Bc Doktorský studijní program (obor) a témata disertačních prací Vysoká škola Součást vysoké školy Název studijního programu Název studijního oboru

Bc – Doktorský studijní program (obor) a témata disertačních prací České vysoké učení technické v Praze Vysoká škola Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská Součást vysoké školy Název studijního programu Aplikace přírodních věd Jaderná chemie Název studijního oboru Vstupní požadavky Absolvování magisterského oboru Jaderná chemie na FJFI nebo jiného magisterského chemického (nebo blízkého) oboru a složení přijímacích zkoušek Studijní předměty • Aplikace radiační chemie v chemickém průmyslu, zemědělství a medicíně • Aplikace radionuklidů • Aplikace velkých zdrojů ionizujícího záření • Biosyntézy značených sloučenin • Experimentální jaderná chemie • Fotochemie a radiační chemie • Chemie aktinoidů a transaktinoidů • Instrumentální radioanalytické metody a jejich použití pro sledování znečištění životního prostředí • Jaderné elektrárny • Modelování a simulace migračních procesů v životním prostředí • Pokročilá jaderná chemie • Radioanalytická chemie • Radiofarmaka • Radionuklidy v biologických vědách • Separační metody • Technologie jaderných paliv • Transportní procesy • Značené sloučeniny • • • •

Anglický jazyk (pro mírně pokročilé) Anglický jazyk (pro pokročilé) Druhý cizí jazyk (pro mírně pokročilé a pokročilé) Čeština pro doktorandy (jen v anglickém studijním programu)

Další povinnosti Studenti prezenční formy doktorského studijního programu se účastní na výuce, zejména vedením cvičení a praktik, případně, v zájmu rozvinutí prezentačních zkušeností se pod vedením zkušeného pedagoga podílejí na vybraných částech přednášek. Minimálně jednou ročně prezentují výsledky své výzkumné práce na celokatedrálním semináři otevřeném pro širokou odbornou veřejnost. Kromě toho se někteří podílejí na vedení bakalářských prací, ročníkových „výzkumných úkolů“ studentů 1. ročníku navazujícího magisterského studia, či diplomových prací, případně i projektů realizovaných studenty středních škol v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ). Prakticky všichni studenti jsou aktivně zapojeni do řešení projektů Studentské grantové soutěže ČVUT (SGS), účastní se odborných akcí v ČR i v zahraničí a publikují své výsledky.

Požadavky na státní doktorskou zkoušku SDZ se skládá z ústní zkoušky před komisí navrženou ORO a jmenovanou děkanem fakulty. SDZ předchází odborná rozprava o disertační práci, k níž doktorand předkládá Studii, jejíž vypracování, předložení a obhájení je podmínkou k připuštění k SDZ. Odborná studie shrnuje stav studované problematiky a dosavadní výsledky práce doktoranda (může být nahrazena souborem prací publikovaných v recenzovaných časopisech) a je oponována nejméně jedním oponentem. Vlastní SDZ se koná podle článku 34 Studijního a zkušebního řádu pro studenty ČVUT. Obsahovou náplň zkoušky určila Oborová rada oboru Jaderná chemie takto: Každý student skládá ústní zkoušku ze tří odborných oblastí – z pokročilé jaderné chemie, která v tomto kontextu kromě základů jaderné chemie zkoušených při státních závěrečných zkouškách v magisterském studiu zahrnuje navíc další pokročilé partie tohoto vědního oboru (mj. chemie aktinoidů a transaktinoidů, aplikace radionuklidů a ionizujícího záření ve výzkumu, průmyslu a zdravotnictví, chemie jaderně-palivového cyklu) a ze dvou volitelných oblastí, jedné širší a jedné užší, vycházejících z absolvovaných předmětů doktorského studia. Širší oblast přitom zpravidla spojuje dva odborné předměty ISP. Volbu navrhuje školitel a schvaluje předseda ORO. Návrh témat prací Příprava vzorků pro stanovení radionuklidů hmotnostně-spektrometrickými metodami. Materiály a metody pro stanovení radioaktivních kontaminantů v životním prostředí. Studium extrahentů perspektivních pro palivové cykly jaderných reaktorů IV. generace. Příprava prekurzorů pro paliva jaderných reaktorů IV. generace. Modelování migrace radionuklidů z úložišť radioaktivních odpadů do biosféry. Speciace uranu v přírodních vodách. Interakce kritických radionuklidů s materiály bariér. Ovlivnění radiační citlivosti živých buněk chemickými protektory. Radiační metody přípravy nanokompozitů pro fotodynamickou terapii. Predikce korozní odolnosti materiálů úložiště v radiačním poli. Příprava nanosond pro cílenou terapii Ra-223. Příprava komplexů Cu-ATSM pomocí mikrofluidních systémů. Studium izotopových efektů ve značených molekulách pomocí molekulové spektroskopie Příprava Tb-161.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu

Aplikace radiační chemie v chemickém průmyslu, zemědělství a medicíně zkouška

Způsob zakončení Další požadavky na studenta Absolvování přednášky z radiační chemie Přednášející Prof. Ing. Viliam Múčka, DrSc

Stručná anotace předmětu Cíle: Cílem nabízeného předmětu je jednak vzbudit u mladých lidí hlubší zájem o tuto progresivní oblast aplikací, jednak dát jim možnost vytvořit si konkrétní představu o možnostech aplikací IZ u nás i ve světě. Obsahové zaměření: Přednáška je zaměřena na nejdůležitější aplikace radiačně chemických metod v průmyslu, včetně nejmodernějších oblastí souvisejících s radiační přípravou různých materiálů. Jedná se zejména o oblast výroby a modifikace různých polymerů, úpravu povrchových a podzemních vod, odstraňování těkavých látek a škodlivin z exhalátů, jakož i o radiační stabilitu různých průmyslových materiálů. Dále je pozornost věnována důležitým aspektům využití IZ v různých oblastech zemědělství a jeho aplikaci v medicínské praxi. Toho lze dosáhnout probíráním následujících témat: Základní témata: 1. Síťování a degradace polymerů v průmyslové praxi 2. Radiační výroba a modifikace speciálních polymerních materiálů 3. Úprava povrchových vod a pitné vody 4. Pilotní zařízení pro čištění exhalátových plynů 5. Radiační uzly ve velkých teplárenských zařízeních a elektrárnách 6. Likvidace volatilních organických látek z ovzduší 7. Radiační stabilita materiálů 8. Hygienizace, desinsekce a asanace v zemědělských a jiných provozech 9. Způsoby praktického radiačního ošetření potravin 10. Radiační sterilizace v medicínské praxi 11. Radiační aplikace v lékařské diagnostice 12. Radioterapeutické metody v praxi Odborná literatura Základní literatura: 1. Múčka V.: Aplikace radiačních metod, 2. vydání, 2003, Vydavatelství ČVUT, Praha. 2. Farhatazis, M.A.J. Rodgers (Eds): Radiation Chemistry. Principles and Applications. 1987, VCH Publishers, Inc. New York. Doporučená literatura: 3. A.K. Pikaev: Sovremennaja radacionnaja chimija, 1987, Nauka, Moskva. 4. Woods R. J., Pikaev A. K.: Applied Radiation Chemistry: Radiation Processing, 1994, John Wiley and Sons, Inc., New York 5. Wishart J.F., Rao B.S.M. (ed): Recent trends in Radiation Chemistry, 2010, World Scientific Publishing, London.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu Způsob zakončení Další požadavky na studenta

Aplikace radionuklidů zkouška

Znalosti na úrovni základních kurzů jaderné chemie a jaderné fyziky.

Přednášející Ing. Jiří Mizera, Ph.D.

Stručná anotace předmětu Cíle: Poskytnout základní přehled o aplikacích jaderných metod a radionuklidů především v oblasti vědeckého výzkumu. Vysvětlit fyzikálními principy jednotlivých aplikovaných jevů a podmínky a příklady technického provedení aplikací na nich založených. Kurs je vhodný pro posluchače, v rámci jejichž disertační práce je nutné nebo vhodné využít aplikace radionuklidů a jaderných metod. Obsahové zaměření: Klasifikace jaderných metod a principy jejich aplikace, radiochronometrie, indikátorové metody, reakce izotopové výměny a metody jejich studia, termodynamický a kinetický izotopový jev, aplikace jaderných metod v obecné a fyzikální chemii, příprava umělých radionuklidů, generátory krátkodobých radionuklidů, příprava značených organických sloučenin. Základní témata: 1. Klasifikace jaderných (radionuklidových) metod, principy jejich aplikace. Pracovní metody v radiochemii, zvláštnosti práce s radioaktivními látkami. 2. Radiochronometrické metody – U-He, U-Pb, K-Ar, ioniová, Rb-Sr, Re-Os, Cl, 14C, 3H, termoluminiscenční, metoda stop štěpných trosek. 3. Indikátorové (stopovací) metody – historie, klasifikace, přehled aplikací. Izotopová a neizotopová indikace – podmínky, vlastnosti indikátoru, technika indikace. 4. Reakce izotopové výměny – klasifikace, kinetika jednoduché/složité a homogenní/heterogenní izotopové výměny, McKayův vztah. 5. Mechanismus výměnných procesů. Izotopový jev při izotopové výměně. 6. Metody studia izotopové výměny - realizace a vyhodnocení. Termodynamická klasifikace výměnných reakcí. 7. Izotopové jevy – teorie, klasifikace, kvantifikace, využití. 8. Termodynamický izotopový jev, kinetický izotopový jev - teorie, srovnání, aplikace. 9. Příprava umělých radionuklidů, reaktorové a cyklotronové preparáty, příprava značených organických sloučenin. 10. Generátory krátkodobých radionuklidů – generátor 99mTc. Radionuklidy pro radiodiagnostiku a radioterapii v nukleární medicíně. 11. Radionuklidové metody při studiu chemických reakcí, v elektrochemii, při studiu struktury chemických sloučenin. 12. Stanovení fyzikálně chemických veličin radionuklidovými metodami. Studium povrchu tuhých látek a katalýzy radionuklidovými metodami, emanační metoda.

