Autor legendárního Zápisníku jedné lásky, Nocí v Rodanthe, Poslední písně či Bezpečného přístavu NICHOLAS SPARKS. Volba

Volba_001 az 003_Sestava 1 1/20/16 10:32 AM Stránka 3

Autor legendárního Zápisníku jedné lásky, Nocí v Rodanthe, Poslední písně či Bezpečného přístavu

N ICHOLAS S PARKS Volba

volba_Sestava 1 08.01.16 15:59 Stránka 4

THE CHOICE Copyright © 2007 by Nicholas Sparks All rights reserved Translation © 2015 by Dana Stuchlá ISBN 978-80-249-3001-5


Pro rodinu Lewisových: Boba, Debbii, Codyho a Colea. Moji rodinu.



Prolog Únor 2007

Příběhy jsou tak výjimečné, jak výjimeční jsou lidé, kteří

je vyprávějí, a nejlepší bývají ty s překvapivým koncem. Alespoň to Travisi Parkerovi v dětství říkával jeho otec. Travis si pamatoval, jak tatínek usedl s úsměvem vedle něj na postel, když žadonil, aby mu něco vyprávěl. „Jaký příběh bys chtěl vyprávět?“ zeptal se. „Ten nejlepší na světě,“ odpověděl Travis. Tatínek se obvykle na chvilku odmlčel a potom mu zasvítilo v očích. Vzal Travise kolem ramen a patřičným tónem začal vyprávět historku, kvůli které Travis často nemohl usnout ještě dlouho poté, co jeho otec zhasl světlo. Příběhy plné dobrodružství, nebezpečí a vzrušení se odehrávaly buď přímo v pobřežním městečku Beaufort v Severní Karolíně, kde Travis Parker vyrostl a kde měl stále domov, nebo v jeho okolí. Kupodivu se v nich většinou objevovali medvědi. Grizzlyové, kodiakové, medvědi hnědí…, pokud šlo o místo výskytu, u medvědů nebyl Travisův tatínek zrovna puntičkář. Soustředil se spíš na popisy honiček písečnými nížinami, z nichž vám vstávaly vlasy na hlavě hrůzou. Travis z nich míval až někdy do sedmé třídy divoké sny, ve kterých viděl šílené lední


8

N I C H O l A S S PA r K S

medvědy pobíhat po ostrově Shackleford Banks. Ovšem bez ohledu na to, jak moc ho historka děsila, vždycky se nevyhnutelně zeptal: „A co bylo dál?“ Ty dny nyní Travisovi připadaly jak nevinný pozůstatek dávných časů. Bylo mu čtyřicet tři, a když zaparkoval u všeobecné nemocnice, kde jeho žena uplynulých deset let pracovala, pomyslel zase na tu otázku, kterou svému otci pravidelně pokládal. Vystoupil a vzal květiny, které přivezl. Když se svou ženou naposledy mluvil, hádali se a on si teď ze všeho nejvíc přál vzít svá slova zpět a odčinit, co způsobil. Nedělal si iluze, že by květiny něco napravily, ale nic jiného ho nenapadlo. Samozřejmě se cítil provinile, avšak ženatí kamarádi ho ujistili, že výčitky jsou základním kamenem každého dobrého manželství. Znamená to, že zpytujete svědomí a vážíte si životních hodnot. Travis usuzoval, že kamarádi mu to říkají, aby se cítil líp, aby ho ujistili, že nikdo není dokonalý, že by na sebe neměl být tak tvrdý. „Chyby dělají všichni,“ přesvědčovali ho, jenže Travis věděl, třebaže přikyvoval, jako kdyby jim věřil, že přátelé nikdy nepochopí, čím prochází. Nemohli. Vždyť jejich manželky stále spaly každou noc po jejich boku. Nikdo z nich nežil tři měsíce v odloučení, nepřemýšleli o tom, zda jejich manželství ještě někdy bude jako dřív. Když kráčel po parkovišti, myslel na své dcery, na svou práci, na manželku. V tuhle chvíli mu nic z toho neposkytovalo útěchu. Měl pocit, jako kdyby selhával snad ve všech oblastech svého života. Poslední dobou mu štěstí připadalo stejně vzdálené jako lety do vesmíru. Takhle se necítil vždycky. Dlouhou dobu byl velice šťastný. Jenže věci se změnily. Změna patří k přírodním zákonitostem a vybírá si svou daň. Chyby se stávají, následují výčitky


V O l BA

9

a nakonec zbývají následky, které i z tak jednoduché záležitosti jako vstát z postele učiní namáhavý úkon. Travis zavrtěl hlavou, došel k nemocničním dveřím a vybavil si, jak v dětství naslouchal otcovu vyprávění. Jeho život byl tím nejlepším příběhem na světě, přemítal, a měl skončit šťastně. Když se natahoval po dveřích, ucítil známý příval vzpomínek a výčitek. Až později si dovolil přemýšlet, co bude dál.



