Bavme se raději o programu, zanechme strašení minulostí

Bavme se raději o programu, zanechme strašení minulostí

Ve všech vítězných volbách, třeba roku 2002 nebo na podzim 2008, se zdálo do poslední chvíle, že je sociální demokracie nevyhraje, ale nakonec její voliči k volbám přišli, říká optimisticky předseda ČSSD Jiří Paroubek.

Hovoříme spolu ve chvíli, kdy prudce poklesly volební preference pro sociální demokracii i pro vás osobně. Co takovému vývoji říkáte? Je to trvalá změna?

Pouze jednou jsem zažil, že v jednom časovém bodu došlo k trendovému zvratu volebních preferencí, aby po období, kdy výrazně vedla jedna politická strana, začala vést strana jiná. Bylo to v září 2007, když jsem navštívil kongres britské Labour Party. Tenkrát labouristé vedli o deset procent a všichni očekávali, že premiér Gordon Brown vyhlásí útok na Konzervativní stranu a vypíše nové volby, jak to britské ústavní zvyklosti předsedovi vlády umožňují. Gordon Brown tuto možnost nevyužil. Týden po labouristech měli kongres konzervativci a hned v nejbližších průzkumech zaujali desetiprocentní vedení.

Zvraty se někdy stávají. Nás potkal po prohrané prezidentské volbě v minulém roce - byla to čestná, velice těsná prohra -, nicméně došlo k poklesu preferencí, neboť takhle podle mého názoru reagují voliči sociální demokracie vždycky.

1 / 13


Pokud jde o osobnostní volební preference, to nějak zvlášť neřeším. Domnívám se, že i těch 37 procent podle STEM je velmi slušný výsledek. V průzkumu, který si nechalo udělat Právo, prakticky třetina dotázaných - největší počet - mě chce za premiéra, a to je pro mne taky cenné. V předvolebním období budou průzkumy trochu divoké, a tak někdy v září chceme dostat do hry výzkumnou agenturu typu Gallup, abychom měli v posledních týdnech určitou jistotu.

Nechci tím dávat najevo nějakou nedůvěru, ale nemůžeme se nechat znervózňovat náhodným vývojem. Třeba když jsem se zabýval svými osobními preferencemi, tak v polovině května byly podle našeho průzkumu na 50 procentech. A za tři týdny, když jsme dělali sběr dat pro další průzkum, už činily jen 37 procent. Podle STEM prý o 20 procent poklesla moje podpora mezi komunistickými voliči - aniž bych udělal cokoliv, co by je mohlo příliš ranit. Beru zkrátka poslední vývoj preferencí s rezervou, jako určitý výkyv. Začátkem září budeme moudřejší.

Chtěl bych také připomenout, jak se voliči sociální demokracie chovali ve všech vítězných typech voleb, třeba roku 2002 nebo na podzim 2008. Do poslední chvíle se zdálo, že sociální demokracie volby nevyhraje, ale nakonec její voliči k volbám přišli. Volby do Poslanecké sněmovny jsou něco jiného než evropské volby, týkají se každé domácnosti, nejsou jen pro ty, kdo vidí politiku v evropském kontextu. Proto sociální demokracie v těchto volbách zvítězí.

Samotné kampaně jsou velice nepříjemným zážitkem, na voliče valí nejrůznější negativní sdělení. Dá se vybřednout z tohoto začarovaného kruhu?

To, že se objevují ostré útoky na politického soupeře a nejrůznější kauzy, je normální. Spíše jde  o to, aby tu nebyly excesy fyzických útoků, a vajíčkové útoky nejsou ničím jiným. Demokracie není možná bez politických mítinků. Když lidé, včetně politických lídrů, jejich stoupenců i oponentů, nebudou moci vyjádřit své politické názory volně na náměstí, přestaneme být demokratickou zemí. Je třeba, aby toto nebezpečí viděly všechny politické strany, protože i na ty, kterých se to netýkalo, může za nejbližším rohem čekat vajíčko.

