AILD (AIOJ) Lochman I.: Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění jater. Alergie 2007, 9(4), 342-346 www.tigis.cz www.sekk.cz www.csaki.cz
Atoimunitní onemocnění jater • autoimunitní hepatitidy (AIH 1 – 3) prevalence cca 17/100 000 obyvatel
• primární biliární cirhóza (PBC) prevalence cca 2-40/100 000 obyvatel
• primární sklerotizující cholangitida (PSC) prevalence 0,2-14/100 000 obyvatel
• hepatitida při autoimunitním polyglandulárním syndromu typu 1 (APS 1) prevalence 12-30% u APS 1 • překryvné (overlap) syndromy
Protilátky asociované s autoimunitními onemocněními jater onemocnění AIH1 AIH2 AIH3 PBC PSC hepat. při APS1
autoprotilátky ANA (JM aj.), SMA (anti-F-aktin) LKM1, LKM3, LC1 SLA/LP, (SMA, AMA) AMA (M2, M4, M9), ANA (JT, JM, zrn.) GS-ANA (P-ANCA?) LKM (CYP1A2)
Jen anti-SLA/LP protilátky specifické pro AIH!
Prevalence autoprotilátek u AILD (%)
atyp. pANCA (IIF)
PSC
PBC
81
94
31
Overlap Overlap AIH/PSC AIH/PBC 100
43
48 (80)
40
9
44
18
anti-LKM (IIF)
5
0
0
0
0
AMA (IIF)
4
0
62 (95)
0
27
anti-M2 (ELISA)
14
0
69/81
0
anti-SLA/LP (ELISA)
17
0
0
11
žádné
4
SMA (IIF)
61
21 13 26
73
0 0 0
ANA (IIF)
Sp100 (blot) PML(blot) Gp210 (blot)
AIH
53
78
50 50 50
64
36
podle: Terjung B. et al: Eur J Med Res 2004, 9: 439-448 Mayer W. et al: In Autoantigens, Autoantibodies, Autoimmunity, Vol 5, 2007 Meda F. et al.: Autoimmunity 2008; 41: 27-34
100 0
Mikročipová mozaika pro sérologickou detekci autoprotilátek u PBC / AIH metodou IIF
Hep-2 buňky
Opičí játra
Krysí ledvina
Krysí játra
Krysí žaludek
Opičí srdce (M.illiopsis, VSM47
SMA na mikročipové mozaice pro diagnostiku PBC/AIH
Hep-2 buňky
Krysí ledvina
Krysí žaludek
Opičí játra
Krysí játra
Opičí srdce
Diagnostika SMA na krysí ledvině Bottazzo G.-F. et al.: J.clin.Path 1976; 29: 403-410 SMA-G
SMA-T
SMA-V
Anti-F-actin protilátky v dg AIH1 Villalta D. et al.: Autoimmunity 2008; 41(1): 105-110 dg
n
% pozitivních VSM 47
SMA G/T
ELISA (30AU)
ELISA (50AU)
ID
AIH-1
33
51,5
57,6
63,6
45,5
72,7
AIH-2
8
0
0
25,0
0
25,0
HCV
30
0
0
0
0
10,0
PBC
40
12,5
4,5
25,0
15
20,0
CD
16
0
6,2
12,5
0
18,7
steatóza
10
0
0
0
0
10,0
anti-F-actin Ab na VSM47
Krysí ledvina: VGT obraz SMA
Charakteristika AMA u PBC
AMA M2 AMA-M2 je hlavní sérologický znak u PBC (prevalence 95%) Antigenními terči jsou E2 podjednotky tří různých dehydrogenázových multi-enzymových komplexů Multienzymový komplex
E2 podjednotka
Prevalence Ab u PBC
Pyruvátdehydrogenáza
PDC-E2
80-90%
Dehydogenáza rozvětvených 2-oxo kyselin
BCOADC-E2
50-70%
2-Oxo-GlutarátDehydrogenáza
OGDC-E2
30-80%
AMA M2 u PBC Upraveno podle: Moteki et al., Hepatology, 24, 1996 a Schlumberger W., 2008
AMA – BPO (3E) – hybrid všech tří dehydogenázových komplexů
Liver Westernblot LC-1, SLA/LP a LKM:
všechny AMA M2 podjednotky: M2 74 kDa
SLA/LP
LC-1 LKM
Reaktivita pacientů s PBC (1-5) s mitochodriemi z hovězího srdce. Vzorek 6, sérum zdravého dárce. 70 kDa PDC-E2, 55 kDa E3-binding protein (protein X), 52-kDa BCOADC-E2, 48 kDa OGDC-E2 a 41 kDA PFC-E1α. Podle Leung P.S.C et al.: Manual of Molecular and Clinical Immunology, 7th edition, 2006, pp1082-1090
M2 55 kDa M2 51 kDa M2 45 kDa M2 36 kDa
EUROLINE: Autoimmune liver diseases
Prevalence anti-SLA/LP AIH AntiLKM
žádné
Hepatitis B ANA nebo ASMA žádné
ANA nebo ASMA
Hepatitis C žádné
ANA nebo ASMA AntiLKM
AntiSLA/LP Lohse et al.; Z. Gastroenterol. 1995; 33: 527
Anti-SLA/LP:
jen u AIH
⇒ odlišení od virové hepatitidy ⇒ správná léčba
Srovnání diagnostiky SLA/LP a LC1 na krysích játrech
SLA/LP Antigen: Protein asociovaný s UGA supresorickou tRNA Výskyt: těžká forma AIH (3.typ)
LC1 Antigen: Formiminotransferáza Cyclodeamináza Výskyt: AIH 2.typu
U obou preparátů potvrzeny pozitivity proti uvedeným antigenům ve třídě IgG Obrazy se liší intenzitou barvení v centrilobulární oblasti
převzato z:http://www.ii.bham.ac.uk/clinicalimmunology/CISimagelibrary/SLALP_Ab.htm
