Autorská studie č. 9. (zpracováno jako podklad pro Bílou knihu, Národní program rozvoje vzdělávací soustavy, MŠMT ČR)

Problémy a budoucnost vyšších odborných škol v kontextu terciárního vzdělávání

Autorská studie č. 9

PROBLÉMY A BUDOUCNOST VYŠŠÍCH ODBORNÝCH ŠKOL V KONTEXTU TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (zpracováno jako podklad pro Bílou knihu, Národní program rozvoje vzdělávací soustavy, MŠMT ČR) Michal Karpíšek

1

ÚVOD............................................................................................................................................................. 2 1.1 1.2

2

JAKÉ JSOU CÍLE? ...................................................................................................................................... 2 PŘEDPOKLADY A VÝCHODISKA ................................................................................................................ 2

CÍLOVÝ STAV ............................................................................................................................................. 4 2.1 STRUKTURA ÚROVNÍ VZDĚLÁNÍ ............................................................................................................... 4 2.1.1 Vyšší odborné studium ........................................................................................................................ 4 2.1.2 Bakalářské studium ............................................................................................................................. 4 2.1.3 Pomaturitní studium............................................................................................................................ 5 2.1.4 Formy studia a další vzdělávání.......................................................................................................... 5 2.2 INSTITUCE ................................................................................................................................................ 6 2.2.1 Neuniverzitní vysoké školy - Polytechniky........................................................................................... 6 2.2.2 Vyšší odborné školy............................................................................................................................. 6 2.2.3 Instituce s vyšším odborným studiem .................................................................................................. 6 2.3 CESTY ...................................................................................................................................................... 7

3

SOUČASNÁ SITUACE - PROBLÉMY...................................................................................................... 8 3.1 3.2 3.3

4

POSTAVENÍ STUDIA .................................................................................................................................. 8 SÍŤ ŠKOL, ZÁZEMÍ, KVALITA .................................................................................................................... 8 VAZBA NA CELÉ TERCIÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................................................ 9

MOŽNÉ KROKY ŘEŠENÍ SITUACE ..................................................................................................... 10 4.1 POSTAVENÍ VYŠŠÍHO ODBORNÉHO STUDIA V KONTEXTU CELÉHO TERCIÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ .............. 10 4.1.1 Profilovat studium, zpřehlednit strukturu ......................................................................................... 10 4.1.2 Provázat vyšší odborné a vysokoškolské vzdělávání ......................................................................... 10 4.1.3 Rozšířit nabídku a studijní cesty........................................................................................................ 10 4.2 SÍŤ ŠKOL ................................................................................................................................................ 11 4.2.1 Nové pojetí vyšší odborné školy ........................................................................................................ 11 4.2.2 Slučování do větších celků ................................................................................................................ 11 4.2.3 Rozšířit spektrum poskytovatelů vyššího odborného studia .............................................................. 11 4.2.4 Posílit kapacity bakalářského studia................................................................................................. 12 4.3 PODPŮRNÉ KROKY A MECHANISMY ........................................................................................................ 12 4.3.1 Kvalita – garance, hodnocení, kriteria ............................................................................................. 12 4.3.2 Personální zabezpečení..................................................................................................................... 13 4.3.3 Jiné kroky .......................................................................................................................................... 13

5

SHRNUTÍ .................................................................................................................................................... 14 5.1 HLAVNÍ ZÁVĚRY .................................................................................................................................... 14 5.2 HLAVNÍ OPATŘENÍ ................................................................................................................................. 14 5.2.1 Prováděcí programy.......................................................................................................................... 14 5.2.2 Legislativní oblast ............................................................................................................................. 16

str. 1


1 Úvod Vyšší odborné studium se v současnosti dostalo do jednoho ze zlomových bodů svého vývoje. Po několika letech nekoordinované existence se před tímto typem studia, které vzniklo spíše mimoděk než s jasným koncepčním záměrem, otevírají dvě hlavní možné cesty: – další směřování do sektoru terciárního vzdělávání s různými proudy, postupně stále více provázanými, a to do té míry, že značná část kapacit vyšších odborných škol dosáhne na úroveň bakalářského studia; – postupný návrat k původnímu postavení krátkých kurzů, které poskytnou základní odbornou kvalifikaci absolventům a které budou díky svému profilu a délce studia (dva roky) konkurenceschopné v rámci terciárního vzdělávání. Vzhledem k chaosu v oblasti vyšších odborných škol, k různým trendům v něm a k potřebě vytvořit opravdu diverzifikovaný systém terciárního vzdělávání s různými cíli a přístupy ke studiu je patrně nejlepším řešením do budoucna kombinace obou cest. Ostatně, obě tendence jsou ve vyšším odborném školství patrné od jeho počátku, jenom se nikdy neprojevil dostatek vůle je odlišit a uspořádat.

1.1 Jaké jsou cíle? Před rozhodnutím o další existenci a směřování vyšších odborných škol a jejich studia je však dobré zamyslet se nad několika základními otázkami, od nichž se odvíjí případné další kroky. Bez vyjasnění odpovědí na ně je celkem zbytečné diskutovat nad potřebou úpravy studia v tom či onom zákoně, nad otázkami personálního zabezpečení a kvalifikace pedagogů, nad změnami v síti škola, nad efektivitou celého systému, jeho hodnocením a mnoha dalšími. Hlavní otázkou je, co od vyššího odborného studia vůbec čekáme. Jakou mu dáváme budoucnost? Jaké má mít postavení v celém systému vzdělávání? Považujeme za potřebné, aby existovala nabídka krátkých, profesně zaměřených kurzů, která poskytne absolventům středních škol odbornou kvalifikaci? Mají mít uchazeči o terciární studium možnost si vybrat z různých alternativ podle svých preferencí a schopností? Jak dalece by měly být takové kurzy specializované? Zvládnou všechno „utáhnout“ současné vysoké školy? Jsou vysoké školy těmi místy, kde má - či dokonce měl - probíhat hlavní nárůst počtu studentů? Co čekáme od bakalářského studia – základ pro magisterské studium, aplikačně zaměřené vzdělávání pro uplatnění v praxi nebo oboje? Může tento problém vyřešit spektrum bakalářských programů s různým pojetím a důrazem na různé hodnoty? Je to pro veřejnost srozumitelné? A je pro veřejnost srozumitelné vzájemné postavení a odlišnosti vyššího odborného a bakalářského studia, když jsou stejně dlouhá? Nemá se případná profilace programů podporovat na bázi rozlišení kultur institucí – bakalář z univerzity je trochu jinak připravován než bakalář z neuniverzitní vysoké školy, případně bakalář na vyšší odborné škole? Nebo mají takové rozdíly být mezi jednotlivými školami? Fakultami? Katedrami? A vyzná se v tom potom někdo?