2 / 13


Nevzdáte se tedy kontaktní kampaně, náměstí, setkání s lidmi?

Rozhodně ne. Myslím, že těch akcí bude mnohonásobně více, než bylo v kampani do Evropského parlamentu. Naši političtí odpůrci to budou mít mnohem těžší, když je budou chtít objet. Maximálně stihnou ty největší akce, ale hlasy se tvoří všude, nejen ve velkých městech. Budou se tvořit i v malých obcích, a tam všude půjdeme.

Jak chcete oslovit lidi, kteří na náměstí nepřijdou?

Musíme se snažit o další formy komunikace, třeba i prostřednictvím placené inzerce, když se naše názory nedostanou do zpravodajství nebo komentářů. Většina sdělovacích prostředků je pravicových nebo konzervativně zaměřených, takže nezbývá než sáhnout po placené inzerci, když chceme šířit naše programová poselství a názory. Už to ostatně běží několik týdnů na stránkách centrálních českých deníků. Domnívám se, že inzeráty představují velmi dobrou možnost a už také mají slušnou sdělnost. Lidé tam mohou najít oblasti, které je zajímají, a zjistit, jaké názory má sociální demokracie.

Od 3. srpna změníme naše internetové stránky. Zcela zásadním způsobem je předěláme, aby byly schopny také rychle reagovat. Těsně před volbami chceme udělat ještě internetové noviny. Musíme se prostě vyrovnat s tím, že ve sdělovacích prostředcích budeme i nadále otloukánkem. Pokud budou lidé chtít znát naše názory, najdou je na internetu.

Z předvolebních konfliktů jste si tedy nevzali ta vajíčka - že byste opláceli stejným -, ale elektronickou komunikaci?

V tomto směru budeme zcela nepochybně pokračovat. Prosadíme naprostou změnu našeho

3 / 13


přístupu. Mezi námi, prosazoval jsem ji už před minulými volbami, bohužel se mi to nepovedlo. Možná, že ti, kdo to měli na starosti, to podcenili. Ono není jednoduché připravit to organizačně, najít vhodné lidi a zajistit potřebné finance, nicméně je to zcela nezbytné.

Máte za sebou programovou konferenci a nabídli jste sadu Oranžových knih k jednotlivým tématům. Zdůrazňuje se v nich, že jsou určeny k diskusi. Debata ještě neskončila?

Tohle bych rád vysvětlil. Máme ty věci otevřené, jsme otevření debatě. Chtěl bych také připomenout, že jednotlivé Oranžové knihy byly umisťovány na náš web v dlouhém předstihu, v měsících předcházejících programové konferenci, aby se k nim mohla vyjádřit naše stranická veřejnost i veřejnost obecně. Pokud z té debaty vzešly věci, které jsou slučitelné s naším programem, tak jsme je do Oranžových knih promítli. Samotný volební program ČSSD je koncentrátem Oranžových knih, ty jsou mnohem podrobnější. Ale i v programu chceme ještě některé věci korigovat, doplnit.

V současné době pracujeme také na Vizi pro 21. století a chceme, abychom ji stihli projednat ještě v září. Bude východiskem pro příští vládní strategii rozvoje České republiky. Rádi bychom tak veřejnosti ukázali, kam chceme směřovat - že chceme patřit do první desítky zemí Evropské unie. Samozřejmě, že příští volební období bude ovlivněno důsledky krize a musíme se velice realisticky držet mezí možného. Příjmy státního rozpočtu budou zejména v letech 2010 a 2011 nižší, než bychom si přáli, a z toho vyplývá, že nemůžeme rozvíjet velkolepé sociální, vzdělávací a jiné programy. Ale do budoucna se podívat můžeme a řadu věcí, které nestihneme v příštím volebním období, můžeme stihnout v tom dalším. Chceme tedy formulovat strategickou politiku - a to se zatím nepovedlo žádné demokraticky zvolené vládě. Ty komunistické ponechávám stranou, protože strategie sice vyhlašovaly, ale pak je nikdy nedokázaly naplnit. Problém vlád z první republiky i vlád po roce 1989 zase spočíval v tom, že byly vytvářeny podle stranického klíče, a to znemožňuje strategický přístup. Potřebujeme získat takovou sílu ve volbách, abychom mohli zpracovat strategii, která bude přijatelná pro všechny vrstvy české společnosti.