Odborná literatura Základní literatura: 1. V. Majer a kol.: Základy jaderné chemie, 1981, SNTL/ALFA, Praha. 2. V. Majer a kol.: Základy užité jaderné chemie, 1985, SNTL/ALFA, Praha. 3. A. Gosman, Č. Jech: Jaderné metody v chemickém výzkumu, 1989, Academia, Praha. Doporučená literatura: 4. A. Vértes a kol. (ed.): Handbook of Nuclear Chemistry, Vol. 1-5, 2010, Kluwer Academic Publishers, 2003 (nebo revidované a rozšířené vydání (Vol. 2-6), Springer). 5.. M. Wolfsberg, W. A. Van Hook, P. Paneth, L. P. N. Rebelo: Isotope Effects in the Chemical, Geological, and Bio Sciences, 2009, Springer.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Aplikace velkých zdrojů ionizujícího záření Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Absolvování přednášky Radiační chemie Přednášející prof. Ing. Milan Pospíšil, DrSc. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: V návaznosti na teoretické znalosti radiační chemie seznámit studenty s vybranými průmyslovými a technickými aplikacemi využívajícími velké zdroje ionizujícího záření. Obsahové zaměření: Principy a konstrukce radionuklidových zdrojů a urychlovačů elektronů. Využití těchto zdrojů v různých radiačních technologiích. Základní témata: 1) principy a konstrukce ozařoven s radionuklidovými zdroji nebo s urychlovači elektronů, 2) ozařovací techniky, 3) produkční kapacity, dávky a ekonomické aspekty, 4) provozní dozimetrie, osobní dozimetrie a bezpečnost práce, 5) radiační zpracování komunálních odpadních vod, 6) radiační zpracování odpadních kalů, 7) radiační potlačení pěn v čistírnách odpadních vod, 8) radiační hygienizace a dezinfekce nemocničních odpadů, 9) radiační odstraňování těžkých kovů kontaminujících vody a půdy. Odborná literatura Základní: 1. Kolektiv autorů: Základy radiačních technologií. Ústřední informační středisko pro jaderný program (ÚISJP), 1983, Praha. Doporučená: 2. R.J. Woods and A.K. Pikaev: Applied Radiation Chemistry, Radiation Processing,1994, Wiley, New York. 3. W. J. Cooper, R.D. Curry and K. E. O´ Shea: Environmental Applications of Ionizing Radiation, 1998, Wiley. New York.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Biosyntézy značených sloučenin Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Základní znalosti z organické a jaderné chemie Přednášející doc. Ing. Stanislav Smrček, CSc. Stručná anotace předmětu Cíle předměru: Cílem předmětu je získat speciální znalosti o biosyntéze značených sloučenin a to jak na teoretické, tak praktické bázi. Obsahové zaměření: Přednáška obsahuje přehled možností přípravy radioaktivně značených přírodních látek za využití in vitro biologických systému ve smyslu mikrobiálních či rostlinných kultur. Pozornost je věnována i jednoduchým biotransfromacím, které jsou využitelné z hlediska modifikace značených organických molekul. Přednáška je doplněna o základní metodiky kultivace, běžně používané isolační a separační techniky, hodnocení jakosti získaných sloučenin. a zásady správné laboratorní praxe při kultivačních a isolačních experimentech. Základní témata: 1) Zdroje radioaktivity pro biosyntézu, 2) Kultivační techniky, 3) Návrh inklorporačního schématu, 4) Izolace z biologického materiálu, 5) Čištění značených sloučenin, 6) Stanovení parametrů radioaktivně značených sloučenin, 7) Uchovávání a stabilita značených sloučenin. Odborná literatura Základní: 1. J. Cudlín (editor), Vybrané metody v mikrobiologii, 1981, Academia Praha. Doporučená: 2. K. Faber, Biotransformations in organic chemistry, 1997, Springer Verlag. 3. Allen and Voges (Ed.), Synthesis and application of isotopically labelled compounds, 1995, Wiley N.Y (vybrané kapitoly pro aktuální kurz). 4. Články z aktuální časopisecké literatury v závislosti na základním zaměření studentů přítomných v kurzu.


Experimentální jaderná chemie zkouška

Absolvování kurzu Jaderná chemie

Přednášející prof. Ing. Jan John, CSc., Ing. Jiří Martinčík, Ph.D., Ing. Mojmír Němec, Ph.D.

Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem kurzu je předat studentům základní znalosti o interakci ionizujícího záření (IZ) s látkovým prostředím, biologických účincích IZ a principech systému ochrany před ním, měření IZ a radiochemických laboratorních technikách. Absolventi kursu získají schopnost správně a bezpečně uplatnit jaderně chemické metody ve vlastní výzkumné práci. Obsahové zaměření: V teoretické časti předmětu je probrána interakce ionizujícího záření (IZ) s látkovým prostředím včetně souvisejících veličin; biologické účinky IZ a principy systému ochrany před ním; typy, vlastnosti a použití detektorů IZ a statistické zpracování naměřených dat. V praktické části předmětu se posluchači seznámí s měřením jednotlivých druhů IZ, technikami práce v radiochemické laboratoři a ověří si vybrané poznatky z předcházejícího kurzu Jaderná chemie. Základní témata: Teoretická část: 1. Interakce ionizujícího záření s látkovým prostředím. Primární efekty způsobené absorpcí ionizujícího záření. Zářivá deexcitace vzbuzených stavů - luminiscenční procesy. Vývin tepla v látce absorbující ionizující záření. 2. Systém dozimetrických veličin a vazba mezi nimi. Biologické účinky ionizujícího záření. Systém radiační ochrany a jeho aplikace na pracovištích. 3. Druhy, vlastnosti a použití detektorů ionizujícího záření. 4. Statistické zpracování naměřených hodnot a předběžný odhad chyb. Meze stanovitelnosti a dokazatelnosti. Praktická část: 5. Charakteristika GM trubice a scintilačního detektoru. Sledování statistického charakteru radioaktivního rozpadu. Analýza složené rozpadové křivky. 6. Stanovení absolutního množství zářiče z jeho aktivity. Stanovení poločasu K-40 a U-238. 7. Spektrometrie záření gama s vysokým rozlišením. 8. Měření na kapalinovém scintilačním počítači. 9. Metody měření neutronů. 10. Práce v rukavicovém boxu. Příprava zředěných radioaktivních roztoků s určitou relativní měrnou aktivitou. 11. Lokalizace povrchové kontaminace, základní dekontaminační postupy. 12. Radionuklidový generátor, stanovení poločasu Ba-137m. 13. Dělení jaderných izomerů bromu Br-80m a Br-80.

Odborná literatura Základní: 1. V. Klener (editor): Principy a praxe radiační ochrany, 2000, SÚJB Praha. 2. ICRU report No. 60: Fundamental Quantities and Units for Ionizing Radiation, 1998. 3. J. Gerndt, P. Průša: Detektory ionizujícího záření, 2. vyd. 2011, ČVUT Praha. 4. Česká norma ČSN EN ISO 80000-10: Atomová a jaderná fyzika, 2013 5. Česká norma ČSN EN ISO 80000-12: Atomová a jaderná fyzika, 2013 6. Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně (307/2002 Sb.) 7. J. Starý a kol.: Cvičení z jaderné chemie, (aktuální verze), http://www.fjfi.cvut.cz/kjch/materialy/RCHP/. Doporučená: 8. Zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (18/1997 Sb.) 9. J. Šeda, L. Musílek, I. Petr, J. Sabol, Z. Melichar: Dozimetrie ionizujícího záření, 1983, SNTL, Praha. 10. G.F. Knoll: Radiation Detection and Measurement, 4th edition,2010, J. Willey & Sons, New York.


Fotochemie a radiační chemie zkouška

Přednášející Ing. Libor Juha, CSc., Ing. Kateřina Čubová, Ph.D., Doc. Ing. Václav Čuba, Ph.D.

