B. STAVEBNĚ-TECHNICKÁ ČÁST

B. STAVEBNĚ-TECHNICKÁ ČÁST B.1. Obecně B.1.1. Profilová témata Základními tématy, které se projekty snaží řešit jsou: Sociální udržitelnost Úkolem sociálně udržitelného bydlení seniorů je čelit určitým rizikům, které seniorský stav přináší. Geriatr a gerontolog MUDr. Z. Kalvach hovoří o následující výčet těchto rizik (Černá et al., 2009)1: - osamělost - izolovanost (tj. sociální exkluze) - pády a úrazy (tj. bezbariérovost) - bezpečnost (riziko kriminality vůči osamělým, fyzicky znevýhodněným) - chudoba - ztráta soběstačnosti (dočasně i trvale) - ztráta autonomie (svébytnost, soukromí, schopnost vytvářet a zachovat si osobní prostor) Nastavení prostředí může významným způsobem přispět ke kvalitě života obyvatel. Při jeho koncipování je nutné zohledňovat následující zásady:

- Inkluzivita: Včleňující, neizolované, bezproblémově dostupné - Komunikační bohatost: „zasíťované“, kreativní, napojené na internet a garantující jistoru kontaktu - Bezbariérovost jak v pohybu v bytě, tak mimo něj – umožňující a poskytující důvody k tomu, aby obyvatelé mohli pobývat i ve společných sdílených prostorách, mohli pozorovat (nejlépe z chráněného místa) život ve veřejném prostoru pod heslem: „Dostaňte své klienty z bytů a domů ven“ - Bezpečnost ve smyslu úrazů (jednoduchost, minimalizace příležitostí, dobré osvětlení, instalace opěrných pomůcek, madel atd., neklouzavost povrchů, bezprahové dveře i sprchové kouty, zvýšené toalety, instalace systému tísňové komunikace), kriminality (jasné vymezení teritoria, přehlednost, možnost dovolat se pomoci, bezpečné dveře umožňující různé stupně kontroly – kukátka + omezené otevření) i komunikace (usnadňující příležitost k vzájemné komunikaci). - Autonomie znamená zachování vlastního osobního fyzického i rozhodovacího prostoru v rámci daných možností a okolností, které se ovšem mohou poměrně rychle proměňovat. Prostředí by proto mělo umožňovat rychlé a srozummitelné přizpůsobení se novým okolnotem. 1

Tato část sestavena s použitím článku MUDr. Zdeňka Kalvacha, CSc., Bydlení seniorů z pohledu lékaře (Černá et al., 2009)

B-1

Možnost vizuálního kontaktu s veřejným prostorem bývá pro seniory, jejichž akční radius je menší než u osob v aktivním věku, významným animačním prvkem.

Sdílená radost je dvojnásobná radost.

Prostorový a technicko-ekonomický standard Průměrný prostorový standard bytové plochy2 byl v ČR v roce 2011 32,50 m2 (MMR 2015). V roce 2001 činila tato hodnota dle údajů ČSÚ již 28,70 m2. Není nutné zabíhat hlouběji do historie3, abychom si uvědomili relativní dramatičnost takovéhoto nárůstu (cca 13,2% v průběhu jediného desetiletí) a s ní spojenými společenskými možnostmi zlepšování komfortu bydlení. Tento trend má své mnohdy i dramatičtějšímu paralely i v technickém vývoji vybavení bytů, které se rovněž postupně ale trvale zlepšuje. Na jedné straně je možné tento vývoj přivítat, na druhou stranu si jako společnost uvědomujeme i rizika s ním spojená. Jde především o jeho udržitelnost ekonomickou („můžeme si to dovolit?“) i ekologickou („do jaké míry ohrožuje vzrůstající spotřeba ekologickou stabilitu regionální i celoplanetární?“) ale současně i sociální („jaké důsledky má změněné fyzické prostředí na vzájemné mezilidské vztahy?“). V oblasti seniorského bydlení přistupuje navíc k těmto pochybnostem i skutečnost, že s rostoucím věkem na jedné straně vzrůstá potřeba využívat některé technologie jako kompenzační pomůcky ale současně klesá schopnost učit se s nimi zacházet a adaptovat se na nové podněty obecně. Tyto paralelně probíhající procesy proměny fyzického, technologického, ekonomického i sociálního prostředí v čase i místně (regionální disparity), nutí znovu promýšlet a ustalovat modely a standardy bydlení obecně a i zvlášť pro jednotlivé sociální a věkové skupiny. Za hlavní témata lze proto z tohoto pohledu považovat: - Prostorový standard bytu a na osobu; - Dispoziční a prostorové řešení s ohledem na specifické potřeby obyvatel; - Technické vybavení s ohledem na specifické potřeby uživatelů v seniorském věku; - Ekonomickou udržitelnost zvolených řešení s ohledem na možnosti cílové skupiny. Energetická náročnost budov Jedná se o významné téma, na které je v poslední době v rámci stavebnictví zaměřena velká pozornost vzhledem k velké energetické náročnosti staveb v průběhu jejich celého životního cyklu (vznik, provoz, ukončení životnosti) a s ním spojených dalších významných ekologických a ekonomických aspektů. Tématika šetření energií je ovšem ve své technologické podobě dobře „obchodovatelná“ ať už v podobě speciálních technologií omezujících spotřebu či využívajících různé typy šetrných energií ať už aktivním či pasivním způsobem. Projekt v tomto smyslu 2 3

Míněna užitná plocha bytů na osobu.

Např. na sklonku 19. století se tato hodnota pohybovala pouze okolo 6 m2.

porovnává investiční a provozní náklady u variant A a B energetické náročnosti budov. B.1.2. Legislativa Cílem návrhu vzorových řešení bylo dodržet platné předpisy, ale i vyhodnotit, kde by event. mohlo dojít k jejich úpravě.

Legislativa staveb pro bydlení je limitována především těmito zákony, vyhláškami, nařízeními a normami, (návrhy vzorových řešení seniorského bydlení všechny tyto předpisy respektují): - Stavební zákon 183/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů - Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb - Vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti - Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území - Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření - Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby - Nařízení rady č. 11/2014 Sb. hl. města Prahy – Pražské stavební předpisy - Vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb - Všemi normami, které jsou odkazovány v prováděcích předpisech stavebního zákona nebo jiných vyhláškách a nařízeních. Ostatní neodkazované normy jsou pro stavebníky jen doporučující (závaznost norem byla zrušena zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.

Související právní předpisy: - Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči - Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny - Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií - Vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov - Obecnými požadavky na stavby pro bydlení dané souvisejícími předpisy, například požární vyhláška č.23/2008., o technických podmínkách požární ochrany staveb, nebo vyhláška č.246/2001 Sb., stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), nebo nařízením vlády č.272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepří znivými účinky hluku a vibrací.

B-2

České legislativní prostředí upravuje požadavky na bydlení pouze v obecné rovině, specifické požadavky jsou věnovány osobám se sníženou schopností pohybu a orientace (vyhláška č. 398/2009Sb., do této skupiny jsou zahrnuti i lidé pokročilého věku bez další specifikace této skupiny) a zdravotnickým zařízením. Specifické požadavky na stavby pro seniory nejsou v českém legislativním řádu upraveny. Dílčím způsobem jsou upraveny pouze požadavky na dopravu v klidu ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. (pouze pro kategorii domovů dochodců) a v nařízení rady č. 11/2014 Sb. Pražské stavební předpisy (Institucionální a sociální péče – domovy pro seniory, domy s pečovatelskou službou, domovy mládeže, azylové domy, apod.). Příprava vzorových projektů potvrdila, že pro potřeby podobného bydlení převážně se zaměřením na seniory, dochází při splnění všech zákoných požadavků k omezení dostupnosti takového bydlení. V některých typech speciálních předpisů (hygienické, požární, požadavky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace atd.) často neexistuje dostatečná široká škála, která by vhodně zohlednila okolnosti užívání spojené s bydlením seniorů. Mezi standardním bydlením a zdravotnickým zařízením (kam například seniorské bydlení v některých požadavcích na stavby spadá) se nachází celá škála různých typologií a není tak účelné, aby se mnohé požadavky řídily podle nároků na standardy jiných typologií. Nejen že tím dochází k jejich uplatňování nad potřebný rámec potřeb a tím i k zvyšování nákladů stavby, ale trpí tím i následně kvalita a charakter prostředí samotného. V mnoha případech tak není možné realizovat takové řešení, které by obyvatelům nabídlo optimálně vyhovující prostředí. Takový postoj však v podmínkách poměrně vysoko nasazeného legislativního standardu staveb a neustálené praxe pro udělování výjimek vede k relativně vysokým nákladů na výstavbu bez náležitého zvýšení jejich užitných vlastností.. Posuzování se často pohybuje v radikálně rozdílných mezích, bez možnosti dosáhnout účelného kompromisu.

Oblastí pro taková kompromisní ustanovení jsou např.: - Snížení nároků na výpočet dopravy v klidu. Snížení těchto požadavků pro bydlení seniorů představuje významné kritérium k zajištění ekonomické dostupnosti této formy bydlení. Požadavky na dopravu v klidu vycházejí z prováděcích předpisů stavebního zákona a možná úleva by musela být do nich zakotvena. Otázka takových úlev ale nemusí souviset jen s výpočtem parkovacích míst, ale i třeba s možností zřízení služby sdílení osobních vozidel (carsharing) nebo přímého zřeknutí se

jejich vlastnění a používání (car free projekty).

