Haló škola
3. číslo 2013/2014
HALÓ ŠKOLA Krásné jaro přejí "osmáci"... JARO Kde se vzalo, tu se vzalo, letos nám sem přikráčelo, bez mrazu a bez zimy, bez sněhové peřiny.
Je to něco nového, všem hned spadly brady. Hned z podzimu loňského, jaro máme tady.
Vánoce jsou spíš jak květen, roční období si všichni pletem. Větru dešti neporučíš, příroda řádí velice. Možná letos na sněhu budou i Velikonoce.
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Ohlédnutí za lyžákem...
10.-14.2.2014 se žáci 7. a 8. ročníku účastnili lyžařského kurzu v Koutech nad Desnou. Již v pondělí to začalo- pro někoho trápení, pro někoho zábava. Ti, kteří ještě nikdy nestáli na lyžích, se nejprve učili základy na spodní části svahu, ti zkušenější už od prvního dne pořádně lyžovali. Tím začala změť všemožně zvláštních cvičení. Pan učitel Bednář si totiž připravil různé cviky ve dvojicích, a tak o zábavu nebylo nouze. Samozřejmě ani o pády nebyla nouze, některé pády vypadaly jako skoky profesionálních skokanů na lyžích. Během několika dní už svah zdolávali všichni účastníci, někteří jezdili i na kotvě a skákali na malém skokánku. Večer nemohl chybět program. Nejprve jsme vyslechli přednášku o lyžích, následovala první pomoc, ale i my jsme měli za úkol připravit si nějaký program. A tak jsme si každý vyzkoušeli hry různého druhu, což všechny bavilo. V úterý jsme se kvůli neustávajícímu dešti vypravili do Velkých Losin do papíren. Lucie Buriánková,8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Lyžařský výcvik 2014 Dne 10.2. do 14.2. 2014 se žáci osmých a sedmých tříd vydali na hory do Kout nad Desnou. První den ráno v 5:45 jsme měli sraz u nádraží v Prostějově. Vlakem jsme dojeli do Šumperka, kde jsme přestupovali do druhého vlaku. Ubytovaní jsme byli na chatě Sokolka. Po příjezdu jsme si rozdělili pokoje a začali se vybalovat. Po obědě jsme vyrazili na svah. Rozdělili jsme se do dvou skupin - na zkušené lyžaře a na úplné začátečníky. Nastoupili jsme na „pomu“ a vyjeli na kopec. Pro začátek jsme měli malou rozcvičku. Začali jsme pomalu sjíždět z kopce dolů a provádět různé cviky na lyžích. Druhý den ráno jsme měli budíček v 7:00. Jelikož bylo škaredé počasí a pršelo, tak nám po snídani učitelé oznámili změnu plánu. Vydali jsme se na výlet do papíren ve Velkých Losinách. Další dny už nám počasí celkem vycházelo, chodili jsme lyžovat
dvakrát
denně.
Každý
večer
jsme
se
sešli
ve společenské místnosti, kde se odehrával zábavný program, který si pro nás připravila předem určená skupina žáků. Poslední den v pátek se konaly závody ve slalomu. Závodu se zúčastnil úplně každý. A to i ten, který ještě na začátku
Haló škola
3. číslo 2013/2014
týdne neuměl vůbec lyžovat. Odpoledne se vyhlašovaly výsledky a každý dostal sladkou odměnu. Po vyhlášení jsme se začali balit a uklízet pokoje. V 19:00 jsme dojeli do Prostějova na nádraží, kde na nás již čekali rodiče. Tento týden jsem si moc užila!!!
