BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Univerzita Karlova v Praze
Fakulta humanitních studií
Emocionalita dívek při recepci fantazy žánru s upírskou tematikou
Autor práce: Kristýna Zelinková Vedoucí práce: Mgr. Iva Baslarová, Ph.D.
Praha 2015
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 26. 6. 2015
....................................... Podpis
PODĚKOVÁNÍ Ráda bych poděkovala Mgr. Ivě Baslarové Ph.D. za cenné rady, podporu a trpělivost v průběhu realizace práce. Rovněž děkuji rodině, přátelům a příteli za podporu při psaní mé práce. V neposlední řadě děkuji všem zúčastněným informátorkám.
V Praze dne 26. 6. 2015
....................................... Podpis
Obsah 1.
Úvod ..................................................................................................................................................... 5
2.
Dospívání, média a gender ................................................................................................................ 7
2.1.
Dospívání – pubescence ............................................................................................................... 7
2.2.
Masová média, publikum a „fandovstí“ ...................................................................................10
2.3.
Gender a stereotypy.....................................................................................................................13
3.
Fantazy s tesáky ................................................................................................................................15
3.1.
Fantastika, fantazy a paranormální romance ...........................................................................15
3.2.
Vývoj upířích hrdinů ...................................................................................................................18
3.2.1.
Dracula ......................................................................................................................................19
3.2.2.
Upíří deníky ..............................................................................................................................20
3.2.3.
Stmívání ....................................................................................................................................22
3.3. 4.
Z monster superstar ....................................................................................................................23 Láska ...................................................................................................................................................25
4.1.
Přítomná láska ..............................................................................................................................25
4.2.
Láska jako médium komunikace ...............................................................................................28
5.
Výzkumný projekt ............................................................................................................................31
5.1.
Úvod ..............................................................................................................................................31
5.2.
Výzkumný problém, výzkumné otázky ....................................................................................31
5.3.
Výzkumná strategie a technika sběru dat .................................................................................32
5.4.
Výběr vzorku a prostředí výzkumu ...........................................................................................33
5.5.
Analytické postupy.......................................................................................................................34
5.6.
Etika výzkumu ..............................................................................................................................35
6.
Analýza a interpretace získaných dat .............................................................................................36
6.1.
První setkání se žánrem ..............................................................................................................36
6.2.
Důvody sledování ........................................................................................................................37
6.2.1.
Fantazie .....................................................................................................................................37
6.2.2.
Romance ...................................................................................................................................38
6.3.
Upíři ...............................................................................................................................................39
6.3.1.
Líbivé upírství ..........................................................................................................................40
6.3.2.
Herecké obsazení.....................................................................................................................41
6.3.3.
Klasické upírství ......................................................................................................................42
6.4.
Reakce na příběh a jeho zpracování ..........................................................................................43
6.5.
Volba partnera – fantazie vs. realita ..........................................................................................44
7.
Výsledky výzkumu a diskuze ..........................................................................................................46
8.
Závěr ...................................................................................................................................................49
9.
Seznam použité literatury: ...............................................................................................................50
Přílohy .........................................................................................................................................................52
1. Úvod
Médiím se dnes není moţné vyhnout, jsme jimi obklopeni a kaţdý z nás má moţnost zvolit, jaký typ média a jaký ţánr je mu nejbliţší. Ale ať uţ si zvolíme jakýkoliv, má na náš ţivot určitý vliv, ať si jej uvědomujeme nebo ne. Ke zvolení bakalářské práce, která se zaobírá fantazy ţánrem s upírskou tematikou, mě vedla dřívější osobní obliba děl z tohoto ţánru. Pokud se podíváme na filmy, seriály a jejich kniţní předlohy zkoumaného ţánru, zjistíme, ţe pokud bychom odebrali veškeré účinkující nadpřirozeno, zbyde nám vcelku obyčejný a běţný, i kdyţ často velice komplikovaný zamilovaný příběh dvou (případně i tří) lidí, kteří spolu musí čelit všemoţným nástrahám osudu, aby pak nakonec spolu šťastně skončili. Těchto příběhů najdeme v červené knihovně a dívčích románech nepočítaně a jen málokterý z nich vzbudil takové pozdviţení jako příběhy s upířími hrdiny. Proto by se dalo předpokládat, ţe jedním z důvodů tohoto masivního úspěchu jsou právě oni nadpřirození hrdinové a celková fantazy atmosféra jinak vcelku běţných zamilovaných příběhů. Vyvstává tedy otázka, co stojí za touto posedlostí upíry a mánií, které propadly mladé dívky a zralé ţeny (i muţi) po celém světě. Co jim tato díla dávají, proč je sledují? Jakou roli v tom hraje nadpřirozeno? Můţe se snad za oblibou a vysokou sledovaností těchto děl skrývat touha po nesmrtelnosti? Především starší publikum jistě láká představa vyhnout se stárnutí, nemocem a smrti. Nekonečné mládí a s ním spojená krása zase láká téměř všechny bez rozdílu pohlaví a věku. Nebo za úspěchem celého ţánru stojí právě samotné fyzické znaky těchto moderních upířích hrdinů? Pokud se podíváme na popis Edwarda ze Stmívání, očima hlavní hrdinky jej vidíme jako ideál samotné muţské krásy. A pro ztvárnění těchto postav na obrazovce jsou vybíráni herci, kteří jsou obecně povaţováni za vysoce atraktivní. Jen těţko si lze představit, jak by se dnešní slečny bláznivě zamilovaly do Draculy Bély Lugosiho. Fyzická krása je jistě jedním z důvodů, proč se mladé dívky platonicky zamilovávají do postav, které jinak celá staletí v lidech vzbuzovala hrůzu. Lákavá můţe být také právě ta jejich lidská část, která je soucitná, vášnivá, v samotném jádru dobrá. Dívkám se jistě představa romantického dvoření zamlouvá a příslib doslova věčné lásky je v těchto příbězích zásadní. Nebo snad jejich nadpřirozené kvality (např. nadlidská síla, rychlost a další) jsou spouštěčem oblíbenosti? Zajištění bezpečí, 5
ochrana a představa pečujícího a starostlivého partnera jistě dojme nejednu ţenu, nemluvě o dobrodruţství a napětí, které je s bojem za bezpečí spojeno. Cílem práce je zjistit, jaké účinky mají vybraná díla na jejich divačky a fanynky. Jaké funkce plní, jakou emocionalitu v nich vyvolávají? Proč se vlastně na vybranou filmovou ságu a seriál dívají? Teoretická část práce slouţí k zakotvení části praktické. První úsek je věnován změnám v dospívání, které jsou vhledem k následujícímu výzkumu nutné nastínit, jelikoţ výzkumný vzorek byl zvolen z řad pubescentních dívek, které zkoumaný ţánr sledují. Dalšími tématy v tomto úseku se stala média, jejich publikum a z něj vyplývající „fandovství“. V nich lze nalézt obecné informace o účinku médií na publikum. Posledním tématem je gender a stereotypy, které jsou spojeny právě s médii, jelikoţ genderové stereotypy bývají šířeny často právě médii a díla ze zkoumaného ţánru v tomto nepředstavují výjimku. Druhá část teorie je zaměřena na popis samotného ţánru fantazy a díla s upírskou tematikou, která jsou zásadní pro následující výzkum. Pokusila jsem se také nastínit vývoj nadpřirozených hrdinů jako takových, který je jiţ na první pohled význačný. Třetí část se zaobírá láskou. Ta je spojujícím prvkem děl popsaných v druhé části a velkou roli hraje v médiích obecně. Je zde shrnut význam lásky, která sama můţe být povaţována za médium. Nastíněn je zde také pohled na dnešní partnerské vztahy. Pátá a šestá kapitola tvoří praktickou část této bakalářské práce. Je zde popsán metodologický postup, jaký jsem pouţila při tvorbě výzkumu. Dále analyzuji a interpretuji získaná data, která následně shrnuji ve výsledcích výzkumu. Diskuze poslouţila jako místo pro sebekritiku a návrh moţného pokračování provedeného výzkumu.
6
2. Dospívání, média a gender 2.1.
Dospívání – pubescence
Období dospívání je přechodným obdobím mezi dětstvím a dospělostí a časově je ohraničeno 11. – 20. rokem ţivota. Toto věkové vymezení je pouze orientační, proces dospívání má u kaţdého jedince jinou délku trvání, stejně tak se můţe jeho počátek i konec objevit dříve nebo později. Dívky ve většině případů dospívají fyzicky i psychicky rychleji neţ chlapci. Dospívající zaujímají ve společnosti nestabilní pozici, jiţ nejsou součástí světa dětství a zároveň nejsou ještě dospělými. Postupně přecházejí od výchovy k sebevýchově. Rozhodování postupně přechází z druhé osoby na samotného dospívajícího. Marie Vágnerová toto vývojové období dělí na dvě fáze: 1. Raná adolescence (11 – 15 let), označována téţ jako pubescence. Pubescence
je
charakteristická
komplexní
proměnou
všech
sloţek
osobnosti.
Nejnápadnější jsou především fyzické změny, které jsou markantní a jsou spjaty s pohlavním dozráváním, tzv. pubertou. V závislosti na fyzických změnách dochází také ke změnám psychickým, a to především ke korekci sebepojetí. (Vágnerová, 2000,str. 209) 2. Pozdní adolescence (15 – 20 let) je biologicky vymezena konečným
pohlavním dozráním. V tomto období dochází k navazování vyzrálejších partnerských vztahů a tedy i k prvnímu sexuálnímu styku. Dominancí tohoto období jsou změny v psychické a sociální oblasti, dotváří se osobnost a sociální pozice dospívajícího. Tato fáze je typická hledáním a rozvojem vlastní identity, projevuje se větší snahou o sebepoznání, coţ se uskutečňuje v rámci skupiny vrstevníků, která poskytuje prostor pro sebevymezení. Hlavním sociálním mezníkem v tomto období je dosaţení plnoletosti. (Vágnerová, 2000, str. 253) Vývojové změny se všeobecně dají rozdělit na fyzické, emocionální, kognitivní a sociální, v konečném důsledku jsou ale samozřejmě vzájemně provázány. Fyzické změny Činitelem, který uvádí dítě do období adolescence, je podle většiny odborníků hormonální změna, která začíná jiţ kolem osmého roku ţivota. Konkrétní a viditelné změny vzhledu a tělesných proporcí se objevují aţ kolem jedenáctého roku ţivota. 7
Dívky dospívají v průměru dříve neţ chlapci. Vedle rozvoje sekundárních a primárních znaků je pro období pubescence charakteristický zrychlený růst, kdy se fyzické změny, a s nimi spojená změna vzhledu, stávají důleţitou součástí identity. Tělesná atraktivita je součástí sebehodnocení pubescenta a má svou sociální hodnotu. Subjektivní význam zevnějšku vzrůstá, pubescent se více zaměřuje nejen na vlastní tělo, ale také na oblečení a celkovou úpravu svého vzhledu. Tím kvůli sociokulturním stereotypům, které kladou důraz spíše na ţenskou neţ muţskou krásu, trpí více dívky. (Vágnerová, 2000, str. 213) Emocionální změny Raná adolescence je typická markantní emocionální labilitou. Emoční reakce pubescentů jsou ve srovnání s dřívějšími projevy značně nestabilní. Jejich citové proţitky jsou krátkodobé, intenzivní a proměnlivé. Osobnost dospívajícího jedince se vyznačuje sklony k impulzivnímu jednání s nedostatkem sebeovládání. Setkáváme se také s emočním egocentrismem, kdy je pubescent přesvědčen, ţe nikdo nemá tak intenzivní proţitky jako on sám, zároveň se objevuje nechuť projevovat své city navenek. Nestabilita tohoto období, nejistota a kritické reakce mají za následek sklony k navozování negativních emocí. Častou obrannou reakcí v období dospívání je únik do fantazie. (Vágnerová, 2000, str. 214-216) Kognitivní změny Hlavní rozdíl mezi uvaţováním dítěte a dospívajícího je ten, ţe v dětství se projevuje snaha o poznání a pochopení světa takového, jaký je, kdeţto u dospívajícího roste potřeba a schopnost přemýšlet nad tím, jaký by svět mohl (nebo měl) být. Myšlenková autonomie a nástup abstraktního myšlení můţe u pubescenta způsobit nárůst jiţ tak zvýšené nejistoty. Mezi typické znaky způsobu myšlení pubescenta patří: a) Uvaţování o existenci mnoha různých moţností – bere v úvahu nejen skutečnost, ale i další reálné či imaginární moţnosti. Vidí a uvaţuje i nad jinými variantami skutečnosti, čímţ se zvyšuje jeho kritičnost. b) Systematičtější uvaţování - objevuje se deduktivní způsob myšlení, systematická strategie řešení dané hypotézy a schopnost uvaţovat i o neexistujících variantách řešení problémů a situací. 8
c) Experimentování s vlastními úvahami - kombinační schopnost a integrace úvah do jednoho celku, objevuje se jiţ zmíněný abstraktní a hypotetický způsob uvaţování. S rozvojem těchto znaků myšlení bývá pro pubescenta typický pocit všemocnosti. Zásadní je také vznik kritiky, ať uţ okolí nebo sebe sama, radikálnosti a nekompromisnosti, které vyplývají z nejistoty a slouţí jako obrana proti nejasnosti a mnohoznačnosti objevovaného světa a ţivota. (Vágnerová, 2000, str. 216-218) Pubescent jiţ dokáţe v jasných krocích uvaţovat o budoucnosti, s čímţ souvisí také potřeba rozvoje nové identity a seberealizace pro tento nově objevený svět. (Vágnerová, 2000, str. 219, 222) Pubescent také objevuje introspekci jako nový způsob sebepoznání. Uvaţuje tak nad vlastními pocity, proţitky a myšlenkami. Na důleţitosti nabývá fantazijní představa sebe sama, představa ideálního já, která je sice konkrétní, ale rozhodně ne neměnná. (Vágnerová, 2000, str. 224, 226) Sociální změny Díky nově zrozené kritice pubescent odmítá podřízenou roli, začíná revoltovat proti nadřazenosti rodičů nebo učitelů. Autoritu jiţ slepě neakceptuje, přemýšlí o jejích názorech a rozhodnutích. Obecně se v dospívání zvyšuje význam a vliv vrstevníků a kamarádů. Pubescent rád srovnává a polemizuje s ostatními („Ona může tohle, oni mu dovolili tamto, tak proč já nesmím!“).(Vágnerová, 2000, str. 229230) Velký význam tedy hrají normy stanovené vrstevníky, kdy se pubescent alespoň navenek distancuje od hodnot své rodiny. Emancipace od rodiny neznamená zrušení citové vazby k ní. Vazba se pouze transformuje na symbolickou rovinu, kdy nastupuje místo infantilní závislosti zralejší a vyrovnanější pocit jistoty a bezpečí. To samozřejmě nevylučuje konflikty na obou stranách.(Vágnerová, 2000, str. 232, 239) Zásadní je v tomto období potřeba přátelství. Mít moţnost s někým sdílet své pocity a myšlenky má za následek i objev pocitů a myšlenek toho druhého. Základní charakteristikou přítele je důvěrnost a výlučnost. Pubescent jiţ také začíná experimentovat s partnerskými vztahy, svou sexuální rolí a prvními láskami. Ty mohou být následkem nejen platonické zamilovanosti a fascinací milovanou bytostí, ale také tlakem vrstevníků a jejich norem. (Vágnerová, 2000, str. 249-250) Joshua Meyrowitz ve své knize Všude a nikde: Vliv elektronických médií na sociální chování (2006) nastiňuje změnu mezi dítětem a dospělým v posledních několika desetiletích. Dle jeho slov se „dětství jako chráněné a hájené období života zcela vytratilo.“. (Meyrowitz, 2006, str. 187) Jazyk, témata rozhovoru, styl oblékání, 9
celkový vzhled, koníčky a chování dětí se čím dál tím více přibliţují světu dospělých. Tzv. homogenizace oblečení, kdy dětské oděvy vypadají jen jako zmenšenina dospělého, je asi nejviditelnějším znakem těchto změn. Dalším jsou jazyk a chování. Děti brzy přebírají mluvu a gesta dospělých - včetně sprostých slov a „dospěláckých“ frází. Tabuizovaná témata jako sex, drogy, alkohol, potraty a sebevraţdy se jiţ staly součástí normálního rozhovoru, a to nejen jako preventivní promluva dospělých k dětem, ale i jako řešení problémů, které se jich váţně dotýkají. (Meyrowitz, 2006, str. 188)
2.2.
