ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA

© Mgr. Vlastimil Novák 2012

ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA

Vlastimil Novák

Obsah Bezděčí u Trnávky.......................10

Městečko Trnávka ......................148

Bělá u Jevíčka .............................14

Mezihoří .....................................160

Biskupice ....................................17

Mladějov ....................................162

Boršov ........................................26

Moravská Třebová ......................174

Borušov ......................................34

Nová Ves ....................................273

Březina .......................................35

Pacov ..........................................277

Březinky ......................................41

Petrůvka .....................................279

Dětřichov ....................................42

Pěčíkov .......................................281

Dlouhá Loučka ...........................46

Přední Arnoštov .........................282

Gruna .........................................48

Radišov .......................................284

Hřebeč ........................................51

Radkov .......................................288

Chornice .....................................55

Rozstání .....................................292

Jaroměřice ..................................61

Rychnov .....................................296

Jevíčko ........................................75

Staré Město ................................320

Koruna ......................................109

Třebařov .....................................326

Křenov .......................................114

Udánky .......................................335

Kunčina .....................................126

Útěchov ......................................336

Lázy ...........................................136

Víska u Jevíčka ..........................339

Linhartice .................................142

Vranová Lhota ...........................342

Ludvíkov ...................................145

Vrážné ........................................348

Malíkov .....................................147

Zálesí ..........................................350

   

Úvod Atlas památek, který se Vám dostává do rukou, představuje soubor pozoruhodných uměleckých děl a staveb (architektonických, sochařských i malířských) ve městech a obcích regionu Moravskotřebovska a Jevíčska. Každá památka je představena stručným popisem své podoby a historického vývoje. Fotografie zachycují památky ve stavu, v jakém se nacházely v roce 2011, jejich vzhled v dřívějších dobách představují historické fotografie a kresby. V atlasu zachycené památky jsou pouze výběrem z nesčetného souboru zajímavých a pozoruhodných objektů, které v kraji za posledních tisíc let vznikly. Základní osu výběru tvoří stavby zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek, k nim se přidružují další objekty, které jsou v krajině nepřehlédnutelné ať svou podobou nebo významem. Atlas si však nečiní ambice být dokonalým přehledem všech staveb hodných pozornosti, je spíš návodem, jaké stavby se mohou stát dokumentem své doby, dokladem dobového vkusu, zručnosti místních řemeslníků a umělců a stojí za to o ně pečovat, uchovat je pro příští generace. Atlas by chtěl být odrazovým můstkem pro všechny, kteří se chtějí kulturním dědictvím našeho regionu zabývat hlouběji a podrobněji. Region Moravskotřebovska a Jevíčska byl vytvořen v roce 1999 na jihovýchodním okraji okresu Svitavy. Tvoří jej města Moravská Třebová a Jevíčko společně se svými spádovými obcemi. Zdejší kraj tradičně patřil k Moravě, vládla zde moravská šlechta, tvořili zde převážně moravští umělci. Do Čech se Moravská Třebová a Jevíčko dostaly v roce 1960, při územně správní reformě. Památek ze středověku v popisovaném regionu je nemnoho – ostatně jako v jiných krajích v bývalých pohraničních hvozdech, kde do systematického osídlení během velké kolonizace ve 13. století bylo nanejvýš několik osad u obchodních cest. A protože kolonizaci zde financovala šlechta, nevznikly zde ani vznosné gotické hradní a chrámové stavby známé z královských měst. Mnohem více pamětihodností je pozdně gotických a renesančních. Zvlášť Moravská Třebová se tou dobou dočkala velkolepé přestavby v ryze renesanční město (svou výstavností se tehdy mohla rovnat i dnes podstatně větším Pardubicím).

-7-

Skutečně nesmazatelnou stopu zde zanechalo baroko. Hlavně církevní umění zásadně pozměnilo ráz zdejší krajiny – v téměř každé vesnici byl postaven nebo

alespoň opraven kostel, na vrcholech kopců se zdvihly poutní kaple a sousoší. V rozmachu vrcholně barokního sochařství paradoxně sehrála pozitivní roli velká tragédie – morová epidemie z roku 1715. Díky ní vznikla celá řada morových památníků vzdávající dík za odvrácení morové rány. Z baroka pochází též nejstarší památky lidového umění, které v našem kraji vykrystalizovalo do nezaměnitelné podoby absorbující v sobě jak středověkou tradici, tak vlivy soudobých uměleckých slohů. 19. století přichází s romantismem a érou historizujících slohů, na jeho konci se objevuje nový fenomén industriálních památek – staveb ryze praktického využití (továren, skladů, plynáren...), které jsou krásné svou účelnou jednoduchostí. Ve dvacátém století se uzavírá kapitola klasických památek (jako staveb pocházejících z minulých dob), nikoliv však kapitola kvalitních uměleckých děl, které si zaslouží naši pozornost. Secese a moderna z počátku století, funkcionalismus ze 30. let své umělecké hodnoty již prokázaly. Objekty ze 2. poloviny 20. století a postmoderní stavby z nového tisíciletí na prověření svých kvalit teprve čekají. Je na nás, abychom nejen u nich rozpoznali ty nejkvalitnější a přičinili se o jejich zachování, aby naše země ve světě neztratila pověst kulturní a umělecké velmoci, kde se snoubí přírodní krásy s krásami umělecký děl v jednom harmonickém celku. Kochejme se tedy půvaby našeho kraje, obdivujme dovednost našich předků, smysl pro harmonii a krásu dřívějších i současných umělců. Stačí jen umět se dívat kolem sebe...

-8-

-9-

Bezděčí u Trnávky

První písemná zmínka o obci je z roku 1258. V tomto období byla obec známá pod názvem Mitterdorf a patřila městu Jevíčku. Později byla k obci připojena osada Unerázka a společně tvořily samostatný statek, jež v roce 1408 vlastnil Jan Vojna z Litavy. V roce 1547 byla obec připojena k trnáveckému panství, s nímž pak sdílela osudy po zbytek feudální éry. V roce 1446 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a v roce 1610 rychta. Bezděčí si dodnes zachovalo historický ráz, nepoškodila je novodobá výstavba ani

- 10 -

jiné nevhodné zásahy. Většina stavení v obci si i přes některé dílčí úpravy zachovala svou původní tradiční podobu, díky čemuž patří Bezděčí k nejpůvabnějším vesnicím v celém regionu. Zvonice Ve středu obce stojí barokní kamenná zvonice, pocházející z 18. století. V přízemí, které plní funkci kaple, je placková klenba a dřevěný malovaný krucifix. Současný zvon, zasvěcený sv. Floriánu, byl ulit v roce 2003.

Pilíř Nejsvětější Trojice Pilíř postavili manželé Antonín a Viktorie Langrovi v roce 1849. Na podstavci je Panna Marie Bolestná, na pilíři sv. Antonín Paduánský, sv. Florián a sv. Donát. Vrcholové sousoší představuje typ zv. Trůn milosti.

- 11 -

Statek čp. 7 Velký, pečlivě opravený čtyřkřídlý statek z roku 1828, jak hlásá datace na portálku vstupních dveří, má obytné stavení obrácené na náves. Stodola v zadní části s ozdobnou fasádou byla postavena v roce 1883, jak se dočítáme z letopočtu ve štítě.

- 12 -

Dům čp. 5 Nejobvyklejší dům v Bezděčí je přízemní čtyřkřídlá zemědělská usedlost v řadové zástavbě. Takový je i dům čp. 5, výjimečný krásně obnovenou historickou fasádou z 19. století.

Dům čp. 24 Stavení je dalším hezkým příkladem uzavřeného čtyřkřídlého statku, zvnějšku téměř nedotčeného moderní dobou.

- 13 -

Bělá u Jevíčka Poprvé je zmiňována jako Alberndorf roku 1258, kdy se stahuje pod soudní pravomoc města Jevíčka. K roku 1396 patří ves Sulíkovi z Radkova, tehdy ji dává jevíčskému klášteru. V roce 1722 byl v obci založen poplužní dvůr, zrušený a rozparcelovaný roku 1796. Po zrušení jevíčského augustiniánského kláštera roku 1784 prodal náboženský fond roku 1789 Bělou se Skočovou Lhotou a Roudkou pánům z Freienfelsu, kteří je připojili ke svému borotínskému panství. Dnes k Bělé náleží i sousední obec Smolná. V okolí se podobně jako na mnoha jiných místech regionu dříve těžil lupek, jak dokládá řada starých štol. Nepřehlédnutelnou je také Smolenská přehrada, postavená v roce 1933 na Maloninském potoku.

Kaplička se zvonicí V místní části zvané „Malonín“ stojí u statku čp. 124 drobná kaplička v secesně laděné podobě z počátku 20. století. Dnes se pyšní novou zářivě žlutou fasádou. Socha sv. Jana Nepomuckého Krásně obnovená skulptura stojí před statkem čp. 10. Na podstavci s volutovými křídly je reliéf svržení sv. Jana do Vltavy, na pilíři je znázorněna Assumpta (Panna Marie v slunci oděná). Po stranách na konzolách klečí andílkové. Památník postavili manželé Vavřinec a Anna Marie Knödlovi v roce 1846.

- 14 -

Kaplička se zvonicí ve Smolné

- 15 -

Kaplička se zvonicí ve Smolné

Dominantu obce tvoří „dvouvěží“ hasičské zbrojnice a zvoničky stojící vedle sebe na návsi. V interiéru drobné zvoničky čtvercového půdorysu je oltářík s Jezulátkem a mariánským obrazem. Vedle zvonice stojí od roku 1904 kamenný krucifix, postavený tehdy na náklady obce. Tělo Krista a portrét Panny Marie na podstavci jsou vyrobeny z biskvitu, nápisová deska z mramoru.

- 16 -

Biskupice

Snad již v desátém století oblast kolem Biskupic získali biskupové. Byla to doba, kdy česká knížata rozdávala statky církvi a klášterům. Stejně tak náležela biskupovi sousední obec Jaroměřice. Roku 1075 papež urovnal spor mezi pražským a olomouckým biskupem, jehož důsledkem bylo odtržení Biskupic od pražského biskupství a jejich začlenění k biskupství olomouckému. Aby olomoucká diecéze na svých statcích co nejvíce vydělávala, došlo někdy ve dvanáctém století ke kolonizaci lesa u Biskupic. Tak vznikly obce Kladky, Březinky a Nectava.

První listinné zprávy o Biskupicích pocházejí z roku 1262, kdy olomoucký biskup Bruno daroval obec olomoucké kapitule. Roku 1361 koupil Biskupice markrabě Jan,

- 17 -

bratr krále Karla IV. Od roku 1386 se v Biskupicích střídají zástavní majitelé, 1412 se vesnice Biskupice dostala do vlastnictví Erharta z Kunštátu. V době husitské revoluce byly Biskupice vydrancovány, někdy v roce 1424 se jich zmocnil Víček z Opatovic. Po smrti Erharta z Kunštátu připadla obec dědictvím Žofce z Kunštátu. Ta ji

prodala bratrům Martinovi a Alšovi z Drahanovic. V roce 1446 se Biskupice dostávají, zřejmě na základě dědictví, do držení pánů z Polanky. Roku 1493 je panství prodáno pánům z Kynšperka. Jednalo se o ves Biskupice s kostelem a dvorem, Březinky se dvorem, pustý hrádek (Plankenberk) a dnes zaniklé obce Lhota a Zelhotín.

- 18 -

Během 16. a 17. století se na Biskupicích vystřídala řada majitelů, roku 1713 je získal Vojtěch Liebštejnský z Kolovrat, v roce 1770 panství zdědili Blümegenové. V roce 1810 se stal majitelem biskupického statku Josef von Schaaffgotsch. Ten dal roku 1833 postavit část vesnice zvanou Flintor. Jeho cílem bylo postavené domky prodávat zaměstnancům, kteří převážně pracovali v jeho lesích. Posledním šlechtickým rodem, který vlastnil biskupický velkostatek, byli Thurn – Taxisové. Zámek v Biskupicích Pravděpodobně někdy v letech 1493 – 1505 postavili bratři Volfart a Jan Planknarovi z Kynšperka tvrz. V písemných pramenech se však jednoznačně poprvé připomíná až v roce 1614, kdy ji koupil Jaroslav Drahanovský z Pěnčína. K tvrzi patřil panský pivovar (stál na místě dnešní „staré školy“), ve kterém se vařilo pivo až do roku 1870. Na místě staré tvrze dal Vojtěch Libštejnský z Kolovrat v letech 1713 – 1716 postavit nynější čtyřkřídlý zámek. Nad středním průčelím byla věžička s hodinami, které byly později přeneseny a umístěny na kostele. Kolem zámku se rozkládala zahrada francouzského stylu.

Tento šlechtický rod nechal v blízkosti zámku také zřídit panskou palírnu, která byla v provozu do konce 19. století. V letech 1874 – 1945 byl zámek v držení Thurn – Taxisů. Za těchto majitelů bylo opraveno východní křídlo zámku a byly vykoupeny a zbořeny domy pod zámkem. Na jejich místě vznikl park, který byl ohrazen cihlovou zdí.

- 19 -

V roce 1945 přešel zámek do státní správy a sloužil po deset let mnoha účelům (ONV Mikulov, ČSD, KRAS Chornice). Roku 1955 sem byla přestěhována škola z čp.

11 („stará škola“). Vznikla zde také kancelář a sedm bytů. O deset let později převzal objekt podnik MŠLZ Velké Opatovice, který ho nákladem 520 000 Kč opravil. Bylo zbudováno 16 bytových jednotek, z konírny vznikl taneční sál. Od roku 1970 byl zámek opět majetkem MNV v Biskupicích. V součastné době je zámek v soukromém vlastnictví a čeká na svou rekonstrukci.

- 20 -

Kostel sv. Petra a Pavla Kostel se v obci nacházel již ve středověku. Do roku 1775 to byl malý gotický chrám, zasvěcený stejně jako dnes sv. Petrovi a Pavlovi, a obklopoval jej hřbitov. Na hřbitově se údajně nacházela rovněž kaple s malým oltářem, zasvěcená sv. Trojici.

Hřbitov byl v roce 1822 z hygienických důvodů zrušen a přemístěn na okraj obce. Kostel dala vystavět Marie Antonie z Blümegen, vdova po majiteli Biskupic Rudolfovi Libštejnskému z Kolovrat, která se roku 1770 podruhé provdala za vlastního strýce Kryštofa z Blümegenu. Protože tento příbuzenský vztah znamenal z hlediska církve těžký hřích, chtěla si Marie Antonie stavbou kostela zajistit odpuštění. V září roku 1776 byl pozdně barokní chrám, postavený stavitelem K. Jelínkem, vysvěcen. Dovnitř byly pořízeny čtyři rokokové oltáře od J. Wintera s relikviemi světců Jana Nepomuckého, Václava a dalších. V následujících letech interiér obohatila socha Panny Marie Lurdské z roku 1890 stojící naproti kazatelně, roku 1918 byly zakoupeny sochy sv. Josefa a Aloise. Dominantou chrámu je obraz sv. Petra a Pavla nad hlavním oltářem, který nechala zhotovit roku 1862 šlechtična Johanna Paccassi, toho času hospodyně u Josefa Schaaffgotsche v Biskupicích.

- 21 -

Co se týká duchovní správy, fara se dříve nacházela vedle kostela, v místě zvaném „Na Spálenisku“. Za třicetileté války však duchovní správa zanikla a obnovena byla roku 1782 jako lokální kaplanka, přičemž kaplani bydleli v zámku hned naproti sakristii. Za nějaký čas byla zřízena na návsi vedle „staré školy“ nová fara. Dnes jsou Biskupice spravovány z Jaroměřic.

- 22 -

Hrad Plankenberk Roku 1361 území získal moravský markrabě Jan a hned započal se stavbou hradu. Po deseti letech byl dokončen a nazván podle způsobu stavby Plankenberg (Trámová hora). V roce 1386 hrad dostal od markraběte Prokopa v léno Jan Puška z Kunštátu. Ten se ve sporu mezi Prokopem a Joštem přidal na stranu Jošta, pročež mu byl hrad odebrán a přidělen Janovi z Boskovic a Brandýsa. Po jeho smrti hrad získal Erhart z Kunštátu. Toto neklidné období však hrad postihlo natolik, že je v roce 1412 uváděn jako pustý.

Roku 1421 se hradu zmocnili husité a o rok později byl pravděpodobně dobyt a vypálen křižáckým vojskem. Obnovil jej královský hejtman Václav Šatný z Ještěda (z této doby pochází vnější opevnění hradu) a v roce 1468 odsud vedl útoky proti uherským oddílům Matyáše Korvína. V roce 1493 byl hrad dobyt a vypálen. Hrad je situován na kopci obtékaném dvěma potoky, které se pod

- 23 -

hradem stékají a plynou do říčky Nectavy. Ze samotného hradu se mnoho nezachovalo, jsou vidět valy, nepatrné části zdiva a hradní studna. Celková délka hradu byla 120 metrů, v nejširším místě měl 30 m. Jádro hradu v nejvyšším místě kopce o rozměrech 20 x 18 m obíhala dva metry silná hradba, uvnitř stála palácová budova. Před vstupní branou se rozkládal parkán s dřevěnou hradní kuchyní. Na předhradí se nacházely dřevěné hospodářské budovy, stáje, komory a zbrojnice. Vstup do hradu byl chráněn několika liniemi pozdně gotického opevnění.

V nedávné době byla obnovena přístupová cesta na zříceninu hradu. V hradním prostoru se našlo mnoho keramických střepů, krom nádob i gotických kachlů s ornamentální a figurální výzdobou (český lev). Socha sv. Floriána Barokní socha, stojící mezi hlavní branou na zámek a schodištěm vedoucím ke kostelu, pochází z roku 1726. Socha sv. Jana Nepomuckého Sv. Jan Nepomucký, stojící na návsi, byl vytesán roku 1767. Stojí na podstavci s volutovými pilastry, vpředu je výjev světcova jazyka.

- 24 -

Během své existence prodělal několik oprav, důkladnější proběhla v roce 1802 (jak uvádí datace na soklu). V poslední době obě díla, sochu sv. Floriána i sochu sv. Jana Nepomuckého, restauroval akademický sochař Martin Kovařík. Dne 25. září 1993 proběhlo v Biskupicích slavnostní svěcení těchto sochařských děl, na kterém se podílel světící biskup olomoucký Mons. Josef Hrdlička .

- 25 -

Boršov Již název obce dává jasně tušit, že vznikla v souvislosti s rozsáhlou kolonizací okolí Moravské Třebové, kterou prováděl Boreš z Rýzmburka. Osudy nedaleké Moravské Třebové pak obec sdílela i v následujících stoletích.

Kostel sv. Anny Boršovský kostel byl postaven již ve 13. století jako opevněný kostel, poskytující útočiště místním usedlíkům v nebezpečných dobách. Během husitské revoluce kostel značně utrpěl, obnovy se dočkal na přelomu 15. a 16. století nákladem Ladislava z Boskovic. Ten také v roce 1509 pro kostel pořídil zvon. Za Kryštofa z Boskovic byl ke kostelu dosazen luteránský kněz, stejně jako na ostatní fary panství. V roce 1642 kostel vyrabovali Švédové, odvezli si odtud stříbrné bohoslužebné náčiní. Hned po skončení třicetileté války byl interiér kostela obnoven, nový hlavní oltář postavil třebovský řezbář Pavel Goldner, malířské práce provedl Bedřich Strauß. Vymaloval i oltář u kazatelny. Následovaly další opravy: roku 1673 položil mistr pokrývač z Útěchova Jakub Schremmer novou střechu, v téže době řezbáři z M. Třebové Jan Hofrichter a Jiří Presch vyrobili

- 26 -

nové zpovědnice a velký krucifix v presbytáři. V 80. letech 17. století postavil tesař Jiří Pink novou báň na věž a zvonovou stolici. Začátkem 18. století věž kostela déšť a sníh natolik poškodily, že byla celá v létě 1726 snesena a postavena znovu. Dnešní podoba báně pochází z roku 1768. V roce 1774 byly do kostela pořízeny nové varhany. Postavil je Martin Schmied z Březové nad Svitavou.

Na přelomu 18. a 19. století byla stržena zchátralá chrámová loď a nahrazena novou, současnou. Vysvěcení se dočkala roku 1804. V roce 1870 se na kostele položila nová střecha, šindel nahradila břidlice a na věži plech. O něj se postaral klempířský mistr Karl Wirt ze Třebové. Dnešní varhany jsou z krnovské továrny Rieger z roku 1884. Roku 1885 byl kostel opatřen novou výmalbou, 1897 dodal malíř z Hynčiny František Winkler nové obrazy Křížové cesty. Roku 1912 byla postavena předsíň před vstupními dveřmi, hřbitov se dočkal rozšíření roku 1914. Roku 1937 provedli malíři František Felkl a František Tauschinsky novou výmalbu kostela. V tomtéž roce byly celkově renovovány varhany. Jádrem kostela je gotický čtvercový presbytář, sklenutý křížovou žebrovou klenbou, nad nímž se zdvihá barokní věž. V interiéru se zachovalo několik vrstev maleb včetně středověkých, zobrazujících postavy světců. K presbytáři přiléhá

- 27 -

patrová sakristie, velkým lomeným obloukem se kněžiště otevírá do lodě s nízkou neckovou klenbou. K severní stěně přiléhá boční kaple, nad níž se nachází oratoř. Nezvykle široká dřevěná kruchta sloužila nejen hudebníkům, ale i věřícím v dobách, kdy se při mších všichni dolů nevešli.

- 28 -

Vnitřní zařízení kostela je většinou pseudogotické z konce 19. století, krom hlavního oltáře jsou v lodi oltáře Panny Marie Lurdské a Nejsvětějšího Srdce Páně. Varhany jsou vestavěny do neorenesanční skříně. Boční kapli dominuje barokní krucifix, který původně visel v průčelí františkánského kostela v Moravské Třebové.

- 29 -

Kostel stojí na návrší uprostřed obce, obklopuje jej hřbitov, na nějž vede kryté, z větší části dřevěné schodiště, postavené v roce 1849. V jeho vrchní zděné části je nika s goticko-renesančním sousoším Getsemanské zahrady z 2. desetiletí 16. století.

Uvažuje se, že by mohlo pocházet od téhož autora, který vytvořil reliéf Nanebevzetí Panny Marie na Bouzově. Umístění tohoto sousoší není původní, chybí figura sv. Jakuba. Socha sv. Jana Nepomuckého Rokokovou sochu sv. Jana Nepomuckého vytvořil pravděpodobně Fr. Seidel kolem roku 1750. Celkovou opravou prošla roku 1895. Sv. Jan, u jehož nohou stojí putti, nesoucí kovový kříž, spočívá na mohutném podstavci zdobeném volutovými příporami a rokajovými kartušemi s atributy světce. Immaculata u domu čp. 209 Na jihovýchodním okraji obce stojí socha Panny Marie Neposkvrněné. Vznikla po velkém moru roku 1717 na popud místního učitele Bartoloměje Honische. V roce 1868 byla opravena nákladem Františka a Anny Hollerových.

- 30 -

Dodnes se památník zachoval jen z části, dříve mariánská socha nepochybně stála na sloupu, také dnes chybí sokl podstavce. Fara Fara je v obci poprvé připomínána v roce 1486, od roku 1555 zde působil luteránský kněz. Po bitvě na Bílé hoře fara zanikla. Vlastního faráře v Boršově měli opět až od roku 1784 (dnes je obec opět spravována z Moravské Třebové). Dnešní farní budova s vysokou mansardovou střechou pochází z roku 1787. V roce 1805 na její stěnu namaloval sluneční hodiny třebovský malíř František Horký. V roce 1883 byla šindelová střecha nahrazena břidlicovou. Postavil ji Josef Rotter

- 31 -

z Mohelnice. V roce 1911 vyhořela stará dřevěná stodola a byla nahrazena novou, z pevného materiálu. Ve druhé polovině dvacátého století farní budova přišla o svou původní fasádu zdobenou lizénovými rámci a profilovanými římsami (její podobu dnes známe jen ze starých vyobrazení) a dostala utilitární břízolitovou omítku. Usedlost čp. 77 Uprostřed obce stojí nevelká zemědělská usedlost z počátku 19. století. Skládá se ze zděného obytného stavení a roubených hospodářských budov obklopujících malý dvorek. Je jednou z nejlépe zachovalou lidovou stavbou v obci.

- 32 -

Usedlost čp. 37 Dům je dalším typickým příkladem drobnější zemědělské usedlosti, jejíž budovy (zděná obytná a roubené hospodářské) uzavírají dvůr.

- 33 -

Borušov

V r. 1398 se objevuje Borušov s lesy mezi třebovským zbožím, které zapsal markrabě Jošt Heraltovi z Kunštátu. V r. 1490 zapsal další z držitelů třebovského zboží Jiří Kostka z Postupic hrad a město Moravská Třebová a vsi panství, mezi kterým byl Borušov uveden jako ves náležící ke třebovské faře, Janu Heraltovi z Kunštátu a Pulmova. Ten panství ještě téhož roku zapsal Ladislavu z Boskovic. Ves později patřila třebovskému špitálu a byla přifařena ke Starému Městu. Koncem feudálního období v r. 1843 žilo v Borušově 158 obyvatel. Většina domů ve vsi byla postavena z kamene či nepálených cihel, stodoly byly dřevěné, kryté šindelem nebo slámou. V r. 1869 se stal Borušov součástí obce Prklišov, od ní se osamostatnil v r. 1875. Po další reorganizaci v r. 1960 se stal Prklišov osadou Borušova a od r. 1960 se stala osadou Borušova obec Svojanov. V letech 1976 - 1990 byl součástí obce Staré Město. Kaple Panny Marie V centru obce stojí neogotická kaple z konce 19. století.

- 34 -

Březina

Březina je poprvé písemně zmíněna roku 1365 jako součást třebovského panství. Místní usedlíci se dříve živili nejen zemědělstvím, ale donedávna i těžbou šamotové hlíny v povrchových dolech Prokop a Anna. Těžařskou tradici obce dodnes drží továrna, ležící hned vedle velkého jezera zatopeného lomu, kde se v šachtových pecích pálí lupek vytěžený v nedalekém lomu Březinka. Těžit se v Březině začalo v roce 1856, kdy podnikatel Ignác Meisel otevřel doly Anna I-II. V dole Prokop se začalo těžit roku 1937 hlubinným způsobem, dotěžen byl později povrchově.

- 35 -

Od roku 1960 je součástí Březiny obec Šnekov. V obou obcích se zachovala řada původních zemědělských stavení. Březina je krom toho charakteristická i zástavbou městského charakteru v podobě několikapatrových bytových domů a typizovaných rodinných dvojdomků, stavěných pro zaměstnance místního šamotového závodu. Obce se mohou chlubit i četnými sochařskými sakrálními památkami v obci i krajině, většinou z 19. století.

- 36 -

Kaple sv. Rocha a Šebestiána Barokní kaple svatého Rocha a Šebestiána s hranolovou vížkou a cibulovou helmicí pochází z roku 1715, kdy byla postavena jako poděkování za překonání moru. Upravena byla v r. 1853.

Krucifix stojící před kaplí je z roku 1861.

- 37 -

Smírčí kříž Monolitický kamenný smírčí kříž vznikl v 17. století, stojí před domem čp. 79. Skutečný důvod jeho vzniku dnes již neznáme, pravděpodobně byl vztyčen na místě, kde někdo přišel o život tragickým způsobem. Kříž měl kolemjdoucí nabádat k modlitbě za spásu jeho duše.

Socha sv. Jana Nepomuckého Socha v centru obce byla postavena v roce 1847. Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na konzolách se světcovými atributy (palmová ratolest a klíč) původně klečeli andílci. Dům čp. 26 Trojkřídlá zemědělská usedlost vyniká ozdobným, klasicismem inspirovaným obytným stavením se zděnou přední světnicí a dalšími obytnými místnostmi v zadní, roubené části.

- 38 -

Dům čp. 72 Jedná se o menší zděnou zemědělskou usedlost s harmonickými poměry mezi jednotlivými stavebními prvky, které jsou pro lidovou architekturu charakteristické. Kaple sv. Jana Nepomuckého Centrem obce Šnekov je neogotická kaple sv. Jana Nepomuckého z konce 19. století. Vedle kaple stojí kamenný kříž, který (jak se píše na jeho soklu) „s vřelou zbožností“ nechal se svými sousedy postavit František Schwab v roce 1839. Na podstavci má reliéf Dolorosy, na pilíři nástroje umučení Krista.

Dům čp. 7 ve Šnekově Zděné stavení, štítem obrácené k ulici, je nepřehlédnutelné díky své kolmo přistavěné dřevěné stodole, opatřené bedněnou pavlačí.

- 39 -

Statek čp. 13 ve Šnekově Velký statek se skládá ze dvou objektů na půdorysu písmene „L“ uzavírajících mezi sebou dvůr. Větší, starší objekt s obytnými prostory, stodolou a kůlnou je z větší části roubený, mohutný komín naznačuje, kde stála černá kuchyně. Druhý, mladší objekt je zděný.

- 40 -

Březinky Obec šplhající se po zalesněné stráni Nectavského údolí poprvé se v písemných pramenech poprvé prokazatelně připomíná v roce 1361. Byla součástí biskupického panství a s ním v historických dobách sdílela i jeho osudy. Na rozdíl od většiny ostatních sídel regionu vždy byla českou obcí. Nebyla tak zasažena poválečným odsunem. Kaple Drobná kaplička je dominantou obce díky své poloze na vrcholku prudkého svahu nad průběžnou silnicí v centru Březinky.

- 41 -

Dětřichov

Ves vznikla jako součást sítě venkovských osad kolem Moravské Třebové, budované Borešem z Rýzmburka, na rozdíl od jiných zde vznikl zemanský dvůr. Tvrz Uprostřed obce, nedaleko budovy bývalé mlékárny, se zvedal mírný pahorek, kterému se odedávna říká „Zámecký okraj“. Jednalo se o pozůstatek tvrze, o níž sice nejsou žádné písemné zprávy, ale souvisí nepochybně s dětřichovským lénem, které náleželo k hradu Moravská Třebová. Jeho prvním majitelem byl od roku 1321 Tylo Ziegenkopf. Roku 1408 Dětřichov připadl moravskotřebovskému špitálu, který zdejší tvrz nepotřeboval, a ta tak během doby bezezbytku zanikla. Tvrz měla pravděpodobně dřevěnou konstrukci a chránil ji val a vodní příkop. V roce 1935, když se stavěla mlékárna, bylo na jejím místě nalezeno velké množství keramiky ze 14. – 15. století.

- 42 -

Kaple sv. Anny Kaple byla postavena v empírovém stylu v roce 1895 na místě starší dřevěné svatyně. Interiéru kaple čtvercového půdorysu vévodí neogotický oltář se sochou Panny Marie Lurdské.

Krucifix před kaplí Monumentální, bohatě zdobený památník byl vztyčen v roce 1820 Františkem Negerinem. Na podstavci s volutovými křídly je reliéf Nejsvětější Trojice (ikonograficky se řadí k typu Trůn milosti), pilíř zdobí dvě okřídlené andílčí hlavičky a planoucí srdce Páně. U paty pilíře leží lebka obtočená hadem. Krucifix vznikl ve velmi aktivní kamenické dílně Františka Mielnického, která svou produkcí hojně zásobovala kraj od Dobrušky po Olomouc. Statek čp. 69 Velká zděná účelně jednoduchá zemědělská usedlost čtyřkřídlé dispozice s valbovou střechou, získala

- 43 -

svou současnou podobu koncem 19. století. Z téže doby jsou i krásné vstupní dveře. Dům čp. 17 Půvabná zemědělská usedlost obvyklé uzavřené dispozice je neobvykle pečlivě udržovaná.

Památník obětem nacismu Památník stojí na místě nacistického koncentračního tábora pro těhotné ženy. Tábor byl postaven v létě 1939 pro dělníky pracující na stavbě dálnice u Bílé Studně. Skládal se ze čtyř dřevěných ubytovacích baráků, kuchyně a sociálního zázemí. Dělníci se do něj měli nastěhovat na jaře roku 1940, jenže stavba v tomto úseku byla nejdříve odložena a pak vzhledem k situaci na bojištích nikdy ani nezačala. Od roku 1942 se tábor využíval jako tzv. Porodní tábor pro východní dělnice. Nacistický režim potřeboval nahradit tisíce mužů bojujících na frontách. Využily se k tomu také ženy z okupovaných zemí východní Evropy, které byly přidělovány na

- 44 -

práci jak do továren, tak k místním německým sedlákům. V případě, že otěhotněly, byly umísťovány do dětřichovského tábora. Také se zde soustřeďovala novorozeňata, jejichž matkám zaměstnavatelé nedovolili mít je u sebe. K ubytování rodiček a dětí sloužily dva baráky, v baráku s kuchyní byla zřízena porodní místnost. Další dva baráky sloužily jako skladiště a zázemí pro velitelství tábora a dozorce. Režim v táboře byl podobný jako v jiných koncentračních táborech. Ženy zde žily s minimálními příděly jídla, ve špatných hygienických podmínkách. Jejich děti byly často hned po porodu usmrcovány injekční stříkačkou. Další zemřely na různé nemoci či hladem. Mrtví z tábora byli nejdříve pohřbíváni na hřbitově ve Starém Městě, později byli zahrabáváni přímo u tábora. Tábor fungoval až do konce války. Během

té doby tu zemřelo asi 206 dětí a 14 dospělých žen. Po válce byly táborové baráky zlikvidovány. Existenci tábora dnes připomíná nápisová deska v místě tábora a kamenný památník s řadou symbolických hrobů na táborovém pohřebišti (na jeho ploše roste borový háj).

