AUTOMOBIL A INTERIÉR:

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV ANTROPOLOGIE

AUTOMOBIL A INTERIÉR: ANTROPOLOGICKÁ STUDIE Diplomová práce

Bc. Pavla Kavalová

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc. Brno 2013

Bibliografický záznam

Autor:

Bc. Pavla Kavalová Přírodovědecká fakulta, Masarykova Univerzita Ústav antropologie

Název práce:

Automobil a interiér: Antropologická studie

Studijní program:

Magisterský

Studijní obor:

Antropologie

Vedoucí práce:

Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Akademický rok:

2012/ 2013

Počet stran:

116

Klíčová slova:

Automobil – automobilové společnosti – design – nábytek – interiér – společenský status

2

Bibliographic Entry

Author:

Bc. Pavla Kavalová Faculty of Science, Masaryk University Department of Anthropology

Title of Thesis:

Car and Interior: Anthropological Study

Degree programme:

Magister Degree

Field of Study:

Anthropology

Supervisor:

Prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Academic Year:

2012/ 2013

Number of Pages:

116

Keywords:

Car – Car Companies – Design – Furniture – Interior – Social Status

3

Abstrakt

Tato diplomová práce se zaobírá fenoménem automobilismu, avšak v jiné formě, než ho známe. Jde o studii zaměřenou na vozy, které svou původní mobilní funkci vyměnily za funkci statickou a prostředí silnic za interiéry. Existují totiž byty i veřejná místa, kde automobily tvoří hlavní prvek místnosti – tedy muzea, veletrhy, nebo jejich části nahrazují nábytek či obrazy. V textu nechybí ani nastínění historického vývoje automobilů v rámci jednotlivých společností, rozdíly v designu měnící se s dobou či jednotlivé nábytkové slohy od prvopočátku lidského obydlí.

Abstract:

This thesis deals with the phenomenon of motoring, but in different way we know it. This study specializes in cars that change their original moving role to static function and now occur in the interiors. We can find places where cars constitute the main part of the room – like museums and exhibitions or piece of them replace ordinary furniture or pictures. In text we don´t forget to mention historical development of cars and car corporations, variation of design in every decade and furniture styles from the first human dwelling.

4

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, a to Prof. PhDr. Jaroslavu Malinovi, DrSc. za mnohá doporučení a rady, a Ing. arch. Janu Velkovi za studijní materiály, fotografie a konzultace. Dále pak Jakubovi Sochorovi, který mi věnoval čas a doplňující informace v oblasti automobilového designu. Mé dík patří také rodičům, kteří mě podporovali celé roky studia na vysoké škole.

5

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 20. 12. 2013

……………………………… Jméno Příjmení

6

Obsah Úvod....................................................................................................................................... 9 1

2

Historický vývoj automobilismu ................................................................................. 11 1.1

První předchůdci automobilů ................................................................................ 11

1.2

Počátky automobilových společností .................................................................... 13

1.3

Novodobé dějiny automobilismu .......................................................................... 15

1.3.1

Německo ........................................................................................................ 16

1.3.2

Československo ............................................................................................. 16

1.3.3

Itálie ............................................................................................................... 17

1.3.4

Francie ........................................................................................................... 18

1.3.5

Anglie............................................................................................................. 19

1.3.6

Spojené státy americké .................................................................................. 20

1.3.7

Japonsko......................................................................................................... 20

1.4

60. léta 20. století .................................................................................................. 21

1.5

Přelom 60. a 70. let 20. století ............................................................................... 23

1.6

70. léta 20. století .................................................................................................. 24

Automobilový design ................................................................................................... 26 2.1

3

Charakteristika jednotlivých etap automobilového designu ................................. 28

Nábytek – vývoj až k jeho dnešní podobě ................................................................... 40 3.1

Neolit 5600 – 4200 př. n. l .................................................................................... 40

3.2

Egypt 4000 př. n. l. – 332 př. n. l. ......................................................................... 41

3.3

Řecko a Řím 8. století př. n. l. – 5. století ............................................................. 41

3.4

Středověk 5. – 15. století ....................................................................................... 42

3.5

Renesance 14. – 16. století .................................................................................... 43

3.6

Koloniální styl ....................................................................................................... 44

3.7

Rokoko 1735–1790 ............................................................................................... 44

3.8

19. století a znovuobjevený nábytek ..................................................................... 45 7

3.9

4

Nové umění ........................................................................................................... 45

3.10

20. století ........................................................................................................... 46

3.11

Moderní nábytek ................................................................................................ 46

Automobil v interiéru................................................................................................... 47 4.1

Automobilový díl jako nábytek ............................................................................. 48

4.1.1

Stoly ............................................................................................................... 48

4.1.2

Barové pulty a kuchyňské linky..................................................................... 52

4.1.3

Křesla a pohovky ........................................................................................... 53

4.1.4

Postele ............................................................................................................ 55

4.1.5

Lampy a další svítidla .................................................................................... 56

4.1.6

Hodiny ........................................................................................................... 57

4.1.7

„Obrazy“ ........................................................................................................ 59

4.1.8

Kolekce nábytku ............................................................................................ 60

4.2

Skutečný automobil v obytné části domu ............................................................. 63

4.2.1

Zmenšené modely vozů ................................................................................. 68

4.2.2

Automobil v dvojrozměrné reprodukci.......................................................... 69

4.3

Veřejný interiér ..................................................................................................... 71

4.3.1

Restaurace a bary ........................................................................................... 71

4.3.2

Hotely............................................................................................................. 84

4.3.3

Automobil jako exponát................................................................................. 90

4.3.4

Automobil v roli reklamy .............................................................................. 94

4.3.5

Cena pro vítěze – automobil .......................................................................... 95

4.3.6

Výrobní interiéry............................................................................................ 96

4.3.7

Jízda v automobilu v interiéru ....................................................................... 99

4.3.8

Garáže .......................................................................................................... 100

Závěr .................................................................................................................................. 102

8

Úvod

„Ať už si myslíš, že to zvládneš nebo ne, vždy máš pravdu“. Henry Ford Než se o přelomovou manufakturu ve výrobě automobilů postaral uvedený Henry Ford, prošel si vývoj tohoto výdobytku moderní doby různými etapami. Prvotní záměr byl však jasný – dovolit člověku přesouvat se z místa na místo v kratší době a především pohodlněji. Postupem času, spolu s dalšími objevy, jako byl motor poháněný benzinem či pogumovaná kola, se z automobilu stal předmět denní potřeby, který se již v dnešní době může pyšnit všemožnými technickými vymoženostmi. Cílem mé práce se však staly automobily historické i moderní, jež různými způsoby doplňují interiéry jak v běžných situacích, například garáže, tak i v nevšedním pojetí automobilových nadšenců, kteří jsou schopni si modely umístit i do bytu. Recyklací a restaurací tak vznikají neobvyklá díla ve formě nábytkových setů a obrazů, ze sbírek autíček jsou tvořeny obývací stěny nahrazující klasické poličky s dárky a na veletrzích vystavované nejnovější modely reprezentují jméno své značky. Důvodem tohoto počínání je ukázat se, vystavit na obdiv svůj majetek, svoji individualitu a nevšednost, jak je patrné z článků a rozhovorů, se kterými jsem během studie pracovala. Proto je také součástí diplomové práce nástin vývoje nábytku samotného, který od počátku lidského společenství reprezentuje majitele, a dále pak přehled odlišností jednotlivých ér designu automobilů, které poukazují na to, jak se naše vnímání vzhledu odráží v úspěšnosti každého vozu. Jednotlivé oddíly jsou členěny následovně: První kapitola Historický vývoj automobilismu je zaměřena na vůbec první pokusy o sestrojení automobilů v rámci malých soukromých společností, které většinou nesly jména svých vynálezců. Nechybí ani novější z dějin, kde už je patrný rozvoj obrovských korporací, jež vévodí své zemi díky masové výrobě vozů, a udávají tak směr ekonomice. V kapitole Automobilový design je výstižně, a pro laika přehledně, shrnut design spolu se stylingem vozidel, jež jsou ovlivňovány dobou, ve které návrhy vznikají, 9

ale i dostupnými materiály. Kromě jednotlivých desetiletí, která podobou konceptů reagují na změny ve společnosti stejně silně jako módní průmysl, dovedeme odlišit také styly automobilových velmocí. Ty si dle zakotvených tradic potrpí na sobě vlastním způsobu prezentace a dodnes se některých typických znaků nehodlají vzdát. Kapitola třetí – Nábytek – vývoj až k jeho dnešní podobě – by měla přiblížit lidské smýšlení o výbavě obydlí již od prvního použitého kusu nábytku, tedy již od neolitu. Zde je patrné, že se člověk snažil ukázat sám sebe v části domu, do které se vstupovalo z vnějšku jako první a že se výše postavení lidé mohli prezentovat honosněji, než ostatní. Tato mentalita se dodnes odráží i v interiérech, kde předmět, hodný obdivu, tvoří automobil. Poslední kapitola Automobil v interiéru se již věnuje cílovému tématu, tedy umístění vozů uvnitř bytů, veřejných prostor, veletržních paláců, hal či obyčejných garáží, kdy se nejedná vždy jen o tvorbu nábytkových doplňků, ale je možné doplnit místnosti celými vozidly vyřazenými z provozu, nové modely prezentovat pomocí nejmodernější techniky nebo vůz použít k výuce jízdy ať už legálním anebo nelegálním způsobem.

10

1 Historický vývoj automobilismu

1.1 První předchůdci automobilů

Lidé měli snahu přesouvat se vždy – pěšky, koňmo, po vodě za pomoci přírodních vlivů, po souši vlastními silami s vynalezením jízdního kola; vše se však změnilo s nápadem využít k pohonu „přemisťovadel“ jiný a zároveň nový zdroj – motor. Počátky automobilismu jako takového jsou spojeny s použitím principu kola. Existenci a jeho využití můžeme dohledat už ve 4. století př. n. l. v Mezopotámii, kde bylo kolo využíváno zejména ke konstruování vozu s použitím zvířecí síly v zemědělství, k přepravě nákladů nebo při bojích i v ostatních civilizacích. Skrz stoletími se kolo dostalo s Evropany i do Ameriky a až v 19. století do Japonska (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). S šířením kola si můžeme všimnout i rozvoje, kdy se z dvoukolového vozu stává čtyřkolový pro širší použití – v řadě kultur se vyskytuje v souvislosti s pohřebním ritem, jako žebřiňák, vozová hradba aj. Pozdější vynález chomoutu sice znamenalo lepší využití zvířat při zápřahu, nicméně o komfortu při jízdě se dá mluvit až v 18. století, kdy se započaly dláždit cesty, i když kočár jako dopravní prostředek pro vyšší vrstvy společnosti je na svém vrcholu již v 16. století – zprvu převážně ve Španělsku, ale odtud se technologický pokrok spolu s politickou a ekonomickou silou rychle přesouval do Anglie (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). V Anglii už se technického vývoje kočárů ujímají inovátoři John Besant (1786–?) a John Collinge (1787–?), kteří reagují na přechod od dřevěné konstrukce ke kovové tak, že si nechávají v roce 1850 patentovat pravidelné seřízené promazávání nápravy kočáru, a tím snižují výměnu kol na minimum (Eckermann 2001). Od tohoto roku se můžeme setkat s mnoha úpravami, jako jsou vyšší kola, užší kovové nápravy nebo nádrže oleje umístěná pod podvozkem; ty dávají vzniknout novému

11

vědnímu oboru v oblasti technologie, která se tak stále posouvá vpřed – vstříc vzniku prvnímu automobilu (Eckermann 2001). K použití vlastního pohonu – „auto-mobile“ – se snažila dojít řada vědců z celého světa. Účinným pohonem se však stala až pára, která pod tlakem umožnila výkon až dvacet koní. Za vznikem tohoto principu – parního stroje, stál skotský mechanik a fyzik James Watt (1736–1819) (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). Mimo jiné se Wattův vynález začal využívat i v dalších odvětvích, především v textilním průmyslu, čímž v Anglii započala Průmyslová revoluce, která se rychle rozšířila do celého světa (Eckermann 2001). Klasický stroj, který by se sám pohyboval a využíval u toho parního stroje, sestrojil Francouz Nicolas Joseph Cugnot (1725–1804) v roce 1771 se jménem „Fardier á vapeur“ (parní vůz). Tato tříkolka pro čtyři osoby neoplývala závratnou rychlostí a navíc bylo každou čtvrt hodinu potřeba doplnit vodu do kotle a přiložit (Eckermann 2001). V Anglii, především v Londýně, stále probíhaly pokusy o zvýšení tlaku v parním stroji, čímž se zvyšoval i výkon. Roku 1803 už můžeme hovořit o hromadném transportu pasažérů – prvním taxi s motorem; tento nápad dostal Richard Trevithick (1771–1833), avšak s porozuměním se setkal až o 20 let později, kdy jistý Sir Goldsworthy Gurney (1793–1875), také v Londýně, sestrojil několik malých „autobusů“, které byly schopny zdolávat trasu 14 kilometrů několikrát za den rychlostí 18 kilometrů za hodinu (Eckermann 2001). Nicméně nedokonalosti, jako byly rozbité řetězy, pravidelné exploze bojlerů, nepohodlí a zejména zápach spáleného oleje, přenesly zájem o hromadnou dopravu zpět ke koňským povozům a vlakům, které si díky páře získaly větší obliby (Eckermann 2001). I když podle všeho Anglie předčila svět ve svých inovacích, na konci 19. století zaostala právě v automobilovém průmyslu, kdy se na výsluní dostává Francie s předchůdcem spalovacího motoru a Německo, které přišlo na kloub sestrojování automobilů, které známe dodnes (Eckermann 2001; Malina et al. 2012).

12

1.2 Počátky automobilových společností

Vývoj dokonalejším směrem nás posouvá zcela do jiné éry automobilismu. Zásluhu měl zejména vynález Nicolause Augusta Otta (1832–1891): šlo o čtyřdobý systém s kompresí, a i když jej sám autor nepovažoval za významnou část motoru, spolupráce s konstruktérem Eugenem Langenem (1833–1895) přinesla nečekaný úspěch a čtyřfázové motory se začaly šířit a vyrábět ve větším měřítku pod názvem „Otto-Langen“ (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). I přes to, že si firma Otto-Langen nechala svůj benzinový motor patentovat, ukázalo se, že již několik let předtím tento princip objevil jistý železniční inženýr; také v Německu už motor používali u obráběcích strojů v dílnách. Možná i díky tomuto se vynález dostal k dalším technicky zdatným průkopníkům – Otto-Langen ztratili své prvenství ve výrobě a v této době se příležitosti chopil nejen Karl Friedrich Michael Benz (1844–1929), Gottlieb Daimler (1834–1900), Siegried Marcus (1831–1898), ale i Rudolph Christian Karl Diesel (1858–1913), který zkusil místo benzinu jako palivo použít naftu, čímž vznikl i odlišně fungující motor – vznětový neboli „diesel“ (Malina et al. 2012). Daimler si spolu s kolegy zaručil úspěch roku 1885, kdy dostali patent na zapalování u benzinového motoru – jednalo se o malou trubičku, dnes známou jako zapalovací svíčka, která byla žhavena plaménkem. Nebyla to však jediná věc, která Daimlera proslavila – v témže roce se jeho syn Adolf objevil v Cannstattu na motocyklu, jež byl schopen jet až 12 kilometrů za hodinu a o čtyři roky později v Paříži, spolu s kolegou Maybachem, představil již automobil s převodovkou s ozubenými koly. Tento úspěch vedl k založení německé společnosti Daimler Motoren Gesellshaft a k výrobě dnes známé značky Mercedes. První model, 35 PS, byl jednoduchý na obsluhu, a možná i proto se zalíbil závodníkovi Emilu Jellinekovi (1853–1918), který s ním mnohokrát vyhrál a podle jehož dcery se také značka vozů jmenuje (Malina et al. 2012). Jak již bylo zmíněno, na vynález čtyřfázového motoru navázal i Karl F. M. Benz. Motor připevnil k zadní hnací nápravě automobilu, která už byla vybavena elektrickým zapalováním, vodním chlazením a řízením pomocí ruční páky. Benz požádal o patentování tříkolového vozidla se spalovacím motorem, a to se později stalo prvním sériově vyráběným automobilem se jménem Benz-Patent-Motowagen. Za úspěch v tomto případě mohla Benzova manželka Bertha, která jako první žena roku 1888 podnikla dálkovou cestu 13

do Pforzheimu a vůz si po cestě byla schopna sama opravit jehlicí z klobouku či gumovým podvazkem. Čtyřkolové vozidlo, které následovalo a prvně budilo nedůvěru, se dostalo mimo Německo, především do Anglie a Francie, a ve Spojených státech amerických se Benzův vůz stal předlohou pro vlastní produkci automobilů (Dvořák, Homolová 2013; Eckermann 2001; Malina et al. 2012). Další, kdo se v Evropě začal zajímat o svoji výrobu v automobilovém průmyslu, byli Francouzi, kteří nechtěli nadále zůstávat závislí na importu. Jména, spojená s rozvojem francouzského automobilismu – Jules Albert de Dion (1856–1946), Georges Bouton (1847–1938) a Charles A. Trepardoux (1853–1920) – se do dějin zapsala nejprve sestavením parního automobilu značky De Dion-Bouton a následně benzinovým motorem na úrovni vynálezu Karla Benze. Jejich spolupráce vedla k vytvoření největšího koncernu na výrobu motorů a vozidel počátku 20. století. Pod stejnou značkou pak vznikl známý Vis-á-vis – vůz, v němž řidič se spolujezdcem seděli naproti sobě, nebo například autobusy, které se dostaly až na Španělský trh (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). Dodnes je však známější francouzskou značkou Renault. Jméno nese automobilka po bratrech Renaultových, kteří roku 1900 prodávali svá auta ve velkém měřítku (okolo 179 aut) a dokázali tak konkurovat dalším francouzským firmám, např. Panhard & Levasson (navázala na výrobu motorů značky Daimler) a Peugeot (automobily se znakem lva už se v té době spoléhaly na vlastní vyrobené motory a pneumatiky potažené gumou, které se začaly roku 1895 plnit vzduchem a vstřebávaly tak všechny nerovnosti vozovky) (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). Na území Rakouska-Uherska, a tím tedy i v Čechách, vznikl první, motorem poháněný vůz pod vedením německého vynálezce Siegfrida Marcuse (1831–1898), avšak Adamovské strojírny, ve kterých k výrobě došlo, se rozhodly zůstat pouze u motorů (Malina et al. 2012). Místo na našem trhu tak zaplnily dvě automobilky – Kopřivnická Tatra a MladoBoleslavská akciová společnost Laurin a Klement. Tatra přišla roku 1897 se sériově vyráběným vozem NW Präsident, který byl již schopen s výkonem pět koní absolvovat trasu Kopřivnice – Vídeň; společnost Laurin a Klement, která prvně jen opravovala a později i vyráběla jízdní kola, se stala největší výrobnou automobilů v RakouskuUhersku. Prvním počinem byl motocykl Slavia, jenž byl následován devíti modely vlastních automobilů, které dovedly konkurovat dosud známým evropským vozům až do roku 1925, kdy došlo ke sloučení s Plzeňskou Škodou (Malina et al. 2012).

14

Ostatní země v Evropě, například Itálie, Holandsko, Švýcarsko, Belgie či Švédsko, započaly svou vlastní výrobu automobilů na základě znalostí Benze, Daimlera nebo Peugeota, na rozdíl od Velké Británie, která si uchovávala odstup a své znalosti chránila speciální úpravou zákonů až do roku 1896 (Red Flag Act) (Eckermann 2001). Roku 1899 časopis Scientific American o automobilu napsal: „...tato podivně vypadající věc, druh karikatury, na první pohled člověka znejistí, zda se zasmát dobrému vtipu či být rozhořčen z jeho rozmachu... Ve všech jeho malebných ošklivostech jde o přínos a požehnání... Nejde jen o respekt, který vůči němu chováme, ale i o obdiv gumovým kolům, jež zajistí každou jízdu sametovou a každý cíl dosažitelným bez jakékoli únavy... Vše je možné, dokonce i vzhledný kočár bez koně!“ (překlad podle Eckermann 2001, s. 48).

