pedagogický problém. UJEP, 1993. SMÉKAL,V. Psychologie osobnosti. Praha : Barrister a Principal, 2002. ISBN 80-85947-80-3. SPILKOVÁ,V. a kol. Didaktická východiska primárního vzdělávání dětí na základní škole. Praha: PdF UK, 1996. ISBN 80-86039-00-5. STŘELEC, S. a kol. Texty ke studiu otázek výchovy II.. Brno: Paido, 1994. VACEK, P. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové: Gaudeamus, 2000. ISBN 80-7041-148-1. ZELINA, M. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťata. Bratislava : Iris, 1996. ISBN 80-967013-4-7.
- 62 -
Elektronické materiály Studijní materiály; Fakulta: , Předmět: SZ2BP_TEV2, Období: podzim 2008 - Jméno souboru: vliv_rodiny_na_vych._jedince.doc [on-line 6. 1. 2009]. http://education-british-american.blogspot.com/2008_06_19_archive.html [on-line] Zdroj z Internetu http://www.osu.cz/fpd/cdv/dokumenty/teorie_vychovy_dps.pdf [on-line]. Zdroj z Internetu http://ped.muny.cz/data/SZ7BP_DUP1/Dejiny_skoly_a_pedagogiky.doc [on-line] Studijní materiály; Fakulta: , Předmět: ZS1BK_DSAP, Období: podzim 2007 - Název : Dějiny školy a pedagogiky Jméno souboru: Dejiny_skoly_a_pedagogiky.doc Vloženo: 25. 9. 2007 [on-line] Šmahelová Bohumíra: Dějiny školy a pedagogiky referát [on-line] Vloženo: 25. 9. 2007
Školské dokumenty Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha: MŠMT, 2001. Rámcový vzdělávací program. MŠMT.
- 63 -
Seznam Tabulky tabulka č. 1: Základní rozdíly mezi autorativními a neautarotavními teoriemi výchovy tabulka č. 2: Pojetí rodiny tabulka č. 3: Dotazníkové šetření pro děti – vzor tabulka č. 4: Dotazníkové šetření dospělí – vzor tabulka č. 5: Vyhodnocení dotazníkového šetření – dospělí
- 64 -
Příloha č.1 – Transkripce rozhovorů Anička Aničko, prosím Tě, teď mi řekni, koho jsi nakreslila, kdo patří do tvé rodiny? Já, Máma, babička, táta. Taťka je největší, taťka je asi velikej, viď. Krásně se ti to povedlo, moc se mi to líbí. Tak teď mi řekni, mám tady takovou těžkou otázku, ale ty seš chytrá hlava, určitě jí budeš vědět, nebo spolu. Když tak ti poradím. Víš, kdo je to prarodič? To je těžký, viď. No to teda je pro mě taky, to je těžký. Já ti poradím. Prarodič to je babička s dědou. Víš kdo je to babička? No já jsem měla babičku i dědu, ale už mám jenom dědu. Aha, protože babička Jiřinka mi umřela. Ona mi žila, jenom když jsem byla malý miminko. Tady máš na obrázku maminku a babičku a ta babička to je maminka tvojí maminky. A víš, kdo by byl teda děda? Děda by byl tatínek, a koho by byl tatínek? Táty, tatínka i maminky. Každý z nás má maminku i tatínka. To byla těžká otázka, ale neboj, teď tady mám lehčí jednu otázku. Když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít? Co začneš dělat, když se probudíš? Nasvačit. Nasnídat? No. Nejdřív snídáš nebo si čistíš zoubky? Nejdřív snídám. A jdeš v pyžámku snídat? No jdu v pyžámku snídat. Aha a co se potom děje, když se nasnídáš a máš plné bříško? Jdu se obléct. A pomáhá ti někdo nebo sama? Sama. Ty si šikula teda. No babička mi to nedovoluje sama si vybírat. Aha, takže ti pomáhá babička. A pomáhá ti víc babička nebo maminka? Babička. A kdo tě vodí do školky, Aničko? Babička. No ta babička, to je pomocnice. To je príma. I ze školky. I ze školky tě vodí? A když přijdeš ze školky, co doma děláš? Maluju mamince obrázek. No ta maminka musí mít radost, to já bych taky měla. A teď mi řekni, s čím nejraději pomáháš rodičům, babičce nebo dědovi? No stavit barák. Vy stavíte baráček? No mýmu dědovi jsme rozbourali zeď, rozškrábali zeď. A s čím nejraději pomáháš babičce? Péct cukroví, cukrový šneky. A s čím nejraději pomáháš mamince? Jo, péct cukroví. Vy budete mít velkou hromadu, velký kopec cukroví. No my už ho máme moc. Tak to se těším, že nám do školky přineseš nějaké cukroví ochutnat nějaké výborné. No já se rodičů zeptám. Tak Aničko, moc Ti děkuju.