- 45 -

Dlouhá Loučka Obec je poprvé připomínána v roce 1365 v souvislosti s prodejem moravskotřebovského panství Jindřichem z Lipé markraběti Janovi.

Hrad Poměrně rozlehlý dřevěný hrad se rozkládal na konci Dlouhé Loučky směrem k Útěchovu na osamělém zalesněném pahorku zvaném Hrádek. Objekt se skládal z vlastního hradu a předhradí, obklopoval jej příkop a val s palisádou. Přístup k hradu dále chránily tři dnes zaniklé rybníky.

O jeho existenci se krom jedné zprávy z roku 1267 nedochovaly žádné písemné záznamy, pouze nálezy keramiky jeho existenci datují do konce 13. a průběhu 14. století. Obýval jej snad nějaký leník podřízený třebovským pánům, mohlo také jít o tzv. kolonizační provizorium postavené hned na začátku osídlování regionu. Statek čp. 20 Těsně u silnice pod prudkou strání stojí velmi dobře zachovalý zděný trojkřídlý statek s patrovým obytným stavením.

- 46 -

Vedle stojí půvabný neogotický křížek s reliéfy sv. Antonína Paduánského, Panny Marie a sv. Josefa na podstavci.

- 47 -

Gruna

Obec byla založena současně s ostatními vesnicemi ve 13. století, její vývoj se příliš nelišil od ostatních vsí na třebovském panství. Od roku 1960 je součástí Gruny osada Karlín, která vznikla v roce 1787 rozparcelováním poplužního dvora ve Svojanově, další součástí Gruny je Žipotín. Tato obec byla původně mnohem větší, v dobách středověku patřila k cimburskému panství a k Třebové se dostala v roce 1398. Kostel sv. Vavřince Kostel uprostřed hřbitova v obci stál již ve středověku, poprvé se připomíná v roce 1406, kdy byl spravován farářem z Městečka Trnávky. V roce 1775 byl již velmi zchátralý, a proto místní rodák Jakub Homma (farář v Brumovicích) založil nadaci na stavbu nového kostela. V roce 1804 na ní bylo 5 567 zlatých, což umožnilo začít plánovat, jak bude kostel vypadat. K samotné stavbě však došlo až roku 1834. Nový kostel v empírovém stylu byl od roku 1863 farní (z téže doby pochází i jednoduchá jednopatrová budova fary). Hřbitov byl po severní straně kostela založen v roce 1843. Oltářní obrazy i Křížovou cestu pro kostel namaloval Jan Tittmann.

- 48 -

V roce 1963 kostel vyhořel a následujícího roku byl zbořen.

Krucifix na hřbitově V centru hřbitova stojí mohutný, bohatě zdobený krucifix z poloviny 19. století. Vpředu

- 49 -

na podstavci je reliéf Zmrtvýchvstání Krista, římsa podstavce přechází do trojúhelníkového štítu s reliéfem Božího oka. Na konzolách podstavce stojí sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty a vzhlíží ke Kristu. Pilíř, na němž stojí samotný kříž, je zdoben reliéfy sv. Maří Magdaleny, sv. Bartoloměje a sv. Vavřince. Další zajímavý krucifix z konce 19. století stojí u brány na hřbitov, je komponován v neogotickém stylu. Dům čp. 50 Krásná čtyřkřídlá zemědělská usedlost je z větší části roubená. Její počátky sahají až do 18. století. Na obytné stavení obrácené štítem k ulici navazují zděné chlévy, k polím se obrací velká roubená stodola. Vedle obytného stavení je průjezd do dvora a další roubené chlévy.

Kaple Panny Marie v Žipotíně Drobná kaple s věží, vrcholící cibulovou bání v hlavním průčelí, má čtvercovou loď a půlkruhový závěr. Po odsunu německého obyvatelstva kaple začala chátrat a dostala se na pokraj zřícení. Nedávno byla pečlivě opravena včetně krucifixu před ní. V Karlíně je obdobná kaple, lišící se od žipotínské věží, která je svou hmotou vtažena do vstupního průčelí, její střecha má jehlancový tvar.

- 50 -

Hřebeč Nevelká osada leží v místě, kde silnice vedoucí z Olomouce na Svitavy a pak dál do Čech překračuje Hřebečský masiv. Odedávna zde byla formanská stanice, která poskytovala zázemí i čerstvé koně povozníkům, vezoucím své zboží po prudké silnici.

Dominantou Hřebče je od roku 1997 silniční tunel dlouhý 354 metrů, který dopravu odvedl ze serpentin staré silnice. Kaple sv. Josefa Kaple byla v neogotickém stylu postavena v letech 1869 - 1870.

- 51 -

Hrad Hrádek postavil Fridrich ze Šumburka jako opěrný vojenský bod na hranicích třebovského panství s državami olomouckého biskupa Dětřicha z Hradce a premonstrátského kláštera v Litomyšli. Vedla kolem něho také obchodní stezka z Čech na Moravu. Fridrich se záhy dostal do politických sporů s biskupem, které řešil loupeživými výpravami na jeho svitavské državy. Dětřich soudní cestou požadoval náhradu škody a zboření hřebečského hradu. Následné rozhodnutí soudu o odstranění stavby a náhradě škody Fridrich nerespektoval, pročež král Václav II. poslal na Moravu královské vojsko vedené Závišem z Falkenštejna, které hrad na jaře 1286 dobylo. Fridrich byl jen díky mnoha přímluvám omilostněn. Přesto nepřestal vystupovat proti královské autoritě, takže byl záhy znovu zajat a od vykonání ortelu smrti jej zachránila další milost krále Václava II., kterou byl odsouzen pouze k useknutí prstu na pravé ruce (tento příběh inspiroval Vladislava Vančuru k jeho slavné Markétě Lazarové). Hrad byl v těchto bojích značně poškozen a k jeho obnově již nedošlo.

- 52 -

Hrádek stál na ze dvou stran prudce se svažujícím výběžku, na okraji osady Hřebeč, dnes přímo nad tunelem hlavní silnice mezi Svitavami a Moravskou Třebovou. V jeho areálu dnes stojí sloupy vysokého napětí. Při jejich stavbě byla zarovnána část jádra a a zasypána část příkopu. Hrad byl kamenný, jeho dominantou byla vysoká okrouhlá bergfritová věž v severozápadním koutu jádra o vnitřním rozměru 3,5 metru. Po ní však dnes není ani památky. Do nevelkého trojúhelného nádvoří se vstupovalo přes parkán, hradní palác zaujímal jihovýchodní stranu areálu. Hrad odděloval od výběžku 16 m široký a dodnes částečně zachovaný příkop, před nímž byl val, a ještě jeden asi 10 m široký příkop, dnes téměř zničený. Hřebečské doly Mechanická tkalcovna a barvírna bratří Václava a Theodora Steinbrecherových v Moravské Třebové potřebovala pro provoz svých parních strojů velké množství paliva. Proto byla v roce 1863 na Hřebči vyhloubena první štola, která narazila na vydatné ložisko uhlí (tou dobou se uhlí již několik let těžilo i v sousedním Boršově a Útěchově). Nový důl pojmenovaný podle továrníků Václav Theodor zahájil více než stoletou hornickou tradici na Hřebči.

- 53 -

V roce 1904 důl koupil podnikatel Gerhard Mauve a začal v něm místo uhlí těžit žáruvzdorný jíl (lupek). U dolu bylo tehdy postaveno několik komorových pecí na výpal jílu, kterých postupem doby přibývalo, až jich tu po druhé světové válce bylo více jak sto. Surovina se z Hřebče nejdříve odvážela koňskými povozy. Protože tento způsob přepravy byl pomalý a nákladný, vybudovala se v letech 1918 – 1922 úzkorozchodná železnice, která spojila všechny velké doly mezi Hřebčí, Novou Vsí a Mladějovem. Lupek se po ní snadno dostal do Mladějova, kde byl překládán na trať Třebovice – Moravská Třebová a odvážen k dalšímu zpracování. Rozrůstající se hřebečský důl se postupně propojil s okolními doly Gerhard (založen roku 1904) a Josefi (jeho první

štoly se začaly razit v roce 1875), na povrchu vznikly nové budovy sloužící potřebám těžby. V 50. a 60. letech 20. století se na Hřebči hloubily nové těžní štoly, které nahradily ty původní. Těžba na Hřebči byla ukončena v roce 1991, následovala likvidace dolů dokončená v roce 1999. Budovy se zbytky důlních zařízení v rozlehlém areálu hřebečských dolů zůstaly opuštěné, postupně se mění ve zříceniny a pohlcuje je okolní příroda.

- 54 -

Chornice Obec Chornice se rozkládá na křižovatce silnic z Trnávky do Biskupic a z Jevíčka do Konic. Vznikla v době německé kolonizace ve 13. století, první písemná zmínka pochází z roku 1258.

Po roce 1323 náležela ves pánům z Lipé a po dělení majetku roku 1346 ji drželi společně Jindřich, Čeněk a Pertolt z Lipé. Roku 1402 přidělil markrabě Jošt ves

- 55 -

Chornice Heraltovi z Kunštátu, jeho nástupce Boček zapsal roku 1418 větší část Chornic a polovinu Vísky u Jevíčka Janu z Boskovic. Dalším vlastníkem obce byl Beneš z Boskovic, který roku 1502 svůj majetek převedl na Ladislava z Boskovic a na Třebové. V následujících letech nejsou o osudu Chornice žádné písemné zprávy, s výjimkou roku 1546, kdy je jako chornický farář uváděn luteránský kněz Jan Sopouch.

Kostel sv. Vavřince Ze širokého okolí nepřehlédnutelnou dominantou

kostela je mohutná gotická kamenná věž ze 14. století. V dobách ohrožení se stávala útočištěm místních obyvatel, zde se mohli aktivně bránit nepříteli, jak dokládají střílny ve druhém a třetím patře. V roce 1578 byl kostel přestavěn, věž tehdy získala velmi vysokou střechu. V roce 1701 byla nově zaklenuta chrámová loď.

- 56 -

Roku 1731 prošel kostel celkovou renovací a o devatenáct let později byla k jižnímu boku hlavní lodě přistavěna velká kaple Panny Marie a sakristie.

V roce 1908 zasáhl kostel požár a shořela také střecha věže. Do dnešní podoby chrám uvedla firma Mackerle z Jevíčka. Oprava probíhala v letech 19081911 a věž při ní byla o několik metrů snížena. Hlavní loď s opěrnými pilíři zvenčí je sklenuta třemi poli křížové klenby, o něco užší pětiboký presbytář má valenou klenbu s výsečemi, dosedajícími na pilastry s korintskými hlavicemi. Přízemí věže má křížovou žebrovou klenbu. Dominantou interiéru je netradičně pojatý moderní kříž s barokním tělem Ukřižovaného. Dále je v lodi řada soch světců. Sochy jsou různé velikosti, stáří i kvality. V rohu u vstupních dveří je varhanní pozitiv. Původně stál na dřevěné kruchtě, která byla ve druhé polovině 20. století odstraněna. Hlavní loď se dvěma velkými oblouky otevírá do mariánské kaple (svou velikostí spíše tvořící boční

- 57 -

loď). Její vybavení je barokní, naproti mramorovanému portálovému oltáři je namalována freska Naděje nebožtíků (hříšníci v očistci přes mříže vzhlíží k Panně Marii trůnící v oblacích), jejím autorem je Juda Tadeáš Supper.

Kostel obklopuje hřbitov. Ten je přístupný z jedné strany širokou branou s moderní mříží, z druhé strany krytým schodištěm, které svou dnešní podobu

- 58 -

dostalo po rekonstrukci v roce 1896. Ve štítě je nika s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého. Do hřbitovní zdi je vevázána neogotická márnice půlkruhového půdorysu z roku 1881. Uvnitř je dnes pseudorománský oltář z konce 19. století, který byl původně hlavním oltářem v kostele.

Socha sv. Jana Nepomuckého Barokní monument byl před kostelem vyzdvižen roku 1735. Patří k nejkrásnějším nepomucenským sochám v regionu. Kalvárie u školy Velký, pozdně barokní kříž naproti kostelu vedle budovy školy byl postaven v roce 1798. Na podstavci stojí sochy plačící Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Autorem monu-

- 59 -

mentu je kameník.

některý

regionální

lidový

Dům čp. 64 V centru obce se zachovala řada původních zděných zemědělských usedlostí obrácených do ulice dlouhou okapovou stěnou obytného stavení. Hospodářské budovy na ně navazují v zadní části. Jedním z nejlépe zachovalých takovýchto domů, který má i původní zdobenou fasádu a střechu pokrytou břidlicí, je dům čp. 64.

- 60 -

Jaroměřice Ves založil pražský a olomoucký biskup Jaromír (bratr českého krále Vratislava) mezi roky 1080 – 1090, majetkem pražského biskupství byl Jaroměřický statek v letech 1088 – 1436.

Asi roku 1421 dostal Jaroměřice od krále zástavou Jiří ze Šternberka a roku 1437 Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1477 zastavil Ctibor Tovačovský z Cimburka Jaroměřice pánům Janu a Bočkovi z Kunštátu. Po nich získal panství Kuneš Naksera z Chotěvic. Později držel ves Ctibor Tovačovský, přední moravský politik a právník, po něm pak Adam Tovačovský z Cimburka. Po jeho smrti přešlo panství na Hynka Smidarského z Újezda. Roku 1510 je dostal Petr Šedík z Kunčiny jako zástavu od krále Vladislava II. Byl pravděpodobně prvním, kdo zvolil Jaroměřice za své sídlo a založil zde tvrz. Závětí z roku 1541 přešel jeho statek na jeho sestřenici Alenu z Warnsdorfu a roku 1559 na sestry Dorotu, Annu, Kunku a Mandu z Rychnova. Roku 1563 se na statku uvádí Jindřich Brabantský z Chobřan. Od roku 1564 držel statek v zástavě od krále pan Petr Bílský z Kaříšova, jeho manželkou byla Eliška Šarovcová ze Šarova. Po něm zdědil Jaroměřice syn Jan Blahoslav Bílský. Roku 1619 držel Jaroměřice Zikmund Prakšický ze Zástřizl, manžel Barbory Bílské z Kaříšova. Byl evangelík, zúčastnil se českého povstání a

- 61 -

statek mu měl být konfiskován. Protože však před rokem 1627 přestoupil na katolickou víru, byl mu statek vrácen. Jeho syn Rudolf Prakšický prodal roku 1660 panství Anně Marii ze Žerotína, po níž statek dědil její manžel Zdeněk Šubíř z Chobyně, komisař lánské vizitace. Tento rod pak vlastnil Jaroměřice až do roku 1756, kdy je koupil Karel Otto Salm-Neuburk. Jeho rodina drží statek do roku 1874, kdy přechází na majitele panství biskupického Thurn-Taxise. Jaroměřice byly zemědělská obec s převahou lesů v mimořádně velkém katastru, krom toho zde od roku 1893 fungovala továrna na zemědělské stroje Vymětal, vyráběly se zde také umělé květiny a cementové zboží.

Zámek Na místě dnešního zámku stála původně malá tvrz, kterou pravděpodobně vystavěl na počátku 16. století tehdejší majitel Jaroměřic Petr Šebík z Kunčiny. Za Jana Blahoslava Bílského z Kaříšova byla pak roku 1592 tvrz přestavěna na renesanční zámek. Z této doby také pochází vstupní portál s erbem rodu Bílských z Kaříšova a českými nápisy a velmi hodnotná sgrafitová výzdoba. Nad portálem mezi okny prvního patra byly pravděpodobně sluneční hodiny a po jejich stranách malé erby: rodu Bílských z Kaříšova a rodu Lichnovských z Voštic. Přes celé průčelí jsou nad okny přízemí kruhové medailony s portréty v tomto pořadí zleva doprava: Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova, Janova manželka Kateřina Lichnovská z Voštic, znak rodu Bílských z Kaříšova s písmeny IBBK (= Jan Blahoslav Bílský z Kaříšova), znak rodu Lichnovských z Voštic s písmeny KLZW (= Kateřina Lichnovská z Voštic), dále pravděpodobně Petr Bílský z Kaříšova a jedna ze dvou manželek Petra Bílského z Kaříšova. V prvním patře vedla kolem budovy dřevěná pavlač, na niž se vystupovalo dveřmi nad hlavním vchodem. Ve stejném roce jako zámek byl také hned vedle zbudován panský dvůr se sýpkou.

- 62 -

Zámek sloužil jako panská rezidence (Bílškých z Kaříšova, Zástřizlů, Šubířů z Chobyně) až do roku 1735, kdy si noví majitelé zvolili za centrum panství Velké

Opatovice a tamní zámek. Poté sloužila budova k hospodářským účelům a také byla pronajímána do soukromého vlastnictví. Po roce 1945 připadl zámek obci a slouží jako sídlo obecního úřadu a mateřské školy. V interiéru jsou v přízemí křížové hřebínkové klenby, první patro je plochostropé, ve dvou místnostech stropy zdobí štuková zrcadla.

- 63 -

Poutní místo Jižně od Jaroměřic se vypíná strmý kopec, na němž byl roku 1664 postaven kříž, u kterého se konaly pobožnosti. Podle pověsti tu byl vyzdvižen jako obrana před zlým duchem Kadrmenem, který měl žít v rokli pod kopcem a sužovat kraj rozličnými živelnými pohromami. Roku 1683 byla na témže místě majitelem jaroměřického panství Františkem Juliem Šubířem z Chobyně postavena kaple jako poděkování za odvrácení morové nákazy z roku 1680 (na mor zemřelo 47 osob). Byla zasvěcena ochráncům proti moru: sv. Fabiánu, sv. Šebestiánu, sv. Rochu a sv. Rozálii. Ke kapli ve volných dnech putovali lidé z Jaroměřic a okolí, aby zde konali pobožnosti Křížové cesty a modlitbu Růžence. Zakladatelem dnešního poutního místa byl Šubířův syn, nejvyšší zemský sudí František Michal Šubíř (1680-1738), který chtěl rozšířit stávající kostel jako poděkování za záchranu života při porodu své mladé ženy Jany Sakové z Bohuňovic. Na doporučení františkána z Moravské Třebové P. Jeronýma Weitha, poutníka do Palestiny, který v jaroměřickém kopci viděl určitou podobu s jeruzalémskou Golgotou, byl na kopci vybudován areál symbolizující poslední dny působení Krista na Zemi. 4. května 1712 byl položen základní kámen ke stavbě kostela Povýšení Svatého Kříže a již 14. září 1713 byl dokončený chrám vysvěcen. Stavitelem byl brněnský František Benedikt Klíčník. Za autora projektu bývá označován Jan Blažej Santini.

- 64 -

Podle papežského výnosu Klementa XI. mohli poutníci na jaroměřickou Horu Kalvárii získat tytéž odpustky, jaké bylo možné získat při pouti do římské Svatyně Svatých u Lateránské baziliky. V následujících letech přibyla obdélníková kaple Getsemanské zahrady s výzdobou imitující krápníkovou jeskyni, Na nádvoří vznikla Betlémská kaple a hrob Panny Marie. V poslední době celý poutní areál prochází celkovou rekonstrukcí. Jádro chrámu tvoří dva příčně spojité trojlisté útvary, k nimž na východě přiléhá čtvercová kaple a na severu taktéž čtvercová sakristie s oratoří v patře. Na hlavním průčelí jsou ve výklencích umístněny tři kalvárské kříže a pod nimi kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky (oba jsou v kostele před hlavním oltářem také pohřbeni). Centrem interiéru je hlavní oltář s obrazem Vykupitele, vytvořeným a posvěceným v Římě v kostele Svatyně Svatých, kde visí originál tohoto obrazu. Vlevo na bočním oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Feliciána (pro Kalvárii získané v roce 1735), na pravé straně je oltář s podobnou rakví, v níž je vystavena napodobenina Turínského plátna, kolem Krista jsou zde zpodobeny nástroje jeho umučení, nad oltářem visí velký krucifix. Za hlavním oltářem je kaple se sousošími Getsemanské zahrady (spící apoštolové, modlící se Kristus) a sousoším hříšníků v očistci. V kapli je také mariánský oltář a oltář se sousoším Piety. Před kostelem se rozkládá velké nádvoří, obehnané vysokou zdí traktovanou výklenky. Na podélných stranách stojí vždy tři kaple. Vchází se do něj

- 65 -

branou, umístěnou mezi dvěma věžemi, nad níž je sousoší Ecce Homo. V podélné ose pak následuje čtvercová hrobní kaple Panny Marie a za ní Betlémská kaple s hrobní Kristovou kaplí v patře, volnou kopií stavby v Jeruzalémě. U kaple je kovovou ohradou obehnaná kopie kamene pomazání těla Kristova - "Lapis Uncti-onis". Je to místo, kde bylo tělo Krista před pohřbením balzamováno. V postranních půlkruhových kaplích jsou výjevy s náměty: Rozdělení roucha Kristova, Věznění Krista, Bičování Krista, Zjevení Krista Maří Magdaleně, Nalezení sv. Kříže, Korunování Krista trním.

- 66 -

Pozoruhodná je křížová cesta s neobvyklým počtem jedenácti zastavení. Vznikla kolem roku 1720. Její začátek je v Jaroměřicích v kapličce zv. Pilátův dům u kostela Všech Svatých – kamenný reliéf zobrazuje Ježíšovo odsouzení. Trasa pokračuje po svahu kalvárského kopce kolem sedmi zastavení ve tvaru kamenných pískovcových obelisků od italského sochaře Klementa (s výjevy: Ježíš na sebe bere kříž; Ježíš potkává svou matku; Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž; Ježíš potkává plačící jeruzalémské ženy; Veronika podává Ježíšovi roušku, do níž si utřel tvář; Ježíš padá pod křížem; Ježíš znovu padá pod křížem). Trojice křížů na průčelí kostela je deváté zastavení, poslední dvě zastavení jsou ve formě obrazů a jsou umístěna v chrámu po obou stranách hlavního oltáře.

- 67 -

Fara Mimo ohrazený poutní areál byla vybudována další významná kalvárská stavba na půdorysu tvaru ondřejského kříže - fara a Loretánská kaple. Dne 24. 5. 1730 byl položen základní kámen ke stavbě. Když byla roku 1731 postavena část budovy, konalo se 4. listopadu slavnostní uvedení duchovních správců do ní. Ve třetím křídle směrem ke kostelu, přistavěném ke dvěma již stojícím ramenům fary v roce 1742, je Loretánská kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci s vlastní Loretou po straně. Na oltáři v Loretě je starobylá soška P. Marie loretánské, dovezené sem roku 1720 z italské Lorety. Pod Loretánskou kaplí je hrobka, kde byli ukládáni kalvárští řeholníci z augustiniánského řádu, kteří zde v 18. století vedli duchovní správu, a další obyvatelé fary.

- 68 -

- 69 -

Kostel Všech svatých Takzvaný Dolní kostel, zasvěcený Všem svatým, byl postaven ve středověku jako gotická jednolodní stavba s věží.

Zpočátku byl jaroměřický kostel přifařen k Biskupicím. Posléze se stal farním, avšak po husitských válkách v 15. století duchovní správa v Jaroměřicích opět zanikla. V 16. století tu až do Bílé hory roku 1620 působili českobratrští duchovní. Potom byli Jaroměřičtí přiřazeni postupně do Biskupic a do Jevíčka, odkud byli vyfařeni roku 1783. Od roku 1714 byl kostel Všech svatých filiálním kostelem nově zbudovaného kostela na Kalvárii. Roku 1809 byla opět zřízena samostatná farnost Jaroměřice. Za Jana Bartodějského z Bartoděj, který vlastnil jaroměřické panství v letech 1609-1611, byl kostel s největší pravděpodobností přestavěn a získal tak dnešní tvar. Svědčí o tom např. zvon z roku 1611 odlitý „pro slávu a ke cti Všem svatým“ i zvon s nápisem „O rex gloriae veni cum pace“ (Ó přijď králi slávy s pokojem). Za této přestavby byly asi sneseny gotické klenby, odsekány opěrné pilíře, zrušena lomená okna a do boků lodi vestavěny dvě boční kaple s polygonálními závěry. Zvonové patro věže je z 18. století, v téže době byl upravován i interiér, jak dokládá jemná štuková výzdoba klenby presbytáře a hlavní oltář. Stavebně upravován byl kostel znovu na začátku 19. století, velké opravy doznal po požáru

- 70 -

v roce 1893. Roku 1911 musela být kvůli špatné statice zbořena a vystavěna ve větších rozměrech předsíň kostela. Poslední oprava proběhla v letech 1999 - 2000.

K nejhodnotnějšímu a nejstaršímu vnitřnímu vybavení patří náhrobní kámen s vyobrazením rytíře Jana z Linhartic z roku 1562, který sídlil na jaroměřické tvrzi. Náhrobník se nachází po pravé straně ve zdi kněžiště a je opatřen reliéfem postavy rytíře s erbem a nápisem: „Léta Páně 1562 v pátek před svatým Pavlem na víru obrácení v hodinu 9 na noc umřel jest urozený pán Jan rytíř z Linhartic a na Jaromierzicich a tuto pochován jest. Jan Milici byl mistr na hrob.“ Kolem nohy rytíře se vine had a je tedy domněnka, že byl uštknut hadem, nebo otráven. Pozoruhodná je také moderní plastická křížová cesta. Okolo kostela se původně rozkládal obecní hřbitov. Dnes se na tomto zhruba trojúhelníkovitém prostranství s parkovou úpravou nachází v rozích socha sv. Jana Nepomuckého (postavená nákladem Jana Pokorného roku 1882), barokní sloup se sochou sv. Floriána a kříž z roku 1819.

- 71 -

Rovnerovo uzenářství Eduard Rovner svůj uzenářský závod v Jaromeřicích založil v roce 1880. Velmi prosperoval, postupně založil filiálky i v Jevíčku, Olomouci, Brně či Prostějově. V roce 1912 pro svůj uzenářský závod postavil nové secesní budovy, které jsou dodnes ozdobou městečka, i když již dávno neslouží svému původnímu účelu. Dům čp. 460 Jedna z největších zemědělských usedlostí v Jaroměřicích má nepřehlédnutelné obytné stavení, za kterým se rozkládají tři křídla hospodářských budov. Ve své dispozici s půdním polopatrem s charakteristickými malými okénky nad velkými okny přízemí vzniklo v 19. století. Tím, čím je tento objekt zajímavý, je jeho přestavba z let 1928 – 1929, kdy bylo hlavní průčelí opatřeno širokým štítem zdobeným sgrafitem od akademického sochaře Martina Poláka.

- 72 -

Vila čp. 201 Pozoruhodná vila ze začátku 20. století je učebnicovým příkladem secesní architektury.

- 73 -

Sportovní hala Sportovní hala místní základní školy není památkou v pravém slova smyslu, jelikož byla postavena teprve v letech 2003 – 2004, ale díky kvalitě své architektury se jí časem nepochybně stane. Vznikla podle plánů Zdeňka Fránka.

- 74 -

Jevíčko

Místo, kde leží Jevíčko - v rovině Boskovické brázdy, bylo osídleno již v pravěku. Ve 12. století zde existovala slovanská osada, rozkládající se kolem kostela sv. Bartoloměje. V první polovině 13. století kolonisté vytyčili základy pro nové město Jevíčko vybudované jako markraběcí město, které později Přemysl Otakar II. povýšil na město královské. Podřídil mu 13 okolních vesnic jako jeho hospodářskou základnu. Jevíčko vyniká vytříbeným urbanismem, má elipsovitý tvar, je postaveno na pravidelném šachovnicovém půdorysu s velkým čtvercovým náměstím v centru.

Město obíhaly kamenné hradby se čtyřmi branami, kterými vedly přesně dle

- 75 -

světových stran na náměstí hlavní silnice (Jevíčko leželo na dvou obchodních stezkách, jednak na tzv. polské - tj. Praha - Litomyšl - Jevíčko - Olomouc - Krakov, jednak na obchodní cestě od Brna na sever). V roce 1323 se Jevíčko jako zástava dostalo do šlechtických rukou. Definitivně se poddanským městem stalo roku 1499, kdy je král Vladislav II. dal do dědičného držení Hanuši Haugwitzovi z Biskupic. Od roku 1557 město drží páni z Prusinovic, v letech 1584 – 1722 Žalkovští ze Žalkovic, a poté přešlo do rodu Salm-Neuburk.

- 76 -

Městská věž Původem gotická městská věž vznikla jako součást obranného systému Jevíčka vedle západní městské brány. Byla postavena v roce 1368, současně s hradbami. Z hradební zdi se do ní také vcházelo. R. 1593 byla zvýšena na 50 metrů, opatřena cibulovitou bání, hodinami a vzácným cimbálem zvonaře Jana Beneše z Moravské Třebové.

Další stavební úpravy se věže dotkly v roce 1709, kdy sem byly zavěšeny zvony ze zrušené dřevěné kostelní zvonice. Největší z r. 1509, vážící 1 680 kg, se dochoval dodnes, z ostatních byla během obou světových válek ulita děla. Dnes historický zvon doplňuje skupina novodobých zvonů. Když byla v roce 1907 zbořena vedlejší brána (zv. Horní), získala věž dnešní solitérní podobu. Z brány byly na bok věže přeneseny kamenné desky s aliančními znaky majitelů města (Žalkovských ze Žalkovic a Bítovských ze Slavíkovic). Naposledy byla věž celkově rekonstruována v roce 1993.

- 77 -

Městské hradby Gotické hradby zavíraly oválně v délce 1 km vnitřní město. Byly zbudovány ve 14. století na místě starých palisád. Naposled byly opraveny v 16. století za starostování Beneše Moltoše a Jana Čecha. Jejich součástí byly čtyři brány, orientované podle světových stran. Ještě roku 1768 byly otevírány po rozednění a zavírány hodinu po západu slunce. Zbourány byly postupně v letech 1835 (Jižní brána), 1845 (Židovská brána), 1846 (Jaroměřická brána), zachovala se jen část hradeb a torzo Jaroměřické brány. Synagoga Židé ve městě nejspíš žili již ve 14. století, v 16. století v Jevíčku pravděpodobně existovala již samostatná židovská obec. V počátcích židovského osídlení židé nebydleli ve zvláštním ghettu, vlastnili např. i domy na hlavním náměstí. Do ghetta byli soustředěni patrně v druhé polovině 17. století. Židovská čtvrť se rozprostírala severně od náměstí. Koncem 17. století zde žilo 11 rodin, k roku 1848 v Jevíčku bydlelo 989 osob židovského vyznání. V roce 1869 město postihl požár, během něhož vyhořela velká část židovské čtvrti. Poté židé začínají odcházet do větších měst. Původní synagoga, patrně dřevěná, byla postavena v roce 1666. Vyhořela při požáru města v roce 1747. Nová synagoga byla v klasicistním stylu

- 78 -

postavena v letech 1792 – 1794 z kamene zbořeného farního kostela. V roce 1907 byla synagoga secesně upravena, před budovu bylo představěno nové průčelí. Od roku 1951 ji využívala jako kostel církev čs. husitská, která interiér vybavila novým zařízením. V 90. letech 20. století byla opravena a dnes slouží jako koncertní a výstavní síň. Židovský hřbitov Původní židovský hřbitov ležel v sousedství židovské čtvrti vedle Chornické (neboli Židovské) brány. Pohřbívalo se na něm od roku 1630. Nový židovský hřbitov byl za hranicemi města založen roku 1836 jako náhrada za starý zrušený hřbitov ve městě. Na nový hřbitov byly převezeny nejhodnotnější náhrobky ze 17. století. Poslední pohřeb zde proběhl v roce 1942. Nacisty značně poškozený hřbitov byl v 70. letech 20. století změněn v park. Byla zde ponechána jen symbolická skupina náhrobků. Židovský starobinec Velká secesní budova byla na místě starého židovského hřbitova postavena v letech 1905 – 1907 nákladem nadace Joachima a Šimona Apfelových. Sloužila potřebám starých a nemajetných členů místní židovské obce.