- Zavedení stupňovaných kategorií upravitelného bydlení. Současná stavební vyhláška ( 398/2009 Sb.) definuje upravitelný byt relativně náročným způsobem, jenž odpovídá kombinaci mnoha různých typů postižení, která se v praxi vyskytují spíše zřídka. Takové řešení poskytující prostorový komfort srovnatelný často s parametry zdravotnických zařízení (např. velikost dveří, velikost koupelen) je však i pro mnoho aktivních seniorů či řadu osob se zdravotním postižením neadekvátní. Stavby jsou potom nejen investičně a provozně náročnější, ale pro řadu osob s běžnými typy postižení i nepohodlnější. Pro tento účel byl v projektu připraven návrh upravitelného bytu dle dohody se zadavatelem - Státním fondem rozvoje bydlení tak, aby lépe a přiměřeně zohledňoval nároky seniorů i osob s handicapem. Návrh upravitelnosti dle SFRB je podrobněji popsán v samostatné kapitole.

- Zavedení kategorie seniorského bydlení do požárně bezpečnostních předpisů. Současná požárně bezpečnostní legislativa s pojmem seniorské bydlení nepracuje. Stavby pro seniory se tak posuzují buď jako běžné bytové domy nebo jako zdravotnická zařízení, což často vynucuje investičně i provozně náročná a uživatelsky nepohodlná opatření, jejichž efektivita je problematická. Srovnání s legislativou kulturně blízkých zemí (Německo, Rakousko) napovídá, že i zde lze dojít k výrazným úsporám při provozně adekvátnějších řešeních. Na druhou stranu existují i oblasti, kde by u staveb pro seniory mohlo být naopak účelné i zvýšení požadavků na standard staveb. Patří sem např.: - Environmentální přístup ke stavění. V některých evropských zemích se uplatňuje jako vzorový přístup k výstavbě (většinou pod dohledem státu nebo státní agentury), kdy se stavbou demonstrovaný postoj stavebníka stává společenským vzorem. Vyšší vstupní náklady na tyto stavby následně přinášejí úsporu ve svém provozu. Výše podpory výstavby takového bydlení pak bývá posuzována v závislosti na míře a kvalitě environmentálních řešení.

- Prostorový standard společných komunikací, společných prostorů a venkovních polosoukromých ploch (dvorků). Tyto prostory mají zásadní význam pro kvalitu sociálních interakcí a řešení sociální udržitelnosti prostředí staveb. Uplatnění je možné hledat například u velikosti společných komunikací, společenských místností a venkovních ploch u domu včetně jejich vybavení.

B-3

- Indikátory kvality bydlení. V ČR by měl vzniknout materiál, který by komplexně vyhodnocoval a multikriteriálně sledoval vlastnosti podporované výstavby. Tento materiál by měl byt vodítkem pro subjekty zúčastněné na přípravě podporovaných projektů a měl by sloužit k posouzení způsobilosti těchto projektů pro veřejnou podporu. Absence takového systému má obecně negativní vliv na kvalitu výstavby vznikající s veřejnou podporou. Současně takový systém slouží i jako vodítko pro posuzování kvality obecné výstavby a formou kultivace poptávky má pozitivní dopad i na širší bytový trh. Na druhou stranu systém IKB by neměl byt obecně závazný ve smyslu technických norem a předpisů, ale měl by především pokrývat oblasti tzv. měkkých ukazatelů (čitelnost prostředí, architektonická kvalita navrhů, konektivita prostor, sociálni aspekty výstavby atd.), které, přestože průkazně zvyšují socialní udržitelnost výstavby, lze jen obtížně kvantifikovat a tím pádem i předepsat a vynutit. Přitom je zřejmé, že tyto kvality lze popsat a na konkrétních projektech sledovat míru jejich splnění, jedná se ovšem často o kvalifikované posouzení školeným týmem pracovníků schopných takové kvality prostředí v projektech číst. Se systémem by tedy měly především pracovat subjekty poskytující předmětnou podporu. Systém může sloužit i pro rozhodnutí zda podporu udělit, či nikoliv, eventuálně v jaké výši a za jakých podmínek.

Sdílený polosoukromý prostor dvora sloužící pobytu a setkávání vytváří přechodovou zónu soukromým vnitřním i venkovním prostorům jednotek.

Obecně by měl systém v sobě slučovat několik základních rovin kvality4: 1. Společenská a sociální udržitelnost a) adaptabilita - možnosti úpravy bytů a jejich struktury b) univerzalita - zásady universálního designu a life-time homes c) život ve společenství - zásady návrhu - společné vybavení domu - požadavky na společné prostory a doplňkové vybavení 2. Standardy kvality bydlení a) v měřítku sídla - zásady umísťování domů (v rámci obce, spádové oblasti, docházkové vzdálenosti, apod.) - zásady urbanistického řešení domů (standard, charakter, rozsah a struktura venkovních ploch v měřítku sousedství, požadavky na plochy dle míry přístupu) b) v měřítku domu - zásady objemu a velikosti zástavby (optimální velikost domu v závislosti na 4

Kombinace soukromých předzahrádek a sdílených prostor ve dvoře domu sociálního bydlení, V. Hufnagl, 90. léte, Vídeň, AUT

Citováno z Analýzy typologických a stavebně technických standardů pro potřeby zákona o sociálním bydlení (Kohout, Tichý 2014)

B-4

charakteru lokality, počty bytů a jejich obsazenost) - typologické zásady (výška zástavby v závislosti na typologii domu, velikost a charakter společných prostor) c) v měřítku bytové jednotky - zásady velikosti (optimální velikosti bytu dle počtu osob v bytě) - typologické zásady (optimální typologie dispozičního řešení bytu, požadovaný poměr užitné a obytné plochy bytu, venkovní soukromé prostory bytu) d) v měřítku místností - zásady velikosti jednotlivých místností bytu (obytných místností, hygienického zařízení k bytu v návaznosti na upravitelnost a bezbariérovost řešení, doplňkových prostorů bytu) - zásady pro vybavení jednotlivých místností (optimální vybavenost zařizovacími předměty, optimální vybavenost inventářem) 3. Technický a environmentální standard bydlení a) standardy technického vybavení domů b) standardy zaměřené na kritéria ekologické výstavby - energetická náročnost budov - hospodaření s vodou - hospodaření s odpady - CO2 impakt stavby - recyklovatelnost materiálů - vliv stavby na vnitřní prostředí - další vlivy ovlivňující celkovou environmentální udržitelnost stavby 4. Ekonomika a) náklady na výstavbu + posouzení její hospodárnosti - směrné ceny za m² podlahové plochy domu - směrné ceny m² podlahové plochy bytu - směrné ceny m³ obestavěného prostoru domu b) náklady na vybavení c) provozní náklady d) návratnost investice 5. Procesy a) kvalita v celém životním cyklu (zadání, vznik, správa, likvidace) b) zapojení uživatelů a veřejnosti 6. Příklady dobré praxe

potřeb, ale i dlouhodobé zefektivnění vystavěného prostředí a nastavení modelů, které společnosti pomohou vyrovnat se s hlavními očekávanými výzvami. Ať už se jedná o otázky ekologické, demografické změny, nebo měnící se vzorce chování rodin i jednotlivců. Význam vystavěného prostředí je v tomto smyslu rovněž reflektován v řadě platných dokumentů, přijatých na mezinárodní i národní úrovni. Jedná se např. o tyto dokumenty: - Usnesení vlády ČR z 14. 1. 2015 č. 22 k Politice Architektury a stavební kultury - Závěry Rady (EU) o architektuře: přínos kultury pro udržitelný rozvoj (2008/C 319/05) - Rezoluce Rady (EU) o architektonické kvalitě městském a venkovském prostředí (2001/C73/04)

- Kvalita architektonického návrhu a oblast experimentálního bydlení. Vzhledem k dlouhodobým a širokospektrálním dopadům vystavěného prostředí na život člověka by přitom mělo být cílem nejenom zajištění momentálních společenských a individuálních

B-5

B.1.3. Příklady dobré praxe Příklady dobré praxe slouží k ověření správnosti navržených principů a parametrů, ke kterým se dospělo v rámci práce na projektech a s nimi spojeného výzkumu. Výběr byl proveden především na základě odborné literatury. Bylo vybráno celkem 18 příkladů převážně ze zemí Západní a Střední Evropy (Dánsko 3, Česko 2, Holandsko 2, Německo 4, Rakousko 2, Švýcarsko 1), z nichž 8 bylo podrobněji analyzováno (viz. Srovnávací tabulka jednotek a Srovnávací tabulka ploch). Většina uvedených příkladů byla postavena v posledních 15 letech (vyjímku tvoří maastrichtský projekt Wiela Aretse (1992) a projekt Petera Zumthora z Churu ve Švýcarsku (1993). Některé z vybraných příkladů mají vypracovanými modelovými projekty seniorského bydlení shodné uživatelské charakteristiky (nájemní domy), jiné se svým základním společenským konceptem v určitých ohledech liší (domy institucionání péče, domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců). Snaha přitom byla sledovat právě odlišnosti standardů při odchylkách v uživatelském pojetí. Pro některé koncepty se nepodařilo nalézt odpovídající příklady (rozptýlené formy bydlení a seniorské péče), což je možné přičíst právě relativní novosti uvedených principů, ale i jejich obtížné prezentovatelnosti (často se jedná o průnik prostorových řešení a organizačních opatření). Přes uvedené rozdílnosti, je možné všechny uvedené stavby považovat za vzorové. Podrobnější srovnávací dokumentace jednotlivých pojektů je uvedena v příloze (viz. D.2. Příklady dobré praxe).

