Bakalářská práce Zoohygiena v prvovýrobě mléka

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat

Bakalářská práce

Zoohygiena v prvovýrobě mléka

Brno 2008

Vedoucí bakalářské práce: MVDr. Jaromír Šívara

Vypracovala: Gabriela Jatelová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Zoohygiena prvovýroby mléka“ vypracovala samostatně a použila pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne: …………….. Podpis: …………………..

2

Poděkování Mé poděkování náleží MVDr. Jaromíru Šívarovi za odbornou pomoc při sestavování bakalářské práce a také Dr. Ing. Zdeňku Havlíčkovi za cenné rady a připomínky.

3

Abstract This work deals with zoohygienics in milk production, milking process. First part describes anatomic and physiological properties. Another part alludes factors which affects dairycows health and unexceptionableness of milk. The essential background for good and hygienic milk obtaining contains hygienics of stable space and sanitation, way of stabling and microclimate in stable. The hygiene of dairycows before and after milking, hygiene of milking equipment and milking room are very important. Good hygiene of workers, right milk treatment and its storage are also necessary. In the last part it mentions impact of nutrition, water, welfare of cows and lacteal gland and nipples sickness prevention with supplemention of mastitis tests.

4

Obsah 1

Úvod………………………………………………………………….. 8

1.1 Cíl práce……………………………………………………………… 9 2

Literární přehled………………………………………………………10

2.1 Význam chovu dojeného skotu……………………………………….10 2.2 Mléko a jeho složení………………………………………………….10 2.3 Anatomie a morfologie mléčné žlázy ………………………………..12 2.4 Efektivní řízení stáda mléčného skotu………………………………..14 3

Zoohygienické aspekty prvovýroby mléka……………………………15

3.1 Hygiena stájí…………………………………………………………..15 3.1.1

Způsoby ustájení…………………………………………………...15

3.1.2

Mikroklima…………………………………………………………17

3.2 Dojící zařízení…………………………………………………………18 3.2.1

Soustrojí vývěvy……………………………………………………18

3.2.2

Potrubí s armaturou…………………………………………………19

3.2.3

Dojící stroj………………………………………………………….20

3.2.4

Čistící a desinfekční zařízení……………………………………….22

3.2.5

Čištění a desinfekce dojícího zařízení………………………………22

3.2.6

Poruchy dojícího zařízení…………………………………………..23

3.2.7

Dojící robot…………………………………………………………24

3.3 Získávání mléka………………………………………………………..25 3.3.1

Způsoby dojení……………………………………………………..25

3.3.2

Typy dojíren………………………………………………………..26

3.3.3

Čekárna…………………………………………………………….27

3.3.4

Péče o vemeno před dojením……………………………………....27

3.3.5

Hygiena zaměstnanců……………………………………………...28

3.3.6

Příprava před dojením……………………………………………...28

3.3.7

Oddojení a posouzení mléka……………………………………….29

3.4 Vlastní dojení………………………………………………………….29 3.4.1

Dodojování………………………………………………………....30

3.4.2

Ošetření vemena po nadojení……………………………………....30

3.5 Počet dojení……………………………………………………………30

5

3.6 Nesprávné dojení……………………………………………………31 3.7 Ošetření mléka po nadojení…………………………………………32 3.7.1

Filtrace mléka……………………………………………………32

3.7.2

Chlazení mléka…………………………………………………..32

3.7.3

Uchovávání mléka……………………………………………….33

3.7.4

Celkový počet MO a somatických buněk v mléce………………33

3.8 Význam vody………………………………………………………..34 3.9 Výživa dojnic………………………………………………………..34 3.9.1 4

Zásady výživy pro získávání kvalitního mléka…………………..35

Choroby mléčné žlázy a struků………………………………………36

4.1 Stájové testy…………………………………………………………37 5

Asanace prostředí…………………………………………………….38

6

Welfare……………………………………………………………….39

7

Závěr………………………………………………………………….41

8

Seznam použité literatury ……………………………………………42

6

1 Úvod

Zoohygiena, neboli hygiena hospodářských zvířat, se zabývá vztahy mezi zvířaty a měnícími se podmínkami vnějšího prostředí a se zásadami péče o zdraví zvířat. Míra působení vnějšího prostředí je dána kvalitou prostředí na jedné straně, na druhé straně současným stavem a vnímavostí organismu. Dojení představuje operaci nejnáročnější na čas. Je to však zároveň operace nejvýznamnější, která představuje vlastní prvovýrobu mléka, čímž rozhoduje o biologické kvalitě této nenahraditelné potraviny a suroviny a současně spolurozhoduje i o zdravotním stavu mléčné žlázy. Z těchto důvodů je třeba celému procesu získávání mléka věnovat maximální pozornost. Současným požadavkem na získání mléka odpovídá dojení v dojírnách. Jejich předností je vysoká hygienická úroveň, dobrá možnost vizuální kontroly čistoty a zdravotního stavu mléčné žlázy, krátké potrubí do mléčnice s omezením možnosti kontaminace mléka, vyšší úroveň pracovního prostředí. Naproti tomu dojení na stání má řadu nevýhod, například stáj je prostředím s horší hygienou, není k dispozici teplá voda, která je velmi důležitá, nižší intenzita osvětlení a horší přístup k vemenu a více zde hrozí kontaminace mléka dlouhým potrubím. Hygienický způsob dojení má v celém systému získávání mléka prvořadý význam z hlediska hygieny mléka a i prevence onemocnění mléčné žlázy.

7

1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce bylo shromáždit informace z přístupné vědecké literatury zabývající se hygienou v prvovýrobě mléka a vypracovat na dané téma literární rešerši.

8

2 Literární přehled 2.1 Význam chovu dojeného skotu Zemědělství je jednou z nejstarších činností lidstva. Jeho základním posláním bylo zajištění základních lidských potravin a spolu s dalšími funkcemi vytváření podmínek pro existenci společnosti. Produkce mléka je v našich podmínkách spojována především s chovem skotu. Mléko je důležitou složkou plnohodnotné lidské potravy. Svým složením přispívá ke zvýšení biologické hodnoty potravy člověka., ale je i významné pro optimální vývin hospodářských zvířat (HROUZ,ŠUBRT, 2000). Dojený skot je chován za účelem získávání a prodeje mléka, proto bývá označován chovem krav s tržní produkcí mléka (ŽIŽLAVSKÝ, 2002). Mléčná užitkovost je geneticky podmíněna účinkem velkého množství polygenů, tedy genů s malými účinky. Faktory, které ovlivňují množství a složení mléka lze rozdělit na vnitřní a vnější. Z vnitřních vlivů je to genotyp zvířete, fyziologie mléčné žlázy, činnost dýchací a zažívací soustavy, krevní oběh, činnost žláz s vnitřní sekrecí, stádium mezidobí, věk, živá hmotnost. Z vnějších vlivů je to především výživa, technologie chovu, úroveň chovu, systém ustájení, technika dojení a v neposlední řadě lidský faktor. Výši mléčné užitkovosti lze u dojnic hodnotit za různé časové úseky, např. za den, za zkrácený úsek laktace, za celý život, nejčastěji však za laktaci, což je zpravidla 305 dní. Ukazatel hodnocení může být produkce mléka v kg, nebo v l, produkce tuku v kg, produkce bílkovin v kg, produkce laktózy v kg (ŽIŽLAVSKÝ, 2002).

2.2 Mléko a jeho složení

Mléko je sekret mléčné žlázy savců, určený pro výživu novorozenců. Jiná definice zase říká, že mléko je biologická tekutina velmi složitého charakteru. Látky v mléce obsažené jsou v různém stupni disperze, př. Mléčný cukr a převážná část minerálních látek tvoří pravé roztoky, bílkoviny jsou v mléce ve formě koloidní a mléčný tuk ve formě disperze tukových

9

kapének. Mléko nemá stálé chemické složení ani výživovou hodnotu. Tyto vlastnosti se mění v průběhu dojení, dne i laktace. Složení mléka záleží také na plemeni, výživě, technologii chovu, způsobu dojení, zdravotním stavu. Složení je tedy ovlivněno řadou faktorů, zároveň však existuje zcela určité zákonité zastoupení jednotlivých složek. Průměrné chemické složení kravského mléka (LOUDA, 1994) :

voda tuk bílkoviny mléčný cukr minerální látky

87,5 % 3,8 % 3,3 % 4,7 % 0,7 %

Tuky a jeho doprovodné látky, bílkoviny a nebílkovinné dusíkaté látky, mléčný cukr a ostatní doprovodné glycidy, minerální látky, vitamíny, enzymy, hormony, buněčné elementy a jiné pod sebou zahrnuje sušina mléka. Z bílkovin převládá v kravském mléce především kasein, který je základní složkou pro výrobu sýrů. V menším množství jsou zastoupeny albuminy a globuliny. Z hlediska nutriční hodnoty mléka jsou bílkoviny jeho nejvýznamnější složkou (NEBOLA, 1995). Vlivy působící na obsah kaseinu v mléce: plemeno- nejvyšší obsah kaseinu v mléce má plemeno jersey (80,2 %), následuje ayrshire (78,7 %), holštýn (78,2 %), interakce jednotlivých genotypů (korelace mezi produkcí mléka, kg a % tuku, kg a % bílkovin), věk (u starších krav dochází k poklesu produkce bílkovin), stádium laktace (nejvyšší produkce je po otelení, poté klesá, obsah bílkovin opět roste ke konci laktace), období ( obsah bílkovin a tím i kaseinu je nejvyšší na podzim a v zimě), záněty (celkový obsah klesá nepatrně, změny v obsahu bílkovin v důsledku mastitid jsou nejvíce spojeny s poklesem koncentrace). Velký vliv má také obsah somatických buněk v mléce. S tím je spojen vyšší obsah laktoalbuminu a laktoglobulinu, které způsobují pokles obsahu kaseinu (ALTEGENETICS, 2003). Mléčný tuk, v němž jsou nejvíce zastoupeny kyseliny stearová, palmitová a olejová, je v mléce rozptýlen v podobě tukových kapiček. Obsah tuku v mléce značně kolísá vlivem výživy a plemene. Nejtučnější mléko má plemeno jersey. Z vitamínů se v mléce nacházejí jak vitamíny rozpustné v tucích A, D, E, K, tak vitamíny rozpustné ve vodě. Z minerálních látek jsou v mléce nejvíce vápník, fosfor, drslík a chlór (LOUDA, 1994).

