Ergo 2012, 7, 3, 10-15 DOI: 10.2478/v10217-012-0009-8
Bariéry pro příchod mezinárodních vědeckých pracovníků do Česka Česká republika vykazuje v posledním desetiletí jisté ambice směřující k restrukturalizaci ekonomiky prostřednictvím zvýšení podílu aktivit v oblasti výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI). Snaha tuto vizi uskutečnit se neobejde bez zvýšení kapacit komunity vědců a výzkumníků a především bez příchodu mezinárodních vědeckých pracovníků do Česka. Této potřebě je však v zemi kladena řada překážek, jejichž část se snaží zmapovat tento článek za pomoci dat sebraných během takřka tříleté pracovní zkušenosti autora v jedné ze servisních organizací zaměřených na asistenci mezinárodním vědeckým pracovníkům. Současně článek nabízí srovnání českého kontextu s některými dalšími evropskými zeměmi, interpretaci dané problematiky na základě současné společenskovědní teorie a přehled dosavadních snah o řešení.
Ondřej Daniel Technologické centrum AV ČR Obdrženo redakcí: 2. 6. 2012 Přijato k publikování: 15. 11. 2012
Klíčová slova: mobilita mezinárodních vědeckých pracovníků, EURAXESS, dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu na území České republiky, Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, Cizinecká policie, administrativní pracovníci, podfinancovanost výzkumu
Barriers for incoming of international researchers in the Czech Republic Ondřej Daniel Since the last decade the Czech Republic has certain ambitions in restructuring of its economy by increasing its performance in RTDI. These efforts are not possible without capacity building of scientists and researchers community, and in particular income of international scientists to the Czech Republic. However, this need is slowed down by a number of obstacles that are partly sketched in this article. The author is using data collected during almost three years of work experience in one of the service organizations focusing on assisting international researchers. The present article offers a comparison of the Czech context with several other European countries, the interpretation of the issue on the basis of current social science theory and an overview of existing efforts to address the topic.
Technology Centre ASCR Received: 2. 6. 2012 Accepted for publishing: 15. 11. 2012
Key words: mobility of international researchers, EURAXESS, long-term residence for the purpose of scientific research in the Czech Republic, Department for Asylum and Migration Policy of the Ministry of Interior, Alien Police, administrative staff, under-financing of research
Základní zkoumanou otázkou tohoto textu jsou bariéry příchodu mezinárodních výzkumníků do Česka. Ve snaze najít odpovědi bude věnována pozornost především bariérám strukturálního a institucionálního rázu. Pokud je v tomto textu operováno spojením „mezinárodní výzkumníci“, jedná se o nepříliš zdařilou adaptaci anglického výrazu international researchers. Nebude zde řeč pouze o „zahraničních pracovnících“, jak bývají v českém kontextu často popisováni, ale i o českých navrátilcích dlouhodobě působících v zahraničí. Nadto patří řada osob, o jejichž bariérách mobility je v tomto článku řeč, k deteritorializovaným a denacionalizovaným globálním elitám bez vazeb k jedné konkrétní zemi původu, bez pevného zakotvení v její kultuře, vzorcích chování, mentalitě a hodnotovém systému.
10
Řadu z nich tak lze popsat v intencích transnacionální teorie jako postprimordialistické kosmopolitní nomády (Appadurai 2006). Článek vychází ze zkušenosti z let 2009–2011, kdy jeho autor pracoval jako projektový manažer EURAXESS centra Brno při Jihomoravském centru pro mezinárodní mobilitu s úkolem poskytovat personalizovanou asistenci zahraničním vědcům přicházejícím za prací na brněnské výzkumné ústavy a univerzity. Text reflektuje kvalitativní výzkumné metody ve společenských vědách, především zúčastněné pozorování a polořízené rozhovory, a to buď se samotnými vědci, anebo s pracovníky servisních organizací a státní správy. Větší část rozhovorů podnikl autor během výše zmíněné pracovní praxe (celkem okolo padesáti) a menší se zhruba půlročním časovým odstupem během přípravy tohoto textu (tři). K dalším datům lze přiřadit spíše
kvantitativní ukazatele, jimiž jsou statistiky zodpovězených dotazů dvou největších servisních center Česka zabývajících se touto agendou (tj. EURAXESS center Praha a Brno) a jejich frekvenční analýza.
