BBB. básním básníš básníme. Doksy ZŠ K. H Máchy

2014

BBB básním básníš básníme Doksy ZŠ K. H Máchy

ZŠ K. H. Máchy Doksy - 9. ročník tvořivého psaní 2014 - BBB

Základní škola K. H. Máchy Doksy a Městská knihovna v Doksech

literární soutěž zaměřená na tvořivé psaní žáků 6. - 7. a 8. - 9. tříd škol Libereckého kraje vyhlašovaná ZŠ K. H. Máchy a Městskou knihovnou v Doksech od roku 2006

1


Milí přátelé krásného slova, předkládáme nový sborník tvořivého psaní BBB 2014 Básním, básníš, básníme nejen o lásce a kráse jarní přírody. Ten letošní, již devátý, je výsledkem literárního soupeření žáků základních škol převážně 8. a 9. ročníků z Českolipska a Bělé pod Bezdězem. Porota hodnotila 31 soutěžních prací a ty nejzdařilejší zařadila do této malé knížečky v elektronické verzi BBB, literární soutěž pravidelně vyhlašovaná ZŠ K. H. Máchy a Městskou knihovnou v Doksech a pravidelně podporovaná dalšími partnery - Městem Doksy, MěKS Doksy, Vlastivědným muzeem a galerií v České Lípě, Regatou Máchovo jezero, je součástí širšího projektu Mácha a my. Spolu s vědomostní soutěží Nejen Mácha známý – neznámý přispívá u starších dětí k rozšíření poznatků z literatury, probouzí zájem o jazykovou kulturu a rozvíjí literární i výtvarnou tvořivost. Letošní novinkou byl workshop, který se uskutečnil na Jarmilině skále, dějišti 1. zpěvu Máchovy básně Máj. Zde byly uváděny vítězné práce a porota radila soutěžícím, jak si při psaní počínat. Hezkým zážitkem byly literární ukázky na téma Co bych přečetl/a K. H. Máchovi a proč přednesené účastníky tohoto setkání. Náš 9. ročník byl podpořen grantovým programem Města Doksy, z něhož byly hrazeny odměny vítězům a vydán sborník na CD nosičích pro všechny zúčastněné jednotlivce i školy. Děkujeme všem zúčastněným školám, učitelům, kteří motivují své žáky k tvořivému psaní, děkujeme všem partnerům této krásné akce a těšíme v příštím roce na 10. jubilejní ročník. V Doksech 8. června 2014 Mgr. Marie Korcová PhDr. Renata Mauserová

2


Poezie

3


Jaro Je jaro je jaro všichni si ho užíváme doma topit přestáváme pobýváme venku.

Je jaro je jaro ve škole se nezkouší každého to pokouší všichni trochu blázní.

Je jaro je jaro holky nosí krátké šaty asi sundám bundu taky z půdy snesu tenisky.

Je jaro je jaro kočka čeká koťata kozu nedojíme, má už kůzlata ptáci řvou jak šílení… Štěpán Adam ZŠ Bělá pod Bezdězem

1. místo

4


Dívka Já znám dívku jednu co místo vlasů perly má. Já znám dívku jednu nebo se mi jen ve snech zdá? Ne, je skutečná, krásná je diamant, co září je pavučinou hebkou je letním dnem v kalendáři. Já znám dívku jednu v jejíž náruči chci dál snít je vločkou sněhu v ledu jež ve svém srdci nechám vpít. Je nekonečným obzorem jenž prostírá se mi v duši je mému srdci ochozem je zlatým šípem v amorově kuši. Já znám dívku jednu co je jak motýlek na špičce nosu. V tichosti já do trávy si sednu a z křidélek jí setřu rosu.

5


Je věčností, co trvá když vše ostatní uchvátí čas. Je jak písnička tklivá co vryje se do srdce znovu a zas. Já znám dívku jednu jen nevím, jak jí to říci mám že se bez ní ani nehnu že jí své srdce na dlaň dám. Že je tím, co tvoří růži jejíž trny hladí mou tvář že je tím, co mi hřeje kůži že je pro mne jak slunce zář. Hana Petrová ZŠ Dr. Miroslava Tyrše, Česká Lípa, Mánesova

2. místo

6


Jarní tanec mustangů Sníh už dávno roztál květiny kvetou, ptáci zpívají… Jednou černý kůň stál na louce na slunce řehtal. Volal ji, svoji lásku klisnu plavou Miloval ji, svoji krásku

Divoká příroda kolem je ti dva nepatří do stáje. Jsou to divocí koně krása je dívat se na ně. Spolu cválají loukami lesy, podél potůčků

Dotýkají se tlamami

spolu jdou krůček po krůčku.

