BULLETIN K l ubu přát el polský ch autom obil ů Zvláštní vydání Krejčík – Kroupa – Vodička
Krejčík – Kroupa – Vodička
Krejčík – Kroupa – Vodička
Puč v KPPA potlačen! Bulletin stojí za legálním vedením!
Všemu členstvu Klubu přátel polských automobilů! Včera, dne 11. září 2003. kolem 23. hodiny večer překročili členové představenstva Klubu JUDr. Ing. Zdeněk Hraba a Mgr. Luděk Pilný své pravomoci dané Statutem Klubu tím, že s hrstkou ozbrojenců obsadili pobočku Klubu v Říčanech u Prahy, prohlásili se novým předsedou, resp. místopředsedou a podle svých prohlášení převzali vedení Klubu. Stalo se tak bez vědomí legálního předsedy, místopředsedy a tajemníka Klubu, členů představenstva a valné hromady a bez vědomí těchto orgánů. Legální vedení považuje tento akt za odporující nejen dobrým mravům klubové činnosti, ale zejména za popření základních norem spolčovacího práva. Všichni vedoucí funkcionáři Klubu zůstávají ve svých funkcích, do nichž byli jako představitelé členstva a svých orgánů nastoleni podle platného Statutu Klubu a podle právních předpisů platných v České republice. Legální vedení Klubu je připraveno podniknout veškeré přípustné kroky k nastolení pořádku. Zároveň vyzývá všechny členy Klubu, aby prozatím zachovali klid a nekladli pučistům odpor, ale byli připraveni na výzvu legálního vedení zapojit se do řešení vzniklé situace, včetně případného ozbrojeného potlačení rebelů. V Praze dne 12. září
2
_____________________________________________________________EDITORIAL
Vážení čtenáři, své obvyklé povinnosti přivítat vás na stránkách nového vydání Bulletinu Klubu přátel polských automobilů se tentokrát ujímám se smíšenými pocity. Na straně jedné jsem potěšen, že vydání našeho listu, které právě držíte v ruce, bylo připraveno ve velmi krátké době po vydání předchozího čísla a čtenáři tak na další informace ze světa polských automobilů nemusejí čekat několik dlouhých let jako posledně. Na straně druhé je mi smutno z toho, že toto vydání je vydáním zvláštním. Bouřlivým událostem, pro něž se náš Klub stal jevištěm, nebylo možné upřít podrobné zpracování. Všichni víme, k čemu v řadách našeho spolku došlo. Uplynulé období se stalo klíčovým pro vyřešení palčivých otázek, týkajících se dalšího směřování KPPA. Dnes už víme, že všechno začalo pokusem části vedení Klubu strhnout veškerou moc na svoji stranu a zcela vyšachovat legální vedení Klubu. To vše i za cenu ozbrojeného puče. Všichni také víme, jak urputný střet mezi loajálními silami a pučisty dopadl. Víme, že rebelové byli na hlavu poraženi a jejich pokus o převrat potlačen. Víme, že legalita, kontinuita a obecný zájem zvítězily nad samozvaností, diskontinuitou a egocentrismem. Víme ale také, že ve snaze zabránit vnitřnímu rozdělení Klubu na dlouhá desetiletí dopředu, zastavilo se legální vedení na samém konci svého vítězného postupu, poskytlo pučistům možnost čestné kapitulace a uzavřelo smír. Co ale naproti tomu nevíme? Nevíme, jak celé události probíhaly minutu po minutě. Nevíme, které podrobnosti jsou pravdou a které výmyslem. Už si možná přesně nevzpomínáme na ty okamžiky, kdy se kolo dějin řítilo k pomyslné křižovatce a nikdo nemohl s jistotou určit na kterou stranu se vydá. Na ty okamžiky plné napětí, skrytých obav a bezesných nocí. Vždyť možná ještě nemáme všechny díly skládačky, které k vytvoření pravého a nefalšovaného obrazu uplynulých dní potřebujeme. Je hlavním posláním tohoto zvláštního vydání Bulletinu KPPA k vytvoření pravdivého obrazu přispět. Obsah jeho značné části tak byl určen, aniž to redakce mohla ovlivnit. Čtenáři proto zajisté omluví, že s tradičními tématy se dnes prakticky nesetkají. Doufáme však, že jim to alespoň částečně vynahradíme v následujícím řádném čísle Bulletinu. Nyní se ale podívejme, co čtenářům přinášíme dnes. Na prvním místě je to podrobný chronologický popis událostí souvisejících s pokusem o puč, který je doplněn přetištěním několika klíčových dokumentů, jež hrály v oněch těžkých dnech významnou roli. Nechybí ani stručný výtah z textu mírové dohody, jejímž podepsáním byl pokus o puč smírně ukončen a který je v takovém rozsahu publikován poprvé. Značná pozornost byla věnována rovněž reakcím přicházejícím zvnějšku, zmínit je třeba zejména převzaté zápisky novináře Jana Mantinela Omáčníka ze spřáteleného deníku Sibřinský Journal, který osudové okamžiky trávil přímo na sekretariátě KPPA a později jako válečný reportér působil v první linii. Nechybí ani reportáž týkající se zbraní hromadného a individuálního ničení, které byly po porážce pučistů nalezeny v jejich doupatech. Abychom ale přece jen uchovali zdání normality, zahrnuli jsme do tohoto čísla alespoň jeden jízdní test polského automobilu. Vážení čtenáři tak budou mít neopakovatelnou možnost projet se v legendárním polském pancéřovém automobilu Kubus, jehož role v uplynulých událostech byla klíčová. Troufám si navíc tvrdit, že článek tohoto typu dosud o Kubusu nebyl napsán. Jsme tedy nejen první v České Republice či v Polsku, ale dokonce možná na celém světě! Co ale říci závěrem? Snad jen tolik, že i když nedávné bouřlivé události byly nepochybně slavné, byly v prvé řadě tragické a můžeme jen doufat, že se na další existenci našeho spolku nijak nepodepíší. Neboť jak praví klasik: Kromě prohrané bitvy není nic strašnějšího, než bitva vyhraná…
JUDr. Jiří Kroupa, šéfredaktor ___________________________________________________________________________ Bulletin Klubu přátel polských automobilů Datum vydání: 1. února 2004 je nezávislý občasník vydávaný Klubem jako jeho tiskový orgán. Bulletin plní především úkoly KPPA, jak jsou vyjádřeny ve stanovách. Redakce: JUDr. Jiří Kroupa (šéfredaktor), JUDr. Michal Krejčík (zástupce šéfredaktora), Ing. Jan Vodička, JUDr. Ing. Zdeněk Hraba (www stránky) Názory autorů příspěvků nemusí nutně vyjadřovat stanovisko listu. S veškerými podáními se obracejte na e-mailovou adresu redakce
[email protected] Všechna práva vyhrazena. Tato publikace je chráněna podle autorskoprávních předpisů v platném znění. Tiskne: kde se dá Tato piblikace neprožla redakchní a yazykovou úprávou.