přičemž 106 040 z nich bylo z Ukrajiny, 80 967 ze Slovenska a 55 585 z Vietnamu (ČSÚc). Zhruba třetinu z tohoto souhrnného počtu cizích státních příslušníků tvoří osoby usazené v hlavním městě Praze, což je současně jediný z krajů České republiky, kde počet cizinců stoupal i mezi lety 2008 a 2010 (ČSÚd). Tým geografů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy odhadl, že v Česku může nadto pobývat mezi 30 000 a 300 000 cizinců bez oprávnění k pobytu (Jánská 2012). Z dat prezentovaných ve statistikách zveřejněných Eurostatem nabývá obraz českého prostředí ve vztahu k mezinárodním vědeckým pracovníkům zřetelných kontur (Eurostat b). Obecně lze mezi osobami zaměstnanými ve vědeckých a technických povoláních najít poměrně malý podíl cizinců. V Česku je tak cizím státním příslušníkem pouze každá stá osoba zaměstnaná ve vědeckých a technických povoláních, což se jeví jako velmi málo například ve srovnání s Rakouskem, kde je mezi stovkou zaměstnanců v těchto povoláních cizinců osm a ve Švýcarsku, kde jich najdeme dokonce bezmála 18. Toto srovnání je však třeba uvést na pravou míru s ohledem na poměr cizinců v populaci. Zatímco v Česku bylo v roce 2008 z celkové populace 3,3 % cizinců, v Rakousku to bylo 10 % a ve Švýcarsku dokonce 21,1 % (Eurostat a). Významné je ale v Česku procento cizinců pracujících ve vědeckých a technických oborech ve vztahu ke všem cizincům pobývajících na území země. V ČR pracuje v těchto oborech 23 cizinců ze 100, což je jeden z největších procentních bodů v Evropě překročený pouze
Mobilita mezinárodních vědeckých pracovníků v evropských a globálních souvislostech Současnou mobilitu mezinárodních vědeckých pracovníků je třeba chápat v souvislostech se změnou ekonomické produkce v systém, který bývá popisován jako postfordismus. Ten je založen jednak na sektoru služeb a jednak na úzké specializaci, související s postindustriální dělbou práce. Jeho počátek se kryje s obdobím po ropné krizi v roce 1973, tedy obdobím tzv. pozdního kapitalismu, kdy ekonomika řady zemí prošla neoliberální transformací (Mandel 1975; Harvey 2005). Významným znakem postfordismu je vedle klíčového důrazu na znalostní ekonomiku také takové pojetí státu, které odpovídá správě a řízení soukromých firem. V souvislosti s tématem mobility ve vědě popisuje Bob Jessop charakter konkurenčního státu soutěžícího o nejvzdělanější lidské zdroje (Jessop 2002: 129–132). Do této soutěže se vůči západoevropským státům s minimálně třicetiletým zpožděním pokouší zapojit i Česká republika kroky na podporu příchodu vysoce vzdělaných zahraničních pracovníků a mezi nimi i vědců.
Graf 1: Vývoj počtu cizinců s trvalým a dlouhodobým pobytem nad 90 dní v ČR, 1993–2010
Tisíce 450
172
400
180
189
158
350 139
300 111
250 200
46
150
39
100
120
50
33 31 46
71
1993
1994
57
153
154
1996
1997
64
75
67 67
156
81
267
99
234
254
237
70
162 134
141
2000
2001
156
160
155
2002
2003
2004
168
182
0 1995
Dlouhodobé pobyty nad 90 dnů
1998
1999
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Trvalé pobyty
Zdroj: ČSÚ s odvoláním na ŘS CP MV ČR
V Česku však převažuje migrace málo kvalifikované pracovní síly a charakter země je ve světovém migračním systému spíše tranzitní. Mezi lety 2000 a 2008, kdy počet cizích státních příslušníků v zemi dosáhl svého dosavadního maxima, se však více než zdvojnásobil (z 201 tisíc na 439 tisíc osob), (ČSÚa). Největší počet cizinců tehdy pocházel z Ukrajiny (131 921 osob), Slovenska (76 034 osob) a Vietnamu (60 255 osob), (ČSÚb). Od té doby počet cizích státních příslušníků v Česku mírně klesal, pravděpodobně v souvislosti s útlumem ve stavebnictví a dalších sektorech postižených ekonomickou recesí. V listopadu 2011 tak pobývalo na území Česka 406 211 osob cizí státní příslušnosti,
Ergo / prosinec 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
v Norsku (32), Švýcarsku (26), Polsku a Švédsku (obě země 24). Vypovídací schopnost těchto dat ve smyslu zaměstnávání cizinců je ovšem do velké míry ovlivněna jejich kvalitativní různorodostí, kdy v sobě zahrnují jak vysoce kvalifikované profese, tak i naprosto rutinní montáž dovezených komponent. Poměrně vysoký podíl cizinců pracujících v Česku v těchto oborech může být způsoben vysokým počtem cizinců v montážních provozech hi-tech zboží. Skutečných vysoce kvalifikovaných odborníků v těchto oborech zvláště ve firemním sektoru je pravděpodobně velmi málo, nepodařilo se mi však najít spolehlivá data.
