Autorské právo v Kazachstánu a ochrana autorských práv v internetovém prostoru

Bankovní institut vysoká škola Praha

Autorské právo v Kazachstánu a ochrana autorských práv v internetovém prostoru Bakalářská práce

Artyom Voloshkin

Duben, 2014

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Autorské právo v Kazachstánu a ochrana autorských práv v internetovém prostoru Bakalářská práce

Autor:

Artyom Voloshkin Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

Praha

Duben, 2014

2

Čestné prohlášení

Prohlašuji, ţe svou bakalářskou práci "Autorské právo v Kazachstánu a ochrana autorských práv v internetovém prostoru" jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s pouţitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou citovány v práci a uvedeny v seznamu literatury na konci práce. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, ţe jsem v souvislosti s jejím vytvořením neporušil autorská práva třetích osob.

V Praze dne 30.04. 2014

__________________________

3

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval JUDr. Jiřímu Matznerovi, Ph.D., LL.M. za odborné vedení, konzultace, podnětné rady, motivaci a informace pro vypracování bakalářské práce.

4

Anotace : Má práce je zaměřena na analýzu autorského práva v Kazachstánu a na ochranu autorů v prostředí internetu. V práci uvádím příklady legislativních opatření na území republiky Kazachstánu, popisuji jakými typy práv autoři disponují a jakým způsobem je nakládáno s plagiáty a padělky originálních děl. Poslední kapitola je věnována soudobému fenoménu – internetu – a ochraně práv autorů působícím v tomto prostoru. Klíčová slova : Autorské právo, Kazachstán, legislativa, autor, dílo, internet, plagiát, padělek

Annotation : My work is focused on the analysis of copyright in Kazakhstan and protection of the authors on the Internet. I present examples of legislative measures on the territory of the Republic of Kazakhstan, describe what types of rights the authors have and how they are dealt with plagiarism and falsification of the original works. The last chapter is devoted to contemporary phenomenon – the Internet – and protection of the rights of authors working in area. Key words : Copyright, Kazakhstan, legislation, author, internet, plagiarism, forgery

5

Cíl práce : Analýza teoretického a právního rámce autorských práv v Kazachstánu. Průzkum obecných ustanovení, charakteristika práv a povinností autora, popis autorské smlouvy. Analýza funkčnosti ochrany autorských práv. Výzkum kazašského internetového prostředí a jeho právní úpravy.

6

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................ 8 1.

2.

OBECNÁ USTANOVENÍ AUTORSKÉHO PRÁVA ....................................................... 9 1.1.

Koncepce autorského práva ......................................................................................... 9

1.2.

Objekty autorského práva .......................................................................................... 10

1.3.

Subjekty autorského práva......................................................................................... 13

PRÁVA AUTORA............................................................................................................18 2.1. Osobní a majetková práva autora..................................................................................18 2.2. Autorská smlouva.........................................................................................................21

3. FORMA OCHRANY AUTORSKÝCH PRÁV...................................................................24 4. INTERNET..........................................................................................................................28 4.1. Problémy ochrany autorských práv v internetovém prostoru.......................................28 4.2. Mezinárodní úmluvy.....................................................................................................38 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 46 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................................... 48

7

Úvod Jedním z nejdůleţitějších ukazatelů společenské civilizovanosti byl vţdy důraz kladený na vzdělání, rozvoj techniky a kultury. Aby se tyto společenské schopnosti mohly stále vyvíjet a zdokonalovat je nutné vytvořit pro ně dostatečné legislativní prostředí. Společnost by měla vytvořit takovou právní základnu, která by chránila výsledky intelektuální, umělecké, výzkumné a jiné činnosti svých jednotlivců. Soubor norem a předpisů zabývající se touto tematikou je dnes součástí občanského práva a tvoří samostatnou legislativní kategorii – autorské právo. Cílem mé práce je prostudování teoretického a právního rámce autorských práv. Vzhledem k výše stanovenému cíli budu v práci popisovat obecná ustanovení autorského práva, charakterizuji práva autorů a autorské smlouvy a nakonec popíšu jakým způsobem jsou autorská práva chráněna. Moje práce obsahuje čtyři kapitoly a sedm podkapitol. V první kapitole budu pojednávat o obecných ustanoveních autorského práva jeho objektech, subjektech a legislativním podkladu. Druhá kapitola bude charakterizovat osobní nemovitá práva autorů, movitá práva autorů a bude popisovat základy autorské smlouvy. Třetí kapitola pojednává o obecné ochraně autorských práv, její legislativě a postupech. Ve čtvrté kapitole se budu zabývat autorským právem v internetovém prostoru, jeho výhodami i hrozbami, dále pak vymahatelností náhrad pro poškozené autory. V úplném závěru se věnuji několika mezinárodním smlouvám a organizcím, které se zabývají ochranou autorských práv a ošetřují bezpečný internacionální prostor pro autory.

8

1. OBECNÁ USTANOVENÍ AUTORSKÉHO PRÁVA

1.1.

Koncepce autorského práva

V souvislosti s výzkumnou činností, uměleckou tvorbou a psaním literatury se hojně setkáváme s normami regulujícími naše jednání. Tyto právní normy jsou součástí občanského práva a tvoří samostatný legislativní blok zvaný autorské právo. Autorské právo je součástí občanského práva a jeho úkolem je regulace vztahů vzniklých v souvislosti s pouţíváním výzkumných technik, literatury a umění. Formy vyjádření pouţívaných zdrojů mohou být jak v ústní, písemné tak v jakékoliv jiné podobě umoţňující reprodukci výsledků činnosti autora. Kromě toho je autorské právo předmětem legislativní ochrany subjektivního práva autora na výzkum, výsledky literární nebo umělecké činnosti nezávisle na tom, jak je dílo kvalitní, jaká je jeho kvantita a v jaké technické podobě je zpracováno.1 Normy autorského práva regulují vztahy spojené s vytvořením objektu autorského práva. Obsahují popis právních objektů, jejich klasifikaci a práva, která jsou jim přidělena. Dále regulují vztahy spojené s realizací těchto práv, jejich formulaci ve smlouvách a jiných dohodách a poskytují základ pro zhodnocení míry ochrany práv autora. Autorské právo se od ostatních legislativních norem liší tím, ţe vzniká momentem vytvoření vědeckého, uměleckého či jiného právního objektu. Podle článku 981 Občanského zákoníku republiky Kazachstán (dále Kazachstán) vchází autorská práva v platnost v momentě ucelení objektu do konečné podoby, ve které je poskytnut třetí osobě, nezávisle na formě jeho prezentace. Autorské právo na ústní formu prezentace vchází v platnost v momentě sdělení objektu třetí osobě.2 Základním normativně-právním mezníkem autorského práva v Kazachstánu je zákon „O autorském právu a právech s ním souvisejících“, který je platný ode dne 10. července 1996. Tento zákon byl vytvořen s ohledem na mezinárodní smlouvy v oblasti autorského práva, ke kterým se Kazachstán zavázal nebo v blízké době plánuje zavázat. Zákon byl dne 29. července 2004 novelizován a rozšířen o „zanesení změn a doplňkových úprav do některé legislativy, týkající se intelektuálního vlastnictví“. 1

BARICHIN, A.B. Bolšoj encyklopedičeskij slovar. Moskva: 2003, s.10.

2

SULEJMENOV,M.K. Graždanskoe pravo. Učebnice. 3. vydání. Red. Basina, Y.G. Almaty: 2004, s.522.

9

Hlavním podkladem autorského práva je Občanský zákoník (dále OZ). Jedna z částí OZ, která byla přijata dne 1. července 1999 obsahuje čl. 50 „Autorské právo“. I přes to, ţe OZ byl přijat později, mají jeho ustanovení při soudním řízení větší váhu neţ Zákon o autorském právu. Zákon o autorském právu reguluje vztahy v oblasti intelektuálního vlastnictví, které vznikají v souvislosti s produkcí vědy, literatury, umění, výstav, představení, fonografií a přímých či kabelových přenosů (čl.1). Důleţitou roli v regulaci autorských práv hrají mezinárodní smlouvy. K většině mezinárodních smluv se Kazachstán jiţ připojil. Tímto způsobem je ošetřeno, ţe autorské právo (část OZ, regulující vztahy vzniklé v souvislosti s produkcí výzkumu, literatury či vědy ve všech dostupných formách) podléhá právní ochraně subjektivního práva autora na výsledky jeho činnosti a zajišťuje mu výhradní nárok na produkt bez ohledu na kvantitu, či výslednou formu zpracování.

1.2.

Objekty autorského práva

Pod pojmem autorské právo si představujeme legislativní rámec, ve kterém jsou popsány autorské právní vztahy a definována práva a povinnosti všech zúčastněných stran. Doslovná klasifikace objektu autorského práva je uvedena v odst. 971 OZ a odst. 6 Zákona o autorském právu. Článek 1 odst. 6 Zákona o autorském právu konstatuje, ţe autorské právo se vztahuje na výsledky tvůrčí činnosti v oblasti vědeckého výzkumu, literatury a umění. Dále zmiňuje, ţe nezáleţí na formě, kvalitě, či kvantitě zpracovávaného objektu. Článek 2 výše zmíněného zákona ustanovuje, ţe autorské právo se vztahuje jak na veřejně dostupné, tak nezveřejňované produkty autorské činnosti, nezávisle na jejich formě. Článek 2 rozděluje objekty do několika forem a to na: a) písemnosti (rukopisy, strojopisy, notářské zápisy apod.) b) ústně šiřitelné (veřejné projevy, veřejná představení apod.) c) zvukové a kamerové záznamy ( mechanické, digitální, magnetické, optické apod.) d) obrazové ( výkresy, skici, malby, plány, kresby, filmy, videozáznamy, fotografie) e) trojrozměrné ( sochy, modely, makety, konstrukce apod.)

10

Z uvedených forem zmíněných v zákoně jsme schopni vyčíst parametry výsledků autorské činnosti, které nám umoţní přiřknout výsledku statut objektu autorského práva. Objektem autorského práva musí být výsledek vědecké, spisovatelské či jiné umělecké činnosti vyjádřený v libovolné formě. Zákon však výslovně uvádí ţe, vlastnosti výrobku nemají vliv na uznání autorského práva produktu. Jinými slovy – typologie výroby je irelevantní. Tyto vlastnosti zahrnují např. důstojnost práce či způsob a formu jejího vyjádření. Objektem autorského práva je tedy libovolný produkt umělecké práce v libovolné formě. Pojem „umění“ stejně tak jako pojem „tvorba“ zákon blíţe nespecifikuje. V tomto případě je tedy nutné obrátit se na příslušné vědní obory. Filosofie pojímá umění jako jednu z forem veřejného vědomí či specifický druh duchovního vývoje světa. Umění je skupina druhů lidské činnosti, která zahrnuje malby, hudbu, divadlo, krásnou literaturu apod. Kaţdá z činností je specifickým uměleckým směrem v dané činnosti.3 V zákoně se pojmem „umění“ míní obecná umělecká tvořivost a pojem „umělecké dílo“ je povaţováno za výsledek obecné umělecké činnosti. Typy produkce povaţované za objekty autorského práva jsou vyjmenovány v odst. 972 OZ a odst. 7, Zákona o autorském právu. Zákonná typologie uvádí, ţe objekty autorského práva jsou: a) literární díla b) dramatická a hudebně-dramatická díla c) scénáře d) choreografie a pantomimická díla e) hudební díla s textem i bez textu f) audiovizuální díla g) sochy, ţivotopisy, grafiky a jiná obrazová díla h) architektonická díla, městský rozvoj a zahradnická díla i) fotografická díla a díla vytvořené pomocí analogických technologií j) mapy, plány, skici, ilustrace, a trojrozměrná geograficko topografická díla k) počítačové programy l) jiné4

3

Filosofskij encyklopedicheskij slovar. Moskva : 1983, s.222.

4

Zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících. Kazachstán: 10.6.1996

11

Mimo to se k objektům autorského práva váţou odvozená díla (překlady, zpracování, anotace, referáty, resumé, recenze, inscenace, sborníky a databáze) či jiná kompozitní díla představující svým obsahem a uspořádáním předmět kreativní činnosti. Jak vidíme, seznam uměleckých děl se statutem „objekt autorského práva“ je otevřený a je širší neţ seznam v dříve platné legislativě. Přesto, ţe objekty autorského práva musí splňovat obecné parametry pro uznání práv autora (zejména to, ţe dílo je originálním výsledkem umělecké činnosti – tzn. mohou být vytvořeny pouze autorem), mají jednotlivé specifické vlastnosti, které nám umoţňují klasifikovat je do uţších skupin. V závislosti na materiálech pouţitých k výrobě jednotlivých objektů rozdělili teoretici estetiky typy objektů na: a) prostorové či statické (malby, sochy) b) dočasné či dynamické (ústní a hudební tvorba) c) časoprostorové

(tanec,

herectví

a

vše

s ním

spojené

–

tj.

okamţiky,

odehrávající se pouze v daném časoprostoru za určitých podmínek)5 Mimo výše zmíněnou klasifikaci autorského práva se ještě setkáváme s rozdělením na produkci originální (nezávislou) a produkci tvořenou prostřednictvím elementů z jiné výrobní činnosti chráněnou vlastním autorským právem na originální vnitřní formu (např. jazyk filmu). Dílo vytvořené pomocí právně indiferentních prvků je povaţováno za dílo originální, tudíţ nezávislé. Odvozená díla mohou být téţ kategorizována do dvou skupin jestliţe : a) nově vytvořený produkt v porovnání s původním, spadá do jiné kategorie umění b) nově vytvořená produkt v porovnání s původním, spadá do stejné umělecké kategorie (např. různé ţánry literatury)6 Aby objektivní právo nabylo na právní moci, musí se jednat o objektivní produkt, který prokazatelně existuje. Jinými slovy – podle zákona musí být produkt publikován v objektivní formě. Objektivní existence produktu se ovšem nesmí plést s materiální existencí produktu. Tímto omylem často dochází ke zhmotnění tvorby, která ovšem není totoţná s původním objektem. Objektem autorského práva se tedy míní obsah knihy (např. román), ne kniha sama, film, ne filmová páska apod.