Kolem hlavy jim motýli létají ti dva stojí a koukají si do očí. Jejich láska se už netají kolem sebe tanec roztočí. Anna Fibigerová ZŠ Bělá pod Bezdězem

2. místo

7


Jarní básnění Venku je krásně sluníčko svítí běž ven skládat básně do jarního kvítí. Začínají létat včelky probouzí se berušky doběhni domů pro pastelky rychle si je nakresli. Do měkké trávy usaď se nechej se unášet fantazií ničeho přeci neboj se to jen hodiny dvanáctou odbíjejí. Náhle jde kolem pohledný mládenec před vaším domem zastaví jakoby nic… Pak všimne si tebe zdáš se mu krásná spolu sledujete nebe ta chvíle je úžasná. Jana Hašlová ZŠ Bělá pod Bezdězem

3. místo 8


V útrobách bolesti Stát v rohu prázdné místnosti v útrobách slz a bolesti. Dlaně přitisknuté přes tváře každou noc mokré polštáře. Držet v sobě vztek a nenávist krev tepe do každých míst. Nikde nikdo, jen samota už nikdy více ochota. To kvůli ní tu nyní sedíš a před sebe nepřítomně hledíš. Ta faleš, s kterou každý žije ale uvnitř jim jen srdce hnije. Už není jiná možnost než ztracená upřímnost. V slzách se topit a nemít sílu se vzchopit. Nikola Plíhalová ZŠ Pátova ulice Česká Lípa

3. místo

9


Příchod jara když květiny začnou růst a stromy začnou kvést když uslyšíš ptačí zpěv a sluneční paprsky tě začnou vést když všude budou páry zamilované když i tebe mocně láska zasáhne když zvěř se budí ze zimního spánku když na stráni najdeš první fialku poznáš, že blíží se krásné roční období. Už jen ta vůně vzduchu ti napoví že přichází jaro není jenom sen. Zlatý déšť rozzáří celý den. Anna Homutová ZŠ Bělá pod Bezdězem

10


První máj Byl první máj, byl lásky čas

Když on ke mně si tak přisedal

a on SMS mi napsal zas.

a tiše šeptal

Byl krásný jarní lásky den

Já tě miloval, miluju a budu

a my dohodli se, že půjdem ven.

dál… mně přišlo to jak krásný sen

Začali jsme

ze kterého není cesty ven.

nevinně a skončili

Přicházel už nový den

při víně.

nebe plné hvězd

My

a my usnuli na té louce

prosmáli

ruku v ruce spolu hned.

se celou noc

Ráno jsme se probudili

na obloze

ranní polibek mi dal

hvězda

a nikdo se už nedovíte

a my nechtěli jsme přestat.

jak to s námi bude dál. Lucie Kratochvílová ZŠ Bělá pod Bezdězem

Já byla celá v rozpacích neznala jsem rub a líc.

11


Přátelství Nehledej života nové dějství ohlédni se zpět, na přátelství Přítel je to nejcennější, co ve světě máš ruku do ohně za něj klidně dáš. Mít svoji řeč tajemství a styl každý, kdo má přítele tohle pochopil. Přítel nás rozesměje, i když nám do smíchu není přítel nám rozumí, má pro nás pochopení. Přítel při nás i v těch nejtěžších chvílích stál přítel nám otře slzy, když už nemůžeme dál Přítel nás vyslechne, poradí a utěší a drobné prohřešky, ty nikdy neřeší. Přátelství znamená klidně žít Přátelství znamená navždy přítele v srdci mít. Tereza Rybáčková ZŠ K. H. Máchy Doksy

12


Loď Plujeme po moři s nadějí na nový život už to trvá staletí, jak hledáme odpuštění přijímáme následky všech našich činů, které nás mrzí. A tak prosíme o odpuštění… Každý den a každou noc si přejeme spatřit zem kde začneme nový život kde zapomeneme na náš hněv, který nás ničí a který nás nutí dělat zlé věci, které nás mrzí kde najdem klid a stanou se z nás lepší lidé. Tomáš Adamec ZŠ K. H. Máchy Doksy