11
Graf 2: Cizinci zaměstnaní ve vědeckých a technických povoláních, 2008
Slovinsko
Graf 4: Cizinci s ukončeným terciárním vzděláním, 2008 (% z celkového počtu cizinců v dané zemi)
Portugalsko
3%
5% Itálie
Itálie
Slovinsko
Řecko
Francie
Španělsko
ČR
Maďarsko
Belgie
(počty center v jednotlivých lokalitách)
2 Liberec
1 Roztoky
Turnov
1
1
1
Zdiby
Kladno Plzeň
Opava 1 Ostrava 6
2
4 1
Dolní Břežany
Staré Hamry 1
3
Dobřany
Další otázkou hodnou rozkrytí je, zda i kvalifikovaní zahraniční techničtí pracovníci nejsou v ČR přijímáni na nekvalifikované práce například ve stavebnictví či ve strojírenském průmyslu. Ve vztahu k domácí populaci poměrně vysoké procento cizinců (23) pobývajících v Česku má totiž ukončeno terciární vzdělávání. To však není v porovnání s ostatními evropskými zeměmi nijak závratné číslo. V souvislosti se snahou stát se místem přitahujícím mobilitu vysoce vzdělaných zahraničních pracovníků zavedla česká legislativa v roce 2010 institut tzv. modré karty, rozšiřující povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání na území České republiky ve zvláštních
1
Litvínov
Zdroj: Eurostat b
12
Finsko
Švýcarsko
Nizozemsko
Norsko
Švédsko
Kartodiagram 1: Centra výzkumu a vývoje spolufinancovaná z ERDF a národních zdrojů
Řecko
8%
7% Španělsko
Slovinsko
Portugalsko
8%
11 % Francie
Estonsko
Belgie
Německo
Irsko
8%
15 %
12 %
16 %
16 %
Zdroj: Eurostat b
Rakousko
Maďarsko
Nizozemsko
Finsko
Dánsko
UK
ČR
Polsko
Švédsko
Norsko
Švýcarsko
Irsko
Polsko 21 % 17 %
22 %
21 %
23 %
22 %
24 %
24 %
26 %
32 %
8%
(% z celkového počtu cizinců v dané zemi)
12 %
17 %
Německo
13 %
19 %
18 %
Rakousko
22 %
21 %
24 %
23 %
Dánsko
25 %
24 %
Graf 3: Cizinci zaměstnaní ve vědeckých a technických povoláních, 2008
Estonsko
30 %
29 %
32 %
31 %
35 %
36 %
UK
Lotyšsko
38 %
Zdroj: Eurostat b
37 %
40 %
45 %
0,7 %
0,3 %
Maďarsko
1,4 %
1% ČR
Řecko
1,6 %
1,5 % Itálie
Finsko
2,4 %
2,9 % Francie
Portugalsko
3%
3,4 % Dánsko
Nizozemsko
3,9 %
3,7 %
Švédsko
Německo
5,3 %
4,5 % Norsko
Španělsko
7,2 %
6% Belgie
Estonsko
8,9 % UK
Rakousko
Irsko
Švýcarsko
8%
13,7 %
17,9 %
(v % osob zaměstnaných ve vědeckých a technických povoláních)
případech (tzv. zelenou kartu) o taková zaměstnání, která vyžadují vysokou kvalifikaci. Obdobnou iniciativou, která se týká výhradně vědeckých pracovníků provádějících v Česku výzkum, je tzv. dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu na území České republiky, transponovaný do českého práva už v roce 2007 direktivou 2005/71/EC a doporučeními 2005/762/EC a 2005/761/EC (běžně též „vědecký pobyt“). Česko se těmito iniciativami snaží aktivním způsobem zapojit do soutěže o nejlepší světové mozky, přičemž v této své politice sleduje procesy stimulované Evropskou unií. Ta se v oblasti mobility mezinárodních vědeckých pracovníků snaží razit termín „cirkulace mozků“ (brain circulation) působící neutrálněji a z hlediska globálního přístupu i obhajitelněji než spíše hodnotící termíny „přílivu“ (brain gain) a „odlivu mozků“ (brain drain).