3
________________________________________________________ SPECIAL
Puč minutu po minutě 11. září 2003 23.15 Puč začíná. Členové představenstva Klubu JUDr. Ing Zdeněk Hraba a Mgr. Luděk Pilný s hrstkou ozbrojenců obsazují pobočku KPPA v Říčanech u Prahy (viz foto na titulní straně Bulletinu). K ozbrojeným střetů nedochází, neboť jmenovaní tvoří jediný personál pobočky a není tedy nikoho, kdo by jim kladl odpor. 23. 20 Pučisté vztyčují na budově vlajku s portréty obou vůdců, kteří mezitím připravují své politické prohlášení. 23.25 Dochází k prvnímu boji. Pučisté dostávají chuť na uzeniny a pokoušejí se obsadit také přilehlý supermarket. Překvapivě však nepoužijí zbraní a ochranka je pak velice rychle vyhazuje. Důvodem zřejmě byly obavy vůdců puče, kteří si nechtěli popudit veřejné mínění. Po této akci nastává na několik hodin klid.
Pučista Hraba
Pučista Pilný
12. září 2003 3.40 Pučisté svolávají tiskovou konferenci, na které oznamují, že přebírají vedení Klubu. Hraba i Pilný se prohlašují za předsedu a místopředsedu KPPA a rozdělují si i ostatní funkce. Jejich přesný program a objektivní důvody puče jsou nejasné, neboť pučisté se omezují pouze na prohlášení, že „v poslední chvíli zachraňují Klub od absolutistických tendencí“. Vzbouřenci rovněž veřejně pálí podobizny představitelů legálního vedení Klubu.
4
Jednání pučistů vyvolalo všeobecné pobouření. Na snímku demonstrace v Praze. 3.55 Zpráva o puči přichází do sekretariátu KPPA v Praze. Okamžitě jsou zburcováni členové legálního vedení. 4.30 Zahájeno jednání legálního představenstva ve složení JUDr. Michal Krejčík (předseda KPPA), Ing. Jan Vodička (místopředseda) a JUDr. Jiří Kroupa (tajemník). Ihned je odhlasováno permanentní zasedání. 4.50 Představenstvo vydává provolání všem členům KPPA, ve kterém odsuzuje probíhající puč jako protiprávní a zločinný (viz str. 2). Začíná usilovná práce na řešení vzniklé krize. 5.20 Nejrůznější spolky, jakož i představitelé státu, a to domácí i zahraniční, odsuzují pokus o puč v KPPA. Zároveň ale vyhlašují politiku neintervence a zákaz jakékoliv ozbrojené či hmotné podpory oběma táborům uvnitř Klubu. Členové legálního vedení diskutují o chystaném úderu na vzbouřence.
5
Místopředseda KPPA Ing. Jan Vodička provádí závěrečný briefing před útokem. 6.35 Legální vedení KPPA vyhlašuje nábor dobrovolníků z řad členů i nečlenů Klubu. 7.40 Novinářům z deníku Sibřinský Journal se podaří tajně nafilmovat jednání mezi vůdci pučistů a emisary nadnárodních automobilových koncernů, kteří slibují povstalcům materiální pomoc, patrně v naději, že puč rozvrátí jim nepohodlný KPPA. Toto zjevné porušení oficiální politiky neintervence vyvolává další vlnu pobouření. 8.20 Několik nejspřátelenějších spolků nabízí legálnímu vedení materiální pomoc. Jedná se o spolky OAS (Organizace automobilů slovanských), UGUMUZ (Unie Gaz - Uaz - Maz - Ural Zil), LPMA (Liga za postavení maďarského automobilu), RAF (Romanian Automobiles Fanclub) a dále redakce časopisu ROA (Revue obskurních automobilů). Začínají se scházet první dobrovolníci.
Legální předseda KPPA povzbuzuje dobrovolníky, vybrané do první útočné vlny.
6
Říčany, 13. září, 14.00. Útok na pučisty začíná… 8.50 Většina členstva KPPA stojí pevně za legálním vedením. Předseda Klubu na tiskové konferenci slibuje urychlenou a energickou likvidaci puče. 9.30 Podporu legálnímu vedení vyjadřuje spolek SeZAP neboli Sebeobronny Zwązek Automobilismu Polskiego. Jeho představitelům se daří vyjednat ve varšavském Muzeu Wojska Polskiego zapůjčení pancéřového automobilu Kubus. Ing. Jan Vodička okamžitě odlétá do Varšavy vozidlo převzít. 10.00 Začíná formování dobrovolnických jednotek a jejich přesun směrem na Říčany. 11.00 - 13.00 Zbylí členové představenstva podnikají lstivou diplomatickou ofenzívu ve snaze vynutit si dodržování neintervence vnějších subjektů. Do značné míry zaznamenávají úspěch a pomoc nadnárodních koncernů pučistům je oddálena. Legálnímu vedení se naproti tomu daří utajit připravovaný příjezd Kubusu. 14.40 Dobrovolnické vojsko zaujímá postavení na dohled hlavního stanu pučistů. 15.55 V tajném rozkazu odkládá předseda KPPA JUDr. Michal Krejčík začátek útoku na další den. Po zbytek odpoledne se vede urputná informační válka, ve které legální vedení připravuje půdu pro chystaný zásah. 19.20 S příchodem noci pučisté neočekávaně zahajují útok na nedaleký vinný sklípek. Jeho majitel vydává provozovnu bez boje a ještě vítá pučisty jako osvoboditele. Později vychází najevo, že tak jednal za úplatu, aby jej pučisté mohli propagandisticky využít. Rovněž veškeré víno, které při a zejména po akci padlo za oběť, bylo uhrazeno předem.
13. září 1.10 Ing. Jan Vodička přebírá Kubus a projíždí s ním Varšavou. Přestože je jedna hodina po půlnoci, zdraví jej obyvatelstvo halasnými výkřiky. Na nádraží Warszawa - Zachodnia je Kubus naložen na vlak a směřuje do Čech. 7
Drtivá většina pučistických ozbrojenců skládá zbraně. 7.30 Zmožení pučisté se stahují ze sklípku, kde nechávají pouze malou posádku. Zároveň začínají připravovat výpad směrem na protilehlou pivnici, ale nakonec se rozhodnou vyčkat do příjezdu těžké techniky slíbené nadnárodními koncerny, neboť si nejsou jisti, zda dokáží ve střetu se štamgasty vytvořit předmostí. 9.50 Vlak s Kubusem překračuje hranice ČR. Pří celní prohlídce je vozidlo prozíravě deklarováno jako pojízdná výkupna králičích kožek. 12.05 Kubus je vyložen na nádraží Praha - Libeň a ihned směřuje na Říčany. 12.10 Po obdržení zprávy o dodání Kubusu stanoví legální vedení hodinu útoku na 14.00. Zbytky pučistů prchají z Říčan ve voze nadnárodního automobilového koncernu.
