Knížka pro děti do auta

Martin Gato Adéla Moravcová

Knížka pro děti do auta

Audi Náskok díky technice

Kniha 1.indb 1

16.5.2011 8:37:58

Tuto knihu věnujeme všem dětem na zadních sedadlech automobilů. Autoři

Kniha 1.indb 2

16.5.2011 8:37:58

JAK SE DĚTI SEZNÁMILY S GEKONEM ROBEM A MOUCHOU RUŠILKOU Právě začaly prázdniny. Malá Katka se vracela ze školy se svým prvním vysvědčením. Nemohla se dočkat, až své „samé jedničky“ ukáže rodičům. Věřila, že podobně si ve škole vedl i její o čtyři roky starší bratr Honzík. Za dobré vysvědčení jim táta s mámou slíbili velké překvapení… Když se u  večeře všichni sešli, táta slavnostním hlasem pravil: „Katuško a  Honzíku, poněvadž jste se pilně učili a udělali nám svým vysvědčením radost, musíme s mámou splnit to, co jsme slíbili.“ Pak udělal krátkou odmlku a  spiklenecky mrkl na  mámu. Máma se ujala slova: „Zítra vyrážíme na dovolenou k moři. A v garáži na vás čeká další překvapení!“ Děti se na  sebe zvídavě podívaly, pak jako by jim naráz došlo, k  čemu je máma vybízí, vyrazily od  stolu a  pádily do  garáže. Honzík už asi tušil. Táta v  poslední době nosil domů různé motoristické časopisy, brouzdal na internetu po stránkách autoprodejců a společně s  mámou prolistovávali katalogy aut. Honzík doběhl do  garáže jako první a  užasle zíral na nové auto v modré metalíze. Sedl si na místo řidiče a s úctou a obdivem přejížděl rukou po volantu, řadicí páce a všech možných tlačítkách a páčkách.

Z Katky napřed vypadlo: „Júú…“ A pak povzdech: „Škoda, že není růžové…“ Pak otevřela zadní dveře a posadila se na místo, kde mívá svou autosedačku. „Honzíku, a jak dlouho se vlastně jede k  tomu moři?“ zeptala se. V  jejím hlase zněla jistá obava a  rozmrzelost. Už jenom když jeli autem k babičce, tak se často nudila a každých pár minut se ptala: „A kdy už tam budeme?“ Když jí rodiče odpověděli, že za dvě či tři hodiny, vypadlo z ní jen rozmrzelé: „Ach jo…“ „K moři pojedeš dva týdny,“ uslyšela nad sebou pisklavý hlásek. Katka se rozhlédla, ale nikoho neviděla. Že by Honzík změnil hlas? „Ach jo, dva týdny!“ vyděsila se Katka. „Cože? Jaké dva týdny?“ zeptal se Honzík, který byl tak zabrán do  zkoumání interiéru vozidla, že otázku své sestřičky úplně přeslechl. 1

Kniha 1.indb 1

16.5.2011 8:38:02

Dřív než Katka stačila odpovědět, ozval se další slabý hlas, tentokrát mnohem hlubší. „Nevěř té mouše! S tímhle autem budete u moře do půl dne! A cesta to bude veselá, plná zábavy. O to se postarám!“ Až nyní si Katka všimla malé ještěrky na  zadním okně. Byla černošedá s  oranžovou tlamičkou i  špičkou ocásku. „Kdo jsi?“ zeptala se Katka. Dřív než stačila ta malá ještěrka odpovědět, ozvalo se jí nad hlavou bzučení: „Bzz, jsem moucha Rušilka a užiješ si se mnou tolik zábavy, že budeš chtít strávit v autě celý měsíc!“ Mezitím co moucha mluvila, představila se i  ještěrka: „Jsem gekon Rob, společník dětí na cesty.“ Tento rozhovor už nemohl uniknout ani Honzíkovi, který měl oči jen pro ciferníky na přístrojové desce. Tak se děti seznámily s gekonem Robem a mouchou Rušilkou. Když už děti byly v garáži celou hodinu, rodiče začali být lehce nervózní. „U Honzíka to chápu, ale Katuška?“ divila se máma a pro jistotu na ně zavolala, ať jdou za nimi nahoru. Katka přišla jako první, objala oba rodiče a blaženě spustila: „Mami, tati, udělali jste mi strašně velkou radost. Vybrali jste nejlíp, jak jste mohli.“ Na ta slova se táta lehce nadmul pýchou a významně se podíval na maminku. Katka však pokračovala: „Ten gekonek je ta úplně nejlepší hračka, kterou jsem kdy viděla!“ Táta rychle splaskl a zmateně se podíval na maminku. Maminka se dala do  smíchu. „Musím se ti k  něčemu přiznat,“ spustila, „zatímco jsi v prodejně zkoumal, zkoušel a prověřoval, koupila jsem dětem do auta plyšovou hračku – malého gekona.“ „Ale on je živý a jmenuje se Rob!“ zvolala Katka. „Samozřejmě že je živý, jako všichni tvoji plyšoví kamarádi,“ pravila maminka a pohladila dcerku po tváři. „Ne, ne! On je skutečně živý. A spolu s ním je tam ještě moucha. Jmenuje se Rušilka a je taky živá!“ trvala na svém Katka. Rodiče na sebe s úsměvem pohlédli. Táta vzal dcerku do náruče a mrkl na ni: „Tak je živý… Aspoň se už nebudeš v autě nudit!“

2

Kniha 1.indb 2

16.5.2011 8:38:05

BALENÍ NA CESTU Ještě týž večer se Katka s Honzíkem dohodli, že zajdou do garáže a podívají se, co dělá Rob a Rušilka. Oba našli uvnitř auta. Moucha seděla na opačné straně než gekon. Když je gekon spatřil, zeptal se: „Tak co, už máte připravené věci na zítra?“ „Bzz, bzz, hlavně si do auta vezměte hodně čokoládových bonbónů a míček, s kterým si tu můžete házet. Třeba tenisák… bzz.“ „To je výborný nápad, Rušilko!“ zaradovala se Katka. „Ani mi nepřipadá,“ ušklíbl se Honzík. „Je to jen další lest mouchy Rušilky, děti, dejte si na ni pozor. Až bude čas, řeknu vám, jak takové házení s míčkem uvnitř auta způsobilo havárii,“ pokýval Rob hlavou. Pak se znovu vrátil k  tématu, které před chvílí nakousl: „Máte již sbalená zavazadla? Rodiče toho mají na práci hodně. Když jim pomůžete tím, že si nachystáte svoje věci, určitě je potěšíte. Nejlepší je, když si uděláte seznam věcí, které potřebujete třeba na prázdniny u moře nebo na pobyt na horách. Seznam si dobře schovejte, protože vždycky když někam pojedete, můžete si podle něj sbalit kufry.“ „To je dobrý nápad!“ zvolal Honzík. „Katko, pojď si takový seznam sepsat. Když jej budeme mít, aspoň nic nezapomeneme jako minule.“ „A předminule… a předpředminule,“ dodala Katka, která už několikrát oplakala, že si s sebou na cesty zapomněla vzít pastelky nebo oblíbené hry, panenku či rozečtenou knížku pohádek. „Tak my jdeme sepsat ten seznam,“ mrkl Honzík na gekona. Moucha Rušilka zakroužila kolem Katčiny hlavy: „Bzz, nezapomeň aspoň na  ty čokoládové bonbóny a nějaké šťavnaté ovoce… my mouchy rády sedáváme na skvrnách na sedadlech… bzz…“ Po dlouhém přemýšlení děti sepsaly tři různé seznamy. Tady jsou. Možná se budou hodit i vám.

3

Kniha 1.indb 3

16.5.2011 8:38:11

4

Kniha 1.indb 4

16.5.2011 8:38:16

CESTA K JIŽNÍMU MOŘI A AUTOMAPA EVROPY Konečně nastal dlouho očekávaný okamžik. Táta zavřel dveře od garáže, nastartoval auto a celá rodina vyrazila směrem k moři. Jakmile se auto vymotalo z rušných ulic města, děti uslyšely už jim známé bzučení. „Bzz, bzz… doufám, Katko, že máš pásy od sedačky dostatečně volné, nejlepší je sundat si je z ramen… bzz… to se aspoň můžeš natáhnout, kam potřebuješ!“ radila moucha Rušilka. „Rušilko!“ zakřičel Rob a hnal se směrem k ní. „Děti, pásy musí být řádně utažené kolem ramen. Tak, abyste když auto náhodou prudce zabrzdí nebo snad dokonce do něčeho narazí, nevyletěly ze sedačky ven a nezranily se. Kvůli tomu pásy jsou, zadrží vás a vám se nic nestane. Povolené pásy jsou k ničemu. Pokud je nemáte správně utažené, řekněte to rodičům.“ Za chvíli se již ocitli na dálnici a děti si začaly všímat míjejících aut. „Podívej se, Katko! Ten modrý kamion je až z Turecka,“ zvolal Honzík a ukazoval jí velký náklaďák. „Jak to poznáš?“ ptala se Katka. „Bzz… Honzík má dobrý čich, skoro jako já. Tak cítí ten obrovský náklad tureckého medu schovaný pod plachtou, bzz,“ pustila se do vysvětlování moucha Rušilka. „Páni! Opravdu?“ zaváhala na chvíli Katka. „Ale vůbec ne,“ pravil gekon. „Každé auto, které má jet za  hranice své země, musí mít vedle státní poznávací značky i cedulku s mezinárodní zkratkou své země… Teď mě napadá, půjčte si od rodičů autoatlas Evropy a hledejte na cizích autech zkratky jejich země. Většinou jsou to malé oválné nálepky bílé barvy s jedním či dvěma písmeny. Zkuste ta písmena přečíst a uhodnout, z jakého státu auta jsou, a podle atlasu určit, zda k nám přijela z jihu, severu, východu či západu.“ „To je dobrý nápad!“ zajásal Honzík. „Aspoň se tak přiučíme zeměpisu… Katko, pojď hrát hru. Kdo uvidí cizí auto a přečte, z jakého je státu, má bod!“ Po chvilce hraní děti zjistily, že na dálnici lze potkat auta skoro z celé Evropy. Honzík pomocí autoatlasu udělal následující tabulku:

5

Kniha 1.indb 5

16.5.2011 8:38:24

6

Kniha 1.indb 6

16.5.2011 8:38:27

7

Kniha 1.indb 7

16.5.2011 8:38:30

HRY DO AUTA Asi po půl hodině Katka rozhodně prohlásila: „Už nehraju, bolí mě z toho koukání krk!“ „Správně, bzz, takové hry jsou k ničemu. Co třeba takhle kreslit po skle prstem od bonbónu? Schválně, kdo nakreslí legračnějšího gekona nebo hezčí mouchu, bzz?“ „A kdo to pak bude umývat?“ ušklíbl se Honzík. „A když zastavíme na odpočívadle, nalétají nám na to sladké vosy a my je pak budeme mít uvnitř!“ „Bzz, no právě! Víte, jaká to bude legrace, když táta bude muset řídit a přitom se ještě ohánět po vosách? Chichi, bzz,“ rozchechtala se zlomyslně moucha. Pak se na chvíli zasnila a blaženě dodala: „Anebo kdyby si rozespalý Rob spletl mouchu s vosou, šlehl po ní tím svým dlouhým lepkavým jazykem a dostal žihadlo, bzz… chichi.“ „Počkej, až tě chytím, moucho!“ zahrozil gekon a pak se obrátil ke Katce: „Pokud už tě nebaví sledovat dění venku, znám spoustu zábavných her, které můžete hrát v autě!“ „Sem s nimi!“ zajásal nadšeně Honzík. „Her, které se dají hrát během cesty, není nikdy dost!“ „Dobrá, řeknu vám, co znám. Zahrajeme si pak tu hru, která se vám bude líbit nejvíc,“ navrhl gekon. Katka zatleskala rukama tak, až se táta s mámou na předním sedadle trochu lekli a ohlédli se, co se děje. „Bzz, bzz, správně, Katko, nejlepší hra a  zábava je to, co ruší řidiče. Třeba nafouknout igelitový pytlík a pak… prááásk… tátovi u ucha. Chichi, bzz!“ naváděla moucha Rušilka. Poněvadž si gekon nebyl jist, zda Katka Rušilku bere vážně, nebo ne, rázně řekl: „Děti, nic z toho, co děláte v autě, nesmí rušit a rozptylovat řidiče. Je to nebezpečné. Táta musí bedlivě sledovat vše, co se na silnici děje, a pohotově reagovat na nové situace. Jeho ze všech her raději vynechejte!“ Po tomto úvodu se pustil do výkladu her. „Při delší cestě můžeme hrát hru „Na lež“. Vaším úkolem je vtipně nachytat toho druhého, aby na  nějaké vaše prohlášení řekl: „To není pravda!“ nebo „To je lež!“. Tuto hru snadno objasní malý pohádkový příběh: Byla jednou jedna moudrá princezna, o kterou se ucházelo hodně nápadníků. Princezna slíbila, že si vezme toho, kdo se dokáže ovládat a po dobu, kdy ona bude vyprávět nějaký příběh, jí ani jednou neřekne, že lže či mluví nepravdu. Například jednomu nadutému princi říkala: „Pocházím z Venuše, každý týden se tam vracím na páru

8

Kniha 1.indb 8

16.5.2011 8:38:32

stříbrných lachtanů.“ Princ stále přikyvoval: „Věřím ti.“ „A jednou jsem během zpáteční cesty uviděla tvého otce, jak pase s naším pasáčkem ovce.“ V ten okamžik princ vykřikl: „To je lež. Náš rod je velmi urozený.“ Princezna se zasmála a řekla: „Váš rod je možná velmi urozený, ale ty si mne za ženu nevezmeš, protože se nedokážeš ovládat ani pět minut.“ Obě děti se zasmály a vykřikly: „Je nám to jasné! Začínáme teď hned!“ „Bzz,“ ozvalo se. „Počkejte. Myslím, že Honzík to nechápe!“ vmísila se Rušilka. „Cože, Rušilko! To je lež!“ zvolal rozhořčeně Honzík. Ale to už Rušilka vítězně dula na  svůj sosák: „Vidíš, Katko, Honzík se nedokáže ovládat ani pět vteřin, neměla bys ho tak poslouchat!“ A  pak přišla se svojí hrou. „Bzz, můžete hrát hru „Na  lháře“. To znamená, že na každou otázku musíte odpovědět přesně naopak, než jaká je pravda. Když se vás zeptám: „Spíte?“, musíte odpovědět: „Ano, spíme“. Když se zeptám, kolik je hodin, musíte odpovědět nesmyslný čas. Když se zeptám, jakým místem právě projíždíme, musíte si něco vymyslet. Kdo se zapomene a řekne pravdu, má trestný bod, bzz.“

„No jo, Rušilka a  její hra, v  níž je nepřekonatelným šampiónem,“ zabručel Rob a  pustil se do  vysvětlování další hry: „Třeba Katka si v  duchu vybere jednu věc, která se nachází tady v  autě, a  Honzík se pomocí otázek bude snažit přijít na  to, na  jakou věc Katka myslí. Na  otázky však lze odpovídat pouze slovy ano a ne. Nelze

se tedy ptát: „Jakou barvu má ta věc?“, ale například „Je to hnědé?“. Až vás omrzí hrát pouze na věci z auta, můžete si okruh hledaných věcí rozšířit. Mohou to být zvířata, hračky, vaši společní známí, prostě skoro cokoliv.“ „Bzz, já mám lepší hru. Dohodneme se na  tom, že je zakázáno vyslovovat slova začínající na určité písmeno. Třeba na  písmeno G. Takže kdo v  řeči použije například slovo guma nebo génius, má trestný bod, bzz!“ Pak se na  chvíli 9

Kniha 1.indb 9

16.5.2011 8:38:36

odmlčela, spiklenecky mrkla na  děti a  dodala: „Takže když zůstaneme u  toho, že zakázaným písmenem na  začátku slova je písmeno G, pak vám bude jasné, o  kom mluvím, když budu říkat slovo „měkoň“… bzz!“ Rob chtěl něco opáčit, ale pak jen mávl rukou a pokračoval: „Také jsou dobré hry na procvičování paměti. Tak třeba je jedna věta, která se neustále opakuje, například „Šel jsem do  obchodu a  nakoupil jsem do  košíku tyto věci… máslo, chleba, čokoládu…“ Každý postupně přidává jednu věc, kterou dal do košíku. Další hráč musí přesně a  popořádku zopakovat to, co již v  košíku je, a přidat svou vlastní věc. Tím se seznam nákupu neustále prodlužuje. Kdo se splete, prohrává a má trestný bod. Když vás přestane bavit nakupování, můžete hrát třeba na to, že jdete do zoo a vidíte různá zvířata.“

„Bzz! A  což třeba taková hra básnická… Na to máme my, mouchy, buňky. Vylosujete jedno písmeno, třeba R. Pak se snažíte poskládat co nejdelší smysluplnou větu ze slov, která začínají na  vylosované písmeno. Kdo udělá delší větu, vítězí. Tedy třeba: „Rozmrzelý rigidní

rozumbrada Rob rychle rožnil rozpůlenou rybenku, bzz!“ zvolala moucha a pak rychle dodala: „To „bzz“ se samozřejmě do věty nepočítá.“ Tentokrát se Rob již neudržel a kontroval: „Macatá moucha masařka má místo mozku melounový mok!“ Po  chvilce dodal: „Jsou i  jiné hry s  písmenky. Například tato: napřed si zvolíte okruh, z  kterého budete hledat slova. Mohou to být zvířata, rostliny, zeměpisné názvy, věci, jména… Pak třeba Katka bude v  duchu odříkávat abecedu, dokud jí Honzík neřekne „Dost“. Na  které písmeno to padne, s  tím se hraje. Každý musí na  dané písmeno říci jedno slovo ze zvoleného okruhu. Padne-li třeba písmeno K  a  dohodnete-li se, že budete vyjmenovávat jen rostliny, řekne Katka například „kopretina“ a Honzík „karafiát“, Katka zas řekne „konvalinka“ a  tak dál, 10

Kniha 1.indb 10

16.5.2011 8:38:37

dokud si někdo nebude moci vzpomenout už na žádnou rostlinu začínající na písmeno K. Pak se losuje další písmeno a okruh věcí.“ „To je moc složité,“ ozvala se Katka. „Můžeme hrát na to, kdo zná víc – například – ptáků, ryb, kytek, bez ohledu na  to, na  jaké písmeno začínají. Každý pak vždycky řekne jednoho ptáka.“ „Nebo naopak,“ přidal svou verzi Honzík. „Můžeme hrát tak, že budeme vyjmenovávat jen podstatná jména začínající na určité písmeno, třeba na A.“ Po chvilce dodal: „Anebo ty, které na A končí.“ „Bzz! A co slovní fotbal! To určitě znáte, bzz! Třeba Honzík vykopává a řekne slovo „auto“ a Katka musí vymyslet a říct slovo buď jen na poslední písmeno, tedy „O“, nebo na poslední slabiku, tedy „TO“. Podle toho, jak se dohodnete. Slova se nesmí opakovat. Kdo nezná náležité slovo, dostává gól a ten druhý vykopává. Pokud však ani on sám nezná pokračování na slovo, které právě poslal do hry, tedy třeba „trakař“, dává si vlastní gól a vykopává ten, kdo je po něm, bzz!“ „To je lehké!“ zvolal Honzík, „to jsme už hráli mockrát!“

„A co utajovaný slovní fotbal?“ zeptal se Rob. Obě děti zavrtěly hlavou. Rob se tedy dal do vysvětlování: „Princip je stejný. Jeden z vás vykopne, třeba Honzík vykopne slovo „auto“. Katka tedy musí vymyslet nějaké slovo začínající na slabiku „TO“ a vymyslí slovo topol. Tohle slovo však nesmí vyřknout nahlas, nýbrž jej nějakým způsobem opsat. Řekne třeba „vysoký strom“. A Honzíkovi musí dojít, že se jedná o topol a vymýšlí slovo na „OL“. Pokud někdo z vás přestane chápat řetězec skrytých slov, řekne „Stop“ a ten před ním musí vysvětlit, proč řekl právě to, co řekl. Pokud je to nesmysl, dostává gól. Pokud to dává smysl, dostává gól ten, kdo řekl „Stop“.“ „Bzz, už mám těch slov dost! Pojďte raději hrát hry na všímavost a postřeh. Třeba ten, kdo venku za oknem jako první uvidí jízdní kolo, má bod. Nebo kdo jako první uvidí nějaké zvíře, třeba psa, kočku nebo koně.“ „To je dobrý nápad, Rušilko!“ zvolal Honzík. „Nebo můžeme hrát na  to, kdo první uvidí bagr, traktor nebo obytný vůz!“ „Bzz, to se ví,“ dmula se pýchou moucha, které zalichotila Honzíkova pochvala. „Nebo můžeme hrát na to, kdo první uvidí auto nějaké barvy!“ hlásila se ke slovu Katka. „Nebo na to, jakých aut je víc. Já budu mít červená auta a Honzík modrá a budeme počítat, zda kolem nás projede víc těch modrých anebo červených aut!“ 11