Sdílený prostor polosoukromého dvora Komunitní byty v Lich, Kuhn und Lehmann Arch. , 2003, DEU

Polosoukromý prostor ve vnitrobloku s možností sekundárního prostupu 14 seniorských bytů a hostel, P. Keogh Architects, 2005, Gorey, IRL

V rámci výzkumu možno porovnávat řadu kritérií: počet jednotek, jejich velikost a skladba, množství komunikačních a pomocných prostor a jejich struktura, koeficient brutto/netto atd. Z metodického hlediska je nutné podotknout, že ačkoliv platí výše uvedená poznámka o příkladnosti uvedených staveb, je obtížné činit na základě jejich ukazatelů průkazné závěry. Níže uvedená tvrzení a závěry je proto nutné vnímat spíše jako podpůrné argumenty, než jako statisticky ověřené informace shrnující celkovou situaci v dané typologické či geografické oblasti. Srovnávací tabulka ploch ukazuje následující: - Z hlediska plošné výměry jednotek se navržené jednotky v obou projektech pohybují spíše v oblasti nadprůměrné velikosti (Ø 41,00 m2, NPB – 43,07 m2, VPB – 42,35 m2). To je dáno několika faktory: a) některé z uvedených příkladů nepředstavují plnohodnotné autonomní bydlení, pouze obytné buňky v rámci domů s pečovatelskou službou či přímo seniorských domech); b) žádné z vedených příkladů nevyhoví

Pavlač v kontnaktu s veřejným uličním prostorem 20 bytů pro seniory, arch. W. Arets, 90. léta, Maastricht, NLD

Objekt respektuje stavební čáru a dotváří veřejné prostranství 56 malometrážních seniorských bytů, DRNH architekti, 2006, Brno

B-6

bezbariérového řešení dle SFRB, tím méně dle vyhl. 398/2009 (sic!); c) skladba bytů je v uvedených případech převážně tvořena byty kategorie 1KK, byty kategorie 2KK se vyskytují spíše zřídka (s vyjímkou projektu Elbschloss), byty kategorie 3KK pak již zcela vyjímečně (Maastricht, Elbschloss). - Z hlediska velikosti venkovních soukromých ploch (balkóny lodžie) vztažených na bytovou jednotku se navržené projekty pohybují okolo mediánu testovaného vzorku avšak pod průměrnou velikostí takové plochy (Ø 4,53 m2, NPB – 4,13 m2, VPB –2,88 m2). - Z hlediska koeficientu brutto/netto se navržené projekty pohybují spíše v oblasti efektivnějšího využití zastavěné plochy (Ø 52%, NPB – 62,8%, VPB - 53,6%). Této příznivé charakteristiky bylo dosaženo, přestože – pravděpodobně s ohledem na třídu energetické náročnosti5, jiný geografický kontext6 a relativně striktní domácí akustické předpisy – vykazují oba modelové projekty (obdobně jako české stavby obecně) výrazně horší parametry v oblasti poměru ČUP/HPP než průměr testovaných projektů (Ø 81%, NPB - 69,1%, VPB - 77,2%). Je ovšem nutné zmínit, že všechny uvedené příklady vč. modelových projektů se pohybují hluboko pod hodnotami běžných komerčních projektů nájemního bydlení, kde tato hodnota u vícepodlažního bydlení osciluje u projektů ve třídě energetické náročnosti A a B cca okolo 70%. To je dáno především bohatěji dimenzovanými komunikacemi i společným doplňkovým vybavením modelových projektů (viz. níže). - Z hlediska plošné výměry komunikací a sdílených vnitřních a vnějších prostor se navržené projekty pohybují spíše při spodní hranici v porovnání s vybranými příklady. Tento parametr je nejlépe možno posoudit srovnáním těchto hodnot vztažených na bytovou jednotku projektu (Ø 11,77 m2, NPB – 0 m2 – pouze venkovní komunikace, VPB – 11,40 m2).

Srovnávací tabulka jednotek ukazuje následující: - Z hlediska celkového počtu jednotek se u navržených projektů jedná spíše o méněkapacitní domy. Určitým vysvětlením zde může být porovnání velikostí jednotky s typem ubytování. Se vzrůstající mírou institucionalizované péče velikost jednotky klesá vzhledem k přenášení některých aktivit vykonávaných běžně v domácnosti mimo jednotku (typicky např. vaření a stolování). V řadě uvedených příkladů se přitom jedná právě o domy s určitou mírou ztráty autonomního charakteru života (DPS, DD), nebo o větší areály členěné hmotově na menší celky (to ovšem již statistika nezohledňuje). Domy srovnatelného poslání (DNK_Ballerup, DNK_ Skansalyet II, NLD_Maastricht, SVN_Trebnje) přitom vykazují velmi srovnatelné parametry (Ø cca 22 b.j., NPB – 16 b.j., VPB – 20 b.j.). - Z hlediska typologické struktury jednotek vykazují navržené modelové projekty poněkud zvýšený podíl bytů větších velikostních kategorií. Toto opatření přijaté s ohledem na možnost ubytovávat i jiné sociální skupiny spadající pod režim podporovaného bydlení. Současně je tento rozdíl kompenzován možností upravit byty vyšších kategorií (2KK i 3KK) na skupinové byty pro dvě jednočlenné domácnosti a tím v podstatě flexibilně upravovat požadovanou typologickou strukturu. Srovnávací tabulka jednotek povrzuje, že vybraná typologická struktura domu i skladby jednotek nevykazuje významnější odlišnosti od vybraných projektů srovnatelného poslání. Zaznamenané odchylky lze jsou v souladu s vysledovatelnými trendy i zamýšleným společenským konceptem - vyšší integrace seniorů, vyšší flexibilita skladby, užití typologií podporujících vzájemnou sousedskou výpomoc (skupinové byty).

Shrnutím uvedených poznatků je možné konstatovat, že navržené příklady nízko- a vícepodlažního bydlení jsou navrženy v souladu s prostorovými a kapacitními ukazateli běžnými u takovéhoto typu zástavby. V řadě případů přitom navržené modelové projekty vykazují výrazně úspornější parametry. 5 6

Většina srovnávacích staveb byla postavena cca před 10-15 lety Vzhledem k odlišnému průběhu teplotních výkyvů mají stavby v přímořských oblastech (Holandsko, Dánsko) či v jižních zemích (Slovinsko) jiné požadavky na tepelně-technické parametry staveb.

B-7

ø HODNOT

Počet jednotek

HPP (včetně pavlače)

ČPP % z HPP

ČPP % z HPP

ČPP byty

ČPP byty % z HPP

soukromé vnitřní

soukromé venkovní

komunikace

sdílené vnitřní

sdílené venkovní

NÍZKOPODLAŽNÍ VARIANTA   VÍCEPODLAŽNÍ VARIANTA   AUT_THALGAU_KADA WITTFELD 2002 CZE_BRNO_DRNH 2006 DEU_ELBSCHLOSS_KLEFFEL KÖHNHOLDT 2001 DEU_LICH_KUHN UND LEHMANN 2003 DNK_BALLERUP_VILHELM LAURITZEN 2004 DNK_SKANSALYET II_ RUBOW 2008 NLD_MAASTRICHT_WIEL ARETS 1992 SVN_TREBNJE_BEVK PEROVIC 2006

  16,00   20,00

1097,2   1581  

758,4   1220  

0,691   0,772  

689,1   847  

0,628   0,536  

689,1 43,07 847 42,35

66 4,13 57,6 2,88

0 0,00 227,9 11,40

69,3 4,33 145 7,25

206,1 12,88 12,8 0,64

3433,9

2865,6

0,835

1076

0,314

1080

16,3

977,7

807,7

348,2

  3339,8  

  2725,5  

  0,816  

  1807,7  

  0,541  

19,29 1807,7 32,28

0,29 0 0,00

17,46 81,4 1,45

14,42 322,3 5,76

6,22 669,3 11,95

11577,5

8466,8

0,73

8066,3

0,697

8066,3

1488,9

268,4

112,1

693,1

 

 

 

 

 

52,04

9,61

1,73

0,72

4,47

6068,7

4812,9

0,793

2631

0,434

2631

219,5

844,5

1011,8

495,8

 

 

 

 

 

31,70

2,64

10,17

12,19

5,97

1467,2

1225,5

0,835

738,2

0,503

738,2

111,6

432,6

54,6

0

56,00 56,00 155,00 83,00 20,00 34,00 20,00 15,00

 

 

 

 

 

36,91

5,58

21,63

2,73

0,00

3589,6

3195,8

0,89

1388,2

0,387

1388,2

179,5

1234,8

572,8

320,2

 

 

 

 

 

40,83

5,28

36,32

16,85

9,42

2290

2035,5

0,889

1436,2

0,627

1436,2

36

103,2

7,6

651,2

 

 

 

 

 

71,81

1,80

5,16

0,38

32,56

1117,6

896,7

0,802

595,3

0,533

595,3

196,6

186,4

115,1

0

 

 

 

 

 

39,69

13,11

12,43

7,67

0,00

0,52

41,00

4,53

11,77

7,23

8,41

47,50

0,81

Srovnávací tabulka ploch

POČET JEDNOTEK 16 20 56 56 155 83 20 34 20 15

NÍZKOPODLAŽNÍ VARIANTA VÍCEPODLAŽNÍ VARIANTA AUT_THALGAU_KADA WITTFELD CZE_BRNO_DRNH DEU_ELBSCHLOSS_KLEFFEL KÖHNHOLDT DEU_LICH_KUHN UND LEHMANN DNK_BALLERUP_VILHELM LAURITZEN DNK_SKANSALYET II_RUBOW NLD_MAASTRICHT_WIEL ARETS SVN_TREBNJE_BEVK PEROVIC

Srovnávací tabulka jednotek

B-8

1KK 8 12 56 56 24 56 20 34 12

2KK 8 4 123 27 3

3KK 4 8 20 -

B.1.4. Shrnutí Oba modelové projekty – nízkopodlažní i středněpodlažní – vykazují určité shodné charakteristiky odrážející principy, ze kterých by kvalitní seniorské bydlení mělo vycházet.