8
Koaliční síly obkličují poslední útočiště vzbouřenců v náročném terénu Jizerských hor. 13.20. JUDr. Michal Krejčík a JUDr. Jiří Kroupa opouštějí sekretariát Klubu a ujímají se velení přímo v poli. Krátce před tím doráží expediční sbor polského spolku SeZAP a menší jednotky jiných spolků. Velitelem koaličních sil je jmenován JUDr. Krejčík. 13.50 Kubus doráží do Říčan. JUDr. Krejčík vydává prohlášení „Mým členům“ (viz zadní strana obálky) a pronáší projev před dobrovolníky, kteří byli vybráni do první útočné vlny. Vojsko reaguje bouřlivými ovacemi. 14.00 Útok začíná (operace Osvobozený volant). 14.05 Prudká palba dobrovolníků, podporovaných postupujícím Kubusem, sestřeluje jednomu z pučistických ozbrojenců helmu. 14.10 Vybraní zástupci většiny pučistických ozbrojenců vypovídají Hrabovi a Pilnému poslušnost. Později vyjde najevo, že se jednalo o žoldnéře a že jedinými členy KPPA, kteří se zapojili do puče, byli právě jen oba jeho vůdci. Důvodem vypovězení smlouvy je skutečnost, že žoldnéři byli najati na „politický převrat operetního charakteru“ a nikoliv na skutečný boj. 14.15 Většina pučistických ozbrojenců se vzdává. Bitva u Říčan končí. 14.16 Hraba a Pilný se svojí tělesnou stráží vyklízejí budovu a v přestrojení za pracovníky Červeného kříže pronikají obklíčením. Tam už na ně čeká dvojice konečně dodaných vozů nadnárodního automobilového koncernu. Všichni pak prchají na Hrabovo sídlo v obci Velké Hamry v neprostupných Jizerských horách poblíže Tanvaldu. Velení koaličních sil je sleduje v jiném voze a jejich úkryt je odhalen. Vojsko a zejména pak pomalejší Přesvědčivý výsledek bitvy u Říčan přivítal světový tisk s nadšením. A také s humorem, jako např. list Újezd Times: „Jistě, že je Petr kolaborant! Celou dobu dodával hrabovcům bílé vlajky…“
9
Poněkud neklidný vůdce pučistů Hraba se snažil zastrašit legální síly chvástavým výstupem se sekyrou (nahoře). Legální síly v závěrečné fázi tvrdých obléhacích bojů u Tanvaldu (dole). Kubus však zůstávají daleko vzadu. Za této situace je okamžitá likvidace zbytků rebelů nemožná. Povstalci získávají čas na důkladné opevnění svých pozic. 18.05 Kubus a podstatná část koaličních sil doráží do Tanvaldu. 18.20 Úkryt povstalců je neprodyšně obležen. Je přerušen přívod elektrického proudu a vody i telefonní
10
kabel. Přesto se však zdá, že vzhledem k terénu bude dobytí objektu obtížné. 18.40 Legální síly berou úkryt rebelů ztečí (operace Ohnivý výfuk). 19.10 Úkryt rebelů hoří, ti se však stále ještě nevzdávají. V nastalém dýmu se velení koaličních sil obává ztrát vlastních lidí a přerušuje útok. 19.15 Legální vedení Klubu se rozhoduje v zájmu urychleného ukončení nepřátelství nabídnout pučistům čestnou kapitulaci. 19.30 Vůdce pučistů Hraba opouští dýmající objekt s bílou vlajkou. Začíná jednání o kapitulaci. 20.05 Kapitulace je podepsána. Poslední zbytky povstaleckých sil skládají zbraně. Puč končí. 20.40 Celá společnost se vydává do blízkého pohostinství zapít čerstvě sjednaný mír.
14. září 10.00 Na tiskové konferenci oznamuje představenstvo KPPA v původním složení ukončení nepřátelství a uzavření dohody. Poté propukají oficiální oslavy Dne vítězství (V-Day). (jik)
Vůdce pučistů Hraba přichází s bílou vlajkou na jednání o kapitulaci. Předseda KPPA JUDr. Michal Krejčík a místopředseda Ing. Jan Vodička jej obezřetně sledují z paluby pancéřového automobilu Kubus, zatímco tajemník JUDr. Jiří Kroupa se prohmatem ukořistěnou sekyrou přesvědčuje, že vzbouřenec nemá na těle připevněny výbušniny.
11
Obsah mírové dohody (krátké shrnutí nejdůležitějších bodů) Oprávnění a závazky pučistů
• Pučisté okamžitě po podpisu dohody složí zbraně a vzdají se legálním silám. Pučisté však jsou oprávněni ponechat si osobní zbraně. Pro dohled nad realizací tohoto ustanovení bude zřízena odzbrojovací komise. • V okruhu 10 kilometrů kolem pobočky KPPA v Říčanech a kolem Hrabova sídla v obci Velké hamry u Tanvaldu budou vytvořena demilitarizovaná pásma (okupační sektory), ve kterých budou po dobu jednoho roku hlídkovat koaliční síly. Polovina Tanvaldského okupačního sektoru připadá expedičním silám polského spolku SeZAP. • Pučisté bezvýhradně uznají legalitu dosavadního vedení a budou se mu znovu podřizovat v mezích přijatých Stanov KPPA. • Pučisté podpisem dohody veřejně deklarují, že jejich ozbrojené vystoupení nebylo legální ani legitimní a všeobecně uškodilo KPPA. • Pučistům je nadále zachováno jejich členství v KPPA a veškerá členská práva, nestanoví-li mírová dohoda jinak. • Pučisté se zavazují, že již nikdy nepozvednou zbraně na prosazování svých názorů uvnitř KPPA. • Pučisté se po dobu 2 let zdrží jakýchkoliv výraznějších veřejných projevů stran průběhu puče a této mírové dohody. • Pučisté, kteří doposud zastávali funkce v KPPA, v těchto funkcích zůstávají i nadále.
Oprávnění a závazky legálního vedení
• Legální vedení neuplatní vůči pučistům teorii o propadlých právech (poražený má pouze tolik práv, kolik mu přizná vítěz). • Legální vedení udělí pučistům všeobecnou amnestii (generální pardon) na činy spáchané v průběhu puče. To se netýká případné individuální odpovědnosti jednotlivců za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. • Legální vedení je oprávněno prezentovat celou záležitost jako své vítězství, a to zejména na stránkách zvláštního vydání Bulletinu KPPA. Je oprávněno v této souvislosti zejména používat termíny a slovní spojení „puč“, „pučisté“, „převrat“, „vzpoura“, „vzbouření“, „vzbouřenci“, „rebelie“, „rebelové“, „povstání“, „povstalci“, „potlačení puče“ a jiné obdobného významu. Pro tuto mírovou dohodu je legální vedení rovněž oprávněno užívat označení „čestná kapitulace“ pučistů. Dále je legální vedení oprávněno pučisty po dobu 2 let ironizovat a zesměšňovat, a to zejména karikaturou.
Ustanovení společná
• Obnovuje se právní stav k začátku puče. Na územích a v objektech po určité časové období kontrolovaných pučisty se toto období považuje za dobu nesvobody a veškeré právní akty v tomto období vydané se považují za neplatné od samého počátku. • Obě strany se zavazují řešit své případné spory o další směřování KPPA pouze mírovou cestou. V případě, že by přesto v budoucnu došlo k porušení tohoto závazku, jakékoliv nepřátelské akce budou vedeny pouze pomocí žoldnéřských vojsk bez přímé účasti vedení KPPA, a to jen v zámořských oblastech. Zbraně hromadného ničení lze použít pouze po vzájemné dohodě. • Finanční náklady puče a jeho následného potlačení budou hrazeny ze sbírky, provedené mezi účastníky obou akcí. V případě, že se tímto způsobem nedosáhne kýženého efektu, budou náklady hrazeny z rozpočtu KPPA. V případě, že ani poté nebudou náklady zcela uhrazeny, vydá Klub obligace. • Po podpisu mírové dohody a kapitulaci pučistů se společnost odebere do nejbližšího pohostinství oslavit dosažený mír. Útratu večera platí pučisté. • Výročí potlačení puče bude nadále každoročně slaveno jako Den vítězství (V-Day). 12
________________________________________________________ SPECIAL
Byl jsem u toho… Puč v KPPA očima novináře deníku Sibřinský journal Jana Mantinela Omáčníka (redakčně kráceno) Je 12. září, po čtvrté hodině ranní. Stojím za dveřmi sekretariátu Klubu přátel polských automobilů a napjatě čekám. Podle dohody jsem pro náš list měl dnes provést interview předsedy Klubu doktora Krejčíka o současné situaci na automobilovém trhu našich severních sousedů. Ve tři ráno mi ale volá pan šéfredaktor Douša a rozčileným hlasem mi sděluje, že část KPPA se vzbouřila proti legálnímu vedení. Z rozhovoru asi nebude nic. Přesto mě posílá na sekretariát Klubu. Třeba bych mohl využít svých kontaktů a Sibřinský Journal by mohl mít zprávy jako první... Dveře se otevírají a stojí v nich přímo předseda Klubu. Doktor Krejčík sám dorazil teprve před několika minutami. V první chvíli se na mě překvapeně dívá. Aha, ten rozhovor...