4 / 13


Pokud jde o Oranžové knihy a další programové dokumenty, komentáře jim přiznávají programovou vynalézavost, ale bývá to provázeno poznámkou, že na něco takového nemáme a že nás chcete zadlužit.

Před volbami připomeneme, kde vzniklo zadlužení České republiky. Podstatná část vznikla v důsledku transformace v první polovině 90. let. Vlády ODS mají na tom velmi významný podíl, a to až do roku 1997, ale přispěly i po roce 2006. Málo platné, v roce 2008 vzrostlo zadlužení o 105 miliard korun. V tomto roce to bude dalších 170 až 200 miliard korun. To přece není věc úřednické vlády, ale vlády Mirka Topolánka. Musíme proto posuzovat naše možnosti velice střízlivě.

Ale dáváme také řadu slibů, které nebudou stát žádné peníze ze státního rozpočtu, a vedle toho přicházíme s návrhy, které rozpočtovým příjmům pomohou. Chceme vrátit sazbu daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 procent, to přinese státnímu rozpočtu nějakých 10 až 11 miliard korun. Stejně tak chceme obnovit daňovou progresi u příjmů fyzických osob nad 1,2 milionu korun ročně. Z částky, která by přesahovala tuto hranici, by se platilo 38 procent, z částky pod ni 23 procent, vlastně jako dnes. Ale i tak by tato progrese přinesla státnímu rozpočtu 4 až 5 miliard korun. Chceme se také vrátit ke společnému zdanění manželů s dětmi, což bylo velmi dobré opatření pro střední vrstvy. Bylo to výhodné pro manžele, kde jeden měl vysoký plat a druhý nízký. A zároveň utužovalo rodinné svazky.

Když se podíváme, v jaké situaci se tato země nachází, je skoro divné, že někdo usiluje o volební vítězství a chce za to nést odpovědnost. Přibývá extremismu, a dokonce se objevily i teroristické žhářské útoky. Lze to ještě zastavit?

Myslím, že ano, jen je třeba dělat jinou politiku, než jakou dělal ministr vnitra Ivan Langer. Nechci mu sahat do svědomí, ale domnívám se, že tu silnou pozici nácků a Dělnické strany svým způsobem vytvořil, když předložil správnímu soudu naprosto nezvládnutou žádost o zrušení této strany. Druhou věcí je způsob zasahování policistů při jejich akcích. Silně to kontrastuje s tím, jak byli policisté pasívní při napadaných předvolebních akcích sociálních demokratů. Ten první případ dokládá demonstrace Dělnické strany v Litvínově z 30. května. Přišli tam také Mladí sociální demokraté, kteří proti ní protestovali. Rozvinuli plakát - a policisté je sebrali, dali jim želízka a odvedli je na policejní stanici. Když se policisté dozvěděli, že jsou to Mladí sociální demokraté, zdvořile je propustili.

5 / 13


Nicméně, pokud má Dělnická strana takový servis, tak to vypadá, že si ji Langrovci ve vedení České policie střeží jako oko v hlavě. To musí každého znepokojovat. Na mítincích sociální demokracie přitom policie považovala za svobodné vyjádření i to, že se hážou vajíčka. Pak je mi podivné, že policie nenechá antifašisty hovořit s lidmi z Dělnické strany a podobně. Myslím si, že ten kalkul pana Langera spočíval v tom, aby se vytvořila určitá voličská klientela právě této Dělnické strany v některých oblastech, kde je tradičně silná sociální demokracie, ať je to Ústecký nebo Moravskoslezský kraj.