- 79 -

Rabinát Významnou budovou v bývalé židovské čtvrti byl krom synagogy i rabinát, dům čp. 58. Během existence samostatné židovské obce v Jevíčku se zde vystřídalo 15 rabínů. Na dvoře dříve byla i rituální lázeň – mikve. Dnes již moderně upravený řadový dům v Soudní ulici svůj dřívější význam ničím nepřipomíná. Kostel sv. Mikuláše Někdy po založení města nepochybně vznikl i městský kostel. Poprvé v písemných pramenech je zmiňován v 70. letech 15. století, zasvěcen byl sv. Mikuláši a působil zde protestantský kněz. Když si Jevíčko zvolil za své sídelní město Hanuš Haugwitz z Biskupic, inicioval přestavbu kostela. Také nechal ulít velký zvon, který nese letopočet 1509 (dnes je zvon na městské věži). Chrám měl tehdy pětiboký presbytář s opěrnými pilíři, zaklenutý žebrovou klenbou. Okna byla vysoká, opatřená kamennou kružbou. Kostel vyhořel v roce 1562 a v roce 1587 jej další požár zničil natolik, že se zřítila klenba nad chrámovou lodí. Nahradil ji trámový strop, vyzdobený malbami. K další přestavbě kostela došlo někdy ve druhé polovině 17. století, kdy byly k oběma bočním zdem přiloženy boční kaple. Stará gotická okna byla zvětšena a zaklenuta stlačeným obloukem. Po zrušení augustiniánského kláštera byla fara přenesena k novému, dříve konventnímu kostelu. Městský kostel sv. Mikuláše byl pak označen za zbytečný a v roce 1791 zbourán. Z jeho materiálu byla postavená současná fara a několik dalších budov ve městě. Kostel stál na místě dnešní farní zahrady, byl jednolodní protáhlou stavbou s pětibokým presbytářem se sakristií na epištolní straně. K bokům lodi symetricky přiléhaly polygonální kaple Panny Marie a sv. Šebestiána a sv. Rocha. Z kostelního mobiliáře se zůstalo ušetřeno několik prvků: mramorová křtitelnice s dřevěnou soškou sv. Jana Křtitele je dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie; boční oltář Svatých Andělů Strážných se dostal do Vranové Lhoty; oltář sv. Anny je

- 80 -

v Deštné; oltář Umučení Páně je ve Skřipově a oltář Svatého Kříže byl ve Vyšehoří, ale v roce 1957 shořel při požáru kostela. Augustiniánský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie Augustiniánský klášter byl založen někdy po polovině 14. století, snad moravským markrabětem Janem Jindřichem, který Jevíčko získal v roce 1365. Od roku 1372 místní augustiniáni začínají budovat hospodářské zázemí svého kláštera, krom různých platů a nadací klášter získal ves Bělou, Závořice a Malou Roudku. V dobách husitské revoluce se augustiniáni uchýlili do Brna, jevíčský klášter roku 1429 vyplenil se svými bojovníky Havel Dráždil z Kojetína. Řeholníci se do Jevíčka vrátili až roku 1447, krom převora jich tu bylo pět, převor spravoval i klášter Koruna Panny Marie nedaleko Třebařova. Když se Jevíčko dostalo do rukou šlechticů, kteří se většinou přikláněli k protestantismu, situace místních augustiniánů se značně zhoršila. Ztratili správu místní fary, v roce 1523 klášter nekatolíci údajně dokonce vyloupili. Roku 1562 klášter vyhořel, další požár jej zachvátil roku 1587. Z následné opravy pochází kartuše s městským erbem a českým nápisem s vytesaným letopočtem 1593. Barokní éra přinesla nový rozvoj kláštera. V letech 1682 – 1688 byla konventní budova raně barokně opravena. V letech 1753 – 1761 vznikla nová dvoupatrová budova prelatury.

- 81 -

Roku 1762 byl zbořen starý klášterní kostel. Dne 20. června 1762 posvětil opat Matouš Pertscher v přítomnosti hraběte Karla Salm-Neuburga, majitele Opatovic a Jevíčka, a olomouckého kanovníka Václava z Freyenfelsu, četného duchovenstva z okolí a nepřehledného množství lidu základní kámen nynějšího kostela. Plány vytvořil Pavel Mertha z Boskovic. Stavba pokračovala rychle, takže 10. srpna 1766 jej opat Pertscher slavnostně vysvětil. Náklad na tuto stavbu převyšoval 14000 zlatých. Opat Pertscher přispěl 6630 zlatými, klášter jevíčský 4885 zlatými, rytíř Zeno z Tannhausen 1336 zlatými, růžencové bratrstvo 780 zlatými, několik ofěr na stavbu chrámu vyneslo 374 zlatých. V roce 1778 dal hrabě Karel Vincenc ze Salm-Neuburgu při severní zdi zbudovat rodovou pohřební kapli Panny Marie Bolestné, která svému účelu sloužila ještě r. 1867. Když císař Josef II. začal rušit všechno, co nepovažoval za prospěšné lidu, zaměřil se i na hustou síť klášterů. 7. září 1784 byl klášter augustiniánů v Jevíčku zrušen a řeholnici odešli do kláštera v Brně.

- 82 -

V roce 1792 klášterní budovy koupila obec a nastěhovala sem školu a radnici. Mariánský kostel se stal farním. V roce 1869 město zasáhl velký požár, který zničil střechu a věž kostela. Roztavily se také zvony. Nový krov nad kostelem byl postaven poněkud nižší než původní. Stavěl jej tesařský mistr z Jaroměřic Fabián Mackerle. Na věži z úsporných důvodů byla postavena místo báně jen nízká stanová stříška. V interiéru vznikla nová výmalba s výjevy ze života Panny Marie. Nová kostelní báň věže byla postavena v roce 1938 dle projektu Ing. Jaroslava Mackerleho. Konvent byl v 90. letech 20. století adaptován na byty, sídlí zde také několik firem a městské muzeum. V nedávné době prošel důkladnou rekonstrukcí i kostel.

Chrám má podobu jednolodní stavby, sklenuté trojicí plackových kleneb s půlkruhovým presbytářem. Nad monumentální portál hlavního vstupu do kostela je vložen erb opata Matouše Pertschera. Hlavní oltář vytvořil, jako většinu ostatního inventáře, Ondřej Schweigel nákladem rytíře Ferdinanda Zena z Tannhausu, který od roku 1753 žil v klášteře jako pensista a je též v kostele pochován. Do středu hlavního oltáře byla postavena socha Panny Marie z 15. století. Po stranách stojí sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Kazatelnu vytvořil v brněnské klášterní dílně bratr Bernard Stettner. Výzdoba pochází od Jakuba Schertze. Čelní stěnu ambonu zdobí reliéf zázračného rybolovu. Na stříšce kazatelny sedí tři andílci, v rukách třímají kotvu, hořící srdce a kříž symboly tří teologických ctností – naděje, lásky a víry. Nad nimi se ve svatozáři nachází beránek boží, stojící na knize zapečetěné sedmi pečetěmi, představující Knihu Moudrosti, upomínající na vizi Posledního soudu, a vítězné zmrtvýchvstání Krista.

- 83 -

Boční oltář sv. Kříže vytvořil v roce 1772 B. Stettner, sochy apoštolů Petra a Jana zhotovil O. Schweigel. Pod velkým oltářním obrazem s ukřižovaným Kristem je novodobý obraz sv. Anežky. Stejní autoři vytvořili i oltáře sv. Moniky, sv. Mikuláše Tolentinského se sochami apoštolů Pavla a Lukáše a oltáře sv. Augustina, který zdobí obraz z roku 1750. od N. Havelky z Olomouce. Součástí anenského oltáře (s velkým obrazem sv. Anny a dalších příbuzných Krista z roku 1709) jsou obrazy sv. Apolonie, Barbory a Antonína Paduánského a sošky sv. Šebestiána a Rocha. Na oltáři Nanebevzetí Panny Marie je mezi sochami sv. Josefa a Floriána skleněná rakev s ostatky sv. Viktora. Varhany byly postaveny v roce 1768 brněnským varhanářem

- 84 -

Františkem Sieberem za 850 zlatých. Řezbářskou práci obstaral Ondřej Schweigl. V roce 1907 do původní skříně vestavěl nový stroj V. Káš.

- 85 -

Kostel sv. Bartoloměje

Západně od města stojí v polích malý kostelík, obklopený hřbitůvkem, který sloužil obcím Bělá, Zadní Arnoštov a Víska. Gotický kostel svatého Bartoloměje se nachází nedaleko dvou osad, které zanikly po založení města Jevíčka. Byl postaven kolem roku 1300. Během své existence prodělal mnoho oprav a přestaveb, dnešní podobu získal po roce 1936, kdy po zásahu blesku vyhořel. Cihelná hřbitovní zeď pochází z roku 1906, kdy nahradila dřevěnou palisádu. Kostel má obdélníkovou loď s kazetovým stropem. K jižnímu boku kostela přiléhá přístavba poustevny, která byla obydlená až do smrti posledního řeholníka Antonína Giessla v roce 1892. Potřebám poustevníka sloužila nevelká oplocená zahrada a hospodářská budova s několika klenutými místnostmi. Dnešní prázdný interiér kostela je výsledkem několika nájezdů zlodějů. Ještě nedávno tu stál raně barokní portálový oltář, několik soch z jevíčského kláštera a varhany pocházející z Olomouce.

- 86 -

- 87 -

Zámek V roce 1454 obdržel tehdejší zástavní pán Jevíčka Proček z Kunštátu od krále Ladislava povolení vystavět si ve městě tvrz. Stála patrně přímo na náměstí. Další držitel města Erazim z Bobolusk však tvrz v roce 1539 prodal městské radě, která ji pravděpodobně dala zbořit.

- 88 -

Nové sídlo si ve městě postavil Prokop Podstadský z Prusinovic. Stavbu zámku, započatou v roce 1559, dokončil až jeho syn Jetřich v roce 1579. Byla to přízemní renesanční budova s věží. V první polovině 18. století jej v barokním slohu nechala přestavět hraběnka Marie Františka SalmNeuburk. Tehdy byl zámek zvýšen o jedno patro a kolem zřízen francouzský park. Další SalmNeuburkové měli

své sídlo v blízkých Opatovicích a zámek v Jevíčku prodali městu. To zde zřídilo nejdříve pivovar a později jej využívalo pro administrativní a školské potřeby. Dnes zde sídlí základní umělecká škola, městská knihovna a informační centrum. Jedná se o obdélníkovou stavbu s mansardovou střechou, na východní straně k ní přiléhá nevelká věž, nad vstupním portálem je vsazena deska s erby Prokopa Podstatského, jeho manželky Kateřiny z Nevědomí a manželů Jetřicha Podstatského a Elišky z Fulštejna. Přízemí je klenuté renesančními valenými a hřebínkovými klenbami, v prvním patře jsou místnosti s rovným stropem, ve věži se dochovala zámecká kaple

- 89 -

s plackovou klenbou. Na ní je vyobrazen Hospodin, Duch svatý a mnoho andělů v oblacích.

Palackého náměstí Velké obdélníkové náměstí obklopují domy reprezentující období vývoje města. Je zde několik domů se zjevným renesančním původem, několik domů s barokními fasádami, větší množství nese historizující fasádu z konce 19. století, nejvíc jich je z počátku 20. století ve stylu secese a moderny. Moderní architektura je na náměstí zastoupena funkcionalistickým hotelem Morava s velkým společenským sálem a rozporuplnou stavbou obchodního centra z roku 1980, která stojí na místě bývalé radnice (jednopatrové budovy s dřevěnou věžičkou nad štítem).

Dnešní vzhled náměstí pochází z celkové rekonstrukce, která se uskutečnila v létě roku 2011.

- 90 -

Dům čp. 15 Renesanční měšťanský dům má přízemí sklenuté křížovými hřebínkovými klenbami, čelní fasáda je klasicistní.

Dům čp. 14 Nárožní dům s neorenesanční fasádou dostal svou dnešní podobu v roce 1898. Hotel Morava Po požáru v roce 1869 byl na místě dvou domů vystavěn „Panský dům“, který v roce 1884 koupila od hraběte Herbersteina městská

záložna. Velký dům s historizující fasádou a hodinami ve štítě v roce 1939 nahradila současná funkcionalistická budova hotelu. Dům čp. 34 Dům s půvabnou barokní fasádou je ozdoben

- 91 -

pozoruhodným kamenným reliéfem z roku 1733. Je na něm v horní části zobrazena Nejsvětější Trojice, pod ní Svatá rodina a úplně dole jsou klečící postavy sv. Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera. Dům čp. 28 Jeden z několika modernistických domů z druhého desetiletí 20. století je příkladem velmi kvalitní moderní maloměstské architektury.

Dům čp. 31 Tvarově velmi půvabný dům z počátku 20. století s arkýřem a mansardovou střechou má dnes moderní fasádu, která nahradila dřívější ozdobnou omítku, kterou připomíná již jen keramický reliéf ve štítě. Podobnou fasádu ve stylu geometrické secese má dodnes i dům čp. 16, tuto fasádu ovšem zase poškodilo vsazení moderních širokých oken.

- 92 -

Sousoší Piety V roce 1711 sloup se sousoším Piety postavil jevíčský perníkář Jan Fray u silnice do Velkých Opatovic. V roce 1811 podstoupila památka opravu, při níž byla přesunuta na své dnešní místo na náměstí. Další historicky zaznamenané opravy se dočkala roku 1893. Socha sv. Jana Nepomuckého Barokní sloup s figurou sv. Jana Nepomuckého, postavený na mohutném podstavci, se čtveřicí andílků (kteří nesou atributy světce) byl na náměstí vyzdvižen na náklady města Jevíčka roku 1730.

Kašna Kašnu uprostřed náměstí vytvořil v roce 1838 kameník Fišer z Boskovic.

- 93 -

Dům čp. 71 na Třebovské ul. Secesní dům s bohatě zdobenou fasádou z roku 1909 se vymyká obvyklému drobnému měřítku maloměstské architektury a svým dvanáctiosým dvoupatrovým průčelím navozuje atmosféru rušných velkoměstských bulvárů.

Malé náměstí Strojírna Na Malém náměstí stojí řadový přízemní dům čp. 122. Nepřehlédnutelný je svou honosnou secesní fasádou (byť dnes značně poškozenou) a nápisem „STROJÍRNA“. Pumpy a podobné zboží zde kdysi vyráběla firma Ing. Jana Vrbky.

- 94 -

Dům čp. 116 Je jedním z mnoha krásných domů se zachovalou secesní fasádou. Byl postaven v roce 1914.

Koželužna Dům čp. 224 u výjezdu z Malého náměstí na Olomouckou ulici je ve své dnešní podobě pozdně barokní budovou z roku 1760. Byl postaven u hradební zdi vedle městské brány. Dříve sloužil jako koželužna, na což dodnes upomíná konstrukce pod štítem sloužící k zavěšování vyčiněných kůží. Dobře je zachován i in-

teriér s trámovými stropy, černou kuchyní a chlebovou pecí. Je dnes jedním z mála příkladů ukazujících, jak v 18. století žili řemeslníci na malém městě. Dům čp. 337 na Brněnské ul. Klasická zemědělská

- 95 -

usedlost s obytným stavením, obráceným do ulice, a hospodářskými budovami ve dvoře má čelní fasádu z počátku 20. století.

Gymnázium V roce 1897 po mnohaletém jednání povolil Moravský zemský sněm zřízení vyšší reálky s češtinou jako vyučovacím jazykem. Než se postavila školní budova, vyučovalo se v provizorních prostorách na zámku. Pozemek pro školu poskytl hrabě Herberstein, základní kámen byl položen 9. října

- 96 -

1898. Stavební práce prováděl olomoucký stavitel Václav Wittner, dokončenou budovy předal do užívání v září roku 1899. Zprvu provoz školy zajišťovalo město, roku 1912 její správu převzal stát. Budova gymnázia je jednou z dominant města. Dvoupatrová trojkřídlá stavba ve své výzdobě slučuje secesní a historizující prvky, ve schodišťovém vestibulu stojí sochy opata Božetěcha a Matěje Rejska z Prostějova.

Sousoší Nejsvětější Trojice Sloup byl postaven v Třebovské ulici v roce 1735. Na své dnešní místo v parčíku na kraji města, kde původně (do svého zboření roku 1792) stála kaple sv. Floriána, byl přenesen až někdy koncem 18. století. Doložené opravy proběhly v letech 1893, 1933 a 1995.

Socha sv. Josefa Sochu nechal na Olomoucké ulici postavit Václav Ferdinand Žalkovský ze Žalkovic se svou manželkou Alžbětou Sakovou v roce 1710. Světec s Ježíškem v náručí stojí na jednoduchém kvádrovém podstavci, zdobeném erby donátorů.

- 97 -

Kaplička u hřbitova Drobná barokizující kaplička byla postavena v roce 1825 nedaleko hřbitova u cesty z města do polí.

Boží muka Na silnici do Velkých Opatovic stojí pod vzrostlou lípou trojboká boží muka s naivními novodobými obrazy Ukřižování, Panny Marie Pomocné a sv. Františka z Assisi.

Socha sv. Mikuláše Tolentinského Sochu augustiniánského světce a ochránce chudých, matek a novorozenců, sv. Mikuláše Tolentinského, dal na místě staré zvonice svatomikulášského kostela postavit jevíčský převor Augustin Schmidt. Stalo se tak roku 1715.

- 98 -

Světec v mnišském rouchu stojí se svými atributy na vysokém podstavci s volutovými příporami. U nohou sv. Mikuláši klečí andělíček. Socha sv. Norberta Působivá socha světce v arcibiskupském rouchu v Třebovské ulici byla postavena v roce 1752 nákladem místního kováře Norberta Kavana. Na podstavci je v kartuši ztvárněn symbol kovářů – kladivo a podkova. Socha sv. Anny Postavena nákladem Václava Ferdinanda Žalkovského ze Žalkovic v roce 1709. V průběhu své existence prodělala řadu oprav (1887, 1910, 1955, 1974). Panský dvůr Z rozlehlých budov hospodářského příslušenství zámku se dodnes zachovala dlouhá stavba chlévů s krásným barokním štítem, jednopatrová správní budova a velká sýpka. Všechny tři budovy spojují půlkruhem zaklenuté brány. Nejzachovalejší je kamenná sýpka, postavená v roce 1564. Zásadní barokní přestavby se dočkala ve 40. letech 18. století. V letech 1813 – 1814 (po bitvě u Lipska) sloužila jako provizorní vojenský lazaret.

- 99 -

Bylo zde umístěno 200 raněných, dalších 200 leželo v zámku a klášteře. V polovině 19. století byla budova opět přestavěna, čímž získala současnou podobu.

V době baroka měla pravděpodobně bílou omítku s červenými rámy, okna měla kamenná ostění a štíty podobné štítům chlévů. První patro sýpky je přístupné dvouramenným schodištěm na nádvorní straně. Uvnitř je do zděného pláště vestavěna dřevěná konstrukce nesoucí podlahy. Krejcarova vila Nový rodinný dům si v letech 1947 – 1948 nechal postavit jevíčský velkoobchodník s obilím Vítězslav Krejcar. Vilu v Brněnské ulici projektoval brněnský architekt Jan Tymich, který pracoval i na plánech Krejcarova obilného skladu, donedávna stojícího poblíž vily. Odborníci tuto vilu označují jako skvost české moderní architektury.

- 100 -

Krucifix u silnice do Arnoštova Neogotický krucifix na místě staršího kříže nechala postavit Terezie Krčková z Jevíčka v roce 1897. Jeho autorem je A. Opršal z Velkých Opatovic. Zajímavé na něm je, že se jedná o typizovaný výrobek a naprosto stejných křížů je na Jevíčsku ještě několik. Sanatorium V roce 1908 Moravský zemský sněm rozhodl vybudovat dva ústavy pro léčbu pacientů s tuberkulózou. Pro mužské sanatorium byla vybrána Paseka na Olomoucku a pro ženskou léčebnu byla pro vhodné klimatické podmínky vybrána lokalita na úpatí vrchu Kumperk u Jevíčka. Se stavbou bylo započato v roce 1914 dle projektu zemského architekta ing. Jana Flory, který budovy ve stylu moderny zasadil do lesoparku, založeného současně s ústavem. Po vypuknutí první světové války byl zemský výbor nucen veškeré stavební práce zastavit, avšak potřeba péče o nemocné a raněné vojáky přinutila v následujícím roce rakousko-uherskou vládu uvolnit potřebné finanční prostředky na dostavbu sanatoria. V srpnu roku 1916 tak mohl být ústav provizorně otevřen. Prvním ředitelem se stal MUDr. Rudolf Lubojacký, odborník evropského formátu v léčbě TBC.

- 101 -

Svému původnímu určení, tj. léčbě žen nemocných tuberkulózou, začal ústav sloužit až po skončení války, na sklonku roku 1918. V letech 1918 – 26 byla dokončena hlavní budova s dřevěnými lehárnami a její spojení koridory s budovou kuchyně a jídelnami.

Jak postupně vzrůstal věhlas léčebny u nás i v zahraničí, přestala původní lůžková kapacita stačit a musely být přistavovány další budovy: nový léčebný pavilon, obytné budovy pro zaměstnance (kteří zde mohli bydlet i se svými rodinami), hospodářské

- 102 -

budovy a ústavní kostelík, jehož stavba byla umožněna díky iniciativě a finanční pomoci olomouckého arcibiskupa kardinála Františka Bauera. Roku 1940 byl postaven tzv. „Lesní pavilon“ pro pacienty s lehčím průběhem onemocnění.

Od konce 2. světové války jsou do ústavu přijímáni i muži. V letech 1946 – 50 došlo k přístavbě operačního sálu, pracoven lékařů a k postavení další obytné budovy pro zaměstnance. I v následujících letech se areál rozšiřoval a modernizoval podle toho, jak se vyvíjely léčebné metody. V současné době je zřizovatelem ústavu Pardubický kraj a ústav disponuje 176 lůžky. Nosnými programy jsou diagnostika a léčba plicní, mimoplicní a osteoartikulární tuberkulózy, léčba nespecifických plicních onemocnění a léčebná rehabilitace. Pacienti jsou přijímáni z celé ČR i zahraničí. V kapli byly slouženy tiché mše, tj. pouze za doprovodného zpěvu přítomných tzv. negativních pacientek a zaměstnanců. Mši sloužil kněz, který se tu léčil, a vypomáhaly mu Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka. Do kaple chodívali i lidé ze sousedních obcí, i přes značnou kapacitu (70 až 90 osob)

- 103 -

navíc někdy postávali pod vnějším přístřeškem. V 50. letech byly bohoslužby zrušeny, v kapli byl zřízen archiv.

- 104 -

Pomník napoleonských válek

Šestimetrový památník stojí pod Červeným kopcem na místě vojenského hřbitova, kde byli pochováváni vojáci, kteří v jevíčském lazaretu podlehli zraněním utrženým v bitvách s Napoleonem v letech 1813 – 1814. Je zde pochováno 376 vojáků (215 Rakušanů, 133 Francouzů, 20 Prusů a 8 Rusů). Pomník byl odhalen 16. května 1910 za přítomnosti nejen několika tisíců místních občanů a politiků, ale i zástupců rakouskouherské a francouzské vlády. Iniciátorem stavby byl zemský soudní rada Leopold Klíma, který velký křemencový balvan našel v nedalekém lese.

- 105 -

Nádraží Železnici obyvatelé Jevíčka začali používat od 1. 9. 1889, kdy byla zprovozněna Moravská západní dráha z Chornice do Velkých Opatovic (r. 1908 se začalo jezdit až do Skalice nad Svitavou). Nádražní budovy byly na celé trati typizované, pro Jevíčko byla zvolena přízemní verze, taková jaká se stavěla i na zastávkách, v Jevíčku však část s krytým nástupištěm byla vybudována mnohem delší. Dříve rušné nádraží, jež kromě výpravní budovy doplňovala ještě dřevěná skladiště, dnes není obsazené, na konci roku 2011 z nástupiště zmizeli i cestující, jelikož do Jevíčka přestaly jezdit osobní vlaky. Za pozornost stojí i silnice, která jevíčské nádraží spojuje s městem. Dodnes má původní dlážděný povrch.

- 106 -

Dálnice Vratislav – Vídeň Projekt dálnice v délce 320 km byl vypracován koncem roku 1938. Investorem byla německá říše. V listopadu 1938 tehdejší Československo poskytlo Německu zdarma pozemky pod plánovanou trasou dálnice, s vlastní stavbou se začalo 11. dubna 1939. Hotovo mělo být již na konci roku 1940. Zpočátku se pracovalo s velkým tempem, dělníci se na stavbě střídali ve dvou směnách. Začátek války v září 1939 stavbu výrazně zpomalil, definitivně stroje umlkly 30. dubna 1942, kdy Německo pro nedostatek financí i lidských zdrojů muselo ukončit veškeré civilní stavby. Po válce již obnovené Československo dostavbu této Hitlerovy dálnice nepovažovalo za smysluplnou. Na našem území bylo rozestavěno 85 km dálnice. Některé úseky byly těsně před dokončením. V regionech Moravskotřebovsko a Jevíčsko bylo z větší části vybudováno těleso dálnice v podobě náspů či zářezů, které je dodnes v krajině dobře patrné. Přinejmenším byla započata stavba mostů, mnoho z nich se stačilo dokončit. Silnici Jevíčko – Křenov překračuje dokončený most jednoduché funkční podoby. Další dálniční most se elegantním obloukem klene nad silnicí Jevíčko - Smolná. Na silnici z Jevíčka do

- 107 -

Velkých Opatovic je dosud používaný most, který na třech pilířích překračuje zářez nedokončené dálnice.

- 108 -

Koruna V prostoru dnešní Koruny se dříve rozkládal poplužní dvůr (spadající do katastru Třebařova), kdysi založený pro potřeby augustiniánů přilehlého kláštera. Poněvadž třebařovský klášterní dvůr již po léta vykazoval jen nepatrný výtěžek, byl roku 1771 zrušen, jeho pozemky přiděleny novým osídlencům. Osídlenecké domky vytvořily kolonii, která dostala jméno Třebařovský Dvůr a byla samostatnou obcí až do r. 1849, kdy byla připojena k Malému Třebařovu. Ostatní pozemky rozparcelovaného dvora dostali do vlastnictví další osídlenci, kteří si zbudovali své příbytky na vyvýšenině jeden a půl kilometru východně od Třebařovského Dvora. Na návrh zábřežského vrchního úředníka dostala tato osada jméno Koruna podle bývalého kláštera. Zpočátku byla osada Koruna připojena k Malému Třebařovu, roku 1797 se osamostatnila a měla vlastního rychtáře, ale r. 1849 byla znovu spojena s Malým Třebařovem. Konečně r. 1867 získala zase samostatnost.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie. Kaple uprostřed obytné zástavby vznikla pravděpodobně hned po založení obce. Je čtvercového půdorysu s trojbokým (uvnitř polokruhovým) závěrem, na sedlové střeše stojí vysoká plechová vížka. Plochostropému interiéru dominuje oltářní obraz Korunování Panny Marie, na stěnách visí grafické listy Křížové cesty a další obrazy světců „pouťové“ provenience. Na zděném pilíři stojí zajímavá lidová soška Panny Marie, na stejném pilíři naproti ní je Panna Marie Lurdská.

- 109 -

Před kaplí stojí krucifix, který nechali v roce 1868 vztyčit místní tkalci. Na podstavci jsou reliéfy Panny Marie Neposkvrněné, sv. Rocha (jemuž pes podává chléb) a sv. Floriána (který hasí hořící dům).

- 110 -

Statek čp. 31 Jeden z nejlépe dochovaných domů v obci. Usedlost má trojkřídlou dispozici, dvůr uzavírá zeď s velkou bránou a brankou pro pěší. Do ulice se obrací obytné místnosti typického dvougeneračního statku – dům hospodáře a o něco menší výměnek. Statek čp. 16 Dispozičně měl stejnou podobu jako statek čp. 31. Potřeby moderního bydlení však donutily původní obytné stavení ustoupit utilitární novostavbě patrového domu. Dřívější ráz si zachoval pouze malebný výměnek s dřevěným štítem a fasádou zdobenou lizénami. Klášter Koruna Panny Marie Boreš z Rýzmburka daroval 26. dubna 1267 řeholnímu řádu augustiniánů rozsáhlé polnosti mezi vesnicemi Třebařov a Krasíkov, aby zde založil nejstarší augustiniánský klášter na Moravě. V následujících letech Boreš klášter dál štědře obdarovával pozemky a jiným majetkem (například les u Krasíkova, mlýn v Třebařově, pole v Tatenici...). Klášter obdarovávali i další majitelé panství, konventní kostel se stal místem posledního odpočinku Boreše II. z Rýzmburka a Fridricha ml. ze Schönburgu. Roku 1421 byli augustiniáni nuceni opustit klášter před husitskými vojsky a uchýlit se do kláštera v Brně. V roce 1437 se pokusili klášter obnovit. Jeho majetky však byly rozchváceny okolními šlechtici, pročež se mniši museli pustit do mnohaletých soudních

- 111 -

sporů. V roce 1513 si klášter vzal pod křídla Ladislav z Boskovic a řeholníkům nastala klidnější léta. Augustiniáni klášter znovu opouští po roce 1542, kdy horlivý luterán Kryštof z Boskovic klášteru opět sebral veškeré statky a začal na svých državách prosazovat protestantskou konfesi.

K pokusu o obnovu kláštera došlo ještě po bitvě na Bílé hoře a v roce 1683. Augustiniáni se však do Koruny již nevrátili. Ještě koncem 17. století bylo v kostele šest oltářů a na věži tři zvony, které si později rozebrali třebařovští a tateničtí farníci, stejně jako ostatní mobiliář. Během následujícího století se komplex proměnil ve zříceninu, a jeho stavební materiál hojně posloužil okolním sedlákům k budování jejich usedlostí. Dodnes se zachovalo jen torzo konventního kostela. Klášterní kostel postavený v cisterciácko-burgundském stylu byl plochostropý, roku 1484 došlo k jeho stavební obnově, o čemž svědčí kružba v západním průčelí. Jednolodí původně kryla vysoká střecha, vrcholící sanktusníkem. K hlavnímu průčelí přiléhá předsíň, nad níž se zdvihá nepůvodní dřevěná zvonice. Ke kostelu přiléhal konvent pravoúhlého půdorysu, po němž dnes již nejsou žádné stopy.

- 112 -

- 113 -

Křenov

Ves byla založena stejně jako ostatní sídla při velké kolonizaci. Po celou éru feudalismu byl Křenov součástí moravskotřebovského panství. První písemná zmínka o Křenovu pochází z roku 1365, kdy se o něm mluví jako o městečku – nebyl tedy jen zemědělskou vesnicí, ale fungoval jako obchodní centrum jižního okraje Moravskotřebovska.

Kostel sv. Jana Křtitele Kostel v Křenově je poprvé doložen v roce 1490. Dnešní monumentální kostel byl postaven z iniciativy tehdejšího křenovského faráře Jana Schindlera. Značnou část prostředků uvolnil kníže Jan Adam Ondřej

- 114 -

z Liechtensteina. Dohromady si stavba, probíhající v letech 1717 – 1729, vyžádala 6 500 zl. Autorem kostela je s největší pravděpodobností Antonio Maria Nicolao Beduzzi, jemu by odpovídalo kulisovitě koncipované průčelí, byl totiž císařským divadelním inženýrem. Vnitřní malířská výzdoba pochází od Jana Kryštofa Handtkeho, známého barokního malíře severní Moravy, který předtím pracoval jako tovaryš u třebovského malíře Kristiána Davida. Křenovskou farnost fresky stály 800 zl. Sochy v kostele jsou většinou dílem Severina Tischlera. Během své existence prodělal kostel několik důkladných oprav. Během nákladné renovace v roce 1879 restauroval vnitřní malby místní rodák malíř Eduard Kasparides, který mobiliář kostela doplnil o velký obraz Piety. Další rekonstrukcí prošel kostel v roce 1931.

Kostel je jednolodní stavba s emporami v lodi, zúženým oválně zakončeným presbytářem a výrazným, konvexně vypnutým věžovým průčelím. Dominantou interiéru je hlavní oltář, nad nímž je freskový obraz Křest Krista Janem Křtitelem, kolem poletují dřevořezby andělů. Po stranách oltáře jsou niky se sochami sv. Františka Xaverského a Jana Nepomuckého. Na stropě je freska s iluzí pohledu do

- 115 -

nebe s Bohem Otcem v oblacích. Na bočních stěnách presbytáře jsou pod oblouky oratoří fresky Anděla Strážného a Obětování Izáka. Na stříšce kazatelny je sousoší Rozeslání apoštolů, pod ambonem je křtitelnice a nad ní obraz křtu krále Svatopluka sv. Konstantinem a Metodějem, vzešlý z dílny Viktorina Ignáce Raaba. Naproti kazatelně je oltář sv. Josefa s obrazem světcovy smrti od J. T. Suppera. Tentýž malíř je i autorem obrazů na oltářích pod emporami, zasvěcených sv. Janu Nepomuckému a „morovým“ světcům: sv. Šebestiánu, Rochu a Karlu Boromejskému. Nejnovější oltář patří Panně Marii Lurdské. Stěny lodě pokrývá jemná štuková výzdoba, na klenbě je velká freska zobrazující kázání sv. Jana Křtitele a medailony s portréty apoštolů. Na zábradlí empor jsou výjevy ze života Jana Křtitele: Zvěstování Zachariášovi (anděl zvěstuje narození Jana Křtitele jeho otci Zachariášovi).

Navštívení P. Marie (Panna Marie doprovázená sv. Josefem se setkává se sv. Alžbětou, matkou sv. Jana Křtitele – tehdy v šestém měsíci těhotenství).

Narození a pojmenování sv. Jana a Alžběta s Janem v pustině (Alžběta utekla před vražděním neviňátek do pustiny).

- 116 -

Sv. Jan kárá Heroda (světec vytýká králi Herodovi, že si vzal Herodiadu, manželku svého bratra).

Salomin tanec (Salome, nevlastní dcera Heroda, tančí na hostině, Herodovi se její tanec natolik líbil, že jí slíbil dát cokoliv, oč si požádá. Herodiada se chtěla pomstít Janovi, a proto své dceři poradila, aby si řekla o Janovu hlavu).

Stětí sv. Jana Křtitele (popravčí předává hlavu sv. Jana Salome).

- 117 -

- 118 -

Varhany vzešly z doby kolem roku 1730, jejich dnešní dispozice pochází z roku 1897.

Součástí blokové hmoty kostela je i sakristie, jejím protějškem je pozoruhodná kaple duší v očistci, z níž vede vstup do krypty. Nad těmito prostory se do presbytáře půlkruhovým obloukem otevírají oratoře.

Z vnějšku jsou kostelní zdi zdobeny pilastry s toskánskými hlavice, v nárožích stavby se dynamicky vlní, jak káže nejlepší vkus vrcholného baroka. Nad portálem vstupního průčelí visí erb donátorů kostela – Liechtensteinů.