Stručná anotace předmětu Cíle předmětu Nabyté znalosti: studenti získají znalosti základních procesů interakce neionizujícího a ionizujícího záření s látkou a chemických důsledků této interakce. Získají přehled o uplatnění fotochemických a radiačních metod ve výzkumu a vývoji a v praktických aplikacích. Získané schopnosti: používat v praxi výpočty v dané oblasti, naplánovat, připravit a vyhodnotit experiment, provést aktinometrii a dozimetrii. Obsahové zaměření Náplní přednášky jsou teoretické základy fotochemie a radiační chemie. Na úvodní část navazuje přehled radiačních a fotochemických metod. Pozornost je rovněž věnována praktickým aplikacím a systematické fotochemii a radiační chemii. Základní témata 1. Fotochemické zákony. 2. Emisní a absorpční spektra atomů a molekul a jejich fotochemický význam. 3. Zdroje záření a fotochemické reaktory. 4. Základní třídění fotochemických reakcí. 5. Fotopolymerace; fotovytvrzování polymerů. Fotografie. Fotolitografie a fotorezisty. Fotoindukované procesy v přírodních vodách. Fotochemie atmosféry. Fotochemické metody čištění odpadů. 6. Působení UV záření na nukleové kyseliny a jeho následky. Fotosyntéza. 7. Náplň radiační chemie, její odvětví, vztah k jiným vědním disciplínám. 8. Elektrony produkované ozářením. 9. Přechodné produkty radiolýzy a jejich reakce. 10. Časová stádia radiolýzy. 11. Radiolýza vody. 12. Radiolýza vodných roztoků některých organických látek.

Odborná literatura Základní: 1. J. Kopecký: Organická fotochemie v obrazech, schématech a tabulkách, 1987, Academia, Praha. 2. P. Klán: Organická fotochemie, 2001, skripta Masarykovy univerzity, Brno. 3. A. Motl: Úvod do radiační chemie, 2004, skriptum, 2. vydání, vydavatelství ČVUT, Praha. 4. J.W.T. Spinks, R.J. Woods: An Introduction to Radiation Chemistry, 1990, third edition, John Wiley & Sons, Inc. Doporučená: 5. N.J. Turro, V. Ramamurthy, J. C. Scaiano: Principles of Molecular Photochemistry, ) 2009, University Science Books, Sausalito (CA). 6. J. Sýkora, J. Šima: Fotochémia koordinačných zlúčenín, 1986, Veda, Bratislava. 7. C.D. Jonah, B.S.M. Rao (eds): Radiation Chemistry – Present Status and Future Trends, 2001, Elsevier. 8. J.F. Wishart, B.S.M. Rao (eds): Recent trends in radiation chemistry, 2010, World Scientific Publishing, London. 9. J. Bednář: Theoretical Foundations of Radiation Chemistry, 1990, Academia Prague. 10. R.J. Woods, A.K. Pikaev: Applied Radiation Chemistry – Radiation Processing, 1994, John Wiley & Sons, Inc. 11. A.K. Pikaje: Sovremennaja radiacionnaja chimija, 1. díl, 1985, 2. díl, 1986, 3. díl,1987, Nauka, Moskva. 12. Farhataziz, M.A.J. Rodgers (eds): Radiation Chemistry - Principles and Applications, 1987, VCH Publishers, Inc., New York.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu Způsob zakončení Další požadavky na studenta Absolvování kurzu Jaderná chemie.

Chemie aktinoidů a transaktinoidů zkouška

Přednášející prof. Ing. Jan John, CSc. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Získat znalosti zejména o jaderných vlastnostech, anorganické aanalytické chemii a aplikacích prvků ze skupiny aktinoidů a transaktinoidů. Absolventi kursuzískají schopnost orientovat se v problematice vlastností, chování a možností využití těchtoradioaktivních prvků. Obsahové zaměření: Podrobná diskuse chemických vlastností aktinoidů. Historie objevů a způsobů přípravy prvků ze skupiny transaktinoidů; dosavadní výsledky studia jejich chemických vlastností. Základní témata: 1)aktinoidy – postavení v periodické soustavě, oxidační stavy, tvorba komplexů, vlastnosti v pevné fázi, 2)aktinium, thorium, protaktinium, uran, 3)příprava transuranových elementů,neptunium, plutonium, 4)americium, curium, berkelium, kalifornium, einsteinium, fermium, mendelevium, nobelium, lawrencium, 5)příprava transaktinoidů, umístění v periodické soustavě, rutherfordium, dubnium, seaborgium, bohrium, hassium, meitnerium, darmstadtium, roentgenium, copernicium, 6)prvky se Z=113-118,další budování periodické tabulky. Odborná literatura Základní: 1. L.R.Morss, N. Edelstein, J. Fuger, J.J.Katz (eds.): The Chemistry of the Actinide Elements, 4thEdition (Vol 1–6), 2011, Springer. 2. M. Schädel: The Chemistry of Superheavy Elements, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, 2003. 3. I. Zvára: The Inorganic Radiochemistry of Heavy Elements, Springer Science2008. Doporučená: 4. G. Choppin, J.-O.Liljenzin, J. Rydberg: Radiochemistry and Nuclear Chemistry, 4th Edition, Butterworth - Heinemann, 2013 5. A. Vertés, S. Nagy, Z. Klencsár (eds.): Handbook of Nuclear Chemistry, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, 2003.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu Způsob zakončení

Instrumentální radioanalytické metody (IRM) a jejich použití pro sledování znečištění životního prostředí zkouška

Další požadavky na studenta Základní znalosti jaderné chemie a detekce radioaktivity

Přednášející prof. Ing. Jan Kučera, CSc.

Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Vysvětlit problematiku sledování znečištění životního prostředí (ŽP) s využitím instrumentálních radioanalytických metod (IRM) pro stanovení koncentrací toxických a esenciálních prvků. Obsahové zaměření: Po absolvování předmětu získají studenti kompetenci k rozhodování, která z radioanalytických metod je nejvhodnější pro řešení daného problému, např. při prvkové analýze vzorků ovzduší, vod, půd, sedimentů, živočišných a lidských tkání a tělních tekutin. Dále získají schopnosti optimalizovat zvolenou analytickou metodu a přehled o experimentální náročnosti a dovednostech potřebných pro jednotlivé radioanalytické metody. Základní témata: 1. 2. 3.

Fyzikální principy neutronové aktivační analýzy (NAA) Experimentální zařízení potřebné pro NAA Přednosti a nedostatky instrumentální neutronové aktivační analýzy (INAA), INAA s epithermálními neutrony (IENAA) a NAA s radiochemickou separací (RNAA) 4. Způsoby měření radioaktivity v NAA se zvláštním důrazem na spektrometrii záření gama 5. Separační metody v RNAA 6. Optimalizace postupů NAA pro dosažení nejnižších mezí detekce a nejistot stanovení prvků 7. Fyzikální principy metody měření charakteristického záření X buzeného nabitými částicemi (metoda PIXE) 8. Experimentální zařízení potřebné pro PIXE 9. Přednosti a nedostatky PIXE a mikro-PIXE (protonové mikrosondy) 10. Použitelnost dalších radioanalytických metod, zejména rentgenfluorescenční analýzy a kapalinové scintilační spektrometrie pro sledování znečištění ŽP 11. Interpretace a způsob využití získaných dat 12. Zabezpečení jakosti dat a porovnání IRM s ostatními moderními analytickými metodami používanými pro sledování znečišťování ŽP

Odborná literatura Základní: 1. I. Obrusník : Neutronová aktivační analýza, v knize Nové směry v analytické chemii, Sv. II, s. 163 - 190 (J. Zýka, ed.), 1984, SNTL Praha. 2. V. Hnatowicz: Analytické použití charakteristického záření buzeného nabitými částicemi (metoda PIXE), ibid., s. 191 - 213. Doporučená: 3. R.N. Reeve: Introduction To Environmental Analysis, 2002, John Wiley & Sons Ltd (United Kingdom). . 4. P. Patnaik: Handbook Of Environmental Analysis, Chemical Pollutants In Air, Water, Soil, And Solid Wastes, 2nd Ed., 2010, Taylor & Francis Inc (United States). 5. A.R. Byrne, J. Kučera: Role of the self-validation principle of NAA in quality assurance of bioenvironmental studies and in the certification of reference materiále, Proc. IAEA Symp. Harmonization of Health-Related Environmental Measurements Using Nuclear and Isotopic Techniques, 1996, Hyderabad, India, 4-7 November, IAEA Vienna, 1997, pp. 223-238 (paper IAEA-SM-344/8). 6. J. Kučera, R. Zeisler, Do we need radiochemical separation in activation analysis? J. Radioanal. Nucl. Chem., 262 (2004) 255-260. 7. J. Kučera, Methodological developments and applications of neutron activation analysis, J. Radioanal. Nucl. Chem., 273 (2007) 273-280.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Jaderné elektrárny Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Základní znalosti z reaktorové fyziky, jaderné chemie a anorganické chemie Přednášející doc. Ing. Karel Štamberg, CSc., Ing. Tomáš Bílý, Ph.D Stručná anotace předmětu Cíl předmětu: doktorand získá: (1) znalosti o současném stavu světové, evropské a české jaderné energetiky, o různých typech reaktorů, především pak o koncepci a konstrukci tlakovodních reaktorů provozovaných v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. Dále, znalosti o procesech úpravy neaktivních (napájecích) i radioaktivních vod, o způsobu zpracování a likvidace (ukládání) radioaktivních odpadů, rovněž získá základní informace o principech a riziku koroze konstrukčních materiálů.; (2) schopnosti orientovat se v dané problematice, uplatnit získané znalosti v dalších oborech (např., dynamika reaktorů, bezpečnost jaderných elektráren) a posoudit problematiku výstavby nového jaderného zdroje. Dále, schopnosti řešit technologické problémy úpravy aktivních i radioaktivních vod i zpracování radioaktivních odpadů Obsahové zaměření: Prvá část předmětu komplexně pojednává o jaderné energetice a zvláště pak o dosavadním vývoji energetických reaktorů, palivových článků, řídících bezpečnostních systémů. Druhá část předmětu je věnována chemickým a radiochemickým aspektům provozu jaderné elektrárny. Základní témata: 1) chronologické řazení reaktorů do IV. generací a jejich specifika; 2) současná situace (v provozu nejvíce reaktorů II. generace), jako III. generace jsou označovány reaktory, t.č. projektované, se zvýšenou spolehlivostí, bezpečnosti a životností, např. projekt evropského PWR (EPR) a VVER 2006, 3) reaktory IV. generace - perspektiva pro 21. století; iniciativa GIF a INPRO, šest zvolených koncepcí, 4) principy úpravy vod, detailně jsou pojednávány aplikace měničů iontů a jejich vlastnosti, úprava neradioaktivních i radioaktivních vod a kalů, zpracování a ukládání odpadů a problematika koroze.