1.3 Novodobé dějiny automobilismu

V dnešní době můžeme říct, že automobil změnil život každého z nás. Přes urputný boj o prvenství ve světě dopravy se setkáváme s automobilovým průmyslem na každém rohu, tento byznys formuje ekonomiku mnoha států, hrál roli při většině historických událostí a v řadě kultur dodnes zastává úlohu hmatatelného majetku, který dává najevo především ženám sociální postavení vlastníka – muže. Prvně se experimentovalo s pár automobily, především ve Francii a Německu (viz Kapitola 1.2 Počátky automobilových společností), dnes, při globalizaci, dovede automobilový průmysl zaměstnat několik milionů lidí; a to v centrech, jako je Amerika, Japonsko a Evropa. To, že automobil dává od počátků jeho vzniku člověku svobodu, s sebou nese v každé době pár paradoxů; např. Los Angeles mělo ve 40. letech 20. století nejrozsáhlejší systém hromadné elektrifikované dopravy na světě, dokud firma General Motors tento městský systém nekoupila, a poté nezlikvidovala. Tím se sice zvýšil prodej aut, na druhé straně však cesta, která původně trvala 40 minut veřejným prostředkem, nyní zabere dvě a půl hodiny a Los Angeles se postupně stává městem s nejvíce znečištěným ovzduším v USA (Mantle 1995).

15

1.3.1

Německo

Za rozvojem největší automobilky v Německu – Volkswagen, nestál v období 2. světové války nikdo jiný, než Adolf Hitler (1889–1945). Jeho představa o lidovém automobilu, který vyráběl v té době ještě Volkswagenwerk, však vznikla v Čechách. Technik Hans Ledwinka (1878–1967), který se proslavil celosvětově známou Tatrou, pro Hitlera navrhl detailně tzv. Brouka; toho se nakonec prodalo přes 20 milionů. O této skutečnosti se jen málokdy hovoří, protože pod novým automobilem byl podepsán jeden ze známějších techniků – Ferdinand Porsche (1875–1951) (Malina et al. 2012; Mantle 1995). Německý automobilový průmysl se ve 30. letech 20. století, tedy ještě před válkou, spoléhal na nápady ze západu. V Americe v té době vévodil koncern Henryho Forda (1863–1947) (viz Kapitola 1.3.6 Spojené Státy Americké), kde financování automobilky ve výstavbě zajišťovaly peníze zabavené odborům či příspěvky od Benita Mussoliniho (1883–1945) z Itálie. Avšak po vypuknutí 2. světové války i Fordova společnost přišla o stálý přísun prostředků a jediný způsob, jak automobilku zachránit, bylo přejít na válečnou výrobu – tak vznikla vozidla typu Kubelwagen ve stylu amerického Jeepu a Schwimmwagen, vhodný pro překonávání vodních toků (Mantle 1995). Nakonec se z továrny VW, která měla zajistit dostupnost automobilů obyčejným lidem, stala výrobna létajících bomb (Mantle 1995).

1.3.2

Československo

Centrem automobilového průmyslu ve střední Evropě, konkrétně v Čechách, se stala Kopřivnice. Automobilka Tatra patří mezi nejstarší výrobce automobilů a bez větší újmy přežila i 2. světovou válku s tím, že se jako u většiny musela běžná výroba přeorientovat na válečnou. V jejím čele stál již zmíněný Hans Ledwinka (viz. Kapitola 1.3.1 Německo), který se zasloužil o rozvoj Tatry již před válkou. Nešlo jen o návrhy Brouka pro firmu VW; u Hitlera zabodoval také Tatrou 11, velkým silným autem

16

s chlazeným motorem v zadní části automobilu, se kterým diktátor projel celé Německo bez jediného problému (Mantle 1995; Rosenkranz 1987). Ani Československu se však nevyhnul trend doby – lidový vůz. Šlo o firmu Aero, která na trh za cenu dostupnou větší části společnosti vypustila automobil Aero 500 – malý vůz na velké cesty, přezdívaný „Cililink“ podle typického zvuku při startování. Na tento úspěch ještě před 2. světovou válkou navázalo Aero 662, s větším objemem motoru, které ještě v 70. letech patřilo mezi nejoblíbenější vozidla u nás, po válce to pak bylo Aero Minor, které se vyjímalo především na sportovních okruzích (Hyan 2005; Malina et al. 2012).

1.3.3

Itálie

Italský automobilový průmysl se stal známým již před 1. světovou válkou. Společnost FIAT (Fabrica Italiana Automobili Torino), kterou vlastnila od počátku rodina Agnelli, vyvážela své vozy až do Ruska; díky přizpůsobivosti a výrobě nákladních aut za obou válek automobilka nepocítila nijaký rozdíl v obratu, jak se to stalo mnoha jiným společnostem, ale také díky prozíravosti tehdejšího prezidenta Fiatu byla firma schopná stát se významným spojencem USA (Mantle 1995). Do historie Itálie se vepsal vůz Fiat 500 Topolino (il Topolino – myška), protože po všech letech omezování v zemi umožnil náhle mobilitu. Vůz měl v Itálii znamenat to samé jako v Německu VW Brouk, tedy lidový vůz, avšak obyčejný dělník na něj musel šetřit alespoň tři platy (Malina et al. 2012; Mantle 1995). Jiný rozměr dal autům u Fiatu inženýr Dante Giacosa (1905–1996). Protože vyrůstal v chudých poměrech, věděl lépe než kdo jiný, jaké auto by si obyčejný člověk přál – a rozhodně nešlo o velké americké vozy, které hýbaly světem. Giacosa chtěl Agnelliho ekonomiku firmy posunout směrem, kdy by si hezký automobil mohla dovolit běžná rodina střední třídy. V roce 1957 se na trhu objevil Fiat Nuovo 500 – Nuova Cinquecento – malý, dvouválcový automobil s motorem chlazeným vzduchem, jehož vzniku předcházelo jen 10 měsíců navrhování; to mělo za úkol jediné – konkurovat nejúspěšnějšímu italskému skútru, Vespě (Malina et al. 2012; Mantle 1995).

17

Výroba Fiatu Nuovo 500 byla zastavena až v roce 1975; za tu dobu (18 let) bylo vyrobeno 3,5 milionu těchto vozů a v Itálii se staly synonymem svobody, kultury a krajiny, a stejně jako VW se Fiatu podařilo přenést svou historii až do dnešních dnů. Dante Giacosa, který se stal hlavním konstruktérem, po válce řekl: „Automobil se stal pohyblivým obytným prostorem... Konstruktér aut je dnes totéž jako architekt.“ (Mantle 1995, 36).

1.3.4

Francie

Jak je zřejmé, k cestě za svobodou v poválečném období napomohl také automobil nejen tím, že umožnil lidem cestovat a volně se pohybovat po kontinentě. Svobodní si nyní mohli připadat i lidé, kteří si dříve vlastnictví vozu jen představovali. Ve Francii tomu nebylo jinak než v Itálii či Německu – automobilky pochopily sílu zákazníků i z nízkých vrstev, a tak začal i Citroën přemýšlet nad vozem pro lid. První takovýto vůz byl navrhován pro rodinu žijící na venkově spolu s tím, že se do auta dále vejde 50 kg brambor a koš vajec, kdy ani jedno vejce nebude po průjezdu přes pole rozbité (Dvořák 2013; Malina et al. 2012; Mantle 1995). Tak vznikl Citroën Deux Chevaux (2CV), u nás známý jako „Kachna“, s výkonem dvou koní, který se svým designem mnoho nezavděčil. Sám André Citroën (1878–1935) mu říkal ošklivé káčátko a novináři o novém vesnickém automobilu mluvili jako o otvíráku na konzervy. Vepředu bylo jen jedno světlo, startovalo se zatažením lanka, které bylo omotáno kolem klikové hřídele, střecha byla stahovací, dveře neměly venkovní kliky a ty vnitřní buď nefungovaly, nebo upadávaly. Proto pasažéři povětšinou nastupovali střechou, stejnou cestou, jakou se ven dala dostat sedadla při převozu nákladu. Přese všechno si tento automobil lidé velmi oblíbili, především kvůli ceně a nevadilo ani to, že první stěrač na předním skle byl pouze ručně ovládaný (Dvořák 2013; Malina et al. 2012; Mantle 1995). O výjimečnosti 2CV svědčí mnoho záznamů – pro Saharu byl vyvinut vůz s pohonem čtyř kol, na pláže vůz se snímatelnou střechou; např. v Africe vylepšili ventilaci motoru jeho zakrytím proutěným košem a v Andoře Citroën protáhli do délky a začali jej používat v pohřebnictví; k tomuto vozu se váže i vtipná historka o tom, jak si v Chille jistý

18

muž vyčerpal benzín a po nastrkání banánů do nádrže dojel až k nejbližší benzinové pumpě... (Mantle 1995). Toto francouzské miniauto bylo kladně přijato i ochránci životního prostředí pro jeho nízkou spotřebu a relativně nízké emise (Mantle 1995).

1.3.5

Anglie

Výroba malých osobních aut rozpoutala válku mezi výrobci, kteří se snažili zavděčit především obyčejným lidem. Vedle Francie a Itálie došlo na produkci rodinných automobilů i v Anglii. British Motors Corporation (BMC) se snažila prorazit s nízkou spotřebou benzínu a přitom přepravou celé rodiny i se zavazadly. Na Britských ostrovech se nový automobil, pojmenovaný „Mini“, stal součástí projektu ADO 15 (Amalgamated Drawing Office number 15) a vyřadil ze hry tak oblíbené vozy, jako byl Citroën, Renault či Fiat a především pobočku amerického Fordu; s návrhem Mini přišel muž, původem z Řecka, Alec Issigonis (1906–1988) (Malina et al. 2012; Mantle 1995; Šustek 2011). Tak v British Motors Corporation vzniklo vozidlo, které i přes svou velikost mělo uvnitř karoserie dostatek místa pro čtyři cestující i jejich zavazadla. „Je to jenom auto, nebo ne? Dobré pro cestování do práce, nakupování, okouzlení dětí, návštěvu pacientů, převážení balíků, mobilizování vojsk, fungování farmy, parkování v trhlinách obrubníků?“ (L. Setright, překlad podle Mini Online Museum 2013). Trik byl v tom, že Issigonis umístil motor napříč a také poprvé použil společné mazivo pro motor i převodovku, čímž zmenšil celkovou velikost vozu. Automobil měl dále ve dveřích přihrádky pro odkládání maličkostí a okna byla klasicky otvírací, nestahovala se kličkou, jak už bylo běžné (Mantle 1995; Mini Online Museum 2013; Šustek 2011). Přes prvotní posměch se od začátku výroby prodalo kolem 9 milionů kusů a třetinu z nich řídily ženy, což také nebylo obvyklé. Trošku tomuto úspěchu pomohla i dobře mířená reklamní kampaň, která vyzdvihovala především okénka jako ta, která ženám ani při průvanu nezničí účes: „Každá žena touží po autě s jemně proudícím vzduchem, který jí z účesu neudělá vrabčí hnízdo... Hlavní předností vlastnictví auta je, že vás vzorně bez nejmenší chybičky přepraví z místa A do místa B. Tato přednost je ztracena, když

19

cestou musíte zastavit a v přiléhavé sukni a bílých rukavičkách svést boj s píchlým kolem...“ (Mantle 1995, 40).

1.3.6

Spojené státy americké

Americké automobily má celý svět pevně spojeny se značkou Cadillac, s vozem, který od prvovýroby okupoval svět reklamy, či vůz značky Lincoln – ten naopak ovlivnil technologický vývoj v budoucnu Fordovy továrny. Obě tato velká jména, až po čase prodaná větším firmám, založil jeden muž – Henry Martyn Leland (1843–1932) (Malina et al. 2012). Spojené Státy Americké na počátku 20. století, i přes kladený důraz na obrovské automobily, dohnaly náskok ve výrobě vozů v Evropě, protože daly přednost, stejně jako ostatní firmy, výrobě levných vozů pro veřejnost – zde šlo o vůz Ford T, přezdívaný „Plechová Lízinka“ (Tin Lizzie). Největší podíl na rozvoji průmyslu měla v té době továrna Henryho Forda (1863–1947), která kromě použití pásové výroby rozdělila pracovníky na skupiny, kdy každá měla na starosti svůj segment práce. Kompletace podvozku tak zabrala dvě a půl hodiny místo původních dvanácti a půl. Fordovi se tak podařilo za minimální čas vypustit do světa maximální počet automobilů, včetně exportu přes moře (v roce 1895 měli v Americe automobil pouze 4 lidé, o zhruba 30 let později jich po silnicích jezdilo už 22 milionů) (Eckermann 2001; Malina et al. 2012).

1.3.7

Japonsko

Tato technická země, schopná vyrábět automobily téměř pro celý svět, se stala také nejúspěšnějším vývozcem aut. Předcházela tomu však dlouhá cesta, protože stejně jako Německo i Japonsko bylo ovlivněno 2. světovou válkou ve všech oblastech společnosti. Především šlo o úplné zničení japonských měst před povstáním – Amerika bombardovala Hirošimu a Nagasaki po tom, co Japonci napadli Pearl Harbor a v antropologických kruzích, do kterých byl v té době zapojen i Aleš Hrdlička (1869–1943), se uvažovalo 20

o křížení Japonců s obyvateli tichomoří. Zaniknout tak měly i dlouhodobě působící firmy – Kawasaki a Mitsubishi (Mantle 1995). Když srovnáme historii automobilového průmyslu v zemích, jako je Francie či Anglie s Japonskem, zjistíme, že Japonsko a jeho rozvoj na poli automobilismu započíná až roku 1930, kdy automobilka Nissan, dříve známá jako Datsun, využila špionáže, aby se dostala právě k britskému vozu Austin Seven. Ten byl následně po převozu rozebrán japonskými inženýry jako model pro první úspěšně vyráběné auto značky Nissan (BMWpower 2010; Mantle 1995). Dalšímu pozitivnímu vývoji napomohl i zákaz prodávat v Japonsku americké automobily, které do roku 1936 dominovaly po celém světě; bohužel export i import byly blokovány válečným obdobím na všech stranách a Japonsko tak po skončení 2. světové války vyvezlo z ostrova jen dvě desítky aut (Mantle 1995).

1.4 60. léta 20. století

Postupným vývojem automobilového trhu se v 60. letech stal lidový automobil ikonou. Všechny rozvíjející se automobilky, jako byl Ford, VW, Fiat, Citroën nebo General Motors, si zakládaly na ceně v souladu s technickým vybavením a designem těchto vozů a snaha stát se součástí bohatých evropských či amerických obchodů stále rostla (Mantle 1995). V těchto letech znamenalo vlastnictví automobilu blahobyt, který vzrůstal přímo úměrně s ekonomikou země, exportující vozy do zahraničí. Možná i proto, že se celý svět orientoval na výrobu menších aut, která se snadno využívala na cokoli, vývoj velkých a zároveň luxusních automobilů to nikterak neohrozilo. Především Amerika se v 60. letech 20. století stala symbolem přepychu, který prezentovaly nejen slavné osobnosti ve vozech Cadillac. Pro většinu z nás je typickým zástupcem doby Cadillac Eldorado Biarritz, mohutný vůz bez střechy dosahující skoro 6 metrů na délku (Malina et al 2012; Mantle 1995). Touha mužů zviditelnit svoje úspěchy a bohatství se však nevyhnula ani Evropskému kontinentu, a i když vozy značky Rolls-Royce či Mercedes-Benz nebyly tak nadstandardně vybavené jako američtí velikáni, o svou prestiž nikdy nepřišly díky kvalitním materiálům 21

a výjimečné zručnosti konstruktérů, na kterých si společnosti zakládaly (Eckermann 2001; Malina et al. 2012). Počátkům 60. let vévodí Ford Motor Company, která je větší než všechny evropské automobilky dohromady. Pojem „fordismus“ pro Ameriku znamená lesk a slávu a díky Lee Iacoccaovi (1924) si dnes nedovedeme Spojené státy představit bez vozu Ford Falcon a Ford Mustang. Avšak i uvnitř jedné společnosti docházelo k rozporům, a tak na území Británie a Německa vznikly pobočky, které 15 let po válce začaly s tvorbou vlastních vozů (nejvíce zmiňovanou je stále anglická „Cortina“, která se objevila v roce 1962 na Londýnském autosalonu a díky velkému prostoru pro milenecké páry prudce zvýšila celkovou porodnost) (Mantle 1995). Fordova Cortina, která dostala jméno po městu v italských Dolomitech, přinesla větší slávu také Fiatu; tato automobilka zajistila Itálii v 60. letech průmyslový vzestup – na každých 17 Italů připadal jeden vůz (rok 1963). Prvenství s sebou přineslo i jinou statistiku, z oblasti dopravních nehod na Apeninském poloostrově, kdy 63 % populace vlastnilo nějaký typ vozu Fiat, došlo ve stejném roce k 350 tisícům nehodám. Fiat a jeho rozvoj se označoval jako „Il Boom“, tedy něco nevídaného – exportovat vozy se totiž podařilo až do Ruska, v Německu každý třináctý automobil byl právě z Itálie a Citroën, původem z Francie, se nechal odkoupit, aby mohl lépe kráčet s dobou (Mantle 1995). I když se Fiat dostal ve velkém měřítku na německý trh, roku 1900 vzniklý Mercedes si stále udržel své místo díky důrazu na dokonalost a luxus. Kontroloři při výrobě byli tak přísní, že při každém sebemenším škrábanci se nechal automobil znovu přelakovat. Běžně se stávalo, že lidé, kteří se pro koupi Mercedesu rozhodli, ještě ani nevěděli, který model kupují – takový byl o vůz zájem (Mantle 1995). Naproti tomu druhá německá automobilka – BMW, byla po válce v rukou Rusů, takže šlo vlastně o zázrak, že se tyto automobily vrátily zpět na trh bez větších problémů. První dva vozy vyrobené na přelomu 50. a 60. let, model BMW 501 a BMW 502, se na trhu neuchytily a kvůli chybám vedení a marketingu se mluvilo o zániku společnosti. Přelomem se stal kapitál jistého Herberta Quandta (1910–1982), který, i když byl slepý, se svými designovými návrhy ohromil Frankfurt v roce 1961 sedanem BMW 1500. Vůz se vyznačoval vybavením v leteckém stylu, elegantním aerodynamickým tvarem a zaručoval bezpečnost i při rychlé jízdě (Mantle 1995). BMW se svým typickým tvarem chladiče a modrobílým znakem, který symbolizuje roztočenou leteckou vrtuli, se tak rychle stalo vozem bohatých mladíků, které nudila staromódnost Mercedesů (BMWpower 2010; Mantle 1995). 22

Kromě těchto velkých, známějších automobilek v Německu v 60. letech fungovaly i závody, které zaujaly veřejnost vozem značky Trabant – ten byl vyroben u příležitosti výročí revoluce a jen s malými změnami v názvech a karoserii se udržel na trhu až do roku 1990. Šlo o vozidlo, které bylo vyráběno z plastů, mělo svůj typický výfukový zápach a dodnes představuje součást života lidí v socialismu (Malina et al. 2012). O proslavení Ferdinanda Porsche se postaral lidový vůz VW Brouk, pod kterým je podepsán jako autor, a o kterém léta snil Adolf Hitler (viz. Kapitola 1.3.1 Německo). Německá automobilka tímto vozem oslnila Ameriku přímo mířenou reklamou, kdy se snažila zastaralá americká auta nahradit něčím menším a lépe dostupným (Mantle 1995; The Beetle 2013). A nešlo jen o tento Porscheův výtvor; ještě v 50. letech vzniklo Porsche 356, které naproti autu pro většinu lidí znamenalo rychlost a nebezpečí a i přes to si tato automobilka stále zachovává nejnižší nehodovost (Mantle 1995). Porsche za mořem slavilo takový úspěch, že se ho jednu dobu prodávalo víc než Cadillaců, které se pohybovaly na stejné cenové hladině. V roce 1963 Porsche 356 nahradila zmodernizovaná forma, a to Porsche 911 – design navrhl vnuk Ferdinanda Porscheho – Ferdinand Alexander (1935–2012); nešlo však jen o nový design – lidé z vyšších pozic si vyžádali větší úložný prostor pro převoz golfových holí (Mantle 1995). Porsche, konkrétně typ 550 Spyder, se zapsal jako legenda po celém světě spolu se jménem amerického idolu Jamesem Deanem (1931–1955), který po čelní srážce s dodávkou v tomto voze zahynul (Mantle 1995; The Official Site of James Dean 2013).

