BAZÉNY PRO REKREACI Ing. Milan Šmíd, Bazény a wellness s.r.o., projektový ateliér Několik slov z novodobé historie: Renesance komunálního lázeňství s vývojem plaveckého sportu se datuje do začátku 19. století. Jednalo se převážně o přírodní - říční lázně. V Praze vznikly v roce 1808 přičiněním rakouského hejtmana Arnošta z Pfuelu a byly to první říční lázně ve střední Evropě. Umělé lázně se datují až do období po 1. světové válce a exploze v budování lázní zasáhla západní Evropu po 2. světové válce. Československo ale nezasáhla. Vzniklo jen několik plaveckých středisek, více pak jednoduchých letních koupališť, zájem socialistického vedení společnosti se ubíral v té době úplně jiným směrem.
V roce 1958 byla provedena pasportizace počtu koupališť a krytých bazénů s těmito výsledky pro Čechy a Moravu: krytých bazénů umělých sezónních koupališť přírodních koupališť
- 48, z toho 10 regulérních - 420, z toho 190 regulérních - 453
Dramatický vývoj měl úbytek přírodních koupališť tak, jak se neustále zhoršovala rozvojem průmyslu kvalita povrchových vod. V dnešní době není žádná statistika, kolik přírodních koupališť je ještě v provozu, a to i díky zcela nejasné formulaci nynější legislativy, jak je přírodní koupaliště definováno. Stav letních umělých koupališť s recirkulační úpravnou vody stoupl do roku 1980 ze 190 na 389.
V osmdesátých letech 20. století se mezi odbornou veřejností (Československá vědeckotechnická společnost - ČSVTS) začalo mluvit o novém trendu bazénářství v rámci programu využití volného času obyvatelstva hlavě městských aglomerací. Na odborných konferencích se předváděly ukázky evropských a amerických zábavných areálů s bazény vybavenými vodními atrakcemi. Do této doby se datují první vodní tobogány, které tehdy začaly stavět po celé republice Sportovní stavby Praha. Jinak ale tyto náhledy nedokázaly výstavbu nových bazénů ovlivnit a budované areály měly i nadále prioritu ve sportovním využití.
Expanzi výstavby rekreačních areálů na našem území přinesla až devadesátá léta 20. století a zvláště pak poč. 21. století. Otevření hranic pro cesty do "civilizovaného světa" po zbourání "železné opony" dalo příležitost našim občanům navštívit zahraniční volnočasové areály a ti přenesli tyto tužby i zpět do České republiky. Uvolněný zahraniční obchod pak umožnil nákup potřebného technologického vybavení a výstavbu obdobných areálů i u nás. Investorem se stala převážně města, na která byl převeden státní majetek a jeho prodejem získala finanční prostředky pro rozvoj obce včetně výstavby sportovně rekreačních areálů. Osvětu, jak by mohly tyto areály vypadat, převzala Asociace pracovníků v regeneraci (APR), která od roku 1997 uspořádala řadu konferencí, seminářů a tematických zahraničních zájezdů na vybudované a moderně provozované areály v Rakousku, Německu, Švýcarsku a na Kypru spojené vždy s odborným výkladem. Tyto akce byly vždy přístupné nejen pro odbornou veřejnost, ale i pro provozovatele stávajících zařízení a potenciální investory.
Tvarové řešení rekreačních bazénů Každá stavební konstrukce by měla svým tvarovým řešením splňovat užitné vlastnosti, které jsou od ní očekávány. V případě rekreačních bazénů jde hlavně u návaznost a spolupráci s instalovanými vodními atrakcemi. Obecně lze říci, že se pro rekreační bazény používá menší hloubka vody, bazény mohou mít menší vodní plochu vzhledem k počtu návštěvníků a většinou bývá v bazénech voda s vyšší teplotou zajišťující vyšší komfort využití – návštěvník nebývá v takovém aktivním pohybu jako při sportovním plavání. Podívejme se na některé speciální konstrukce bazénů pro rekreaci:
Bazén vířivý (vířivka, whirlpool) Většinou řešen jako maloobjemový kruhový nebo oválný bazén uzpůsobený k sezení nebo ležení na masážních sedátkách nebo lehátkách. Do sedátek či lehátek je přiváděn stlačený vzduch nebo směs vzduchu a vody pro podvodní nebo perličkovou masáž. Díky statickému využívání a proudu vody a vzduchu je potřebná poměrně vysoká teplota vody ve vířivce (cca 30 – 35 °C). Poměr vody objemu na jednoho uživatele je nejmenší ze všech bazénů (viz tab.1). Tomu musí odpovídat i technologie úpravy vody. Dle hygienické vyhlášky (Vyhl. 135/2004 Sb.) klasifikuje tyto bazény jakou „koupelové“ se specifickými nároky na způsob ošetřování vody a frekvenci výměny.
