aperio 4|07 • sloupek *Za skleněnou stěnou peněz Jako rodič celoživotně surfující na účtu okolo nuly jsem vždycky měl za to, že nejčastější rodičovská chyba se mě víceméně netýká. Která to je? Skleněná stěna peněz. Jenže občas zjišťuji, že ani moje děti nemají příliš ponětí, kolik vlastně stojí třeba máslo. Běžná chyba rodičů, kteří drží své děti oddělené od světa za zdí pohodlí, aby si pak na ně stěžovali: „to já už v patnácti“. Pečovatelský komplex se zálibou v moralizování je mimořádně odpudivá kombinace. Můj případ. Ač si jinak nemyslím, že by přiměřená chudoba byla zárukou čisté mysli a otevřenosti ke světu, u dětí to nejspíš platí
12
skoro stoprocentně. Docela živě si pamatuji, že moje matka měla na jeden den na domácnost přesně šestnáct korun, což ani při socialistickém jogurtu za korunu deset nebylo přehnaně mnoho. Takže jsem si brzo vydělával sám a když jdete pracovat, musíte z domu, ta místa nejsou nic moc, takže vidíte chvíli společnost odspoda, ze stavby, z nádraží… Dětí, které tohle dělat nemusejí, evidentně přibývá. Není třeba je rozmazlovat značkovým oblečením a elektronickými hračkami, prostě stačí ta zajištěná domácnost, kdy se o penězích vlastně nemluví, protože je jich víceméně dost. A jak to chcete rozumně zařídit, aby dítě v bohaté rodině zjistilo, že být chudý nutně neznamená být hloupý a neschopný? Budete jim o tom vyprávět? Jsou země, kde to řeší tím, že ihned po střední škole děti odcházejí z domácnosti, jsou vykopnuty ze zavětří maminčiny či tatínkovy zlaté kreditky, aby se aspoň trochu srazily s realitou. Rozumné opatření. Zkuste projít cestu přes elitní gymnázium, vysokou školu a zahraniční stáž, aniž by z vás v pětadvaceti nebyl nafoukaný a rozmazlený pitomec. To zvládne málokdo. Výchova dítěte v bohaté rodině je těžký úkol. Připadá vám to jako poněkud luxusní starost? Omyl, rozhlédněte se okolo sebe, kolik takových dětí uvidíte. A sám vím, že říct za dva tři roky: „Čau, stěhuješ se, od teďka za svoje a pozvi mě někdy na návštěvu,“ pro mě bude hodně vysoká laťka. A to se chystám už teď. Tomáš Feřtek, Reflex
Jaké je
Autentické zkušenosti rodin
p Jan (11), Milan (48), František (15) a Jitka (38)
peníze a my •
aperio 4|07
mít hypotéku? Hypotéka rovná se velké vypůjčené peníze. Někdy nehorázně velké. Splácení na „nepředstavitelně“ dlouhou část života. Významné ztráty, když se „něco“ stane a nebude možné dluh uhradit. Hypotéka je ale také veliká možnost. Možnost získat něco nákladného a brzy. Třeba vlastní dům, na který bychom si jinak dokázali našetřit možná až na stará kolena. Jaká je nebo byla realita půjčky pro některé z těch, kteří si ji vyzkoušeli na vlastní kůži? *t připravila Ilona Mrzílková Susová *f Studio Photon
13
aperio 4|07 • peníze a my Dá se to zvládnout Naše cesta k hypotéce byla dlouhá. Bydlení jsme začínali řešit v době, kdy na našem trhu tento finanční produkt ještě téměř nebyl. Když se rodila naše rodina, měli jsme to štěstí, že jsme měli byt. Malou dvougarsoniéru v paneláku, bydleli jsme v ní deset let. Ale od začátku jsme věděli, že chceme z paneláku pryč, že bychom rádi bydleli v domečku za Prahou. Moc peněz jsme neměli. Začala jsem hledat mezi rodinnými domy, ale buď to pro nás byly příliš velké sumy, nebo byl dům v takovém stavu, že odpověď zněla NE. Manžel je stavař, což bylo při rozhodování velkou výhodou. Začala jsem tedy hledat chatu, kde by byla i vzrostlá zahrada a kde bude možné nějakou dobu přežít. Důležité bylo, aby stála na stavebním pozemku. A tak jsme jednu po náročném hledání až jakoby zázrakem získali. A navíc v místě, kde jsme vždy chtěli být a vzhledem k cenám dané lokality jsme v to už ani nedoufali. Ale poté, co jsme prodejcům (velmi slušným a milým lidem) řekli jasné a nadšené