Kniha 1.indb 11

16.5.2011 8:38:39

NA PARKOVIŠTI – PÁR CVIKŮ K PROTAŽENÍ Asi po čtyřech hodinách jízdy máma oznámila, že je čas zastavit na nejbližším dálničním odpočívadle, což děti s radostí uvítaly. „Už jsem z toho sezení celá zdřevěnělá! Doufám, že na tom parkovišti budou i skluzavky,“ ozvala se Katka. „Bzz, jo jo, není nad to zahrát si na  parkovišti na  honěnou. Kličkování mezi auty je ta nejlepší zábava, bzz!“ Tentokrát se Rušilčin návrh zdál být přijatelný i Honzíkovi. Znalý gekon Rob však uvedl vše na pravou míru: „Kdepak! Je to příliš nebezpečné! Vy, děti, jste moc malé a řidiči vás nevidí ve zpětném zrcátku. Při couvání by vás mohli zranit. Parkoviště je pro auta a vy se na něm musíte chovat stejně tak opatrně jako na silnici. Na běhání je dětské hřiště, které najdete na každém dobrém odpočívadle i u některých benzínek. Buď jak buď, pořádně si protáhněte ruce a nohy. Nezapomeňte ani na záda a krk. Chce to řádně kroužit hlavou doleva doprava a kývat dopředu dozadu. Pokud vám zatuhne šíje, často vás pak bolí hlava. Na protažení zad vás naučím jeden dobrý cvik, který se dělá ve dvojici.“ Když děti vybíhaly ven, moucha za  nimi ještě zavolala: „Nezapomeňte si ve  dvojici vytáhnout uši a nosy… bzz!“ Děti ji už ale neposlouchaly a s chutí se daly do cviku, který jim poradil Rob. Stouply si k  sobě zády a  provlékly si vzájemně paže, potom se Honzík předklonil, takže na  zádech zvedl Katku do výše a několikrát s ní pak zatřepal. Katce, poněvadž byla menší a slabší, se nepodařilo úplně zvednout Honzíka ze země, ale ten se i přesto cítil protažený. Z her na hřišti je vytrhl až maminčin hlas: „Katko! Honzíku! Běžte si umýt ruce a pojďte se napít a najíst!“ Když si děti sedaly zpátky do auta – řádně protažené, odpočinuté a občerstvené – ani jim nevadilo, že mají ještě pořádný kus cesty před sebou. Byly zvědavé, s čím ještě vyrukují Rob a Rušilka.

12

Kniha 1.indb 12

16.5.2011 8:38:39

Při kroužení hlavou se snažíme co nejvíce naklánět a nahýbat na všechny strany. Pokud to jde, všechny následující cviky děláme na obě strany – doleva a doprava či vpřed a vzad.

Při kroužení zápěstím se snažíme napjatými prsty opsat co největší kruh.

Totéž platí i o kroužení předloktím.

Při kroužení celými pažemi cítíme, jak se nám protahují i svaly kolem páteře.

Při kroužení trupem se snažíme co nejvíce zaklonit i předklonit. Při kroužení chodidly dbáme na to, aby se nám napínal nárt i achilovka.

Kroužení očima, nejlépe každým okem na jinou stranu, je velmi důležitý cvik pro mouchy i jiný hmyz, který může být z  jakékoliv strany uloven zákeřnými plazy či obojživelníky.

Kroužení nohou v koleni je dobré i pro nácvik rovnováhy.

Při kroužení celou nohou vytahujeme koleno co nejvýše.

13

Kniha 1.indb 13

16.5.2011 8:38:41

Transport

Audi Originální příslušenství

Transport

Audi Originální příslušenství

Ruce spojíme za zády a pak se pomalým kmitáním paží a předkláněním trupu snažíme o co největší předklon. Nohy máme napnuté v kolenou.

Při tomto cviku protahujeme achilovku. Pata se dotýká země.

Při tomto protahování držíme ruku ohnutou v lokti nad hlavou a snažíme se dosáhnout co nejdále.

Předkloníme se, napneme nohy v kolenou a pomalu kmitáme trupem nahoru a dolů. Snažíme se dotknout se rukama země.

Tentýž pohyb trupem provádíme i s roztaženýma nohama.

Při tomto cviku máme nohy napnuté a kmitáme tělem tak, abychom se hlavou co nejvíce přiblížili ke koleni.

Jak to jen udělat, abychom alespoň na chvíli měli Rušilčina křídla?! Cvik na protažení nártu a kolene. Pohybem ruky střídavě přitahujeme a uvolňujeme chodidlo.

Stoupneme si s nohama těsně vedle sebe. Zvedneme ruce co nejvýš. Napneme nohy i záda a chodíme na místě – zvedáme paty, zatímco špičky se dotýkají země. Napnuté ruce přitom tlačíme co nejvíc dozadu.

14

Kniha 1.indb 14

16.5.2011 8:38:43

POHÁDKA O TOM, PROČ MÁ ROB JEDNU TLAPKU ČERNOU Auto s Honzíkem a Katkou uhánělo po dálnici. Jejich vysněný cíl, prosluněná mořská pláž, se rychle blížil. Sluníčko se již koulelo za rozpálené kopce a na krajinu se snášel soumrak. Poněvadž Honzík již delší dobu mlčel, Katce se začaly klížit oči. Ještě na  chvíli otevřela víčka a podívala se, kde je gekon Rob. Byl na skle u Honzíka. Visel tam jako přilepený, a jak se zdálo, i on už usnul. V tom si Katka všimla, že jeho levá přední tlapka je jiná než ty tři ostatní. Byla černá, zatímco ty zbylé byly šedé. Katka se rázem probrala a zvídavě zkoumala gekona. Pak lehce šťouchla Honzíka do loktu a tiše se zeptala: „Všiml sis, že má Rob jednu tlapku jinou?“ „Cože...?“ zadíval se na ni Honzík nechápavě. „Přední levá je černá, ale ostatní jsou šedé.“ „To není možné...,“ mumlal si pro sebe Honzík. Chvíli se rozhlížel po autě, a když mu zrak padl na gekona, překvapením hvízdl. „Moc by mě zajímalo proč,“ pokračovala dál Katka. V tom okamžiku se ozval bzukot mouchy Rušilky. „Já vám to povím, já vám to povím.“ Létala kolem jejich hlav a pochichtávala se. Pak si sedla na Katčinu sedačku, zatvářila se chytře a pustila se do vyprávění: „Za dávných dob se prapradědeček Roba kamarádil s mojí praprababičkou. Stále soutěžili o to, kdo lépe šplhá po stěnách a po stropě a tak. Při jednom takovém závodě, během kterého se mělo rozhodnout, kdo z nich je rychlejší, však prapradědeček šlápl do…“ V ten okamžik se Rušilka odmlčela, zatvářila se škodolibě a podívala se na Katku i Honzíka, aby se ujistila, že vědí, o čem je řeč. „No však víte do čeho… chi, chi, chi… umazal si celou tlapku až po paži, takže nemohl lézt po stěně. A samozřejmě prohrál a má praprababička vyhrála. Od té doby gekoni z nenávisti loví mouchy a všichni Robovi předci mají tu jednu tlapku tmavou.“ Rušilka se dala do škodolibého smíchu, radostí se vznesla do vzduchu a s bzučením kroužila kolem dokola.

15

Kniha 1.indb 15

16.5.2011 8:38:45

Nikdo si ani nevšiml, že se Rob mezitím probudil a otevřel oči. „Zase lžeš, Rušilko!“ sykl nahněvaně. „Bylo to jinak,“ pravil Rob již klidným hlasem. „Naši předci spolu skutečně soutěžili v umění šplhu po stěnách a stropech. Jednoho dne moucha rozhlásila, že se koná velký závod mezi ní a  gekony. Moucha požádala žáby, aby jí pomohly připravit trať. Když bylo vše hotovo, udělala na  mého prapradědečka past. Na  jeden rovný úsek nachystala plochou misku s  asfaltem, který rozžhavila pomocí lupy. Past pak zamaskovala. Večer, když už slunce řádně rozpeklo asfalt, se konal závod. Moucha i  gekon se blížili k  pasti, moucha past přelétla, zatímco gekon uvázl přední levou tlapkou v  černém asfaltu…“ Rob si bolestivě povzdechl a  zachmuřeně hleděl, jak Rušilka nenápadně mizí v úkrytu. „Škaredě se popálil… a… samozřejmě prohrál. Kdyby mu nepomohly žáby, které mu tlapku obalily třezalkou a  svým slizem, asi by o  ni přišel. Od  té doby máme tu jednu tlapku černou jako od asfaltu a od té doby také pronásledujeme mouchy, jak se dá, a  žáby, které moucha urazila tím, že je nechala připravovat trať, do které pak nalíčila past, se k našemu úsilí přidaly.“ „Ach tak…,“ pokýval hlavou Honzík a pozorně sledoval gekona Roba, jak se pomocí svých přísavek na  tlapkách pomalu přemisťuje po  skle okýnka k  místu, kam se ukryla moucha Rušilka…

16

Kniha 1.indb 16

16.5.2011 8:38:49

DOPRAVNÍ ZNAČKY Konečně dorazili na místo. Děti pomáhaly rodičům odnášet zavazadla do pokoje s výhledem na nekonečnou mořskou pláň. Nakonec zbývalo uklidit již jen kola. Katka už se moc těšila, až se ráno a v podvečer bude prohánět na svém novém holčičím kole. „Pokud to půjde, vezmu gekonka s sebou,“ plánovala si v duchu. Ten nápad ji tak nadchl, že se hned rozběhla do auta, aby to oznámila Robovi. „Rád s  tebou pojedu, třeba v  batůžku,“ zaradoval se Rob. Pak se zamyslel a  zeptal se: „A už s Honzíkem znáte dopravní značky?“ „No… Honzík nějaké určitě zná,“ odpověděla neurčitě Katka. „Dobrá, zítra se na to podíváme. Když chcete jezdit sami po silnici na kole, musíte znát aspoň ty základní značky.“ „Když to je nuda… učit se zas jako ve škole,“ ušklíbla se Katka. „Bzz, to je jasné… na  co se učit značky… prostě hodně zvoň na  zvonek a  jeď, kam se ti zachce… bzz,“ přizvukovala Rušilka. „Jo, a když se potkají dva takoví, skončí to havárkou!“ vmísil se do hovoru Honzík, který se vydal hledat sestřičku. „Značky nejsou nic těžkého. Ty kulaté s červeným okrajem jsou zákazy, ty modré kulaté jsou příkazy, ty trojúhelníkové na něco upozorňují, ty čtvercové zase něco oznamují. Pak je ta žlutobílá kosočtvercová, která ti říká, že jsi na hlavní a máš přednost, a pak ještě ta červená osmiúhelníková s nápisem Stop. To pak musíš zastavit a dát přednost v jízdě,“ ukazoval své znalosti Honzík. „Vidím, že už toho znáš dost, Honzíku. Ještě jsi zapomněl na  jednu důležitou, tu trojúhelníkovou, co stojí na špičce. Ta oznamuje, že jsi na vedlejší silnici a musíš dát přednost. Do  rána vám připravím zábavný test, pomocí kterého se snadno naučíte všem dopravním značkám. Nyní si však už běžte lehnout. Zajisté jste po dlouhé cestě celí rozlámaní.“ „Bzz, škoda, že není značka, která by zakazovala gekonům jízdu v autech,“ zabručela si ospale Rušilka.

Zkuste si vyplnit test, který pro vás připravil gekon Rob, a zjistěte tak, jaké máte znalosti o dopravních značkách. 17

Kniha 1.indb 17

16.5.2011 8:38:50

Co znamenají tyto značky?

1 a) Jsi na vedlejší silnici, dej přednost v jízdě. b) Jsi na hlavní silnici, máš přednost. c) V blízkosti je pískoviště pro děti.

2 a) Pozor, na silnici jsou lahve. b) Pozor, silnice je zúžená z obou stran. c) Pozor, vjezd do tunelu.

3 a) Pozor, přechod pro chodce. b) Chodci smějí šlapat pouze na vyznačené pruhy. c) Pozor, častý výskyt chodců.

4

5 a) Pozor, výskyt bludných automobilů. b) Pozor na smyk. c) Pozor, dvojitá zatáčka.

6 a) Jízda rovně zakázána! b) Pozor, dvě po sobě následující zatáčky. První vlevo, druhá vpravo. c) Pozor, výskyt plazů na silnici.

7 a) Pozor, častý výskyt dětí na silnici a kolem ní. b) V blízkosti je dětské hřiště. c) Chodci, pozor, v čele musí jít malé děti.

8 a) Pozor, zatáčka vpravo. b) Pozor, ať nezabloudíte. c) Příkaz odbočení doprava.

a) Pozor, v blízkosti je obchod s barvičkami. b) Pozor, přijíždíš ke křižovatce se semaforem. c) Pozor, železniční přejezd řízený semaforem.

18

Kniha 1.indb 18

16.5.2011 8:38:52

9 a) Častý výskyt kolon stojících či pomalu jedoucích vozidel. b) Na tomto místě se často koná přehlídka automobilů. c) Auta se musejí řadit za sebe dle obrázku na značce.

10 a) Pozor, častý výskyt náledí na vozovce. b) V blízkosti je zimní zábavní park. c) Přijíždíte do míst, kde se cesty rozbíhají na všechny strany.

11 a) Pozor, častý výskyt cyklistů, kteří jedou po silnici nebo ji přejíždějí. b) Zákaz vjezdu cyklistů. c) V blízkosti je dětské dopravní hřiště.

12 a) Pozor, provoz opět v obou směrech. b) Otoč se a jeď zpět. c) Dej přednost protijedoucímu vozidlu.

13 a) Pozor, častá vykládka uhlí. b) V blízkosti je velké pískoviště pro děti. c) Pozor, na silnici se pracuje.

14 a) Za jízdy nemluvit! b) Pozor, následuje křižovatka bez dopravních značek. c) Následuje křižovatka ve tvaru X.

15 a) Pozor, jiná nebezpečí. b) Pozor, místo, kde řidiči často usínají. Křičte na ně! c) Místo častých dopravních nehod.

16 a) Zákaz vjezdu motocyklů. b) Dále smí jet jen řidiči motocyklů bez spolujezdce. c) Zákaz vjezdu všech motorových vozidel, krom motorek. 19

Kniha 1.indb 19

16.5.2011 8:38:53

17 a) Zákaz jízdy za motorovým vozidlem ve vzdálenosti kratší, než je uvedeno na značce. b) Pozor, za 50 metrů se začne tvořit kolona. c) Každý 50. vůz je kontrolován dopravní policií.

18 a) Zákaz vjezdu vozidlům širším než 2,5 metru. b) Auta musejí jezdit s odstupem 2,5 metru. c) Zákaz vjezdu aut s vlekem delším než 2,5 metru.

19 a) Vjezd povolen jen vozidlům vyznačeným na značce. b) Zákaz vjezdu vyznačených vozidel. c) Vozidla mají přednost podle obrázku na značce.

20 a) Zákaz vjezdu všech vozidel. b) Zákaz vjezdu všech motorových vozidel. c) Konec všech zákazů a omezení.

21 a) Zákaz zastavení. b) Zákaz stání. c) Konec všech zákazů.

22 a) Zákaz vstupu chodců. b) Chodci smějí chodit pouze v řadě za sebou. c) Řidiči, pozor! Chodci mají přednost.

23 a) Nerozhlížej se a jeď! b) Konec zákazu odbočení. c) Zákaz odbočení vpravo.

24 a) Pozor, vjíždíš do prostoru mouchy Rušilky! b) Zákaz zvukových výstražných znamení. c) Zákaz rušení nočního klidu.

20

Kniha 1.indb 20

16.5.2011 8:38:54

25 a) Blížíte se k vodní ploše vhodné k rekreaci. b) Zákaz stání. c) Zákaz zastavení.

26 a) Zákaz všeho. b) Zákaz vjezdu motorových vozidel. c) Zákaz vjezdu všech vozidel v obou směrech.

27 a) Pozor, nebezpečné klesání. b) Pozor, šikmě klopená silnice. c) Pozor, po 12° pivu klesá pozornost!

28 a) Stezka pro cyklisty. b) Silnice vhodná pro závody na kole. c) Zákaz vjezdu cyklistů.

29 a) Pozor, křižovatka s kruhovým objezdem. b) Pozor, povoleno pouze otáčení doleva. c) Pozor na bludný balvan!

30 a) Pozor, čekejte nepříjemnost! b) Konec všech zákazů a omezení. c) Pozor, blíží se řada zákazů a omezení.

31 a) Pozor, jednosměrka! Zákaz vjezdu všech vozidel. b) Pozor, úzký most. c) Zákaz vjezdu za denního světla.

32 a) Pozor, křižovatka s vedlejší silnicí. Máš přednost. b) Pozor, v blízkosti je raketodrom. c) Jeď rovně! 21

Kniha 1.indb 21

16.5.2011 8:38:55

33 a) Pozor, nebezpečný úsek. b) Přehledný úsek bez zákazů a omezení. c) Dej přednost v jízdě!

34 a) Zastav a dej přednost v jízdě! b) Zastav, napočítej do čísla STO, Pak můžeš jet. c) Drž se ve STOPě.

35 a) Zúžená cesta – dej přednost protijedoucím vozidlům. b) Zákaz vracet se stejnou cestou. c) Vjezd povolen jen vozidlům vyznačených barev.

36 a) Společná stezka pro chodce a cyklisty. b) Zákaz vstupu chodců a vjezdu kol. c) Cyklisto, sesedni z kola.

37 a) Zákaz jízdy přímo. b) Přikázaný směr jízdy přímo. c) Vozidla jedoucí vpřed mají přednost.

38 a) Zákaz odbočení doleva i doprava. b) Možnost parkování v obou směrech. c) Přikázaný směr jízd vpravo nebo vlevo.

39 a) Dělená stezka pro chodce a cyklisty. Cyklisté i chodci mají své vlastní pruhy. b) Zákaz vstupu chodců a vjezdu cyklistů. c) Cyklisté jedoucí v opačném směru musejí sesednout z kola.

40 a) Cesta vhodná pro předjíždění neomezenou rychlostí. b) Pozor, zúžená silnice! c) Zákaz předjíždění motorových vozidel.

