Slezská univerzita v Opavě Filozoficko přírodovědecká fakulta
Ústav společenských věd Obor veřejná správa a regionální politika
BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
Téma: Uprchlické tábory v ČR
Silvie Frňková
vedoucí bakalářské diplomové práce Dr. Mgr. Eva Sotoniaková Opava 30.dubna 2001
OBSAH: ÚVOD - VÝBĚR TÉMATU, CÍLE PRÁCE………………..……….……………..2 1. Struktura práce……………………………….………………….……………..3 2. Všeobecný úvod do problematiky………….……………………………….3 2.1 Definice pojmů………………………………..…………………………….…..3 2.2 Legislativa……………………………………………………………….………4 2.3 Azylová procedura, azylové řízení……………………………………………7 2.4 Hierarchie státní správy………………………………………………………..8 2.5 Statistická data…………………………………………………………………10 3. Azylová zařízení………………………………………………………..………12 3.1. Azylová zařízení v ČR………………………………..………………………12 3.2 Fungování pobytového střediska…………………………………………….14 3.3 Popis vybraných pobytových středisek ………………..…………………...20 3.3.1 Bělá – Jezová……………………………………...………………………...21 3.3.2 Zastávka u Brna……………………………………………………………..23 3.3.3 Stráž pod Ralskem………………………………………………………….24 3.3.4 Seč……………………………………………………………………………25 4. Nevládní neziskové organizace (NGOs)…………………………………...26 5. Dotazníkové šetření…………………………………………...………………28 ZÁVĚR………………………………………………………………………………29 Seznam pramenů a literatury……………………………………………………..31 Seznam použitých zkratek………………………………………………………..31 Příloha č.1…………………………………………………………………………32 Příloha č.2…………………………………………………………………………32
1
“Uprchlík je každá osoba, která se vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti ke zvláštní sociální skupině nebo pro své politické názory nachází mimo zemi své příslušnosti a vzhledem k tomuto strachu nemůže nebo nechce využít ochrany této země nebo ten, kdo se bez státní příslušnosti nachází mimo zemi svého dřívějšího stálého bydliště a v důsledku takových událostí se nemůže nebo kvůli svému strachu nechce vrátit.” Čl.1 Ženevské úmluvy,r.19511
ÚVOD - VÝBĚR TÉMATU, CÍLE PRÁCE Vzhledem k současnému stavu integračních procesů celé Evropy, v souvislosti s nevyrovnaným vývojem hospodářství a ekonomiky na celém světě, v důsledku válečných konfliktů a živelných katastrof dochází v posledních letech ke stále mohutnějšímu mezinárodnímu přesunu obyvatelstva, ke stále sílící celosvětové migraci. Migrační vlny směřující nejčastěji do tzv. rozvinutých ekonomicky silných zemí jako jsou Spojené státy americké či státy Evropské unie, které kromě základních lidských svobod pro mnohé představují i sociální životní jistoty. Od počátku devadesátých let, s pádem železné opony, roste pro lidi v nouzi hledající nový domov atraktivita i zemí takzvaného bývalého východního bloku, které se díky změně režimů a díky svým novým cílům směřujícím k zapojení do západoevropských struktur staly pro mnohé uprchlíky perspektivním útočištěm. Během deseti let, od roku 1990 vzrostl v České republice počet žádostí o azyl o více jak šest tisíc2, což je velice závažný úkaz současného trendu v migračním procesu celé střední Evropy. Množství žadatelů o azyl, počty takzvaných uprchlíků, rapidně vzrůstající, způsobilo, že Česká republika musela přistoupit k renovaci nejen legislativních opatření týkajících se azylové politiky, ale i k zásadním změnám v oblasti zajišťování přijatelných a důstojných životních podmínek pro čekatele v azylovém řízení. Poslední bod předchozí věty je stěžejním tématem této mé diplomové bakalářské práce nazvané „Uprchlické tábory v ČR“. K výběru tohoto tématu mě silně motivovala skutečnost, že jsem v rámci svého působení v jedné z neziskových nevládních organizací zabývajícím se azylovou problematikou a dále v rámci své souvislé praxe během studia měla možnost navštívit několik azylových zařízení u nás. Uprchlické tábory – na veřejnosti dále běžně užívaný termín, dnes oficiálně označované souhrnným pojmem azylová střediska – jsou oblastí, která je běžnému životu široké veřejnosti stále dosti vzdálena. Pokud vůbec tento pojem vyvolá nějaký zájem, obvykle to bývá v souvislosti s veskrze negativními emocemi a představami o rozsáhlém stanovém táboře ne nepodobném medii předávaným obrázkům uprchlických táborů v černé Africe. Pokud se v rozhlase, televizi či tisku najde již nějaká zmínka o azylových zařízeních v České republice, jde často o sugestivní 1 2
Úmluva o postavení uprchlíků, 1951 v Ženevě, k níž ČSFR přistoupilo dne 24.února 1992 www. azyl.cz
2
informace o konfliktech či problematických událostech, které se k čekatelům v azylovém řízení a jejich pobytu na našem území váží. Jen zřídkakdy se hovoří o tom, jak takové azylové zařízení vlastně vypadá, jak funguje, kdo jej spravuje, jaká jsou práva a povinnosti jejich obyvatel. Na základě mých dosavadních zkušeností a výzkumu bych se právě proto ráda zaměřila na tuto problematiku, a nastínila bych v této mé práci některé z výše zmíněných faktů. Mým cílem v této práci bude monitoring zajištění přijatelných a důstojných životních podmínek, na které dle zákona o azylu, č.325/1999 Sb. a Listiny základních práv a svobod, mají všichni žadatelé o azyl v České republice nepopiratelný nárok.
1. Struktura práce V úvodu své práce, v kapitole 2., se budu věnovat výkladu základního pojmosloví a nastínění legislativního rámce vážícího se k tématu azylové politiky u nás, stejně tak jako seznámení s funkční organizací státní správy a institucí na ni vázaných. K dokreslení současného vývoje azylu u nás připojím k této kapitole některá oficiální statistická data. Kapitola třetí je páteří celé mé práce a zabývá se fyziogeografickým popisem konkrétních „uprchlických zařízení“, pobytových středisek v České republice, včetně jejich vnitřní organizace a statistických dat o jejich obyvatelích. Součástí této kapitoly by mělo být i vyhodnocení dotazníkového šetření daného vedoucím v jednotlivých pobytových středisek. Předposledním bodem mé práce bude popis činnosti nevládních neziskových organizací zabývajících se v ČR azylem a přímo působících v jednotlivých azylových zařízeních. Jejich pohled na problematiku by měly přiblížit výsledky dotazníkového šetření provedeného v těchto organizacích. Konfrontací pohledů neziskových nevládních organizací a státní správy na základě výše zmíněných dotazníků bych tuto svou práci uzavřela. Vzhledem ke skutečnosti, že o oblasti azylu a azylových zařízeních v České republice neexistuje ucelené publikované prameny, budu při vypracovávání své práce vycházet především z zákona o azylu, č.325/1999Sb., a z vlastních zkušeností s touto problematikou.Doufám, že aktuální zpracování a popis stavu některých uprchlických, resp. azylových zařízení v České republice bude přínosným materiálem i pro další výzkumy a šetření v oblasti azylové politiky naší země.
2. Všeobecný úvod do problematiky 2.1 Definice pojmů Problematika pojmosloví v oblasti azylové politiky je stále ve vývoji. Jako běžně užívané známe pojmy jako uprchlík či uprchlický tábor. Azylant je už slovem v našich zeměpisných šířkách méně frekventovaným a pravděpodobně pro laika neznamená ve skutečnosti velký rozdíl od výše zmiňovaného vžitějšího pojmu. S přibližováním se k normám a pravidlům 3
v Evropské unii a nastalou potřebou konkrétního definování rozdílů v chápaní jednotlivých pojmů byla jako součást nového zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších zákonů zavedena nová terminologie vztahující se k této problematice. Především se nově zavedl termín azylant. Ve výše zmíněném zákoně je azylantem cizinec, kterému byl udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o azylu. Přičemž cizincem je podle právní úpravy řešící podmínky vstupu a pobytu cizinců na území ČR zákona č. 326/1999 Sb., každá fyzická osoba, která není občanem ČR. Prohlášením o azylu provedeném na hraničním přechodu po vstupu na území České republiky či v přijímacím středisku deklaruje cizinec svůj úmysl požádat v této zemi o azyl. Na základě tohoto prohlášení je mu uděleno vstupní vízum a cizinec je umístěn v přijímacím středisku Ministerstva vnitra. Tam je vyzván k tomu, aby bez zbytečného odkladu podal návrh na zahájení řízení o azylu, čímž se de facto rozbíhá procedura azylového řízení. Azylové řízení je proces, který probíhá v několika fázích, kdy různé složky příslušných státních institucí a nezávislých komisí rozhodují o oprávněnosti konkrétní žádosti o azyl. Během těchto fází azylového řízení má cizinec statut účastníka či čekatele v azylovém řízení a je mu uděleno speciální vízum pro pobyt v České republice. K podstatné změně terminologie došlo v novém zákoně o azylu především při definování uprchlických zařízení. Došlo k zavedení sjednocujícího pojmu azylová zařízení, pod která spadají tři základní kategorie středisek pro cizince žádající v České republice o azyl, či o azylanty konkrétně. Za prvé se jedná o přijímací středisko, které je určeno pro zákonem vymezený pobyt nově žádajících cizinců o azyl. Dále pobytové středisko, ve kterém je poskytnuto ubytování každému čekateli v azylovém řízení až do doby pravomocného rozhodnutí o udělení azylu. Integrační azylové středisko poté následně slouží k přechodnému ubytování cizince, kterému byl udělen azyl.3 Pojmy uprchlík a uprchlický tábor byly v novém zákoně zcela vypuštěny a oficiálně se dnes používají jen v rámci Českou republikou podepsaných mezinárodních úmluv Ženevské konvence a jiných mezinárodních úmluv, ke kterým Česká republika přistoupila. Přičemž termín uprchlík (ang.refugee), je v právním slova smyslu chápán v Ženevské konvenci adekvátně k českému termínu azylant, tedy legislativně jde o cizince s již uznaným statutem azylanta. 2.2 Legislativa Vnitřní právní úpravy týkající se azylu v České republice jsou zakotveny v poměrně novén zákoně č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 3
Zák.č.325/1999 Sb.,o azylu a o změně zák.č.283/1991 Sb., o Policii České republiky.