Daneček Danečku, teď mi řekni, koho všeho jsi nakreslil do té tvé veliké rodiny. Ano, to je děda, to jsem já, to je tatínek, to je teta, to je Mikuláš, to je hm…. andělíček, to je Davídek. Ano. A andělíček, to je jaký andělíček? To je ten, jak chodil ve školce? Ano, včera u nás byl. A Davídku, teda Davídku, jsem si tě s tím Davídkem Vrágou úplně spletla, promiň. - 65 -
Danečku a nemáš tam maminku. Maminka ta je někdo pryč? Jo. Já jí tam ještě dokreslím. Ještě tam nemám babičku. Já mám dvě babičky a dvě dědečky. Krásně ti to jde, všichni se usmívají, všichni jsou veselí, to je dobře. Tak Danečku já se tě teď zeptám, kdo je to prarodič? Víš to? To je těžká otázka. Jo, to je hm…… děda a babička. Tatínek, babička, já, teda Mikuláš, andílek a Davídek. Vrátíme se zpátky k té otázce. Prarodič je kdo? Už jsme to tady říkali. Babička a děda. Správně. Babička a děda jsou rodiče maminky nebo tatínka. Ano. Tak Danečku, když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít? Co se děje? Probudíš se, vyskočíš z postele a nasnídáš se? Nic. Nic? To by si chodil do školky v pyžamu a měl by si hlad. Kdo chystá snídani? Tatínek. A jíte společně u stolu s tatínkem? A jste tam jenom ty a tatínek nebo je tam ještě někdo z té vaší veliké rodiny? Ne. A když se nasnídat co děláte s taťkou? Jdeme makat. Taťka chodí do práce makat? A ty chodíš makat do školky? A zuby si čistíš doma? Ano. No vidíš, to jsi zapomněl. A z pyžámka se oblékáš, vid? Ano. To chystá taťka nebo sám? Taťka. Ten taťka je šikovnej. Davídku.. Je já si tě dneska s Davídkem pořád pletu, vy máte s Davídkem dnes stejně pruhované tričko, já si vás pletu. Danečku, když přijdeš domu ze školky, co děláš? Taky makám. Danečku, třeba si prohlížíš knížku. Já si čtu. Nebo si skládáš pexeso? Já nemám pexeso. Nebo koukáš na televizi? Nebo hraješ hry? Já nemam hry. Ale mám iPad. Hraješ s taťkou? Sam, já mám svůj a taťka má taky svůj. A Danečku, teď mi řekni, s čím nejraději pomáháš taťkovi? Uklízet. Určitě? A co nejraději uklízíš? Luxuješ? Jo to umím luxovat i vytírat. I vyleštit stůl. No teda to má taťka velkého pomocníka. Děkuji Danečku.