- Neinstitucionální bydlení: Charakter bydlení je neinstitucionální, bez podpůrných sociálních služeb. Měl by však poskytnout obyvatelům dostatečnou podporu při zhoršujících se smyslových a pohybových schopnostech svých obyvatel (Černá et al., 2009). Charakter prostředí vytvářený stavbou však obyvatelům umožňuje některé společné aktivity (na dobrovolném principu), které přispívají k vytváření přirozených sousedských vztahů a komunity (Durret 1994). Tyto vztahy pak mohou následně částečně nahrazovat sociální služby a oddalovat tak nutnost jejich instituciální implementace (Černá et al. 2009).

Komunitní život v polosoukromém prostoru a jeho napojení na soukromé předzahrádky

- Soukromé a sdílené prostory: Vyvážené rozvržení soukromých a sdílených prostor, které svým charakterem a formou přispívají k vyšší identifikaci obyvatel domu s prostředím (orientace vede k identifikaci, identifikace vede k péči a vytvoření pocitu domova) (NorbergSchulz 1980). Současně vede optimální rozvržení soukromého a sdíleného prostoru k vyššímu pocitu vzájemné sounáležitosti, bezpečí i vyšší aktivizaci života seniorů vedoucí k vyšší soběstačnosti (Durrett 2009). - Soukromé prostory: Tradičním místem soukromý je bytová jednotka. Projekty však podporují širší pojetí soukromého prostoru, jeho jemnější stratifikaci (venkovní či vnitřní s orientací do odlišných typů prostor atd.) a jeho prolínání s prostory sdílenými (např. individualizace vstupních partií jednotek).

- Vnitřní sdílené prostory: Jedná se především o komunikace, ale i společenské místnosti, haly a ostatní vybavení, které jsou navrženy tak, aby poskytovaly na relativně malém prostoru širokou škálu využití, odstupňované formy vzájemné komunikace i určitou míru „přivlastnění“ konkrétním uživatelem či jejich neformální skupinou (pobytem ale i umístění sedacího nábytku, květin, obrázků atd.). - Venkovní sdílené prostory: Parter je navržen jako pobytový. Je zde zřízena společná zahrada s plochami parkování, které jsou přístupné přes průjezd situovaný podél krátké severní hrany hmoty domu a zakomponované do zahradních úprav dvora, prostor před společenskou místností krytý pergolou, dále

B-9

Polosoukromá komunikační hala s možností sezónního otevření V. Hufnagl, 90. léta, Vídeň, AUT

prostory pro komunitní zahrádku na pěstování květin a zeleniny ve vyvýšených květináčích uzpůsobených pro osoby ve vyšším věku či s omezením pohybu i v záhonech a altán v zahradě. Na pozemku je určen prostor pro přístřešky skladování pro obyvatele domu, nebo pro zahradní pomůcky a mobiliář a stojany na kola situované při severní fasádě domu kryté pavlačí.

- Veřejné prostory a prostranství: Vnitřní i venkovní prostory domů i jejich hmoty smysluplně navazují na veřejný prostor. Aktivity ve veřejném prostoru jsou chápány jako potenciálně významný animační prvek obyvatel domu a současně pohyb a aktivita obyvatel domu přispívá k bezpečnosti a kontrole veřejného prostoru. - Zapojení do zástavby: Obě architektonickostavební řešení počítají s modelem zapojitelné zástavby. K tomuto rozhodnutí vedly následující důvody: a) Zapojitelná zástavba vhodně strukturuje sociální venkovní i vnitřní prostory domu. Vytváří se tak rozvrstvený „mikrosvět“ poskytující v koncentrovanější formě více smyslových podnětů a umožňující smysluplné a rozdílné trávení času i pro osoby s omezeným akčním radiem. Skrze fyzické prostředí dochází k animaci jeho uživatelů. Zřetelné vymezení teritorií na veřejné, sdílené a soukromé zóny přirozeně zvyšuje i bezpečnost obyvatel. b) Zapojitelná zástavba přispívá k lepšímu čtení a orientaci (zřetelné hranice) veřejných prostranství a přispívá tak k jejich kvalitě. c) Zapojitelná zástavba vytváří specifické mikroklima (zpomalené proudění vzduchu snižuje ochlazování staveb), které přispívá ke zvýšení energetické efektivity zástavby (RODE, KEIM et al. 2014) i většímu využití venkovních prostor staveb zejména v přechodných obdobích (nižší subjektivní pocit chladu) (Rainer 1972). d) Prostorová omezení, která s sebou projektování zapojitelné zástavby přináší, znamenají, že projekty koncipované jako zapojitelné jsou snáze adaptovatelné na zastavovací systém volné zástavby než naopak. Zapojitelné stavební typy jsou tedy universálnější.

Péče o intenzivně využívané soukromé a polosoukromé přírodní prvky může být významným zdrojem celoročních aktivit i důvodem pro sousedské kontakty.

Seniorské bydlení ve velkoměstském prostředí. Dům respektuje uliční čáru, do veřejného prostoru je orientována vnitřní chodba s bateriemi úložných komor J. Němec, Z. Žilka, 2000, Praha - Dejvice, CZE

- Vliv orientace budovy vůči světovým stranám – nízkopodlažní varianta v třídě A: Budova je s ohledem na možné využití solárních zisků navržena s orientací hlavní fasády směrem k jihu. B-10

Budovu je ale možné orientovat i směrem na jihovýchod či jihozápad, tato úprava nehraje v energetické spotřebě domu významnou roli a modelová stavba by i při změně orientace +/- 45° zůstala v energetické třídě A. Při čistě jižní orientaci je celková roční energetická bilance prosklených otvorů v obálce vyrovnaná (tedy celkové ztráty prostupem jsou nahrazeny solárními zisky), při odlišné orientaci už narůstá ztráta. I přes relativně nízký vliv změny orientace na celkovou energetickou bilanci objektu doporučujeme, aby odchylka od jihu nepřesáhla 35° východním směrem a 40° na západ. Nejen, že při větším natočení budovy nebudou prosklené otvory efektivně využívat solární energii, ale pevné stínění ztratí svou funkci a v interiéru může paradoxně docházet k vyššímu přehřívání nežli při jižní orientaci a to zejména na západní straně.

- v koupelnách použity standardní zařizovací předměty, které se dají, stejně jako potřebná madla, doplnit až při akutní potřebě obyvatele bytu. Takové řešení výrazně zlepšuje komfort užívání pro osoby s běžnějšími formami omezení při zachování rozumného prostorového standardu a zohledňuje tak vícestupňový přístup k řešení problematiky prostředí handicapovaných osob běžné v řadě evropských zemí.

- Vliv orientace budovy vůči světovým stranám – vícepodlažní varianta v třídě A: Budova je s ohledem na možné využití solárních zisků navržena s orientací hlavní fasády směrem k jihu. Budovu je ale možné orientovat i směrem na Jihovýchod či Jihozápad, tato úprava nehraje v energetické spotřebě domu významnou roli a modelová stavba by i při změně orientace +/- 45° zůstala v energetické třídě A. I přes relativně nízký vliv změny orientace na celkovou energetickou bilanci objektu ale doporučujeme, aby odchylka od jihu nepřesáhla 25° východním směrem a 30° na západ. Nejen, že při větším natočení budovy nebudou prosklené otvory efektivně využívat solární energii, ale pevné stínění na uliční fasádě ztratí svou funkci a v interiéru může paradoxně docházet k vyššímu přehřívání nežli při jižní orientaci a to zejména na západní straně. - Upravitelnost bytů dle SFRB: Specifikem projektu je koncepce upravitelných bytů poněkud odlišná od platné koncepce (vyhl. 398/2009 Sb.), pracovně nazvaná jako tzv. upravitelnost dle SFRB7. Dispoziční řešení těchto jednotek je v principu připraveno pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace, poskytuje dostatečný prostor pro pohyb osob na vozíku. Hygienické zázemí je koncipováno tak, aby vyhovovalo osobám s omezením pohybu, ale zároveň lidem dosud zcela zdravým a pohyblivým. Je upravena velikosti dveří oproti upravitelnému bytu dle vyhlášky na 800 mm, a plochy obytných místností. Zároveň jsou 7

Tento standard byl dohodnut se zástupci SFRB po konzultacích se zástupci sdružení handicapovaných osob i spoluautorkou dosavadní úpravy vyhl. 398/2009 Sb. Ing. R. Zdařilovou.