4
1. ledna roku 2000. Tento zákon zrušil a nahradil původní zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů, který se po devíti letech svého uplatnění v praxi jevil již jako málo flexibilní a neschopen reflektovat některé podstatné změny v oblasti migrační politiky nejen České republiky ale i celé Evropy. Především o přiblížení českých zákonných norem normám Evropské unie, o soulad právních předpisů z oblasti azylu s cíli celoevropského trendu šlo při navrhování a schvalování této nové právní úpravy. Česká republika jakožto potenciální budoucí člen a partner v Evropské unii musí počítat s připojením se k programu společné koordinace azylové politiky všech států Evropské unie, který se výhledově má rozeběhnout do roku 2005. Proto bylo už teď potřebné změnit některé prvky v zákoně o azylu, jako například jasně deklarovat, že Listina základních práv a svobod je zásadním zdrojem legislativního rámce azylové politiky ČR. V novém zákoně byla zavedena i nová terminologie, o které byla již zmínka v kapitole 2.1. Institut třetí bezpečné země a bezpečná země původu je také znakem toho, že Česká republika má zájem zapojit se do evropských struktur a respektovat jejich normy. Třetí bezpečná země, termín v Evropské unii přijat v roce 1993 jako závazný princip azylové politiky, je u nás charakterizován jako: stát jehož je přicházející cizinec státním občanem nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území, a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.4 V praxi je tato zásada aplikována tak, že žadatelé o azyl, kteří do České republiky přišli přes hranice s některou z takzvaných bezpečných zemí, je jeho azylová procedura urychlena a žadatel je nucen vrátit se do této třetí bezpečné země, kde může požádat o ochranu. Obdobnou funkci plní i institut bezpečné země původu, kde na základě zjištění země původu žadatele o azyl a její bezpečnosti (existuje seznam bezpečných zemí původu – ve které figuruje například Polsko, Slovensko, Maďarsko apod.) urychlena azylová procedura. Zavedením těchto dvou institucí se Evropská unie a státy, které se k těmto standardům řízení připojily snaží zabránit velkému přílivu především ekonomických uprchlíků a upřednostnit osoby oprávněně žádající o azyl. Dalším významným zavedením v novém zákoně o azylu je průběh správního řízení o udělení azylu, ve kterém je snaha o nezávislejší postup orgánů posuzujících žádosti o azyl. Podstatným bodem je existence dvou rozkladových komisí, jakožto odborných poradních orgánů ministerstva vnitra při rozhodování ve II. instanci azylového řízení. Tyto komise sice na základě Pokynu č. 9/1999 ministra vnitra vznikly již v roce 1999, protože bylo nutno uvést do souladu ustanovení správního řádu, o nutnosti možnosti odvolat se proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy u zvláštní stanovené komise5, ale v zákoně o azylu č.325/1999 Sb. jsou prvně zákonně definovány. 4 5
Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. www.mvcr.cz
5
Institut strpění je také jeden z nově zavedených předpisů zakotvených v zákoně o azylu, který umožňuje legalizovat pobyt cizince na území České republiky, i přesto, že žadatel o azyl dostal i v takzvané II. instanci negativní rozhodnutí o své žádosti a azyl mu byl zamítnut. Vízum za účelem strpění může být cizinci uděleno, pokud po neúspěšném druhoinstančním řízení podá proti rozhodnutí správního orgánu žalobu k Vrchnímu soudu. Vízum má obvykle platnost 365 dnů, a je možno jej adekvátně prodloužit. Kromě nové terminologie dotýkající se změny původních uprchlických táborů na sjednocený název azylová zařízení, přijímací středisko, pobytové středisko a integrační středisko se nový azylový zákon zabývá kompetencemi ve správě azylových zařízení. Nově je dle tohoto zákona umožněno provozovat azylová zařízení, konkrétně pobytová a integrační střediska, za úplatu právnické osobě, a to v rozsahu stanoveném Ministerstvem vnitra. Dále současná úprava mění povinnost cizince pobývat v azylovém zařízení na právo využívat tato zařízení.6 Přestože byl výše zmiňovaný nový zákon (č.325/1999 Sb., o azylu) vytvářen již s ohledem na právní úpravy a standardy Evropské unie, vyskytlo se krátce po jeho vstoupení v platnost hned několik sporných bodů, které je nutno dále řešit. Jako zásadní nedostatek se jeví i nadále nedostatečná nezávislost v přezkoumávání rozhodnutí vydaných v rámci azylového řízení či například nejasné formulace některých paragrafů zákona, kde se jedná o rozhodování správního orgánu v azylovém řízení (př. parag.13 odst.1, kde se jedná o udělení azylu za účelem sloučení rodiny7). Ministerstvo vnitra již podalo návrh novelizace zákona, který by měl tyto nepřesnosti řešit. Stejně tak náznakem pozitivní změny by měla být plánovaná, do konce roku 2002 provedená, reforma správního soudnictví, která by měla umožnit odvolat se k nezávislému soudu již ve II. instanci. Nehledě na výsledky Ministerstvem vnitra navrhované novelizace zákona je počítáno s tím, že v horizontu jednoho až jednoho a půl roku před datem přístupu České republiky k EU bude nutno nově přehodnotit legislativní stav azylové politiky u nás ve vztahu k podmínkám tzv. Dublinské úmluvy8, jež bude současně podepsána9. Zmiňovaný současný zákon o azylu platící v České republice o 1.1.2000 byl vytvořen s ohledem na mezinárodní právní normy, ke kterým se Česká republika hlásí, a které podepsala, popřípadě přebrala z právního systému bývalé Česko-Slovenské Federativní republiky (ČSFR). Jedná se především o „Úmluvu o právním postavení uprchlíků“ Ženevské konvence, která byla přijata na Konferenci Spojených národů v roce 1951, a která pro ČSFR vstoupila v platnost v roce 1992. Druhým závažným dokumentem v této oblasti, který ČSFR podepsala, a který u nás vstoupil v platnost již v roce
6
Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č.283/1991 Sb., o Polici ČR. Azyl, 2000/1, str.4 8 Dublinská úmluva, ratifikovaná 1990 tehdejšími členy Unie, předcházející opatření instituci bezpečné třetí země. 9 www.euroskop.cz 7
6
1991, je „Newyorský protokol o postavení uprchlíků“ schválený taktéž Valným shromážděním OSN v roce 1967. 2.3 Azylové procedura, azylové řízení Poté, co cizinec na základě učinění prohlášení o azylu, obdrží vstupní vízum do České republiky, je vyzván k tomu, aby se do 24 hodin dostavil do přijímacího střediska. V přijímacím středisku je cizinec povinen pobýt zákonem stanovenou dobu (tři týdny), aby mohly být provedeny nutné identifikační úkony (vstupní pohovor) a lékařská vyšetření (třítýdenní karanténa). Během této doby se také rozbíhá azylové řízení na základě výzvy Ministerstva vnitra k podání návrhu zahájení řízení o udělení azylu. Cizinec tímto získá speciální status účastníka řízení o udělení azylu včetně víza, s čímž jsou spojena práva a povinnosti ve vztahu k právním normám České republiky. Účastník má právo nechat se na základě plné moci zastupovat, po celou dobu být ve styku s Úřadem Vysoké komisařsky pro uprchlíky a s právnickými osobami zabývajícími se ochranou jeho zájmů, má právo pobývat v Ministerstvem vnitra zřízených azylových zařízeních, má právo odvolat se proti rozhodnutí správního orgánu ve věci udělení azylu, či vzít svůj návrh na zahájení řízení zpět.10 Mezi jeho povinnosti patří respektování zákonů České republiky, hlásit příslušným orgánům místo pobytu v České republice či veškeré změny okolností či důvodů pro jeho žádost o azyl. Po pobytu v přijímacím středisku a po absolvování veškerých nutných procedur s tímto spojených je cizinec – účastník řízení, přemístěn do pobytového střediska, kde mu je zdarma nabídnuto ubytování, základní hygienický standard, strava, zdravotní péče, sociálně-psychologická pomoc apod. Tuto službu nemusí však využít, a může pobytové středisko kdykoliv opustit, poté co udá adresu svého přechodného pobytu. V této době již probíhá na legislativní úrovni dle správního řádu řízení o udělení azylu, kterým se v I. instanci zabývá Ministerstvo vnitra ČR. To posoudí oprávněnost žádosti o azyl a dle daných kritérií vydá rozhodnutí. Negativní rozhodnutí (tzv. negativ) zamítá žádost cizince o udělení azylu spolu s přesnou charakteristikou důvodu takovéhoto rozhodnutí ústředního orgánu a zároveň seznamuje žadatele s možnostmi podání rozkladu ve lhůtě do patnácti dnů ode dne vydání rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu v I. instanci je vymezeno lhůtou třiceti dnů, s možností tuto lhůtu prodloužit. Odvolání proti rozhodnutí podává cizinec k ministru vnitra, který na základě návrhu zvláštní komise (rozkladová komise) rozhoduje o podaném rozkladu. V tomto druhoinstančním řízení má žadatel o azyl opět šanci obdržet tzv. pozitiv, tedy kladné vyřízení žádosti o statut azylanta v České republice, nebo také negativ, tedy opětné zamítnutí jeho žádosti. Azyl se v České republice uděluje jen pokud se prokáže, že cizinec byl ve své zemi buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo že mu hrozilo pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální či politické skupině.11 Za zvláštních okolností je možno udělit azyl i rodinným příslušníkům azylanta v ČR (manžel, děti mladší 18ti let, apod.), nebo udělit 10 11
Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR.
7
azyl z humanitárních důvodů. Dle statistických údajů Ministerstva vnitra ČR je azyl udělen v průměru 2 % z celkového počtu žadatelů. Během řízení o udělení azylu na úrovni I. a II. instance pobývá účastník řízení v České republice na základě speciálního víza pro účastníka řízení o azylu, které se vydává vždy na dobu 60ti dnů, a které je možno na cizinecké policii prodloužit. V této době má cizinec možnost volně se pohybovat po území země, a bezplatně využívat nabídky ubytování, stravování, lékařské péče a dalších služeb v pobytových azylových zařízeních. Pokud ovšem účastník řízení obdrží i v rámci svého odvolacího řízení tzv. druhý negativ, ztrácí nárok na tyto služby a výhody, a je nucen do třiceti dnů od vydání rozhodnutí opustit území republiky. V případě že tak neučiní, má ještě možnost jak legalizovat svůj pobyt v České republice, a to podáním mimořádného opravného prostředku – žaloby k Vrchnímu soudu v Praze12 a zažádat o udělení víza za účelem strpění. Ve tomto případě však už cizinec ztrácí právo na hrazený pobyt v azylovém zařízení ČR. Pokud v azylovém středisku hodlá setrvat, musí za ubytování, stravu a další služby platit. Má právo zažádat státní orgány o poskytnutí příspěvku. Cizinec s vízem za účelem strpění má i nadále nárok na bezplatnou zdravotní péči. Řízení o udělení azylu bývá zpravidla zdlouhavé (pokud není ošetřeno tzv. urychlovacím procesem v rámci třetí bezpečné země a bezpečné země původu), ve všech instancích trvá několik měsíců či let. Ony zhruba dvě procenta šťastných, kteří se dočkají uznání svého azylového postavení mají následně po obdržení rozhodnutí o udělení azylu nabídnuto zapojit se do integračního programu Ministerstva vnitra, který novým občanům s trvalým pobytem na území České republiky pomáhá v začátcích s hledáním zaměstnání, ubytování a vytvořením sociálního zázemí pro další život. Asistenční (integrační) program vznikl už v roce 1994 a k jeho realizaci se připojila v roce 1998 i nevládní nezisková organizace Poradna pro integraci Českého helsinského výboru13. Od roku 2000 je asistenční program zakotven v zákoně, a jeho součástí jsou i tzv. integrační azylová střediska, která nabízejí přechodné ubytování pro nové azylanty v České republice. 2.4 Hierarchie státní správy Dle zákona o azylu, číslo 325/1999 Sb., působí v oblasti azylu a migrační politiky dva ústřední orgány státní správy a Policie České republiky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) se stará o zajištění vzdělání pro děti azylantů, či účastníků řízení o udělení azylu, kteří mají za povinnost během svého pobytu na území ČR plnit základní školní docházku. Dále MŠMT zajišťuje pro všechny jazykové a rekvalifikační kurzy, a napomáhá dovzdělávání azylantů tak, aby se mohli uplatnit na trhu práce. Policie České republiky, respektive Odbor cizinecké a pohraniční policie (cizinecká policie) má v kompetenci vydávání vstupních víz (vízum za účelem 12 13
www.mvcr.cz Integrace uprchlíků v oblasti bydlení potřebuje změnu, čas.Azyl, 2000/1, s.4.