Pobočka KPPA v Říčanech, 12. září 2003 ráno. Jeden z maskovaných pučistů hlídkuje na terase budovy (nahoře). Majitel sousední nemovitosti (muž v obleku) se neúspěšně pokouší vyjednat, aby pučisté nedělali v okolí takový kravál (dole) 13
Podává mi ruku a omlouvá se, že na nějakou diskusi dnes asi nebude čas. I zde na sekretariátu je zpráva o puči čerstvou novinkou. KPPA je poklidný spolek, na takové výstupy tu nejsou zavedeni. Není divu, že zde informační kanály pracují pomaleji. Vcházím do velké kanceláře. U okna stojí tajemník Klubu doktor Kroupa a zamyšleně hledí ven. Šokující zpráva je ještě příliš čerstvá. Když mě spatří, rychle se vytrhuje ze svých myšlenek a rovněž mi podává ruku. Ještě jednou se omlouvá za zmařený rozhovor, ale nabízí mi místo toho exkluzivní zpravodajská práva jako ocenění dlouholeté spolupráce s našim deníkem. S radostí přijímám. Novináře budeme potřebovat, tohle bude do značné míry mediální boj, poznamenává doktor Krejčík. Mezitím zvoní telefon. A po něm další a další. Údaje o počtu vzbouřenců, situace v regionech. Na tváři obou funkcionářů KPPA prokmitne alespoň slabý závan optimismu. Ozývá se Plzeň, Hradec, Ostrava. Všude je klid a situace plně pod kontrolou. Po žádných rebelech ani památky. V Praze se také nic neděje, prohodí ke mě doktor Kroupa. Takže jen Říčany... Zvonek u dveří. Za chvíli vchází inženýr Vodička, místopředseda Klubu. Stačí jen odhodit kabát a všichni tři odcházejí na jednání představenstva. Zůstávám v kanceláři sám. Prohlížím narychlo pověšenou mapu České republiky a na ni připevněné vlaječky. Zatím se zdá, že legální vedení má převahu. Ale kolikrát v minulosti takové zdání klamalo a zdánlivě jistý vítěz dokázal své trumfy lehkomyslně promrhat... No, uvidíme. Opět telefon, zapíná se záznamník. Pardubice jsou loajální. Chtějí vědět, co legální vedení vlastně podnikne. Z hlasu je cítit bojechtivost. Napjatě čekám a co chvíli koukám na hodinky. Už jsou tam přes čtvrt hodiny. Vzápětí se dveře otevírají a vedení Klubu vychází. Tajemník Kroupa mi předává prohlášení k vzniklé situaci. Doktor Krejčík mi říká, že je můžu odfaxovat do našich novin. Jsem evidentně první kdo prohlášení čte. Bleskově jej přelétávám očima. Docházím na konec a tázavě se dívám kolem sebe. Tak tedy silové řešení? Všichni okolo krčí rameny. Asi ano. Zřejmě nebude jiná možnost… Inženýr Vodička usrkává narychlo uvařenou kávu. Tuší, že později už na to nebude čas. Doktor Krejčík mi mezitím podrobněji vysvětluje situaci a ukazuje plány budovy v Říčanech. Mluví neutrálním hlasem, ale i mě jako vojenskému laikovi musí být jasné, že dobýt tento objekt nebude snadné. Další rozhovor znovu přerušují telefony. Prohlášení bude otištěno ve většině deníků, informuje nás ing. Vodička, všechny reakce jsou kladné, tisk stojí při nás. Ani si neuvědomuju, jak čas v takových chvílích letí. Už je po šesté. Předseda a tajemník Klubu narychlo sepisují výzvu k hlášení dobrovolníků. Inženýr Vodička odchází. V přízemí bude otevřena náborová kancelář a někdo se tam musí střídat. Doktor Krejčík začíná vytáčet jeden telefon za druhým. Snaží se zjistit jakou konkrétní podporu je možné získat. Noviny jsou na straně legálního vedení. Ale potřeba jsou především lidé a zbraně. Telefonáty nabírají na rozčilení. Státní orgány i ostatní spolky už předtím vyhlásily politiku neintervence. Doktor Krejčík pokládá sluchátko a hlasitě kleje. Z přízemí volá inženýr Vodička, že se hlásí první dobrovolníci a stále přibývají další. Alespoň tedy něco. Rozhlížím se kolem sebe a náhle si uvědomuji, že prvotní zaraženost je ta tam a kolem se zuřivě pracuje na budoucím vítězství. Na stěnách se objevují situační plánky jednotlivých úseků vzbouřeneckého hnízda i seznamy dobrovolníků. Dlouhé seznamy. Většina dobrovolníků si přináší vlastní zbraně. Těžká technika ale zatím chybí... (...) Je zhruba 9.30. Ten telefonát byl jenom jeden z mnoha, jak už osudové telefonáty bývají. Až ke mně doléhá ze sluchátka hlas. Mluví polsky. Doktor Kroupa předává sluchátko předsedovi Klubu, který se zřejmě polsky lépe domluví. Slyším rychlé věty, domýšlím význam pouze některých slov. Pak doktor Krejčík sluchátko pokládá. V jeho očích se zračí optimismus a pronáší jedinou větu. Dostaneme Kubus. Nechápavě se dívám kolem sebe. Tajemník Klubu beze slova udělá krok ke knihovně, vytahuje album fotografií a jakoby nazdařbůh, ale přesto téměř přesně jej otvírá. Pohlížím na stránku se snímkem bojovně vyhlížejícího panzerwagenu a již chápu, co bude klíčový trumfem této války...