1.2 Předpoklady a východiska Před pokusem odpovědět si se podívejme na základní faktory ovlivňující možnosti dalšího vývoje.

str. 2


•

•

•

•

•

•

•

Potřeba posílení přístupu k terciárnímu vzdělávání jako prvku zvýšení vzdělanosti, úspěšnosti obyvatel země, stejně jako možného posílení konkurenceschopnosti země již byla mnohokrát zdůrazněna. Vazby mezi podílem osob s terciárním vzděláním v populaci a ekonomickou úspěšností země byly mnohokrát prokázány. Předpokládaný vstup do EU nás musí vést k řešením, která nebudou občany ČR znevýhodňovat na evropském pracovním trhu. Jedná se ovšem ale i o krok vstříc přáním jednotlivců. Neustále přetrvává významný, zhruba dvojnásobný převis uchazečů nad kapacitami terciárního vzdělávání. Klesající demografická křivka, především po roce 2005 má s sebou přinést snižující se počet devatenáctiletých potenciálních uchazečů o studium. Avšak ukazuje se, že ani rok 2000 s výrazně sníženým počtem čerstvých maturantů situaci nevyřešil. Podat přihlášku ke studiu na vysoké nebo vyšší odborné škole se „osměluje“ stále větší podíl mladých lidí. Za posledních 10 let vzrostl tento podíl zhruba 2,5krát. Dá se očekávat i růst zájmu o studium u starších věkových skupin. Svoji úlohu může sehrát i přeskupení struktury středoškolského studia. V případě tolik požadovaného posílení všeobecného vzdělání na středoškolské úrovni, např. podporou kapacit čtyřletých gymnázií nebo technických a ekonomických lyceí, může vzrůstat počet osob, které získání odborné kvalifikace ponechají až do terciárního vzdělávání. Je nepochybné, že rozdílnost představ a schopností mezi maturanty bude vyžadovat pestrou nabídku možností terciárního vzdělávání od krátkých profesních kurzů až po klasické vysokoškolské studium. Je proto nutné zvážit, nakolik je záměr zvýšit počet přijímaných do terciárního vzdělávání na polovinu počtu populace devatenáctiletých odpovídající a zda není v některém scénáři dalšího vývoje podhodnocen. Ostatně směřování k vyšší participaci v terciárním vzdělávání je realitou nebo cílem v mnoha jiných zemích. Díky mnoha faktorům (status, konzervativnost vnímání novinek, nedostatečná informovanost, atd.) je stále nevyhovující struktura počtů studentů v různých typech terciárního vzdělávání. Vyšší odborné studium (často i bakalářské) bývá vnímáno jako druhá volba. Přesto se situace postupně mění, v roce 1999 se již polovina z 35 tisíc uchazečů o studium na vyšší odborné škole hlásila výhradně na toto studium. Celý systém terciárního vzdělávání má rezervy v prostupnosti, což vede ke zvýšeným nákladům. Ani výborní absolventi vyššího odborného studia nemají zjednodušenou cestu k dosažení bakalářského, případně magisterského vzdělání. Stejně tak není neúspěšným či nespokojeným studentům vysokých škol zatím nabízena nová šance na vyšším odborném studiu. Oba subsystémy existují v zásadě zcela odděleně, což je dáno i jejich legislativním zakotvením a podpořeno řídící strukturou státní správy. Pro velkou část veřejnosti je struktura terciárního vzdělávání, vytvářená v 90. letech díky novým prvkům ne zcela srozumitelná, což vede k jejímu horšímu přijímání. Často je nepochopitelné, proč vedle sebe existují dvě úrovně (bakalářské a vyšší odborné studium) o shodné délce a studijní zátěži s rozdílnými formálními výstupy, a to z hlediska české společnosti ve velmi významné míře – jeden typ je vysokoškolským studiem, druhý není. Představa, že vysokoškolské studium může mít různé podoby, kvality a cíle a lišit se od tradičních akademických programů je zatím poměrně hůře přijatelná, a to i mezi odbornou a zainteresovanou veřejností. Přitom pouze změna tohoto přístupu spolu s dalšími typy studia může vést k rozšíření nabídky a přístupu. Takový vývoj není v rozporu s evropským, naopak, tak často citovaná Bolognská deklarace má podle svého duchovního otce, Dr. Guy Hauga, vést k pestrosti v rámci sjednocujícího se systému.

str. 3


2 Cílový stav Názorů na cílový stav v několikaletém horizontu může být celé spektrum, ne všichni odpoví na otázky položené výše stejně. Následující představa se ale opírá o mnohé zahraniční vzory a zkušenosti. Může rozšířit přístup do celého systému, vnést do něj novou kvalitu a možná zvýšit konkurenci. To vše jsou nepochybně žádoucí prvky. Cílový stav by měl uspokojovat různé potřeby a požadavky uchazečů o studium, měl nabízet různé cesty studia, měl být poměrně srozumitelný a přehledný, celkově kompatibilní s určitou mírou vzájemné prostupnosti pro korekci nevhodných rozhodnutí a měl by respektovat evropské trendy.

2.1 Struktura úrovní vzdělání Nejenom vyšší odborné studium, ale celá struktura terciárního vzdělávání by se tedy měla postupně přizpůsobit novým výzvám. Ne nijak radikálně, žádným zaváděním zcela nových a nečekaných prvků, ale částečným přeskupením svých kapacit a pojmenováním všech součástí pravými jmény. 2.1.1 Vyšší odborné studium Vyšší odborné studium by mělo být nadále krátkým typem studia, poskytujícím odbornou kvalifikaci absolventům středních škol. Je však poměrně pravděpodobné, že jako takové bude muset během několika let poněkud předefinovat své současné nároky. Mělo by však být více provázáno s ostatními typy terciárního vzdělávání, především s bakalářskými programy, byť ne automaticky a ne na všech institucích. I nadále by mělo existovat jak v tříleté (nikoli však už tříapůlleté) i dvouleté podobě, patrně však s různými formálními výstupními znaky. Vzájemný poměr programů s různými délkami studia se nepochybně upraví bez nutných administrativních zásahů. S ohledem na statutární rozdíly vnímané českou společností až s úzkostlivou pozorností a s přihlédnutím k dalším navrhovaným krokům se totiž jeví poměrně pravděpodobné, že tříleté vyšší odborné studium - kromě několika čestných a specifických výjimek - se stane v porovnání s bakalářskými programy nekonkurenceschopné. Velká část kapacit vyššího odborného studia se tak patrně během několika let přeskupí ve prospěch dvouletých programů. To za podmínky, že tříleté programy dostanou příležitost postupné transformace na bakalářské studium. I do budoucna by pak mohly sloužit jako „vývojový a testovací prvek“ při zavádění nových bakalářských programů. 2.1.2 Bakalářské studium Bakalářské studium bude v souladu s principy Bolognské deklarace představovat pestrou množinu programů s více či méně aplikačním zaměřením, které umožní uplatnění na trhu práce a často i další studium v magisterských programech. Ne však automaticky a ne bez předběžných podmínek. Především u neuniverzitních vysokých škol a na nově koncipovaných vyšších odborných školách - ve spolupráci s některou vysokou školou - může být bakalářské studium pokračováním pro kvalitní absolventy vyššího odborného studia. Programy (dvouletého) vyššího odborného studia tak často mohou být rovnou koncipovány ve vazbě na bakalářský program. Obdobné řešení je možné najít například v Irsku, kde úspěšně přispívá k růstu vzdělanosti populace, aniž vylučuje studující ze systému jako neúspěšné. Naopak, každý dosáhne úrovně, na niž mu síly stačí a odchází s osvědčením o svých kvalitách, znalostech a dovednostech. I takový krok může vést k určitým rozdílům v hodnotách mezi „klasickou, univerzitní“ částí terciárního vzdělávání a jeho praktičtěji zaměřenou částí,