8
vstupu do země, opravňující k pobytu na území ČR po dobu 24 hodin)14, víz účastníků řízení za účelem řízení o azylu, vystavovaní cestovních dokladů pro azylanty a podobně. Cizinecká policie má pravomoci platnost jí vydaných dokumentů prodloužit či zkrátit, či dokumenty definitivně odejmout. Kanceláře cizinecké policie se buď v azylových střediscích přímo nachází nebo střediska pravidelně navštěvují. Orgánem s nejširší působností v oblasti azylu u nás je Ministerstvo vnitra České republiky, v čele s ministrem vnitra, jako odvolacím orgánem pro I. instanci. Kompetenčně se resort MV ČR zabývající se azylovou politikou dělí na Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) a Správu uprchlických zařízení (SUZ). Odbor migrační a azylové politiky je útvarem Ministerstva vnitra pro výkon vymezené působnosti v oblasti azylu, azylové procedury, vstupu, pobytu a integrace cizinců a pro realizování schengenské spolupráce.15 Odbor se dle těchto úkolů dělí na část azylovou a integrační s odděleními jako je například oddělení pro azylové řízení, oddělení zahraničních vztahů a informací o zemích původu, oddělení integrace cizinců a podobně. Imigrační část odboru se dále člení na oddělení koncepce imigrační politiky a předpisů, oddělení schengenské spolupráce. Reálný příklad činnosti OAMP, který je dle zákona o azylu povinen plnit úkoly Ministerstva vnitra ČR, je například připravování humanitárních programů, zastupování v soudním řízeni k žalobám cizinců podaným proti rozhodnutí vydaným ve správním řízení ve věci azylu, zajištění činnosti zvláštní (rozkladové) komise, či například vydávání rozhodnutí při žádostech o sociální dávky účastníků azylového řízení atd. Odbor azylové a migrační politiky předkládá také ministrovi vnitra návrhy na zřízení nových azylových zařízení. Zvláštní (rozkladové) komise jsou vnímány jako samostatné poradní organy ministra vnitra pro věci azylového řízení ve II. instanci. Na základě zákona o azylu a pokynem ministra vnitra č.6 z roku 2000 vznikly dvě rozkladové komise, které jsou dle správního řádu složeny ze zástupců státních orgánů a nestátních organizací v poměru 3:4. Státní sféru představují zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zahraničních věcí. Z nevládního sektoru působí v každé komisi zástupci z Českého helsinského výboru, Advokátní komory a právnické fakulty.15 Komise má pouze posuzovací a poradní pravomoc, a to v případech, kdy je podán rozklad k ministru vnitra proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve věci udělení azylu. Odvolací orgán, ministr vnitra, nechá oprávněnost rozkladu přezkoumat komisi a na základě jejího doporučení vydá usnesení, nazývané druhý negativ či positiv. Činnost komisí je však již od jejich počátků kritizována nevládními organizacemi, i členy parlamentu, jako málo průhledná a nedostatečně nezávislá. Snaha o změnu je mimo jiné zakotvena v podaném návrhu novelizace azylového zákona, který nyní projednává vláda České republiky. 14 15
Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. www.mvcr.cz
9
Správa uprchlických zařízení je samostatná organizační složka státu Ministerstva vnitra ČR, která na rozdíl od OAMP zajišťuje provoz a správu konkrétních azylových zařízení u nás. Byla zřízena již v roce 1996, původně jako rozpočtová organizace MV ČR, s cílem zabezpečit služby účastníkům řízení o udělení azylu a zároveň oddělit výkon státní správy.16 Konkrétně jde o zajištění chodu přijímacích, pobytových a integračních středisek na území České republiky, které byly zřízeny pravomocným rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR. Správa uprchlických zařízení stanovuje vnitřní ubytovací řád těchto zařízení, vede dokumentaci o počtech a národnostní skladbě ubytovaných osob, personálně zajišťuje funkční chod těch středisek, které provozuje. Dle nového zákona o azylu, č.325/1999 Sb., může totiž pobytová či integrační střediska provozovat i právnická osoba, a to za úplatu a v rozsahu pověření uděleného Ministerstvem vnitra ČR. Často jsou provozovatelem obecní úřady. Nehledě na provozovatele azylového zařízení, dostává každá obec od státu příspěvek k částečné úhradě nákladů, které jsou spojeny v souvislosti s existencí azylového zařízení na území obce. SUZ vydává povolení ke vstupu do azylových zařízení pro cizí osoby, vyřizuje žádosti o praxe a zajišťuje repatriace odmítnutých žadatelů o azyl. Funkčně podřazeni Správě uprchlických zařízení jsou v jednotlivých azylových střediscích vedoucí azylových zařízení spolu s výkonným správním aparátem. Jde o pracovníky na postech sociálních pracovníků, ekonomů, právníků, referentů příjmů, referentů ubytovacích služeb, sekretářek, kuchařů, skladníků a podobně. V střediscích provozovaných MV ČR jsou všichni zaměstnanci MV ČR, potažmo SUZ. 2.5 Statistická data17 Od roku 1990 došlo v souvislosti se změnou režimu k velkému nárůstu zájmu o azyl v České republice. Za deset let, do roku 2000 požádalo v České republice o azyl celkem 33 893 osob. Z tohoto počtu bylo kladně vyřízeno 2 031 žádostí. Počet podaných žádostí o Počet kladně vyřízených žádostí o azyl azyl 1990 - 2000 1990 - 2000 33 839
2 031
V prvopočátcích byli nejčastějšími žadateli lidé přicházející z Rumunska a Bulharska či Angoly. Počet příchozích z Rumunska sice s dalšími lety mírně poklesl, ale neustále se rumunští žadatelé o azyl počítají k majoritní skupině v azylových zařízeních. V roce 1991 se objevila velká vlna žadatelů 16 17
Informační příručka, Správa uprchlických zařízení MV ČR, str.4 www.azyl.cz, statistická čísla převzatá z materiálů MV ČR
10
z evropských zemí bývalého Sovětského svazu. Za deset let o roku 1990 došlo k poměrně velké změně ve skladbě žadatelů dle zemí původu. Markantní rozdíl v počtech žádostí se objevuje u lidí přicházejících ze zemí etnických konfliktů a občanských válek, jako je Afghánistán či země bývalé Jugoslávie. Loňský rok se mnohonásobně zvýšily vlny žadatelů z Ukrajiny, Gruzie, Kazachstánu, Vietnamu, Běloruska či Indie. Velké migrační vlny, především ekonomických uprchlíků, přicházejí do České republiky ze Slovenska. Často se, stejně jako v případech rumunských žadatelů o azyl, jedná o romskou etnickou menšinu. Celkem za deset let vzrostl počet žadatelů o azyl u nás z 1 602 v roce 1990 na 8 787 v roce 2000. Zajímavostí je, že během těchto let Českou republiku požádalo o azyl i 11 státních příslušníků zemí Evropské unie (1 z Francie, 9 z Německa, 1 z Rakouska) a jedena žena ze Spojených států amerických.
11
Následující tabulka znázorňuje porovnání počtu žádostí o azyl v České republice mezi lety 1990 a 2000 u některých zemí. Země původu Počet žádostí v roce 1990 Počet žádostí v roce 2000 Rumunsko Bulharsko
1 080 168
510 156
Angola
98
12
Kuba
14
11
Afghánistán
9
1 121
Vietnam
8
586
Ukrajina
2
1 143
Čína
1
259
Gruzie
0
103
Kazachstán
0
103
Bělorusko
0
193
Jugoslávie
0
165
Moldavsko
0
781
Indie
0
646
Slovensko
0
723
Výše naznačené tendence migračních vln, které do České republiky v posledních letech začaly směřovat ovlivňují nejen národní a mezinárodní azylovou politiku uplatňovanou u nás, ale velice významně a poměrně ve svém základu mají vliv na konkrétní opatření v souvislosti s fyzických pobytem žadatelů o azyl na území ČR a zabezpečováním základních práv a svobod pro tyto osoby. Během posledních dvou let, vyvstala enormní potřeba vzniku nových azylových zařízení, speciálně pobytových středisek, pro účastníky azylového řízení. V roce 2000, v souvislosti s obrovským nárůstem počtu žadatelů o azyl bylo na našem území otevřeno šest pobytových středisek. V lednu letošního roku další. Dle statistických dat obdrží v České republice kladné vyřízení azylu přibližně 2% všech žadatelů. Devadesát osm procent prochází azylovými zařízeními bez větší naděje a perspektivy budoucího života občana ČR.
3. Azylová zařízení 3.1. Azylová zařízení v ČR Na území České republiky se v současné době nachází dvě přijímací, deset pobytových a čtyři integrační azylová střediska. Celková oficiální kapacita všech pobytových a přijímacích středisek na území České republiky je 2 503 osob.
12
Přehled kapacit jednotlivých středisek20: Přijímací střediska: Kapacita: Vyšní Lhoty 580 Červený Újezd 150 Pobytová střediska:
Kapacita:
Červený Újezd Bělá-Jezová Kostelec Zastávka u Brna Stráž pod Ralskem Zbýšov Kašava Seč Havířov Bruntál
360 353 300 240 120 114 100 100 86 85
První azylová zařízení začala vznikat po roce 1989 s narůstající vlnou imigrantů. Na počátku vznikala přímo pobytová střediska, kde se odehrávala i povinná přijímací procedura. V roce 1990 bylo Ministerstvem vnitra ČR zřízeno pobytové středisko v Bělé-Jezové a téhož roku ještě v Zastávce u Brna. O rok později se otevírá další velkokapacitní středisko, stejně jako pobytové středisko Bělá-Jezová v původně vojenských prostorách sovětské armády, v severních Čechách v Červeném Újezdě. Toto zařízení od minulého roku slouží současně i jako přijímací středisko. Podobný osud mělo i původně v roce 1994 vzniklé pobytové středisko na východní Moravě ve Vyšních Lhotách, které bylo v říjnu 1998 přeměněno čistě na přijímací středisko. S velkým nárůstem počtu žadatelů na konci devadesátých let bylo nutno zvýšit ubytovací kapacity. Během roku 2000 vzniklo šest nových pobytových azylových zařízení, která jsou už v duchu nového trendu upřednostňování malokapacitní ubytovací střediska. Jednalo se o středisko v Havířově, Seči, Bruntále, Zbýšově, Stráži pod Ralskem a Kašavě. Kromě Havířova a Zbýšova má provoz jmenovaných zařízení vzniklých v roce 2000 v kompetenci místní městský či obecní úřad, což bylo umožněno zákonem č.325/1999 Sb., o azylu. Zbýšov provozuje jako jediné pobytové azylové zařízení u nás soukromá právnická osoba, která tak činí z pověření Ministerstva vnitra, a to za úplatu. Všechna ostatní pobytová střediska na území České republiky jsou majetkem státu a jejich provozovatelem je Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Jako posledně otevřené pobytové středisko u nás je v Kostelci nad Orlicí, uvedené do provozu v lednu v roce 200121. Přijímací středisko je ubytovací zařízení, kde musí cizinec absolvovat základní vstupní proceduru spojenou s jeho žádostí o azyl v České republice a zahájením řízení o udělení azylu. Vstupní procedura zahrnuje vstupní pohovor s pracovníkem Odboru pro migrační a azylovou politiku MV ČR, pohovor se sociálním pracovníkem, vstupní zdravotní prohlídku, 20 21
Údaje správy uprchlických zařízení Informační příručka správy uprchlických zařízení MV ČR
13
daktyloskopické sejmutí otisků prstů. Zdravotní prohlídka představuje komplexní vyšetření moči, krve, RTG plic a srdce a zjišťování možného nebezpečí nakažlivých infekcí včetně rodinné, sociální a profesní anamnézy. Vstupní procedura nebo také takzvaná karanténa trvá v průměru tři týdny a je povinná pro všechny nové žadatele o azyl. Pobytové středisko poskytuje ubytování osobám, které jsou účastníky řízení o udělení azylu a již prošli vstupní procedurou v přijímacím středisku. Pobytové středisko poskytuje ubytování a služby s ním spojené zdarma. Stejně jako u přijímacích azylových zařízení je pobytové středisko zřizováno Ministerstvem vnitra České republiky a jeho chod zajišťují zaměstnanci organizační složky státu Ministerstva vnitra ČR, Správa uprchlických zařízení. Pobyt v pobytovém středisku je dobrovolný a je cizinci umožněn po celou dobu jeho řízení o udělení azylu, a to v I. i II. instanci. Náklady na jednoho ubytovaného v pobytovém středisku činí 350 Korun českých na den. Veškeré náklady jsou hrazeny prostřednictví Ministerstva vnitra ze státního rozpočtu.3 Na základě rozhodnutí Správy uprchlických zařízení MV ČR se od loňského roku pobytová střediska dělí na střediska tzv. prvoinstanční a druhoinstanční. Do prvoinstančních středisek jsou přednostně umísťováni cizinci z přijímacích středisek a pobývají zde po dobu vyřizování jejich žádosti o udělení azylu na úrovni I. instance, tedy Ministerstva vnitra. Mezi prvoinstanční střediska patří: azylové zařízení v Červeném Újezdě, Bělé pod Bezdězem, Kostelci nad Orlicí, Havířově, Vyšních Lhotách a Zastávce u Brna. Ostatní pobytová střediska jsou tzv. druhoinstanční, tedy sloužící především pro čekatele na rozhodnutí o azylu v II. instanci. Integrační středisko je možností přechodného ubytování pro osoby, které obdržely status azylanta a hledají si vlastní byt a práci. Integrační střediska jsou na bázi bytových jednotek, které jsou azylantům k dispozici. V České republice máme integrační středisko v Předlicích u Ústí nad Labem, Jaroměři, v Zastávce u Brna a Hoštce u Litoměřic. Osoby, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta i v řízení II. instance, a které se rozhodly podat žalobu proti tomuto správnímu rozhodnutí k Vrchnímu soudu a bylo jim uděleno takzvané vízum za účelem strpění, pozbývají nároku na bezplatný pobyt v azylovém zařízení MV ČR. Musí se z pobytového střediska vystěhovat a nemohou, až na výjimečné případy, nadále využívat jeho servisu. Za účelem zajištění ubytování i těmto osobám, jsou zřizována ubytovací zařízení pro cizince, která jsou však plně provozována nevládními organizacemi. 3.2 Fungování pobytového střediska V této kapitole bych se ráda věnovala popisu fungování azylového zařízení, konkrétně pobytových středisek. Na základě vlastních zkušeností z praxe v pobytových střediscích bych ráda přiblížila, jakým způsobem probíhá život čekatel v azylovém řízení po dobu jeho pobytu v některým z azylových zařízení MV ČR.