Masová média, publikum a „fandovstí“
Masová média slouţí celospolečenské komunikaci, „komunikaci mezi jedním výchozím bodem a blíže neurčeným, leč vysokým počtem bodů cílových“. (Jirák, Köpplová, 2003, str. 21) Na rozdíl od jiných druhů komunikace, masová komunikace staví jednoho účastníka do role vysílatele a druhého do role příjemce. Příjemcem jest anonymní „masa“, tedy početná skupina lidí, kteří se navzájem neznají. Ta dala těmto médiím označení masová. (Jirák, Köpplová, 2003, str. 21) Masová média patří k prostředkům masové komunikace, při níţ dochází k rozšiřování a sdělování informací a symbolických obsahů. Nejtypičtějšími prostředky masové komunikace jsou především rozhlasové a televizní vysílání, periodický tisk, film a internet. Ten obsahuje ekvivalenty „tradičních“ médií v kyberprostoru, např. zpravodajské portály, uţivatelské a individuální příspěvky (YouTube, blogy) a sociální sítě. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 21) V současnosti jsou to právě média, která nejčastěji vyplňují náš volný čas. Zajišťují nám pobavení, rozptýlení a zahnání nudy, nabízí napětí, adrenalin a oslabují sociální napětí. Jirák a Köpplová v knize Média a společnost (2003, str. 151) prezentují základní druhy účinků médií. Zásadní funkcí médií je funkce socializační a sociální. Média pomáhají při tvorbě konsenzu a při nastolování hierarchie hodnot. Poskytují vzory a ideály, můţou ale také odrazovat od určitého jednání. Média tedy patří k jednomu z faktorů, který pomáhá utvářet ţivot jednotlivce a celé společnosti. Mohou mít poznávací účinky, citové účinky, mohou vyvolat fyziologické reakce nebo působit přímo na chování členů publika. Média mohou také svými obsahy formovat názory, postoje a přesvědčení příjemců. V tomto smyslu média nejčastěji posilují jiţ existující postoje, mohou ale také postoje vytvářet a pozměňovat. (Jirák, Köpplová, 2003). 10
U výčtu účinků médií nesmíme zapomenout na jejich vliv na dospívající jedince, kteří jsou na informace a vlivy okolí nadprůměrně citliví. Řada studií, novějších i starších, se na toto téma zaměřila (Brown, 1976; Carlsson a von Felitzen, 1998; Buckinghma, 2002; Livingstone, 2002. In McQuail, 2009, str. 500, 501) a jako neţádoucí účinky médií na tuto věkovou kategorii ve shodě uvádějí: - vzrůstající sociální izolace; - méně času a pozornosti pro domácí úkoly; - méně času na pohyb; - podrývání rodičovské autority; - předčasné sexuální znalosti; - přehnaná starostlivost o vlastní vzhled a rozvoj poruch příjmu potravy; - sklony k depresím. Mezi prospěšné účinky připisované médiím patří dle výsledků studií: - poskytnutí základny pro sociální interakce; - získávání vědomostí o světě; - rozvoj představivosti; - pomoc při formování identity; - učení se společenským postojům a chování Dle Moniky Duškové a Zdeňky Vykoukalové patří mezi nejdůleţitější potřeby, které u dětí uspokojuje sledování televize, zábava (někdo je baví, nemusí být aktivní), uvolnění od reality (únik do fantazie), vzdělání se, zisk nových informací (chování, oblečení, jazyk) a určitá zvyková jistota. Televize můţe představovat také náhradního společníka nebo naopak záminku k setkání se s jinými lidmi. (Dušková, Vykoukalová in Smékal, Lacinová, Kukla (eds.), 2004, str. 189) Velkou disciplínou, kterou se také zabývá teorie masové komunikace, je studium publika, tedy příjemců masového sdělení. Jedná se o příjemce nějakého komunikačního obsahu, přesto má ale mediální publikum mnoho specifik, která ho od toho klasického známého publika výrazně odlišují. Denis McQuail tato specifika shrnul do pěti bodů. Masové publikum je početné, rozptýlené, anonymní, heterogenní, neorganizované a neschopné samostatné akce. (McQuail, 2009, str. 416) Těmito specifiky je masové publikum odlišováno od jiných sociálních skupin a
11
společností, jak je definuje sociologie a to i přesto, ţe v sobě tyto skupiny můţe zahrnovat (fankluby jednotlivých pořadů atd.). Ony fankluby nazývá McQuail „fandovstvím“. (McQuail, 2009, str. 457) Fandovství nebývá spontánní, ale naopak dobře zorganizované a často manipulované médii. Můţe se buď týkat nějaké osobnosti (celebrity), určitého pořadu (film, seriál), druhu pořadů (typ hudby, filmový ţánr) nebo i samotného typu média (filmový fanoušek). Nejsilnější fandovství je zaměřeno především na určité mediální osobnosti, jelikoţ obsahuje silnou citovou investici. Stejný případ nastává v případě oblíbené seriálové nebo filmové postavy, kdy se náklonnost k ní můţe lehce zaměnit za náklonnost k jejímu hereckému představiteli a můţe tak dojít k zamlţení rozdílu mezi fikcí a realitou. Fandovství je především kolektivní záleţitost. Komunita fanoušků má povědomí o stejném zájmu, zapojuje se i do sekundárních aktivit (tvorba blogů, videí…). Fanoušci se sdruţují (dnes nejčastěji sociální sítě a diskuzní fóra) a dávají najevo svou náleţitost ke svému „klubu“ (vzhled, oblečení). Jako příklad zde mohu uvést fanouškovskou základnu ságy Stmívání, která se nazývá „Twihard“. Ta se navíc byla schopna rozdělit na několik táborů, z nichţ nejznámější byly „Team Edward“ a „Team Jacob“ dle preference jedné či druhé postavy této ságy. Přestoţe se většina lidí od účinků masových médií snaţí distancovat a neuznává je, jejich vliv na náš ţivot je obrovský. Jan Jirák s Barbarou Köpplovou dokonce ve své knize hovoří o formování tzv. difuzního (všudypřítomného) publika. Publikum je v současné době prakticky neustále vystavováno mediální nabídce a nelze jí uniknout. Média se tedy stala tak nepostradatelnou součástí kaţdodenního ţivota, ţe si jen málokdo z nás dokáţe ţivot bez nich představit. (Jirák, Köpplová, 2003, str. 93) Média se stala také důleţitým nástrojem socializace. (Jirák, Köpplová, 2009) Člověk má skrze nabízené vzory a informace moţnost orientovat se ve světě. Především děti a dospívající skrze média dostávají návody, jak se chovat, jak řešit konflikty a stres, dále ukázky genderových rolí, názorné příklady námluv a mnohé další (Dušková, Vykoukalová in Smékal, Lacinová, Kukla (eds.), 2004, str. 189). Málokdy si však uvědomíme, ţe konzumujeme pouze zprostředkovanou realitu, která je konstruována právě médii. Takzvaná mediální realita je tedy povaţována za zvláštní typ sociální konstrukce reality. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 290) Vztah médií 12
a reality je jednou z nejdiskutovanějších otázek mediálních studií. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 286) Dochází k neustálé konfrontaci mediální a sociální skutečnosti, v níţ je člověk zakotven a na základě jejíchţ pravidel hodnotí okolí a přizpůsobuje své chování a jednání. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 286) Většina představ, které máme o světě, pochází z médií, jsou totiţ mocným činitelem konstruování reality. Podstatným způsobem se tak podílejí na utváření kulturního symbolického prostředí, formují naše sociální ţivoty. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 287) „Média nabízejí množství neustále se opakujících interpretací našeho života, informují nás o hodnotách, postojích a názorech, které jsou – nebo se díky mediální komunikaci zdají být – sdílené s ostatními.“ (Jirák, Köpplová, 2009, str. 300)
2.3.
Gender a stereotypy
Jedno z nejzákladnějších vymezení jedince ve společnosti je dáno našimi biologickými dispozicemi a vyplývá z anatomických odlišností našeho pohlaví. „Lidské pohlaví jako biologická danost slouží jako základ, na němž lidé konstruují společenskou kategorii zvanou gender (maskulinitu či feminitu).“. (Renzetti, Curran, 2003, str. 21) Jedná se o jakási očekávání toho, jak by se měli správná ţena a správný muţ chovat. Rozdíly dané pohlavím jsou v podstatě neměnné, nezávislé na prostoru a čase, kdeţto společenské role muţů a ţen se v čase vyvíjejí a jsou determinovány kulturou. Normy ţenství (feminity) a muţství (maskulinity) jsou zakotveny ve společenských institucích, jako jsou hospodářství, politický systém, vzdělávací systém, náboţenství nebo rodinné uspořádání. Hovoříme pak o pohlavněgenderovém systému společnosti. (Renzetti, Curran, 2003, str. 22) Ke konstruování genderu dochází prvotně ve fázi, kdy si uvědomujeme svou identitu jako muţ nebo ţena. Jiţ od narození jsou jasně viditelné rozdíly mezi chlapcem a dívkou. S dívkami je spojena růţová barva a panenky, s chlapci naopak barva modrá a autíčka. U chlapců je důleţitá nezávislost, schopnost řešit problémy a ovládat své emoce, asertivita a zvídavost, soutěţivost a technická zdatnost. K dívkám naopak patří závislost, pasivita, citová zaloţenost a domáckost. Dívky a chlapci tuto skutečnost přijímají a podporují její přijetí ve vzájemném kolektivním jednání. (Curran, Renzetti, 2003, str. 40, 108, 121-122)
13
Dospívání je důleţitou částí v celkovém vývoji jedince. Právě v této době se chlapci a dívky nechávají ovlivňovat kolektivem vrstevníků a utuţují tak své sociální a genderové role. Chlapci jsou výrazně formováni sportem – správný muţ je nadaný sportovec, otylý nesportovec se stává outsiderem. Pro chlapce představuje sport zdroj docenění. U dívek se naopak příliš velká sportovní kondice povaţuje za málo ţenskou. Dívky mají být zaměřené na svůj vzhled a tělesnou přitaţlivost, která je zdrojem jejich prestiţe. V sexualitě panují pravidla, ţe dívka by měla být pasivní, znalá, ale ne vyzývavá. U chlapců se naopak očekává aktivita a iniciativa v sexuálních vztazích. (Curran, Renzetti, 2003, str. 140) Vzorce a chování, které jsou jednotlivým pohlavím přisuzovány společností, jsou většinou vytvářeny na základě obecných popisů a nikoliv na základě přesné charakteristiky jedince. Tyto představy pak předávají zjednodušující popisy, které nazýváme genderové stereotypy. (Renzetti, Curran 2003, str. 40) Genderové stereotypy můţeme zjednodušeně vnímat jako znaky charakterizující, co je „ryze muţské“ a co „ryze ţenské“. Je to právě společnost, ve které kaţdý jedinec prochází procesem genderové socializace a která mu od nejútlejšího věku předkládá vzorce chování typické pro roli muţe a roli ţeny. Značný podíl na akceptaci genderových stereotypů mají rodiče. Jiţ zmíněným samotným výběrem hraček, výchovnými metodami a přístupem k dítěti lze identifikovat rozdíly vůči dětem odlišného pohlaví. Stereotypům se nevyhýbají ani dětské kníţky, pohádky nebo reklamy. Kromě rodičů jsou tedy za významného šiřitele genderových stereotypů povaţována média. Jirák s Köpplovou (2009, str. 299) definují stereotyp jako „sociální klasifikaci určitých skupin a jejich reprezentace pomocí zjednodušujících, zobecňujících znaků, jež výslovně (explicitně) nebo nevýslovně (implicitně) představují soubor hodnot, soudů a předpokladů týkajících se chování skupin, jejich vlastností, minulosti a vývoje.“ Média svými reprezentacemi ţenství a muţství mohou diferenciaci v pohlavně-genderovém systému podporovat. Stereotypy jsou tedy významným nástrojem ideologické konstrukce reality. Objevuje se ale názor, ţe ve svých reprezentacích pouze odráţejí a předkládají společnosti to, co ona očekává nebo vyţaduje. „Tento názor je znám jako hypotéza zrcadlení a tvrdí, že obsah médií zrcadlí chování a vztahy, hodnoty a normy, které ve společnosti převládají.“. (Renzetti, Curran 2003, str. 182) Nejde však jen o pasivní kopírování kultury ze strany médií, ale také o její aktivní vytváření. (Curran, Renzetti, 2003, str. 182) 14
3.
Fantazy s tesáky
3.1.
Fantastika, fantazy a paranormální romance
V širším slova smyslu lze za fantastiku označit veškerá díla, která nejsou realistická. V uţším slova smyslu se jedná, kromě tří hlavních pilířů tohoto ţánru, o volně pojatou fantastiku – tím jsou myšleny mystické a okultní příběhy. „Pojem fantastična se tedy vymezuje vůči pojmům skutečného a pomyslného.“ (Todorov, 2010, str. 26) Vývoj fantastiky do současné podoby je přirozeným projevem lidské mysli a fantazie. Vţdy zde byly přítomny mýty a legendy – pro lidskou společnost a psychiku jsou klíčové a mají nezastupitelnou roli. Mimo to, ţe lidé v mýtech a legendách hledali spravedlnost a touhu po vítězství dobra nad zlem, měli v nich objasněn i chod světa. I nám dnes naše fantazie dává pocit úplnosti světa. Naše mysl potřebuje podobné stimuly, obdobné uvolnění od přímých vazeb se skutečností. „Ve fantastických textech autor líčí události, jež se v životě nemohou přihodit, držíme-li se běžných znalostí každé doby o tom, co se může, či nemůže stát.“ (Todorov, 2010, str. 33) Fantastika, jak bylo řečeno výše, se dnes dá rozdělit do tří hlavních kategorií, přičemţ kaţdá je pokládána za samostatný ţánr: horor, fantazy a science fiction. Horor Z anglického horror - hrůza, zděšení. Souvisí s termínem gotický (černý) román, krvavý román; frenetická literatura (podle frénétique, zběsilý, hřmotný), makabrózní literatura (z anglického macabre = hrůzostrašný). Definice: Ţánr populární literatury zaměřený na vyvolávání pocitů hrůzy, strachu a napětí. (Mocná et al., 2004, str. 253) Horor není definován strukturně, ale z hlediska estetického jako silně emotivní příběh. Tradiční horor vyuţívá místa mimo moderní svět – opuštěná místa, kláštery, ruiny, staré zámky, hřbitovy, osamělé domy… Častými motivy bývá rozpad/degradace, mutace, metamorfóza, schizofrenie, nevydařený experiment, okultismus, objevují se i masové vraţdy, zločin… Kalkuluje se strachem z neznáma, tajemstvím; mívá šokující zakončení. 15
Science Fiction Z anglického science – věda; fiction – próza, beletrie. Český ekvivalent zní vědeckofantastická literatura (i kdyţ anglické označení u nás jiţ zdomácnělo). Často se u nás pouţívá téţ zkratka sci-fi, i kdyţ v zahraničí se jedná o hanlivé označení pro podřadnou produkci tohoto ţánru. Definice: Ţánr fantastické literatury zobrazující hypotetický svět, zkonstruovaný s vyuţitím vědecko-technických paradigmat. (Mocná et al., 2004, str. 621) Zaměřuje se na techniku, vývoj, racionálnost a vzniká jako reakce na rozvoj technické civilizace, reflektuje nadšení z nových perspektiv, pojednává o vývoji moderní techniky. Děj bývá racionálně vysvětlitelný na základně platných přírodních zákonů a za jistých okolností by byl i uskutečnitelný. Jako téma si bere potenciál lidské civilizace – často je posunut časově (situován je nejčasněji do blízké budoucnosti) nebo prostorově (děj se odehrává na jiné planetě, v jiné dimenzi…).