str. 4


neuniverzitními vysokými školami (doufejme, že již s pozitivněji laděným názvem) a vyššími odbornými školami. Bakalářské studium tedy postupně ovládne část kapacit vyššího odborného školství a pravděpodobně postupně zůstane v zásadě výhradním tří- až čtyřletým terciárním vzděláním (v denní formě). Bude nabízeno na více institucích, než je tomu doposud a bude mít pestřejší záběr. Vyšší odborné studium se postupně „vrátí“ do převážně dvouleté podoby nabízející určitou základní odbornou kvalifikaci i cestu k dalšímu studiu. Jedná se o krok, podporující srozumitelnost a přehlednost. V okamžiku snižování přetlaku zájmu o studium by mělo být každému jasné, že přihlášením se na určitý typ programu a instituce může očekávat takové nebo onaké hodnoty, parametry, úroveň studia, vnitřní kulturu instituce. Stejně jako u volby mezi místní college v Idahu a studiem na Harvardu nebo MIT. Oboje přitom má svůj smysl a oslovuje jinou klientelu. Takový vývoj může být přivítán ze strany veřejnosti. Především pro zaměstnavatele, kteří postupně oceňují některé výhody absolventů kratších typů terciárního vzdělávání, bude určité sjednocení asi vítaným prvkem, který překlene - z jejich hlediska – až detailní rozdíly mezi certifikáty o absolvování toho či onoho typu studia. 2.1.3 Pomaturitní studium Hovořit za této situace o obnovení dřívějšího pomaturitního studia v jakékoli podobě je poměrně zbytečné. Rozhodně budou kromě úrovní vysokoškolského a vyššího odborného vzdělání možnosti získat určité znalosti i v kratších kurzech. Ty však jsou určitou formou systému dalšího vzdělávání. Snaha zabezpečit určité skupině mládeže lepší podmínky pro získání nebo zvýšení kvalifikace v těchto kurzech poskytnutím podobných sociálních výhod jako jiným studentům je jistě dobrý záměr. Je ale nepochybně proveditelný i jinými cestami, například umožněním získat tyto výhody při studiu odborného kurzu o určitém rozsahu a to do tří let po absolvování střední školy. Jiný smysl obnovování pomaturitního studia v návrhu nového školského zákona je těžko najít. 2.1.4 Formy studia a další vzdělávání Je sílícím požadavkem doby, aby bylo možno dosáhnout terciárního vzdělání i jinou formou, než je denní, resp. prezenční studium. Především u distančních a dálkových forem studia je očekáván postupně rostoucí zájem. To vyžaduje v případě vyššího odborného studia značné podpory ze stran škol i státu, neboť současné zkušenosti s takovými formami studia nejsou příliš rozsáhlé. Jedním z kroků, který vede tímto směrem, je postupný přechod k modulární struktuře a kreditním systémům studia. Ostatně, takový krok podpoří i vzájemnou prostupnost (návaznost) studijních programů různých úrovní. Dosažení vzdělání by mělo být možné i kumulací kreditů získaných kurzy dalšího vzdělávání, které svými cíli i obsahem odpovídají požadavkům dílčích částí běžného studijního programu. Stejně tak by mělo být při studiu na vyšší odborné škole, ale i jinde, možné uznat část studijního programu odpovídající již některému úspěšně absolvovanému kurzu nebo studiu. Omezení plýtvání časem a zatraktivnění možnosti získat vzdělání i netradičními cestami by mělo oslovit i starší věkové ročníky a otevřít jim cestu k růstu nebo obnovení jejich kvalifikace.

str. 5


Ostatně, další vzdělávání je jak pro vyšší odborné, tak pro neuniverzitní vysoké školy velkou příležitostí pro zpestření nabízených služeb, rozšíření jejich klientely i získání dalších zdrojů, plynoucích z různých zdrojů, ne nutně ze státního rozpočtu, a tím i posílení svého postavení a nezávislosti.

2.2 Instituce Již z předchozího textu vyplynula existence některých různých typů institucí činných v oblasti profesně zaměřeného terciárního vzdělávání. Kromě klasických vysokých škol univerzitního typu, z nichž některé jistě posílí svoji nabídku bakalářských studijních programů půjde i o další instituce. Některé z nich by přitom měly doznat určitých změn v podobě a charakteristikách. 2.2.1 Neuniverzitní vysoké školy - Polytechniky Měly by vznikat s vizí větších multidisciplinárních vzdělávacích institucí, které svojí studijní nabídkou slouží především k uspokojení vzdělávacích potřeb v regionu na terciární vzdělávací úrovni. Nabízí bakalářské programy, ale i vyšší odborné vzdělávání a kurzy dalšího vzdělávání. U bakalářského studia zde bude pravděpodobně kladen větší důraz na aplikační složku studia, než tomu bude u téhož studia na univerzitách. Mezi vyšším odborným a bakalářským studiem je při zachování požadavků na studijní výsledky poměrně snadno zabezpečena prostupnost. Díky soustředění se na terciární vzdělávání mohou profilovat pedagogický sbor, propracovat odpovídající metody výuky, vytvořit potřebnou vnitřní kulturu školy a jednoznačně se vymezit vůči praxi a veřejnosti. Širší spektrum studijních oborů, jejich kombinace, volitelnost a variabilita, jakož i překročení kritického počtu studentů (odhad cca 1200) umožňuje dosáhnout kvalitativních požadavků a efektivního vynakládání prostředků. Součástí činnosti škol jsou i společné projekty s podniky, konzultační a školící aktivity, projekty aplikovaného výzkumu. Díky svému postavení mohou - a musí věnovat pozornost mezinárodní spolupráci. Jsou napojeny především na region a regionální praxi, čemuž odpovídá způsob jejich řízení, ale patrně i celkový počet. Vnitřní struktura řízení odpovídá cílům a úrovni vzdělávání, poskytuje pracovníkům školy možnost ovlivňovat koncepci a práci školy, nicméně v omezeném rozsahu. Hlavní rozhodovací pravomoci ponechává vedení školy. Tím může být buď správní rada či řídící tým v čele s ředitelem školy. 2.2.2 Vyšší odborné školy Vyšší odborné školy jsou v zásadě velmi podobné neuniverzitním vysokým školám. Jedná se o samostatné instituce zaměřené na terciární a další vzdělávání. Na rozdíl od neuniverzitních vysokých škol neposkytují bakalářské studium, případně jej poskytují v omezeném rozsahu ve spolupráci s některou vysokou školou (tzv. „frančíza“). Vyšší odborná škola se může časem, po dosažení bakalářské úrovně studia ve více oborech, přeměnit na neuniverzitní vysokou školu. V určitém ohledu může jít o přechodový mezistupeň. Je ale důvod se domnívat, že v některých regionech, především při důrazu na další vzdělávání, mohou najít velmi dobré postavení i vyšší odborné školy v navrhovaném pojetí. Velká část poznámek o postavení a řízení neuniverzitních vysokých škol platí obdobně i v tomto případě. 2.2.3 Instituce s vyšším odborným studiem Prostor nabízet vyšší odborné studium by měl být otevřen i dalším poskytovatelům. V převážné většině se bude jednat o střední školy, které nabídku svých služeb rozšíří o možnost vyššího odborného studia, nejčastěji v podobném oboru jako na středoškolské