Lucie Znojilová, 8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Líčení –moje oblíbené počasí
Každý miluje jiné počasí. To mé je sychravé. Miluji procházku lesem, když stromy sténají kvůli větru, který je ohýbá. Též šum listí, který vydává listí, když se navzájem hladí. Když se pozorně zaposlouchám, slyším klebetění ptactva. V dálce je skupina protahujících se stromů. Já se musím chvílemi také stát loutkou větru, protože nad silným větrem se nedá pokaždé vyhrát. Při tom mě obklopuje veliké množství vůní a pocitů. První, co mě obklopí, je vůně stromů kolem mě. Poté půdy a trávy pode mnou. Jsem naplněna štěstím a klidem. Někteří lidé nemají rádi toto počasí, ale já bych bez něj nemohla žít. Viktorie Šmídová, 8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Mým nejoblíbenějším počasím je spojení deště a noci. Nejlepší je, když vás v noci vzbudí souboj blesků, doprovázený hlasitým burácením, které zní jako hodně hlasitá hádka titánů. Vždy vstanu a otevřu okno, ta vlhká vůně deště je doslova omamná. Někdy neodolám špitání kapek, které mě přemlouvají, abych šla ven. Vyplížím se z domu a na dvoře pozoruji nebe, křižované blesky. Když začne foukat vítr, zní to jako by si stromy předávaly informaci o dešti. Miluju ten dopad kapky na holou kůži. Déšť je pro mě jako pláč, někdy smutný,ale někdy zase hodně šťastný. Izabela Krpcová, 8.A
Je krásné prosluněné letní odpoledne. Od východu se táhnou našedlá mračna. Pomalu, ale jistě se plazí po obloze směrem k mojí vesnici. Za chvíli mi na hlavu pleskne kapka a za ní následuje armáda dalších kapek, která byla vyslána ze základny šedý mrak s úkolem zavlažit stromy a rostliny možná i lidi, kteří toto počasí mají rádi. K nim patřím i já. Nejkrásnější dešťový okamžik je, když dešťová voda rozláme barvy světla, které se na obloze objeví jako mnohobarevná duha. Stromy najednou vypadají zeleněji a tráva taktéž. Vrabci se po dešti z radosti ze života začnou koupat ve vzniklých loužích. Louky promokly a já jsem příjemně ovlažený. Dušan Řezáč, 8.B
Déšť Nejkrásnější je, když sedíte potichu v pokoji a najednou slyšíte, jak dešťové kapky dopadají na parapet a vytváří tiché, chvílemi ale i hlasité zvuky. Chtěla bych vyběhnout ven na zahrádku, jen tak tančit a mezi tím sledovat ty šedé mraky na obloze. Vnímat ten chlad, díky kterému nám naskočí husí kůže po celém těle. Najednou ucítíte ten svěží, čerstvý vzduch. Je to krásné i důležité, protože co bychom dělali bez vody a bez toho krásného zážitku? Kateřina Dobšíčková, 8.A :))
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Teplý letní večer Nejkrásnější chvíle je ta, když sedíte v trávě vyhřáté od sluníčka a užíváte si teplého letního večera. Poslední paprsky slunce září jako osvícený drahokam. Z houští je slyšet cvrlikání cvrčků a hučení potůčku pod skálou. Už je tma, ale vy stále cítíte teplo již od zapadlého sluníčka. Na nebi vykoukne první lucernička a po chvíli druhá a třetí, až jsou jich tisíce. Už byste měli jít domů, ale něco uvnitř vám říká, ať nechodíte. Tráva už se třpytí malými perličkami. Růže se mění v docela maličká poupátka. Jak krásný je teplý letní večer. Pavlína Kopečná, 8.A