Narůstající sociální problémy budou přilévat oleje do ohně. Narůstá množství exekucí, řádí lichváři, lidé se ocitají v zoufalé situaci. Těchto jevů si všímají i Oranžové knihy stínových ministrů spravedlnosti a vnitra.

Určitě se chceme lichvou zabývat a přijmout zákony na ochranu před tímto neblahým jevem.

V Táboře vrcholí proces s konkurzní skupinou kolem soudce Berky a z prostředí soudu zaznívají obavy, že konkurzní mafie v podobných činnostech pokračují.

Obecně je třeba obnovit důvěru lidí v českou justici, nezávislost soudnictví, soustavu státního zastupitelství, což bohužel vláda Mirka Topolánka silně narušila.

Literární noviny už zaznamenaly, jakou obchodní příležitost představují lidé, kteří jsou na dně. Dají se snáze připravit o majetek, výborně se na nich vydělává.

6 / 13


Doufám, že to tak strašlivé není, ale souhlasím, že je to schopno lidi zničit, když se dostanou do tíživé situace. Třeba se zadluží, platí nekřesťanské úroky, a tak se dostanou do spirály, ze které nejsou schopni vyskočit. Dostávám takovéhle dopisy a přiznám se, že těm lidem nedokážu poradit.

Z druhé strany na ně tlačí rostoucí nájmy, které mají znovu skočit o desítky procent. Vedle toho vysoké ceny služeb, vodného, stočného. Lidé začínají být zaháněni skutečně do pasti.

Dostávám desítky dopisů lidí, kteří mi popisují svoji situaci. Pokud poplatí nájemné se vším kolem a jsou třeba nemocní, což je u dříve narozených pravděpodobné, doplácí za léky, platí poplatky v lékárnách, u lékaře, zůstává jim na vlastní živobytí jen minimum peněz.

Sociální demokracie se hodně soustřeďovala na zdravotnické poplatky. Zdůrazňovala to jako symbol necitlivosti systému vůči obyčejným lidem? Rejstřík toho, co je potřeba udělat, je jistě mnohem širší.

Určitě. Jenom ve zdravotnictví je třeba vedle zdravotnických poplatků zabránit také privatizaci nemocnic, mám na mysli fakultní nemocnice. A privatizaci zdravotních pojišťoven, to zejména. Když se zprivatizuje kontrola nad veřejnými penězi, tak je to jenom špatně.

Výrazná většina občanů odmítá americký radar. Sociální demokracie se k nim připojila.

7 / 13


Je to trvalý úkol?

V předvolebním období je samozřejmě nutné, aby strany řekly, jak k této otázce přistupují. My to chceme otevřít a dát jasný závazek voličům. A tady se vracím k té úvodní otázce. V naprosté většině sedmnácti nebo osmnácti oblastí, podle kterých se lidé budou rozhodovat, koho volit, vede podle našeho průzkumu sociální demokracie. Radar patří k jedné z nich, ale je tam také zdravotnictví, sociální péče, důchodový systém, školství. Toto vedení ČSSD neztratila, lidé považují její řešení za kompetentnější. Z tohoto důvodu si mohu dovolit optimismus. Lidé se nepohybují v nějaké abstraktní situaci, ve vzduchoprázdnu. Budou posuzovat, jak chce strana přistupovat také k realizaci svého programu. Co vlastně voličům říká a jakou s ní mají zkušenost. Byla schopna ty věci kompetentně plnit, nebo jen slibovat?

Jsou i další zahraničně-politické otázky, o které se bojuje. Třeba Lisabonská smlouva. Není politická sféra rozdělená víc než veřejnost?