10

2.3 Anatomie a morfologie mléčné žlázy skotu Je žláza, která vznikla modifikací (přeměnou) kůže. Stupeň vývinu této žlázy je závislý na mnoha faktorech, jakými jsou např. druh, plemeno, výživný stav jedince, stáří, pohlaví, pohlavní cyklus aj.. Mléčná žláza se u savců zakládá již v raném embryonálním vývoji a to u obou pohlaví. Po narození dochází u jedince k minimálnímu růstu a vývoji mléčné žlázy, výjimkou je pouze mírný rozvoj tukové tkáně. K zvětšení parenchymu vemene dochází až v období puberty a k největšímu rozvoji mléčné žlázy přispívá gravidita. V období gravidity a v období těsně před porodem je na žláze možno pozorovat nejvýraznější změny (zejména zvětšování jejího objemu). Mléčná žláza se skládá z těchto jednotek: •

sekreční alveoly a tubuly

•

vývodné cesty

•

mlékojem

•

strukový kanálek

Povrch vemene je kryt tenkou kůží, na které je možno pozorovat ochlupení. Kůže také obsahuje řadu potních a mazových žlázek. Výjimkou je struk, kde ochlupení ani žlázky nejsou. Podstatu vemene tvoří žlaznaté těleso, které je složeno z vlastního žlázového parenchymu, jehož lalůčky jsou spojeny vazivem (vmezeřeným). Tyto žlaznatá tělesa jsou na svém povrchu obalena tukovou tkání. Vemeno je upevněno k pánvi a břišní stěně pomocí 4 listů. První dva listy (hluboké) prostupují vemenem ve středové části a rozdělují jej na dvě poloviny. Další dva listy probíhají těsně pod kůží a jsou tenké (povrchové). Listy celkově slouží jako obalové pouzdro žlaznatého tělesa. Z podkoží do středu vemene vybíhají z oblastí povrchových listů velká množství vazivových sept - přepážek, která tvoří vmezeřené (intersticiální) vazivo. V tomto vazivu jsou všechny lalůčky a probíhají jim také vývodné cesty vemene, krevní cévy a nervy. Hlavní a nejdůležitější části mléčné žlázy je žlázový parenchym, který je složen z velkého množství drobných lalůčků, které jsou spojeny intersticiálním vazivem do žlaznatého tělesa. V období laktace (období po porodu, kdy je samicí produkováno v mléčné žláze mléko), jsou

11

lalůčky žlaznatého tělesa plně rozvinuty. Každý lalůček žlaznatého tělesa je tvořen z několika menších tzv. primárních lalůčků, které jsou mezi sebou taktéž spojeny vazivem. Středem každého primárního lalůčku prochází středový kanálek - nitrolalůčkový vývod. Do tohoto vývodu ústí mnoho sekrečních tubulů, které jsou napojeny na nejmenší a základní jednotku mléčné žlázy, kterou je sekreční alveol. Do sekrečního tubulu ústí cca. 100 - 200 sekrečních alveolů. V alveolech se tvoří hlavní sekret, kterým je mléko (MARVAN, F. Morfologie hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 1992). Samotný mléčný (sekreční) alveol si představte jako soubor váčků či měchýřků. Na povrchu těchto váčků jsou jako síť rozprostřeny myoepiteliální (košíčkovité) buňky, které jsou charakteristické svou kontraktilitou (smrštitelností). Tím že se tyto buňky smrští a dojde k vpuzení mléka z jeho obsahu. Pamatujte, že ihned po vypuzení mléka z alveolu se ihned začne tvořit mléko nové (MARVAN, F. Morfologie hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 1992). Mléko z alveolů a tubulů, které bylo díky smršťování košíčkovými buňkami vypuzeno, je odváděno nitrolalůčkovými vývody. Tyto vývody, kterých je veliké množství se spojují se svými sousedními vývody a vytvářejí mezilalůčkové vývody. I tyto vývody se spojují do silnějších vývodů, které označujeme jako mlékovody. Jejich dalším spojováním vzniká 8 - 15 hlavních mlékovodů, které se spojí do mlékojemu. Tuto soustavu vývodů, které se od nejmenších po největší spojují označujeme jako vemenný vývodný systém. U tento systém obsahuje košíčkové buňky, které zodpovídají za kontraktilitu a tím za následný pohyb mléka od tkáně ke struku. Mlékojem je v podstatě dutina, která může mít obsah 0,5 - 3 litry. V této části dochází k hromadění mléka vydojením. Mlékojem lze rozčlenit na část žlázovou a část strukovou. Struková část je charakteristická strukovým kanálkem, která je zakončen kruhovým svěračem. Aby bylo možné dosahovat vysoké produkce mléka, je pro jeho sekreci potřeba značné množství živin a kyslíku. Přívod živin a kyslíku je do vemene zabezpečen tepenným kmenem, konkrétně zevní stydkou tepnou. Je to jedna z nepřímých větví zevní kyčelní tepny, která zásobuje hlavně pánevní končetiny. Odvod metabolitů a odkysličené krve je zajištěn zevní stydkou tepnou a povrchovou nadbříškovou žílou (mléčnou žílou). Důležitou složkou jsou i nadvemenné a vnitrovemenné uzliny, podle kterých (zejména při zduření), lze zjisti případné onemocnění plemenice. Inervace je zabezpečena 4 hlavními nervy. Zejména struky jsou bohatě inervovány a jsou na nich receptory, která reagují především na tlak, teplo a mechanické podráždění. Podrážděním receptorů dochází k spouštění hormonální kaskády, která má za úkol spouštění mléka. Doba působení hormonů je velmi krátká od podráždění do 12

podojení by nemělo utéci více jak 5 - 7 minut. Za vlastní spouštění je zodpovědný hormon OXYTOCIN. Jeho antagonistou (hormonem, který ruší jeho účinek), je ADRENALIN (JÍLEK, 2000).

2.4 Efektivní řízení stáda mléčného skotu Řízení mléčné farmy nebo jiného malého podniku se v některých ohledech liší od řízení velké společnosti. Na rozdíl od velké firmy si provozovatel mléčné farmy obvykle sám stanoví své vlastní cíle, řídí provoz a provádí všechny práce nebo jejich část. Z toho důvodu bývá složité oddělit řízení od každodenních činností, a to zvláště tehdy, jestliže je obojí vykonáváno zároveň. Kupříkladu plánování činností na daný den může probíhat při dojení krav. V takových případech vždy existuje riziko, že bezprostřední potřeba provedení konkrétní činnosti odsune řízení na druhou kolej, takže řídicí rozhodnutí se odkládají a zpožďují. Z tohoto důvodu se doporučuje pravidelně vyhrazovat určitý čas čistě pro účely řízení. Bez ohledu na velikost firmy však každé řízení provozní činnosti zahrnuje rozhodování a kontrolu. Dobrého manažera obvykle poznáte podle dobrých rozhodnutí. Ne všechna manažerova rozhodnutí musí být uspokojivá, nicméně čím více rozhodnutí je učiněno na základě nashromážděných informací, tím větší je pravděpodobnost, že jejich důsledky budou pozitivní. Rozhodování můžeme popsat jako nepřetržitý proces. Zjišťování klíčových parametrů a jejich porovnávání s archivovanými záznamy přispívá k odhalení případných problémů. Jakmile se podaří problém odhalit a pochopit, je třeba vyhodnotit různé možnosti jeho řešení. To zahrnuje odhad výsledků každé jednotlivé možnosti a porovnání jednotlivých cílů. Možnosti řešení již mohou být dány (např. rozhodnutí, zda použít či nepoužít medikamentózní léčbu), mohou však být i mnohem složitější (např. rozhodnutí o strategii krmení). Jakmile je rozhodnutí přijato a provedeno, je třeba sledovat a kontrolovat dosažené výsledky, abychom se ujistili o splnění stanovených cílů. Pokud cíle nebyly naplněny, je třeba proces opakovat do té doby, než bude dosaženo uspokojivých výsledků. Řízení mléčné farmy je velmi komplexní činnost, která zahrnuje rostlinnou produkci, živočišnou produkci, personální zajištění, účetnictví atd. Efektivní řízení stáda vyžaduje nejen dobré řízení dojnic. Potřebné je i řízení podnikové činnosti, které je založeno na Základních

13

ekonomických principech. Řízení stáda i podnikové činnosti vyžaduje Sledování a kontrolu každodenního řízení a Plánování do budoucna.

3 Zoohygienické aspekty prvovýroby mléka

3.1 Hygiena stájí Stáje mají zajistit hospodářským zvířatům takové prostředí, které by nenarušovalo jejich zdraví. Mikroklimatické činitele můžeme ovlivnit polohou stájí v terénu stavebním materiálem, konstrukcí stájí, kanalizací a způsobem větrání a podestýlání. Stavební místo musí být suché, s nízkou hladinou podzemní vody, ozařované po celý den sluncem a chráněné před studeným větrem i před záplavami po lijácích.Má být snadno přístupné pro zvířata, lidi a povozy a musí být dostatečně velké pro výstavbu celého stavebního komplexu včetně výběhu, hnojišť aj. Je nutný i blízký zdroj pitné vody. V projektu nových stájí je třeba dodržovat hygienu. Požadavky na vnitrostájové užitkové prostory a plochy, na plochu stájí a výběhu (ANONYM 1,2006). Stájová teplota, vlhkost i plynné příměsi ve stájovém vzduchu jsou vylučovány zvířaty. Např.: 100 dojnic vyloučí za 1 hod. asi 51 000 velkých kalorií tepla, 35 kg vodních par a 14 l CO2. Mikroklima stáje tedy přímo závisí na počtu ustájených zvířat, kubatuře stáje. Prochladnutí ve studených stájích je příčinou, že zvířata snadno onemocní. Pro přívod vzduchu jsou běžné otvory umístěné pod stropem nebo mezi okny. Kanalizace ve stájích musí být kapacitou a stavebním provedením úměrná počtu ustájených zvířat.Musí zabezpečovat rychlý a nerušený odtok močůvky a splašků po čištění. Ve stájích s vysokou podestýlkou není kanalizace zapotřebí. Zato je velmi nutné vydatné a pravidelné přistýlání a vyvážení hnoje. Osvětlení stájí je nutné pro zdraví zvířat.Lepší osvětlení potřebují mladá a plemenná zvířata, slabší osvětlení stačí pro zvířata ve výkrmu (ANONYM 1,2006).