1
Olomouc
1
Bystřice nad Pernštejnem
1 Rájec-Jestřebí
Vodňany
1
Košetice
Třeboň
Č. Budějovice 1
2
Nové Hrady 1
1
Telč
15 Brno 1 Žabčice Lednice 1
2 Zlín
1
Štítná nad Vláří -Popov
Zdroj: CRR ČR
Česko bylo dosud spíše zemí vysílající výzkumné pracovníky do zahraničí, tedy jistou líhní mozků, které se měly prosadit jinde, především v zemích západní Evropy a severní Ameriky. Na novou
roli země přijímající mezinárodní výzkumné pracovníky si státní správa i veřejné mínění proto jen pomalu zvykají. Urgentní potřeba vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů je však objektivním faktem zejména v souvislosti se snahou o určité zdokonalení (upgrade) české ekonomiky, využívající pro tyto účely v hojné míře zejména zdroje z evropských finančních nástrojů určených na podporu vědecké infrastruktury a mezi nimi pak především strukturálních fondů a 7. rámcového programu. Mají-li být tyto infrastruktury naplněny vynikajícími výzkumníky, pak je potřeba mezinárodních pracovníků v Česku skutečně vitální.
Graf 5: Počet a typ zodpovězených dotazů (EURAXESS centrum Praha, 2. pololetí 2011)
500 450 400 350 300 250 200
Ergo / prosinec 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
100 50 Jiné
IPR
Informace související s odjezdem
Pracovní příležitosti
Možnosti financování výzkumu
Daně/mzdy
Uznání diplomů
Přístup ke kultuře hostitelské země
Denní péče, školství a rodinné záležitosti
Zdravotní péče
Penzijní systém
Nezaměstnanost
Zdravotní pojištění
Ubytování
Bankovnictví
0 Pracovní povolení
Jedním z hlavních důvodů, proč poměrně důmyslný systém umožnění přílivu mezinárodních vědců nefunguje příliš efektivně, je malé povědomí o jednotlivých nástrojích typu modrých karet nebo dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu na území České republiky (dále vědecký pobyt), které se navíc velmi špatně dokumentuje. Za více než dva roky existence institutu modrých karet v Česku ho využil jen velmi malý počet cizinců. O něco lépe je na tom rozšíření povědomí o vědeckých pobytech, zvýšil se i počet cizinců, kteří jsou jejich držiteli. Lze konstatovat, že díky existenci projektu České centrum mobility (EURAXESS Česká republika), podporovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy z národního programu EUPRO II, které je součástí mezinárodní sítě EURAXESS podporované 7. RP PEOPLE, se toto povědomí v posledních letech strmě zvyšuje a roste i počet udělených pobytů. Podle statistiky zodpovězených dotazů EURAXESS centra Praha je zřejmé, že největší počet asistencí souvisel s otázkami spojenými se vstupem na území České republiky, tedy s vědeckými pobyty. Situaci hostitelským institucím ulehčuje i metodická příručka „Zaměstnávání cizích státních příslušníků ve výzkumu a vývoji“, která byla vydána díky finančním prostředkům poskytnutým z programu EUPRO MŠMT ČR na projekty OK 09003 (KAMPUŠ) a OK08001 (České centrum pro mobilitu). Servisní organizace typu EURAXESS center hrají v odbourávání bariér mobility mezinárodních vědeckých pracovníků v Česku centrální roli. Celková filozofie přístupu státní správy České republiky k žadateli, zejména ze zemí mimo EU, je totiž založena na přesvědčení o tom, že žadatel má za povinnost při podávání jakékoli žádosti přesně vědět, o jaké povolení žádá. Orientace v rozkošatělé agendě zamlžené těžkým byrokratickým jazykem, a navíc i v často vzájemně si odporujících nařízeních a vyhláškách není snadná ani pro ty, kteří bezchybně ovládají český jazyk, nemluvě o cizincích s často jen základním povědomím o typech víz a povolení. O těch si mohou přečíst jen z neúplných překladů do několika cizích jazyků na webovém portálu Ministerstva zahraničních věcí nebo na jeho lokálních mutacích v podobě internetových prezentací jednotlivých zastupitelských úřadů. Ty proto řadě mezinárodních vědeckých pracovníků vydávají povolení za účelem studia, pracovního pobytu nebo návštěvy vědecké instituce a jen málokterý vědecký pracovník pobývá v Česku skutečně na vědecký pobyt (pro kvantifikaci neudělených vědecký pobytů bohužel nejsou dostupná spolehlivá data). To je často způsobeno velmi malým povědomím pracovníků Ministerstva zahraničních věcí na zastupitelských úřadech v zahraničí o vědeckém pobytu.