- 119 -

- 120 -

- 121 -

Kaple sv. Isidora

V Křenově byl dříve hřbitov kolem kostela. Ten však po třicetileté válce přestal stačit, a proto Křenovští založili nový hřbitov na okraji obce. Oba hřbitovy pak sloužily souběžně až do roku 1784, kdy byl hřbitov u kostela zrušen. Uvnitř nového hřbitova, založeného farářem Schindlerem a křenovskou obcí v roce 1705, byla postavena kruhová kaple sv. Isidora, vyzdobená roku 1727 freskami J. K. Handtkeho. Fresky zobrazují osm kůrů andělských. Do nik ve stěnách byly postaveny sochy Adama a Evy, sv. Isidora a Notburgy. Roku 1778 bylo v Křenově založeno bratrstvo sv. Isidora, které kapli vydržovalo. Fara Jako sídlo farnosti je Křenov poprvé označován v roce 1509. Dnešní obdélná jednopatrová budova s mansardovou střechou byla postavena taktéž z popudu faráře Schindlera v roce 1732.

- 122 -

V roce 2009 farní budova prošla celkovou obnovou. Pranýř Kamenný pranýř byl na návsi vztyčen v roce 1732. Má podobu toskánského sloupu s šiškou na vrcholu. K pranýři se v poddanských dobách, kdy soudní pravomoc nad vesničany měl v lehčích prohřešcích místní rychtář, k železným okovům poutali provinilci, kteří byli odsouzeni k veřejné potupě. Když bylo zrušeno nevolnictví, soudnictví převzal stát a pranýře byly nahrazeny obecními šatlavami.

- 123 -

Socha Panny Marie

Mariánské sousoší z roku 1734 stojí na návsi před farou, vzešlo z dílny Severina Tischlera. Panna Marie, řadící se do ikonografického typu

- 124 -

„Vítězky nad hadem“ (had je symbolem zla), drží v náručí Ježíška, který kopím probodává hada u nohou Panny Marie. Figura stojí na Zeměkouli, ležící na trojbokém podstavci s velkými volutovými příporami. Naposledy byla skulptura renovována v roce 2002. Sousoší Madony Skulptura byla na jihu obce u silnice do Březiny postavena v roce 1727. Na konzolách po boku Panny Marie stáli sv. Jan Křtitel a Jan Nepomucký. Nejen lidský vandalismus, ale i sama příroda může umělecké památky nevratně poškodit. Kámen křenovského sousoší je plošně postižen hloubkovou korozí, která jej úplně zničila.

- 125 -

Kunčina Obec byla vždy součástí třebovského panství. U vsi stál svobodný dvůr, který byl propůjčován purkrabím na hradě v Moravské Třebové. Prvním doloženým držitelem byl od roku 1486 Jan Šedík z Kunčiny. Kostel sv. Jiří Kamenný kostel byl v Kunčině postaven hned při jejím založení. Z této nejstarší etapy stavby se zachovala boční kaple s křížovou žebrovou klenbou. V první polovině 16. století vznikla vstupní věž, na její jižní straně

je vsazena deska s erby Ladislava z Boskovic, Magdaleny z Lipé a Pavla Abštorfského z Vojenic, hejtmana třebovského zámku. Téměř čtvercová loď byla stavebně upravována roku 1574. Na počátku 17. století byla klenba lodi vyzdobena manýristickým štukovým dekorem, složeným z pletencových žeber, andílčích a lvích hlaviček a vegetabilních motivů. Dřevěnou kruchtu na zábradlí zdobí renesanční malby apoštolů, stojí na ní moderní varhany. Původní čtvercový presbytář byl v letech 1937 – 38 ubourán a nahrazen prostornou moderní trojdílnou stavbou s vsazenými emporami a vysokou betonovou klenbou.

- 126 -

Na pseudorománském hlavním oltáři je reliéf sv. Jiří, vzniklý kolem roku 1580 (a později upravovaný). Po jeho stranách stojí sochy sv. Josefa a sv. Anny, v rozích presbytáře jsou velké skulptury sv. Petra a Pavla. V lodi stojí na konzolách velké polychromované sochy sv. Jana Nepomuckého, Rocha, Šebestiána a Františka. V boční kapli se nachází epitaf s výjevy Jakubův sen a Zápas Jakuba s andělem.

- 127 -

- 128 -

- 129 -

Soubor soch před kostelem

Před kostelem na terase ohraničené balustrádou stojí 16 soch, které vznikly mezi lety 1715 – 1718 z popudu místního faráře Matěje Josefa Theofila Kunerta (úřad zde zastával v letech 1705 – 1720). Na baňatých podstavcích s akantovými listy vidíme figury sv. Kateřiny, Davida kajícníka, sv. Anny, sv. Jáchyma s malou Marií v náručí, sv. Alžběty, sv. Rozálie, sv. Františka Xaverského, sv. Jana Sarkandera, sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána, krále Davida, sv. Matouše a sloupy s figurami sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha sv. Barbory a Panny Marie.

- 130 -

Sochy byly stavěny na památku moru, až na sochu sv. Jana Nepomuckého, která je už z roku 1712. Na jeho vytvoření se podílelo více autorů, které zaštiťovala dílna Jana Sturmera. Mezi těmito sochaři zaujímal pravděpodobně přední místo Jiří Hedrich. Během let sochy prodělaly mnoho oprav, o čemž svědčí nápisy na podstavcích. Poslední zásadní opravy se celého sousoší dotkly v 70. letech, kdy některé sochy byly rozbité a jejich části chyběly. Doplnili je sochaři Jan Lhota a Jiří Lendr. Dnešní stav je výsledkem rekonstrukce v letech 1995 – 1996.

Sousoší Kalvárie Krucifix, obstoupený sochami sv. Jana Evangelisty a Panny Marie, vznikl před kostelem v roce 1718. Původně stála kolem kamenná balustráda, která byla zničena v 60. letech při dopravní nehodě.

- 131 -

- 132 -

Socha sv. Rocha Nachází se před domem čp. 64. Postavena byla v roce 1856, na soklu jsou postavy Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána.

Socha sv. Floriána Skulptura stojí od poloviny 18. století u domu čp. 194. Sv. Florián v klasickém ztvárnění spočívá na volutami opřeném podstavci.

Fara Dnešní farní budova vznikla v roce 1755. Prostou stavbu nad vchodem zdobí velmi kvalitní socha sv. Ondřeje. Původně faru obklopovaly hospodářské budovy a velká zahrada.

- 133 -

Dům čp. 140 Velmi dobře zachovalý starý statek se skládá z trojkřídlé zděné budovy s obytným stavením, obráceným k silnici, a hospodářských prostor v dalších křídlech. Na ně volně navazuje velká roubená stodola. Dům čp. 148 Dům je příkladem drobné usedlosti s dvorkem, ze tří stran obklopeným budovami, a do ulice se obracejícím průčelím se dvěma štíty. Byl postaven v roce 1784, jak hlásí nápis na záklopovém prkně.

- 134 -

Dům čp. 152 Usedlost je dispozičně velmi podobná domu čp. 148. Dům čp. 158 Objekt je jedním z mnoha zástupců drobné zemědělské usedlosti trojkřídlé dispozice se zděnou obytnou částí, chlévy a roubenou stodolou.

- 135 -

Lázy

Poprvé se obec připomíná roku 1365 v listině, kterou Jindřich z Lipé prodal hrad Cimburk a město Jevíčko s okolními vesnicemi markraběti Janu Jindřichovi. Ve druhé polovině 15. století dočasně zanikla, ale od poloviny 16. století již opět existuje. Vždy byla součástí trnáveckého panství.

Obec je půvabná díky své velmi zachovalé historické zástavbě jak v celkové urbanistické skladbě, tak v příkladně udržovaných jednotlivých domech, které si citlivým přístupem obyvatel zachovaly mnohé původní detaily.

- 136 -

Usedlost čp. 60 Menší zemědělská usedlost se do ulice obrací dvouštítovým průčelím. Jeden štít náleží obytnému stavení s navazujícími chlévy v zadní části, druhý výměnku. Usedlost čp. 43

Dům čp. 43 je charakteristickou stavbou této obce: do ulice se obrací patrové obytné stavení s průjezdem do dvora. Průjezd je opatřen ozdobnými empírovými vraty. Usedlosti čp. 24, 23 a 24 Centrem obce je velká náves, na jejíž severní straně stojí těsně vedle sebe tři velké čtyřkřídlé statky stejné dispozice.

Do návsi se obrací dlouhým obytným stavením s komorami v prvním patře. Na ně navazují tři křídla hospo-

- 137 -

dářských budov. Vznikly na počátku 19. století (doba vzniku domu čp. 23, rok 1818, je vytesána na ostění vstupních dveří).

- 138 -

Socha sv. Jana Nepomuckého Památník postavili manželé Florián a Veronika Procházkovi v roce 1845. Na volutami opřeném podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na pilíři reliéf sv. Floriána.

Krucifix u silnice do Trnávky Na konci vesnice byl v roce 1833 vyzdvižen kříž s reliéfem Piety na podstavci a nástroji umučení Krista na pilíři. Samotný kříž se dodnes nedochoval, také na římse podstavce chybí sochy

Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Kaple sv. Marka Půvabná kaplička ve stylu selského baroka vznikla pravděpodobně na začátku 19. století. Ve štítě kaple je nika, v níž stávala soška sv. Marka.

- 139 -

V klenutém interiéru je několik reprodukcí obrazů s náměty Panny Marie a Krista.

Socha Panny Marie Socha Panny Marie s Ježíškem v náručí byla postavena v roce 1877. Na podstavci je reliéf svatého Floriána. Na korunní římse podstavce původně stály sošky andílků. Autor památníku na Zeměkouli, na níž Madona spočívá, zvěčnil svůj monogram: „AB“. Pilíř Nejsvětější Trojice U silnice do Chornice stojí rokokově zdo-

- 140 -

bený pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice, vyzdvižený na konci 18. století. O detailech jeho založení informoval nápis na podstavci, který je bohužel dnes vlivem koroze

povrchu pískovce nečitelný. Ikonograficky sousoší představuje tzv. Trůn milosti.

- 141 -

Linhartice

Obec dnes svou zástavbou plynule navazující na Moravskou Třebovou po celou dobu feudální éry sdílela osudy s moravskotřebovským panstvím. Rychta čp. 60 Poprvé se o rychtě mluví roku 1480, kdy ji Albrecht Kostka z Postupic propůjčil rychtáři Václavovi. K roku 1605 se jako její držitel uvádí Václav Haugvic z Linhartic, který snad byl příbuzným rytíře Jana z Linhartic, majitele Jaroměřic. Stavba rychty pochází snad již ze 16. století, přes četné následné stavební úpravy však již z původní dispozice mnoho nezbylo. Památník padlým V centru obce stojí pomník, který vznikl jako připomínka a oslava císaře Josefa II. a jeho rozhodnutí o zrušení nevolnictví v roce 1781, které zásadně změnilo život rolníků nejen v Linharticích. Pomník tehdy korunovala litinová busta císaře. Pomník Josefa II. v 19. století nebyl žádnou výjimkou, protože jeho sochy ve velkém produkovaly blanenské železárny. Po vzniku Československé republiky byla busta habsburského mocnáře odstraněna a pomník se v roce 1923 změnil na památník obětem první světové války. Po druhé světové válce se objekt upomínající na původní německé obyvatelstvo stal opět nepohodlným a postupně se proměnil na hromadu kamení. K jeho obnově došlo až v roce 2003, na ní se podíleli jak současní, tak i dřívější obyvatelé obce, Fond česko-německé budoucnosti a obec Linhartice.

- 142 -

Statek čp. 31 Je jedním z řady více či méně zachovalých původních zděných čtyřkřídlých statků, které v Linharticích vznikly. Krom celkové dispozice se na něm zachovalo několik zajímavých prvků, zvlášť krásná vrata se symbolem slunce v oblouku. Za pozornost stojí i železný mostek, který ke statku vede přes říčku Třebůvku.

- 143 -

Socha sv. Rocha Před domem čp. 34 stojí socha sv. Rocha z roku 1864. Figura světce je ztvárněna v klasickém postoji, jak si vyhrnuje svůj poutnický plášť a ukazuje vřed na stehně – charakteristický příznak dýmějového moru. U nohou sv. Rochu sedí pes s chlebem v hubě. Podle legendy se Roch staral o nemocné morem, a když se sám nakazil a nikdo se o něj nepostaral, nosil mu jídlo pes. Na podstavci památníku jsou reliéfy sv. Josefa s malým Ježíškem v náručí, Panny Marie Bolestné a sv. Floriána.

- 144 -

Ludvíkov Obec vznikla v roce 1787 na cimburském panství rozparcelováním pozemků poplužního dvora, který ležel na území vedlejší obce Pacov.

Kaple sv. Aloise Secesní kaple byla na návsi postavena z příspěvků občanů i knížete Jana z Liechtensteina. V roce 1913 započala firma Mackerle z Jevíčka stavební práce, úplné dokončení se však značně protáhlo. V roce 1927 byla na zeď kaple připevněna pamětní deska obětem 1. světové války a konečně byla kaple vysvěcena spolu s novým oltářem. Celkové obnovy se kaplička dočkala v roce 2002, opět se na ni složili obyvatelé Ludvíkova – současní i dřívější. Na místě kaple stála již od založení obce dřevěná zvonice. Vedle kaple stojí krucifix, který v roce 1886 nechala vyrobit Klára

- 145 -

Schneiderová ze Zadního Arnoštova. Na jeho podstavci jsou reliéfy sv. Floriána, Immaculaty a sv. Konstantina a Metoděje.

- 146 -

Malíkov Obec měla v historii stejné osudy jako většina ostatních vsí na panství Moravská Třebová. Sousoší Nejsvětější Trojice Zlidovělá skulptura z roku 1847 stojí mezi ovocnými stromy u statku čp. 7. Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na sloupu sv. Josef. Požární zbrojnice Stejně jako v drtivě většině ostatních obcí i v Malíkově vznikl sbor dobrovolných hasičů (v roce 1904). Spolu s novým spolkem vznikla i nová dominanta obce – hasičská zbrojnice. Tyto stavby jsou zajímavým fenoménem. Ve všech obcích jsou stejné, ale přesto každá trochu jiná.

- 147 -

Městečko Trnávka

Dnešní Trnávka se skládá ze dvou dříve samostatných osad. Stará Trnávka vznikla ve 13. století na ulicovém půdorysu. Nová Trnávka (neboli Městečko Trnávka) vznikla jako příslušenství nového hradu současně s ním nebo nedlouho poté. Jejím jádrem je nevelké, k severozápadu se značně svažující náměstí, z něhož vycházejí koutové kolmé ulice. Hrad byl z městečka přístupný cestou z horního konce náměstí, vedoucí kolem velkého hospodářského dvora. Vznik městečka Nová Trnávka nevedl k poklesu významu Staré Tmávky,

- 148 -

která zůstala zemědělským doplňkem lokace a zachovala si i kostel. Před třicetiletou válkou měly obě obce po třech desítkách domů. Teprve pozdějším vývojem, zejména na konci 18. století, se Nová Trnávka začala rozrůstat mnohem rychleji. V roce 1918 k ní byla připojena Stará Trnávka a od roku 1929 se používá současný název Městečko Trnávka. Kostel sv. Jakuba Většího Vznikl nepochybně současně se Starou Trnávkou ve 13. století, poprvé je doložen v roce 1407. Tento kostel v roce 1762 nahradila novostavba v pozdně barokním stylu, vznikla na náklady Josefa Václava z Liechten-

steina. Opravován byl v roce 1826 a znovu v roce 1848. Kostel je jednolodní stavba s půlkruhovým presbytářem a věží v čelním průčelí. Nad hlavními dveřmi je nika se sochou sv. Jakuba, pod ním je erb donátorů kostela. Chrámová loď je sklenuta valenou klenbou s výsečemi, presbytář jedním polem plackové klenby (na ní je freska s výjevem, kde Ježíš pěti chleby a rybami nasytil pět tisíc lidí), v závěru je koncha. Klenbu nesou sdružené pilastry s iónskými hlavicemi. Mobiliář je vesměs rokokový, z doby výstavby kostela. Nad hlavním oltářem se soškami sv. Konstantina a Metoděje a Madony visí velký obraz s výjevem nanebevzetí svatého

- 149 -

Jakuba. Po stranách oltáře jsou niky se sochami sv. Petra a Jana Evangelisty. Na stříšce kazatelny stojí sv. Pavel, pod stříškou visí vyřezávaný závěs, který rozhrnují dva letící andělé, naproti kazatelně je nika s velkou sochou Panny Marie Lurdské. Boční oltáře blíže presbytáři se sochou sv. Josefa a obrazem Smrti sv. Josefa jsou ve stejném stylu jako hlavní oltář, oltáře sv. Terezie a Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsou

- 150 -

novějšího data. Varhany vznikly v roce 1763 v dílně Jana Jiřího Schwarze z Města Libavá a roku 1893 byl jejich stroj zásadně přestavěn. Na věži přežil dvě válečné rekvizice historický zvon z roku 1571, který dali ulít tehdejší majitelé panství Podstatští z Prusinovic.

- 151 -

Kostel obklopuje rozlehlý hřbitov s řadou zajímavých náhrobků z 19. a 20. století, stojí zde i kaple z roku 1806 a velké sousoší Kalvárie (s figurami Panny Marie, Maří Magdaleny a sv. Jana Evangelisty pod ukřižovaným Kristem), postavené v roce 1885.

Fara Dnešní podoba fary pochází z roku 1816, kdy byla po požáru obnovena nákladem vrchnosti a místního faráře Libora Hickla. Fara je velká jednopatrová budova s rozlehlými hospodářskými budovami, obklopujícími obdélníkový dvůr.

- 152 -

Mariánský obelisk Skulpturu vytvořil v roce 1731 Severin Tischler. Vznikla na náklady obce, která také složila vydržovací kapitál, který spravoval místní farář. Objekt má tvar vysokého trojbokého obelisku vrcholícího mariánským monogramem v paprskové svatozáři. Podstavec zdo-

- 153 -

bila zavěšená kartuše s reliéfem sv. Rozálie, na konzolách byly postaveny sochy sv. Karla Boromejského, Šebestiána a Rocha, na obelisku se v oblacích vznášela Panna Marie. Památka byla opravována v letech 1887, 1913, 1986. V letech 1994 – 1995 byly sochy sv. Karla a Šebestiána ukradeny, ostatní skulptury byly poté uschovány. Socha sv. Jana Nepomuckého Uprostřed neobyčejně půvabného náměstíčka Nové Trnávky stojí na podstavci s volutovými příporami barokní socha sv. Jana Nepomuckého.

Rodný dům Franze Spiny Patrový dům čp. 47 je příkladem maloměstské jednoduché zástavby. V roce 1868 se v tomto domě, v rodině řezníka, narodil Franz Spina, pozdější univerzitní profesor a ministr zdravotnictví Československé republiky. Dům čp. 47 je jedním z řady velice zachovalých domů (patrových i přízemních) na náměstí Nové Trnávky, které je urbanisticky nejpozoruhodnější a nejkrásnější částí celého městečka.

- 154 -

Škola Dnešní škola vznikla po reorganizaci a sloučení škol ve městě v roce 1919. Do té doby totiž měla Nová i Stará Trnávka vlastní školy. Pro 130 trnáveckých dětí byla v letech 1923 – 1924 postavena nová rondokubistická budova. V poválečném období, jak rostl počet obyvatel Trnávky a postupně se rušily malotřídky v okolních obcích, přibývalo žáků tak, že se muselo opět učit i ve staré škole u kostela, a když i to přestalo stačit, přistoupilo se k velkorysé přístavbě školy. Ta by uvedena do provozu v roce 1987.

- 155 -

Dům čp. 229 Řada domů, včetně domu čp. 229, je dokonalou ukázkou původní ulicové zástavby zemědělských usedlostí obrácených do veřejné komunikace obytnými prostory, s hospodářským zázemím v zadní části, přístupným mohutnými branami. Dům čp. 201 Velká, původně zemědělská usedlost ve své dnešní podobě z roku 1834 sloužila jako sídlo rychtáře. Honosí se krásnými empírovými vraty.

Domy čp. 246 a 247 Dálnice Vratislav – Vídeň měla u Městečka Trnávky překračovat Pacovské údolí 342 metrů dlouhou estakádou. Stejně jako u jiných úseků dálnice se i tady začalo stavět, ale záhy veškerou činnost přerušily neúspěchy německých zbraní na bojištích 2. světové války.

- 156 -

V roce 1940 nechala německá firma Pittel & Brausewetter postavit hned vedle budoucího mostu dva domy jako sídlo své pobočky, spravující lom u Pacova, jehož kámen se používal nejen na stavbu dálnice. Byly zde byty a kanceláře administrativních pracovníků. Po válce se budovy staly majetkem obce. Dodnes se zachovaly v téměř nezměněné podobě jak ve vzhledu, tak využití: Jeden slouží jako bytový dům, ve druhém jsou ordinace. Mezi podobnými utilitárními domy vynikají přívětivým tvarem a harmonickými proporcemi. Cimburk Hrad založil Bernart z Cimburka kolem roku 1300 (dříve se psal z Lipnice), aby střežil dvě obchodní cesty, které se pod ním stýkaly. Nově postavený hrad byl plášťového typu s nevelkým palácem na západní straně, později jej obehnala parkánová hradba s věžovitou branou. Bernart po třiceti letech hrad vyměnil s Jindřichem z Lipé za Střílky a Koryčany (v Koryčanech si poté postavil nový hrad, který nazval také Cimburk). Tehdy k hradu patřily kromě obou Trnávek ještě Pacov, Lažany, Mezihoří, Petrůvka, Unerázka, Rozstání, Malíkov, Radkov, Gruna, Žipotín, Větši a Menší Bohdalov, Chornice a město Jevíčko. V roce 1365 hrad koupil moravský markrabě Jošt. Od roku 1407 jej získala Markéta ze Šumvaldu a v roce 1446 hrad převzal Vaňek Černohorský z Boskovic. Boskovičtí provedli rozsáhlé přestavby hradu. Byl postaven nový palác, před vstupem do hradu vzniklo obdélné předhradí s masivní podkovovitou baštou a hranolovou věží brány. Roku 1547 Trnávku s hradem koupil těžební podnikatel Šimon Eder ze Štiavnice, jehož syn Vavřinec Eder prodal před r. 1565 panství Erazimu Weyzingarovi z Weyzingu. V letech 1568 až 1579 byl držitelem panství Prokop Podstatský z Prusinovic. Podle urbáře z této doby náležely k panství hrad Cimburk, městečko Trnávka a vsi Stará Trnávka, Rozstání, Mezihoří, Petrůvka, Pěčikov, Unerázka, Bezděčí, Borové, Přední a Zadní Arnoštov a Vražné. V letech 1583 až 1587 patřilo zboží Jindřichu Podstatskému z Prusinovic a po něm Matyáši a Prokopu Podstatským z Prusinovic, kteří je před r. 1593 prodali za 36 000 zl. Adamu Věžníkovi z Věžník. Na počátku 17. století nový majitel zvýšil hradní palác

- 157 -

o druhé patro. Adamova manželka Mandalena Věžníková, rozená z Říčan, v roce 1629 postoupila zboží knížeti Karlu z Liechtensteina. V rukou tohoto rodu zůstalo panství do konce feudální éry. V době třicetileté války byla na Cimburk vložena císařská posádka, která se pro okolí stala velkou přítěží, protože je spíše vydírala, než chránila před Švédy. Po odchodu vojáků do Brna v roce 1645 hrad začal chátrat, protože Liechtensteinové veškerou správu svých panství soustředili do Moravské Třebové, a hrad tím přestal být soustavně využíván.

- 158 -

Roku 1776 opuštěný hrad zasáhl blesk a následný požár ho změnil v ruinu. Dodnes se z hradu zachovaly jen části obvodových zdí hradního paláce, hradby předhradí a klenuté sklepy.

- 159 -

Mezihoří Maličkou osadu, v historii součást cimburského panství, tvoří 4 velké a 6 menších statků, všechny jsou dodnes poměrně hezky zachovalé. Na severu osady se také dodnes uchovalo lánové členění polí včetně mezí oddělujících pozemky jednotlivých usedlostí. Kaplička Uprostřed obce u silnice stojí malá kaplička se zvonicí z 19. století. Vedle kapličky je krucifix, postavený roku 1864 a obnovený v roce 1905, jak hlásá nápis na soklu. Na podstavci jsou reliéfy Panny Marie Bolestné,

sv. Josefa a sv. Anny.

- 160 -

Dům čp. 14 Funkcionalistická stavba je zajímavým spojením obytné vilky a trafostanice. I přes ryze účelné poslání v sobě dům nezapře estetické hodnoty.

- 161 -

Mladějov

Obec vznikla jako ostatní v regionu ve druhé polovině 13. století. Představitel zdejších kolonizačních aktivit ji pak možná udělil v léno nějakému drobnému šlechtici, který sídlil na místním hradě. Od 14. století Mladějov nemá samostatného pána a sdílí osudy s Moravskou

- 162 -

Třebovou. Církevně patřil k Rychnovu, samostatná fara zde vznikla až v roce 1909. Roku 1657 bylo v Mladějově 32 domů, na začátku 19. století jich bylo již 113, většina z nich roubené konstrukce.

Hrad Šlechtické sídlo se rozkládalo na vrchu Hradečná. V písemných pramenech se však o něm nic neuvádí, zaniklo snad již v průběhu 14. století. Jediným důkazem existence šlechtického sídla je samotný prostor hradu, ze tří stran chráněný prudkým svahem, ze čtvrté 13 metrů širokým příkopem a valem. Po zástavbě poměrně rozlehlého areálu dnes není ani stopy. V hradním prostoru byla roku 2004 postavena jednoduchá, 7 metrů vysoká rozhledna. Kostel Nejsvětější Trojice V roce 1715 v Mladějově vypukl mor, kterému padlo za oběť 69 občanů. Jen v domě čp. 6 zemřelo 15 lidí – celá rodina. Upomínala na to sochařsky pojednaná pamětní deska (zničena byla v roce 1925). Usedlíci dali slib, že přežijí-li nákazu, postaví kapli ke slávě Nejsvětější Trojice. Svému slibu dostáli v roce 1720, podílel se na tom i kníže z Liechtensteina. Kaple měla půlkruhový půdorys, osvětlovala ji dvě okna. V kapli se konaly ve sváteční dny pobožnosti, lidé se modlili růženec a zpívali nábožné písně. Farář sem zajížděl jen čas od času. Na mše místní nadále museli docházet do Rychnova. Protože kaple lidem nestačila, byla k ní později přistavěna dřevěná předsíň.

- 163 -

V roce 1827 se začalo uvažovat o rozšíření kaple na kostel. Jelikož se kněz neměl kde převlékat, ani nebylo kam ukládat paramenta, postavila se ze všeho nejdřív sakristie. V kapli muselo být kvůli tomu zazděno jedno okno a proražen vstup. Na něm je letopočet 1833, kdy stavba proběhla. V roce 1850, po dlouhém řízení s olomouckým arcibiskupstvím, se započalo

s rozšiřováním kaple. Malá dřevěná přístavba byla stržena a místo ní vznikla zděná chrámová loď. Měla v každé stěně dvě okna a kruchtu, na níž se vstupovalo po přiloženém šnekovitém schodišti. Na kruchtu byl umístěn varhanní pozitiv, který za 400 zl. pořídil František Pucher z domu čp. 127. Na šindelové střeše byla věžička se dvěma zvony (jeden vážil 25kg a druhý 13kg). Stavbu, kterou vedl rychnovský stavitel Libhavský, financovali místní, nejštědřejším byl obecní rada Vavřinec Hantl, který poskytl 1000 zl. Roku 1855 byla tesaři z Nové Vsi před kostelem postavena dřevěná předsíň. Šindelová střecha byla už kolem roku 1865 vyměněna za břidlicovou. V roce 1893 začali Mladějovští svůj boj za zřízení samostatné fary v Mladějově. Arcibiskupství se na tento požadavek netvářilo příliš přívětivě, jedním z argumentů zamítavého stanoviska byl i příliš malý kostel, neschopný pojmout všechny věřící. Roku 1908 bylo tedy přistoupeno k prodloužení kostela. Třebovský stavitel Jakub Swatek v létě předložil plán přestavby v hodnotě 4 192 korun, na podzim 1908 začal práce zbouráním čelní zdi. Na jaře 1909 byla přestavba dokončena. O rok později kostel získal současnou podobu přistavěním zádveří. V kostele jsou 2 oltáře. Hlavní je zasvěcen Nejsvětější Trojici, oltářní obraz rámují sochy sv. Cyrila a Metoděje. Boční oltář patří Panně Marii Lurdské, vznikl v roce 1897, mariánská socha vznikla v dílně Dominika a Konstantina Buškových v Sychrově. V roce 1911 byly zakoupeny nové varhany za 1 700 K, sestrojené

- 164 -

v krnovské firmě Rieger. Křišťálový lustr věnovali kostelu manželé Jan a Viktorie Habigerovi v roce 1909, kostelní lavice jsou od truhláře Aloise Hedricha z Rychnova.

Nedaleko kostela se rozkládá obecní hřbitov, založený v roce 1897. Do té doby Mladějovští své mrtvé pohřbívali v Rychnově. V centru hřbitova stojí krucifix, který vytvořil zdejší kameník František Hedrich z místního pískovce. Elektrárna Budova parní elektrárny se nachází v areálu šamotové továrny. Historie továrny sahá do roku 1898, kdy Jakub Hanisch prodal svůj uhelný důl „Rochus“ Gerhardu Mauwemu. Pod vrstvou uhlí se nacházela vrstva lupku, který Mauwe začal těžit, postupně skoupil i další doly v okolí. Na pálení lupku bylo zapotřebí postavit pece. Kvůli tomu Mauwe zakoupil pozemky, dříve náležející k rychtě, a v roce 1899 postavil první dvě pece, roku 1904 přibyly další tři. Jak se důlní závod rozvíjel, potřeboval pro svůj provoz čím dál víc energie. Bylo proto rozhodnuto o stavbě elektrárny v Mladějově. Budovu v roce 1919 postavil František Habicher z Moravské Třebové, dovnitř byly instalovány dvě stacionární lokomobily

- 165 -

Brand & Lhuillier, každá o výkonu 180 k, které poháněly generátory o napětí 1000V. Protože zařízení bylo schopné vyrobit víc energie, než spotřebovaly průmyslové závody v Mladějově, na Nové Vsi a na Hřebči, dostala obec Mladějov nabídku k připojení na závodní síť. Elektrické osvětlení tak od roku 1921 měla krom řady místních usedlíků (zaměstnanci továrny dostávali na elektřinu slevu) i škola, hasičská zbojnice, fara a kostel. Mladějov nechal už tehdy vybudovat pouliční osvětlení. V 60. letech elektrárna ukončila provoz, jelikož byla zastavena těžba místního uhlí, které se v elektrárně používalo. V roce 1965 byl odstřelen komín a zrušena chladicí nádrž. Lokomobily skončily ve šrotu a budova se změnila v sklad.

- 166 -

Dnes je elektrárna součástí Průmyslového muzea Mladějov, slouží k expozičním účelům a postupně se vrací do původní podoby. V roce 2004 sem byla opět instalována stacionární lokomobila. Podobná je původním strojům, vznikla ve firmě Wolf Magdeburg a původně sloužila na pile v Rožďalovicích. Rychta

Rozlehlá, z větší části roubená usedlost, obklopující vnitřní dvůr, byla postavena v roce 1791. Před rychtou byla v letech 1871 – 1872 postavena kaple, která sloužila jako zastavení v procesních průvodech. Stavbička je podkovovitého půdorysu s okénky v bočních stěnách. Ve štítě je nika se sochou sv. Jana Křtitele.

- 167 -

Sloup Nejsvětější Trojice Barokní památník byl na náklady obce vyzdvižen v roce 1713. V roce 1986 se opravoval sousední hostinec, přičemž bylo nutné sloup přemístit. Při neodborném rozebírání se však skulptura rozlámala a kusy se pak někde ztratily. Dnes tak tuto památku obvykle připisovanou místnímu umělci Jiřímu Hedrichovi již v Mladějově nenajdeme.

Krucifix u domu čp. 83 Památník s Pannou Marií Bolestnou na podstavci nechal v roce 1774 postavit Václav Hedrich. Dnes je památka v torzálním stavu, kolem roku 1990 se zřítil vrchní kříž s tělem Ukřižovaného.

- 168 -

Socha sv. Floriána Socha byla postavena v roce 1828 nákladem Jana a Kateřiny Wittmanových, na podstavci je reliéf sv. Jana Nepomuckého.

Krucifix u domu čp. 9 Monument v horní části obce, obrácený do krajiny, postavil roku 1809 František Witthorin. Na podstavci jsou reliéfy Svaté rodiny, sv. Floriána a sv. Františka z Assisi. Na pilíři je zobrazen sv. Jan Nepomucký. Krucifix u domu čp. 126 Rokokový kříž byl postaven roku 1769 Martinem Nickelem. Na podstavci s volutovými křídly je reliéf sv. Antonína Paduánského.

- 169 -

Krucifix před kostelem Před hlavním průčelím kostela stojí barokní kříž. Nápis na jeho soklu říká, že jej v roce 1727 nechal postavit Jan Habiger. Vytvořen byl pravděpodobně v místní kamenické dílně rodiny Hedrichů. V akantové kartuši na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné.