Líčení jarní přírody Příroda odpočívala pod sněhobílou peřinou, na kterou se něžně snášely bělounké vločky s leskem jako pravé perly. Stromy a keře se ohýbaly k zemi, jako by se jí klaněly. Z kopečků pomalu padaly kousky třpytivého sněhu. Po takové dlouhé zimě se všichni rádi ohřejí od prvních paprsků sluníčka. Nakonec i zvířátka nesměle vylézala ze svých úkrytů v tmavém lese. Našlapovala v měkounkém sněhu jako baletky, aby si našla něco k snědku. Všechna zvířátka byla moc šťastná z krásného počasí. Během tohoto krásného dne přestalo sněžit. Slunce vylézalo už čím dál víc a víc. Někdy i zahřálo, i když jen na chvíli. Obloha byla většinou šedavá s pramínky slunečního svitu. K večeru začalo mrznout. Na kostele se ze střech spouštěly velké lesklé rampouchy, které přes nádherný den pomalu roztávaly. Zima chodila po lukách a po polích jako královna. I když už začíná jaro... Kristýna Lysáková, 8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Jarní příroda Po mírné zimě se začíná rychle probouzet jaro. Slunce déle svítí a více hřeje. Najednou si člověk uvědomí, jak mu přes šedé zimní měsíce chybělo. Jaro mám hodně rád. Všechno se začíná probouzet k životu. Kvetou první sněženky, krokusy a jaterníky. Na stromech začínají rašit pupeny, na lískách jehnědy. Ptáci se najednou objeví a zpívají první krásné písničky. Na polích radostně poskakují zajíčci a vidím bažanty, srnky a jiná zvířátka, skotačící na čerstvě vyrostlém obilí. V lese se začínají zelenat modříny, zurčí potůček, jako když kotě silně přede a všechno je najednou krásnější a živější. Jaro je prostě nádherné. Martin Bureš, 8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Zlatý déšť Zlatý déšť a pampeliška, narciska i petrklíč, všechny květy žlutě svítí, konečně je zima pryč. Do květů již oblékly se i koruny stromů. Jaro dýchlo do kytiček, provonělo celý svět, slunce září, pěkně hřeje, tančit chtělo by se hned. Aneta Lišková 8.A
Jaro
Když na oblohu se zadívám, a pak na sebe se podívám, barva světa je tak jiná, jako kdyby byla zima líná. Zimy konec je už, Na keřích ružoví se růž. Vůně jara celý den, s všemi přáteli jít ven, už odejít od kamen, a na orosenou trávu položit se jen. Takhle jaro vnímám já, když slunce svítí nad náma. Sára Suchá,8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Jaro Otvírá jaro svá vrátka klíčem, krásným zlatým petrklíčem. V zahrádkách kvetou sněženky, v lese zase sasanky. Jejich bílé hlavičky, lákají první včeličky. Co můžeme vidět v lese, u potůčku, na pasece? O tom nejde jen tak psát, to se musí prožívat. Vnímat krásu prvních kvítků, slyšet kroky lesních skřítků. Jarní vánek čeří vzduch, jaký je to tady ruch? V závoji tenkém jako pavučinka, tančí u potůčku vodní žínka. Vracejí se tažní ptáci, přeletět moře jim dalo práci. Kolouška srna přivádí a víla se ztrácí v kapradí. Ještě chvíli sedět v mechu, zavřít oči, tiše snít, kdopak by chtěl domů jít? Probuď jaro lesy, květy, probuď jaro celou zem, vždyť tvá síla i tvá vůně, je nádherný jarní sen.
Pavlína Musilová, 8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Letošní JARO Kde se vzalo, tu se vzalo, letos nám sem přikráčelo, bez mrazu a bez zimy, bez sněhové peřiny.
Je to něco nového, všem hned spadly brady. Hned z podzimu loňského, jaro máme tady.
Vánoce jsou spíš jak květen, roční období si všichni pletem. Větru dešti neporučíš, příroda řádí velice. Možná letos na sněhu budou i velikonoce.