1.5 Přelom 60. a 70. let 20. století

Ne pro všechny automobilky znamenala 60. léta vzestup. Sice nově vzniklý anglický koncern Leyland Motors zaujímal v prodeji místo před Fiatem a Renaultem, ale v 70. letech se již firma začala topit v problémech, stejně jako British Motor Corporation, která hledala záchranu, s níž by lépe zvládala uspokojovat poptávku; tak došlo k fúzi a ke vzniku British Leyland Motor Corporation – do jejího vlastnictví se dostaly automobily značek jako je Austin, Rover nebo Jaguar a i díky tomuto se automobilka stala největší na světě ve své době (Mantle 1995). 23

V čele této korporace stál Donald Stokes (1914–2008), ale známějším se stal muž se jménem George Turnbull (1926–1992), který dostal na starosti vyrovnat se s problémy masové výroby automobilů; v roce 1971 tak vznikl vůz Morris Marina, který ovšem nekonkuroval trhu tak, jak se předpokládalo a ani další vůz – Austin Allegro, jenž vznikl o dva roky později, se nesetkal s úspěchem. Přese všechny záporné odezvy byl George Turnbull jmenován ředitelem divize pro Austin Morris a jeho následná rezignace pohřbila celý anglický automobilový průmysl definitivně a Rover byl prodán německému BMW z obavy, že by se dostal do rukou Američanům (Mantle 1995). George Turnbull však neměl v plánu skončit s konstruováním nadobro – jeho kroky vedly daleko na východ, do Jižní Korey. Zde byla až ve 40. letech 20. století založena automobilka Hyundai chudým pracovníkem rýžového obchodu Chung Ju Yungem (1915–2001). Velký rozkvět této prvotně malé továrničky přišel v době Korejské války (1950–1953), kdy o zakázky nebylo nouze. V 60. letech už vznikl Hyundai Motors, který zbohatl především na montování vozů Ford Cortina z dílů dováženým z Anglie. A právě Angličan George Turnbull se stal cizincem, jenž přinesl do Hyundai nové myšlenky a díky jemuž v roce 1974 byla automobilka schopna vyprodukovat své vlastní lidové auto – Hyundai Pony (Mantle 1995).

1.6 70. léta 20. století

70. léta 20. století znamenají konec jedné z nejúspěšnějších ér automobilismu. 19. ledna 1978 sjel z výrobní linky poslední VW Brouk, automobil, který překonal v prodeji i svůj velký vzor, Ford T. Vozů se vyrobilo více než 20 milionů, ale po tomto úspěchu však nepřišlo nic, co by si na trhu zasloužilo větší pozornost; VW se snažil zůstat u vozů s předválečným designem a stále oddaloval nasazení nového automobilu na trh, čímž se dostal do drobné krizové situace (Mantle 1995). Přelomovým se stal až vůz VW Golf, na kterém pracoval nástupce Ferdinanda Porscheho – Giorgetto Giugaro (1938). Ten si vysloužil místo nejlepšího designéra 70. let (Mantle 1995).

24

Další vývoj automobilismu směřoval ke vzniku střední třídy, tedy k vozům, které nepatřily do skupiny luxusních ani lidových. Důraz byl kladen především na bezpečnost jízdy, dlouhou životnost, jednoduchou údržbu a pohodlí cestujících. Z hlediska bezpečnosti docházelo k převratným inovacím, za kterými od počátku stojí automobilka Volvo Car Corporation. Ta již od 40. let používá u svých vozů laminové přední sklo, které se netříští, bezpečnostní pásy, opěrky hlavy na sedadlech, výztuhy dveří či boční airbagy (Malina et al. 2012).

25

2

Automobilový design

Automobilový průmysl se v dnešní uspěchané době nevyhne novým trendům, stejně jako ostatní odvětví. Společnost si žádá moderní a pokrokové styly jdoucí rychle vpřed v kombinaci s přívětivou cenou. Automobil se tak stal symbolem novátorství a mobility, v mnoha případech kulturním komunikátorem, jako takový podtrhuje naši individualitu i ambice a neznamená pouze synonymum pro přemisťování (Bell 2003; Tumminelli 2004). Už není zarážející, že manufaktury dají každým rokem vzniknout dvěma až třem konceptům vozů, a to i mimo hlavní sezonu autosalonů. Ty díky obrovskému vlivu médií dovedou zatlačit staré modely do neznáma, a také se běžně stává, že nový design automobilu známe ještě dříve, než započne samotná výroba. A o to v nejvlivnějším průmyslu doby jde – zajistit si tým designérů, dát jim volnou ruku v realizaci nápadů a především předehnat inovacemi konkurenční firmy, i když v konečné fázi automobil, který jsme mohli vidět na autosalonu, nemusí nikdy vyjet na silnice (Bell 2003; Malina et al. 2012). I když má design automobilů určitá pravidla, jež jsou definována funkčností a praktičností za použití levných dílů a zároveň nových materiálů, můžeme ho definovat vždy dvěma protiklady – jako pokračování proti inovacím či jednoduchostí proti avantgardě. Takto vzniká pár kusů automobilů snů, ale i celé série vozů pro většinovou část zákazníků a o jejich dalším osudu nerozhoduje to, zda budou na trhu úspěšné – některé přijdou v zapomnění, některé odstartují krátkodobý módní trend, jiné se stanou legendou (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Každý krok návrhu nám tak umožní nahlédnout do designérovy mysli, dovede určit směr vývoje jednotlivých automobilek či ukázat, jakým způsobem se budou v budoucnu odvíjet další technické parametry jednotlivých vozů, ať už se jedná o měsíc nebo rok (Bell 2003). V první polovině 20. století byla auta pouze označením luxusu pro lidi z vyšší společnosti. Tzv. designový boom nastal těsně po 2. světové válce, především v Americe, kde General Motors otevřelo výstavu „Motorama“, kam si lidé měli chodit plnit své dosavadní sny v podobě vozu jiného než válečného vzhledu, v 50. letech již šel prodej 26

automobilů ruku v ruce s prodejem kuchyňských spotřebičů, také nového designu, jenž byl zaměřen na pastelové barvy a užití chromovaných částí (Bell 2003; Tumminelli 2004). Typická rodina této doby se pak rozmýšlela mezi třemi vozy – Kaiser z roku 1951 (jediné auto s anatomickým designem interiéru), Lincoln z roku 1952 (automobil navrhovaný záměrně pro moderní život) a roku 1954 Buick Roadmaster (vůz zdůraznňující osobnost a odlišnost) (Bell 2003). Stylově vypadající vůz se stal klíčovým faktorem prodeje, a tím i odrazem ekonomického a sociálního postavení lidí ve společnosti. Díky General Motors stál automobilový průmysl v popředí spolu s průmyslem módním a udával trendy v barvách, tvaru a stylu celého vozu na každou další sezonu (Bell 2003; Tumminelli 2004). Nebylo výjimkou, že se mezi designéry začaly objevovat i ženy, které se zaměřovaly především na návrhy interiérů pro zákaznice – šlo zejména o materiály, které neměly ničit nylonové punčochové kalhoty; později se však se ženami počítalo i pro návrhy exteriérů. S nejznámějším projektem v automobilovém průmyslu, ve kterém působily pouze ženy – „My Concept Car“, přišla společnost Volvo v roce 2004. Automobilka, kde pracovnice tvoří 25% všech zaměstnanců, tak dala prostor odlišným prioritám v navrhování bezpečných vozidel (Bell 2003; Zelenková 2003). Vedle běžně užívaných vozů v 50. letech se díky novým technologiím, procesům a materiálům objevil první sportovní automobil – Corvette (1953). Všechna auta vzniklá po válce měla představovat jediné – technický optimismus doby, tzn. počítačovou kontrolu práce, automatizaci a možné využití nukleární energie v odvětví. Rozvíjí se tzv. space desing, tedy vozidla, která mají připomínat tvar vesmírných raket, jež jsou idolem této éry (Bell 2003; Malina et al. 2012). 60. léta velela prvkům, jako byly tenké linie a ploutve (objevující se i u Felicie), působící někdy až puristicky spolu s novými materiály, především plastem. S další změnou přišly i 70. a 80. léta – automobily a jejich podoby vznikaly až po uváženém průzkumu trhu, kdy automobilka měla jasnou představu o tom, kdo si které auto koupí a kolik jich napoprvé vyrobí. Konceptem těchto let bylo přijít na trh s novým typem, nešlo jen o styl; móda navíc velela černé barvě, většímu úložnému prostoru a daná uniformita způsobila jakousi neodlišnost od ostatních (Bell 2003; Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). 70. léta jsou navíc typická modely s více úhly než zaobleními a s výrazně zkrácenou kapotou; v 80. letech jde především o funkčnost auta – tělo vozu se stává větší na úkor kol, která se stále zmenšují. Novinkou se stal aerodynamický tvar, jenž vznikl po úpravě všech

27

komponent vozu pro jediný účel – fungovat dohromady jako celek; uvnitř to byly digitální přístroje na palubní desce, především tachometry (Bell 2003; Malina et al. 2012). V 90. letech se do návrhů vracejí emoce a vzniklé automobily nepostrádají výraznost spolu se zaoblenými tvary a útulným (měkkým) interiérem (Bell 2003). V dnešní době je spotřebitel mnohem sofistikovanější, proto jsou vyvíjeny automobily levné a dobře vypadající, především však návrháři berou zákazníka jako člověka, který má své potřeby a osobnost. Životní styl lidí tak diktuje, jaké designy budou vznikat a komu se budou prodávat (Bell 2003). Kromě změn stylů a podob automobilů během let jsou patrné i odlišnosti v rámci jednotlivých zemí. Vozy v USA vyzařují sebevědomí uživatele, a to nejen svou mnohdy až přehnanou velikostí a excentrismem. Mnohem víc striktní a důsledně vznikající design je typický pro Německo, kde funkce je hlavní prioritou, stavící se před styl a vzhled automobilu. Německé firmy si tak stále zakládají na tradici, proto zde vznikají vozy aristokraticky a nekompromisně působící. Podobně je tomu ve Velké Británii, kde vozidla musí vypadat bezchybně, a prezentovat tak styl Buckinghamského paláce (Tumminelli 2004). Naopak Francouzi stále rádi překvapují, nové návrhy jsou vždy revoluční a nekonformní, ale v souladu s krásou! Takovým je velkoprostorový vůz Renault Espace, který se stal průkopníkem těchto vlastností. Typický automobil z Itálie je podobný módě – klasický a přitom elegantní, účelný, půvabný a jdoucí s dobou (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Všem klasickým automobilům se vymyká japonský styl, který si od prvopočátku vlastního působení v automobilovém průmyslu půjčuje nápady od firem s tradicí a jménem, i když vzhled nepopiratelně patří východu. Technické vymoženosti se projevují především v doplňcích samotného designu, a pro oko Evropana tak mohou vozy působit méně líbivě (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004).

2.1 Charakteristika jednotlivých etap automobilového designu

„Včerejší pojmutí automobilu znamená zítřejší realitu.“ (přeloženo podle Bell 2003, s. 17) 28

Předválečné automobily, pokud se na ně podíváme z estetického hlediska, byly kombinací různě fungujících a jasně odlišitelných částí – prostoru pro motor, světel, nárazníků a blatníků spolu s místem pro pasažéry, kufr byl většinou již nadstandard. Štíhlý a zároveň vysoký tvar auta brzy vymizel i díky nově se rozvíjející aerodynamice, která původně patřila jen závodním automobilům (Tumminelli 2004). Mezi první sériově vyráběné a aerodynamicky navržené automobily patřila limuzína T 77. Tento od základů nový vůz značky Tatra vznikl v Československu a jejím konstruktérem nebyl nikdo jiný než Hans Ledwinka (viz. Kapitola 1.3.1 Německo), který při testování odporu vzduchu použil ten samý tunel, jaký byl využíván pro vývoj optimálních vlastností letadel a vzducholodí. Prvním a zkušebním vozem, který byl navrhován jako jeden kus, se stal Chrysler Airflow (v porovnání s Tatrou šlo o starší styl designu), Fiat 1500 a Tatra V8, avšak trh tak překvapily, že se mezi lidmi moc neujaly. Výjimečnými byly především díky stylu Cab forward, kdy se motor předsunul nad nápravu, a tím vznikl větší prostor pro cestující (Malina et al. 2012; Somora 2013; Tumminelli 2004). Jiné to však bylo s VW Broukem a Citroënem 2CV – tyto vozy vznikly již roku 1930, jejich úspěchu však pomohla 2. světová válka, po které se teprve dostaly na veřejnost a na trhu se udržely až do 90. let (Tumminelli 2004). Obrázek 1: Aerodynamicky navržená Tatra 77 (Somora 2013).

Klasickými ideály ve světě automobilů jsou pro každého z nás jiné parametry vozů, vždy jde ale o vývoj (evoluci) kombinovaný s revolucí; o tento postup se snažilo mnoho návrhářů, především po válce – najít mezi experimenty alternativu, příjemnou pro budoucího zákazníka. U firem s dlouholetou tradicí tak vznikala auta s výkonnostním

29

standardem dohromady s novým designem a zaručenou kvalitou. Tvary nárazníků zůstaly stejné, pokud to šlo, motorový prostor dostal na výšce kvůli sdílenému místu s chladičem a záď se celkově zvětšila. I dnes o těchto inovacích můžeme mluvit jako o nadčasové eleganci, která si i na počátku 21. století užívá svůj návrat (Tumminelli 2004). Obrázek 2: Cadillac Series Sixty 1940 (Donaldson 2013).

Mezníkem se stal počátek 50. let v Americe, kdy integrací všech částí vozu vznikly úspěšné řady sedanů. U těch byla zachována dominantní přední maska s mohutným nasávačem vzduchu, jež spolu se zaobleným tvarem automobilu, uprostřed horizontálně rozděleným linií, měla úspěch. V Americe tomuto trendu velely firmy Ford a General Motors, v Evropě Rover, Alfa Romeo a Fiat; u menších aut se motor již automaticky přesouval dozadu, kufr naopak dopředu, čímž vznikaly vysoce kvalitní rodinné automobily (Tumminelli 2004). Obrázek 3: Chrysler Town & Country Newport Coupe 1950 (Chrysler 2013).

30

V 50. letech také stále nebyly patrné rozdíly mezi obyčejným a sportovním vozem a ani designéři se neměli k tomu něco změnit. Trend, který započal v Evropě, s sebou přinesl i u rodinných vozů lepší aerodynamické vlastnosti a snížení celkové váhy, ale v mezích, které dovolovaly autům každodenní využití. Typickým znakem byly mimo jiné moderní proporce a čisté linie, motor umístěný do šířky níže mezi blatníky, velká okna zajišťující přehled na všechny strany a splývající záď (Flow Shell); to vše, s přemístěním motoru dozadu, se v Evropě udrželo až do 70. let a také první Porsche 356 bylo realizováno v tomto stylu a jeho nástupce, Porsche 911, taktéž (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). 50. léta lze označit také za pokusné roky, v nichž se designéři pokoušeli zařadit do fungování automobilů techniky, používané ve vesmíru. Tento trend však ovládl zejména Ameriku, design v Evropě zůstával strohý (Malina et al. 2012). Obrázek 4: Porsche 356 1950 (Car in Picture 2013).

Vliv války na vývoj designu automobilů byl obrovský, i když se to na první pohled nezdá. Přední návrhář General Motors Harley Earl (1893–1969) byl natolik fascinován 31

válečnými letadly, že jeho nápad, zkombinovat automobil s tvarem letounů, dal vznik stylu „Rocket“ (raketa); automobily měly originální design – u některých se na zádi začaly objevovat tzv. ploutve, zadní světla byla protáhlá do délky, nárazník měl tvar projektilu, kapota podobu rakety a z materiálů převažoval jako doplněk chrom a akrylové sklo. Všechny vzniklé studie tohoto období byly natolik extravagantní, že do praxe se musel uvést méně nápadný design (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Mnoho lidí o těchto vozech tvrdilo, že jde teprve nyní o automobil snů a ještě v dnešní době na nás tehdejší revoluční nápady dělají dojem (Tumminelli 2004). Obrázek 5: Chrysler 300 S Dart 1955 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

V druhé polovině 50. let se objevil nový ideál pro vzhled moderního automobilu – plochý a širší tvar s níže posazeným těžištěm měl zajišťovat lepší dynamičnost a výkon. Celokovový povrch byl bez záhybů, co nejsplývavější, typickou se stala výrazná horizontální linie (New Line) vedena po bocích, která rozdělovala vůz na dvě části. Návrhy vycházejí stále z dřívějška, nedostupné materiály a špatné koncepce nedovolují vzniknout pokrokovým věcem, avšak přelomem se stávají následná 60. léta (Tumminelli 2004). Obrázek 6: Chrysler Windsor Deluxe 1955 (OldCarCafe.com 2011).

32

Obdobím baroka (Detriot Baroque) se označuje pouhých 5 let designové euforie od roku 1955. Každý automobil ve světě dostal oblíbené ploutve, které jsou vidět již roku 1948 u Cadillaců a od roku 1950 u všech závodních aut v Evropě (jejich původ najdeme v designu letadel Lockheed P-38); cílem bylo jediné – žádná pravidla, jen větší a lepší automobily – to tehdejší společnosti, plné známých osobností, vyhovovalo. Vzniklé vozy byly někdy až obrovské, jasných barev a výrazného lesku, plné excentrismu jako nikdy předtím (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Avšak s příchodem 60. let se ploutve opět započaly zmenšovat a chromování i barvy se vrátily k původní skromnosti (Tumminelli 2004). Obrázek 7: Cadillac Eldorado Biarritz 1959 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

Po období Detroitského Baroka přichází potřeba jasnosti a čistoty v designu – princip horizontální linie (New Line) je stále využíván, ale v radikálním pojetí – na hraně boku automobilu (Edge Line). Povrch tak působí ostře, ale precizně. Menší, dvoje přední světla, zarovnaná do horizontální či vertikální roviny, později dostávají pravoúhlý tvar, což přináší opět jakousi svobodu do návrhů. Kola se opět zmenšují, aby se uvolnilo více prostoru pro interiér, protože zákazník si až do 80. let nepřeje nic jiného, než flexibilní automobil s co největším prostorem na nohy a variabilním designem interiéru, což od roku 1964 splňoval např. Renault R 16 (viz Obrázek 9) (Tumminelli 2004).

33

Obrázek 8: Lancia Flaminia 1961 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

Obrázek 9: Renault R 16 (Better Parts LTD 2013).

Kontrastem k linii na hraně (Edge Line) se v 60. letech objevuje splývavá linie (Flow Line), která není tak výrazná, je měkká, ale především nekopíruje hrany automobilu a je vytvořena z jemného plátu kovu; trendem některých aut v Americe se navíc stala přední světla chráněná plexisklem, naopak Evropa si na tuto vymoženost musela ještě počkat (Tumminelli 2004).

34

Bohužel, i když tento styl opěvoval lehkost, nebyl natolik radikální, aby se na trhu udržel, pouze inspiroval návrháře 70. let (Tumminelli 2004). Obrázek 10: Lincoln Continental Convertible 1962 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

Zásadní změnou byl nejen pro společnost rok 1968, v automobilovém průmyslu velela módě Itálie s tzv. Wedge Line – linie diktující „zploštělý“ nos auta. Se zavíracími předními světly se linie sama o sobě stala nejdemokratičtějším designem vůbec, i když pro praktické využití o tolik vhodný styl nešlo. Tvar šipky, který vozy v této době měly, předpovídal dynamiku a odolnost vůči proudícímu protivětru; a nešlo pouze o sportovní typy aut s motorem umístěným vepředu či centrálně, tento design si našel uplatnění i u rodinných sedanů, např. u Alfa Romeo Giulietta, která se vyznačovala vysokou a přitom krátkou zádí (tradiční členění sedanu, tedy zadní část, prostor pro cestující a kapota, však zůstaly zachovány) (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004).

35

Obrázek 11: Alfa Romeo Carabo 1962 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

V USA se design automobilů nikdy moc nevymanil z ideálů 50. let a i vozy z pozdních 60. let se stále vzhledem vracely ke klasické kráse nejúspěšnějšího období automobilů. Stále vznikala pro běžný život nepraktická auta, která byla odrazem neomezených financí a splněných snů. I když se manufaktury snažily vyvinout něco nového, dvě základní věci se neměnily – ochranná mříž chladiče s mohutným nárazníkem a zakulacený profil boků z předního pohledu. Tento vzhled byl diktován ze strany Fordovy továrny a spolu se stahovací střechou kabrioletů a paprskovitými disky na kolech se dostal až do Evropy. Avšak ostatním automobilkám trvalo, než tento design použily také (Appel 2013; Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Rok 1973 a s ním přicházející ropná krize znamenal pro automobilový průmysl velkou pauzu, v níž byly mnohokrát vyřčeny obavy o budoucnost dalšího vývoje, protože mnoho z plánů i programů muselo být přerušeno či úplně zrušeno. Je proto logické, že po krizi se začala objevovat auta zcela nová, zejména v ekonomické třídě s optimální velikostí (Tumminelli 2004). Ve stejné době se také započal používat plast a ať již byl chrom sice jen na detailech standardem, nyní převládal šedý a černý, matně laděný vzhled, který se vyjímal především v 60. letech u sportovních aut. Návrháři zahájili experimentování s větším interiérem

36

při co nejmenším použití vnějšího materiálu spolu se zachováním hranatých předních světel, která už byla běžnou součástí nové módy (Tumminelli 2004). Obrázek 12: Lancia Megagamma 1978 (Niederle 2013).