14
Dle azylového zákona č. 325/1999Sb. má cizinec ubytovaný v přijímacím či pobytovém středisku MV ČR právo na zajištění bezplatného základního hygienického standardu, třikrát denně bezplatnou stravu, odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince (u dětí do patnácti let je strava podávána pětkrát denně), má nárok na lůžko a úložní prostor pro osobní věci. Právem cizince je v pobytovém zařízení přijímat návštěvy, stejně tak jako poštovní zásilky, balíčky, peníze, apod. Obyvateli pobytového střediska musí být umožněn osmihodinový nepřetržitý spánek. Za podmínek stanovených v zákoně může účastník v azylovém řízení pobytové středisko opustit. V souladu s azylovým zákonem vydává příslušný odbor Ministerstva vnitra – Správa uprchlických zařízení – tzv. ubytovací řád pro azylová zařízení, jímž se upravuje vnitřní organizace a technický chod střediska. Ubytovací řád, kromě jiného například stanoví časový rozvrh výplat kapesného, poskytování stravy či režim návštěv. Po konzultaci s vedoucími azylových zařízení je ubytovací řád upraven tak, aby vyhovoval podmínkám konkrétních středisek. S ubytovacím řádem se každý nový obyvatel pobytového střediska seznámí při vstupním pohovoru. Vstupní pohovor absolvuje nový obyvatel azylového zařízení co nejdříve po svém příchodu do azylového střediska. Vstupní pohovor vede obvykle sociální pracovník, který má navázat jakýsi prvotní kontakt s osobami, které v zařízení žijí. Při vstupním pohovoru je cizinec seznámen s chodem tábora, s ubytovacím řádem, s možnostmi, jak využít volný čas v lokalitě, kde se pobytové středisko nachází, s možnostmi vzdělávacích, kulturních a sportovních aktivit, nabízených přímo ve středisku, s časovým harmonogramem působení lékařské služby, cizinecké policie či neziskových nevládních organizací, jejichž služby lze v azylovém zařízení využít. Během vstupního rozhovoru cizinec podpisu prohlášení o majetku, kde se eviduje stav jeho movitého majetku, na jehož základě se následně určuje výše kapesného. O vstupním rozhovoru je veden záznam v osobní kartě ubytovaného účastníka řízení o udělení azylu. Do osobní karty se zaznamenává i například nezvyklý psychický stav cizince či sociální problémy, které je schopen sociální pracovník během rozhovoru vypozorovat. Vstupní pohovor probíhá vždy v takovém jazyce, aby mu cizinec byl schopen porozumět. Odhlédneme-li od formálních předpisů a stanov, probíhá reálný život v azylovém zařízení přibližně takto. První příchod do azylového zařízení, konkrétně do pobytového střediska, je spojen, kromě vstupního pohovoru s ceremonii ubytování. Ta se rozbíhá ještě před tím, než se cizinec do pobytového střediska dostane a probíhá na úrovni komunikace správ azylových zařízení. Noví žadatelé o azyl přicházejí do pobytových středisek z přijímacích azylových zařízení, kde mají za sebou absolvovaný pobyt v tzv. karanténě (viz. kap. ...) Do kterého pobytového střediska budou umístěni mohou cizinci ovlivnit jen ve výjimečných případech. Je možné například vzít na zřetel žádost o ubytování na stejném místě, kde se již nachází některý z rodinných příslušníků. Z přijímacích středisek jsou
15
cizinci do pobytových zařízení přepravováni hromadně autobusem. v lidově zvaných „transferech„. Tyto „transfery„ přijíždějí do středisek dle potřeby, zpravidla jednou týdně. Přijímací středisko, které tyto autobusy vypravuje, dává daným pobytovým zařízením prostřednictvím faxových zpráv vědět, o počtu a národnostním složení nově příchozích. Tyto informace se přes referenty příjmu dostávají k sociálním pracovníkům a referentům ubytovací služby, tzv. ubytovatelům. Dle velikosti pobytového zařízení je počet ubytovatelů rozdílný. Ubytovatelé mají na starost provozní otázky spojené s ubytováváním cizinců. Po příjezdu nových obyvatel ubytovatelé přidělují pokoje, zajišťují zabezpečení základního vybavení pokojů, přikrývek a postelí, zajišťují technickou správu objektu. Cizinci bydlí obvykle na pokojích v různých počtech, dvou tří čtyřlůžkové pokoje, nebo také pěti či šesti. Rodiny s dětmi mívají zpravidla samostatné patro či křídlo budovy a rodinní příslušníci bývají ubytováváni pohromadě – buď v bytové jednotce nebo v pokoji, dle možností konkrétního zařízení. Muži jednotlivci či mladiství bez doprovodu jsou ubytováváni skupinově, nejčastěji s ohledem na jejich národnost či víru. (Existují problematické národnostní skupiny jako jsou například Čečenci a Rusi, o jejichž společném soužití například v jednom pokoji lze apriori říci, že by mohlo vést ke konfliktním situacím23.) Ubytovatelé mají na starost koordinovat ubytování osob v pobytovém středisku, aby se co možná nejvíce předešlo náboženským a národnostním sporům, a aby každému obyvateli bylo poskytnuto standardní ubytování odpovídající základním potřebám člověka. Stav ubytovacích zařízení je velice rozdílný. Pokoje a jejich vybavení jsou jiné ve starších azylových zařízeních zřízených v prostorách bývalých kasáren, a jiný v nově vzniklých střediscích z loňského roku. Dle možností azylových zařízení jde buď o jednotlivé pokoje nebo samostatné bytové jednotky například pro více rodin. Mezi základní vybavení patří postel a skříň. Někde k němu náleží i stůl, židle, polička či další nábytek. K bytovým jednotkám patří obvykle i sociální zařízení, popřípadě malá kuchyňka vybavená plotýnkou. Jinak jsou sociální zařízení společná pro patro, stejně tak jako místnosti s možností drobného vaření (vařič, lednička, popřípadě rychlovarná konvice). Cizinci mají nárok zdarma na pravidelnou stravu třikrát denně, kterou zajišťuje azylové zařízení. Omezený finanční příjem v podobě měsíčního kapesného většinou neumožňuje velké možnosti vařit a stravovat se sám, například dle svých národních zvyků. Individuální příprava tradičních jídel je jen v rámci dostupných možností. Nejčastěji vaří ženy při příležitosti oslav či národních svátků. V každém azylovém zařízení existuje tzv. společenská místnost, kde se nachází televizní přijímač, stoly a židle, a kterou obyvatelé mohou dle 23
Odstavce následující v této kapitole psané kurzívou jsou vyjádřením čistě mých subjektivních názorů.