Sousoší Piety Barokní skulptura stojí na konci obce u silnice do Trpíku, vznikla v první polovině 18. století. V letech 2010 – 2012 prošla památka celkovou rekonstrukcí.

- 170 -

Pilíř Nejsvětější Trojice Stojí v polích na pozemcích, které patřily k usedlosti čp. 71. Na nich si manželé Florian a Jana Rößlerovi v roce 1839 postavili sochu. Na podstavci je reliéf sv. Anny (je zobrazena se svou dcerou Pannou Marií), na pilíři je sv. Jan Nepomucký. Sousoší pravděpodobně vzniklo v mladějovské kamenické dílně Jana Hedricha, která tou dobou ve spolupráci se sochařem Františkem Sindermannem z Králík produkovala velké množství obdobných uměleckých děl. Pilíř sv. Jana Nepomuckého Pozdně barokní památník, stojící uprostřed louky na úpatí kopců, nechal v roce 1781 postavit Jan Bennisch, sedlák z domu čp. 134. Svatý Jan, stojící na vysokém pilíři, je ztvárněn v klasickém postoji, oděný do kanovnického roucha, svůj pohled upírá ke krucifixu, jenž drží v náručí. Na podstavci je vyobrazen jazyk světce v monstranci. Velmi působivá skulptura je dnes bohužel silně poškozená.

- 171 -

Pilíř sv. Jana Nepomuckého

Kousek od Jana Nepomuckého z roku 1781 stojí další pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého. Tento na své louce postavili dřívější majitelé usedlosti čp. 129 v roce 1820. Stojí mezi dvěma vysokými kaštany, na podstavci je reliéf jazyka v paprskové svatozáři, Pilíř s krásnou zlidovělou hlavicí je dnes bohužel prázdný – samotná figura světce chybí. Sloup Panny Marie Neposkvrněné Vysoký barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století stojí u cesty do Rychnova vedle domu čp. 87. Na podstavci jsou reliéfy s výjevy ze života Panny Marie (Zvěstování, Nanebevzetí a Navštívení Panny Marie).

- 172 -

Krucifix u lesa Na kraji lesa u průmyslové drážky nedaleko hájovny stojí velký krucifix, s reliéfy Panny Marie Zellenské a sv. Floriána na podstavci. Na pilíři jsou zobrazeny nástroje umučení Krista. Na kraji svých pozemků jej nechal postavit Matyáš Röszler v roce 1814.

Dům čp. 134 Centrem velké usedlosti z konce 18. století je roubený patrový dům s obytnými místnostmi v přízemí a sýpkou v patře, přístupnou pavlačí, k němu kolmo navazuje velká roubená stodola, dvůr dnes uzavírají novodobé zděné kůlny s pultovou střechou, původně místo nich stály roubené chlévy.

- 173 -

Moravská Třebová

Moravskotřebovsko původně patřilo králi. V roce 1245 je získal Boreš I. z Rýzmburka z rodu Hrabišiců, který tento kolonizační újezd (kde do té doby bylo jen velmi řídké osídlení) dostal od Václava I. odměnou za věrné služby, které mu prokázal zejména za povstání Václavova syna Přemysla Otakara. Moravskou Třebovou Boreš z Rýzmburka založil kolem roku 1260. Kolonizační akce probíhala i v těsném sousedství na Svitavsku, které ovšem patřilo již olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburku.

Město bylo založeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu, přestože bylo městem poddanským, jeho půdorys byl inspirován soudobými královskými městy jako Vysoké Mýto, Litovel či Lanškroun. Jeho centrem je velké čtvercové náměstí, z jehož rohů vybíhají dvojice ulic. Další ulice ústí do středu stran náměstí. Hlavní komunikace probíhala diagonálně městem od jihozápadu k severovýchodu – od

- 174 -

Olomouce ke Svitavám. Neobvyklý je čtvercový obvod města. Ostatní města jsou postavena na oválu, který lze lépe bránit. Starší slovanské osídlení (Útěchov, Dlouhá Loučka, Staré Město) překryly dlouhé německé lánové vesnice se široce rozvinutými plužinami. Kolonisté sem přicházeli ze středního Německa, Horní Falce a Pomohaní.

Mezitím se stal králem Přemysl Otakar II., Boreš se postavil k jeho opozici ve sporu s Rudolfem Habsburským a upadl do královské nemilosti. Zanedlouho byl zajat a údajně popraven. Državy převzal jeho syn Bohuslav (věrný Přemyslovi). Když v roce 1280 zemřel, ujal se správy statku za nezletilé Bohuslavovy syny Fridrich ze Šumberka (bratr jejich matky Agáty). Ani ten se nechtěl podřídit autoritě krále. Václav II. jej proto musel k poslušnosti donutit násilím a Moravskou Třebovou v roce 1286 dobýt. Z dětí Bohuslava z Rýzmburka byl majitelem moravskotřebovského panství Boreš II. Po vymření rodu Rýzmburků (1325) se panství stalo majetkem krále Jana Lucemburského. V roce 1327 panství získal Jindřich z Lipé. R. 1365 koupil panství od Jindřicha z Lipé moravský markrabě Jan Jindřich. Roku 1386 panství markrabě Jošt dal do držení pánům z Kunštátu. Prvním byl Erhart, který vedle města získal ještě 33 vsí, z nichž tři byly hradními lény. Nejslavnějším příslušníkem kunštátského rodu byl král Jiří z Poděbrad, který roku 1464 Moravskou Třebovou postoupil Zdeňku Kostkovi z Postupic. V roce 1485 ji koupili Boskovicové. V roce 1490 se správy nad moravskotřebovským panstvím ujal Ladislav z Boskovic (po popravě jeho bratra Jaroslava, který byl odsouzen za přípravu vraždy Matyáše Korvína). Tento feudál, patřící k nejbohatším lidem v zemi, Třebovou začal přetvářet na své sídelní město. Velký vliv na vývoj města měl požár roku 1509, který byl využit k velkorysé přestavbě celého města. Vrchnostenští stavitelé Jeroným Dubenský a Kašpar Harding

- 175 -

stanovili přísná pravidla pro novou výstavbu: všechny domy na náměstí byly postaveny jako jednopatrové s jednotnou výškou korunní římsy, na níž se zdvihaly atiky. Aby se v brzké době podařilo postavit celé město znovu, dostali měšťané, kteří si postavili dům dle předpisů, právo vařit pivo, dále od vrchnosti dostali stavební materiál, včetně typizovaných ozdobných prvků (klenební žebra, svorníky s erbem Ladislava z Boskovic nebo jeho manželky Magdaleny z Dubé).

Další požár město postihl roku 1541. Zničil 133 domů, radnici i kostel. Po něm se domy obnovovaly v již plně rozvinutém renesančním stylu, i když základní koncepce a dispozice domů zůstala stejná. Průčelní fasády byly opět řešeny v jednotném stylu. Město bohatlo hlavně díky exportu tehdy vyhlášeného třebovského piva (vařilo se v 83 domech) a soukenické výroby. Svého vrcholu město dosáhlo za vlády Ladislava Velena ze Žerotína, kterému Třebovou odkázal jeho bezdětný strýc Jan z Boskovic v roce 1589. Tehdy se Třebové začalo říkat „moravské Athény“. Byla jedním z největších měst na Moravě, stálo zde 479 domů. V roce 1619 se Ladislav Velen postavil do čela moravského stavovského povstání a po jeho porážce na Bílé hoře byl Habsburky odsouzen k trestu smrti. Na to ovšem nečekal a na jaře 1621 emigroval do Polska. Jeho zkonfiskovaný majetek získal kníže Karel z Liechtensteina. Úspěšný rozvoj města přetrhla následná třicetiletá válka (1618 – 1648), v níž bylo město vydrancováno Švédy, nástupem Liechtensteinů ztratilo sídelní charakter a v roce 1663 ještě ke všemu postiženo ničivou povodní. Barokní doba přinesla další rozvoj umění, tehdy však již iniciativa plně závisela na vrchnosti a jejích hlavně sakrálních stavbách.

- 176 -

Požár města roku 1726 přinesl jen kosmetické úpravy domů. Další požár z roku 1844 měl pro vzhled domů spíše negativní dopad, byl změněn systém střech, z atik se stalo regulérní patro, nad které se zvedly střechy okapovou stranou obrácenou k náměstí a od sebe oddělené protipožárními štíty.

- 177 -

Dnes je Moravská Třebová podstatně větší než v polovině 19. století, vnitřní město obklopily čtvrtě s rodinnými i bytovými domy, na západním okraji města vyrostlo velké panelové sídliště.

- 178 -

Třebovské hradisko Na vrcholku Třebovského hradiska jsou terénní zbytky opevněného sídla ve tvaru pětiúhelníku o průměru asi 50 m. Hradní areál obklopuje příkop a val, z přístupové strany je vykopán ještě šíjový val. O vývoji tohoto sídla není známo nic určitého. Mohlo by jít o tzv. kolonizační provizorium, tedy hrad, který byl postaven narychlo v době rozbíhající se kolonizace. Odtud se pak plánovala a řídila výstavba města a vesnic. Po dokončení kamenného hradu ve městě bylo toto provizorium opuštěno. Nelze však vyloučit ani podstatně mladší původ, možná, že jej postavili až Švédové za třicetileté války.

Zámek Předchůdcem zámku byl hrad, který vznikl současně s městem (v roce 1346 je poprvé písemně doložen). Tento hrad byl výrazně přebudován buď za pánů

- 179 -

z Kunštátu kolem poloviny 15. století, nebo po roce 1464 za Kostků z Postupic. Dostal pozdně gotickou podobu. Byl nepravidelného čtvercového půdorysu s věží.

Roku 1490 získal hrad Ladislav z Boskovic a učinil z něj své trvalé sídlo. V mládí studoval na univerzitě v italské Pavii, dostal se na dvůr uherského krále a moravského markraběte Matyáše Korvína, jehož manželka Beatrice Neapolská do Budína přinesla italskou renesanci. V Budíně pravděpodobně Ladislav sháněl řemeslníky, kteří se podíleli na goticko-renesanční přestavbě třebovského hradu na pohodlný zámek. Stavební práce vedli stavitelé Jeroným Dubenský a Kašpar Harding. Z původního hradu zůstala zachována beze změny pouze věž s přilehlým šnekovitým schodištěm. Zámek byl poschoďový, čtyřkřídlé dispozice. Nejdříve vzniklo vstupní křídlo s renesančním portálem z roku 1492, západní křídlo bylo použito ze starého hradu. Místnosti v přízemí byly přístupné vlastními vchody zvenčí, do patra se vystupovalo po schodišti u věže, jednotlivé místnosti ústily do arkádové chodby. V severním a východním křídle byly obytné místnosti, do jižního se soustředily reprezentační prostory. Západní křídlo sloužilo hospodářským účelům, k němu přiléhala i budova hradní kuchyně. Roku 1497 byla dokončena honosná a bohatě zdobená hradní kaple, nad jejímiž dveřmi byly zasazeny kamenné medailony s portréty stavebníků –

- 180 -

Ladislava z Boskovic a jeho manželky Magdaleny z Dubé, díla italského umělce z roku 1495. Kaple byla sklenuta křížovou žebrovou klenbou a osvětlena pěti hrotitými okny s kružbou. Pod ní se nacházela krypta. Ladislav z Boskovic na zámku shromáždil rozsáhlé sbírky uměleckých děl a knihovnu, o níž se pochvalně vyjádřil i král Vladislav Jagellonský (Třebovou navštívil roku 1497), slavný básník Rudolf Agricola o ní napsal: „Užasnul jsem, když mi bibliotheku památkami nejslovutnějších spisovatelů přeplněnou v rozevřených skříních ukazoval i nad umělecky zpracovanými astronomickými, geografickými a hudebními instrumenty...“ Ze sbírek Ladislava z Boskovic se toho v Moravské Třebové mnoho nedochovalo. Jedním z mála předmětů, které tohoto velmože pamatují, je vzácná tapiserie vyrobená začátkem 16. století snad v některé bruselské dílně. Na tapiserii jsou utkány výjevy z antické báje o Ifigenii (princezně Ifigenii je oznámeno, že bude obětována bohům; Orestés děkuje bohyni Artemidě, že ušetřila život jeho sestry Ifigenie; hostina na počest návratu Ifigenie domů).

- 181 -

Zámek od města odděloval příkop a val. Za hradbami zámku stojí u dnes vysušeného rybníka velký mlýn, který v 80. letech 16. století nechal buď postavit, nebo přestavět a rozšířit Jan z Boskovic. Přes mlýnský náhon vedl k brance s bosovaným portálem mostek, který sloužil jako zkratka pro pěší k hospodářskému zázemí zámku a Křížovému vrchu (nad ní je nápis: Jan z Boskovic, pán v Moravské Třebové, Zábřehu a Sovinci).

Zásadní změny zámek doznal za Žerotínů. Ladislav Velen ze Žerotína nechal zbořit předhradí, zasypat hradní příkop a v letech 1611 – 1616 jej nahradil trojkřídlým patrovým blokem manýristických budov s arkádovými ochozy a věžovitou branou.

- 182 -

Autorem může být Giovanni Maria Filippi, stavitelem byl Giovanni Motalla z Bonamonne. Na stavbě se podíleli kameníci Hans Gatschka a Georg Fauler. Vytvořili sochařskou výzdobu arkád, náměty většinou přebírali z grafických listů.

- 183 -

Z třebovského sídla se v té době stalo významné kulturní centrum, na němž se objevovali věhlasní básníci, hudebníci, teologové, umělci, lékaři, alchymisté a astrologové. Po české válce (součást třicetileté války) se Moravská Třebová dostala do rukou Karla z Liechtensteina, který pokračoval v manýristické přestavbě starého zámku vybudováním nového jižního křídla se schodištěm a patrovými arkádami. V červnu 1643 zámek vydrancovali Švédové, odvezli nebo zničili veškeré vybavení. Poté již zámek sloužil jen jako sídlo vrchnostenské správy. Knížecí úředníci zde měli své kanceláře i byty. Dále zde byla kočárovna, stáje, sklady a archiv. V roce 1840 starý zámek vyhořel a ještě téhož roku byl zbořen. Zůstalo z něj jen východní křídlo, které těsně navazuje na manýristické předzámčí a sklepní prostory uprostřed dnešního nádvoří. Zachovalé křídlo zámku bylo po požáru empírově upraveno

podle návrhu Georga Wingelmüllera. Dnes je jako zámek označováno původní předzámčí, ze samotného šlechtického sídla se zachovala necelá čtvrtina. Současnou podobu zámecké budovy dostaly během stavebních úprav dokončených v roce 1845. V roce 1945 byl zámek zestátněn a hledalo se jeho nové využití. Nejdříve jej využíval lesní závod, pak jej převzalo muzeum. V 90. letech 20. století zámek přešel do majetku města a prošel celkovou rekonstrukcí. Vedle několika muzejních expozic zde sídlí městská knihovna a základní umělecká škola. Nejhodnotnější část starého zámku – vstupní portál – je dnes instalován na vnitřní straně zdi uzavírající nádvoří z jižní

- 184 -

strany. Vytvořil jej nějaký český kameník podle italských renesančních vzorů, možná znal portál v Tovačově. Jednotlivé prvky jsou totiž renesanční, ale nemají logickou tektonickou skladbu. V kladí je nápis: LADISLAVS DE BOSKOVIC ET NIGROMONTE DOMINVS CASTRI HUIUS ME FECIT SVB ANNO DOMINI 1492 (Ladislav z Boskovic a Černé Hory, pán tohoto zámku, mě postavil Léta Páně 1492).

- 185 -

Ze starého zámku se zachovalo ještě několik klenutých sálů ve východním křídle, nejhezčí z nich je místnost se žebrovou křížovou klenbou s aliančními znaky majitelů (Ladislava z Boskovic a Magdaleny z Dubé a Lipé; Dobeše z Boskovic a Hedviky z Rožmberka; Václava z Boskovic a Kunky z Kravař).

- 186 -

Další místnosti prvního patra zámku jsou prezentujícími bydlení šlechty, měšťanů i venkovanů.

- 187 -

plochostropé,

s expozicemi

Sluneční hodiny Na nádvoří zámku stojí neobvyklé hodiny. V roce 1558 nechal Václav z Boskovic vytvořit pískovcový obelisk s několika ciferníky slunečních hodin, ukazujícími čas v různých denních i ročních dobách. Vznikl podle návrhu nějakého zdatného

- 188 -

astronoma a matematika. V 18. století jej nechal obnovit farář Jiří Bayer a doplnit o další ciferníky. Původně číselníky vynikaly mnohem víc než dnes, protože celý objekt byl bohatě polychromován. Na své současné místo se dostal po poslední velké opravě v roce 2004, jeho původní umístění neznáme, ale dříve stával na farní zahradě, poté v parku u muzea.

Hradby Město bylo již při výstavbě plánováno jako opevněné, ve středověku je však chránil jen dřevohlinitý val s příkopem. Kamenná hradba se začala stavět pravděpodobně až po požáru města v roce 1509 a ve dvou liniích vznikala postupně po celé 16. století. Vnější linie opevnění byla zpevněna 11 polokruhovými baštami. Do města se vstupovalo branami. Jedna byla v Cihlářově ulici, do níž ústila cesta ze Svitav, druhá na ulici Čs. armády, k níž se sbíhaly cesty z Olomouce a z Lanškrouna (na ní byl instalován orloj mistra Vavřince z Litomyšle, který zničil požár z roku 1726, orloj měl dva ciferníky se sochami andělů, z horního okénka vykukovala soška muže, který každou hodinu tahal za zvonek), její věž nově postavil

- 189 -

J. Motalla v letech 1619 – 1621. Roku 1726 ji zapálil blesk a roku 1785 na jejím místě vyrostl dům čp. 7, přestavěný roku 1840. V Branské ulici ústila menší fortna, otevírající cestu do Jevíčka, čtvrtá brána stála u pivovaru, vedla na popraviště a zvonkem na její věži se vyzvánělo při popravách. Dodnes se zachovala větší část vnitřní hradby, částečně vnější se dvěma poloválcovými a jednou válcovou baštou. Radnice Příhodná doba pro stavbu radnice nastala poté, co roku 1475 prodal dědičný třebovský fojt (panský úředník spravující město) starou radnici městu. Městská rada využívala starou, zřejmě dřevěnou budovu fojtství až do velkého požáru města roku 1509. V rámci obnovy města byla postavena nová goticko-renesanční budova radnice s hodinovou věží.

- 190 -

Podle městské kroniky pozdně gotickou radniční budovu postavili stavitel Jeroným Dubenský a kameník Conrad. Včetně věže stavbu dokončili v roce 1523. Budova byla silně poškozena dalším požárem roku 1541, dochovalo se z ní pouze přízemí. Roku 1542 byla obnovena a zvýšena věž stavitelem Ondřejem Pfoffem. Důkladná oprava celé budovy byla zahájena týmž stavebním mistrem až koncem 50. let 16. století již v rozvinutém renesančním slohu. Roku 1560 byla budova radnice dokončena. Další drobnější úpravy však pokračovaly i v dalších letech, o čemž svědčí letopočty 1564 v horním mázhauzu. Během roku 1565 stavba pokračovala budovou dvorního arkádového

křídla, které se roku 1569 vyklenulo i nad přiléhající ulici. Po požáru věže roku 1726 ležela téměř 40 let v troskách, teprve roku 1764 byla nad hranolovou renesanční část vyzdvižena nová osmiboká nástavba, kterou realizoval J. F. Breizinger. Posledním výraznějším zásahem byla

- 191 -

přístavba druhého patra hlavní budovy v roce 1824. Do té doby měla radnice nad prvním patrem atiku, která kryla čtveřici sedlových střech s úžlabím ústícím v mohutné chrliče. V roce 1844 radnice znovu vyhořela a roku 1849 byla zřízena dnešní báň věže. Neorenesanční úprava, která radnici vtiskla současnou podobu, změnila rozmístění oken. Poslední větší úpravou budova prošla v letech 1954 – 57 dle projektu K. Madlmayera. Jejím hlavním důvodem bylo statické zajištění objektu za vydatného použití železobetonových konstrukcí, ohleduplně skrytých v historickém zdivu.

V přízemí budovy se nachází síň sklenutá čtyřmi poli žebrové křížové klenby na střední pilíř. Nad krbem je umístěna erbovní deska Kryštofa z Boskovic s datací 1539, původně byla určena na horní městskou bránu. Dvě pole stejné klenby má i sousední místnost, spojená se síní pravoúhlým portálem se znakem Boskoviců. Horní mázhauz (dnešní obřadní síň) má síťovou hřebínkovou klenbu, dosedající na kamenné konzoly s vegetabilními motivy, podobnou klenbu má i velká zasedací místnost. Reprezentační místnosti měly dříve barevnou výmalbu napodobující buď architektonickou výzdobu, nebo otevřenou krajinu. Dodnes zůstala jen v síni konšelů, kde je malba Šalomounova soudu a figurální alegorie Víry, Naděje, Spravedlnosti a Síly.

- 192 -

- 193 -

Freska Šalomounův soud vypráví biblický příběh o dvou ženách, které tutéž noc porodily dítě. Jedno však záhy zemřelo. Na přeživší dítě si pak činily nárok obě, a tak se s tímto sporem dostaly až před krále Šalomouna. Ten rozkázal, aby dítě rozsekli a každé dali kousek. Jedna žena souhlasila, druhá se chtěla dítěte raději vzdát, jen aby jej nezabíjeli. Tím prokázala, že ona je pravou matkou dítěte.

- 194 -

- 195 -

Latinská škola Byla založena za Ladislava z Boskovic, její budova byla postavena v roce 1566, stavitelem byl pravděpodobně Ondřej Pfoff. Později doznala několikerých přestaveb. Nad okny a dveřmi v přízemí je sedm kamenných desek s nápisy z díla řeckého básníka

Menandera. V přízemí je rozsáhlá učebna s bohatými hřebínkovými klenbami, na 13 konzolách jsou latinské didaktické nápisy, na jedné z nich i jméno tehdejšího ředitele: Paulus Eckelius. V prvním patře bydleli učitelé. Školním potřebám budova sloužila velmi dlouho – až do druhé poloviny 20. století, kdy zde měla učebny praktické výchovy sousední základní škola. Dnes ve třídě místo žáků sedávají hosté místní restaurace.

- 196 -

Muzeum Počátky muzea v Moravské Třebové sahají do roku 1872, kdy se začínají budovat muzejní sbírky. Spolek, který za tímto účelem vznikl, nejdříve sídlil v Olomoucké ulici v domě čp. 3, pak se přestěhoval do domu čp. 2 na náměstí, aby od roku 1877 našel místo v novostavbě domu čp. 7 v Zámecké ulici. Zde byly také sbírky (geologické, uměleckořemeslné, numismatické...) poprvé zpřístupněny. V roce 1896 se muzeum znovu stěhovalo, do budovy městské spořitelny čp. 14 na náměstí.

Na přelomu 19. a 20. století do rozvoje muzea zásadně vstoupil Ludvík Vincenc Holzmeister, rodák z Moravské Třebové, který se jako obchodník usadil v New Yorku. Začal je štědře podporovat jak finančně, tak novými exponáty. Muzeu věnoval předměty nashromážděné ze svých cest po Asii, Africe i Austrálii. S rozvíjejícím se sbírkovým materiálem byla potřeba samostatné budovy stále naléhavější. Díky Holzmeistrovým penězům mohla být stavba zahájena v roce 1904. Plán vypracoval moravskotřebovský stavitel František Habicher. Neorenesanční budova, postavená na místě čtyř vyhořelých domů, byla dokončena roku 1906. V následujících letech bylo okolí muzea přetvořeno na park podle návrhu ředitele liechtensteinských zahrad v Lednici Henneho. Budova sloužila muzeu až do roku 1979, kdy byla v havarijním stavu po napadení dřevomorkou uzavřena. Uvažovalo se nad moderní přestavbou, úplnou demolicí nebo citlivou rekonstrukcí. Tato varianta nakonec zvítězila a proběhla v letech 1990 – 1992.

- 197 -

Pečlivě opravená budova dnes slouží nejen potřebám muzea (které zde má své depozitáře, stále expozice egyptského a asijského umění a sály pro příležitostné výstavy), ale i dalším kulturním institucím města. Dvorana s proskleným stropem je hojně využívána k nejrůznějším společenským akcím.

- 198 -

V parku u muzea stojí pomník Bedřicha Smetany. O jeho postavení se začalo mluvit roku 1949, kdy se slavilo 125. výročí narození tohoto hudebního skladatele. Přes mnohé obtíže byl pomník odhalen až v roce 1959. Jeho autorem je Karel Otáhal. Několik metrů od B. Smetany stojí pomník německého básníka Friedricha Schillera z roku 1905.

- 199 -

Křížová cesta Na začátku 18. století třebovský děkan Jan Antonín Steyer začal prosazovat myšlenku vybudování velkolepé Křížové cesty. Od měšťanů i Liechtensteinů sehnal dostatek peněz, aby svůj záměr mohl zrealizovat. Křížová cesta začíná u farního kostela sousošími Poslední večeře a Getsemanské zahrady ve výklencích, pokračuje kolem zámku k Loučení Panny Marie s Ježíšem (vytvořené Františkem

Josefem Seitelem roku 1722), ke Kristu na hoře Olivetské (1718), kolem 4 kaplí (1723) k sousoší Kalvárie.

Kaple centrálního půdorysu s konkávně konvexním prohnutím zdí a zvonovitými kupolemi jsou dnes prázdné, původně v nich byla dřevěná sousoší s pašijovými motivy. Dnes jsou umístěna ve františkánském klášteře. Zpodobňují Krista v Getsemanské zahradě, Krista před Kaifášem, Korunování trním a Ecce Homo. Sousoší mají různou kvalitu, nejkvalitnější je Getsemanská zahrada, která je připisována Severinu Tischlerovi.

- 200 -

Na vrcholku Křížového vrchu byly nejpozději v 16. století vztyčeny tři dřevěné kříže. V roce 1610 je nechal Ladislav z Boskovic sejmout a přenést do hřbitovního kostela. Místo nich nechal postavit výstavné sousoší, jehož autory byli snad kameníci Hans Gatschka a Georg Fauler. Sousoší v roce 1679 zničil blesk.

V roce 1730 kníže Jan Adam Ondřej z Liechtensteina daroval na nové sousoší kámen. Sochařem velkolepého monumentu, který se stal dominantou města, je Severin Tischler. Středobodem sousoší je mohutné svalnaté tělo Krista na kříži, u jeho paty spíná ruce lkající Panna Marie a sv. Jan Evangelista. Po stranách se zdvihají kříže a na nich lotři Gesmas a Dismas a úplně na bocích dva velcí andělé. Nad skulpturami se v oblacích vznáší Bůh Otec. Sochy stojí před architektonicky ztvárněnou dynamicky rozpohybovanou kulisou. Autorem kompozice je možná Antonio Beduzzi. V roce 1737 křížovou cestu doplnila alej.

- 201 -

- 202 -

- 203 -

Františkánský klášter V roce 1678 založil kníže Karel Eusebius z Liechtensteina františkánský klášter na předměstí Moravské Třebové. Třebovští měšťané se zavázali, že budou vydržovat 12 řeholníků. Proti založení kláštera se postavil třebovský děkan Jiří Bartoloměj Fischer, který se obával, že františkáni budou zasahovat do jeho kompetencí. Později se ukázalo, že jeho obavy byly správné, třebovští faráři se občas s františkány dostávali do profesních sporů, které se musely řešit až v Římě.

Roku 1680 se stavby klášterních budov ujal stavitel Jakub Brascha, původem Ital, který žil v Opavě. Areál byl dokončen v roce 1695. V rajské zahradě byla roku 1704 vyhloubena studna s čerpacím zařízením skrytým pod zvonovitou stříškou. V letech 1711 - 1712 byl klášterní kostel rozšířen o kapli sv. Petra a patrovou polygonální sakristii, následovala stavba kuchyně a refektáře. Roku 1745 k areálu přibyl trakt noviciátu. V roce 1784 chtěl Josef II. klášter zrušit, ale představitelům františkánského řádu se podařilo toto rozhodnutí zvrátit. Roku 1942 byl klášter zrušen, sloužil pak jako ubytovna a hostinec, po válce sice proběhly snahy o obnovu, ale bezvýsledně. Kvadratura byla později z větší části upravena pro potřeby internátu

- 204 -

středního odborného učiliště. Bratři se do kláštera vrátili až v roce 1990, ale již jen do malé části přiléhající těsně ke kostelu, větší část, rozšířená o moderní budovu jídelny, zůstala potřebám školy. Klášterní kostel je zasvěcen sv. Josefovi. Je jednolodní, s pravoúhlým presbytářem, sklenutý valenou klenbou s výsečemi, dosedajícími na pilíře, které tvoří mělké boční kaple. Vnitřnímu zařízení dominuje řada barokizujících sloupových portálových oltářů. Boční jsou zasvěceny sv. Antonínu (se sochami františkánských světců), sv. Kříži (postranní sochy sv. Judy Tadeáše a sv. Jana Křtitele), sv. Františku z Assisi a Panně Marii. Oltářní obrazy maloval pravděpodobně J. Bachlehner. Obrazy na oltářích sv. Anny a Jana

- 205 -

Nepomuckého u triumfálního oblouku vznikly kolem roku 1760. Vytvořil je malíř Josef Ignác Sadler (švagr olomouckého J. K. Handkeho). Některé sochy na oltářích jsou barokní, vytvořil je Jan Sturmer, který než se v roce 1713 usadil v Olomouci, pracoval od roku 1711 ve Svitavách pro moravskotřebovské františkány. Většina vznikla až v 19. století. Hlavní portálový oltář vytvořil Jiří Anders ze Svitav. Varhany v roce 1713 postavil olomoucký varhanář Antonín Schacker, dnešní stroj vyrobil na začátku 20. století Karel Neusser z Nového Jičína. Výmalba kostelní lodi z přelomu 19. a 20. století se nese v historizujícím stylu.

Po severní straně přiléhá ke kostelu samostatná kaple sv. Petra. Nad hlavním vchodem je v nice socha sv. Petra, na atice sochy andělů a Krista. Portálový oltář s novějším obrazem Osvobození sv. Petra doplňují sochy sv. Jindřicha a Alžběty. Na stěnách jsou obrazy s náměty ze života světců, namaloval je v roce 1903 místní řeholník Albín Hlawatsch. Samotný klášter je prostá jednopatrová stavba sestávající z ústřední čtyřkřídlé budovy a navazující dvoukřídlé budovy. Nad portálem vstupního průčelí je nika se

- 206 -

sochou sv. Josefa z roku 1721 od svitavského sochaře Jiřího Antonína Heinze. Střecha tohoto traktu nese plechovou věžičku s cimbály hodin se dvěma dřevěnými ciferníky (jeden se obrací do ulice, druhý do rajského dvora).

Z interiérů vyniká oktogonální knihovna s barokním mobiliářem. Skříně vyrobil truhlář Hofrichter, malířskou výzdobu (plátěné výplně dveří knihovních skříní) provedl Kristián David.

- 207 -

V křížové chodbě je v lunetách osm nástěnných maleb s výjevy ze života sv. Františka, které namaloval na počátku 20. století Albín Hlawatsch.

Piaristická kolej Purkmistr a bohatý obchodník se suknem Josef Jiří Zecha odkázal roku 1762 částku 30 000 zl. na zřízení piaristického gymnázia. Žádost měšťanů na zřízení gymnázia sice císařovna Marie Terezie zamítla, ale založení školy nebránila. Výstavba začala v roce 1769 (po dlouhých sporech nad podobou celého komplexu), na místě 7 domů byl do roku 1773 postaven areál školy a koleje s hodinovou věží v hlavním průčelí. Velkorysý plán školy byl realizován jen částečně, zamýšlený piaristický kostel postaven nebyl (měl na kolej navazovat v ulici Čs. armády, jeho plánovanou podobu známe jen z dobových plánů). Krom základních vědomostí

- 208 -

se na zdejší piaristické elementární škole učila i vyšší aritmetika a podvojné účetnictví. V 1804 byla škola povýšena na gymnázium. V této souvislosti se ke koleji dostavělo třetí nádvorní křídlo. Kvůli potížím s vyučováním a nedostatkem kněžstva schopného učit bylo piaristické gymnázium v roce 1874 zrušeno. Nahradilo je státní reálné gymnázium. Rozlehlá jednopatrová stavba s čelní stěnou obrácenou do Olomoucké ulice má přízemí zdobené rustikou, první patro člení pilastry s korintskými hlavicemi. Nad vstupem v ose hlavního průčelí se zdvihá hodinová věž. Vnitřní prostory jsou sklenuty plackovými klenbami. Budova dnes slouží potřebám městského úřadu. Špitál Městský špitál byl před Dolní branou založen kolem roku 1400. Špitálu po celou éru feudalismu patřily vsi Borušov a Dětřichov, navíc ještě další majetek jako mlýn, lesy a polnosti. V roce 1790 byl majetek prodán a z utržených peněz zřízena nadace, která financovala vydržování 22 chudých a potřebných obyvatel špitálu.

Součástí špitálu byl i kostel sv. Františka Serafinského, postavený současně se špitálem. Obnovován byl po požáru v roce 1541, nového průčelí se dočkal za Ladislava Velena ze Žerotína roku 1597. V roce 1765 byl předán piaristům a stal se konventním kostelem, přičemž byl nově zasvěcen sv. Josefu Kalasanskému.