13


Bratranec Mám bratrance Jeníka mám ho místo budíka. Křičí, brečí, směje se plínu sotva unese. Pak snídáme s tetičkou vajíčka míchaná metličkou. Jeníček mléka lahvičku vypije ji všecičku. Tak to máme každé ráno veselo a nasnídáno. Lukáš Duben ZŠ K. H. Máchy Doksy

14


Pro kuře Jdu na procházku jednou ven kolem mě je všude len. Jdu na procházku jednou ven a říční voda je až u kolen. Miluju jídlo, miluju kuře vystřelím jeden šíp z mojí kuše a k večeři mám zase kuře na stůl jsem vylil trochu tuše. Své lásce natrhám za plotem růže facku mi dát taky může já chci po ní spíš to kuře ale uvařit mi něco může. Matěj Kašpar ZŠ Bělá pod Bezdězem

15


Báseň o ročních obdobích Už je jaro, kvete kvítí

Podzime, podzime

kytky voní, slunce svítí.

zas už nosíš deště

V noci hvězdy vidět jsou

pěkně tě prosíme

do světa snů tě zanesou.

počkej chvíli ještě.

Jaro ťuká na dveře

Kam šlápneš, podzime

kdopak mu je otevře?

tam je smutný sen pěkně tě prosíme počkej ještě den.

Louky plné čerstvých květů jejich vůně jak z jiných světů jejich krása všude září

Zimo, zimo, zůstaň ještě

vykouzlí nám úsměv v tváři.

my tě máme rádi.

Copak je to?

Zimo, zimo, neodcházej

Je to léto!

vždyť jsme kamarádi. Jakub Eberhalt ZŠ K. H. Máchy Doksy

16


Amorova báseň List se snáší ladně k zemi a pak další, nikdo neví nikdo nemá tušení co se děje, vážení?

Oblohou se mihne cosi to, co zrádné šípy nosí. Sněhobílé perutě tak, jak křídla labutě Modré oči barvy moře v tom se mihne cosi v noře Luk je z kůstek sestaven Amor už je připraven. Mávne rukou sem a tam nikdo neví, kudy kam. Srdce láskou poskočí když se šíp v srdci zatočí Ťap, ťap kap, kap kapka stéká. Květ se mění slunce pálí láska bolí. Tereza Velecká ZŠ Bělá pod Bezdězem

17


Miluji tě Srdce mé rozbuší se okamžitě z těch slov se cítím rozpačitě. V tvém obětí omdlím okamžitě a probouzí mě tvé miluji tě. Tak překrásné oči, úsměv i srdce má ne každý, kdo takhle lásku zná. S láskou přes překážky jde se snáz to ví snad už každý z nás. Jemné pohlazení, krátké políbení nic lepšího na světě není. Stačí pevné milující obětí a zmizí veškeré napětí. Jsi mé slunce, moje nebe proto miluji jen tebe. Pokud si myslíš, že je to lež tak se seber a klidně běž. Světlo lásky svítí i v té nejtemnější čtvrti a trvá až nadosmrti. Před někým však láska utíká aby neposedla nesprávného člověka. Simona Baňkowská ZŠ K. H. Máchy Doksy

18


Postel Když si večer do postele vlezu připadám si jako v nebi. I když z ní ráno slezu tak si řeknu, že to není naposledy. Ten pocit přikrytí to teplo… Brzy ráno to odkrytí to by mě kleplo. Marie Heřmánková ZŠ K. H. Máchy Doksy

19


Ano Dívka se ráno usmívala

Těším se na společné chvíle

byl to ten první jarní den.

připrav se, miláčku, na to.

S pocitem krásným večer usínala

Spolu

že zítřek nebude jen sen.

nám nebude dlouhá žádná míle a to nejdůležitější

Chlapec si vzpomněl ráno

miluji tě, zlato.

na dívku spanilou. Že od ní ho dělí už jen málo

Když tohle jí řekl

čekal na dívku bláznivou.

ona štěstím plakala. On před ni si klekl

Ten sluneční den byl tak krásný

a dívka jen jásala.

přímo stvořen pro lásku. Pro oba dva velice vzácný

Teď požádal ji o ruku

těšili se na společnou hlásku.

ve dvou to půjde samo. On čekal jen na chvíli zvuku

Až řeknou si ta dvě slova

kdy mu zamilovaně řekla ano.

která k lásce patří že budou si je říkat zas a znova

A za to může to počasí jarní

život ruku v ruce bude o to sladší

láska je prostě věčná. Každý má rád vzájemná milování

Když konečně se viděli

a nejen ta dívka je za to vděčná. Zuzana Hálová ZŠ Bělá pod Bezdězem

objali se sladce. Navzájem si moc chyběli teď už to půjde hladce.