Fantazy Podstatnou sloţkou fantazy je často nevysvětlitelný, nadpřirozený úkaz nebo přímo projev magie – touto iracionalitou rekvizit se liší od science fiction. Definice: Populární ţánr iracionální fantastiky s tematickými zdroji v mýtu a středověké romanci. (Mocná et al., 2004, str. 187) Tvoří tedy protipól k science fiction, i kdyţ mají mnohé styčné body. Rozlišují se na základě motivů a východisek: fantazy se soustředí na citovost, pohádkovost, magii a mystiku. Mnohá díla (pomineme-li některé soudobé knihy, vydávané narychlo v rámci moderních „kultů“, spojených vţdy v určitém období s určitým typem literárních postav, které získávají značně na oblibě, např. právě v této práci vyzdvihovaní upíři) mají vysokou uměleckou hodnotu. Ačkoli bývá často značně rozšířený názor, ţe fantazy je četbou pro děti, není to pravda, neboť některá díla hluboce zasahují do filosofie a jejich koncept detailně probírá například náboţenské krize, které můţeme chápat analogicky k současnému dění ve světě. Celkově můţeme v mnohých imaginárních světech rozpoznat značný vliv, ať uţ pozitivní nebo negativní, našeho světa. Fantazy trend dnešní doby má původ z větší části v literatuře. Filmu nelze upřít, ţe dostal tento okrajový ţánr beletrie opět do popředí zájmu širší veřejnosti. Po odvysílání trilogie Pán prstenůvzrostl enormním způsobem zájem o fantastickou literaturu v celosvětovém měřítku. Dalším fenoménem byl především pro děti (ale 16
nejen pro ně) Harry Potter a od něj jiţ nebylo daleko (alespoň pro dívky) ke Stmívání a dále i Upířím deníkům. Ačkoli první kniţní předloha Upířích deníků vyšla jiţ v roce 1991, nedosáhla takové popularity jako sága Smívání. Zpracování Upířích deníků do seriálové podoby vděčí za svůj vznik právě úspěchu knih a především filmů ságy Stmívání.
Fantazy pro dívky Zajímavý úkaz, který se hojně objevuje v posledních několika letech, je kombinace dívčího románu s fantazy prvky. Fantazy dívčí romány fungují v zásadě na podobném principu jako běţné dívčí romány s tím rozdílem, ţe mohou být umístěny do imaginárního světa nebo do našeho světa s nadpřirozenými prvky.Romantická fantazy neboli paranormální romance je fantazy se silnými, dějotvornými, milostnými prvky. Vypráví milostný příběh, kdy jedním (i oběma) z partnerů je nadpřirozená bytost (upír, vlkodlak…). Hrdinka je většinou outsider, který v sobě objeví netušené nadpřirozené schopnosti (případně je má uţ od narození a je „jiná“ neţ ostatní). Bojuje se zlem, díky nově nabitým schopnostem a hrdinským činům často získá popularitu a především vysněného hrdinu, kterým bývá takřka vţdy nadpřirozená bytost (duch, upír, vlkodlak, padlý anděl). Fenomenálním úspěchem v tomto ţánru se stal televizní seriál Buffy, přemoţitelka upírů (Buffy, the vampire slayer), vysílaný v letech 1997-2003. Hrdinka, středoškolačka Buffy, je Přemoţitelka vyvolená Osudem, aby bojovala proti silám Zla. Je obdařena abnormální fyzickou silou, uzdravovacími schopnostmi a darem předpovídání budoucnosti. Milostnou zápletku tvoří její osudový a nenaplněný vztah s upírem Angelem, kterému se povede získat zpět svoji duši a napraví se. Angel, jakoţto postava mezi diváky moţná i oblíbenější neţ samotná Buffy, získal v roce 1999 vlastní seriál, který pokračoval aţ do roku 2004. Odlišné hrdinky představuje sága Stmívání a Upíří deníky. Hlavní důraz je kladen na hrdinčin milostný ţivot, který je komplikovaný především samotným objektem její touhy. V počátcích příběhu není hrdinkou v tom pravém slova smyslu, boj a síla jsou spojeny především s muţskými postavami těchto děl. Upíří deníky vypráví příběh středoškolačky Eleny. Její postava v seriálu je značně odlišná od té kniţní. V knize je dívkou, po níţ chlapci touţí a dívky se jí chtějí podobat. Seriálová Elena tolik populární není, je pronásledována tragickou smrtí svých rodičů a starostí 17
o mladšího bratra. Poté se zjevuje krásný a tajemný Stefan, kterého stíhá temná minulost i vědomí, ţe jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro kaţdého, ke komu se Stefan přiblíţí. Elena si brzy uvědomuje, ţe se ocitla mezi dvěma bratry – a ve velkém nebezpečí. Především milostný trojúhelník mezi Stefanem, Elenou a Damonem je hlavní hnací silou obou zpracování tohoto příběhu. Základní zápletka čtyřdílné série Stmívání americké autorky Stephenie Meyerové je také jednoduchá – sedmnáctiletá Bella Swan se přestěhuje do deštivého regionu Washington za svým otcem a v nové škole se zamiluje do Edwarda, který je, jak se posléze ukáţe, upír a kromě toho, ţe ji miluje, ho přitahuje chuť její krve a musí neustále potlačovat svou přirozenou touhu po ní. Bella, přestoţe působí jako outsider (je nespolečenská a fyzicky neohrabaná), získá v nové škole obrovskou popularitu (především u chlapců) a zjistí, ţe je zároveň výjimečná – je imunní vůči některým nadpřirozeným schopnostem upírů, lépe řečeno, její mozek a mysl jsou imunní. Přesto aţ do čtvrtého dílu, kdy se mění v upírku, zůstává oproti svému upířímu kolektivu poměrně slabá a pasivní. V příběhu se opět objeví milostný trojúhelník (tentokrát upír - dívka – vlkodlak) a Bella musí svou lásku hájit nejen proti „zlým“ upírům, ale i proti vlkodlakům. I díky tomuto spojení fantazy s tak populárním a masovým ţánrem, jakým je červená knihovna, je moţné prohlásit, ţe fantazy si získala oblibu mimo rámec svých obvyklých fanoušků a stala se součástí mainstreamu.
3.2.
Vývoj upířích hrdinů
Upíři snad nikdy nebyli více ţádaní neţ v posledních několika letech. Internet je plný článků, komentářů a dalších příspěvků o touze se s upírem setkat, případně také návodů, jak se jím stát. Za tak obrovský zájem vděčí upír především spisovatelce Stephanii Meyerové, která v podstatě tuto hysterii odstartovala, kdyţ vytvořila svět Stmívání. Příběh je postaven kolem klanu (nebo spíš rodiny) „hodných“ upírů, kteří neloví lidi, nýbrţ ţijí jako tzv. „vegetariáni“, coţ znamená, ţe se ţiví krví zvířat. Jsou nadpozemsky krásní a mají lepší charakter neţ kdejaký zastupitel lidské rasy. Upír, který nechce zabíjet lidi, odpírá si svou vlastní přirozenost šelmy, takový je dnešní trend v západní kultuře. Je hodný, schopný citu a lásky, ochotný obětovat se pro lidi, které miluje. Dnešní upír by se dal spíše nazvat člověkem se všemi jeho radostmi i strastmi, které k tomu patří, s tím rozdílem, ţe má trochu jinou stravu a schopnosti neţ obyčejný smrtelník. Miluje i nenávidí, pečuje o své blízké, upírem je aţ na druhém místě. 18
Edward Cullen, Stefan Salvatore a Damon Salvatore jsou dnes v západní kultuře velmi populární upíři. A dvě hlavní vlastnosti jsou jim společné - jsou velmi přitaţliví a jsou schopni citu. Nelze tvrdit, ţe dnes nenajdeme v západní kultuře ošklivého, zlého či hrůzostrašného upíra, ti tu budou vţdy, jelikoţ se jedná o oblíbenou hororovou postavu (například ve filmech Blade), avšak je moţné sledovat změnu od odpudivého strašidla k přitaţlivým, touhu vzbuzujícím upírům s lidskou (nebo spíše dokonale andělskou) tváří. Dnešní upír často zatracuje sám sebe, vnímá sebe samého jako prokletého - Edward ze ságy Stmívání věří, ţe přeměnou v upíra přišel o duši, další trýzněný svým osudemje Stefan ze seriálu Upíří deníky. Oba zmiňovaní mají za sebou temnou minulost, kdy nějaký čas vraţdili a ţivili se lidskou krví. I kdyţ Edward si vybíral a (díky své schopnosti číst v mysli) zabíjel pouze zločince, oba se za tyto činy, které by jim jako upírům měly být vlastní, odsuzují. (V příloze na konci práce se pro představu v případě zájmu nalézají fotografie jednotlivých postav a jejich hereckých představitelů, na které se zaměřují následující podkapitoly.)
3.2.1.
Dracula
Dracula(1897) anglického spisovatele Brama Stokera, je povaţován za klasické a pro téma upíra klíčové dílo. Kdyţ se řekne slovo „upír“, nejčastěji si lidé vybaví právě Draculu. Dočkal se mnoha filmových adaptací a knih tematicky orientovaných kolem jeho postavy nebo příběhu. Pokud nepočítáme německý němý film z roku 1922 „Nosferatu, eine Symphonie des Grauens“ (česky „Nosferatu, symfonie hrůzy“ nebo pouze „Upír Nosferatu“), který kvůli autorským právům změnil několik skutečností a pak byl také zakázán, byl prvním filmovým zpracováním Stokerova románu film Dracula z roku 1931. Vhlavní roli se zde představil herec Bela Lugosi, který se tak stal jakýmsi vzorem pro všechny pozdější zfilmované Draculy a klasické upíry obecně. Hrabě Dracula je několik století starý upír, který se ţiví lidskou krví. Můţe na sebe brát podobu vlka, netopýra i mlhy, kterou umí i vyčarovat. Poslouchají ho vlci, krysy, netopýři a jiná zvířata, podobně jako lidé, které svým kousnutím získal do svých sluţeb. Další Draculovou vlastností je, ţe se jeho podoba neodráţí v zrcadle a jeho postava nevrhá ţádný stín. Vzhled kniţního hraběte Draculy se v průběhu příběhu mění. Začíná jako „starý muž, hladce vyholený až na dlouhý bílý knír“ (Stoker, 1970, str. 16) a 19
postupně mládne. V obličeji připomíná dravého ptáka, má úzký nos, vysoké čelo, řídké vlasy a husté obočí. Má krutá ústa s ostrými bílými zuby, které přes rty vyčuhují, zašpičatělé uši, masivní bradu a hubené tváře. Dále byla výrazná jeho bledost oproti rudým rtům. Tak jej alespoň popisuje Jonathan Harker, kdyţ se s ním poprvé setká (Stoker, 1970, str. 18). Kdyţ jej Harker po nějaké době objeví přes den odpočívat v rakvi, bílé vlasy a knír uţ jsou spíše šedé, má plnější tváře a jeho bledost je uţ méně zjevná. (Stoker, 1970, str. 54) Přibliţně v polovině příběhu je Dracula popisován jako „...vysoký muž s orlím nosem, černým knírem a špičatou bradkou...byla to tvrdá a krutá a smyslná tvář a jeho velké bílé zuby, pronikavě se odrážející od výrazně rudých rtů, byly špičaté, jako mají zvířata.“ (Stoker, 1970, str. 171-172) Ve své pravé upíří podobě má rudé oči. Rozdíl mezi Draculou Bely Lugosiho a kniţní podobou je hlavně v tom, ţe v průběhu filmu postupně nemládne a má krátké vlasy. Charakter upírů z příběhu Brama Stokera je děsivý. Upíři jsou lstiví, ukrutní, bezcitní a ďábelští, jsou to zplozenci pekla. Vyţívají se v utrpení druhých, sami ho aktivně způsobují a smrt lidí jim zajištuje nejen potravu, ale i radost.
3.2.2.
Upíří deníky
Upíří deníky je seriál z produkce amerického kanálu CW Network vysílaný od roku 2009, natočený podle stejnojmenné série knih L. J. Smithové, která měla původně čtyři díly (vyšly v letech 1991 a 1992) s názvy Probuzení, Souboj, Zášť a Temné shledání. Od roku 2009 pak s úspěchem upírů ve světě série pokračuje, k dnešnímu dni i s původní trilogií čítá sedmnáct knih, kdy poslední vyšla ke konci loňského roku. V roce 2011 pak začala vycházet spin-off série nazvaná Stefanovy deníky, která se točí především kolem bratrů Salvatorových, hlavních muţských hrdinů Upířích deníků. V této sérii vyšlo celkem 6 knih. Seriál v květnu tohoto roku ukončil šestou sérii, kdy kaţdá má 22 dílů. Na podzim se počítá se sérií sedmou, tentokrát uţ bez představitelky hlavní hrdinky. Jako spin-off vznikl v roce 2013 seriál The Originals, který v květnu ukončil druhou řadu. Na jeho základě pak v letošním roce začala v USA vycházet další série knih se stejným názvem. Upíři ze seriálu Upíří deníky se po proměně v upíra nijak nemění, vypadají stejně jako za svého lidského ţivota a v klidovém stavu bez problémů zapadnou mezi běţné smrtelníky. Stejně jako jiní upíři mají světlejší pokoţku a niţší tělesnou 20
teplotu. Pokud se krmí nebo cítí silné emoce, jejich bělmo zčervená a kolem očí jim vystoupí ţíly (v knize je pouze popsán jejich zvířecí výraz, v tomto směru se seriál efektně liší). Mají tesáky, které ale vystoupí jen v případě krmení nebo silného rozrušení (i v případě sexuálního vzrušení). Jsou silní, rychlí, umí vyšplhat i po rovné stěně. Jejich smysly jsou citlivější, mohou také ovlivňovat vůli lidí a slabších upírů. Mají schopnost telepatie a nemají problém zachytit lidské myšlenky nebo emoce. Silnější jedinci se mohou měnit ve zvířata, případně zvířata ovládat. Jsou schopni přeţít i na zvířecí krvi, nejvíce ale jejich schopnosti podpoří krev lidská. Zvládnou jíst lidskou stravu, ta je ale nijak nezasytí. Slunce jim škodí, můţe je spálit, výjimku tvoří ti, kteří na sobě (např. prsten, přívěsek…) mají polodrahokam lapis lazuli, který je před sluncem chrání. Upíří v tomto světě nemohou vstoupit do domu bez pozvání, silní upíři nejsou schopni překročit tekoucí vodu. Pro proměnu člověka v upíra je nutné, aby lidská bytost vypila určité mnoţství upíří krve a následně zemřela – poté se promění a probudí jako upír. Hlavní upíří hrdinové, bratři Stefan a Damon Salvatorovi, se svými charaktery od sebe dosti liší. Stefan bývá označován za lepší a hodnější polovinu této dvojice, kdy hlavní hrdinku Elenu upřímně miluje a snaţí se ji chránit. Je citlivý, empatický, galantní a odváţný. Snaţí se přeţívat na zvířecí krvi, vyniká svou sebekontrolou. Damon by se dal povaţovat za jeho pravý opak, je drzý, namyšlený, nebezpečný a bez lítosti. Emoce (vyjma vzteku) najevo nedává, je arogantní a sarkastický. Jeho postava však prochází vývojem, i díky lásce k Eleně, která v něm opět umí probudit určitou dávku lidskosti a soucitu. Ţiví se krví lidskou, nejlépe čerstvou (fungují ale také transfuzní pytlíky), díky čemuţ jsou jeho upíří schopnosti silnější neţ Stefanovy. Oba bratři jsou popsáni jako velmi přitaţliví. Seriálové vyobrazení obou postav je lehce odlišné (viz Příloha). Stefan je průměrně vysoký, štíhlý a svalnatý, má tmavé vlnité vlasy a zelené oči. „Tmavé vlnité vlasy rámovaly tak jemné rysy obličeje, že mohly být klidně převzaty ze staré římské mince nebo medailonu. Vysoké lícní kosti, rovný klasický nos… a ústa, kvůli kterým byste celou noc neusnuli, pomyslela si Elena. Horní ret byl krásně tvarovaný, poněkud citlivý a velmi smyslný.“ (Smithová, 2009, str.23) Damon je v knize vylíčen jako typický krasavec, má rovné černé vlasy a černé oči. „Byl výjimečně hezký. V matném světle měl bledý obličej, ale dokázala 21
rozlišit jemně črtané dokonalé rysy pod kšticí tmavých vlasů. Ty vysoké lícní kosti musely být sen každého sochaře.“ (Smithová, 2009, str.158)
3.2.3.