Odborná literatura Základní: 1. B. Heřmanský: Jaderné reaktory I. a II (učební texty, Katedra jaderných reaktorů, FJFI ČVUT), 2010. 2. K. Štamberg, R. Silber: Chemie provozu jaderných elektráren (učební texty– přepracované vydání, Katedra jaderné chemie, FJJFI ČVUT), 2007. http://www.fjfi.cvut.cz/kjch/ Doporučená: 3. F. Janouch: Jaderná energetika v evropském kontextu, 2008, Senát parlamentu ČR 4. Generation IV Roadmap Technology Goals for Generation IV Nuclear Energy Systems, December 2002, US DOE NERAC, GIF-019 5. Kremer a kol.: Chemická problematika jaderné elektrárny, 1990, Koncernové a výcvikové středisko ČEZ, Brno

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu

Modelování a simulace migračních procesů v životním prostředí zkouška

Způsob zakončení Další požadavky na studenta Základní znalosti z anorganické chemie (komplexace, speciace), chemie životního prostředí, dále z fyzikální chemie (rovnováhy a kinetiky ve dvoufázových systémech kapalná – pevná fáze) a aplikací numerických metod k řešení obyčejných a parciálních diferenciálních a regresních úloh. Přednášející doc. Ing. Karel Štamberg, CSc., doc. Mgr. Dušan Vopálka, CSc. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: doktorand získá: (1) znalosti o principech modelování a simulaci transportu vybraných složek (v tomto případě se především jedná o radioaktivní, event. i o chemicky toxické kontaminanty) obecně v porézních vrstvách hornin, zemin a tzv. inženýrských bariér a o charakteru potřebných vstupních dat a (2) schopnosti tyto procesy posoudit jak z hlediska jejich využitelnosti, tak i limit (omezení) jejich aplikace. Obsahové zaměření předmětu: V prvé části předmětu jsou vymezeny charakteristiky modelovaných systémů a pojmů verifikace, validace a simulace. Dále jsou formulovány základní vztahy pro popis migrace v životním prostředí (1D-, 2D- a 3D-modely), s důrazem ne porézní vrstvy. Ve druhé části předmětu je věnována pozornost tvorbě modelu, jeho verifikaci a validaci a metodám získávání parametrů těchto modelů; simulační výpočty migrace jsou demonstrovány na příkladech jednoduchých i složitých systémů. Základní témata: 1. Charakteristika modelovaných systémů (systém a jeho prvky, matematické modely, modelování, verifikace, validace a simulace) a základní popis procesu migrace v porézních vrstvách. Modely rovnovážné a nerovnovážné dynamiky sorpce. 2. Zákonitosti rovnovážných stavů a kinetiky interakčních procesů v systémech kapalná –pevná fáze (tzv. jedno- a vícesložkové systémy, vliv rovnováhy a kinetiky na migrační proces). 3. Zákonitosti disperzních a konvekčních dějů a jejich vliv na migrační proces. 4. Základní typy modelů šíření kontaminantů ve vodních tocích a nádržích a v atmosféře. 5. Přehled základních metod řešení obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic. 6. Počítačový model, analogová a číslicová simulace, verifikace a validace počítačového modelu, vliv neurčitosti ve volbě modelu dílčího děje a v hodnotách parametrů dílčích dějů. 7. Verifikace a validace počítačového modelu, vliv neurčitosti ve volbě modelu dílčího děje a v hodnotách parametrů dílčích dějů. 8. Metody získávání parametrů modelů dílčích dějů. 9. Počítačové (numerické) experimenty: faktorové a optimalizační. 10. Praktická cvičení: modelování sorpce vybraných kontaminantů na přírodní látky, výpočet zastoupení forem existence vybraných radionuklidů v roztocích, modelování migrace vybraných radionuklidů ve vybraném systému životního prostředí.

Odborná literatura Základní: 1. Štamberg K.: Modelování migračních procesů v životním prostředí, 1998, Vydavatelství ČVUT, Praha. 2. Grenthe I., Puigdomenech I. (Eds.): Modelling in Aquatic Chemistry, 1997, NEA OECD, Paris. Doporučená: 3. Pazourek J.: Simulace biologických systémů, 1992, Grada, Praha. 4. Valentová J.: Hydraulika podzemní vody, 1994, Vydavatelství ČVUT, Praha.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Pokročilá jaderná chemie Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Znalost všech chemických disciplin na úrovni magistra nebo inženýra chemie nebo chemické technologie. Přednášející prof. Ing. Jan John, CSc. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Předat studentům v plné šíři poznatky o vlastnostech hmoty a jevech chemické a fyzikálně chemické povahy, jejichž původcem je nebo na nichž se podílí jádro atomu a jeho přeměny. Absolvováním předmětu získají studenti schopnost rozvíjet získané znalosti a uplatnit jaderně chemické metody ve vlastní výzkumné práci. Obsahové zaměření: Definice a vývoj jaderné chemie a radiochemie, jaderná individua, jaderné reakce, přirozená a umělá radioaktivita. Kinetika jaderných reakcí, zákonitosti radioaktivních přeměn. Energetika jaderných reakcí, hmotnostní a energetická bilance jader. Výtěžky jaderných reakcí, účinný průřez, excitační funkce. Štěpné reakce. Chemie atomů vytvořených jadernou reakcí, Szilard Chalmersova reakce. Základní témata: 1) jaderná individua, vlastnosti, symbolika a stabilita atomových jader, 2) jaderné reakce, jejich třídění, popis a mechanismus, 3) přirozená a umělá radioaktivita, přeměnové řady, 4) aktivita a množství radionuklidů, kinetika jaderných reakcí, 5) energetika jaderných reakcí, jejich přehled a charakteristika, 6) výtěžky jaderných reakcí, účinný průřez, excitační funkce, 7) štěpné, fúzní a termonukleární reakce, 8) chemie nascentních atomů. Odborná literatura Základní: 1. G. Choppin, J.-O.Liljenzin, J. Rydberg: Radiochemistry and Nuclear Chemistry, 4th Edition, Butterworth - Heinemann, 2013 2. V. Majer et al.: Základy jaderné chemie, SNTL Praha, 1981. 3. J. Mizera, O. Lebeda, A. Gosman: Výpočty pro jaderné chemiky, ČVUT Praha, 2001 Doporučená: 4. A.Vértes et al. (Eds.): Handbook of Nuclear Chemistry, Kluwer, Dordrecht 2003. 5. F. Rösch: Nuclear and Radiochemistry, Vol. 1, De Gruyter, 2014 6. O. Navrátil et al.: Nuclear Chemistry, Academia, Praha, 1992.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Radioanalytická chemie Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Absolvování kurzu Jaderná chemie a všech předepsaných laboratorních cvičení Přednášející prof. Ing. Jan John, CSc., Ing. Mojmír Němec, Ph.D. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Získat znalosti o principech a škále existujících analytických metod využívajících radionuklidů nebo ionizujícího záření pro stanovení stabilních prvků a dále o metodách stanovení vybraných radioaktivních prvků s důrazem na jejich stanovení ve vzorcích z životního prostředí. Obsahové zaměření: V první části přednášky jsou podrobně probrány všechny základní radioanalytické metody, zejména: indikátorové metody, aktivační metody a metody založené na neaktivační interakci jaderného záření s látkou. Druhá část přednášky je věnována metodám stanovení významných radionuklidů, zajištění jakosti analýz, typům vzorků a způsobům jejich odběru a předúpravy. Absolventi kursu získají schopnost zvolit optimální radioanalytickou metodu pro konkrétní aplikaci s přihlédnutím k možnostem pracoviště. Základní témata: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Indikátorové metody. Stanovení přirozeně indikovaných prvků. Izotopová zřeďovací analýza. Radioreagenční metody. Metody založené na izotopové výměně, metody koncentračně závislého rozdělení, RIA. Neutronová aktivační analýza, fotoaktivační analýza, aktivační analýza nabitými částicemi. Metody založené na neaktivační interakci jaderného záření s látkou. Významné radionuklidy v životním prostředí, volba metodiky jejich stanovení. Typy analyzovaných vzorků, obecné zásady odběru vzorků. 7. Zabezpečení jakosti v radioanalytických laboratořích. 8. Gama-spektrometrická analýza vzorků životního prostředí. 9. Postup a zásady stanovení celkové aktivity alfa a beta. Stanovení uranu, Po-210, Pb-210, Rn-222, Ra-226 a Ra-228. 10. Stanovení C-14, tritia. Stanovení plutonia ve vodách, sedimentech a půdách. 11. Stanovení Cs-137 a Sr-90 ve vodě, mléku, moči. Stanovení I-131 a Kr-85.