- 209 -

Kostel byl opravován po požáru roku 1840, v roce 1892 byl celkově přestavěn v novogotickém stylu. Církevním obřadům sloužil do roku 1940, poté fungoval jako sklad až do roku 1977, kdy byl zbořen. Samotná budova špitálu je dnes rozdělena na tři samostatné domy, přízemí je sklenuto valenými klenbami s výsečemi.

Morový sloup V roce 1715 město postihl mor, který za půl roku zahubil třetinu obyvatel města. Traduje se, že se v květnu 1715 přestěhoval do Moravské Třebové bohatý saský zlatník Kaspar Zittl, který sem nemoc zavlekl. V několika málo dnech padla za oběť moru celá jeho rodina a nemoc se do července rozšířila po celém městě a postihla i okolní vesnice. Epidemie definitivně ustoupila až v lednu 1716. Už během epidemie (v říjnu 1715) se měšťané rozhodli postavit na náměstí mariánský sloup, aby tím „usmířili rozhněvaného Boha“. Kníže Antonín Florián z Liechtenseina s jejich záměrem souhlasil a ke stavbě poskytl nejen potřebný kámen (pravděpodobně z mladějovských kamenolomů), ale i 300 zl. Zbytek potřebných peněz se sehnal sbírkou, k hlavním

- 210 -

donátorům patřili: Christian Oehlman, voskař František Kilian Temer, Jan Batista Fasoli, farář Jan Antonín Stehr, zámecký hejtman Bernard Spalovský, rektor a syndik Daniel Zinke, morový direktor Christian Traumb, lékař léčící mor Petr Quirinus, měšťan a sládek Jiří Stiglitz a vdova po purkmistru Alžběta Ricterová. Realizace monumentu se ujal sochař Jan Sturmer z Olomouce původem z Pruského Královce. Když byly sochařské práce téměř u konce, začalo se na jaře 1717 s hloubením a stavbou základů. Sloup byl vyzdvižen v letech 1717 – 1720. Jsou na něm sochy sv. Josefa (s Ježíškem v náručí), Antonína Paduánského (knihou a Ježíškem), Petra z Alkantary (s velkým křížem), Jana Nepomuckého (s křížem a palmovou ratolestí), Šebestiána (probodaného šípy), Rocha (se psem u nohou), Karla Boromejského (s provazem kolem krku), Františka Xaverského (v kněžském rouchu), v jeskyni uprostřed je sv. Rosalie. Na balustrádě původně stály kamenné vázy.

- 211 -

Sloup byl několikrát opravován, větší rekonstrukce proběhly v letech 1798, 1833, 1846, 1977, 1906 (kameníkem Hermanem Handlem), 1957, 1993.

Kašna sv. Floriána Kašna jako zdroj vody byla na náměstí odjakživa. V první polovině 18. století byla vybudována velká

čtvercová nádrž se sochou sv. Floriána uprostřed. Roku 1897 byl ve městě vybudován vodovod. Stará kašna, jako místo kam lidé chodili pro vodu, ztratila význam a byla odstraněna. Nahradila ji litinová kašna, která již měla jen dekorační funkci. Ani ta však na náměstí nevydržela. Dnešní kašna vznikla při velké rekonstrukci náměstí v roce 2002, její moderní podoba odkazuje na původní vzhled barokní kašny (kovová korýtka). Do jejího středu se vrátila i socha sv. Floriána.

- 212 -

- 213 -

Hřbitovní kostel Povýšení sv. Kříže Původní hřbitov se rozkládal, jako i v jiných městech, kolem farního kostela ve městě. Protože prostor byl malý a rychle se zaplňoval, nechal Ladislav Velen z Boskovic na Křížovém vrchu okolo tehdy malého dřevěného kostelíka založit kolem roku 1500 nový hřbitov. Někdy v polovině 16. století byla dokončena stavba velkého hřbitovního kostela. V letech 1602 – 04 dal Ladislav Velen ze Žerotína kostel zaklenout a opatřit novým jižním portálem. Práce provedl stavitel Ondřej Balzer z Nisy. Roku 1661 byla do lodi vetknuta dřevěná kruchta s 16 malovanými výjevy z Pašijí.

- 214 -

Kostel je halovým trojlodím s pětibokým presbytářem. V něm je na stropě malba od J. T. Suppera z roku 1755 s výjevem Objevení sv. Kříže (nad jámou, v níž leží tři kříže, sedí na trůně sv. Helena a vedle ní arcibiskup Makarius zjišťuje, na kterém kříži byl zabit Kristus), na stěnách jsou zobrazeny duše v očistci – na jedné straně jsou pozvedávány do nebe, na druhé uvrhávány k věčnému zatracení.

- 215 -

Hlavní oltář z roku 1776 se skládá z menzy, tabernáklu ve tvaru zeměkoule, za ním stojí tři kříže (snad ještě ty, které původně stály na vrcholu Křížového vrchu) s barokními těly Krista a lotrů Dysmase a Gesmase. Pod nimi truchlí Panna Marie a Jan Evangelista (sochy jsou dnes uloženy v depozitářích). Kazatelna a protější boční oltář Panny Marie jsou rokokové, z téže doby jako hlavní oltář. Boční oltář sv. Rocha vznikl v druhé polovině 17. století. Boční oltář sv. Josefa (dnes v torzálním stavu) vznikl po polovině 18. století, doplňuje jej iluzivní architektura. Na stěnách lodi se zachovaly části renesanční, rokokové i historizující výmalby. U bočního vchodu stojí krucifix z roku 1753, který vytvořil František Josef Seitl, jeho podstavec s volutovými křídly zdobí velká kartuše s reliéfem Zmrtvýchvstání Krista, na římse podstavce původně stávaly sochy andílků.

- 216 -

Do jižní stěny jsou vloženy reliéfní náhrobky z 16. a 17. století, které původně byly uvnitř kostela. Jsou zde klasické figurální náhrobky měšťanů i epitafní náhrobky s výjevy Ukřižování nebo Zmrtvýchvstání. V horní partii hřbitova se nachází v jádru renesanční, ve své dnešní podobě klasicistní kaple sv. Markéty. V roce 1911, když se ve hřbitovním kostele pokládala nová dlažba, bylo odtamtud několik desítek renesančních náhrobků šlechty, duchovních a význačných měšťanů (Litwitzů, Kirschnerů, Bohlů, A. Rollera, M. Sparrenfftela...) s figurální a erbovní výzdobou přesunuto do této kaple. V centru kaple stojí renesanční křtitelnice. V kostele bylo i několik malovaných epitafů, do dnešních dnů se zachoval pouze jeden. Namaloval jej kolem roku 1600 malíř Jiří Fitz a zaplatil Zachariáš Scharten pro svou manželku Julii Schartnovou.

- 217 -

Na epitafu J. Schartnové je zobrazena celá rodina klečící před Hospodinem, na dolním obrazu je výjev Piety.

- 218 -

Epitaf třebovského soukeníka Martina Sparrensstela z roku 1640 a další krásné epitafy z kostela dnes známe jen z dobových vyobrazení, jelikož v minulém století podlehly napadení dřevomorkou.

- 219 -

Schody mrtvých Na kopec ke hřbitovu vede kryté schodiště postavené roku 1575. Stavbu financoval Jan z Boskovic. Nad portálem spodního průčelí je nápis: „Blažení jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu“.

- 220 -

Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě Rokoková socha vznikla v roce 1773. Protějškem sochy jsou nápisové desky upomínající na povodně z let 1663 a 1770. Zajímavý je i samotný kamenný most, snad již středověkého původu.

- 221 -

Socha sv. Jana Nepomuckého v Cihlářově ulici Jan Nepomucký byl vyzdvižen v roce 1710, opravován 1939, jak nás zpravují nápisy na zadní straně podstavce. Vpředu na podstavci je v akantové kartuši reliéf svržení umučeného těla světce do Vltavy. Stojí v nice pozoruhodného moderního domu.

Evangelický kostel Německá evangelická obec v Moravské Třebové vznikla na konci 19. století. Věřící se scházeli v modlitebně Brněnské ulici v domě čp. 14, od 20. let 20. století začali shánět prostředky na stavbu vlastního kostela. V roce 1926 evangelíci získali parcelu ve Svitavské ulici, ale shromažďování finančních prostředků na stavbu trvalo ještě dlouho.

Evangelický kostel s přilehlou budovou fary vyrostl v letech 1938 – 1939, projekt vypracoval Karel Dworschak, ředitel místní stavební firmy Habicher. Po odsunu Němců kostel převzala Českobratrská církev evangelická.

- 222 -

Kostel je pozoruhodná moderní stavba, ovšem výrazně se inspirující v gotické architektuře, z níž přebírá klasickou dispozici i některé stavební prvky (opěrné pilíře, lomené oblouky). Vznosný interiér s krásnou dřevěnou konstrukcí lomené klenby stropu, vyniká podmanivou evangelickou čistotou.

- 223 -

Kostel Nanebevzetí Panny Marie V jádru raně gotický kostel byl farním již v roce 1270. Do konce 15. stol. jej obklopoval hřbitov. Po požáru z roku 1541 jej do roku 1549 nechal obnovit Václav z Boskovic, o 10 let později O. Pfoff zvýšil věž, kterou po roce 1572 stavitel Prokeš Riemer opatřil arkádovým ochozem.

Po požáru města 12. května 1726 z kostela zbylo jen obvodové zdivo (během požáru se do lodi zřítila věž). Dnešní kostel byl vybudován nákladem Jana Adama Ondřeje z Liechtensteina. Stavba byla v podstatě dokončena v roce 1729, kdy začala opět sloužit svému účelu. Zedníci ale chrám neopustili - až do roku 1733 pracovali na hlavním průčelí, následovalo dokončení věže. Na výzdobě a výbavě interiéru se pracovalo až do 70. let 18. stol. Z původní stavby byl použit polygonální presbytář s opěrnými pilíři. K němu při severní straně přiléhá patrová sakristie a loretánská kaple z roku 1767. Podobu kostela pravděpodobně navrhl Antonio Maria Nicolao Beduzzi, snad inspirován staršími plány Domenica Martinelliho. Beduzzi je možná i autorem návrhů vnitřního mobiliáře, vzhled hlavního oltáře vzešel z návrhu Vincenza Fantiho.

- 224 -

Loretánská kaple u kostela vznikla na popud purkmistra města, soukeníka Matěje Klossia. Její stěny vymaloval J. T. Supper bezplatně za příslib, že v kapli bude pohřben. Tak se také v roce 1771 stalo. Na vnějších

stěnách mezi pilastry je výjev Zvěstování Panně Marii, přenášení sv. chýše z Nazareta do Loretta a Klanění Tří králů (dnes z větší části zničený). Požár z roku 1840 kapli a její výzdobu vážně poškodil, zničil i báň věže, nová byla postavena až v roce 1903. Kostel je halové jednolodí s bočními kaplemi a polygonálním presbytářem. Nejkrásnější je mohutné vstupní průčelí, kulisovitě představené před hmotu kostela. Jeho účinek se uplatňuje při pohledu z Farní ulice. Mezi opěráky kněžiště byly zvnějšku vestavěny kaple, do nichž byly za tepanými mřížemi instalovány sochy původně prý vytvořené pro kostel v Kunčině. Byla zde sousoší s výjevy ze života Krista. Valeně sklenutý interiér zdobí fresky, které namaloval Juda Tadeáš Supper a jeho syn Silvestr Supper

- 225 -

v letech 1767 - 1771. V presbytáři jsou velké starozákonní výjevy – Ester jako Xerxova manželka se stává perskou královnou, naproti Šalamoun své matce Betsabé nabízí místo na trůně po své pravici. Na klenbě je zobrazen Bůh Otec obklopený světci, v závěru je iluzivní kupole. V hlavní lodi je na stropě mariánský cyklus: Narození Panny Marie, Seslání Ducha svatého, Nanebevzetí Panny Marie a Bože, chválím Tebe.

Výbava interiéru pochází převážně z 2. poloviny 18. století, hlavní oltář vznikl v roce 1776, na něm je obraz od Josefa Reinische z Valtic, kolem něj stojí sochy sv. Václava, Lukáše, Marka a Ludvíka. Oltář vrcholí obrazem Zmrtvýchvstání Krista od J. T. Suppera. Na stříšce kazatelny z roku 1732 jsou alegorie 4 světadílů na Zeměkouli, na ambonu jsou reliéfy sv. Jana Křtitele a evangelistů. Protějškem kazatelny je oltář s apoteózou sv. Jana Nepomuckého z doby kolem r. 1735, pod svatojanským sousoším je obraz Starobrněnské Madony v paprskové svatozáři a sochy sv. Antonína Paduánského a Valentýna. Boční kaple skrývají architektonicky podobné portálové oltáře.

- 226 -

- 227 -

Oltář v kapli sv. Kříže sochami vyzdobil Severin Tischler ve spolupráci s Františkem Josefem Seitlem (stejné autory mají i další skulptury v kostele). Ve vrcholu oltáře je socha Boha Otce, pod ním alegorie Víry a Naděje, které doprovázely obraz Ukřižovaného Krista, roku 1897 nahrazeného dnešním misijním křížem. Oltář Panny Marie Škapulířové má obraz od Josefa Ignáce Sadlera z roku 1763 a sochy sv. Jáchyma a Anny od Jana Jiřího Schaubergera, člena Sturmerovy dílny. Oltář sv. Floriána zdobí nové sochy Konstantina a Metoděje z r. 1861 a socha Božského srdce Páně uprostřed. Oltář Čtrnácti sv. pomocníků má obraz od J. T. Suppera a sochy sv. Šebestiána a Leonida, sochu Neposkvrněného srdce P. Marie uprostřed a drobné sošky sv. Josefa a Rocha. Oltář sv. Vincence Ferrerského má obraz z roku 1765 připisovaný malíři Raabovi a sochy sv. Jiří a Ignáce.

- 228 -

Oltář sv. Aloise s obrazem od J. Sadlera zdobí sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Matouše. Na kruchtě, nesené zdvojenými pilíři, stojí varhany, které v roce 1753 vytvořil František Katzer z Králík. Do původní barokní skříně v roce 1883 vestavěla krnovská továrna Rieger nový varhanní stroj.

Fara Je to původně renesanční stavba, přestavovaná v roce 1559 Ondřejem Pfoffem, po požáru z roku 1726 zvýšená o patro. Škola Na místě dnešní budovy stála kaplanka, kterou město odkoupilo v roce 1851. V roce 1870 v ní byla zřízena obecná a měšťanská dívčí

- 229 -

škola. Chlapci od téhož roku chodili do školy do bývalé piaristické koleje. V následujících letech počet dětí stoupal, díky čemuž byla chlapcům postavena v roce 1885 nová škola na křižovatce ulic Komenského a Čs. armády. Nová dívčí škola byla v neorenesančním stylu postavena vedle kaplanky v letech 1900 - 1902. V roce 1904 ji navštěvovalo 397 žákyň. V roce 1944 byla dívčí škola uzavřena a budova do konce války sloužila jako lazaret.

V roce 1945 se žáci do budovy vrátili, s následným růstem obyvatel byla stará kaplanka v letech 1946 – 47 nahrazena dvoupatrovou přístavbou v duchu funkcionalismu, která v 90. letech 20. století dostala současnou historizující fasádu. Uvnitř se ve staré budově zachovalo původní ozdobné litinové zábradlí schodiště a štuková výzdoba chodeb, původní výmalbu ve stylu druhého rokoka během desetiletí provozu překrylo mnoho jiných nátěrů. Velkoryse řešené schodiště nové budovy má dnes postmoderní výzdobu zdůrazňující výtvarné schopnosti žáků školy.

- 230 -

Česká menšinová škola Po vzniku Československé republiky se v oblastech s převažujícím německy mluvícím obyvatelstvem stát snažil různými způsoby podpořit růst českého etnika. Jedním z nich bylo zřizování českých menšinových škol. V roce 1925 bylo rozhodnuto o stavbě takovéto školy i v Moravské Třebové. Projekt pro školu vypracoval žák světoznámého Jana Kotěry Vojtěch Vanický (tehdy jako čerstvý absolvent AVU). Stavbu provedla firma Hrbata a Smékal z Prostějova, která si přímo na staveništi vyráběla cihly, aby nemusela za přemrštěné ceny kupovat zboží místních cihlářů. Kolaudace se škola dočkala na začátku roku 1928.

- 231 -

Vojtěch Vanický je také autorem návrhu na bytové domy ve Svitavské ulici, které v roce 1929 postavila moravskotřebovská stavební firma Františka Habichera. Dům sester Neposkvrněného početí P. Marie V roce 1846 si dvě jeptišky založily ve vlastním domě naproti františkánskému klášteru soukromou školu. Jejich aktivity se za podpory olomouckého arcibiskupa rozrostly, vznikl dívčí penzionát, sirotčinec, vedle mateřské a obecné školy vznikla hospodářská a obchodní škola, odborná škola pro ženské povolání. S tím, jak řádové sestry rozšiřovaly své aktivity, se rozrůstal i jejich dům: v letech 1854 a 1859 přikupovaly sousední domy, další dům byl postaven v zadním traktu v roce 1876. Tehdy byla také vybudována neogotická kaple. K dalšímu rozšíření došlo v roce 1909.

Po okupaci Československa v roce 1939 byly klášterní školy zrušeny a v následujícím roce řádové sestry založily na žádost starosty starobinec. V roce 1950 péči o staré obyvatele města převzala katolická Charita a o deset let později stát. Péči o seniory komplex několika budov slouží dodnes, v letech 2000 – 2001 byl úplně přebudován do současné podoby, původní dispozici si zachovala pouze kaple.

- 232 -

Rozhledna Pastýřka Na vrchu Pastvisko, dříve označovaném Švédský kámen, postavil Sudetský horský spolek v roce 1906 dřevěnou, 23 metrů vysokou rozhlednu. Realizovala ji stavební firma Habicher. Rozhledna však nestála dlouho, 5. července 1916 se přes Moravskou Třebovou přehnala vichřice, která rozhlednu srazila. V jejích troskách se tehdy zranilo sedm lidí, z nichž jedna dívka na následky zranění zemřela. V roce 2009 byla opodál původní rozhledny postavena nová vyhlídková věž ze dřeva a oceli Projekt 27 metrů vysoké stavby vypracovali Antonín Olšina a Jan Škoda. Náměstí T. G. Masaryka Náměstí svou dnešní podobu získalo po velké rekonstrukci v letech 2001 – 2002. Všechny domy na náměstí prošly velmi podobným stavebním vývojem, krom několika mála jsou všechny zapsány ve státním seznamu nemovitých kulturních památek.

- 233 -

Všechny domy v Moravské Třebové jsou pro lepší orientaci označeny dvěma čísly – číslem popisným (modrá tabulka) a číslem orientačním napsaným na červené tabulce (v následujícím textu jsou uváděna obě čísla oddělená lomítkem, první označuje čp., druhé č.o.).

- 234 -

čp. 109/2 Na průčelí velkého nárožního domu je bronzová pamětní deska z roku 1956 s podobou J. K. Tyla od K. Otáhala. Připomíná, že v bočním traktu se dříve hrálo divadlo. V přízemí je rozlehlý mázhauz se síťovou hřebínkovou klenbou z roku 1546 se svorníky se znaky Boskoviců, pánů z Lipé, moravskou orlicí a monogramem LK ověnčené vavřínovými listy. Kolem svorníků se rozvíjí v malbě provedené rostlinné ornamenty.

- 235 -

čp. 111/6 Jeden z nejširších domů na náměstí pochází ve své dnešní podobě i vnitřní dispozici až z 19. století. Zajímavá je jeho střídmá, ale přesto výrazná čelní fasáda s trojúhelníkovými suprafenestrami v prvním patře.

čp. 113/8 V roce 1758 v tomto domě nocovala při své cestě po severních zemích svého mocnářství královna Marie Terezie s manželem císařem Františkem Lotrinským a synem Josefem II. V 18. století čelní fasádu doplnila nika se sochou Immaculaty, dnešní barokizující pojetí fasády pochází až z 20. století. Renesanční klenbu v mázhauzu dnes zakrývá rovný podhled stropu.

- 236 -

čp. 115/12 Nárožní dům, spojený se sousedním prampouchem, má v přízemí prostory sklenuté plackovými klenbami, dosedajícími na kamenné toskánské polosloupy. Do boční fasády je vsazena erbovní deska se znaky Boskoviců, pánů z Lipé a cechu soukeníků a postřihovačů.

- 237 -

čp. 119/14 Nárožní dům se honosí vznosnou neorenesanční fasádou, vrcholící ozdobným štítem. Podoba fasády pochází z konce 19. století. Ve stejném stylu je vyveden i prampouch navazující na dům čp. 115/12. čp. 120/16 Dům byl postaven v první polovině 16. století, dnešní honosnou klasicistní fasádu získal po požáru 1840. V přízemí, zaklenutém hřebínkovou klenbou se svorníky s boskovickým erbem a moravskou orlicí, je honosný kamenný portál, datovaný rokem 1540, který rámují polosloupy, nesoucí masivní kladí a tympanon. Zdobí jej busty v dobových měšťanských oděvech (možná majitel Michal Renner se svou manželkou), zvířecí i rostlinné motivy. V latině a němčině je v kladí napsáno: „Krotiti hněv jest vlastností

- 238 -

statečnou.“ Byl to vstup do místnosti, kde zasedala městská rada. Hřebínkovou klenbu má i úzká chodba na dvůr.

Podobně jako ostatní domy na náměstí dostal během přestavby v 19. století nové schodiště osvětlené velkým střešním světlíkem.

Tento dům vlastnil belgický malíř, věhlasný portrétista Pietro de Petri, který se sem přistěhoval z Brna a řadu let byl i purkmistrem (je autorem obrazu Jana z Boskovic na úmrtním loži, který visí na třebovském zámku).

- 239 -

čp. 121/18 Ve „dvoulodním“ mázhauzu je síťová hřebínková klenba, portálek v mázhauzu nese letopočet 1552. V místnosti s nástupem na schodiště je vsazena nápisová deska se znaky pánů z Boskovic a Lipé.

čp. 123/22 Nenápadný nárožní dům nevelkého nepravidelného půdorysu se dvěma prampouchy opírá o protější dům. Mázhauz je sklenut bohatou hřebínkovou klenbou, dosedající na půvabné, sochařsky zpracované kamenné konzoly s rozličnými motivy: na jedné je monogram TK a letopočet 1586, na další je putti s lebkou a přesýpacími hodinami s nápisem „Dnes mně, zítra tobě.“, z další se dívá šašek s čepicí s rolničkami, na jiné je pták, lev, jelen, hlava čerta a anděla, feston. Všechny konzoly na sobě nesou několik vrstev polychromie.

- 240 -

čp. 145/24 Nevelký dům svou hmotou již není úplně na náměstí, ale tvoří krček mezi náměstím a ulicemi Pivovarská a Tichá. čp. 146/26 Dům nese jednu z nejzajímavějších a nejmodernějších fasád na náměstí. Je z počátku 20. století, spojuje v sobě geometrickou secesi a art-deco. Současnou podobu dostal dům po rekonstrukci v letech 1991 – 1992, kdy byla v zadním traktu postavena schodišťová věž.

- 241 -

čp. 148/30 Mázhauz, vzniklý kolem roku 1580, má křížovou klenbu zdobenou štukovými pruty. V současné době je podélnou příčkou rozdělen na dva prostory. Čelní fasáda je dnes prostá, rytmizace oken dává tušit, že v každém patře byly do náměstí obráceny dvě místnosti – jedna se dvěma, druhá s jedním oknem. čp. 149/32 Nárožní dům, ozdobený v průčelí nikou se soškou Panny Marie Neposkvrněné, má mázhauz se dvěma poli křížové klenby, do něhož je vloženo schodišťové těleso s okénkem s kamenným ostěním. Interiér se stovky let téměř nezměnil, zato hlavní průčelí jen během 20. století změnilo podobu několikrát, jak dokládají staré fotografie.

čp. 164/38 Zvenčí prostý dům v přízemí ukrývá dvě místnosti, jedna je sklenuta jednoduchou křížovou klenbou, druhá leží na masivních žebrech, plynule vybíhajících ze zdí.

- 242 -

čp. 27/39 V nárožním domě se střídmě krásnou klasicistní fasádou se 31. července 1849 narodil Ludvík Vincenc Holzmaister (+1923), newyorský obchodník, cestovatel a mecenáš třebovského muzea. V přízemí jsou valené klenby s výsečemi.

- 243 -

čp. 28/37 Dvoupatrový dům má rozlehlý mázhauz se složitými hvězdicovými hřebínkovými klenbami s kamennými svorníky se znaky Boskoviců a pánů z Lipé, moravské a slezské orlice, monogramem GFZ, na reliéfních konzolách jsou rostlinné motivy a letopočet 1547. Na mázhauz navazuje starší prostor dřívější komory s křížovou klenbou. Fasáda s bohatě zdobenými suprafenestrami pochází z 19. století.

- 244 -

čp. 29/35 Je jedním z nejstarších a nejlépe zachovalých měšťanských domů ve městě, postavených po prvním velkém požáru roku 1509. Mázhauz má valenou pozdně gotickou klenbu. Vedle něho se nachází klenbou, komora s křížovou

spočívající na mohutných žebrech s jednoduchými konzolami a boskovickým erbem ve svorníku. Na ni navazuje dlouhá úzká valeně sklenutá chodba, vedoucí na dvůr, a černá kuchyně. V prvním patře byly rovné dřevěné stropy. Vstupní půlkruhový portál ve cviklech nese znaky Boskoviců a pánů z Lipé.

čp. 30/33 Dům s nezdobenou fasádou v přízemí ukrývá prostor s valenou klenbou, bohatě zdobenou výmalbou, složenou z rostlinných úponků, mezi nimiž vystupují figurální scény: sv. Florián, hazardní hráči u stolu, pod nímž leží prase, šermíři. Vznikly ve druhé polovině 16. století.

- 245 -

čp. 31/31 Dům se od ostatních v řadě odlišuje fasádou ozdobenou prvky secese, art deco i moderny z roku 1921 (do té doby měl jednoduché průčelí, jak informují histo-

rické fotografie). V mázhauzu sklenutém křížovou žebrovou klenbou je kamenná deska s proroctvím o konci světa z roku 1554. čp. 33/27 Na přelomu 15. a 16. století dům vlastnil zámecký stavitel Kašpar Harding, zde

- 246 -

pracoval na svých plánech. Na půlkruhovém portále, krytém římsou, vysazenou na konzolách, je letopočet 1555, znaky Boskoviců a pánů z Lipé a nápis: „Proti Bohu není rady“. Mázhauz je sklenut křížovou hřebínkovou klenbou s kamennými svorníky s orlicemi a týmiž znaky jako na portále. čp. 35/23 V prvním patře je válcový arkýř z roku 1598 se znaky Ladislava Velena ze Žerotína a majitelů domu: Jana Rennera z Putzingu a jeho manželky Marty Klotzmanové z Rychnova postavený v roce 1598. Meziokenní sloupy s iónskými hlavicemi ovíjí vinná réva, celý arkýř spočívá na konzole se dvěma anděly a lví hlavou. V mázhauzu, sklenutém valenou klenbou, je pozdně gotický portál s přetínaných prutů z roku 1512.

čp. 37/19 Úzký dvoupatrový dům, vybíhající do náměstí z boční ulice, má přízemní prostory sklenuty prostými valenými klenbami s výsečemi. V bočním průčelí je drobný, pozdně gotický portálek.

- 247 -

čp. 57/17 Je to jeden z domů s nejlépe zachovalou typickou dispozicí z doby po roce 1509. Mázhauz má valenou klenbu, vedle se nachází komora a ve středu domu prostor, který sloužil jako černá kuchyně. Čelní fasáda nárožního domu má střídmé barokní členění. čp. 62/9 Mázhauz je zaklenut žebrovou klenbou, zdobenou výmalbou s rostlinnými motivy. Jako jediný dům na náměstí si zachoval původní jednopatrovou podobu s atikou. Honosné barokní fasádě s vysokým pilastrovým řádem dominuje nika s postavou Madony.

- 248 -

čp. 77/3 fasádou Dům s klasicistní s balkónem nad průjezdem a kamennými suprafenestrami vznikl v roce 1866, jak hlásá letopočet vytesaný na pilíři zajímavého schodiště s litinovým zábradlím.

- 249 -

čp. 78/1 Velký, na náměstí nepřehlédnutelný dům se honosí výrazným věžovitým schodišťovým světlíkem. V ose čelní bohaté klasicistní fasády dvoupatrového domu je segmentový portál s balkonem, neseným ozdobnými konzolami. Historii domu připomíná nápis na pilíři krásného schodiště (podobného jako v sousedním domě čp. 77/3), který říká, že dům postavil v roce 1840 František Salesius Steinbrecher a roku 1935 přestavěl jeho vnuk Ernst Steinbrecher. Bránská ulice V této ulici domy přiléhají těsně k zámku, bydleli v ní zámečtí zaměstnanci a vrchnostenští úředníci.

- 250 -

čp. 54/1 Jedná se o velký nárožní dům z počátku 17. století, jehož rozlehlý mázhauz je sklenutý valenou klenbou s lunetami s jednoduchou pravoúhlou sítí hřebínků, dosedajících na kamenné konzoly, zdobené akantovými listy.

čp. 40/6 Dům byl postaven v roce 1524 v pozdně gotickém stylu, mázhauz je sklenut hřebínkovou klenbou s ornamentálními malbami v zemitých barvách, osvětluje jej velké okno s dvojitým křížem. Do černé kuchyně vede masívní pravoúhlý portál.

- 251 -

čp. 184/7 V roce 1568 (za Václava z Boskovic) byl tímto domem proražen vstup do zámku, který sloužil jako přímý přístup do kostela. Na portále jsou znaky Boskoviců a pánů z Lipé, mezi nimi soška Samsona bojujícího se lvem. Stejně jako většina ostatních domů prošel výraznou přestavbou v 19. století, na což upomíná vročení „1824“ na klenáku portálu. Na nádvorní straně jsou arkády, postavené při velké rekonstrukci domu v 90. letech 20. století. V přízemí je prostorný mázhauz s valenou klenbou s výsečemi.

- 252 -

čp. 38/2 Nevelký měšťanský dům má krásný mázhauz se síťovou hřebínkovou klenbou, dosedající na kamenné konzoly.

čp. 41/8 Ve sklepě dvoupatrového domu je zajímavý pozdně gotický portálek s vysokým lomeným obloukem. V mázhauzu je hřebínková klenba s konzolami, na jedné z nich je letopočet 1565. Dům stavěl kameník Conrad.

- 253 -

čp. 42/10 Dům s průjezdem na Kostelní náměstí má mázhauz sklenutý hvězdicovou hřebínkovou klenbou z poloviny 16. století. Vstupuje se do něj nevelkým lineárně profilovaným portálem, stejně zdobené je i kamenné ostění okna mázhauzu.

- 254 -

čp. 44/14 Jednopatrový obytný dům má honosnou eklektickou fasádu spojující v sobě barokní a secesní prvky vytvořenou v roce 1910. Dominantou interiéru je klasicistní schodiště ze začátku 19. století. čp. 47/17 Postaven byl v roce 1492. Dvouosé uliční průčelí má jednoduché historizující členění, nádvorní ukončují dva vysoké pultové štíty. V interiéru je nevelký mázhauz, sklenutý hřebínkovou klenbou dose-

dající na reliéfní konzoly zdobené rostlinnými motivy. Nad průchodem na dvůr je do zdi vsazena nápisová deska s německým textem: „Není radno býti proti Bohu.“ Do zadní části mázhauzu ústí schodiště do 1. patra a nízká chodba, která vede do černé kuchyně a na dvůr. čp. 46/19 Původem renesanční dům má malý mázhauz s valenou klenbou s výsečemi. Mnohem zajímavější je zadní místnost sklenutá křížovou klenbou se štukovými manýristickými žebry, sbíhajícími se do růžicového svorníku. Vznikla na počátku 17. století. Hlavní vstup má zajímavé modernistické dveře ze začátku 20. století.

- 255 -

čp. 52/5 Dům s jednoduchým pozdně gotickým portálem má poměrně dobře zachovalou vnitřní dispozici, mázhauz je sklenut valenou klenbou, zdobenou hřebínky. Na mázhauz navazuje komora a černá kuchyně. V zadní části mázhauzu stoupá schodiště do patra s křížovými klenbami, vedle schodiště probíhá chodbička na dvůr. Centrem prvního patra je valeně sklenutá síň, odkud se vstupuje do černé kuchyně, místnosti s valenou klenbou a další místnosti s trámovým stropem. čp. 53/3 Jedná se o dům s empírovým hlavním průčelím s velkým portálem, nesoucím letopočet 1820. V portálu jsou vsazena krásná původní dvoukřídlá vrata. Interiér přízemí má pozdně gotickou dispozici z počátku 16.

- 256 -

století, mázhauz je sklenut vpředu křížovou žebrovou klenbou, vzadu novější hřebínkovou klenbou. Cihlářova ulice V ulici spojující náměstí s Horní bránou (stávala na úrovni domu čp. 4/17) stojí podobně honosné, v jádru renesanční, měšťanské domy jako na náměstí.

čp. 14/1 Dům má přízemí zaklenuté velmi nízkými hřebínkovými klenbami. Dnes slouží restauračním účelům, pročež před jeho průčelí předstupuje stálý dřevěný přístřešek letní zahrádky. čp. 13/3 V 18. století bylo v tomto domě pekařství. Od poloviny 19. století se zde prodával textil. Architektonicky je to jednoduchá utilitární stavba, většina prostor je plochostropá, pouze jedna se pyšní klenbou z pruských placek.