Stmívání
Sága Smívání od americké spisovatelky Stephenie Meyerové se stala celosvětovým fenoménem a sestává ze 4 dílů - Stmívání (kniţně 2005, film 2008), Nový měsíc (kniţně 2006, film 2009), Zatmění (kniţně 2007, film 2010) a Rozbřesk (kniţně 2008, film 2011 a 2012). Jako dodatek ke knize Zatmění pak v roce 2010 vyšla novela s názvem Krátký druhý ţivot Bree Tannerové, která pojednává o novorozené upírce, která bohuţel skončila na špatné straně barikády s krvelačnými upíry. Hlavní upíři z této ságy se markantně liší od výše popsaného hraběte i své přítomné konkurence. Všechny upírské postavy (ať uţ hodné nebo zlé) jsou popisovány jako úchvatné a nadlidsky krásné. Mají dokonalé, přímé a ostře řezané rysy. „Takové tváře nikde neuvidíte, jedině na vyretušovaných stránkách módního časopisu. Takové tváře malovali staří mistři andělům.“ (Meyerová, 2009, str. 18) Jejich aţ znepokojivá krása je v celém příběhu hojně zmiňována, staví je do pozice jakýchsi nadlidí. Jejich vzhled se nemění, vţdy vypadají naprosto bezchybně. Jedinou změnou, i kdyţ nepatrnou a téměř nepostřehnutelnou, procházejí jejich oči – kdyţ jsou hladoví, mají oči černé, s kruhy pod očima, po nakrmení získávají oči karamelový odstín provázený jemnou růţí ve tvářích. Jejich pokoţka je bledá a na slunci září, slunce jim tedy na rozdíl od klasických upírů nijak neuškodí. „Jeho kůže, bílá navzdory lehkému ruměnci ze včerejšího loveckého výletu, doslova jiskřila, jako kdyby měl tělo posázené tisíci drobných diamantů.“ (Meyerová, 2009, str. 215) Jejich tělesná teplota je o dost niţší neţ lidská, na první dotek lze poznat, ţe jsou odlišní, a to i díky jejich tělesné struktuře, která je pevná a tvrdá, často je připodobňována kameni, mramoru. Jsou rychlí, extrémně silní, navíc svou kořist lákají nejen svým perfektním vzhledem, ale také podmanivým hlasem a vůní. Jejich zuby nejsou na první pohled nijak výjimečné, nemají ţádné typické upíří tesáky. Zato produkují ve slinách jed, který jejich oběť paralyzuje a následně i přemění (pokud se do krevního oběhu dostane jedu dostatek, následují bolestivá třídenní muka, která mění celý lidský organismus na upíří). Také nikdy nespí a jsou schopni zadrţet dech na libovolně dlouhou dobu (v podstatě nepotřebují vůbec dýchat). 22
Upíři Cullenovi spolu s několika dalšími si lidskou krev z morálních důvodů odpírají a označují se za vegetariány - místo toho loví zvířata. „Pověz mi, proč lovíš zvířata místo lidí.“ Ptá se Bella Edwarda, upíra, do kterého se zamilovala a on jí cit po nějakém čase oplácí. „Protože nechci být stvůra.“ Odpoví jí Edward. (Meyerová, 2009, str. 156) To hovoří za vše, nezáleţí mu na jeho upírské podstatě, na tom, ţe je jeho přirozeností být „stvůra“. Upíři ze Stmívání mají rozdílné povahy, stejně jako lidé, ale obecně lze říci, ţe ctí vysoké morální hodnoty (alespoň ti hodní, tj. především Cullenovi a nejvíce hlavní hrdina Edward). Nejsou to krvelačné bestie a potýkají se spíše s lidskými problémy. V dílech se samozřejmě vyskytují také nelítostní upíři, kteří lidskost potlačují a ţiví se lidskou krví a lovem. Ti jsou i svými hodnými protějšky vnímáni jako hrozba, před kterou je nutné své lidské přátele chránit.
3.3.
Z monster superstar
Dalo by se říci, ţe upír v západní kultuře zdomestikoval. V tomto světě by nejspíš Dracula nebyl šťastný - kdyţ by viděl, ţe příslušník jeho rasy ochraňuje křehkou dívku a pere se se sebou, jak jen můţe, aby ji nevysál, protoţe právě její krev jej přitahuje a láká ze všech nejvíce (Edward ze ságy Stmívání), ţe není se svou existencí spokojen, není rád upírem, ţe to povaţuje za prokletí (Stefan z Upířích deníků). Nelze říci, ţe dnes neexistuje zlý upír (samozřejmě se vyskytují i ve výše popsaných dílech), stejně tak nelze říci, ţe dříve neexistoval upír podobný těm dnešním, je ale zřejmé, ţe se v průběhu času „polidštil“.Vnímání upíra v západní kultuře se změnilo. Upír pozbyl tvář, kterou měl v minulosti. Uţ není vyděděncem společnosti, hrozbou a strašidlem. Uţ pouhý fakt, ţe je dnes schopný citu, lásky či lítosti značí naprostý obrat od Stokerova Draculy. „Proč jsi to udělal? Proč jsi prostě nedovolil, aby se ten jed rozšířil? Teď už bych byla jako ty.“ (Meyerová, 2009, str. 387) vyčítá hlavní postava Bella Edwardovi. Tato touha po proměně v upíra není patrná pouze ve fikci, ale jak jiţ bylo zmíněno, lze ji sledovat i v realitě. Jakoţto upír by člověk mohl být navěky krásný, mladý, silný a rychlý. Velkou roli v tom, jak jsou dnes upíři vnímáni, hraje vzhled. Zde je patrná proměna od hrůzu nahánějícího, odpudivého, nelidsky vypadajícího upíra k nadmíru přitaţlivému a téměř „lidskému“. Důleţitou součástí tohoto obratu je samozřejmě 23
také vzhled herců, kteří tyto postavy hrají. Ti jsou obecně vnímáni jako vysoce přitaţliví (Edward – Robert Pattinson, Damon – Ian Somerhalder, Stefan – Paul Wesley, viz Příloha) a s pomocí maskérů a zvláštních efektů se z nich stávají dokonalé obrazy oněch krásných a milovaných upírů. Také změna charakteru upíra od vraţdícího monstra bez svědomí k obětavému „lidskému“ upírovi, který místo toho, aby lidi zabíjel, tak je ochraňuje a miluje, hraje zásadní roli. Upír tedy obecně v dnešní době ztratil svou predátorskou masku, jiţ není vnímán jako ohavné monstrum, před kterým kaţdý zavírá dveře, nýbrţ bývá nahlíţen jako sex symbol, kterému je otevřeno kdejaké dívčí srdce.
24
4. Láska Jak jiţ bylo řečeno, sága Stmívání a příběh Upířích deníků jsou především díly milostnými. Téma lásky v nejrůznějších podobách prolíná jak kniţní předlohy, tak filmové a seriálové zpracování. Tím, jak tyto příběhy působí na pubescentní dívky, se zabývám dále v praktické části práce. Povaţuji ovšem za nutné nastínit, jak jsou v dnešní době láska jako taková a mezilidské vztahy nazírány.
4.1.
Přítomná láska
Vztahy se změnily, protoţe „osobní život se přeměnil v otevřený projekt, s nímž vstupují do našich životů nové nároky a úzkosti“. (Giddens, 2012, str. 18) Je na jedincích, jak budou tento projekt naplňovat, do jakých vztahů budou vstupovat a jak často budou střídat přátele a partnery. Dnešní člověk se však bojí vázat se na delší dobu, slovo „navţdy“ mu nahání strach. Lidé se dnes cítí jako „věci na jedno použití“. (Bauman, 2013, str. 10) Důsledkem kapitalismu a konzumerismu se stal člověk zboţím, sám sebe chápe jako vklad a podstatou jeho samotného, jeho ţivota, se stává zisk. „Lidské vztahy jsou v podstatě vztahy odcizených automatů, z nichž každý zakládá svou bezpečnost na tom, že se co nejtěsněji přimyká k stádu, že se od něho neliší myšlením, cítěním či jednáním.“ Snahou člověka se i přesto stává sblíţení s ostatními lidmi, jehoţ výsledkem je jen pocit samoty, prázdnoty a odloučení. (Fromm, 1997, str. 84) Paradoxně však o to více cítí, ţe potřebuje pevné vztahy a přátelství. Ale není schopný udělat rozhodný krok vpřed a utápí se v úzkosti a nejistotě. Dnes je člověk zvyklý mít vše hned, bez čekání, s moţností reklamace, pokud mu něco nebude vyhovovat. Toto se přeneslo i do vztahů. Těmto vztahům Bauman říká „kapesní“, neboť jsou vţdy po ruce, jsou krátkodobé, nepotřebují péči, čím méně do nich člověk investuje, tím méně ho rozhodí, pokud skončí. (Bauman, 2013, str. 33). I pokud mu vztah vyhovuje, přesto jej časem odkládá a mění za nový, lepší. (Bauman, 2013, str. 26). Láska jako taková se nedá vrátit, je to „hypotéka na neurčitou a též nevyzpytatelnou budoucnost“. (Bauman, 2013, str. 22). To ovšem neznamená, ţe by vztahy s druhými ztrácely v individualizované společnosti na významu. Moderní společnost (jakoţto masová) se jeví jako neosobní, jelikoţ se vyznačuje větším mnoţstvím neosobních vztahů, na druhou stranu s tímto přichází moţnost navazovat intenzivnější vztahy osobní. (Luhmann, 2002, str. 17) Rozšíření moţnosti osobních 25
vztahů nelze nazývat extenzí, osobní vztahy lze pouze intenzifikovat. Důleţité jsou individuální, jedinečné vlastnosti osoby. Poznat druhého člověka dokonale je nemoţné, neboť ani on sám sebe dokonale nezná. V sociálních vztazích je však nutná otevřenost, nesmí se projevovat nezájem, zvláště pokud dojde na osobní otázky. (Luhmann, 2002, str. 18) Láska je aktivní síla, umoţňuje překonání odloučenosti, člověk splyne s druhou osobou, a přesto zůstává sám sebou. Aktivitou je myšleno to, ţe v lásce především dáváme, neţ bereme, nejsme pasivními příjemci. Dávání znamená moc, obětujeme druhému člověku náš vlastní ţivot, dáváme mu něco ze sebe. (Fromm, 1997, str. 28) Pro lásku je tedy důleţité hlavně dávat, nikoliv brát. To, co je společné všem typům aktivní lásky, je péče, odpovědnost, úcta a znalost „Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní péče chybí, tam není láska.“ (Fromm, 1997, str. 32) S péčí souvisí odpovědnost, kterou dnes spíše rozumíme povinnost. V pravém slova smyslu je odpovědnost dobrovolný akt, kterým ukazujeme, ţe milujeme. Staráme se o druhé a jsme schopni být za ně odpovědní, odpovídat za jejich činy, jednání. A nikdo nás k tomu nenutí. Odpovědnost by se však klidně mohla zvrhnout v panovačnost a majetnictví, kdyby neexistovala úcta. Úcta znamená brát člověka takového, jaký je, nesnaţit se ho přetvářet ke svému obrazu. Úcta nemůţe existovat bez svobody. Jestliţe máme mít k někomu úctu, musíme ho znát, čili znalost je dalším, pro lásku typickým prvkem. Znalost druhého člověka umoţňuje pomoci mu, kdyţ je potřeba, můţeme sledovat jeho rozpoloţení a stavy a adekvátně se zachovat. I to je projevem lásky. Touţíme proniknout k druhému člověku, chceme ho znát a rozumět mu. Nejvíce ho poznáme právě při splynutí v lásce. (Fromm, 1997, str. 3336) Musíme se druhému cele otevřít a odevzdat, pokud chceme, aby čistý vztah (tedy demokratický vztah mezi dvěma jedinci zaloţený právě na otevřenosti a intimitě) vydrţel, ale tím zase riskujeme velké budoucí trápení, pokud by se vztah rozpadl. (Giddens, 2012, str. 146) „Milovat znamená uzavřít závazek a nedostat záruku, dávat se celý v naději, že naše láska vytvoří lásku v milovaném člověku. Láska je akt víry, kdo je slabý ve víře, je slabý v lásce.“ Člověk musí dokázat riskovat, srovnat se s případnou bolestí a neúspěchem, musí být aktivní, protoţe aktivita je důleţitá nejen v běţném ţivotě, ale i v péči o lásku. (Fromm, 1997, str. 121) 26
Lidé touţící po lásce většinou jednají tak, aby si lásku zaslouţili. Ţeny volí způsob, kterým se snaţí zvýšit svoji atraktivnost, nakupují nové šaty a výrazně pečují o své tělo. Naopak pro muţe je typické, ţe se snaţí posílit svoji společenskou prestiţ prostřednictvím úspěchu, moci a bohatství. To, co je společné obojímu pohlaví je správně a zajímavě komunikovat s ostatními lidmi. Snaha pomáhat za účelem stát se hodnými lásky a získat lásku. Chce-li však člověk dosáhnout skutečného úspěchu v lásce, je třeba ji podle Fromma chápat jako umění, kterému je třeba se učit. Dnešní moderní společnost vynakládá mnoho úsilí v honbě za bohatstvím a prestiţí, které jsou brány jako cennější neţli láska, která je prospěšná „pouze“ duševnu a nepřináší hmotné bohatství. (Fromm, 1997, str. 9-13) V současnosti se pak spíše neţ o romantické lásce hovoří podle Giddense o tzv. spolu plynoucí lásce. V současnosti neusilujeme primárně o věčné souznění s pečlivě vybranou osobou, ale spíše o jedinečný vztah, o nějţ je potřeba se zasadit a aktivně ho budovat. Spolu plynoucí láska představuje vyrovnanost ve vztahu u obou v páru, kdy jsou si partneři vědomi toho, ţe jejich cit nemusí trvat věčně. (Giddens, 2012, str. 72) Dnešní člověk má velký problém milovat bliţního svého. Pokud má člověk milovat druhého jako sama sebe, musí se nejprve naučit milovat především sebe. „Sebeláska je postavena z lásky, kterou nám nabízejí ostatní. (…) Abychom mohli začít milovat sami sebe, musí nás nejprve milovat ostatní.“ (Bauman, 2013, str. 85) To je klíč ke správnému chápání lásky k sobě i lásky k bliţním: sebe můţe člověk správně milovat, aţ kdyţ v něm jiní objeví cenu, důstojnost a jedinečnost. A pokud bude člověk správně milovat sebe, bude také umět správně milovat i druhé jako sebe, tehdy bude respektovat jedinečnost a nenahraditelnost a trvalou cenu druhých. (Bauman, 2013, str. 85). „Je-li ctností milovat bližního svého jako lidskou bytost, musí též být ctností – a nikoli neřestí – milovat sám sebe, protože i já jsem lidská bytost.“ (Fromm, 1997, str. 61) Jak dokáţe člověk milovat, je také důsledek působnosti kultury, ve které ţije. Láska je v současné západní kultuře jev velmi ojedinělý a formy lásky, se kterými se setkáváme v moderní společnosti, jsou Frommem nazývány pseudoláskami. Pro tuto práci jistě není od věci zmínit se o jedné formě této pseudolásky, totiţ sentimentální lásce. Podstatou je to, ţe se láska proţívá pouze ve fantazii, nikoli ve skutečnosti. Četbou zamilovaných knih, sledováním romantických filmů nebo seriálů si člověk zprostředkuje milostné uspokojení, kterého často ve skutečném ţivotě nemůţe dosáhnout. Všechny nesplněné touhy po lásce, spojení a blízkosti jsou ukojeny 27
cizími nebo fiktivními příběhy. To se však netýká pouze jednotlivců, ale i párů, které tak mohou společně proţívat lásku, nikoli však k sobě, nýbrţ pouze jako diváci. (Fromm, 1997, str. 97) Konzumaci romantických příběhů povaţuje Giddens za určitou pasivitu. Ţeny hledaly (a stále hledají) ve fantazii to, čeho se jim nedostává v realitě. Romantické příběhy pro ně představují útočiště, v němţ mohou najít předobraz nejen dokonalého manţela, ale i hrdinu dobrodruha, který by se do reality příliš nehodil. (Giddens, 2012, str. 55)
4.2.
