Pražský hrad - náměstí U Svatého Jiří
Bazilika sv. Jiří
Na Jiřském náměstí stojí bazilika sv. Jiří, jedna z našich nejvýznamnějších románských památek, druhý nejstarší pražský kostel, založený kolem r. 920 knížetem Vratislavem I. V r. 925 zde byly uloženy ostatky babičky sv. Václava, zavražděné kněžny Ludmily, první české mučednice. Nejpůsobivější pohled je na závěr starodávné baziliky z Jiřské ulice. Kostelní portál z Jiřské ulice je dílem huti Benedikta Rieda kolem r. 1520, v tympanonu zdobený výjevem rytíře bojujícího s drakem. Ve 14. st. bylo na západě vybudováno nové průčelí, upravené v 17. st. ve stylu raného baroka s typickou cihlově červenou fasádou.
Nejznámější pražské památky
Pražský hrad - Mariánské hradby
Nejznámější pražské památky
Letohrádek královny Anny Královský letohrádek Za hradbami Pražského hradu založil Ferdinand I. královskou (císařskou) zahradu a v ní dal budovat v r. 1538 letohrádek pro svou choť Annu Jagellonskou, která se však dokončení stavby nedočkala a v r.1547 po porodu 15. dítěte zemřela. Nedočkal se jí ani sám Ferdinand I., který po požáru r. 1541 opustil Prahu.Letohrádek Královny Anny (nesprávně Belveder) je nejčistší vlašská renesanční architektura mimo italskou půdu. Unikátní měděnou střechu ve tvaru obráceného lodního kýlu tehdy zdobily červené a bílé pruhy a malované znaky českého království. Přízemí s obytnými místnostmi bylo obklopeno arkádovým ochozem, v patře taneční sál a galerie. Letohrádek nejlépe využíval Rudolf II., který zřídil v patře astronomickou pozorovatelnu.
Pražský hrad - Královská zahrada
Nejznámější pražské památky
Míčovna Architekt Bonifác Wohlmuth a Oldřich Aostalis ji postavili v letech 1567 - 69 na pokraji dolní části Jeleního příkopu. Budova o rozměrech 68 a 13 m byla skutečným skvostem vrcholné renesanční architektury. Mezi deseti jónskými polosloupy byla až do výše 14 m umístěna sgrafita - personifikace čtyř živlů (země, vzduch, oheň, voda), sedmi hlavních ctností (předvídavost, umírněnost, milosrdenství, naděje, spravedlnost, statečnost, věrnost) a osmi svobodných umění (teologie, astronomie, geometrie, hudba, aritmetika, rétorika, dialektika, gramatika). V padesátých letech 20. století byla ve třetím oblouku vlevo doplněna znakem pětiletky se srpem a kladivem jako alegorie průmyslu a zemědělství. (kuriozně zachovaný jediný prvek socialistického realismu v areálu Pražského hradu). Sousoší Noc z r. 1734 od Matyáše Bernarda Brauna, které stojí před Míčovnou mělo svůj protějšek Den, který byl zničen za pruskéh obléhání v roce 1757. Prostranství před Míčovnou dominuje Herkulova kašna. V barokní nice podle návrhu architekta Francesca Carrattiho je socha Herkula bojujícího se saní od Jana Jiřího Bendla z r. 1670. Míčovna dnes slouží ke koncertním, výstavním a společenským účelům.
Alegorie noci je významné barokní sousoší pocházející z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Bylo vytvořeno roku 1733 nebo 1734 pro Královskou zahradu Pražského hradu, kde bylo umístěno před Míčovnou a kde se také dodnes nachází. Vertikálně koncipované sousoší je umístěno na původním kamenném soklu a tvoří jej dvě vertikálně uspořádané postavy. Spící, esovitě prohnutá sedící ženská postava zahalená melodicky traktovanou draperií posetou hvězdami, představuje noc. Žena sedí na rozeplatých křídlech sovy, který je tradičním nočním ptákem. Nad touto postavou se ve zvláštním, jakoby tanečním gestu „vznáší“ bdící mladík, představující právě vycházející měsíc. Sousoší noci bylo koncipováno jako protějšek shodně koncipovaného sousoší Dne od téhož autora. To však bylo roku 1757 zničeno při pruském obléhání Prahy. Obě sousoší alegoricky vyjadřovala přírodní cyklus střídání noci a dne. Kromě těchto dvou sousoší dodal Braun mezi lety 1730-31 do královské zahrady ještě dvě sousoší lvů korunovaných malými putti a dvě dekorativní barokní vázy.