150
Vstupní podmínky/víza
Přehled hlavních bariér mobility mezinárodních vědeckých pracovníků v Česku
Zdroj: EURAXESS centrum Praha
Skutečnost, že řada mezinárodních vědeckých pracovníků pobývá na území České republiky v jiném režimu než v tom, na nějž mají z titulu své činnosti nárok, nemusí být ale sama o sobě ještě tristní. Problém však je odlišná agenda při dokládání povinných příloh žádosti, delší termíny pro vyřízení žádosti a obecně i jiný právní status na území České republiky. Namísto dvouměsíční lhůty pro vyřízení žádosti tak musí vědečtí pracovníci čekat na vydání vstupního víza až tři měsíce a někdy i déle, úředníci na českých konzulátech po nich neoprávněně požadují doklad o zabezpečení ubytování na území České republiky a zvýhodněného režimu vydávání víz nemohou využít jejich rodinní příslušníci. Ze zkušeností žadatelů asistovaných v EURAXESS centrech v Brně a Praze vyplývá, že osobní přístup řady zaměstnanců MZV a MV vůči cizincům vychází z logiky, podle které je libovolný cizinec pokládán za narušitele a je třeba nalézat všechny zákonné možnosti, jak mu vstup na území České republiky zabránit anebo alespoň znepříjemnit. Tento přístup se však v posledních letech mění a minimálně ve dvou největších městech Česka nyní existují specializovaná pracoviště Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, která se přednostně věnují žádostem o dlouhodobý pobyt za účelem vědeckého výzkumu na území České republiky. Tomu však předcházelo poměrně chaotické období související se systémovou změnou k 1. lednu 2011. Zatímco do této doby spravovala veškeré náležitosti pobytových agend Cizinecká policie, převzal k počátku roku 2011 starost o tyto záležitosti civilní Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a uniformovaným příslušníkům Cizinecké policie zůstala pouze kontrolní a donucovací funkce.
13
Obrovská změna se samozřejmě neobešla bez řady přehmatů, zpoždění a výmluv hledajících vinu v „konkurenčním“ úřadě téhož ministerstva. Navenek nejviditelnější motiv správní změny v podobě obrovských front cizinců se tak po přechodném období počáteční euforie znovu vrátil v nové podobě. Jiným motivem změny bylo ponižující jednání, jehož se vůči cizincům zhusta dopouštěli příslušníci Cizinecké policie ostentativním tykáním a dalšími metodami vlastní pořádkovým jednotkám. To se převedením na civilní Odbor azylové a migrační politiky podařilo odbourat a zejména noví civilní zaměstnanci se k cizincům (a mezi nimi i mezinárodním vědcům) chovají korektněji než dříve příslušníci Cizinecké policie. Vnitropolitickým argumentem přesunu agendy se stal i boj proti korupci. V rámci boje proti korupci však došlo k vytvoření takové praxe, v níž se civilní zaměstnanci Odboru azylové a migrační politiky při jednání s osobami zvnějšku úřadu nesmí představovat jménem. To pak ale prodlužuje čekací lhůty, komplikuje sledování stavu žádosti nebo dokládání chybějících dokumentů a obecně v žadateli vyvolává pocit komunikace s odosobněným byrokratickým monolitem. Malá vstřícnost zaměstnanců zastupitelských úřadů, Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a příslušníků Cizinecké policie sice patří mezi podstatné bariéry mobility mezinárodních vědeckých pracovníků v České republice, přístup státní správy však není zdaleka jedinou překážkou a jako problematické lze často chápat i jednání administrativních zaměstnanců výzkumných ústavů a univerzit, tedy těch institucí, které o mezinárodní vědce