B-11

Popis hlavních projektů a jejich alternativy, obsazenost, využitelnost Alternativy: Vzhledem k tomu, že předložené projekty mají modelový nikoliv typový charakter, je součástí návrhu i promýšlení možných alternativních řešení a verzí. Uvedené se týká zvláště dvou měřítkových úrovní: domu a jednotky. Současně je potřeba zdůraznit, že veškerá uvedená alternativní řešení byla promyšlena primárně na úrovni schématu hlavního obytného podlaží a na úrovni základního charakteru zástavby. Jejich podrobnější ověření z hlediska podrobnější osazení na parcele, řešení netypických podlaží (přízemí, poslední podlaží) či návazností na terén a dále prověření z hlediska stavebních předpisů, PENB a přirozeně ani ekonomického modelu nebylo provedeno.

V měřítku domu byly především promýšleny variantní možnosti skladby navržených jednotek do alternativních sestav. Vzhledem ke snaze navrhnout objekty umožňující aplikaci v tradiční zapojitelné zástavbě s uličním prostranstvím a stavební čarou (ať již uzavřenou či otevřenou) (Hnilička et al. 2014), kde se vyskytují parcely s odlišnou šířkou, byl jeden směr úvah o alternativních řešeních veden snahou vyzkoušet škálu možných šířek parcely. Řešení na obr. demostrují možnosti v rozptylu šíře parcely u středněpodlažní verze od cca 14,00 m do cca 28,00 (vzniklá modulová řada je 13,80 – 18,70 – 23,30 – 27, 90 m). U nejmenší varianty je přitom možné snížit i hloubku zastavění na 13,40 (ostatní verze vč. modelového projektu počítají s hloubkou zastavění 14,50 m). Typické podlaží přitom může pojmout od 4 bytů 1KK. V rámci nezapojitelné zástavby lze jako bodové domy uplatnit alternativní řešení VV5 a VV6 (viz. obr.) řešená s vnitřním komunikačním jádrem (VV5) resp. halou (VV6) (viz. obr.). U obou těchto řešení lze předpokládat zlepšení ekonomiky stavby v rámci příznivějšího poměru brutto/netto ploch8, objemového faktoru tvaru budovy9 i většího počtu jednotek v typickém podlaží (8 – VV5, resp. 10 – VV6).

8 9

VV5 - sestava s vnitřním komunikačním jádrem

VV6 - alternativní sestava s vnitřní halou

Poměr čisté plochy jednotek vůči hrubé podlažní ploše budovy. Poměr ochlazované plochy vůči vytápěnému objemu.

B-12

VV3 - modelové řešení s 5 byty na patře

VV1 - nejmenší zapojitelná sestava se 4 byty na schodiště

VV4 - alternativní řešení širších proluk s 6 byty na patře

VV3 - alternativní řešení do užších proluk se 4 byty na patře

B-13

U nízkopodlažní verze jsou alternativy v šířce parcely volnější s ohledem na uvažovanou, pouze částečnou zapojitelností stavby. Je zřejmé, že navržená minimální šíře parcely 25,00 m se bude jen obtížně podkračovat, naopak na jakékoliv zvýšení šíře lze objekt velmi snadno adaptovat bez nutnosti podstatného zásahu do navržené stavební struktury. Velikostní alternativy se soustředily především na hloubku samotného domu, který ovlivňuje možnou hloubku stavebního pozemku. Vyzkoušené alternativy se pohybují vedle rozpracované verze (53,20 m) od 16,40 do 71,20 (tj. modulová řada 16,40 – 30,20 – 53, 20 – 71,20 m). Hloubka samotné parcely (měřeno od stavební čáry) se potom pohybuje v rozmezí od cca 30 m do cca 80 m (vždy je nutné připočíst část pozemku za domem). Počet jednotek v hl. obytném podlaží (2NP) přitom alternuje v rozmezí 4 – 11 bytů (4 - 6 – 9 – 11 bytů). Jako alternativní možnost byl vyzkoušen i případ s využitím jednotek vícepodlažní verze řazených dle principu užitého u nízkopodlažní varianty do pavlačové sestavy. Takové řešení by umožnilo jednostranné zapojení na štít sousedního objektu, event. - v případě vyřešení odstupu příčně řazených jednotek v zadní části pozemku - i oboustranné zapojení do hloubky cca 9,00 m. Šířka stavebního objektu je v takovém případě 23,60 m, jeho hloubka cca 43,40 m. Počet jednotek v hl. obytném podlaží je 12, lze jej však relativně velmi snadno modifikovat. Výhodou této verze je užší a hlubší trakt jednotek zlepšující – podobně jako u některých alternativ středně podlažní verze - využitelnost komunikace (tj. i brutto/netto koeficient) i objemový faktor tvaru budovy. Jistou daní za tato pozitiva je naopak zvětšení šíře nutného pozemku (jen u samotného objektu o cca 1/3 z 18,00 na 23,60 m), která již se podstatně vymyká běžnému průměru (viz. příloha D.1. Analýza velikostí pozemků). To platí v ještě větší míře i pro plně zapojitelnou alternativu VN6 (viz. obr.) tvořenou 6 bytovými moduly orientovanými do ulice v čele sestavy. Zde se předpokládaná šířka parcely pohybuje dokonce okolo 28 m.

VN5 - částečně zapojitelná verze nízkopodlažního bydlení

VN6 - plně zapojitelná verze nízkopodlažního bydlení

B-14

VN2 - zkrácená varianta nízkopodlažního bydlení se 6 byty na patře

VN1 - nejkratší modifikace varianty nízkopodlažního bydlení se 4 byty na patře

VN3 - modelové řešení s 9 bytovýmim jednotkami ve 2NP

VN4 - prodloužená varianta nízkopodlažního bydlení s 11 byty na patře

B-15

S alternativním využitím se rovněž pracovalo na úrovni jednotlivých jednotek, především tam, kde to jejich výměra umožňuje tj. u jednotek 2KK a to jak ve vezi pro nízkopodlažní, tak ve verzi vícepodlažního bydlení (tj. jednostranně a dvoustranně orientované dispozice bytu). Vzhledem k tomu, že jednotky 2KK jsou uvažovány v obou podlažnostních verzích jako upravitelné - či alespoň potencionálně upravitelné10 - byty, je jejich plošná výměra v souladu s podmínkami vyhl. 398/2009 Sb. relativně značná (cca 50 resp. cca 60 m2). Toho je využito pro vytvoření alternativních modů obsazenosti. Kromě základní verze (dvoučlenná domácnost s možností obou partnerů na vozíčku) je pro nízkopodlažní 2KK navrženo alternativní využití pro 4-člennnou domácnost s handicapovaným dítětem (viz obr.), či jako skupinový byt pro dvě jednočlenné domácnosti (viz obr.). U středněpodlažní verze je byt 2KK využíván alternativně (základní využití je, stejně jako u bytu 2KK v nízkopodlažním domě dvoučlenná domácnost s možností obou partnerů na vozíčku) pro 3-člennou domácnost (rodiče + dítě, event. dospělý rodič se dvěma dětmi) v dispozičním řešení 3KK, ovšem bez možnosti využití pro handicopovaného člena domácnosti (viz obr.), či jako skupinový byt pro dvě jednočlenné domácnosti, přičemž jedna jednotka splňuje podmínky pro využívání handicapovanou osobou (viz obr.). Uvedené alternativy umožňují jednak pružně reagovat na předpokládanou poptávku po bydlení jednočlenných domácností, vytvářet malá bytová společenství vzájemně se podporujících osob a současně i kombinovat různé typy podporovaného bydlení, zvyšovat sociální různorodost sousedského společenství a účinně tak bránit izolovanosti jednotlivých sociálních a věkových skupin (Černá et al. 2009).

Předpokládané využití bytu 2KK dvoučlennou domácností handicapovaných

Alternativní využití čtyřčlennou domácností (event. s handicapovaným dítětem)

Alternativní úprava pro skupinové bydlení 2 jednočlenných domácností; 1 jednotka splňuje podmínky využití pro vozíčkáře 10

V případě 2NP nízkopodlažní varianty, kde upravitelnost závisí na event. zřízení výtahu či zvedací plošiny.

B-16

Alternativní využití jako sociální byt pro tříčlennou rodinu

Alternativní využití jako skupinový byt pro 2 jednočlenné domácnosti

Základní využití bytu 2KK pro dvoučlennou domácnost handicapovaných

B-17

B.2. Modelové parametry B.2.1. Systém modelových parametrů Modelové parametry představují systém doporučení a námětů (tzv. „měkká kritéria“), které umožňují dosáhnout lepší kvalitu bydlení jako komplexního jevu, jehož hodnoty je možné sledovat v různých měřítkách (sídlo / důmpozemek / byt-jednotka / místnost) (Kohout, Tittl, Tichy et al. 2015) a vrstvách prostředí (fyzické, mentální, právní, ekonomické atd.). Doporučení mají stavebníkům a projektantům pomoci při formulování zadání i návrhu staveb seniorského bydlení tak, aby vznikly stavby dobře a dlouhodobě sloužící svému účelu, smysluplně dotvářející svoje okolí a odpovídajícím způsobem reprezentující stavebníka, obyvatele i vlastní poslání (Kohout 2009). V rámci modelových parametrů jsou proto vždy v jednotlivých měřítkách stanoveny sociální, prostorové a technické parametry, které přispívají k sociální, technické i ekonomické udržitelnosti stavby.