Odborná literatura Základní: 1. J. Tölgyessy, M. Kyrš: Radioanalytical Chemistry, Ellis Horwood Chichester / J. Willey & Sons New York / Veda Bradislava, 1989. 2. B. Kahn (ed.): Radioanalytical Chemistry, Springer, 2007. 3. Radionuclides in the Environment, Atwood A.D. (ed.), John Wiley & Sons, New Jersey, 2010. 4. Measurement of radionuclides in Food and the Environment. A Guidebook. Technical Report Series No. 295, IAEA Vienna 1989 Doporučená: 5. A. Vertés, S. Nagy, Z. Klencsár (eds.): Handbook of Nuclear Chemistry, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, 2003. 6. J. Lehto, X. Hou: Chemistry and analysis of radionuclides, Wiley-VCH Weinheim, 2010. 7. Veselý K.: Stanovení nízkých aktivit - metodické základy. Studie 3-84, Ústřední informační středisko pro jaderný program, Praha - Zbraslav, 1984 8. Veselý K., Petr I., Šebesta F.: Stanovení nízkých aktivit radionuklidů - vybrané postupy a aplikace. Studie 7-1986, Ústřední informační středisko pro jaderný program, Praha – Zbraslav, 1986

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu Způsob zakončení Další požadavky na studenta Základní znalosti z předmětu jaderná chemie Přednášející

Radiofarmaka zkouška

doc. Ing. Ondřej Lebeda, Ph.D., RNDr. Marek Moša, Ph.D. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Získat přehled o principech výzkumu, vývoje a výroby radiofarmak, o rozdílných požadavcích na diagnostická a terapeutická radiofarmaka, o formách radiofarmak a jejich využití v medicíně. Porozumět interdisciplinárnímu charakteru oboru, kde se stýká jaderná chemie s ostatními chemickými obory, farmacií a medicínou. Seznámit se s elementárními legislativními požadavky na výrobu a kontrolu kvality radiofarmak a současnými trendy ve výzkumu radiofarmak. Obsahové zaměření: Výzkum, vývoj a výroba radiofarmak. Volba a příprava radionuklidů pro diagnostická a terapeutická radiofarmaka. Formy radiofarmak a způsob jejich přípravy. Obecná pravidla výroby a kontroly kvality radiofarmak (SVP). Příprava konkrétních radiofarmak. Poslední trendy ve výzkumu radiofarmak. Základní témata: 1. Způsoby využití ionizujícího záření v medicíně (externí zdroje a interní zdroje IZ, diagnostika a terapie pomocí interních ZIZ). 2. Základní dělení radionuklidů pro nukleární medicínu podle emitovaného záření, typy diagnostiky a terapie, základní výzkum funkcí organismu). 3. Zobrazovací metody v nukleární medicíně (gama kamera, SPECT, PET). 4. Diagnostické radionuklidy, jejich vlastnosti a příprava. 5. Terapeutické radionuklidy, jejich vlastnosti a příprava. 6. Volba nosičů RN, jejich chemické formy, specificita a selektivita (elementární formy, malé značené molekuly, značené makromolekuly typu peptidů a proteinů – hormony, monoklonální protilátky a jejich fragmenty, značené mikro- a nanočástice). 7. Způsoby deposice v tkáních a orgánech. 8. Kinetika a metabolismus, optimalizace kombinace RN-nosič (role kinetiky a metabolismu nosičů a jejich katabolitů ve vztahu k poločasu RN). 9. Způsoby značení nosičů RN (typy chemických reakcí, podmínky značení, výtěžky, purifikace, kontrola kvality). 10. Vliv značení na chování nosiče v organismu – změny metabolismu, imunospecificity a imunoreaktivity. 11. Elementární pojmy z oblasti rutinní výroby a kontroly kvality radiofarmak, režim SVP, čisté prostory apod. 12. Ilustrace různých postupů výroby radiofarmak – popis přípravy několika rozšířených, rutinně vyráběných radiofarmak. 13. Nové trendy ve vývoji radiofarmak.

Odborná literatura Základní: 1. Sampson, C.B. (editor): Textbook of Radiopharmacy. Gordon and Breach Science Publishers. Amsterdam, 1999 (3rd edition). Vybrané kapitoly. 2. Vértes, A., Nagy, S., Klencsár, Z., Lovas, R.G., Rösch, F.(eds): Handbook of nuclear chemistry. Vol. 5 – Radiochemistry and radiopharmaceutical chemistry in life sciences. Kluwer Academic Publishers. Dordrecht, Boston, London, 2003. Vybrané kapitoly. 3. Saha, G.B.: Fundamentals of Nuclear Pharmacy. Springer. New York, Heidelberg, Dordrecht, London, 2010. Doporučená: 4. Deckart H., Cox P. H. (eds): Principles of Radiopharmacology. Gustav Fischer Verlag, Jena, 1987. 5. European Pharmacopoeia. Version 8.3., 2014 6. Technetium-99m radiopharmaceuticals: status and trends. IAEA radioisotopes and radiopharmaceuticals series 1. International Atomic Energy Agency, Vienna, 2009. 7. Schwochau, K.: Technetium. Chemistry and Radiopharmaceutical Applications. Wiley-VCH Verlag GmbH, Weinheim, 2000.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Název studijního předmětu Způsob zakončení Další požadavky na studenta Přednášející

Radionuklidy v biologických vědách zkouška

.

doc. Ing. Stanislav Smrček, CSc Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem předmětu je představit posluchačům moderní způsoby využití radionuklidů v biologických vědách. Obsahové zaměření: Přednáška obsahuje základní informace o využití radionuklidů při studiu distribuce, metabolismu a kinetiky xenobiotik v živých organismech. Informace metodologického charakteru jsou doplněny poznatky týkajících se vlastností a stability používaných radioaktivně značených sloučenin a způsobů detekce značených sloučenin v biologických systémech. Základní témata: 1) Možnosti využití radionuklidů v biologických, biochemických a biomedicínských vědách. 2) Stopovací metody, studium distribuce a metabolismu. 3) Značené sloučeniny, stabilita, uchovávání, způsoby manipulace. 4) Způsoby detekce ionizujícího záření v kombinaci s chromatografickými technikami (TLC, HPLC, GLC). 5) Kapalinová scintilace při měření biologických vzorků. 6) Zdroje chyb při měření radioaktivity. Autoradiografie, zobrazovací desky na principu fotostimulované luminiscence. 7) Syntéza a biosyntéza biologicky aktivních sloučenin značených měkkými beta zářiči 14C a 3H a jejich aplikace při testování nových léčiv a pesticidů. 8) RIA, DNA postlabeling. 9) Studium receptorových interakcí, farmakokinetika. 10) Bezpečnost práce při užití otevřených zářičů Odborná literatura Základní: 1. W.R Hendee: Radioactive Isotopes in Biological Research, John Wiley 1973 2. Root J.W, Krohn K.A (Ed.): Short Lived Radionuclides in Chemistry and Biology, American Chemical Society 1981, kapitoly Radiobiology a Microbiological and Environmental Application (dostupné z pubcs.acs.org/isbn/9780841206038). Doporučená: 3. S. Smrček: Habilitační práce, 2004 ČVUT Praha, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská. 4. Singh N.(Ed.):Radioisotopes- Application in Bio-Medical Science In Tech 2011, Rijeka.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Separační metody Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Absolvování kurzu Jaderná chemie a všech předepsaných laboratorních úloh Přednášející prof. Ing. Jan John, CSc., Ing. Mojmír Němec, Ph.D. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem přednášky je předat studentům doktorského studia znalosti principů separačních metod používaných v radiochemii a jejich aplikací. Absolventi získají schopnost vybrat a vhodně aplikovat adekvátní separační metodu při řešení radiochemických problémů, případně inovovat a modifikovat stávající metody. Obsahové zaměření: Předmět je zaměřen na oblast separačních metod využívaných v radiochemii, převážně na rozdíly v přístupech, metodách a pracovních postupech oproti metodám v neaktivních odvětvích chemie. Základní témata: 1. Definice, rozdělení a výběr hlavních separačních metod. 2. Teorie extrakčních metod, extrakce chelátů a iontových asociátů. 3. Klasifikace extrakčních systémů a rozdělení činidel. 4. Aparatury a zařízení používané při extrakci. 5. Měniče iontů, popis a rozdělení. 6. Teorie a rozdělení chromatografických metod. 7. Extrakční a iontoměničová chromatografie. 8. Aparatury a praktické postupy pro chromatografické dělení látek, výběr činidel. 9. Termochromatografie. 10. Membránové procesy. 11. Destilace. 12. Elektrochemické metody. Odborná literatura Základní: 1. K. Štulík: Analytické separační metody, 2005, Karolinum 2. J Starý, M. Kyrš, M. Marhol: Separační metody v radiochemii, 1975, Academia, Praha 3. A.J. Dean: Chemical Separation Methods, 1969, Van Nostrad Reinhold Copany. 4. K. Volka a kol.: Analytická chemie II, 1997, VŠCHT Praha Doporučená: 5. J. Kahovec (ed.): Separační a analytické metody v ochraně životního prostředí, 1996, sborník přednášek, Edice MAKRO M-21. 6. R.V. Mayer: Practical High-Performance Liquid Chromatography, 2004, John Wiley & Sons. 7. J. Rydberg et al. (eds.): Solvent extraction: Principles and practice, M. Dekker, 2004 8. Y. Marcus, A.S. Ketres: Ion Exchange and Solvent Extraction of Metal Complexes, 1969, J. Wiley.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Technologie jaderných paliv zkouška