Určitě ve veřejnosti existuje poměrně solidní většina pro Lisabonskou smlouvu. Ale je tu také určitá část veřejnosti, která je zdrženlivá, pokud jde o podpis tohoto dokumentu. Sociální demokracie vystupovala jednoznačně. Od začátku jsme vycházeli z toho, že je to v zájmu našich voličů. Velká většina z nich podporuje přijetí Lisabonské smlouvy a odhlasovalo ji všech sto našich zákonodárců ve Sněmovně a v Senátu. Bez sociálních demokratů, kteří dali největší příspěvek hlasů, by Lisabonská smlouva neprošla.

Sociální demokrat Libor Rouček byl v minulém období prvním místopředsedou zahraničního výboru a nyní je zvolen místopředsedou Evropského parlamentu, takže české slovo tam má váhu. Jak se díváte na vytvoření společné bezpečnostní politiky Evropské unie?

Je logické, pokud má Evropa hrát větší roli ve světě a být jakousi protiváhou jak Spojeným

8 / 13


státům, tak Rusku. Protiváha neznamená, že bychom neměli být spojencem Spojených států, jde spíš o to, aby bylo jasně vidět, že Evropa drží spolu a má určité společné hodnoty. A mezi tyto hodnoty patří bezpečnostní a obranná politika. Jsem rád, že v hierarchii Evropského parlamentu je dnes český sociální demokrat místopředsedou. Je to důkaz naší silné pozice ve Straně evropských socialistů, která oceňuje, že ČSSD zvýšila své zastoupení v Evropském parlamentu. Vedle toho si myslím, že to vychází také z osobních vloh Libora Roučka. Žil dlouhá léta v emigraci v Austrálii a v Německu, umí perfektně anglicky i německy. Má uvažování spíše anglosaského než typického českého intelektuála, takže je vhodnou kompromisní figurou, která může řadu věcí dohadovat v rámci Strany evropských socialistů i v rámci vedení Evropského parlamentu. Myslím, že jeho pozice představuje vynikající úspěch zahraniční politiky sociální demokracie.

Také zastoupení našich členů ve výborech Evropského parlamentu je velmi solidní a ukazuje se, že jdeme správnou cestou, na rozdíl od ODS, která vystoupila z té nejsilnější poslanecké skupiny evropských lidovců a demokratů a šla na politický okraj Evropy. A tak, i když vyhráli evropské volby, nedokážou ten výsledek politicky zhodnotit.

Nepřišla sociální demokracie o Jiřího Havla? Patří ke klíčovým ekonomickým expertům strany, ale teď bude v Bruselu.

Jiří Havel je tady neustále. Považujeme ho - i když ne podle stanov, ale fakticky - za součást vedení sociální demokracie. Máme zájem, aby se tu stále objevoval. Pokud ČSSD zvítězí ve volbách do Poslanecké sněmovny, bude se muset rozhodnout, zda chce být dál europoslancem, nebo ministrem školství. Myslím, že všechno je otevřené. Mimochodem, i pro tu kvalifikaci v ekonomické oblasti je jenom dobře, pokud nahlédne do evropské a světové kuchyně, a tam je při vší úctě lépe vidět z Bruselu než z Prahy. Určitě to republice i sociální demokracii vrátí.

Zůstaňme u zahraničí. Co bylo obsahem vašeho rozhovoru s ruským premiérem Vladimírem Putinem?

9 / 13


Velice krátce jsme hovořili o naší pozici k radaru, k jeho umístění na českém území. Zajímala mne pochopitelně možná reakce Ruska. Myslím, že slova premiéra Putina byla velmi rozumná a rozhodně to nebylo nějaké harašení zbraněmi, jak to ukázali někteří ruští generálové. Nicméně, on to vidí v pozici reálpolitiky, jak by to viděl na jeho místě i každý francouzský nebo britský státník. Prostě Rusové by považovali umístění protiraketového radarového štítu Spojených států za narušení rovnováhy v Evropě a reagovali by na to.