Skórovací systém pro dg autoimunitní hepatitidy podle Czaja A.J.: Ann.Intern.Med. 1966;125:588-598, uprav. Alvarez F. et al.: J.Hepatology 1999;31:929 parametr/proměnná pohlaví žena muž zvýš. konc. AST a AP (AP <3*norma) a zároveň poměr AP/AST > 3 poměr AP/AST < 1,5 konc. celkových globulinů, γ-globulinů nebo IgG > 2-násobek normálu 1,5 - 2,0-násobek normálu 1,0 - 1,5-násobek normálu snížená oproti normálu titr autoprotilátek typu ANA, ASMA nebo LKM1 > 1:80 1:80 1:40 < 1:40 pozitivní AMA (především typ M2) virové markery (VHB,VHC ale i jiné) pozitivní negativní
skóre +2 0 -2 +2 +3 +2 +1 0 +3 +2 +1 0 -4 -3 +3
parametr/proměnná léky v anamnéze pozitivní negativní požívání alkoholu (průměrná spotřeba) < 25 g/den > 60 g/den přítomnost jiného autoimunitního onemocnění histologie jater: „interface“ hepatitida převážně lymfocytární infiltrace rozetující jaterní buňky nic z výše zmíněného biliární změny jiné změny další použitelné parametry: séropozitivita v jiných definovaných autoAb HLA-DR3 nebo DR4 odpověď na terapii úplná relaps
Interpretace celkového skóre: (celkem možno získat max. 26 bodů): před léčbou: > 15 jistá dg AIH, 10-15 pravděpodobně AIH po léčbě: > 17 jistá dg AIH, 12-17 pravděpodobně AIH
skóre -4 +1 +2 -2 +2 +3 +1 +1 -5 -3 -3 +2 +1 +2 +3
ANCA ANCA = Anti-Neutrophil Cytoplasm Autoantibodies C-ANCA: granula v cytoplasmě
neutrofilní granulocyty P-ANCA: granula okolo jádra (perinuclear) Upraveno podle Lehmann C.: Euroimmun, 2004
Závěry • Většina tzv. A-ANCA jsou pravděpodobně GSANA nebo protilátky proti cytoplasmatickým antigenům vázaným na jaderné struktury. Nazývat by se proto měly správněji protilátky „specifické“ pro neutrofily (NSA) • K jejich diagnostice je zatím použitelná jen metoda IIF na kombinaci několika substrátů (EtOH-GR, form-GR, HEp-2, opičí játra?) • Nacházejí-li se společně s ANA, mohou být při vysokých titrech ANA, zvláště homogenního typu, nediagnostikovatelné.
Autoimunitní polyglandulární syndrom 1 (APS 1) • APS 1 je vzácné autozomálně recesivní onemocnění způsobené defektem v jediném genu, který se nazývá autoimunitní regulátor (AIRE) a je lokalizován na 21. chromozómu. Poruchy u APS 1 endokrinní
prevalence (%)
neendokrinní
prevalence (%)
hypoparathyroidismus
76-93
mukokut. kandidída
73-100
selhání nadledvinek
72-100
alopecie
29-37
IDDM
2-12
vitiligo
8-15
atrofie pariet. buněk
13-15
keratokonjunktivitida
12-35
autoimunitní thyreoidita
2-11
chronická hepatitis
12-20
selhání pohlavních žláz
17-50
střevní malabsorpce
15-22
hypoplasie skloviny
77
dystrofie nehtů
52
Podle Leung P.S.C. et al.: in Rich R.R. et all:Clinical Immunology 2nd edit., Mosby, 2001, 88.1-88.11
Autoprotilátky u hepatitidy při APS1
anti-CYP1A2
anti-CYP2A6
0% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 50% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou
10% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 30% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou
anti-AADC 50% prevalence u pacientů s APS1 bez hepatitidy 92% prevalence u pacientů s APS1 s hepatitidou
podle Manns M.P. et al.: In Autoantigens and Autoantibodies. Report on the 5th Dresden Symposium on Autoantibodies, Dresden Oct. 18-21, 2000, PABST, str.462-482
Imunofluorescenční charakteristika anti-LKM, AMA a dalších protilátek na trojkombinaci krysích substrátů protilátka játra LKM-1 stejná reakce se všemi hepatocyty LKM-C stejné jako LKM-1, nižší titry LKM-2 převládají centrilobulární hepatocyty (CLH) LKM-3 jako LKM-1 LM, halothan 2 nebo 3 vrstvy CLH LM, convuls. 2 vrstvy CLH LM,dihydral. 1 vrstva CLH AMA-M2 + AMA-M3 + AMA-M5 + AMA-M6 + LC-1 podobně jako LKM-1 ANA + SMA + retikulin 1 & 2 + retikulin Rs:R3:R4 + parietální buňky (PB) GBM TBM neuronální heterofilní krysí + heterofilní myší -
ledvina PT3>PT2>PT1
žaludek -
PT1,PT2>PT3 PT2>PT1,PT3 DT > PT DT > PT PT > DT DT + + + + + + -
granulární fluorescence PB hlavní („chief“) buňky mucinózní buňky krčku APUD (enteroendokrinní) buňky + + + + + + +
PT - proximální tubuly 1., 2. a 3. řádu, DT - distální tubuly, PB - parietální (krycí, oxyntické) buňky, LC-1 - jaterní cytosolový antigen typu 1, GBM - basální membrána glomerulů, TBM - basální membrána tubulů, SMA protilátky proti hladkému svalstvu, ANA - antinukleární protilátky