Tomáš Hladký,8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Velikonoce jsou tradiční oslavou jara, současným jazykem nazývané Svátky jara. Tyto svátky bývaly v minulosti významnější než Vánoce. V některých zemích je tomu i dnes (Francie, Německo). V naší zemi stejná důležitost zůstává jen v některých oblastech, například na Moravském Slovácku. Ale i v současné době se tento svátek v rodinách traduje alespoň v minimální míře, tj. v podobě, obchůzky s pomlázkou po příbuzných či známých. Pašijový týden - poslední týden před Velikonocemi Modré pondělí, žluté úterý- v tyto dny se ve všech chalupách uklízelo Škaredá středa- v tento den se nesměl nikdo mračit, aby se nemračil celý rok Zelený čtvrtek-v tento den bývá zvykem připravovat jídlo ze zelené zeleniny, nebo bylin Velký pátek-V některých krajích se lidé omývali v potoce a s tím se chránili před nemocemi. Mladí chlapci se dokonce měli ve zvyku koupat a potápět, a přitom lovit z vody oblázky, které potom zahodili. Věřili, že je to zachrání od bolesti zubů. Dívky zase stíraly rosu z obilí, aby byly chráněny před žhnoucími slunečními paprsky. Nemělo se prát prádlo. Bílá sobota- Na Bílou sobotu se zvony vrací do Říma a opět se rozezní. Velikonoční neděle- Vrcholí svátky, končí pust. Kateřina Luňáčková, 8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Velikonoce jsou tradiční oslavou jara, současným jazykem nazývané Svátky jara. Tyto svátky bývaly v minulosti významnější než Vánoce. V některých zemích je tomu tak i dnes. Jsou nejvýznamnější svátky křesťanské mytologie. Mezi symboly Velikonoc patří například pomlázka, vajíčka, beránek, zajíček. Pranostiky o Velikonocích
Je - li Zelený Čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Prší- li v noci na Bílou sobotu, bude v létě nouze o vodu. Dominika Šedivá,8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Přinášíme vám jednoduché návody na jarní dekorace pro dospělé i děti. Budete potřebovat jen minimum pomůcek, většinou je najdete u vás doma. Z květináčů zvonečky Menší květináče natřeme akrylovými barvami, otvorem květináče provlékneme šňůrku, kterou zajistíme uzlíkem nebo korálkem, aby se provázek z květináče nevyvlékl. Další korálek zavážeme na konec šňůrky. Připevníme na větvičku dobytu nebo na zahradu. Netradiční zvířátka Květináče můžeme ozdobit třeba jako zvířátka. Použijeme k tomu barevný papír, který lepíme disperzním lepidlem.Soutěžte o nejhezčí zvířátko! Berušky Přineste si z výletu placatý kamínek. Olepte červeným papírem a vyrobte berušku. Bláznivý květináč Rozbily se vám kolíčky na prádlo a jsou na dva kusy? Nevyhazujte je! Natřete jejich vlnitou část různými barvami a lepte vedle sebe na květináč. O další originální kousek vaší domácnosti nebo zahrady máte postaráno! Motýlek Vystřihněte barevné motýlky z papíru, přilepte je na kolíčky a připevněte na květiny. Růže z lesa V lese seberte čerstvou tenkou větvičku, „ořežte“ ji ořezávátkem na tužky, odřezky stočte a zakápněte lepidlem. Vzniknou vám krásné růžičky.