str. 6


úrovni. Výhodou může být sdílení technického zázemí, nevýhodou problémy přenesené ze současnosti (viz další text). Ovšem především v případě dvouletých studijních programů by toto nemělo být příliš velkým problémem. K vyššímu odbornému studiu bude přijímán patrně poměrně nižší počet uchazečů, než u samostatných vyšších odborných škol. Dá se proto předpokládat, že tyto školy budou oslovovat potenciální zájemce výjimečným oborem, zajímavou specializací, kratší délkou studia, dostupností díky formě nebo režimu studia, blízkostí k místu bydliště nebo nějakou jinou konkurenční výhodou, která vyváží nevýhody spojené s omezeným počtem studentů a možné důsledky pro variabilitu, pestrost a kvalitu studia. Vnitřní struktura a řízení odpovídají spíše střední škole, respektují však spoluexistenci více typů “škol” na různých vzdělávacích úrovních. Jistě bude potřeba stanovit některé obecné podmínky, které taková instituce bude muset splnit. Další závisí v mnoha ohledech na vývoji regionálního školství po jeho přechodu pod regiony. Ten je v tomto okamžiku těžko předvídat. Zdá se být spíše pouhou otázkou názvosloví, zda trvat na naznačených změnách v pojetí vyšší odborné školy. To není zcela pravda. Je jisté, že samostatnost vyšší odborné školy a její oddělení od školy střední umožní jisté potřebné změny v řídící a organizační struktuře školy, možná i ve financování, které u středních škol nelze díky jejich počtu jednoduše dosáhnout. Takové změny by se měly promítnout i do příslušné legislativy a umožnit formování nových institucí a jejich další rozvoj. Je však potřeba školám nabídnout rovněž určitou podporu a čas na případné využití poskytnutého prostoru.

2.3 Cesty K takovému cíli může vést již zmíněná kombinace obou cest, uvedených hned v úvodu. Ne však soustředění se pouze na jedinou z nich, především v případě té druhé z nich. První cesta – posun dále do terciárního vzdělávání - vyžaduje určitou míru institucionální podpory, která se však může vrátit ve vytvoření profilovaného sektoru škol rozšiřujících spektrum nabídky kvalitního terciárního vzdělávání o další možnost. Tato cesta zároveň vytváří možnosti pro postupný přechod části vyššího odborného vzdělávání na úroveň bakalářského vzdělání, čímž vede ke zjednodušení a zpřehlednění celého systému. Přinejmenším zaměstnavatelé, ale i uchazeči o studium takový posun přivítají. Důrazem na vznik větších, samostatných škol s regionálním záběrem se zároveň vytváří dobré zázemí pro posílení nabídky dalšího vzdělávání, která logicky musí začít tvořit významnější číst aktivit takových škol. Druhá cesta – postupný návrat ke kratším, převážně dvouletým odborným programům nevyžaduje v zásadě žádné mimořádné úsilí. Pomůckou pro urychlení procesu by bylo vyhodnocení kvality tříletého studia na jednotlivých vyšších odborných školách a oddělení těch nekvalitních. Nicméně, v případě uskutečňování kroků souvisejících s první cestou, by měla rostoucí konkurence dovést na tuto cestu část škol v zásadě automaticky. Důvody byly uvedeny výše. Nejhorší z hlediska nevyužití potenciálu, ale i plýtvání několikaleté práce mnoha lidí je ponechání statu quo, který s největší pravděpodobností přivede celý sektor vyšších odborných škol převážně na druhou cestu. To může mít (či spíše nemít pozitivní) dopad i na vysokoškolský sektor, jeho nasycenost, nároky a tolik potřebnou vnitřní konkurenci.

str. 7


Následující hodnocení problémů i návrh řešení proto vychází z předpokladu, že smyslem Bílé knihy je pokusit se najít cesty, jak postupně zlepšit vzdělávací systém s využitím jeho dosavadních předností a silných stránek a přinést do něj novou kvalitu. Tu spatřuji právě v kombinaci obou cest a následné skutečné diverzifikaci celého terciárního vzdělávání.

3 Současná situace - problémy 3.1 Postavení studia •

• •

•

Nejednoznačnost postavení studia. Vyšší odborné studium je považováno za součást terciárního vzdělávání, není však nijak provázáno na jeho další část, vysokoškolské vzdělávání. Je upraveno ve Školském zákoně, z čehož vyplývají různá omezení a problémy spojené s odlišností od „regionálního“ školství. Problematické vnímání postavení studia i absolventů vyplývá právě z nejednoznačnosti jeho postavení i z nedostatku informací. Studium je často vnímáno jako „nadbytečný“ stupeň, který znepřehledňuje celkovou strukturu vzdělávací soustavy. Mnoha lidem není jasný rozdíl oproti bakalářskému studiu, které rovněž trvá zpravidla tři roky. Jiní mají námitky proti skutečnosti, že absolventi dvou- i tříletých studijních programů dostávají zcela stejné výstupní diplomy a argumentují přínosem třetího (dříve i čtvrtého) ročníku k získání větší odbornosti. Jistou úlohu sehrála nepochybně i skutečnost, že studium se pohybuje v určitém „meziprostoru“ mezi dvěma organizačními skupinami Ministerstva školství, mezi skupinou regionálního školství a skupinou vysokého školství. Nevyjasněnost jeho postavení, příslušnosti a směřování dlouhodobě omezuje ochotu se touto oblastí koncepčně zabývat.

3.2 Síť škol, zázemí, kvalita •

•

•

Existuje příliš mnoho příliš malých vyšších odborných škol, ve většině případů společně se střední školou. Je tak ovlivněna možnost kvalitního zázemí studia, jeho pojetí a profilace, jakož i možnost jeho variability. V malém počtu studentů není pro školy ekonomicky únosné rozšířit individuální volbu studia a specializaci studentů. U malých škol je obtížné dosáhnout potřebnou míru specializace pedagogů. Pouze 13 ze 170 škol mělo v roce 1998/99 více než 400 studentů. Naopak, malých škol s méně než 150 studenty je 90. Pouze 17 % škol existovalo samostatně, zbylé tvořily celek se střední školou. Přitom 150 studentů je považováno za minimum z hlediska pedagogických požadavků, 400 studentů z hlediska ekonomické efektivity samostatné školy. Ve většině případů se jedná o monotypní školy. Existují však i specializované obory, u nichž jsou kvalita a rozvoj studia výrazně ovlivněny technickým zázemím, které by vzhledem k nákladnosti mělo být sdíleno s jinými institucemi. Tato nedobrá situace je dána i tím, že od roku 1996 je administrativně omezen nárůst počtu přijímaných studentů do vyššího odborného studia na všech školách. Tím je omezena možnost profilace škol na vyšší odborné studium i možnost jejich případného osamostatnění od střední školy. Je administrativně pozastaveno schvalování nových studijních oborů i nových forem studia, především dálkových. Ostatně samotný mechanismus schvalování oborů, pokud běžel, byl neprůhledný, bez možnosti obhajoby a dal vzniknout mnoha nedorozuměním.