22

Kniha 1.indb 22

16.5.2011 8:38:56

CO DĚLAT V PŘÍPADĚ NEHODY – PRVNÍ POMOC Děti opět seděly v  autě. Čekal je večerní výlet do  nedalekého přímořského městečka s proslulým rybím trhem. Katce se moc nechtělo bloumat po tržišti, ani ji nevábila vůně rybích specialit. Nejraději by zůstala na pokoji a četla si knížku veselých pohádek o strašidlech. „Aspoň že v autě je Rob a Rušilka,“ pomyslela si, „bude zábava.“ Nic zábavného se však nedělo, zdálo se, že gekon i moucha jsou uondáni vedrem. Katka si hlasitě povzdechla, ale pak si na něco vzpomněla: „Robe, říkal jsi, že až bude víc času, tak nám povíš o jakési nehodě… víš, jak si děti hrály v autě s míčkem…“ Rob rychle ožil a přesunul se ze zadního skla blíž ke Katce. „Aha, ty myslíš ten darebný kousek Rušilky!“ zvolal. Když se pořádně přichytil skla u Katčiny hlavy, začal mluvit dostatečně hlasitě, aby ho slyšel i Honzík. „To vám bylo tak. Předtím, než se Rušilka nastěhovala do vašeho auta, jezdila v jednom, které patřilo mladé rodince. Táta, máma a  dvě holčičky, asi pětiletá dvojčátka. Rušilka jim napovídala, že nejlepší zábavou je za jízdy se vymotat z pásů dětské sedačky a házet si míčkem…“ „Bzz, páni, to byly šikovné holčičky… Jaká s  nimi byla zábava! A  vůbec… nebály se hrát pořádné hry!“ ozval se Rušilčin obdivný hlas. Katka zpozorněla. Honzík však mouchu okřikl, aby byla zticha. Rob pokračoval: „No a tak si holčičky vzaly do auta míček, házely si s ním, vyvlékaly se z pásů… A jejich rodiče byli natolik lehkovážní a nedůslední, že jim to dovolili. Jednou se při hře míček dostal až pod pedál brzdy, takže když jejich tatínek musel náhle zabrzdit, pedál ne a ne jít dolů… Byla z toho pořádná havárka, a protože jedna z holčiček již měla pásy dole, málem prolétla čelním sklem.“ „Bzz, náhodou to bylo prima dobrodružství…,“ vmísila se do hovoru Rušilka. Tentokrát jí však nevěřila ani Katka. Zděšeně se zeptala: „A co se stalo, dopadlo to dobře?“ „Holčička si pobyla pár měsíců v nemocnici, ale nakonec se z toho dostala.“ „A co auto?“ zajímalo Honzíka. Gekon jen mávl přední tlapkou, po chvíli dodal: „Tak do šrotu.“ „A co bychom vlastně měli dělat v případě nehody a zranění?“ ptal se dál Honzík. „To je velmi dobrá otázka, děti. K nehodě někdy může dojít, i když se všichni chovají tak, jak mají. Je dobré znát základní pravidla. Jak dobře víte, v každém autě musí být lékárnička. Řekněme si tedy, jak se chovat v případě dopravní nehody.“

23

Kniha 1.indb 23

16.5.2011 8:38:56

„Pro vás, děti, je nejdůležitější znát tato telefonní čísla: 150 hasičský záchranný sbor, 155 zdravotnická záchranná služba a 158 policie, popřípadě mezinárodní číslo 112, pomocí kterého lze kontaktovat všechny tyto tři záchranné sbory,“ pravil gekon. „Na tato čísla lze volat zdarma z jakékoliv budky i z mobilu, který nemá kredit či SIM-kartu.“ Rob se na chvíli odmlčel a pak pokračoval: „Do telefonu je třeba uvést místo, kde jste, co se stalo, počet zraněných a další podrobnosti, na které se vás zeptá někdo na druhém konci linky.“ „A co je všechno v lékárničce?“ skočila mu do řeči Katka. „V  lékárničce jsou věci potřebné k  zastavení krvácení – tedy obvazy a  náplasti, gumové rukavice, které slouží jako ochrana před možnou infekcí z  krve zraněného, pomůcka pro dýchání z plic do plic – zvláštní maska, termoizolační podložka a další potřebné věci.“ „V každém autě je také výstražný trojúhelník…,“ přidal se do řeči Honza. „Bzz, samozřejmě, ten se musí dát na střechu havarovaného auta…,“ vmísila se do diskuze i moucha Rušilka, „čím výš je, tím lépe je auto vidět… bzz.“ „Moucho, mlč!“ okřikl ji Rob. „Trojúhelník je nutné postavit na  vozovku tak daleko od havarovaného vozu, aby do něj nenarazili další řidiči, tedy zhruba 50 a více metrů na kraj silnice za nepojízdné auto. A když postáváte a chodíte kolem nehody, musíte mít reflexní vestu, aby vás bylo dobře vidět. Vy, děti, byste měly umět jakkoliv zastavit krvácení. To je ta nejdůležitější věc. Při větší ztrátě krve nastává smrt raněného. Na ránu přiložte nerozmotaný obvaz a pevně jej ovažte dalším obinadlem. Pokud krvácí ruka nebo noha, raněný by ji měl mít výš než zbytek těla. Pokud krvácí tepna na krku, tlačte prsty přes sterilní obinadlo přímo na ránu. Krvácení se tak zastaví.“ „Slyšela jsem o krvácení z žíly a tepny, jak je rozpoznám?“ zeptala se Katka. „Rozlišovat krvácení není důležité. Účastníci nehody jsou většinou vylekaní, takže čím stručnější informace, tím lépe. Jednoduše se snažte ucpat ránu, pokud možno sterilním obvazem rovnou do rány, a tlačte na něj. Jen pokud by jedna z končetin byla amputovaná či skoro amputovaná, musí se končetina zaškrtit co možná nejvíce gumovým škrtidlem nebo něčím podobným nahoře nad ránou, směrem k srdci. Vždy ale pouze na stehně nebo paži, kudy vede jen jedna kost! Krev pak přestane proudit z těla ven,“ vysvětloval Rob.

24

Kniha 1.indb 24

16.5.2011 8:38:57

Aktuální obsah autolékárničky naleznete na www.ibesip.cz 25

Kniha 1.indb 25

16.5.2011 8:38:58

„A co dýchání z úst do úst?“ vyzvídala Katka. „To je složitá věc i  pro dospělého,“ pokýval hlavou Rob. „Ale když už jsme u  toho. Pokud raněný nedýchá, je třeba položit ho na záda a co nejvíce mu zaklonit hlavu. Zatímco ho jednou rukou budete držet za bradu, druhou mu ucpěte nos a mocně mu vdechněte vzduch do plic. Opakujte to asi šestkrát až osmkrát za minutu, ale vždy bez dlouhého přerušování stlačování hrudníku. Záchranáři by vám však řekli, že takové dýchání mohou provádět jen profesionálové nebo proškolení lidé. Běžný účastník nehody nebo jakéhokoliv úrazu, kde postižený nedýchá, se soustředí hlavně na masáž srdce – stlačování hrudníku. To musí zvládnout každý, včetně vás, děti. S  raněnými při autonehodě, pokud je to možné, by se nemělo hýbat. Mohou mít zraněnou páteř, takže jejich přemisťování by nadělalo víc škody než užitku. Navíc v  autě je teplo, takže nehrozí podchlazení organismu. Z  auta se případně vytahují (pokud nejsou komplikovaně zaklíněni ve zbytku vozidla) jen ti, u nichž hrozí zadušení – buď zvratky nebo krví. V tom případě se jim vyčistí ústa, aby mohli dýchat, a uloží se do polohy na boku. Tak vyčkáte na příjezd hasičů a zdravotníků,“ vysvětlil Rob. Po  chvilce opět promluvil: „No a  když je zraněný v  bezvědomí nebo hrozí, že upadne do bezvědomí…“ „…bzz,“ skočila Rušilka Robovi do řeči, „tak ho udržujete při vědomí, aby si mohl vychutnat bolest! Třeba lechtáním nebo nějakými jinými legráckami… To já bych ho držela při vědomí tak, že by chtěl raději omdlít, bzz!“ holedbala se moucha. Katka se už už chtěla přidat k Rušilce a vymýšlet různé „protišokové“ legrácky, Honzík se na ni ale přísně podíval, takže si jen povzdechla a obrátila svou pozornost k Robovi. „Kdepak,“ uvedl vše na pravou míru Rob, „raněné není třeba udržovat při vědomí. Kdo je v bezvědomí, tomu se uleví a šoková reakce pak může být podstatně menší.“ „Musíte také vědět, že dýmající silně havarované či hořící auto může vybuchnout. U novějších aut by se měla po havárii automaticky odpojit baterie, ale přesto je nutné vypnout klíčem zapalování, zatáhnout ruční brzdu a vzdálit se. Lidé, kteří uváznou v kabině, kde je kouř a dým, se mohou udusit. Je nutné otevřít dveře a dostat je na vzduch.“ „No, je toho hodně,“ pravil Honzík.

26

Kniha 1.indb 26

16.5.2011 8:39:00

Audi Originální díly

Audi Originální díly

Vaše Audi zůstane 100% Audi s Originálními náhradními díly Audi®.

Důvěřujte autorizovaným specialistům.

„Bzz, lidé už těch prvních pomocí a  záchranářských a  jiných pravidel mají tolik, že my, poctivé mouchy, už nemáme ani kam klást vajíčka… bzz!“ „Kéž by tomu tak bylo,“ pokýval Rob vážně hlavou.

Krvácení ve většině případů zastavujeme pomocí tlakového obvazu v místě rány. Pokud je rána velká a krvácení silné, či došlo k amputaci končetiny, použijeme k zastavení krvácení gumové škrtidlo. Zaškrcujeme vždy mezi poraněním a srdcem.

Dusí-li se poraněný zvratky či krví, opatrně jej dáme do polohy na boku. U autonehody je ale vždy nutno počítat s možným poraněním páteře, a proto se zraněným nehýbeme, pokud to není nutné, a vyčkáme příjezdu záchranné služby!

Je důležitější než umělé dýchání z úst do úst, pokud zraněný nedýchá. Položte zraněného na pevný podklad, spojte obě ruce a s napnutými lokty se celým tělem opírejte do středu hrudního koše v místě hrudní kosti (využívejte svou hmotnost těla). Je to velice fyzicky náročné a musíte, pokud jste u zraněného samy, vydržet masírovat do příjezdu záchranářů! 27

Kniha 1.indb 27

16.5.2011 8:39:01

ZTRACENÝ KLÍČ – HLEDEJ DESET ROZDÍLŮ Rob ležel na spolujezdcově sedadle a tvrdě spal. K autu přišel tatínek, otevřel kufr, dal do něj věci, tašku a slunečník. Otevřel dveře u řidiče a vsunul klíček do zapalování. Pak odběhl zpátky do pokoje pro další zavazadlo. Rušilka seděla na čalouněném stropě a vše bedlivě pozorovala. Kde se vzala, tu se vzala, otevřenými dveřmi vlétla dovnitř velká zelená masařka. Chvíli zběsile narážela hlavou do skel a pak si sedla na opěradlo hlavy. V tu chvíli Rušilku něco napadlo. „Kolegyně!“ oslovila masařku. „Vidíte toho zlotřilého plaza, který spí na předním sedadle?! Ve jménu našich snědených družek, pomozte mi. Provedeme mu takový kanadský žertík.“ Masařka si až teď všimla spícího gekona. „…no tak, kolegyně, nenechte se přemlouvat…,“ spustila Rušilka znovu. „A není to nebezpečné?“ zajímalo masařku. „Vůbec… podívejte se…,“ oznámila Rušilka a  snesla se přímo před gekonovu hlavu. Vyplazovala na spícího Roba jazyk, dělala na něj dlouhý nos a všechny další druhy pošklebků, ke kterým je potřeba víc než jednoho páru rukou. „Přimíchala jsem mu do jídla šťávičku z kozlíku,“ pravila hrdě, „bude spát jako mimino.“ Když masařka viděla, že od  spícího gekona žádné nebezpečí nehrozí, svolila. S  její pomocí provedla Rušilka tento ďábelský žert: vytáhly klíček ze zapalování a zasunuly jej pod Robovo tělo. Když se za pár vteřin znovu objevil tatínek, společně pozorovaly proměnu jeho nálady. Tatínek chtěl s autem vyjet z garáže před dům, když však hmátl po klíčku, nic nenašel. Vylezl tedy znovu z auta a začal si prohmatávat kapsy u kalhot a u košile. Pak přišla na řadu taštička s doklady, pak další zavazadla, pak přihrádky a zásuvky u řadicí páky… Až za dvě tři minuty, když už byl skutečně rozpálený do běla i do ruda zároveň, náhodou zvedl gekona a pod ním uviděl klíč. „Plyšák jeden zatracený!“ zvolal vztekle a nejraději by Roba přetrhl na dva díly. Všiml si však, že u zadních dveří již stojí Katka, tak s ním jen vztekle mrskl na zadní sedadlo. „Tati, proč s ním házíš?!“ vypadlo z překvapené Katky, která hned přiběhla k Robovi a vzala jej do náruče. Táta chtěl něco říct, ale pak raději jen mávl rukou a mlčel. Zato Rušilka a zelená masařka se daly do  huronského smíchu, když viděly, jak na  hlavě gekona, který se právě probudil, rychle vyrůstá pořádná boule. Rušilka se pustila do vítězného tance, dala si však dobře záležet, aby ji Katka ze svého místa nemohla vidět. „To má za to, ten rozumbrada!!!“ křičela a dula na svůj sosák vítěznou fanfáru.

28

Kniha 1.indb 28

16.5.2011 8:39:03

Děti, vaším úkolem je najít na těchto obrázcích 10 schovaných klíčů a 10 rozdílů (schované klíče se do rozdílů nepočítají). 29

Kniha 1.indb 29

16.5.2011 8:39:05

HBITÝ ROBŮV JAZYK A JAZYKOLAMY Hned jak se auto dalo do pohybu, všiml si Rob, že v autě jsou mouchy dvě. „Tak Rušilka má pomocnici!“ bručel si potichu a tlapkou si třel bouli na čele. „Však počkejte, mouchy, kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe!“ Pomaličku se plížil k  zelené masařce sedící na  skle u  Honzíka. Honzík záhy zpozoroval Robův manévr a  loktem lehce šťouchl do  Katky. Když upoutal její pozornost, beze slova druhou rukou ukázal na plížícího se Roba a nic netušící masařku. Pak se gekon, když byl asi deset centimetrů od mouchy, rychle vymrštil, vzduchem se mihl jeho hbitý jazyk a masařka zmizela v Robově tlamičce. V  okamžiku, kdy čouhal poslední zbytek nohou a  křídel, nechala se v  mouší řeči slyšet Rušilka: „Bzz, haló, kolegyně! Zapomněla jsem vám oznámit, že ten lstivý gekon je již vzhůru… bzz, chacha, chichi!“ A  pak směrem k  dětem pronesla: „Ten Rob je ale pašák! Ta moucha by nás tu beztak jen rušila a nedala by nám pokoj.“

„A viděli jste, jaký má jazyk!?“ tleskala nadšeně Katka. Zatímco Rušilka se otřásla hrůzou, Honzík se zasmál: „To teda jo! Na něj je každý jazykolam krátký.“ A pak se obrátil ke gekonovi: „Schválně, Robe, znáš nějaké jazykolamy? My s Katkou jich známe spoustu. Můžeme hrát hru, kdo jich odříká víc, aniž by se mu zapletl jazyk!“

30

Kniha 1.indb 30

16.5.2011 8:39:05

Děti, zkuste to s nimi. Hezky rychle a několikrát za sebou: 1. Strč prst skrz krk. 2. Pokopete-li mi to pole, nebo nepokopete-li mi to pole? 3. Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli do pštrosečárny. 4. Dolar, libra, rubl. 5. Čtvrt tvrze – půl tvrze. 6. Jelen letěl jetelem, jetel letěl jelenem. 7. Kotě v bytě hbitě motá nitě. 8. Od poklopu ku poklopu kyklop kouli koulí. 9. Na klavír hrála Klára Králová. 10. Pudl prdl pudr. 11. Revolverem provrtal leporelo. 12. Zčeš si vlasy z čela. 13. Drbu vrbu. 14. Byly přečteny přiřčené ceny. 15. Sklapla pikslu. 16. Osuš si šosy. 17. Strejček Šusta sušil švestky. 18. Vlky, plky, klky, fleky. 19. Neolemuje-li jí to Julie, neolemuji jí to ani já. 20. Trp trdlo na plné hrdlo. 21. Opepříte-li mi pepřem toho vepře, nebo neopepříte-li mi pepřem toho vepře, kmotře Petře? 22. To ti tu tato tátova teta tyká. 23. My mu mámu málem mumifikovali mumiem. 24. Zazelenalo-li si se pole, či nezazelenalo-li si se pole? 25. Lyžař zalyžařiv si, potkal lyžaře nezalyžařivšího si. 26. Klapla, sklapla, chňapla. 27. Klep chléb. 28. Pro kropítko šel Petr Prokop s prokoplou prostatou. 29. Naolejujete mi to jelito, je-li to Julie, nebo nenaolejujete mi to jelito, je-li to Žofie? 30. Náš psík spí, váš psík spí, jejich pudl bdí. 31. Pekařka pekla pepřenou pečínku z pepřeného vepře. 32. Nalejí-li jí oleje na koleje, nenalejí-li jí oleje na koleje? 33. Pan kaplan v kapli plakal, že má zákal. 34. Déšť dští ve Španělsku, zvlášť tam, kde je pláň. 35. Tři sta třicet tři stříbrných křepelek přeletělo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. 36. Jeden Řek řek, že přeplaval tři sta třicet tři řek. 37. Dláto, bláto, mláto. Bláto zmátlo dláto. 38. Já rád játra, ty rád játra, on rád játra. 39. Siví sysli nesli syté sele v sesli. 40. S proradným prorokem prchal už před rokem.

31

Kniha 1.indb 31

16.5.2011 8:39:05

JAKÉ JSOU TYPY AUT Ve  veselé náladě pokračovala cesta na  vzdálenější skalnatou pláž. Silnice se vinula v kopcích nad mořem. Náhle Honzík uznale hvízdl a prohodil: „Koukněte se na ten červený kabriolet! Jezdit v něm v létě – to musí být paráda!“ Katka chvíli nevěděla, o čem je řeč. „...přece támhle, to červené sportovní auto!“ ukázal Honzík prstem na právě projíždějící nablýskaný rudý vůz bez střechy. „Tomu se říká karolet?“ ptala se Katka. Dříve, než stačil kdokoliv otevřít pusu, ozval se známý bzukot. „Bzz, říká se tomu kabriolet, poněvadž když auto v rychlé jízdě udělá pár kotrmelců čili kozelců čili kabriol, většinou mu odpadne střecha a pak se z něj stane takovýto luxusní otevřený sporťák… bzz!“ vysvětlovala Rušilka. Pak si promnula dvoje ruce a  se smíchem dodala: „Chichi, už pár řidičům jsem k takovému kabrioletu dopomohla, bzz! Jak ti dokázali rychle jezdit! To byli aspoň celí muži.“ „No to je paráda!“ chtěla vykřiknout Katka, ale když viděla zaražené obličeje Roba a Honzíka, spolkla slova, která měla na jazyku. Honzík pak pichlavým hlasem poznamenal: „No, Rušilko, doufám, že celými muži zůstali i po té sportovní úpravě svého vozu.“ Rob si jen povzdechl, zato Honzík začal sestře vysvětlovat: „Auta se dělí na  několik základních typů, jako jsou sportovní vozy bez střechy – kabriolety, sportovní vozy se střechou čili kupéčka. Pak kombíky – vozy s velkým kufrem a zadní částí, která vypadá jako krabice,… sedany, hedžbeky…“ „Já znám ty miluzíny, ve kterých jezdí zpěvačky z hotelu na letiště,“ přispěchala se svojí troškou do mlýna Katka. „Myslíš limuzíny,“ opravil ji Rob a  po  chvilce dodal: „Honzíku, vezmi si tužku a  papír a nakresli všechny typy aut, motorek a náklaďáků, které znáš. Já ti s tím pomůžu.“

32

Kniha 1.indb 32

16.5.2011 8:39:06

sedan – vůz pro dopravu osob

kombi (stejšn) – má karoserii pro společnou dopravu osob a lehčího nákladu

kupé – většinou dvousedadlový sportovní vůz (může mít další dvě nouzová sedadla)

kabriolet – často sportovní vůz s odklápěcí střechou

limuzína – luxusní osobní automobily, které by měly mít přepážku oddělující prostor řidiče a zadní sedadlo. Vozy diplomatů, drahých hotelů, taxíky atd. 33

Kniha 1.indb 33

16.5.2011 8:39:09

offroad (džíp) – terénní vozidlo s náhonem na všechna 4 kola

SUV – zkratka anglického: Sport Utility Vehicle – vozy pro volný čas – sportovní a užitkový vůz; luxusní, velká a vysoká osobní auta s náhonem na všechna 4 kola

hatchback (hedžbek) – osobní vůz s oblou zadní částí

pick-up (pikap) – osobní vůz či dodávka, má osobní kabinu a otevřenou korbu 34

Kniha 1.indb 34

16.5.2011 8:39:15

1 2 (auto je dvoudveřové)

3 4

5 6

8 7

9

35

Kniha 1.indb 35

16.5.2011 8:39:15

NEJRYCHLEJŠÍ AUTO Poznáte z pouhých obrysů na protější stránce, o jaký typ automobilu se jedná? Vyplňte jejich názvy do křížovky a tajenka vám prozradí, jak se jmenuje nejrychlejší sériově vyráběný automobil světa. Kdybyste si ho koupily, mohly byste s ním dosáhnout rychlosti až 415 km/h!