čp. 12/5 Jednopatrový renesanční dům byl do dnešní podoby upravený v 19.

- 257 -

století, dnešní vzhled s velkými okny je až z 20. století. Portálek s koutovými konzolami nese nástavec se znakem Boskoviců a letopočet 1558. Mázhauz je sklenut jednoduchou hřebínkovou klenbou. čp. 10/9 Curriculum vitae domu je napsáno na pamětní desce v mázhauzu. Na ní čteme, že jej nechal postavit

v roce 1541 Jockl Sponer. V roce 1892 dům věnovala Amalie Meissnerová nadaci pro chudé německé sirotky. V roce 1935 dům získal Ernst Steinbrecher a nechal jej celkově přestavět. Z původní renesanční stavby zůstalo jen přízemí, vyšší dvě patra dostala funkcionalistickou podobu se dvěma velkými arkýři.

čp. 6/13 Dvoupatrový dům s prostou fasádou

- 258 -

zvětšující svou obytnou plochu i vyklenutím nad Farní ulici má mázhauz s hvězdicovitou hřebínkovou klenbou a dodatečně vsazeným schodištěm. Dům od roku 1735 vlastnil sochař Severin Tischler, na dvoře měl svou kamenickou dílnu, kde pracoval až do své smrti 1743.

čp. 4/17 Dvoupatrový dům charakterizuje střídmá fasáda s řadou velkých oken. Přízemí domu je sklenuté plackovými klenbami. Svou podobu získal po zboření věže brány, která stála před ním. čp. 166/2b Dům s jednoduchým raně renesančním portálem má nevelký mázhauz sklenutý hřebínkovou klenbou.

- 259 -

čp. 168/6 Hlavní průčelí domu má atikové patro a hodnotnou pozdně barokní fasádu s vysokým pilastrovým řádem. Mázhauz má křížovou hřebínkovou klenbu, dosedající na nápisové konzoly. Na jedné z nich je letopočet 1569 a jméno Johanes Totewolff.

čp. 169/8 Jednopatrový dům s atikovým patrem, zakrývajícím dvojici sedlových střech, přiléhal k vnitřní hradbě, která tvoří jeho zevní zdivo, a k hradební bráně. Najdeme zde mázhauz s bohatou hřebínkovou klenbou na kamenných konzolách s rostlinným dekorem, pravděpodobně vytvořených, stejně jako na radnici, kameníkem Conradem. Na jedné konzole je vročení 1565.

- 260 -

čp. 201/14 Nevelký dům svou současnou podobu s nakoso postaveným vstupem s pískovcovým obložením získal v roce 1994, nad vchodem je nika s barokní sochou sv. Floriána.

Poštovní ulice čp. 73/1 Jde o patrový měšťanský dům, jehož podobu charakterizují dva opěrné pilíře, okno s raně renesančním kamenným ostěním a vstupní portál s krásnými empírovými dveřmi z roku 1828. Nevelký, ale pozoruhodný mázhauz je sklenut křížovými klenbami s jednoduchou

- 261 -

hřebínkovou výzdobou. Zadní komory jsou osvětlovány přes mázhauz drobnými okénky, z nichž jedno má kamenné ostění, zdobené reliéfními růžicemi.

- 262 -

Ulice ČS armády čp. 83/4 Dům má prostý mázhauz s křížovou hřebínkovou klenbou z 2. poloviny 16. století. Dnes je dům téměř bez ozdob, o tom, že v dobách renesance byl mnohem honosnější, by mohlo svědčit ostění s růží druhotně použité jako práh.

čp. 84/6

Jde o měšťanský dům s rozlehlým mázhauzem se stlačenou valenou klenbou s výsečemi, zdobenou štukovými žebry, dosedajícími na kamenné kanelované konzoly. Hlavní vstup rámuje portálek z roku 1866.

- 263 -

čp. 85/8 Půvabná rokokově laděná fasáda ukrývá renesanční mázhauz s hvězdicovou hřebínkovou klenbou.

čp. 86/10 Nevelký měšťanský dům s prostou bílou fasádou má mázhauz sklenutý valenou klenbou.

čp. 87/12 Nárožní dům s ozdobnou fasádou z druhé poloviny 19. století má velký mázhauz s křížovou hřebínkovou klenbou, po obou stranách k němu přiléhají menší obdélné prostory, sklenuté dvěma poli křížové klenby.

- 264 -

čp. 93/16 Poslední měšťanský renesanční dům před bývalou městskou branou má mázhauz s hvězdicovou hřebínkovou klenbou, dosedající na kamenné konzoly, zdobené rostlinnými motivy. Vznikl v roce 1568.

čp. 100/5 Dům s prostou vnější fasádou pochází z roku 1570. Rozlehlý mázhauz, patřící k nejkrásnějším ve městě, má síťovou hřebínkovou klenbu, dosedající na kamenné nápisové konzoly s německými příslovími a citáty z Bible. Nachází se v něm portál s honosným nástavcem s orlicí a erbem Boskoviců.

- 265 -

čp. 106/3 Dům se střídmou historizující fasádou má prostorný mázhauz s klenbou s plochými štukovými žebry, dosedajícími na kanelované konzoly (stejného tvaru jako v čp. 84/6).

Ztracená ulice

čp. 103/6 Nenápadný řadový jednopatrový dům s renesančním jádrem z doby po požáru z roku 1541, upravovaný v 19. století, je příkladem vývoje historického obytného domu v centru města.

- 266 -

Krátká ulice čp. 79/2 Nevýrazný řadový dům má renesanční původ, na což upomínají křížové a valené klenby v některých místnostech. Interiér byl však v novodobé historii značně proměněn mnohými přestavbami a vestavbami. Hvězdní ulice čp. 151/4 Jedná se o patrový dům s nápisovou supraportou s letopočtem 1557. Původně velký mázhauz s křížovými klenbami je dnes rozdělen na několik místností.

Olomoucká ulice čp. 146/18 Jednoduchý patrový dům se honosí manýristickým portálem, který vznikl po roce 1610. Mázhauz byl vyzdoben dříve možná velmi bohatou štukovou výzdobou, z níž se dodnes zachovala pouze pletencová žebra a dvě okřídlené andílčí hlavičky.

- 267 -

Zámecké náměstí čp. 55/3 Je jedním z mála domů, který se dochoval z doby před požárem z roku 1509. Gotická je nejméně jedna místnost, zaklenutá křížovou žebrovou klenbou s mohutnými žebry. Sousední valeně sklenutá místnost je novější a projevuje se i v uliční fasádě zalomením zdi. Gotická část vznikla nejspíš současně se zámkem v 90. letech 15. století. čp. 56/2 Je to renesanční dům s valenými klenbami v interiéru, o jehož přestavbě z roku 1812 informuje nápis na portále.

Ulice K. Čapka čp. 257/2 Dům vznikl na přelomu 19. a 20. století. Do druhé světové války patřil firmě Mayerhofer & Vrtal, slévárně

- 268 -

žlutých kovů, která byla známá hlavně díky svým hmoždířům. Budova je přízemní stavba s podkrovním polopatrem s bohatou neorenesanční fasádou. Na atice stojí tři antičtí bohové, patroni podnikatelů a řemeslníků.

Lanškrounská ulice čp. 679/74 Velkou vilu si nechal naproti vile svého otce postavit Karel Bibus, spolumajitel

- 269 -

firmy na výrobu příborů a jiných užitkových stříbrných předmětů (firmu založil František Bibus v roce 1883). Vila byla postavena ve 20. letech 20. století. Uvažuje se, že projektantem by mohl být Oskar Czepa. Budova v sobě poeticky kloubí romantické a historizující prvky s prvky moderní architektury. Rodinných domů v tomto duchu můžeme v Moravské Třebové (byť ve skromnějším měřítku) nalézt ještě několik. čp. 260/47 Řadový dům je jedním z nemnoha zástupců funkcionalistické architektury v Moravské Třebové. Po celou dobu jeho existence je v něm železářství.

Nádraží Stavba tzv. Moravské západní dráhy se uskutečnila v letech 1887 - 1889. Spojila Třebovici v Čechách (na trati Praha – Olomouc) s Prostějovem. Jak bylo na těchto stavbách obvyklé, všechna nádraží jsou typizovaná, velikostí odpovídající důležitosti stanice.

- 270 -

V Moravské Třebové se krom patrové výpravní budovy zachovala i vodárna a dřevěné skladiště. Vedle nádraží byla pro potřeby cestujících postavena restaurace, která svému účelu slouží dodnes.

Sušice Podél silnice z Moravské Třebové do Starého Města se rozkládá dříve samostatná osada Sušice, která dnes plynule navazuje na zástavbu Třebové. Socha sv. Jana Nepomuckého a smírčí kříž U domu čp. 2 stojí velký monolitický tlapatý kříž. Hned vedle je socha sv. Jana Nepomuckého z 19. století s reliéfem Svržení Jana Nepomuckého do Vltavy na volutami opřeném podstavci. Kaplička Panny Marie v Sušicích Drobná nenápadná stavba čtvercového půdorysu ve svém valeně sklenutém interiéru ukrývá tři reprodukce s mariánskými náměry.

- 271 -

Usedlost čp. 11

Zatímco část Sušic blíže městu má i v zástavbě již městský charakter, opačný konec obce má klasický venkovský ráz s řadou dochovaných zemědělských usedlostí, podobou náležejících tradiční lidové architektuře. Jedním z hezkých příkladů je dům čp. 11.

- 272 -

Nová Ves

Vesnice se původně nazývala Horní Kunčina, současné jméno se používá od 17. století. Stejně jako Kunčina byla neustále součástí panství Moravská Třebová. Kostel sv. Rocha Jednoduchý, ale velmi půvabný kostel sv. Rocha s půlkruhovým presbytářem a věží před vstupním průčelím vznikl ve své dnešní podobě v roce 1857 na místě barokní kaple z roku 1740. Interiér je sklenut třemi poli plackové klenby, presbytář konchou s pěti výsečemi. Naproti presbytáři je do lodi vložena dřevěná kruchta, nesená korintskými sloupy. Interiér má historizující mobiliář. Hlavní oltář ve stylu druhého rokoka nese obraz sv. Rocha a sv. Šebestiána

- 273 -

z druhé poloviny 17. století. Naproti kazatelně je neogotický oltář se sochami Panny Marie Lurdské a Konstantina a Metoděje.

- 274 -

Krucifix před kostelem Několik kroků od kostela je krásné monumentální sousoší kalvárie s reliéfem Piety na podstavci, opatřeném volutovými křídly. Sv. Josef shlíží z reliéfu na pilíři, po jeho stranách stojí na konzolách sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. Památník pochází z roku 1862.

Socha sv. Floriána Mohutná barokní socha vznikla na kraji obce u lesa v roce 1752, kdy ji nechal postavit Martin Peichel. Důl Hugo Karel V lese nad vesnicí jsou vedle kolejí úzkorozchodné průmyslové železnice pozůstatky velkého uhelného dolu Hugo Karel. Těžit se v něm začalo v roce 1871 pro potřeby třebovských textilních závodů bratří Steinbrecherů. V roce 1897 důl koupil Gerhard Mauve a místní uhlí využíval pro výpal žáruvzdorných lupků z ostatních hřebečských dolů. Těžilo se zde až do roku 1960, kdy byl důl uzavřen. Z celého rozlehlého areálu dolu (zásobníky uhlí, strojovna lanovky, výtopna lokomotiv, sklad, kovárna, kaceláře...) se dodnes zachoval jen portál štoly (obnovený v letech 2009 – 2010 v souvislosti s budováním Hřebečských důlních stezek) a nepatrné zbytky domu s kanceláří a bytem správce ze začátku 20. století.

- 275 -

Hájovna Na vrcholu Hřebečského hřbetu u silnice z Nové Vsi přes Opatovec do Litomyšle stojí bývalá hájovna. Má typizovanou podobu, jakou koncem 19. století získalo mnoho hájoven v liechtensteinských lesích.

- 276 -

Pacov Obec se v písemných pramenech poprvé připomíná v roce 1308, kdy Bernard z Cimburka prodal Stanimírovi z Letovic třináct lánů, mlýn a dvůr v Pacově. Zbytek obce mu prodal v roce 1316. Někdy v této době v obci vznikla tvrz. Začátkem 15. století se v písemných pramenech uvádí, že se Pacov skládal ze tří částí: vlastní vsi, tvrze se dvorem a samostatného svobodného dvora. V roce 1511 získal větší část Pacova Ladislav z Boskovic a připojil jej ke svému panství. Na svobodném dvoře seděl v letech 1612-1664 šlechtický rod Pivců z Hradčan a Klimštejna. V roce 1695 jej od Antonína Bernarda Brabantského z Chobřan koupil kníže z Lichtenštejna a v roce 1787 byl rozdělen mezi osadníky Ludvíkova. Od roku 1976 je Pacov součástí Městečka Trnávky.

Tvrz Šlechtické sídlo v Pacově bylo lénem hradu Cimburka, jeho majitelé se poměrně rychle střídali. Poprvé se výslovně pacovská tvrz uvádí v roce 1448, kdy Jan Náhradek ze Studnic prodal Pacov s tvrzí Janu Sokolovi, který od té doby používal přídomek „z Pacova“. Když tvrz získal Ladislav z Boskovic, přestala sloužit jako šlechtické sídlo a beze zbytku zanikla. Dnes ani nevíme, kde stála. Holubí studánka Na svahu vrchu Hušák stojí uprostřed lesa kamenná kaplička Panny Marie Lurdské, svou současnou podobu získala začátkem 20. století. Vedle kapličky vyvěrá pramen vody, které se podle lidových pověstí přisuzují zázračné účinky. Jedna pověst říká, že se nemocnému domkáři ve snu zjevila Panna

- 277 -

Marie, která ho nasměrovala k prameni, jež mu měl vrátit zdraví. Domkář po probuzení lesní pramen vyhledal, napil se a omyl vodou nemocné tělo. Záhy se skutečně uzdravil. K prameni pak začali putovat další nemocní, kteří zde po uzdravení postavili kapličku a kolem zřídili křížovou cestu.

Jiná pověst hovoří o bitvě, která se kdysi strhla u Předního Arnoštova. Po ní zde zbylo mnoho mrtvých a raněných. Jeden raněný voják měl žízeň, hledal místo, kde by se napil. Pozoroval tedy ptáky, aby podle nich určil, kde by se v lese mohla nacházet voda. Ke studánce, která jej nejen osvěžila, ale i uzdravila, mu cestu ukázali holubi – podle nich také dostala název.

- 278 -

Petrůvka Středověké obce nikdy nebyly tak velké, jako jsou dnes, tvořilo je vždy jen několik málo usedlostí. Postupem času se obce buď z různých důvodů vylidnily a zanikly, nebo se rozrostly do dnešních velikostí. Petrůvka si však svou středověkou podobu udržela až dodnes. Patřila k hradu Cimburk a její základ tvoří 4 velké statky doplněné několika menšími usedlostmi. Osou osady je ulice, která se v zadní části rozbíhá v trojúhelníkovou náves. Krucifix na návsi Kříž byl vyzdvižen v roce 1832, na podstavci jsou reliéfy Panny Marie

Bolestné, sv. Anny a sv. Floriána. Pilíř nese reliéf sv. Jana Nepomuckého a nástrojů umučení Krista. Statek čp. 11 Velký, krásně udržovaný čtyřkřídlý statek vyniká neobvyklou mansardovou střechou. Fasádu obytného křídla zdobí lizénové rámce.

- 279 -

Usedlost čp. 9 Dominantou zemědělské usedlosti je obytný dům se zděným přízemím a roubeným patrem s komorami.

- 280 -

Pěčíkov Obec v historii náležela vranovskému panství. Podobně jako sousední drobné vesničky se může pyšnit řadou zachovalých staveb lidové architektury. Chalupa čp. 9 Krásná malá zemědělská usedlost s charakteristickým, klasovitě skládaným štítem obytného roubeného stavení pochází z druhé poloviny 18. století. Statek čp. 36 Největším statkem v obci je usedlost čp. 36. Patrové zděné obytné stavení bylo v moderní době upraveno, nejzajímavější částí statku je patrové roubené hospodářské stavení a na ně navazující velká stodola.

- 281 -

Přední Arnoštov Drobná víska vznikla podél silnice ve 2. polovině 13. století, poprvé se písemně připomíná v roce 1320, kdy ji od královny Kunhuty získal Bernard z Cimburka. Od té doby zůstal Přední Arnoštov součástí trnáveckého panství. Zvonice Na návrší uprostřed obce se zdvihá vysoká štíhlá zvonice s jednoduchou stavovou střechou. Několik kroků od zvonice stojí krucifix s Pannou Marií Bolestnou na podstavci a nástroji umučení Krista na pilíři. Byl postaven na náklady obce v roce 1839. Statek čp. 33 Usedlost je jednoduše účelný čtyřkřídlý uzavřený objekt s valbovou střechou. Přestože její původní vzhled pošramotily pozdější stavební úpravy, dobře ukazuje, jaké hodnoty dřívější sedláci uznávali, jak se prezentovali světu: nejhonosnější z celé usedlosti je velká ozdobná stodola, stojící samostatně (bohužel ve svém dnešním stavu je spíš zříceninou). Sedláci totiž s oblibou předváděli, jak schopnými jsou hospodáři, že mají na stavbu zděné stodoly. Uchování úrody bylo důležitější než pohodlné bydlení.

- 282 -

- 283 -

Radišov

Nevelká ves po celou svou historii sdílí osudy ostatních sídel na Moravskotřebovsku, zvlášť s nedalekým Starým Městem, k němuž je i přifařena.

Kostel sv. Rocha Výjimečně půvabný eklektický kostelík byl postaven v roce 1893 na místě starší, snad dřevěné kaple. Halový interiér má vysokou bedněnou klenbu se štukovými žebry. Skromný mobiliář zastupuje pouze několik soudobých soch a mramorovaná menza hlavního oltáře. Jako oltářní obraz slouží vitráž okna s vyobrazením sv. Rocha. V letech 2009 – 2012 prošel kostelík celkovou rekonstrukcí.

- 284 -

- 285 -

Socha sv. Jana Nepomuckého Sloup s figurou sv. Jana Nepomuckého byl u dědičné rychty postaven na náklady obce v roce 1739. Obec se také zavázala, že monument bude i nadále udržovat v dobrém stavu. Na podstavci jsou reliéfy sv. Rodiny, sv. Rocha a sv. Šebestiána.

Dům čp. 25 Na jihozápadním okraji obce stojí nevelká, dvoukřídlá chalupa pocházející ve své dnešní podobě z roku 1872. Přestože v pozdější době prodělala několik dalších (ne úplně šťastných) stavebních úprav, z nichž největší je úprava původních chlévů na další obytné místnosti, je hezkým příkladem obydlí méně majetných lidí na Moravskotřebovsku.

- 286 -

Kaplička na kraji obce V polích u cesty do Kunčiny stojí drobná kaplička půlkruhového půdorysu s širokým, půlkruhem zaklenutým vstupem ve štítové stěně. Podobné kapličky jsou pro zdejší region typické, dříve jich bylo na Moravskotřebovsku velmi mnoho, většina z nich však v průběhu 20. století zanikla. Podobný osud bohužel pravděpodobně čeká i radišovskou kapličku, z níž dnes již zůstaly jen obvodové zdi.

- 287 -

Radkov Ves je poprvé připomínána v roce 1365 při prodeji cimburského panství markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě Jošt v roce 1406 vyčlenil Radkov s Petrušovem z cimburského panství a vytvořil z nich samostatný statek, který prodal Ješku Hruškovi. Ještě v 15. století však toto maličké panství ztratilo samostatnost, když splynulo s moravskotřebovskými državami. Hrad Na vrchu Hradisko mezi obcemi Radkov a Linhartice se nachází zbytky poměrně rozlehlého hradu, o němž neexistují žádné historické písemné zprávy. Před hradem se rozkládala neobvykle rozsáhlá opevněná plocha předhradí se stopami po zahloubených obytných stavbách, datovaná do poloviny 13. století. Přístup k hradu

chránily dvě linie příkopu a val, za nimi se zdvihala štítová zeď hradby předhradí. Mezi ním a vnitřním hradem je další, 26m široký příkop. Obvodová hradba nebyla dokončena v celém obvodu, někde byla jen palisáda. Uvnitř hradebního okruhu vznikly jen provizorní polozahloubené stavby, které se již své konečné podoby nedočkaly.

- 288 -

Možná že velké předhradí bylo vesnicí (založenou stejně jako ostatní sídla v okolí v polovině 13. století), která se ovšem neosvědčila a zanikla ještě dřív, než byl na ni navazující hrad dokončen. Usedlíci pravděpodobně odešli do Gruny. Ani samotný hrad pak nebyl dostavěn. Tvrz V místech dnešního čp. 40 postavil majitel radkovského panství Jiřík z Pavlovic v roce 1407 tvrz. Beze zbytku zanikla se zánikem samostatnosti Radkova někdy na přelomu 15. a 16. století. Socha sv. Rocha U domu čp. 27 stojí socha sv. Rocha, vzniklá v polovině 19. století. Na podstavci je vpředu Veraikon, na bocích sv. Florián a Sv. rodina. Zvonice Nad středem obce na kopci stojí kamenná zvonice z roku 1853, jak dokládá letopočet na vstupním portálku.

- 289 -

Krucifix u zvonice Velký honosný krucifix byl postaven v roce 1865. Na podstavci je reliéf Panny Marie Bolestné, na pilíři je zobrazen sv. Donát, sv. Florián a světec v biskupském rouchu.

Statek čp. 37 Velký zděný statek představuje zajímavý, v regionu několikrát použitý příklad dispozičního uspořádání, kde klasické dvouštítové přízemní průčelí bylo nahrazeno dvoupodlažním objektem s komorami v prvním patře. Radkovský statek, vzniklý v této podobě na začátku 19. století, se honosí poměrně složitě zdobenou empírovou fasádou.

- 290 -

Statek čp. 5 Statek je zástupcem typické podoby tradiční velké zemědělské usedlosti, stojící opodál hlavní komunikace uprostřed svých polností.

- 291 -

Rozstání

První písemná zmínka o obci je z roku 1365, obec byla součástí majetku cimburského panství. V roce 1406 je v obci uváděn svobodný panský dvůr a jeho majitelem byl Měška z Rozstání a Újezda. V roce 1628 byla v obci zřízena dědičná rychta. V první polovině 19. století se v okolí obce těžila železná ruda. Sousoší Nejsvětější Trojice Sloup s vrcholovým sousoším Nejsvětější Trojice ikonografického typu Trůn milosti postavil v roce 1837 Matyáš Schneider. Na pilíři jsou reliéfy Panny Marie Pomocné, sv. Matěje a Floriána. Na podstavci je reliéf ran Kristových a světec s mečem v hlavě, snad Petr mučedník. Památka se nachází za obcí u silnice do Trnávky. Boží muka Barokní pilířová boží muka stojí u silnice do Trnávky při odbočce do Malíkova.

- 292 -

Socha sv. Rocha Sloup byl postaven v roce 1832, na podstavci jsou reliéfy sv. Šebestiána, Františka z Assisi a Apolonie.

Zvonice Nad domem čp. 12 stojí vysoká kamenná zvonice. V obci stála přinejmenším od roku 1751, kdy Marie Terezie vydala nařízení o vyhlašování poplachu úderem zvonu – zvonice se tak pro obce staly zákonnou nutností. Svou

- 293 -

dnešní podobu mohla dostat až v 19. století (jak by bylo možné usuzovat z její značné podobnosti s datovanou zvonicí v Radkově).

Sousoší Nejsv. Trojice u domu čp. 16 U původně záhumenicové cesty stojí na okraji pole sloup se sousoším Nejsvětější Trojice. Na podstavci je vředu reliéf sv. Josefa s Pannou Marií, na bocích stojí sv. Jan Nepomucký a sv. Florián. Objekt vznikl v 19. století. Sousoší Nejsv. Trojice u domu čp. 95 Sousoší obdobného stáří jako sousoší u čp. 16 představuje odlišné sochařské pojetí – mnohem archaičtější a rustikálnější, ovšem o nic méně půvabné. Na podstavci jsou reliéfy Panny Marie a Josefa, sv. Šebestiána a sv. Floriána. V dolní části sloupu je zobrazena polopostava Panny Marie Nanebevzaté.

- 294 -

Usedlost čp. 75 Malebná drobná zemědělská usedlost má trojkřídlou dispozici s malým dvorkem. Jako stavební materiál byl převážně použit lomový kámen.

Statek čp. 54 Rozlehlé čtyřkřídlé stavení sice není v úplně nejlepším technickém stavu, ale možná právě díky tomu je na něm zachováno mnoho zajímavých architektonických detailů, zvlášť vstupní dveře. Krásná vrata má i vedle stojící velká stodola.

- 295 -

Rychnov

Rychnov vznikl v polovině 13. století. Poprvé je připomínán v listině majitele panství Boreše II. z Rýzmburku z roku 1321. V této listině rychnovskému rychtáři Petrovi potvrdil práva, která měl již první rychtář Heinrich (podle něho obec měla dostat i jméno: Heinrichenau – Richenau; česky Rychnov). V r. 1410 je doložena v Rychnově dědičná rychta, k níž patřila krčma, kovárna, pekařství, řeznictví, dvě obuvnické dílny a mlýn.

- 296 -

Rozvoj obce přetrhla třicetiletá válka, kdy počet obyvatel v kraji rapidně poklesl vlivem válečných událostí a morových epidemií. V roce 1715 v Rychnově padlo za oběť této nemoci 93 osob. V druhé pol. 18. stol. bylo v obci 3 443,1 měřic orné půdy, 91,3 měřic zahrad, z luk bylo 109 fůr sena ročně. Robotovalo zde 26 sedláků se 2 koňmi 3 dny v týdnu, 44 malých sedláků s 1 koněm 3 dny v týdnu, 3 zahradníci s 1 pěším 2 dny v týdnu a 41 chalupníků s 1 pěším 1 den v týdnu. Koncem feudálního období žilo v Rychnově 1670 obyvatel, byla zde škola, myslivna, 2 hospody, 2 mlýny a 7 kramářů. Kostel sv. Mikuláše

Kostel byl v Rychnově již od středověku. Na začátku 16. století (kdy v obci působil farář Jiří) byl kostel na náklady vrchnosti opraven a opatřen zvony. Řadil se mezi pevnostní kostely, které v případě nebezpečí poskytovaly úkryt obyvatelům obce, případně se zde mohli i aktivně bránit. Dodnes na to upomínají střílny v hřbitovní zdi. Starý rychnovský farní kostel, zasvěcený sv. Mikuláši, se baroka dočkal velmi zchátralý, pročež na něm v letech 1696 – 1715 probíhaly rekonstrukční práce, které ovšem nezabránily dalšímu rozpadání zdiva. Proto se Rychnovští s Mladějovskými v roce 1724 rozhodli pro stavbu úplně nového kostela. O pomoc při financování stavby požádali majitele panství knížete Jana Adama Ondřeje z Liechtensteina, který pomoc přislíbil. Odpovědným stavebním mistrem byl Jan Lindtner, zednický mistr z Uničova, polírem byl Antonín Heltzl z Německé Libavé a tesařské práce vedl Kristián Knorr

- 297 -

z Olomouce. Hlavním patronem kostela měla být Panna Marie a vedlejšími sv. Mikuláš a sv. Valentin. Nakonec zůstalo u starého zasvěcení sv. Mikuláši. Stavba šla bez potíží díky tomu, že kníže držel slib, dodávky materiálu byly bezproblémové i obyvatelé se finančně i fyzicky na stavbě podíleli. Pomohla také jedna neuvěřitelná náhoda: při zakládání hrobky byl nalezen poklad 639 dukátů a tolarů, které posloužily na stavbu vysoké věže s cibulovou bání (dnešní pochází z roku 1904, tu původní strhla vichřice). Moravskotřebovský děkan Jan Antonín Stehr kostel prozatímně vysvětil 6. června 1730, později se konsekrace ujal olomoucký biskup Wolfgang Hannibal von Schrattenbach. Věž byla dokončena až v roce 1732. Výmalbu kostela provedl v roce 1874 třebovský malíř Ignác Heger. Dnešní obraz na hlavním oltáři byl objednán farářem Františkem Kukulou (1869 – 1883). Původní obraz namaloval Juda Tadeáš Supper. V roce 1846 musel být opraven, a když potřeboval další opravu, pověřil farář Kukula malíře Jana Umlaufa namalováním nového obrazu sv. Mikuláše. 500 zl. na obraz přispěl Vavřinec Hantl

- 298 -

z Mladějova. Obraz byl dokončen 20. října 1872. Rámují jej 2 andělé v životní velikosti, nad nimi je sousoší Nejsvětější Trojice. Pod obrazem jsou sochy apoštolů Petra a Pavla. V lodi jsou 4 boční oltáře. Nejstarším je oltář sv. Jana Nepomuckého se sochami od J. Sturmera. Původní obraz od J. T. Suppera byl stejně jako obraz na hl. oltáři nahrazen Umlaufovým. Na dalších oltářních jsou obrazy sv. Valentýna z roku 1751, sv. Anny Samotřetí (od malíře Sattlera, kolem sochy od J. J. Schaubergera) a sv. Klimenta. Oratoř nad sakristií sloužila pro donátory kostela, později i pro obyvatele obce, např. rodinu rychtáře. Varhany byly pořízeny v roce 1757, postavil je varhanář Jan Jiří Schwarz za 406 zl. V roce 1796 již ale byly natolik poškozené, že varhanář Ferdinand Winter postavil úplně nový stroj, vestavěný do původní varhanní skříně. Ani tento stroj však nevydržel a dnes se za barokním prospektem ukrývá stroj vyrobený krnovskou varhanářskou továrnou Rieger v roce 1932.

- 299 -

Kostel stojí uprostřed hřbitova, nad vstupní branou visí kamenný znak patrona kostela knížete z Liechtensteina obtočený řádem zlatého rouna. Vedle brány dříve stálo šest dřevěných jarmarečných bud. Na hřbitově je několik

pozoruhodných náhrobků z 18. a 19. století. Je zde pohřben Jakub Frantz (hned vedle brány), mladějovský kameník Jiří Hedrich (+1722). V letech 1996 – 1999 byl kostel celkově rekonstruován za finančního přispění bývalých německých rodáků a nynějších obyvatel Rychnova.

- 300 -

- 301 -

Poutní místo

Prapůvod tohoto poutního místa sahá do roku 1742. Tehdy kovář Jakub Frantz z Lubníku spadl ve stodole, čímž utrpěl velmi vážné a bolestivé zranění. Užíval sice mnoho léků, ale vše bylo marné, nic nepomáhalo. Ve spánku se mu často zjevovalo, že má uskutečnit pouť do Maria Zell ve Štýrsku. Umínil si, že cestu vykoná. Jelikož dlouho ležel, nemohl pracovat a úspory utratil za léčbu, neměl peníze, musel tedy požádat přátele, aby mu půjčili. S vypůjčenými 32 groši se vydal na cestu, ale po několika kilometrech zcela vyčerpán ulehl na Rychnovském vrchu pod strom a usnul. Zdálo se mu, jako by ho někdo nabádal, aby ve své cestě pokračoval. Když se probudil, cítil se úplně zdráv. Vstal a pokračoval do Maria Zell. Po nábožném rozjímání zakoupil papírový obrázek Panny Marie Zellenské a vrátil se domů. Obrázek pak zavěsil na strom, pod nímž se uzdravil. S manželkou a dětmi pak k němu často chodil, modlil se a zpíval. Brzy se připojili i další lidé. Zahnat žízeň mohli v nedaleké studánce, které se začalo říkat Mariánský pramen. Jelikož papírový obrázek vlivem deště a větru velmi trpěl, dal Jakub Frantz v září 1748 vyrobit nový, jako dřevěný reliéf. Vytvořil jej řezbář z Moravské Třebové František Seydtl a štafíroval Antonín Zmol z Lanškrouna. Zpráva o podivuhodné milosti, vyslyšení modliteb a zázračném uzdravení se rychle šířila a počet poutníků rostl. Olomoucká konsistoř proto roku 1749 rozhodla přenést obraz do kostela sv. Mikuláše v obci. Umístěn byl na sloup po pravé straně kostela. Záhy se sešla kněžská komise, která měla rozhodnout, zda je obraz skutečně zázračný, jak o něm poutníci mluvili. Komise zázračnost obrazu potvrdila a umožnila jeho umístění na čestné místo na hlavním oltáři. Ke slavnostnímu umístění milostného obrazu na hlavní oltář v kostele došlo 4. října 1750. Několikatisícovému zástupu přitom třebovský děkan přečetl 63 zázraků, které se měly stát po modlitbě k milostnému obrazu. Krom jiných to byly tyto: 21. 6. 1749 se pětiletému dítěti sedláře Bezditzka ze Zábřehu vrátil zrak. 8. 6. 1749 byl z velkých bolestí vyléčen Martin Havelka, měšťan z Lanškrouna. 10. 6. 1749 Jan Hanke, usedlík v Žichlínku, byl vyléčen od velkých bolestí nohou. Jan, syn Tobiáše Pechy z Čermné byl vyléčen po tříleté nemoci. Do Rychnova se dobelhal o berlích.

