aperio 1|07 • *kde mé dítě ten vkus vzalo Přepadá mě pedagogická skepse, když sleduji svou dvanáctiletou dceru, s jakou jistotou v obchodě sáhne vždycky po růžovém tričku s flitříky (je pak ochotná si k němu vzít tmavě hnědé tepláky) a z komiksů obkresluje černou fixou oblíbené postavy a vybarvuje je pastelkami. Do památníčku si lepí samolepky disneyovských zvířátek a další šílenosti, o nichž bych normálně nepředpokládal, že mohou přestoupit práh domu, kde se růžový plyš a antické motivy vyvedené v polystyrénu opravdu nevyskytují. Samozřejmě, dá se to vykládat i jako své-
12
ráz nepoddajné osobnosti. Zatímco já totiž nad tím trpím mlčky, její dva starší bratři se jí pošklebují docela otevřeně a když si neochvějně několik týdnů pouštěla písničky z Princezny ze mlejna, chovali se až agresivně, což nemívají ve zvyku. Ale abych z ní nedělal černou ovci. Když si nejstarší syn ve svých sedmnácti samostatně vybírá oblečení, s téměř stoprocentní jistotou ten kousek bude někde na barevné škále světle olivová – temně písková. Je flegmatik a nemá rád vzruchy a změny, včetně těch barevných. Zato ten prostřední, i kdyby si vzal na sebe pytel, bude mu slušet, protože pečlivě zvážil, jestli jeho odstín odpovídá barevnému valéru ponožek a hrubá struktura tkaniny nebude v rozporu s texturou kalhot. Prostě jsem to uzavřel tím, že možnost ovlivnit vzorem a výchovou dětský vkus je hodně omezená. Možná naštěstí. Záleží na sourozenecké pozici, výtvarném nadání, kamarádech, potřebě vzepřít se rodičům nebo je napodobit, vlastní letoře… Netvrdím, že míra vkusu vzniká náhodně, ale těch vlivů je tolik, že to nikdy neuhlídáte a nezbývá než se s tím smířit. Tak jsem si na psací stůl vedle počítače postavil výběr z dceřiných pokladů – krtka v zelené vestě, skleněné růžové prase a umělohmotného slona stejné barvy. Když s ním jezdíte po stole, vrtí chobotem a ocasem. Že bych i já na něm našel něco půvabného?. Tomáš Feřtek, Reflex
krása •
aperio 1|07
Jak pěstujeme
krásu v naší rodině?
Autentické zkušenosti rodin Krása vyjadřuje kvalitu. Možná je krása natolik nejasná kategorie, že je obtížné se vůbec shodnout na tom, co to je a čeho se týká. Proč pak ale víme docela přesně, co pro nás tuto kvalitu má? Třeba je krása postoj ke světu. A jak o něčem tak nejasném dát zprávu dětem? *t připravila Markéta Hanzalová Náprstková *f Studio Photon
Muži jsou asi na tohle slovo citliví
p Veronika (32), Amélie (3)
Po pravdě řečeno, vědomě své děti ke „kráse“ nijak nevedeme. Protože krása je natolik nejasná kategorie, že je obtížné se vůbec shodnout na tom, co to je a čeho se týká. A ten ušlechtilý pojem je dokonce schopen vyvolat nám husí kůži (když si pod tím představíme „krásu“ barbínovských modelek), anebo hádku, když jsme se tématem společně zaobírali. Zvlášť muži jsou asi na tohle slovo citliví, připadá jim nabubřelé a prázdné. Chceme vést děti k aktivnímu životu, k poctivosti a ohleduplnosti, k vlastnímu názoru, chceme, aby cítily, že je máme rádi, chceme, aby měly rády sebe samé i sebe navzájem a doufáme, že jim bude dobře