36

Kniha 1.indb 36

16.5.2011 8:39:16

HISTORIE AUTOMOBILISMU „To slovo tudor jsem nikdy neslyšel,“ navázal Honzík na předchozí výklad Roba o dělení osobních automobilů. „To muselo být snad někdy před padesáti lety.“ Rob přikývl: „Asi tak nějak, ale když bylo vašim rodičům tolik, kolik je nyní vám, silnice byly ještě plné starých tatraplánů, oktávek, felicií a embéček, které se dělily právě na tudory a sedany.“ „A kdy se vlastně objevily první automobily?“ zeptala se Katka. „Bzz, přece když lidem odpadla křídla a  nechtělo se jim chodit pěšky, bzz,“ pravila přesvědčivě Rušilka, vznesla se do vzduchu a s lomozem létala stále dokola. „Jak lidé objevili kolo a povoz, hledali něco, co by jej táhlo. Napřed to byla tažná zvířata. Ale už ve starověku existovaly v Číně povozy s plachtou, tedy jakési plachetnice na kolečkách, které si to uháněly po  rovném povrchu rozlehlých plání. Na  počátku 17. století existoval v Holandsku takový plachetní vůz, který jezdil rychlostí vyšší než 30 kilometrů za hodinu.“

„Auto přece musí mít motor!“ protestoval Honzík. „Správně, ale jedna věc navazuje na  druhou. Automobily se vyvinuly z  parních strojů, které spatřily světlo světa v Anglii zhruba v polovině 18. století. První parní automobil však sestrojil kolem roku 1770 Francouz Nicolas Cugnot. Byla to vlastně neohrabaná tříkolka, která jezdila díky ohni a kotli s párou tak jako později parní lokomotivy,“ pokračoval Rob. „Parní tříkolka není auto...,“ povzdechl si netrpělivě Honza. „Bzz, to víš, než se Rob dostane k jádru věci, už budeme dávno na pláži, bzz… raději si, Katko, pojďme udělat ovocný koktejl,“ navrhla Rušilka a začala skákat po višních v košíčku, až kapky šťávy stříkaly na sedadlo. „Počkej, Honzíku. Po parních kotlech na uhlí přišly takzvané bleskové parní kotle, v kterých se topilo petrolejem. Uvést do chodu takový parní kotel trvalo asi tři minuty. Auta s tímto pohonem jezdila rychlostí až 200 kilometrů za hodinu a tento typ pohonu se používal ještě kolem roku 1930.“ „O  tom jsem neměl ani páru,“ hvízdl uznale Honza, „ale co už konečně ty spalovací motory…?“ „Tak dobrá. První spalovací motory se objevují už od počátku 19. století. U jejich zrodu stál Švýcar De Rivaz, který svůj vynález využil i na pohon automobilu. V jeho motoru se však spaloval svítiplyn. Na první benzínový motor si lidé museli ještě půl století počkat. Ovšem skutečný průlom nastal až kolem roku 1885, kdy němečtí konstruktéři Daimler a  Benz představili svá vozidla na benzínový spalovací motor. Od těch dob se vlastně píše historie automobilismu v pravém slova smyslu,“ ukončil Rob svoji exkurzi do minulosti. 37

Kniha 1.indb 37

16.5.2011 8:39:16

„Ale tenkrát auta vypadala spíš jako kočáry bez koní, nebo ne?“ nedal se odbýt Honzík. „Máš pravdu. Nejlepší bude, když se podíváme na  pár obrázků, které zachycují vývoj od pradědečků automobilů až po moderní vozy,“ navrhl Rob. V  tu dobu už Rušilka skákala v  měkké kašovité hmotě z  dužiny višní a  nadšeně volala: „Robe, dělám názornou pomůcku pro tvůj budoucí výklad o  výhodách jízdy po  měkkých, vzduchem plněných pneumatikách!“

Tatra Präsident byla vyrobena roku 1897 v  Kopřivnici. Jednalo se o první automobil ve střední Evropě. 38

Kniha 1.indb 38

16.5.2011 8:39:16

Prvním modelem automobilu, který světu představili Václav Laurin a  Václav Klement, zakladatelé mladoboleslavské Škoda Auto, byl Voiturette A. Vyráběl se v letech 1905–1918.

Rolls-Royce Silver Ghost AX 201 (1907) představoval počátek velmi kvalitních a luxusních vozů.

Český automobil Praga Grand vlastnil také první prezident Československa, Tomáš Garrigue Masaryk. 39

Kniha 1.indb 39

16.5.2011 8:39:17

V letech 1909–1927 se v Americe vyráběl Ford Model T. Více než 15 milionů těchto vozů přispělo k širokému rozšíření automobilů a „postavilo Ameriku na kola“.

Mercedes-Benz 260 D se stal roku 1936 prvním sériově vyráběným automobilem na naftový pohon. 40

Kniha 1.indb 40

16.5.2011 8:39:18

Roku 1936 byl v Německu představen první vůz pro „obyčejné lidi“ – Volkswagen Brouk. Do roku 2003, kdy byla jeho výroba ukončena, se jej vyrobilo přes 21 milionů kusů.

Trabant (1952–1995) byl prvním sériově vyráběným automobilem, který měl karoserii z plastu.

Roku 1974 přišel na trh Volkswagen Golf. Tento vůz se stal nejprodávanějším automobilem světa, doposud se jej prodalo přes 24 milionů kusů. 41

Kniha 1.indb 41

16.5.2011 8:39:19

Audi Quattro se roku 1980 stalo prvním sériově vyráběným automobilem s  pohonem na všechna čtyři kola.

Toyota Prius byla roku 1997 prvním sériově vyráběným hybridním autem (tzn. se spalovacím motorem i elektrickým pohonem).

Audi e-tron se zatím sériově nevyrábí. Jedná se o automobil pouze na elektrický pohon. 42

Kniha 1.indb 42

16.5.2011 8:39:19

LETECKÁ GUMA ANEB RŮZNÉ DRUHY MOTORŮ „To jsem vůbec netušil, že existovaly i automobily na parní pohon, které jezdily takovou rychlostí. Jaké se používaly další druhy motorů?“ zeptal se Honzík. „Bzz, hlavně ten na  leteckou gumu!“ vmísila se do  hovoru Rušilka. „Bzz, zajisté už jste ve starých filmech viděli, jak řidič před jízdou zašel k předku automobilu a dlouho točil klikou. Tím natočil leteckou gumu pod kapotou a  auto jelo tak dlouho, dokud guma nesplaskla. Bzz!“ „No to bylo báječné!“ ozvala se Katka. „Žádný hluk, žádný kouř!“ „I takové motory sice existují, ale rozhodně nejsou na leteckou gumu. Je to tak, Robe?“ nedal se ošálit Honzík. „Je to tak,“ přikývl Rob. „I  když musím dodat, že až do  konce 19. století se tu a  tam objevovala i auta jezdící na jakousi obdobu hodinového péra. Jakési opravdické auto na klíček.“ „Páni, to se musel řidič při jízdě nadřít,“ vykulila oči Katka. „To ano, stejně jako u parních automobilů,“ souhlasil Rob. „Tak už nám řekni hezky popořádku, jaké druhy motorů znáš,“ naléhal Honzík. „Dobrá,“ pustil se do  výkladu Rob. „První byly ty parní, které se objevily s  Wattovým vynálezem parního stroje. Základem byl kotel s vodou, pod kterým se topilo uhlím. Unikající pára roztáčela mechanickou soustavu z pák a ozubených kol na hřídeli, jak to dnes můžete ještě vidět na parních lokomotivách. Jediný rozdíl mezi takovým autem a lokomotivou byl v tom, že parní auta nejezdila po kolejích.“ „Takže takový vůz byl zcela závislý na kotli s vodou a ohni pod kotlem,“ řekl Honza. „Zcela správně,“ přikývl Rob. „Ale jak už jsem řekl, na přelomu 19. a 20. století existovaly i  takzvané bleskové kotle, pod kterými se netopilo tuhými palivy, ale petrolejem. Přivést do chodu takový vůz trvalo pouhé tři minuty. Závodní auta na tento pohon jezdila i rychlostí přes 200 kilometrů v hodině. Poslední osobní automobily poháněné párou se vyráběly ještě v roce 1930.“

43

Kniha 1.indb 43

16.5.2011 8:39:20

„A jak je to s elektromobily?“ vyzvídal dál Honzík. „V  druhé polovině 19. století došlo k  velkým objevům na  poli elektrické energie a  elektromotorů. „Jména jako Baker, František Křižík, Thomas Edison jsou spojená nejen s elektrickou energií, ale i s prvními elektromobily. Elektromotory se skládají z  pevného statoru, uvnitř kterého je dokola se točící rotor. Rotor je uváděn do  pohybu základním principem elektrické energie – tedy jejím kladným a  záporným nábojem. Tyto otáčející se elektromotory všichni známe z  běžných elektrospotřebičů, jako jsou mixéry, míchačky, vrtačky nebo autíčka autodráhy. Tak jako parní vozy potřebovaly oheň pod kotlem s vodou, elektromobily potřebují jiný zdroj elektrické energie – tedy nabitou baterii.“ „A proč už dnes nejsou elektromobily takřka vidět?“ ptal se dál Honzík. „Na počátku 20. století byly velmi populární. Jezdily tiše, bez zplodin, s minimální údržbou. Ovšem měly dva základní nedostatky: Po jízdě se musely vždy přes noc dobíjet. Jedno nabití baterie stačilo zhruba na ujetí 150 kilometrů. Druhou vadou byla nízká rychlost, která se pohybovala kolem třiceti a  maximálně kolem 50 kilometrů v  hodině. Na  začátku století to vzhledem ke  stavu silnic a  potřebám lidí zcela dostačovalo, ovšem s  rozvojem dopravy a cestování se to ukázalo být nepřekonatelnou překážkou.“ „Takže zvítězily spalovací motory!“ zvolal Honzík. „Bzz. Ne! Nikdy!“ ozvala se moucha. „Není nad sílu vlastních svalů. Bzz!“ a zamávala divoce křídly a několikrát ve vzduchu opsala kolečko, až se Katka rozesmála. „A co se vlastně v těch motorech pálí?“ zeptala se Katka. „Hořlavé směsi,“ pravil gekon. „U  spalovacích motorů nasává píst do  utěsněného válce směs paliva se vzduchem, které se pak ve správný okamžik zažehne. Tím pádem dojde ve válci k malému výbuchu, který uvede píst do pohybu. Píst je nějakým způsobem připevněn na hnací pohon, hřídel či tyč s ozubenými koly, které jsou tímto způsobem uváděny do pohybu. Tedy neustálé spalování paliva – malé exploze ve válcích – pohánějí motor kupředu,“ objasnil Rob. „A jaké druhy paliva se používají?“ ptal se Honzík. „První spalovací motory vznikly již na přelomu 18. a 19. století. Tehdy však sloužil jako pohon svítiplyn. Tekutá paliva přišla na řadu asi o půl století později. První skutečný zážehový (palivem byl benzín) motor použili dva němečtí konstruktéři Daimler a Benz v letech 1885 a  1886. V  prvním případě poháněl benzínový motor motocykl, v  druhém případě auto – trojkolku.“ „A jaký je rozdíl mezi benzínovým a naftovým motorem?“

44

Kniha 1.indb 44

16.5.2011 8:39:21

Audi Originální díly

Audi Originální příslušenství

Multimedia

„Naftový motor – objev vynálezce Diesla – se též nazývá vznětový, poněvadž píst do válce nasává čistý vzduch. Píst stlačí a rozžhaví vzduch. Pak čerpadlo vstříkne do žhavého vzduchu naftu, která se smísí se vzduchem a  shoří. Pak se píst vrací do  původní polohy a  vytlačí spálené plyny,“ pustil se do detailů Rob. „To jsou samé plyny, výbuchy… kouř a dým,“ povzdechla si Katka. „Copak neexistuje žádný motor, který by neškodil přírodě?“ Gekon trochu zrozpačitěl. „No… existují zkušební auta na  sluneční pohon. Jsou však pomalá a mají nízký výkon. Jsou už i velmi dobré patentované elektromotory, dokonce se vyvíjely i motory poháněné magnety. Možná však, že tu řešení již bylo, ale lidská hloupost a  hamižnost vše zhatily. Dobové noviny v  Americe jsou plné zpráv o  této události: patrně největší technický génius moderní doby – Nikola Tesla, který stojí více či méně v  pozadí takřka všech vynálezů, které dnes běžně používáme, zkonstruoval v  roce 1931 zvláštní automobil. Z vozu Pierce – Arrow odstranil spalovací motor, vložil do něj elektromotor o síle 80 koňských sil a  výkonu 1800 otáček za  minutu. Pak dal do  auta malou krabičku plnou elektriky a  na  kapotu dva dráty jako anténu. Anténa si brala energii z  okolního vzduchu („z éteru“, jak říkával Tesla) a  poháněla motor. Automobil takto poháněný motorem na  střídavý proud jezdil celý týden. Teslův vynález však popudil mnohé lidi natolik, že jej obvinili ze spolku s  ďáblem. Ani průmyslníci a  bankéři, kteří měli své peníze investované do  ropy a  automobilismu, Teslovi nepřáli. Tak tedy dodnes jezdíme na  ropné produkty a ničíme svět kolem sebe. Člověk by měl při poznání volit cestu srdce, která hledí na prospěch a blaho všech. Bohužel lidé, kteří rozhodují o dění v našem světě, hledí jen na své omezené zájmy,“ povzdechl si gekon.

Přiřaď typ auta k palivu Děti, jistě víte, že se na čerpacích stanicích nabízí více druhů pohonných hmot. Dokážete čarami správně přiřadit, jaké palivo používají různé typy aut? A  víte, co byste načerpaly do nádrže vašeho rodinného auta?

45

Kniha 1.indb 45

16.5.2011 8:39:21

POHÁDKA NA DOBROU NOC O TOM, ŽE AUTA DO LESA NEPATŘÍ Nastal poslední den letního dobrodružství u  moře. Honzík a  Katka si smutně balili věci do svých batůžků. Jediné, co jim zvedalo náladu, byl fakt, že většina prázdnin byla ještě před nimi. I když se celý den ještě koupali, stavěli hrady z písku a pojídali sladké zmrzliny, v duši měli lehký smutek. Vše bylo najednou naposledy. Rodiče se dohodli, že zpáteční cestu nechají na noc, kdy je provoz nejmenší. Také si řekli, že když budou děti spát, cesta jim lépe uběhne. Společně nanosili zavazadla do  auta, dali sbohem domku, ve  kterém strávili mnoho krásných prázdninových chvil, a nastoupili do auta. Venku se již šeřilo. „Bzz, to je zvláštní, tolik dobrodružství a  nikdo z  vás ani pořádně nespadl z  kola, bzz,“ ozval se známý bzučivý hlas. „Rušilko, dej pokoj. Že se někomu něco stane, na tom není nic dobrodružného,“ okřikl ji Rob. „Bzz, ale je… mohla bych vám povědět o jednom motorkáři, kterému jsem se dostala pod helmu, a ten, místo aby zastavil, se mě snažil za jízdy vytřepat… bzz,“ rozesmála se moucha. „A jak to dopadlo?“ zeptala se zvědavě Katka. Rušilka se zatvářila čtverácky a poněkud tajemně pravila: „Bzz, když někdo projede několika stohy slámy a  přistane mezi husami v  rybníce, má dobrodružství, na  které nezapomene do konce života, bzz.“ Zdálo se, že krom Rušilky není nikomu do  řeči. Děti mlčely. A  když se auto vyšplhalo na kopec, ještě se naposledy ohlédly, aby spatřily moře. Po dlouhé odmlce se Katka zeptala gekona: „Robe, spíš už?“ „Ne,“ zněla odpověď. „Mně se taky nechce spát. Nemůžeš nám vyprávět nějakou pohádku na dobrou noc?“ „Dobrá, snad si na něco vzpomenu,“ souhlasil Rob. „Co třeba o tom, že auta nemají jezdit do lesa?“ „To zní dobře. Tak spusť, Robe,“ připomenul se Honzík. Pohádka o autíčku, které mělo rádo les „Bylo jednou jedno staré modré autíčko. Každý, kdo se na  něj podíval, věděl, že jeho největší sláva již dávno pominula. Modrému autíčku to však nevadilo. Vesele si jezdilo sem a  tam, nikam se nehnalo a užívalo si pohled na stále se měnící svět a jakoby nehybnou, věčnou oblohu plnou hvězd. Jeho lehký úsměv pod kapotou nezmizel ani ve chvílích, kdy se kolem něj hnaly moderní nablýskané vozy křičíce: „Uhni nám z  cesty! Odjeď na  vrakoviště, jen tu překážíš!“ „Ale, ale… vždyť místa je tu dost! A  vůbec, kam tak pospícháte?“ volalo za nimi modré autíčko. „Kam se řítíme, to není důležité. Hlavně, že jedeme rychle!“ zněla obvykle odpověď. „Inu, jak myslíte,“ zavolalo za  nimi naše autíčko a  uhnulo ještě víc stranou, aby do  něj někdo nevrazil. Poněvadž se zvuk klaksonu a  výkřiky o  překážení ozývaly stále častěji, jezdilo modré autíčko raději po polňačkách a tu a tam si to tiše a pomaličku šinulo i po lesních cestách. Zde to mělo nejraději. Při svých pojížďkách však s lítostí a smutkem zjišťovalo, že do lesa zavítala i jiná auta. Jednou se objevil velký terénní vůz, který do příkopu vysypal vše, co měl v kufru: starou televizi, nepotřebné šatstvo, rezavé plechovky a kanystr s vyjetým olejem. 46

Kniha 1.indb 46

16.5.2011 8:39:21

„Počkej, co to děláš!? To se přece nesmí!“ křičelo za ním modré autíčko, ale velký vůz se jen ušklíbl a  hnal si to pryč. Modré autíčko přijelo k  hromadě odpadků, naskládalo si vše do kufru a odvezlo to na nedalekou skládku. Jindy zas vidělo, jak jeden krásný sporťák přijel k lesní tůňce plné raků, brouků potápníků a leknínů a začal v ní smývat všechnu svou mastnou špínu. Modré autíčko popadla zlost: „To se nesmí! To je voda plná života! Odjeď si do myčky!“ „Proč tolik vyvádíš!? Les není k ničemu… komu záleží na pár broucích a rostlinách,“ pravil smířlivě červený sporťák. „Les je domovem zvířat, brouků a rostlin a my nemáme právo ničit domovy druhých. My patříme na silnice a do měst,“ trvalo na svém modré autíčko. Když však vidělo, že sporťák na nic nedbá a že se na hladině tůňky zvětšuje olejová skvrna, vykřiklo: „Jestli hned neodjedeš, rozjedu se a nabourám tě!“ Když sporťák pochopil, že hrozba je myšlena vážně, raději spustil motor a pomalu se dal na cestu. „Aby tě sežrala rez, ty stará rachotino!“ zavrčel ještě na modré autíčko.