14
O chvíli později do kanceláře opět přichází inženýr Vodička. Je již v kabátě, na stůl pokládá klíčky od vozu. Snad se dopraví na letiště včas. Kubus je třeba ve Varšavě převzít a dopravit do Čech co nejdříve. Letenku budeš mít u přepážky, volá od telefonu doktor Kroupa. Inženýr Vodička chvatně dopíjí svoji dávno studenou kávu. (...) Tanvald, po osmé hodině večer. Schovávám se před paprsky zapadajícího slunce pod celtu stanu, který byl přidělen válečným zpravodajům. Není to ani hodina, co zbraně v svahu pode mnou utichly. Z posledního úkrytu vzbouřenců se stále valí hustý dým. Jak dlouho budou ještě jednání probíhat? Kapitulují pučisté konečně nebo se pokusí udržet svůj beznadějný boj až do naprostého a hořkého konce? Na půli cesty od nás k hořícímu stavení stojí Kubus, jehož přes den rozpálené pancéřové pláty ještě nestačily vychladnout. Před hlavněmi jeho zbraní se vedou mírová rokování. Až odtud vidím do země zapíchnutou bílou parlamentářskou vlajku... Teď se hlouček rozdělil. Bílá vlajka se zvedá a vůdce pučistů Hraba kráčí zpět ke svému poslednímu úkrytu. Vojskem dole probíhá závan radostného nadšení. Doktor Kroupa a inženýr Vodička udílejí rychlé povely. Předseda Krejčík zatím rázuje k našemu stanu. Všichni novináři se hrnou ven. Doktor Krejčík se zastavuje tak dva metry před námi. Snad jen okamžik, než znovu nabere dech. Částečně se obrací zpět a rukou jako by ukazoval za sebe, na obraz zbědovaného vůdce pučistů ploužícího se s bílou vlajkou nad hlavou. Dámy a pánové, máme ho!
Dokonáno jest…! Pobočka KPPA v Říčanech, 13. září 2003, 14.15. Po vítězné bitvě znovu vztyčuje dvojice dobrovolníků na střeše budovy legální vlajku Klubu. 15
Pučisté v karikaturách světového tisku Světový pokrokový tisk je takřka kompletní na straně legálního vedení KPPA, zatímco pučisté se stali vděčným terčem karikatury, nemilosrdně jim nastavující zrcadlo.
◄ Sibřinský Journal
16
◄ Újezd Times
Źerterz Polski ►
◄ The Punch
Moskovskoje Prošlosti ▼
17
PAVOUČÍ DÍRA OBJEVENA! ZAHRABANÉ DOUPĚ PUČISTŮ VYPÁTRÁNO! TRIUMF KOALIČNÍCH SIL! Tajné skladiště zbraní a výcvikový tábor pučistů odhalili na sklonku loňského roku v Jizerských horách ozbrojené jednotky legálního vedení KPPA společně se zahraničními spojenci ze spřátelených spolků. (Reuters, Tanvald): Teprve s odstupem času vyplývají na povrch skutečné rozměry pučistických záštiplných pletich a podvratných rejdů. Stále více se ukazuje, že puč nebyl ve skutečnosti okamžitým a improvizovaným nápadem, jak se snažili světové veřejnosti namluvit sami pučisté, a že ke zbraním sáhli v krajní nouzi, aby podle vlastních slov „v.poslední hodině zachránili Klub od absolutistických tendencí“, nýbrž že se jednalo o systematický, chladnokrevný a dlouhodobě připravovaný plán. Při rutinním hlídkování v tanvaldském okupačním sektoru si společná průzkumná jednotka dobrovolnických sil KPPA a expedičního sboru polského spolku SeZAP pod velením kpt. Jana Kardana všimla zdánlivě opuštěného domu v katastru obce Velké Hamry, na jehož zahradě se nacházely krtiny a dolíčky nezvyklých tvarů a rozměrů (až 5 metrů v průměru). Jak se ukázalo později, právě zde hrabovci nacvičovali dělostřelecký útok za pomoci německých granátů z II. světové války nalezených v okolí. Aniž si to příslušníci průzkumné jednotky v první chvíli uvědomili, nalezli dlouho hledané tajné výcvikové středisko HG („Hrabovy Gardy“), HJ („HrabaJugend“) a tajný sklad zbraní. V celém domě pobýval pouze nahluchlý správce, který měl objekt zároveň hlídat a udržovat v rovnoměrném chátrání, aby budil dojem pusté barabizny.
Vůdce pučistů Hraba si zakládal na své image drsného muže vzešlého z obyčejného lidu. Na snímku, nalezeném rovněž ve výcvikovém táboře, pózuje (dole druhý zprava, též třetí zleva) obklopen příslušníky své osobní ozbrojené stráže „Leibstandarte Zdeněk Hraba“. Zvláště nebezpečným členem této polovojenské bojůvky byl Rastvasjaman Ričvatanang, zkušený bojovník Tamilských tygrů, dnes v invalidním důchodu (úplně vpravo). Proto si tato elitní jednotka neoficiálně říkala „Tygři osvobození KPPA“. 18
Toto temné místo - novináři i zpravodajskými službami kódově označované jako „Pavoučí díra“ - odkud mohli pučisté tahat za nitky a kout své pikle formou partyzánské války, začalo pomalu vydávat svá tajemství. V tajném úkrytu, rafinovaně maskovaném jako běžná rekreační chata, byly nalezeny různé sečné a bodné zbraně (sekáčky na maso, dranžírovací nože na drůbež, nože na chleba) i nástroje, které se dají lehce na zbraně upravit (kružítka, ozdobná napichovátka na jednohubky ve tvaru šavliček(!), jehlice na pletení). V další místnosti, klamavě označené jako dílna, pak příslušníci legálních sil nalezli zvláštně vyhlížející krabici s podivným obsahem. Prvotní podezření, že se jedná o chemické zbraně, potvrdil i přivolaný chemický znalec. Expert krabici identifikoval jako zbytky dětské hry ze 70. let „MALÝ CHEMIK“. Krabice obsahovala zdraví nebezpečné látky jako například chlorid sodný (NaCl), který při nadměrném používání způsobuje ledvinová a srdeční onemocnění, dnu a dokonce i smrt (v množství nad 6 kilogramů na osobu a den), dále hypermangan (rozpuštěn ve vodě silně barví a špatně se pere z uniforem – hle jak podvratně chtěli pučisté pošpinit štít legálního vedení!) a dokonce pentahydrát síranu měďnatého (mezi teroristy a jinými nekalými živly znám též pod názvem modrá skalice). Na tiskové konferenci konané krátce po oznámení nálezu chemický expert povolaný KPPA názorně ilustroval ohromný ničivý potenciál této smrtonosné sady maskované za nevinnou dětskou hru. Jak před užaslými novináři přednesl Ing. Rudolf Křivule, 10.000 takovýchto chemických sad by stačilo k zahubení 120 laboratorních myší anebo dokonce až tří lidí, v případě, že by se na ně navršené krabice zřítily. Na otázku novinářů, zda tento nález není příliš nepatrný ve srovnání s předpověďmi o nálezech ohromných skladišť zbraní, které vyslovilo legální vedení krátce po porážce pučistů, prohlásil předseda KPPA JUDr. Michal Krejčík: „Pátrání ještě neskončilo. Mohu vás ujistit, že další chemické zbraně pučistů najdeme, i kdybychom si je měli dovézt!