16
vnitřního řádu střediska volně využívat. Někteří žadatelé o azyl mají vlastní televizní či radiový přijímač přímo na pokoji. Otevření společenské místnosti a zabezpečení jejího fungování je v kompetenci každého střediska zvlášť. Je nutné zajistit například, aby nedocházelo k poškozování vybavení místnosti, k rušení nočního klidu a podobně. Na společenské místnosti může, dle mého názoru, nezávislý pozorovatel velice dobře vidět, jak se tomu kterému vedení azylového zařízení daří organizačně zvládat neobvyklou kumulaci osob různých názorů a životních návyků. Existují pobytová střediska, kde společenská místnost je větší čistá místnost s židlemi a televizí volně postavenou na televizním stolku, kde je jasně daný návštěvní řád obyvateli dodržován, a naproti tomu existují střediska, kde je ve společenské místnosti stojí televize zajištěná mřížemi, a kde dochází k neustálému poškozování lavic, stolů a dalšího vybavení. Samozřejmě tato skutečnost souvisí s charakteristikou složení obyvatel zařízení, ale zcela jistě také s pevně daným a dodržovaným návštěvním řádem, který vedení azylového zařízení zavede. V azylových zařízeních se kromě společenské místnosti často nacházejí i například místnosti s pingpongovým stolem, učebny, šicí či keramické dílny a menší knihovny. Záleží samozřejmě na prostorových možnostech azylového zařízení a na tom, která z neziskových organizací, jež se často na provozu a správě dílen ručních prací a jazykových učeben podílí, v pobytovém středisku působí. Větší pobytová střediska mívají zpravidla i lepší nabídku venkovních sportovních aktivit v podobě volejbalových či fotbalových hřišť či košů na basketbal. Pokud není možno v rámci objektu azylového zařízení zajistit dostatečné příležitosti k využití volného času, snaží se vedení některých táborů spolupracovat například se školami či sportovními spolky a pronajímat od nich například tělocvičny či posilovny. Do většiny pobytových středisek dojíždí některá z neziskových nevládních organizací, které připravují program volnočasových aktivit pro jejich obyvatele. Někde se jedná o jazykové kurzy češtiny či angličtiny, jinde o sportovní odpoledne pro mladé, cvičení pro ženy, kurzy šití či keramiky, vedení dílen výroby ručního papíru, pořádání fotbalových utkání a podobně. O víkendech se někdy pořádají celodenní pěší výlet či návštěvy loutkových divadel určené především pro děti. Vedoucí pobytových středisek mají přehled o činnosti nevládních neziskových organizací. Běžný den čekatele v řízení o udělení azylu vypadá asi takto. Ráno v danou hodinu je každému předem nahlášenému obyvateli tábora vydána snídaně. Děti do patnácti let a těhotné matky dostávají spolu se snídaní jěště v balíčku svačinu. Po snídani obvykle probíhá přihlašování se na stravu na druhý den, což znamená, že se v táboře ubytovaní cizinci, kteří mají zájem o jídlo další den dojdou určenému pracovníkovi azylového zařízení nahlásit. Je vedena evidence hlášených cizinců, podle které se připravují adekvátní počty porcí na druhý den, což umožňuje i celkem objektivní obraz o počtu cizinců nacházejících se ve středisku. O cizincích, kteří opustili azylové zařízení - ať již na tzv. propustku, tedy oznámení o opuštění střediska na dobu delší 24 hodin, na což mají dle
17
zákona o azylu právo, nebo odešli tzv. do soukromí, tzn. že na cizinecké policii změnili trvalý pobyt, se vede evidence. U větších azylových zařízení je však problematické zmonitorovat tzv. svévolné odchody, to znamená de facto opuštění čekatele v azylovém řízení pobytové středisko bez oznámení obvykle s cílem ilegálně překročit hranice do třetí země. (obv. Německa či Rakouska). Pokud se některá osoba nepřijde delší dobu nahlásit na stravu, a měla by údajně pobývat ve středisku je možné si této skutečnosti díky hlášením povšimnout, a zjistit, zda-li se tento cizinec opravdu v azylovém zařízení vyskytuje. Děti školou povinné se po snídani účastní vyučování v českých školách v místě pobytového střediska. Třídy nebývají nijak diferencovány pro děti čekatelů o azyl. Děti jsou podle věku a jazykových znalostí, tedy schopnosti dorozumět se s učitelem rozdělovány do příslušných tříd základní školy, kterou navštěvují po dobu svého pobytu v azylovém zařízení spolu s českými dětmi. V souvislosti se změnou charakteristik pobytových středisek na střediska určená pro čekatele v řízení o udělení azylu v první instanci a střediska pro čekatele v druhé instanci docházelo a stále dochází k velké fluktuaci obyvatel azylových zařízení. Děti čekatelů jsou tedy po určité době, kdy si zvykají na kolektiv a školní povinnosti přesunuti a musí celý proces adaptace na školní prostředí absolvovat znovu, což můžu být pro některé děti celkem zbytečně frustrující. Děti, které ještě nejsou školou povinné, děti v předškolním věku, mají možnost navštěvovat tzv. dětské centrum, které se nachází v každém z pobytových středisek. Jde o jakousi formu denního stacionáře, či školky a jeslí dohromady, které vedou zaměstnanci azylového zařízení, tzv. vychovatelky. Návštěva dětského centra je dobrovolná, a v odpoledních hodinách je otevřena i pro starší děti, které dopoledne navštěvují školu. Den v pobytovém středisku se de facto řídí vydáváním stravy, tedy snídaní, obědů a večeří v pevně stanovenou dobu. Jelikož cizinci v azylovém řízení mají na území České republiky volný pohyb záleží jen na nich, jak volného času přes den využijí. Azylové zařízení mohou volně opouštět a zase se do něj navracet. Jejich činnost a aktivity mimo azylové středisko nejsou nikým sledovány či kontrolovány. Ve skutečnosti však jsou možnosti jak využít volného času velmi omezeny, především finančně. Kapesné, které obyvatel pobytového azylového střediska obdrží, 360,- Kč měsíčně neumožní větší vydání za zábavu, kina, cestování a podobně. U mužů bývá kapesné často utraceno za tabák a drobné pochutiny. Konzumace alkoholu, stejně tak jako omamných látek je ve všech azylových zařízeních přísně zakázána. Druhý fakt, že mnoho obyvatel příliš často místa svého pobytu neopouští, je způsoben například také polohou, kde se azylové zařízení nachází. Pobytová střediska, která se stojí osamoceně v lese, jako například azylové zařízení Bělá-Jezová, zřízené v původním vojenském pásmu ruské armády, odkud je cesta do nejbližší obce Bělá pod Bezdězem vzdálená 4,5 kilometru, také nedávají příliš příležitostí ke strávení volného času jinak než v místě pobytu.
18
Nezbývá tedy nic jiného než nějakým způsobem strávit den ve středisku anebo si najít práci. Především muži, kteří neopouštějí středisko tráví často den pospolu, scházejí se a ve skupinkách posedávají, debatují a kouří nebo sledují sportovní přenosy v televizi. Ženy se naopak velice často zdržují na pokojích, starají se o děti, či tráví čas úklidem a drobnými ručními pracemi. Muži bývají aktivnější ve volném a častěji se schází a hrají fotbal, nohejbal či jiná sportovní utkání. Pokud se ženy účastní nějakých kolektivních akcí, jedná se především o ony aktivity, pořádané některou nevládní neziskovou organizací, která azylové střediska navštěvuje. Obvykle se věnují více drobným ručním pracem než sportovnímu využívání času. Dle cizineckého zákona mají účastníci řízení o udělení azylu právo najít si práci, stejně jako kterýkoli český občan a nepotřebují k tomuto pracovní povolení. Zaměstnání je jednou z možností, jak využít volného času při čekání na rozhodnutí v azylové proceduře a zajistit si alespoň o něco vyšší finanční příjem. Problematickou otázkou je ovšem, zda-li se práce v místě pobytového střediska nabízí. Cizinci žádající o azyl mají stíženou pozici tím, že nemůžou uzavírat dlouhodobější pracovní smlouvy, protože nikde není stanoveno, kdy obdrží rozhodnutí o jejich žádosti a jak dlouho se na území České republiky budou ještě zdržovat. Druhým palčivým problémem je výše příjmu a jeho oficiální přiznání. V momentě, kdy se prokáže, že má cizinec pobývající v azylovém zařízení MV ČR čistý měsíční příjem vyšší než 2000 Korun českých, ztrácí nárok na pobírání kapesného. Činí-li tato částka více jak 4000,-Kč, musí si cizinec hradit stravu a pokud převýší částku 7000,- i ubytování. Ačkoli cizinci často pracují za minimální mzdu, bývá pro ně přiznání jakéhokoli příjmu nevýhodné, a proto je velice častý výskyt práce tzv. na černo. Pravděpodobně mnoho cizinců, což není složité dle pravidelných odchodů a příchodů do pobytového střediska odhadnout, si přivydělává jako pomocná síla na stavbách a v továrnách. Vedení azylových zařízení o tomto fenoménu obvykle ví, či jej tuší, ale vzhledem ke složité prokazatelnosti, bývají tyto aktivity tolerovány. Pokud někdo využívá práva na práci, tak jsou to především muži. Úloha ženy, jako matky a pečovatelky o domácnost je speciálně u některých národností kulturně hluboce zakořeněná, což se odráží i při jejich životu v azylových zařízeních v České republice. Ale i některé ženy si čas od času přivydělávají, a to především drobnými ručními pracemi - vyšíváním, šitím hraček, pletením apod.. V této činnosti je obvykle podporuje některá nezisková organizace, která jim nejen zajišťuje materiál, vybavuje například šicí dílny, ale také jejich výrobky prezentuje a v rámci různých charitativních akcí zprostředkovávají jejich prodej. V letních měsících se ženy a děti často zúčastňují brigádních pracích v sadech, či lesích, kde se sbírají plody pro sběrny. Získané finanční částky bývají minimální, přesto jsou tyto brigády dobrým zpestřením rutinního života v azylovém pobytovém středisku.
19
Čekání na rozhodnutí v řízení o udělení azylu, nedostatek informací o průběhu řízení a nejistota spojená s budoucností a nečinnost se často odráží v psychickém stavu cizince. Lidé se dostávají do vnitřního pnutí, depresí a stavů s pocity beznaděje a apatie. Vznikající konflikty, které se v azylových zařízeních vyskytují, jsou z velké míry důsledkem těchto objektivních skutečností, které jsou s životem v pobytových střediscích spojeny. 3.3 Popis vybraných pobytových středisek V této kapitole bych se ráda věnovala popisu některých azylových zařízení, respektive pobytových středisek, které jsem měla možnost během své praxe navštívit. Jedná se o pobytová střediska Bělá-Jezová, Zastávka u Brna, Stráž pod Ralskem, Seč. V prvním jmenovaném středisku jsem souvisle pobývala delší dobu 14 dnů, v ostatních střediscích probíhala má praxe jen formou jednodenních návštěv. Tato azylová zařízení bych chtěla popsat pokud možno pohledem nezávislého pozorovatele, který se měl možnost seznamovat s jejich chodem po dobu několika hodin či dnů. Sama jsem se mohla přesvědčit o tom, že existuje skutečně markantní rozdíl mezi objektivností informací a úhlem pohledu, který si člověk vytvoří při krátkodobém, jednodenním pobytu a mezi dlouhodobější několikadenní činností v azylovém zařízení. V prvním případě je obraz azylového zařízení jeho návštěvníka postaven na informacích o technickém zajištění fungování střediska, na faktografických údajích o momentálních počtech ubytovaných či národnostní skladbě (toto jsou údaje, které se denně mění, a proto je informativně uvádím pouze u jednoho azylového zařízení), o počtu budov a zaměstnanců, nabídce kulturních a sportovních aktivit a zamýšlených plánech vedení azylových zařízení. Samotný pobyt a přímý 24 hodinový kontakt s ubytovanými cizinci pak tento obraz doplní a částečně i přetvoří. Během své souvislé praxe jsem alespoň částečně mohla nahlédnout do skutečného života žadatelů o azyl a vidět alespoň o něco málo více z reálného fungování pobytového střediska. Až při svém osobním pobytu v azylovém zařízení jsem si uvědomila hloubku pocitů beznaděje a zoufalství, kterou mnozí z cizinců čekajících na rozhodnutí ve věci jejich žádosti o azyl pociťují. Uvědomila jsem si rozdílnost národností, kultur, povah, které vedle sebe žijí na vymezeném prostoru často v pocitu nejistoty, bez opory své rodiny či přátel. Rozdílnost kulturního a sociálního zázemí, společenských úrovní. Náhodně jsem se setkala s dětmi mladšími patnácti let, které o prostituci mluvily tak samozřejmě, jako by šlo o součást jejich každodenního života, a kterým zneužívání a výhrůžky, se kterými se setkaly stran některých obyvatel tábora, jim nepřipadaly jako něco abnormálního či neobvyklého. Představa, že ve vedlejším pokoji bydlí žena, která se snaží vychovávat svou dceru v duchu striktních náboženských zásad, je jak výňatek z absurdního dramatu. Soužití lidí nejen různých národností, ale především rozdílných sociálních návyků je velmi náročné a stresující a vznikající konflikty, vzájemné hádky, drobné potyčky i fyzická napadení jsou jen jejich zákonným následkem. V pobytových střediscích není, dle mého názoru, vůbec možné situaci sledovat, především v odpoledních a večerních hodinách a nějak smysluplně jí předcházet. Jako ideálnější proto považuji pobytová azylová zařízení menšího typu, nízkokapacitní, kde kumulace osob různých národností je nižší a kde