5

Graždanskoe pravo. Učebnice. Red. Sergeev, A.P., Tolstoj, Y.K. Moskva : 1998, s. 624

6

SULEJMENOV,M.K. Graždanskoe pravo. Učebnice. 3. vydání. Red. Basina, Y.G. Almaty: 2004, s.522.

12

Subjektem autorského práva na výrobu můţe být jedna osoba, přičemţ subjektem práva na jeho materiální nosič osoba druhá. Zákon (odst.6) přímo uvádí, ţe autorské právo na obsah není svázáno s právem na majetek (v tomto případě na nosič). Převod vlastnictví nebo vlastnických práv na jakýkoliv hmotný majetek s sebou nenese převod autorských práv nacházejících se v objektu převodu.7 Autorské právo chrání jednotu formy a obsah práce. Nevztahuje se na vlastní nápady, koncepce, principy, metody, systémy, procesy, objevy a fakta, která tvoří obsah práce. Ne všechna díla, která formálně odpovídají parametrům objektu autorského práva, musí být vţdy za objekt uznána. Současné výjimky jsou podloţeny zákonem. V odst. 974 OZ a v čl. 8 zákona O autorském právu se hojně hovoří o příkladech výrobků vyloučených z termínu „objekt autorského práva“. K těmto výrobkům patří např. : a) oficiální dokumentace (zákony, soudní spisy, jiné legislativní,administrativní , soudní a diplomatické dokumenty) b) státní znaky a symboly (vlajky, znaky, erby, peněţní znaky aj.) c) díla lidové tvořivosti d) informační zprávy o stavech a faktech státu8 Objekty autorského práva jsou tedy produkty vědecké, literární, a umělecké činnosti nezávislé na formě a způsobu jejich produkce. Autorské právo se vztahuje jak na uveřejněné produkty tak na soukromé produkty nezávisle na jejich formě zpracování.

1.3.

Subjekty autorského práva

Subjektem autorského práva se rozumí osoby, kterým náleţí subjektivní právo v souvislosti s tvorbou: a) autoři b) spoluautoři c) kompilátoři sbírek a jiných podobných děl d) překladatelé a autoři odvozených děl

7

Zákon O autorském právu a s ním spojených právech. Kazachstán : 10.července 1996

8

SULEJMENOV,M.K. Graždanskoe pravo. Učebnice. 3. vydání. Red. Basina, Y.G. Almaty: 2004, s.522.

13

e) autoři audiovizuálních děl ( autoři scénářů. autoři hudby, reţisér,producent, umělecký tvůrce atd.) f) dědicové g) organizace operující s majetkovými právy autorů na kolektivní bázi Subjektem autorského práva jsou především vědecké výzkumy, literatura a umění. Zákon o autorském právu definuje pojem autor. Autor je fyzická osoba, která z vlastní vůle vytvořila umělecké či vědecké dílo. Tímto ustanovením vznikla otázka, zda můţe být za autora povaţována i právnická osoba. Minulá legislativa se problémem nijak nezaobírala i přes to, ţe mnozí odborníci poukazovali na nedostatky. Hlavním argumentem bylo, ţe stejně jako kreativní jednotlivec (fyzická osoba), můţe být kreativní právnická skupina (čili skupina odborníků), především jedná-li se o specializovanou skupinu.

9

V současné době je

legislativně dáno, ţe autorem můţe být pouze fyzická osoba. Pro přiznání autorských práv a nároků subjektu autorského práva není stanovena ţádná věková hranice. Výsledky umělecké (či jiné) činnosti jsou posuzovány jako právní skutečnost, na kterou se automaticky vztahuje autorské právo. Jako právní skutečnost se nevztahuje k plnění, nýbrţ k opatřením tzn. k právním úkonům vytvářejícím právnické vztahy nezávisle na úmyslu osob s nimi spojených. Proto se můţe podle legislativy stát autorem i dítě nebo nezletilý. Existuje obrovské mnoţství známých talentovaných adolescentů. Na druhé straně, právní zletilost je nutná k uskutečnění autorských práv. Namaluje-li nezletilé dítě obraz, nebo vymyslí báseň a dále bude chtít vydat tuto tvorbu v materiální podobě, nebude schopno uzavřít autorskou smlouvu, vzhledem ke svému věku. Autorská smlouva je tedy právní akt, ke kterému je nutná právní zletilost. Za nezletilé autory, kteří nedosáhli věkové hranice čtrnácti let řeší právní otázky jejich rodiče, opatrovníci nebo náhradní rodiče. Nezletilí od čtrnácti do osmnácti let mají právo rozhodovat o tom jak bude s tvorbou nakládáno.10 Spoluautorství čili autorská činnost prováděná více neţ jednou fyzickou osobou vede k vzniku tvorby, která můţe být definována jako jeden nerozdělitelný celek nebo jako kompilace dvou či více samostatně smysluplných částí, které jsou spojeny ve výsledné dílo.11 Výsledky skupinové autorské práce můţeme dělit do dvou skupin. Jednou z forem je nedílná 9

SULEJMENOV,M.K. Graždanskoe pravo. Učebnice. 3. vydání. Red. Basina, Y.G. Almaty: 2004, s.522.

10

Občanský zákoník repuliky Kazachstán (základní část) . Platná od 1.7.1996

11

ASFANDIAROV, B.M, KAZANCEV, V.I.Pravo intelektualnoj sobstvennosti-skripta. Moskva : 2003,s.160.

14

spolupráce. V rámci nedílné spolupráce jsou dvěma nebo více autory vytvořeny části, které po spojení ve finální podobu nabudou na hodnotě jako celkové dílo. V tomto případě jednotlivé části nejsou pouţitelné samostatně. Druhým typem spoluautorství je tzv. dělené autorství, kdy jednotlivé části kompilace dávají samostatně smysl a je moţné je vyuţít či zhodnotit. 12 V případě společné autorské tvorby mají všichni autoři stejná autorská práva nezávisle na tom, zda se jedná o tvorbu nedílnou nebo dělenou.13 Nakladateli, který vydává encyklopedie, encyklopedické slovníky, časopisy, magazíny a podobné periodické tiskoviny náleţí výhradní autorská práva na vydávaný produkt. Vydavatel má právo pouţívat svůj vlastní název, či tuto skutečnost vyţadovat po autorech. Autorům kompilací či sborníků náleţí právo na vlastní výběr zdrojů a uspořádání materiálů ve sbornících, představujících výsledek jejich tvůrčí činnosti. Práva kompilátorů jsou podmíněna respektováním autorských práv původních autorů z jejichţ tvorby je čerpáno ve výsledné práci. Autorem se míní nejen tvůrce originálního výsledku ale i autor prací z něho odvozených (závislých) jako jsou např. překlady, opravy, kopie malířského umění atd. V tomto případě nezáleţí na tom, zda je základem odvozené tvorby originální dílo, které je chráněno autorským právem. Tímto se také rozumí, ţe je-li originál chráněn autorským právem je pro vytvoření odvozené tvorby nutný souhlas původního autora nebo jiného zástupce vlastníka autorských práv. Souhlas k pouţití originálu nemusí být udělen, coţ bude bránit pouţívání výrobku pod originální hlavičkou, ale nebrání nabytí autorských práv na odvozené dílo. Subjekty autorského práva nejsou pouze občané Kazachstánu, ale i cizinci. Tvorba kazašských autorů je chráněna nezávisle na místě nebo formě jejich vyuţívání, coţ se liší od ochrany práv zahraničních autorů působících v Kazachstánu. Důraz se klade především na ochranu (zahraničních) autorských práv, která se váţou k dílům zveřejňovaným na půdě Kazašské republiky, ale i k neveřejným dílům, která se v zemi v libovolné formě pouze nachází. V takovém případě se práva zahraničních autorů ničím neodlišují od práv autorů domácích. Výše zmíněné pravidlo je tzv. teritoriální princip, který je jedním ze základů legislativy států k uzavírání mezinárodních autorských smluv. Jestliţe se tvorba zahraničního autora nachází za hranicemi Kazachstánu, její práva jsou chráněna v souladu s mezinárodními

12

SERGEEV, A.P.Pravo intelektualnoj soobstvennosti v RF.Učebnice. 2. vydání. Moskva: Prospekt, 2003,s.725.

13

Občanský zákoník republiky Kazachstán (základní část). Komentář Sulejmenov M.K., Basin, Y.G. 2. vydání.

Almaty: 2003, s.832

15

dohodami republiky Kazachstán. 14 Po smrti autora přechází autorské právo jako dědictví pozůstalým podle platné legislativy republiky Kazachstán nebo podle závěti.15 Mezi autorské subjekty patří mimo jiné i organizace zabývající se majetkovými právy autorů na obecné bázi. Autoři vědecké, literární a podobné činnosti, či zástupci majitelů těchto práv mají právo zakládat tyto organizace a spravovat veškerý majetek najednou. Moţné je i vytvoření oddělených organizací zabývajících se specifickými parametry autorské tvorby nebo jiné majetkově-právní skupiny. Tyto organizace jsou vytvářeny přímo autory a fungují na bázi zplnomocnění či jiného právnického ošetření k nakládání s majetkem v souladu s ústavou. Zplnomocnění ke kolektivním operacím s autorskými právy je po souhlasu všech autorů shrnuto a smluvně potvrzeno. Smlouvy jsou uzavírány v rámci mezinárodních smluv, ke kterým se Kazachstán zavázal.16 Organizace spravující kolektivní práva autorů není oprávněna zabývat se jakoukoliv komerční činností a není oprávněna obchodovat či jinak soukromě profitovat z autorských práv jí svěřených. Shrneme-li první kapitolu věnovanou obecným ustanovením autorského práva, dozvěděli jsme se, ţe autorské právo je část občanského práva, regulující vztahy vznikající ve vztahu k vyuţívání vědeckých, literárních či jiných výsledků tvorby, které mohou být vypracovány v libovolné formě, kvalitě a kvantitě. Autorské právo zajišťuje autorům ochranu jejich vlastních produktů v souladu s platnou legislativou republiky Kazachstán. Objekty autorského práva jsou jakákoliv díla spojená s výzkumnou či uměleckou tvorbou, nezávisle na jejich provedení, důstojnosti nebo podobných parametrech a vztahují se jak na veřejná tak neveřejná díla. Subjektem autorského práva jsou autoři vědecké, literární či umělecké tvorby, spoluautoři, kompilátoři, nakladatelé encyklopedií tvůrci odvozených děl, cizinci, dědici autorských práv a organizace spravující autorská práva.

14

Zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících. Kazachstán : 10.6.1996

15

SERGEEV, A.P.Pravo intelektualnoj soobstvennosti v RF.Učebnice. 2. vydání. Moskva: Prospekt, 2003,s.725.

16

Zákon o autorském právu a právech s ním souvisejících. Kazachstán : 10.6.1996

16

2. PRÁVA AUTORA 2.1. Osobnostní a majetková práva autora Osobnostními (morálními) právy v souladu s čl.15, zákona O autorském právu se autorům především přiznává nárok na veřejné uznání autorství daného díla a nárok na zveřejňování jména autora v jakékoliv formě publikace díla (tzv. právo autorství). Dalším právem zmíněném v zákoně je právo autora na pouţívání pseudonymu nebo publikaci díla v jakékoliv formě pod vlastními iniciálami (právo na jméno). Třetím významným právem je právo na nedotknutelnost díla, které se týká názvu díla, předcházení překrucování díla, zavádění změn nebo jiných okolností, které mají za následek poškozování celistvosti práce, originalitu či pověst autora (právo na ochranu pověsti autora). Posledním právem je právo na zpřístupnění díla veškeré veřejnosti (právo na zveřejnění). Je dobré si povšimnout, ţe právo na nedotknutelnost díla je zformulováno v občanském zákoníku, který, jak jsem jiţ zmínil v první části, stojí v legislativním ţebříčku výše neţ normy zákona o autorském právu. Zákon ochraňuje originální dílo před vnášením jakýchkoliv změn, před zkracováním, doplňováním díla či před jednáním, které poškozuje reputaci autora. Právo na zveřejnění umoţňuje autorům určovat míru a čas, kdy je dílo dostatečně zralé a propracované k tomu, aby mohlo být zveřejněno. Odhalením (křtem) díla se chápe, ţe autor originálu souhlasí s představením díla veřejnosti formou publikace, veřejného vystoupení či sdělení veřejnosti jiným příhodným způsobem (viz §17, čl.2, zákona o autorském právu). Tento zákon také umoţňuje autorovi zrušit původní rozhodnutí na publikaci díla (právo na odstoupení od smlouvy) z důvodu konzistentní ztráty způsobené dřívějším rozhodnutím včetně ušlého zisku. Bylo-li dílo jiţ publikováno, je autor povinen vystoupit a informovat o staţení díla z veřejnosti. Při tom se můţe odvolávat na vlastní náklady vynaloţené na předešlé exempláře díla. Tato práva se nevztahují na objekty vzniklé při tvorbě servisního produktu.17 Morální práva autora jsou nepřenosná a neodejmutelná. Tato práva náleţí pouze autorovi, nezávisle na jeho majetkových právech a fungují pro případné postoupení výlučných

17

ZINCHENKO, V. Lichnie neimušestvenie avtorskie prava. Deváté vydání.Femida: 2001,s. 27-31.