y Markéta (32), Adam (2), Lukáš (33)
14
ano, jsme zjistili, že nám žádný „ústav“ na chatu nepůjčí. A tak začalo složité shánění peněz po známých, pomohli i rodiče, a chatu jsme koupili. Neskutečné, v takovém místě! Ale během dalších dvou let nám dluhy začaly přerůstat přes hlavu. Museli jsme se rozhodnout. Riskli jsme to, opustili pražský byt a se dvěma malými dětmi se na chatu odstěhovali. Měla 42 m2 a nebyla stavěná na zimní provoz. Vodu jsem si musela do kuchyně nosit, vařila pro celou rodinu na jedné plotýnce a nádobí jsem myla v klasickém „myčáku“ . V chatě jsme žili tři roky. V tu dobu se začaly pozitivně měnit podmínky pro úvěry, takže jsme získali náš první úvěr ze stavebního spoření, na který jsme začali stavět. Potom jsme dostali druhý, a pak už konečně přišly i pro nás dostupné hypotéky a stavba mohla jet napl-
normální rodina, nic jsme nezdědili, museli jsme a musíme si na to vydělat. Máme oba základní práci a k tomu práci navíc, ale naštěstí v oborech, které nás baví. Takže to, že pracujeme i večer, někdy po nocích i víkendech, nás neděsí. A naše děti mají spoustu zajmových kroužků a dá se říct, že to zvládáme. Já sama se ve své práci stále vzdělávám, což stojí také nějaké peníze. Nejezdíme na dovolenou do cizích krajin. Dovolená, kdy jsme všichni společně, byla vloni po několika letech na Šumavě. Ale byla super. Jinak jezdíme na výlety, podnikáme společné akce s jinými rodinami, nenudíme se. Ale zvládneme dětem zaplatit tábory i případné výukové cesty do zahraničí. Asi je to proto, že to má v naší rodině prioritu. Byla doba, obzvlášť když jsme žili jen z jednoho platu, kdy jsme si dělali legraci,
no. Samozřejmě to nebyla stavba na klíč, spoustu věcí jsme dělali sami, se známými a se „zahraničními dělníky“. Hypotéka a úvěry ze stavebního spoření nám pomohly vyřešit bydlení. Samozřejmě nemáme peněz nazbyt, jsme úplně
že jsme milionáři (což je dnes vlastně téměř každý, kdo vlastní nějakou nemovitost), kteří však nemají na chleba. I v současné době nakupujeme střídmě, máme už letité auto a myslím, že nežijeme zcela konzumním životem. Hlavním živitelem v naší
rodině je muž, on je hlavní „spláceč“ úvěru a stará se o naši stavbu. Já vydělávám na živobytí a obstarávám (popřípadě vymýšlím a kombinuji) úvěry. Život s hypotékou, pokud nezradí zdraví a jiné nepředpokládané věci, se dá zvládnout. I když stojí nemalé peníze a rodina se musí trochu uskromnit. Ale BYDLÍME! A pro nás hezky. Jitka (38), Milan (48), František (15), Jan (11)
Život na dalších 22 let Rodinný domek je naším společným přáním a tak jsme se rozhodli jej postavit. Jedinou otázkou bylo, jak tohle naše přání financovat. Vzhledem k tomu, že jsme měli stavební spoření, rozhodli jsme se jej zkombinovat s hypotéčním úvěrem. Jako zástavu jsme použili náš byt, jehož jsme vlastníky a který jsme také získali pomocí hypotéky. Příprava všech podkladů pro podání žádosti o úvěr trvala asi rok. Závěrem bylo úspěšné přidělení úvěru, nicméně až na druhý pokus, asi čtyři měsíce po zamítnutí první žádosti. O vše se staral zejména