47

Kniha 1.indb 47

16.5.2011 8:39:24

Nejhorší však bylo, když do lesa vjela skupinka terénních čtyřkolek. Ty jezdily po lukách, kde měly koroptve svá hnízda, a  kolem rybníků, kde se právě procházely žáby, a  jezdily po lesních cestách tak rychle, že jim ani zmatení zajíci a srnci nestačili uskočit. Když modré autíčko vidělo všechnu tu spoušť – zmrzačená a přejetá zvířátka, zničená hnízda, vyvrácené stromky, zahubené rostlinky – bylo mu do pláče. Jindy zas zaslechlo, jak se lesem rozléhá řev motorů. I  vydalo se tím směrem. Uvidělo skupinku rozdivočelých čtyřkolek jezdících v  kruhu. Z  trávy lesního palouku dělaly hotové oraniště bez života. „Okamžitě toho nechte!“ vykřiklo modré autíčko. „A když nenecháme, tak co?!“ vysmívaly se mu drze čtyřkolky a samozřejmě toho nenechaly. „Varovalo jsem vás!“ vykřiklo znovu autíčko a rozjelo se přímo do středu čtyřkolek. Ozval se náraz, jedna čtyřkolka se převrátila, druhé upadlo kolo. Začal boj. Autíčko bylo těžší, odráželo skupinku rozběsněných čtyřkolek jako býk zuřivé psy. V okamžiku, kdy již jen stálo na  místě a  čekalo na  další údery, se stalo něco nečekaného. Z  lesa vyběhla celá armáda divočáků, jelenů, lišek, jezevců… z  nebe se snášel houf dravých ptáků s  káňaty na  špici. Všichni se společně vrhli na čtyřkolky. Kanci do nich vráželi svými silnými tesáky, jeleni se je snažili převalit na bok mohutným parožím, lišky a jezevci naskákali dovnitř a hryzali vše, co jim přišlo pod zuby, káňata klovala do kapoty…

Situace se rázem změnila. Zmatené čtyřkolky se daly na překotný ústup vlekouce ve svém středu své již nepojízdné druhy. Když už bylo po všem, modré autíčko chtělo odjet, ale nešlo to. Zjistilo, že jeho motor nefunguje. Rozhlédlo se, aby zjistilo, co může dělat, a tu spatřilo před sebou sešikovaný celý houf zvířátek z lesa. V čele byl nejstarší jelen. „Jsem král tohoto lesa,“ pravil. „A rád bych ti jménem všech poděkoval. Sledujeme tě již delší dobu a víme, že náš les chráníš před jinými auty, která sem jezdí bez úcty a respektu a ani nevědí, že kdyby nebylo lesa z dávných dob, nebylo by nic, co by si mohla lít do nádrže. Nebýt lesa z dávných dob, byla by i ona bez života.“ Tak našlo staré modré autíčko nové kamarády. A bylo tuze rádo, neboť po svém souboji s tlupou čtyřkolek by zůstalo načisto rozbité a neschopné pohybu, kdyby jej zvířátka v noci neodtlačila na mýtinku před starou hájenku, kde bydlel jeden pán, který měl rád les, život v něm a modré mraky tiše plující noční oblohou. Ten si autíčko opravil a pak spolu vyráželi na výlety, při kterých jeli akorát tak rychle, aby jim neunikla žádná z krás ze světa kolem.“ 48

Kniha 1.indb 48

16.5.2011 8:39:26

JAK SE MAJÍ CHOVAT CHODCI Když se děti ráno vzbudily, už bylo světlo a domů jim zbývala tak hodinka cesty. Honzík s Katkou již byli veselí a těšili se na setkání se spolužáky a kamarády. Hned si začali vyprávět o tom, za kým půjdou, koho navštíví, za kým zajedou na kole. „Bzz, pche, kolo. Možná, Honzíku, že bys už zvládl i řídit auto. Můžeš to tajně zkusit, já bych ti radila, bzz!“ pravila dobráckým hlasem Rušilka. Honzík se na chvíli zasnil, do reality ho vrátil až přísný gekonův hlas: „Rušilko, co to zas plácáš! Pokud Honzík usedne za volant, tak jedině tátovi na klín a jedině pod jeho dohledem může zkusit projet auto na  nějakém zcela prázdném parkovišti!“ „Pche, to je leda tak pro mimina, bzz,“ ozvala se uraženě Rušilka. „Já mluvím o pořádném klukovském dobrodružství, bzz.“ „Rob má pravdu,“ pravil rozhodně Honzík. „Rád bych to zkusil, ale jenom s tátou.“ Gekon si zase vzal slovo: „O  autech a  automobilismu už toho víte dost. Ale od zítřka z vás budou spíše chodci a cyklisté, tak bychom si ještě měli říct něco o tomhle.“ „To už všechno víme,“ ohlásila Katka. „Chodci, pokud není podél silnice chodník, chodí vždy po  levé straně, aby viděli přijíždějící vozidla. Silnice se přechází zásadně po  přechodu nebo podchodem či nadchodem. Když je křižovatka se semaforem, tak přecházíme, jen když chodcům svítí zelená. Před vstupem do  vozovky se vždy řádně rozhlédneme. Napřed vlevo a pak vpravo. Vykročíme, až když se ujistíme, že nic nejede. Přecházíme vždy nejkratší možnou trasou a svižným krokem.“ „Správně,“ pochválil Katku gekon. „Ještě několik dalších rad: chodec ani cyklista nepatří na  dálnice a vozovky určené výhradně pro motorová vozidla. Děti by měly mít na  oblečení, batůžku či botách reflexní proužky. Bez těchto odrazek nejsou chodci v šeru a v noci takřka vidět a řidiči tak musejí reagovat až na poslední chvíli. I když má chodec na  přechodu přednost před autem, nevstupujte do  vozovky těsně před přejíždějícím vozidlem. Raději se vždy přesvědčte, že o  vás řidič ví, že zbrzdil a  nechá vás bezpečně přejít. 49

Kniha 1.indb 49

16.5.2011 8:39:27

I  na  přechodu dávejte velký pozor a  zapamatujte si, že chodec nemá přednost před tramvají. A ještě jedno důležité upozornění, nikdy si nehrajte tam, kde jezdí auta. V zápalu hry byste mohli skončit pod koly.“ „Bzz, moje řeč, Robe, moje řeč. K tomu, aby se děti vyřádily na silnicích, mají přece kola, bzz. Není nad to, zahrát si s auty kličkovanou,“ pronesla rozvážně Rušilka. „Ale Rušilko, k  dovádění na  kolech jsou přece dětská hřiště a  vesnické plácky,“ zavrtěl hlavou Honzík. „Správně, Honzíku, vidím, že tebe Rušilka jen tak nenapálí,“ pochválil ho Rob. „Ten, kdo chce s kolem na silnici, musí umět dopravní předpisy a značky, mít na hlavě helmu a na kole světla. Děti by měly po  silnici jezdit jen v  doprovodu dospělých. Pro nácvik jízdy na  kole po silnici slouží různá dopravní hřiště a cyklistické stezky. S horskými koly už se dá snadno jezdit i po lesních cestách. Musíte však být ohleduplní k rostlinkám i živočichům. Les je jejich domov a lidé jsou tam jen na návštěvě.“ „Bzz, moje řeč, Robe, moje řeč. Lidé by k nám měli být ohleduplnější a nekazit nám legraci, kterou si chceme na jejich účet užít, bzz,“ ukončila hovor Rušilka.

50

Kniha 1.indb 50

16.5.2011 8:39:28

PŘÍSTROJOVÁ DESKA Byla půlka prázdnin a  chystala se velká oslava. Maminka dnes měla kulaté narozeniny. Hned ráno tatínek dětem oznámil, že po obědě všichni pojedou do velkého nákupního centra vybrat mamince nějaké nádherné dárky. Na rozpaky dětí tatínek nepřesvědčivě zareagoval slovy: „Však uvidíte, bude to zábava.“ Po návštěvě třetího butiku Katka spustila, že ji bolí nohy. Honzík se přidal a řekl, že by šel radši do auta a hrál si s gekonem. „To je dobrý nápad,“ zvolal tatínek. „Ty si zatím vybereš, co se ti líbí, a  já zavedu děti do auta a cestou zpátky si dám pivo, domů nás odvezeš ty,“ obrátil se na maminku. Z maminčina pohledu tatínek hned poznal, že se jeho návrh zamítá. Smutně si poplácal na břicho a omluvně dodal: „Nějak mě ten oběd tlačí v žaludku.“ Maminčino svolení odejít do auta dostaly jen děti. „A nikde se netoulejte, a až budete uvnitř auta, zamkněte se. Však víš, jak se to dělá, Honzíku.“ Honzík přikývl, vzal si od maminky klíče a rychle i se sestřičkou zamířil k východu. „Doufám, že Rob nebude spát jako špalek,“ řekla Katka. „Tak ať, sotva Rušilka zabzučí, probudí se, i kdyby byla půlnoc,“ chlácholil ji Honzík. Rob skutečně spal, ale když zaslechl Rušilčin návrh o hře spočívající v hodu klíčkem od auta do úzké štěrbiny kanálu, rychle se probral. „Pojďte si sednout na přední sedadla,“ navrhl dětem, „řeknu vám, co který z těch „budíků“ na  přístrojové desce znamená a  k  čemu slouží.“ Gekon se tlapkami přisál na  přístrojovou desku a spustil svůj výklad. „Ten největší ciferník s  jednou dlouhou ručičkou je tachometr. Na  tachometru jsou – po dvaceti – čísla od 0 do 250. Na jaké číslo ukazuje za jízdy ručička, takovou momentální rychlostí auto jede.“ „Bzz, my mouchy tomu říkáme sraboměr. Kdo jezdí tak, že se ručička během jízdy nedotýká toho červeného čísla 150, je s… bzz, totiž… není hrdina,“ vmísila se do hovoru Rušilka. „Cože… 150!? To se snad nesmí ani na dálnici!“ zvolal Honza. „Však právě, bzz,“ hrdě opáčila moucha. „A víš, jaká je nejvyšší povolená rychlost, Honzíku?“ zeptal se Rob. „V obcích je to padesátka, mimo obec devadesát,“ zněla odpověď. „A na dálnici 130 kilometrů v hodině,“ dokončil Rob. „Co znamená to „kilometrů v hodině“?“zeptala se Katka. „Když auto jede takovou rychlostí, že ručička tachometru ukazuje například na  100, znamená to, že kdyby auto jelo celou jednu hodinu právě touto stejnou rychlostí, tudíž ani by nezrychlovalo, ani by nezpomalovalo, urazilo by vzdálenost rovných 100 kilometrů.“ „Součástí tachometru je i měřič ujetých kilometrů, je to tak, Robe?“ vyzvídal Honzík. „Ano, to je šestimístná řada čísel. Při ujetí každého kilometru naskočí další jednotka. Vaše auto, poněvadž je skoro nové, má na tachometru skoro samé nuly, 003709. To znamená, že vůz má najeto tři tisíce sedm set devět kilometrů,“ ohlásil Rob. „A kolik takový motor vydrží?“ zajímalo Honzíka. „To záleží na údržbě a stylu jízdy řidiče. Minimum by mělo být tak dvě stě tisíc kilometrů. Správný řidič si najeté kilometry hlídá a poté, co ujede max. třicet tisíc kilometrů (podle kvality oleje), vymění olej, aby zabránil nadměrnému opotřebování motoru.“ „A  tadyhle je i  teploměr?“ ukázala Katka na  „budík“ s  ručičkou, která měřila od  75 °C do 105 °C.

51

Kniha 1.indb 51

16.5.2011 8:39:28

52

Kniha 1.indb 52

16.5.2011 8:39:29

„Ano, čidlo tohoto teploměru měří teplotu vody v chladiči. Motor, aby se nezavařil, musí být ochlazován. Pokud ručička dosáhne k číslům označeným červeně, není něco v pořádku. Řidič by měl zastavit, nechat motor vychladnout a dolít vodu do chladiče. Pak jsou tu i další teploměry, jeden měří venkovní teplotu a ten druhý teplotu uvnitř vozidla.“ „A co tady ta malá ručička vlevo? Na jednom konci je napsáno 1, uprostřed 1/2 a na druhém konci je červená nula,“ hlásil Honzík. „Ach, to je noční můra většiny řidičů,“ pousmál se gekon. „Tahle ručička oznamuje, kolik jim zbývá paliva. Jakmile se ručička blíží k nule, je třeba dotankovat.“ „Spotřeba benzínu či nafty je stále stejná?“ zajímalo Honzíka. „Kdepak,“ pravil gekon. „Spotřeba se mění v závislosti na celé řadě věcí, většinou je tak kolem sedmi osmi litrů na sto kilometrů…“ „Co to znamená?“ vmísila se do hovoru Katka. „No, že kdybys do prázdné nádrže nalila sedm litrů paliva, ujela bys zhruba sto kilometrů, pak by se auto zastavilo a musela bys dotankovat.“ „Aha,“ přikývla Katka. „Ale teď se vrať k tomu, co ovlivňuje spotřebu,“ navázal netrpělivě Honzík. „Za prvé je to rychlost a plynulost jízdy. Čím víc se rozjíždíš a zastavuješ – tedy například během jízdy po  městě – tím víc spotřebuješ paliva. Dalším faktorem je rychlá jízda. Čím rychleji jedeš, tím větší klade vzduch kolem jedoucího automobilu odpor, takže k  jeho prorážení je zapotřebí větší síly, a tudíž i více paliva. Nejekonomičtější je plynulá, dlouhodobá jízda rychlostí zhruba 60 či 70 kilometrů v hodině. Dále spotřebu paliva ovlivňuje i to, zda je léto či zima, a styl jízdy každého řidiče. Ten, kdo drží běh motoru na stejných, optimálních otáčkách, spotřebuje daleko méně paliva než ten, kdo neustále zrychluje a brzdí.“ „Takže ten poslední velký budík na přístrojové desce je asi otáčkoměr,“ dovtípil se Honzík. 53

Kniha 1.indb 53

16.5.2011 8:39:29

„Správně,“ pochválil ho gekon. „Řidič by měl vždy jezdit na  takový rychlostní stupeň – na  jedničku, dvojku až pětku, aby se otáčky motoru pohybovaly v  rozmezí, které není na otáčkoměru označeno červenou barvou. Příliš mnoho otáček, nad čtyři tisíce za minutu, škodí motoru a  motor pak divoce „řve“. Pak jsou na  přístrojové desce světýlka od  mnoha dalších kontrolek, které například řidiči oznamují, že svítí dálkovými světly či mlhovkami, že mu nějaká světla nefungují, že někdo nemá zapnuté pásy, že nejsou dovřené dveře…“ „Bzz, gekone, gekone,“ ozvala se Rušilka, „ty dětem zatajuješ, že celá přístrojová deska je k tomu, aby kontrolovala a oznamovala stupeň zábavy uvnitř kabiny. Řidič má v první řadě na starost pobavit své spolujezdce, a čím více červených světélek svítí a čím více ručiček je na červených ploškách, tím více legrace na všechny čeká, bzz.“ „To je pravda, Rušilko!“ přitakala Katka. „Tady je skoro taková nuda jako s  mámou v obchodech!“ „Bzz, moje řeč! Honzíku, zastrč klíč do motoru a já už se postarám o to, aby se rozsvítilo pár červených světýlek, bzz!“

Přiřaďte názvy kontrolek: směrová světla, dálková světla, přední mlhová světla, zadní mlhová světla, potkávací světla, vyhřívání zadního skla, zapnutí bezpečnostních pásů, ostřikovače, varovné osvětlení, kontrola brzdového systému, dobíjení baterie, zatažení ruční brzdy, mazání motoru, nízký stav paliva, airbagy, regulace rychlosti (tempomat), protiblokovací systém (ABS), elektronický stabilizační program (ESP), ukazatel kontroly pneumatik, teplota chladicí kapaliny

54

Kniha 1.indb 54

16.5.2011 8:39:30

LOGA OSOBNÍCH AUT „Mám jiný nápad!“ zasáhl rychle Rob, když pohledem zkontroloval, že rodiče ověšeni nákupními taškami jsou stále ještě v  nedohlednu. „Budeme zkoušet Honzíka z  poznávání značek aut. To jsem zvědav, jak se v tom orientuje.“ Poněvadž měli auto zaparkované hned v  první řadě velmi frekventovaného parkoviště, takřka neustále kolem nich projížděla nejrůznější vozidla. Jela dost pomalu na  to, aby si Katka mohla všimnout, jaké logo mají na přední kapotě. To, co viděla, popsala nebo nakreslila Honzíkovi, který – otočen tak, aby sám na jedoucí auta neviděl – dle toho musel uhádnout značku vozidla. Když jel kolem nádherný nízký sporťák v modrošedé metalíze, Rušilka zatleskala a nadšeně zvolala: „Bzz, tak tohle, Honzíku, neuhádneš – na kapotě je rohatá, splašená kráva, která zuří, že ji můj kamarád ovád štípl pod ocas, bzz!“ (Lamborghini)

55

Kniha 1.indb 55

16.5.2011 8:39:31

56

Kniha 1.indb 56

16.5.2011 8:39:32

57

Kniha 1.indb 57

16.5.2011 8:39:33

58

Kniha 1.indb 58

16.5.2011 8:39:35

Děti, pokud Katka na nějaké logo zapomněla, dokreslete ho samy na volné místo.

59

Kniha 1.indb 59

16.5.2011 8:39:36

AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY Prázdniny se překlopily do své druhé poloviny a na děti čekal jejich oblíbený pobyt na vesnici u dědečka a babičky. Díky seznamu věcí na cesty si rychle sbalily zavazadla, a když v pátek brzo odpoledne přišli z práce máma s tátou, již stály přichystané u dveří. Vzhůru na cestu! Rušilka se těšila na venkov stejně jako děti. „Bzz, to jsem zvědavá, zda mé vesnické kolegyně stále používají tu voňavku z koňské mrvy, bzz,“ pravila s očekáváním v hlase. „A zdalipak mi připraví uvítací hostinu z hadovky smrduté, bzz.“ Vše probíhalo podle plánu, dokud z  tatínka za  volantem nevypadlo překvapené: „Aha!“ Po malé odmlce dodal: „Silnice je uzavřena kvůli automobilovým závodům. Jede se tu Rallye Vysočina.“ Honzík žadonil, aby se aspoň na chvíli směl podívat na závodní vozy. Nakonec tedy vylezli z  auta a  našli si na  mezi nad prudkou zatáčkou dobré místo k pozorování závodního ruchu. Katce se to moc nelíbilo, už si chtěla hrát s  babiččinou kočkou a  jejími koťátky. Zato Honzík byl jak u vytržení. „Ta auta mají pod kapotou aspoň 150 koní!“ křičel nadšeně, když viděl, jak sporťáky rychle vyjíždějí ze zatáčky. „Jakých koní…!? Já žádné nevidím,“ ptala se Katka. „Výkon motoru auta se někdy uvádí v koních čili koňských silách,“ pustil se do objasňování Rob. „Tato jednotka pochází z dávných dob. Jedna koňská síla odpovídala zhruba tažné síle jednoho skutečného živého koně. Takže nyní mají auta sílu celého stáda koníků.“ Poněvadž na  to nikdo nezareagoval, gekon pokračoval: „Nyní se však výkon motoru měří spíše na  watty, což je jednotka síly. Jedna koňská síla je zhruba 745 wattů. Pila, s kterou dědeček řeže dříví, má sílu 2000 wattů. Dovedete si tedy představit, jak silný je motor o výkonu stovky koňských sil.“ „Nedovedu,“ řekla rozhodně Katka, „Zato už si živě představuji koně ve stáji u sousedů.“ Když se na Katčinu stranu přidala i maminka, bylo rychle rozhodnuto. Všichni se vrátili do auta a chtěli pokračovat v cestě. Mělo to však háček.