17

práv k uţití díla. Do těchto práv tedy zahrnujeme právo na autorství, právo na jméno, právo na ochranu dobré pověsti autora , právo na zveřejnění a právo na odstoupení od smlouvy. Výlučná práva autora k vyuţívání díla podle čl. 16, zákona o autorském právu (čl. 978, občanského zákoníku) umoţňují autorovi povolovat či zakazovat třetím osobám s originálním dílem provozovat níţe vyjmenované činnosti. Jako první je uvedeno právo na uţívání díla (právo na zveřejnění). Pod pojmem “uţívání díla” zákon o autorském právu (čl. 2) míní vytváření jednoho či více dočasných nebo trvalých exemplářů , či předmětů s dílem právně souvisejících , a to jakýmkoliv způsobem či v jakékoliv formě. Typy děl se v tomto případě míní zvukové či video nahrávky, výroba jednoho nebo více exemplářů dvojrozměrného či trojrozměrného objektu a dále pak trvalé nebo dočasné skladování předmětů s právní souvislostí s dílem v libovolné materiální formě. Druhé právo se vztahuje k šíření originálu nebo exempláře díla jakýmkoliv způsobem včetně prodeje, obměny, pronájmu či slučování s jinou podobnou činností ( právo na zveřejňování). Jako třetí je právo importovat dílo se souhlasem autora či jiné osoby zastupující autorská práva s cílem rozšíření díla do společnosti ( právo na import). Další odstavec pojednává o právu na veřejné představení díla (právo na veřejný projev). Toto právo umoţňuje autorovi, nebo jinému vykonavateli autorských práv veřejně přímo či zprostředkovaně (přímý přenos, audiovizuální slide, prezentace, fotografie či jiné podobné technické prostředky), představit své originální dílo nebo jeho exemplář v místech, kde se nachází jiná obecná společnost neţ pouze úzký kruh lidí kolem autora. Pátá část uvádí, ţe autor má právo na veřejné představení svého díla (právo na veřejné představení), čímţ se míní představení fonogramu, hry, výstavy, pěveckého vystoupení, tance, ţivého vstupu s pomocí technických prvků (telemost, kabelová televize atd.) či představení záznamu z představení díla jak se zvukovou stopou, tak bez ní. V šesté části je uvedeno právo na veřejnou propagaci díla včetně propagace v přímém televizním přenosu, či v kabelovém vysílání (právo na veřejnou propagaci). Následující právo je samostatné právo na veřejnou propagaci v rámci vysílání včetně první a další zmínky o díle k jeho veřejné propagaci (právo na veřejnou propagaci v rámci vysílání). Pod pojmem “v rámci vysílání” si zákon představuje veřejně dostupnou informaci o dílu, fonografii, hře či výstavě v programu rádiového či televizního vysílání mimo kabelovou televizi. V případě zprostředkování vysílání fonografie, hry, výstavy a pod. pomocí kabelového vysílání fungujícího na základě vysílání satelitu se propagací míní přijímání satelitního signálu, kdy jsou předávané informace obecně dostupné nezávisle na faktickém 18

počtu odběratelů. Do veřejné propagace ve vysílání také patří zprostředkování kódovaných kanálů a je zahrnuto v případě, ţe zprostředkovatel zpřístupní signály jednotlivým domácnostem. Osmým, devátým a desátým právem je jednou či vícekrát propagovat dílo prostřednictvím kabelu (právo na propagaci po kabelu), překládat dílo (právo na překlad), a předělávat, aranţovat či jiným způsobem upravovat dílo k své potřebě (právo na zpracování). Provozováním jiné činnosti, která není zmíněna v zákonech nedochází k porušování legislativy republiky Kazachstánu.18 Pro mou práci je velmi důleţité věnovat se hlouběji právu na šíření. Jestli-ţe z výše uvedeného vyplývá, ţe je moţné zmíněná práva uplatnit jednou či vícekrát (např. jedno a to samé dílo můţe být přehráno několikrát ve vysílání) dostaneme se k zásadní odlišnosti v případě práva na šíření, které má v této oblasti daleko specifičtější vlastnosti. Jestliţe jsou jednotlivá díla vpuštěna do veřejnosti prostřednictvím prodeje na trhu, jejich následné předávání jiţ nespadá do rámce autorského práva. Toto se týká pouze děl, která jsou prodávána za stanovenou cenu. V praktickém případě můţeme uvést, ţe je-li dílo v primární šíření předáno bezúplatně (čili darem), není moţné, aby autor dále vztahoval na objekt svá práva. Tento jev, kdy vyprší práva na daný objekt při jeho jednorázové realizaci nazýváme termínem “anticopyright” či vypršení autorských práv. Vypršení práv můţe proběhnout na základě samostatného rozhodnutí autora, či na základě smlouvy svěřující práva na zisk z objektu třetím osobám. Tento zisk je obecně nazýván “autorským honorářem”. Objem a reţim vyplácení autorského honoráře je za jakoukoliv formu díla podloţen tzv. autorskou smlouvou a jinými smlouvami, které vytváří kolektivní organizace spravující majetková práva různých autorů. Významný posun k realizaci práv na honoraci autorů za jejich autorskou činnost přinesla novela zákona o autorském právu (čl. 16-1), prosazená zákonem o republice Kazachstánu ze dne 9. července 2004 nazvaná “O změně a doplnění některých legislativníchh aktů republiky Kazachstánu v oblasti intelektuální působnosti”, která vešla v platnost v roce 2007. Tento článek opravňuje kazašskou vládu k stanovování minimální výše autorského honoráře v případech, kdy vypršení morálních autorských práv není praktikovatelné v souvislosti s typem a charakterem jednotlivého díla či typu jeho publikace (rádiové vysílání, televize, magnetofonový či jiný záznam, reprodukcí a pod.).

18

SULEJMENOV, M.,K.,BASINA, Y.,G. Graždanskoe pravo. Učebnice. Třetí vydání. Almaty: 2004,s.522.

19

V čl. 17 zákona o autorském právu jsou vypsána specifika autorských pravomocí jako právo na přístup k dílu, k vytvoření obrazového záznamu či právo na “droit de suite”. 19 Autorské právo působí po dobu ţivota autora a padesát let po jeho smrti. Práva autora, na jméno a na ochranu dobré pověsti jsou časově neomezená.20 Tímto způsobem jsou v souladu s čl.16 zákona o autorském právu (a čl. 978 Občanského zákoníku) ošetřena majetková práva autora, která mu umoţňují ovlivňovat, povolovat či zakazovat činnost prováděnou s originálním dílem.

2.2. Autorská smlouva S vytvořením originálního díla nabývá tvůrce autorských práv včetně práva na vyuţívání objektu, na jeho vydání, zpracování , představení veřejnosti atd. Jestliţe jsou autory pouze fyzické osoby, je pravidlem, ţe provoz (publikace) připadá osobám právnickým tj. nakladatelstvím, provozovatelům kin, tele-radiokomunikacím atd. Vztahy mezi právnickými a fyzickými osobami jsou podloţeny smlouvou, v rámci které fyzická osoba přepouští část svých práv osobě právnické, ve smlouvě nazvané jako vykonavatel a kde je vyčíslena výše autorského honoráře.21 Dohoda o přepuštění autorských práv reprezentuje samostatný typ občansko-právního úkonu – tzv. autorskou smlouvu. Autorská smlouva je základní způsob, jak předat autorské pravomoci k vyuţití díla. Jak je uvedeno v §1 čl. 31 zákona o autorském právu majetková práva vyjmenovaná v čl. 16 tohoto zákona mohou být částečně vyuţita nebo převedena do výhradní správy v souladu s autorskou smlouvou. Přechod autorských práv na právnickou osobu musí být v písemné podobě podepsán oběma stranami. Právní vztahy na základě autorské smlouvy odpovídají náleţitostem uvedeným v čl. 268 občanského zákoníku. Předávání práv na materiální předměty či na jiné výsledky autorské tvorby můţe být prováděno několika způsoby podle typů a podmínek smlouvy. Prvním omezením je způsob zpracování tvorby (konkrétní práva předávaná podle smlouvy), druhým typem můţe být teritoriální omezení, na které se právo vztahuje. Třetí je objem honoráře a reţim vyplácení honoráře za jakékoliv pouţití autorské tvorby a jiné podobné podmínky, které obě strany budou poţadovat. 19

SULEJMENOV, M.,K.,BASINA, Y.,G. Graždanskoe pravo. Učebnice. Třetí vydání. Almaty: 2004,s.522.

20

BARICHIN, A.B. Bolšoj juridičeskij enciklopedičeskij slovar. Moskva : 2003.

21

SULEJMENOV, M.,K.,BASINA, Y.,G. Graždanskoe pravo. Učebnice. Třetí vydání. Almaty: 2004,s.522.

20

V případě, ţe v autorské smlouvě není uvedena doba jejího trvání, můţe sám autor rok od nabytí její platnosti od dohody odstoupit a to písemným oznámením, které uţivateli práv doručí minimálně tři měsíce před ukončením spolupráce. Jestliţe v autorské smlouvě není zmínka o teritoriu, na které se právo vztahuje je smlouva platná na celém území republiky Kazachstánu. Nejsou-li ve smlouvě zmíněna práva na zpracování díla, potom se nepředávají. Tato práva také nemohou být zahrnuta do autorské smlouvy, není-li předem známo o jaké dílo se jedná. Autorský honorář je ve smlouvě zmíněn jako procento ze zisku za (libovolné) vyuţívání díla – pokud nelze vyuţití přesně definovat kvůli typu díla je výše autorské odměny stanovena fixní částkou nebo jinou sumou , na které se obě strany domluví. Autorská práva se mohou částečně nebo zcela přepouštět třetím osobám pouze v případě, je-li tato skutečnost důkladně popsána v autorské smlouvě. Autorská smlouva musí být uzavřena v písemné podobě. Smlouva o vyuţívání díla v periodickém období je moţná pouze ústní.22 Při prodeji děl, nebo postoupení děl hromadné veřejnosti dostupných v elektronické podobě včetně programů IT atd. je moţné vyuţít i jiná smluvní opatření v souladu s platnou legislativou Kazachstánu. Strana neplnící povinnosti, ke kterým se smluvně zavázala je povinna druhé straně uhradit ztráty včetně ušlého zisku spojené s její nezodpovědnou činností. Podle stvrzené objednávky v rámci autorské smlouvy, je autor povinen vytvořit dílo, přesně odpovídající parametrům, které zákazník uvedl v objednávce. Zákazník je povinen vyplatit autorovi dohodnutou odměnu, přičemţ objem, reţim a postup k vyplácení honoráře je zanesen v autorské smlouvě. Autor, který nesplnil poţadavky na objednávku zákazníka a způsobil mu tím ztráty je podle autorské smlouvy nucen objednavatele reálně odškodnit. 23 Analýzou práv autora, kterou jsem provedl v druhé části mé práce jsem dospěl k výsledku, ţe morálním právem autora je právo na autorství, na jméno, právo na ochranu pověsti, právo na zveřejnění díla a právo na odstoupení od smlouvy. Dále jsem zjistil, ţe majetková práva autora na pouţívání originálního díla znamenají v souladu s čl.16 zákona o autorském právu (odst. 978 občanského zákoníku) výkonné právo, právo povolovat či zakazovat nakládání s dílem spojené s legislativou republiky Kazachstán. Dalším poznatkem bylo, ţe autorská smlouva je občansko-právní dohoda o přenechání majetkových práv autora, 22

BARICHIN, A.B. Bolšoj juridičeskij enciklopedičeskij slovar. Moskva : 2003.

23

SERGEEV, A.P. Pravo intelektualnoj sobstvennosti v RF. Učebnice . Druhé vydání. Moskva : Prospekt, 2003,

s.280

21

neboli souhlas dvou stran – autora a vykonavatele – ve kterém jsou popsány všechny náleţitosti k vykonávání autorských práv třetí osobou.