Ptal jsem se také na připravované setkání ruských nejvyšších představitelů s Barackem Obamou. Přistupoval k tomu s velkým optimismem i realismem. Hovořil o historické, strategické spolupráci. O potřebě takové spolupráce křesťanského světa, to znamená Spojených států, Evropské unie a Ruska. Domnívám se, že to je velice rozumné. Rusko očekává realistický přístup od současné americké administrativy a samo bude realisticky přistupovat k jednáním, která se budou týkat částí světa, kde má Rusko své zájmy a kde se ty zájmy mohou střetávat se zájmy Spojených států. Myslím si, že mohou být naopak kompatibilní, ať je to Írán, Střední východ, Balkán, možná i některé další oblasti. Stejně tak Spojené státy daly najevo ochotu k dialogu s Čínou a s dalšími regionálními velmocemi typu Brazílie. Myslím, že Obamova administrativa si uvědomuje posuny, ke kterým ve světě dochází. Že už to nemůže být jenom jedna země, která bude dělat hlídače světového pořádku, ale že musí být nějaký koncert velmocí, které budou v tomto směru působit a navzájem respektovat své zájmy.

Zdá se, že právě takováto spolupráce se nelíbí části české a středoevropské politické scény. Proto možná vznikl dopis Baracku Obamovi, kterému se začalo přezdívat „zvací", ale odráží myšlenky, které se objevily i v březnové výzvě republikánských kongresmanů k prezidentu USA: Držme se protiraketového štítu, radaru, držme se silné mocenské pozice. Co si o takovém postoji českých politiků myslíte?

Jsou ozvěnou těch republikánských politiků ze Spojených států. Nemyslím, že všichni, spíš ti, kteří to iniciovali a mají silné propojení na bývalou administrativu, jako je třeba pan Vondra. Některým lidem se zkrátka stýská po Bushově politice silného klacku. Já takové pojetí politiky nesdílím a domnívám se, že je potřeba dát šanci Obamově idealistické politice, která přichází s některými novými prvky, i kdybych si třeba myslel, že z nich bude realizována jenom část. Ale i ta část může být velmi významným posunem v mezinárodních vztazích.

10 / 13


Jinak radar zapůsobil velice pozitivně při sjednocování opozičních sil a občanského spektra. Ke spolupráci se sešly opravdu velice pestré skupiny. Jak hodnotíte tento vývoj?

Byl velmi pozitivní, protože se ukázalo, že občanská veřejnost se dokáže mobilizovat. Celá věc určitě ještě není uzavřena, a tak je to velmi významná záležitost. Hnutí Ne základnám má silnou podporu ve veřejnosti a domnívám se, že o něm ještě uslyšíme.

Co si slibujete od zařazení Olgy Zubové na kandidátku ČSSD?

Chtěli jsme ukázat to, co už je dávno faktem. Za dobu, co jsem ve vedení sociální demokracie, za těch čtyři a čtvrt roku, vzrostl počet členů z 16 tisíc na nějakých 22 tisíc. Vím, že je to hra malých čísel, ale podstatné je, že jsme stranu otevřeli. Otevřeli jsme ji veřejnosti ze všech vrstev. Možná, že se to zatím příliš neprojevuje, ale podobnými gesty to chceme dát najevo. Ukazujeme, že na naší kandidátce může být známý sportovec, jako je Jiří Šlégr, který má blízko k sociální demokracii a dnes už má i dobré zkušenosti z komunální sféry. Nebo Olga Zubová, představitelka části hnutí zelených, jako signál veřejnosti, že sociální demokracie je otevřenou stranou. Zejména v souvislosti s paní Zubovou zazněly hlasy o kontroverzi v rámci sociální demokracie. Upřímně, ta kontroverze nebyla zdaleka tak silná, jak jsem čekal.