Předpokládaná urbanistická situace nízkopodlažního bydlení

B.2.2. Měřítko sídla Sociální parametry: Velikost a charakter sídla a spádové oblasti může mít podstatný vliv na velikost komunity seniorského bydlení. Současný trend v oblasti bydlení seniorů či jiných podporovaných osob je nezřizovat speciální domy či „zařízení“, ale usilovat spíše tento typ bydlení „rozptýlit“ v běžné zástavbě (Tichý 2013a). Toto „rozptýlení“ se přitom nerealizuje jen umísťováním samostatných menších domů do stávající zástavby, ale jde často až do měřítka jednotlivých bytových jednotek umísťovaných v nájemních domech běžného charakteru. Tato tendence naraží na určité limity především ve smyslu ekonomických ukazatelů (koncentrovanější zástavba bývá ekonomičtější), organizační náročnosti (snažší zajištění doplňkových služeb) i z hlediska vhodné velikosti komunity viz více B.2.3.. V zásadě platí, že pokud to ekonomické a organizační podmínky dovolují, měly by se podporované formy bydlení, co nejvíce „prolínat“ s běžnou zástavbou, jak co do charakteru vlastní zástavby, tak i velikosti a charakteru jednotek. Běžné jednodomácnostní nájemní typy jednotek tedy mohou být umísťovány v rámci běžných nájemních domů či formou samostatných jednotek vlastněných obcí v rámci nemovitostí spravovaných formou SVJ, kde obec vlastní a pronajímá příslušnou jednotku. V případě samostatné cílené výstavby, na kterou se předložený projekt zaměřuje, však tento model způsobuje řadu problémů z hlediska pravidel čerpání podpor odpisu nemovitostí atd.. Velikost určitých sídel a jejich skladebných

Předpokládaná urbanistická situace vícepodlažního bydlení

B-18

jednotek současně umožňuje hovořit o určitém „prolínání“ odlišných charakterů bydlení i při budování samostatných jednotek seniorského bydlení omezené velikosti. Vždy přitom platí, že z hlediska společenské udržitelnosti lze – při zachování vhodného charakteru (viz. více B.2.3.) – umísťovat menší jednotky ve větších sídlech volněji (omezením je zde především ekonomická smysluplnost investice), než naopak. Ve větších sídlech (města s velikostí nad cca 25 000 obyvatel), tam kde je standardní prostředí více anonymní, kde jsou lidé zvyklí na množství sociálních kontaktů, které však mají často neosobní charakter, je možné budovat větší domovní komunity o velikosti cca 20 jednotek (tj. cca 25-35 osob) v menších městech lze počet osob přiměřeně snižovat cca do 15 jednotek (tj. cca 20-25 osob). V menších obcích (řádová velikost stovky osob) je možné budovat nájemní domy v rozmezí 10 jednotek osob či okolo 5 osob.

Prostorové parametry: V posledních cca dvou dekádách dochází k určitému přehodnocení doporučené lokalizace objektů seniorského bydlení v rámci celého sídla (Černá et al. 2009). Dřívější tendence k upřednostňování kritéria „klidné lokality“ nad ostatními obytnými kvalitami (dostupnost veřejné dopravy, vybavenosti a služeb ba i určité míry sociálního kontaktu) (Jehlík a Plos 2015) spolu se starším modernistickým pojetím „bydlení v parku“ (Švácha 2000) vedla ve svém důsledku čisto v minulosti často určité izolovanosti seniorského bydlení a jeho vymísťování do okrajových lokalit. Přestože dostupnost kvalitní městské zeleně a menší zatíženost hlukem či dopravou zústavají významnými kritérii při umísťování tohoto typu bydlení, současné tendence zdůrazňují spíše animační roli těchto prvků. Tj. hledá se místo, kde se obyvatelé mohou na vytváření přírodního rámce svého okolí aktivně podílet (viz. část B.2.3.) a kde se současně nebudou cítit izolováni od běžného života. Např. možnost sledovat provoz ve veřejném prostoru či se na něm v nějaké míře dokonce aktivně podílet (sousedské kontakty) bývá považována za jednu z významných denních aktivit seniorů (Černá et al. 2009). Současně se však zdůrazňuje i potřeba seniorů mít možnost „stáhnout se“ do soukromí vlastní komunity či dokonce vlastního bytu (Durrett 1994). Takovým tendencím vychází vstříc spíše prostředí polarizující venkovní prostor tradičním způsobem na veřejnou „uliční“ část a polosoukromou „dvorní“ stranu (Kohout, Tittl, Tichy et al. 2015). Za „ideální“ je proto nutné považovat prostředí standardní zapojitelné zástavby s vhodně dimenzovanou „dvorní“ částí umístěné v lokalitách, kde intenzita provozu ve veřejném prostoru poskytuje dostatek podnětů, zároveň však nepředstavuje zásadní zátěž při venkovním pobytu či dokonce rušení samotného

interiéru jednotek. Za takové prostředí možno považovat ve vetších sídlech vedlejší či obslužné veřejné prostory (ulice, náměstíčka); v menších sídlech (obce, či menší města cca do 15-20.000) se může jednat dokonce i o veřejné prostory hlavní.

Polosoukromý prostor DPS volně navazuje na veřejný park DRNH architekti, 2006, Brno, CZE

Polosoukromý prostor dvora s možností kontrolovaného přístupu veřejnosti P. Keogh Architects, 2005, Gorey, IRL

B-19

B.2.3. Měřítko domu (parcely) Sociální parametry: Jako primární cílová skupina se uvažují senioři, tj. osoby starší 65 let. Jako sekundární cílová skupina se uvažují ostatní osoby spadající pod režim podporovaného bydlení či chystaného zákona o sociálním, především v kategorii dostupného, event. sociálního bydlení (Kohout, Tichý 2014). Co se vhodného počtu členů sousedského společenství týče, je nutné se vyhnout dvěma extrémům. Při větším počtu osob hrozí – bez toho, aby se s touto vlastností v rámci projektu pracovalo - vznik anonymního prostředí. Z opačné strany, v případě příliš malého společenství, je nutné zmínit jinou hrozbu: totiž určitou podnětovou deprivaci plynoucí z neschopnost nalézt v daném společenství vhodné přátele11 (Durrett 1994). Optimální společenství by proto mělo být dostatečně malé, aby se jednotlivý členové vzájemně znali a mohli si vytvářet osobní vazby a současně dostatečně velké, aby se zvýšila pravděpodobnost nalezení vhodných protějšků pro těsnější přátelské vazby. Tato skupinová dynamika je samozřejmě velmi individuální, přesto však vykazuje určité obecné zákonitosti, přičemž dochází k vysledovatelným posunům s věkem, vzděláním, předchozí formou produktivního života, ale i charakterem sídla a lze je ovlivnit i volbou samotné domovní či bytové typologie. Přitom vzhledem k nižší schopnosti seniorů navazovat a udržovat sociální kontakty (Sýkorová 2007) je počet osob, u kterého taková hrozba již reálně vzniká, relativně nízká. Počet obyvatel by proto neměl překračovat 35-40 osob (Durrett 1994), tj. cca v rozmezí 15-30 domácností v závislosti na velikoasti jednotek a velikosti domácností (viz. níže měřítko bytu). Současně by neměl klesat pod cca 15 osob. Případy, které se pohybují mimo tento rámec jsou samozřejmě možné, ale je vhodné činit při nich některá opatření, která mohou mít prostorové důsledky. Např. při vytváření větších domovních společenství je dobré takové domy vhodně členit a vymezovat menší zřetelně čitelné celky (viz. D.2. Příklady dobré praxe). V případě menších komunit je naopak žádoucí vhodně zajistit jejich lepší integraci do obce, ale i zajistit vhodné soukromí jednotlivým členům tak, aby se cítili ve společenství bezpečně, i když v rámci něho nemají nejbližší přátele. Prostorové parametry: Objemové zásady a velikosti zástavby vzorového domu vyplývá především z charakteru předpokládané okolní zástavby a z ní plynoucívh vlastností předpokládaných parcel (viz. D.1. Analýza velikosti pozemků). Potřebám základní 11

Sdílené venkovní prostory přispívají k vytvoření sousedské komunity

Vnitřní pobytová komunikace P. Zumthor, 1993, Chur, CHE

Venkovní pobytový prostor orientovaný do polosoukromého dvora P. Keogh Architects, 2005, Gorey, IRL

Tzv. ponorková nemoc

B-20

Parkování: Parkování rezidentů je v případech obou základních variant (nízko- i středněpodlažní) řešeno úrovňově jako součást parteru pozemku (v zásadě může být řešeno i v docházkové vzdálenosti na vlastním pozemku). Toto řešení bylo zvoleno s ohledem na cenu i specifickou formu sociální interakce, kterou provoz automobilu přináší. Cesta k a od automobilu, jeho zklidněný provoz, opravy i údržba, jsou v rámci sdíleného prostoru dvora žádoucí možností pro vzájemný kontak sousedů. Výpočet parkování je proveden dle vyhl. 268/2009 Sb. a musí být upraven v závislosti na místních podmínkách (ve výpočtovém vzorci hraje roli stupeň automobilizace stanovený v územním plánu příslušné obce).

cílové skupiny (senioři) odpovídají byty kategorie 1KK, event. 2KK. Jejich parametry by přitom měly splňovat podmínky NV 333/2009 Sb. i vyhl. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb. Pro potřeby sekundární cílové skupiny jsou rovněž uvažovány byty kategorie 3KK. S ohledem na flexibilitu sytému jsou byty 3KK koncipovány jako prostorově minimální, tak aby plošnou výměrou odpovídaly upravitelným bytům. Typologické zásady: Oba základní modelové příklady (nízko- a vícepodlažní) jsou koncipovány tak, aby odpovídaly situaci nejtypičtějších příkladů zástavby sídel v ČR, event. aby na takový charakter byly snadno adaptovatelné (napři. úpravou výšky zástavby atd.). Této charakteristice odpovídá především výška zástavby, velikost a objemové členění staveb, typologické řešení domů (schodišťový a pavlačový typ) i bytů (1KK, 2KK a 3KK). Určitou zvláštností vnitřního uspořádání navržených staveb je vytváření specifických „míst spočinutí“ a to jak v rámci společných prostor, tak i v rámci bytových jednotek.