str. 8


• •

• •

•

Existuje dlouhodobý převis poptávky po studiu, každoročně se hlásí zhruba trojnásobek uchazečů v porovnání s počtem přijímaných studentů. Přitom podstatná část uchazečů již volí vyšší odborné studium jako jedinou cestu (cca 1/2 uchazečů v roce 1999). Není dostatečný systém hodnocení kvality a poskytování informací o kvalitě nabídky vyššího odborného studia. Postupy České školní inspekce nezohledňují problematiku studia a postupy obvyklé v terciárním vzdělávání. Program „EVOS“ iniciovaný Sdružením škol vyššího studia je dobrovolný a nemůže pokrýt celou nabídku. Není však – jak je mnohdy uváděno – nutně finančně náročnější, pouze neskrývá své náklady do žádného institucionálního příspěvku ze státního rozpočtu. Díky nedostatku informací o úrovni studia není možné rozlišit mezi kvalitními školami a školami, které nesplňují nároky kladené na vyšší odborné studium. Tím se snižuje možnost – a patrně i ochota - cokoli s nepřehledným systémem dělat. Nejasnosti v postavení studia se odráží i do nejasností v nárocích, které by měly být kladeny na pedagogy, jejich práci a odborný rozvoj. Problém omezené profilace pedagogů díky velikosti škol již byl zmíněn, je však jedním z podstatných argumentů pro vytváření větších, samostatných, multidisciplinárních škol. Vyšší odborné školy – díky roztříštěnosti sítě, ale i neochotě ze strany vysokých škol – nejsou zapojeny do evropských programů pro mobilitu a spolupráci v terciárním vzdělávání. V jiných zemích, i postkomunistických, jsou přitom součástí skupiny, která má k takovým prostředkům přístup. Tato skutečnost značně limituje možnost spolupráce s podobnými zahraničními institucemi a musí mít dopad na možný rozvoj kvality.

3.3 Vazba na celé terciární vzdělávání •

•

•

•

•

Není dořešena problematika prostupnosti studia, možnost pokračování v bakalářském studiu. Případní zájemci z řad absolventů vyššího odborného studia musí absolvovat přijímací řízení pro přijetí do prvního ročníku vysokoškolského studia. V některých případech je jim pak část studia uznána. Není dostatečně řešena problematika „přechodu“ státních vyšších odborných škol na neuniverzitní vysoké školy. Ten potřebuje výraznější aktivitu ze strany Ministerstva školství. K „transformaci“ tak zatím dochází pouze u soukromých škol. Sedm z devíti soukromých vysokých škol bylo přitom zřízeno na základě dřívější vyšší odborné školy. Dalšímu rozvoji brání i znění vysokoškolského zákona a jeho výklad ze strany Akreditační komise, která při hodnocení žádostí o akreditaci klade příliš velký důraz na „akademické“ hodnoty, vědeckou a výzkumnou činnost. Chápání požadované tvůrčí činnosti je poměrně nejasné, stejně jako se teprve postupně vyjasňuje postup při hodnocení žádostí. Do hodnocení nejsou vůbec přizváni představitelé praxe nebo vůbec jakýchkoli jiných oblastí, než je akademická obec. Její členové tak vlastně posuzují své případné konkurenty. Od roku 2000 přechází vyšší odborné školy pod regiony jako zřizovatele škol. Dopad takového kroku není příliš jasný. Přechod může pomoci profilaci vyšších odborných škol, i když ve většině případů asi nebude tato oblast prioritou, mimo jiné pro svoji nejasnou uchopitelnost. To může ztížit případný přechod některých ze škol na samostatné vyšší odborné či neuniverzitní vysoké školy. Navrhovaná úprava studia ve Školském zákoně může komplikovat jeho rozvoj a prostupnost s dalšími typy terciárního vzdělávání. Přesto mnohé závisí spíše na podpůrných programech.

str. 9


4 Možné kroky řešení situace 4.1 Postavení vyššího odborného studia v kontextu celého terciárního vzdělávání 4.1.1 Profilovat studium, zpřehlednit strukturu • Vymezit vyšší odborné studium jako dvouleté i tříleté prakticky zaměřené terciární vzdělávání. Rozdílná délka studia s sebou přináší kromě rozdílného prostoru pro studium, pro rozsah informací a dalších pedagogických aspektů i rozdíl ve formálním výstupu. Absolvent dvouletého studia získá certifikát, u tříletého studia diplom o absolvování vyššího odborného studia. Oba typy programů však vedou k dosažení vyššího odborného vzdělání. Je pravděpodobné, že v případě posílení nabídky bakalářských programů o některé programy původního tříletého vyššího odborného studia budou zbývající programy postupně konkurenceschopnější jako kratší, dvouleté programy. Část tříletých studijních patrně zůstane jako specializované studium, často ve výjimečných oborech nebo díky speciální formě studia, patrně v omezeném počtu studentů. • Podpořit postupný přechod části studijních programů na bakalářské studium s výraznějším profesním zaměřením v přechodném období několika, cca 5 let, ať ve spolupráci s vysokou školou nebo transformací vyšší odborné školy na vysokou. I poté se mohou tříleté programy vyššího odborného studia stát „testovacím“ zárodkem nových bakalářských programů. U tříletého studia je třeba brát do úvahy předpisy a zvyklosti v EU, které považují většinu tříletých programů terciárního vzdělávání za vysokoškolské. Mohlo by dojít k znevýhodnění českých absolventů na evropském trhu práce. 4.1.2 Provázat vyšší odborné a vysokoškolské vzdělávání • Umožnit nejlepším absolventům vyššího odborného studia získat bakalářské vzdělání během co nejkratšího období bez nutnosti přijímacích zkoušek a nástupu do prvního ročníku. Prostředkem bude patrně jejich finanční zvýhodnění, které však s sebou může paradoxně díky zkrácení doby studia přinést úspory. • Podpořit koncipování programů vyššího odborného studia jako součásti bakalářských programů, především u neuniverzitních vysokých škol, ale i na vyšší odborné škole v případě spolupráce s některou vysokou školou. Přitom postup do posledního ročníku (získání posledních kreditů) bakalářského studia musí být podmíněn dobrými výsledky na vyšším odborném studiu (například určitý podíl nejlepších studentů), ne tedy nárokově pouhým absolvováním. Může tak vznikat „žebříkový“ systém, v němž všichni mohou dosáhnout na vrchol svých možností a sil. Je ovšem nutné zvážit spravedlivost způsobu hodnocení výsledků studentů. Přitom odborná profilace a cílení na její využitelnost v praxi není u programů vyššího odborného studia nijak dotčeno. Celý princip spočívá v posunu pojetí skladby studia, od konkrétních poznatků k větší míře abstrakce ve vyšších ročnících. • Podpořit přechod studijních programů vyššího odborného studia na modulární a kreditní systémy využívané ve vysokém školství (celoevropský trend, ECTS) • Podpořit spolupráci vyšších odborných škol s vysokými školami v kurikulární oblasti 4.1.3 Rozšířit nabídku a studijní cesty • Podpořit rozvoj jiných než denních forem studia včetně možnosti získání vzdělání v rámci dalšího vzdělávání kumulací absolvovaných kratších kurzů. Vytvořit nové cesty,

str. 10


•

především pro starší studenty, které jim umožní doplnit nebo aktualizovat si svoji kvalifikaci různými kurzy. Je možné si představit, že pro získání vzdělání touto cestou bude nutné po splnění všech podmínek a získání příslušných kreditů v kurzech obhájit absolventskou práci a složit závěrečné zkoušky obdobně jako u běžného studia. Pro dosažení takového cíle je potřeba pomoci školám v první fázi při vytváření dokumentů a pomůcek pro nové formy studia. Spolupráce s jinými vyššími odbornými nebo vysokými školami může být prospěšnou cestou k dosažení potřebné expertizy a snížení nákladů na vývoj.