manžel, kterému je vzhledem k jeho povolání tato činnost bližší než mě. Na splácení úvěru se podílíme s manželem oba. Výše měsíční splátky představuje asi 40 % našich příjmů. Je to částka, která má samozřejmě vliv na naše rozhodování týkající se dalších větších výdajů z rodinných financí. Abychom měli své peníze pod kontrolou a nedostali se do nepříjemné situace s mimořádnými výdaji, evidujeme si poměrně přesně všechny výdaje a příjmy a plánujeme je. Pro případ, že bychom se mohli dostat do situace, kdy bychom nebyli schopni splácet úvěr, máme řadu pojištění – životní pojištění, pojištění pro případ nemoci atd. Život s hypotékou není jednoduchý. Ale na druhou stranu se při rozumném hospodaření dá dobře zvládnout. Jednoznačným pozitivem je to, že budeme mít domek, na který bychom hodně dlouho šetřili a možná nikdy nenašetřili. Hypotéka je jakýsi nástroj, který nás prostě šetřit donutil. Zuzana (36), Vladislav (36), Kateřina (15), Vladislav (12)
Budu na to sama Hypotéku jsme se rozhodli si vzít před šesti lety, abychom vyřešili problém s bydlením. Doposud jsme vlastnili byt 2+kk v centru Prahy, který nám pomalu s rozrůstající
se rodinou přestal vyhovovat. Po pečlivém výběru jsme se rozhodli pro řadový domek na okraji Prahy s malou zahrádkou. Hypoteční úvěr byl psaný rovným dílem na mne a na manžela. Manželovi hypotéka, kterou je nutno splácet ještě dlouhé roky, velmi vadila, já jsem ji brala právě jako investici do budoucnosti, jako jedinou možnost, jak zařídit hezké bydlení dětem. Po pár letech se situace velmi zkomplikovala, neboť manžel se rozhodl od rodiny odejít. Nežil tolik pro své potomky jako především sám pro sebe. Je velice složité se s touto situací vyrovnat. Je nutné si určit priority, které jsou pro mne jako matku dvou malých dětí podstatné a na jejich základě si stanovit možný budoucí plán. Já jsem se rozhodla, že se budu snažit, aby děti mohly vyrůstat
aperio 4|07
inzerce
peníze a my •
ve známém prostředí, protože již rozvod je pro ně velkou stresovou zátěží. Budu muset splácet hypotéku jako matka-samoživitelka s průměrným platem. Nakonec je možné si položit otázku, zda je vhodné zavázat se ke splácení hypotečního úvěru na dvacet let, když člověk netuší, jaké zvraty mu život přichystá. Nebo by si ji měl položit již na začátku, před rozhodnutím, zda chce celý život prožít bez půjček a úvěrů, ale v prostředí, které mu nevyhovuje. Pro mne je podstatné, že jsem se svým bydlením spokojená, uvědomuji si, že hypoteční úvěr byla jediná možnost, a do budoucnosti se musím snažit, abych toto velké břemeno zvládla. Gabriela (37), Karolína (9), Veronika (3)
Splácení vůbec neřeším Asi před pěti lety jsme se s manželem rozhodli postavit dům. Dlouho jsme hledali pozemek, až jsme ho našli. Úplně jsem se do něj zamilovala a věděla jsem, že bude můj. Majitel chtěl peníze v hotovosti, ale ty jsme neměli. Jediné řešení bylo vzít si hypotéku. Vlastně se pro ni rozhodl hlavně můj muž, který si také obstaral potřebné informace a všechno důkladně zvážil. Já jsem byla v té době potřetí těhotná a měla jsem úplně jiné myšlenky. Věděla jsem, že tomu manžel rozumí a že mu mohu věřit. Je fakt, že když mi manžel poprvé řekl, že si vezme hypotéku, nemohla jsem spát. Ten pocit, který mě zaplavil, byl propadem do neznáma, kde se bojím. Já si nechci zařídit ani debetní platební kartu. Co mám, s tím musím vystačit. Jinak to neumím.
