Audia Flight Strumento No 4 Autor: Daniel Březina Kategorie: Zesilovače výkonové 20. květen 2014 200 - 500 000 Kč Zesilovače výkonové REFERENCE - Platinová nota Audia Flight Většina hifistického světa má k italské produkci trochu ambivalentní vztah. Ostatně - je to podobné jako v automobilovém průmyslu. Na poloostrově pod Apeninami se totiž produkují jak věci poněkud průměrné a laxně zpracované, tak skutečné a neopakovatelně vášnivé klenoty. Rozhodně do té druhé kategorie patří značka Audia Flight, jejíž kořeny jsou oproti některým firmám ještě relativně mělké – však sahají pouze do roku 1996. I tak se ale za téměř 20 let existence dítko dvou italských nadšenců vyšvihlo do high endové první ligy. Přestože firemní katalog zahrnuje i dostupnější modely řady Three, to, proč je značka nejvýrazněji oceňována náročnými posluchači, leží na opačném konci katalogu. Tam dlí série Strumento (což v překladu z italštiny znamená jednoduše „nářadí"). Strumento, reprezentující dvě dekády znalostí a představující to nejlepší, co si dle Massimiliana Marziho a Andrea Nardiniho můžete koupit. Že své práci věří a že jejich nápady mají určitou váhu, o tom svědčí třeba i to, že v roce 2014 stále produkují zesilovač, uvedený na trh v roce 1997. Ale zpět k řadě Strumento, respektive ke koncovému dvoukanálovému zesilovači No 4. Tomu mimochodem na jaře 2014 přibyla vyšší verze No 8, kde je vše jednoduše zdvojnásobeno a osmičky jsou koncipovány jako monobloky. Už u čtyřky si ale nejste po prvním kontaktu tak úplně jistí, zda je to skutečně jen jediný dvoukanálový zesilovač. Jde totiž o obrovský kvádr, vymykající se mohutností běžným standardům své kategorie. Vlastně jakékoliv kategorie. Ne že by na světě nebyly větší a robustnější zesilovače, ale zrovna moc jich není. Mimořádně designově čisté tělo působí jako svého druhu umělecké dílo; minimalistická skulptura. Hliníkový monolit narušuje svislá prohlubeň na čelní stěně, v níž je uloženo kapkovité spínací tlačítko, integrující také decentní stavovou LEDku. Na horní ploše je ještě na hraně čelního panelu (ten má mimochodem tloušťku takových 6 cm a pravděpodobně byste ho s úspěchem využili jako pancéřování trezoru či vojenského vozidla...) dlouhá vlnovka, sloužící jako decentní průduch pro větrání součástek. To kdyby náhodou masivní a bohaté žebrování na obou bocích nestihlo vyzářit přebytečné teplo – a že ho při provozu nevzniká zrovna málo. O celkové vizuální podobě si uděláte nejlepší dojem z připojených obrázků, ale ještě lépe z živého setkání. Nejde dost dobře popsat, jaký dojem masivnosti tenhle obr mezi zesilovači vzbuzuje. Však také na relativně nepřehnaném (byť jak jsme říkali, rozhodně nadstandardním) půdorysu 45 x 28 x 50 cm (š x v x h) koncentruje celých 90 kg hmoty. Měli jsme ve dvou veliký problém jej umístit do patřičné polohy – ostatně tady se ukazuje, že milovaná i nenáviděná madla, jaká najdeme třeba u Audio Research, mají v určitých chvílích svou nezastupitelnou roli, jakkoliv se k úžasné vizuální čistotě Audia Flight Strumento No 4 nehodí. Tak jako je čistá, předimenzovaná a robustní vnější schránka zesilovače, tak je maximálně precizní i konstrukce vnitřní. Ač se to nezdá, vnitřek skříně je téměř beze zbytku naplněn obvodovými deskami a součástkami a jakkoliv jsou žebrované boky mohutné, při pohledu dovnitř si uvědomíte, že to hlavní tu jsou rozhodně naddimenzované součástky a tedy účelná řešení. Samozřejmostí je plně symetrická konstrukce. Již méně obvyklý a méně samozřejmý je ten zbytek. Základem pevného zvuku je dostatečně dimenzované napájení v čele s mohutným transformátorem.