4.2 Síť škol 4.2.1 Nové pojetí vyšší odborné školy Vymezit parametry vyšší odborné školy jako samostatné instituce zaměřené na terciární a další vzdělávání s určitou předpokládanou velikostí (do roku 2005 minimálně 1200 studentů). Takové školy mohou vytvářet základ i pro postupný vznik nových neuniverzitních vysokých škol. Školy zřizovat jako veřejné i soukromé s vnitřní strukturou odpovídající poslání škol a jejich postavení. Je nutné kombinovat systém jasně členěné řídící hierarchie s určitou omezenou formou samosprávy nebo vnitřních konzultačních orgánů. 4.2.2 Slučování do větších celků Vytvořit program postupného slučování škol do více či méně regionálně orientovaných, větších vyšších odborných škol se širší nabídkou studijních oborů, s dostatečným zázemím pro kvalitní a efektivní terciární vzdělávání. Dosáhnout v těchto případech oddělení od středních škol. Tento krok vyžaduje koordinaci s regiony jako nastupujícími zřizovateli škol. Může je však oslovit tím, že: • pomůže vytvořit profilovanou a kvalitní nabídku terciárního a dalšího vzdělávání v regionu a její institucionální zakotvení; • pomůže vytvořit zázemí pro případný vznik neuniverzitní vysoké školy v regionu; • může oddělováním částí s vyšším studiem od škol přispět k zefektivnění na středoškolské úrovni, iniciováním podobného procesu sloučení středoškolských částí. Možný posun odborných škol směrem k technickým aj. lyceím již neklade přílišné nároky na technickou vybavenost takových škol. Personální zabezpečení a vnitřní kultura instituce proto hrají stále důležitější úlohu než technické problémy. Ostatně příklad obdobného vývoje pod novou zřizovatelskou rolí regionů je možno najít v posledních letech v Maďarsku. Na úrovni profesního terciárního vzdělávání je spíše nemožné najít zemi v Evropě (kromě ČR a Slovenska), kde by takový proces neproběhl, neprobíhal nebo nestartoval. Zaostání může mít značné následky na možnosti mezinárodní spolupráce a kompatibility s evropskými trendy; • přinese finanční, případně konzultační a informační podporu pro samotný proces slučování, zohlední výslednou velikost vzniklé instituce „motivačním finančním bonusem“ v příspěvku na studenta, jehož výše poroste v přímé úměře k počtu studentů nad určitou hranici (400 studentů). 4.2.3 Rozšířit spektrum poskytovatelů vyššího odborného studia • Udržet možnost poskytování vyššího odborného studia středními školami (ne již „vyššími odbornými“) za předem stanovených podmínek. Nemá smysl ohrozit existenci specifických studijních oborů. V případě samostatných vyšších odborných škol je ale pravděpodobné, že zázemí a kvalita standardních programů bude příznivější.

str. 11


•

Umožnit poskytování vyššího odborného studia i vysokým školám, především neuniverzitním. Toto opatření může přispět k provázanosti vyššího odborného a bakalářského studia, ke vzniku nových bakalářských studijních programů po „dozrávání“ programů vyššího odborného studia.

4.2.4 Posílit kapacity bakalářského studia • Zřídit několik veřejných neuniverzitních vysokých škol vzniklých na základě státních vyšších odborných škol. Zároveň je nutné definovat blíže parametry studia a struktury řízení u neuniverzitních vysokých škol. Současné znění vysokoškolského zákona vede k mnoha nejasnostem při akreditaci a nevyhovuje požadavkům na fungování takových institucí. Je vhodné uvažovat o podpoře, která takovým školám umožní dosáhnout požadovaných standardů. Mezi podpůrné kroky kromě případného řešení prostorových a kapacitních záležitostí patří podpora při zpracování a projednávání návrhu studijních programů s Akreditační komisí, podpora spolupráce s vysokými školami, podpora rozvoje pedagogického sboru, zapojení do mezinárodní spolupráce. První návrhy na zřízení veřejných neuniverzitních vysokých škol se poměrně zbytečně odkládají, neboť okruh kandidátů je víceméně jasný. Celý proces by ale neměl končit vznikem prvních škol, naopak další vyšší odborné školy by měly mít možnost vstupu do oblasti vysokoškolského vzdělávání. • Další možností růstu kapacit bakalářského studia je podpora bakalářských programů, nabízených kvalitními vyššími odbornými školami ve spolupráci s některou vysokou školou (tzv. „frančíza“). Bude se pravděpodobně jednat nejprve o několik málo programů. V případě posílení spolupráce a komunikace vysokých a vyšších odborných škol se však mohou výrazně rozšířit možnosti bakalářského studia v regionech bez přílišných nákladů. Takový krok vede ke kýženému zpřehlednění struktury nabídky terciárního vzdělávání. • Otevřít prostor pro nárůst počtu studentů vyšších odborných škol a veřejných neuniverzitních vysokých škol, a to alespoň v míře srovnatelné s vysokými školami. Neomezovat nárůst pouze na současné vysoké školy. Krok je nutný k rozvoji a požadovanému osamostatnění vyšších odborných škol.

4.3 Podpůrné kroky a mechanismy 4.3.1 Kvalita – garance, hodnocení, kriteria • Vytvořit pro vyšší odborné studium mechanismy akreditace a hodnocení kvality studia obdobné mechanismům ve vysokém školství. Existuje zde několik možností, u nichž u všech lze v zahraničí nalézt určité paralely: • Vytvoření nové, samostatné Akreditační komise (je v zásadě jedno s jakým názvem) pro vyšší odborné studium. Ta bude zodpovídat za posuzování kvality návrhů nových studijních programů, hodnocení těch běžících a hodnocení kvality práce škol činných v oblasti vyššího odborného studia. Nutnost vytváření nové instituce je jednou z hlavních nevýhod této varianty. Toto negativum lze alespoň částečně zmírnit tím, že by taková komise mohla dostat do gesce i sledování kvality služeb v oblasti dalšího vzdělávání, alespoň u té části, u níž bude státní garance a dohled vyžadován. S tímto návrhem koresponduje i představa o užším provázání vyššího odborného studia a některých kurzů dalšího vzdělávání. • Naopak, pro lepší provázanost vyššího odborného a vysokoškolského vzdělávání by bylo smysluplnější rozšířit oblast působnosti a pravomoci současné vysokoškolské Akreditační komise. Takový krok by byl logičtější, úspornější, ale narazí patrně na str. 12