B.2.4. Měřítko bytu (jednotky)

Vybavení společných prostor: Předpokládá se ve standardu jako u běžného nájemního bydlení (povinná výbava dle ČSN obytné budovy). U větších celků možno uvažovat o zřízení společné společné místnosti (nutno zahrnout do nevýnosových ploch v rámci koeficientu ČUP) či prádelny formou placené služby (laundramat).

Třída energetické náročnosti: Jak vyplývá z rozboru návratnosti (viz. část C.3. Ekonomický model) zpracovaném pro obě uvažované třídy A a B energetické náročnosti budov, je rozdíl v investici pokryt ušetřenými provozními náklady až za cca více jak 30 let provozu domu. Tato vysoká doba návratnosti, znamená, že se podobná investice za současných okolností prakticky nevyplatí (za hranicí životnosti systémů tzb). Event. dramatičtější nárůst cen energií bude pravděpodobně kompenzován ztrátami způsobenými nižším než modelovým využitím technických systémů a a nižší uživatelskou disciplínou, na kterou jsou tyto sofistikovanější systémy citlivější (Sunnikka-Blank a Galvin 2012). Nevýhodou domů stavěných dle třídy A ENB je rovněž jejich nutná striktní orientace ke světovým stranám, která výrazně omezuje možnost využití řady parcel a současně komplikuje adekvátní vztah stavby k veřejnému prostranství. Uvedené platí obecně, u zapojitelných systémů zástavby, žádoucí z hlediska čitelnosti a dlouhodobé uddržitelnosti struktury sídla (Lynch 1960, Porta a Romice 2010) i uvažované lokalizace stavby, potom dvojnásob.

Sociální parametry Se zřetelem ke zvýšené potřebě dvou a především jednočlenných domácností u osob v seniorském věku (viz. Celkové shrnutí) a dále vzhledem ke skutečnosti, že to budou především osoby, žijící v tomto typu domácnosti, které budou vyhledávat podporované formy nájemního bydlení (u osob žijící ve vícečlenných domácnostech, lze předpokládat spíše snahu zachovat stávající formu bydlení), lze odhadnout počet jednočlenných domácností cca na 2/3 až 3/4 z celkového počtu bytů a počet dvoučlenných domácností cca na zbývající 1/3 až 1/4 jednotek. To by předpokládalo rozdělení jednotek na cca 2/3 – 3/4 1KK a 1/41/3 2KK. Tato čísla se však mohou podstatně měnit jednak v čase a dále při odlišném pojetí domů v konkrétním případech, např. při zařazení jiného typu podporovaných domácností (např. startovací byty či byty chystaného systému sociálního bydlení). Je proto věcí úvahy konkrétního stavebníka, jakému záměru má daná stavba sloužit, přičemž je výhodné navrhnout část dispozic s možností flexibilní úpravy na přechod mezi jednotlivými typy bez nutnosti náročnějších zásahů do hlavních domovních konstrukcí a systémů tzb. Prostorové parametry Při stanovení požadavků na užívání bytů byly zohledňovány požadavky cílové skupiny seniorů, event. dalších v úvahu přicházejících uživatelů (upravitelnost, bezbariérovost, prostorový standard), zásady velikosti (optimální velikosti bytu dle počtu osob ve vzorových bytech), typologické zásady (optimální typologie dispozičního řešení vzorových bytů, uvažovaný poměr užitné a obytné plochy bytu, venkovní soukromé prostory bytu apod.

B-21

Standard bytů Z hlediska uživatelského a prostorového standardu je možné byty v obou návrzích rozdělit do 3 skupin: byty upravitelné dle vyhl. 398/2009 Sb., byty upravitelné dle tzv. standardu SFRB a standardní byty. Tyto byty se dále vyskytují v odlišných velikostních kategoriích (1KK-3KK) dle následujícího popisu: - Upravitelný byt dle vyhl. 398/2009 Sb. Jedná se o byty splňující podmínky upravitelnosti dle zmíněné vyhlášky. Nevýhodou těchto bytů je velká plošná výměra a relativně nevýhodný poměr obytná/užitná plocha. Tyto byty velikostní kategorie 1KK se vyskytují ve výměře cca 36-37,00 m2 (pouze v projektu nízkopodlažního bydlení). Byty kategorie 2KK mají v projektu vícepodlažního bydlení výměru cca 60 m2, jejich výhodou je však tranformovatelnost na skupinové byty pro 2 jednočlenné domácnosti i na standardní byt 3KK. U nízkopodlažního bydlení se v některých případech jejich velikost pohybuje okolo 50 m2, přičemž i zde existuje možnost konverze na dvojdomácnostní skupinový byt. To je umožněno výměrou ložnice pro handicapované dosahující 16m2 (min. velikost hl. obytné místnosti) v případě nízkopodlažního bydlení a přesahující 21,00 m2 vč. oddělené šatny, kterou možno konvertovat ve spací niku, v případě projektu středněpodlažního bydlení. - Upravitelný byt dle SFRB Tato kategorie byla vytvořena nově pro byty, které splňují podmínky vyhl. 398/2009 Sb. z hlediska možností pohybu osob s omezenou schopností pohybu a orientace i zaříditelnosti, avšak plošné výměry některých místností (např. obytná místnost má 19 m2 na místo předepsaných 21 m2) jsou menší než jak stanoví uvedená vyhláška. Tímto způsobem lze dosáhnout významné cca 20% úspory plošné výměry bytu. Velikost těchto bytů se přitom pohybuje okolo 30,00 m2. 2KK cca 50,80 m2 – úsporné + umožňují rozdělení na dvoudomácnostní byt - Standardní byt Standardní byty jsou byty splňující základní plošný standard dle ČSN 73 4301 Obytné budovy, ale nesplňující standardy pro pohyb osob se sníženou schopností pohybu a orientace. Jedná se především o byty 1KK s výměrou okolo cca 30,00 m2, tj. podobně jako u bytů 1KK upravitelných dle standardu SFRB, avšak s příznivějším poměrem obytné plochy vůči ploše zázemí (cca 71:29) než u upravitelných bytů dle SFRB (cca 63:37). Taková úprava umožňuje přirozeně vyšší komfort standardního užívání, přičemž

vybavení bytu i koupelen umožňuje komfortní užívání i osobám s lehčími formami snížené pohyblivosti na úrovni běžné u zdravějších seniorů. Tzv. standardní byt kategorie 3KK vzniká rovněž při konverzi větších bytů 2KK (okolo 60 m2). Standardní byty kategorie 2KK nejsou v rámci projektů zastoupeny. Obsazenost bytů Tabulka ukazuje uvažovanou obsazenost hlavních typů navržených bytů a plošnou výměru bytu na osobu při různých verzích obsazenosti.

* Obsazenosti takto označené již nesplňují podmínky obsazenosti dle ČSN 73 4301 Obytné budovy či naplňují podmínku tzv. přelidněného bytu dle definice Eurostatu. Tuto míru přelidněnosti lze však zároveň považovat za přijatelnou. B.2.5. Měřítko místnosti

Obecně V měřítku místnosti jsou sledovány a ověřovány velikosti a vybavení jednotlivých místností vzorových bytů (obytných místností, hygienického zařízení k bytu a doplňkových prostorů bytu) v návaznosti na upravitelnost a bezbariérovost řešení podle stávající legislativy a v návaznosti na možnost univerzálního využívání těchto místností. Zásady velikosti místností Bytový dům je navržen tak, aby vycházel vstříc uživatelům ve vyšším věku, ale zároveň nevytvářel institucionální charakter stavby neopodstatněnými opatřeními, které nepřinášejí pro běžného uživatele žádaný komfort. V bytovém domě jsou navrženy byty v trojím standardu– upravitelné dle vyhlášky 398/2009 Sb., upravitelné dle SFRB a standardní. Nejvyšší prostorové nároky mají upravitelné byty dle vyhlášky 398/2009 Sb., relativně vysoký prostorový standard s sebou ale přináší vyšší pořizovací i provozní náklady. Z těchto důvodů byl navržen prostorový standard upravitelných bytů dle SFRB, který byl dohodnut se zástupci Státního fondu pro rozvoj bydlení po konzultacích se zástupci sdružení handicapovaných osob. Velikosti jednotlivých místností byly prověřeny a připraveny pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Výsledkem této optimalizace je prostorový návrh místností přiměřené velikosti, které poskytují dostatečný prostor pro pohyb na vozíku. Třetím prostorovým standardem jsou byty navržené podle norem pro běžné bytové domy. Celková výměra těchto bytů (1KK) je vzhledem k univerzalitě dispozičních řešení stejná, jako u bytů upravitelných, kde významnou plochu zaujímá koupelna s toaletou určená pro používání osobami

B-22

na vozíku. Z tohoto důvodu je výměra hlavní obytné místnosti o něco vyšší, než u bytů upravitelných. Prostorový standard těchto místností tak případně umožňuje i bydlení více osob. Všechny typy bytů jsou v projektu navrženy v určitém poměru, převažují byty upravitelné ve standardu dle SFRB, minimálně 20% je navrženo ve standardu dle vyhlášky 398/2009 Sb. Skladba je doplněna byty standardními. Univerzalita místností Velikosti jednotlivých místností upravitelného bytu dle SFRB jsou navrženy tak, aby poskytovaly dostatečný prostor pro pohyb na vozíku a zároveň i umožňovaly lidem dosud zcela zdravým a pohyblivým bezproblémově využívat takový byt.