22

3. FORMA OCHRANY AUTORSKÝCH PRÁV K správnému fungování legislativy, tak aby byla v procesu schopna potírat veškerou ilegální činnost je nezbytná také ochrana subjektivního autorského práva. V odst. 5, o ochraně autorských a souvisejících práv, zákona o autorském právu, jsou definovány dvě základní ochranná práva a to v čl.48 – o porušení autorských a souvisejících práv a v čl. 49 – o ochraně autorských a souvisejících práv. Bodem 1 čl. 49 zákona je definováno, ţe ochrana autorských práv je zajišťována soudní cestou a to: přiznáním práv, uvedením práv do původního stavu před narušením, přerušením operací narušujících autorské právo nebo mířících k jeho potenciálnímu narušení, náhradou škody včetně ušlého zisku, vymáháním zisku od narušitele, vyplacením kompenzace vyčíslené od dvaceti do padesáti tisíc násobků minimálního objemu vydělané částky (v případě porušení autorských práv výroby IT techniky od pěti set do padesáti tisíc násobků částky, která je určená legislativním sborem republiky Kazachstán) či přijetím jiných právních opatření k ochraně autora.24 Nejrozšířenějšími a zároveň nejnebezpečnějšími typy porušování autorských práv jsou plagiáty a padělky. Tento typ ilegální činnosti je tradičním problémem v oblasti autorského práva. Pod pojmem padělání rozumíme nezákonné pouţívání cizího výrobku pod jménem jiného autora, a pod pojmem plagiát pak nezákonnou činnost cizí osoby, připisující si autorství cizí publikace včetně šíření této tvorby. Výše uvedená porušení autorského práva se vztahují jak na majetková tak na morální práva autora a mají mnoho společného. V obou případech se jedná o přisvojování. Plagiát je přisvojení si autorství, padělání pak produkce děl pod autorovým jménem, a čerpání zisku spojeného s originální autorskou značkou. Ostatní porušování autorských práv samozřejmě není moţné přehlíţet, ale nejsou tak častá jako plagiátorství a padělání. Příkladem by mohlo být porušení celistvosti díla doplněním nevhodných komentářů, které narušuje tzv. právo na nedotknutelnost díla a individualitu autora. Stejně protiprávní je pak pouţívání díla bez uvedení autorova jména mimo situace, kdy autor působí anonymně ( čl. 15 zákona o autorském právu). I v tomto případě však autorská práva plně náleţí anonymnímu autorovi na rozdíl od plagiátu, který je připisován třetí osobě. 24

ERDELEVSKIJ, A.M. Esli narušeny avtorskie prava. Patenty a licence.První vydání. Moskva : 2005.

23

Padělání je v dnešní době nejrozšířenějším typem porušení autorských práv. Obecně se pro toto jednání ujal pojem pirátství. 25 V literatuře z doby sovětské éry, se problém padělání v podstatě nevyskytoval. Nová autorská legislativa se také zaměřuje na padělaní a se způsobem vyuţívání padělků jako jsou kopie děl v materiální formě např. knihy, kazety, cd atd. Zákon o autorském právu blíţe nespecifikuje padělání jako takové, ovšem jasně vysvětluje pojem padělaný exemplář (jednotka) z čehoţ vyplývá následná trestní odpovědnost padělatele. Kazašský zákon v odst. 2 uvádí praktickou definici. Padělek (padělání) originálního autorského nebo sním souvisejícího díla je objekt, listina, zvukový záznam, programy radio nebo kabelového vysílání a výroba, šíření či jiné uţívání těchto objektů, které vede k porušení autorského a s ním souvisejících práv uvedených v legislativních normách republiky Kazachstán a v mezinárodních smlouvách, ke kterým se Kazachstán zavázal. Za padělky se také povaţují objekty autorského a souvisejícího práva, ze kterých byla bez souhlasu producenta vymazána autorská značka nebo byla změněna informace o vlastnění práv, nebo které byly vyrobeny pomocí nelegálních výrobních prostředků umoţňujících výrobu bez technické a ochranné kontroly objektů. Spolu s plagiátorstvím a paděláním existuje ještě řada dalších porušení autorského práva, kterými se zabývá čl.49 zákona o autorském právu. Prvním ze způsobů je tzv. přiznání práva, které se uzavírá na základě rozhodnutí soudu (nebo pověřeného orgánu), kdy jsou subjektivní práva přiřknuta konkrétní osobě. K tomuto postupu se uchylují autoři, je-li originalita díla napadána třetí osobou nebo snaţí-li se třetí osoba si autorství přisvojit.26 Přiznání práv autora často vyvolává i přijetí dalších ochranných opatření a snahu předejít problémům i v budoucnosti. Přiznání autorství můţe také poţadovat osoba pod jejíţ jménem bylo dílo publikováno, a která ţádá o oficiální omluvu apod. Mimo fakt, ţe plagiát je většinou spojen s vyuţíváním cizího díla (publikace, šíření atd) je také úzce svázán s potřebou vyrovnání ztrát, které plagiátor autorovi svou nezákonnou činností způsobil. Uvedením situace do původního stavu se legislativně míní – uvedení do stavu, ve kterém se originální objekt nacházel před příchodem narušitele zákona. Tento způsob je v

25

SULEJMENOV, M.,K.,BASINA, Y.,G. Graždanskoe pravo. Učebnice. Třetí vydání. Almaty: 2004,s.522.

26

NUSUPOVA, G. Graždansko-pravovoe regulirovanie nekotorihch zposobov zaščity autorsih prav. Druhé

vydání. Femida :2006,s.23-25.

24

zákoně rozepsán velmi podrobně vzhledem k tomu, ţe právo na kompenzaci se týká i dalších odvětví legislativy. I přesto, ţe výše uvedené příklady (publikace znaku, zanesení změn do díla) nejsou zdaleka tak časté jako problémy plagiátorství a padělků můţeme se s nimi setkat i v dnešní době. Přijetím norem se především zajišťují morální práva autora. Autor má právo, nezávisle na výši ztrát, poţadovat taková opatření, která jsou schopna pokrýt morální (zákonné) ztráty, které mu byly způsobeny. Nejrozšířenějším a nejúčinnějším typem ochrany autorských práv je soudní vypořádání.27 Zákon o autorském právu obecně předpokládá ochranu autorských práv soudní cestou, v souladu s čl. 49 kde se uvádí ţe: “ochrana autorských a souvisejících práv se provádí soudně”. Je zřejmé, ţe pro ochranu autorů funguje i mimosoudní administrativa, která realizuje postup problému zmocněným činným orgánům. Administrativní vyrovnání je moţné např. v případě je li autorské subjektivní právo narušováno ze strany výkonných sloţek a pod. Přesto je ale nejvyšším orgánem, zabývajícím se řešením autorských sporů soud. Soudní ochrana porušování autorských práv je moţná při splnění několika podmínek. Těmi jsou např. 1.) dostupnost činných práv v materiálním smyslu a porušování tohoto práva 2.) realizace občanských práv v souvislosti s jejich pouţitím 3.) lhůta promlčení a pod. Výše zmíněná práva jsou uvedena v odstavci 4-6 , která jsou uplatňována podle podmínek stanovených samotným drţitelem práv. Nejaktuálnější a v praxi nejuţívanější formou ochrany práv je vyplacení kompenzace, která je podloţena odst. 6. zákona. Je dobré vědět, ţe při návrhu na vyplacení kompenzace není ţalobce povinen dokazovat míru ztrát, způsobených obţalovaným. Jak je řečeno v zákoně, podmínky vyrovnání si podle odst. 4-6 stanovuje ţalobce, přičemţ můţe být uplatněna pouze jednorázově. Při řešení otázek týkajících se odpovědnosti za porušování autorských práv (otázky, které jsou v dnešní době nejvíce kladeny na půdě soudu) je velmi důleţité rozlišovat mezi smluvní a mimo smluvní odpovědností. Podle čl. 49 by se mělo tohoto opatření vyuţívat pouze při porušení autorských práv na základě mimo smluvní odpovědnosti. Při porušení dohody se obţalovaný podle odst. 32 a 27

CHERCHYAUKIN,V.,V., RACHMATULINA, R.,Š. Zaščita avtorskih prav. Odborná práce.

Moskva:2005,s.144-145.

25

podle obecných právních norem dopouští přečinu neplnění povinností. Tímto způsobem jsou tedy chráněna autorská práva v systému kazašské legislativy.

26

4.INTERNET 4.1 Problémy ochrany autorských práv v internetovém prostoru V dnešní době je vyuţívání internetu nejrozšířenějším způsobem při obchodní, vědecké, kulturní či politické denní činnosti. Internet se bouřlivě rozvíjí a zasahuje do čím dál větší sféry aktivní společnosti. Je to pole působnosti pro intelektuální tvořivost, výměnu informací, komunikaci lidí, které dalo vzniknout nové formě děl - tzv. multimédiím. Multimédia jsou obrovská masa informací, sluţeb a podnětů, jsou velmi lehko kopírovatelná a díky internetové síti přenosná přes hranice jednotlivých států v časovém rozmezí několika sekund. Proto je porušování autorských práv v internetovém prostoru tak podstatným problémem, se kterým se dnešní společnost potýká. Institut morálního vlastnictví a autorské právo (část občanského zákoníku, která reguluje společenské vztahy vzniklé vytvořením, pouţitím či prodejem nějakého originálního díla) je jak v Kazachstánu tak v ostatních státech poměrně rozvinutou součástí státní legislativy. Na druhou stranu ale při výzkumu docházím k závěru, ţe s počátkem vyuţívání nových informačních technologií v legislativním systému, jsou opomíjena nebo nedostatečně řešena rizika, s těmito novinkami spojená. Proces informatizace a modernizace technologií dali moţnost zaniknout nové dimenzi společenské tvorby. V dnešní době můţeme pozorovat značný nárůst internetových umělců především mezi mládeţí, jejichţ činnost se stává i zajímavým faktorem pro státní ekonomiku. Díky internetu je i posílen význam lidských práv jako právo na svobodnou volbu či svobodný dostup k informacím nezávisle na státních hranicích.28 K této činnosti svobodný jedinec potřebuje nejen ochranu svých práv na jeho originální působení, ale také moţnost realizovat svůj potenciál v svobodném prostoru. Toto se týká nejen autorské činnosti, ale dnes jiţ běţné internetové komunikace s přáteli, dostup k zahraničním internetovým stránkám a pod. Především v této oblasti se potom objevují spory a legislativní problémy o ochraně autorských práv v internetovém prostoru. Autorské právo zajišťuje ochranu morálních i majetkových práv autora. Jak jsem zmínil jiţ v první a druhé kapitole morálními právy jsou především právo na autorství právo na jméno, právo na odstoupení od smlouvy a právo na ochranu dobré pověsti , která 28

Listina základních práv a svobod. Čl. 19 . New York -10.duben 1948/ Ruskaja gazeta. -1995, 5.dubna

27

především ochraňují osobní morální zájmy autora, spíše neţ jeho ekonomické zájmy. Majetková autorská práva (copyright) pak ochraňují výhradní práva autora na dílo jeho intelektuální činnosti. Autor má vţdy zájem na tom, aby se jeho dílo nestalo zdrojem finančního obohacení třetí osoby, nebo objektem plagiátorství. Proti tomu bohuţel působí fakt, ţe přílišné omezování přístupu k informacím zpomaluje ekonomický rozvoj státu, coţ jednoznačně není hospodářským zájmem republik ani samotného autora. Základním podkladem pro ochranu autorských práv je tzv. Bernská konvence z roku 1866 o ochraně literatury a uměleckých děl, která byla později několikrát doplněna a rozšířena v roce 1948,1967 a 1971. Dalším mezinárodním zákonem je tzv. Stockholmská konvence z roku 1968 (v SSSR ratifikována v září 1968) a jiné podobné zákony vydané na území Kazachstánu. V souladu s těmito předpisy má autor právo za honorář předat svá práva do rukou třetích osob, prodávat svá díla či je zveřejnit bezplatně. Vzhledem k platné legislativě republiky Kazachstánu je jakékoliv porušení autorského práva povaţováno za trestný čin. V posledních deseti letech se IT průmysl bouřlivě vyvíjel. V souvislosti s masovým vyuţitím internetu se objevil nový problém a to, jak skloubit svobodný dostup k informacím a ochranu autorských práv v internetovém prostoru. Moţnosti uţivatelů internetu, co se týče kopírování, stahování, ukládání a následnému šíření těchto materiálů ostatní společnosti jsou nezávisle na jurisdikci jednotlivých států v podstatě neomezené. Čím dál častějším porušováním a šířením plagiátů na internetu nutí společnost státní legislativní sbory k zavádění nových právních mechanismů k potírání tohoto problému. Právníci se snaţí najít hranici mezi svobodným vyhledáváním informací a porušováním práv autora. Obecným názorem na tuto problematiku je, ţe internetový prostor není moţné zcela podchytit bez omezení práv jedince na přístup k informacím. Autorská práva v internetovém prostoru jsou přitom identická s tradičními autorskými právy. Výskyt a trestání porušování autorských práv v internetovém prostou je stejný jako porušování mimo internet a v obou případech je i stejně řešeno. Porušení autorských práv je řešeno podle státní legislativy v rámci soudního procesu a občansko-administrativního řízení. Oba trestné činy se však liší v jednoduchosti provedení kopírování na internetu a v nemateriální podobě internetových médií, kdy je daleko obtíţnější porušení autorských práv prokázat. Problém autorství netkví v

28

neomezených moţnostech internetu jako spíše, v tom, ţe, jak říká A. Ivlev, “se dosud nikdo nepokusil toto jednání zastavit legislativními prostředky”29 Břemeno ochrany autorských práv leţí především přímo na zodpovědnosti autorů, kteří uveřejňováním svého díla v internetovém prostoru přijímají rizika (ale i výhody), se kterými se musí potýkat sami. Odhalené porušení autorských práv se dále řeší na popud autora u zmocněných orgánů republiky Kazachstán. Vzhledem k rozsáhlosti internetového prostoru se právníci potýkají s řadou daleko sloţitějších operací tohoto typu, o kterých pojednávám níţe.