•

•

odpor vysokoškolské veřejnosti. Vyžaduje některé dále navrhované změny v přístupu k akreditacím. Ty se však stejně jeví jako nezbytné. • Ponechat pravomoci v otázkách schvalování programů a hodnocení kvality vyššího odborného studia v rukou Ministerstva školství. Prakticky však zabezpečením těchto činností pověřit jiný subjekt, např. zastřešující sdružení vyšších odborných škol, a ponechat si nástroje pro monitorování úrovně jeho činnosti s možností zásahu a korekcí výsledků v problematických případech (tzv. „metaevaluace“). Provázání vyššího a bakalářského studia včetně případného přechodu kapacit se neobejde bez změn v pojetí akreditace bakalářských programů. Je potřeba pozměnit příslušná znění vysokoškolského zákona, případně dosáhnout jejich jednotného chápání, které nebude klást takový důraz na vědu a vývoj, na akademické hodnosti u pedagogů bakalářského studia na neuniverzitních vysokých školách a na vyšších odborných školách (ve spolupráci s vysokou školou). Jistě prospěje zprůhlednění hodnotícího mechanismu a stanovení kriterií. To nutně vede ke zvýšení rozsahu činností Akreditační komise. Proto je nutné najít cestu organizačního rozčlenění Akreditační komise, které zohlední různé úrovně terciárního vzdělávání, jejich rozdílné cíle, hodnoty a kriteria. Dále posílit její zázemí pro rostoucí výkony a v neposlední řadě rozšířit okruh odborníků hodnotících návrhy o představitele hospodářské praxe. Ti by měli přinést do hodnocení jiný úhel pohledu a mohli by lépe prosazovat své požadavky, které jinak vyplývají spíše v projevy nespokojenosti s úrovní absolventů v té či oné oblasti jejich profilu.

4.3.2 Personální zabezpečení • Je třeba definovat profil pedagoga vyššího odborného studia a některá základní kriteria. Pro to je ale třeba znát odpověď na otázku, co od vyššího odborného studia očekáváme, jaké budou jeho cíle. Je velmi pravděpodobné, že neexistuje jednoznačný profil. Je jednodušší dospět k závěrům ohledně skladby a struktury pedagogického sboru. Velká část výuky musí být postavena na interních pracovnících, doplňovaných externisty. Část pedagogů má mít zkušenost z daného oboru v praxi, a to ne starší než několik let, jiní mají mít větší přednosti v oblasti teoretické. Podobných kriterií je možno najít v diskusi více. • Zahájit program vzdělávání a odborného rozvoje pedagogů vyšších odborných škol jak ve spolupráci s vysokými školami, tak formou stáží v podnicích. • Změnit způsob stanovení pracovních povinností pedagogů vyšších odborných škol s přihlédnutím k jiným než přímým vyučovacím povinnostem. Optimálním řešením vzhledem k rozdílné výukové zátěži v letním a zimním semestru a k jiným povinnostem (koordinace praxí, vedení absolventských prací, práce na projektech, inovace studia, atd.) - je celoroční vyjádření rozsahu práce s vymezením hodinové náročnosti jednotlivých položek činností. Školy by měly mít v otázce úvazků a odměňování větší autonomii. 4.3.3 Jiné kroky • Zapojit vyšší odborné školy do mezinárodních programů spolupráce v terciárním vzdělávání. Podpořit mobilitu studentů a pracovníků vyšších odborných škol podobně jako u vysokých škol. • Přiblížit způsoby financování terciárního vzdělávání. Umožnit získání vzdělání i v rámci dalšího vzdělávání formou hrazených kurzů. • Podpořit postavení vyššího odborného (i bakalářského) vzdělání ve vnímání veřejností jako vzdělání kvalitního, dostačujícího pro úspěch v životě i zaměstnání.

str. 13


5 Shrnutí 5.1 Hlavní závěry • • • • • • • • • • • • • •

Zvážit stanovený cíl v podílu populace vstupující do terciárního vzdělávání (50 %) ve světle případných změn ve středním školství, mezinárodních trendů Rozlišení mezi dvouletým a tříletým vyšším odborným studiem, včetně formálních znaků Podpora přechodu části kapacit tříletých oborů do bakalářských programů, samovolný útlum většiny těch zbývajících, přesun důrazu na dvouleté studijní programy Provázání vyššího odborného s bakalářským studiem, a to až do té míry, že bude tvořit jeho nižší stupeň, především v neuniverzitním sektoru Podpora prostupnosti mezi vyšším odborným a bakalářským studiem oběma směry bez časových ztrát pro studenty Podpora diverzifikace forem vyššího odborného studia včetně možnosti jeho získání v rámci kurzů dalšího vzdělávání Obnovení pomaturitního studia se jeví v kontextu návrhů jako zbytečný krok, řešící problémy, jež je možno řešit i jinými, srozumitelnějšími způsoby Podpora slučování současných malých škol do několika (20-30) větších, samostatných, víceoborových vyšších odborných škol s cílově 1500 studenty se strukturou a řízením odpovídajícím terciárnímu vzdělávání a profesnímu zaměření studia Podporovat přechod některých státních (veřejných) vyšších odborných škol na neuniverzitní vysoké školy (polytechniky), proces nevnímat jako jednorázovou akci Otevření prostoru pro jiné poskytovatele vyššího odborného studia, především neuniverzitní vysoké školy a střední školy, za stanovení některých podmínek Uvolnění nárůstu celkového počtu přijímaných alespoň na úroveň ve vysokém školství, spíše 5 % ročně, odblokování omezení otevírat nové studijní obory Péče otázkám kvality, jejího rozvoje a efektivity studia, přizpůsobení mechanismů podmínkám terciárního vzdělávání Vymezení požadavků na pedagogické pracovníky a podpora jejich odborného rozvoje Podpořit pozitivní vnímání kratších typů terciárního vzdělávání na veřejnosti jako vzdělání dostačujícího pro úspěch

5.2 Hlavní opatření 5.2.1 Prováděcí programy 5.2.1.1 Program (fond) rozvoje terciárního vzdělávání. Program (fond) by měl podporovat rozvoj vyššího odborného a bakalářského studia v souladu s popsanými cíli. Jeho podmínky by proto měly směřovat především k rozvoji kvality a zázemí velkých, samostatných škol, k podpoře spolupráce, sdružování a postupného slučování škol s jinými. Může mít několik podprogramů s naznačenou možnou náplní: • Přístup ke vzdělání Podpora nových forem studia, dálkových, distančních, přechodu na modulární strukturu studia. Jednou z možných (zvýhodňujících) podmínek může být požadavek zapojení více vyšších odborných škol, případně i spolupráce s vysokou školou • Prostupnost