20


Próza

21


Poslání Života Být Životem je těžké břímě, které musím nést na svých bedrech. Lidé si neustále stěžují, jak jsem k nim krutý, jak jsem nespravedlivý a těžký. Nic z toho jim nehodlám vyvracet, protože takový opravdu jsem. Narodil jsem se tak, jak se narodili i oni. S dobrými vlastnostmi, ale také s těmi špatnými. Avšak všechny moje činy mi předepisuje kolega Osud. Mnohokrát se zadání práce mění na poslední chvíli. (Takže lidouškové, nemyslete si, že osud nejde změnit. Vážně to jde. Všechno je postavené na vašich rozhodnutích. Na poslední chvíli se rozhodnete a uděláte něco jinak, tím osud změníte. Pořád to však bude osud). Ten můj kolega Osud si v podstatě válí šunky. Sice má práci se vším tím papírováním, ale já jsem ten, kdo vykonává to, co tam napsal, a věřte, že to nejsou jenom dobré věci. Vlastně to nedělám tak úplně já. Já všechnu práci rozděluji a u většiny případů asistuji. To už samo o sobě je dost náročné. Všechny úkony vykonávají moji podřízení – Štěstí, Radost, Nemoc, Zármutek a další. Taky tu je moje sestra, moje dvojče – Smrt. S dvojitou osobností. Často je divoká, ďábelská a nespoutaná. Dost často kvůli tomu spolu vedeme hádky. Neustále se hádáme o životě lidí. Má tendenci dělat si, co chce. Taky to její řádění má důsledky na životech nevinných lidí. Někdy naopak, když by se měla dostavit a nedostaví se, tak je to dobrý. To jsou lidi většinou na hraně mezi životem a smrtí a ona je svojí nezodpovědností zachrání, ale o to někteří lidé také vždycky nestojí. Někdy by totiž raději nepřivítali nic jiného než právě moji sestru. Nejčastěji, když se jim děje něco opravdu hrozného… A s tím se váže její druhá strana osobnosti, která je klidná, vlídná a tichá. Proto je mnohdy mnoha lidem nápomocna a vysvobodí jez mých spárů. Já se je přesto snažím až do poslední chvíle udržet při životě. To se taky řadí k mému poslání. Život je totiž dar a někdy je třeba se s ním poprat. Dále tu máme Náhodu. Naši rozmilou až přerozmilou příbuznou. Občas jde se Smrtí ruku v ruce, ale snaží se kontrolovat. I když to jde těžce, protože to má prostě v povaze. Být náhodná. Tak se narodila. Občas proto 22


způsobuje hordu nepříjemných věcí. Někdy je však naopak velmi milá a vítaná. Však to znáte ne? Šťastnou náhodou se stalo to a to. Nebudu vám tady vysvětlovat celý systém vašich osudů a vašich životů, protože je děsně obtížný, ale jednoduchý zároveň.

Všechno se

proplétá dohromady. Záleží na rozhodnutí, které lidé dělají. Na střetávání více osudů, na povaze Smrti a Náhody. Mějte krásný život, drazí lidé. Budu se snažit být vám nápomocen. A pamatujte, že vás má Život rád – tedy já, tak ho mějte také rádi – tedy mě. Adéla Vircová ZŠ K. H. Máchy Doksy