v našem světě, do kterého je zasvěcujeme. Můžeme tu vyjmenovat spoustu záměrů, které s nimi máme, ale „krásu“ bychom mezi nimi sami neuvedli. Dost důležitý je pro nás náš dům. Snažíme se, aby si uchoval svého ducha, jsme takoví staromilci a hovíme si v něm, protože je dokonale původní a dává nám možnost se v něm cítit dobře. Dům, který nebyl zohavený žádnými podivnými umakartovými zásahy, a obrovská stará zahrada, to je naše estetická základna. Jenže můžeme si jen přát, aby naše děti jednou stejné představy sdílely. Stejně tak se může stát, že je prostě odvrhnou nebo že nám je budou dokonce vyčítat. Protože děti vidí úplně jiné věci, a jinak než my. Už jsme od nich dokonce
13
aperio 1|07 • krása slyšeli připomínky, že ty nové domečky jsou tak krásné a proč ten náš je ošklivý a oprýskaný. Často prožíváme takové každodenní bitvičky o to, co je hezké a co ne. Třeba gumičky do vlasů. A nezbývá než říkat, co se líbí nám, a víceméně akceptovat, co se líbí jim. Je pravda, že některé našemu vkusu příliš odporující knížky nebo hračky, kterými nás obšťastnilo okolí, jsme nenápadně stopili, ale někdy je přilnutí dětí právě k takovým z našeho pohledu „hrůzám“ tak přirozené a odzbrojující... že jsme se prostě smířili. Navíc, pokud bychom je opravdu důsledně a bez výjimky odstraňovali, určitě by jejich hodnota a žádoucnost v očích dětí spíš stoupla. A tak máme barbínku a máme i strašlivého ňafacího psa se svítícíma zelenýma očima a tak dál a tak dál. Upřímně řečeno, často nás děti překvapí. Někdy je to příjemné a jindy spíš naopak, ale protože nemáme televizi, nemusíme zatím příliš bojovat s nějakými vnucenými idoly. Možná si moc fandíme, ale zdá se nám, že si uchovávají mnohem ostřejší
smysly a bohatší fantazii. Uvidíme, jak je semele soukolí školy a kamarádů. Naše zahrada nám také poskytuje možnost prožívat zcela bezprostředně cyklický přírodní čas od jara do zimy a pozorovat „krásu přírody“. Což jakkoli zní příšerně, ba odporně vznešeně, je ve skutečnosti zcela reálné a pozemské – a nádherné. A děti to vnímají, úplně samy, nemusíme na nic poukazovat, nijak je poučovat. Zatím jsou dokonce ve věku, kdy je i práce na zahradě baví, protože chtějí dělat všechno to, co my. Ke kultuře jako takové děti nijak zvlášť systematicky nevedeme. Spíš máme několik takových rituálů, které dodržujeme – když jsme v Jindřichově Hradci, chodíme v neděli do dětského kina, když se hraje v Popovicích loutkové divadlo a máme čas, jedeme tam. Někdy se nám poštěstí nějaký „family friendly“ festival, kde si užijeme i my, i děti.
Krásné je pro nás dělat věci dohromady, hrát společně na kytaru, povídat si o písničkách, hrát divadlo, vyrábět, tancovat a řádit. Krásné je jezdit na výlety a prožívat dobrodružství, zažívat s dětmi jejich „poprvé“, jejich úžas a ohromení, pomáhat jim překonávat strach a sdílet s nimi radost. Pozorovat jejich hry, jejich vtipy. Nakonec není vůbec jasné, kdo koho vede ke kráse. Spíše s nimi krásu prožíváme, než abychom je k ní vedli.
Na vysokou kulturu máme babičku – to je ta správná instituce na shlédnutí různých Louskáčků, Popelek a Zlatovlásek. A také jsme moc spokojeni se školkou, která je opravdu aktivní, co měsíc, to nějaká kulturní akce.