Název studijního předmětu Způsob zakončení Další požadavky na studenta

Základní znalosti z anorganické (částečně i organické), jaderné a fyzikální chemie (konkrétně z reakční kinetiky a teorie chemických reaktorů).

Přednášející

.

doc. Ing. Karel Štamberg, CSc

Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Získat: (1) základní znalosti o chemismu dějů probíhajících při získávání uranu, dále o fyzikálních, fyzikálněchemických i chemicko-inženýrských zákonitostech operací (procesů), ze kterých sestává výroba jaderného paliva, (2) schopnosti tyto procesy posoudit a jejich alternativy z technicko-ekonomického hlediska analyzovat. Obsahové zaměření: Popis technologie výroby především uranového jaderného paliva pro základní typy jaderných reaktorů (HWR, LWR, FBR a HTGR), včetně problematiky přepracování tzv. vyhořelého (ozářeného) paliva (VJP) a zpracování a likvidace radioaktivních odpadů. Základní témata: 1) Výskyt uranu v přírodě, mechanické a fyzikální procesy úpravy rud a klasifikace U-rud. 2) Loužení U-rud, získávání uranu z výluhů a jeho rafinace na nukleární čistotu. 3) Výroba kovového uranu, UO2 a směsných (U+Pu, tzv. MOX) oxidických paliv, dále paliv na bázi nitridů a karbidů uranu, resp. i plutonia. Sol-gel procesy, výroba paliva ve formě kuličkových a povlékaných částic (palivo především pro reaktory HTGR). 4) Obohacování uranu, principy, provozně používané postupy a kriteria obohacovacího procesu. 5) Minulé a současné koncepce nakládání s VJP (otevřený, uzavřený palivový cyklus a pokročilý palivový cyklus transmutačních reaktorů). 6) Technologické postupy předúpravy uranovéhoVJP a bezpečnostní zásady při jeho přepracování (zajištění podkritičnosti systému, chlazení VJP, metody odstraňování povlakových materiálů, rozpouštění VJP). 7) Přepracování (rafinace) uranového VJP s cílem získání U- a Pu-frakce a jejich recyklace do výroby paliva. Procesy: (a) kapalinově-extrakční (PUREX, přehledně REDOX, TRIGLY a BUTEX), (b) nevodné (pyrometalurgické a pyrochemické). 8) Přepracování (rafinace) thoriového VJP – kapalinově-extrakční proces THOREX. 9) Provozní realizace přepracování VJP z LWR, resp. i FBR, - proces THORP, aj. 10) Zpracování a likvidace radioaktivních odpadů (RAO) v rámci celého palivového cyklu. Přeprava a ukládání RAO a VJP. 11) Tzv. pokročilý palivový cyklus transmutačních reaktorů (P&T – Partitioning and Transmutation, kapalná paliva). 12) Technologie výroby nukleárně čistého thoria (232Th má analogické použití jako 238U) a nukleárně čistého zirkonia (k výrobě slitiny Zircaloy, ze které se vyrábějí povlakové trubky palivových elementů reaktorů LWR).

Odborná literatura Základní: 1. K. Štamberg: Technologie jaderných paliv I, 1994, vydavatelství ČVUT, Praha. 2. K. Štamberg: Technologie jaderných paliv II, 1998, vydavatelství ČVUT, Praha. Doporučená: 3. M. Benedict, T. Pigford, H Levi: Nuclear Chemical Engineering, 1981, McGraw Hill Book Co., New York. 4. P.D. Wilson., editor : The Nuclear Fuel Cycle from Ore to Wastes, 1996, Oxford University Press, Oxford.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Transportní procesy Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Znalosti z matematiky, fyziky a fyzikální chemie na úrovni absolventa magisterského nebo inženýrského studijního programu chemie. Přednášející doc. Mgr. Dušan Vopálka, CSc., Mgr. Aleš Vetešník, Ph.D. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Doktorand získá (1) znalosti o významu základních vztahů popisujících transport (přenos) hybnosti, energie a hmoty a o předpokladech, které při jejich odvození byly učiněny. To mu umožní hlouběji porozumět aplikovatelnosti těchto vztahů při řešení technických problémů a problémů transportu kontaminantů v životním prostředí a (2) schopnosti tyto transportní procesy posuzovat v kontextu řešení, např., migračních procesů v oblasti životního prostředí, ale také s ohledem na jejich platnost a využitelnost za daných podmínek. Obsahové zaměření předmětu: Úvod přednášky je zaměřen na vymezení potřebných matematických nástrojů, dále na rozdělení přenosových (transportních) dějů do tří základních skupin (transport hybnosti, energie a hmoty). Následuje odvození základních vztahů (Newtonův zákon, Fourierův zákon, Fickův zákon) a příklady analytických a numerických metod jejich řešení. Aplikace jsou demonstrovány na řešení technických problémů vybraných z oblasti hydrologie, chemické technologie a ochrany životního prostředí. Zmíněny jsou též radiostopovací metody vhodné pro měření transportu v plynné, kapalné i pevné fázi.

Základní témata: 1) Úvod do problematiky, přehled potřebných matematických nástrojů. 2) Přenos hybnosti: Viskozita. Laminární proudění. Rozdělení rychlostí pro případ více nezávisle proměnných. Turbulentní tok. 3) Přenos energie: Tepelná vodivost. Energetické bilance a rozdělení teplot v pevné látce a při laminárním toku. Vztahy pro neizotermální systémy. Přenos energie zářením. 4) Přenos hmoty. Konvektivní a difúzní tok. Rozdělení koncentrací v pevné látce a v laminárně tekoucí kapalině. 5) Vztahy pro multikomponentní systémy. Aplikace v chemii a chemickém inženýrství. 6) Aplikace řešení difúzní rovnice v chemii a ekologii. 7) Metoda radioaktivního značkovače a difúze. 8) Transportní procesy v jaderné chemii, radiační chemii a radioekologii. Odborná literatura Základní: 1. R.B. Bird, W.E. Stewart, E.N.: Lightfoot: Transport Phenomena, 2002, Wiley & Sons, London. 2. M. Císlerová., T .Vogel: Transportní procesy, 1999, Vydavatelství ČVUT, Praha. Doporučená: 3. A.Gosman, Č. Jech.: Jaderné metody v chemickém výzkumu, 1989, Academia, Praha. 4. R. Černý: Fyzika – Transportní jevy, 1993, Vydavatelství ČVUT, Praha.


Značené sloučeniny zkouška

Přednášející doc. Ing. Stanislav Smrček, CSc Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem předmětu je rozvinout znalosti studentů v oblasti přípravy a využití značených sloučenin s ohledem na jejich použití ve vědě, výzkumu a praxi. Obsahové zaměření: V úvodu se přednáška se zabývá přípravou a separací stabilních nuklidů a radionuklidů. Na získané poznatky poté navazuje přehled metod přípravy radioaktivně značených organických molekul. V průběhu kurzu je diskutováno využití stabilních a radioaktivních nuklidů v anorganické a organické chemii, biochemii a medicíně. Pozornost je rovněž věnována teoretickým otázkám jako např. isotopovým efektům. Základní témata 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

Separace přírodních nuklidů a příprava radionuklidů. Názvosloví značených sloučenin. Příprava organických sloučenin obsahujících deuterium a tritium. Sloučeniny značené izotopy uhlíku - 11C, 13C, 14C. Sloučeniny dusíku - 15N. Sloučeniny fosforu 32P. Sloučeniny kyslíku - 18O. Sloučeniny síry - 35S. Sloučeniny halogenů. 10) Stabilita, analýza a čistota značených sloučenin. Odborná literatura Základní: 1. L. Lešetický: Metody přípravy izotopicky značených sloučenin. Skripta UK v Praze, Přírodovědecká fakulta, SPN Praha 1977. Doporučená: 2. R.Voges, J.R. Heis, T. Moenius: Preparation of Compounds Labeled with tritium and carbon 14. Viley, Chichester, UK, 2009