Pražský hrad - III. nádvoří
Nejznámější pražské památky
Sv. Vít, Václav a Vojtěch - katedrála - Hlavní a největší pražský chrám, duchovní symbol českého státu. - V chóru je umístěn biskupský stolec neboli katedra, odtud termín katedrála. Je zasvěcena třem svatým: kníže Václav (později prohlášený za svatého) založil na Hradě kolem r. 925 třetí kostel - rotundu sv. Víta. Získal totiž darem od saského císaře Jindřicha Ptáčníka vzácnou relikvii kost z paže sv. Víta, kterou v budované rotundě uložil. Po zavraždění sv. Václava se rotunda stala i místem jeho hrobu a on sám pak patronem a světcem Čechů. Jeho svatostánek je zde dodnes. Třetí světec, kterému je dnešní katedrála sv. Víta zasvěcena, je sv. Vojtěch, druhý český biskup, zabitý na misijní cestě k polabským Prusům. Jeho ostatky byly přivezeny r. 1039 zpět a pohřbeny v přístavbě k rotundě. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu do r. 1352, po něm přišel třiadvacetiletý Petr Parléř ze švábského Gmündu, který řídil stavbu i výzdobu do své smrti r. 1399. Stavba chrámu trvala téměř 600 let, mezi jeho stavebníky byli Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Oldřich Aostalis aj. R. 1859 byla založena Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta. V 60. letech vedl obnovovací práce arch. Josef Kranner a r. 1873 byl položen základ k novostavbě podle projektu arch. Josefa Mockera, po němž pokračoval arch. Kamil Hilbert, který dovedl stavbu v r. 1929 ke konci, kdy byl chrám u příležitosti Svatováclavského milénia slavnostně vysvěcen. Bylo to 12. 5. 1929 - slavnostní znovuvysvěcení. Hlavní loď trojlodní katedrály je klenutá nepřetržitou síťovou klenbou Petra Parléře, použitou zde poprvé na evropském kontinentu. Postranní nižší boční lodi jsou spojené kol dokola věncem devatenácti kaplí a staré a nové sakristie. Kolem celého chrámu ve výši cca 14 m probíhá arkádový sloupový ochoz, zvaný triforium, který se proslavil vzácnou portrétní galerií 21 bust, vytvořených parléřovskou hutí v letech 1371 - 85. Plastiky, do té doby v Evropě ojedinělé, představují členy rodiny Karla IV., arcibiskupy, architekty a ředitele stavby.
Secesní okenní vitraj od věhlasného umělce Alfonse Muchy s výjevy počátků křesťanství v českých zemích zdobí tzv. novou arcibiskupskou kapli.
Socha arcibiskupa knížete Bedřicha kardinála Schwarzenberga od sochaře Josefa Václava Myslbeka patří k základním dílům českého moderního sochařství.
Opuková socha sv. Václava nad hlavním oltářem Svatováclavské kaple je výjimečným dílem tzv. krásného slohu. Jejím autorem byl pravděpodobně sám chrámový architekt Petr Parléř.
Čestné místo mezi bustami triforiové galerie zaujímá čestné místo podobizna českého krále a římského císaře Karla IV. Sochu nejvýznamnějšího českého panovníka a stavebníka Svatovítského chrámu vytvořil zřejmě sám Petr Parléř.