str. 14


Podpora spolupráce vyšších odborných a vysokých škol při vytváření prvků prostupnosti terciárního vzdělávání. Podpora inovací pro transformaci studijních oborů vyššího odborného studia na bakalářské programy (na potenciální neuniverzitní vysoké škole, ve spolupráci s vysokou školou). Finanční podpora „rychlého“ režimu studia bakalářských programů u absolventů vyššího odborného studia s výbornými výsledky. • Polytechniky Podpora transformace některých státních (veřejných) vyšších odborných škol na neuniverzitní vysoké školy. Asistence při přípravě projektu transformace, dokumentů, statutárních předpisů, dalších kroků souvisejících s institucionální změnou. • Učitelé Podpora odborného rozvoje pedagogů jejich zapojením do postgraduálního studia na vysokých školách, do jiných náročných forem vzdělávání (včetně distančních a zahraničních možností), stáží v podnikové sféře. • Ředitelé Podpora vzdělávání vedoucích pracovníků vyšších odborných škol v řídící činnosti s důrazem na možnou změnu práce spojenou s institucionálními změnami. Jedná se o ty, kteří významně ovlivňují průběh případných změn a jejich přijímání, o ty, kteří se budou muset připravit na poněkud jiné podmínky práce. 5.2.1.2 Program slučování škol, který rovněž může mít několik dílčích, provázaných kroků: • Finanční motivace – finanční příspěvek škole na každého studenta vyššího odborného studia, jehož výše přímo závisí na počtu studentů nad stanovenou hranici (návrh 400). Příspěvek by měl být poskytnut i školám, které deklarují ochotu ke sloučení a prokáží ji plánem příslušných kroků. • Konzultační a informační asistence školám, které zvažují možnost sloučení do větší instituce. • Upřednostnění nárůstu počtu přijímaných v rámci celkového schváleného na školách nebo spolupracujícím uskupení škol, které dosáhly určitých kvantitativních a kvalitativních parametrů. • Asistence při řešení případných kapacitních problémů, větší úloha se dá očekávat ze strany regionů. • Informační kampaň vysvětlující cíle, smysl a přínos procesu, ve spolupráci s asociacemi vyšších odborných škol. 5.2.1.3 Učitelé Vydefinovat profil pedagoga nebo alespoň strukturu pedagogického sboru pro vyšší odborné studium. Zohlednit různé pracovní povinnosti a vyjádřit je v ročním rozsahu (viz 4.3.2). Podpořit další vzdělávání pedagogů (viz 5.2.1.1) 5.2.1.4 Kvantitativní nárůst Neomezovat růst počtu přijímaných do terciárního vzdělávání. Naopak, podpořit rozvoj sektoru vyšších odborných škol a neuniverzitních vysokých škol jako alternativu k vysokým školám. Ta pomůže vysokým školám odlehčit jejich přetížení a může vnést do systému novou kvalitu. Nárůst ve výši alespoň 5 % přijímaných ročně nerozdělovat plošně, ale na základě plnění parametrů, podporujících dosažení cílového stavu jak byl popsán v předchozích kapitolách.

str. 15


5.2.1.5 Mezinárodní spolupráce Je nezbytné umožnit alespoň samostatným, velkým vyšším odborným školám zapojit se do programů Evropské unie, určených pro mezinárodní spolupráci v terciárním vzdělávání (SOCRATES). Dosud mají přístup v ČR pouze vysoké školy, v jiných zemích však toto omezení neexistuje a v našem případě znevýhodňuje české vyšší odborné školy omezením možností mezinárodní spolupráce s obdobnými zahraničními institucemi. 5.2.1.6 Financování Financování vyššího odborného studia by mělo zůstat centrálně řízeno, aby bylo možno příslušné mechanismy sladit s mechanismy ve vysokém školství. Argumentem pro je i možnost provázání programů vyššího odborného a bakalářského studia, jak bylo navrženo. Menší cílový počet škol by měl snížit administrativní náročnost. Námětem pro diskusi je i sladění finančních podmínek v celém terciárním vzdělávání. Otázka školného je zbytečně zpolitizovaná, a především diskuse nad možností získat vzdělání v programech dalšího a celoživotního vzdělávání (za úplatu) ji jistě znovu otevře. Funkční systém půjček a jejich postupného vracení (např. „australský model“) by mohl přispět k určité průchodnosti. Školné se zatím vybírá i na státních vyšších odborných školách, nevznikají s tím podstatnější problémy. Otázkou je uvolnění podmínek pro stanovení výše školného samotnou školou. Nyní dochází k absurdní situaci, kdy technické obory jsou z pohledu studenta „dražší“ než poptávané obory ekonomické nebo humanitní. Vyřešit by se měla průhledně i otázka nakládání s prostředky získanými ze školného nebo z plateb za kurzy dalšího vzdělávání. Rozhodně není pro školy motivujícím prvkem, pokud jim je o tyto výnosy krácen státní příspěvek na studium. 5.2.1.7 Informace a osvěta Je třeba zdůrazňovat vhodnost a dostatečnost vyššího odborného i bakalářského vzdělání pro dobré uplatnění v praxi. Na tuto činnost je možno investovat část prostředků, které se ušetří v případě zkrácení celkové délky studia v terciárním vzdělávání. 5.2.2 Legislativní oblast 5.2.2.1 Vyšší odborné studium Přestože je v současnosti připravováno zakotvení vyššího odborného studia ve Školském zákoně, je možné následně připravovat samostatný zákon o vyšším odborném vzdělávání. Ten může ve větší míře zohlednit část předložených návrhů. Některé programy a podpůrné kroky je však možno iniciovat bez ohledu na způsob legislativní úpravy. Oproti současnému stavu by měl nový zákon především: • upravit a odlišit formálními znaky dvě úrovně vyššího odborného vzdělání; • rozšířit formy studia i možnosti dosažení vzdělání kumulací vhodných dílčích kurzů; • změnit pojetí vyšší odborné školy a její vnitřní strukturu, právní formu (veřejná nebo soukromá); • přenést zřizovací úlohu z regionů na Parlament u veřejných škol, na soukromé subjekty u soukromých škol;

str. 16


• • •

otevřít prostor pro poskytování vyššího odborného vzdělání neuniverzitními vysokými školami i středními školami za určitých podmínek; vymezit mechanismus schvalování oborů (akreditace) a hodnocení kvality (evaluace) s využitím principů vhodných pro terciární vzdělávání; nezavádět pomaturitní studium.

5.2.2.2 Vysokoškolský zákon Znění současného vysokoškolského zákona nevyhovuje z hlediska předložených návrhů v několika ohledech. Bude proto potřeba vážně uvažovat o následujících úpravách: • změnit pasáže vyvolávající při akreditaci bakalářských programů potřebu posuzovat vědeckou, výzkumnou a další tvůrčí činnost, případně dospět k výkladu znění, které tuto potřebu nebude vyvolávat, neboť je z hlediska cílů studia do značné míry nepatřičná; • blíže definovat náležitosti veřejných neuniverzitních vysokých škol, zohlednit jinou potřebnou řídící a organizační strukturu těchto institucí v porovnání s univerzitami; • změnit negativní vymezení názvu neuniverzitní vysoká škola na jiný název (polytechnika, vysoká odborná škola, vysokoškolský institut, …); • zrovnoprávnit vzájemné postavení institucí a upravit postavení studentů v případě, kdy bakalářské studium probíhá ve spolupráci s vysokou školou na vyšší odborné škole; • vymezit náležitosti postupu při akreditaci, zdůraznit povinnost přihlédnout k cílům a pojetí hodnoceného studijního programu. Nad rámec legislativních změn je potřeba dosáhnout některých změn v akreditačním procesu rozšířením spektra hodnotících pohledů a zpřehledněním postupů, jak bylo navrženo v 4.3.1. Pak můžeme docílit dočasného uspokojení ze směřování k modernímu, diverzifikovanému a transparentnímu systému. Nové problémy na sebe jistě nenechají dlouho čekat. Co například centralizovat přijímací řízení? Michal Karpíšek Praha, 13. srpna 2000

str. 17

Autorská studie č. 9. (zpracováno jako podklad pro Bílou knihu, Národní program rozvoje vzdělávací soustavy, MŠMT ČR)

Recommend Documents