Anglický jazyk pro doktorandy (mírně pokročilí) zkouška

Domácí četba z oboru studenta v rozsahu 150 stran a excerpce subtechnické slovní zásoby. Prezentace vlastního článku. Kurz je určen pro studenty, kteří absolvovali magisterské studium, včetně kurzu angličtiny na úrovni B1 dle SERR. Požadovaná výstupní úroveň - C1. Přednášející Mgr. Hana Čápová, Irena Dvořáková, prom. fil. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem dvousemestrálního kurzu je připravit intenzivně slovem i písmem na zvládání profesních situací formou kontaktních hodin v prezenčním studiu, nebo řízeným samostatným studiem v distančním studiu, v obou případech s využitím nabídnutých e-materiálů. Obsahové zaměření: Kurz se soustřeďuje výhradně na profesní problematiku a rozvíjí technickou a subtechnickou slovní zásobu a opakuje i gramatické pasáže typické pro odborný jazyk. Základní témata: 1. Problematika textu, tj. práce s odbornou literaturou, poslech, zápis vyslechnuté přednášky, souvislý psaný projev (CV, motivační dopis, plán práce, žádosti, zpráva o studiu, apod.). 2. Vlastní článek a jeho prezentace plus diskuze, ústní interakce a plynulý ústní projev na profesní témata se zaujetím stanoviska v diskusi. Odborná literatura Základní: 1. E. Valentová, I. Dvořáková, J. King: Academic English I. – VI. + Supplement, 2014. Doporučená: 2. R. R. Jordan: English for Academic Purposes, CUP, 1997. 3. M. McCarthy, F. O´Dell: Academic Vocabulary in Use, CUP, 2008. 4. T. N. Huckin, L. A. Olsen: Technical Writing and Professional Communication, McGrawHill, 1991. 5. Elektronické materiály dle témat a potřeby.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Anglický jazyk pro doktorandy (pokročilí) Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Doplňkové prezentace a diskuze. Prezentace vlastního článku. Kurz je určen pro studenty, kteří absolvovali magisterské studium, včetně kurzu angličtiny na úrovni alespoň B2 dle SERR. Požadovaná výstupní úroveň - alespoň C1. Přednášející Mgr. Hana Čápová, Irena Dvořáková, prom. fil. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem dvousemestrálního kurzu je upevnit dříve získané jazykové návyky a dovednosti slovem i písmem, výrazně je prohloubit formou kontaktních hodin v prezenčním studiu, nebo řízeným samostatným studiem v distančním studiu, v obou případech s využitím nabídnutých e-materiálů, příp. e-výukou. Obsahové zaměření: Výhradně profesní náplň kurzu, tj. problematika textu v praxi. Základní témata: 1. Práce s literaturou, souvislý psaný projev. 2. CV, zprávy, plán práce, žádosti, dopisy, motivační dopis, článek, zpráva o studiu, interpunkce. 3. Prezentace - ústní interakce s přesnými formulacemi myšlenek. 4. Diskuze, zaujímaní postojů a vyjadřování názorů; bezchybný samostatný ústní projev s profesní tématikou. 5. Poslech s porozuměním a zápis vyslechnutého textu. Odborná literatura Základní: 1. E. Valentová, I. Dvořáková, J. King: Academic English I. – VI. + Supplement, 2014. Doporučená: 2. R. R. Jordan: English for Academic Purposes, CUP, 1997. 3. M. McCarthy, F. O´Dell: Academic Vocabulary in Use, CUP, 2008. 4. T. N. Huckin, L. A. Olsen: Technical Writing and Professional Communication, McGrawHill, 1991. 5. Elektronické materiály dle témat a potřeby.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Francouzština pro doktorandy Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Vstupním požadavkem je jazyková úroveň alespoň A2 podle SERR (odpovídá např. dokončenému kurzu francouzštiny pro začátečníky v základním studiu na naší fakultě). Přednášející PhDr. Zuzana Panáčková Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem kurzu je připravit studenty na ústní a písemnou odbornou komunikaci v akademickém a profesním prostředí. V návaznosti na předchozí studium budou studenti také schopni přiměřeně a jazykově správně reagovat v každodenních a společenských situacích. Upevní a rozšíří své jazykové znalosti i s ohledem na jevy typické pro odborný jazyk. Obsahové zaměření a základní témata: 1. Studium, specializace, téma výzkumu a disertační práce (ústní projev). Jazykové prostředky: slovní zásoba specializace, používání členů, předložek. Situace představování. 2. Odborný text blízký studovanému oboru: čtení, analýza textu, prvky odborného vyjadřování. Jazyk: odborná terminologie, obecně technické výrazy, nominalizace, tvoření slov. Zájmena osobní předmětová. Obecná témata - slovníky, jazyky, frankofonie. Funkce: zdvořilá žádost, souhlas, omluva. 3. Čísla, matematické formule, popis grafu. Jazyk: minulé časy včetně passé simple. Zájmena tázací. Funkce: zdvořilý dotaz a vyjádření názoru. 4. Text: Jak psát doktorskou práci, zprávu z výzkumu, výzkumný projekt. Druhy odborných textů, jejich kompozice. Jazyk: osobní a neosobní vyjadřování, trpný rod. Funkce: vyjádření jistoty, nejistoty, cizího mínění. 5. Sciences, techniques, technologies. Článek L´aventure de l´innovation technologique. Jazyk: mluvnické jevy typické pro odborné vyjadřování. Jak psát úvod odborné práce. 6. Vědecká vysvětlení (explications scientifiques) - článek, diskuse. Jazyk: druhy vedlejších vět. Situace: komunikace v každodenních situacích. 7. Čtení z fyziky / chemie (ze skript odborné francouzštiny). Rozšíření slovní zásoby z fyziky / chemie. Zkracování vedlejších vět, participiální věty, gérondif. Situace: komunikace v každodenních situacích (pokračování). 8. Text: Jak psát doktorskou práci, zprávu z výzkumu, … stať a závěr, odstavce. Jazyk: jazykové prostředky využitelné pro písemnou komunikaci a ústní prezentaci: slova, vazby. 9. Soukromý a transakční dopis, oficiální dopis (žádost o stáž, motivační dopis). Situace: písemná komunikace formální a neformální. 10. Popis stavu, situace, zdůvodnění projektu (na základě textů v učebnici). Cíl, příčina, důsledek, podmínka, přípustka. Jazyk: koherence, koheze, způsoby organizace textu na základě konkrétních ukázek. Odborná literatura Základní: 1. Kleeman – Rochas et al.: Comment rédiger un rapport, un mémoire, un projet de recherche…(Manuel de rédaction, projet Redigera IUE 2004). 2. Panáčková, Z: Odborná francouzština pro studenty FJFI, vyd. ČVUT (skripta), 2002. 3. Girardet-Frérot: učebnice Panorama 3, Clé international, 2004. Doporučená: 4. časopis la Recherche, slovníky, mluvnické příručky, texty z oboru.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Němčina pro doktorandy Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Vstupní znalosti minimálně na mírně pokročilé úrovni, které jsou dále systematicky a spirálovitě rozvíjeny za účelem četby odborné literatury a jejímu porozumění, sepsání odborného článku o vlastním výzkumu a prezentace na téma studentovy doktorandské práce. Přednášející Mgr. Iva Pavlíková Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Příprava studentů na ústní a písemnou odbornou komunikaci v akademickém a profesním prostředí. Zejména v počáteční fázi výuky je nutné rychle obnovit znalosti gramatického aparátu a navázat progresivním způsobem na zvládání komunikačních dovedností z výše uvedených oblastí, a to formou aktivní práce s textem a gramatickými strukturami, jakož i poslechovými a aktivními mluvními cvičeními odborného i obecného charakteru. Obsahové zaměření: Gramatické struktury vyšší úrovně typické pro odborný styl. Základní témata: 1. Slovesa: tvary silných sloves, kolísání haben/sein v perfektu některých sloves, podmiňovací způsob, participium I, II, gerundivum, pasivum průběhové a stavové, infinitivní vazby s „zu“. 2. Adjektiva: zopakování trojího způsobu deklinace, stupňování adjektiv (i adverbií). 3. Prepozice: obtížnější jevy časových prepozic, ustálených spojení, přísloví, prepozice s genitivem, předložkové vazby sloves, substantiv a adjektiv. 4. Vedlejší věty: souborné učivo vedlejších vět všeho druhu na vyšší lexikální, syntaktické a stylizační úrovni, krácení vět vedlejších. 5. Číslovky: číslovkové diktáty rozmanitého charakteru, čtení matematických symbolů. 6. Zkratky a jejich využití v odborném a administrativním stylu. 7. Texty: ČVUT, FJFI, doktorské studium, fráze při zahájení rozhovoru, představení se, společenské formy chování na pracovišti, motivační dopis, životopis, žádost o stipendium, pracovní místo, přijímací pohovor, jaderná fyzika, odborné texty z oblasti fyziky, poučení o prezentaci, poskytnutí základních komunikačních větných modelů za účelem jejího úspěšného zvládnutí, vlastní četba v rozsahu 100 stran odborného textu v originále z oblasti studentova zaměření – dle vlastního výběru. Odborná literatura Základní literatura: 1. Dreyer, Schmitt: Lehr- und Übungsbuch der deutschen Grammatik, Verlag für Deutsch, 1991. 2. J. Schumann: Mittelstufe Deutsch, Verlag für Deutsch, 1992. 3. E. Berglová: Německá gramatika, Fraus, 19954. K. Hall: Übungsgrammatik für Fortgeschrittene, Verlag für Deutsch, 1995. 5. J. Werlin: Wörterbuch der Abkürzungen, Duden-Verlag, 1997. 6. J. Manderfeld: Jednáme německy, Nakladatelství JM, 2002. 7. Elke Schuh: Fit für Business Deutsch, Grada, 2006. Doporučená literatura: 8. Pavlíková: Němčina pro doktorandy – vlastní učební materiál, 2002. 9. Časopis Deutschland, populárně naučný časopis velvyslanectví, SRN.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Ruština pro doktorandy Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Vstupním požadavkem je jazyková úroveň B1 podle SERR. Přednášející Vlasta Bezusová, prom. fil. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem zpravidla třísemestrálního kurzu je připravit posluchače na písemnou i ústní komunikaci v profesním i akademickém prostředí. Naučit je přiměřeně zvládat každodenní situace. Důraz je kladen na obnovení znalostí gramatického aparátu, zvládnutí komunikačních dovedností formou práce s nejrůznějšími typy textů, mluvními a poslechovými cvičeními odborného i obecného charakteru. Dosáhnout tak úrovně znalostí B2 podle SERR aplikovaného na odborný jazyk. Obsahové zaměření a základní témata: 1. Matematika, fyzika, chemie. 2. Formy psaní zpráv, referátů, článků, abstraktů, žádostí, doporučení, oficiální i soukromé korespondence. 3. Témata všeobecného, kulturně-společenského charakteru. 4. Gramatické a stylistické struktury typické pro odborný jazyk: vyjádření jmenného přísudku, sponová a polosponová slovesa, významy slovesa být, vyjadřování modálních významů, užívání jmenných tvarů přídavných jmen, číslovky, stupňování přídavných jmen a příslovcí, neurčitá a záporná zájmena, slovesa pohybu a užití slovesných vidů, přechodníky, spojky souřadicí a podřadicí, přídavná jména slovesná, trpné vazby, vyjadřování neurčitého a všeobecného podmětu, infinitivní věty a vazby předložky základní a opisné. Odborná literatura Základní: 1. M. Balcar: Ruská gramatika v kostce, VŠE, 1996. 2. M. Balcar: Sbírka cvičení k ruské gramatice, VŠE, 1996. 3. S. Jelínek, J. Folprechtová, R. Hříbková, H. Žofková: učebnice Raduga 3, Fraus, 2003. (vybrané kapitoly) 4. L. Rozkovcová, Z. Hanusová: Ruština pro vědecké pracovníky, Academia, 1980. (vybrané kapitoly) Doporučená: 5. M. Pihrtová: Ruština pro techniky, skripta ZU v Plzni, 2000. 6. T. A. Višňakova, S. L. Badrieva, Ju. A. Sdobnova: Praktičeskaja grammatika russkogo jazyka, Izd-vo Russkij jazyk, 1982. 7. D. E. Rozental: Praktičeskaja stilistika russkogo jazyka, Izd-vo Vysšaja škola, 1987.