existenci jsme my už dávno přestali vůbec vnímat. Náš chlapeček s rozzářenýma očima a objevitelským výrazem ve tváři nám přináší tu kaštan, tu kamínek nebo ukazuje všechny ty brouky, ptáky nebo také bagry, letadla, pána se sekačkou… Kdo má doma
Markéta (32), Pavel (34), Mariánka (5,5), Prokop (2,5)
Jedni z nejkrásnějších lidí na světě jsou popeláři Máme to štěstí, že jsme zrovna v období, kdy jsme krásou doslova zaplaveni. Pozorujeme svět očima malého dítěte, které dokáže žasnout nad věcmi a úkazy, jejichž
x Markéta (32), Pavel (34), Mariánka (5,5),
Prokop (2,5))
14
krása •
malé dítě, zvlášť pokud je to kluk, určitě ví, že jedni z nejkrásnějších lidí na světě jsou popeláři. Někdy se až otřesete hnusem, když se mezi „ulovenými“ předměty začnou objevovat i ty zcela pozbývající veškerou krásu. Chvilku to trvá, ale nakonec dítě pochopí, že přeci jen jsou na světě i věci, které lze shrnout do kategorie „fuj“. A to je počátek naší výchovy ke kráse. Ta pak pokračuje tím, že podstrkujeme dítěti objekty, které nám samotným připadají vhodné a krásné. Zatím se naše rodina nějakou vědomou výchovou ke kráse příliš nezabývá, ale zdá se, že tak nějak podvědomě na ní pracujeme prostřednictvím výletů do přírody a téměř neustálým společným zpěvem, tancem, recitováním různých říkadel a básní, malováním, prohlížením knih a snahou o pozitivní vnímání světa. Když jste postaveni před „úkol“ seznámit malé dítě se světem, máte neoblomnou tendenci k optimismu. Určitě vás ani nenapadne ráno při pohledu z okna říct: „Tam je ale hnusně!“ A tak se u nás říká: „Podívej, jak tam krásně prší, fouká vítr a je mlha.“ Co
210x136 Mucoplant
14.2.2007
18:21
není přímo krásné, je alespoň přinejmenším zajímavé. Možná, že při nadšeném objevování všech světa krás nám občas nezbývá čas na udržování krásné a čisté domácnosti, ale s tím si hlavu příliš nelámeme. „Práce může chvilku počkat, než dítěti ukážeš duhu, ale duha nepočká, až doděláš práci.“ Jediné, co nás trápí, je obava, aby nám naše „všední“ krásy časem příliš nezevšedněly. Jak zařídit, aby náš chlapeček za pár let, až mu budeme nadšeně ukazovat čápy na komíně, neobrátil oči v sloup a neřekl: „No a co má být?“ a nešel si raději své krásné zážitky užít prostřednictvím nějakého hodně extrémního sportu nebo svého dealera? Lenka (35), Jan (37), Vít (2,5)
Není lepšího příkladu než příroda Myslím, že obecně nejsme zvyklí vědomě a cíleně vést děti ke vnímání krásy, asi nemáme ani ten potřebný hluboký základ od našich předků, abychom tak činili, protože víly a skřítci se ze života vytratili
aperio 1|07
už našim babičkám. Většina z nás, i když mluvím za naši rodinu, má jakousi nepojmenovanou představu o kráse, uloženou v genech, vyjádřenou specifickým chováním, gesty a vzhledem jednotlivce. To jsou informace, které zpracovávají děti – svět se skládá z bezpočtu rozdílných představ o kráse. Moje děti si jako prvotní základnu zafixují takovou představu, kterou ztělesňuji já a můj muž, včetně toho, co za krásné nepovažujeme. Otázka je, nakolik dokážeme svým dětem sdělit, že tato představa není jediná a neměnná. Nakolik jim dopřejeme cítit prostor, ve kterém budou posléze odhalovat svoji jedinečnou krásu. Jakmile začnou děti vycházet do světa (počínaje školkou), budou se setkávat stále častěji s odlišnými verzemi krásy. Samy uvidí, jak obstojí model krásy jejich rodičů a samy ho budou přehodnocovat. Především bychom chtěli vytvořit pocit bezpečí, bez kterého by krása neměla čas být zrealizována a zůstala by na úrovni tužeb. V bezpečí není čas hrozbou, vytváří
Stránka 1
inzerce
- siln˘ proti ka‰li a nachlazení
- ãistû pfiírodní produkty Léãiva
15
Mucoplant jitrocelov˘ sirup od kojeneckého vûku, vhodn˘ i pro tûhotné a kojící Ïeny Lék k vnitfinímu uÏití.
Mucoplant eukalyptov˘ balzám k potírání hrudníku i k inhalacím Lék k vnûj‰ímu uÏití.
DoplÀky stravy
Mucoplant an˘zov˘ olej tobolky pfii r˘mû a zánûtech dutin Mucoplant kapky pfii ka‰li s an˘zem a tymiánem pfii zahlenûní prÛdu‰ek, uvolÀuje hleny Mucoplant jitrocelové pastilky s medem a vitaminem C pfii bolestech v krku a nachlazení Mucoplant jitrocelov˘ sirup s echinaceou a vitaminem C i pro diabetiky, bez cukru a alkoholu
Îádejte v lékárnû!