Zásady vybavení místností Vzhledem k nájemnímu charatekru jednotek ale i z důvodů zajištění vyšší identifikace jednotlivých nájemců s domem se předpokládá zařízení pokojů (obývací pokoj, ložnice) vlastním nábytkem. Vybavení bytů vlastním nábytkem patří mezi nejdůležitější principy bydlení seniorů v novém prostředí. Pokud je člověk ve svém soukromém prostředí obklopen věcmi, které mu pomáhaly vytvářet vlastní domov ve svém předešlém bydlišti, pak mu takové prostředí může významně pomoci přijmout i nové bydliště za své. V rámci zpracovaných projektů se neuvažuje ani s event. vestavěnými skříněmi v předsíních. Zde se ovšem jedná o souběh snahy ponechat možnost co nejširší flexibility řešení (pro vozíčkáře je nutné navrhovat upravené vestavěné skříně a současně nezvyšovat dále investiční náklady. Do základního vybavení tohoto bydlení je kromě zabudovaných předmětů v koupelně naopak uvažováno se základní kuchyňskou linkou jejíchž pořízení by pro seniory mohlo být hůře dostupné. Kuchyňská linka je u bytů 1+kk vybavena dvouplotýnkou, dřezem a ledničkou. U bytů 2+kk (3+kk) je kuchyňská linka vybavena čtyřplotýnkou, troubou, dřezem a ledničkou.

Jednotlivé místnosti a jejich funkce - Předsíň a vstupní část bytu Prostory jsou u všech bytů navrženy pro použití osobami s omezenou scopností pohybu a orientace. Součástí těchto prostorů je návrh vestavěné skříně, pro odkládání svršků a bot. U některých zádveří a předsíní je s ohledem na komfort otáčení vozíku při otevírání a zavírání dveří možné realizovat vestavěnou skříň se zvýšeným dnem nad podlahou. Vstupní prostory do bytu plní částečně i sociální funkci. Jedná se o první prostor reprezentující jeho obyvatele a kontaktní prostor s bytovou komunikací. Z těchto důvodů byly u nízkopodlažní varianty navrženy ke dveřím boční světlíky,

Bezbariérová koupelna

Seniorský pokoj

Venkovní soukromé prostory jednotek významně zlepšují kvalitu života obyvatel.

B-23

zvyšující kvalitu vnitřního prostoru a umožňující přímý oční kontakt s okolím.

- Koupelna a záchod Velikost a zařízení koupelen se záchody se liší podle zvoleného standardu. U bytů upravitelných dle vyhlášky 398/2009 Sb. je hygienické zázemí navrženo tak, aby vyhovovalo osobám s omezením pohybu a orientace včetně výběru zařizovacích předmětů tomu určených. U upravitelných bytů dle SFRB je hygienické zázemí koncipováno tak, aby vyhovovalo osobám s omezením pohybu a orientace, ale zároveň i lidem dosud zcela zdravým a pohyblivým. Zároveň jsou v koupelnách použity standardní zařizovací předměty, které se dají, stejně jako potřebná madla, doplnit až při akutní potřebě obyvatele bytu. U standardních bytů jsou hygienická zařízení navržena úsporněji, přesto je i u těchto prostorů možný za určitých okolností pohyb vozíku pro handicapované (najetí k WC čelem). Každý hygienické zázemí má navrženo umývadlo, sprchový kout nebo vanu (variantně vůči sprchovému koutu), záchodovou mísu (odděleně je navržena pouze u varianty dispozičního řešení 3+kk s možností úpravy bytu dle vyhlášky 398/2009 Sb.) . Většina hygienických zázemí má navrženo místo pro pračku.

- Hlavní obytná místnost Hlavní obytná místnost je vždy navržena včetně kuchyně, jídelního stolu, společenského sezení a knihovny s možností umístění televize. Obytné místnost je centrem bytu. U bytů upravitelných dle vyhlášky 398/2009 Sb. je minimální velikost této místnosti stanovena normou na 24 m2. Velikosti dveří musí být navržena v šířce 900 mm. U upravitelných bytů dle SFRB je hlavní obytná místnost koncipována tak, aby její prostor vyhovoval osobám s omezením pohybu a orientace, ale zároveň i lidem dosud zcela zdravým a pohyblivým. Hlavní obytné místnosti byly navrženy s plochou v rozmezí od 18 do 22 m2 podle příslušné typologie bytu a geometrické charakteristiky místnosti. Oproti upravitelnému bytu dle vyhlášky byla upravena velikost dveří na 800 mm. Optimalizace plochy byla provedena i s ohledem na ekonomii a celkovou dostupnost navrženého bydlení ale i s ohledem na skutečnost, že některé velikosti a prvky (např. dveře) bývají pro běžné uživatele nepohodlné. U standardních bytů s běžným hygienickým zázemím byla plocha hlavních obytných místností navržena v rozmezí od 20 do 21,7 m2.

Bezbariérové řešení koupelny

Vnitřní prostor bytu zařízený jednoduchým “domáckým” nábytkem

Uzavřená zahrada významně zlepšuje celodenní využitelnost prostoru bytové jednotky

B-24

- Ložnice Ložnice jsou navrženy pouze u bytů 2KKk a 3KK se základním vybavením dvoulůžka s nočními stolky a dvěmi šatními skříněmi. U bytů upravitelných dle vyhlášky 398/2009 Sb. musí být velikost ložnice minimálně 17 m2. U upravitelných bytů dle SFRB je ložnice koncipována tak, aby její prostor vyhovoval osobám s omezením pohybu a orientace, ale zároveň i lidem dosud zcela zdravým a pohyblivým. Ložnice byly navrženy s plochou v rozmezí od 16 m2 podle příslušné typologie bytu. Oproti upravitelnému bytu dle vyhlášky byla upravena velikost dveří na 800 mm. Optimalizace plochy byla provedena i s ohledem na ekonomii, celkovou dostupnost navrženého bydlení, ale také s ohledem na možnost využití bytu jako skupinového se dvěmi plnohodnotnými místnostmi (zařízení včetně kuchyňské linky, jídelního stolu, společenského sezení, postele apod.), pro tento případ by minimální velikost takové místnosti měla být právě alespoň 16 m2. - Balkón, lodžie, terasa, předzahrádka Význam venkovního soukromého prostoru, parametry (rozměry, možnost komunikace i soukromý) Venkovní prostor (balkon, lodžie, terasa) patří mezi nejdůležitější součásti soukromého prostoru bytu. Z pohledu uživatele se jedná o další prostor nad rámec celkové plochy bytu, jehož využitelnost je sice spojená s venkovní teplotou a charakterem počasí obecně, ale který hraje klíčovou roli v segmentu osobního prostoru člověka v celé jeho škále. Prostřednictvím poměrně vysoké využitelnosti přidaného venkovního prostoru získává člověk charakterově odlišný prostor od vnitřního bytu, čímž se výrazně zvyšuje schopnost člověka se s novým prostředím identifikovat (Tichý 2013). Existence strukturovaného osobního prostoru je také jednou z podmínek využívání kvalit sdílených prostorů. Zatímco u nízkopodlažního bydlení je kvalita venkovního soukromého prostoru reprezentována převážně předzáhrádkami (částečně lodžiemi a terasami), u vícepodlažní varianty, která je určena do převážně městského prostředí, je tento prostor reprezentován uzavíratelnými lodžiemi. Jejich charakter tak může připomínat zimní zahradu, jako další prostor bytu, jehož využitelnost může být v průběhu roku mnohem vyšší. Prostorové nároky odpovídají svému programu, tedy místu, kde je možné posedět například s přáteli. Minimální velikost je tak dána možností umístění stolku s židlemi, popřípadě dalšími zařizovacími předměty. U předzahrádek, jejichž velikost je přirozeně největší, může jejich využití

B-25

souviset i s pěstováním rostlin, což v omezené míře může platit i pro ostatní venkovní prostory. U upravitelných bytů je jejich velikost přizpůsobena i osobám s omezeným pohybem a orientací.