C – Charakteristika studijního předmětu nebo tématického bloku Španělština pro doktorandy Název studijního předmětu Způsob zakončení zkouška Další požadavky na studenta Vstupní jazykové znalosti na úrovni B1 podle SERR. Přednášející Vlasta Bezusová, prom. fil. Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Španělština pro doktorandy je nadstavbový kurz evropské varianty španělského jazyka jako druhého cizího jazyka, jehož cílem je dosáhnout u posluchačů schopnosti písemné a ústní komunikace nejen v běžných, denních situacích, ale zejména v profesní oblasti a to na úrovni alespoň B2 podle SERR. Studenti budou schopni číst odborné materiály, vyhledávat informace, porozumět přednášce. Obsahové zaměření a základní témata: 1. Vzdělání - vzdělávací systémy (český/španělský/latinskoamerický) a jejich porovnání, vlastní studium a specializace, tematická slovní zásoba, sloveso být, přítomný čas sloves, člen, adjektiva, stupňování. 2. Zaměstnání - různé druhy lidské činnosti, pracovní trh, porozumění publicistickému textu, inzerce, žádost, doporučení, souhlas, nesouhlas, nepřímá otázka, trpné vazby, opisné vazby, odkazovací, členy, zájmena. 3. Profesní život - psaní CV, motivační dopis, oficiální dopis, formální oslovení, úvod a závěr daných písemných útvarů, nepravidelná slovesa, opisné vazby, zájmena osobní přízvučná/nepřízvučná. 4. Věda a technologie - organizace konference, příspěvky, referáty, článek, terminologie, tvoření slov, typy vedlejších vět, věty vztažné, polovětné, konstrukce, slovosled. 5. Životní prostředí - ochrana, znečišťování, jaderné elektrárny, úložiště, paliva, argumentace, vysvětlení, důkaz, požadavek, imperativ, modální slovesa, opisné vazby, věty příčinné a způsobové, subjuntivy. 6. Život ve společnosti - spolupráce, migrace, emigrace, únik mozků, úvaha, předpoklad, věty podmínkové, odporovací, přípustkové, předložkové a spojkové, vazby. 7. Společenský systém - reálie, administrativa, vyplňování různých formulářů, ohlašování, všeobecně obchodní a právní jednání, základní slovní zásoba, jmenné vazby, konstrukce s gerundiem, participiem, infinitivem. 8. Život v rodině - charakteristika, popis, vztahy, záliby, soukromá korespondence, slovní zásoba, běžná komunikace, oslovování, řečová etiketa. 9. Čtení odborných textů - matematika, fyzika, chemie/podle zaměření posluchačů, číslovky, názvosloví, grafy, schémata. 10. Příprava prezentace dle jednotlivých specializací, celkové opakování nejtypičtějších gramatických a stylistických prvků odborného stylu. 11. Prezentace - řízená diskuze, připomínky, návrhy, stanoviska.

Odborná literatura Základní: 1. J. Králová, M. Krbcová, H. Hrubá, P. Ch. Gil: učebnice Fiesta 3, Fraus, 2004. Doporučená: 2. V. Hlavičková: Španělština – skripta VŠE, Praha, 1991. 3. J. F. García Santos: Sintaxis del español, Santillana, 1994. 4. L. Busquete, L. Bonzi: Curso de Conversación y Redacción, SGEL S. A., 1991. 5. A. G. Hermoso, M. S. Alfaro: Gramática (Curso práctico), español lengua extranjera, Edelsa, 1994. 6. P. Alzugaray, M. J. Barrios, G. Hernández: Preparación al DELE / Intermedio, Edelsa, 2004. 7. J. C. Montero, L. S. Bernardino: Reálie španělsky mluvících zemí, Fraus, 1995.


Čeština pro doktorandy Zkouška Vstupní znalosti minimálně na úrovni SERR B2 Doplňkové prezentace, diskuze

Přednášející Mgr. Iva Pavlíková Stručná anotace předmětu Cíle předmětu: Cílem dvousemestrálního kurzu je upevnit dříve získané jazykové návyky a dovednosti, a to slovem i písmem, připravit studenty na ústní a písemnou odbornou komunikaci v akademickém a profesním prostředí. Zejména v počáteční fázi výuky je nutné rychle obnovit znalosti gramatického aparátu a navázat progresivním způsobem na zvládání komunikačních dovedností z výše uvedených oblastí, a to formou aktivní práce s textem a gramatickými strukturami, jakož i poslechovými a aktivními mluvními cvičeními odborného i obecného charakteru. Obsahové zaměření Kurz je určen pro studenty, kteří absolvovali magisterské studium a mají znalosti češtiny na úrovni B2 SERR. Obsahem kurzu jsou zčásti obecná témata, především však profesní náplň, tj. problematika textu v praxi. Základní témata 1. poslech s porozuměním, zápis a shrnutí vyslechnutého textu 2. práce s literaturou, souvislý psaný projev 3. strukturovaný životopis, motivační dopis, žádost o stipendium, žádost místo aj dopisy profesního charakteru 4. plán práce, zpráva o studiu, interpunkce 5. diskuze, vyjadřování názorů, bezchybný samostatný ústní projev s důrazem na fonetickou správnost 6. gramatické jevy typické pro odborný styl

Odborná literatura Základní literatura: 1. Remediosová, Čechová, Putz, Chcete ještě lépe mluvit česky? Učebnice 2, 2007 2. Turzíková, Confortiová, Čeština pro pokročilé, 2011, Karolinum Doporučená literatura: 3. Pavlíková, vlastní učební materiál, 2010

Bc Doktorský studijní program (obor) a témata disertačních prací Vysoká škola Součást vysoké školy Název studijního programu Název studijního oboru

Recommend Documents