Filípek Tak Filípku, teď mi řekni, koho jsi nakreslil, kdo patří do tvé rodiny? Musíš mi říct, kdo to je. Máma, táta a já. Filípek. Moc se ti to povedlo. A už nikdo jiný do tvé rodiny nepatří? Můžeš se mnou mluvit Filípku, aby to bylo slyšet. Ne. Tak teď mám druhou otázku, ta je těžká, ale ty si hlava mazaná, určitě budeš vědět. Kdo je to prarodič? Dědeček, který je starej. Dědeček a babička to může být, vid? Ano. Prarodič je babička a dědeček. No ano, babička Alenka je maminka mého táty a babička Marta zase mé maminky. Výborně Filípku. Teď bych moc chtěla vědět. Když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít. Otevřu si kalendář. Otevřeš kalendář? A co mě nejvíc zajímá, že to otevřu a hned si to postavím. Co si postavíš? No to lego přeci. StarWars. Já jsem totiž dostal od Mikuldy adventní kalendář lego StarWars. Já už mám jednoho panáka z lega. No spíš tři, protože jednoho jsme už nakoupili. To seš moc rád, viď. A snídáte - 66 -
s maminkou a tatínkem společně? No táta sedí u počítače a snídá. A ty snídáš sám nebo s maminkou? No mamka chodí brzo do práce a já zase se dívám na pohádku. Ty snídáš a díváš se na pohádku? Ano. A ty se oblékáš sám nebo chodíš v pyžamu do školky? Oblékám se. A pomáhá ti někdo? Ne. Ty jsi jenom s tatínkem ráno. Ano. A čistíš si zoubky? Ano čistím. Ale dneska ráno jsme to skoro zapomněli. To se může někdy stát. Ale čistili jsme si je oba dva. Táta si na to vzpomněl málem, když jsme se připravovali. Tak hlavně, že si taťka vzpomněl. Filípku, když přijdeš za školky, co děláš? Nevím, protože zítra mě přijde vyzvednout babička. Aha, když tě vyzvedne babička, co potom děláte? Hrajeme si. Hrajete si u babičky? Ne doma. A když tě vyzvedne tatínek, co děláte doma? Tak si… Přijdete domu, sundáte boty a co taťka? Pak se navečeřím, pak si můžu chvilku hrát, pak se jdu vykoupat, pak si čistím zuby a pak jdu spát. Aha, tak to je prima. Poslední otázka Filípku, s čím nejraději pomáháš doma? Už jsem jednou vařil palačinky a taky drhnul nádobí. Takže pomáháš s vařením a myješ nádobí? Ano. A komu tak pomáháš? To jsem tatínkovi, maminka u nás nebyla, to jsem byla jen s tatínkem. Počkej.. To mi bylo asi 5 roků, ale stejně, ale stejně máma onemocněla a měla horečku. Tak si jí hodně pomáhal. Ona byla v nemocnici. Tak si pomáhal tatínkovi a tatínkovi zase pomáhala babička, tak jste to dali dohromady. Ale když jsme vařil ty palačinky, to nebylo, když jsem myl to nádobí, to jsem dělal jen ty dvě věci. To bylo někdy jindy. Aha, dobře. Děkuji Filípku.
Markétka Markétko, teď mi řekni, koho všeho jsi nakreslila na ten obrázek tvojí rodiny? Lukyho, tátu, mámu, mě a Jonáška. Všichni se usmíváte, ty tam přece taky patříš. Lukášek je už skoro stejně velký jako taťka viď. Tak Markétko, teď mi prosím řekni, zamysli se, ty si předškolačka, ty to určitě budeš vědět. Kdo je to prarodič? Prarodič je třeba babička mojí mámy. To taky, ale to je praprarodič dokonce. Pro tebe je prarodič babička. To je maminka tvojí mamky. Je prarodič i děda? Ano i děda. Markétko, když se ráno probudíš, co se začne dít? Kdo připravuje snídani? Mamka. Jíte společně u stolu? Ano, všichni spolu, ale táta někdy občas déle spí, takže když já dojídám, tak on začíná jíst. To je dobře, že sedíte všichni společně u stolu. A Jonášek dostal už mojí židli. Potom se jdete oblékat nebo čistit zuby, Musí být velká mela, když jste tři děti. No vždycky jsme se s Lukym domluvili a Luky si čistí dřív zuby, protože on chodí mnohem dřív do školy než já, takže takhle. A pak se oblékáte a to chystá maminka nebo samy? Samy. To jste šikovní. Mamka má šikovné pomocníky. Markétko, když přijdete domů ze školky, co - 67 -
děláte? Když jdu po spaní, tak se chystáme na večeři. To je pravda, to už je skoro čas večeře. A pomáháš mamce? A co jí pomáháš? Nachystám talířky. Když jdeš po obědě? Tak mi máma něco pustí. Na rádiu nebo na televizi? My nemáme televizi, tak na počítači. Mamka má takový počítač, kde je šuplíček. Ale na rádiu mi to taky může klidně pustit. A když se nekoukáš na pohádky, tak si hraješ? Ano. A hraješ si s Lukym nebo radši sama? Sama. A s čím nejraději pomáháš rodičům? Nejraději jim něco nosím. Aha, třeba když maminka si tě pošle pro sklenici dobře limonády? Ano. Tak to jsi šikovná, to má mamka velikou pomocnici v tobě.