Haló škola
3. číslo 2013/2014
ÚVAHA Děti a rodiče
Naši rodiče chtějí pro nás děti jen to nejlepší. To nemůže být pravda, říkáte si, vždyť nás přece nutí připravovat se do školy, psát si úkoly, zatímco my bychom raději běhali po ulici nebo seděli u počítače před právě rozehranou hrou. Chtějí po nás, abychom uklízeli, zdravili, pomáhali sourozencům, ke všem lidem se chovali slušně. Není však pro nás lepší, kdybychom si dělali, co bychom chtěli? Neoplatíme kamarádovi facku kopancem, vždyť si začal? Uklízení - to je přece nuda! Proč se učit - existuje přece spousta zajímavějších činností! Ráda bych věděla, jestli by všechny tyto činnosti a povinnosti dospělé bavily. Jednou jsem se ptala maminky, jestli ji bavilo se učit, uklízet, zdravit a pomáhat rodičům Odpověděla mi, že v životě člověk musí vykonávat i činnosti, které jej zrovna nebaví, ale bez nichž by svět prostě nefungoval. Přestavte si, že by rodiče přestali pracovat, maminky by přestaly vařit a uklízet, raději by si povídaly s kamarádkami a sledovaly seriály v televizi. Co bychom jedli? V čem bychom chodili oblečeni? Přežili bychom vůbec? Když jsem se nakonec nad vším zamyslela, tak jsem dospěla k názoru, že mají rodiče pravdu, potřebujeme se naučit obstát ve světě, v dospělosti uživit sebe i svou rodinu, v neposlední řadě naučit se chovat se slušně a čestně k sobě navzájem, protože jaký si svět uděláme, takový ho budeme mít. Proto je v dnešní době podle mne velmi důležitý výrok, který pronesl Konfucius:„Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ A také lidové rčení: ,, Bez práce nejsou koláče." Dominika Šedivá, 8.B Rodiče se o nás bojí, mají radost z našich úspěchů, podporují nás, vyslechnou nás, poradí nám. I když se občas rozzlobí, nemám jim to za zlé a ani nepopírám, že většinou k tomu mají rozumný důvod. I přesto, že nejsme úplně vzorní, nás však milují ze všech nejvíce. Jsou tu pro nás, každou sekundu našeho života. Myslím si, že je jen na nás, abychom to pochopili. Myslím si, že vztah mě a mých rodičů je něco, co nelze vyjádřit pouze slovy. Je to jedna z věcí, které chápe jen jedna jediná osoba. Tou osobou jsem já... Kristýna Lysáková, 8.B
Domnívám se, že nejdůležitější co v životě máme, je rodina.Na rodiče během začátku a i potom spoléháme. Jsou naší jistotou, pomáhájí nám. Důležité je mít s rodiči dobrý vzájemný vztah. Myslím si, že po rodičích jsme zdědili mnoho vlastností. Některé dobré, ale i ty horší. Naučili mě mluvit, jíst, chodit a spoustu jiných věcí.Trávíme spolu hodně času, jezdíme na výlety, sportujeme, mluvíme spolu co a jak bude dál. Rodiče jsou základ rodiny. Ale nejsou to
Haló škola
3. číslo 2013/2014
jen oni. Patří do ní můj bratr, prarodiče, tety a strýcové,bratranci a sestřenice. Se všemi mám dobrý vztah a to je důležité. Jsem přesvědčen, že i když rodiče nesplní všechna naše přání, jsou to nejlepší lidé v našem životě. Dělají pro nás totiž to nejlepší. Budou takoví rodiče i nadále ??? "Chovej se ke svým rodičům tak, jak chceš, aby se k tobě chovali tvé děti." Isokrates Martin Bureš,8.B
Dle mého názoru je rozmazlenost dětí v dnešní době běžná. Rodiče si ale za chování svých dětí můžou sami. To oni je rozmazlují a dělají jim odmalička sluhy. Děti potom nemají k rodičům žádnou úctu a myslí si, že jim budou sluhy dělat dál. Z neúcty k rodičům vznikají hádky například jen kvůli výši kapesného, což je podle mě naprostá zbytečnost. A jak to chodí u nás doma? Už odmalička, když se mi například líbila nějaká věc, kterou jsem moc chtěl, vůbec jsem se na rodiče neobrátil a nekřičel po nich: ,,Mami, já to chci!!“ Mně to prostě připadá neskutečné a vždy se mi chce zvracet, když vidím nějakého rozmazleného spratka, jak křičí na své rodiče. Děti, važte si svých rodičů, máte jen jedny a někdy ne moc dlouho. Až budete mít děti jednou vy, oplatí vám to dobré i to špatné. Dušan Řezáč, 8.B Myslím si, že pouto mezi rodiči a dětmi je jako nit, může se zamotat, ale nemůže se přetrhnout. Jindřich Šafran,8.B