3.1.1 Způsoby ustájení Vazné ustájení překročilo svůj zenit ve výkonnosti před více než dvaceti lety. Sebelepší technické zdokonalení stájových detailů, technologických prvků a linek nepřináší potřebný a 14

výrazný efekt ve snížení pracnosti a zvýšení chovného komfortu. Navíc vysokoužitková zvířata vyžadují pohyb jako svou nezbytnou životní potřebu, což vazné ustájení s předozadním pohybem 1 m neumožňuje (ANONYM 2,2008). Volné ustájení je v současné době preferováno všemi předními chovateli, především z důvodů nižší pracnosti při ošetřování a dojení, větší čistoty vemene i zvířete, lepšího zdravotního stavu, včetně lepších produkčních ukazatelů. Podstatně více vyhovuje v současné době platným požadavkům na welfare zvířat. Rovněž ekonomika výroby je podstatně příznivější, a to u všech kategorií. Stelivové stáje mají přednost v tom, že jsou investičně méně náročné, splňují relativně více ekologických požadavků, ale na druhé straně proti nim hovoří vyšší spotřeba pracovního času, energie na převozy slámy z pole do stáje a zpět, včetně ztrát živin z pevného chlévského hnoje, které mnohdy přesahují 50 %. Důsledná analýza předností a nevýhod obou těchto technologií vedla chovatele ve vyspělých státech k jednoznačné volbě bezstelivového ustájení. V našich podmínkách je situace poněkud ztížena ne vždy příznivými zkušenostmi ze špatně provozovaných bezstelivových stájí, nedostatkem pohotových investičních prostředků, současnou legislativou a především konzervativním myšlením velké části vodohospodářů, hygieniků i veterinářů. V současné etapě převažující většina nově budovaných stájí je se stelivovou technologií, která je pro většinu investorů nových, ale především rekonstruovaných stájí nejvíce průchodná, především z finančních aspektů. Mobilní nebo stacionární technologie ? Odpověď je daná dispozičním řešením stájí, možnostmi prostorového uspořádání. Obě technologie mají své nesporné přednosti. Přesto je zřejmé, že i chovatelské špička upřednostňuje mobilní linky krmení a toleruje stacionární linky odklizu mrvy. Obdobně i v našich podmínkách se jeví výhodnější mobilní zakládání krmiva i vyhrnování mrvy pro svou funkční jistotu a relativní investiční nenáročnost. Novostavby nebo rekonstrukce ? V tomto případě, s ohledem na omezení disponibilních finančních zdrojů, lze upřednostnit rekonstrukce za předpokladů, že náklady budou nižší (využití inženýrských sítí, pozemek k dispozici atd.) Klasické zateplené nebo přístřeškové stáje ? Na danou otázku neexistuje již jednoznačná odpověď. Přístřeškové stáje vyhovují

15

biologickým požadavkům zvířat a jsou investičně levnější. Lze je provozovat pouze ve stelivové formě a to u adaptovaných zvířat. Skot však bude chován i v oblastech s nedostatkem slámy a tam bude muset být využíváno bezstelivového ustájení v klasických stájích i za cenu vyšších pořizovacích nákladů. Obecně lze uvést, že trend půjde ve směru otevřených vzdušných stájí (ANONYM 2,2008).

Doporučované systémy ustájení pro dojnice:

Pro chov vysokoužitkových krav v dojených stádech, ale i pro plemenice bez tržní produkce mléka je nejvhodnější volné ustájení, vzhledem ke svým zootechnickým, ale i ekonomickým přednostem (dojírny, výběhy, pastva). Chovatelé pak vzhledem ke svým specifickým podmínkám a volbě systému chovu (plemeno) mohou volit z několika základních variant volného ustájení, které mají své přednosti, ale i své nevýhody. Jsou to: a) boxové ustájení - stelivové - bezstelivové funkčně nejspolehlivější způsob b) kombiboxové ustájení - kompromis nižší náklady při rekonstrukci, rychlost výstavby c) hluboká podestýlka - při dostatku steliva (v našich podmínkách spíše asi pro mladé krávy). Vhodné pouze do přístřeškových stájí. d) kotcové ustájení s plochými podlahami - je překonáno a nahrazováno ustájením se spádovanými podlahami a vysokou podestýlkou ( PYTLOUN, 2000).

3.1.2 Mikroklima stáje Na stájové prostředí se stále klade čím dál tím větší důraz, a to proto že zvířata v něj tráví podstatnou většinu svého života. Je třeba si uvědomit, že mikroklima stáje vlastně životním prostředím trvale ustájených zvířat. Mikroklima lze charakterizovat jako soubor vlastností ovzduší, které tvoří typické prostředí v malých prostorách, tedy stájích, a které se výrazně liší od vnějšího ovzdušímakroklimatu.

16

Mikroklima je určováno třemi skupinami faktorů, hodnoty pro dojnice jsou následující: fyzikální faktory- teplota stáje v zimě 6-12 °C v létě do 22 °C Je nutné si uvědomit, že hospodářské zvířata potřebují jiné teplotní rozmezí než lidé, to co my považuje za chlad, dojnicím plně vyhovuje a mohou se plně soustředit na produkci. Takže jim spíše méně škodí pokles teploty, než zvýšení, které když se dostane přes zmiňovaných 22 °C snižuje mléčnou produkci až o 1/3. - relativní vlhkost 50- 75 % - prodění vzduchu v zimě 0,25 m/s v létě 0,5 m/s - přirozené osvětlení stáje 1 : 20 (okna : podlaha) chemické faktory- koncentrace oxidu uhličitého do 0,25 % - koncentrace čpavku do 0,0025 % - koncentrace sirovodíku do 0,001 % Složení stájového vzduchu se od atmosférického liší, nejvíce vylučováním konečných produktů metabolismu a spotřebou kyslíku. Kyslík by neměl klesnout pod 15 %. Zvýšená koncentrace CO2 snižuje chuť k jídlu, apatii. Nárustu procent čpavku zabráníme pravidelným odklízením hnoje, a rychlému odtoku močůvky do jímek. biologické faktory- představují prašnost ve stáji, za hygienicky významné se považují částice menší než 5 µm. Ty pronikají do dýchacích cest a poškozují sliznici a mohou vyvolat zánětlivé reakce. Potlačení nepříznivých účinků slouží řasinkový epitel sliznice , a odplavování prach částic mízním oběhem. Působení prachu se může usazovat v srsti a tím tlumí výdej tepla, a tím se zanáší kožní žlázy. Mikroorganismy stáje do 250 000 na m3. Významným činitelem při omezování počtu zárodků ve stájovém prostředí je pravidelné čištění a desinfekce prostorů. (KLEIN, 1987).

3.2 Dojící zařízení

3.2.1 Soustrojí vývěvy

Zajišťuje požadovanou hladinu podtlaku.

17

Umístěno v samostatné místnosti- strojovna. Musí být zajištěno větrání, pevná podlaha se spádem, kanalizace. Skládá se z:

Popis

Funkce

Motor

- pohon vývěvy

Vývěva

- zdroj podtlaku

-

rotační

-

vodní- ekologická, méně hlučná

Výfukové potrubí

- odvod vzduchu z vývěvy

Podtlakové potrubí

- rozvod podtlaku

Vzdušník -

objemná nádoba

-

tlumič tlakových rázů vývěvy

-

vypouštěcí těsnící otvor

-

sifonový uzávěr

Regulační ventil

- zajištění stabilního podtlaku

Vakuoměr

- indikace hladiny podtlaku

3.2.2 Potrubí s armaturou

Rozvádí tlak k dojícím strojům a dopravuje mléko do chladícího zařízení. Skládá se z:

Kovové dojící zařízení stabilní Popis

Funkce

Podtlakové potrubí

-

rozvod podtlaku po stáji

- kohouty

-

napojení dojícího stroje

(KUBÍČEK, 1995)

18

Potrubní dojící zařízení Popis

Funkce

Podtlakové potrubí kovové

- rozvod podtlaku po stáji

Mléčné potrubí

-

doprava mléka do chladícího zařízení pod tlakem

-

materiál- hladký vnitřní- plast, nerez, sklo

-

světlost- vylučující tvorbu mléčných zátek

-

spád- dle výrobce

-

stupačky- nežádoucí

•

řešení- vedení pod podlahou - sklopné mosty

-

přisávací ventil na konci ml. potrubí

Zajištění tlakového spádu pro dopravu mléka v potrubí o nedostatečné světlosti

Kohouty

- připojení dojících strojů na podtlakové a mléčné potrubí

-

napojení současné

-

napojení samostatné

Hlavní kohout s polohou pro dojení a čištění Sběrná nádoba s čerpadlem

- přeprava mléka do prostředí atmosférického

Přerušovač podtlaku

tlaku

(KUBÍČEK,1995)

3.2.3 Dojící stroj

Cesty vzduchové Popis

Funkce

Podtlaková hadice

- přívod podtlaku k pulzátoru

Pulzátor

- zdroj pulzujícího tlaku. Střídání podtlaku s atmosférickým tlakem

-

pneumatický

19

-

elektromagnetický- spolehlivější

Dlouhá hadice pulzujícího tlaku

- cesta pulzujícího tlaku do vzduchových cest rozdělovače

Rozdělovač vzduchové cesty

- rozdělení pulzujícího tlaku do 4 cest

Krátké hadičky pulzujícího tlaku

- přívod pulzujícího tlaku do mezistěnných komor strukových násadců

Mezistěnná komora strukového násadce

- konec cest vzduchových Cesty mléčné

Popis

Funkce

Podstruková komora (strukové gumy)

- začátek cest mléčných

Krátká hadička mléčná

- cesta mléka do sběrače

-

součást strukové gumy

-

samostatná část struk. Gumy

* propojení vložkou - spojení cest mléčných ze 4 podstrukových

Rozdělovač

komor - šikmé seříznutí hubic- omezení přisávání stáj. Vzduchu do mléčných cest při nasazování strukových násadců Samouzávěr – součást rozdělovače

-

přisávání stájového vzduchu do mléčných cest- udržení tlakového spádu

-

uzavření mléčných cest při spadnutí strukových násadců- zamezení nasávání nečistot do ml. Cest

Poloha- otevřená- volná - fixovaná - uzavřená Dlouhá hadice mléčná

-

dojení

-

čištění a desinfekce

-

přenos dojícího stroje

- transport mléka

(NOVÁK, 1995).