60

Kniha 1.indb 60

16.5.2011 8:39:36

„Musíme změnit trasu,“ oznámil tatínek. „Džípíeska je nám tady k ničemu, podívám se do mapy.“ „Robe, pověz nám něco o automobilových závodech,“ žadonil Honzík. Rob se zatvářil spokojeně a dal se do dlouhého výkladu: „První automobilové závody se uskutečnily na  konci 19. století ve  Francii. Jednalo se spíš o  vytrvalostní závody pro vozy netažené koňmi. První skutečný rychlostní závod se jel v roce 1895 na trati Paříž – Bordeaux – Paříž. Bylo to celých 1600 kilometrů a závodu se účastnilo dvacet jedna vozů. Již na počátku dvacátého století dosahovaly závodní vozy rychlosti 140 km/h a jezdily průměrnou rychlostí těsně pod 100 kilometrů v hodině. Je pochopitelné, že takto rychlé stroje jezdící bez omezení na tehdejších kostrbatých silnicích způsobily mnoho smrtelných úrazů, jak z řad jezdců, tak diváků. Proto vznikla záhy Mezinárodní automobilová federace – FIA, která dala závodům řád a pevná pravidla.“ „Bzz, jaká levná povidla! Už jsme na  místě?“ vyhrkla ze sebe Rušilka, která se právě vzbudila. Bzz, nic necítím, to už ani na vesnici nemají pravá povidla…, bzz…“ „Ale ne,“ uvedl vše na pravou míru Honza. „Rob nám vypráví o automobilových závodech.“ „Bzz, to já můžu taky, už jsem udělala závodníky z tolika řidičů…, bzz,“ kasala se moucha. Poněvadž ale Katku toto téma zjevně nezajímalo a Honzík hltal každé Robovo slovo, Rušilka zmlkla. „No a dnes existuje celá řada automobilových závodů. Jednak to jsou závody na speciálních okruzích – autodromech, kde se jezdí stále dokola, a  pak to jsou závody odněkud někam, různá rallye, závody do vrchu…“ „Bzz… a  závody do  nebe. Absolutním vítězům těchto závodů půjčujeme křídla, bzz…,“ holedbala se škodolibě Rušilka. Gekon se nenechal vyvést z míry a pokračoval: „Na okruhu mohou jezdit sportovní vozy, nákladní tahače, motokáry, upravené sériově vyráběné osobní vozy a hlavně slavné formule F1. Při rallye jde hlavně o to, aby auta zvládla obtížný terén, je to jak rychlostní, tak vytrvalostní závod. Honzíku, znáš přece rallye Paříž – Dakar, které se jede mnoho dnů a při němž dojedou jen ty nespolehlivější vozy. Pak jsou taková rallye jako to, které jsme dnes shlédli, kdy na trati je mnoho rychlostních zkoušek, takzvaných „erzet“, kde se každému jezdci měří čas. Pak jsou tu závody do vrchu, kdy trať stoupá a je plná zákrut. Auta vyjíždějí na trať jednotlivě a měří se

61

Kniha 1.indb 61

16.5.2011 8:39:36

jim čas. V Americe existují i závody dragsterů, to je jakýsi sprint monster na čtyřech kolech: auta se postaví na čáru vedle sebe a na povel vyrazí – všechna naráz – na velmi krátkou trať. Tak jako sprinteři. Na blátivých okruzích plných hrbolů a skokánků jezdí buggyny – jedná se o autokros.“ Rob se na chvíli odmlčel, ale pak z obavy, že by se slova mohla ujmout Rušilka, opět spustil. „Při některých závodech soutěží zhruba stejně silné stroje – například ve formuli 1, jindy je ve  startovním poli několik kategorií vozů rozdělených podle velikosti obsahu motoru, kubatury. V drtivé většině závodů závodí s jedním vozem jen jeden jezdec, s nímž je při rallye i jeho navigátor, avšak v rychlostních vytrvalostních závodech – jako je například „24 hodin Le Mans“ – se za volantem střídají jezdci tři.“ „Bzz, to je jasné, pokud tam nejsem já, musejí tam být ti dva jeho kolegové, kteří jej rozptylují, aby za  těch dvacet čtyři hodin neusnul za  volantem, bzz,“ pokývala Rušilka znalecky hlavou. „A co slavné „efjedničky“?“ zajímalo Honzíka. „Ty se jezdí od roku 1950. Od těch dob se mnohokrát změnila pravidla i tvar závodniček, monopostů. Vystřídalo se mnoho značek aut, která vládla tehdejšímu motoristickému nebi. Ze začátku to byly například Alfa Romeo, Maserati, později Lotusy, Mercedesy, Matry, Tyrelly a nyní McLareny či Williamsy. Jen Ferrari jsou stálicí celých šedesát let. Dnes jsou pravidla taková, že monopost – závodnička s jedním sedadlem – musí i s jezdcem vážit nejméně 620 kilo a obsah motoru – osmiválec – nesmí být vyšší než 2,4 litru. I přesto formule dosahují rychlosti hodně přes 300 kilometrů v  hodině. Motor a  převodovka nesmí být měněny po několik závodů. O celkové prvenství se závodí jak mezi jezdci, tak mezi konstruktéry vozů. Je to skutečný vrchol motoristického sportu.“ „… bzz, plky – není nad starou dobrou honičku s  policií v  ulicích velkoměsta – bzz…,“ glosovala světácky Rušilka a nožičkou si přejela po jizvě na levé tváři.

62

Kniha 1.indb 62

16.5.2011 8:39:37

GPS-NAVIGACE „Hotovo, už jsem našel náhradní trasu,“ oznámil všem tatínek a podal automapu mamince. „Vidíš, jak ti teď byla dobrá,“ pravila maminka a poklepala na desky atlasu. „No jo,“ připustil neochotně tatínek. „A to jsi říkal, že když už teď máš tu džípíesku, dáme autoatlas dětem na hraní,“ rýpla si ještě jednou maminka. „Jé, to je dobrý nápad,“ zvolala Katka, která se bála, že bude muset poslouchat další Robovy monology na  jeho oblíbené téma automobilových závodů. Záhy se tedy jedna z map ocitla u dětí na zadním sedadle. Katka si po  chvilce listování v  atlasu uvědomila, že to zas až taková zábava není. Zeptala se tedy: „Co je to ta „džípíeska“?“ „Bzz, přece citoslovce radosti. Něco jako „jupíděcka“. Když máš dobrou náladu, tedy „džípíesku“, vůbec ti nevadí, že trčíš někde uprostřed lesa a nevíš kudy kam, bzz!“ prohodila moucha hlasem zkušeného dobrodruha. Gekon jen zkormouceně zakoulel očima. Bylo zjevné, že on „džípíesku“ rozhodně nemá. „Takový nesmysl! Džípíeska čili počeštěná anglická zkratka GPS znamená „globální polohový systém“. Pomocí GPS-přístrojů ihned určíte svoji polohu na zeměkouli, nadmořskou výšku a zcela přesný čas.“ Honzík uznale hvízdl. „Jak to funguje?“ zeptal se. „Základem je asi třicítka družic, které obíhají po oběžné dráze Země ve výšce 22 kilometrů. Družice jsou pravidelně rozmístěny po celém orbitu Země…“ „Co je orbit?“ skočila gekonovi do řeči Katka. „Bzz, no přece ta mňam mňam žvýkačka bez cukru. Když někdo udělá ze žvýkačky bublinu a ta pak praskne, kus žvýkačky odletí až do vesmíru, kde se z toho pak vytváří taková lepkavá hmota, ke které se přilepí ty družice. Bzz, proto drží na nebi a nespadnou dolů, bzz,“ vyhrkla ze sebe Rušilka dřív, než stačil Rob zareagovat. „Kdyby se tak do vesmíru dala vystřelit i Rušilka,“ povzdechl si Rob a pokračoval ve svém výkladu. „Vysoko nad naší planetou už není žádný vzduch a nepůsobí tam ani zemská tíže,

63

Kniha 1.indb 63

16.5.2011 8:39:39

která je příčinou toho, že všechno, co vyhodíme do vzduchu, spadne dolů. No a to je ten orbit čili oběžná dráha. Vše, co se dostane na orbit Země, pak kolem naší planety krouží po předem vypočitatelných trasách. A  GPS-družice jsou pravidelně rozmístěny po  celé oběžné dráze, takže z  každého bodu na  Zemi je teoreticky právě viditelných zhruba šest z  nich. V  každé GPS-družici jsou přesné atomové hodinky, antény, zařízení na vysílání signálu a přístroje pro vzájemnou komunikaci.“ „Takže ten GPS-přístroj, co má táta v autě nebo strýc v mobilu, zachytává signály z družic?“ zeptal se Honzík. „Přesně tak. Stejně jako mobily zachytávají signály z vysílačů, které jsou na Zemi, GPS-přístroje zachytávají signály z družic. Každý přístroj v daném okamžiku zachytává signály těch GPS-družic, které jsou nad obzorem, vyhodnotí jejich přesný čas a polohu na oběžné dráze. A z toho pak s přesností na  metr určí svou vlastní polohu čili polohu automobilu.“ „Chceš říci přesné souřadnice, zeměpisnou šířku a  délku, které najdeme na  okraji každé mapy?“ vyzvídal Honzík. „Ano, když se podíváte na  glóbus, uvidíte, že je pokryt řadou na sebe kolmých čar, svislých poledníků a vodorovných rovnoběžek. Ty určují zeměpisnou délku a šířku. GPS-přístroj ještě navíc vyhodnotí i nadmořskou výšku.“ Gekon se odmlčel, ale poněvadž nikdo neměl žádný dotaz a dokonce ani Rušilku nenapadlo nic, čím by obohatila jeho výklad, po chvíli pokračoval. „V  GPS-přijímačích, které jsou v  autě, je nahrán počítačový program, v  němž jsou zpracovány všechny mapy a hlavně silnice. Tím pádem se zároveň s polohou auta zobrazuje i jeho aktuální jízda po silnici, všechny odbočky a křižovatky. Když si do GPS-přístroje zadáte cílový bod – město, kam chcete dojet –, přístroj poslouží jako navigátor, který vás upozorní na to, kam a kdy máte odbočit.“ „Bzz, jo jo,“ pravila s  despektem moucha, „lidem se poslední dobou zmenšuje mozek, takže za  chvíli budou potřebovat i WCS-přístroj, který je bude upozorňovat, kdy odbočit, nebudou-li se chtít pomočit, bzz!“

64

Kniha 1.indb 64

16.5.2011 8:39:42

Děti, pomozte tatínkovi najít správnou cestu k domu dědečka a babičky. Dobře si všímejte i  dopravního značení. Auta nesmějí jezdit tam, kde je značka zákazu vjezdu nebo značka oznamující stezku pro cyklisty či chodce. 65

Kniha 1.indb 65

16.5.2011 8:39:43

ORIENTACE V MAPĚ „Děti, umíte se orientovat v mapě?“ zeptal se gekon a ukázal přitom na autoatlas, který ležel vedle Katky. „Bzz, rozumbrada jeden, pořád chce někoho poučovat. Kdyby se mu tak chtěl zauzlit jazyk, bzz,“ sykla si pro sebe Rušilka. A nahlas dodala: „Bzz, s mapou je nuda. A navíc, na co máte instinkt a orientační smysl, bzz.“ Rob na ni nedbal a pobídl Honzíka, aby si atlas otevřel na první stránce. Rušilka nahlédla dovnitř a pohotově řekla: „Bzz, tady to píšou! Je to jedna ku sto tisícům, že mapa je nakreslena správně, bzz!“ „To je snad měřítko, ne?“ nedal se zviklat Honza. „Správně. Když je na mapě napsáno 1 : 100 000, znamená to, že jeden centimetr na mapě odpovídá sto tisícům centimetrů ve skutečnosti.“ „Takže jeden centimetr na mapě je jeden kilometr ve skutečnosti,“ upřesnil Honzík coby bystrý počtář. „Správně,“ přikývl Rob a  pokračoval: „Všechny mapy jsou orientovány tak, že sever je nahoře, jih dole, západ napravo a  východ nalevo. Je mnoho druhů map, nejběžnější je však automapa, kterou máte v rukách, a turistická mapa, která se zaměřuje na pěší turistiku a cykloturistiku.“ „Hned na  začátku každé mapy je takzvaná legenda, to jsou vysvětlivky k  obrázkům a  značkám, které se v  mapě vyskytují.“ Rob ukázal na  mřížkovaný čtvereček a  řekl: „Tohle třeba znamená, že se zde nachází velký hotel.“ „Bzz, a já myslela, že je to past na gekony, bzz,“ pravila zklamaně Rušilka. „Ne, je to miniaturní náčrtek velké hranaté budovy s mnoha okny, tudíž pokoji,“ nedal se vyvést z klidu Rob. Katka se podívala na legendu a četla si pro sebe: „Benzínové čerpadlo… první pomoc… autoservis… hotel… motel… autokempink… hraniční přechod…“ „Vidíte, jsou tu značky pro všechno, co řidič potřebuje. A hlavně jsou zde všechny dálnice, silnice, cesty, města, městečka, vesnice.“ „Proč jsou některé silnice tlustší než jiné a proč jsou u nich čísla?“ zeptala se Katka. „Silnice jsou značeny podle důležitosti. Nejtlustší jsou dálnice, které spojují jednotlivá velká města a státy. Pak jsou státní silnice, které vedou mezi všemi důležitějšími městy. Pak okresní silnice a místní silnice, které vedou i  z  jedné vesničky do  druhé. Na  těch je nejmenší provoz, proto jsou také zakresleny nejtenčí čarou. Všechny hlavní silnice mají své číslo, a  to jak na mapě, tak v terénu. Na mapě je to obvykle červené číslo v  rámečku. Ve  skutečnosti můžete číslo silnice číst na  ukazatelích a  malých cedulkách, které jsou připevněny na dopravních značkách nebo na sloupcích. Pokud se jedná o skutečně důležitou mezinárodní trasu, je před číslem písmeno E. Písmenem E jsou obvykle označeny dálnice spojující velká evropská města. Toto značení je mezinárodní. Státní silnice mají pouze čísla.“ 66

Kniha 1.indb 66

16.5.2011 8:39:45

„A k čemu ta čísla vlastně jsou?“ ptala se znovu Katka, která toho z Robova výkladu moc nepochopila. „Přece proto, aby řidič věděl, kde je. Když u silnice zahlédne tabulku s číslem, ví, že je na té a té silnici. Stejně tak když se dívá do mapy, přečte si číslo silnice, po které má jet, a pak se podle toho orientuje během cesty. Zvláště na složitých křižovatkách je velice důležité znát číslo naší silnice.“ „A co jsou tady ta malá čísla bez rámečků?“ ptala se Katka a ukazovala prstem do mapy. „Vidíš takové ty malé terčíky na stopce, co vypadají jako plácačky na mouchy?“ pravil Rob a vrhl škodolibý pohled na Rušilku. „Tak tahle čísla označují vzdálenost v kilometrech mezi každými dvěma terčíky, obvykle je to vzdálenost mezi dvěma městy či křižovatkami.“ „A co když se potřebuji dostat do města nebo vesnice, o nichž nevím, kde přesně leží?“ zajímalo Honzíka. „Jednotlivé stránky autoatlasu jsou očíslované jako každá jiná kniha. Na konci je abecední seznam měst a  obcí. Takže si tu vesničku, kam chceš jet, vyhledáš v  abecedním seznamu a zjistíš, na které stránce autoatlasu máš hledat. Krom stránky jsou tam napsané i souřadnice (každá stránka je tenkými liniemi rozdělena na pravidelnou čtvercovou síť), podle kterých poznáš, ve kterém čtverci máš na dané stránce hledat. Na začátku atlasu máš navíc obvykle celkový náčrt toho, co celý atlas zobrazuje (v našem případě tedy náčrt celé České republiky), a také dělení celkového náčrtu na jednotlivé stránky atlasu. Jak si můžete všimnout, atlas začíná tak, že zachycuje severozápadní část republiky, a mapa, respektive stránky mapy, se postupně posouvají na východ. Když se dorazí na severovýchodní konec republiky, začne se opět od západu, ale nyní již od střední části… a tak dál, dokud se nedorazí na jihovýchodní konec Česka.“ „Bzz, když už teď víte o mapách všechno, zajímalo by mě, zda najdete Mouchnice!“ pobídla je Rušilka.

67

Kniha 1.indb 67

16.5.2011 8:39:45

Dětstký program Dětský vak Dítě zůstává dobře přikryté i přes to, že nesedí klidně. S otvory v látce pro upevňovací pás skořepinové sedačky. Velikost: 48 cm × 42 cm

Plyšový gekon Rob Dodává se ve dvou velikostech.

Deka pro dítě

Mazlík

Plyšový volant Audi včetně houkačky

Závěs na hračky např. na dětské sedačky

Velikost: 40 cm × 40 cm

Velikost: 24 cm × 24 cm

Velikost: 25 cm × 20 cm

S otvory v látce pro upevňovací pás skořepinové sedačky. Velikost: 73 cm × 90 cm

Krční opěrka

Měkoučká deka

Polštářek na mazlení

Dodává se ve třech velikostech.

Velikost: 100 cm × 75 cm

Velikost: 30 cm × 30 cm

Audi Originální příslušenství

Audi dětská sedačka s ISOFIX Tělesná hmotnost: 9 až 18 kg Věk: cca 1 až 4 roky Barva: stříbrná/černá a oranžová/černá Uchycení pomocí bezpečnostního pásu vozidla, nebo pomocí integrovaného, mezinárodního, kotvícího standardu ISOFIX. Možnost posunutí dítěte do pohodlnější polohy pro spánek. Komfortní čalounění pro hlavu a ramena. Lehce nastavitelná výška hlavové opěrky a pětibodového uchycení dítěte.

Audi Baby skořepina

Tělesná hmotnost: 0 až 13 kg Věk: cca 0 až 15 měsíců Barva: stříbrná/černá a oranžová/černá

Uchycení pomocí bezpečnostního pásu vozidla, nebo pohodlněji pomocí na přání dodávaného ISOFIX držáku. Speciální vypolštářkování pro novorozence. Lehce nastavitelná výška hlavové opěrky a pětibodového uchycení dítěte. Včetně sluneční clonky.

Uchycení pomocí bezpečnostního pásu vozidla, lehká instalace a fixace díky inteligentnímu vedení pásu. Vysoká boční ochrana hlavy, ramen a boků dítěte. Lehce nastavitelná výška opěráku a šířka sedáku. Sklápěcí sedák a opěrák pro pohodlný transport.

Tělesná hmotnost: 15 až 36 kg Věk: cca 3,5 roku až 12 let Barva: stříbrná/černá a oranžová/černá

Audi dětská sedačka youngster

Zajištění bezpečnosti dětí je při cestování vozem velmi důležité. Dětské autosedačky podstatně zvyšují bezpečnost dětí v autě. Značka Audi nabízí kompletní sortiment dětských sedaček, ve kterých je cestování pro Vaše děti pohodlné a bezpečné. Použité látky jsou šetrné k pokožce, vzdušné a stálobarevné. Jsou certifikovány podle normy Öko-Tex Standard 100. Přirozeně mohou být sejmuty a prány. Více informací, vč. seznamu prodejců naleznete na www.audi.cz.

Pro Vaše nejnáročnější spolujezdce. Originální příslušenství Audi®

ÚKOLY S MAPOU Děti, podívejte se na mapu na následující straně. Víte, kde je sever, jih, východ a západ? A kde severovýchod a kde jihozápad? 1. Najděte si na  mapě město Humpolec. Jaké je státní (české) značení dálnice, která ze západu a jihu obtáčí toto město? A jaké je její mezinárodní značení? 2. Jakým směrem a  po  jaké silnici máme jet, pokud se chceme dostat z  Humpolce do Pelhřimova? Má tato silnice i mezinárodní značení? Kolik je to asi kilometrů? 3. Nyní když jsme v Pelhřimově, pojedeme z města ven na severovýchod po silnici číslo 602. Po dvou a půl kilometrech projedeme první vesnicí, po dalších dvou a půl kilometrech dojedeme do  další vesnice, kde odbočíme doleva. Po  kilometru narazíme na  vesničku s kostelíkem. A za další necelý kilometr jsme v cíli naší cesty. Kam jsme dojeli? 4. A kdo najde na mapě více čerpacích stanic? 5. Jeden popisuje cestu, zatímco ostatní sledují cestu na  mapě. Octneme se všichni na stejném konci cesty? 6. Najděte rozhlednu, řeku, rybník, vodní nádrž, kde by se dalo vykoupat. 7. Najděte nejvtipnější název obce.

POZNÁVÁNÍ MÍST V ČESKÉ REPUBLICE Moderní, automobilové, navigační systémy zobrazují mapy trojrozměrně, tedy prostorově. Řidiči to významně pomáhá v okamžité orientaci např. při průjezdu městem. Poznáte, v kterých českých městech a jaké konkrétní stavby jsou zobrazeny na následujících obrázcích?

68

Kniha 1.indb 68

Nápovědou vám mohou být názvy ulic nebo pozice GPS.

16.5.2011 8:39:57

(mapová část) 69

Kniha 1.indb 69

16.5.2011 8:40:03

VOLANT, BRZDA, PLYN Ještě týž večer, po  příjezdu dětí do  domu prarodičů, se Honzíkovi podařilo přesvědčit tatínka, aby si zítra směl sednout za volant a projet vůz na velké louce za stodolou. Jakmile dostal tátovo svolení, rychle spěchal do auta za Robem. „Robe! Zítra mě tatínek nechá řídit auto. Vysvětli mi, na co jsou všechny pedály, chci tátu překvapit.“ „Bzz, snadná věc! Nejvíc ho překvapíš, když ten pravý pedál přišlápneš na doraz a pojedeš rovně, bzz!“ radila Rušilka dřív, než se rozespalý gekon dostal ke slovu. „Jsem po té cestě unavený, tak jenom stručně, však ti to táta sám vysvětlí,“ spustil Rob. „Auto oživne tím, že otočíš klíčkem v zapalování. Tím se zapne elektřina a naskočí motor. Auto bývá zabrzděno ruční brzdou, to je – když sedíš za volantem – ta druhá, šikmá páka po tvé pravici. Tahle brzda se při jízdě skoro nikdy nepoužívá, jenom když parkuješ. Ta větší, svislá páka, která je před ruční brzdou, je řadicí páka. Je to něco jako přehazovačka u kola. Když jedeš do kopce na kole, přehodíš na velké kolečko na zadním kole, když jedeš z kopce nebo chceš jet rychle, přehodíš na  co nejmenší kolečko. Stejně je tomu i  u  auta: když se rozjíždíš nebo jedeš do  prudkého kopce, zařadíš jedničku. Když jedeš po  dálnici, zařadíš pětku. Na držátku řadicí páky je znázorněno, v jaké poloze musí páka být, aby byla zařazena jednička, dvojka až pětka anebo zpátečka. Když je páka přesně v prostředku, je tam neutrál.“

Řadicí páka Pokuste se vepsáním čísel 1–5 a písmene R zakreslit, jak nejčastěji vypadá řazení rychlostí a zpátečního chodu. Řazení však může být uspořádáno i jinak. Zakreslete si také, jak to vypadá ve vašem rodinném autě.