Rodiče... Nevím, jak jinak to napsat, ale zastávám názor, že to jsou nejdůležitější osoby v našem životě. Vždyť bez nich by tu nebyl ani jeden z nás, a proto bychom jim měli být vděční, že nám dali tu možnost a jsme zde na světě. Třeba si říkáte, že jste o to nestáli a že váš život nestojí za nic, ale je to pouze o tom, jaké si to uděláte vy sami. Jediné, co můžete rodičům vytknout, je to, jaké jste měli dětství, protože to jste až tak moc ovlivnit nemohli. Pokud ale přejdeme na etapu puberta, většině z nás se určitě před očima objeví hádky, které byly kvůli blbostem, ale i důležitým věcem. V pubertě se nám bouří hormony, každý máme své myšlení a málokdy se stává, že jde v souladu s myšlením našich rodičů. Rodiče a jejich děti. Vztah který může být lecjaký. Děti se můžou s rodiči hádat, ale mohou s nimi i vycházet. Někteří, bohužel, rodiče ani nemají. Jiří Straka, 8.B
Haló škola
3. číslo 2013/2014
SLET ČARODĚJNIC SE BLÍŽÍ!!! Kdybych byla čarodějka… Kdybych byla čarodějka a mohla něco vyčarovat, tak si vyplním svůj sen. Vykouzlím si stroj času, ve kterém budu cestovat. Nejdříve se zajedu podívat do minulosti a navštívím hodně svých prababiček a pradědečků. Moc mě zajímá, jak vypadali, co dělali a jak žili. Možná objevím i nějakou slavnou osobnost v našem rodu. Všem dám elixír zdraví, aby měli jednodušší život. Podívám se v minulosti, jak vznikal vesmír a planety. Zatím si to neumím představit, ale moc mě to zajímá. Určitě si vezmu s sebou nějakého kamaráda, nebo rodinu, aby mi nebylo smutno. Když budu chtít, tak si zaletím i do budoucnosti a prožiju spoustu dobrodružství. Vykouzlila bych si i možnost měnit podobu. Třeba budu létat jako pták a ze shora pozorovat, jak se všechno mění. Určitě v budoucnosti potkám prapodivné tvory. Všem budu rozumět, i když nebudou mluvit lidskou řečí. Nakonec se vrátím do doby, z které pocházím a povím svá dobrodružství se strojem času všem lidem z mého okolí. Až zestárnu použiji stroj času naposledy a vrátím se do doby, která se mi nejvíce líbila a dožiji tam. Viktorie Šmídová 8.A Čarodějnictví- již toto pouhé slovo u mě navozuje tajemnou atmosféru. V pohádkách čarodějnice mávnutím kouzelné hůlky dokáže člověka přeměnit v žábu, myš či kámen. Když o tom tak uvažuji, zdá se mi to téměř nemožné. Kdybych byla čarodějnice, určitě bych se snažila využívat své energie, sílu myšlenek, sílu vyřčeného slova. Ale stát se čarodějnicí není tak snadné. A v dnešním přetechnizovaném světě je to obzvlášť těžké. Přesto jsou však tyto ženy mezi námi. Také bych si přála mezi ně patřit a pomáhat nešťastným lidem. Naučila bych se různé rituály a zaklínadla, která by byla prospěšná všem. Jako čarodějnice bych mohla také využívat drahé kameny a jejich sílu. Určitě bych si koupila ametyst, jenž prý otevírá nadsmyslové vnímání, které je pro všechny čarodějnice velmi důležité. Stát se novodobou čarodějnicí by pro mě znamenalo naučit se pracovat nejen s energií, ale také poznávat léčivé byliny, meditovat a odhalovat tajemství lidských duší. Myslím, že to není vůbec jednoduché, ale přesto bych to ráda zkusila. Pavlína Musilová,8.A Kdybych byla čarodějkou, nechtěla bych být zlá a strašit děti, chtěla bych ukázat, že i čarodějky mohou být hodné. Vytvořila bych léky, užitečné lektvary a pomáhala lidem. Samozřejmě bych občas využívala své moci. Vyčarovala bych si kouzelný