15
z Vladislav (36), Zuzana (36)
16
Z peněz, které si vydělám, pokrývám potřeby rodiny a uspokojuji své vlastní (oblečení, kadeřník, kosmetika, boty). Muž rodinu živí (což ho naplňuje a bezpochyby uspokojuje), stará se o ni a já dle svých možností, rodině přilepšuji a sebe trošku hýčkám. Asi o rok později jsme si vzali druhou hypotéku, na dostavbu domu. Dceři byly v té době dva měsíce, tak jsem byla opět myšlenkami jinde. O vše se i tentokrát staral manžel. Uvažovala jsem o variantách řešení, kdyby se něco stalo. Ale dokud je muž zdravý, tak se o tyhle věci aktivně moc nezajímám. Petr si vůbec nepřipouští, že by se něco stalo. Je pracovitý, má dobré zaměstnání, slušné peníze, dokáže si i přivydělávat. Teď to funguje. Doma otázku hypotéky vůbec neotevíráme. Nějaká půjčka tady prostě je, víme, že ji musíme splácet, tak proč bychom o tom, proboha, ještě mluvili?! Sleduji úbytky dluhu a to mě uklidňuje. Splácení vůbec neřeším. To jde výhradně přes Petra, přes jeho účet, a já s tím nemám, krom podpisu na smlouvě, „nic společného“. Petr vydělává na půjčku a já hospodařím s tím, co od něho dostanu, co mám z mateřské a co si přivydělám. V téhle své oblasti jsem absolutně spokojená.
Se svou zkušeností bych do toho šla takhle znovu. Mě (a skrze mě pak i mé děti) zkušenost s nedostatkem možná naučila skromnosti a rozvaze, jak účelněji vynakládat peníze a naučit se hospodařit i s málem. Ivana (41), Petr (45), Michal (19), Péťa (9), Pavlínka (4)
Věci dostaly rychlý spád Před několika lety jsme si s manželkou pořídili malý řadový domek na okraji Prahy, se zahrádkou tak akorát na relaxaci a s minimem nároků na údržbu. Postupem času však do naší rodiny přibyl pes, kterého bylo všude plno, a před dvěma roky i kluk, kterého je plno ještě víc. Ne že by pro nás byl domek svou velikostí nevyhovující. Spíš nás začalo trápit jeho dispoziční řešení. Začali jsme proto pokukovat po něčem jiném. Zhruba před rokem se začaly prodávat pozemky v lokalitě, kde bydlíme. Začali jsme reálně uvažovat o koupi, ale cena nabízených pozemků se nám v té době zdála příliš vysoká. Čas plynul a my jsme stále nemohli najít to pravé. Začali jsme litovat toho, že jsme si pozemek „u nás“ nekoupili, i když trochu dráž. Jen ze zvědavosti jsme se podívali na webovou stránku firmy, která
pozemky prodávala, a uviděli jsme neuvěřitelné. Jeden klient pozemek odřekl a firma ho nabízela k prodeji. Věci dostaly poměrně rychlý spád. Museli jsme se téměř ze dne na den rozhodnout, zda koupit či nikoli. „Nějaké peníze máme našetřené a zbytek bychom uhradili z hypotéky,“ řekli jsem si a na základě všudypřítomného reklamního tlaku bank se pro tuto variantu rozhodli. Uhradil jsem zálohu na pozemek a podepsal rezervační smlouvu s tím, že smlouva o koupi, a tedy i vyřízení vlastní hypotéky, musí proběhnout nejpozději do šesti týdnů. Stav nejistoty a očekávání, zda se vše stihne včas, z nás s podpisem hypotéční smlouvy spadl. Už jsme se nemuseli bát, že přijdeme o zaplacenou zálohu a o pozemek. Pomalu se ale začal vkrádat pocit obav a nejistoty z „nutnosti“ odkrojit si nemalý díl našich příjmů na umořování půjčky, což jsme do té doby neznali. Nakonec tedy máme hypotéku. Prodali jsme stávající dům, abychom získali peníze na stavbu nového, a v nejbližších dnech nás čeká první splátka a také stěhování do uvolněného bytu manželčiných rodičů. A tak se nesnažíme myslet na možná úskalí, ale spíše na to, jak krásný bude náš nový
peníze a my •
dům. Počítáme s tím, že příští září už se do něj budeme moci nastěhovat.