Karlův most
Předchůdci Karlova mostu V místě mostu býval nejprve přechod přes svázané klády, tzv. prahy. V 10. stol. už je zmiňován dřevěný most, který ale býval ohrožován každou větší vodou, proto nechal Vladislav II. postavit kolem r. 1170 kamenný most Juditin. Karlův most (Kamenný, Pražský) (název Karlův se vžil až kol. r. 1870 na základě dřívějšího podnětu K. H. Borovského) je nejstarším dochovaným pražským mostem. Základní kámen položil Karel IV. 9. 7. 1357 v 5:31 ráno a toto datum a čas nebyly vybrány náhodou. Když čísla zapíšeme následujícím způsobem: 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas), získáme vzestupnou a sestupnou stupnici s vrcholem 9: ....... 9 ......7.. 7 ....5 ..... 5 ..3 ......... 3 1 ............. 1 Podobných magických souvislostí, týkajících se Karlova mostu, je více a v současnosti je možné se s nimi seznámit ve filmu promítaném ve staroměstské mostecké věži. Řízením stavby byl pověřen Petr Parléř, most byl ale zcela dokončen až po jeho smrti počátkem 15. století;
Nejznámější pražské památky
Sousoší Na zábradlí je rozmístěno 30 soch a sousoší, většina pochází z období 1706 - 14. Ve 14. stol. tu byl umístěn první kříž, do r. 1503 byla postavena také socha Bruncvíka, z níž se dochoval jen podstavec, dnes umístěný v Lapidáriu Národního muzea. Nejstarší dodnes stojící sochou v původní podobě je sv. Jan Nepomucký z r. 1683, poslední bylo umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje v r. 1928. Sochy a sousoší, které byly později zničeny povodněmi, nebo které byly poškozeny povětrnostními vlivy a restaurovány, byly nahrazeny kopiemi soudobých umělců a originály umístěny např. do Lapidária Národního muzea či do Gorlice na Vyšehradě. Většina soch je z pískovce, sv. Filip Benicius je z mramoru a sv. Kříž (Kalvárie) a Jan Nepomucký jsou z bronzu.
Sv. Jan Nepomucký Jan Brokof (1683)
nejstarší plastika na mostě. Dřevěný model (dnes v kostele sv. Jana na Skalce) vyřezal Jan Brokof podle hlliněné skici vídeňského sochaře Matyáše Rauchmüllera. Pět hvězdiček kolem světcovy hlavy, rocheta, kříž a palma mučednictví jsou jeho neodlučitelnými atributy. Hvězdy se údajně objevily nad hladinou, když byl Jan Nepomucký svržen do vody. Mají symbolizovat 5 písmen latinského slova "tacet", což znamená "mlčí".
Sv. Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan Ferdinand Maxmilián Brokof (1714) monumentální sousoší objednal hr. František Josef Thun jménem řádu trinitářů, který založili ve 12. stol. sv. Jan a Felix a který měl za úkol vykupovat křesťany z pohanského zajetí. Na skále stojí sv. Jan s rozlomenými pouty, vedle něj sv. Felix, o něco níže poustevník Ivan, jako zástupce zemských patronů. V dolní části skály je zamřížovaná jeskyně s uvězněnými křesťany, které hlídá pes a Turek s důtkami a šavlí. Za Turkem stojí jelen s křížem mezi parohy, který připomíná období, kdy oba zakladatelé řádu žili v lesích jako poustevníci a při rozjímání je vyrušilo zjevení jelena s červenomodrým křížem na hlavě.
Staroměstská mostecká věž
Praha 1 - Staré Město, Karlův most Věž, která patří k nejpůsobivějším dílům civilní gotiky na světě, byla postavena podle návrhu Petra Parléře ve 2. pol. 14. století Parléřovou hutí chrámu sv. Víta. Za stavbu odpovídal sochař a stavitel Michael Savoyen, zeť Petra Parléře a syn architekta katedrály v Kolíně nad Rýnem.