Tyto problémy jsou spojeny především s opatřováním důkazních

materiálů, dále pak s nedostatečnou připraveností (vybaveností) jednotlivých soudních infrastruktur, které se zabývají vyšetřováním porušování autorství a celkově vyšetřováním porušování práv na internetu. V zákoně o autorských a souvisejících právech se uvádí několik článků, které nepočítají s rostoucími tendencemi internetu. I přesto se něm uvádí, ţe bez souhlasu autora nebo bez vyplacení autorského honoráře nelze operovat se jménem autora nebo s výsledkem jeho originální činnosti a to jakýmkoliv dostupným způsobem jako je publikace v tisku, na internetu, v televizním vysílání a pod. Pro mou práci je nezbytné analyzovat termín porušení autorských práv v internetovém prostoru. Jestli-ţe uţivatel záměrně vyuţívá své dílo ke komerčním prostředkům (včetně internetu), je povinen v jakémkoliv případě v souladu se zákonem o autorských a souvisejících právech uzavřít s provozovatelem (třetí osobou) autorskou smlouvu v písemné podobě. Nedodrţením tohoto postupu je jiţ předem porušeno autorské právo, coţ později vede (jak ze skutečnosti víme) k značným finančním ztrátám autora či k náročným a dlouhodobým soudním procesům. V těchto procesech je velmi důleţité zjistit, zda bylo dílo vyuţito k komerční činnosti či nikoliv. Analýzou zákona o autorských právech jsem došel k závěru, ţe zákon si jako šíření děl představuje produkci materiálního produktu jako je nosič, tištěná podoba a pod. V tomto případě je pak vydavatel prostředníkem mezi autorem a uţivatelem, coţ v zákoně hraje významnou roli. V IT sféře včetně internetu se však všechny informace a předměty autorského práva pohybují výhradně v elektronické multimediální podobě (v podobě souborů). V tomto případě neexistuje materiální nosič, fyzické místo apod., kde se tento soubor nachází 29

IVLEV,A.,I. Ochrana autorských práv v internetovém prostoru: vymyšlený problém. (online). Cit. (30.3.2014). Dostupné z : http://www.vic.spb.ru/law/law.htm

29

a pouţíván bude vţdy pouze ve virtuální podobě zobrazený na displeji počítače či jiného zařízení. Z tohoto faktu můţeme tedy vyvodit závěr, ţe internetový prostor narušil tradiční trojúhelník autor-vydavatel-uţivatel v distribuci originálů. Nezbytnost prostředníka mezi autorem a

uţivatelem tak odpadá, počet autorů a uměleckých tvůrců značně stoupá

a rozšiřuje se a náklady na kopírování a distribuci díla jsou minimální. Poměry mezi autory a uţivateli se tedy významně proměnily, ale legislativa zůstává původní. Práva uţivatele jsou v současné legislativě narušována a Ústav pro autorská práva by měl proto některé normy přehodnotit. V dnešní době autor musí mít reálný příjem z prvního vydání své umělecké tvorby, ale neměl by ţít jako rentiér čerpající z tvorby neustále, jak tvrdí významní vědci této oblasti A. Sergeev, A. Levenčuk, A. Chajtin, M. Yakušev a další. Podle názoru výše zmíněných autorů by se právo první publikace mělo v současnosti stát základním bodem materiálních práv autora. Tento přístup by podle A. Sergejeva mohl vést ke sníţení počtu konfliktů a dohadů ve společnosti v důsledku omezování kopírování a zabraňování šíření kopírovaných objektů bez velkých nákladů, jejichţ procesy byly placeny především z veřejných prostředků.30 Jestliţe se tímto způsobem částečně vyřeší problém komerčně vyuţívaných děl, přichází na řadu problém autorských práv v soukromých dílech, který je daleko sloţitější. Analýza zákona ukazuje, ţe zákon celkově připouští tzv. fair use metodu, čili svobodné vyuţívání děl v rozumných podmínkách. Z toho také vyplývá, ţe zákon připouští produkci nekomerčních děl (vědeckých, uměleckých, osobních apod.) jméno jejichţ autora či zdroje je zveřejňováno. Jak jsem ale uváděl výše,

zákon hovoří o produkci komerčních a

nekomerčních dílech distribuovaných v materiální podobě , přičemţ stále platí vztah autorvydavatel-uţivatel. Vyuţití dnešních informačních technologií včetně internetu však neumoţňuje zobrazení autorského potvrzení na displeji uţivatele vzhledem k tomu, ţe autor sám nahrává tento soubor do virtuálního koloběhu. V tomto případě pak dochází k tomu, ţe uţivatel můţe tento soubor převést do materiální podoby pomocí tiskárny nebo jiného příslušenství, čímţ se stává vydavatelem. Kopírování, stahování, ukládání či podobná činnost se je téţ zahrnuta do činnosti vydávání (produkce) autorského materiálu. Některé postupy (těmto podobné), bez kterých moderní internet nemůţe fungovat jsou zahrnuty do zákona o autorských a souvisejících právech nebo v zákoně o právní ochraně počítačů a databází a jsou soudně 30

SERGEEV, A. Autor a člověk : kdo má více práv?. 5.vydání. Mir Internet : 1995. (online). Cit.(30.3.2014). Dostupné z :http://www.iworld.ru/magazine/5_32_1999/point_of_view_1.shtml

30

postihnutelné, většina z nich však nadále zůstává úlohou pro odborníky. Zákon o autorském a souvisejícím právu však uvádí, ţe reprodukce nezahrnuje ukládání či vytváření elektronických (číselných) kopií, přitom jeden z odstavců přímo zakazuje reprodukci knih pro soukromý uţitek. Na tomto příkladě můţeme vidět, nakolik si zákon v některých případech protiřečí a v praxi vůbec nemůţe kvalitně fungovat. Například proto, ţe webové stránky (website – soubor elektronických dokumentů v podobě souborů, ukotvených v systému pod kódem jedné internetové adresy v doméně host-serveru, na které uţivatel prostřednictvím prohlíţeče zobrazuje na svém displeji originální díla, hudbu či jiné objekty autorského práva, které jsou dostupné komukoliv na svobodně přístupném internetu) jak budu popisovat níţe, jsou prakticky vţdy velmi sloţité, komplexní a virtuální domény, se sloţitou infrastrukturou. V dnešní době, čili v době, kdy se stal internet zásadním zdrojem informací pro většinu moderní společnosti, se stalo kopírování internetových adres k vlastnímu vyuţití a jejich šíření normální činností. Jak jsem však jiţ zmínil, ze současné legislativy se uţivatelé internetu působením této činnosti dopouštějí překračování zákona. Tato činnost má masový charakter a činitel prakticky nenese ţádnou právní odpovědnost a hlavně ani jeden zástupce ochrany autorských práv nevznese stíţnost, je-li informace vyuţívána k osobním potřebám činitele. Autor sám publikuje svoje díla jako soubory do sfér tak, aby byly k dispozici zainteresovaným osobám na rozdíl od původních materiálních nosičů. Kaţdý občan má tedy právo a moţnost vyhledat informaci, kterou potřebuje reprodukovat ji do své paměti či na svůj display (coţ uţ je podle zákona o autorském a souvisejícím právu formálním přestupkem). Proces umístění originálního díla do internetového prostoru samotným autorem, bychom mohli v rámci zákona o autorském a souvisejícím právu povaţovat za akt publikace, zveřejnění či provedení na místě určenému ke svobodnému sledování. I přes to, ţe umístění díla na internet není formálně legislativním aktem zveřejnění v klasickém pojetí, uţivatel, který vyuţívá internetové informace k vlastnímu vyuţití a dále je šíří pouze s úmyslem informovat ostatní uţivatele podporuje unikátní proces šíření internetového zdroje pomocí registrace vlastní IP adresy do historie internetového prohlíţení. Ostatní uţivatelé tak mohou pomocí zadání klíčových slov do vyhledávajícího serveru najít informace, a nebo se pomocí odkazu přenést přímo do specializovaných internetových stránek.

31

Vybrané informace pak mohou zkopírovat do vlastního úloţiště. Tímto způsobem se liší přístup k informacím (dílům) v internetovém prostoru od klasického přístupu, kdy je uţivatel spraven o zajímavé informaci prostřednictvím jiného uţivatele – ne však prostřednictvím autora či provozovatele internetových stránek. Umístění informace na internet samotným autorem se jednoznačně povaţuje za akt zveřejnění díla. Tuto skutečnost je dobré srovnat s veřejnou publikací , čímţ autor nabývá veškerých autorských práv spojeným se zveřejněním díla podle legislativy Kazachstánu. I přes to, však autor musí brát na vědomí, ţe zveřejněním díla na internetu dává uţivatelům souhlas k jeho vyuţívání jak k soukromým, vědeckým a jiným potřebám. V souladu s odst.16 zákona o právní ochraně počítačů a databází je dovolen prodej nebo přeprodej práv na exempláře softwaru ovšem pouze v případě byla-li první distribuce provedena na základě autorského honoráře. Zákon připouští pouze jednu jednorázovou výměnu za honorář. Pod pojmem internet si můţeme představit celosvětovou veřejnou knihovnu, ve které by měla fungovat stejná pravidla,a pravidla dodrţování a ochrany autorských práv stejně jako v knihovně kamenné. Některé zákony republiky Kazachstán však práva uţivatelů internetu značně oklešťují a to především v moţnosti kopírování a vyuţívání zdrojů k soukromým potřebám. V tomto případě jsou omezena i lidská práva svobodně vyhledávat, získávat,předávat, sbírat a šířit informace. Mimo to, největší veřejné knihovny dnes široce vyuţívají sluţeb internetu a částečně formuj svůj literární fond v elektronické podobě. Jak jsem jiţ zmínil, hlavní předností internetu je všeobecná dostupnost ,rychlost systému a moţnost kopírování bez nákladů na proces , čímţ jsou uţivatelé internetu hojně hnáni k publikaci vlastní tvorby, ale i k nezákonnému stahování a kopírování tvorby cizí. Podle

údajů

BSA

(Business

Software

Aliance)

se

i

v

USA

-

zemi

s nejzabezpečenějším internetem v oblasti autorských práv – 40% licencovaných společností působících na internetu potýká s porušením autorských práv. V Kazachstánu toto číslo činí 95 procent. Je jasné, ţe jestliţe v legislativně přetrvávají chyby a články, které i protiřečí, uţivatelé, kteří internetu zneuţívají, nemají strach zákon porušovat. Uţivatelé internetu celkově tvoří součást autorského práva (tj. poskytují jméno autora, zdroje, působení atd), ale zároveň chtějí mít nárok na svobodné vyuţívání dat k vlastním potřebám. Teto koncepce je protipólem copyrightu a nazývá se copyleft. Můţeme konstatovat, ţe činnost uţivatelů na internetu čili nahrávání souborů, komunikace, svobodný přístup k informacím a podobně je podloţena ústavou republiky Kazachstán kde jsou garantována veškerá práva uţivatele. Tento fakt je však částečně v rozporu s autorským právem, který některé uţivatele omezuje. Široké vyuţití a všeobecný přístup k internetové síti formuje zcela nový vztah k informacím 32

intelektuální činnosti a autorským právům. K jejich ošetření je nutné zrevidovat kazašskou autorskou legislativu a sloučit jí s ústavou a všeobecnou Deklarací práv a svobod. 31 1.Při organizaci struktury webové stránky je často nutné odkazovat na jiné stránky, vyuţívající podobný kód pro zobrazování. V tomto případě je nutné originální díla odkazovat pod správnou a jedinou adresou,v souladu s pravidly stanovenými tvůrci Nesprávné

vytvoření

odkazů

uţ

bylo

příčinou

mnoha

prostředku.

soudních

sporů.