Matýsek Matýsku, teď mi řekni, koho jsi nakreslil na obrázek, kdo patří do tvé rodiny? Máma, táta, já a děda. Krásně se všichni usmívají, májí úsměv od ucha k uchu. Teď těžká otázka, kdo je to prarodič? Babička a děda. Výborně! Já tam nemám namalovanou babičku, protože mi umřela. To je smutná zpráva, ale to je život. Prarodiče, babička s dědou to jsi věděl krásně. Matýsku, když se ráno probudíš, co se u vás doma děje? Já se jdu dívat na pohádky a někdy si hraju. Díváš se na televizi. A máma jde do koupelny a potom se dívám. Snídáte doma s mamkou? Snídáte spolu? Ano, my máme ale malý stoleček, jako tenhle. A taťka tam není? Je tam jenom maminka? Taťka bydlí daleko docela. Aha, když jste s taťkou, tak taky spolu snídáte? Ano a já hraju na tabletu. Hraješ na tabletu, to tě baví. A kdo ti chystá oblečení? Mamka mi ho tam vždycky dá a já si ho obleču a u táty to stejný. A čistíš si zuby? Pořádně? Ano. A čistíš si je před snídaní, nebo po snídani? Před snídaní. Já taky. A někdy i po snídani. Jak se to hodí. A Matýsku, když přijdeš ze školky domu, tak co doma děláš? Budu se koukat na televizi. A mamka se kouká s tebou? Mamka žehlí prádlo. A poslední otázka. S čím nejraději mamince nebo tatínkovi pomáháš? Mamince s vařením a tatínkovi s věšením prádla. Taťka si našel pomocníka takového. Tak to je dobře. Matýsku děkuji.
Románek Románku řekni mi, kdo patří do tvé rodiny? Koho si to nakreslil? Dědu. To je děda? Ano, takhle vypadá můj děda. A už nikdo jiný do rodiny nepatří? A babička? Ta vaří. Vaří? Ale nevím, jak se dělá kuchyň. A patří babička do rodiny? Jo. Tak jí tam nakresli ještě babičku. A kdo by ještě do té rodiny mohl patřit? Už nikdo! Jenom já. Tak se tam také ještě nakresli, ať to máme všechno pohromadě. Teda babička, ta se na to usmívá krásně. Moc hezky ti to jde Románku. Umíš se podepsat? Ne. Tak já ti to pomůžu, - 68 -
můžu? Tak teď mi řekni, kdo je to prarodič? To je těžká otázka viď. Ne. Já ti poradím, je to rodič. To je prababička nebo pradědeček. Když je to babička, tak to je maminka tvojí maminky. Jo ale maminka u nás nebydlí, ale vždycky se na mě jde kouknout a přivede Spika, to je pes. Aha, přivede pejska. Když já budu běhat, on za mnou běhá a skáče. A když mi něco upadne, tak on mi to přinese a ještě jsme trénovali. Nalil jsem mu do kalíšku mléko a on to na čumáku udržel. A ještě umí stojku na čumáku. Teď poslouchej, já tady mám pro tebe ještě otázku a to by mě hrozně moc zajímalo. Když se ráno probudíš, co se u vás doma děje? Oblékám se. Pomáhá ti někdo? Jo. A kdo? Maminka. Maminka? Bydlí s vámi? Jo, ale jen jeden den u nás přespí. A když tam minka není, pomáhá ti někdo? Jo, babička. A co potom? Čistit si zoubky. Snídáš doma nebo až ve školce? Doma i ve školce. To zvládáš určitě sám. Pomáháš babičce? Jo. Když je děda pryč a babička pryč, tak já si uvařím sám jídlo a připravím babičce kafe. Románku, jestli ty si trošku nevymýšlíš? Ne. A když přijdeš domu ze školky, tak co děláš? Hraju si s „hortwils“. To je lego? Ne, to je na baterky a to se spojí a nepotřebuješ s tím nic dělat, protože to jezdí samo. Má to tam tři místa, tam je pumpa a výhybka. A teď mi ještě řekni, s čím nejraději pomáháš doma babičce nebo mamince? Uklízet. A ještě ji pomáhám vařit kafe. Románku ty jsi úžasný. Já si tě budu muset půjčit domů. Jo, až příští týden. Tak jo, jsme domluveni Románku. Moc ti děkuji.