20

3.2.4 Čistící a desinfekční zařízení

Zařízení může být dvojí- cirkulační a proplachové. Obojí má za úkol sanitaci dojícího zařízení. Ovládání je ruční nebo automatické. Je složeno z podtlakového a desinfekčního potrubí a nádoby s desinfekčními prostředky.

3.2.5 Čištění a desinfekce dojícího zařízení

Žádná byť sebelepší denní rutina dojení nemůže být stoprocentní, pokud se nesplní požadavek na čištění a desinfekci mezi jednotlivými dojeními. Hlavně na velkých stádech dojnic se musí dojící stroje čistit po každém dojení, aby se znečištění dojícího stroje a tím i mikrobiální kontaminace mléka co nejvíce snížilo. Proces desinfekce je poměrně nákladný proces. Většina podniků se snaží šetřit kde může, bohužel šetří na nesprávných místech. Může se uvažovat o čištění dojícího stroje po určitém cyklu, př. Po vydojení 4 až 6 dojnic. Tento způsob by mohl přispět ke zvýšení hygieny vemene i dojení. Bezprostředně po skončení dojení musí být dojící stroje omyty vodou o teplotě 30 až 35°C. Celý systém mléčného potrubí se musí vyčistit od zbytků mléka a dokonale propláchnout a desinfikovat čistícími prostředky, které však musí být správně dávkovány, aby se zajistilo jejich účinné působení. Čistící roztoky musí minimálně 10 až 15 minut cirkulovat, tak aby teplota na konci mléčného vedení neklesla pod 40°C. Použitá voda musí být vlažná pitná voda. Všechna voda z potrubí musí být dokonale odstraněna . Dojící stroje se osuší a následně zavěsí. Také zde je nutné přihlédnout k pokynům od výrobce. Technicky dobře zvládnutá činnost, dobře ošetřované dojící zařízení je podstatným předpokladem pro racionální, ohleduplné a hygienické dojení. Chyby v zařízení podporují onemocnění vemene. Podle výzkumů, které testují dojící ústrojí, existující nedostatky v dojících zařízeních, tedy technické vybavení stojů je méně podstatné, než nedostatky v péči a ošetřování o toto zařízení. Je tedy patrné, že selhává lidský faktor. A to i v obsluze těchto strojů. Nedostatky v dojícím zařízení se vyvíjejí často velmi pomalu a postupně a proto jsou zjištěny když je pozdě na nápravu. Proto je nutné doporučit, aby se dojící zařízení nechalo

21

jednou za rok zkontrolovat renomovanými specialisty. S dobrým vybavením, moderní technikou, mohou přesně zařízení proměřit a stanovit veškeré příčiny chyb a poruch. Ovšem tato kontrola nezbavuje chovatele povinnosti pečovat a kontrolovat celou dojírnu v pravidelných intervalech. Jako vzor může posloužit tento harmonogram- spočívá v každodenní čtyřhodinové odstávce dojících strojů. Ve velkochovech s 10-ti a více hodinami dojení denně musí být tento časový úsek bohužel podstatně zkrácen. Technická realizace dojícího stroje musí odpovídat specifickým technickým normám. Ty obsahují minimální požadavky na výkonnost podlahových čerpadel, počet impulzů, pulzační poměr, včetně průrazů vzduchového a mléčného potrubí (DOLEŽAL, 2005).

3.2.6 Poruchy dojícího zařízení Velmi často je mléčná žláza poškozována při závadě na dojícím zařízení. Tento vliv se uplatňuje postupně a pokud působí delší dobu, zanechává trvalé změny na kůži struku, na svěrači strukového kanálku, jeho sliznici i na mlékojemu. Dojící stroj může vykazovat více funkčních závad, a tím se jeho škodlivý účinek na vemeno ještě více zvyšuje. Funkční poruchy dojícího stroje jsou náhlé změny podtlaku uvnitř strukového násadce při poruchách proudění mléka v mléčném potrubí a mléčných hadicích, nebo při příliš rychlé pulsaci a prudkému přechodu taktu sání a v takt stisku, kdy se svěrač strukového kanálku nedokáže těmto změnám přizpůsobovat a zůstává otevřen (HEJLÍČEK, 1975). Pulsátor je jednou z nejdůležitějších částí dojícího zařízení. Je nutné udržovat konstantní pulsační rychlost a poměr bez ohledu na teplotu, vlhkost a další faktory. Abychom dosáhli vysokou dojící kapacitu, zdravou mléčnou žlázu a účinný čistící efekt, ovlivňující kvalitu mléka, musí mít podtlak dostatečnou rezervu. Strukové návlečky jsou nejcitlivější články dojícího stroje. Když pryž stárne, zduří a povrch ztvrdne. Nepatrné změny tvaru a flexibility pryže mohou způsobit velké zhoršení zdravotního stavu dojnice. Během času se na povrchu návlečky vyskytují mikroskopické trhlinky, ty poskytují útočiště pro bakterie a ukládání nečistot. Nejvhodnějším způsobem, jak zabránit rozšíření bakteriální kontaminace, je včasná výměna strukových návleček a mléčných hadic, a to po doporučené době používání. To bývá zpravidla po 6 měsících, nebo po 2500 dojení, podle toho který parametr je splněn dříve (O´CALLAGHAN, 1995).

22

Zárodky se mohou od mléčné žlázy dostávat i při sundávání strukových násadců, byla-li dojnice dojena nasucho. V mléčné žláze se vytvoří podtlak, který se v okamžiku sejmutí násadců náhle vyrovná s atmosférickým tlakem, čímž se do mléčné žlázy nasaje vzduch včetně kapének mléka obsahujícího patogeny (HEJLÍČEK, 1975).

3.2.7 Dojící robot Automatizace znamená především odstranění lidského faktoru z procesu dojení. Krávy jsou velice citlivá zvířata na stres, a mnohé projevují neklid už jen z přítomnosti nevlídného ošetřovatele. Klasické systémy dojení nedávají dojnicím volnost a možnost volby. Dojicí robot je pro krávy přístupný po celý den. V kombinaci s volným ustájením je tedy snadné krávy jednoduše motivovat aby do robota vlezli dobrovolně několikrát denně. Robotické dojení vhodně stimuluje krávy pro produkci hormonu oxytocinu, po celou dobu návštěvy v boxu jim přesně přiděluje granulované jádro a samotné dojení je na tolik šetrné, že ho krávy akceptují s úplnou samozřejmostí. Robot jim nezpůsobuje bolest, vrčí a syčí stále stejně, krávy si rychle zvyknou. Mnoho dojnic, které byly problémové při klasickém dojení, často vyloženě čekají, až odejde poslední člověk z dohledu, samy si v klidu dojdou do robota a bezchybně se podojí. Robot se stává součástí stáje a krávy mají i během dojení vizuální kontakt s ostatním. Robotické dojení svou moderní technologií umožňuje dostatečné ošetření struků, rychlé zaměření a nasazení číšek, přizpůsobení pulsátorů podle aktuálního průtoku mléka jednotlivých čtvrtí, včasné ukončení dojení a následnou desinfekci struků. Po celou dobu systém kontroly kvality mléka (MQC) proměřuje barevné spektrum a měrnou vodivost mléka, údaje vyhodnocuje a předkládá prostřednictvím PC zootechnikům. Kráva je tedy šetrně zbavena mléka, nedochází k předojování. Systém včas upozorní na vznik možného zánětu a je také schopen závadné mléko (antibiotika, mlezivo, atd.) automaticky nebo manuálně separovat do připravených nádob k tomu určených. Komplexnost systému robotického dojení zajišťuje maximální bezpečnost a ochranu mléka proti znehodnocení během transportu do mléčnice a během jeho uskladnění v mléčném tanku. Mléko přichází do kontaktu jen s nezbytným množstvím vzduchu v rámci podtlakového systému a je přímo z robota přečerpáváno do mléčného tanku. Celý potrubní systém je dvakrát až třikrát denně čištěn pomocí vroucí vody s přidáním desinfekčních prostředků. Po každém dojení, kdy je mléko separováno, se robot automaticky propláchne. Také po každém jednotlivém dojení jsou číšky opláchnuty od povrchových nečistot(ANONYM 3,2008).