V 70. letech už byly plastové součásti vozu běžným prvkem a objevily se i u všech automobilů, od těch nejsportovnějších až po obyčejné, masově vyráběné. Experimenty na vlastnostech plastů přivedly designéry k nápadu použít je na funkční části auta, tedy zespodu, zatímco tělo a atraktivnější exteriér stále pokrýval kov. Plast byl (a je) vhodný do interiéru na palubní desku, využití našel i pro přídavný spoiler či jako grafický element v podobě linie po bocích (Tumminelli 2004). Obrázek 13: Patrné využití plastů na spodní části u Fiatu Ritmo 60 1978 (Fiat 2013).

37

Pokud aerodynamika nebyla doposud plně využita u běžných aut, od 70. let se stala hitem – nešlo však o rychlost, ale o to, že automobily s tímto tvarem byly mnohem ekonomičtější. Auta byla bez zbytečných záhybů, splývavého tvaru a měkkých hran. Kapota i přední sklo bylo prudce skloněné a všechny nerovnosti minimalizovány, včetně bočních oken, předních světel a nárazníků, které byly zabudovány tak, aby nenarušily proudění vzduchu. Vliv zde má také biodesign, tedy návrhy, inspirované přírodou – v kontextu s aerodynamikou jde o napodobení toku vody. V 90. letech se toto navrhování stalo jednodušším díky počítačové technologii, která z aut dělala oválné, variabilně zaoblené boxy, jež dnes považujeme za podivné. Možná i proto se tomuto říká období „Vanilla Design“ (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004). Obrázek 14: Toyota Previa 1990 (Automation: The Car Company Tycoon Game 2011).

Racionálně tvořené automobily, které vznikaly pouze kvůli záchraně automobilového průmyslu, se staly pro mnohé nudnými, proto v 80. letech musel přijít zlom – tím byl na jedné straně objev tuneru, který z auta dovedl udělat něco speciálního díky rádiu, na druhé straně šlo o návrat designérů ke staré klasice, jež dovedla vozům vnuknout více emocí. Takovým automobilem se stala Mazda Miata, která byla prvním vozem používaným pro všechny účely po celém světě, zároveň šlo o napodobeninu britského stylu z 60. let. U retro designu nezáleželo, zda se napodobovaly 40., 50. či 60. léta, budoucnost byla jednoduše inspirována nostalgií, se zachováním značek i jmen tak vznikaly přestavby pro novodobý trh; důkazem jsou nový VW Brouk, Mini či Fiat 500, který se stal nejprodávanějším retro modelem současnosti (Malina et al. 2012; Tumminelli 2004).

38

Obrázek 15: Porovnání původního a nového modelu VW Brouk (The Beetle 2013).

Jako reakce na „Vanilla Design“ v pozdních 90. letech vznikaly nové druhy detailů, které využívaly již dříve objevené zaoblené linie hran k tomu, aby je designéři převedli zpět do ostrých a špičatých, možná více zajímavých tvarů. Skla už byla používána z netříštivého materiálu, všechny světlomety byly kryty plastem a podle Fordova vzoru v tomto pokračovaly i ostatní manufaktury (Tumminelli 2004). Trendem však také zůstává každodenní změna, a té se nevyhnuly ani vozy úspěšné nebo nově vypuštěné na trh, ať už šlo o jakoukoli dobu (Tumminelli 2004). Automobil stále v moderní době přestavuje společenský status majitele, včetně jeho vkusu a velikosti vloženého kapitálu; podle toho dnes můžeme říct, že v Evropě jsou nejžádanějšími automobily značky Audi, BMW, Mercedes Benz a Porsche (Malina et al. 2012). Bohužel je těžké definovat a určit dnešní trend vývoje designu a stylingu automobilů, jako tomu bylo v předešlých dekádách. Tvorba konceptů se ubírá všemi směry, avšak atraktivita by měla jít ruku v ruce s cenou a praktičností. Citroën např. vsází na minimalismus, kdy jsou automobily lehce opravitelné a navíc se jednotlivé vnější panely vozu dají měnit v závislosti na tom, jakou barvu si zrovna majitel přeje. S podobným nápadem přišla i Toyota, která kromě zabarvení na vyměnitelných částech zdůrazňuje i strukturu, protože dnešní společnost nepreferuje pouze černou barvu vozu, ale připlácí se především za bílou (Malina et al. 2012).

39

3

Nábytek – vývoj až k jeho dnešní podobě

„For a man´s house is his castle.“ Sir Edward Coke Citát, který od jeho vyslovení v 17. století odkazuje na to, jak v jednotlivých dobách myslíme a žijeme. I když až v pozdějších érách lidé ze všech ekonomických tříd dbají více na zaujmutí příchozích a dojem, který vybavení bytu na návštěvníky zanechá, vývoj nábytku jako takového sledujeme již od pravěkých kultur (Calloway 1991). Dnes si lidé potrpí převážně na každém detailu; ty pak dohromady dávají domům interiérům vlastní osobitý charakter, ať už se jedná o moderní design či zakomponování starých kousků do prostoru. Všeobecně však můžeme říci, že zájem o historické domy a jejich vybavení ve všech zemích stále roste, neméně pak samotné poznávání historie. Od nejstarších dob má člověk tendenci vymýšlet věci, které mu zjednodušují život – to samé platí i o nábytku. Měnící se „design“ se stal součástí zkušeností a vývoje kultury a přímou evidenci užití nábytku můžeme najít již v neolitu, z maleb na stěnách příbytků v Pompejích či z archeologických nálezů v Egyptských pyramidách. Jsme tak schopni sledovat hlavní pokroky, rozvoj stylů a použitých materiálů, které zvýrazňují a identifikují jednotlivá období, ale i uživatele samotného (Online Design Teacher 2013).

3.1 Neolit

5600 – 4200 př. n. l

Nejstarším datovaným místem (3000–2500 BC) s původním kamenným „nábytkem“ je archeologické naleziště v Orkney, na ostrovech severního Skotska. Kameny jako stavební součásti příbytku byly používány z důvodu nedostatku dřeva, navíc jejich dostupnost umožňovala i přesouvání lidí z místa na místo; z kamenů byly tvořeny postele, police, lavice i jednotlivá sedadla, avšak nejdůležitějším prvkem tohoto období se stává jakási komoda, která, umístěná naproti dveřím v každém domě, při vstupu upozorní 40

příchozí na vybavenost, tedy majetnost majitelů příbytku (Historický vývoj nábytku 2013; Online Design Teacher 2013).

3.2 Egypt

4000 př. n. l. – 332 př. n. l.

Díky velmi suchému podnebí v Egyptě, které je schopno uchovat organické materiály v téměř neporušeném stavu, bylo nalezeno vybavení interiérů staré zhruba 4000 let – postele, židle, truhly na ukládání věcí, převážně z hrobek faraonů v Thébách. Na výrobu bylo použito převážně méně drahé dřevo, které bylo až posléze zdobeno vzácnými dřevinami; ty jsou na kusy nábytku přilepeny a jak je očividné, šlo o lepidlo velmi

kvalitní,

protože

ani

dnes

se

jednotlivé

dýhy

neodlepují

(2009

-

www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Historický vývoj nábytku 2013; Oko 2013; Online Design Teacher 2013). Tento nábytek je velmi jednoduché odlišit a také určit společenské postavení majitele. Faraonův nábytek byl sice malý a lehký, ale na druhou stranu pozlacený a bohatě zdobený, židle již měly čalounění plněné žíněmi či peřím, na rozdíl od nálezů obyčejných Egypťanů z měst, kde židle a stoly měly jednoduchý tvar, spíše šlo o účelové, než o ozdobné předměty, pokud se však v domě vůbec vyskytovaly (obyčejní lidé většinou sedávali při jídle či práci na svých patách, což je typické pro orientální kultury dodnes) (2009 - www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Oko 2013; Online Design Teacher 2013).

3.3 Řecko a Řím 8. století př. n. l. – 5. století

I když se ze starobylého Řecka žádný nábytek nedochoval, jeho prostou podobu a využití, často s egyptskými prvky, známe z vyobrazení reliéfů nebo z vázového umění. Nejznámějším prvkem tohoto období je židle typu klimos, určená na sezení ženám, která už získává trochu plastický tvar (2009 - www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Historický vývoj nábytku 2013; Oko 2013; Wöhrlin 2008).

41

Z životního stylu Římanů je evidentní, že výše postavení jedinci ve svých domech neměli jídelní stoly, protože preferovali stolování vleže. Nožky lenošek a případných menších psacích stolků byly řezbářským uměním, kde převažovaly detaily zvířat či bohů, dozdobené zlatem, bronzem, slonovinou, želvovinou či mramorem. Důležitým prvkem se stala truhla, která se zprvu umisťovala pod sedací plochu křesel, později nahrazovala již nepotřebný stůl, až se nakonec vrchní otvírání stalo natolik nepraktickým a roku 1200 vznikly klasické vysoké skříně. Z materiálů převažovalo dubové dřevo doplněné

bohatým

vyřezávaným

zdobením

a

kováním

(2009

-

www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Historický vývoj nábytku 2013; Oko 2013; Online Design Teacher 2013). U nižších vrstev, tedy u populací žijících více na severu, daleko od centra, je opět vidět odlišnost – pro život v polozemnicích nebylo potřeba židlí, tudíž šlo o sezení na zemi, přičemž poblíž stál menší stolek na odkládání nádobí a slámou vyplněná postel (Oko 2013; Wöhrlin 2008).

3.4 Středověk

5. – 15. století

Období středověku nebylo příliš vzhledné, a to se odrazilo i v interiérech a stylu nábytku movitějších lidí, protože je velmi kontrastní a výrazný. Dřevo bylo vyřezáváno do hrubých ornamentů, postele měly nebesa a rozložení struktur i barev v místnostech je křiklavé, navíc velmi cenný nábytek byl pochromován. V období gotiky je patrné bohatství měšťanů tím, že si zřizují reprezentativní místnosti; zde už stěny nejsou jen zdobené malbou, ale visí tu hutné závěsy a koberce. Vytápění bývalo zabezpečeno vysokými kachlovými kamny, tudíž z interiérů mizí tzv. znečištěné části, které jsou stále zachovány v menších domech s otevřenými ohništi (2009 - www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Oko 2013; Wöhrlin 2008). Typický kus lidového nábytku tohoto období je obyčejná, jednoduchá truhla, většinou vydlabaná z jednoho kmene stromu, která se objevuje v domácnostech na vesnicích až do 20. století, avšak bohatší rodiny již začínají používat klasických skříní (Wöhrlin 2008).

42

3.5 Renesance

14. – 16. století

Stejně jako v ostatních uměních započala italská renesance v odvětví nábytku znovuobjevením řecko-římského stylu. Tento design se pomalu rozšířil až do severní Evropy, především do Holandska, Belgie a severní Francie, kde se ráz, nápadně odlišný od středověku, dostává na vrchol v 15. století. Mezi bohatými vzory převažovala hojnost v pozlacení, kytky a další rostlinné motivy a precizní zdobení, které mělo předvést dovednosti těch nejlepších řemeslníků; v obytných a reprezentačních místnostech se motivy používaly i jako malby na dřevěný strop (2009 - www.nabytekdoma.estranky.cz 2013; Historický vývoj nábytku 2013; Oko 2013). V 15. století se také objevily nové druhy nábytku, které doposud nebyly nikde vidět, a položily tak základ do dalších období. Typickým kusem je casetone – truhla se zásuvkami, cassapanza – truhla s bohatě zdobenou lavicí, také sekretář, kabinet, příborník a další (Oko 2013). Po bujné renesanci nastala v tvorbě nábytku zásadní změna, a to v chudší a méně detailní podobě. Např. britský nábytek se vyznačoval rovnými (již ne prohnutými) nožkami od stolů, které mohly být v některých případech spirálovitě stočené; obecně byl nábytek nižší a spíše hranatý (Online Design Teacher 2013). V období, kdy se stal protektorem Oliver Cromwell (1599–1658), se zněmil viditelně i design určitého nábytku – ten byl striktně čtvercový a skromný, vhodný pro dobu relativní chudoby (Online Design Teacher 2013). S návratem anglické monarchie roku 1660 se vrací i bohatý styl zpět do nábytkového designu, židličky či nosítka se vyznačovala vyřezávanými ornamenty, barevným čalouněním, lemováním a střapci. Postupně se však do popředí stejně dostává elegance a jednoduchost (Online Design Teacher 2013).

43

3.6 Koloniální styl

Po postupném vývoji stylů v Evropě se do Ameriky dostal nábytek již v „moderní“ podobě s prvními imigranty z Velké Británie a až později se začal upravovat v podobném duchu, ale do vlastní formy. Nové kusy byly robustní, se silnými vyřezávanými nožkami, občas zakončené kulovitým tvarem. Avšak tato změna byla postupná, protože v počátku se nehostinné a nové prostředí projevilo i na co nejjednodušším tvaru židlí a stolů (Online Design Teacher 2013). Nešlo však jen o anglický nábytek, který se dostal za moře – kolonizátoři z Německa a Francie přenesli svůj styl na severovýchod, Španělé zase na jihozápad země; zatímco německý design zůstal beze změny, jiný druh dřeva pro Španěly znamenal učení se nové technologii (Online Design Teacher 2013). Prvním kusem nábytku, vyrobeným již na americkém kontinentu, byla truhla z dílny Nicholase Disbrowa (1612–1683), která vznikla kolem roku 1660 – její tvar byl ostře kvádrový, s výrazně vyřezávanou konstrukcí, podobnou dubovým kusům anglického stylu, stejně jako židle a stolky rané koloniální doby (Online Design Teacher 2013; Sherman 1995).

3.7 Rokoko 1735–1790

V 18. století se design nábytku začal velmi rychle vyvíjet a také viditelně odlišovat mezi jednotlivými zeměmi, avšak tvorba nábytku je pro toto století shodná jak v Americe, Británii, tak i ve Francii – jde o zlatý věk promyšlených návrhů mistrů truhlářů, které se v konečné fázi odráží ve vysoce elegantním designu (na rozdíl od nábytku z 19. století, který se už vyráběl v manufakturách ve větším měřítku (viz Kapitola 3.8 19. století a znovuobjevený nábytek) (Online Design Teacher 2013).

44

3.8 19. století a znovuobjevený nábytek

19. století bylo poznamenáno revolucí, která způsobila mnoho změn ve společnosti populace se rychle rozrostla a potřebovala práci, především ve městech, na druhé straně si třída bohatých mohla dovolit nakupovat ve velkém, což přineslo jako nejvýhodnější východisko masovou výrobu nábytku, a tím zánik klasického řemesla (Online Design Teacher 2013). Pro ulehčení práce tak vznikal nábytek po vzoru z předchozích století, plný imitací gotiky, neoklasicismu i rokoka, ale zároveň levný a jednoduchý také díky novým technologiím, vzniklým během průmyslové revoluce (Online Design Teacher 2013). S příchodem velkovýroby je také jednodušší identifikovat 19. století, protože všechny druhy nábytku budou mít stejné znaky, které už nezabíraly tolik času při práci; šlo především o nadměrnou výzdobu v podobě aplikovaných kovových nebo dřevěných detailů podle daných šablon (Online Design Teacher 2013).

3.9 Nové umění

„Art Nouveau“ pochází z Francie z konce 19. století a dalo by se říct, že tento design byl silně ovlivněn Alfonsem Muchou (1860–1939), jehož obrazy s výraznými křivkami byly vnímány jako odklon od umění dané doby. Nové umění v designu nábytku používá linky a křivky jako ornamenty a tvrdé dřevo s železem k prohloubení síly konstrukce jednotlivých kusů (Online Design Teacher 2013).

45

3.10 20. století

Ve 20. století se staly všechny materiály mnohem lépe dostupnější, včetně plastu (viz Kapitola 2.1 Charakteristika jednotlivých etap automobilového designu), proto se stal i nábytek mnohem rozmanitějším. Šlo také o otevření hranice mezi kulturami a jiný náhled na interiérovou estetiku, který se projevil v modernistické škole Bauhaus ve Vídni; tady vznikaly nejvlivnější vzory moderního designu tři čtvrtě století (Online Design Teacher 2013). Např. styl Art Deco, vzniklý v Paříži ve 20. letech, měl prezentovat eleganci, půvab, funkčnost a modernu zároveň. Symetrie linií byla opakem asymetrických křivek předešlého stylu „Nového umění“. Ve 30. letech došlo k poklesu zájmu o nábytek tohoto designu, protože podle mnohých jen falešně představoval luxus a s příchodem 2. světové války Art Deco úplně vymizelo (Online Design Teacher 2013).

3.11 Moderní nábytek

Design, objevující se po 2. světové válce a označovaný jako „moderní“, měl položeny základy v Bauhaus a Art Deco stylu s tím, že převažovalo využití moderních materiálů, odzkoušených během války; šlo o laminovanou překližku, plast a sklolaminát. Zlaceným a vyřezávaným dřevěným částem nábytku s vzorovanými potahy nyní konkurovala jednoduchost a geometrické linie z leštěného kovu (Online Design Teacher 2013). Moderní nábytek musel zářit novotou, originalitou, využívat technické inovace a vystihovat budoucnost. Použití odlišných materiálů ve všech podobách bylo po válce průkopnické i šokující zároveň, hlavně při porovnání s předešlými slohy (Online Design Teacher 2013).

46

4

Automobil v interiéru

Od vzniku prvního automobilu uplynula velmi dlouhá doba a leccos se změnilo, včetně jeho původního úkolu. Již nejde jen o to vlastnit vůz, díky kterému se lidé stali ze dne na den svobodnými, muži atraktivnějšími pro ženy a naopak ženy nezávislými na mužích. Láska k automobilům nyní vniká do všech sfér, včetně architektury a designu interiérů domů či bytů. Z nepojízdného nebo nepoužívaného auta se stává objekt statický, který buď celý v původním stavu, eventuálně po částech doplňuje např. obývací pokoje, ložnice i veřejné prostory, jako jsou bary a restaurace. Také již neplatí, že motoristický sport je výlučně mužskou záležitostí, se svým estetickým cítěním se do tvorby nezvykle vybavených místností pouští i ženy, které samozřejmě lpí na praktičnosti i eleganci zároveň. S trochou fantazie si člověk tedy z překážejícího auta dovede sestavit bar i pohovku, odstraněním kabiny se střechou a dveří dostane zajímavé místo na sezení, z pneumatiky či motoru může vzniknout neobvykle vypadající konferenční stolek. Pak už záleží na individualitě člověka, zda ponechá chromované části vozů v původním stavu anebo novým lakováním budou ladit se zbylým nábytkem. Ze sociálního hlediska zde, stejně jako u nábytku, stále platí, že vybavení interiéru dává znát společenský statut majitele. Jak je patrné (viz Kapitola 3 Nábytek – vývoj až k jeho dnešní podobě), chudší lidé si nemohli dovolit zdobený nábytek jako vyšší vrstvy, které pro návštěvy vybavovali speciální přijímací místnosti, jež byly bohatší než ty zbylé v domě. Dnes je takovýmto stylem chápán automobil – prestižní předmět, jehož značka a cena dají znát movitost majitele, a to i v případě, že v něm nejezdí a pouze ho prezentuje v interiéru.

47

4.1 Automobilový díl jako nábytek

„Protože každá věc si zaslouží druhou šanci“ Steven Shaver Designs 2008 Recyklace automobilových dílů k dalšímu využití v interiéru je asi nejčastější i nejjednodušší způsob, jak dostat svého „miláčka na čtyřech kolech“ do bytu. Poté jen záleží, který kus vybavení v místnosti chybí.

4.1.1

Stoly

Jednou z možností využití starého nepojízdného vozu je jeho kapota, a to pro výrobu stolu jakéhokoli typu. Díky počasí a počínající rzi v původním laku tak mohou vzniknout unikátní kusy nábytku stejně, jako když je pro tvorbu využita původně pomalovaná část auta, která se restaurováním promítne ve výsledné práci (Dornob Design Ideas Daily 2013; Johnson 2009; Markham 2009). Po tom, co kapota dostane svůj finální tvar, vyleští se a rozjasní, aby byla zachována „kresba“ působící oxidace na materiál, by nikdo nezkoušel hádat původ stolní desky, která bezesporu tvoří vizuálně atraktivní prvek obytné zóny (Dornob Design Ideas Daily 2013; Johnson 2009; Markham 2009). Původní barva kapoty, která se následně promítá v konečném výsledku, dělá z každého stolu originál (viz Obrázek 16).

48

Obrázek 16: Stůl vyrobený z kapoty automobilu (Dornob Design Ideas Daily 2013).