obr. 1 - vířivka
Bazén s proudící vodou (divoký kanál, divoká řeka, líná řeka) Tvarově řešený bazén umožňující vytvořit proud vody, který unáší danou rychlostí uživatele. Tvarově jsou řešeny jako oblé konstrukce s co nejmenším hydraulickým odporem proudící vodě. Divoké kanály jsou řešeny v malém prostoru (tvarem kruh, ovál, osmička). Líné řeky se budují vesměs pro letní koupaliště formou koryta s délkou i několik set metrů linoucí se prostorem koupaliště. Jsou určeny pro splouvání na gumových člunech nebo nafukovacím kruhu.
Bazény s vlnobitím I zde je konstrukce bazénu přizpůsobena vodní atrakci. „Klasické“ vlnobití vytvářené pomocí stlačeného vzduchu v kesonové komoře nebo kyvnou lopatkou se instaluje do bazénu protáhlého tvaru s proměnnou hloubkou – cca 2 – 4 m u generátoru vln do nulové hloubky na protější „pláži“, na kterou jednotlivé postupové vlny dojíždí. S takovýmto vlnobitím se u nás můžeme setkat na letním koupališti v Brně – Zábrdovicích, případně v krytém celoročním areálu v Hradci Králové ve Starých lázních – zde ale není pláž, bazén je ukončen dorazovou stěnou, o kterou se vlna rozbíjí a vytváří tak zajímavý netradiční efekt.
Běžnějším způsobem výroby vln je u nás systém WOW – „skákající koule“. Vytváří systém stojatého vlnění v bazénu s konstantní hloubkou, většinou kruhového, oválného nebo obdélníkového tvaru. Bazény pro vlnobití tohoto typu bývají menší (cca od průměru 6 m) a tím se i lépe umisťují v dispozici areálu. Hloubka bazénu se volí od 1,3 m výše, optimální je 1,4 – 1,6 m. Toto vlnobití lze instalovat i do některých stávajících bazénů, takže může v době provozu pro veřejnost zatraktivnit i běžný plavecký bazén, aniž by snížilo jeho sportovní hodnotu.
Bazény dojezdové pro skluzavky Rozměrově jde o menší bazény sloužící jednoúčelově pouze k zabrzdění návštěvníka sjíždějícího po skluzavce. Musí splňovat ustanovení ČSN – EN 1069 jak rozměrově, tak svou hloubkou. Délkově se pohybují od 6 do 12ti m, s hloubkou cca 1,3 m. Ve směru dojezdu nesmí být ani na dně žádné nerovnosti, o které by mohlo dojít ke zranění.
Některé skluzavky jsou svým dojezdem zaústěny do velkého koupacího bazénu, který užívají i ostatní návštěvníci. Toto řešení se nedoporučuje z hlediska bezpečnosti provozu. Návštěvník dojíždějící po skluzavce má vysokou kinetickou energii a hrozí nebezpečí úrazu. Samostatný dojezdový bazén je z provozního hlediska bezpečnější. Postupným vývojem problematiky skluzavek se vyvíjí i tvary dojezdů. Velmi zajímavé pro bezpečný dojezd jsou konstrukce dojezdového bazénu, kdy návštěvník dojíždí na „dojezdový válec“, který ho bočně odsune stranou a zabrání tak následnému najetí dalším sjíždějícím návštěvníkem. Řada skluzavek je v dnešní době ukončena speciálním laminátovým kusem, který nahrazuje dojezdový bazén. Jedná se vlastně o pokračování koryta skluzavky s nulovým spádem, takže se zvětší hloubka vody na cca 40 cm a v této vodě se návštěvník zabrzdí. Na obr. 2 je vidět dojezdový díl tobogánu s rozšířením pro bezpečný odchod návštěvníka bočním schodištěm, které současně slouží i k hladinovému přelivu vody. obr.2 – dojezd tobogánu
Dětské bazény, brouzdaliště I pro koupání nejmenších dětí se budují zábavné dětské bazény. Pro hloubky do 40 cm se označují jako brouzdaliště a platí pro ně speciální ustanovení Vyhl. 135/2004 Sb. Bazény s hloubkou nad 40 cm označujeme jako bazény dětské – z hlediska hygienického se na ně pohlíží podle teploty vody jako na bazény plavecké nebo koupelové.