2. Struktura organizace webové stránky dovoluje prohlíţeči uţivatele vstoupit tak, ţe se na ploše zobrazují ještě jiná (vyskakující) okna s jiným materiálem, jejichţ aktivitu sám uţivatel. Autorské materiály ostatních stránek mohou vypadat jako součást stránky původní a uţivatele tak matou a autor stránek můţe tento fakt napadat jako narušování celistvosti jeho práce. 3. Velkou roli hrají také webové stránky automatických vyhledávačů. Při otevírání webové stránky si uţivatel do své struktury dokumentů vloţí speciální nastavení v podobě meta tagů. Meta tagy jsou umístěny v hlavičce stránky a nejsou běţnému návštěvníkovi zobrazeny. Vyhledávače je v současné době v mnoha případech neberou v potaz. Někteří bezohlední správci webové stránky záměrně vkládají do meta tagy jako klíčová slova zákrutu ochranné známky a obchodní názvy , a tím zajišťují větší návštěvnost cizích stránek. 4. Problém registrace unikátního jména domény webové stránky (adresa první úrovně), která odpovídá obecně známým znakům autora nebo názvu jeho firmy. Poslední dva problémy se příliš nedotýkají autorského práva nicméně se vztahují k problematice morálního vlastnictví. Všechny výše uvedené oblasti vyţadují revizi současné kazašské legislativy jako je zákon o autorském a souvisejím právu či zákon o právní ochraně počítačových programů a databází a copyleft k uznání a účetní specifikaci zavedených vztahů v oblasti internetu. Přijetí znaku © (copyright) současně s prohloubením vyuţívání elektronického podpisu je způsob, který by reálně mohl podpořit ochranu kazašských autorů. Zmíněné problémy nemají jen obecný charakter. Internet dal vzniknout mnoha specifickým praktickým problémům spojeným s autorským právem a jeho ochranou. Jak jsem jiţ zmínil, ochrana autorských práv v internetovém prostoru se prakticky neliší od ochrany tradičních děl, je ovšem rozšířena o několik specifik. Jedním z těchto úkazů je, ţe originální díla se v internetu ukládají na tzv. host serveru (host server – uzlový server providera sítě internet, v určené doméně, podle kterého se 31

NAUMOV, V. Problémy uplatňování autorských práv v intrnetovém prostoru.Mir Media XXI. Nacionalnyj institut pressy: 1999, č.1. (online). Cit.(30.3.2014). Dostupné z : http://www.vic.spb.ru/law/law.htm

33

rozmisťují jednotlivé soubory elektronických dokumentů) v podobě souborů na webové stránky, které se díky výpočetním procesům zobrazují na obrazovce uţivatele v podobě textu,audio, nebo videozáznamu. Webová stránka je shluk elektronických dokumentů, které jsou v souborovém provedení ukotveny v systému, jsou rozmístěny v doméně host serveru podle jednotlivých adres a jejich prostřednictvím se uţivatel můţe díky svému intranetovému prohlíţeči dostat k hledané informaci, kterou si zobrazí na displayi vlastního zařízení. Soubory, které si uţivatel následně prohlíţí jsou finální verzí originálních děl autorů, ke kterým má přístup kaţdý svobodný uţivatel internetu. Přitom se na displeji uţivatele odehrává proces kopírování elektronického dokumentu webové stránky z internetu do paměti počítače (jiného média). Je pravidlem, ţe webová stránka je komplexním souborem obsahující

samostatné

umělecké,hudební

nebo

literární

objekty

autorského

práva

(grafika,fotografie, videa, klipy), které spadají pod ochranu jak v celku, tak jako jednotlivé části. Prakticky všechny objekty, na které se vztahuje autorské právo - knihy, časopisy, články, hudební díla,fotografie, video, a kinoprodukce – lze transformovat do elektronických dokumentů v podobě programových souborů, které jsou následně umístěny (uploadovány) na internetové stránky s daným zaměřením. Je třeba zmínit, ţe právní postup a dokumentace elektronických souborů zatím v kazašské legislativě chybí. I kdyţ tato problematika není hlavním pilířem autorského práva, jedním z důleţitých bodů je nedostatek právních procesů, které by respektovaly všechny státní sloţky, a které by zabezpečovaly moţnost fixace k host serveru a zpracovávaly akt rozmístění elektronických dokumentů s autorským materiálem, datum jejich umístění a jiné vlastnosti určující celistvost podobných materiálů. Dále by měly zajišťovat autenticitu dat a ochraňovat je od zatím nepostiţitelného zanášení změn do originálu (čili znehodnocování), coţ by opatřovaly tzv. procesy autentizace dokumentu (prověrka sloţek, celistvosti, délky a elektronického podpisu) a identifikace (určení adresové informace, informace o zdroji ,o autorovi dokumentu a data o odeslání). Tato opatření by by vyřešila stávající problém zabezpečení důvěryhodnosti a důkazů autorských práv v internetovém prostoru. Dnes nejaktuálnějším problémem je zajištění relevantních důkazů pro soudní proces prokazování narušení autorských práv v síti internet. Odborník V. Naumov uvádí, ţe ke zlepšení této oblasti ochrany autorských práv by mohlo přispět zaloţení webového depozitáře

34

na základě kontrolních kopií elektronických dokumentů webové stránky uloţených na laserových CD nosičích.32 Podle mého názoru, by tento postup mohl pomoci k vyřešení problému, ale k jeho zavedení je ještě nutné vytvořit fungující byrokratickou strukturu, která nebude závislá na automatizaci procesu a. V návaznosti na to se objevuje nutnost zaloţení skladů k uchovávání archiválií depozitáře, coţ příliš neodpovídá dnešním potřebám a zvykům informačních systémů a celkově ani základnímu cíli internetu - pracovat bez prostředníků. Dále si myslím, ţe volné prostředky by se spíše měly investovat do perspektivnějších oblastí ,jelikoţ výše uvedený problém lze řešit i technologickou cestou na bázi internetové sítě zautomatizováním jednotlivých procesů ochrany originálních dokumentů a zabezpečování důkazů. Ve výpočetním a technickém oboru znamená vytvoření tohoto systému pouţití elektronického podpisu, který ztvrzuje autentičnost a identifikaci předkládaného elektronického dokumentu. K postupnému legislativnímu opatření této problematiky je nutné přijmout v Kazachstánu nový zákon o elektronickém podpisu a o elektronickém dokumentu, který bude odpovídat nastaveným parametrům pro ratifikaci elektronické dokumentace s vyuţitím elektronického podepisování a vytvoření aplikace k jeho realizaci. Autor nebo vykonavatel jsou nuceni přijímat řadu ochranných opatření na ochranu svého díla. Vykonavatel můţe k tomuto procesu pouţít znak ochrany autorského práva (copyright) , který je sloţen ze tří informačních bodů - znaku ©,název vykonavate a rok prvního vydání. Tento znak však nese čistě deklarativní funkci. Všimněme si, ţe moderní informační technologie pouţívané na internetu dnes umoţňují pouţití autorských znaků v různých funkcích. Jedná se především o implementaci schopnosti ukládat na dílo skutečnou ochrannou a informační značku na základě právních postupů pro dokumentaci v elektronické podobě s vyuţitím technologie digitálního podpisu, který zajišťuje platnosti elektronických dokumentů.

33

To zajišťuje vysokou autentizaci nebo identifikaci daného dokumentu.

Ochranná značka však dnes nestačí. Podle mého názoru by značka copyright měla být vizuálním znakem, který zaznamenává i jméno autora a první publikaci díla (např.: ©, Ivanov, 2000). Obsah by měl odráţet počet povinných informací a podrobností o právních úkonech, učiněných autorem.

32

NAUMOV, V. Problémy uplatňování autorských práv v intrnetovém prostoru.Mir Media XXI. Nacionalnyj institut pressy: 1999, č.1. (online). Cit.(30.3.2014). Dostupné z : http://www.vic.spb.ru/law/law.htm 33 “O informacích, informatizaci a ochraně informací”. Zákon RF.- platný od 20.2.1995. Čl. 5. Legislativní sbor RF: 1995, č.8, čl. 1187.

35

Těmito údaji mám na mysli především: 1. Celé jméno autora (případně) jméno nebo název vykonavatele 2. Typ díla (objekt autorského práva) 3. Název díla 4. Stát 5. Datum vytvoření a publikace díla 6. Zdroj publikace 7. Elektronická adresa, e-mail autora nebo vykonavatele 8. Abstrakt díla 9. Poţadavky autora, vykonavatele 10. Datum umístění díla v síti internet 11. IP adresa, doména host-serveru internetu, na kterou bylo dílo nahráno 12. Číslo počítače,ze kterého byla spuštěna procedura označení copyrightu a elektronický podpis 13. Veřejný klíč autora (veřejný klíč -. otevření posloupnosti znaků, určených k ověření digitálních podpisů) 14. Záznam digitálního podpisu (jméno vlastníka soukromého klíče, který vytváří digitální kombinace známé pouze oprávněné osobě) datum podpisu dokumentu, název a číslo verze softwaru aplikovat právní postupy k podpisu dokumentu digitální podpis" Právní postupy autora by měly být následující: autor nebo vykonavatel sám spouští proces značení díla copyrightem, vyplňuje formu copyrightu, podepisuje ustanovovací listinu copyrightu, podepisuje elektronický dokument elektronickým podpisem a je vhodné aby téţ odeslal elektronické dokumenty stvrzující originalitu díla na tzv. nost-server v síti internet. Je vhodné aby programové zabezpečení procedury podepisování dokumentu elektronickým podpisem bylo součástí podepisování copyrightu, a aby byla moţnost tyto dokumenty se zápisem kontrolní kopie originálního dokumentu z počítače autora zveřejnit na autorské webové stránce přímo autorem nebo vykonavatelem. V tomto případě je nutné aby byly uvedeny údaje 1-5 a 12-14. Data 10-14 by se měla vyplnit programem automaticky bez účasti podepisující osoby. Takový autorský dokument je moţné mnohokrát zkopírovat, přičemţ kaţdá kopie nabývá na právní síle a je relevantní při případném soudním procesu. Jestliţe je však do kopie doplněna jakákoliv drobná změna (stačí mezerník) tento dokument okamţitě ztrácí na důleţitosti. Akt pouţití elektronického podpisu

36

umoţňuje stvrdit obsah dokumentu a jeho náleţitosti podpisem a povýšit ho na úroveň klasického tištěného dokumentu. Jakýkoliv uţivatel internetu, který vstoupí na autorskou stránku a zaměří kurzor své myši na znak copyrightu okamţitě získá celkovou informaci copyrightu a úroveň zabezpečení internetové stránky.Tato procedura na jednu stranu zajišťuje vysoké zabezpečení originálních dokumentů, zároveň pak rozmisťování tohoto dokumentu bude plně v souladu se zákonem o autorských a souvisejících právech republiky Kazachstánu. Takto formovaný originální dokument bude mít vysokou úroveň důvěryhodnosti a bude se dát pouţít v případě soudního řízení jako důkazní materiál. Např. notářské ověření, nutné ke kaţdému soudnímu procesu - notář úřední cestou ověří originální díla, a ubezpečí soud důkazy písemnými kopiemi elektronických dokumentů v souladu s pravidly vrchního soudu republiky Kazachstánu. Jak vidíme, otázek spojených s vyuţíváním internetu je spousta. Vyčíslit je a zároveň zavést všechna opatření najednou však není moţné. Ve své právi jsem se proto snaţil navrhnout co nejlepší řešení k této problematice tak, aby odpovídalo jak ochraně práv autorů, tak nijak neomezovalo svobodný přístup k informacím pro uţivatele internetu. Analýza pojmu IT přestupek nebo chcete-li cyberpřestupek se provádí jiţ více neţ 30 let. Poprvé byl podobný termín pouţit v jednom z dokumentů Standfordského výzkumného institutu a poté se v lehce pozměněné formě objevoval v dokumentech od 1979 aţ do konce 80 let. Klasifikace problému se vyuţívala především v odborných publikacích zabývajících se IT technikou . Předmětem či nástrojem nezákonného jednání se stal počítač .V zákonech přijatých Radou Evropské unie jsou představeny různé příklady, jak můţe vypadat nezákonné chování k jehoţ provedení je vyuţita výpočetní technika (jako např. padělání, pirátství, plagiátorství a pod.). Objekty autorského práva v grafické podobě, které se nejčastněji objevují na internetu jsou např: obrázek,skica,obraz, plán, náčrt,videoklip či fotografie. V souladu s Občanským zákoníkem republiky Kazachstánu se na výše zmíněná grafická díla vztahuje autorská ochrana. Objekt je výsledkem činnosti autora a je majetkem osoby,které jsou svěřena autorská práva. Velmi váţným problémem, se kterým se legislativa dnes zabývá, je publikování vlastních fotografií nebo grafických děl na webových stránkách. Podle Občanského zákoníku je upload fotografie na webovou stránku povaţován za veřejnou publikaci autorského díla, tudíţ veřejné zpřístupnění materiálu se souhlasem autora.

37

Občanský zákoník na fotografii nahlíţí jako na exemplář díla v numerické, optické či jiné formě, kterou prohlíţeč umoţňuje zobrazovat. Subjekt autorského práva má však podle článku OZ právo uplatňovat nárok na objekt svého autorského počínání. Pouţití fotografie na webové stránce V případě, ţe je na obrázku zachycen objekt, který se vztahuje k autorství, je uţivatel povinný o tomto spravit. Dále je také povinný uzavřít smlouvu s osobou, která disponuje vlastnickými právy na tento objekt. Velmi často se také setkáváme s případy, kdy je na fotografii zobrazen objekt, na který se přímo vztahují autorská práva např.: sochy, obrazy, malby, design,móda, architektura. V takovém případě je pořizovatel fotografie před jejím uveřejněním povinnen podle Zákona o autorských a souvisejících právech písemně o svém úmyslu spravit autora nebo vlastníka autorských práv. Uţivatel je ve finále povinný uzavřít smlouvu o uţívání jak s autorem fotografie, tak s autorem zachyceného díla.