První patro má skrytou symboliku sluneční; uprostřed je socha patrona mostu sv. Víta, stojící na modelu mostu, po jeho stranách sedí postavy Karla IV. (už jako starší muž) a Václava IV. (jako mladík), zastřešené trojúhelníkovým štítem zdobeným 24 kraby symboly 24 hodin dne. Oba panovníci mají na hlavách císařskou korunu. Nad nimi jsou postavy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.
Malostranské mostecké věže Praha 1 - Malá Strana
Nižší mostecká věž, též zvaná Juditina, je v jádru románská, pochází asi z počátku 2. čtvrti 12. století. Je zřejmě starší než byl Juditin most. Vyšší mostecká věž byla postavena po roce 1464 na náklad Jiřího z Poděbrad na místě starší věže románské. Její podoba navazuje na koncepci Parléřovy Staroměstské mostecké věže. Stavební materiál tvoří velké pískovcové kvádry. Na věži jsou připravené výklenky, do nichž byly patrně plánovány i monumentální sochy, jejichž provedení však nebylo realizováno.
Staroměstská radnice
Praha 1 - Staré Město, Staroměstské nám. 3, čp.1/I Staroměstská radnice se stala centrem samosprávy Starého Města pražského v roce 1338, kdy získali k jejímu založení měšťané souhlas od krále Jana Lucemburského. Orloj má tři části: nejvýše jsou mechanické figury. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut. V levém okně z pohledu vnějšího diváka se jako první objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichech, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Filip s křížem, sv. Jakub s valchou, a v pravém okně sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s kopím, sv. Šimon s pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží, sv. Barnabáš se svitkem
Orloj má tři části: nejvýše jsou mechanické figury. Každou hodinu se ve dvou okénkách pod stříškou objevuje 12 apoštolů, z nichž každý má svůj atribut. V levém okně z pohledu vnějšího diváka se jako první objevuje sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichech, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Filip s křížem, sv. Jakub s valchou, a v pravém okně sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s kopím, sv. Šimon s pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží, sv. Barnabáš se svitkem.
Původní figurky z raně barokního období jsou zčásti zachovány v Muzeu hl. m. Prahy. Nahradily je dřevěné sošky apoštolů, které vytvořil v roce 1948 řezbář Vojtěch Sucharda. S pohybem apoštolů jsou zároveň oživovány i figurky orloje po stranách. Kostlivec tahá za provaz a vyzváněním zahajuje pochod apoštolů ve dvou okénkách. Kývá na Turka alegorie Rozkoše, který kroucením hlavy odmítá, Lakomec - alegorie Lakomství - pokyvuje hlavou s měšcem v rukou a hrozí holí a vedlejší Marnivec - alegorie Marnivosti - se shlíží v zrcadle. Kohout v otvoru po uzavření okének zakokrhá - probouzí k další hodině života a hodiny na věži začnou odbíjet. Na úrovni kalendářní desky jsou usazeny nepohyblivé dřevěné sošky nazvané Filosof alegorie Filosofie - s brkem, Hvězdář - alegorie Astronomie - s dalekohledem, Kronikář alegorie Rétoriky - s knihou a Archanděl Michael s plamenným mečem.
Kolem roku 1865 byla na orloji instalována nová kalendářní deska, která nahradila desku mnohem starší. Jejím autorem je malíř Josef Mánes. Na desce jsou zobrazeny alegorie měsíců. Obrázky měsíců se vyznačují venkovskou tematikou. Menší obrázky představují znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak Prahy. Na okraji kruhu se nachází církevní kalendárium. Můžeme zde najít 365 církevních svátků. Některá jména se samozřejmě opakují (např. Jan Křtitel, Jan Nepomucký…). Dále jsou zde písmena označující dny v týdnu.
Sv. Jiří - Pražský hrad II. nádvoří; bronzová socha sv. Jiří, který zabíjí draka, je významnou památkou gotického kovolijectví ze 14. st. Autor není znám, práce je datována k r. 1373 a spojena s budováním hradního vodovodu.