70

Kniha 1.indb 70

16.5.2011 8:40:05

„Co je neutrál?“ zajímalo Honzu. „No… motor běží, ale ozubená kola uvádějící auto do pohybu nezabírají. Stejně jako když jedeš na kole z kopce a nešlapeš, zadní kolo se ti točí i přesto, že ozubená kola a řetěz jsou v klidu.“ „A co ty tři pedály u podlahy? To je brzda, plyn, spojka, ne?“ pokračoval Honzík v dotazování. „Přesně tak. Uprostřed je brzda, nalevo spojka, napravo plyn neboli akcelerátor. Brzdou se brzdí. Plyn reguluje rychlost vozu: čím více jej tiskneš, tím více paliva jde do válců a tím rychleji vůz jede. A spojku sešlápneš vždy, když chceš přehodit rychlost pomocí řadicí páky. Spojka uvolňuje soustrojí ozubených koleček, která tvoří převodovku,“ pravil ospale gekon. „Takže jak se startuje vůz?“ vyzvídal Honza. „Zapneš klíček v  zapalování. Až naskočí motor, stiskneš spojku a  řadicí pákou zařadíš jedničku. Pak pomalu uvolňuješ spojku a  pomalu tiskneš plyn… chrrr… pší,“ dokončil Rob výklad a tvrdě usnul. „Bzz, lenoch jeden, jen ať si spí i zítra. Aspoň tě naučím, jak se otáčet se zabrzděnou ruční brzdou, bzz!“ mnula si nožičkami Rušilka.

71

Kniha 1.indb 71

16.5.2011 8:40:06

POLE, LOUKY, LESY Když děti odjížděly od dědečka a babičky, žně na Vysočině byly v plném proudu. Cestou míjely kombajny a náklaďáky s korbami plnými obilí. Děti pozorovaly, jak se žluté lány mění ve strniště. „O autech a automobilismu už toho víte hodně,“ začal Rob. „Ale příroda, kterou jezdíte, je ještě důležitější. Z ní máme vše potřebné k životu. Zdalipak poznáte, co tu právě sklízí na poli?“ „Přece pšenici,“ odpověděla bleskově Katka. „A u dědečka za domem byla pole plná brambor, to se pozná podle brázd s nízkými zelenými keříky.“ „A  v  sousední vesnici zase pěstují cukrovku,“ nechtěl zůstat pozadu Honzík. „To nebyla cukrovka, dědeček mi říkal, že už všechny cukrovary v okolí zavřeli. To byla obyčejná krmná řepa,“ opravila ho Katka. „Cukrovka je bílá, zatímco krmná řepa víc do červena.“ „Bzz, ale stejně se teď nejvíc pěstuje motolice, šidí se s  ní benzín, bzz!“ vmísila se do  debaty Rušilka. „Jaká motolice…? Asi, Rušilko, myslíš řepku olejnou. Z  té se dělá olej a  v  poslední době se přidává i  do  nafty a  do  benzínu,“ uvedl vše na pravou míru Honzík. „Bzz, já tomu říkám motolice. Viděla jsem jednu kočku, jak se vrátila z  toho motolicového pole a  pak skákala a  točila se pořád dokola a  chytala se za  ocas. To se pak nedivím, že je všude tolik havárek, když tu motolici, s  takovými účinky, přidávají do benzínu. Bzz,“ trvala na svém moucha. „Řepka je ta jasně žlutá rostlina, která kvete na  jaře a  sklízí se, až když už na  poli jsou jenom malé hnědé lusky?“ zeptala se Katka. „Přesně tak. Dokážete mi vyjmenovat vše, co se u nás na polích pěstuje?“ vybídl je gekon. „Kukuřice, pšenice, vousatý ječmen, brambory…,“ spustila Katka. „Pak oves a žito a taky hrách,“ doplnil ji Honzík. „A krásně modrá čočka a drobná pohanka…,“ pokračovala Katka. „Bzz a hlavně ty folťácký panely!“ zakřičela Rušilka. „Těch je všude nejvíc a jsou ze všeho nejlepší, bzz!“ „Ty myslíš fotovoltaické,“ opravil ji Honzík. „A proč jsou ze všeho nejlepší?“ „Bzz, protože jsou náramně… jak se to řekne… ekologické… lidé jsou líní pod nimi kosit trávu, tak to všechno vystříkají prudkými jedy, aby tam nic nerostlo… takže všechny ještěrky, žáby, všichni pavouci a další lovci much, co kolem nich žijí, to mají spočítané, bzz!“ pravila moucha spokojeně a udělala všemi čtyřmi nožičkami křížek. „No, tak jsou aspoň ekonomické,“ pravil nejistě Rob. „Ještě boby a jetelina pro zvířátka,“ vzpomněla si Katka na další plodiny. „A co stromy. Které stromy rostoucí podél cest znáte?“

72

Kniha 1.indb 72

16.5.2011 8:40:07

„Švestky!“ vzpomněl si hned Honzík na dědečkův nejoblíbenější strom. „Ale těch je pořád málo,“ zopakoval automaticky jeho slogan. „A hrušně a jabloně a hlavně ty krásné oranžové jeřabiny, které teď dozrávají a z kterých dělá babička kompoty,“ zasnila se Katka. „A taky ořešáky, které jsou na podzim plné veverek,“ dodala. „A co další stromy? Ty ovocné znáte všechny,“ pobízel je gekon. „Vysoké topoly, statné duby, olše podél břehů, vrby s  větvemi čeřícími hladinu rybníků a  osiky s  třepetavým listím,“ vyjmenovala Katka vše, na  co ji upozornila babička během milých výletů do okolí. „Kaštany, z jejichž plodů se dají dělat panáčci, a lípy, z kterých během květu padají sladké kapičky,“ přidal se Honzík. „Bzz, a taky jinan, jehož plody voní jako ten pes od sousedů, který, než ho konečně našli, ležel čtrnáct dnů přejetý na silnici, bzz!“ pohladila si libě břicho moucha, když vyřkla jméno jediného stromu, který ji zaujal. „Jinan neznám,“ odbyl Rušilku Rob se znechuceným šklebem v tváři. „Není to jilm, na  kterém rostou kočičky?“ zeptala se Katka, která si chtěla doplnit své znalosti stromů. „Já jinan znám, taky se mu říká gingo. A vůbec, stromy zná každý… bříza, buk, borovice, smrk, modřín…,“ ukončil debatu o stromech Honzík. „A co ptáčci. Milá vlaštovka, líbezná sýkorka…,“ začal gekon. „Brr, to jsou ti největší lumpové, bzz,“ otřásla se Rušilka při názvech pilných lovců hmyzu. „Bzz, já radši chytré ptáky, kteří se živí malými obratlovci, hlavně z  řad plazů, bzz… čáp, káně, krahujec, písař hadilov…“ „Pletete páté přes deváté,“ okřikla je Katka. „Pojďme raději hrát nějakou hru!“

Dokážete správně přiřadit názvy obilí k obrázkům? 73

Kniha 1.indb 73

16.5.2011 8:40:08

Víte, jak se jmenují zobrazení ptáci? Vzpomenete si, kde jste je viděly v přírodě? Ke každému správně přiřaďte, čím se živí. Na výběr máte myš, žábu, mouchu, larvu, zrní a jeřabiny. 74

Kniha 1.indb 74

16.5.2011 8:40:14

Umíte k sobě správně přiřadit jméno stromu, jeho list a plod? 75

Kniha 1.indb 75

16.5.2011 8:40:16

REGISTRAČNÍ ZNAČKY „Robe! Ještě než začneme nějakou hru, prosím, vysvětli mi, co znamenají ta písmena na registračních značkách, která má každý automobil,“ požádal Honzík. „Ty myslíš ta písmena A, B, C, S, J…, která jsou mezi čísly? To je jednoduché,“ nechal se slyšet gekon. „Bzz, velmi jednoduché. To písmeno je zkratka názvu skupiny, do  které řidič patří, bzz. A do jaké skupiny ten který řidič patří, takové písmeno má na značce,“ pravila přesvědčivě Rušilka. Gekon jen mlčky vytřeštil oči, čehož moucha využila k dalšímu výkladu. „Tedy ten, kdo má na  značce písmeno L, patří do  skupiny „loudalů“, S  označuje ještě pomalejší „slimáky“, Z jsou „závodníci“, T „troubové“, protože ti rádi hlasitě troubí, P jsou „pivaři“ a J „jelimani“, co dělají zácpy na křižovatkách, bzz…,“ vyjmenovávala Rušilka. „A co znamenají písmena A a B?“ zajímalo Honzíka. „Bzz, B jsou „betální borci“ a A jsou „Ajépražáci,“ mávla moucha ledabyle nožičkou. Rob vypadal, že není daleko od  infarktu. Zatímco se vzpamatovával, točila si moucha všemi čtyřmi nožičkami mlýnek. „Taková blbost!“ vypadlo z něj nakonec. Pak si odkašlal a pustil se do odborného výkladu: „Na každé značce je 5 až 7 znaků – podle typu vozidla. Musí tam být alespoň jedno písmeno, zbytek tvoří číslice. První písmeno zleva označuje kraj – lépe řečeno kód kraje, v němž je dané vozidlo přihlášeno. Znaky na  značkách aut umožňují až 21 milionů rozdílných kombinací, takže neexistují žádná dvě vozidla se stejnou registrační značkou čili espézetkou.“ „Skoro všechny české espézetky jsou bílé s černými písmeny a čísly, ale viděl jsem i modré a zelené, co to znamená?“ ptal se dál Honza. „Modré značky patří cizím diplomatům, kteří u  nás pracují. Zelené značky mají třeba veteráni nebo závodní auta, a  to proto, že nesplňují platné technické předpisy. Pak jsou ještě žluté značky s černými znaky. Ty jsou vyhrazeny pro různé stroje a zvláštní vozidla jako kombajny, bagry, traktory, jeřáby…“ „Bzz, a  pak jsou ještě celé hnědé značky, důmyslně znečitelněné pečlivým umístěním přiměřeného množství ideálně mazlavého bláta, bzz,“ pravila učeně Rušilka napodobujíc Robův profesorský hlas. Přitom si zakryla šátkem jedno oko a  další dvě ruce zkřížila jako hnáty pirátské vlajky. Dětem bylo hned jasné, o kom mluví.

76

Kniha 1.indb 76

16.5.2011 8:40:17

77

Kniha 1.indb 77

16.5.2011 8:40:17

JÍZDA V ZIMĚ A DRUHY PNEUMATIK Léto i podzim již byly dávno minulostí. Na děti čekal – po prázdninách – druhý vrchol roku, Vánoce. A před Vánocemi jako vždy ještě první lyžování. Byla před nimi dlouhá cesta do Alp. Večer před odjezdem šla Katka do auta navštívit Roba a Rušilku. Našla je oba podřimující, každého na opačné straně vozu. „Zítra pojedeme moc hodin, tak si pro nás, prosím, připravte nějaké nové hry,“ požádala je Katka. „Bzz, když bude pořádně vytopeno, určitě mě něco napadne, bzz,“ pravila prokřehlá moucha. „Víš co, Katko, vezměte si do auta pár listů čtverečkovaného papíru a dvě tužky, naučím vás pár her,“ řekl jí gekon. Další den vyrazili všichni do mrazivého rána. Venku padal zmrzlý déšť, jenž udělal ze silnice nepředvídatelnou skluzavku. „Jeď opatrně, ať se nenabouráme,“ radila maminka tatínkovi. „To jezdím vždycky,“ usmál se tatínek, „… s takovým drahocenným nákladem, který vezu.“ Po chvíli dodal: „Doufám, že na dálnici už bude holo a sucho.“ Při vyjíždění mírného kopečku spatřili, jak se proti nim nekontrolovatelně smýká nějaké osobní auto. „Bzz, hele, krasobruslař,“ zvolala Rušilka, když spatřila na ně se valící vůz. Tatínek měl co dělat, aby se mu vyhnul. „… a neohrožený hrdina, bzz,“ dodala vesele moucha poté, co vůz udělal hodiny a převrátil se do příkopu. „Spíš nezodpovědný hazardér!“ vyhrkl nazlobeně gekon. Tatínek zastavil, vystoupil z vozu a šel se podívat na místo havárie. Z převráceného vozidla vylezl řidič. Chvíli rozmlouval s tatínkem a pak volal z mobilu. Tatínek se za pár minut vrátil zpět do  auta. Když si zapínal pásy, zakroutil hlavou a  jenom poznamenal: „Blázen, jel na letních gumách! Ještě že se nikomu nic nestalo.“

Jen co opět vyrazili na  cestu, zeptal se Honzík gekona: „Co táta myslel těmi letními gumami?“ „Bzz, prostě ten řidič ujel na žvýkačkách s příchutí letního ovoce a zapomněl točit volantem, co jiného, bzz!“ „Rušilko, ty moc dobře víš, co to znamená, sama jsi pár řidičů odradila od koupě zimních pneumatik, tak nevykládej nesmysly o žvýkačce!“ sykl gekon. Pak se obrátil k Honzíkovi a řekl: „Existují dva druhy pneumatik, letní a zimní. V zimě samozřejmě musíme jezdit na zimních pneumatikách, protože mnohem lépe drží na kluzkých a namrzlých vozovkách a dá se s nimi vyjet i zasněžená silnice v kopcovitém terénu.“ 78

Kniha 1.indb 78

16.5.2011 8:40:19

„Tak proč se s nimi nejezdí celý rok?“ zajímalo Honzíka. „Protože jsou měkčí než ty letní a  mají zhruba centimetr vysoký vzorek, tím pádem se rychleji ojedou a  jízda na  nich zvyšuje spotřebu paliva,“ vysvětlil Rob. „Jakmile klesne teplota trvale pod 7 °C, tedy někdy začátkem listopadu, řidič by měl automaticky přezout pneumatiky svého vozu. Jak jste mohli vidět, na namrzlé silnici se auto s letními gumami stává neovladatelným.“ „A odkdy vlastně existují pneumatiky?“ zeptal se Honzík. „První vozy měly kola dřevěná nebo s kovovou obručí. Pak přišla na řadu kola s povrchem z tvrdé pryže. Na přelomu 19. a 20. století se objevil první vůz s pneumatikami dnešního typu, jmenoval se L´Eclair a vyrobili jej bratři Michelinové. První funkční pneumatiku však vyrobil jistý irský zvěrolékař pro dětské kolo svého synka. Ten chlapík se jmenoval John Dunlop a bylo to v roce 1888. Dunlop a Michelin jsou dodneška předními výrobci pneumatik… Určitě znáte „mišelína“, toho tlustého panáčka z pneumatik,“ obrátil se Rob na děti. Honzík přikývl a položil Robovi další otázku: „Kolik metrů se vlastně auto ještě pohybuje od okamžiku, kdy začne brzdit?“ „Vzdálenosti, kterou vozidlo ujede od  okamžiku, kdy začne brzdit, po  okamžik, kdy se konečně zastaví, se říká brzdná dráha. Brzdná dráha závisí na mnoha věcech. V první řadě je to rychlost, pak stav vozovky a v neposlední řadě i váha vozidla. Lehčí vůz zastaví rychleji než naložený náklaďák. Vlaky brzdí i několik set metrů. Proto musejí být řidiči, ale i chodci, na přejezdech velmi opatrní… A co se týká osobních aut, Honzíku, vezmi si papír a tužku a napiš si tabulku, kterou ti nadiktuji. Uvidíš, jak moc se brzdná dráha mění v závislosti na různých faktorech. Ještě je třeba dodat, že do brzdné dráhy není započítána reakční doba řidiče. To je doba, než si řidič všimne nějakého nebezpečí a skutečně šlápne na brzdu. Z tabulky vám bude jasné, že i vy děti, musíte být na silnici velmi opatrné, a to ať už jako chodci, nebo jako cyklisté, a chovat se tak, abyste řidičům daly šanci v případě nutnosti zabrzdit.“

79

Kniha 1.indb 79

16.5.2011 8:40:20

Děti, pokuste se červenou pastelkou zakreslit dráhu zastavení auta, které má zimní pneumatiky, a dráhu auta s letními pneumatikami. Musí být splněny tyto podmínky: - rychlost auta je 50 km/h - brzdná dráha na sněhu při 50 km/h: letní pneumatiky 43 m zimní pneumatiky 35 m - reakční dráhu řidiče vyčtěte v tabulce výše

80

Kniha 1.indb 80

16.5.2011 8:40:21

HRY NA ČTVEREČKOVANÉM PAPÍŘE „Robe, říkal jsi nám, abychom si vzali čtverečkovaný papír, že nás naučíš nějaké nové hry!“ připomněla se netrpělivě Katka. „Bzz, znáš Roba,“ mávla nožičkou Rušilka, „ten by vás nejraději zabavil psaním tabulek a  suchopárnými čísly, bzz… Ale když už ty papíry máte, udělejte si z  nich drobné kuličky. Kdo jich cvrkne mamince do účesu víc, aniž by si toho všimla, ten vyhrává. Bzz, uvidíte, že se tomu maminka bude smát s vámi, až to zjistí v restauraci na dálničním odpočívadle, bzz,“ pobízela je moucha nadšeně do hry. „To už můžete rovnou dělat z  papíru vlaštovky a  zkoušet je házet tak, aby se zapíchly tatínkovi do  ucha,“ pravil ironicky Rob. Vzápětí toho však litoval, neboť se Katka vesele rozesmála a začala hned přehýbat papír. Rušilka vrhla po  gekonovi obdivný pohled a  pronesla: „Bzz, z  toho plaza nakonec ještě něco bude, to by mě samotnou nenapadlo, bzz!“ Rob rychle zachránil situaci tím, že dětem navrhl několik her, které spolu mohou hrát na čtverečkovaném papíře a přitom sedět každé na svém místě. „Bzz, já to věděla,“ hořekovala Rušilka, „to náhlé osvícení gekonovy mysli bylo jen prchavou vzpomínkou starého ouřady na dobu bezstarostného mládí, bzz!“ „Rušilko, buď si hraj s námi, nebo mlč!“ okřikl ji Honzík zabraný do her, které jim vysvětlil Rob. „To se ví, vždyť díky našemu gekonkovi znám všechno, co bych měla o silničním provozu a autech vědět, a navíc ještě spoustu skvělých her do auta!“ přidala se k Honzíkovi i Katka. Hry na čtverečkovaném papíře Děti, piškvorky znáte zajisté všechny. Jak ale hrát, jste-li připásané na zadních sedadlech nebo v autosedačkách? Pomoc je jednoduchá. Každé z vás bude mít svůj vlastní papír, na němž si svislé řádky označíte číslicemi od 1 do 20 a vodorovné řádky písmeny abecedy tak, jak to vidíte na obrázku. O svém tahu pak informujete spoluhráče: „Kreslím křížek na D4.“ Poté, co si oba dva zakreslíte na daný čtvereček křížek, přijde řada na druhého spoluhráče. Tímto způsobem můžete hrát níže uvedené hry.