Láska jako médium komunikace
„Jedinou motivací lásky je láska; láska se vztahuje k lásce, hledá lásku, s nalezenou láskou vzrůstá a je sama schopna dojít naplnění.“ (Luhmann, 2002, str. 35) Intimní vztahy jsou sociálním systémem. Jako kaţdý jiný sociální systém, i systém intimních vztahů je systémem autopoietickým, coţ znamená, ţe se podílí na vlastní sebetvorbě. Láska je (stejně jako pravda, peníze, moc) dle Luhmanna v oblasti intimních vztahů symbolicky zobecněným médiem komunikace, které sestává z odpovídajících terminologií, kódů. Média sama nejsou faktickými vztahy, jsou pouhými návody na komunikaci. Tedy ani médium láska není citem, nýbrţ jen komunikačním kódem, skrz který city vyjadřujeme, předstíráme nebo popíráme. (Luhmann, 2002, str. 24) Díky lásce, jakoţto symbolickému kódu komunikace, si lidé osvojují příslušné pocity i návody na komunikaci v oblastech lásky a intimních vztahů. Tento kód jim usnadňuje přijímání informací a tím i zajišťuje větší vzájemné porozumění lidí, díky čemuţ je umoţněna i přiměřená reakce na tuto komunikaci a jednání. Od 17. století se román stává naučným a orientačním médiem v záleţitostech lásky. (Luhmann, 2002, str. 16) Od rozvoje knihtisku si tak lidé mohou přečíst, jak se chovají zamilované románové postavy (ty odráţejí reálné situace, neboť jsou jimi inspirovány, románová témata kopírují společenský stav a transformační trendy společnosti) a tato gesta a výroky pak hledat i v reálných intimních vztazích. (Luhmann, 2002, str. 36) Podoba chování milovníků se v románech jednotlivých století mění, coţ poukazuje na neustálý vývoj kódu symbolického média lásky. Podoba symbolicky zobecněných médií komunikace vychází z konkrétní společenské struktury, společenská struktura a média komunikace jsou vzájemně 28
provázané a závislé, změnou jednoho dochází i ke změně druhého. Změna kódu je pozvolná a je ovlivněna společenským vývojem a transformacemi, zároveň však sama tyto změny iniciuje a vývoj společnosti ovlivňuje. Tedy jiţ existující kód, který vznikl pod vlivem působení společenské situace, ovlivňuje to, jak se milující a milovaný chovají a jejich chování následně ovlivňuje podobu společnosti a tedy i formování komunikačního kódu. To, co si člověk vykládá jako zamilované chování (chování a gesta která jako projev lásky od ctitele či partnera očekává) je ovlivněno sociálně, tím pádem je sociálně formováno taktéţ to, co člověk následně jako lásku pociťuje a proţívá, neboť to, co by měl jako lásku pociťovat, je formulováno a definováno společností. Z toho vyplývá, ţe láska je sociálním fenoménem a podoba lásky je sociálně konstruována. Ačkoliv je kaţdý jedinec individuem a proţívání světa je pro kaţdého jedinečné, přesto můţe nést svět toho druhého, protoţe ve společném soukromém světě dvou je mu určeno zvláštní postavení milované osoby. (Luhmann, 2002, str. 21) Výše popsané médium komunikace umoţňuje, pěstuje a podporuje komunikativní přístup k individualitě. Komunikace je obtíţným úkolem. V prvé řadě, aby si milovaný mohl všimnout, ţe je milován a na tuto situaci reagovat (ať uţ opětováním či neopětováním lásky), musí přijít do přímého kontaktu s milujícím. I kdyţ je milovaný v kontaktu s milujícím, neznamená to ještě ideální podmínku pro vznik a prohloubení intimního vztahu. Milovaný si totiţ nemusí povšimnout, ţe je milován a to nejčastěji z důvodu, ţe nepochopí vysílané signály. Chová-li se milující tak, jak milovaný očekává - neboli tak, jak zamilované chování popisuje kód - můţe mu začít milovaný důvěřovat. Pokud se ale chová jinak a očekávání milovaného je zklamáno, shledá milovaný jeho lásku falešnou a důvěřovat mu přestane, trvání komunikace tak můţe být ohroţeno, zklamaná osoba můţe komunikaci ukončit a s ukončenou komunikací zanikne i celý intimní vztah, neboť sociální systém bez komunikace existovat nemůţe. (Luhmann, 2002, str. 43) Milující a milovaný nekomunikují jen prostřednictvím jazyka, hojně je vyuţívána také nepřímá komunikace, např. výklad gest, řeč očí atd. (Luhmann, 2002, str. 30) Za pomocí vzájemné blízkosti, doteků atd. si lidé mohou projevit své city i beze slov. Milující a milovaný musí neustále vyhodnocovat své moţnosti. Milovaný musí navíc rozlišovat mezi komunikací předávanou informací a sdělením a obojí zvaţovat a odhadovat, zda je myšleno upřímně. Milující můţe milovanému tvrdit, ţe jej miluje z celého srdce, jeho chování tomu ale odpovídat nemusí. Milovaný se proto na základě 29
analýzy informace a sdělení snaţí poznat, zda ho milující neklame a zda mu můţe důvěřovat. Celá situace je o to sloţitější, ţe v oblasti intimních vztahů hraje člověk při vzájemné lásce roli milujícího i milovaného, tedy pozorovatele i pozorovaného a riziko neporozumění komunikaci či jejího odmítnutí a ukončení se tak zdvojuje. Úspěšná komunikace se kvůli rostoucí individualizaci stává nepravděpodobnější, avšak funkcí komunikačního média lásky je umoţňovat nepravděpodobné. (Luhmann, 2002, str. 173) V lásce nejde o totální komunikaci, nýbrţ o univerzalitu vztahu, coţ znamená respektování partnera za všech okolností. Kód lásky se dvoří zdvojováním informací – nejde jen o individuum, ale i o partnera. Informace musí být zdvojena, aby pronikla a získala platnost ve světech obou partnerů a především v jejich světě společném a soukromém. (Luhmann, 2002, str. 26, 27) Vlastní proţívání je rovněţ proţíváním partnera, krom touhy po vlastní touze a jejím naplnění také touţíme po touze druhého – zakoušíme tím přání druhého být ţádán. Rozšířeným omylem je iluze, ţe láska je bez konfliktů. Fromm zdůrazňuje, ţe konflikty v lásce mohou nastat, ale neznamená to konec lásky. Pokud se dva lidé milují, vyřeší si své problémy a vychází z tohoto konfliktu silnější a moudřejší. „Láska je možná jen tehdy, když dva lidé navážou styk z centra své existence, tedy když každý z nich prožívá z centra své existence sám sebe. Jen tato „centrální zkušenost“ je lidská realita, jen v ní je živost, jen v ní je základ lásky. Takto prožitá láska je neustálou výzvou; není to klidné útočiště, je to pohyb, růst, společná práce (…). Je jen jeden důkaz existence lásky: hloubka vztahu a živost i síla každého z partnerů; to je plod, podle něhož se láska poznává.“ (Fromm, 1997, str. 99, 100)
30
5. Výzkumný projekt 5.1.
Úvod
Cílem této práce bylo odhalit, jak mladé dívčí obecenstvo reaguje na fantazy ţánr s upírskou tematikou. Z aţ neuvěřitelného úspěchu upířích knih, filmů a seriálů posledních let se dalo předpokládat, ţe to bude reakce pozitivní. Zajímavé ale bylo zjistit, v jakém ohledu přesně si tento ţánr a jeho hlavní postavy oblíbily. Co je na nich tolik přitahuje? Co v jejich očích způsobilo onu nedávnou vlnu fanouškovského šílenství? Jak na ně tento ţánr působí, jak se při jeho recepci cítí? Z jakých důvodů jej sledují, co jim dává a přináší?
5.2.
Výzkumný problém, výzkumné otázky
Jiţ bylo řečeno, ţe cílem výzkumu bylo zjistit u divaček fantazy ţánru s upírskou tematikou, jakým způsobem na ně tento ţánr působí, jak jej proţívají, a především porozumět tomu, proč je pro ně tolik přitaţlivý, co jim přináší a jaké aspekty přesně je na tomto ţánru subjektivně nejvíce zaujaly. Na počátku kvalitativního výzkumu vţdy stojí formulace výzkumného problému a určení základních výzkumných otázek, které se ale v průběhu samotného šetření vyvíjejí. Výzkumný problém ani otázky tedy nemusí být definitivní, určité otázky mohou vyvstat aţ v průběhu výzkumu při rozhovorech s informátory nebo analýze jiţ sebraných dat (Hendl, 2005). Rozhovory se odehrávaly za účelem zodpovězení těchto výzkumných otázek:
Hlavní výzkumná otázka: 1, Jaké funkce pro dívky plní sledování jejich oblíbeného filmu/seriálu s upírskou tematikou? Podotázka: 2, Jaká je emocionalita dívek při sledování jejich oblíbeného filmu/seriálu s upírskou tematikou?
31
5.3.
Výzkumná strategie a technika sběru dat
Výzkumný projekt byl uskutečněn kvalitativní formou, jelikoţ díky induktivnímu přístupu umoţňuje vhled do zkoumaného problému z pozice informátorek a hlubší pochopení zkoumané oblasti (Hendl, 2005). Cílem bylo tedy porozumět a získat podrobný popis problému prostřednictvím odkrytí subjektivních významů. Kvalitativní metody mohou pomoci získat o zkoumaném detailní informace, kterých bychom se kvantitativním výzkumem nedobrali (Strauss, Corbinová, 1999). Jak jsem jiţ zmínila, základním kamenem rozhovorů byly především subjektivní pocity a postoje informátorek. Za nejvhodnější techniku sběru dat pro navrţené šetření jsem proto zvolila polostrukturované rozhovory, neboť rozhovory obsahují vţdy směs toho, co je, a toho, co si o tom informátor myslí. Samo polostrukturované dotazování má výhodu v předem definované osnově otázek, která ale samotný průběh rozhovoru nijak neoklešťuje. Díky volnosti odpovědí je tak pro informátora moţné projevit své subjektivní postoje a názory. Polostrukturovaný rozhovor se vyznačuje „…velkou pružností celého procesu získávání informací“ (Hendl, 2005, str. 164). Se souhlasem informátorek se rozhovory nahrávaly na diktafon a v průběhu rozhovoru jsem si dělala i poznámky, které jsem poté spolu s odpověďmi z rozhovorů zanalyzovala. Při sběru dat v kvalitativním výzkumu je hlavním nástrojem sám výzkumník, který se proto musí přizpůsobit a co nejvíce omezit vlastní vliv na průběh šetření. Vedení rozhovoru vyţaduje citlivost, interpersonální porozumění, dovednost a koncentraci (Hendl, 2005). Předem jsem si připravila okruhy s otázkami, které bylo nutné v rámci rozhovoru probrat. 1) Zájem o fantazy žánr jako takový, specifické důvody zaujetí pro fantazy a upírskou tematiku Př.: Co pro tebe bylo tím prvním impulsem pro to, abys začala sledovat fantazy filmy/seriály? Vyjma Upířích deníků a Stmívání, viděla jsi ještě nějaké další filmy (příp. sleduješ seriály) s podobným zaměřením? 2) Popis sledovaných filmů a seriálů, konkrétní důvody obliby těchto děl a jejich hrdinů, prožívání aemocionalita při sledování jejich dějů Př.: Co tě nejvíc zaujalo na příběhu ságy Stmívání?
Jakým způsobem
proţíváš vývoj příběhu v seriálu Upíří deníky? Četla si i kniţní předlohy? Pokud ano, 32
co tě zaujalo více a proč? Vybavuješ si nějakou konkrétní scénu? Jak na tebe zapůsobila, čím tě zasáhla?Jaký míváš pocit v průběhu sledování Stmívání/Upířích deníků? Čím tě nejvíc zaujal hlavní hrdina? Jak bys reagovala, kdyby ses s ním setkala? Seznam všech otázek tak, jak byly pokládány, lze najít v přílohách. V průběhu výzkumu jsem zaznamenala velkou výhodu polostrukturovaných rozhovorů a to, ţe formulaci otázek bylo moţné přizpůsobovat podle situace a celý proces získávání informací byl tak velmi pruţný (Hendl, 2005). Některé z informátorek odpovídaly na otázky příliš obecně, ale technika polostrukturovaných rozhovorů mi v takových případech umoţnila doptávat se na konkrétní aspekty a dosáhnout tak hlubších a přesnějších odpovědí.
5.4.