explicitně a deklarativně stojí. Pro řadu administrativních zaměstnanců, typicky účetních nebo zaměstnanců personálních oddělení, je příchod mezinárodních vědeckých pracovníků do jejich institucí spojen s nepříjemnostmi souvisejícími s nutností inovace některých po léta zažitých praktik a nezbytností učit se nové pracovní postupy a často i pracovně-právní terminologii v angličtině. To je pro řadu administrativních zaměstnanců univerzit a výzkumných ústavů komplikací. Jejich jednání pak odráží celou řadu modelů chování běžných v českém kulturním prostoru. Jako obecný problém při internacionalizaci výzkumného prostoru Česka totiž může být chápána i poměrně malá míra otevřenosti české společnosti. S ohledem na minimální osobní zkušenost drtivé většiny české populace s lidmi přicházejícími z jiných kulturních okruhů i kulturně a historicky danou nedůvěřivost vůči cizincům (Leontiyeva, Vávra 2009) patří Česko v kombinaci se systémem správy, který nebere mnoho ohledů k horizontální mobilitě, k místům, která nejsou vůči novým příchozím příliš vstřícná. Jeden z brněnských vědců asistujících svým zahraničním kolegům s formálními náležitostmi si v této souvislosti povzdechl: „Česko může být výborné místo k životu. Nesmíte se ale nikdy přestěhovat a umřít musíte tam, kde jste se narodili.“ K těmto fenoménům lze přičíst malou aktivní znalost cizích jazyků u české populace a ještě menší ochotu většiny Čechů ocenit snahu cizince komunikovat v rudimentární češtině. Negativní předsudky vůči některým národům pak komplikují i běžný každodenní kontakt některých vědeckých pracovníků s jejich sousedy a občas i některými kolegy. Jiným z chronických problémů českého výzkumu je neefektivní využívání prostředků a struktura jejich vynakládání. Řada výzkumných organizací nedokáže výzkumníky platit podle jejich výsledků a vytvořit pro ně motivující platové podmínky. To má za následek obecně malou motivaci pro opravdu špičkové světové vědce se přesunout do Česka. Ačkoli se díky evropským fondům podařilo v řadě projektů rozdíl mezi standardním ohodnocením ve světě a v Česku snížit, jen málokterému
14
z vědeckých pracovníků se během pobytu v Česku podaří ušetřit tolik prostředků jako při práci v západoevropských zemích nebo v Severní Americe. K nákladům na každodenní živobytí je nutno přičíst i prostředky na mobilitu, tj. na přestěhování výzkumníka, případně i jeho rodiny, a nájem bytu za tržní cenu. Pokud cestuje vědecký pracovník z některé ze vzdálenějších zemí a má početnou rodinu, pak nejde o zanedbatelné částky. Některé z realizovaných projektů s náklady na mobilitu výzkumníka a jeho rodinných příslušníků počítají, jiné však nikoli. Problémem je jak nedostatek pracovních míst vhodných pro rodinné příslušníky, tak v některých městech i nedostatek volnočasových aktivit cílících na mezinárodní klientelu. Další překážko je nutnost komerčního zdravotního pojištění, na nějž jsou odkázáni ekonomicky neaktivní cizinci ze třetích zemí pobývající v Česku. Další oblastí, kde Česko pokulhává za starými členskými zeměmi EU, je absence české státní správy v přípravě nové legislativy týkající se evropského penzijního fondu pro výzkumníky (EU Pension Fund for Researchers) a aktivnější zapojení v informačním systému EURAXESS, kde se diskutuje o přípravě nového registračního a informačního systému „Profiled Information System“ (PIS) na principu „Researchers Card“ pro výzkumné pracovníky a poskytovatele finanční podpory VaVaI.