Petr: Na hypotéku jsem si pořizoval celkem tři nemovitosti. Nejdříve moje první vlastní bydlení – malý byt v Kladně. Závazek v podobě měsíčních splátek pro mě tehdy nepředstavoval velký problém. Mezitím mi ale stále více vadilo dlouhé dojíždění do práce, a začal jsem si proto hledat byt v Praze. To se zpočátku zdálo jako holá nemožnost – byty, zvláště garsoniéry, byly příliš drahé. Zvažoval jsem tehdy různé možnosti, ale postupně jsem došel k názoru, že nejlepší řešení je koupit byt do osobního vlastnictví, na hypotéku. Nakonec se mi podařilo v roce 2007 sehnat byt ve Vysočanech díky tomu, že měl na výpisu z katastru poznámku „P“
úrokových sazbách v roce 2003 byla nejlevnější možností, jak získat peníze na stavbu, takže jsme vůbec neváhali. Naopak jsme se snažili z ní pokrýt maximum nákladů spojených se stavbou. Nemám pocit, že by mě hypotéka nějak významně ovlivňovala. Nicméně nedávno jsem se rozhodl změnit zaměstnání a v té chvíli se už hypotéka jeví jinak – hlavně kvůli nejistotě ve zkušební době, což je riziko, se kterým jsem si bez rodiny a domu nikdy starosti nedělal. Martina: Hypotéku jsem vždycky vnímala čistě ekonomicky. A jako taková mi připadá jednoznačně výhodná. Ale jako matka tříletého dítěte se na to už dívám i jako na značné riziko, protože její splácení je zajištěno jediným stálým příjmem. Naštěstí jsme si díky půjčkám od příbuzných mohli ponechat i byt ve
- objekt dotčen změnou právních vztahů. Když jsem se později oženil a začali jsme plánovat rodinu, rozhodli jsme se pro stavbu domu se zahradou. Manželka měla pozemek, ale pro financování stavby se opět jako jediná možnost jevila hypotéka – při
Vysočanech, který pronajímáme, takže máme alespoň nějakou pojistku pro případ dlouhodobějšího výpadku. Ale náklady, které dům obnáší i po dostavění, jsou velké. Přes všechny komplikace nelituji toho, jak jsme se rozhodli.
Lukáš (33), Markéta (32), Adam (2)
Přes všechny komplikace nelituji
aperio 4|07
Emička: V našem domečku se mi líbí, hypotéka mi nevadí a jsem spokojená. A chci sušenku. Martina (33), Petr (35), Emička (3)
Podle posledních údajů tvoří 70% všech bankovních úvěrů obyvatel právě úvěry na bydlení. Nejčastějším typem půjčky na bydlení jsou meziúvěry nebo úvěry ze stavebního spoření. Méně častou volbou je hypotéka, co do objemu finančních prostředků je však rovněž velmi významným zdrojem financování bydlení. V případě hypotéky lze ručit pouze nemovitostí – pozemkem, budoucím domem. Někdy stávajícím domem či bytem, a to jak vlastním, tak cizím (samozřejmě, pokud s tím jeho majitel souhlasí). U stavebního spoření je možné kumulovat různé typy ručení. Např. ručit nemovitostí a navíc si vzít třeba spoluručitele (rodiče, sourozence), který v případě platebních potíží vlastníka hypotéky přebírá povinnost úvěr splácet. Některé banky požadují pouze pojištění žadatele (s vyššími příjmy).
inzerce
LETENKY ONLINE kam si jen vzpomenete včetně nízkonákladových dopravců ...za pár korun! rezervujte si svoji výhodnou letenku online na www.kralovna.cz rychlá a jednoduchá rezervace v pohodlí domova či kanceláře Letní tip každý týden 2 letenky zdarma v královské hře na www.kralovna.cz
letenky • ubytování • pojištění • chartery • eurovíkendy • plavby na www.kralovna.cz
17