23

Box Box je místo v dojícím robotu, ve kterém kráva stojí v průběhu dojení. Podlahu tvoří váha, která kromě přesné hmotnosti dojnice také určuje její polohu v robotu, resp. těžiště, což je důležité při navádění ramene. Pokud je robot připraven k dojení, je otevřena vstupní branka a nic nebrání vstupu dojnice do boxu. Je-li detekována přítomnost krávy, branka se zavře a systém "přečte" identifikační číslo responderu, který má kráva na obojku a podle informací ze své databáze rozhodne, má-li být kráva podojena. Pokud je příliš brzy (interval mezi dojením je pod minimální hranicí) otevře se výstupní branka a kráva odchází z robota. Pokud je správný čas, robot začne dávkovat přidělené množství jádra a spustí přípravu k podojení krávy (ANONYM 3,2008). Robotické rameno Robotické rameno je hlavní mechanickou částí robota. Pneumatické písty a speciální zavěšení k boxu zajišťují přesný a rychlý 3D pohyb ramene. Jeho hlavními součástmi jsou pulsátory 4Effect©, laserový zaměřovač sTDS, systém spojení pomocí naklápěcích číšek a jiné. Ramenem prochází také mléčné a vzduchové hadice. Jako první fáze dojení jsou protiběžnými rotačními kartáčky očištěny struky a částečně i spodní část vemene. Samotné čištění je dostatečnou stimulací pro spuštění tvorby oxytocinu (kartáče mají spirálovitě dva stupně tvrdosti štětin, zároveň s očištěním struk masírují). Délka i počet očištění je nastavitelné individuálně pro každou krávu i jednotlivý struk. Pokud má kráva například jeden struk zraněný, může se dočasně jeho čištění omezit. Pokud je pomocí vestavěných mikrofonů zjištěno přisávání vzduchu( např. při skopnutí číšky krávou) je okamžitě v příslušné číšce zastaven podtlak a číška je znovu nasazena. Nehrozí tak přisávání okolních nečistot (ANANYM 3,2008).

3.3 Získávání mléka

3.3.6 Způsoby dojení Existují dva způsoby dojení, z nich první a to dojení na stání, by se dnes už díky moderním technologiím neměl používat, ale přece jen by se o něm mělo zmínit. Dojení na stání bylo provozováno přímo ve stáji, a to tam kde byly dojnice ustájeny vazně. Tento způsob dojení 24

má řadu nevýhod, zhoršuje pracovní podmínky, nízká produktivita práce, horší kvalita mléka a to z více důvodů. Dojící zařízení muselo být mobilní, a tak trubky, které vedly mléko do cisteren byly příliš dlouhé, což zhoršovalo jejích čištění, které i tak bylo dost neúčinné. Spoje trubek rezly, gumy na spojích praskaly. Za zmínku stojí i welfare, protože dojnice se za celý svůj život nepohnuly z místa.

3.3.7 Typy dojíren Tandemová dojírna – vyznačují se snadným uspořádáním stání dojírny, umožňuje individuální příchod a odchod dojnic z dojícího stání a dobrý přístup personálu k dojnici. Dojič vidí celou polovinu dojnice, a tak snáze rozpozná případné poranění nejen na vemeni. Nasazování strukových násadců probíhá z boku. Tandemová dojírna je zpravidla řešena na dvě řady po 3 až 4 dojnicích, při řešení 2 x 6 je zapotřebí dvou pracovníků. Z toho vyplívá, že tento typ dojírny je vhodný pro menší stáda. Rybinová dojírna - vhodná pro středně velká stáda. Dojnice stojí šikmo pod úhlem 45°, t zaručuje větší kapacity. Dojička vidí zadní čtvrť dojnice,nasazování strukových násadců je z boku. Příchod a odchod je skupinový. Kapacity jsou různé od 2 x 5, přes 2 x 10, po 2 x 14 dojnic v jedné řdě. Podtypem rybinové dojírny je i tzv. trigon, to je dojírna řešená do trojúhelníku, nebo polygon, dojírna do kosočtverce. Pohyblivou technologií se vyznačuje rybinová kruhová dojírna, ta má lepší produktivitu práce. Paralelní dojírna – dobrá pro velká stáda. Umožňuje pojmout nejvíce dojnic, má největší výkon na plochu. Nasazování strukových násadců je ze zadu, z toho vyplívá, že dojič vidí pouze záď dojnice, což je jediná nevýhoda. Příchod a odchod je opět skupinový. Kapacity jsou od 2 x 12, až po 2 x 48 dojnic. I paralelní dojírna má kruhový pohyblivý typ, ta má největší produktivitu ze všech typů dojíren. Výkonnost dojíren by neměla klesnout pod 50 ks za 1 hodinu, jedna skupiny by měla být podojena zhruba za 1 až 1,5 hodiny, což představuje asi 10 minut na každou dojnici se vším všudy.

25

3.3.8 Čekárna

Jsou nezbytnou součástí moderních dojíren.Plocha na jednu dojnici by neměla být menší než 1,5 m2. Podlahy by měly být plné nebo roštové. Omyvatelné stěny do výšky 1,8 metrů. Sklon vyšší než 8 %, to má za důsledek rychlejší a snadnější příchod dojnic do dojírny. V čekárnách musí být mechanické naháněče, jsou to kovové brány, rozdělující skupiny dojnic v čekárně. Postupující dojnice se svým pohybem šetrně posunuje k dojírně. Brána je poháněna stlačeným vzduchem. Po dojezdu brány k dojírně a vstupu poslední dojnice do dojírny, obsluha bránu pomocí stlačeného vzduchu zdvihne a přejede s ní nad hlavami dalších čekajících dojnic na začátek čekárny, kde ji opět sklopí. Výhodou je jednoduché ovládání brány, ovládá ji pouze obsluha stáje nebo dojič. Přihaněč v kombinaci s šikmou podlahou čekárny snižuje potřebu pracovních sil, zrychluje nástup dojnic k dojení, a šetrným zacházením výrazně snižuje jejich stres (ANONYM 4, 2006).

3.3.4 Péče o vemeno před dojením Očištění vemene a struků – musí být pečlivé, k tomu slouží papírové utěrky na jedno použití, které jsou napuštěny účinným čistícím nebo desinfekčním roztokem. Silně znečištěná vemena se musí omýt dostatečným množstvím vody o teplotě 45- 50 °C a pak být hned osušena. To je zvlášť důležité, protože i nepatrné množství vody na vlhkém vemenu může kondenzovat a při vlastním dojení do kapek, které se pod tlakem přesunou do nadojeného mléka, kde způsobí zhoršení čistoty mléka a i dojícího zařízení. Dojící stroj hůře přilne k vlhkému vemeni a má snahu se přesunou výše, než je optimální hranice, čímž se může zvyšovat potřeba dodojování, nebo se zvyšovat množství nedodojků. Mohou se používat i textilní utěrky, ale používají se jako jednorázové a dají se prát při 95°C. Nedoporučuje se používat jednu utěrku pro více krav. Porušení vede k onemocněním mastitidami. (DOLEŽAL, 2005). Srst u slabin a vemene je možno podle potřeby ostříhat. Toto opatření výrazně ovlivňuje celkový efekt ošetření vemene před dojením a snižuje CPM v mléce i možnost infekce mléčné žlázy (PEŠEK, 1999).

26

3.3.5 Hygiena zaměstnanců

Příprava dojiče by měla představovat umytí rukou, nehty by měly být ostříhané a nesmí mít na rukou žádné šperky či hodinky. Také pracovní oděv by měl být čistý a měl by mít pokrývku hlavy (KUBÍČEK, 1995). Každý zaměstnanec by měl dbát na osobní čistotu, v průběhu pracovního dne si mýt ruce tekutým mýdlem nebo jiným vhodným prostředkem a dezinfikovat je vhodným dezinfekčním prostředkem, jmenovitě před každým znovu započetím práce, po každém znečištění a po každém použití toalety. Během práce při dojení by měl nosit čistý pracovní oděv, obuv, pokrývku hlavy, popřípadě i rukavice, v případě nutnosti i přikrývku šíje světlé barvy, a podle potřeby je měnit i v průběhu pracovního dne. Neměl by odkládat osobní svršky a předměty osobní potřeby v provozních prostorech a musí udržovat čistotu. Měl by se zdržet se jídla, pití, kouření a žvýkání nebo jiného nehygienického chování na pracovišti, neboť se zde zachází s potravinou. Stejně by neměl opouštět prostory provozu v pracovním oděvu a pracovní obuvi. Musí mít zdravotní průkaz a hlásit neprodleně každé onemocnění přenosnou nemocí.

3.3.6 Příprava před dojením Již naši pradávní předkové si uvědomovali důležitost a potřebu stimulace reflexu spouštění mléka. Během dojení a sání jsou aktivovány nervové receptory v pokožce struku, které jsou citlivé na tlak. Tato mechanická stimulace způsobuje přenos impulzů do mozku, konkrétně do podvěsku mozkového, kde dochází k uvolňování hormonu oxytocinu. Tento hormon je krví přenášen do vemene. Na dolním obrázku vidíte schématické znázornění reflexu spouštění mléka. Tento hormon způsobuje smršťování myoepiteliálních buněk, které obklopují alveoly v mléčné žláze, čímž je mléko vytlačováno do mléčných kanálků a mlékojemů, jak je znázorněno na dolním obrázku. Od začátku stimulace struků do spuštění mléka uběhne zhruba 30 – 60 sekund; tato doba se však liší jak mezi jednotlivými kravami, tak u téže krávy v závislosti na jednotlivých fázích laktačního cyklu. Dříve se předpokládalo, že vylučování oxytocinu je krátkodobá záležitost a že k ní během dojení dochází pouze jednou. Nedávný výzkum však naznačuje, že k uvolňování oxytocinu dochází v průběhu celého procesu dojení.

27

Reflex spouštění mléka včetně vylučování oxytocinu se dá stimulovat mnoha způsoby, např. aplikací různých hmatových technik stimulace struků, přítomností telete, zrakovými či zvukovými vjemy souvisejícími s teletem anebo podáváním koncentrovaných krmiv při dojení, jak je znázorněno na dolním obrázku. Nejúčinnější stimulaci struků vedoucí ke spouštění mléka však provádí tele. Optimální technika dojení by proto měla imitovat sání. Sání telete zahrnuje přípravnou stimulaci, odvod mléka a závěrečnou stimulaci. Od prvního doteku rukou po nasazení robota by mělo uběhnout aspoň 1 minuta, aby hormonálně řízené spouštění mléka dobře proběhlo a nadojilo se maximum mléka (PEŠEK, 1999).