20
komunikace s vedením a odborníky (psychology, sociálními pracovníky) je mnohem snazší. Následný popis čtyř vybraných pobytových středisek u nás, které jsem před vznikem této práce stihla navštívit, bude snahou o přiblížení dvou typů pobytových azylových zařízení a převážně o konkrétní popis jejich vybavení a fungování. Jsem si vědoma toho, že se v mém popisu mohou vyskytnout drobné nepřesnosti, které jsou způsobeny časovým omezením pobytu a subjektivního vnímání celé situace. 3.3.1 Bělá – Jezová Pobytové středisko Bělá-Jezová vzniklo jako jedno z prvních pobytových azylových zařízení MV ČR v roce 1990, jehož je MV ČR i provozovatelem. Nachází se v severovýchodních Čechách v okrese Mladá Boleslav uprostřed lesů, v objektech bývalých kasáren sovětských vojsk. K nejbližšímu nákupnímu centru, tedy k nejbližší obci Bělá pod Bezdězem je to 4,5 kilometru lesní silnicí. Asi třikrát denně je možno tuto vzdálenost překonat autobusovým spojem. Domácí obyvatelé obce Bělá si očividně na přítomnost cizinců ve svém okolí už zvykli a přizpůsobili se jí. V některých obchodech se dají vidět nápisy psané arabsky či azbukou. Prostor střediska je ohraničen plotem se vstupní bránou a vrátnicí, kde sídlí soukromá bezpečnostní agentura. Bezpečnostní služba zajišťuje vstup do tábora – eviduje návštěvy a dohlíží na pořádek. Ve skutečnosti má jen omezené pravomoci, a není například oprávněna zasáhnout proti větším výtržnostem či kriminální činnosti uvnitř pobytového zařízení. V takových případech je volána Policie České republiky z Mladé Boleslavi, čímž se situace dosti zkomplikovává, a zásah zpravidla už nebývá dostatečně aktuální. Pobytové zařízení je tvořeno šesti třípodlažními budovami, sloužícími jako ubytovny pro účastníky řízení o udělení azylu. K ubytovnám patří i jedna administrativní budova, budova Dětského centra a sklad. V administrativní budově sídlí správní vedení tábora, sociální odbor, lékař, cizinecká policie, tzv. non-stop služba a příjem a jídelna s kuchyní. Ve vrchních patrech budovy se ještě nachází učebny, knihovna, počítačová místnost a šicí dílna. Část budovy je též vymezena pro ubytování praktikantů a vojáků na náhradní vojenské službě, kteří v táboře pracují. Non-stop služba funguje nepřetržitě a zajišťuje přímou komunikaci s obyvateli střediska – vede evidenci, potvrzuje stravenky, přebírá propustky, v případě potřeby volá policii apod. Non-stop služba a příjem nejčastěji komunikuje s tzv. ubytovateli. Ti sídlí ve dvou ubikacích a řeší každodenní problémy spojené s ubytováním, zabezpečují technický provoz a dodržování ubytovacího řádu. Samotné ubytovny jsou v rozdílných stavech. Jedna z budov je čerstvě zrenovována. Rodiny s dětmi a ženy jsou ubytovány povětšinou v bytových
21
jednotkách se dvěmi až třemi pokoji, po dvou až pěti obyvatelích a jedním sociálním zařízením. Muži – jednotlivci žijí skupinově na samostatných pokojích. Vařič bývá jeden na patře. Pokoje jsou se základním vybavením, což znamená lůžko, obvykle palandy, starší skříň a stůl s židlí. Nábytek v některých pokojích je už velice starý a ve špatném stavu. Kapacita pobytového střediska je 345 míst, s tím, že v případech potřeby je možno tuto kapacitu bez problémů až zdvojnásobit. Počet reálně ubytovaných cizinců je velice flexibilní, měnící se každý den, dle toho jak čekatelé v azylovém řízení středisko na tzv. propustky opouštějí, nebo z nich zase přicházejí. Například jeden informativní údaj dle denního hlášení ze září loňského roku vykazoval 370 obsazených míst. Národnostní skladba ubytovaných cizinců je také vždy velmi pestrá. Například zmíněných 370 ubytovaných osob bylo s 41 různými státními příslušnostmi. Téměř 100 cizinců pocházelo původem ze Slovenska, což je nejčastější nejpočetnější národnostní menšina v tomto azylovém zařízení. Jedná se především o Romy, žádající u nás o azyl. Jako druhá nejpočetnější národnostní skupina byli v září loňského roku žadatelé z Ruska (48 osob) a Afghánistánu (28 osob), Arménie, Rumunska, Běloruska, Moldavska, Ukrajiny, Súdánu a dalších zemí. Jednotlivci ubytovaní v září loňského roku v pobytovém středisku MV ČR byli lidé z Vietnamu, Uzbekistánu, Jordánska, JSR, Makedonie, Angoly, Etiopie, Toga či republiky Burkina Faso. Jeden čekatel v azylovém řízení pocházel dokonce z Polska, a evidováni byli dva žadatelé, jejichž země původu je neznámá. O využití volného času se v Bělé-Jezové starají především nevládní neziskové organizace, a to, především Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), Český helsinský výbor (ČHV), UNHCR a Charita. Ve sklepních prostorách jedné z ubytoven vznikla díky ČHV dílna výroby ručního papíru. Díky Organizaci pro pomoc uprchlíkům funguje v Bělé-Jezové například ještě šicí dílna a dílna ručních prací, zaměřená především na ženy. Vedle jazykových kurzu češtiny a angličtiny, je možné ve středisku navštěvovat i kurz počítačů. Kromě vzdělávacích projektů a projektů dílen nabízejí neziskové nevládní organizace pravidelné sociálně-právní poradenské služby a pomoc při jednání s úřady. Křesťanská Charita pravidelně do Bělé – Jezové přiváží oblečení z veřejných sbírek, které ubytovaným čekatelům v azylovém řízení rozděluje. Asi nejvíce projektů a akcí je zaměřeno na děti. Sportovní akce, divadelní představení a podobně, jsou velice často iniciovány nejen stran neziskových nevládních organizací, ale i stran azylového zařízení samotného, kde je zřízeno Dětské centrum. Děti z Dětského centra – dopoledne jej navštěvují děti předškolního věku a někdy i děti školou povinné, které čekají na uvolnění místa na základní škole v Bělé pod Bezdězem, odpoledne i děti starší – pod vedením svých vychovatelek čas od času připravují básnická či hudební pásma a výstavy svých prací, které při různých příležitostech i veřejně prezentují. Dětské centrum v Bělé – Jezové je velice dobře vybaveno hračkami, výtvarnými pomůckami a základními sportovními potřebami, a je to asi nejveseleji působící místo celého azylového zařízení.
22
3.3.2. Zastávka u Brna Azylové středisko Zastávka u Brna vzniklo v roce 1990, jako první záchytové, tedy přijímací a pobytové uprchlické zařízení na území ČSFR. Nachází v obci Zastávka, dvacet kilometrů západně o Brna. Od roku 1991 začalo středisko fungovat již jen jako pobytové prvoinstanční zařízení, kam přicházejí účastníci řízení z přijímacích azylových zařízení. V době vzniku, byli jeho obyvateli převážně žadatelé o azyl z Rumunska, Bulharska a zemí bývalého Sovětského svazu. V roce 1993 například převažovali cizinci původem z Arménie a následující léta romští žadatelé opět z Bulharska. V současné době se počet národností ubytovaných v azylovém zařízení pohybuje kolem třiceti, přičemž převažují cizinci z Afghánistánu, Pákistánu a Srí Lanky a republik bývalého Sovětského svazu. Azylové zařízení tvoří čtyři budovy ohraničené plotem stojící v obci Zastávka, která má zhruba 2000 obyvatel. Prostor střediska je poměrně malý, budovy stojí hned vedle sebe. Ubikace jsou zrekonstruovanými budovami bývalé policejní školy. V roce 1995 k nim byla přistavena správní budova, kde se dnes nachází vedení tábora, kuchyň a jídelnou. Z bývalých administrativních prostor v unimobuňkách vznikla po rekonstrukci ubytovna pro nezletilé účastníky azylového řízení bez doprovodu rodičů, což je specifikum azylového zařízení Zastávky u Brna. Celková kapacita pobytového střediska je zhruba 250 osob, s tím, že v situacích velkého přílivu žadatelů o azyl, je středisko schopno zabezpečit ubytování až 350 osobám. Styl ubytování je podobný jako v jiných azylových zařízeních, se základním vybavením pokojů vždy pro několik ubytovaných. Zastávka u Brna má od roku 2000 několik pokojů speciálně upravených pro ubytování tělesně handicapovaných osob. Sociální zařízení, malá kuchyňka a prádelna s automatickou pračkou jsou na každém z pater společné. Na každé ubytovně, tedy ve třech budovách, je v době od 6:00 hodin ráno do 22:00 hodin do večera pracovník ubytovací služby, takzvaný ubytovatel, který jak již bylo zmíněno zajišťuje technický chod azylového střediska, ubytovává nově příchozí osoby, vydává ložní prádlo, hygienické balíčky, zprostředkovává pro klienty praní v automatických pračkách, zajišťuje úklid a podobně. V azylovém zařízení je zajištěna základní zdravotní péče, představovaná službami dvou zdravotních sester. Pravidelně středisko navštěvuje i lékař. Cizinecká policie do střediska dojíždí z Brna nepravidelně, obvykle jednou do týdne. Psychologickou a sociální pomoc zajišťují vedle nevládních neziskových organizací i sociální pracovníci azylového zařízení. V prostorách střediska existuje také dětské centrum s dvěmi vychovatelkami, které se starají o přípravu dětí předškolního věku na vstup do základní školy v obci. Spolupráce základní školy v obci Zastávka a azylového zařízení je velice vstřícná. Škola azylovému středisku propůjčuje své sportovní prostory a především pro děti cizinců zřídila nultý přípravný ročník, kde se děti především jazykově připravují na vstup do školy. Místní děti, stejně tak jako jejich rodiče, si na přítomnost cizinců v obci a ve škole zvykly, a nedochází tak
23
k žádným větším konfliktům mezi přechodně ubytovanými a trvale usídlenými obyvateli. Pobytové středisko je kromě standardního společenskou místností s televizí ještě vybaveno keramickou dílnou s hrnčířským kruhem, šicí dílnou, a prostorem se stolním tenisem. K dispozici je knihovna a menší relaxační místnost stylu tělocvičny, kde se scházejí především ženy v takzvaném Lady Clubu a společně cvičí aerobik a relaxují. Pro muže je pronajatá tělocvična, sportovní hřiště a pravidelně i posilovna v místní základní škole a na gymnáziu. Mnoho volnočasových aktivit, kulturních a sportovních akcí, jazykových kurzů a podobně zajišťují nevládní neziskové organizace. Asi nejpravidelněji se ve středisku nacházejí pracovníci Sdružení občanů zabývajících se emigranty, kteří mají v své sídlo v nedaleké moravské metropoli Brně. Nabízejí především právní a sociální poradenství pro klienty, zajišťují nutnou materiální výpomoc a podílejí se na různých akcích při významných příležitostech, jako je např. Den dětí, Mikuláš, vánoční svátky a tak dále. Český helsinský výbor (ČHV) zajišťuje pro čekatele v azylovém zařízení kurzy češtiny, které se v současné době, těší velké oblibě. O vybavení šicí dílny a nárazové sportovní a kulturní akce se stará pražská Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), která do střediska původně dovážela i šatstvo ze sbírek. Dnes se o oblečení stará diecézní Charita z Brna, která centrálně eviduje a řídí příděl svršků jednotlivým klientům. Vedení pobytového zařízení Zastávka u Brna spolupracuje i s občanskými sdruženími jako je Středoevropský čas, které se stará o výtvarnou dílnu, s občanským sdružením OSPU starající se hlavně o nezletilé žadatele bez doprovodu zákonného zástupce a s Islámskou nadací působící při brněnské mešitě. 3.3.3 Stráž pod Ralskem Pobytové středisko Stráž pod Ralskem v okrese Česká Lípa bylo zřízeno jako jedno z nově vznikajících takzvaných malokapacitních azylových zařízení v červenci roku 2000. Stráž pod Ralskem je jedním ze čtyř azylových pobytových zařízení MV ČR na našem území, vedle pobytových středisek Bruntál, Seč a Kašava, které provozují obecní a městské úřady. Jde o středisko od října 2000 zaměřené na ubytování žadatelů o azyl čekajících na rozhodnutí v druhé instanci (druhoinstanční pobytové zařízení). Původně sloužilo k ubytování matek s dětmi. Kapacita střediska se pohybuje kolem 120 osob. Jedná se de facto 0 osmipatrový mnohopodlažní dům stojící nedaleko centra čtyř a půl tisícového města Stráž pod Ralskem. Je rozdělen na bytové jednotky se samostatným sociálním zařízením. V budově, v nejvyšším patře, sídlí vedení azylového zařízení, sociální pracovník, Dětské centrum a zdravotní sestra. V přízemí budovy je vrátnice, non-stop služba, příjem. V přízemí se také nachází společenská místnost a místnost návštěv, což jsou ale pouze jen dvě celkem neútulné, starým nábytkem (stolem a židlemi) špatně vybavené pokoje jedné bytové buňky. Kvůli nedostatku prostor není v budově žádná dílna či místnost s pingpongovým stolem a podobně. Strava pro ubytované cizince je zajištěna smlouvou ve vedle stojícím restauračním zařízením, které dle požadavků azylového zařízení vaří a vydává jídlo v od