1 Květen 1996

„Připomeň mi, prosím tě, proč jsem souhlasil, že ti

s tímhle pomůžu,“ zavrčel Matt a celý rudý v obličeji strkal vířivku do nedávno vyříznutého otvoru na opačném konci terasy. Nohy mu podkluzovaly. Cítil, jak mu z čela stéká pot do očí a pálí ho. Bylo pěkné horko, až moc velké na začátek května. A rozhodně na tuhle činnost. I Travisův pes Moby se schovával ve stínu a těžce oddechoval s vyplazeným jazykem. Travis Parker, který s Mattem posunoval obrovskou bednu, pokrčil rameny. „Protože sis myslel, že to bude legrace,“ odpověděl. Sklonil se a opět se opřel do bedny. Vířivka – která musela vážit dva metráky – se pohnula o pár centimetrů. Tímhle tempem by mohla být na místě… někdy příští týden. „Tohle je směšný,“ prohlásil Matt, znova zatlačil, ovšem pomyslel si, že by potřebovali spíš pár volů. Záda ho bolela. Na chvilku si představil, jak se mu z té námahy utrhnou uši a odletí oběma směry jako ty raketky, které s Travisem jako kluci vystřelovali z lahví. „To jsi už říkal.“ „A není to legrace,“ zabrblal Matt znova.


14


„To už jsi taky říkal.“ „Nebude snadný to nainstalovat.“ „Bude,“ namítl Travis. Postavil se a ukázal na nápis na bedně. „Vidíš? Tady to stojí. Snadná instalace.“ Moby – čistokrevný boxer – ze stínu pod stromem zaštěkal jakoby na souhlas a Travis se potěšeně usmál. Matt se mračil a snažil se popadnout dech. Tenhle kamarádův výraz nesnášel. No, ne vždycky. Povětšinou Travisovo bezbřehé nadšení oceňoval. Dnes ne. Dneska opravdu ne. Matt si sáhl do zadní kapsy pro šátek, který byl dávno nasáklý potem, což samozřejmě dělalo divy s jeho kalhotami. Otřel si obličej a šátek vyždímal. Pot mu kapal na boty. Civěl na to málem jak zhypnotizovaný, dokud neucítil, že pot prosákl látkou až mezi prsty. No to je tedy paráda. „Pokud si vzpomínám, tvrdil jsi, že nám s tím tvým ,projektem‘ pomůžou Joe a laird, že Megan a Allison nachystají něco k jídlu a že si dáme pivo a taky – že instalace tý věci by měla trvat maximálně pár hodin.“ „Přijdou,“ ujišťoval ho Travis. „To jsi říkal před čtyřma hodinama.“ „Museli se někde zdržet.“ „Nebo jsi jim vůbec nevolal.“ „Jistě že volal. Přivedou i děti. Slibuju.“ „Kdy?“ „Brzy.“ „No jasně,“ zabručel Matt. Zastrčil si šátek zase do zadní kapsy. „A mimochodem – dejme tomu, že se neobjeví brzy. Jak si pro všechno na světě myslíš, že my dva dokážeme tuhle věc zasunout, kam patří?“ Travis jen mávl rukou. „Na něco přijdeme. Koukej, jak


V O l BA

15

skvěle si zatím vedeme. Máme za sebou skoro půlku cesty.“ Matt se zase zakabonil. Byla sobota – sobota! Jeho den odpočinku, příležitost uniknout z každodenní dřiny, oddech, který si po pěti dnech v bance zasloužil, den, který potřeboval. Vždyť pracuje v úvěrové bance! Měl by posunovat papír, a ne vířivky! Mohl se právě dívat na baseball! Hrát golf ! Jít na pláž! Přispat si, než s liz pojedou k jejím rodičům jako téměř každou sobotu, místo aby vstával za rozbřesku a manuálně pracoval osm hodin pod sálajícím jižním sluncem… Zarazil se. Koho chce oblbnout? Kdyby se nedřel tady, strávil by celý den s lizinými rodiči, což byl mezi námi hlavní důvod, proč souhlasil, že Travisovi pomůže. Jenže o tohle vážně nestál. Opravdu ne. „Tohle není nic pro mě,“ zavrtěl hlavou. „Fakt ne.“ Travis ho zřejmě neposlouchal. Už měl ruce zase na bedně a byl připravený. „Můžeme?“ Matt se sklonil s trpkým pocitem. Nohy se mu třásly. Třásly! Bylo mu jasné, že zítra ráno bude potřebovat aspoň dva ibalginy na bolest. Na rozdíl od Travise nestíhal chodit čtyřikrát týdně do posilovny nebo běhat a hrát raketbal. Ani se nepotápěl na Arubě, nesurfoval na Bali, nelyžoval ve Vailu nebo co všechno ten člověk dělal. „Tohle tedy není legrace.“ Travis mrkl. „To už jsi říkal.“