3.3.7 Oddojení a posouzení mléka Cílem je uvolnění strukového svěrače – spouštění mléka a vyloučení mikrobiální kontaminace prvních střiků z konzumního mléka. Odstřik znamená orientační stanovení vad mléka. Dva až tři střiky z každého struku do nádobky tmavým dnem určené pro tyty odstřiky odstraní takto znehodnocené mléko předtím, než by se s zbývajícím mohlo promíchat. Tím se redukuje celkový počet mikroorganismů v mléce a také se tímto pročistí strukové kanálky. Nikdy by se nemělo odstřikovat do ruky.jakékoliv vločky, změna konzistence nebo barvy naznačují změnu ve zdraví mléčné žlázy. Změněné vydojené mléko musí být po jeho ošetření odděleno a dodávání tohoto mléka do mlékáren je přísně zakázáno (DOLEŽAL, 2005).V dojícím robotu dochází k oddělení prvních střiků mléka během prvních pulzů dojící techniky. U tohoto vzorku se měří měrná vodivost mléka a mléko putuje společně s oplachovací vodou do dopadu (KIC, NEHASILOVÁ, 1997).

3.4 Vlastní dojení Když je vemeno připraveno, je nasazen strukový násadec. Doba čekání a přívod tlaku musí být maximálně zkráceny. Činnost dojícího stroje musí být během dojení kontrolována. Nerovnoměrné a neúplné vydojení je často způsobeno přetočením dojícího stroje na vemeni. Při větším počtu krav a dlouhých mléčných hadic je polohování stoje usnadněno pomocí dojících ramen, závěsů a držáků. Je důležité vyloučit a soustředit pozornost na přerušení mléčného proudu a dojení naslepo, vytváří se pak nežádoucí působení vakua. Indikátor

28

průtoku mléka k tomu velmi účinně pomáhá. V průběhu dojení se nesmí vykonávat žádné vedlejší práce. Je známa souvislost mezi velikostí podtlaku, rychlosti dojení a velikostí dodojků- čím nižší dojící podtlak, tím menší dodojek, ale delší doba dojení. U dojícího zařízení s nízkými ztrátami podtlaku je vyhovující podtlak 40 – 44 kPa. Doba samotného dojení by neměla překročit 6 – 8 minut (DOLEŽAL, 2005).

3.4.1 Dodojování Jestliže mléčný proud ustává, má dojička rukou krátce dojící stroj zatížit. Dodojení musí být plynulé. Rytmickými tahy dojícího stroje velmi dobře vyprázdní vemeno, obdobně jako dojička. Vypínací nebo snímací automatika bez dodojovacího zařízení však neskýtá žádnou jistotu pro dosažení úplného vydojení. Úroveň strojních dodojků závisí nejen na technice, ale i na dojnici. Jestliže je dojení ukončeno, uzavře se ventil na sběrači. V okamžiku je podtlak na vnitřním prostoru návlečky odstraněn a tím se mohou všechny strukové násadce stejnoměrně odejmout. Opětovné krátké otevření ventilu napomůže odsátí zbytkového mléka ze strukových násadců a mléčných trubic (DOLEŽAL, 2005). Dokonalým vydojením podporujeme novou intenzivní tvorbu mléka. Kromě toho poslední množství mléka vyniká vysokou tučností 6 – 8 %.

3.4.2 Ošetření vemena po dojení Ihned p sejmutí dojícího stroje jsou struky ošetřeny povoleným desinfekčním prostředkem, které ochraňují a ošetřují kůži struků i ruce dojiček. Zpoždění tohoto úkonu zvyšuje jeho neúčinnost (DOLEŽAL, 2005). Spektrum působení ošetřujících přípravků je hlavně kvůli mastitidám. Přípravky musí působit rychle a jejich rezidua se nesmí objevit v mléce ( KUBÍČEK, 1995).

3.5 Počet dojení 6

Častější dojení přináší vyšší produkci mléka. V poslední době se v chovatelské praxi můžeme stále častěji setkávat s dojením krav čtyřikrát i vícekrát denně. Nespornou výhodou 29

je vyšší produkce mléka, vyšší efektivita využití krmiva a v neposlední řadě dobrý zdravotní stav a kondice zvířat při minimálním zvýšení nákladů. Z fyziologického hlediska jde jednoduše řečeno o to, že častějším dojením se snižuje tlak v mléčné žláze a tvorba mléka se zrychluje. Krávy s vyšší frekvencí dojení jsou aktivnější, při jímají více sušiny a kromě produkce mléka se zvyšuje i celková produkce bílkovin a tuku v mléce. Vícečetné dojení má významný vliv na zdravotní stav mléčné žlázy a nízký obsah somatických buněk, zejména u vysokoužitkových krav. Častěji dojené krávy dosahují denní užitkovost v průměru 32 kg a nejlepší dojnice 40 až 45 kg mléka. Krávy snášejí vícečetné dojení dobře. Častěji dojené krávy jsou aktivnější také pokud se týká říje, která je výraznější. Zlepšil se rovněž příjem krmiva, krávy jsou čilejší a přijímají více sušiny. Vliv má časté dojení i na stav mléčné žlázy, záněty po otelení nejsou tak časté a mléko produkují v nejvyšší kvalitě. Vícečetné dojení je spojeno s poklesem obsah tuku v mléce. Vícečetné dojení je však spíše experimentální metodou, v našich velkochovech se spíše nepožívá (ANONYM 4, 2008).

3.6 Nesprávné dojení Náchylnost vemene k onemocnění ovlivňuje technika dojení. Hlavním nedostatkem jsou chyby v přípravě mléčné žlázy k dojení. Následkem je neúplné vydojení mléčné žlázy. Dojící stroj není nasazován ihned po skončení přípravy k dojení, ale pozdě, kdy už vypuzovací reflex odezněl. Dochází k poruchám ve spouštění mléka a hrozí nebezpečí vzniku zánětů ze zadržení mléka. Dalším faktorem, který poškozuje mléčnou žlázu je dojení nasucho, tedy předojování. Předojování se může týkat pouze některých čtvrtí vemene nemají-li všechny čtvrtě stejnou kapacitu. Čtvrti s menší kapacitou se dříve vydojí a pak jsou dojeny naprázdno. Mezi rušivé elementy se řadí i podávání krmiva během dojení. Ale podání jadrného krmiva se stává součástí podnětů k vybavení podmíněného reflexu spouštění mléka a působí příznivě.Další nesprávnou technikou je nerovnoměrný režim dne, dojnice, ale vlastně všechny hospodářská zvířata, upřednostňují, nebo spíše vyžadují tzv. denní stereotyp. Každý úkol dne má svůj pravidelný čas. Velmi často se tak záněty mohou vyskytovat po svátcích a víkendech (HEJLÍČEK, 1975).

30

3.7 Ošetření mléka po nadojení Vysoká kvalita mléka je naprosto nezbytná a právě chlazení je jedním z nejúčinnějších a nejefektivnějších způsobů, jak uchovat čerstvost mléka. Od mlékárenství se očekává výroba vysoce kvalitního mléka, které má složení odpovídající požadavkům spotřebitelů. Po nadojení má mléko teplotu kolem 35 °C. Průběh všech chemických procesů závisí na teplotě. Při nižších teplotách probíhají chemické procesy pomaleji a chemický rozklad je pozdržen. Mléko obsahuje některé živiny, které jsou nezbytné pro životní pochody všech živočichů. Zároveň představuje dokonalé prostředí pro růst mikroorganismů – ovšem při teplotě 4 °C se mikroorganismy nemohou množit, a nedochází tak k mikrobiologickému rozkladu mléka. Nejlepším způsobem, jak zabránit množení mikroorganismů a chemickým změnám, je dodržovat hygienu a správné postupy při dojení a rychle zchladit mléko.

3.7.1 Filtrace mléka Filtrace mléka je dnes nejpoužívanějším způsobem čištění mléka. Zabraňuje vnikání cizích částic do mléka, deskového chladiče a chladicí nádrže. Kvalitní filtry představují ideální kombinaci zachytávání usazenin, průtoku a pevnosti za mokra. Výměna filtrů záleží na výrobci, někteří uvádí výměnu po každém dojení. Filtrační zařízení jsou stacionární nebo kontinuální. Filtry mohou být plastové nebo vatové. Zaručuje- li technické vybavení strojního dojení a hygiena získávání mléka jeho čistotu, není nutné mléko čistit. Mléko znečištěné při dojení se čištěním výrazně nezlepší, mikrobiální kontaminace může být po čištění dokonce vyšší ( NOVÁK, 1995).

3.7.2 Chlazení mléka Mléko je ideálním prostředím pro množení mikroorganismů. Ty se mohou ještě zdvojnásobit pokud by se teplota mléka ještě za 20 minut držela na 20 °C. Cílem chlazení mléka je tedy snížení celkového počtu mikroorganismů. Požadavkem je zchladit mléko do 150 minut po nadojení na teplotu 4 až 7 °C.

31

Způsoby chlazení mléka mohou být strojní v chladících nádržích nebo průtokových chladičích. Požadavkem na tyto nádrže je, aby mléko nemrzlo na stěnách. Chladící soustrojí musí být umístěno mimo prostor vlastní mléčnice. Optimální je mít 1 nádrž na jedno dojení. Chlazené mléko se musí míchat, mléko nesmí nikdy zmrznout ( NOVÁK, 1995 ).