4.2. Mezinárodní úmluvy Charakteristickým rysem mezinárodních právních aktů v oblasti duševního práva je fakt, ţe smlouvy nepřímo vytvářejí normy, které regulují právní vztahy k dílu mezi autory a třetími osobami. Jsou to také domluvy mezi státy o tom, ţe kaţdá země zabezpečuje na svém teritoriu míru ochrany děl, která byla importována z jiného státu. V souladu s ústavou republiky Kazachstánu jsou mezinárodní smlouvy součástí domácího právního systému a tím pádem jsou i přímo vynutitelné. Autorské a duševní právo se v kaţdém státě reguluje normami na úrovni státního zákonodatelství v rámci národní legislativy. Funkcí regulace duševního práva v rámci občanského zákoníku je fakt, ţe se nevyuţívá zahraničního práva při uzavírání mezinárodních smluv, při nákupu či prodeji či publikaci děl. Především je zmíněna národní pozice, kdy je stát povinen nahlíţet na cizince jako na vlastního občana se stejnými právy. Mezinárodní právní akty hrají váţnou roli v rozvoji domácího autorského práva vzhledem k faktu, ţe domácí legislativa musí kooperovat s legislativou mezinárodních úmluv. Tyto právní přepisy by si navzájem neměly odporovat a neměly by narušovat základní legislativní principy v dané oblasti. Základním problémem internacionálních dohod je , ţe přijetí mezinárodní úmluvy je dlouhodobá procedura, delší neţ přijetí domácího zákona. Proces přijímání mezinárodních

38

úmluv také není tak transparentní jako legislativní činnost v jednotlivých národních procesech . Kvůli těmto faktorům je zavádění těchto typů norem problematické.Kromě výše zmíněného však určují mezinárodní smlouvy řadu obecných rámců, které tvoří prostor pro naplnění domácí legislativou. V různých zemích se proto praxe a realizace mezinárodních norem provádí odlišně. Postupy jednotlivých aktérů pak mohou být nepředvídatelné. Bernská úmluva Historicky byla Bernská úmluva určena pro ochranu literárních a uměleckých děl od roku 1886 (následně byla několikrát pozměněna ) a některé vybrané průmyslové činnosti. Ústava republiky Kazachstánu hovoří o tom, ţe mezinárodní smlouvy jsou součástí právního systému republiky, přičemţ jsou nadřazené domácí legislativě. Tímto tématem se zabývá řada odborných publikací, to ale není pro mojí práci příliš podstatné. Bernská úmluva například umoţňuje vyuţití vlastních pravidel proti zahraničním vlastníkům. Průmyslové vlastnictví, které zahrnuje patenty, ochranné známky atd. Bernská úmluva je zaloţena především na pojmu “kopírování díla” . Dalším bodem je také šíření do veřejnosti. Základním smyslem úmluvy je, ţe kaţdý stát , jenţ se ke smlouvě připojí podpisem, se zavazuje k ochraně zahraničních autorů ve stejné míře jako autorů domácích a v míře, kterou sama určuje. Smlouva se nezaměřuje na formování vnitřních státních norem ošetřujícíh oblast autorského práva. V úmluvě jsou zmíněna následující práva - osobní právo a výluční právo, které se vztahuje k dílu. V Bernské úmluvě se “jakékoliv zvukové, či obrazové dílo povaţuje za objekt, na který se vztahuje úmluva” (odst. 9). Hovoříme-li o moderním “provedení” míníme kopírování díla čili vytváření dalších exemplářů. Kromě kopírování se úmluva věnuje také “uveřejňování vlastního díla nebo veřejného představení široké veřejnosti”. Autoři literárních a uměleckých děl, jsou chráněni původní úmluvou , disponují výhradním právem na distribuci, zveřejňování v libovolné formě a poskytování díla široké veřejnosti. Autor a jeho dílo je chráněno za autorova ţivota a následně 50 let po jeho smrti. Je nutné podotknout , ţe Bernská úmluva vznikala v době vertikálního šíření informací, kdy šiřitelů nebylo takové mnoţství jako v moderní době. Dílo tehdy bylo viditelné nebo slyšitelné pouze ţivě a v jednom provedení . I přesto se v úmluvě upomíná, ţe dílo můţe být “poskytnuto širší veřejnosti”, coţ dnes můţeme aplikovat na fungování sítě internet. Toto opatření ale není dostatečně propracováno k ochraně v detailnějších odvětvích jako jsou moderní soubory torrentů a cloud computingu.

39

Koncepce zahrnutá v úmluvě je poloţena na principu absolutní ochrany jakéhokoliv autorského díla. Dnes v době strmého růstu objemu dat a autorských děl je však plnění tohoto principu

značně

komplikované

(ne-li

neproveditelné).

Mimo

to,

velká

část

veřejnosti povaţuje svobodný přístup k informacím a souborům za lepší systém, neţ kostnatý a omezující systém striktního dodrţování autorské ochrany v rámci myšlenky Bernské úmluvy. S tímto názorem můţeme, ale nemusíme souhlasit, kaţdopádně je vhodné, abych ho v práci zmínil. V současném světě jiţ strohé principy Bernské konvence neplatí. Pod zveřejněním díla se dnes míní zveřejnění díla se souhlasem autora v libovolné formě,libovolném počtu exemplářů , v libovolném provedení, které přímo úměrně odpovídá velikosti poptávky po díle nebo velikosti publika. Zveřejněním díla se tedy míní i uvedení dramatického, architektonického, hudebního, kinematografického díla či jiného uměleckého, kulturního nebo literárního autorského počinu. Dnes díky internetu existuje jediné pole s informacemi veřejně přístupné široké veřejnosti.

Universal Copyright Convention Universal Copyright Convention (dále UCC) byla přijata 6.9.1952 v Ţenevě. Tato konvence vzájemně zavazuje jednotlivé státy k přijetí norem, nutných k zabezpečení efektivní ochrany práv autorů a všech ostatních uţivatelů autorských práv na literární, vědecká a umělecká díla. Tato smlouva se nevztahovala pouze na cizince, ale na všechny autory a její principy jsou v podstatě stejné jako ve výše zmíněné Bernské úmluvě. Úmluva překonává rozdíly mezi jednotlivými národními státy rozdílně definujícími ochranu práv autorů a zavádí ochrannou značku ©. Římská “ Mezinárodní konvence o ochraně práv umělců, tvůrců zvukových záznamů a rozhlasových organizací” v roce 1961 ustanovila obecnou bázi pojetí souvisejícího práva na zvukové záznamy, díla a pod. Všechna tyto pojetí se vztahují především k “předvýpočetnímu” období. Ţenevská konvence “o ochraně zájmů producentů od nezákonného produkování zvukových záznamů” z roku 1971 obsahuje regulátory souvisejících práv zaloţených na stejném principu jako Bernská konvence ( čili povinnosti a vztahy k cizincům). Pod pojmem kopie míní nosič,který obsahuje zvuky pořízené přímo či nepřímo ze zvukového záznamu, a

40

který ztělesňuje podstatnou část díla nebo celé dílo. Z dnešního pohledu, je ošetření materiální formy kopie jiţ zastaralý, a v praxi zřídkakdy vyuţitelný. WIPO Copyright Treaty Proces administratizace mezinárodních dohod v oblasti autorského práva byl původně od roku 1967 ošetřován činností Světové organizace duševního vlastnictví. V celkem nedávné době (1996) byla v rámci WIPO (World Intellectual Property Organization Copyright Treaty) přijata konvence o zvukových záznamech a fonografiích Světové organizace duševního vlastnictví . Konvence upravovala jednotlivé přístupy k dílům vzhledem k rozvoji nových moderních technologií a internetu a rozšířila základy Bernské konvence. Do programu byla zahrnuta ochrana softwaru (jako literárních děl bez autora) jako výsledky intelektuální činnosti. V WIPO je rozšířeno pochopení termínu - zpřístupnění široké veřejnosti , vzhledem k faktu, ţe díky internetu dnes mohou díla sledovat jednotlivci nezávislí na geografické poloze, či časovém úseku. Všimněme si, ţe tato definice nezahrnuje kopírování v domácích nebo regionálních sítích, v sociálních sítích (uzavřených skupinách- jen pro přátelé) a pod. Díky tomu se část současných moţností legislativě vyhne. Pojem dostupnost přístup, uváděné v mezinárodních dokumentech je velmi slabě rozvinut. Jako základ slouţí pojem exemplář. Smlouvy s WIPO mimo jiné ošetřují moţnost “hackování” internetových souborů díky čemuţ stoupá míra ochrany intelektuální činnosti v internetovém prostoru. Úmluva o zaloţení Světové organizace duševního vlastnictví poskytla prostředky proti obcházení účinných technologických prostředků, které pouţívají autoři v souvislosti s výkonem svých práv podle smlouvy nebo podle Bernské úmluvy, která omezují úkony ve vztahu k dílům dotyčnými autory nebo zákonem neposkytnuté k vyuţití. Také zavádí ochranu "informací o řízení práv”(DRM). WTO - World Trade Organization V souvislosti s vyjádřeným záměrem Ruska o vstup do Světové obchodní organizace ( WTO bych měl také poznamenat, ţe WTO vyvíjí spolu s WIPO stávající mechanismy týkající se autorského práva a práv s ním souvisejících . Během Uruguayského kola Všeobecné dohody o clech a obchodu ( GATT , WTO je nástupcem GATT ) v roce 1994 byla uzavřena Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) 77 . Dohoda stanoví minimální standardy pro ochranu práv 41

duševního vlastnictví , které se významně liší od původních a doplňuje procesní občanské , správní a trestní opatření k ochraně . Státy by podle smlouvy měly stanovovat trestní sankce za úmyslné porušení autorských práv " v komerčním měřítku . " WTO se rovněţ vyznačuje tím, ţe nedodrţení smlouvy můţe vést k sankcím na úrovni jednotlivých zemí Současné projekty mezinárodních smluv V poslední době je internetová společnost znepokojena špatnou ochrannou situací, která panuje na světovém internetovém poli. V rámci řešení tohoto problému byla zaloţena společnost

ACTA

Anti-Counterfeiting

Trade

Agreement

(obchodní

dohoda

proti

padělatelství) coţ je zvláštní mezinárodní smlouva, jejímţ cílem je zajištění mezinárodního systému pro duševní vlastnictví. ACTA má vytvořit nový internacionální rámec, ke kterému se přidávají jednotlivé země. Dále by zřídila vlastní orgány nezávislé na jiţ existujících institucích jako je WTO nebo WIPO. ACTA je mezinárodní dohoda o boji proti porušování autorských práv. Navrhovaná dohoda umoţňuje celníkům kontrolovat notebooky , MP3 přehrávače a mobilní telefony v souvislosti s ukládáním souborů spojených s porušením autorského práva . Rovněţ má v úmyslu zavést nové poţadavky na poskytovatele internetových sluţeb , které zahrnují částečné zpřístupnění informací týkajících se aktivit uţivatelů a pouţívání nástrojů zabezpečení sítě . Dokument velmi omezuje práva občanů v oblasti duševního vlastnictví a vlastníky práv opravňují k novým velmi radikálním právním úkonům, které přímo protiřečí ostatním mezinárodním dohodám. Zejména v případě DRM má ochrana zajistit , ţe se má jednat o trestný čin i tehdy, nedošlo li k poškození drţitelů autorských práv. Poskytovatelé internetových sluţeb se vyzývají ,k tomu, aby dodrţovali přísný právní rámec : trestní odpovědnosti totiţ mohou být zbaveni pouze tehdy, je-li dopaden pachatel. Kaţdá členská země musí zajistit administrativní a soudní proceduru, která vlastníkům práv umoţní po zjištění trestného činu operativně získat informaci od providera internetových stránek. Je také v plánu omezit tzv. " paralelní dovozy " chráněných děl z různých zemí . Proto , je-li stejný výrobek ( např.film nebo kniha ) prodáván v různých zemích, v různých cenách , obyvatelé těchto zemí budou moci koupit kopii díla nově za fixní ceny.

42

Právo Evropské unie Právo Evropské unie logicky zastává velmi významnou roli v legislativě jednotlivých členských států a států, které se připojily k mezinárodním konvencím. V legislativě Evropské unie existuje několik direktiv, které regulují různé aspekty intelektuální činnosti. Společným cílem je nepřímá regulace a harmonizace práva členských států, jinak řečeno ustanovování obecných pravidel, která jednotlivé státy zahrnou do vlastní legislativy. Direktiva o ochraně počítačových programů z roku 1991 poukazuje na fakt, ţe software je chráněn stejným způsobem jako literární díla. Autorem programu můţe být jak fyzická osoba, skupina fyzických osob či právnická osoba v případě, ţe se jedná o členský stát, který tuto variantu povoluje. Pod pojmem program se míní i programy, které jsou přimo spojeny s počítačovým vybavením. Vytvoření počítačového programu na zakázku je operace, jejíţ uskutečněním všechna ekonomická práva přechází na zadavatele zakázky, jestliţe smlouvou není určeno jinak. Volný přístup k programům v rámci jejich testování se připouští po omezenou časovou lhůtu. Konvence z roku 1992 ( včetně výlučného práva autora) zakazuje půjčování nebo zprostředkování neomezeného přístupu k exemplářům umělecké tvorby a zakazuje jejich fixaci. Výjimky jsou umoţňovány pouze vrámci výzkumného, vědeckého nebo vzdělávacího programu. V roce 1993 byly vydány dvě direktivy . První z nich se zabývá zprostředkováním kabelového signálu přes satelit. Druhá stanovuje 70ti letou lhůtu na ochranu uměleckého díla a 50ti letou lhůtu pro objekty souvisejícího práva.