Sonička Tak Soničko, já se tě teď zeptám, koho všeho jsi nakreslila na ten obrázek? Kdo tam všechno je. Maminka, ségra a táta. Taťka má taková nádherný vlasy, moc se ti to povedlo, krásný šaty jsi jim udělala. Teď se tě zeptám, víš kdo je to prarodič? Ne. Nevíš, a když ti poradím, že je to rodič tvojí maminky, nebo tvého tatínka. Víš, kdo jsou rodiče tvé maminky? Babička moje a dědeček. Tak babička a dědeček, těm se také může říkat prarodiče. Když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít? Když jsem včera probudila, tak mě za oknem čekal dárek. Jé, byl tam Mikuláš? Jo, ještě jsem ho neviděla. Tak to bylo krásné probuzení. Jo a taťka ještě spinkal. A když sis Mikuláše rozbalila? Neměla jsem Mikuláše, měla jsem Ježíška a ten mi přinesl Elzu a Annu. Panenky jo? A potom sis šla vyčistit zoubky, nebo snídat? Oblékala jsem se. A oblékáš se sama? Jo. A snídáš doma? Jo. A připravuje snídani taťka nebo mamka? Jendou taťka, jednou mamka. Aha, takže se střídají. Tak to je prima. Sedíte všichni společně u stolu? Jo. To je pěkný. A když přijdeš ze školky a co děláš? Jdu si umýt ruce, zout se a převlékat se. A potom? Koukám se na televizi. Koukáš na televizi? Už nechodíte ven - 69 -
potom, viď. Už je pozdě potom. A s čím nejraději pomáháš rodičům? S hračkama. Pomáháš doma pracovat? A co doma pracuješ? Já doma pracuju, že musím umýt nádobí. Moje maminka taky umývá nádobí. Děláš taky nějakou takovou práci? Pomáhám mamince vařit v kuchyni. Z tebe možná bude kuchařka. Taťkovi taky pomáháš? Jo. A ještě mi Soničko, řekni, jak mluvíte doma? Rusky. Aha, mamka i taťka jsou z Ruska? Jo. A můžeš mi říct rusky dobrý den? Děkuji
Stellinka Stellinko, kdo patří do tvé rodiny? Koho jsi nakreslila? Maminku. Maminku? To je krásný obrázek a krásně jsi se podepsala. Stellinko, teď se tě zeptám, jestli víš, kdo je to prarodič? To je těžká otázka. A babička a dědeček? To víš, kdo to je? Já ti poradím. Babička je maminka tvojí maminky, to je složitý viď.. A děda je táta mojí maminky. Výborně, správně. A víš co Stellinko, ještě by si mi mohla nakreslit, nebo říct, to si rozhodni. Když se ráno probudíš a otevřeš oči, co se u vás doma začne dít? Nasnídat se, obléct se a třeba do školy nebo do školky. Správně a děláš to společně s maminkou, nebo to zvládneš sama? S maminkou. A další otázka. Když přijdeš domu ze školy Stellinko, co nejraději děláš? Hm koukám se na tablet. A co na tabletu sleduješ? Na pohádky. A poslední věc Stellinko. S čím nejraději mamince pomáháš? S pečením. S pečením. Tak ti moc děkuju, kočičko.