Výběr vzorku a prostředí výzkumu
Vzhledem k výzkumnému problému byl výběr vzorku proveden účelovým vzorkováním (Hendl, 2005), jelikoţ bylo za účelem studie nutné vybrat informátory, u kterých se zkoumaný jev vyskytuje. Informátory, resp. informátorkami byly dívky ve věku 11 – 15 let, které se povaţují za fanynky fantazy ţánru s upírskou tematikou. Zaměřila jsem se na ty, které sledují (nebo sledovaly) seriál Upíří deníky či viděly alespoň jeden díl z filmové ságy Stmívání. Přístup k informátorkám jsem si zajistila přes své známé, z čehoţ jedna vypomáhá v TJ Sokol, druhá hlídá děti několika rodinám a třetí vede oddíl maţoretek. Původně jsem získala kontakt na 5 informátorek, přes ně se mi povedlo zajistit zbytek, většinou se jednalo o jejich kamarádky nebo spoluţačky, o kterých informátorky věděly, ţe sdílí jejich zájem o ţánr fantazy s upírskou tematikou. Nakonec z celkem dvaceti oslovených děvčat souhlasilo se spoluprací patnáct, se dvěma se ale bohuţel rozhovor nepodařilo uskutečnit. Celkem se mi tedy povedlo provést třináct polostruktorovaných rozhovorů. Dívek jsem se ptala jednotlivě, bez dohledu rodičů či přítomnosti jiných lidí, aby se nestyděly mluvit naprosto otevřeně. Prostředí rozhovorů bylo ponecháno na volbě informátorek, nejčastěji se konaly u nich doma, případně v okolí jejich školy nebo krouţku. Dodrţení zvolené věkové kategorie bylo pro výzkum zásadní, za vedlejší jsem ovšem povaţovala pokrytí všech ročníků v této kategorii.
33
Roky narození informátorek: 2000 – 5 dívek 2001 – 3 dívky 2002 – 4 dívky 2003 – 0 dívek 2004 – 1 dívka
5.5.
Analytické postupy
Sběr, organizace a analýza dat probíhají v kvalitativním výzkumu paralelně. Analýza a interpretace dat se uskutečňuje po celou dobu provádění výzkumu. Data se v kvalitativním výzkumu analyzují a interpretují induktivně, postupně tak vzniká komplexní obraz zkoumaného problému. Po celou dobu výzkumu musíme mít na paměti výzkumné otázky a je potřeba hlídat, zda se blíţíme naplňování cílů našeho šetření (Chenail, 1998). Jako analytický postup pro sebraná data jsem zvolila metodu otevřeného kódování, jejímţ cílem je tematické rozkrytí textu. Výzkumník systematicky prochází získaná data a snaţí se jednotlivé části roztřídit a nalézat témata, která mu pomohou vidět zkoumanou problematiku v celku (Hendl, 2005). Byla pouţita doslovná transkripce rozhovoru nahraného na diktafon, aby následná analýza byla co nejpřesnější. Text nebyl nijak stylisticky ani gramaticky upravován, došlo tak k přepisu veškerých verbálních projevů informátorky. Přepsaný text jsem následně pročetla, rozdělila na segmenty neboli analytické jednotky, jejichţ obsahům byl připsán z hlediska cílů výzkumu určitý význam. Tak postupně docházelo k organizaci dat, které jsem tímto zároveň i redukovala. Poté proběhlo kódování, které mi umoţnilo zbylá data popsat a rovněţ se v nich orientovat pomocí formálních symbolů nebo anotací. Důleţité byly také poznámky o kódech a jejich vztazích, které mi byly prospěšné při konečné analýze. V rámci tohoto výzkumného projektu byl pouţit způsob otevřeného kódování, který odhalil v datech určitá témata mající vztah k poloţeným výzkumným otázkám, přečtené literatuře, pojmům uţívaným účastníky nebo se jednalo o nové myšlenky výzkumníka.
34
V konečném popisu výsledků jsou pouţity úryvky z rozhovorů, aby se čtenář mohl se získanými daty seznamovat souběţně s komentáři autora.
5.6.
Etika výzkumu
Výzkum probíhal v souladu s etickými pravidly. V sociálních vědách je potřeba dodrţovat 4 etické pilíře(E-kurz: Úvod do společenskovědních metod): 1. Princip dobrovolné participace, 2. Princip důvěryhodnosti, 3. Princip neubliţování, 4. Princip správnosti a integrity. V rámci prvního principu bylo zásadní získat od účastníků šetření informovaný souhlas, který zahrnoval sdělení o dobrovolnosti participace ve výzkumu a ubezpečení, ţe svou účast ve výzkumu mohou kdykoli ukončit. Jelikoţ informátorky byly nezletilé, bylo nutné sehnat podpis rodiče či zákonného zástupce. Pro dodrţení pilíře důvěryhodnosti bylo zachováno soukromí účastníků výzkumu, výzkum byl proveden anonymně a se získanými daty bylo nakládáno v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Informátorky byly ubezpečeny, ţe jejich osobní data nebudou poskytnuta třetím osobám. Ve výsledné práci jsou označeny pod pojmem „informátorka“ a číselně rozlišeny. Realizované rozhovory byly nahrávány na diktafon, coţ vţdy probíhalo s předchozím souhlasem informátorky. Na tuto skutečnost reagovaly všechny informátorky bez jakýchkoli výtek. Rovněţ budouv případě zájmu plně informovány o závěrech studie. V souladu s principem neubliţování výzkum neohrozil tělesné nebo psychické zdraví zkoumaných subjektů. Principem správnosti a integrity je myšleno především zamezit veškeré moţné (i nechtěné) falzifikaci a plagiátorství, čehoţ jsem dosáhla především důslednou analýzou získaných dat a konzultacemi s důvěryhodnou osobou.
35
6. Analýza a interpretace získaných dat
6.1.
První setkání se žánrem
Naprostá většina informátorek uvedla, ţe přístup k fantazy ţánru s upírskou tematikou jim poskytla kamarádka. Nejčastějším případem bylo osobní vyprávění. „Ke Stmívání mě přivedla kamarádka, která do toho byla nejdřív šíleně zažraná a pořád nám o tom ve třídě vyprávěla.“ (Informátorka č. 1) „Kamarádka na výletě o tom mluvila.“ (Informátorka č. 8) „Ke Stmívání mě dovedla spolužačka ze školy, která neustále básnila o Edwardovi.“ (Informátorka č. 6) Dalším zhusta zmiňovaným případem bylo sdílení přes sociální sítě, které dívky zaujalo. „(…) začala jsem se na ně koukat, až když to kámošky sdílely na Facebooku, no a protože se na ně hodně lidí co znám dívalo a doporučovalo mi je, tak sem se začala dívat taky.“ (Informátorka č. 2) „O Upířích denících sem se dočetla na netu, teda na FB, nějaký holky tam řešily jeden díl.“ (Informátorka č. 4) Několikrát byl zmíněn i vliv rodiny. „Dozvěděla sem se nejdřív o knížkách, ségra je měla doma…“ (Informátorka č. 10) „(…)jako máma si četla stmívání snad dřív než já.“ (Informátorka č. 2) V prvním setkání s tímto ţánrem občas hrála roli i náhoda. „Ke Stmívání jsem se dostala úplnou náhodou, když jsme šli s kamarádama do kina a nevěděli sme, na co zajít. Zrovna dávali Rozbřesk a každej o tom slyšel, a že by to mělo bejt fajn, tak jsme na to prostě zašli.“ (Informátorka č. 4) Jak bylo popsáno v teoretické části práce v kapitole 2.1. Dospívání - pubescence, význam vrstevníků je v dospívání zásadní. Kamarádi pubescenta a jeho okolí nastolují normy sociálního chování, mezi které samozřejmě patří i koníčky a záliby. Proto není překvapivé, ţe informátorky se k tomuto ţánru dostaly přes své kamarádky a spoluţačky, ať uţ skrze osobní vyprávění nebo sociální sítě.
36
6.2.
Důvody sledování
6.2.1.
Fantazie
Jako jeden z nejdůleţitějších důvodů sledování těchto děl byl únik do fantazie, útěk od reality a běţného ţivota. Dívky povaţovaly za příjemnou moţnost zapomenout na chvíli na problémy, které je trápily.„Mám ráda veškerý fantazy – líbí se mi, že se příběhy nemusej omezovat realitou a můžou rozšiřovat naši fantazii, normální příběhy se daj zažít, tohle sou věci, který prostě určitě nezažiju. (…)dá se v tom lehce ztratit a neřešit třeba školu nebo rodinu a kluky, no…“ (Informátorka č. 10) „Jasnýý, já mam ráda skoro všechny fantazy filmy. Hlavně proto, že se člověk může odpoutat od reality a je vlastně v uplně jinym světě.“ (Informátorka č. 2) Dalším aspektem byla představa o jiném, lepším ţivotě. „Asi se mi na tom líbí jinej svět. Různý schopnosti, který my nemáme. Věci co nezažijeme. (…) Něco, co neprožiju i když bych chtěla.(…) Když sem to četla tak třeba několik hodin v kuse a do noci, nemohla sem se odtrhnout a vrátit se do reality. Záviděla sem Belle Edwarda.“ (Informátorka č. 9) „Je to jiný. Představa, že by člověk moh dělat něco, co ostatní nemůžou. Žít jakoby lepší život.“ (Informátorka č. 4) Podobným (i kdyţ v jistém smyslu opačným) důvodem, byla blízkost fantazy světa, který je v dílech vyobrazen. Ten informátorky představují jako velice podobný tomu reálnému, kdy jedinou výjimku tvoří právě nadpřirozené postavy upírů, kteří jsou ovšem jakoţto nadpřirozené bytosti známé po celém světě. „Ostatní fantazy je založený spíš na představách, jak vypadá život třeba ve vesmíru, jako na jiný planetě a tak, takže asi je dobrý to, že to působí, jako by se to mohlo dít tady za rohem…“ (Informátorka č. 5) „Není to svět, kterej by byl tak odlišnej od našeho, nejsou tam složitý rody a historie, je to jednodušší, to myslim jako s tim Pánem prstenů, tam je to takový… jako dějepis chvílema, to mě nebaví.“ (Informátorka č. 3) „Možná…že krom upírů to zas tak jiný není. Jako, že je to docela skutečný až na ty upíry.“ (Informátorka č. 11) „A každej upíry zná… ne každej si umí představit třeba… zlobra nebo trola.“ (Informátorka č. 13) Změny myšlení, které se u pubescentů objevují, umoţňují uvědomělé sledování tohoto ţánru. Dokáţí jiţ přijmout jiný svět neţ ten náš, polemizovat o něm a srovnávat jej s realitou. Imaginace a fantazie pro ně mohou představovat úkryt před světem a jimi samými. Jak bylo zmíněno v podkapitole 2.2.Masová média, publikum 37
a „fandovstí“, média mohou pomáhat formovat představivost a umoţňují uvolnění od reality a únik do fantazie.
6.2.2.
Romance
Dalším nejvíce zmiňovaným důvodem záliby v těchto dílech byl v nich vykreslený vztah a láska hlavních hrdinů. Nejčastěji byla zmiňována láska pravá, věčná, správná.„(…) prostě asi to, že se k sobě s Bellou hoděj a co pro ní všechno dělá... prostě je to takový správný.“(Informátorka č. 2) „Asi ta láska. Jako ta pravá.“ (Informátorka č. 11) „Je to taková hezká představa pro lidi, co věřej na věčnou lásku (…) sou to pohádky o lásce, která přemůže jakýkoli překážky“ (Informátorka č. 10)„Myslím, že je to dobře napsanej příběh pro holky, o obrovský lásce.“ (Informátorka č. 8) „(…) jsou to přesně ty filmy pro holky, pravá láska navěky atd.“ (Informátorka č. 7) „Ta láska jako trám…“ (Informátorka č. 13) Dívky často zmiňovaly, jak je upoutaly komplikace ve vztazích a boj za jiţ zmíněnou pravou lásku.
„Nejvíc mám ráda romantiku, hlavně když dojde k
trojúhelníku. Nejlepší moment je ve třetím díle, když si Bella uvědomí, že miluje Jacoba, jak si daj pusu. A jak o ni bojujou a nesnášej se, to je dobrý. (…) asi hlavně kvůli tý lásce, o tom boji za ní a tak.“ (Informátorka č. 3) „(…) napětí, láska a happy ending u Stmívání a u Upířích deníků vlastně to samý i když tam žádnej happy ending teda zatim moc nebyl a asi ani nebude, možná právě proto se to líbí tolika lidem a koukaj na to i kluci ze třídy (smích).“ (Informátorka č. 2) Další důleţitou poloţkou byla lidská hlavní hrdinka těchto příběhů, lépe řečeno, představa lásky mezi obyčejnou dívkou, jako jsou samy informátorky, a nadpřirozeným hrdinou. „Když se k tomu navíc přidá zápletka o zamilování se do úplně obyčejný holky, musí to zabrat vždycky (smích).“ (Informátorka č. 6) „Nevím, jestli bych byla schopná slova, kdybych potkala Edwarda. Možná bych spíš jen zírala a doufala, že se mu zalíbím podobně jako Bella. Asi bych se s ním pokusila navázat kontakt a třeba i přátelství, ale určitě bych se mu nevnucovala, protože z filmu vím, že o to nestojí.“ (Informátorka č. 8) „Protože je to postavený na tý lásce, jako chtěj všechny normální holky…“ (Informátorka č. 13) Média jsou důleţitým nástrojem socializace, předávají nám vzory chování a formují naše představy o světě a ţivotě. Především děti a dospívající skrze média dostávají návody, jak se chovat, jak řešit konflikty a stres, dále ukázky genderových 38
rolí, názorné příklady námluv a mnohé další (Dušková, Vykoukalová in Smékal, Lacinová, Kukla (eds.), 2004, str. 189). Právě příklady námluv a ukázka různorodých forem lásky zobrazovaných v těchto dílech pomáhají dívkám formovat jejich představu o vztazích a romantické lásce. Jak ve Stmívání, tak v Upířích denících můţeme sledovat milostný trojúhelník, sloţité komplikace a mnoho problémů, které vztah mezi hrdiny těchto příběhů přináší. Hlavním sdělením ovšem je, ţe pokud se jedná o lásku pravou a upřímnou, pokud spolu milenci drţí, mohou společně veškeré překáţky překonat. Jak vyplývá z Luhmanna, díky romantickým příběhům si můţeme představit, jak se chovají zamilovaní, a tato gesta a výroky pak hledat i v reálných intimních vztazích. ((Luhmann, 2002, str. 36) Další funkcí sledování těchto příběhů můţe být Frommem představená pseudoláska. Dívky si konzumací těchto děl mohou vynahrazovat nedostatek lásky a romantiky ve vlastním ţivotě. Jak vysvětlil Giddens, únik do fantastického romantického příběhu pro ně představuje útočiště, v němţ mohou najít předobraz nejen dokonalého manţela, ale i hrdinu dobrodruha, který by se do reality příliš nehodil. (Giddens, 2012, str. 55) Tento výrok se potvrdil i v další podkapitole 6.5. Volba partnera – fantazie vs. realita.
6.3.
Upíři
Jak dívky popisovaly své upíří oblíbence, se shoduje s výroky v teoretické části práce v kapitole 3. Odlišení moderního typu upíra od klasického vidíme i v jejich reakcích v další podkapitole 6.3.3. Klasické upírství. Líbivé upírství povaţují za atraktivní a přitaţlivé, dívky si dobře uvědomují nejen perfektní vzhled, ale především i dobré charakterové vlastnosti jednotlivých hrdinů. Ty jiţ informátorky na rozdíl od klasického upíra nepovaţují za nebezpečí, mnoho z nich naopak po nich touţí a obdivuje je, zmíněna byla i chuť přidat se k jejich druhu.