81

Kniha 1.indb 81

16.5.2011 8:40:22

1. Piškvorky. Nejznámější hrou jsou piškvorky. Doprostřed hrací mřížky udělejte vedle sebe kolečko a  křížek. Dohodněte se, kdo bude začínat a  kdo bude mít jakou značku. Úkolem hráčů, kteří se střídají v  kladení svých znaků na  papír, je vytvořit souvislou řadu pěti vlastních znaků. Tato řada může být jak vodorovná, tak svislá anebo šikmá. Komu se to povede jako prvnímu, je vítěz. V  dalším kole si hráči prohodí pořadí. 2. Kolečka a křížky Tato hra se podobá piškvorkům, její princip je stejný, ovšem hraje se jen na devíti čtvercích, třech svislých a třech vodorovných. Vytvořte si mřížku popsanou ABC a  123. Kdo ze tří svých značek vytvoří svislou, vodorovnou nebo šikmou řadu, vyhrává. V příštím kole si hráči vymění pořadí. V  této hře je častá remíza – tedy ani jeden hráč nezapíše své tři značky do  jedné řady. Abyste si hru zpestřily, domluvte se na pravidlu, že první značka nesmí být umístěna doprostřed. 3. Šest krát šest I tato hra je jen obměnou klasických piškvorek. Hraje se však na hracím plánu o velikosti šest krát šest čtverečků označených ABCDEF a 123456. Opět se hraje křížek kontra kolečko. Úkolem je tvořit svislé, vodorovné, šikmé řady z vlastních značek. Střídejte se v zapisování svých značek, dokud není pokryt celý herní plán. Pak dojde na sčítání. Za každou řadu tvořenou třemi značkami si hráč zapíše 2 body, za řadu tvořenou čtyřmi značkami má 4 body, za řadu z pěti značek 6 bodů a za šest značek v jedné řadě 8 bodů. Vždy se vyplatí pokoušet se o řady z více značek. Umisťujte své značky tak, aby zabraňovaly soupeři ve vytváření dlouhých řad a zároveň posloužily jako stavební kameny pro vaše vlastní řady.

82

Kniha 1.indb 82

16.5.2011 8:40:23

Vyhodnocení hry: Hráč s křížky vytvořil dvě čtveřice a pět trojic, získal tedy celkem 18 bodů. Hráč s kolečky získal za čtyři čtveřice a čtyři trojice celkem 24 bodů. 4. Řady Tohle už je trochu jiná hra. Vytvořte si síť o  rozměrech 9 x 9 polí, která vám poslouží jako hrací pole. Označte si ji ABCDEFGHI a  123456789. Vylosujte si značku a  pořadí. Pak střídavě zaznamenávejte své značky do hracího pole, přičemž se snažte umístit svoji značku do posledního prázdného čtverečku v řadě – ta může být svislá, vodorovná i šikmá, ale spojuje jeden okraj hracího pole s druhým. Po  dokončení řadu přeškrtněte a  ten z  vás, kdo ji dokončil, získává tolik bodů, z kolika čtverečků se řada skládá. Body si sčítejte. Řada je samozřejmě mnohdy tvořena značkami obou hráčů, jde pouze o to, kdo ji dokončil. Zahájení hry obvykle vypadá tak, že obsazujete rohová pole, což vám hned vynese bod za vytvoření šikmé řady. Během hry je každé políčko několikrát (až čtyřikrát) škrtnuto. Hraje se, dokud nejsou značky vepsány do  všech čtverečků. Ke  konci hry je možné zanesením jedné značky dokončit i  více řad. Po skončení hry si oba sečtěte nasbírané body. Kdo jich má víc, vítězí.

5. Námořní bitva Udělejte si dvě mřížky 10 x 10 a popište si je tak, jak vidíte na obrázku. Pak do jedné z nich (aby to spoluhráč neviděl) nakreslete své válečné loďstvo. Tvary a počty lodí jsou takovéto: Při zakreslování lodí do sítě platí pravidlo, že se lodě smějí vzájemně dotýkat jen rohy. Až budete mít vše zakresleno, domluvte se, kdo začíná, a proveďte první „výstřel“, to jest oznamte souřadnice, na které políčko dopadla vaše „střela“. Například: „Střílím na  B7!“ Druhý hráč se podívá na rozestavění svých lodí. Pokud má na políčku B7 svoji loď, oznámí „Zásah!“. Pokud se jedná o ponorku, řekne: „Zásah, potopeno!“ Pokud je políčko prázdné, řekne: „Voda.“ Ten z  vás, kdo vystřelil, si do  své druhé, zatím prázdné sítě zaznamená střelu na políčko B7 a označí si, zda trefil nebo dokonce potopil soupeřovu loď, nebo zda tam byla pouze voda. Jakmile oba dokončíte záznam do  políčka, přichází na  řadu soupeř. Ten znovu ohlásí souřadnice a čeká na reakci spoluhráče. Tímto způsobem hra pokračuje až do okamžiku, kdy je loďstvo jednoho z hráčů zcela potopeno. Trefu do své lodi musíte ohlásit slovem: „Zásah!“ Zásah do posledního čtverečku každé lodi musíte ohlásit slovy: „Zásah, potopeno.“ Během hry si pečlivě zaznamenávejte a hlaste všechny výstřely. Nepořádek či přehlédnutí zkazí celou hru!

83

Kniha 1.indb 83

16.5.2011 8:40:23

Záznam vašeho bitevního loďstva bude vypadat obdobně jako horní obrázek. Na dolním obrázku vidíte záznam ostřelování loďstva spoluhráče. 84

Kniha 1.indb 84

16.5.2011 8:40:24

GEOMETRICKÉ RÉBUSY Děti, další úkoly jsou hodně o přemýšlení a obrazové představivosti. Na obrázcích uvidíte vždy obrazce různých tvarů, s nimiž je třeba něco provést, většinou rozdělit na několik částí. Pusťte se do toho!

1. Jako první přijde na řadu písmeno T. Dokážete toto písmeno rozdělit na čtyři menší písmena shodná tvarem i  velikostí? Jinými slovy, vystřihněte si čtyři stejná písmena T a  poskládejte je k  sobě tak, aby vytvořila jedno velké T.

2. Na řadě je pravidelný šestiúhelník. Pokuste se jej rozdělit na osm shodných dílů.

3. Na obrázku jsou tři čtvrtiny velkého čtverce neboli tři malé čtverce dotýkající se jednou stranou. Dokážete rozdělit tento obrazec na čtyři části shodné jak tvarem, tak obsahem?

4. Pravoúhlý lichoběžník na  obrázku se dá rozdělit na čtyři zmenšené kopie původního tvaru. Všechny čtyři zmenšeniny jsou shodně velké. Poradíte si s tím?

5. Další obrázek – obyčejný čtverec – je třeba rozdělit čtyřmi rovnými čarami tak, aby vzniklo devět dílů, z nichž poskládáte pět stejně velkých čtverců. Stačí vám nápověda, že ze dvou vhodných trojúhelníků se dá složit čtverec?

85

Kniha 1.indb 85

16.5.2011 8:40:24

6. Maminka upekla ve formě litou buchtu (viz obrázek). Poněvadž se sešlo osm hodovníků, požádala tatínka, aby buchtu rozdělil na  osm stejných dílů. Ke  krájení se nachomýtl strýc, který tatínka vybídl: „Zkus to dokázat pouhými třemi řezy!“ Tatínek to dokázal, ale maminka z  toho moc nadšená nebyla. Pokud rébus vyřešíte, pochopíte proč.

7. Jeden velký čtverec skýtá prostor pro desítky dalších. Až budete mít chvilku, vezměte si tužku a  zkuste spočítat, kolik těch čtverců vlastně je. Nezapomeňte ani na ten velký!

8. Opět se budeme věnovat abecedě, tentokrát písmenu H. To lze složit z 8 stejných naprosto shodných písmen. O jaké písmeno se jedná? Jinými slovy, rozdělte obrazec na osm dílů shodných tvarem i velikostí.

9. Kromě písmena I existuje i jiné velké písmeno abecedy, z něhož lze složit čtverec. Víte které? Totéž zadání lze říci i  těmito slovy: čtverec na  obrázku rozdělte na čtyři díly shodné jak tvarem, tak velikostí, které vypadají přesně jako jedno velké písmeno.

10. Představte si, že devět malých čtverců na obrázku je tvořeno čtyřmi stejnými (tvarem i délkou) kusy drátu. Jak vypadá takový kus? Jinými slovy, dokážete obrazec rozdělit na čtyři naprosto stejné, byť různě lomené čáry?

11. Na  obrázku je čtvercové koupaliště. V  každém jeho rohu je jeden stánek s  občerstvením. Poněvadž chodí na  koupaliště čím dál více lidí, přestává jeho velikost stačit. Z  toho důvodu se obec rozhodla zvětšit jeho plochu na dvojnásobek. Ovšem je tu potíž se stánky s  občerstvením: ty musejí zůstat na  svém místě a  dál plnit svoji funkci. A  navíc i  dvakrát zvětšené koupaliště musí mít tvar čtverce. Úkol zněl neřešitelně, nakonec však jeden člen obecní rady řešení našel. Dokážete to také? 86

Kniha 1.indb 86

16.5.2011 8:40:24

12. Na obrázku je mapka, pro přehlednost nakreslená na  čtverečkovaném papíře o rozměrech 12 x 12 políček. V horní části jsou zakresleny čtyři stromy. Jedná se o pozemek, který chce otec rozdělit mezi čtyři své děti. Aby však nikdo nikomu nic nevyčítal, musí být na každé nové parcele i jeden strom. Lze vytvořit čtyři stejně velké pozemky, přitom každý z nich s jedním stromem?

13. V dávných dobách si čtyři přátelé koupili pozemek (obdélník o  rozměrech 4 x 6 políček), na  kterém postupně nalezli čtyři zlaté žíly. Jejich hašteřivé ženy nechtěly žít na společném pozemku, bylo proto třeba jej rozdělit, a  to na  čtyři díly shodné jak tvarem, tak velikostí. A ještě navíc – na každém pozemku musela být jedna zlatá žíla. Bylo možné tento úkol splnit?

14. I další zadání je určeno pro zeměměřiče. Na obrázku je pozemek ve tvaru obráceného písmene L se čtyřmi sruby (= začerněná políčka). I tentokrát je požadavek zcela jasný a konkrétní. Ke každému srubu přidělit tvarem i  velikostí shodný kus země. Jinými slovy, rozdělit pozemek na čtyři stejné parcely.

15. Už bylo dost dělení pozemků. Zkusme teď něco jiného: na  čtverečkovaném papíře si udělejte čtverec o  velikosti 6 x 6 políček. Nyní se pokuste do  políček čtverce vepsat křížky tak, aby v každém řádku, svislém i vodorovném, byly právě tři křížky (na každém řádku budou tři křížky a tři prázdné čtverečky). Existuje více možných řešení.

87

Kniha 1.indb 87

16.5.2011 8:40:25

16. Nyní na  vás čeká jiný úkol. Na  obrázku je čtverec o rozloze 11 x 11 políček. Všechny čáry, svislé i  ty vodorovné, uvnitř velkého čtverce představují silnice, které je třeba projet. Projet je třeba i  všemi křižovatkami – osmi kříži uvnitř –, a  to jak svisle, tak vodorovně. Základní podmínkou však je, že se po  žádné čáře nesmíte vracet a  projet musíte všemi silnicemi. Jinými slovy: po  stranách malých čtverců veďte lomenou uzavřenou čáru, která povede osmi kříži (vodorovně i svisle), jež jsou zobrazeny ve velkém čtverci.

17. A nakonec ještě bludiště. Vaším úkolem je projet bludištěm od startu (kolečko nahoře vlevo) až do cíle (kolečko dole vpravo). Projet musíte všemi čtverečky (krom těch začerněných), přičemž se nesmíte vracet na ty, kterými jste již jely.

88

Kniha 1.indb 88

16.5.2011 8:40:25

ŽIVOTOPIS GEKONA ROBA Rod gekona Roba pochází z Egypta, z kraje vyprahlých skal Sinajského poloostrova. Zde, v blízkosti proslulého kláštera Svaté Kateřiny, žili Robovi předci v asketických podmínkách usnadňujíce zbožným poustevníkům a  rozjímajícím mnichům život tím, že lovili obtížný hmyz v jejich okolí. Vše se začalo měnit s rozvojem turistického ruchu na konci XX. století. Klid tohoto místa byl narušen davy zvědavých návštěvníků. Robovi rodiče se rozhodli pro změnu. Hned druhý den po jejich rozhodnutí se jakoby božím zásahem objevilo před jejich oknem nádherné stříbrné auto s nápisem Audi. Auto patřilo týmu německých zkušebních jezdců firmy Audi, kteří testovali svůj nový vůz kategorie SUV v  extrémních podmínkách sinajských pouští a  skal. Gekoní pár využil této příležitosti a  schoval se v  kufru vozidla.

Tak začala jeho strastiplná pouť do západní Evropy. Rob se narodil již v Německu při cestě automobilu do laboratoří a dílen firmy Audi. Zde byl celý automobil rozebrán do poslední součástky, zkoušen a  testován. Bohužel to byl také poslední moment, kdy Rob viděl své rodiče. Ti skončili v teráriu jednoho z mechaniků. Žijí dosud, obklopeni dokonalým západním komfortem a  bezpečím. Rob byl tehdy ještě tak malý, že ušel pozornosti lidského zraku. Během násilného odtržení od rodičů mu jeho táta stačil říci pouze: „Robe, nikdy si nestěžuj na osud!“ A maminka, kterou již v ruce svíral německý mechanik, mu předala motto celého jejich rodu: „Světská sláva, polní tráva!“ Jsa vybaven touto rodinnou moudrostí, musel se Rob prát se svým osudem. Jeho dětství bylo dlouhé a smutné. V dokonale vyčištěných a uklizených prostorách automobilky Audi bylo jen málo hmyzu, který sloužil gekonovi za potravu. Díky svým pohybovým schopnostem však dokázal vlézt takřka všude. Procházel knihovny, přednáškové sály, vývojové dílny, montážní linky… Již v útlém věku se stal předním znalcem a odborníkem na vše, co se týkalo automobilů. Protože měl neobyčejně mrštný jazyk (a protože nemohl rozmlouvat s nikým ze svého druhu), naučil se záhy lidské řeči. Postupem času se zabydlel v  laboratořích, kde se zkoumala bezpečnost automobilů. Po  dlouhodobém bádání přišel 89

Kniha 1.indb 89

16.5.2011 8:40:27

na to, že za vysokým procentem dopravních nehod stojí faktor lidmi zcela opomíjený – zvláštní druh rozptylujících a  našeptávajících much (much rozptylovaček-našeptávaček). Jednoho večera se Rob představil jednomu z vedoucích pracovníků automobilky Audi a seznámil jej s výsledky svého výzkumu. Tento pracovník zprvu nechtěl věřit vlastním očím, pak svým uším, ale síla Robových argumentů byla nevyvratitelná. Zásluhou jedinečných znalostí, brilantního myšlení a neotřelého pohledu začala, od  toho okamžiku, strmá kariéra gekona Roba. Ihned se stal členem výkonné rady, byl jmenován na  několik vedoucích postů, měl k  dispozici svého kuchaře, jenž mu připravoval čerstvé polévky z  tropických much, masařky nadívané muchničkami, ovády v aspiku a  podobně. Po  jednom obzvlášť nákladném banketu se Robovi zjevil jeden z  jeho asketických předků, který mu zopakoval maminčina slova o polní trávě. Tak došlo k  dalšímu obratu v  životě gekona Roba. Vzdal se všech svých funkcí a  nechal se naklonovat do  podoby plyšových hraček, aby jako prostý pěšák vyrazil osobně do boje proti všem mouchám Rušilkám. Náplní jeho života se stala bezpečnost dětí v  autech, na  silnicích a  chodnících. Dětem pro radost. 90

Kniha 1.indb 90

16.5.2011 8:40:28

ŽIVOTOPIS MOUCHY RUŠILKY Rušilka je posledním výhonkem staré české muší šlechty Otravů z Prudilova. Tento rod se odjakživa specializoval na  veškerou rušivou činnost spojenou s  rozptylováním pozornosti, našeptáváním nevhodných nápadů atd. Rušilka sama se narodila na zadním sedadle jednoho ne příliš uklizeného vozu. V  tomto vozidle pasažéři totiž často jedli a  pili všechno možné a  zbytky jídla zapadly i  do  škvír, odkud se při vší snaze ani nedaly uklidit. Pod sedadlem se ocitl kus pečiva s uzeninou, do které v nestřeženém okamžiku nakladla Rušilčina máma vajíčka. Tak strávila Rušilka nerušeně svoji inkubační dobu. Její dětství bylo bezstarostné a plné přepychu. Svému umění se učila na předních muších univerzitách. Diplomovou práci dělala na  půdě evropského hmyzího parlamentu se sídlem v  Praze – jednak pasivně, když se učila umění mlžit, obelhávat a hbitě argumentovat právě smyšlenými nesmysly, jednak aktivně, to když při zkoušení svého našeptávačského umění přispěla k  mnoha zdánlivě nepochopitelným a absurdně zdrcujícím rozhodnutím tohoto orgánu. Po dokončení studií se rozhodla pro specializaci „práce v automobilismu“. Zpočátku si své pracovní prostředí nijak zvlášť nevybírala, na  doporučení své matky: „Vybírej si jen německé vozy, jsou prostorné, dobře klimatizované a jezdí rychle.“ si nakonec vyhlédla modré auto značky Audi, kde však narazila na gekona Roba…

91

Kniha 1.indb 91

16.5.2011 8:40:30

OBSAH Jak se děti seznámily s gekonem Robem a mouchou Rušilkou ....................1 Balení na cestu ......................................................................................3 Cesta k jižnímu moři a automapa Evropy ..................................................5 Hry do auta ...........................................................................................8 Na parkovišti – pár cviků k protažení ......................................................12 Pohádka o tom, proč má Rob jednu tlapku černou .................................15 Dopravní značky ...................................................................................17 Co dělat v případě nehody – první pomoc ...............................................23 Ztracený klíč – hledej deset rozdílů ........................................................28 Hbitý Robův jazyk a jazykolamy .............................................................30 Jaké jsou typy aut .................................................................................32 Nejrychlejší auto ..................................................................................36 Historie automobilismu........................................................................37 Letecká guma aneb různé druhy motorů ................................................43 Pohádka na dobrou noc o tom, že auta do lesa nepatří ............................46 Jak se mají chovat chodci ......................................................................49 Přístrojová deska .................................................................................51 Loga osobních aut ................................................................................55 Automobilové závody ...........................................................................60 GPS-navigace .......................................................................................63 Orientace v mapě .................................................................................66 Úkoly s mapou a poznávání míst v České republice ..................................68 Volant, brzda, plyn ...............................................................................70 Pole, louky, lesy ...................................................................................72 Registrační značky ...............................................................................76 Jízda v zimě a druhy pneumatik .............................................................78 Hry na čtverečkovaném papíře ..............................................................81 Geometrické rébusy .............................................................................85 Životopis gekona Roba .........................................................................89 Životopis mouchy Rušilky .....................................................................91

92

Kniha 1.indb 92

16.5.2011 8:40:30

Audi Top Servis je: když profitujete z kompletních výkonů.

Audi Service

Platnost: 1.6. - 31.12. 2011

Tento poukaz muže být individualizován konkrétním servisním partnerem Audi, v tomto případě může být využit pouze u tohoto konkrétního partnera.

Tento poukaz platí pouze u autorizovaných servisních partnerů Audi v České repubblice. Je možné ho využít pro všechny servisní služby a práce, vč. nákupu originálních dílů a příslušenství. Není možné tento poukaz využít v případě pojistné události. Není také možné vyplacení odpovídající finanční hodnoty.

Originální příslušenství Audi©

Audi Servis Originální díly Audi©

Zvýhodnění 5% na

Poukaz

Správná řešení všech úkolů naleznete na www.audi.cz. Na stejné internetové adrese můžete napsat vzkaz gekonovi Robovi nebo mouše Rušilce. Na výše uvedené internetové adrese si můžete objednat nebo v jakémkoliv autorizovaném servisu Audi v ČR zakoupit další knížku do auta nebo plyšového gekona Roba.

Děkujeme za spolupráci:

Autor textu: Martin Gato Autorka ilustrací: Mgr. Adéla Moravcová Jazyková korektura: Mgr. Dana Dvořáková © 05/2011 Import VOLKSWAGEN Group s. r. o. Radlická 740/113d, CZ 158 00 Praha 5 Kompletně vytvořeno v České republice.

Kniha 1.indb 3

16.5.2011 8:40:32

Kniha 1.indb 4

16.5.2011 8:40:32