24
veřejných prostor restaurace odděleném sále, speciálně pronajatém azylovému zařízení. Umístění pobytového střediska téměř ve středu města nese s sebou samozřejmě mnoho výhod pro čekatele v azylovém zařízení. Dostupná infrastruktura města, denní kontakt s českými občany, možnosti využití kulturních a sportovních nabídek města (je bohužel trochu omezeno finančními možnostmi čekatelů v azylovém řízení), to vše má nemalý vliv na psychiku jednotlivých ubytovaných cizinců. Nedaleko budovy střediska je jezero s možností koupání či vodních sportů, především vodního lyžování a okolní krajina v úpatí Krkonoš skýtá nesčetné turistické trasy. Azylové zařízení navštěvuje pravidelně lékař, který dává v případě potřeby doporučení k dalším odborným vyšetřením v místní nemocnici. Klienty, cizince na tato vyšetření do nemocnice často doprovází zdravotní sestřička, která působí v budově azylového zařízení denně. Pravidelně, každý pátek navštěvuje středisko psycholog a dvakrát týdně dojíždí z České Lípy cizinecká policie. Pomoc s volnočasovými aktivitami a psychologicko-právní poradenství nabízejí neziskové organizace, které v různých časových intervalech do Stráže přijíždějí. Jde především o Český helsinský výbor či Organizaci pro pomoc uprchlíkům nebo Občanské sdružení Pecka, které se stará o provoz Dětského centra. Pobytové středisko Stráž pod Raskem spadá do tzv. nízkokapacitních azylových zařízení, jejichž vznik je nyní čím dál více ze strany Ministerstva vnitra podporován. Jde o tendenci přiblížit se severskému modelu azylových pobytových středisek. Kapacitně menší azylová zařízení přinášejí mnoho výhod. Jde nejen o ulehčení technické správy budov a zařízení, nižší náročnost na prostor a tím i lepší umístění azylového zařízení v blízkostí města či obce, ale především o lepší kontakt s ubytovanými cizinci uvnitř střediska. Například komunikace mezi sociálním pracovníkem a klientem probíhá na mnohem lepší úrovni, protože společná osobní setkání obou jsou častější, spontánnější (potkávání se například na chodbách, v jídelně apod.) a sociální pracovník má daleko lepší přehled o vnitřním dění v celém azylovém středisku. 3.3.4 Seč Pobytové středisko Seč se řadí k druhoinstančním azylovým zařízením MV ČR provozované obcí s kapacitou okolo 100 osob. Nachází se v okrese Pardubice, v části komplexu budov před rokem 1989 sloužícímu jako rekreační středisko SVAZARMU. Celé zařízení několika staveb se nachází na okraji obce Seč s krásným okolím. Azylové zařízení má pronajato dvě propojené budovy, které přiléhají na budovu místní školy. Ostatní budovy mají pronajaty soukromé organizace a Junior centrum. Plotem vymezený prostor je pro všechna tato zařízení společný, což ale nevyvolává žádné konfliktní situace a komunikační problémy. Stravování pro klienty azylového zařízení je zajištěno v samostatné jídelně restaurace v prostorách komplexu. Ubytování je v samostatných pokojích, se společným sociálním zařízením a kuchyňským koutem na patře. Pokoje jsou standardně vybaveny lůžkem a úložnou skříň. Na patře určeném pro rodiny s dětmi byly navíc položeny koberce. Vedle
25
kanceláří vedení a správy azylového zařízení, Dětského centra, učebny pro výuku jazyků a velké společenské místnosti je ve středisku k dispozici ještě místnost pro neziskové nevládní organizace, které pracují s klienty střediska. V Seči pravidelně působí Organizace pro pomoc uprchlíkům, která zde nabízí právní poradnu, služby psychologa a terapeutické kroužky, Český helsinský výbor, jehož činnost je především zaměřena na výuku češtiny a Charita. V zařízení jsou jako sociální pracovníci zaměstnáni i vojáci na náhradní vojenské službě, kteří také často zajišťují volnočasové aktivity sportovní utkání, turistiku - pro čekatele v azylovém zařízení. Stejně jako v ostatních pobytových střediscích na objekt střediska dohlíží soukromá bezpečnostní agentura, která eviduje příchody a odchody.
4. Nevládní neziskové organizace (NGOs) V České republice působí několik nevládních neziskových organizací, nadací či občanských sdružení, zabývajících se migrací a azylem u nás. Jde bud' o domovské organizace či sdružená založené v České republice nebo pobočky mezinárodních organizacích působících po celém světě. V České republice působí i mezivládní organizace Spojených národů, konkrétně UNHCR, tedy Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Prostřednictvím některých neziskových nevládních organizací je u nás činná i Evropská rada o uprchlících a exulantech, zkráceně ECRE, která má hlavní sídlo v Londýně. UNHCR je organizací, která celosvětově pomáhá lidem donuceným k opuštění své země, at' již materiálním zajištěním podmínek k přežití nebo právním a sociálním poradenstvím. UNHCR je de facto organizátorem této pomoci, jejíž realizaci deleguje na nevládní neziskové organizace pomocí finančních gramů na projekty. ECRE je naproti tomu zastřešující institucí pro šedesát nevládních neziskových organizací Evropy, které se dohodly na mezinárodní spolupráci na poli azylové politiky a práce s uprchly. Mezinárodními semináři a setkáními, osvětovou a publikační činností, lobbystickým působením na vlády evropských zemí, různými gramy a příspěvky na projekty se ECRE snaží vytvářet univerzálně přijatelné ujednocené podmínky v oblasti azylové politiky zemí Evropy. Čtyřmi nejdůležitějšími nevládními neziskovými organizacemi, které se v České republice nejvíce zabývají činností v oblasti azylu a působí přímo v azylových zařízeních Ministerstva vnitra ČR, jsou Český helsinský výbor (ČHV), Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) a Charita. Český helsinský výbor je nevládní nezisková organizace monitorující v České republice stav lidských práv z hlediska Listiny základních práv a svobod. Na problematiku udělování azylu a pomoc cizincům žádajícím o azyl vznikla v rámci ČHV v roce 1993 takzvaná Poradna pro uprchlíky. Náplní její činnosti je poskytování právní, sociální a psychologické pomoci těm, kteří na našem území žádají o ochranu. Do právní pomoci spadá informování cizinců o jejich povinnostech a právech během řízení o udělení azylu, pomoc s řešením konkrétních případů, například při odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, při žalobách k Vrchnímu soudu a podobně. V sociálním poradenství jde především o informační činnost, pracovní terapii pro 26
obyvatele azylových zařízení a zajišťování opatrovnictví nezletilým čekatelům v azylové proceduře. Jako jeden ze stěžejních bodů působení Poradny je nabídka výuky českého jazyka pro cizince, což umožňuje jejich lepší integraci u nás. Od roku 1998 se Poradna pro integraci ČHV stala členem ECRE24. Velice úzce také spolupracuje s kanceláří Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze a s orgány státní správy zabývajícími se azylem. Svou publikační činností a kulturními akcemi se ČHV snaží důsledně vystupovat proti projevům xenofobie a rasismu a snaží se problematiku azylu přiblížit široké veřejnosti. Poradna je financována gramy a příspěvky. Český helsinský výbor působí v azylových střediscích Červený Újezd, Bělá - Jezová, Kostelec nad Orlicí, Stráž pod Ralskem a Seč. Poradna pro integraci Českého helsinského výboru sídlí na Praze 1, Senovážná ulice 2. Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) je rovněž neziskovou nevládní organizací, která byla v České republice registrována jako občanské sdružení v roce 1991. O čtyři roky později se stala aktivním členem mezinárodní organizace ECRE, do jehož výkonného výboru byl jeden z představitelů OPU též zvolen25. Vedle běžného sociálního a právního poradenství a krátkodobých akcí se OPU zaměřuje na dlouhodobé projekty speciálně určené pro ženy jako jsou dílny ručních prací, pracovněterapeutické skupiny, diskusní skupiny s psychologem, poradenské skupiny pro ženy v krizi a těhotné ženy a rodinné terapie. Zajímavým projektem z loňského roku jsou takzvané právní kliniky. V rámci tohoto projektu nabízí OPU praxe a právní dovzdělávání v oblasti azylu studentům právnických fakult. Studenti vedle teoretických seminářů v rámci tohoto projektu navštěvují azylová zarizení, kde obyvatelům poskytují právní pomoc. S podobnými cíli zaměřenými spíše na méně vyhraněnou skupinu zájemců je projekt Práce s dobrovolníky v oblasti uprchlictví, kde OPU pracuje s lidmi majícími zájem aktivně se seznamovat s problematikou azylu a umožní jim podílet se na některých jejích projektech a činnostech. Se svými aktivitami OPU působí v pobytových zařízeních Bělá-Jezová, Červený Újezd, Stráž pod Ralskem, Zastávka u Brna, Zbýšov a Seč. OPU sídlí v Praze 7, Veletržní ulice 27. Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) je nevládní neziskovou organizací poskytující pomoc imigrantům přicházejícím do České republiky, která zde působí již od roku 1990 a která byla oficiálně registrována MV ČR v roce 1992. Stejně jako OPU je SOZE členem mezinárodní organizace ECRE (od roku 1994) a zakládajícím členem CEFRAN. Jeho cílem je: „dlouhodobě být prostředníkem či mostem mezi českou společností a nově příchozími, s cílem prevence negativních jevů, provázejících migraci, jako jsou xenofobie, intolerance a rasismus26. Hlavním projektem SOZE je právní a sociální poradenství poskytované čekatelům v azylovém řízení v České republice. Právní poradenství je poskytováno jak skupinově, tak individuálně a zahrnuje nejčastěji pomoc při odvolacím řízení v případě zamítnutí žádostí a obdržení tzv. negativu v první i 24
Bulletin ČHV - Poradna pro integraci, 2000 Bulletin OPU, 2000 26 Výroční zpráva SOZE 25
27
druhé instanci. Sociální poradenství se kryje nejvíce s osvětovou činností z oblasti práv a povinností cizince, s možností jejich uplatnění na trhu práce, s vzděláváním a podobně. Vedle poradenské činnosti SOZE pořádá humanitární akce sběru šatstva, kulturní a osvětovou činnost, podílí se na projektech Phare a NROs (Nadace rozvoje občanské společnosti), zajišťuje volnočasové aktivity ve vybraných pobytových střediscích. Jelikož jeho sílo je v Brně, soustřeďuje se především na azylová zařízení Moravy - Vyšní Lhoty, Havířov, Bruntál, Kašava, Zastávka u Brna a další. SOZE je financováno gramy a dotacemi města Brno, z fondů Phare, NROs, UNHCR, Vzdělávací nadace Jana Husa a z darů jednotlivců a společností. SOZE sídlí v Brně, Mostecká 16. Sdružení Česká katolická charita je nezisková organizace, která je součástí římskokatolické církve a zaměřuje se na pomoc lidem v nouzi bez ohledu na příslušnost k rase, národnosti či náboženství. Původně byla Charita na našem území založena roku 1918. V padesátých letech byla její činnost komunistickým režimem téměř zcela zakázána a své obnovy se dočkala až po revoluci v roce 1989. Široké spektrum jejích aktivit (azylové domy, hospice, poradny, denní stacionáře, domovy pro seniory, atd.) se jednou svou částí zabývá i migrací a azylem. Vedle své mezinárodní pomoci uprchlíkům na celém světě (humanitární sbírky šatstva, finanční dary a podobně) zabývá se Česká katolická charita i otázkou migrace, azylu a práce s uprchlíky u nás. Její činnost zahrnuje především materiální a finanční pomoc čekatelům v azylové proceduře a uznaným azylantům. V azylových zařízeních nejčastěji zabezpečuje provoz skladů humanitárního šatstva, které získává ze sbírek. Dále finančně pomáhá azylantům při hledání bydlení v České republice a poskytuje poradenské sociálně-právní služby. Česká katolická charita pravidelně navštěvuje azylová zařízení BěláJezová, Červený Újezd, Vyšní Lhoty, Zastávka u Brna, Kostelec nad Orlicí, Havířov, Stráž pod Ralskem, Seč a Kašava. Své poradny určené pro uprchlíky a imigranty má v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Litoměřicích,Olomouci, Opavě a v Praze 2, Londýnské ulici 44, kde je její hlavní sídlo.