Ve Strumento No 4 je to mohutné, zapouzdřené toroidní trafo s dvojitým stíněním a kapacitou 3 000 VA, doplněné trojicí dalších (o kapacitě 150 VA, 150 VA a 15 VA), například pro ovládací obvody a podobně. To vysvětluje také maximální spotřebu zesilovače na úrovni 3,3 kW – když budete chvíli hrát, ucítíte příjemné teploučko, linoucí se z chladičů, jeden ze znaků otevřenosti do třídy A. Napájecí zdroje mají obrovskou banku filtračních kondenzátorů se souhrnnou kapacitou 320 000 uF. Když hovoříme o napájecích zdrojích, je jich celkem 12. Aby signál tekl s maximální rychlostí a s minimálními ztrátami, to zajišťují vysoké signálové cesty z velmi čisté mědi, stejně jako masivní měděné sběrnice a ultra rychlé usměrňovače. Rychlost je tu jednoduše jedním z nejdůležitějších cílů. Předimenzované řešení najdete i v oblasti výstupní části – výkon dodává celkem 48 tranzistorů, které dohromady vyprodukují poctivých 200 Wattů do zátěže 8 Ohm (respektive 400 do 4 a 800 do 2 Ohmů). Že budete hrát dostatečně nahlas v jakékoliv situaci, to zajistí zisk 29 dB. Jak už bylo řečeno, jedním z cílů konstrukce je rychlost. A tak je jedinečná. Doslova jedinečná. Rychlost přeběhu činí přes 200 V / uS, pracovní pásmo v toleranci – 3 dB pak dokonce 0,3 – 1 000 000 Hz při 1 Wattu výstupního výkonu. Na světě není mnoho přístrojů s širším pracovním rozsahem. Činitel tlumení nad hranicí 1 000 zajistí precizní kontrolu měničů i u složitých a impedančně náročných reprosoustav. Potěší i celkové harmonické zkreslení pod úrovní 0,05% při maximálním výkonu – to se nemusí v přímém srovnání s některými „honiči čísel" zdát jako imponující hodnota, avšak v praktickém světě nezavdává jediný důvod ke starostem či stížnostem. Stejně tak jako velmi slušný odstup signálu a šumu 110 dB. Audia Flight Strumento No 4 jsme měli možnost vychutnat v poslechových prostorách pražského Studia ESO, kde tento výkonový zesilovač řídil Music First Audio Silver či Wadia 321. Ta byla také jedním ze zdrojů signálu – sekundovala mechanice Audionet VIP G2, jejíž signál zpracovával primárně Meitner MA 1. Z další elektroniky jmenujme zesilovač Audio Research Reference 75, Cambridge Audio 851D či Wadia 121, z reprosoustav Sonus faber Venere 2.5 a 3.0, Bowers&Wilkins 803 Diamond či Avantgarde Acoustic Uno Fino. Zkoušeli jsme jak symetrické, tak nesymetrické propojení, to symetrické „vyhrálo", byť (můžeme-li takto předběhnout text) v návalu poslechové radosti po zapnutí přístroje je úplně jedno jak (a téměř i k čemu) je Audia připojená. Po roztočení kotoučku s výběrem klasické hudby „Crystal Cable Arabesque" (2009 | Crystal Cable | CC 200901) jsme naladili naši oblíbenou, pompézní „Velkou bránu Kyjevskou". Tak velkolepá dynamika nás ale rozhodně překvapila – hudba se vášnivě vrhá kupředu v obrovských vlnách s dramatem a nezadržitelnou energií. Hra orchestru má vnitřní jiskru, reprodukce je plná emocí a nezpochybnitelné radosti. Zesilovač si i přes ten příval tónů (protože jinak to nejde nazvat) udržuje velice dobrou kontrolu a výtečnou muzikálnost – třeba veliký kotel je jako skutečný. Velký, silný, důrazný, přitom ale jeho bas není studiově suchý a přísný, je barvený a neútočný. Nebo třeba žesťová sekce – pronikavá, expresivní a řízná, nikdy a za žádných podmínek však řezavá, byť nástroje jsou výjimečně věrohodně kovové. Ještě zpět k basové části spektra – třeba v té podobě, jak jsou spodní oktávy nahrané na „No Sanctuary" Chrise Jonese („stereoplay Vinyl Classics Vol. 2" | 2014 | stereoplay). I tady je znát fantastická kvalita nejnižších tónů v podání Strumento No 4. Z plnosti a měkké vřelosti máte pocit, že posloucháte velmi dobrý „áčkový zesilovač", přitom ale s velkou dynamickou rezervou. Nádherné jsou ale také výšky – úder paličky do tamburíny rozezní množství zřetelně kovových chřestítek. Jsou pronikavé, čisté a úžasně konkrétní. V Janáčkově „Symfonietě" („Rok české hudby" | 2004 | Panter | TU 0002-2) zaznívají krásné smyčce, pro jejichž reprodukci mají Italové patrně nějaký vrozený talent. Obzvláště housle jsou