Direktiva z roku 1996 o ochraně dat ukazuje , ţe data se vztahují i k umělecké

vzhledem k tomu, ţe získávání elementů a systematizace k jejímu vytvoření činnosti vyţadují intelektuální činnost. Základním dokumentem zabývajícím se touto problematikou je však direktiva EU 2001/29/EU “ o harmonizaci jednotlivých aspektů autorského práva a souvisejících práv v IT společnosti”.Direktiva byla přijata pro realizaci smlouvy s Světovou organizací duševního vlastnictví v oblast autorského práva. V direktivě je uvedeno, ţe musí být dosaţeno spravedlivé rovnováhy zájmů mezi různými kategoriemi vlastníků práv a uţivatelů. V souladu s direktivou musí členské státy poskytnout svým autorům a uţivatelům autorských práv výhradní právo na zveřejňování trvalého ři časově omezeného díla. V rámci společných norem ještě členové EU přijali následující direktivy Direktiva EU 91/250/EEU platná od 14.května 1991 o právní ochraně programů výpočetní techniky 43

Direktiva EU 92/100/EEU z 19.listopadu 1992 o právu na půjčování a právu na poskytování neomezeného přístupu k vyuţívání a některých právech, souvisejících s autorským právem v oblasti intelektuální činnosti Direktiva EU 93/83/EEU z 27.září 1993 o odhlasování některých norem autorského práva a práv, souvisejících s autorským právem vztahující se k vysílání přes kabel pomocí satelitního signálu Direktiva EU 93/98/EEU z 29.října 1993 o sjednocení lhůty působení ochrany autorského práva a některých souvisejících práv Direktiva EU 96/9/EU z 11.března 1996 o právní ochraně bez dat Direktiva EU 2001/29/EU z 22.května 2001 o sjednocení některých aspektů autorského práva a souvisejících práv v IT společnosti Direktiva EU 2001%84/EU z 27.září 2001 o právu přeprodeje a zájmech autora originálu na zpracování umění Direktiva EU 2004/48/EU o ochraně práv na objekty intelektuální činnosti Výjimkami a hranicemi určenými direktivou (čl.5) jsou např.: dočasné kopírování v rámci technických úprav nebo tzv. fair use. Státy mohou schválit speciální výjimky v následujících případech : 1. mnoţení na papír nebo podobné medium( kromě hudby) s podmínkou, ţe autor obdrţí autorský honorář 2. soukromé provedení díla jednotlivcem , které není přímo ani nepřímo spojeno s komerční činnosti (v tomto případě bez nároku autora na honorář) 3. rozmnoţování v knihovnách jestliţe činnost přímo ani nepřímo nesouvisí s komerční činností 4. archivy vysílacích organizací, reprodukce neziskových organizací (nemocnice, vězení, dětské domovy) - v případě jednorázového autorského honoráře Dále se uvádí 16 výjimek a omezení, která mohou být přijata členskými státy EU s ohledem na různé legislativy. V souvislosti s informačními zprostředkovateli, směrnice stanoví, ţe mohou být pouţity bezohlednými lidmi a při porušování lidských práv, a ţe mediátoři mají nejlepší příleţitost, aby se zabránilo takovému porušování. Pokud jde o překonání technických opatření, právní opatření spojená s protiprávní činností pachatele - osoba si musí být vědoma svého jednání nebo by měla mít dostatečné 44

důvody aby s podnikla kroky k řešení ochrany. Směrnice rovněţ opakuje jiţ diskutovaná ustanovení zakazující odstranění nebo změny informace o správě autorských práv či distribučních zařízení . Debaty o intelektuální činnosti v Evropě neutichají. Zajímavá je otázka vlivu autorského práva na šíření vědy a odborných publikací. Evropská komise také u Evropského soudu ţalovala několik členských států, které nerealizovaly direktivu č.100. Dále také v roce 2008 navrhla prodlouţit lhůtu trvání autorského práva na 95 let od první publikace. Europarlament však tuto hranici sníţil na pouhých 70 let. Producenti z vydavatelských společností přišli se zvláštním argumentem , kdy tvrdili, ţe rozdíl mezi uţíváním kopií alb s vypršelou lhůtou a bez se u spotřebitelů výrazně neliší.

45

ZÁVĚR Ve své práci jsem zkoumal základní normy autorského práva v Kazachstánu a došel jsem k závěru, ţe: 1.)

Autorské právo je část

občanského práva, která reguluje vztahy vznikající v

souvislosti s produkcí vědy, literatury, umění a pod. vyjádřené v libovolné formě (ústní, písemné aj.), umoţňující představit výsledek tvůrčí činnosti autora nezávisle na kvalitě, provedení , či jiných okolnostech spojených s dílem. 2.) Objekty autorského práva jsou naučné, literární a umělecká díla, která jsou výsledkem originální činnosti autora, nezávislé na jejich kvalitě či provedení . Autorské právo se dále vztahuje jak na zveřejněná, tak na soukromá díla, existující v libovolném provedení. 3.) Subjekty autorského práva jsou autoři vědy,literatury, umění, spoluautoři sborníků vydavatelé encyklopedií, výtvarníci, cizinci, dědici a organizace kolektivně ošetřující práva různých autorů. Dále jsem se dozvěděl, ţe morální autorská práva jsou práva autora na autorství,na jméno , na ochranu dobré pověsti, právo na zveřejnění díla a právo na odstoupení od smlouvy. Majetkovými právy autora jsou pak právo na pouţití díla, v souladu s čl. 16 zákona o autorském právu (čl. 978 občanského zákoníku) a práva na vydávání souhlasu a nesouhlasu s pouţitím díla. 4.) Autorská smlouva je občansko-právní pakt pro přepuštění práv autora třetí osobě na základě dohody mezi autorem a uţivatelem práv, která musí být v písemné podobě podepsána oběma stranami. V autorské smlouvě je zahrnut tzv. honorář, který je výsledkem dohody stran o odměňování autora za pouţívání výsledku jeho činnosti v pravidelných intervalech. 5.) Ochrana autorských práv se provádí na půdě soudu, při soudním řízení, kdy autor vyčísluje škodu způsobenou plagiátorem, či padělatelem, která mu musí být na základě soudního rozhodnutí vyplacena. 6.) Internet je síť, ve které se pohybuje obrovské mnoţství originálních děl, a v dnešní době není kazašská legislativ v této oblasti plně aktivní. Díky přijetí zákona o elektronickém podpisu a o ochraně počítačových programů a databází se tento problém můţe zlepšit ovšem pouze v dlouhodobém časovém horizontu. Ani státy jako USA, které disponují nejzabezpečenější internetovou sítí, nejsou schopny zabránit více jak 40 % kopírování a stahování dat. Ve čtvrté kapitole jsem pojednal o několika typech mezinárodních smluv jako je Bernská úmluva, Ţenevská konvence a podobně.

46

V poslední době se mezi světovými zeměmi svou ochrannou politikou vyjímá Francie, která přijímá stále přísnější opatření k ochraně autorů. V roce 2009 byl představen nový europrojekt, který rozpracovával ochranu kreativního konceptu v internetovém prostoru pomocí odpojování síťového připojení jako trest za porušení podmínek. O tomto postupu se vedly vášnivé debaty, ale na konci roku 2010 byl přijat. Obecně se o zákoně mluví jako o HADOPI podle názvu orgánu, který ho ošetřuje. Systém funguje následovně : vlastníci práv kaţdý den předávají providerům soubory IP adres, jejichţ uţivatelé narušili podmínky. Do osmi dní maji provideři za úkol identifikovat adresu klienta a odeslat mu upozornění. Po třech odeslaných upozorněních se věc předává soudu , který v souvislosti s přestupky uţivatele zruší přístup narušitele k internetovému připojení. Musím zmínit, ţe zpřísnění podmínek pro vyuţívání internetu vyvolalo v obyvatelech Francie silnou nevoli. V odpovědi na dotazník studie “ O Přístupu k informacím" se 102 francouzských uţivatelů internetu vyjádřilo, ţe souhlasí s tvrzením, ţe stahování nelegálního obsahu na internetu, je nemorální, ale nesouhlasilo s tím, aby stát zasahoval do jejich soukromí odpojováním ze sítě.

47

Seznam pouţité literatury Monografie : ABDREEVA, N. Sostavnye i proizvodnye proizvedeniya kak objekt avtorskogo prava. Šesté vydání. 2005. Agentura Femida. BARICHIN, A.B. Bolšoj juridičeskij enciklopedičeskij slovar. Moskva : 2003. BEISEMBIN, K.E. Zaščita avtorskih prav : prošloe kak nastojašee. In. Zaščita graţdanskich prav: Materialy konferencii. Almaty : 2005. ČERNYŠEVA, S.A. Avtorskoe pravo Rossii. Sovremennye problemi teorii i praktiki. Disertační práce. Moskva :1997. ERDELEVSKIJ, A.M. Esli narušeny avtorskie prava. Patenty a licence.První vydání. Moskva : 2005. ISCHANOV, U.K. Pravo avtorov proizvedenii izobrazitelnogo iskusstva. Moskva : 1966. GAVRILOV, E.P. Avtorskoe pravo. Izdatelskie dogovory. Avtorskij gonorar. Moskva : 1998. GAEVA, N.S. Soavtory kak subjekty avtorskogo prava. In. Zaščita graţdanskih prav : materialy konferencii. Almaty : 2005. GORDON, M.B. Sovietskoe avtorskoe pravo. Moskva : 1955. KAUDYROV, T.E. Pravo intelektualnoj sobsttvennosti po zakonodatelstvu RK. In.Aktualnie voprosy komerčeskogo zakonodatelstva v RK i praktika ego primenenia. Almaty : 1996. NIKITINA, M.I. Avtorskoe pravo na proizvedenia nauki, literaturi i iskusstva. Kazaň : 1972. SERGEEV, A.P. Pravo intelektualnoj sobstvennosti v RF. Učebnice . Druhé vydání. Moskva : Prospekt, 2003. Graždanskoe pravo. Učebnice. red. Sulejmenova, M.K., Basina, Y.G. Almaty : 2004. Graždanskoe pravo . Skripta. red. Sergeev, A.P., Tolstoj, Y.K. Moskva : 1998. Listina základních práv a svobod. Čl. 19 . New York -10.duben 1948/ Ruskaja gazeta. -1995, 5.dubna Kolektivní publikace ASFANDIAROV, B.M. , KAZANCEV, V.I. Pravo intelektualnoj soobstvennosti. Učebněmetodologická příručka. Moskva : 2003. BELOV, V.V. a kolektiv. Intelektualnaja soobstvennost. Zakonodatelstvo i praktika primenenia. Učebnice. Moskva: 2003. Odborná periodika

48

ISCHANOV, E.U. Pravo avtora na oboznačenie imeni. Pravo i gosudarstvo. 2000 : č.12.,s.36-37. GAVRILOV, S.E. Zaščita avtorskih prav : neobhodim edinyj podchod. Rosijskaja yusticia RF :, 1994.č.10, s.34-35. ČERČYAUKIN, V.V., RACHMATULLINA, R.Š. Zaščita avtorskih prav. Intelektualnaja soobstvennost. Moskva : 2005, s. 144-145. NUSUPOVA, G. Graždansko-pravovoe regulirovanie nekotorich sposobov zaščity avtorskih prav. Femida : 2006, č.2., s.23-25. ZINČENKO, V. Ličnye neimušestvennie avtorskie prava. Právnické centrum Femida. 2001: č.9.,s.27-31. Zákony a legislativní předpisy Graždanskij kodeks Respuliky Kazachstan, zákl. část (Občasnký zákoník RK) platný od 1.července 1999. Zákon Republiky Kazachstánu „ O autorském právu a právech s ním souvisejících“ platný od 10.červma 1996. “O informacích, informatizaci a ochraně informací”. Zákon RK.- platný od 20.2.1995. Čl. 5. Legislativní sbor RK: 1995, č.8, čl. 1187. Internetové zdroje : IVLEV,A.,I. Ochrana autorských práv v internetovém prostoru: vymyšlený problém. (online). Cit. (30.3.2014). Dostupné z : http://www.vic.spb.ru/law/law.htm SERGEEV, A. Autor a člověk : kdo má více práv?. 5.vydání. Mir Internet : 1995. (online). Cit.(30.3.2014). Dostupné z :http://www.iworld.ru/magazine/5_32_1999/point_of_view_1.shtml NAUMOV, V. Problémy uplatňování autorských práv v intrnetovém prostoru.Mir Media XXI. Nacionalnyj institut pressy: 1999, č.1. (online). Cit.(30.3.2014). Dostupné z : http://www.vic.spb.ru/law/law.htm

49