“ Nejpřekvapivější nález dne ovšem učinil seržant expedičního sboru SeZAP Miotek Wladysławski, když si při prohlídce jedné z místností v přítomnosti správce objektu všiml, že tento má podezřele vyboulenou klopu u saka. Okamžitě mu proto prohledal kapsy, kde k velkému překvapení ostatních vojáků a nelibosti zatčeného správce nalezl část kapesního křižníku Graf Hrabee (velkohubě nazvaného podle údajného aristokratického původu vůdce pučistů), jenž měl rebelům zajistit vojenskou převahu i na moři. Výslechem zajatce bylo zjištěno, že křižník se momentálně nachází na Podleském rybníku blízko Dubče. Odzbrojovací komise okamžitě vyrazila tuto lokalitu prověřit, avšak ke svému velkému zklamání její členové zjistili, že plavidlo se tam sice skutečně nachází, avšak v příslušných veřejnoprávních registrech je evidováno jako „osobní zbraň“ a soukromý majetek vůdce pučistů Hraby. V důsledku toho se na něj nevztahuje ustanovení mírové dohody o demilitarizaci. Konečně také vyšlo najevo, proč vůdce rebelů Hraba tak vehementně trval na začlenění klauzule o osobních zbraních do textu mírové dohody, což si velení koaličních sil mylně vykládalo jako projev výrazného smyslu pro vojenskou čest. Je ovšem s podivem, že zkoušky křižníku, uskutečněné pod záminkou vodáckého srazu u příležitosti oslav 110. výročí založení Českého yacht klubu (1893), stejně jako přeprava lodi po souši (pravda kamuflovaná jako pouťová atrakce - složený kolotoč s labutěmi a kačery) proběhly za naprostého nezájmu občanů Dubče. A to navzdory tomu, že hladina rybníka v důsledku ohromného výtlaku plavidla stoupla o 3 metry a při zkoušce torpéda došlo na břehu k totální likvidaci rybářské chatrče i hnízdiště vzácných volavek bělokrkých. Zodpovězena byla i otázka proč příslušné zbraně nepoužili pučisté v boji, ale místo toho nesmyslně čekali na dodávku těžké techniky od nadnárodních automobilových koncernů. Důvodem tu zřejmě bylo velikášství Hrabovo, který - podobně jako např. svého času čínský vůdce Čankajšek hromadil moderní zbraně jako pouhé odznaky své moci pro účast na přehlídkách a manévrech, zatímco své vojáky posílal do skutečného boje s obstarožními flintičkami a nedostatečnou výstrojí. Rovněž se patrně naivně spoléhal na moment překvapení a nerozhodnost legálního vedení Klubu. Pokud jde o křižník Graf Hrabee, ten navíc nemohl být použit pro absenci vodních ploch a toků v oblastech bojů, což opět potvrzuje naprostou ztrátu soudnosti na straně rebelů. Ve snaze vykompenzovat „osobní zbraň“ Hrabovu, rozhodlo se vedení Klubu opatřit si také odpovídající plavidlo, které by zachovalo rovnováhu sil, resp. zajistilo legálním silám do budoucna 19
námořní převahu. V této souvislosti bylo zjištěno, že křižník Graf Hrabee dodala hamburská loděnice Blohm und Voss, GmbH., se kterou vedení Klubu vstoupilo v jednání. Němečtí zbrojaři vyhověli všem požadavkům a ochotně dodali obdobné plavidlo také druhé straně uvnitř KPPA. Pro zajištění převahy pak byly rozměry lodi 1,5 krát zvětšeny. Plavidlo dostalo jméno C. W. S. (Club WarShip neboli Klubovní válečná loď) Říčany, na památku nejvýznamnější bitvy při potlačení hrabovského puče. Kapitánem byl jmenován tajemník Klubu JUDr. Kroupa, neboť je o něm všeobecně známo, že má lodě a mořeplavbu velmi rád. Pro své značné rozměry se při cvičných plavbách na Podleském rybníce obě přítomná plavidla musí střídat (C. W. S. Říčany v liché dny, Graf Hrabee v sudé). Hladina rybníka pak stoupla o dalších 4,5 metru. Na tiskové konferenci nicméně předseda Klubu JUDr. Krejčík hrdě oznámil: „Je to už poslední oběť, která bude od obyvatel Dubče vyžadována. Do budoucna již žádné nebezpečí od pučistů nehrozí. Ode dneška mohou občané Dubče i celého světa spát zase o něco klidněji. Osa zla Hraba - Pilný totiž dostala pořádně na prdel.“ (mik)
Kapesní křižník Graf Hrabee (vůdce pučistů Hraba na přední palubě, první zleva v brýlích)
Křižník C. W. S. Říčany (kapitán Kroupa na přední palubě, první zleva v brýlích)
20
KUBUS
Jen si do mě strčte. Nadělám z vás trsátka! Plamenomet, kulomet, silné pancéřování. Že to na silnici není možné? Tak čtěte. Nouzová situace si žádá nouzová řešení a tak, v okamžiku nejvyššího ohrožení samotných základů našeho Klubu přátel polských automobilů, na nic nečekám, nasedám na vlak a jedu pro mezinárodní pomoc. Mým cílem je získat vozidlo, které pomůže zvrátit situaci a které nám dodá opět síly skoncovat s pseudorevolučními silami. Jedu, kam jinam, než do srdce Polska, do Varšavy, abych získal polský vůz, který už za druhé světové války udělal velkou službu v boji proti německým okupantským silám. Jedu pro Kubuse. Už na první pohled toto vozidlo, postavené svépomocí polskými odbojáři pro potřeby Varšavského povstání v roce 1944 na podvozku velkého pick-upu Chevrolet, budí respekt. Ostré rovné hrany nenechají nikoho na pochybách, že se tento obrněnec s nikým nemazlí. Má dvojitou karoserii ze 6 mm tlustých ocelových plátů. S takovým autem mohu klidně projet se vztyčeným prostředníkem skrz motocyklový gang Hells Angels, jehož členové se přede mnou rozprchnou jako hejno slepic. Velkou raritou je u Kubuse nastupování. Nenasedá z boku, jako je tomu u běžných aut, ani zezadu, jako u výsadkových vozů. Nasedá se buď shora nebo zespodu. Spodní vchod jsem jednou zkusmo použil. Je to super, ale raději jsem nasedal stylovějším horním průlezem. Díky pancéřování jsem se vůbec nemusel bát, že si promáčknu kastli. Nastupuji tedy do Kubuse. Podle spolku Sebeobronny Zwązek Automobilismu Polskiego (SeZAP), který nám ochotně zprostředkoval jeho zapůjčení ve varšavském Vojenském muzeu, je vůz připraven v plné bojové pohotovosti. Uvidíme. Moje původní obava z odlišného ovládání oproti běžným automobilům se ukázala jako planá. Pedály, volant, řadící páka pod volantem jsou naprosto standardní. Horší je to s výhledem z místa řidiče. Na druhou stranu, když do něčeho narazím, já velké škody mít nebudu.