prsten a poté už bych ním jen točila. Často bych cestovala a vyčarovala bych si peníze. Až bych byla starší a škaredší, udělala bych se zase mladou a půvabnou dívkou. A kdybych náhodou ztloustla, tak bych se zase udělala hubenou. No a žila bych míru milovný život a nebála se toho, že zůstanu sama, protože jestli jo, tak bych si nějakého fešáka přičarovala. Vlastně by bylo príma být čarodějkou. Byla by větší sranda a bylo by to prostě bezva. Možná bych se bála dne 30. dubna, ale doufala bych, že by se mě lidé zastali za mé dobré skutky. Kateřina Dobšíčková, 8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Kdybych byla čarodějkou, měla bych krásného černého kocourka, roztrhané šaty, kouzelnou hůlku, ale hlavně knihy plné kouzel! S nimi bych vařila různé lektvary, omamné vůně a zachraňovala pozemské červíky, kterým se říká lidé. Těm, kteří mají potíže s láskou, ohyzdností, zlostí i nemocí, bych dávala lektvary nesmrtelnosti. To víte, moje kamarádky čarodějky se pomalu ztrácejí. Není div, když každou chvíli popletou kouzlo, které je napsáno červeně!!! A víte vy červíčci pozemští, co to vůbec znamená? Všechno, co je napsáno červeně nemá protikouzlo. A proto, když řeknete ,,Simsal Bimsala'' jste až na věky létajícím koštětem. A ty moje kamarádky čarodějky, to je jedna popleta za druhou. A tak chodím každý rok na slet čarodějnic. Tam je vám panečku zábava. Z širokého okolí se tam sletí všechny čarodějky a potom z lidí čarujeme dýně, melouny, klobouky a tak. A to byste nevěřili jaká je to zábava, když ti ostatní červíci hledají ty začarované. Jestli chcete, přijďte. Proměním vás také v čaroděje či čarodějky a uvidíte, jaká je to švanda.
Moje adresa: Zapetlíkov 23 Nebo přijďte na SLET ČARODĚJNIC!!! Aneta Lišková,8.A
Já kdybych byla čarodějkou, chtěla bych se podívat do minulosti. Například do období 60. let. Zkusit si tehdejší módu tak zvaných "květinových dětí," nebo se dostat na jeden z jejich koncertů. Dále bych si chtěla vyčarovat neviditelný plášť a dělat naschvály a srandičky lidem, které nemám ráda.Taky bych si vyčarovala slona, který by mě všude vozil a stačilo by jen zmáčknout tlačítko a slon by se změnil na cokoliv bych chtěla. Zařídila bych, aby škola byla jen 2 měsíce a prázdniny celý zbytek roku. I přes tenhle zákon by byla spousta chytrých lidí a všichni by se měli fajn. Po všech těchto legráckách bych zaletěla na svém super rychlém koštěti na Hawai odpočinout si na pláž se svými přáteli. Pavlína Kopečná,8.A Kdybych byla čarodějkou... takhle jsem už párkrát přemýšlela. Většinou před spánkem, když si můj mozek nechce dát pokoj a nutí mě o všem přemýšlet. Chtěla bych být spíš taková novodobá čarodějka a ne ta zákeřná babka, co uhrane, zakleje nebo promění někoho v žábu. Většina dětí v mém věku by řekla, že by nechaly zmizet školu nebo něco tomu podobného. Mně by stačilo, abych měla schopnost molekulárního zpomalení, neboli zpomalování času, která dokáže na určitou dobu "zmrazit" čas, a nebo naopak molekulární urychlování, to zrychlí molekuly na tolik, že explodují... asi bych chtěla obě schopnosti.... Mezi věci, které bych chtěla, patří také kniha kouzel a lektvarů. Mohla bych pomáhat nevinným a žít si vlastní život..?? Zasahovalo by mi to moc do života..?? Útočil by někdo na mou rodinu a přátele..?? Dokázala bych je uchránit..?? Tyhle otázky se mi ihned vytvořili v hlavě a ptala jsem se sama sebe, jestli by mi to vážně stálo za to. Podle mě, pokud někdo dostane takový dar, neměl by se ho vzdát, ale pomáhat ním. Bylo by to sice těžké, ale já bych se naučila své schopnosti ovládat, možná. Bohužel se to nestane. Přece jen nežijeme ve světě s tímto druhem magie....