V průběhu
pubescence se začíná klást velký důraz na zevnějšek. Proto se není co divit, ţe téměř kaţdá z informátorek se o něm určitým způsobem zmínila. Obliba hlavních upířích hrdinů je podloţena fyzickou přitaţlivostí herců, kteří je ztvárňují. Díky této atraktivitě jsou dívky více náchylné propadnout jejich kouzlu a stát se fanynkami těchto děl a postav. 39
6.3.1.
Líbivé upírství
Dívky jasně rozlišovaly mezi upíry v dotazovaných dílech a upíry stereotypními, klasickými, typickými. „Žádné ošklivé monstrum s divným obličejem, ale nádherní, studení, silní a záhadní lidé. Tak nějak nedostupnost sama.“ (Informátorka č. 5) Velice často na moderních upířích hrdinech zmiňovali jejich lidskost a překonávání jejich přirozenosti. „No prostě že to nejsou jenom příšery, ale normální lidi (naznačuje uvozovky),co chtěj žít jako ostatní… teda některý. (smích)“ (Informátorka č. 2) „To že nemají klidný život jako ostatní a jsou to vlastně predátoři. Apřesto se uměj chovat slušně a zamilovat se a tak… takže prostě maj dobrodružnej život a uměj překonat svoji špatnou stránku.“ (Informátorka č. 7) „Nejradši mám Edwarda, i když má žízeň, pořád se snaží bejt lepším člověkem a je věrnej všem.“ (Informátorka č. 10) Mezi jednotlivými aspekty lidskosti byl nejčastěji zmiňován ochranitelský pud a dobré vychování (slušnost, gentlemanství, galantnost). „Na Edwardovi se mi líbí jeho vychování, a že je slušnej, gentleman, ale taky silnej a tak, že Bellu zachrání vždycky.“ (Informátorka č. 1) „(…) Když se ještě přidají ty manýry z minulejch dob, který u těch našich neandrtálců občas hledáme marně, je to pěkný (smích)“ (Informátorka č. 5) „Na Edwardovi a vlastně i Stefanovi a Damonovi se mi líbí upřímná láska k jedný osobě a jejich ochranářství. To jak by za holku položili život.“ (Informátorka č. 9) „Líbilo se mi, jak se Edward choval k Belle a ke svojí rodině. Možná byl až trochu moc ochranářskej, ale to je v podstatě docela milý.“ (Informátorka č. 8) „A je… galantní? Umí se chovat. Jo.“ (Informátorka č. 10) Některé výroky mohou často znít aţ genderově stereotypně. V těchto dílech jsou hlavní hrdinové vyobrazení velice maskulinně, jsou představeni jako dokonalí muţi, kteří se umí ovládat, jsou fyzicky silnější (coţ je zvýrazněno jejich nadpřirozenými schopnostmi) neţ jejich partnerky, nezávislí a asertivní. Dívky si pak stejně jako hlavní hrdinka přejí najít muţe, který je silný a dokáţe je ochránit a vyřešit všechny problémy. Jak bylo několikrát zmíněno, média svými reprezentacemi ţenství a muţství mohou diferenciaci v pohlavně-genderovém systému podporovat. (Kapitola 2.3. Gender a stereotypy) Pro některé dívky se ukázala být důleţitou také strava těchto hrdinů. „Každej myslí, jak všichni upíři jsou zlí a najednou přijdou Cullenovi vegetariáni a prd.“ (Informátorka č. 1) „A ve Stmívání je supr právě to, že jsou vegetariáni.“ (Informátorka č. 10) 40
Pro několik informátorek byla představa tohoto typu upírství natolik lákavá, ţe párkrát zazněla i touha zařadit se mezi ně. „Chtěla bych ho víc poznat a třeba se nechat přeměnit (smích) ne to nevim... asi... jako asi bych mu řekla ať přijde až mi bude dvacet třeba (smích)“ (Informátorka č. 4)„(…) jako jak jsou skvělý a boží a jestli mě nechtěj kousnout a tak…“ (Informátorka č. 2) „Ať ze mě udělají taky upíra, abych mohla žít věčně a měla všechny jejich schopnosti, bylo by fajn bejt tak rychlá… nebo ovlivňovat jako v Denících.“ (Informátorka č. 9) „Asi proto, že je tady ta možnost bejt taky upírem… jako… asi těžko se stanu… elfem nebo tak... Ale v upíra se můžeš prostě změnit…“ (Informátorka č. 4) Téměř kaţdá z dotazovaných dívek poukázala v případě líbivého upírství na význam fyzické krásy a vzhledu. „Upíři jsou dneska krásný, záhadný a silný bytosti s nadpřirozenejma schopnostma, komu by se tohle nelíbilo?“ (Informátorka č. 5) „Je krásnej… všichni jsou krásný.“ (Informátorka č. 12) „Z každýho by mi spadla pusa. Ale nejvíc každopádně z Damona, je nádhernej a vtipnej. Miluju ho, hned bych po něm skočila.“ (Informátorka č. 7)
6.3.2.
Herecké obsazení
Většina z těchto informátorek si jasně uvědomovala, ţe tento dokonalý vzhled náleţí nikoli postavám jako takovým, ale jejich hereckým představitelům. „Kdyby Edward vypadal fakt jako Robert... No, heh... Tak bych se zamilovala na první pohled ne asi. (smích) (…) No a Robert je krásnej, já jako nevim, co říct.“ (Informátorka č. 3) „Upíří deníky jsem viděla jen párkrát a kromě hezkejch hlavních hrdinů mě tam nic moc neoslovilo. (…)To bych nejdřív musela přestat zírat na ty krásný kluky.“ (Informátorka č. 5) „Prostě Ian je krásnej chlap.“ (Informátorka č. 6) „Asi kvůli hercům. Jako Robert a Taylor sou moc hezký. Bella, myslim, že Kristen se jmenuje ta herečka, …tak ta se mi moc nelíbí, ale kluky tam dali dobrý.“ (Informátorka č. 1) „A je dobře vybraný herecký obsazení. (smích) Ty kluci jsou boží.“ (Informátorka č. 8) „A jako na hercích se mi líbí prostě vzhled, to vlastně dávaj těm postavám nejvíc… jako můžu říct, že miluju Damonovi škleby, a že to asi dělá i ten herec, ale to nevim no. (…)Mám pocit, že bych asi jenom blbě čuměla a usmívala se nebo stála s otevřenou pusou a rozplývala se. (smích)“ (Informátorka č. 2) „Jee..no jako jsou hezký...teda herci…“ (Informátorka č. 4) Některé z dívek se zmínily o hereckém talentu představitelů upířích postav. „Damon je velice charizmatickej… Je svůdnej, tajemnej a má smysl pro humor. A 41
herec vypadá, že i v reálu, teda co si tak čtu. Svojí postavu hraje velice dobře. A to ho znám i z více filmů. (…) Maj fakt dobrý obsazení.“ (Informátorka č. 7) „Taky si myslím, že za úspěch můžou herci, jako Robert, viděla sem i ňáký jiný filmy jeho, je fakt dobrej… I když to prostě neni ono, na Edwarda se hodil.“ (Informátorka č. 3) „Určitě je skvělej výběr postav, jako herců.“ (Informátorka č. 2) „Fandovství“ podle McQuaila je popsáno v teoretické části v kapitole 2.2. Masová média, publikum a „fandovství“. Je naznačeno, ţe nejsilnější druh tohoto „fandovství“ je namířen na mediální osobnost. Dívky dokázaly rozlišit mezi fiktivní postavou a reálným hercem, proto ke zmíněnému zamlţení mezi oběma příliš nedocházelo, i přesto se ale některé dívky rády tohoto rozlišení mezi oběma dobrovolně zříkaly, aby si tak nezkazily svou vysněnou postavu, která v sobě zahrnuje jak charakterové vlastnosti fiktivního hrdiny, tak fyzický vzhled herce.
6.3.3.
Klasické upírství
Značně rozdílné reakce vykazovaly informátorky na zmínku o stereotypních upírech, kteří jsou na rozdíl od hrdinů jejich oblíbených děl neatraktivní, strašidelní a krveţízniví. Nejčastější reakcí na tyto postavy by byl strach a útěk. „Asi bych hrůzou celá ztuhla… nebo bych se lekla a utíkala pryč.“ (Informátorka č. 11)„Asi bych se bála no. Kdyby existovali… To bych asi v noci neusnula.“ (Informátorka č. 1) „Nejspíš bych s křikem utíkala pryč.“ (Informátorka č. 8) „Kdybych věděla, že je to upír, snažila bych se mu vyhnout, zmizet, schovat se.“ (Informátorka č. 7)„Nenee, asi zběsilý úprk by to jistil.“ (Informátorka č. 5) „Asi bych přemejšlela, jestli mam utýct nebo se schovat nebo tak něco.“ (Informátorka č. 2) „Utekla bych. Bála bych se.“ (Informátorka č. 12) Další moţností by pro ně byla obrana všeobecně známými prostředky. „Česnek, kolík do srdce, svěcená voda?“ (Informátorka č. 5) „Proti typickýmu by měl fungovat česnek co? Prostě bych se chtěla bránit.“ (Informátorka č. 10) „Jo typický? Tak… asi hodit česnek a utýct ne?“ (Informátorka č. 9) Od dob Draculy a klasického upírství jiţ uplynulo mnoho let, ovšem i jeho postava se v některých zpracováních představuje jako přitaţlivá a lidská. Naposledy ve filmu Dracula Untold z roku 2014, kdy do hlavní role vládce Vlada III. byl dosazen herec Luke Evans, který se spíše neţ do řad typického „drákulovství“ řadí díky vzhledu a charakteru vyobrazené postavy k moderním atraktivním upířím 42
hrdinům. Miluje, je obětavý, za bezpečí svého syna, ţeny a vlasti je schopen obětovat vlastní duši. O tomto filmu se zmiňuje i jedna z informátorek. „Jediný co mě napadá je film Dracula - ten se mi líbil teda dost, i když mi na jednu stranu vadí, že je to takový násilnický hrozně, ale tak to je jasný, to asi musí bejt. (smích) Jinak se mi na tom líbí, že je ten film pojatej zase trochu jinak než Stmívání nebo Upíří deníky. Je to sice chvílema děsivý ale i hrozně hezký některý chvíle. A hodně by mě zajímalo pokračování v tý naší době.“ (Informátorka č. 2)
6.4.
Reakce na příběh a jeho zpracování
Reakce na příběh nebo jednotlivé scény představovaly celé spektrum emocí. Velmi časté bylo dojetí. „U Stmívání mám nejradši scénu, kde v závěru celý série je sestřih všech scén ze všech dílů, to mě rozbrečelo.“ (Informátorka č. 10) „Nejkrásnější momenty asi ze čtvrtý série, kdy Elena se vyrovnává s tim, že je upír a Damon je tam furt pro ní. To bylo takový… dojemný chvílema.“ (Informátorka č. 7) „Asi když Elena zjistila, že prvního potkala Damona a ne Stefana. To sem obrečela“ (Informátorka č. 13) Zásadní roli také hrálo napětí a nepředvídatelnost příběhu, která informátorky dokáţe zabavit. Mnoho dívek si vzrušení z nečekaného vývoje a sloţitost děje uţívá. „Na Stmívání se mi líbí, že se v každym dílu něco děje, není to nuda, až na druhej díl teda. Na Upířích denících se mi libí to samý, plus vztah mezi Damonem a Elenou. (…)Baví mě to, protožeee v každý sérii nebo dílu se děje něco jinýho.“ (Informátorka č. 7) „Nejvíc se mi líbí, co všechno zažívaj, jak pořád řešej něco jinýho. Samozřejmě vztah Edward-Bella a Stefan/Damon-Elena mě zajímal nejvíc. Nevybavuju si konkrétní scény. U Upířích deníků se mi celkově líbí to, že ať to může vypadat jako blbá lovestory, když se nad tim člověk víc zamyslí, všechny díly jsou propojený víc složitě. Musím říct, že Upíří deníky jsou jedinej seriál, u kterýho sem viděla všechny díly, a pokaždý se nemůžu dočkat, až vyjde další.“ (Informátorka č. 4) „Nejvíc na tom miluju ty absolutně nepředvídatelný scény a situace co se tam dějou - to vždycky čumim jako...“ (Informátorka č. 2) „Na příběhu se mi asi nejvíc líbila postava Belly a v prvním díle se mi líbila ta napínavá tajuplná atmosféra, než zjistila, že Edward je upír.“ (Informátorka č. 8) „(…) nebo když Bella zjistila, co je vlastně zač, to sem 43
skoro nedejchala… teda když sem to viděla poprvý.“ (Informátorka č. 6) „No a Edward je takovej ten typickej hodnej co bojuje proti zlu. A přitom se za hodnýho nepovažuje a furt něco řeší a vlastně do konce nic neni jistý…“ (Informátorka č. 1) Za velké oţivení příběhu Stmívání pokládaly některé dívky vlkodlaky. „Celkově… ve Stmívání sem ale víc fandila vlkům… jsou sympatičtější a živější než upíři… doslova. (smích)“ (Informátorka č. 11) „Což jako maj třeba vlkodlaci taky ty storky, ale je to zajímavější.“ (Informátorka č. 3) Také u nich jsou pro dívky důleţité fyzické přednosti. „Taky se mi líběj vlkodlaci. Vybavuju si hlavně scénu, jak ta Bella jede na motorce, vybourá se, aby viděla Edwarda, a Jacob si sundá triko, aby jí utřel krev, jak jí teče z hlavy. Ty svaly! (smích)“ (Informátorka č. 1) „Haha všechny scény, kde si Jacob sundá tričko. (smích) Pohled pro bohy.“ (Informátorka č. 6) Několik dívek zmínilo, ţe jejich zaujetí bylo podpořeno i zvláštními efekty a vizuální zpracováním. „Nejvíc mě zaujala asi scéna z posledního filmu, kde je ta bitva mezi Cullenovýma a Volturiovýma, která myslím není v knížce, ale hodně se to tim oživilo.“ (Informátorka č. 8) „Film je prostě jako akčnější no. (…) Jo a v posledním díle ten porod… to je masakr!“ (Informátorka č. 1) „Musím říct, že víc mě bavily filmy, ale tak to mám s většinou knížek. Spíš si příběh užiju, když to všechno můžu vidět. (…) Taky se mi moc líbilo, jak byla provedená scéna, kdy se Bella mění v upírku, to bylo fakt super.“ (Informátorka č. 8) „A taky miluju ty všemožný efekty, co tam sou.“ (Informátorka č.2) Zásadní funkci těchto děl pro dívky tedy představuje i zábava. Tu jim dodává především rozmanitost a nečekanost vývoje samotných dějových linií těchto příběhů, ale i vizuální stránka a přepracování z kniţní předlohy.Jak je zmíněno v teoretické části práce, média nám zajišťují pobavení, rozptýlení a zahnání nudy, nabízí napětí, adrenalin – dotazovaný seriál a filmová série o upírech tak nejsou výjimkou.
6.5.