Startuji tedy motor a netrpělivě čekám, jaký zvuk mi Kubus předvede. Původní benzínový motor Chevrolet byl za války přestavěn na dřevěné uhlí. Naštěstí jej po válce přestavěli zpět na benzín. Motoru se zprvu roztočit nechce, ale po pár pokusech se s rachotem probudí k životu. Ano, mohu konstatovat, že tento dunivý brumlavý zvuk důstojně odpovídá povaze vozu. Nevím, jestli nebyl nějak upraven originální motor, každopádně jsem si jistý, že s Kubusem budu budit respekt nejen vzhledem. Vydávám se tedy na cestu k varšavskému nádraží, kde bude Kubus naložen na vlak do Čech. Zprvu jedu raději opatrně. Členové SeZAPu mne doprovázejí vlastními auty a celá kolona míří ztichlými nočními bulváry k železniční stanici. Možná nás cestou sledují i nějací zvědavci, ale já jsem rád, že rozeznám silnici před sebou. Další cesta zprvu probíhá v klidu, až do Lichkova se řítíme průměrnou rychlostí osmdesát kilometrů za hodinu. Od hranic na českém území se musíme spokojit s poněkud pomalejším tempem (vlivem horšího svršku). Kubus se cestou chová klidně, pouze v ostřejších zatáčkách má tendenci mírně se naklánět a při průjezdu přes výhybky to v něm hrkne. Je ale dobře upoutaný a tak mohu s klidným svědomím navštívit restaurační vůz. Mají zde široké menu s mnoha specialitami. Jako polévku volím boršč a k hlavnímu chodu si dávám steak na zeleném pepři na stupeň medium. Jistě, mnozí čtenáři si samozřejmě pomyslí, že je to barbarství, dávat si steak na medium. Také vím, že chuť steaku vynikne jenom tehdy, když je málo propečen, ale já teď stejně nemám myšlenky na jídlo a jsem stále duchem na budoucím bojišti v Říčanech. Zatím ještě nemohu pomoct, ale vše se již brzy změní a naše síla bude díky Kubusu nepřekonatelná. Jako zákusek volím palačinky se šlehačkou s malou čokoládovou polevou. Abych to tedy zhodnotil. Boršč byl chuťově výborný, mohl být trochu hustší a barva byla málo do červena, na steaky jsem nemyslel, a palačinky pro svoji přílišnou sladkost ztratily jakoukoliv jinou chuť. Raději se vracím zpátky na plošinu s Kubusem V duchu si při tom vybavuji okamžiky nakládání na varšavském nádraží. To byla přímo velká sláva. Všichni zaměstnanci salutovali a okamžitě bez řečí připojili na konec mezinárodního expresu mířícího do Prahy plošinový vůz. Navíc pustili vlak z nádraží o pět minut dřív. K malé radosti opozdilců. Každá minuta je ale dobrá. Při odjezdu jsem ještě všem z velitelského stanoviště Kubusu zasalutoval a za provolávání hesel KUBUS a BIJ HO nabral vlak rychlost směr Praha. Jen rychle kupředu. Říčany čekají. Po nekonečné době dorážím v poledních hodinách na pražské nádraží Libeň. Jako jsem ve Varšavě sklízel slávu, zde sklízím posměch. Leniví a ošuntělí zaměstnanci Českých drah na mne
ukazují prstem a vykřikují posměšné poznámky. Avšak poté, co jsem jim lehkým cuknutím volantu převrátil ještěrku i se zřízencem, je rázem smích přešel. Nečekám ale na další nepříjemnosti a okamžitě vyrážím, směr bojiště Říčany. Na dálnici zkouším maximální rychlost Kubusu. Mimochodem, je to její první měření vůbec. Vozu chvíli trvá, než ji nabere, ale výsledek stojí zato. Řev motoru a větru spolu zápasí o to, kdo mě ohluší dříve. Auto se však chová klidně a lehce se houpe na měkkém pérování. Kdyby měl Kubus tachometr, tak bych tu rychlost i změřil. Takhle jsem se mohl maximálkou opájet jen já sám. Nejsem si ale jistý výkonností brzd, které nebyly na takovou hmotnost dimenzovány. Proto raději zvolňuji na bezpečnější tempo. Tak konečně dojíždím slavně do Říčan, které jsou centrem ilegálních pučistů. Po dotankování jde vůz rovnou do akce. Skupina dobrovolníků spolu s Kubusem zaujímá standardní sestavu vzor 86. Začíná ostrá palba a já jen slyším rachot kulek odrážejících se od pancíře. Tajemník KPPA usazený v horní nástavbě zkusmo vypaluje na útočníky dávku z kulometu. Já se chystám zaujmout standardní sestavu vzor 34, což znamená projet obrněným vozidlem skrz činžovní dům, následován likvidační četou. Když tu se ukazuje zbabělost pučistů. Objevuje se bílá vlajka a akce je rázem u konce. Škoda. Až do teď si vedl Kubus na výbornou. Jeho pancíř bezpečně odrážel střely a kulomet se také ukázal být velice účinný. Za chvíli se ale dozvídám, že se několika pučistům podařilo uniknout. Nedá se nic dělat. Musím v cestě pokračovat dále, směr sever, až na orlí hnízdo pučistů ve Velkých Hamrech. Okreskama se co nejrychleji dostávám opět na dálnici, která vede skoro až k cíli. Rovné cesty vojenským těžkotonážním vozům svědčí daleko lépe, než křivé a úzké silničky. Ještě než se dostanu na dálnici, zkouším jednu ostřejší zatáčku projet sportovně pod plynem. Čekám, jak se Kubus zachová. K mému překvapení však nedělá nic. Nenaklání se, neujíždí mu zadek, Kubus prostě k mé hrůze pokračuje dál rovně, přímo do kukuřičného pole. Kukuřice lítá na všechny strany a já řvu vzteky. Moje jízda se rozšířila o neplánovanou terénní vložku. Kubus ji však zvládl na výbornou a po pěti stech metrech se zase bez problémů vracím zpět na silnici. Příště si dám ale větší pozor. S takovým kolosem je nejúžasnější pocit převahy, ne sportovní jízdy. Takový pocit zažívám na dálnici okolo Mladé Boleslavi. Jakýsi kamionista se rozhodl přede mě nacpat. Tlačí se na mne z boku a čeká, že zpomalím. Je to hra nervů, ale jenom pro něho. Já jsem naprosto v klidu. Jestli do mě narazí, tak já si to klidně přetřu, ale on si to bude muset nechat vyklepat. Chybí už jen pár centimetrů do nárazu. Jenže právě když sahám po plamenometu, tak si to
rozmyslí a pokorně se zařadí za mě. Rozum sice opět zvítězil, ale na druhou stranu jsme takhle nemohl vyzkoušet crash test, který by mne opravdu zajímal. Cesta dál ubíhá krutě pomalu, Kubus není žádný sprinter a v období, které si pučisté zvolili, panují velká vedra. Vzhledem ke stáří Kubuse je bláhové si myslet, že by měl klimatizaci. Naopak. Jakožto vojenské vozidlo má otvorů co nejméně a tak zažívám podobné pocity, jaké měli tankisté Afrika Korpsu v severoafrické poušti za druhé světové války. Když jsem takto uvažoval v odpoledních hodinách, kdy slunce pralo snad nejvíce, napadlo mne něco, co jsem chtěl vyzkoušet už dávno. Udělat volské oko na rozžhaveném plátu obrněného vozidla. To bude něco. Stavím u benzínky před Turnovem a jdu si koupit tři vejce, sůl, pepř a trochu slaniny. Největším problémem se ukázalo nalézt vodorovnou plochu, ze které by vajíčko nesjelo. Hledám, ale nemohu žádnou takovou najít. Konstrukce Kubuse je taková, aby co nejlépe odrážel nepřátelské střely. Jistě, to je geniální, ale mě to teď kazí experiment. Zkouším tedy vajíčka udělat na nejrovnější části na horní nástavbě. A vida, jsem zase o něco moudřejší. Vajíčko sice nesjelo, což je dobrá správa, ale zapomněl jsem dát na plát nejdříve tu slaninu. Vajíčka se tak sice udělala, ale připekla se. Při odtrhávání jsem pak dva žloutky roztrhl. Škoda. Každý boj si žádá své oběti. Trochu rozmrzele opouštím odpočívadlo a mířím raději dále. Ty žloutky mne ale mrzí a dokola si opakuji: „Nejdříve slaninu, nejdříve slaninu.“
KUBUS
Sami vidíte, že se úplně rovná plocha pro volské oko na Kubusu najít nedá.