Jiným příkladem dovedně využitého vozu ve prospěch stolu je zasazení dřevěné tabule do přední části automobilu – na místo úložného prostoru nebo motoru v případě aut s předním pohonem kol. U vybraného typu vozidla je možné si zvolit hloubku i výšku posazení pracovní desky v závislosti na funkci i modelu, nebo dřevo nahradit čirým sklem s průhledem na motor (Kimitri 2012; Sweet Sofas 2013; Vobrubová 2011). Samozřejmostí u všech psacích a kancelářských stolů jsou úložné prostory v podobě šuplíků či poliček, které nikterak neubírají na celkovém dojmu (Sweet Sofas 2013). Obrázek 17: Chevrolet jako pracovní stůl s dřevěnou pracovní deskou (Sweet Sofas 2013).

49

Automobiloví nadšenci jsou schopni přetvořit jakýkoli kus auta ve prospěch nábytku – pozornosti neušly ani disky kol či pneumatiky, které po doplnění tabulí za skla a kovovými nožkami mohou při více kusech vytvořit příjemný set kávových nebo jen obyčejných odkládacích stolků (Carsofa 2013; Rich 2012; Steven Shaver Design 2008; Woohome 2013). Obrázek 18: Konferenční stolek z disku se skleněnou tabulí (Carsofa 2013).

Mužskou záležitostí se jistě stává automobil, v konkrétním případě Ford Mustang (viz Obrázek 19), který je svou délkou upraven tak, aby vyhovoval rozměrům kulečníkového stolu; všechny ostatní části vozu, včetně fungujících předních světel, obrubníku či znaku koně, jsou zachovány. Člověk si tak vlastně může v obývacím pokoji zaparkovat jeden z nejslavnějších amerických automobilů a zároveň relaxovat v pánské společnosti (Kimitri 2012; Woohome 2013).

50

Obrázek 19: Kulečníkový stůl z automobilu značky Ford Mustang (Kimitri 2012).

Soklem konferenčního či jiného menšího stolku se může stát i samotný motor z jakéhokoli auta. Renovovaný motor, držící plát skla, se perfektně hodí do moderně a jednoduše zařízených interiérů, kde záměrně naruší například původní minimalismus. Neobvyklým prvkem stolku se pak stane LED osvětlení, zabudované ve válcích, které v noci dodá místnosti jemné osvětlení. Stačí si jen vybrat značku automobilu... (Carsofa 2013; In2hotrods 2013; Kimitri 2012; Rich 2012). Obrázek 20: Kávový stolek z motoru Jaguar V12 s LED osvětlením (In2hotrods 2013).

51

Možností, jak si do interiéru bytu zakomponovat ušlechtilou ocel a přitom ji elegantně zužitkovat do podoby stolu, je i použití soustavy klikové hřídele. Tato základní součást většiny pístových motorů je složena z krátkých válcových čepů, spojených rameny do jedné či více rovin dle typu přesazení těchto čepů v hřídeli. A právě rozdílné roviny dávají vznik vtipně řešenému stolku (In2hotrods 2013). Obrázek 21: Stůl vyrobený z klikové hřídele (In2hotrods 2013).

Pro výrobu stolu, ať už do soukromého či veřejného interiéru, se samozřejmě dají využít i další části automobilu, třeba pneumatiky, které se jednoduše naskládají na sebe do požadované výšky a doplní dřevěnou nebo skleněnou tabulí.

4.1.2

Barové pulty a kuchyňské linky

S obdobou úpravou, jakou procházejí automobily při tvorbě stolů, se setkáváme u návrhů designu barů či pracovních ploch, vhodných do kuchyně. Vytvořeny mohou být jak z přední, tak i zadní části osobního automobilu, který také většinou udává i šířku a hloubku konečného vzhledu, stejně jako tomu je u výroby kancelářského nábytku, vznikajícího stejným způsobem (viz Kapitola 4.1.1 Stoly) (Kimitri 2012; Sweet Sofas 2013). 52

Úpravám však velí také vlastní požadavky, kdy je možno do budoucího kusu zakomponovat skříň, chladničku, rádio se stereo výstupy nebo dřez v případě kuchyňské linky. Konečná podoba tedy bude odrazem značky a typu vozidla a opět by měla vyhovovat potřebám budoucího uživatele (Kimitri 2012; Sweet Sofas 2013). Názorným příkladem může být přední část automobilu Volvo 240 (viz Obrázek 21); zde je kapota zrekonstruovaná do části kuchyňské linky s dřezem, který vznikl z původní vany na olej (Kimitri 2012; Studio Tinman 2013). Umyvadla spolu s bateriemi se v dnešní době dají zakomponovat do čehokoli, pozornosti tedy neunikly ani původní dveře od kufru vozu. Výhodou tohoto designu je odolnost kovové plochy a také její hladký povrch, který je v koupelnách jistě žádoucí. Celkový dojem dotváří původní zadní světla (viz Obrázek 21) (Studio Tinman 2013). Obrázek 21: Část kuchyňské linky se dřezem Volvo 240 a umyvadlo ze zádi automobilu i se světly (Studio Tinman 2013).

4.1.3

Křesla a pohovky

Jednotlivá křesla či sedací soupravy, povětšinou vzniklé z části kufru auta, nebo ještě lépe využitím původních sedadel, také nejsou takovou raritou; ačkoli se s nimi setkáme častěji ve stylově zařízené kanceláři, např. prodejny automobilů, do výbavy chlapeckého pokojíku se ale hodí také dokonale. Pohovka „vyňata“ z oblíbeného vozu navíc vnese do místnosti něco nového a zároveň dekorativního, na druhou stranu vystihuje pojem

53

interiér doslova (Carsofa 2013; In2hotrods 2013; Kimitri 2012; Rich 2012; Sweet Sofas 2013; Vobrubová 2011). Jak bylo zmíněno, jednou z variant tvorby sedačky nebo sofa je využití úložného prostoru auta, tedy kufru; v tomto případě jde především o zachování linií, typických pro vybraný vůz, které se právě liší v přední i zadní části automobilu (Carsofa 2013; In2hotrods 2013; Kimitri 2012; Rich 2012; Sweet Sofas 2013; Vobrubová 2011). Odstraněním kapoty tak vzniká prostor ohraničený boky vozidla (u klasických amerických aut, jako je Cadillack, zůstávají i ploutve) spolu se světly, poznávací značkou i nárazníky, do kterého se už snadno zapasuje pohovka, nejčastěji shodná s původním interiérem vozu. Použití kůže anebo koženky ve výrazné červené nebo jednoduché černé spolu s metalickými prvky auta jednoduše vytvoří „bussiness look“, naopak střídmé odstíny, jako je béžová, dovedou v interiéru nenarušovat atmosféru klidného domova (Carsofa 2013; In2hotrods 2013; Kimitri 2012; Rich 2012; Sweet Sofas 2013; Vobrubová 2011). Povětšinou však nezůstává jen u kůže; k podtržení dalších prvků na křeslech se využívá i dřeva z tropických stromů, zlato, drahokamy nebo dekorativní kámen (Rich 2012). Obrázek 22: Pohovka – Ford z roku 1952 (Sweet Sofas 2013).

Jednodušší úpravou pro vytvoření sedacího nábytku je využití pouze sedadel vytažených z interiéru vozu. Ty se dají uložit na jakékoli místo, spolu s podstavcem, který reguluje výšku ideální pro sezení. Originálním nápadem jsou opěradla, vytvořená z výfuků (viz Obrázek 23) (In2hotrods 2013; Rich 2012). 54

Obrázek 23: Z vozu vyjmutá sedačka doplněná výfuky (In2hotrods 2013).

4.1.4

Postele

Představte si, že si můžete v ložnici zaparkovat luxusní automobil... Člověk, který spí přibližně 7–8 hodin denně, stráví touto činností jednu třetinu svého života. Většina lidí také preferuje spánek v posteli, tak proč si do ložnice nevměstnat takovou, která jakoby z oka vypadla oblíbenému vozu a zároveň tak dala tomuto intimnímu pokoji jiný rozměr. Jako u předchozích součástí interiéru i přeměna obyčejného roštu s matrací může skončit u elegantně řešeného kusu nábytku s původně vypadající přední částí automobilu. Samozřejmě, že například pro účel manželské postele budou ideálnějšími vozy vyráběné v 60. letech, např. Chevrolet Impala, který svou šířkou vyhoví dvojlůžku (viz Obrázek 24) (DigsDigs 2010; Jake´s Chop Shop 2013; Vobrubová 2011; World House Design 2010).

55

Obrázek 24: Manželská postel (Jake´s Chop Shop 2013).

4.1.5

Lampy a další svítidla

Doplněním menšího interiéru částí automobilu, do kterého se nevejde např. výše uvedená postel či stůl, se klidně může stát lampa nebo lustr. Nádherným kusem je kolo bez pneumatiky, v jiné barvě než šedé, doplněné žárovkami dle vlastních potřeb a zavěšené na původním řetězu, aby byl alespoň trošku zachován styl takovéhoto světla. Váha i rozměry se poté řídí dle vybraného typu kola (viz Obrázek 25) (Studio Tinman 2013). Stolní lampa, zákazníkem zadaná přímo pro využití v kuřáckém salonku, byla poskládána z hybných částí motoru spolu s vyleštěným ozdobným krytem na kolo (viz Obrázek 25) (Studio Tinman 2013).

56

Obrázek 25: Lustr z kola a stolní lampa z krytu na kolo (Studio Tinman 2013).

4.1.6

Hodiny

Vytvoření netradičních nástěnných hodin předchází hledání a objevování vyřazených a zastaralých auto dílů, nepoužívaných poznávacích značek a emblémů, které sice dosloužily na automobilech pojízdných, avšak každá tato věc má i svůj příběh a byla by škoda, neumístit si jeho část v domácnosti. Navíc mnoho lidí v dnešní době přichází s kousky, které mají i svou historickou hodnotu a nechávají si je přetvářet na praktické doplňky (Steven Shaver Designs 2008). V případě tvorby hodin bývají využita ozubená kola z převodovky, která se dají doladit poznávací značkou, uzpůsobenou buď tvaru kruhu, nebo jako podklad a přidáním ručiček s kvalitním hodinovým strojkem (viz Obrázek 26) (Steven Shaver Designs 2008). Odlišnou záležitostí jsou hodinové ručičky přidané na mřížku z přední části kapoty, která slouží běžně jako kryt chladiče (viz Obrázek 26) (Steven Shaver Designs 2008). Recyklovat z automobilu se dá vše, o čemž svědčí i hodiny či budík zabudovaný v pístu (viz Obrázek 27). Design je pokaždé odlišný, stejně jako účel vzniku – někomu jde o trofej z auta, kterou bude mít stále na očích na stole, pro někoho se recyklovaná část vozu stane dárkem (In2hotrods 2013; Steven Shaver Designs 2008).

57

Obrázek 26: Poznávací značka jako podklad hodinám z převodovky a hodinové ručičky použité na krytu chladiče (Steven Shaver Designs 2008).

Obrázek 27: Hodiny zabudované v pístu automobilu (Steven Shaver Designs 2008).

58

4.1.7

„Obrazy“

Zajímavostí v interiérech je tvorba obrazů z kusů automobilů. Tradičně jsou ceněny obrazy staré, olejem malované, v lepších případech doplněné dražšími pigmenty a v mohutných rámech se zlacením, i když dnes minimalismus ve vnitřních prostorách vyhrává. Velikánství majitelů si žádalo výrazných doplňků, podobně tak nynější přetváření veteránů či luxusních vozů v obrazy na zdi v hale či obývacím pokoji způsobí, že si přicházející sám představí, v jaké společnosti se hostitel pohybuje. V případě 3D modelů na zeď se předpokládá, že nepůjde pouze o napodobeninu, ale o reálný kus automobilu, i když i s náhražkami se můžeme setkat. Velikost, model i hloubka takovéhoto obrazu se po domluvě se zákazníkem přizpůsobují danému obytnému prostoru, takže na zdi je možné potom nechat viset všechny části vozu, od přídi, přes dveře až po celý bok i s koly. Závěsy na zeď jsou z hmotnostních důvodů rozděleny na 3 části a montovány samostatně (Sweet Sofas 2013). Obrázek 28: 3D obraz z boční části automobilu v kuchyni (Home Designing: Home & Interior Design Ideas 2011).

Využití kusů automobilu ve prospěch dekorací interiérů je spousta. Kromě výše uvedených mohou vznikat stereo soustavy a rádia buď z celého motoru, do kterého jsou

59

zabudované výstupy v podobě bedniček nebo z přední části vozu, kde mřížka z chladiče zastupuje roli reproduktoru.

4.1.8

Kolekce nábytku

Pokud si člověk zamýšlí vybavit celý interiér nábytkem, vytvořeným ze zbytků automobilu, může sáhnout po celých kolekcích. Pro takovéto účely vznikla např. kolekce Fiat 500 Design Collection, která je speciálně vyrobena do obývacích pokojů a září národními barvami Itálie. Na setu, který se skládá z pohovky (Panorama), minibaru (Cheers) a stolečku (Piknik), se podílel i bývalý generální ředitel automobilky Lapo Elkann, jež se inspiroval designem vozu Fiat 500 z roku 1957 (Prohandmade 2011). Všechny tři prvky sady jsou vyrobeny z přední části vozu, doplněného barvenými koly z poyluretanu. Minibar je vybaven pevnou skleněnou pracovní deskou; ta je připevněna hliníkovými nožkami k tělu, uvnitř kterého je dostatečné místo na uložení lahví. Minibar je vyráběn ve třech výškových variantách dle potřeb zákazníka (Prohandmade 2011). Pohovka, taktéž vyrobená z polyuretanu a vsunutá do přední části vozu, je buď potažená kůží, nebo látkou a anatomicky vytvarovaná, aby působila komfortně. Také je více dekorovaná maličkostmi, které zajišťují autenticitu s původním vozem (Prohandmade 2011). Obrázek 29: Pohovky v italských barvách (Prohandmade 2011).

60

Obrázek 30: Minibar doplněný ledničkami v barvách italské vlajky (Prohandmade 2011).

Další z kolekcí vznikla ve Velké Británii pod taktovkou polských designérů Luca Siodmoka a Andreho Sapierzynskiho, kteří se již léta zabývají výrobou kreativního nábytku z automobilů, především pro Americký trh a nese název Spirit of 427. Kolekce je inspirována vozem Cobra 427 britské automobilky AC Cars Group Ltd., která svými sportovními auty zaplnila trh v 60. letech (LUC & ANDRE 2013). Retro styl původních částí vozů je doplněn hliníkem a kůží v případě pohovek a křesel, inspirace ve válci motoru vedla k tvorbě kancelářského a kávového stolu za použití těch nejlepších kovů a skleněné tabule či leštěné kapoty jako odkládací plochy. Jako lampa slouží detailně propracovaný výfuk a hodiny ze vzduchového filtru pak na zdi elegantně dotváření celkový prostor (LUC & ANDRE 2013). Obrázek 31: Pohovka v pozadí s lampou z výfuku (LUC & ANDRE 2013).

61

Obrázek 32: Detail stolu s vyleštěnou kapotou v roli odkládací plochy (LUC & ANDRE 2013).

Obrázek 33: Hodiny ze vzduchového filtru (LUC & ANDRE 2013).

Obrázek 34: Celá kolekce Spirit of 427 zakomponovaná do místnosti (LUC & ANDRE 2013).

62

4.2 Skutečný automobil v obytné části domu

Automobil vznikl za jediným účelem – dopravit své majitele z místa na místo rychlejším a pohodlnějším způsobem. I v dnešní době investujeme peníze do auta proto, že si chceme například ulehčit každodenní cestování do práce, správně vybraný model pro rodinu s dětmi pak představuje i ekonomicky výhodný dopravní prostředek. Také zde ve většině případů platí pravidlo, že novými věcmi nahrazujeme věci staré, které pak putují do bazarů, vrakovišť nebo v nejlepším případě se z nich tvoří nový nábytek (viz Kapitola 4.1 Automobilový díl jako nábytek). Existují však i případy, kdy si člověk chce svůj majetek zhodnotit jinak, než jen koupí vozu, ve kterém bude jezdit. Potřeba jedince prezentovat se ve společnosti se přesunula už i do soukromí, kde teprve hosté mají tu možnost poznat, jak si hostitel stojí. V mnoha případech se pak stává, že u něj doma najdeme místo i pro umístění luxusnějšího automobilu, než ve kterém sám jezdí. Geniálním nápadem je využití vozu místo policového systému kdekoli v bytě. V konkrétním případě se jedná o automobil značky Jaguar (viz Obrázek 35), který se po doplnění skleněnými příčkami stává přehlednou a navíc stylovou knihovnou – tedy doplňkem jak pro obdivovatele kvalitních automobilů, tak pro milovníky knih (Kimitri 2012; My modern met 2013; Young 2012). Nápad vznikl v holandském designovém studiu „Denieuwegeneratie“, které si dalo za cíl umístit automobil na zeď přes veškerou gravitaci; proto byl z vozu vyjmut těžký motor a v tomto případě zbytečná střecha, jež odstraněním dala vzniknout místu pro ukládání knížek, zatímco v prostoru pro kufr je praktická malá skříňka (Kimitri 2012; My modern met 2013; Young 2012).

63

Obrázek 35: Retro policový systém značky Jaguar (My modern met 2012).

Prakticky nevyužitým (v porovnání s policovým systémem ve vozu Jaguar) je zavěšený automobil nad dveřmi pouze pro dekoraci. Majitel nemovitosti si tak umístil své osmé Porsche, v tomto případě Spyder 550, které již delší dobu nevyužíval (viz Obrázek 36) (Home Designing: Home & Interior Design Ideas 2011).

64

Obrázek 36: Porsche jako dekorace na zdi (Home Designing: Home & Interior Design Ideas 2011).

Domem snů bychom mohli nazvat návrh japonského architekta, který pro svého movitého klienta postavil rezidenci s garáží pro devět automobilů. Garáž sama o sobě se nese v elegantním duchu a kromě čistého prostředí, na které je málokterý muž na tomto místě zvyklý, je doplněna obřím zrcadlem, prosklenými dveřmi do pracovny a výtahem propojeným s obývacím pokojem v prvním patře (Inthralld. 2012). Majitel si tak může vybrat vůz, který chce právě ukazovat hostům, a umístit ho bez zbytečné návštěvy garáže přímo vedle pohovky uvnitř otevřeného prostoru bytu (viz Obrázek 37) (Inthralld. 2012).

65

Obrázek 37: Vůz na plošině z garáže v části obývacího pokoje (Inthralld. 2012).

Obrázek 38: Vozy v garáži s průhledem do pracovny (Inthralld. 2012).

66

V roce 2011 byla za nejlepší minimalistickou „garáž“ vyhlášena ta od německého návrháře Holgera Schuberta, který ji propojil s interiérem domu a dovybavil stejným osvětlením, podlahou i nátěry. Tím vytvořil jakousi galerii, v níž však nenajdeme obrazy, ale zaparkované luxusní Ferrari 512 BBi Boxer (Neil 2009). Zdi okolo jsou polepeny speciální omyvatelnou tapetou a pod podlahou, pod vozem, je zabudovaná rampa, která se před výjezdem nakloní tolik, aby automobil mohl nastartovat až na ulici a neznečišťoval tak interiér (Neil 2009). Navržené parkování je vhodné především pro novější a v budoucnosti více využívané elektrické automobily, které tak vůbec neznečistí místo pro relaxaci u televize. Podlaha bude nadále bez koberce, střechu však doplní solární panely, jež budou elektromobil zároveň dobíjet (Neil 2009). Obrázek 39: Galerie – garáž v obývacím pokoji (Neil 2009).

V předešlých případech šlo o vozy, které jsou využívány každodenně na ježdění a pro potěšení oka pouze přemístěny výtahem do obytné části domu nebo je garáž otevřená a propojená s obývacím pokojem. Existují však i automobily, které v interiéru tvoří doplněk a na silnice se dostanou jen málokdy, jako je tomu v uvedeném případě (viz Obrázek 40). 67

Obrázek 40: Ferrari tvořící součást obývacího pokoje (Home Designing: Home & Interior Design Ideas 2011).

4.2.1

Zmenšené modely vozů

Někteří milovníci aut si nemohou dovolit zakoupit více vozů s tím, že by jeden využívali denně a druhý by pouze doplňoval interiér ať v celku nebo po kusech; také v případě, že se jedná o menší byt, tedy z prostorových důvodů, není možné do ložnice umístit postel z obrovského Cadillacu anebo je jen jednodušší sledovat oblíbené rallye z bezpečné vzdálenosti v klidu domova. V těchto případech realitu automobilů nahrazují modely všech velikostí. Jedním z případů jsou zmenšeniny, které sice nemají s originálem kromě vzhledu nic společného, ale pro majitele představují srdeční záležitost. Jedná se totiž o vůz, se kterým projezdili půlku světa, který vlastnili od mládí a nějakým způsobem jej hodlají mít stále u sebe i po tom, co jednoduše dojezdil. Povětšinou je automobil umístěn tak, aby zbylo místo i na fotografie, plakáty či na další, ještě menší modely - autíčka.