Závěr Přestože Česká republika deklaruje potřebu otevřenosti svého výzkumného prostoru směrem k mezinárodním vědcům, je zdejší realita často odlišná. Bariéry, které mezinárodním vědcům a jejich rodinným příslušníkům kladou některé postsocialistické státy včetně Česka formou znevýhodňující legislativy i nepřívětivé praxe, odráží obecné společenské klima v těchto zemích snažících se na jednu stranu o zdokonalení vlastních ekonomik podle západních vzorů, na stranu druhou však jen těžko odbourávající jistou nepružnost administrativních procedur, neochotu úředníků zabývat se partikulárními případy a nedůvěru velké části populace k cizincům. Není divu, že výše popsaná situace řadu potenciálních zahraničních zájemců o práci ve výzkumu v Česku spíše odradí. Země tak může jen těžko být považována za konkurenceschopný stát, a přestože do Česka ve vzrůstající míře přicházejí mezinárodní vědečtí pracovníci, děje se tak do jisté míry navzdory zde panujícím poměrům. Jak už bylo řečeno, Česká republika se snaží svou postfordistickou „vzdělanostní společnost“ (Keller, Tvrdý 2008) budovat se značným zpožděním za svými západoevropskými vzory. Obdobně jako některé z těchto vzorů se snaží svou pozici „konkurenčního státu“ (Jessop 2002) zlepšit podporou přílivu mezinárodních výzkumníků. S ohledem na svou restrikci migrace se ale spíše připojuje k těm tvrdším z nich, jako je například Rakousko nebo Švýcarsko (Mipex 2010). Nepříliš efektivním způsobem rozdělování prostředků ve vědě a výzkumu pak zhusta neumožňuje tento handicap vyvážit výjimečným ohodnocením toho mála mezinárodních výzkumných pracovníků, jimž se podaří překonat bariéry nastavené migrační politikou. Z těchto důvodu je většina snah přilákat vysoce kvalifikované pracovníky do výzkumu pokud ne přímo odsouzena k nezdaru, pak jistě brzděna těmi součástmi státní správy, jejichž iniciativy nejsou vůči tomuto cíli synergické a často stojí v jeho přímém protikladu.
Odkazy [1] Appadurai, A. (1996): Modernity at Large. Cultural Dimensions of Globalization. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1996. 229 s. [2] ČSÚa: Cizinci – Počet cizinců. http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_pocet_cizincu (25. 5. 2012) [3] ČSÚb: Cizinci – Počet cizinců, údaje k 31. 12. 2008.
[8] Eurostat b: Mobilita kvalifikovaných lidských zdrojů. http://m.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/330035D1AD/$File/10050616.pdf (14. 8. 2012) [9] Harvey, D.(2005): A Brief History of Neoliberalism. Oxford: Oxford University Press, 2005. 247 s. [10] Jánská, E. (2012): Vyjádření k TZ ČTK z 16. 2. 2012 o počtech
http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/C40046DD1C/$File/c01a01.pdf
neregistrovaných cizinců v Česku. Webový portál GeoMigrace.
(25. 5. 2012)
http://web.natur.cuni.cz/~ksgrrsek/geomigrace/?q=cs/node/45
[4] ČSÚc: Cizinci – Počet cizinců, údaje k 30. 11. 2011, http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/84003FF6B6/$File/c01t01.pdf (25. 5. 2012) [5] ČSÚd: Cizinci – Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu, 1996–2010 (k 31. 12.). http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/B90040818C/$File/c01r04.pdf (25. 5. 2012) [6] EURAXESS centrum Praha: Statistika zodpovězených dotazů. Zatím nepublikováno, k dispozici na vyžádání:
[email protected] [7] Eurostat a: Citizens of European countries account for the majority of the foreign population in EU-27 in 2008. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-09-094/EN/ KS-SF-09-094-EN.PDF
(25. 5. 2012) [11] Jessop, B. (2002): The Future of the Capitalist State. Cambridge: Polity Press, 2002. 330 s. [12] Keller, J., Tvrdý, L. (2008): Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: SLON, 2008. 2. vydání, Praha: SZH, 2010. 119 s. [13] Leontyeva, Y., Vávra, M. (2009): Postoje k imigrantům. Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 2009. 121 s. [14] Mandel, E. (1975): Late Capitalism. London: Humanities Press, 1975. 618 s. [15] Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (2011): Centra výzkumu a vývoje spolufinancovaná z ERDF a národních zdrojů. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, Odbor řízení a koordinace NSRR, 2011, 24 s. [16] Mipex (Migration Policy Index) 2010 country results. http://www.mipex.eu/countries (14. 11. 2012)
(14. 8. 2012)
Ergo / prosinec 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
15