5. Dotazníkové šetření Původně bylo mým záměrem připojit k této práci konfrontační srovnání dvou pohledů na azylová zařízení v České republice, a to pohledu státní sféry, kterou měli představovat vedoucí jednotlivých azylových zařízení u nás a pohledu nevládního neziskového sektoru v podobě organizací působících v jednotlivých pobytových a přijímacích střediscích. Informace, které bych mohla zkonfrontovat jsem chtěla získat prostřednictvím písemného dotazníkového šetření. Bohužel můj prvotní chybný krok při sběru informací kdy jsem se se žádostí o vyplnění mých dotazníků obrátila přímo na adresáty, tedy vedoucí azylových zařízení, nikoli na vrchní správní orgán, Správu uprchlických zařízení MV ČR, způsobil nedorozumění v komunikaci a mé šetření nebylo v předložené podobě příslušnými orgány státní správy schváleno. Na vytvoření nového dotazníkového formuláře, sepsání nové žádosti o povolení k výzkumu v azylových zařízeních a provedení nového
28
šetření mi poté již bohužel nezbýval čas. Původní zamítnutý dotazníkový formulář pro vedoucí azylových zařízení přikládám jako přílohu této práce. Stejně tak přikládám i dotazníkový formulář, který jsem předložila čtyřem nevládním neziskovým organizacím, které jsou hlavními představiteli nevládního sektoru působícího v azylových zařízeních v České republice. Šlo o výše zmíněný ČHV, OPU, SOZE a Českou katolickou charitu. Informace získané z těchto vyplněných dotazníků jsem bohužel nemohla konfrontovat s pohledy státní správy, ale přesto byly některé odpovědi cenným zjištěním. Na otázku „c) - S jakými odezvami své činnosti se setkáváte?" bylo vesměs odpovězeno pozitivně, tedy odezvy jak stran vedení azylových zařízení, tak ze strany jejích obyvatel jsou zpravidla kladné. Komunikaci s vedením pobytových středisek, dle jedné z organizaci, mírně znesnadňuje zákon o ochraně dat a přílišná byrokratizace celého správního aparátu. Všechny organizace konstatují, že největším problémem v azylových zařízeních (otázka „d) - S jakými problémy se setkáváte? Které národnostní skupiny shledáváte konfliktními? Snažíte se do konfliktů zasahovat?" ) jsou konflikty mezi národnostmi způsobené kulturními odlišnostmi a psychickým stresem, který vzniká v důsledku nejistoty a dlouhých čekacích lhůt v azylovém řízení. Obecně lze říci, že problematickým se jeví soužití mezi Afghánci a Rusy, Rusy a Čečenci a dalšími žadateli přicházejícími ze zemí bývalého Sovětského svazu. Na druhou stranu takováto zjednodušená definice je mírně zavádějící, protože vznik konfliktů vždy záleží od přístupu individuální osoby. Většina organizací se snaží konflikty nějak pozitivně ovlivňovat, být jejich katalyzátorem či předcházet jim. Pracovní terapie a volnočasové aktivity jsou dobrou prevencí. Nahlížení na současnou legislativu (otázka „e) - Jak pohlížíte na současnou právní úpravu v oblasti azylu dle zákona č. 325/1999 Sb.?") je ze strany zmíněných NGOs také vesměs pozitivní, i když s mírnými výhradami k jejímu aplikování v praxi. V souvislosti s novým zákonem se objevují problémy například s existenčním zajištěním odmítnutých žadatelů o azyl po II. instanci. Jako hlavní překážkou v bezproblémovém fungování nové azylové politiky je nahlížen cizinecký zákon, který by měl být nově ošetřen, aby díky němu nedocházelo ke zneužívání zákona azylového. Uvedené názory představují hrubé zhodnocení situace azylu u nás, jak jej nahlížejí zmíněné organizace. Je samozřejmé, že ve své činnosti se denně střetávají s konkrétními situacemi, které musí řešit a které se nedají zevšeobecňovat, protože se vždy jedná o specifickou záležitost, týkající se konkrétní osoby či případu. Jejich činnost ale probíhá a je vždy vymezena jistým právním rámce týkajícím se této problematiky a tak mám pocit, že by tyto organizace měly mít možnost vývoj této problematiky také ovlivnit.
ZÁVĚR Azyl a problematika s azylem související zahrnuje širokou škálu otázek, která by bylo možno zpracovávat. Témata, která se azylu přímo dotýkají je nepřeberné množství a vzhledem k tomu, že se azylová problematika neustále vyvíjí, v poslední době především v souvislosti snahy ČR o vstup do 29
Evropské unie, budou tato témata neustále nevyčerpatelným materiálem pro řadu studii. Je možné rozebírat jednotlivé etapy azylové procedury a následky po jejím skončení, zaměřit se na legislativu, sociálně-psychologickou stránku, politické aspekty azylu, odborné kvalifikace pracovníků azylových zařízení či objektivnost azylové procedury. Jen například srovnání kulturních odlišností cizinců žádajících v naší republice o azyl by stačilo na studii daleko přesahující rozměry bakalářské diplomové práce. Mým osobním záměrem v této práci bylo nastínit fungování azylových zařízení, respektive pobytových zařízení, sloužících účastníkům řízení o udělení azylu v ČR. Chtěla jsem přijatelnou formou ukázat, že lidé, které nazýváme azylanty, uprchlíky či utečence, mají svá práva a povinnosti a své základní životní potřeby, k nimž patří jako jedna z nejdůležitějších potřeb i potřeba domova, nebo chcete-li, střechy nad hlavou. Česká republika, stát demokratického zřízení řadící se už k takzvaným morálně i ekonomicky vyspělým státům Evropy, která podepsala mezinárodní úmluvy o lidských právech a svobodách, a která má lidská práva zakotvena v Ústavě, se v oblasti azylu snaží naplnit tuto potřebu střechy nad hlavou, prostřednictvím azylových zařízení, která zřizuje. Za tuto poskytovanou péči si stát skrze příslušné orgány na oplátku vymezuje právo na velkou míru centralizované kontroly při zajišťování služeb a provozu zařízení, která lidem z cizích zemí zajišťují onu dočasnou střechu nad hlavou. Objektivní skutečností je, že počet azylových zařízení, pobytových středisek u nás je nutno neustále zvyšovat úměrně s rostoucí mírou nově přicházejících žadatelů o azyl. Velké migrační vlny především v posledních dvou letech, které směřovaly do České republiky způsobily tlak na otevření nových azylových zařízení, která ve své charakteristice (malokapacitní střediska pro zhruba 100 osob) a standardu (nověji vybavené, stojící v bližším kontatku s dalšími lidských obydlími, městy či vesnicemi) jsou novým trendem ve vývoji řešení otázky zajištění vyhovujícího a důstojného ubytování pro žadatele o azyl u nás. Přestože jsou tyto střediska z provozního hlediska finančně nákladnější považuji je za prvotní krok ke zkvalitnění úrovně ubytování v azylových zařízeních v České republice. Doufám, že moje práce splnila můj prvotní záměr nastínit vnitřní fungování azylových zařízení, původně zvaných uprchlické tábory, a přiblížila reálný život cizinců bez domova, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodly požádat v České republice o poskytnutí azylu a využít nabízené přechodné pomoci státu, v podobě možnosti ubytování v pobytovém středisku Ministerstva vnitra ČR.
30
PRAMENY A LITERATURA: 1) Boroda, Vladimír. Bez hrdinů. Praha: Mata, 1999. 2) Bulletin ČHV - Poradna pro integraci, 2000. 3) Bulletin OPU, 2000. 4) Časopis Azyl, 2000/1. 5) Dokument - Úmluva o postavení uprchlíků, Ženeva, 1951. 6) Informační příručka Správy uprchlických zařízení MV ČR, 2001. 7) Výroční zpráva SOZE, 1997. 8) www.azyl.cz. 9) www.euroskop.cz. 10) www.mvcr.cz. 11) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK: 1) ČHV 2) ČR 3) ČSFR 4) ECRE 5) EU 6) JSR 7) MŠMT 8) MV 9) NGOš 10)OAMP 11)OPU 12)OSN 13)Sb. 15)SUZ 16)UNHCR
Český helsinský výbor Česká republika Česko-slovenská Federativní republika Evropská rada o uprchlících a exulantech Evropská unie Jugoslávská svazová republika Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo vnitra Nevládní neziskové organizace Odbor azylové a migrační politiky MV ČR Organizace pro pomoc uprchlíkům Organizace Spojených národů Sbírka zákonů ČR Správa uprchlických zařízení MV ČR Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
SEZNAM PŘÍLOH: Příloha č. 1 Formulář Dotazníku pro azylová zařízení MV Č`R Příloha č. 2 Formulář Dotazníku pro neziskové nevládní organizace
31
Příloha č. 1: Dotazník pro azylová zařízení: Adresa a typ azylového zařízení: Datum vyplnění dotazníku: a) Je kapacita Vašeho azylového zařízení dostatečná, nebo je opakovaně překračována?
b) Myslíte si, že vybavení tábora (azylového zařízení) je dostačující a splňuje základní požadavky jejich obyvatel, co se týče sportovního a kulturního vyžití?
c) Plánujete v dohledné době nějaké změny v táboře? přestavby, renovace zařízení, nové služby pro obyvatele tábora?
d) Které etnické či národnostní skupiny ubytované ve Vašem pobytovém středisku považujete za konfliktní? Jak konfliktům předcházíte, popř. jak je řešíte?
e) Jaké neziskové nevládní organizace ve Vašem táboře působí?
f) Jaké máte s těmito organizacemi zkušenosti? Myslíte si, že jejich činnost v táboře pozitivně ovlivňuje jeho chod? V čem shledáváte výhody působení neziskových organizací v pobytových střediscích a v čem nevýhody?
g) Jak pohlížíte na současnou právní úpravu v oblasti azylu dle zákona č. 325/1999Sb.? Existují v tomto zákoně „slabiny", které by Vám při řízení a správě pobytového zařízení pro čekatele v azylové proceduře Vaši práci ztěžovaly?
h) Jak probíhá komunikace s odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra? - výkazové zprávy, pravidelná setkání apod.?
32
Příloha č. 2: Dotazník pro neziskové nevládní organizace: Název a adresa organizace: Datum vyplnění dotazníku: a) Ve kterých azylových zařízeních České republiky působíte? A jaké konkrétní aktivity v nich vyvíjíte? Navštěvujete tyto zařízení pravidelně?
b) Chtěli by jste svoji působnost rozšířit?
c) S jakými odezvami své činnosti se setkáváte? -
ze strany vedení táborů?
-
ze strany obyvatel táborů?
d) S jakými problémy se v jednotlivých táborech setkáváte? Které etnické či národnostní skupiny obyvatel pobytových středisek považujete za konfliktní? Snažíte se do konfliktů nějak zasahovat?
e) Jak pohlížíte na současnou právní úpravu v oblasti azylu dle zákona č.325/1999Sb.? Existují v tomto zákoně „slabiny", které by Vám Vaši práci ztěžovaly? .
33
34