68

Autíčka měl jistě každý malý kluk doma na hraní. Už v dětství však záleželo, zda šlo pouze o hračku, pohozenou v krabici s dalšími věcmi nebo si dotyčný vytyčil vitrínku, kde si malé modely ukládal. Z prvního dárku se tedy pomalu mohla stát sbírka, kdy už nestačí jedna police, ale počet autíček vrostl do takového počtu, že skříně zabírají všechny zdi nejen v pokoji na spaní. V tomto případě se z kolekce stává hlavní dominanta interiéru - prosklené a často i osvětlené police tvoří jakousi tapetu, náhradu obrazů a u příchozích budí obdiv, i když majitel tohoto skvostu třeba vůbec automobil nevlastní. Obrázek 41: Vitríny v bytě plném modelů aut (Janků 2013).

4.2.2

Automobil v dvojrozměrné reprodukci

Nejméně nákladným a také nejjednodušším způsobem, jak umístit obdivovaný automobil do interiéru, jsou varianty dvojrozměrného formátu, tedy fotografie, plakáty na stěnách, kalendáře a další. Majitelé těchto doplňků už dbají na to, aby vůz z plakátu 69

ladil s barvou zdí či pohovkou v obývacím pokoji, někteří se snaží povýšit obyčejnou fotografii zarámováním a vložením pod sklo. Nadživotní velikost vozu na fotce, doplněná osvětlením, dodává i malému bytu jiný, obdivuhodný rozměr – zvětšený prostor nás může přenést do otevřených prostor různých krajin, přes poušť, noční města až do míst s prázdnými, idylicky vypadajícími cestami. Obrázek 42: Příklad elegantně laděného plakátu s vozem v nadživotní velikosti (3sixty, s.r.o. 2013).

70

4.3 Veřejný interiér

4.3.1

Restaurace a bary

V dnešní době dostupnosti všeho, na co vzpomeneme, je těžké člověka jen tak zaujmout. Přehršel restaurací, kaváren a barů, ve kterých se můžeme klasicky najíst či napít, potkáváme na každém rohu. A tak nás láká okusit něco nového nejen k jídlu, ale chceme celkový zážitek z prostorů, ve kterých jíst budeme. Běžné vybavení, jako jsou stoly a židle, již nikoho nepřekvapí; ale co když člověk bude moci poobědvat v Cadillacu, dát si skleničku u baru vyrobeného ze staré dodávky nebo elegantně povečeřet ve dvou vedle nablýskaného Mercedesu? Restaurací, které vsadily na netradiční styl vybavení interiérů, je po celém světě nespočet; jedno mají však společné – zakomponovaly původně mobilní prvek tam, kde je stále na očích a navíc upoutává naši pozornost.

4.3.1.1

Restaurace James Dean Prague

Originální restaurace v centru Prahy v americkém stylu 50. let by člověka z ulice sama o sobě nejspíš neoslovila, pokud by na chodníku před ní nestálo zaparkované Porsche 550 Spyder, které je navždy spjato s hereckou legendou Jamesem Deanem (viz Kapitola 1.4 60. léta 20. století). Uvnitř se však ocitneme úplně v jiném světě – černo-bílý interiér, doplněný červeným autentickým diner nábytkem, kterému stál jako předloha design sedaček z Chevroletu Bel Air, a dobově oblečené servírky nás vrátí o několik desítek let zpět (Novotný 2013). Všechno vybavení, které se uvnitř nachází, jsou originály a vesměs funkční. Registrační pokladna od Coca-Coly, přes šedesát let starý hrající jukebox, ze kterého se line hudba americké mládeže nebo motocykl značky Triumph z roku 1955; maličkosti,

71

jako jsou industriální prvky ze starých továren, registrační značky, vintage cedule a fotografie jen doplňují už tak originální vybavení (Novotný 2013). Suterén má imitovat benzinovou pumpu, kde také stojí zaparkovaný Lincoln Continental HardTop Sedan, jehož interiér je pozměněn do mini salonku, samozřejmě s využitím původních sedaček; zadní, zbylá část vozu stojí opodál v úpravě pohovky doplňující odkládací stolky z barelů na benzín. K baru v tomto klubu pak můžete přisednout na kožených sedačkách stejného tvaru, jako má motorka Harley Davidson (Novotný 2013). Obrázek 43: Zaparkované Porsche 550 Spyder před restaurací James Dean Prague (Novotný 2013).

Obrázek 44: Salonek z vozu značky Lincoln Continental HardTop Sedan (Novotný 2013).

72

Obrázek 45: Sedačka použitá ze zbylé části vozu Lincoln Continental HardTop (Novotný 2013).

4.3.1.2

Bar Plechárna

Stylový interiér, používající k dosažení „jiné“ atmosféry vybavení tovární dílny, najdeme i v Hodoníně. Již zvenčí se dá tušit nevšední posezení – venkovní zdi jsou pomalovány motivy ozubených kol a na střeše je už z dálky vidět dopravní značka s nápisem Parkoviště – reservé, vedle níž automobil opravdu „parkuje“. Vnitřní prostory, skládající se převážně z kovových doplňků a dopravního značení, dodává šmrnc přední část automobilu dnes už zaniklé automobilky SIMCA, na které je postaveno menší mezipatro se schůdky s trošku soukromějším posezením (viz Obrázek x)-.

73

Obrázek 46: Zaparkované auto na střeše baru (Svoboda 2013).

Obrázek 47: Přední část automobilu Simca držící mezipatro (Svoboda 2013).

74

4.3.1.3

Garage restaurant & music club

Rock´n´rollový klub Marcela Woodmana již mnoho let láká návštěvníky do restaurace, která má připomínat garáž zařízenou ve stylu 60. let. Interiér je, stejně jako mnoho dalších tohoto ražení, dotvářen doplňky hudebního charakteru v kombinaci s automobilovými částmi – na zdech visí vyleštěné kryty na kola a přední maska vozu Tatra z Ralley Dakar, nad barem vyjmutý motor. Středem pozornosti je však růžový kabriolet, ve kterém je možné pojíst a gril umístěný v kufru Škody MB 1000 (ARSY line 2010). Obrázek 48: Cabriolet umístěný v interiéru restaurace (ARSY line 2010).

75

4.3.1.4

Humno

Ve vysokých Tatrách na Slovensku vyrostla budova, která si zvenčí zachovává horský styl tradičních slovenských obydlí a láká nejen lyžaře na příjemné posezení v restauraci. Ta je taktéž vybavena pouze dřevem a jednoduchými doplňky, avšak moderní část s koktejl-barem a diskotékou překvapí nevšedním prvkem. Jde o sbírku předmětů věnovanou známými sportovci, od tenistů, hokejistů až po motokrosové závodníky, či rekvizity použité ve slovenských pohádkách a inscenacích – nejcennějším však stále zůstává Cadillac Escalade, věnovaný Madonnou (Michales Media, s.r.o. 2013). Pancéřovaný vůz, vyrobený roku 2007, s sebou Madonna měla na světovém turné Sticky and Sweet i v Praze a nyní je jeden z největších a nejluxusnějších vozů Ameriky zavěšen střechou dolů nad barem právě v Humně (Michales Media, s.r.o. 2013). Obrázek 49: Madonnin Cadillac zavěšený u stropu v Humně (Husár 2010).

76

4.3.1.5

Portobello

Na Litvu netypický, ve městě Vilnius jediný bar v anglickém stylu, to je Portobello. Od všudy přítomného přehršle kavárniček, které jsou vidět na každém kroku a vybízejí v chladném podnebí k zahřátí, se od podvečera otevřený bar odlišuje již u vchodu, kde je umístěna londýnská telefonní budka v červené barvě. Teprve tou se dostanete do interiéru, propojeného s venkovním barem. U baru si pak můžete užít autentičnosti nejen proto, že si objednáte anglické pivo pod Big Benem, ale můžete si jej odložit na střechu auta Austin Rover Mini nebo ho vypít rovnou uvnitř, i když je vůz rozpůlen a tvoří součást baru ze dvou stran. Obrázek 50: Anglicky laděný bar ve Vilniusu (Portobello 2013).

77

4.3.1.6

Resto-bar WY

Najíst se v netradičním prostředí, mezi novinkami značky Mercedes, je možné v centru Bruselu, v Belgii. Belgický designér Franky Claeys v rámci The Mercedes House vytvořil moderní prostory, které lákají zájemce o tyto automobily, ale i laiky, kteří by rádi poznali tuto automobilovou společnost i z jiné stránky (Mercedes Benz 2013; WY Brussels 2013). Sama restaurace je propojena s otevřenou kuchyní, takže každý zákazník může přímo sledovat přípravu nabízených francouzských jídel buď od baru, nebo od stolů na velkých plátnech, která jsou umístěná na zdech a kromě propagačních videí automobilky je zde zachycena i zručnost kuchařů. Interiér zde tvoří moderní materiály a technologie, netradiční osvětlení, to vše doplněné umístěním luxusních nových vozů značky Mercedes (WY Brussels 2013). Kromě funkce restaurační mají tyto prostory také kulturní ambice, tudíž je mezi automobily možné zaposlouchat se do pravidelných koncertů jazzu či obdivovat obrazy při vernisážích (Mercedes Benz 2013). Restaurace s barem vznikly na základě projektu šéfkuchaře Barta De Pootera, který propojil německé synonymum pro eleganci a rafinovanost s moderní francouzskou kuchyní ve futuristických prostorách (WY Brussels 2013). Obrázek 51: Interiér restaurace s novým modelem Mercedesu (Mercedes Benz 2013).

78

4.3.1.7

Hard Rock Cafe

Celosvětově známá kavárna Hard Rock Cafe vznikla již roku 1971 v Londýně a dodnes se těší velké popularitě. Narazíte na ni snad v každé metropoli a kromě dobré kávy se zde můžete zaposlouchat do rockové muziky, nakoupit si stylově laděné oděvy nebo se jen kochat památečními předměty hvězd rock´n´rollu od prvopočátku jeho vzniku, kterých je dnes přes sedmdesát tisíc a stěhují se postupně z kavárny do kavárny. Kromě sbírek kytar, plakátů, platinových desek a koncertních kostýmů zpěváků se v živém muzeu nachází kytara Jimiho Hendrixe, brýle Johna Lennona a Madonnou věnovaný korzet z turné „Like a Virgin“ (Hard Rock Corporate 2013). Každý z interiérů je laděn v jiném stylu, záleží, ve které zemi se nachází a také v jaké části města. Jinak bude vypadat vybavení např. kavárny v centru Florencie, městě plném památek a v Honolulu, které leží na pobřeží. Několik barů má však jedno společné – automobil (Cadillac) umístěný uvnitř, povětšinou visící u stropu nad barem. Jedná se o již zmíněné Cafe v Honolulu s Cadillacem z roku 1959, z amerických poboček např. v Hollywoodu, poté Barceloně a Lisabonu, Madridu, Dublinu nebo v Berlíně s typickým Trabantem umístěným podél točitého schodiště. Rozmachu rockové kultury se nevyhnuly v podobě kavárny ani takové země, jako je Egypt a Kuwait. Obrázek 52: Hard Rock Cafe Honolulu a Cadillac z roku 1959 zavěšený nad barem (Shot glass luc hrc 2013).

79

Obrázek 53: Hard Rock Cafe Barcelona (Shot glass luc hrc 2013).

4.3.1.8

Restaurace P.S. Bu Bu

Další z restaurací, ve které se můžete najíst uvnitř automobilu, se nachází na Thaiwanu. Tematicky zaměřený restaurant vznikl roku 1999 díky dvěma obdivovatelům evropských aut. Jídelníček je zaměřen na západní kuchyni, což není jediný důvod, kvůli kterému je restaurace vždy plná. Interiér je vybavený částmi vozů, které vytváří bary, ale i celými komplety, doplněnými stoly, které reprezentují swingová 60. léta, jež jsou pro thajskou kulturu odlišná a především zajímavá (Oddities123.com 2012; Oddity Central – Collecting Oddities 2012). Mezi zaparkovanými vozy zde můžeme najít Austin Rover Mini, Volkswagen Beetle, Cadillac Series 6200 Coupe z roku 1963 nebo Chevrolet Bel Air z roku 1955 a nechybí ani americké poznávací značky na zdech, čerpací stanice, parkovací hodiny nebo vtipně řešené kliky od dveří, které nahrazuje volant (Oddities123.com 2012; Oddity Central – Collecting Oddities 2012).

80

Obrázek 54: Stolek přidaný do interiéru vozu (Oddity Central – Collecting Oddities 2012).

Obrázek 55: Bar v P.S. Bu Bu restaurantu (Oddity Central – Collecting Oddities 2012).

81

4.3.1.9

Cars Dream Resto & Cafe

Zaujetí pro západní svět a především pro klasickou automobilovou historii v Evropě východními zeměmi najdeme i v další restauraci, tentokrát v Indonésii, ve městě Surabaya. Do interiéru je vsazeno deset automobilů, které nahrazují jídelní nábytek, tedy jako u ostatních restaurací je zákazníkům umožněno pojíst v autě (World Record Academy 2010). Při vstupu do restaurace narazíme na první úpravu automobilu, Stude Baker. Ten tvoří součást recepce. Dále mezi použitými vozy je zde možné vidět Mercedes Benz Limousine z roku 1949 v červené barvě, upravený do podoby jídelního stolu pro dvacet osob, Chevrolet Impala z roku 1962, který také slouží jako stůl a další vozy z 60. let, jako je Chevrolet Corvette naplněný vodou, sloužící jako akvárium, Lotus, ze kterého je vytvořen audio systém či vozy značky Cadillac tvořící jednotlivé boxy (World Record Academy 2010). Obrázek 56: Akvárium z vozu Chevrolet Corvette (World Record Academy 2010).

82

4.3.1.10 Larz Anderson Auto Museum

Toto muzeum, nacházející se v Massachusetts, vznikalo postupem času zhruba 85 let; na počátku byl pouze jeden automobil pro soukromé využití rodiny, dnes se další generace mohou pyšnit kolekcí nejstarších vozů Ameriky. Kromě klasických prohlídek se však muzeum každou sobotu mění v kavárnu přes den a restauraci navečer. Tato tradice započala již v 19. století, kdy rodina Andersonova otevírala svůj dům v neděli přátelům nejen kvůli příjemnému odpolednímu posezení a hraní póla, ale také aby ukázala svou rozrůstající se sbírku (Larz Anderson Auto Museum 2013). Součástí budovy je i kasino, rovněž doplněné veterány a kromě tradičních nedělních posezení pro veřejnost se v hlavním sále s historickými automobily konají různá firemní setkání, svatby, akce pro děti, to vše doplněné atmosférou přelomu 19. a 20: století (Larz Anderson Auto Museum 2013). Obrázek 57: Prostory pro sobotní večery (Larz Anderson Auto Museum 2013).

83

Obrázek 58: Kasino (Larz Anderson Auto Museum 2013).

4.3.2

Hotely

Jak je uvedeno výše (viz Kapitola 4.3.1 Restaurace a bary), automobil se stává módním a v mnoha případech i elegantním doplňkem veřejných míst. A protože má člověk odvěkou snahu si prostředí zkrášlovat a dávat mu specifický charakter, vznikly také hotely, které nejen že dávají znát zálibu svých majitelů, ale přinášejí radost i svým hostům, zejména mužům, kteří si zde třeba jen na pár dní přijedou splnit své sny.

4.3.2.1

Ramblas Hotel

Hotel v Barceloně, který se stylizoval do designu španělských 60. let, je určitě vítaným oživením pro mnoho turistů; ti si mohou užít typickou atmosféru jedné éry španělské kultury naplno hned při příchodu hlavní haly. Ta je totiž zdobena typickými 84

předměty tohoto desetiletí, jako jsou designové ikony země, plakáty a obrazy kulturního a společenského dění, dobové předměty spojené s cestováním či věci folklorního rázu. Všechny dveře v hotelu pak nahrazují billboardy, hlavní stůl na recepci je zvětšenou napodobeninou staré španělské měny a při průchodu k jednotlivým pokojům narazíme na první, ve Španělsku masově vyráběný, automobil Peseta zelené barvy (Freshome: Design & Architecture 2013). Obrázek 59: Peseta v hale hotelu Ramblas (Freshome: Design & Architecture 2013).

4.3.2.2

V8 Hotel

Exklusivní hotel V8 najdeme v Německu ve Stuttgartu, poblíž starého letiště. Výjimečnou atmosféru však netvoří jen historické prostředí umístění, ale architektonický a designový nápad, který je věnovaný automobilům – nejen veteránům a klasickým vozům, ale i novějším sportovním modelům. Majitelé si totiž zakládají na tom, aby vytvořili místo vyhledávané a zapamatovatelné především automobilovými nadšenci (V8 Hotel 2013). 85

Už v hlavní hale s recepcí narazíme na zeď s malbou, věnovanou historickému vývoji automobilů, před níž je vystaven vůz z dílny anglické Morgan Motor Company známý pouze svými třemi koly (viz Obrázek 60). Opodál si host může odpočinout v nejvyužívanější úpravě vozidla, a to v pohovce, vložené na místo původního kufru (V8 Hotel 2013). Vybrané pokoje tohoto hotelu jsou speciálně tematicky stylizovány podle umístněného vozu, který povětšinou tvoří kus nábytkového vybavení, a to postel. Designéři zde dbali každého detailu, takže jednotlivé pokoje jsou sestaveny například do prostoru benzinové pumpy, závodní dráhy či myčky. Ve zbylých místnostech se sice host nevyspí v automobilu, ale moderní prvky jsou zde doplněny obrovskými plakáty v černobílém provedení, zobrazujícími legendy automobilismu. Doménou pokoje tematicky laděného do čerpací stanice je postel z automobilu VW Beetle, přezdívaného Herbie, doplněná stojanem pro dočerpání benzinu značky Shell a pohovkou ze zbylé části nevyužitého vozu (viz Obrázek 61) (V8 Hotel 2013). Pokoj s názvem Nostalgie přivede hosta do prostředí vrakoviště a pohled na starý, rzí napadený automobil, který někdo vytáhl ze šrotu, vytváří reálnou atmosféru (viz Obrázek 62). Kromě nábytku, jako je postel, pohovka a minibar vytvořeného z nepojízdného vozu, jsou zdi v koupelně polepeny tematickými plakáty a disky kol (V8 Hotel 2013). V Americe proslulé autokino, v německém hotelu téma pokoje - Cadillac Coupe DeVille v červené barvě, tvořící dvojlůžko, kontrastuje černo-modře vymalovaným zdem, které asociují noční oblohu v létě, na zeď, doplněnou projektorem, promítaný film a z pokladny na prodej lístků vyrobená šatní skříň – i takto může vypadat místnost určená na přespání (viz Obrázek 63) (V8 Hotel 2013). Do garáže stylizovaná další místnost nabízí noc v posteli v podobě automobilu Morris Minor, který je bezpečně upevněn na hydraulické rampě, což má asociovat právě probíhající opravy (viz Obrázek 64). Interiér dále doplňují hromady pneumatik, skříňky s nářadím, s plechovkami od barev, či na zdi umístěné disky na kola, poznávací značky a náhradní díly. Stůl, který se barvou shoduje s kapotou vozu postele, je stylově vyroben z motoru za použití skleněné tabule (V8 Hotel 2013). Pravá mycí linka se nachází v ložnici stejného názvu a zaručuje automobilu značky Mercedes tu nejlepší péči. Širokému dvojlůžku u hlavy postele dominují dva kartáče červeno-bílé barvy, do které je upraven celý pokoj (viz Obrázek 65). Samozřejmostí je televize naproti posteli, umístěná na polici, vytvořené ze zbylé zadní části použitého vozu (V8 Hotel 2013). 86

Pokoje, v nichž postel, zakomponovaná do automobilu, netvoří hlavní dominantu, jsou vybaveny nábytkem z částí vozů, např. stolky z pneumatik, z rámů kol bez gum, osvícením ze světlometů či výfuky v záhlaví postele. Obrázek 60: Prostor recepce s tříkolovým vozem Morgan (V8 Hotel 2013).

Obrázek 61: Hotelový pokoj zakomponovaný do čerpací stanice (V8 Hotel 2013).

87

Obrázek 62: Pokoj představující vrakoviště – postel vytvořená z vozu, noční stolky z kol bez pneumatik a mini bar z kufrového prostoru dalšího automobilu (V8 Hotel 2013).

Obrázek 63: Autokino (V8 Hotel 2013).

88

Obrázek 64: Stylizovaná garáž – opravář pod autem - postelí a konferenční stolek z motoru (V8 Hotel 2013).

Obrázek 65: Hotelový pokoj s názvem Mycí linka s reálnými kartáči v záhlaví postele (V8 Hotel 2013).