Terezka Terezko, řekni mi, koho jsi nakreslila, kdo všechno patří do tvojí rodiny? Taťka, mamka, Pavlík, já. Krásně se ti to povedlo. Ty si je i krásně velikostně rozlišila, ty postavy. Moc hezký to máš. Teď těžká otázka, dávej pozor. Kdo je to prarodič? Hm… To je těžký viď? Děda. Děda a ještě někdo. Babička. Výborně, děda s babičkou, těm se říká prarodiče to jsou. A víš kdo je děda s babičkou, čí to jsou rodiče? Naší mamky. Naší mamky a má taťka taky rodiče svoje. Takže babička s dědou jsou rodiče tvojí mamky nebo tatínka. Krásně jsi to zvládla tu otázku. Když se ráno probudíš, co se u vás doma začne dít Terezko? Když vstaneš z postele, otevřeš oči, protáhneš se, tak co potom děláš? Jdu se najíst. Hned se jdeš nasnídat? A kdo připravuje snídani? Mamka. Mamka je brzo vzhůru a už vám to chystá všechno. A jíte každý zvlášť nebo společně u stolu? Zvlášť. A kde jíš ty Terezko? Nevím. Sedíš u stolu, nebo koukáš na televizi u toho? Sedím u stolu. A sedí ještě někdo s tebou u stolu u snídaně? Občas Pavlík. A taťka nesedí u snídaně? Taťka taky, ale mamka ne. Mamka tam běhá a pracuje. Pavlíkovi - 70 -
ještě dává snídani. No Pavlíkovi musí dát snídani, taťkovi dát snídani a Terezce dát snídani. Mamka ta se nezastaví, viď? Jo, ale dělal to taťka, když byla mamka ve Františkových lázních. Tak dělal taťka snídani a taky to zvládnul. Jo. No ten je šikovnej. Ale nezvládl s Pavlíkem úkoly. Nezvládl úkoly taťka? A jak jste to vyřešili? Pak za to, že nebyla mamka doma, dostával čtyřky, pětky dvojky. Opravdu? Ale občas i jedničky. No Pavlík si poradil. Ještě, že ta mamka byla jenom chvilku pryč. Tři víkendy. Tři víkendy? Pane jo, to bylo dlouhý tedy, viď. Já byla taky pryč, u babičky. Terezko, a když se nasnídáte tak se jdete oblíkat, převlíkat do školkových věcí? Pak se převlíkáme, pak si vyčistíme zuby a jedeme do školky. Sama se oblékáš, nebo ti někdo pomáhá? Sama. A chystáš si oblečení sama, nebo máš nachystané od někoho? Mamka. Ta mamka, ještě že ty mamky máme. Tak a když přijdeš ze školky domu, co děláš doma? Hned? Se dívám na televizi. Koukáš se na televizi. A už je tam i brácha doma s tebou. A nebo si jdu hrát. A s čím si rada hraješ? S panenkama. A seš tam sama, hraješ si sama, nebo s mamkou, taťkou , bráchou? Sama a taky s bráchou. A teď mi ještě řekni, Terezko, s čím nejradši doma rodičům pomáháš? S uklízením. S uklízením ráda pomáháš? Tak to je paráda. To já si tě taky budu muset půjčit domů. A s vařením. A s vařením? Tak to je výborný. Terezko, já si tě půjčím taky někdy domů, aby si mi pomohla, jo? Jo. Tak jo, děkuju.