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Jediné kouzlo, která na tomhle světě je, to nejmocnější ze všech kouzel, je kouzlo lásky. Taky se zamyslete, jestli by vám to vše stálo za to.... A jestli byste si takovýto dar zasloužili... Izabela Krpcová 8.A
ČARODĚJKA „Fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla neexistují,“ řekl jednou Stephen King a přece je na světě tolik lidí, kteří na kouzla věří! Jsou to především děti, jež ještě neztratily víru v kouzla a kouzelné bytosti. A tak se ptám: Jaké to asi je, být čarodějkou a kouzlit? Podle mě je ten pocit rozdílný. Protože musí být jiné být zlou čarodějnicí než hodnou čarodějkou. Já osobně bych ráda byla tou zlou. Dělat zle lidem, které nemám ráda, to je moje! Sedět v chaloupce na kuřích nožkách, kolem krku hada, na klíně kočku, dívat se do skleněné koule a přemýšlet o tom, co budu dělat, to by bylo něco. Ale co když se některá čarodějnice bojí hadů? Nebo má alergii na kočky? A co dělá, když se jí rozbije koule? Jak věští? Vždycky jsem si přála vědět, jak vypadá svět z koštěte. Jak se na tom sedí, a jak rychle to letí? Já bych si přála mít nějaké rychlé koště, moderní. Kochat se můžu ze země, adrenalin je adrenalin. Ale už dost přemýšlení. Je to sice krásné, ale nepravděpodobné, že se stanu čarodějnicí. A jak už citát řekl, kouzla neexistují. Lucie Buriánková, 8.A
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Jarní vtipkování Jaro se blíží. Srnky už běhají po poli.
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Jaro ve znakové řeči...
Vyzkoušejte si!!!
Haló škola
3. číslo 2013/2014
BESEDA S POLICIÍ ČR Dne 5. února 2014 naši školu navštívili zástupci policie podpraporčík Bc. František Kořínek a praporčík Mgr. Josef Hudec. Připravili si pro nás besedu, která se zabývala několika tématy např. bezpečnost chodců, vybavenost jízdního kola, nebezpečí internetu, sociální sítě, alkoholismus a užívání dalších návykových látek. Beseda obsahovala řadu příkladů z praxe, které na nás velmi zapůsobily. Zároveň se policisté snažili ukázat správné postupy při řešení nebezpečných situací. Celá akce přinesla velmi cenné informace a rady. Děkujeme
Haló škola
3. číslo 2013/2014
Krátké zamyšlení na závěr... Proč jsem rád na světě
Moje důvody proč jsem rád na světě jsou možná pro některé úplně obyčejné věci, ale pro mě jsou to zázraky. Můžu se proběhnout po louce a dýchat čerstvý vzduch. Mám možnost skočit do vody a nechat se unášet. Mám právo kousnout do šťavnatého ovoce a užívat si chuť. Poznám přátelství a lásku. Mohu pomáhat ostatním lidem nebo chránit co či koho mám rád. Hodím sněhovou kouli do vzduchu a nikdo mi neříká, že to nesmím. Na světě můžu zažívat dobrodružství a sledovat zázraky života. A vůbec si nedovedu představit, že bych nemohl otevřít pusu a hlasitě se rozesmát. Dušan Řezáč, 8.B
Krásné jaro a veselé Velikonoce Vám přejí žáci 8. ročníku