89

4.3.3

Automobil jako exponát

4.3.3.1

Muzea

Muzea jakéhokoli druhu navštívil snad každý. Jde o místa, kde na jedné ploše najdeme depozitáře zaměřené buďto všeobecně či specificky, tedy jedním směrem. Pro společnost je tato instituce něčím, kde se schraňují věci výjimečné, s hodnotou a stejně tomu bude i muzeí, která se zaměřují na automobily. Automobilky touží po tom, ukázat vlastní historii, vývoj a vyzdvihnout tak svou jedinečnost. Kompozičně vznikají chronologicky zaměřené expozice, které člověka provedou muzeem od prvopočátku výroby, tudíž od veteránů, přes všechny typy vznikající rok po roce až po moderní prototypy, které byly vyrobeny třeba jen na zakázku a v jediném kuse. Protože jde ve většině případů o velmi zachovalé vozy, nelze je vystavovat vnějšímu prostředí, a tak se exponáty ukládají ve starých výrobních halách dané společnosti anebo vyrůstají nové výstavní objekty, nejlépe někde poblíž. Stejně jako vystavované vozy i exhibiční hala nemůže být jen tak obyčejná, musí dotvářet zamýšlenou výjimečnost interiéru. Obrázek 66: Náhled do technického muzea Tatra v Kopřivnici, v popředí Tatra 57b, v pozadí jeden z prvních prototypů této automobilky (Kaláb 2010).

90

Vedle specializovaných muzeí automobilek však vznikají i soukromá muzea, a to v případech, kdy sběratelský zájem přesáhne kapacitu garáží a dalších prostor tomu určených. Zakladatel takovéhoto výstavního místa není instituce, ale nadšený automobilový fanoušek, který je schopen zvelebit i nevyužívané prostranství ve prospěch svého zájmu. Soukromá muzea bývají taktéž zaměřena jedním směrem, většinou se pozornost obrací k veteránům, jež jsou špatně dostupní, ale za to stále v pojízdném stavu. Proto není problémem zúčastnit se každoročních srazů a krasojízd, událostí, kde se majitel může pochlubit svými miláčky i veřejně, mezi svými kolegy nebo automobil zapůjčit jako rekvizitu pro natáčení dobově laděných filmů. Z konkrétních sbírek lze uvést soubor stovky aut, poháněných pouze dvoutaktním motorem, výhradně terénních vozidel či exklusivních prezidentských vozů používaných v průběhu historie. Majitel své vozy zná tak dokonale, že se zároveň stává jejich opravářem a dle dobových fotografií je schopen dát automobilu původní podobu, která jen přidává na cennosti předmětu. Dalším druhem muzea jsou expozice věnované dopravním aktivitám. Automobil zde není umístěn pouze pro potěchu oka, má představovat něco rychlého a nezávislého, technicky pokročilého. Nejde ani o prezentaci jediné značky, vozidla v těchto expozicích jsou povětšinou účelová, tedy i nákladní, protože zde větší roli hraje více přeprava materiálu než doprava osob na místo určení. Bohužel, tyto vozy nejsou společností vnímána tak prestižně, jelikož se jejich vzhled a účelnost zaměřuje specifickým směrem.

4.3.3.2

Veletrhy a komerční akce

Veletrhy a autosalony bývají pro automobilky možností, jak se předvést. Příležitost vystavit nejnovější model u nás či v zahraničí je vrcholem úspěchu každého designéra, technika i dalších lidí, kteří rok co rok připravují návrhy, jen aby zaujali. Krátkodobé vystavování v halách, plných světoznámých značek vozů, staví tyto předměty denní potřeby na vyšší pozice, než ve skutečnosti jsou. Reprezentace nestojí pouze na umístění vozu v interiéru, takříkajíc halabala. Především jde o velice promyšlené uvedení vozu na trh, kdy finanční ani technická náročnost kulis nehrají žádnou roli. Každý z vystavovatelů dbá na čistotu vozu, kterou 91

zajišťují pracovníci pobíhající celý den okolo s hadříky, umělé osvětlení musí lichotit křivkám vozů a výše umístěná pódia, v nejlepším případě rotující, bývají tou nejlepší volbou. Do podvědomí diváka se jistě lépe zaryje červený koberec, vedoucí k automobilu, který navíc propagují hostesky, elegantně či spoře oděné, jenž navíc zkrášlí všechny fotografie, pořízené na tomto místě. Pokud už se nechal divák zlákat, informace o vystavovaném vozidle mu podají slečny u pultíku, nad kterým se tyčí název automobilky obřích rozměrů, navíc spolu s letáčky,

dárečky

a

dalšími

předměty,

podporující

povědomí

dané

značky

mezi konkurencí. Obrázek 67: Typická prezentace automobilu na veletrhu – stupínek pro lepší viditelnost vozu, krásná hosteska a název automobilky spolu s mottem (BVV Veletrhy Brno 2013).

92

4.3.3.3

Prodejní salony

Rozdíl mezi krátkodobým vystavováním vozu na autosalonech a dlouhodobou nabídkou na prodejně je zřejmý. Z veletržní modly pro diváky se zde stává produkt, určený k prodeji,

bez

zbytečných

improvizací

v podobě

nevšedního

osvětlení,

zrcadel

a skleněných podlah. Interiér s nabízenými vozy není ani tak velký, milé hostesky, které rády poradily zájemcům mužského pohlaví, jsou nahrazeny seriózně vypadajícími muži manažery. Tito zkušení prodejci v kravatách jsou natolik vyškoleni v psychologii prodeje, že zákazník odsud ve většině případů odchází nadšen, i když původně plánovaný rozpočet byl několikanásobně převýšen. V podstatě jde o pohodlí a příjemné prostředí, které má být automobilem uvnitř prodejny dotvořeno. Nic famózního, nic přehnaného; střídmé vybavení interiéru v souladu s provozními náklady a údržbou – i když výjimkou se stala prodejna C 42 Citroënu v Paříži, která kombinuje veletržní prostory s prodejními. Futuristický interiér je laděn do červeno-bílé barvy a prezentace automobilů na prodej je zajištěna osmi uprostřed umístěnými otočnými plošinami, doplněnými zrcadly od přízemí až do nejvyššího patra, odkud je pro spokojeného zákazníka připraven i výhled na Eiffelovu věž (Citroën 2013). Obrázek 68: Showroom Citroënu v Paříži (Retaildesignblog 2012).

93

4.3.4

Automobil v roli reklamy

Využití aut na veřejných místech je nespočet. Nový, ale nepoužívaný vůz lze využít jako vizitku, buďto přímo společnosti, pod kterou vzniká, ale najít je bývá možné i v bankách, pojišťovnách, většinou ve vstupních halách, kde je pro příchozí nepřehlédnutelný. V těchto případech se automobil stává součástí kultury dané firmy a slouží především reprezentativně. Není výjimkou, že automobil při reklamních kampaních nese název firmy či další kontakty, které se tak stávají pro potencionálního zákazníka atraktivnějšími více než je tomu např. u letáčků, které většina z nás pokrčí a vyhodí. Vůz se stává jakýmsi šperkem firmy, která značkou vozu dovede ukázat vlastní potenciál a úspěch, i své směřování a cíle v budoucnu. Podobným případem se stává automobil, vystavený při určitých příležitostech jako vějička - tedy má za úkol nalákat veřejnost. Tomuto odpovídá třeba terénní vůz, špinavý, zablácený, před vstupem do sálu s kino-plátnem. Tam divákovi dává znát, že premiéra filmu bude plná akčních záběrů a adrenalinu, i když sami tvůrci filmu nemuseli vůbec opustit ateliérové prostory. Klasickou reklamou, kterou denně vídáme v televizi a která má neuvěřitelný vliv na smýšlení lidí, se snaží automobilky zaujmout od prvopočátku. Potenciální zákazníci si tak v klidu domova mohou prohlédnout novinky na trhu, aniž by navštívili autosalony a porovnat tak více značek co se týče vzhledu, vybavení, vlastností. Mezi společnosti, které za svou éru vypustily do světa nejvíce reklam, se řadí Renault. Kromě vtipných videí se objevil i předvánoční poutač, který propagoval městské vozidlo, konstruované pro mladé ženy, a to Renault 5. V reklamní kampani ze 70. let se automobil objevil v obývacím pokoji s vánočním stromečkem (viz Obrázek 69) (Renault 2013).

94

Obrázek 69: Vánoční reklama na Renault 5 (Renault 2013).

4.3.5

Cena pro vítěze – automobil

Každý sportovní výkon je obvykle oceněn medailí, vědomostní soutěže nabízejí svému výherci knihy všech žánrů či peněžní obnos – jednoduše řečeno, každé odvětví jakéhokoli zápolení podněcuje soutěžící k co nejlepším výsledkům první cenou. V historii se symbolem výhry stal vavřínový věnec, a to i v případě, že nešlo o sport, ale například o vítězný návrat z válečného tažení. Ikonou úspěchu se tedy stal člověk opěvovaný společností s věncem na hlavě. Bohužel, dnešní doba konzumního stylu života přestala věřit v symboliku, zakořeněnou v historických pramenech, diváci, přeplnění tisícovkou televizních pořadů zlenivěli, a tak bylo nutné přijít s novou ikonou, která by nahrazovala statut vítězství. V tuto chvíli na scénu přichází automobil, který, jak již bylo řečeno, dává znát postavení člověka ve společnosti, v našem případě označuje vítěze. Automobil, věnovaný do soutěže, po celou dobu zápolení všeho druhu postává opodál, aby více motivoval a zároveň také zaujal diváka, který je většinou více fascinován jím, 95

než samotnými výkony soutěžících. Výherce po předání klíčků nakonec spokojeně odjede přímo z místa akce ve svém novém voze, zářící štěstím za zvuku klaksonů a s rozsvícenými světly. Paradoxně však dochází k tomu, že nový majitel si po celé show požádá o výměnu vozu za finanční hotovost nebo jej sám po určité době prodá. V těchto případech se automobil stává pouze krásným reklamním poutačem pro publikum, které je tak jemně masírováno k osobní zkušenosti s tou danou soutěží. Obrázek 70: Symbolické předávání klíčů od auta výherci (MB noviny.cz: Noviny pro Mladoboleslavsko 2013).

4.3.6

Výrobní interiéry

Jeden z prvních interiérů, ve kterém se automobily objevují, ještě než vjedou na silnice, je samotná výrobna. V počátcích výroby vozidel byl důležitým prvkem jejich vzniku člověk, který měl na starosti určitý úsek pásu, a tedy konečný výrobek byl na jeho činnosti závislý. Proces výroby sice dbal požadavků lidí na určitý komfort, avšak stále

96

důležitějším zůstávala kontinuita v souladu s rychlostí a precizností, na kterou dbal již Henry Ford (viz Kapitola 1.3.6 Spojené státy americké). Dnes, ruku v ruce s dokonalejšími systémy a technickými vymoženostmi, se lidský podíl na tvorbě vozů omezil natolik, že kromě specializovaného programátora a v konečné fázi kontrolora neuvidíme ve výrobní hale nikoho jiného, než jen automatizovaného robota. Ty je sice potřeba občas seřídit a pohlídat, zda pracují pod správným programem, ale to postačí technikem z prosklené kanceláře. Výjimku opět mohou tvořit části výrobních hal, které jsou dostupné veřejnosti z čistě prezentačního důvodu, kde také lidé mohou z blízka s úžasem pozorovat tvorbu nových, možná svých vysněných, automobilů. Obrázek 71: Vozy ve výrobní hale nachystané ke kompletaci (Zet 2013).

Dalším interiérem, ve kterém se může automobil během svého života vyskytnout, je autoopravna. Jednoduše můžeme opravny rozlišit na dvě, v celku rozdílné, místnosti. Tou první je firemní opravna, stejně nablýskaná jako prodejna sama, kde si automobil převezmou technici v čistých značkových kombinézách, kteří jako by se nikdy neumazali od oleje. Druhou opravnu charakterizuje spíše chaos, všude ležící nářadí, přístroje fungující již léta a jde většinou o soukromou dílnu automobilového nadšence, který svému miláčkovi rozumí natolik, že si dovede opravit svoje i vozy cizí.

97

V tomto případě má zákazník se svým porouchaným vozem dvě možnosti – buď za velké peníze svěřit automobil do renomovaného servisu, kde máme jistotu, že se vůz zcela jistě nezašpiní a kde se mechanici pokusí problém najít. Většinou je však jednodušší vyměnit celý agregát či dokonce auto. V soukromé, možná alchymistické dílně naopak není zaručeno, že si majitel bude muset vůz umýt po příjezdu domů, avšak zručnost a celoživotní znalosti opraváře si poradí i s výrobou pokažené součástky. Kultura estetického vnímání také posunula i menší soukromé dílny na vyšší úroveň. Přece jenom jde o automobil, do kterého majitel vložil své finanční prostředky a rád by pro něj to nejlepší. Proto již mají dílny dvě prostranství – reprezentační místnost, kam se dá s automobilem pohodlně vjet a za přítomnosti majitele prozkoumat popisovaný problém; tedy místnost, kde se nezašpiníme ani nenajdeme nepořádek. Výrobní část, do které se přesouvá automobil posléze, již zaručuje pohodlí spíše mechanikům, není veřejnosti přístupná a může vykazovat stopy nepořádku v podobě pohozených hadrů či nářadí. Obrázek 72: Značkový autoservis japonských automobilů (NOD 2012).

98

4.3.7

Jízda v automobilu v interiéru

Pohybovat se ve voze v interiéru, a neodsoudit tak automobil k doživotní nečinnosti, je také možné. Příkladem mohou být trenažéry, které simulují volnou a především rychlou jízdu plnou adrenalinu bez toho, abychom riskovali na silnici. Během jízdy sedíme potmě v části auta, která má kolem sebe všechny základní ovládací prvky, abychom nabyli vědomí, že vše okolo je reálné, včetně krajiny, kterou si pro jízdu vybereme. Autentičnost je v těchto momentech dokonalá, pohyby vozu při přidání plynu či sešlápnutí brzdy nám dají zakusit realitě, a to bez zranění při případné kolizi, ze které je možné jednoduše vycouvat. Méně propracovaným trenažérem jsou pak sedadla imitující interiér sportovního vozu, která jsou přidána k rozličným verzím počítačových her v klubech, kde malá obrazovka a umělá grafika okolí, ve kterém se my, jakožto řidiči pohybujeme, navozuje reálný svět jen minimálně. Obrázek 73: Trenažér s obrazovkou v autoškole (Snášel 2005).

Vedle legálního trénování jízdy v automobilu na trenažéru existují případy, kdy pod příslibem adrenalinového zážitku v opuštěných halách pořádají závody mladí lidé, kteří si touží vyzkoušet kaskadérské kousky, jako jsou smyky, otočky přes ruční brzdy

99

a další prvky, vyzdvihující řidičovu zručnost. Omezení prostorem a nevšední průmyslové prostředí zanechává v účastnících neobvyklé zážitky, někdy zakončené i zásahem policie.

4.3.8

Garáže

Ačkoli by to nikoho nenapadlo, nejběžnějším umístěním automobilu v interiéru je garáž. Určitě se najdou výjimky, kdy je garáž propojena s interiérem (viz Kapitola 4.2 Skutečný automobil v obytné části domu), ale v obyčejných případech nejde o záměr vůz ukazovat veřejnosti, ale pouze o uložení předmětu na své místo. Spolu s vozem se v domácí garáži může vyskytovat dílna s náhradními díly, policové systémy a skříně na věci, které se nedaly použít uvnitř domu či jsou sezónní. A tak se v garážích vedle auta tvoří skladiště, která občas zabírají tolik prostoru, až je nemožné se bez tréninku dovnitř s autem dostat, natož pak z auta vystoupit (viz Obrázek 74). Extrémním případem pak mohou být hromadné garáže, kdy prostor pro vůz vyplní úplně skladovaný materiál, a automobil pak stejně zůstává stát venku. Veřejné parkování ve městech je zajištěno podzemními garážemi a ani velkoobchody si nemohou dovolit nechat své zákazníky hledat místo na odstavení vozu na pár hodin. Tyto jednoduše řešené architektonické prostory se stávají bludištěm a lepší orientační smysl, i přes kamerový systém, zde mají lupiči. Asi nejdražšími garážemi se pak stávají ty v blízkosti luxusních hotelů a restaurací, kde zásadně parkuje pouze řidič hotelové služby, který dostává na starosti klíčky a majitel do těchto prostor nemá přístup. Cenu za tuto službu pak pocítí při platbě konečného účtu při odjezdu domů.

100

Obrázek 74: Soukromá garáž z půlky zaplněná odloženými věcmi (foto Jan Velek).

101

Závěr

Jak je zřejmé, automobil jako součást každodenního bytí ovlivňuje každého z nás. Původní poslání tohoto vynálezu se však pomalu přesouvá do pozadí a dnešním trendem, především u mladých lidí přizpůsobených novému životnímu stylu, je zachování si odstupu od „zbytečností“. Automobil i přes lepší ekonomické podmínky v bohatých částech světa zaznamenává pokles atraktivity, a to i ve státech, kde ke zrodu tohoto stroje došlo. Společnost se tak rozdělila na dvě skupiny – první z nich vozidlo nevlastní z osobních či finančních důvodů, naopak druhá polovina obyvatel si klidně pořídí vozů víc a zde platí pravidlo čím dražší, tím lepší. V tomto případě jde o historicky podmíněnou otázku společenského statutu člověka, který je tak navenek schopný dokázat své bohatství. Valná většina lidí, kteří své automobily používají k zaujetí okolí, jsou od mládí jejími obdivovateli, ať už se jedná o veterány či rychlá sportovní auta, a dovedou je mít za každých okolností co nejblíže své osobě – takto pak vznikají interiéry s prosklenými garážemi, sedací soupravy s kávovými stolky či jakési síně slávy plné plakátů a polic s modely. Zvláštní je pak zjištění, že tito lidé zároveň své auto nikdy neřídili nebo nemají řidičský průkaz, protože pro ně automobil znamená pouze předmět hodný obdivu. Obecně můžeme říci, že i v umisťování aut v interiérech máme tendenci se vracet ke klasickým a zároveň úspěšným vozům, jako je např. VW Brouk nebo Porsche 356. Tím, že jsou hůře dostupné a zaryly se do paměti i mimo svoji domovinu, dávají místnostem větší hodnotu a zaručeně musí návštěvníky oslnit. A to nejen v případě zarytého milovníka automobilů – nostalgicky laděný bar do zlatých 60. let, doplněný Cadillakem, ve kterém je možné posnídat, v každém vyvolá pocity spojené se vzpomínkami či pouhou představou, o jak úžasně pokrokovou dobu v rámci vývoje designu a historie šlo.

102

Slovník



Benz, Karl Friedrich Michael (1844–1929) – německý konstruktér, který vyrobil první benzinový automobil na světě.



Citroën, André (1878–1935) – francouzský podnikatel, který roku 1917 začal budovat celosvětově známou automobilku Citroën, jež úspěšně prosperuje dodnes.



Cugnot, Nicolas Joseph (1725–1804) – francouzský inovátor. Strůjce prvního „automobilu“, tedy vozu, který se již dovedl pohánět sám.



Daimler, Gottlieb (1834–1900) – vynálezce spalovacího motoru a konstruktér prvních automobilů.



Design – neboli návrh označuje činnost návrháře i výsledný produkt jeho činnosti. V dnešní době vyžaduje technické i výtvarné znalosti a jeho cílem je především propojení funkčnosti s estetickou stránkou předmětu.



Diesel, Rudolph Christian Karl (1858–1913) – německý inženýr, známý pro svůj vynález dieselového motoru.



Ford, Henry (1863–1947) – americký podnikatel, průkopník automobilismu. Ve společnosti Ford Motor Company zavedl jako první pásovou výrobu vozidel, aby uspokojil vysokou poptávku po autech.



Jellinek, Emil (1853–1918) – rakouský diplomat, jenž se proslavil v automobilismu pojmenováním nového typu Daimlerova motoru po své dceři – Mercedes.



Ledwinka, Hans (1878–1967) – automobilový konstruktér, který se léta věnoval práci pro československou Tatru.



Porsche, Ferdinand (1875–1951) – konstruktér automobilů, známý především díky práci pro Volkswagen. Jeho syn je zakladatelem společnosti Porsche, která se specializuje na sportovní vozy.



Styling – je úzce spjat s designem a jde o estetickou stránku věci, která reaguje na prvotní návrhy designérů.

103

Seznam použité literatury

Monografie



Bell, Jonathan (2003): Concept Car Design: Driving the Dream. Mies: RotoVision.



Calloway, Stephen (1991): The Elements of Style. London: Octopus Publishing Ltd.



Eckermann, Erik (2001): World History of the Automobile. Warrendale: Society of Automotive Engineers.