Tomášek Tak Tomášku, krásně se ti to povedlo nakreslit. A teď mi řekni, kdo všechno je na tom obrázku? Káťa, já, Kuba, máma, táta, já. Aha a ty jsi tady udělal nějakou čáru na tom obrázku. Co ta čára znamená? Jako že je to rozvod, že jsou každý v jiným domě. Aha, každý je v jiném domě, každý žije, maminka i tatínek. A ty si se tu nakreslil i u maminky i u tatínka. Aha, to je dobře. A kdo je Kuba prosím tě? No to je mámy kamarád. A teď je už u nás. On bydlel v Praze 6 a teď už bydlí v Praze 5, protože my bydlíme v Praze 5. Aha, bydlí s vámi. A tady ta postavička, to je Kačenka si říkal? Jo. To je sestřička? Jo. Tak to jo. Dobře, moc se ti to povedlo, krásně se všichni usmívaj. Taťku si, taťka je vysokej, nádherně si ho nakreslil. Tak Tomášku, teď mi řekni, jestli víš, kdo je to prarodič? To je těžká otázka viď? Prarodič. Chceš pomoct? No nevím. To je rodič maminky. Jako ty máš rodiče tatínka a maminku, tak tvoje maminka má taky svoje rodiče. Babičku zmrzlinkovou. Výborně, babičku a.. Dědečka. Takže prarodič je babička a dědeček, víš. Tomášku, když se ráno probudíš, co se u vás doma děje? Maminka mě vzbudí, já se pak půjdu nasnídat, pak se oblíknu, půjdu si vyčistit zoubky - 71 -
a jdu do školky. Vyrážíte do školky. A kdo chystá snídani? Vždycky mi maminka. A když se oblíkáš, chystá věci maminka, nebo si chystáš sám už? Chytá mi je maminka, Ale taky i sám občas, ale u táty si to taky hlavně si beru sám oblečení. U táty si bereš sám? U táty, to už musíš sám takhle, to jsi šikovnej. A taťka taky dělá snídaně ráno, když vstaneš? Jo. A jíte spolu u stolu, když snídáte? Já sedím na gauči a on sedí na baru. Jako bar, taková malinká místnost a mě se nelíbí a tam se zase můžu koukat o víkendu hlavně na telku a taky je to blíž. Aha a když snídáte u maminky doma, tak snídáte všichni spolu u stolu? Ne, jenom já. Jenom ty sedíš u stolu? Jenom ty sedíš u stolu? Jo. Já nevím, asi moc nesnídaj. Aha. A když přijdeš ze školky domu, co dělas? Chvilku si hraju na počítači, pak si ňák ještě hraju. A s čím si hraješ? Nevím už. Na počítači a potom s nějakejma hračkama, s autama? Ne, hraju si na počítači, pak se jdu osprchovat, pak si jdu vyčistit, pak se vždycky koukám na telku, ale taky se i nekoukám. Pak si vyčistit zoubky, jsem už říkal, to bylo už předtím, pak jsem teda byl, to jsem koukal na telku, a když přijdeme pozdě, tak se nekoukám. Aha. A jdeme spát. A když.. A počkej, eště cvičíme písmenko a ještě cvičíme na besídku. Jo nacvičujete s mamkou, to jste šikuly. A když se koukáš na televizi, tak se mamka kouká s tebou? No tak občas. Nebo kamarád Kuba, nebo ségra? Nebo sám se koukáš? Koukám se sám, nebo s mámou. A teď mi ještě řekni, s čím nejraději mamince pomáháš? Se vším. Se vším? To seš takhle výbornej pomocník? A tatínkovi taky pomáháš? Taky se vším. Taky se vším? Ty seš výbornej Tomášku. I ze školky. I ze školky když jdete tak pomáháš? No ne jako, ale když jsem ve školce, tak pomáhám. Ve školce, když jsem. Jo, že pomáháš kamarádům ve školce? Jo a taky paní učitelce. Ty seš výbornej. Tak děkuju Tomášku.
- 72 -
Příloha č.2 - Souhlasy rodičů s pořizováním záznamů
- 73 -
- 74 -
- 75 -
- 76 -
- 77 -
- 78 -
- 79 -
- 80 -
Příloha č.3 – Kresby dětí
- 81 -
- 82 -
- 83 -
- 84 -
- 85 -
- 86 -
- 87 -
- 88 -
- 89 -
- 90 -
Příloha č.4 – Foto dětí
- 91 -
- 92 -
- 93 -
- 94 -
- 95 -