22
Dálnice končí, ale silnice je stále rovná a rychlost zůstává konstantní, neměřitelná. I přes několik pokusů si se mnou nikdo nechce vyzkoušet crash test. Vedro je v pozdních odpoledních hodinách stále nesnesitelné a já se začínám nudit. Co ale můžu čekat? Kubus je auto do boje a ne na ježdění po celé republice. Už se nemůžu dočkat, až to pučistům řádně osladím. Plamenomet jsem totiž taky ještě nevyzkoušel. Než se ale dostanu přímo na bojiště, čeká mne poslední překážka. Tou je silnice do samotných Velkých Hamrů. Sklon se nezdá velký, ale je to pěkný utahovák. Když na tuto silnici odbočuju, nenechávám nic náhodě a zařazuju jedničku už dole. Motor burácí, auto se cuká. Nechce se mu. V duchu se modlím, nahlas řvu a vší silou mlátím francouzákem do všudypřítomné oceli. Řvoucí motor se nezastavuje a Kubus pokračuje stabilním tempem dopředu. Tak vida, že to jde. Rychlost stoupání jsem odhadl na čtyři kilometry za hodinu. K odhadu mi dopomohl dav zvědavců, který mne doprovázel procházkovým tempem. Málem ohluchlý dorážím konečně k cíli cesty. Motor se ani v tomto vedru za celou cestu nezavařil a to je nesporně obrovský úspěch polské automobilové techniky. České obrněné transportéry by si z toho měly vzít příklad. Po krátké poradě s ostatními členy legálního vedením Klubu vyrážím vstříc pevnosti pučistů, rozhodnut projet jejím středem se zapnutým plamenometem. Konečně snad pořádně vyzkouším Kubuse v bojové akci. Jenže osud mi opět není nakloněn. Plamenomet se nějak zasekl. Nastupují proto zápalné láhve. Než se podaří zařízení několika kopanci uvést do chodu, je už střecha pučistického hnízda v plamenech. Útok je přerušen a povstalci se z hrůzy z naší přesily opět vzdávají. Nesporně v tom sehrál hlavní roli Kubus už jenom svojí přítomností. Mě je však do breku a jsem pořádně znechucen...
Krejčíkovi a sám sedám za kulomet v horní nástavbě, připraven nemilosrdně zmáčknout spoušť, kdyby se někdo ze vzdávajících se povstalců o něco pokusil. Kubuse jsme po skončení celé akce nechtěli dál trápit a proto jsme se s polskými přáteli dohodli, že si pro něj přijedou i s podvalníkem, aby jej bezpečně odvezli zpět na čestné místo ve Varšavském muzeu, kde bude čekat na svou další příležitost. Předávka se uskuteční na polsko-českém hraničním přechodu Harrachov, takže mám možnost se s vozem ještě jednou v klidu projet, bez časového presu. Projížďky se jako pasažéři účastní všichni členové KPPA.
Na tomto čestném místě Kubus odpočívá. Aby mohl v budoucnu, až bude nejhůř, opět zasáhnout. V Harrachově si ještě dáváme poslední přestávku. Dělám fotky a naposledy si Kubuse prohlížím. Až ho budu vracet, nebudu pro slzy nic vidět. Když se vracíme z oběda, stojí už okolo Kubuse dav zvědavců. Ten pocit přeji každému. Protlačit se davem a hrdě nasednout dovnitř. To koukáte čumilové! To je moje! Později auto na hranicích předáváme členům SeZAPu, a s ujištěním, že si jej v případě nouze budeme moci opět půjčit, se vracíme zpět do Prahy. Kubus je fenomén. Na takové druhé auto už asi v životě nenarazím. A přitom předběhlo dobu o nějakých padesát let. Do dnešní nejisté doby plné terorismu se jeho pancíř výborně hodí. Díky vysoké kapacitě přepravovaných osob by byl zvláště vhodný jako rodinný van. Po zamontování klimatizace by neměl chybu. Uvidíme, třeba se i dočkáme New Kubuse. (jav)
Technické údaje KUBUS
Tak to je celý zadní výhled. I Schumacher by zboural Pražákovi sloupek. Nemám už sílu pokračovat dál a proto předávám řízení předsedovi KPPA JUDr.
Motor: Max. výkon: Zrychlení 0-100 km/h: Nejvyšší rychlost: Standardní výbava: Kapacita: Cena:
Chevrolet 3.6l 74 koní nezjištěno nezjištěna kulomet, plamenomet 12 osob neprodává se
23
V sídelním městě Praze, dne 12. září 2003
Mým členům, Bylo mým nejvroucnějším přáním, abych léta, která z Boží milosti jsou Mi ještě dopřána, mohl zasvětiti dílům míru a prospěchu polského automobilismu a uchránil Klub i jeho členy před těžkými obětmi a břemeny rozporů, rozbrojů a nechutných tahanic. V radě Prozřetelnosti bylo však jinak rozhodnuto. Pletichy pučistů plných nenávisti nutí Mne, abych na obranu cti celého Klubu, na ochranu jeho vážnosti a jednoty po dlouhých letech mírumilovné existence chopil se meče. S nevděkem rychle zapomínajícím nastoupili pučisté, kteří za své postavení v Klubu vděčí Mému dílu zakladatelskému a kteří se po celou dobu těšili ochraně a laskavé podpoře legálního vedení, před několika hodinami cestu otevřeného nepřátelství proti zákonným představitelům Klubu. Když jsem po třech letech požehnané práce zasvěcené blahu polského automobilismu a budování Klubu, navrhl rozšířiti Svoje předsednická práva o právo hrdelní, které jsem slíbil uplatňovat nad členy Klubu jen měrou nejnutnější za současného šetření ostatních členských práv (najmě pohřbu případných popravených členů v pohřebním Polonezu za klubové útraty), vyvolal tento Můj kratochvilný a žertovný návrh v řadách pučistů výbuchy nevázané náruživosti a nejrozhořčenější nenávisti. Legální vedení Klubu užilo tenkráte krásného práva strany silnější a žádalo v nejkrajnější shovívavosti a dobrotivosti na pučistech toliko, aby upustili od tajných příprav na rozkol v Klubu a slíbili, že budoucně setrvají v úctě a respektu před legálním vedením. Naděje, že pučisté ocení shovívavost a mírumilovnost a že dostojí svému slovu, se nesplnila. Stále výše šlehá plamen nenávisti proti Mně a legálnímu vedení, stále otevřeněji vystupuje snaha nerozlučnou jednotu Klubu rozbíti a podvratně rozkutati. Tomuto nesnesitelnému řádění a ozbrojenému odboji musí se učiniti přítrž, ustavičná vyzývavost pučistů musí se ukončiti, má-li čest a vážnost Klubu a jeho legálního vedení zůstati neporušena a jeho spolkový, hospodářský i politický rozvoj býti ušetřen stálých záchvěvů. A tak jsem nucen přikročiti k tomu, aby se mocí zbraní opatřily nezbytné záruky, které mají zabezpečiti Klubu, jeho členům i legálnímu vedení pokoj uvnitř a trvalý mír navenek. S klidným svědomím nastupuji cestu, kterou Mi povinnost vykazuje. Spoléhám na Svoje věrné členy, kteří ve všech bouřích vždy v jednotě a věrnosti kolem legálního vedení se seřadili a pro čest, velikost a moc Klubu k nejtěžším obětem vždy byli ochotni. JUDr. Michal Krejčík v. r., předseda KPPA