Zdá se, že některé okresní organizace se brání přílivu nových členů.

Samozřejmě, to je vždy, ale nemyslím, že je to specialita sociální demokracie. My to překonáme jen tehdy, pokud se sociální demokracie začne stávat masovou stranou, kdy členstvo vzroste na úroveň 30 až 40 tisíc. Pak už je to něco, co nemůže žádná zájmová skupina na okrese kontrolovat. Pokud by nějaká zájmová skupina blokovala přijímání nových členů, bude konfrontována s tím, že v jiných okresech k nárůstu členské základny dochází. A lidé, kteří nebudou mít nárůst členské základny, se neprosadí v primárních volbách. Všechny to tedy v současné době nutí k tomu, aby stranu otevřeli, a to je, myslím, jenom dobře.

11 / 13


Blíží se 20. výročí obnovy demokracie a zdá se, že společnost je stále nastoupena v zákopech. Jak ji dostat z této situace? Nebo jsme k tomu odsouzeni navždy?

Těžko se mi na to odpovídá, protože nejsem ten, kdo straší bývalým režimem a snaží se ho využívat propagandisticky. To jsou představitelé významné části pravice. Takže tahle otázka je spíš na ně, kdy s tím přestanou a kdy se vrhnou jen na konfrontaci programovou, protože ta má smysl. Domnívám se, že po volební porážce už jim nic jiného nezbude, než pochopit, že ty další volby budou jenom o programové konfrontaci.

Objevila se výrazná vystoupení, jako třeba práce Erazima Koháka Domov a dálava nebo obsáhlá stať Václava Bělohradského v Právu, která poukazují na to, že síla této společnosti vždycky byla v diverzitě, pluralitě, a že ji naopak oslabovalo blokové vidění.

Samozřejmě, že tohle bylo nepříjemné po předchozích volbách do Poslanecké sněmovny, protože pokud ODS provedla ten svůj krok s Kubiceho zprávou, zásah policejní složky do volební kampaně, de facto v tom pokračovala kauzou Budišov před volbami komunálními a senátními na podzim 2006, tak to vyžadovalo jistou reakci ze strany sociální demokracie. My jsme nemohli být jenom ti, kdo si s odpuštěním nechají nadělat do čepice a ještě si to dají na hlavu. Proti takovýmto metodám a lidem, kteří je prosazují, a to jsou pánové Dalík, Topolánek a Langer, musíme být velice bojovní a snažit se tyto lidi politicky porazit, protože to je jediná cesta, jak je dostat z politického života. Pokud tito lidé budou vyhrávat volby, tak je z politického života nikdo nedostane a nikdo se těchto metod nezbaví.

Nechci idealizovat Václava Klause, ale musím říci, že on by se nikdy k těmto metodám jako šéf ODS nesnížil. Ani já bych se nikdy nesnížil k metodám, jako je zasahování policejní složky a využívání policejní provokace.

12 / 13


Máte za sebou pár dní volna. Měl jste také čas na osobní život?

Určitě, jsem toho plný. Když jsem včera stříhal živý plot, což je nikdy nekončící práce, žena mne od toho odvolala a musel jsem s ní řešit, jak bude vypadat kočárek pro naše miminko, jaké bude mít barvy a podobně. Samozřejmě, že mne to vrací k tomu reálnému pohledu na svět a na život.

Prozradíte barvu kojeneckého prádla?

Mohu otevřeně říci, že čekáme děvčátko a myslím, že všechno ukazuje, všechna vyšetření, která Petra absolvovala, že to dobře dopadne a dítě bude zdravé.

Máte už pro ně jméno?

Předběžně to vypadá... Nevím jestli to mohu říci, ale budiž. Žena se zatím přiklání ke jménu Margarita, což je krásné jméno. Řecky to znamená perla.

13 / 13

Bavme se raději o programu, zanechme strašení minulostí

Recommend Documents