3.7.3 Uchovávání mléka Principem je udržení teploty ochlazeného mléka a odvětrání plynů, které se z mléka uvolňují, jako je oxid uhličitý a pachů pohlcených během dojení od krmiva, stáje a ostatních zvířat. Požadavkem je uchování mléka v polootevřených nádobách. Nádoby musí být řešeny tak aby nezhoršovaly kvalitu mléka a udržely příslušnou teplotu. Pozor na míchání vychlazeného a nevychlazeného mléka, to je nežádoucí. Ale pokud už k němu dochází, tak teplota mléka v nádrži nesmí překročit +10 °C (KUBÍČEK, 1995).

Doporučované teploty pro uchování mléka:

Teplota mléka

Doba uchování v hod.

15 °C

4 hodiny

10 °C

12 hodin

4 °C

24 – 48 hodin

3.7.4 Celkový počet mikroorganismů a somatických buněk v mléce Třída Q

1. třída

nestandard

CPM

max. 50 000

max. 100 000

nad 100 000

SB

max. 300 000

max. 400 000

nad 400 000

Údaje se vztahují na objem 1 ml (KUBÍČEK, 1995).

32

3.8 Význam vody Voda tvoří převážnou část těla organismu, je životním prostředím velké části mikroorganismů, rostlin a živočichů. Voda je rozpouštědlem většiny biologicky důležitých látek, umožňuje ionizaci solí, kyselin a zásad. Je hlavním regulátorem osmotického tlaku a významně se podílí na termoregulaci organismu. Zdraví a užitkovost zvířat jsou nerozlučně spjaty s udržením určitého obsahu vody v těle. Proto po zastavení příjmu vody dochází k úhynu již za 5 až 8 dní. Napájení zvířat dostatkem zdravotně nezávadné pitné vody patří mezi základní předpoklady moderního chovu. Nejvýhodnější a nejhygieničtější jsou automatické napáječky, které lze použít pro všechny druhy hospodářských zvířat. Zvláštním způsobem napájení je napájení na pastvinách, nebo tam kde chybí vodovodní zařízení. Nepřípustné je napájení z přirozených vodních toků, jako jsou řeky, rybníky, potoky a tůně. Vyjímkou jsou pouze čisté prameny a horské prameny, jejichž voda je zdravotně nezávadná. Normovanou spotřebou vody pro dojnici je 60 až 80 litrů denně, přičemž 10 až 20 litrů z toho tvoří voda pro očistu vemene. Asi 5 litrů vody z toho je potřeba vody horké. Toto množství se týká pouze jedné dojnice na den, není v tom zahrnuta voda na čištění stáje, desinfekci a podobně. Na jednoho ošetřovatele se počítá asi s 80 litry vody denně.

3.9 Význam výživy

Výživa je základním faktorem v životě zvířat, kterém závisí neustálý růst a zlepšování chovu. Plnohodnotné krmivo je podmínkou úspěšné živočišné výroby. Kromě kvantity je neméně důležitá kvalita krmiva, jejich správná úprava a použití tak, aby bylo dosaženo nejvhodnějšího působení na užitkové vlastnosti. Hygiena výživy se zabývá vztahy výživy a užitkových vlastností, působení na jednotlivé orgány, zvláště ve smyslu zdravotním. V podstatě jde o sledování nevhodného působení krmiv, krmných směsí, jednotlivých doplňků apod., jejich úpravy, konzervace a dávkování na zdraví a odolnost zvířat (KURSA, 1986).

33

Význam výživy narůstá s rozvojem velkochovů, mechanizací a automatizací a rozšiřování výroby kompletních krmných směsí. Úroveň výživy významně působí na produkci, ekonomiku a zdravotní stav, který je podmiňuje. Nedostatky ve výživě dojnic se neprojevují samostatně a specificky jen na kvalitě mléka, vždycky dochází k projevům, které manifestují ve více oblastech projevu dojnice. Obvykle prvé nedostatky se projevují v reprodukci a zhoršení zdravotního stavu dojnice. Pak je ovlivněna produkce a kvalita produktu je ovlivňována nakonec. Toto se týká kvality mléka vyjádřeného poruchou tvorby jednotlivých složek mléka. Pokud se týká poruch zjistitelných senzoricky, což není ve většině případů spojeno s tvorbou složek mléka, je to jiné. Látky, které mohou být i nativní povahy ovlivňují vůni a chuť mléka velmi rychle. Jejich ovlivnění však trvá jenom po dobu jejich přítomnosti, nejedná-li se o látky vykazující toxické účinky. Ty mohou narušit zdravotní stav dojnic, který podle stupně narušení ovlivní i kvalitativní hodnotu mléka (MUDŘÍK, 2001). Vážné zásahy do tvorby mléka způsobuje stálá zásoba glukózy v plazmě - glykémie. Vážnost stavu glukózy je zvyšována skutečností, že glukóza není u přežvýkavců terminálním produktem trávení sacharidů. Glukóza se v organismu dojnice vyrábí z různých prekurzorů činností zvanou glukoneogenéza, která probíhá v játrech. Značná část glukózy jako významného zdroje energie pro organismus se odčerpá na odbourávání nadbytečných a nevyužitelných aminokyselin. I relativní dostatek energie v krmné dávce při překrmování bílkovinami vede k projevu nedostatku energie, respektive k jeho prohlubování. Dá se říci, že výživa může v konečném důsledku ovlivnit fungování celého podniku.

3.9.1 Zásady výživy pro získávání kvalitního mléko

Systém výživy musí respektovat podmínky výrobní oblasti. V chovech s užitkovostí přes 5 000 litrů mléka za laktaci je vhodné volit celoročně vyrovnanou krmnou dávku postavenou na konzervovaných krmivech. V chovech s nižší užitkovostí je možný systém sezónního krmení, jako stabilizační složka dávky se doporučuje přidávat kvalitní konzervovaná krmiva. Nutné je dodržovat zásady diferencované výživy dojnic podle fáze laktace. Obsah živin v krmné dávce musí odpovídat skutečné potřebě dojnice. Doporučuje se používat směsné krmné dávky (TMR) a dojnice krmit tak, aby krmivo bylo k dispozici celých 24 hodin. Dojnice mají ve zvyku vybírat ze začátku ty nejchutnější kousky, a

34

tím mulcem ohazují zbytek, ke kterému se pak nemohou dostat, proto je nutné KD každé 2 hodiny kontrolovat a přihrnovat na zpět. Pro sestavení krmné dávky používáme nutričních hodnot jednotlivých komponentů zjištěných aktuálních hodnot. Dojnice musí mít dostatek zdravotně nezávadné vody v optimální teplotě po celých 24 hodin. Nepoužíváme krmiva obsahující látky jež by mohly ovlivnit senzorickou hodnotu mléka.

Sestavení vyrovnané krmné dávky: · Voda · Energie · Vláknité sacharidy stimulující činnost bachorových mikroorganismů · Nevláknité sacharidy - koncentrované zdroje energie · Proteiny - degradovatelný i nedegradovatelný protein · Esenciální mastné kyseliny · Minerální látky - makroelementy i mikroelementy · Vitamíny 1. množství sušiny v krmné dávce musí souhlasit s chutí dojnice a její ochotou takovéto množství krmné dávky přijmout. 2. Krmná dávka nesmí obsahovat toxické látky ohrožující zdraví dojnice.

4 Choroby mléčné žlázy a struků Onemocnění mléčné žlázy nezpůsobuje pouze ztráty na produkci mléka, nýbrž vede často i k vyřazení zvířat z chovu. Záněty vemene mohou zachvátit celé vemeno(prudké-akutní záněty), polovinu vemene nebo jednotlivé struky. Příčinami mohou být fyzikální vlivy (tepelné-zkrmování namrzlých nebo ojíněných krmiv,nachlazení-průvan-po otelení) Mechanické poškození vemene (kopnutí, bodnutí vidlemi, surové zacházení při dojení, nedostatečné vydojování). Chemické vlivy ( jedovaté látky-různé látky v krmivu, zkažené krmivo, jedovaté látky, které vznikají v těle při poruše látkové výměny), způsobují záněty nebo změnu v mléce. Biologické vlivy a infekce( závady v ustájení, ošetřování a krmení), infekce může nastat přes struky kůží,proudem krví.

35

Plíživé záněty (zvlášť nebezpečné)-zmenšení množství mléka, výkyvy tučnosti, dojnice se tvrdě dojí, jeví při dojení bolestivost, mléko-slabě slaná příchuť a při cezení mléka zůstávají na cedítku vločky, zduření a otok vemene. Léčení: izolace krávy od zdravých a správné ošetřování, vyloučit vodnaté a jadrné krmivo, vydojovat opatrně mléko. Prevence: umytí vemena před dojením čistou vodou, dokonalé vydojení, pravidelné prohlížení vemene, nemocné krávy s úbytkem vemene izolovat, během dojení nezametat a nečistit stáj.

Mastitida Mastitida je zánětlivé onemocnění mléčné žlázy. Chovatelům dobytka způsobuje tato infekce ztráty, které jdou do miliard eur ročně. Bakteriální infekce vemene vede k zánětu a otoku, způsobuje poškození buněk tvořících mléko. Zanícené a oteklé vemeno, to jsou charakteristické znaky onemocnění mastitida. Nejčastějšími původci, léčbě odolávajících stavů, jsou Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae, Streptococcus uberis, escherichia coli. Ztráty jsou tak velké také proto, protože k vysoké produkci vyšlechtěný skot se i při malé nevyváženosti krmné dávky stává náchylný k infekci. Také technologický pokrok, který vede k velkým koncentracím zvířat, dává šíření infekčních agens větší šanci. Když se k tomu přidají ještě chyby v hygieně dojícího zařízení, je na malér s roznesením infekce po celém stádě, zaděláno. Mastitida se stala moderní nemocí se kterou chovatelé dnes a denně bojují pomocí desinfekce, antibiotik,...(HEJLÍČEK, 1975).