lehké jako pírka, znělé a zářivé, přitom však luxusně rozlišené, bohaté na detaily – kdy říkáme bohaté, myslíme OPRAVDU bohaté. Lepší rozlišení už najdete jen u ultra drahých zesilovačů. Nebo v reálném životě... Rychlý, perfektně kontrolovaný nástup tónů i zde potvrzuje bezchybné dynamické schopnosti a velkou rezervu. Zajímavý je i způsob, jakým si Audia Flight Strumento No 4 poradí s méně kvalitními nahrávkami. Dobrým příkladem budiž „Night of the Hunter" od 30 Seconds to Mars („This is War" | 2009 | Virgin | 5099960622020). Je až neuvěřitelné, jakým způsobem tuhle „plochou" skladbu zesilovač rozebere, jak si udrží prvotřídní přehled a zaostření na jednotlivé nástroje. Vrstvené vokály a jejich echo jsou dokonale čitelné, srozumitelné a jakkoliv cítíte jejich nedokonalost, není to ničím jiným, než nahrávkou samotnou. I tak je ale díky mohutnému tahu na branku jednoduše radost poslouchat – to je signifikantní vlastně pro jakoukoliv hudbu. Je radost jí s tímhle mohutným koncákem poslouchat. Potichu, nahlas, soustředěně i na půl ucha (i když to jde jen dost těžko, přitažlivá muzikálnost zvuku je jako černá díra – jak se vás jednou dotkne, nemáte šanci uniknout). Dokonce sáhneme-li i po opravdu příšerné skladbě, pro což nám dobře poslouží „Rise Above" v podání Henryho Rollinse ze stejnojmenného alba k poctě kapely Blag Flag (2002 | Sanctuary | SANCD 125). Píseň s dynamickým potenciálem spícího lenochoda se také dobře poslouchá, prostě sama letí vpřed. Zesilovač velmi suverénně vystihuje její syrovost, hrubost a tepající tempo, kupodivu i tady jsou působivě řízné elektrické kytary a činely, byť cítíte tu celkovou deku. Ten pocit přichází ale jako fakt, jako precizní informace o kvalitě nahrávky, je jasně znáte, že nejde o charakteristiku zesilovače. Teprve reprodukce výšek je ale něco, co i dospělého, statečného muže dojme téměř k slzám radosti. Tak nádherné výšky, jaké umí vykouzlit Strumento No 4, takové aby jeden pohledal a to bez ohledu na cenovou kategorii. Jedna z mnoha a mnoha poznámek (zesilovač prostě posílá stále nové a nové impulzy a vzbuzuje nové a nové emoce a zážitky, že je sotva stíháte zpracovat), naškrábaná na okraj papíru, zněla zcela spontánně „Kruci, tady je na výškách něco opravdu dobře!!!". Ani zevrubnější popis to ale nedokáže vystihnout přesněji. Ale přesto – pokusme se o to. Činely jsou jedním ze základních prvků, díky nimž je „Take Five" od Dave Brubeck Quartet („Time Out" | 2009 | Columbia | 88697 9852 2) tak skvostnou skladbou. Jejich vyznění v podání Strumento No 4 je skutečně ultimativní. Tak přirozené, čisté, realisticky velké a jiskřící detaily, tak parádně kovové a znělé, s dozvukem, který snad nikdy nekončí. Zvuku neschází ani klid a jemnost, díky kterým je náramně snadné soustředit se na zvuk tohoto jediného nástroje. Je to až fyzicky příjemné, tolik radosti a emocí umí Audia Flight probudit. Fantastická je i konkrétnost jednotlivých nástrojů – úplně před sebou vidíte tu bicí sestavu, Strumento velmi dobře podá rozdíly mezi jednotlivými bubny, což často ne zcela dokonale zvládá i výrazně dražší elektronika. Navíc je úchvatné, jak své zvukové schopnosti dokáže „čtyřka" protlačit skrz v podstatě libovolné reprosoustavy. Samozřejmost a transparentnost jsou dalšími z vlastností, kterých má Audia Flight Strumento No 4 na rozdávání, ba přímo na rozhazování. Důkazem budiž „The bravery of being out of range" od Rogera Waterse („Amused to Death" | 1992 | Columbia | 468 761 2). Zvuk je tak svěží, čistý a razantní, že máte pocit, že jste na koncertě a máte hlavu přímo před hroznem reprosoustav. Dokonce i občasné výrazné sykavky velmi precizní nahrávky jsou neuhlazené, přirozené a přitom nejsou ani trochu otravné či vulgární. Rockový drajv je vysloveně strhující a vlastně ani nemá cenu hlouběji zážitek popisovat – přesně takhle nějak si totiž pamatují zvuk návštěvníci některého z vystoupení koncertní šňůry ze začátku tisíciletí, kdy byl Waters ve formě. Prostě se cítíte „blízko". Nebo možná „uvnitř". Nebo by šlo použít i okřídlené, byť trochu banální „hudebníci vystoupili z reprosoustav" (byť zde by se slušelo dodat, že je „vytlačil" tenhle zesilovač). Tak či tak řečeno, znamená to jediné – je to jízda, skvělá, zábavná jízda, která zvedá svou intenzitou chloupky na rukou.