1. místo

23


Náhoda, nebo osud? Osud, nebo náhoda? Toť otázka. Otázka, nad kterou se člověk pozastaví, ale po pár okamžicích ji přidusí jiná, mnohdy zbytečnější. A tak se stalo, že pro tuto otázku v naší mysli nezbývá moc místa. Možná právě proto na ni nikdo ještě nenašel odpověď. Tak se teď pojďme společně zamyslet nad otázkou, kterou si každý z nás již určitě alespoň jednou položil. A proč se vlastně nad touto otázkou zamýšlíme? Možná za to mohou tvůrcové českého jazyka, že vůbec jedno z těchto dvou slov vymysleli. Možná, že chtěli, aby se staly synonymy, možná že to mají být protiklady. Možná si nejsou vůbec blízko a nemají nic společného. Přesto nevím, co vlastně náhoda nebo osud je. Při vyslovení slova náhoda má první myšlenka zabloudí k něčemu, co se stalo nečekaně, co jsme netušili a k tomu, co nás překvapilo. Někdy bývá dobrá, někdy špatná, někdy je bolestivá a někdy zase euforicky šťastná. Ale co je to vlastně ta náhoda? Opravdu ji vystihuje první myšlenka, co nám v hlavě vyvstane? Nemyslím si. Když člověk chce k něčemu dospět, musí se nad tou danou myšlenkou pořádně zamyslet. Tahle myšlenka se na nějaký čas musí stát vaším stínem a všude vás doprovázet. Ano, v tom případě je úplně jasné, že kromě přemýšlení nad touto otázkou, nebudete vědět absolutně nic. Nebudete vnímat, nebudete poslouchat, protože každé nepatrné vyrušení vás může z vašeho zamyšlení probudit, a vy musíte začít úplně od začátku. Jinak to ale nejde. Pokusme si to tedy zjednodušit. Dá se říci, že je osud sobecký a tak trochu nebezpečný. Je nevděčný, nevěří pocitům. Nevěří ničemu. Jde si tvrdě za svým. Když se řekne osud, vybavím si jen dlouhou úsečku. S nějakým začátkem a koncem. Na první pohled v osudu nevidím nic magického. Někdo může tvrdit, že osud ze všech stran obléhá realita. Jenže někdo může namítnout, že osud ze 24


všech stran obléhají náhody. A to je možná ten rozdíl mezi náhodou a osudem. Přeci jen, náhoda je prostě náhoda. Nevíme, co přijde, a vždy je to pro nás překvapením. Do toho našeho osudu se náhody nabourávají a dělají ho vlnitým a záludným. Jenže, co je ten samotný osud? Když se nám něco přihodí, tak prostě jen pohodíme hlavou a s přivřenýma očima nevzrušeně proneseme „To je prostě osud.“ Takže jsem právě dospěla k názoru, že osud a náhoda jsou dvě stejné, ale zároveň naprosto odlišné věci. Navzájem se potřebují, protože jedno bez druhého nemůže existovat. Doplňují se a dělají se pestřejšími. Možná už jste se do této myšlenky zažrali tolik, že už snad pochopíte jednu věc. Když se nám něco přihodí, nastane situace následující: Lidé okolo vás se rozdělí na dvě skupiny. Jedna bude tvrdit, že to, co se vám stalo, byla náhoda a druhá skupina zasněně pronese, že to byl osud. Záleží ovšem na situaci a záleží na tom, co se stane pak. Potom se tyhle dvě skupiny začnou hádat, že osud je vlastně náhoda a naopak. Přesně tak to je a přesně tak to zůstane. Jenže to je jen můj amatérský názor. Jestli chcete, můžete se na tuhle dlouhou cestu, kde budete zjišťovat, co je náhoda a osud, také vydat. Možná cíle dosáhnete, možná ne. Možná, že se nikdy nepřijde na to, co je náhoda a co osud. Možná to má navždy zůstat utajeno. A mě je úplně jasné, že každý z vás má na nějaké situace názor jeden, nebo druhý. Že je to buď náhoda, nebo osud. Nebo že je to obojí. A proto si v těchto skupinách zůstaňme. Mám totiž pocit, že jinak by tu nastal příšerný zmatek. Zůstaňte věrní své vlastní hlavě, a jestli má opravdu sílu se nad tímto tvrdým oříškem zamyslet, tak ať… já už toho mám po této úvaze dost. Navíc mi zvoní telefon, takže už to doopravdy ukončím. Je to náhoda, nebo osud? Kateřina Vlachová ZŠ K. H. Máchy Doksy

2. místo 25


Zúčastněné školy ZŠ Bělá pod Bezdězem ZŠ Dr. Miroslava Tyrše, Česká Lípa, Mánesova ZŠ Pátova ulice Česká Lípa ZŠ K. H. Máchy Doksy ZŚ Zákupy

Všem autorům děkujeme, přejeme mnoho dalších tvůrčích nápadů.

Básním, básníš, básníme 9. ročník tvořivého psaní žáků Libereckého kraje Sestavily: Mgr. Marie Korcová, PhDr. Renata Mauserová Ilustrace: žáci 9. a 8. ročníků pod vedením Mgr. Dany Vovsové a čerpány z archivu školy Grafické zpracování: Mgr. Marie Korcová Vydala: Základní škola K. H. Máchy Doksy ve spolupráci s Městskou knihovnou v Doksech http://www.zsdoksy.cz http://knihovna.mksdoksy.cz

Vydání první. 2014

26

BBB. básním básníš básníme. Doksy ZŠ K. H Máchy

Recommend Documents