4.1 Stájové testy

V případě hygieny mléka se jedná o použití NK testu ( Neuman- Kudělkův test ), kterým chovatel zjistí počet bílých krvinek v mléce. Test odhaluje změny ve složení a vlastnostech mléka z mléčné žlázy postižené zánětem. Jde o zmnožení buněk a změny ve složení a obsahu anorganických solí, což se projevuje změnou pH na zásaditou. Vyšetřované mléko smícháme s testačním roztokem a sledujeme změnu konzistence. Ztráta pufrovací schopnosti a změna reakce pH na zásaditou se projeví změnou barvy na intenzivně červenou. Pokud mléko pochází ze zdravé čtvrtě, tak je barevná reakce slabě růžová nebo slabě oranžová.

36

Pro hodnocení barevné reakce je nutné dodržet poměr objemů mléka a testatčního roztoku. Hlavní část reakce testu odhaluje zmnožení buněk v mléce a to hlavně leukocytů, které jsou projevem obrany organismu na nefyziologické podráždění jako jsou infekce choroboplodnými zárodky nebo mechanické poškození při nesprávném strojním dojení. Ke zmnožení leukocytů může dojít i vlivy fyziologickými , jako jsou zaprahování nebo říje (HEJLÍČEK, 1975). KTM test, neboli kalifornský test mastitidy spočívá v tom, že vzorek mléka s testačním roztokem vytvoří viskózní roztok až rosol, záleží jak dlouho spolu činidlo s mlékem reaguje. Jde o vniknutí reakčního činidla do buněčného jádra a reakce, která nastane donutí imunitní buňky změnit tekuté vlastnosti. Reakce je viditelná okem a na základě změn lze odhadnout počet somatických buněk (REDETZSKY, 2005).

5 Asanace prostředí

Asanace je soubor opatření zahrnující ničení, inaktivaci nebo odstraňování původců nákaz, zejména mikroorganismů, způsobujících přenosné nemoci lidí, zvířat nebo i rostlin. Asanace je významným postupem z hlediska ekonomického. Zabraňuje škodám na zdraví lidí i zvířat. Zahrnuje zneškodňování mikroorganismů- dezinfekci, škodlivého a obtížného hmyzudezinsekci a škodlivých hlodavců a hmyzožravců- deratizaci. Dále zahrnuje dodržování hygieny stájí, hygieny výběhů a pastvin a celkově vytváření takového prostředí, které umožňuje zvířatům dosáhnout maximálního zdraví a užitkovosti a člověku poskytuje zdravé podmínky pro práci. Asanace preventivní se užívá v místech od nákaz prostých, kde ale není vyloučena možnost zavlečení nákazy. Zahrnuje jak desinfekci, dezinsekci a deratizaci, ale i sběr uhynulých zvířat. V neposlední řadě udržování čistoty a pořádku jako součást preventivního komplexu a tvorby životního prostředí. Asanace ohnisková se používá v ohniscích nákaz k likvidaci nebo potlačení původců nákaz. Probíhá ve dvou etapách, jako průběžná a závěrečná (KOLÁŘ, 1986). Desinfekce fyzikální zhrnuje působení vysokých teplot do 100 °C, varu a proudící páry, páry pod tlakem a použití teplot na 300 °C. Desinfekce chemická zahrnuje užití například hydroxidů, kyselin, halogenů a aldehydů, aplikuje se jako prášek, roztok, plyn nebo aerosol. Dezinsekce mechanická zahrnuje udržování čistoty, požití sítí do oken, nebo lepkavých pásů. Dezinsekce fyzikální využívá vysoké teploty ve formě páry a otevřeného ohně, už se

37

spíše nepoužívá. Dezinsekce biologická využívá přirozených nepřátel hmyzu, jako je drůbež nebo ptáci. Tato metoda opět nemá velké uplatnění ve velkochovech. Dezinsekce chemická používá například plyny, jedy, repelenty, je v současné době nejpoužívanější metodou. Deratizace fyzikální je nejstarším způsobem hubení hlodavců za použití pastí, vyplavení vodou. Je však spíše teoretickou možností, očekávaný efekt je velmi malý. Deratizace biologická opět využívá přirozené nepřátele hlodavců, jako je kočka. Deratizace chemická je dnes nejlepší metodou hubení ( KOLÁŘ. 1986).

6 Welfare odchovaná v příznivějších podmínkách,

Skot je jedním z pilířů zemědělství v rozsáhlých oblastech celého světa. Poskytuje mléko, maso, kůži a v některých zemích také tažnou sílu a palivo, a tím podstatně přispívá k lidskému blahobytu. Trávicí soustava tohoto přežvýkavce rozšířila potravní základnu člověka svou schopností přeměnit nestravitelnou vláknitou potravu na bílkoviny určené k lidské spotřebě. Dojnice musí unést dvojí zátěž: produkci velkého množství mléka a zároveň růst dalšího telete v jejím těle. Aby normálně uživila sající tele, stačilo by jí vyprodukovat tři litry mléka denně, ale dojnice špičkových plemen dnes vyrábějí desetkrát více. Tak jako u jiných hospodářských zvířat tedy selektivní šlechtění na vyšší produktivitu spojené s lepšími vědomostmi o výživě a managmentu nutném k zabezpečení této produktivity vedlo ke zvýšené zátěži, které jsou dnes dojnice vystaveny. Dokonce i u tak tradičně výkonného plemene jako je holštýnsko-fríský skot se průměrná mléčná užitkovost za posledních 25 let zvýšila o 23%. Tvorba mléka je energeticky vysoce náročná a moderní dojnice spaluje energii tempem odpovídajícím běžci, který by uběhl maratónskou trať každý den. Nepříznivé důsledky tak intenzivní produkce se odrážejí ve zvyšujícím se výskytu chorob souvisejících s metabolismem jako jsou kulhání a mastitidy, tj. bolestivé záněty vemene. Mastitidou každoročně onemocní v průměru 26% dojnic a kulháním 17%. I když k oběma těmto chorobám mohou přispívat špatné ustájení a chyby v managementu, přesto je nepochybné, že vysoká mléčná produkce hraje také velmi důležitou roli. Jiným dokladem nepříznivých důsledků vysoké mléčné produkce je skutečnost, že mnoho dojnic je vyřazeno ze stáda v poměrně mladém věku. Normálně by se dojnice mohly dožívat až dvaceti let, ale dnes jsou v průměru vyřazovány po čtyřech i méně laktacích.

38

Důvodem je buď nízká užitkovost nebo plodnost, anebo chronické zdravotní problémy. Mnozí veterináři a vědci uznávají, že produktivita dojnic byla vyhnána nad přijatelnou hranici, a jejich welfare je tím vážně narušen.

39

7 Závěr Na závěr bych chtěla uvést, že problematika zoohygieny prvovýroby mléka je základem všech chovů krav s tržní produkcí mléka. Špatná hygienická opatření mohou vést až k zániku zemědělského podniku. Protože chovatelé je podceňují a dostatečně neprovádí kontroly jak dojnic a dojící techniky. Proto je nutné aby se včas předcházelo všem negativním vlivům, které ohrožují zoohygienu ve stáji a v dojírnách. Základním předpokladem pro fungování podniku je člověk, jeho vědomosti a schopnost je využít. Mléko je jednou ze základních složkou výživy lidí, hlavně v mládí, tak ostatních mláďat savců. Je nezbytné aby se dodržovali hygienické opatření a na ty jsem se v této práci snažila poukázat. Myslím, že co se týče dojení a hygienou s ní spojenou, tak české chovy jsou bezproblémové, horší je to však s hygienou mimo dojírny. Většina chovatelů hospodářských zvířat zaostává za moderní dobou. Nutno však podotknout, že nové technologie jsou velmi drahé a perspektiva chovu skotu v ČR je spíše na ústupu. Prvovýroba mléka je velmi nákladná, a často náklady převyšují zisk. Ale pokud se budou dodržovat všechna potřebná opatření, tak se velmi pozitivně odrazí na celkové produkci mléka a tím i na zisku.

40

8 Seznam použité literatury ANONYM 1: De Laval, Praha, 2006, s. 23-65 ANONYM 2: Zařízení a příslušenství mléčných farem, Alfa laval Agri, Praha,2008, s. 15-25 ANONYM 3: Dojící robot (citace on-line),2008 dostupné z http://www.zootechnik.cz/zoodr1.php ANONYM 4: Čekárny dojíren (citace online), dostupné z http://www.farmtec.cz/cz/page_1.htm DOLEŽAL O.: Stále si nejsme jisti, zda naše rutina dojení je optimální? (citace online 2005-02-20) dostupné z www.vuzv.cz HROUZJ., ŠUBRT J.: Obecná zootechnika, MZLU v Brně, s.90- 110 HEJLÍČEK K.: Záněty mléčné žlázy dojnic a opatření proti nim, SVS MZVž, Praha, 1975, s. 11-20 KIC P., NEHASILOVÁ D.: Dojící roboty a jejich vliv na zdravotní stav mléčné žlázy, ÚZPI, Praha, 1997, s.26- 30 KUBÍČEK K., NOVÁK P.: Zoohygienické aspekty dojení krav, VFU v Brně, 1995, s. 9- 40 KURSA J. A KOL. : Zoohygiena a prevence I, MZLU v Brně, 1986, s.16- 38, 46- 52, 102 – 113 LOUDA F.: Základy chovu mléčných plemen skotu, institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, Praha 1994, s. 12- 55 MARVAN, F.: Morfologie hospodářských zvířat. Praha: Brázda, 1992. O´CALLAGHAN : Alfa laval Agri, Praha 1995, s.22- 25 PEŠEK M.: Ošetření, hodnocení jakosti a zpracování mléka na farmě, IVV Ministerstva zemědělství ČR, Praha 1999, s. 14- 22 REDETZSKY R.: jak co nejdříve rozpoznat zánět vemene (online) (citace 2005-02-03), dostupné na www.schaumann.cz/časopis/ ŽIŽLAVSKÝ J. A KOL.: Chov hospodářských zvířat, MZLU v Brně 2005, s.70- 77

41

základech, a aby byla zaměřena výlučně na vymýcení této závažné choroby z populací

42