Čisté emoce servíruje i Leonard Cohen ve své „By the Rivers Dark" („Cabasse La Collection" | 2011 | Sony | 88691918262). Skladba „dýchá", je úžasně vzdušná a přitom naplněná broukavým, hlubokým vokálem s výborným rozlišením. Opět je tu kontrolovaný bas, vlastně je tu pod zřetelnou kontrolou úplně všechno a síly Strumento No 4 působí až neslušně naddimenzované. I díky tomu je tu ale velmi přesvědčivá čistota a organizace, vše souzní v perfektní muzikální harmonii a vábí vás s neodolatelností starodávných Sirén. Zesilovač je i přes všechnu klidnou emocionálnost také skvostně rychlý – ostatně jak už je jasné z jeho pracovního rozsahu a rychlosti přeběhu. I díky tomu stíhá zasadit i malé detaily do správných míst a udržet reprodukci naprosto samozřejmou autoritu a organizaci. Ani při až neslušně vysokých hlasitostech, kdy už jednoznačně budete porušovat kdejakou hygienickou normu, se jistota Audie nerozkolísá. Ani tak kompozičně složitá skladba, jakou je „Darkness" od Petera Gabriela („UP" | 2002 | Virgin | PGCD11), nezvládne vyčerpat rezervu a jakkoliv zesilovač rozkolísat. Zajímavé je, že ač charakter Strumento No 4 zůstává neměnný, umí být tenhle zesilovač přesně takový, jaký v danou chvíli být má. Nekompromisní i delikátní. Právě tu druhou vlastnost si naplno užijete v poklidné „Nativity Carol" od Johna Ruttera v podání San Francisco Choral Artists („Reference Classics First Sampling" | 1990 | Reference Records | RR-S1CD). Smíšený sbor je až étericky lehký, cítíte atmosféru chrámové lodi, v níž se nahrávalo, slyšíte odrazy a dozvuky, ba co víc, velmi přesně vykreslené hlasy jsou velice srozumitelné. Nádherné je i „dýchání" plného varhanního pedálu, který se valí, plyne a obtéká vás jako hřejivá řeka, aniž by vystoupil z pozadí, kde je jeho místo. Výkon zesilovače je jednoduše prvoligový – je jedno, jestli se bavíme o kontrabasu s realistickými proporcemi a výbornou plasticitou v „So What" od Milese Davise („Kind of Blue" | 1997 | Columbia | CK 64945), nebo mluvíme o nadhledu a zábavnosti „Telegraph Road" od Dire Straits („Love Over Gold" | 1996 | Vertigo | 800 088-2) či o impulsu kopáku, který vám ovládne rytmus srdce v „Comfortably Numb" od Pink Floyd („The Wall" | Columbia | C2K 36183). Všeho je prostě a jednoduše naprosto přirozené a samozřejmé, o moc přesněji se to říci nedá. Možná to aktuálně působí, že Audia Flight Strumento No 4 je nejlepší zesilovač na světě a že mu není rovno. Že ty vzletné popisy kvalit nemohou patřit jinam, než do těch nejdokonalejších sfér. Ale to zase ne, na světě jsou určitě i lepší stroje. Strumento No 4 je však emotivní a nádherný, tak charizmatický zesilovač, že vám je v danou chvíli vlastně úplně fuk, že na světě je nějaký jiný. Vlastně je vám úplně jedno, že na světě je něco jako reprodukovaná hudba, protože v muzikálním charakteru přednesu se velice snadno ztratíte a necháte se obtékat živoucí muzikou. Jakoukoliv muzikou, protože tomuto zesilovači naprosto nezáleží na tom, jakou hudbu posloucháte, do jisté míry je také jedno, na čem jí vlastně posloucháte – Strumento No 4 věrně převezme hudební signál a předá ho dál, jen muzikální, možná o něco sytější a líbeznější, rozhodně však maximálně potěšující a vzbuzující city a emoce. Nezpochybnitelná je také fyzická kvalita přístroje – jeho stavbě se může rovnat máloco, stejně jako minimalistické estetice (je z Itálie, tam se asi není čemu divit). Audia Flight Strumento No 4 má obrovské charisma, získá si vás a bude vás bavit tím, že naplní bez výjimky celou vaší diskotéku maximálně příjemnými zážitky. Navíc (v absolutním kontextu dnešního trendu hyper přehnaných cenovek) za férových 500 000,-. Kč 499 900,--- --- --- --- --KLADY
+ výšky, pro které stojí za to žít + fantastické zpracování + síla, energie a bezprecedentní kontrola + bohatý zvuk + patří na vrchol toho, co si za 1/2 milionu můžete pořídit ZÁPORY - musí ležet na zemi, hřeje a potřebuje špičkově dimenzované rozvody --- --- --- --- --PRODÁVÁ: TYKON | www.tykon.cz