Distribuce: Naturprodukt CZ spol. s r. o. Bezplatná telefonní linka: 800 114 488 www.naturprodukt.cz
Pfiípadné dotazy zodpoví RNDr. Eva Holubová e-mail:
[email protected], mobil: 602 386 039 Léãiva jsou prodejná bez lékafiského pfiedpisu. âtûte pfiíbalov˘ leták, pfiípadné neÏádoucí úãinky konzultujte s lékafiem ãi lékárníkem.
z Lenka (35), Jan (37),
Vít (2,5)
16
prostor pro sjednocení a harmonii. Je to základ. Chceme svým dětem také sdělit, že svět je dobrý. Že vše, co existuje, je dobré, vše má určitý smysl, vše sem patří, není nic, co bychom mohli postrádat. Krása může trvale existovat jedině jako celek. Mnohost. Rozmanitost. Protiklady. Chceme dětem poskytnout vědomí vlastní hodnoty. Vyrůstá z poznání „dobrého“ světa. Vše je jedinečné. Přišel jsi sem a jsi zde. Nemůžeš být jinde. Jsi krásný. Jsi silný. Jsi odvážný. Když to není nutné, nemusíš se ohlížet a čekat na ostatní. Můžeš se sám na sebe spolehnout a ostatní se mohou spolehnout na tebe. Máš sílu udělat vše, co budeš chtít. Máš odvahu nacházet nové cesty a překonávat překážky. Informace, které dětem takto neverbálně předáme, si často ani sami neuvědomujeme. Přesto právě ony tvoří pevné kódy, jimiž malé človíčky vybavíme pro další komunikaci. Vedle toho jsou v nás všech archetypová ztělesnění a vnímání krásy. Bez jakýchkoliv pochybností jsou krásné vznešené bytosti, jako jsou princezny a víly. Krásná je barva žlutá – teplo, růžová a červená – které
nám hoří v srdci, zelená – barva zrození a mladosti, modrá – krása plynutí, černá – ve které odpočineme, a bílá – jednota a spojení. Toto vše vnímají děti přirozeně, není třeba je tomu učit. Naše malé děti nacházejí v hmotném světě mnoho krásných předmětů, v nichž se snoubí viditelné s vnitřním cítěním krásy – princezniny šaty, závoj, střevíčky, kočár a náhrdelník, zlaté nitky a lesklé stužky, ozdoby na stromeček, let papírových draků v povětří. Pak se setkávají s množstvím výroků: „Jsi ošklivá holka, zlobíš.“ „Podívej, jak krásně papá tvoje sestřička.“ „Má rozhodně hezčí vlasy než já.“ „To koťátko bylo krásné.“ „Liška je zlé zvíře, když loví.“ „Bylo to hrozně dobré.“ „Vypadáš příšerně, podívej se na sebe.“ Ne vždy se ubráníme. A tak také říkejme a nestyďme se: „Máš krásné oči.“ „Ty jsi ale hezká holčička.“ „Krásně skáčeš.“ „Jak šikovně jsi nesl ten tác.“ „Překvapilas mě, jak jsi to rychle pochopila.“ „Vážím si toho, jak se umíš se sestrou vždy domluvit.“ Potřebujeme, aby děti samy tvořily a využívaly k tomu vlastní fantazii. Mohou malovat, vystřihovat, lepit, skládat, muchlat, říkat říkanky a hledat vlastní rýmy, prozpěvovat a zkoušet vlastní melodie,
tancovat a uvolnit své pohyby. Hlavně je to velká zábava. Sama vedu výtvarné kroužky pro menší děti, snažím se tedy své děti rozvíjet ve výtvarném projevu. Pro ostatní oblasti využíváme nabídek center pro děti a rodinu. Je také nutné, aby děti respektovaly a seznámily se s koníčky a zálibami svých rodičů. Otec vytváří krásný pohyb – běhá, dříví rovná do velké „zdi“ kolem plotu – vytváří krásný materiál na topení. Matka opracovává dřevěné pařezy na sedátka – vytváří estetické objekty, z přírodnin lepí obrazové koláže. Toužíme svobodně vyjádřit a zhmotnit svůj pocit krásy – bezpečí, síly a odvahy. Ještě budeme pojetí hmotné krásy našich dětí kultivovat a tříbit jejich vkus. A není lepšího příkladu než příroda, kde má všechno svůj smysl, vše se ubírá určitým směrem, podle daných zákonů. Můžeme tu hledat všechny odpovědi, krásu i děsivost, život a smrt zároveň. Veronika (32), Viktor (33), Valerie (4), Amélie (3), Jeroným (2 měsíce)