„Páni!“ pronesl obdivně Joe a pozvedl obočí, když obcházel vířivku. Mezitím začalo slunce zapadat a zlaté paprsky se odrážely v zálivu. V dáli se ze stromu vznesla volavka a půvabně letěla nad hladinou. Joe a Megan s lairdem


16


a Allison dorazili před několika minutami s dětmi v závěsu, a Travis jim všechno ukazoval. „To je úžasný! To jste všechno zvládli dneska?“ Travis přikyvoval s pivem v ruce. „Docela to šlo. Myslím, že Matta to bavilo.“ Joe vrhl krátký pohled na Matta, který se rozvaloval na skládací židličce s mokrým hadrem na čele. Dokonce i jeho břicho – a to Matt byl vždycky zavalitý – vypadalo splaskle. „Já to tak nevidím.“ „Bylo to těžký?“ „Jak egyptskej sarkofág!“ zaskřehotal Matt. „Takovej ten zlatej, kterým pohne jen jeřáb.“ Joe se zasmál. „Můžou tam děti skočit?“ „Ještě ne. Zrovna jsem napustil vodu, chvíli potrvá, než se ohřeje. Sluníčko pomůže.“ „Slunce tu vodu ohřeje za pár minut!“ sténal Matt. „Vlastně za pár vteřin!“ Joe se zašklebil. laird a oni tři se znali od školky. „Těžkej den, Matte?“ Matt si sundal hadr z čela a zaškaredil se na Joea. „Nemáš ani ponětí. A díky, že jste se ukázali včas.“ „Travis říkal, že máme přijet v pět. Kdybych věděl, že potřebujete pomoc, přišel bych dřív.“ Matt pomalu obrátil zrak k Travisovi. Občas svého kamaráda vážně nesnášel. „Jak je Tině?“ odvedl Travis řeč jinam. „Už se Megan vyspí?“ Megan si povídala s Allison u stolu na opačném konci terasy a Joe na ni krátce pohlédl. „Trochu jo. Tina už nekašle, jenže já mám občas dojem, že Megan prostě není schopná spát. Aspoň ne od chvíle, kdy se stala matkou.


V O l BA

17

Vstává, i když Tina ani nemukne. Jako kdyby ji budilo ticho.“ „Je dobrá máma,“ zdůraznil Travis. „Vždycky byla.“ Joe se otočil k Mattovi. „Kde je liz?“ zeptal se. „Měla by tu být každou chvilku,“ odpověděl Matt mrtvolným hlasem. „Byla celý den u rodičů.“ „No nazdar,“ poznamenal Joe. „Nech si to. Jsou to hodný lidi.“ „Vzpomínám si, jak jsi tvrdil, že jestli budeš muset ještě jednou poslouchat tchánovy historky o rakovině prostaty nebo tchyniny řeči o tom, jak Henryho zase propustili – i když to nebyla jeho vina – radši strčíš hlavu do trouby.“ Matt se s námahou posadil. „To jsem nikdy neřek!“ „Ale jo.“ Joe mrkl, když se za rohem vynořila Mattova žena liz a před ní se batolil Ben. „Žádnej strach, neprásknu tě.“ Matt nervózně koukal střídavě na Joea a na liz a ověřoval si, jestli něco nezaslechla. „Ahoj vespolek!“ pozdravila liz všechny a zamávala. Zamířila rovnou k Megan a Allison. Ben se pustil její ruky a batolil se za ostatními dětmi. Joe viděl, jak si Matt oddechl. Zazubil se a ztišil hlas. „Takže… tchán a tchyně, tímhle jsi ho donutil, aby ti pomohl?“ „Možná jsem se o nich zmínil,“ uculoval se Travis. Joe se zasmál. „O čem se to bavíte?“ zavolal na ně Matt podezíravě. „Ale o ničem,“ odpověděli mu jednohlasně.

Autor legendárního Zápisníku jedné lásky, Nocí v Rodanthe, Poslední písně či Bezpečného přístavu NICHOLAS SPARKS. Volba

Recommend Documents