Podobenství s lebkou - Pražský hrad u Daliborky vedle východu ze Zlaté uličky, bronzová socha Jaroslava Róny.
Mistr Jan Hus - Staré Město - Staroměstské náměstí, autor Ladislav Šaloun, architektonická spolupráce Antonín Pfeiffer, kovolijecké práce provedla brandýská firma Srpek. S návrhem na vybudování pomníku přišel Vojta Náprstek, který byl předsedou příslušného spolku. Na pomník byla uspořádána sbírka. Pomník z kamene a bronzu patří k nejvýznamnějším secesně symbolistním pracím českého monumentálního sochařství. Dominantní je postava mučedníka Husa nad dohořívající hranicí, hledícího k hlavnímu husitskému chrámu P. Marie před Týnem. Dále skupiny lidu, bojovníků s pavézou a cepem a proti je skupina pokořených lidí, představujících exulanty v době pobělohorského útlaku. R. 1903 byl položen základní kámen, r. 1915 byl neoficiálně odhalen pomník (slavnostní akt byl zakázaný), slavnosti byly odloženy na dobu příhodnější. Pražané tehdy alespoň pokryli pomník květy. Po vzniku republiky byly teprve doplněny nápisy a v r. 1926 mísy pro ohně a zábradlí. Nápisy na pomníku - z čelní strany: Milujte se, pravdy každému přejte (autor Hus) - zleva: Živ buď, národe posvěcený v Bohu, neumírej. - zprava: Věřím, že po přejití bouří hněvu vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český. - vzadu: Kdož jsú boží bojovníci a zákona jeho.
Sv. Václav - Nové Město, Václavské náměstí; autor sousoší je Josef Václav Myslbek. Pomník vznikl v letech 1887 - 1924, bronzová jezdecká socha sv. Václava je vysoká 5,5 m, výška s kopím 7,2 m, váží 55 q. Socha je dutá, montovaná z odlitků podle sádrového modelu. Modelem ke koni byl vojenský hřebec Ardo. Původně se uvažovalo o umístění pomníku na rampě muzea, ale arch. Hlávka a další prosadili, aby stál pomník na náměstí. Pomník byl doplněn českými patrony - při čelním pohledu vpředu vlevo socha sv. Ludmily, za ní socha sv. Anežky (původně poustevník sv. Ivan), vpravo vpředu stojí socha sv. Prokopa a za ním socha sv. Vojtěcha. Pomník byl odhalen r. 1913 (ještě ne zcela dokončený), poslední sochy sv. Vojtěcha a sv. Anežky byly instalovány až v r. 1924. Podstavec je z leštěné žuly vyrobila ho firma Víšek v Praze v letech 1911 - 12. Na architektonické úpravě pomníku se podílel Alois Dryák a na ornamentální výzdobě Celda Klouček. Nápis na pomníku: Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím.
Jan Žižka - Národní památník na Vítkově; autor prof. Bohumil Kafka v letech 1931 - 1941. Pomník byl odhalen 14. 7. 1950, ve výroční den bitvy na Vítkově, v níž husité pod vedením Jana Žižky zvítězili v těchto místech nad křižáckým vojskem. Autor se odhalení pomníku nedožil, konalo se až 8 let po jeho smrti. V r. 1946 pomník podle Kafkova modelu odlila karlínská slévárna V. Mašek z bronzu. Pomník má úctyhodné rozměry: výška pomníku včetně podstavce je 22 m, dvě nohy jezdce váží 398 kg, ruka 195 kg, hlava 105 kg, meč 110 kg. Vlastní výška pomníku 9 m, délka koně 9,6 m, celková váha činí 16,5 t. Sestává z 39 bronzových dílů, které byly svařeny na místě. Jde o jednu z největších jezdeckých soch na světě. K postavě Žižky byl modelem pražský zápasník Jiránek, jako model koně zapůjčilo autorovi ministestvo zemědělství nejkrásnějšího koně z hřebčince v Tlumačově. Velmi obtížné bylo vypočítat statiku tak ohromného a těžkého pomníku,