Volba partnera – fantazie vs. realita
Velice zajímavé a rozporuplné reakce vyvolala otázka č. 6 „Dokázala by sis představit vztah se zvoleným oblíbencem? Měla bys zájem s ním chodit nebo si ho v budoucnu vzít?“. Naprostá většina dívek se velice dlouho rozmýšlela, nebyla si jistá a často si místo zvoleného fantazy favorita „vybrala“ pro ţivot jinou postavu. 44
„Nooo… Chtěla bych Damona… Ale ten by mě asi časem zabil. (smích) Takže… Asi Edwarda… Stefan je nudnej, Edward je takovej… Prostě s nim by to bylo jistý, kdyby mě jako miloval no.“ (Informátorka č. 6) „Hm.. no asi bych brala Edwarda… Stefan je moc hodnej, a Damon je sice super, ale zlej… Edward je takovej nejnormálnější.“ (Informátorka č. 2) „Jo reálně? Asi Edwarda no… Je věrnej a tak.. Ale Damona bych chtěla aspoň za kámoše.“ (Informátorka č. 4) „Tak do života radši Jacoba (vlkodlak ze Stmívání). Nelíbilo by se mi, že je Edward studenej. (smích)“ (Informátorka č. 11) „Tak místo Edwarda asi Jacoba… Líbí se mi jak je vtipnej, rozuměla bych si s nim víc.“ (Informátorka č. 5) Velkou roli při výběru partnera pro ţivot tedy hrály pozitivní charakterové vlastnosti. Několik dívek si stálo za svou první volbou, kterou se snaţily obhájit. „Jo, Damona.. I když se tváří drsně a tak... Je hodnej. Komplikovanej. Prostě mě zaujal.“ (Informátorka č. 7) „Jako i když by se mi nelíbilo čtení mysli… Tak Edward by se mámě líbil, schválila by ho. (smích) Takže jo, asi bych to s nim zkusila.“ (Informátorka č. 1) Objevil se i případ diplomacie, kdy si informátorka chtěla vzít z kaţdého hrdiny něco. „No to si neumim představit, prostě neexistujou, tak nevim… Ale jako kdybych se mohla vybrat… Tak vlastnosti, třeba od Edwarda bych chtěla ochranu, Stefan má zas dobrý srdce… no a Damon je vtipnej a nenudila bych se s nim.“ (Informátorka č. 10)
45
7. Výsledky výzkumu a diskuze Výzkumem bylo zjištěno, ţe hlavními funkcemi při sledování vybraných děl jsou pro dívky především únik od reality a předobraz romantického vztahu. Z analýzy jsme se mohli dozvědět, ţe téměř kaţdá dívka si tento ţánr oblíbila především z toho důvodu, ţe díky němu můţe zapomenout na běţné problémy a ztratit se v příběhu, který ačkoliv je neskutečný, svým způsobem je realitě blízký. Téměř jedinou výjimku v něm tvoří nadpřirozené postavy upírů, které se díky své proměně z monster v sex symboly staly vysoce populárními. Snad ţádná jiná nadpřirozená postava neprošla takovým vývojem jako právě upíři. Jak bylo v teorii nastíněno, Dracula v podání Bély Lugosiho by u zkoumaných dívek nedošel takového ocenění jako Edward Cullen nebo Damon Salvatore, coţ se potvrdilo i při samotných rozhovorech, kdy by dívky na klasického upíra reagovaly negativně – útěkem nebo obranou, kdeţto na moderní upíří hrdiny by byly reakce veskrze pozitivní. Díky tomuto vývoji se tak hlavní upíří hrdinové stali předobrazem dokonalého partnera, který je silný, inteligentní, ochranářský a především krásný. Při výběru partnera do skutečného ţivota by si ovšem dívky všímaly spíše dobrých charakterových vlastností neţ vzhledu. Skrze tato média a příběhy se tak dívkám dostává nejen úniku do fantazijního světa, ale také z nich mohou vysledovat návody a normy týkající se vztahů v reálném světě. Média jako taková pomáhají při tvorbě konsenzu a při nastolování hierarchie hodnot. Poskytují vzory a ideály, můţou ale také odrazovat od určitého jednání. Zaměřením těchto děl na vztahy mezi hlavními hrdiny tak dívky získávají především vzory a ideály o budoucím partnerovi v romantickém vztahu. Samozřejmě, další funkcí, kterou můţeme jmenovat, je vzbuzování různorodých emocí u dotazovaných dívek, jak jsme předpokládali jiţ při nastolení výzkumné podotázky. Média mohou mít poznávací účinky, socializační funkci, ale také citové účinky. V rozhovorech jsme se dozvěděli, ţe mezi jednotlivými emocemi, které proţívají dívky při sledování svého oblíbeného filmu/seriálu s upírskou tematikou, jsou samozřejmě nejvíce frekventované zábava a vzrušení – příběhy jsou zajímavé, napínavé, v seriálu Upíří deníky nastává hodně zvratů, ve filmech ságy Stmívání si divačky aţ do konce nejsou jisté, ţe budou mít dobrý konec. Momenty překvapení divačkám zajistí, ţe se u nich nenudí. Samozřejmě jedním z hlavních účinků médií, který si uvědomuje i samo publikum, je právě zábava. Styl zpracování a vizuální 46
efekty, pojetí příběhu převzatého z kniţních předloh, to vše představuje pro dotazované dívky zásadní roli v jejich oblibě těchto děl. Věková kategorie, ze které byly vybrány informátorky, prochází velkými změnami, které jsou způsobeny dospíváním. Jak bylo vysvětleno v teoretické části práce, emoce nezůstávají ušetřeny, pubescence a následná adolescence je proslulá emocionální nestabilitou a velkými výkyvy nálad. Veškeré vnímání je vyostřeno, reakce mohou být aţ nečekaně silné. Důkazem toho můţe být několikrát zmíněný pláč u určitých scén, které informátorky dojaly. S emocemi je spojeno také „fandovství“. Dívky jsou citově zaujaté, co se hlavních postav týče, a toto citové připoutání se můţe přenášet i na jejich herecké představitele. Jak se dalo vyčíst z výpovědí dívek, většina z nich připouští, ţe by byla ráda s jejich oblíbencem ve vztahu nějakého druhu. Informátorky si dobře uvědomovaly rozdíl mezi realitou a fikcí, to jim ovšem nebránilo si na rovině fantazie představovat nejrůznější scénáře a situace, které by mohly nastat, kdyby se se svým oblíbencem setkaly. Při analyzování dat jsem narazila na skutečnost, ţe některé otázky, které jsem pokládala dívkám v průběhu rozhovoru, se ukázaly jako nepodstatné pro výzkum jako takový. Příkladem mohu uvést otázku číslo 7 „Zajímáš se o upíry i jinak? Jakým způsobem?“, kdy jsem dostávala od informátorek převáţně negativní a stručnou odpověď. Na doplňující otázku, proč to tak je, většinou odpovídaly, ţe jiní upíři neţ ti jejich oblíbení je nezajímají a ţe si vystačí s informacemi z knih nebo filmu/seriálu. Tento výzkum otevírá moţnosti pro další výzkumy na stejné téma. Bylo by jistě zajímavé provést stejný výzkum s jinými věkovými kategoriemi, případně s fanoušky tohoto ţánru opačného pohlaví. Následná komparace by mohla přinést pozoruhodné výsledky. Během získávání rozhovorů jsem dospěla k závěru, ţe by bylo moţné a zajímavé tento výzkum provést pomocí skupinové diskuze. Tato technika sběru dat, která je spíše vhodná pro zjištění obecných názorů, by mohla být pro informátorky příjemnější, měly by moţnost ztratit eventuální zábrany a snadněji by s pomocí ostatních došly k zajímavým poznatkům. Větší míra uvolněnosti a případné snahy být ostatními zúčastněnými viděna v lepším světle, by mohly přinést poněkud promyšlenější výpovědi informátorek. Na tento způsob výzkumu je zapotřebí precizně připravené schéma diskuze. (Hendl, 2005, str. 182) Skupinovou diskuzí by 47
se dalo na tento provedený výzkum navázat. Další moţnost, jak na tento výzkum navázat, vidím v detailnějším zaměření se na některé kapitoly z teoretické práce. Jistě by bylo moţné rozvést „fandovství“ a výzkumné otázky zacílit na něj. Také genderové stereotypy v těchto dílech by mohly představovat zajímavý základ pro výzkum, který by mohl obsahovat jak analýzu samotných děl, tak pohled jejich fanoušků na ně.
48
8. Závěr V teoretické části byly shrnuty informace, které se ať uţ více nebo méně týkaly vybraného výzkumného problému. V průběhu realizace výzkumného projektu jsem si osobně potvrdila zkušenost, ţe média mají na náš ţivot větší vliv, neţ si mnohdy připouštíme. Dívky velice snadno určily, ţe hlavní funkcí jejich oblíbených děl je především útěk od reality a emocionalita s ním spojená. Význam hlavních hrdinů těchto příběhů v jejich představách o romantickém ţivotě a dokonalých partnerech jiţ bylo potřeba odkrýt z různých odpovědí na několik otázek dohromady. Velice překvapivé a příjemné zjištění pro mne bylo, ţe pokud by si informátorky měly vybrat partnera do skutečného ţivota, jejich volba by často nepadla na jejich „vysněného idola“, nýbrţ na jeho mnohdy klidnějšího a realističtějšího kolegu. To, ţe se většina dívek nenechala zviklat vzhledem a raději volila dle charakterových vlastností, je v dnešní době, která atraktivitu vyţaduje téměř v kaţdé sféře ţivota, velice potěšující. Praktická část bakalářské práce prokázala, ţe teoretické předpoklady jsou v souladu s výsledky získanými praktickým výzkumem. Všechny informátorky plně spolupracovaly a snaţily se odpovědně vysvětlit své názory na dané otázky. Kaţdá z nich přinesla do výzkumu určitý nový poznatek, který nebyl sledován u nikoho jiného. Velmi všem informátorkám vděčím za ochotu zamyslet se nad jejich oblíbenými díly a podívat se na ně z trochu jiného úhlu, neţ jsou zvyklé. Provedené rozhovory osobně vnímám jako ţivotní zkušenost, která mě posunula kupředu ve vnímání vlastní záliby v tomto ţánru a rovněţ mi pozitivně upravila pohled na dnešní dospívající dívky, které mě svou výřečností, inteligencí a dospělostí některých odpovědí nejednou zaskočily.
49
9. Seznam pouţité literatury: BAUMAN, Zygmunt. Tekutá láska: o křehkosti lidských pout. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 155 s. ISBN 978-80-200-2270-7 FROMM, Erich. Umění milovat. Praha“ Nakladatelství Josefa Šimona, 1997, 125 s. ISBN 80-85637-26-x GIDDENS, Anthony. Proměna intimity: sexualita, láska a erotika v moderních společnostech. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012, 215 s., ISBN 978-80-262-0175-5 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 407 s. ISBN 80-7367-040-2 CHENAIL, R. J. Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě? Biograf (15-16): 30 odst., 1998 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 207 s. ISBN 80-7178-697-7 LUHMANN, Niklas. Láska jako vášeň: Paradigm lost. Vyd. 1. Praha: Prostor, 2002, 279 s. ISBN 80-7260-068-0 MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Vyd. 4. Praha: Portál, 2009, 639 s. ISBN 978-80-7367-574-5 MEYEROVÁ, Stephanie. Stmívání. Vyd. 3. Praha: Egmont, 2009, 407 s. ISBN 97880-252-1331-5 MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2006, 341 s. ISBN 80-246-0905-3 MOCNÁ, Dagmar et al. Encyklopedie literárních žánrů. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2004, 704 s. ISBN 80-7185-699-X RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, 642 s. ISBN 80-246-0525-2 SMÉKAL, Vladimír, Lenka LACINOVÁ, Lubomír KUKLA a Jana BALHAROVÁ. Dítě na prahu dospívání. Brno: Barrister & Principal, 2004, 268 s. ISBN 80-8659884-5 SMITHOVÁ, L. J. Upíří deníky: Probuzení. Vyd. 1. Praha: Fragment, 2009, 247 s. ISBN 978-0-06-114097-6 STOKER, Bram. Dracula. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1970, 365 s.
50
STRAUSS, Anselm L. a Juliet M. CORBIN. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert, 1999, 196 s. ISBN 80-85834-60-X TODOROV, Tzvetan. Úvod do fantastické literatury. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2010, 166 s. ISBN 978-80-246-1676-6 VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-7178-308-0 Seznam použitých internetových zdrojů: E-KURZ: Úvod do společenskovědních metod. © [Online]. [cit. 27.11.2013]. (Dostupné z: http://moodle.fhs.cuni.cz/course/view.php?id=614)
51
Přílohy Příloha 1: Béla Lugosi jako Dracula
(Dostupné z http://www.antiquetrader.com/wp-content/uploads/at1027-bela-lugosi-asdracula-silver-print.jpg )
Béla Lugosi
(Dostupné z http://www.doctormacro.com/Images/Lugosi,%20Bela/Annex/Annex%20%20Lugosi,%20Bela_02.jpg ) 52
Robert Pattinson jako Edward Cullen
(Dostupné z http://static.comicvine.com/uploads/original/11116/111164870/38538890846962210-edwar.jpg )
Robert Pattinson
(Dostupné z http://images.boomsbeat.com/data/images/full/4848/robert-jpg.jpg ) 53
Ian Somerhalder jako Damon Salvatore
(Dostupné z https://fangirlydotcom.files.wordpress.com/2013/03/tvddamonemotionsnotext.jpg )
Ian Somerhalder jako Damon Salvatore – upírská stránka
(Dostupné z https://frommysideofthemoon.files.wordpress.com/2010/05/damon_vampirel.jpg )
54
Ian Somerhalder
(Dostupné z https://iammeheli.files.wordpress.com/2011/02/ian-somerhalder-iansomerhalder-8084259-472-600.jpg )
55
Paul Wesley jako Stefan Salvatore – upírská stránka
(Dostupné z http://27.imagebam.com/download/IaIGaGdRwxX8jP0h92VeQ/16480/164791103/301VampireDiaries1136.jpg )
Paul Wesley jako Stefan Salvatore
(Dostupné z http://vignette3.wikia.nocookie.net/vampirediaries/images/d/d9/Stefan_season_5_promo.jpg /revision/latest?cb=20131211024607 ) 56
Paul Wesley
(Dostupné zhttp://youngadulthollywood.com/wpcontent/uploads/2014/09/Paul_Wesley_by_Gage_Skidmore_2-624x740.jpg)
57
Příloha 2: Struktura rozhovoru 1
Máš raději Ságu Stmívání nebo Upíří deníky? Znáš obojí? Pamatuješ si, kdy a jakým způsobem ses k nim dostala?
2
Četla jsi i knižní předlohu? Co tě bavilo víc a proč?
3
Co se ti líbí na příběhu Stmívání/Upířích deníků nejvíce? Jsou nějaké momenty nebo scény, které si vybavuješ, které se ti nejvíce líbily/nějak tě zaujaly? Jak ses při nich cítila?
4
Jak bys reagovala, kdybys potkala Edwarda/Stefana/Damona? Co bys udělala a řekla?
5
Co přesně se ti na zvoleném oblíbenci líbí?
6
Dokázala by sis představit vztah se zvoleným oblíbencem? Měla bys zájem s ním chodit nebo si ho v budoucnu vzít?
7
Zajímáš se o upíry i jinak? Jakým způsobem?
8
Jak bys reagovala, kdybys nějakého typického/klasického upíra potkala?
9
Znáš i nějaké další filmy/seriály/knihy, kde by byl hlavním hrdinou upír? Baví tě stejně jako Stmívání nebo Upíří deníky? Proč?
10
Máš ráda i jiné fantazy než ty s upíry?
11
Myslíš, že je fantazy s upíry nějak výjimečné oproti jiným? V čem konkrétně?
12
Proč si myslíš, že mají Upíří deníky a Stmívání tak velký úspěch po celém světě? Čemu to přisuzuješ?
58