Konstrukčně by brouzdaliště i dětské bazény měly zajišťovat bezpečnost dětí. Minimální sklony dna, bez ostrých hran. I tyto bazény se tvarově řeší libovolně podle instalovaných atrakcí, kombinací různých geometrických tvarů. Instalované atrakce by měly vyhovovat mentalitě dětí – být barevné a umožňovat dětem jejich aktivitu. Kromě dětských skluzavek mohou být různé ucpávačky, šlapadla, stříkačky vody a případně i kombinovaná atrakce v podobě vodního hradu. Často používané řešení dětských brouzdališť je rozdělení vodní plochy s rozlišným výškovým uspořádáním umožňující vytvořit přímo v bazénu široký skluz nebo i schody. Bazény se dovybavují vodními hříbky a dalšími atrakcemi.
Dětská brouzdaliště je vhodné budovat v takové vzdálenosti od hlubokého bazénu, aby dítě při vyběhnutí z brouzdaliště nespadlo do hloubky. Brouzdaliště se od ostatních ploch odděluje tak, aby nedocházelo ke střetům dětí s ostatními staršími návštěvníky (zvláště dospívající mládeží).
Z hlediska údržby se musí počítat s tím, že v dětských bazénech se objevuje daleko vyšší znečištění. Je dáno vyšším stupněm využitelnosti těchto bazénů (viz tab. 1), tak vnosem nečistot na tělech dětí a na hračkách, které si s sebou berou do bazénu. Z toho důvodu je kladena i vyšší náročnost na technologii čištění vody a periodicitu výměny vody. Aby se přenos nečistot nedostával i do jiných bazénů areálu, doporučuje se zřizovat pro dětské bazény zvláštní úpravnu vody.
obr. 3 – zrekonstruované dětské brouzdaliště
Výše zmiňované bazény byly určeny pro veřejné použití. Trochu jiná je situace u dětských bazénů, které slouží k řízenému koupání dětí, ať už kojeneckého věku (koupání kojenců a batolat) nebo k předškolnímu plavání. Ke kojeneckému plavání byla uspořádána konference APR v roce 1999 v Brně. Aktivity v tomto oboru zaštiťuje Aliance kojeneckého plavání. Tato činnost se postupně z veřejných plaveckých zařízení přemísťuje do vlastních prostor, kde je možné zajistit odpovídající služby a splnění hygienických parametrů v souladu s přílohou 6 Vyhl. 135/2004 Sb. Kombinované rekreační bazény Rekreační bazény většinou musí splňovat všechny požadavky, které se na rekreační koupání v bazénech s atrakcemi vyžaduje. Důležitým poznatkem je nutnost oddělení zájemců o kondiční plavání od ostatních uživatelů koupaliště. Tím se omezí většina vznikajících roztržek na koupališti: on chce plavat, ale pořád se někdo plete do dráhy. Ona si chce ve vodě popovídat se známou, ale ten plavec kolem sebe cáká a namočí ji účes. Rozdělení zón v bazénu problém řeší. Kromě plaveckých drah se obvykle vybuduje klidová část s masážními lavicemi nebo lůžky, které nahrazují vířivku.
Pro bazén lze vytvořit účelové zálivy, kam úspěšně ukončíme dojezd tobogánu nebo jiné skluzavky, případně umístíme proudící vodu korytem kolem umělého ostrova. Obdobně můžeme vytvořit i prostor pro rozvlnění hladiny do „mořských vln“, případně „kývací bazén“, kde se rozvlněná hladina vytváří aktivním pohybem návštěvníků. V prostoru volné plochy lze umístit další doprovodné atrakce typu dnového výronu, vodního hřibu, lezací sítě apod. Bazén lze na některé ze stran ukončit stěnou s horolezeckými chyty. Doplňkem mohou být i nafukovací atrakce. Stejně jako brouzdaliště může být rekreační bazén rozdělen do dvou nebo více vodních ploch spojených vodními skluzy nebo schody.
obr. 4 – Kombinovaný rekreační bazén
Každý bazén sloužící pro rekreaci a celý rekreační areál by měl splňovat i estetické hledisko. Návštěvníci se v něm musí dobře cítit, aby se rádi vraceli. Nutné je vždy optimalizovat rozsah nabízených služeb, aby se vyrovnávala ekonomika provozu. Návrh jak krytého tak venkovního areálu by proto měl řešit zkušený projektant, který dokáže skloubit estetiku, funkčnost a ekonomiku celého díla.
Tab. 1 – orientační poměr objemu vody /návštěvníka v bazénech
Bazén poměr objemu vody v m3 / návštěvníka
skokanský plavecký 40
14
dojezdový rekreační brouzdal. vířivka (všeobecně) 12
6
0,6
0,07
Použité materiály : Sklenář : Balneotechnika firemní materiály proj. ateliéru Bazény a wellness s.r.o. Foto: Milan Šmíd