Malina, Jaroslav et al. (2012): Člověk-Auto-Encyklopedie. Brno: Akademické nakladatelství CERM.



Mantle, Jonathan (1995): Car wars: Fifty Years of Backstabbing, Infighting, and Industrial Espionage in the Global Market. New York: Arcade Publishing.



Rosenkranz, Karel (1987): Tatra: sešitová encyklopedie světových automobilek od roku 1885. Brno: TISK.



Tumminelli, Paolo (2004): Car Design. New York: teNeues.



Wöhrlin, Traugott (2008): Nábytkové slohy – od antiky po současnost. Praha: Grada Publishing a.s.

Internetové zdroje



2009 - www.nabytekdoma.estranky.cz (2013): Historie vývoje nábytku. (online). http://www.nabytekdoma.estranky.cz/clanky/Historie.html



3sixty,

s.r.o.

(2013):

New

York

Taxi

No.

http://www.posters.cz/plakaty/new-york-taxi-no-1-sepia-v15915 104

1.

(online).



Appel,

T.

et

al.

(2013):

1971

1972

1973

Ford

Mustang.

(online).

http://auto.howstuffworks.com/1971-1972-1973-ford-mustang.htm 

ARSY

line

(2010):

Restaurace.

(online).

http://www.garageclub.cz/informace/restaurace/7 

Automation: The Car Company Tycoon Game (2011): Car design over the decades. (online). http://automationgame.com/phpBB3/viewtopic.php?f=13&t=274



Better Parts LTD (2013): Renault R 16. (online). http://betterparts.org/renault/renault-weitere-modelle/renault-r-16.html



BMWpower (2010): Historie BMW. (online). http://www.bmwpower.cz/



BVV

Veletrhy

Brno

(2013):

Fotogalerie

–

Autosalon.

(online).

http://www.bvv.cz/autosalon-brno/fotogalerie-autosalon/ 

Car in Picture (2013) (online). http://carinpicture.com/2013/03/porsche-356roadster/porsche-356-roadster-photo-11/



Carsofa (2013) (online). http://www.carsofa.cz/index.php?page=uvodnics&lang=cs



Chrysler (2013) (online). http://media.chrysler.com/image-gallery.do?&mid=358



Citroën (2013): C_42. (online). http://www.citroen.co.uk/about-us/c-42/showroomlocation/



DigsDigs – improve and decorate your home to make it a better place to live (2010):

10

Cool

Room

Designs

for

Car

Enthusiast.

(online).

http://www.digsdigs.com/10-cool-room-designs-for-car-enthusiasts/ 

Donaldson, J. (2013): 1940 Cadillac Series Sixty news, pictures, and information. (online). http://www.conceptcarz.com/vehicle/z11405/Cadillac-Series-Sixty.aspx



Dornob Design Ideas Daily (2013): Recycled Metal Furniture from Scrap Car Hoods.

(online).

http://dornob.com/recycled-metal-furniture-from-scrap-car-

hoods/#axzz2gTGh3QNU 

Dvořák, F. (2013): Pětašedesátiletá kachna je to nejlepší auto pro všechny romantiky.

(online).

auto.idnes.cz/citroen-2cv-cwh-

/auto_ojetiny.aspx?c=A131008_084438_auto_ojetiny_fdv 

Dvořák F., Homolová M. (2013): Za vším hledej ženu. Za úspěch auta vděčíme už 125 let paní Bertě. (online). auto.idnes.cz/prvni-dalkova-jizda-bertha-benz-d3o/auto_ojetiny.aspx?c=A130805_111859_auto_ojetiny_fdv



Fiat (2013): Ritmo. (online). http://www.fiatpress.cz/gallery/search/ritmo

105



Freshome: Design & Architecture (2013): Charm of the Spanish 60s: Chic & Basic Ramblas Hotel, Barcelona. (online). http://freshome.com/2013/02/15/charm-of-thespanish-60s-chic-basic-ramblas-hotel-barcelona/



Hard

Rock

Corporate

(2013):

Hard

Rock

History.

(online).

http://www.hardrock.com/corporate/history.aspx 

Historický

vývoj

nábytku

(2013):

Historický

vývoj

nábytku.

(online).

cambejk.sweb.cz/historie.htm 

Home Designing: Home & Interior Design Ideas (2011): Cars Parked Inside Homes:

Pretty

or

Pretty

Weird?

(online).

http://www.home-

designing.com/2011/08/cars-parked-inside-homes-pretty-or-pretty-weird 

Husár,

J.

(2010):

Fotogaléria

Vladimír

Václavík.

(online).

http://vladofoto.eu/photos.php?foto=ivannajazz 

Hyan,

T.

(2005):

Ferrari

z Prahy:

AERO

662

Cililink.

(online).

http://auto.idnes.cz/ferrari-z-prahy-aero-662-cililink-d3q/auto_ojetiny.aspx?c=A051111_122140_auto_ojetiny_fdv 

In2hotrods (2013): Our Automotive Furniture has reached a new level! (online). http://www.in2hotrods.com.au/



Inthralld. (2012): Contemporary Tokyo Residence with Car Show Elevator Garage by Takuya Tsuchida. (online). http://inthralld.com/2012/04/contemporary-tokyoresidence-with-car-show-elevator-garage-by-takuya-tsuchida/



Jake´s Chop Shop (2013) (online). http://jakeschopshop.com/index.php



Janků, S. (2013): Automodely 1:18. (online). http://automodely.net/



Johnson,

T.

(2009):

Recycled

Car

Hood

Tables.

(online).

http://www.apartmenttherapy.com/recycled-car-hood-tables-78741 

Kaláb,

J.

(2010):

Tatra.

(online).

http://www.flickr.com/photos/26079562@N00/4981574339 

Kimitri,

L.

(2012):

Frankensteins´s

Top

10

Car

Furniture.

(online).

http://www.carthrottle.com/top-10-car-furniture/ 

Larz Anderson Auto Museum (2013): America´s Oldest Car Collection. (online). http://larzanderson.org/



LUC

&

ANDRE

(2013):

Spirit

ds.com/product_collection/spirit-of-427/

106

of

427.

(online).

http://la-



Markham, D. (2009): Fantastic Tables from Recycled Car Hoods. (online). http://greenupgrader.com/5216/fantastic-tables-from-recycled-car-hoods/



MB noviny.cz: Noviny pro Mladoboleslavsko (2013): Vítězové českých „ekologických Oskarů“ budou jezdit vozy ŠKODA Citigo CNG Green tec. (online). http://www.mbnoviny.cz/clanky/vitezove-ceskych-ekologickych-oskarubudou-jezdit-vozy-skoda-citigo-cng-green-tec/



Mercedes

Benz

(2013):

The

Mercedes

House

Brussels.

(online).

http://www.mercedeshouse.be/en 

Michales

Media,

s.r.o.

(2013):

Humno.

(online).

http://www.humnotatry.sk/#newspaper 

Mini Online Museum (2013): MINI is the car that, more than any others, has changed

the

face

of

motoring

forever!

(online).

http://www.minionlinemuseum.com/index.html 

My modern met (2012): Spectacular Vintage Car Bookshelf. (online). http://www.mymodernmet.com/profiles/blogs/denieuwegeneratie-dutch-mountaincar-bookshelf



Neil, D. (2009): The ultimate garage: Dan Neil drops in on Design Driven contest winner.

(online).

www.latimes.com/features/home/la-hm-0915-garage-

pictures,0,6495245.photogallery#axzz2mol8Kwqp 

Niederle,

P.

(2013):

Lancia

club.net.

(online).

http://www.lanciaclub.net/gallery.php?ddlb_model=48 

NOD (2012): Fotogalerie. (online). http://gtrcentrumpraha.cz/fotogalerie



Novotný,

Z.

(2013):

James

Dean

Prague.

(online).

http://www.jamesdean.cz/cs/uvod 

Oddities123.com (2012): Eating on a car in a strange restaurant. (online). http://www.oddities123.com/eating-on-a-car-in-a-strange-restaurant/



Oddity Central – Collecting Oddities (2012): Dining in a Car at Taipei’s P.S. Bu Bu Restaurant. (online). http://www.odditycentral.com/pics/dining-in-a-car-at-taipeisp-s-bu-bu-restaurant.html



Oko (2013): Nábytek v průběhu historie. (online). http://oko.yin.cz/32/nabytek-vprubehu-historie/



OldCarCafe.com

(2011):

Photo

http://www.oldcarcafe.com/index.html 107

Gallery.

(online).



Online

Design

Teacher

(2013):

Furniture

design

history.

(online).

http://www.onlinedesignteacher.com/furniture_design/furniture_design%20history. html 

Portobello

Fotky

(2013):

uživatele

Portobello.

(online).

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=579041335451704&set=pb.128496187 172890.-2207520000.1386157496.&type=3&theater 

Prohandmade (2011): Коллекция мебели на тему Fiat 500. (online). http://www.prohandmade.ru/mebel-i-interier/kollekcija-mebeli-na-temu-fiat-500/



Renault

(2013):

Renault

Classics.

(online).

http://www.renault.com/en/vehicules/hier/Pages/index.aspx 

Retaildesignblog (2012): “C42” Citroen showroom by Manuelle Gautrand Architecture,

Paris.

(online).

http://retaildesignblog.net/2012/02/03/%E2%80%9Cc42%E2%80%9D-citroenshowroom-by-manuelle-gautrand-architecture-paris/ 

Rich, R. (2012): Stunning CarSofa and CarTable for auto enthusiasts. (online). http://luxatic.com/stunning-carsofa-and-cartable-for-auto-enthusiasts/



Sherman,

T.

L.

(1995):

Nicholas

Disbrow

1612–1683.

(online).

http://www.afn.org/~afn09444/genealog/disbrow/disbro03.html 

Shot

glass

luc

hrc

(2013):

Hard

Rock

Café

cars/

bikes.

(online).

http://shotglassluchrc.weebly.com/hard-rock-cafe-cars--bikes.html 

Snášel, J. (2005): Telefonování v autě: ani handsfree nepomůže. (online). www.mobilmania.cz/clanky/telefonovani-v-aute-ani-handsfree-nepomuze/sc-3-a1109804/default.aspx



Somora,

R.

(2013):

Tatra

77.

(online).

http://www.tatraportal.sk/?ukaz=popisky/t77_en&lang=en 

Steven Shaver Designs (2008): Unique gifts, furnishing and awards – handcrafted from car parts and other industrial found art – for your unique home, office, garage or

special

events.

(online).

http://www.stevenshaver.com/products_custom_automotive_furniture.htm 

Studio Tinman (2013) (online). http://www.ronentinman.com/#Tin%20man



Svoboda, K. (2013): Bar Plechárna. (online). http://www.gastrounited.cz/plecharnabar-hodonin/index.php

108



Sweet

Sofas

(2013):

Classic

Couches

Are

Sweet

Sofas.

(online).

http://www.sweetsofas.com/index.html 

Šustek,

M.

(2011):

Austin/

Morris

Mini.

(online).

Spirit.

(online).

http://www.autojournal.cz/austinmorris-mini/ 

The

Beetle

(2013):

The

Beetle

http://www.beetle.com/int/en/home/TheSpirit.html 

The

Official

Site

of

James

Dean

(2013)

(online).

Stuttgart.

(online).

http://www.jamesdean.com/index.php 

V8

Hotel

(2013):

V8

Hotel:

Im

Meilenwerk

http://www.v8hotel.de/en/hotel.html 

Vobrubová, M. (2011): Auto v bytě? Proč ne? (online). http://www.living.cz/tipy-atrendy/auto-v-byte-proc-ne.html



Woohome (2013): Handcrafted Furniture Made From Auto Parts. (online). http://www.woohome.com/furniture/handcrafted-furniture-made-from-auto-parts



World

House

Design

(2010):

Best

Bedroom

Design.

(online).

http://worldhousedesign.com/decorating/best-bedroom-design-car-inspiredbedroom-design/ 

World Record Academy (2010): Most cars on display in a restaurant: Dream Cars Restaurant

sets

world

record.

(online).

http://www.worldrecordacademy.com/food/most_cars_on_display_in_a_restaurant _Dream_Cars_Restaurant_sets_world_record_102013.html 

WY Brussels (2013) (online). http://www.wybrussels.be/



Young, M. (2012): The Vintage Jaguar Bookcase is for the Literary Auto Lover. (online). www.trendhunter.com/trends/vintage-jaguar-bookcase



Zelenková, P. (2003): Volvo – auto navržené ženami pro každého. (online). www.czechdesign.cz/index.php?status=c&clanek=168&lang=1



Zet

(2013):

Výroba

aut

Q1:

pokles

http://www.zet.cz/tema/vyroba-aut-q1-pokles-o-165-116

109

o

16,5%.

(online).

Rejstřík

F

A Adolf Hitler, 16, 24

FIAT, 18

aerodynamika, 40

Ford, 9, 21, 22, 23, 25, 26, 32, 54, 55, 59, 105, 112

Art Nouveau, 49

G

auto. viz automobil automobil, 5, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 26, 27, 28, 29, 31, 32, 33, 34, 35,

garáž, 10, 71, 98, 108

38, 39, 42, 51, 54, 55, 58, 60, 64, 66, 68, 69, 70, 71,

H

73, 74, 75, 76, 79, 86, 89, 90, 91, 92, 93, 98, 101, 102, 103, 104, 105, 106, 107, 108

hotel, 91

automobilismus, 5, 9, 11, 13, 14, 15, 22, 26, 93

I

automobilka, 15, 16, 17, 19, 22, 23, 25, 65, 66, 80, 84, 98, 99, 102 automobilový průmysl. viz automobilismus

import, 14 individualita, 51

autosalon, 99, 102

interiér, 28, 29, 39, 44, 46, 51, 56, 58, 65, 73, 77, 86,

B

104, 105, 108

J

benzinový motor, 13 BMW, 23, 24, 25, 42, 112 James Dean, 24, 77

Brouk, 16, 17, 30

K

C

kapota, 29, 33, 37, 52, 57, 67, 94

Cadillac, 21 Citroën, 19, 20, 22, 23, 42, 101, 112

karoserie, 20 kolekce, 65, 66

D

kolo, 9, 11, 12, 15, 61, 62, 81, 93 křesla, 58

design, 2, 5, 9, 10, 24, 27, 28, 29, 30, 32, 33, 34, 35, 37,

kultura, 11, 16, 43

38, 41, 42, 43, 46, 47, 48, 49, 51, 57, 77, 92, 112,

M

115, 116

E

manufaktura, 27, 38, 41 Mercedes, 13, 23, 42, 84, 85, 89, 94, 114

ekonomika, 22

minimalismus, 42, 56, 64

export, 22

motor, 9, 11, 13, 14, 15, 20, 30, 32, 53, 55, 56, 69, 81

muzeum, 90, 97

Vanilla Design, 40, 41 veterán, 90

N

Volkswagen, 16, 87 vůz. viz automobil

nábytek, 2, 5, 10, 43, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 52,

vynález, 11, 12, 13, 14

69, 89, 114 náprava, 12

P parní stroj, 12 patent, 11, 13 plast, 38, 50 ploutve, 28, 33, 34, 58 pneumatiky, 14, 51, 54, 57, 61 podvozek, 12

R recyklace, 52 Renault, 14, 20, 29, 35, 36, 102, 112, 115 restaurace, 77, 85, 87, 91, 112 retro, 66, 69

S sedan, 31, 37 společenské postavení. viz společenský status společenský status, 2, 41 společnost, 2, 10, 11, 13, 15, 17, 21, 23, 24, 28, 34, 37, 42, 48, 55, 64, 69, 84, 97, 98, 101, 102, 103 stůl, 53, 56, 94

T Tatra, 15, 16, 17, 30, 81, 98, 111, 113, 115 technologický pokrok, 11 Trabant, 24 trenažér, 107 trend, 27 truhla, 45, 46, 47

V válka, 16, 17, 18, 21

111

Přílohy

Příloha 1: Vzor použitého dotazníku v českém a anglickém jazyce Příloha 2: Dotazník vyplněný majitelem slovenské restaurace Humno Příloha 3: Dotazník vyplněný majitelem baru Portobello ve Vilniusu (Litva)

Příloha 1 1. Jakým autem jezdíte? 2. Co pro vás znamená automobil? 3. Kdy jste se začal věnovat autům (jako koníčku, profesionálně)? 4. Co vás přivedlo až k nápadu použít část automobilu ve vlastním domě (obýváku,…), interiéru? 5. Jaký typ auta jste si pořídil jako první, a který automobil jste prvně využil jako součást interiéru? 6. Kterou část auta máte pro využití v interiéru nejraději? Jaká úprava se vám u sebe doma nebo i jinde líbí nejvíce? 7. Kdybyste si mohl do interiéru zakomponovat další část automobilu, který automobil, a která část by to byla; v které části bytu?

1. What car do you usually drive? 2. What does the car mean for you? 3. When did you go in for cars (in your free time, job, etc.)? 4. Why did you decide to use car or part of this in your house, bar, restaurant? 5. What type/ model of car did you buy as the first one? And what car did you use like a part of your interior first? 6. What modification of cars do you like? (In your bar, house or in another interior?) 7. If you can use more parts of car in your bar/ house which car and which part do you choose? And in which room? Vzor použitého dotazníku v českém a anglickém jazyce.

113

Příloha 2 1. Jakým autem jezdíte? Audi S4 2012. 2. Co pro vás znamená automobil? Od mala je to velmi dolezita sucast mojho zivota nakolko dennodenne sa presuvam, rocne najazim okolo 70 tis. km, zaroven som aj automobilovy pretekar. Cize od práce cez hobby az po image to je pre mna auto. 3. Kdy jste se začal věnovat autům (jako koníčku, profesionálně)? Od narodenia. 4. Co vás přivedlo až k nápadu použít část automobilu ve vlastním domě (obýváku,…), interiéru? Byt unikatny vo svete. Byt niecim zaujimavy a preto sme zavesili Escalade, ktorym sa vozila pocas svojho turne Madonna nad tanecny parket. 5. Jaký typ auta jste si pořídil jako první, a který automobil jste prvně využil jako součást interiéru? Prve auto, co som používal, bolo od rodicov Toyota Carina E, prve a zatial jedine auto v interieri je Cadillac Escalade. 6. Kterou část auta máte pro využití v interiéru nejraději? Jaká úprava se vám u sebe doma nebo i jinde líbí nejvíce? V apartmane v Tatrach mam motor z Audi S8 – 4.2 V8 a funguje jako stolik v obyvaku. 7. Kdybyste si mohl do interiéru zakomponovat další část automobilu, který automobil, a která část by to byla; v které části bytu? Staviam rodinny dom, kde bude presklenena zatmavovacia stena z obyvaku do garaze. Bude tak vidiet celu moju zbierku automobilov. Dotazník vyplněný majitelem slovenské restaurace Humno.

114

Příloha 3

1. What car do you usually drive? I only drive my motorcycle, which is a „chopper“ Honda Shadow Sabre, 1100. It so happens that doctors suggested I shouldn’t drive a car as I’m falling asleep behind the wheel very easily – some little thing is wrong with my vestibular system’s reaction to linear movement. 2. What does the car mean for you? ...but I love cars! For me they are the object of engineering and design beauty. Even if I can admire it not first-hand, so to say. I am having in mind real objects of creativity, not the off-the-line termites, of course. 3. When did you go in for cars (in your free time, job, etc.)? My great plan is to get myself some such wonder as Citroen DS and a chauffeur. A RollsRoyce would do as well... 4. Why did you decide to use car or part of this in your house, bar, restaurant? I decided to use a British Mini in the design of our outdoor bar at THE PORTOBELLO, my British pub, because it is such an icon of quintessential design and an overall symbol of the very peculiar times in Britain. Also, I find it a very HAPPY object, much like the revered VW „Beatle“. Somehow, you just can’t stop smiling when you look at them. 5. What type/ model of car did you buy as the first one? And what car did you use like a part of your interior first? Incidentally, I have used the leather interior of Mercedes Benz 450SEL 6.9 as part of one of my flats‘ furniture. 6. What modification of cars do you like? (In your bar, house or in another interior?) As mentioned above, I tend to admire the classic design or the very sporty design. Many names come to mind, but in principal I respect and love the passion and pure talent which can be seen in the object. Needless to say, it has to perform, too. 7. If you can use more parts of car in your bar/ house which car and which part do you choose? And in which room? In my designs I have used the roofs, the bonnets, the rear view mirrors, the antennas, the seats, the steering wheels and the buckles of safety belts, the various lights. In the sitting room, in the bedroom, in my bars. The nearest project (due this spring)

115

is to use the old-fashioned gear-shift sticks as beer pump handles in one of my bars (but that’s still a secret!!!). Dotazník vyplněný majitelem baru Portobello ve Vilniusu (Litva).

116