- 302 -

Anna Gröschelbergerinová, purkmistrová z Mohelnice, postoupila bolestivou cestu bosa a uzdravila se. Uzdravila se i Anna Tieflinová ze Svitav. Regina Wendliková z Třebovice začala zase slyšet. Jan Michal Moscher, učitel z Králík, se vyléčil z úplavice. Marie Schläginová a její syn z Rychnova se vyléčili z horečky. 14. 10. 1750 František Haschka, švec z Mohelnice, se poranil nožem a přežil to – nůž je uschován u obrazu. Dobytek Václava Hupky z Litomyšle byl zázračně uchráněn od nákazy… V následujících letech počet poutníků nadále rostl, takže v některých dnech jich do kostela dorazilo až 2 000. Zakladatel místní poutní tradice Jakub Frantz (*1712) zemřel v roce 1775 a je pohřben na rychnovském hřbitově. V roce 1850 byl u Mariánského pramene na popud rychnovského kováře Matyáše Staffa postaven sloup s obrazem Panny Marie. V roce 1867 nad pramenem vznikla malá kaplička, do jejíhož nitra byl umístěn mariánský obraz, chráněný mřížkou. Stavbu iniciovala Josefa Schmiedová, která spravovala nadační fond pramene. Za faráře Ondřeje Otáhala byla kaplička kolem roku 1901 rozšířena o sloupovou předsíň. Jeho nástupce Antonín Schön (v Rychnově 1903 – 1912) nechal postavit Křížovou cestu (bezplatně ji obnovil v roce 1990 Gerhard Domeschel). Další změna přišla

- 303 -

z popudu faráře Alberta Trčky, který na jaře 1914 nechal sloupovou předsíň prodloužit o lehký dřevěný pavilon.

V kruté zimě na přelomu let 1928/1929 kapličku poničil mráz. Rychnovští se proto rozhodli postavit novou kapli. Peníze se sháněly veřejnou sbírkou po celém Hřebečsku. Plán vytvořil architekt Karel Förster z knížecí liechtensteinské kanceláře.

- 304 -

Stavbu v hodnotě 70 000 K realizovala firma Jakuba Svátka z Moravské Třebové. Základní kámen byl položen na jaře 1931. Dne 3. července 1932 byl nový kostelík slavnostně vysvěcen biskupem D. Schmidtem za účasti 30 000 lidí. V následujících letech se toto místo stalo vyhledávaným cílem turistů a výletníků ze širokého okolí, jimž byla k dispozici nedaleko postavená restaurace.

Fara Od založení je Rychnov farní obcí. První výslovná zmínka o rychnovském faráři pochází až ze záznamu v Moravských zemských deskách z roku 1486, kdy moravskotřebovské panství prodává Jan Harald z Kunštátu Ladislavu z Boskovic. Za Kryštofa z Boskovic (1520 – 1550) a Václava z Boskovic (1550 – 1579) se na třebovském panství začali prosazovat utraquističtí kněží. V Rychnově byl evangelický farář od roku 1549, jmenoval se Niklas. Následoval jej Fridrich Schaffer z bavorského města Rothenburg. Posledním z rychnovských evangelických farářů byl Jan Flederisch. Za něho byli roku 1623 obyvatelé panství donuceni přestoupit zpět na katolickou víru. Od té doby Rychnov více jak 120 let neměl vlastního kněze. Nejdřív krátce patřil pod Staré Město a pak náležel ke Kunčině.

- 305 -

Prvním katolickým farářem z Kunčiny sloužícím i v Rychnově byl otec Kramer (1632 – 38), bývalý vojenský kaplan. V roce 1748 byl pro Rychnov vyhrazen kaplan, který byl podřízen kunčinskému faráři. Trvalo to do roku 1784, kdy za císaře Josefa II. byla v Rychnově zřízena samostatná lokálie (vedená kaplanem), která byla na plnohodnotnou farnost povýšena v roce 1843. Když Rychnovští dostali příslib vlastního lokalisty, postavili pro něj v roce 1748 obydlí. Když ale po roce 1750 rok co rok přibývalo poutníků, pro něž zde v letních měsících sloužilo 10 i více kněží, byla malá fara naprosto nedostačující. Kněží pak museli bydlet i v soukromých domech. V roce 1774 proto tehdejší lokalista Jan Tempes prosadil stavbu velké farní budovy. Knížecí stavební mistr Paneckh našel vhodný pozemek a v roce 1775 se začalo se stavbou. Ta byla dokončena roku 1777. Fara stála 7 000 zlatých, které obec zaplatila z bohatých kostelních příjmů. Mohutná třípodlažní bloková stavba s mansardovou střechou měla původně fasádu zdobenou malovanými lizénovými rámci, nad vstupním portálem je nápisová kartuše s chronogramem označujícím rok ukončení stavby. Kartuše vrcholí soškou Panny Marie Zellenské. Rychta Zděný dvorec rychty byl postaven v letech 1717 – 1720, hospodářské budovy pocházejí až z doby po požáru v roce 1862. V letech 1921 – 24 obec rychtu od několika vlastníků vykoupila a upravila potřebám měšťanské školy

- 306 -

(první záznamy o školním vyučování pochází již ze 17. století, obecní škola sídlila v budově u fary z roku 1873). Škola využívala celé přízemí rychty, v prvním patře vznikly nájemní byty. Dnes v objektu sídlí několik firem a mateřská škola. Rychta je rozlehlá stavba skládající se z patrového obytného stavení, na které navazují tři křídla přízemních hospodářských budov, které ve 2. polovině 20. stol. prodělaly řadu přestaveb a úprav. Aby se dalo do všech částí komplexu dojít suchou nohou, jsou boční křídla na nádvorní straně doplněna elegantními arkádami.

Mariánský pilíř Neobyčejně krásný monument vznikl v roce 1717 nákladem místního rodáka, tehdy moravskotřebovského kaplana Gottfrieda Františka Franka. Snad vznikl v souvislosti všeobecnou vlnou vděčnosti za odvrácení morové epidemie (v Rychnově řádila v listopadu a prosinci 1715). Na podstavci stojí sochy sv. Rozálie a sv. Kristýny, vzadu na podstavci je mělký reliéf sv. Gottfrieda. Sochařské zpracování ukazuje na produkci Sturmerovy dílny. Zvlášť sochy obou světic dokládají, že tehdy kameníci vytvářeli „typizované“ figury podle

- 307 -

mistrova modelu – rychnovské sv. Rozálie a Kristýna jsou totiž naprosto stejné s Rozálií a Kristýnou v Kunčině. Dnešní vzhled pilíře pochází z důkladné rekonstrukce z roku 2004, na kterou se složili Pardubický kraj, obec i dřívější němečtí rodáci.

- 308 -

Socha sv. Jana Nepomuckého Barokní sloup stojící u hasičské zbrojnice vznikl v první polovině 18. století. Morový pilíř Velmi pozoruhodný sochařský monument sice dnes již neexistuje, vzhledem ke své výjimečnosti si však zasluhuje pozornost. Stával jen několik desítek metrů od sloupu sv. Jana Nepomuckého. Nechal jej v roce 1715 postavit tehdejší farář Matyáš Kunert jako prosbu za odvrácení morové

epidemie na místě, kde se během nákazy konaly prosebné bohoslužby. Měl podobu obelisku s reliéfem monstrance, v jehož spodní volutové části byla nika se sochou sv. Rozálie. Na římse klečeli dva andílci. Památník obklopovala masivní kamenná balustráda. V 50. letech 20. století došlo ke zničení sochařské výzdoby pilíře, a přestože se uvažovalo o jeho opravě a přesunutí na farní zahradu, byl koncem 60. let odstraněn kvůli své celkové devastaci. Socha sv. Rocha Socha vedle budovy kovárny byla na náklady rychnovských občanů postavena v roce 1716. I tato socha má souvislost s vyjádřením díků za přečkání morové epidemie. Původně památník vytvořený dílnou Jana Sturmera obíhal ozdobný kovaný plůtek.

- 309 -

Pilíř Nejsvětější Trojice u čp. 289 Monument vznikl v roce 1763. Na podstavci rokokově zdobeného pilíře je reliéf Panny Marie Zellenské, samotné vrcholové sousoší se představuje v podobě Trůnu milosti.

Socha sv. Floriána Sochu, stojící za vesnicí při silnici do Mladějova, postavili v roce 1843 manželé Jan a Terezie Justovi, jak hlásá nápis na soklu památky. O opravě z roku 1878 se opět dozvídáme z nápisu na kameni.

- 310 -

Kříž u silnice do Žichlínku Památník byl vyzdvižen v polovině 18. století, na podstavci s volutovými křídly je reliéf Panny Marie Bolestné, na pilíři je Kristův monogram. Samotný kříž na památce dnes chybí. Kříž u kostela Krucifix nechal postavit Josef Etzler v roce 1800. Na podstavci je reliéf sv. Josefa, na pilíři jsou ztvárněny nástroje umučení Krista. Po jeho stranách dříve stávaly sochy sv. Jana Evangelisty a Panny Marie. Immaculata u domu čp. 129 Socha Panny Marie Neposkvrněné stojící na vysokém sloupu vznikla v roce 1716 také v souvislosti s právě zažehnanou morovou epidemií. Nechali ji postavit tři rychnovští usedlíci: Jan Fiescher, Jiří Heschir a Řehoř Cronc.

- 311 -

Pilíř Nejsvětější Trojice u čp. 196 Bohatě zdobené sousoší vzniklo v roce 1858 nákladem manželů Homeiových. Na volutami opřeném podstavci je reliéf Anděla Strážného, na podstavci reliéf sv. Floriána. Po jeho stranách byly na konzolách postaveny dvě sochy: Panna Marie Neposkvrněná, druhá socha sv. Jana Evangelisty dnes chybí. Nejsvětější Trojice je žaltářového typu.

Statek čp. 3 Velká zděná usedlost byla původně čtyřkřídlá, ve 2. polovině 20. století ji potkal osud společný mnoha jiným statkům: když se jejich obyvatelé přestali živit zemědělstvím, přestaly být hospodářské budovy potřebné a postupně zanikaly. Dnes má dům čp. 3 užitkové budovy postaveny jen na půdorysu písmene „L“, rohem

- 312 -

se jich dotýká obytné stavení, postavené v roce 1857. Většina místností má klenutý strop s plackovými klenbami. Statek čp. 5 Velmi zajímavý statek čp. 5 v sobě skrývá dvě samostatné hospodářské usedlosti. Před velký trojkřídlý statek předstupuje malý, také trojkřídlý výměnek. Hlavní obytné stavení z 1. poloviny 19. století je až na roubenou světnici zděné, v jeho zadní části jsou chlévy, v prvním patře komory a sýpka. Dnes má nízkou valbovou střechu, původně mělo snad sedlovou střechu s bedněnými štíty. Výměnek z roku 1775 má roubenou obytnou část a kamenné hospodářské zázemí.

Dům čp. 26 Dům patří k menším zemědělským usedlostem, zachoval se v téměř původní autentické podobě. Ve světnici je kachlový sporák z ozdobných kachlů.

- 313 -

Dům čp. 31 Usedlost z poloviny 19. století dokládá, že i pro hospodářství nepatrných rozměrů lze použít čtyřkřídlou dispozici. Stojí „zády“ k ulici, zděné obytné stavení je štítovým průčelím otočené k potoku.

Dům čp. 101 Drobná trojkřídlá usedlost má dva obytné trakty (ve 20. století byly postiženy nešetrnými stavebními zásahy – trojdílná okna), spojené velkou stodolou skeletové konstrukce. V zahradě domu stojí krucifix s reliéfem Dolorosy na podstavci.

Dům čp. 114 Stavení je příkladem menších zemědělských usedlostí využívajících čtyřkřídlou dispozici. Půvabu objektu dodává i zachovalá fasáda z počátku 20. století.

- 314 -

Statek čp. 117 Krásný obrovský statek je smutným příkladem osudu mnoha zemědělských usedlostí, které po 2. světové válce opustili jejich po mnoho generací usedlí německy mluvící obyvatelé. Zvlášť velké dvorce pak čekala ještě nejistější budoucnost po státním převratu a kolektivizaci. Mnoho dopadlo tak jako objekt čp. 117.

Statek čp. 124 Půvabný statek, jehož uzavřenou čtyřkřídlou dispozici podtrhuje vysoké valbové zastřešení, se dnešních dnů dočkal jen z poloviny – dvě křídla byla ubourána. Proporčně dokonale zapadá do tvarů okolní krajiny.

- 315 -

Statek čp. 127 Z původně čtyřkřídlého statku dnes zbyl jen zděný dům z poloviny 19. století, na nějž kolmo navazuje stodola z počátku 20. století. Statek čp. 129 Původně čtyřkřídlý objekt se skládal z obytného stavení s komorami v prvním roubeném patře, postaveném na konci 18. století. Na něj vpředu navazují zděné chlévy a vzadu dnes zbořená roubená stodola. Dvůr uzavírá výměnek. Tyto stavby vznikly v 1. polovině 19. století. Dům čp. 135 Z menší čtyřkřídlé zemědělské usedlosti se dodnes dochovala jen dvě roubená křídla: obytné stavení s chlévem v zadní části a kolmo navazující kolna. Vznik usedlosti spadá do 18. století.

- 316 -

Statek čp. 137

Čtyřkřídlému statku dominuje patrový zděný dům s obytným přízemím a sýpkou v patře, postavený roku 1877. Dnes má hladkou fasádu, původně však byl zdoben pilastry a římsami. K němu přiléhají zděné chlévy s představenou arkádovou chodbou, nesenou subtilními litinovými sloupky z téže doby jako obytný dům. Vzadu je stodola a kůlna z roku 1797. Uzavřený dvůr doplňuje roubený obytný objekt z roku 1787 (dnes zřícenina). Je dvoupodlažní, v přízemí byly obytné místnosti, v patře komory.

Statek čp. 150 Hmotově velmi dobře zachovalý příklad velkého statku, jehož budovy obklopují dvůr, vnitřní dispozice a okenní otvory se podřídily současným potřebám majitelů. Před statkem s charakteristickým dvouštítovým průčelím stojí malebná kaplička Panny Marie.

- 317 -

Statek čp. 160 Budovy velkého čtyřkřídlého statku vznikaly postupně a postupně procházely dalšími stavebními úpravami. Dnes se prezentuje hlavně velkou stodolou z režného zdiva a moderním obytným křídlem, zpoza něhož skromně vykukuje původní obytné stavení z počátku 19. století.

Dům čp. 170 Usedlost je příkladem růstu zemědělských usedlostí a priorit jejich majitelů: drobné obytné stavení s ozdobným štítem a za ním se tyčící velké hospodářské křídlo – novější a modernější.

- 318 -

Dům čp. 173 Z rozlehlé zemědělské usedlosti se dodnes zachoval jen obytný dům s patrovou dispozicí: ve zděném přízemí jsou obytné prostory a chlévy, v roubeném patře sýpka a komory. Vysoká střecha je v zadní části valbová, do ulice ji uzavírá štít s klasovitým bedněním, na záklopu je datace 1818.

Statek čp. 180 Objekt patří k velmi dobře zachovalým čtyřkřídlým usedlostem, jeho dominantou (a nejnovější částí) je velká stodola z režného zdiva.

- 319 -

Staré Město

Staré Město existovalo již před německou kolonizací Borešem z Rýzmburka, poprvé se obec uvádí roku 1234 pod názvem Třebov. Ves byla správním a tržním střediskem oblasti až do založení Moravské Třebové, která převzala nejen funkci, ale i název. Třebov se pak uvádí jako Stará Třebová, později se ujal název Staré Město. Důvodem, proč se nestalo centrem panství, je krom jiných i nedostatek vody. Roku 1365 je uváděno jako městečko, ale v roce 1398 je už vsí. Roku 1408 dostává od pánů z Kunštátu právo odúmrti. Součástí Starého Města je Bílá Studně, která byla založena rozparcelováním panského dvora na 10 osadníků. Je zde pramen minerální vody a již v roce 1786 se zde připomínají lázně, které byly v provozu ještě na začátku 20. století. Kostel sv. Kateřiny Kostel sv. Kateřiny v obci nepochybně stál už při jejím založení, dodnes se však z této stavby nic nezachovalo. Zásadní pro chrám byla pozdně gotická přestavba, financovaná Ladislavem z Boskovic, z níž zůstala mohutná věž s půvabným prutovým portálem a nápisovou deskou s nápisem: ANNO DOMINI 1516 VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM – SI DEUS NOBISCUM QUIS CONTRA NOS. Věž

- 320 -

s přiloženým točitým schodištěm dozajista sloužila k obraně místních obyvatel v nebezpečných časech. Současně s touto věží byla postavena ještě druhá, snad stejně velká věž sloužící jako zvonice a vstupní brána na hřbitov. 7. září 1643 Staré Město vyplenili Švédové, rychtu zapálili. Požár se rozšířil na okolních 10 domů, faru a kostel. V kostele zničil 5 oltářů a 3 ze čtyř zvonů. Na stavbu nového kostela farníci neměli dost peněz a ani kníže neposkytl dostatečný obnos. Vybudován byl tak pouze dřevěný kostel, ze starého zůstaly jen věže.

Baroko kostelní areál obohatilo o hřbitovní kapli Sv. Kříže vevázanou do hřbitovní zdi za presbytářem kostela. Vznikla roku 1728. Vedle ní stojí rokokové sousoší Kalvárie z roku 1771. V roce 1829 byly z milodarů a přispění faráře Jana Heinricha opravovány oltáře, kníže věnoval peníze na opravu střechy.

- 321 -

V roce 1874 byla stará loď stržena a postavena nová. Přitom zmizela i věžová brána na hřbitov a kostel dostal současnou siluetu s jednou kamennou věží. Interiér kostela je sklenut čtyřmi poli nízkých plackových kleneb, presbytář má valenou klenbu s výsečemi. Výmalba kostela krom rostlinných ornamentů zobrazuje medailony s portréty světců (na klenbě

v presbytáři je znázorněna Nejsvětější Trojice), na stěnách je imitace kvádrového zdiva. Vnitřní mobiliář je vesměs neorenesanční. Na hlavním oltáři je obraz s námětem stětí sv. Kateřiny od J. T. Suppera, po jeho stranách stojí sochy sv. Petra a Pavla. Na kazatelnu vede krajkově vyhlížející litinové točité schodiště, ze stejného materiálu je i zábradlí a sloupy kruchty. Vitrážová okna vznikla na začátku 20. století z darů místních farníků.

- 322 -

Kříž u silnice k Radišovu Krucifix postavený již ve volné krajině, vzdálený od obytné zástavby, nechal vytvořit Florián Penka roku 1797. Na podstavci je zobrazena Panna Marie Bolestná, pilíř zdobí nástroje umučení Krista. Kříž u domu čp. 114 V zahradě statku čp. 114, u silnice do Třebařova, stojí od roku 1812 krucifix s výzdobou obvyklou pro tyto stavby: reliéfem Panny Marie Bolestné na podstavci a nástroji umučení Krista na pilíři. Samotný kříž je jetelového typu.

- 323 -

Socha sv. Jana Nepomuckého Velká socha sv. Jana Nepomuckého stojí na návsi od roku 1716. Na soklu je vpředu reliéf s námětem mučení sv. Vavřince, na podstavci je Kristus nesoucí kříž a Kristus v Getsemanské zahradě. Samotná svatojanská figura stojí na nízkém pilíři, zdobeném akantovými listy a medailony s reliéfy zpovědi královny Žofie sv. Janu a svržení sv. Jana do Vltavy.

Fara V obci je katolická fara poprvé připomínaná v roce 1486. Dnešní farní budova byla postavena v roce 1716, rozlehlé hospodářské budovy v současné podobě vznikly v polovině 19. století.

- 324 -

Hasičská zbrojnice Od roku 1878 je v obci dobrovolný hasičský spolek. Hasičům slouží zbrojnice stojící na návsi. Jako jiné stavby podobného účelu je opatřena dřevěnou věží na sušení hadic. Ve Starém Městě je však nezvykle vysoká, polygonální a opatřená proskleným ochozem.

Nepřehlédnutelná modernistická budova s mansardovou střechou byla několikrát stavebně upravována. V roce 2011 ji podstatně rozšířila přístavba, která se svým vzhledem citlivě podřídila původní architektonické podobě.

- 325 -

Třebařov

První písemná zmínka o Třebařově je z roku 1267, kdy Boreš z Rýzmburka založil augustiniánský klášter Koruna Panny Marie, kterému daroval 20 lánů v Třebařově a mlýn, kam Třebařovští museli vozit své obilí. Roku 1270 převor Oldřich odkoupil třebařovskou zákupní rychtu a přeměnil ji v klášterní dvůr. Třebařov byl do 16. století součástí třebovského panství, pak se dostává k Zábřehu. Třebařov se dělil na Velký a Malý. Roku 1602 to byly dvě samostatné vsi a každá měla svého rychtáře. Roku 1875 byly opět přičleněny k panství třebovskému. V polovině 18. století bylo ve Velkém Třebařově 79 domů a v Malém Třebařově 66 domů. Významným byl pro místní obyvatele rok 1845, kdy mezi Třebařovem a Krasíkovem začal jezdit vlak na právě dobudované trati Praha – Olomouc. Roku 1884 byly oba Třebařovy spojeny v jednu obec. Kostel sv. Trojice Třebařov se vlastního kostela dočkal až v roce 1770. Duchovní správu nejdřív zajišťoval augustiniánský klášter, po husitských válkách byl Velký Třebařov přifařen ke Starému Městu, Malý k Tatenici. V roce 1736 nechal třebařovský krejčovský mistr Jan Weigl postavit kapli Nejsvětější Trojice, která dnes souží jako sakristie kostela.

- 326 -

Když v roce 1763 konečně skončila Sedmiletá válka a lidem se začalo dařit lépe, rozhodli se Třebařovští postavit si vlastní chrám. Podrobnosti o stavbě, kdo je autorem návrhu a kdo donátorem, nejsou známy. Velmi aktivní v těchto záležitostech byl rychtář Pavel Hornischer, který se také významně zasloužil o zřízení místní

lokálie. Kostel byl po stavební stránce dokončen v roce 1769 a vysvěcen roku 1770, kdy do Třebařova také přišel první lokalista, podřízený faráři ve Starém Městě. Byl to František Hornischer, syn Pavla a Alžběty Hornischerových z rychty. Samostatná fara byla v obci zřízena v roce 1843. Roku 1897 byly na věži instalovány hodiny, které kostelu daroval Jan Winkler. Za faráře Aloise Walentina byl roku 1902 založen nový hřbitov, starý u kostela byl roku 1903 zrušen, hřbitovní zeď zbořena a následně byla před vstupem do kostela postavena sloupová předsíň. Oltářní obrazy namaloval vídeňský malíř Dominik Kindermann. Varhany byly do kostela pořízeny hned po jeho výstavbě, dnešní stroj pochází z roku 1891 z dílny Braunerových z Uničova. Na věži visely tři zvony. Nejstarší pocházel z klášterního kostela, druhý vznikl

- 327 -

v roce 1789 a umíráček byl pořízen roku 1837 (zrekvírovány 1916). Do trojice byly zvony doplněny roku 1923, ale od roku 1943 na věži opět zůstal jej jeden.

Fara Když se v roce 1913 stal farářem Karel Slama, začal prosazovat stavbu nové farní budovy, která by nahradila stávající malou přízemní faru. Ta měla i tu nevýhodu, že stála až příliš v silnici. Proto obec od Aloise Winklera koupila část jeho zahrady a na jejím místě vznikla nová fara. Plány budovy, kombinující v sobě prvky secese a moderny, vypracoval Jakub Swatek z Moravské Třebové, stavbu vedl Rudolf Ilgner. Akce si vyžádala náklad ve výši 19 486 korun a hotová byla v roce 1914.

- 328 -

Škola Stavba nové školy se plánovala již roku 1914, ale 1. světová válka realizaci tohoto záměru značně oddálila. Školní budova byla postavena v letech 1926 – 1927 firmou Alfréda Vodičky z Uničova. Autorem projektu je Oskar Czepa, architekt z Moravské Třebové. Slavnostně byla otevřena 28. srpna 1927.

- 329 -

Winklerova vila Nejkrásnějším domem v obci je romantická eklektická vila z počátku 20. století. Dnešní sídlo obecního úřadu sloužilo již od začátku veřejnosti jako sídlo poštovního úřadu a policejní stanice.

Kříž u kostela Nechal jej v roce 1835 postavit místní lokalista František Fleck, který tento úřad zastával v letech 1820 – 1843, kdy byla lokálie povýšena na faru. Fleck zde pak jako farář působil dalších 10 let. Sousoší Nejsvětější Trojice U kostela stojí monumentálně strohé sousoší Nejsvětější Trojice na polygonálním pilíři, vzniklo v roce 1870 nákladem manželů

- 330 -

Matouše a Marie Heikerových. Vrcholové sousoší je žaltářového typu. Sousoší Nejsvětější Trojice Malý Třebařov má stejně jako ten Velký klasickou ulicovou dispozici. Na jeho konci se však vytvořila téměř čtvercová náves zvaná „Husí rynk“. Na něm byl v roce 1820 postaven monumentální pilíř se sousoším Nejsvětější Trojice. Vzešel z okruhu velice plodné sochařské dílny Mielnických. Vpředu na volutovém podstavci je reliéf sv. Floriána, vzadu Panny Marie Bolestné, na pilíři je z přední strany reliéf Panny Marie Nanebevzaté, z druhé strany je sv. Jan Nepomucký. Nahoře, za zády Trojjediného je figura sv. Filipa Benziho.

- 331 -

Dům čp. 28 Hezky zachovalá lidová usedlost se skládá ze zděné obytné dvoutraktové budovy o půdorysu ve tvaru písmene „L“. Na ni navazuje hospodářské zázemí.

Statek čp. 60 Je jedním z typických příkladů tradiční venkovské architektury 19. století. Má trojkřídlou dispozici, jedno štítové křídlo je obytné, větrací otvory druhého prozrazují funkci stodoly, spojovací křídlo sloužilo jako chlévy. Omítka dokládá dřívější velkou oblibu modré barvy, charakteristické pro drtivou většinu lidové architektury.

- 332 -

Dům čp. 62 Koncem 19. století lidé na vesnicích opouštějí tradiční lidovou architekturu a přiklánějí se k městskému způsobu bydlení. Dům čp. 62 je půvabným příkladem „velké“ architektury aplikované na vesnické zemědělské usedlosti.

Usedlost čp. 88 Krásná usedlost pochází z roku 1788, jak hlásá letopočet na záklopu klasovitě skládaného štítu obytného stavení. Maličký dvůr obíhá pavlač, obyvatelé tedy mohli celým hospodářstvím projít suchou nohou, ze světnice až do stodoly rámové konstrukce. Během nedávné opravy střechy řemeslníkům sloužilo dřevěné lešení, stejné, jaké se stavělo v dřívějších dobách.

- 333 -

Statek čp. 167 Precizně opravený statek je dalším příkladem pravidelného trojkřídlého domu, dokonale zakomponovaného do okolního svažitého terénu.

Statek čp. 209 Malý Třebařov si zachoval téměř neporušenou urbanistickou strukturu, její autentičnosti přidává i ulice z dlažebních kostek. Podél ulice stojí několik zajímavých statků, z nichž nejzachovalejší je čp. 209. Jedná se o pravidelný trojkřídlý dům, jehož dvůr na čtvrté straně uzavírá zeď s branou.

- 334 -

Udánky Vesnice se poprvé připomíná v roce 1365 jako součást moravskotřebovského panství, původně stála o několik kilometrů blíž k Hřebečskému masivu. Dočasně zanikla někdy v 15. století a později byla obnovena na svém dnešním místě v těsné blízkosti Moravské Třebové. Hradisko Pozůstatky opevněné stavby se nachází v rovinatých lesích mezi Udánkami a Hřebečským masivem, o její historii se nedochovaly žádné písemné záznamy. Tvrz vznikla ve druhé polovině 13. století v době kolonizace Moravskotřebovska jako sídlo nějakého drobného feudála podřízeného Boreši z Rýzmburka, který mu Udánky udělil v léno. Hrádek měl půdorys v podobě nepravidelného čtyřúhelníku o stranách 25 a 18 metrů. Obklopoval jej 8 m široký vodní příkop a vyplétaný plot omazaný hlínou. Samotná budova tvrze věžovité podoby stála uprostřed uměle navršeného pahorku (tvořeného materiálem vykopaným z příkopu). Nejdříve byla dřevěná, když někdy ve 14. století vyhořela, vznikla místo ní kamenná stavba se třemi místnostmi v přízemí. Využívána byla ještě v 15. století, jak dokládá nalezená keramika. V tomtéž století tvrz zanikla.

- 335 -

Útěchov Obec vznikla za velké kolonizace oblasti Moravskotřebovska Borešem z Rýzmburka kolem poloviny 13. století. Po vymření Rýzmburků připadlo panství v roce 1325 jako odúmrť moravskému markraběti a ten je v roce 1327 zastavil Jindřichu z Lipé. V roce 1365 pak Jindřich prodává panství moravskému markraběti Janu Jindřichu Lucemburskému. Listina stvrzující tuto transakci obsahuje výčet vesnic, mezi nimiž je jmenován i Vthysdorf, tehdejší Útěchov. V době třicetileté války bylo v obci 21 domů, z toho 7 opuštěných a zbývajících 14 sice obydlených, ale jejich majitelé byli zcela ožebračeni. Jak Švédové, tak i císařské vojsko si na obyvatelích vynucovali potraviny, krmení pro koně a peníze. Mnozí pak byli zabiti, protože už neměli nic, čím by drancující vojáky uspokojili. Od počátku 18. století byly na území obce podnikány pokusy o těžbu uhlí. Nejdříve lichtensteinskou vrchností a později moravskotřebovským továrníkem Franzem Steinbrecherem.

Zvonice Přestože v Útěchově nikdy nevznikl kostel (obec byla odjakživa přifařena k Boršovu), potřebovali místní obyvatelé alespoň zvonici, ze které by jim hlas zvonu oznamoval poledne, udával čas modlitby, upozorňoval na požár a jiná nebezpečí. Původní zvonice byla dřevěná, snad někdy v polovině 18. století anebo až v 19. století byla postavena současná, kamenná. Na jejím zvonu je letopočet odlití 1766.

- 336 -

Kamenný mlýn čp. 45 Dolní mlýn čp. 45 byl nazýván "Kamenný mlýn", protože byl postaven z tesaných kamenů. Údajně byl zřízen již v roce 1300, tehdy byl ovšem ještě dřevěný. Do roku 1756 patřil vrchnosti. S budovou mlýna byla spojena i pila. Po roce 1945 už nebyl mlýn uveden do provozu a značně chátral. Budova byla zrekonstruována a zásadně zmodernizována v roce 1996 a slouží místní firmě, podnikající v kovovýrobě. Před ním stojí krucifix (dnes v torzálním stavu) s reliéfem Panny Marie Bolestné na podstavci a nástroji umučení Krista na pilíři. Vrchnostenský dvůr čp. 13 Nejstarší budovou obce je lenní dvůr, dřívější dědičná rychta, kterou v roce 1572 koupila vrchnost a jako svobodný dvůr ji pronajímala drobným šlechticům. Roku 1596 byl dvůr ve vlastnictví Jana Hurrberga z Belzdorfu a začátkem 17. století pak Sebastiana Reichenbacha z Reichenbachu, který byl pohřben v blízkém Boršově. Z jeho hrobu se dochovala původní náhrobní deska, která je uložena v boršovském kostele. Po třicetileté válce dvůr spravovala sama vrchnost. Dvůr je soubor zděných hospodářských budov obklopujících velký dvůr (v průběhu 20. století rozdělených a přestavěných na malé řadové rodinné domky). Dominantní stavbou je patrová sýpka, dříve renesanční obytná tvrz. Uvnitř jsou hřebínkové klenby, stejné jako mají některé měšťanské domy v Moravské Třebové.

- 337 -

- 338 -

Víska u Jevíčka

První písemná zpráva je jako u většiny ostatních vsí na Jevíčsku z roku 1258, tehdy byla označována jako Derflík. Roku 1398 je připomínána jako součást panství třebovského. Roku 1402 dostává ves Heralt z Kunštátu a dává roku 1408 Derflíku právo odúmrti. Po něm půl vsi dědí Viktorin a Čeněk z Kunštátu, druhou půlku držel Jan Boskovec, po jehož smrti přešla jeho polovina na Beneše z Boskovic, který ji prodal roku 1502 Ladislavovi z Boskovic. Pak už tvoří součást třebovského panství až do roku 1850.

- 339 -

Sloup sv. Jana Nepomuckého Na začátku velké ulicové návsi vítá příchozí vysoký sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého, na jehož podstavci jsou reliéfy Madony, sv. Vavřince, Floriána a Bartoloměje. Jak hlásají

nápisy na soklu, byl postaven v roce 1735 nákladem Vavřince Beichla, rodáka z Mladějova, a jeho sousedů z Vísky. Sloup nechal renovovat v roce 1893 Libor Hikl z domu čp. 5. Naposledy prošel rekonstrukcí roku 2008, provedli ji studenti kamenické školy v Hořicích. Kaplička Panny Marie Naproti svatojanskému sloupu stojí malebná kaplička s půlkruhovým závěrem, jejíž sklenutý interiér zdobí několik reprodukcí s mariánskými a christologickými náměty.

- 340 -

Zvonice V centru obce stojí kamenná zvonička snad z poloviny 18. století, před ní je krucifix z roku 1803, jeho podstavec zdobí planoucí srdce a pilíř nástroje umučení Krista.

Hasičská zbrojnice Vedle zvonice byla na počátku 20. století postavena hasičská zbrojnice s vysokou dřevěnou věží, která spolu s lucernou zvonice tvoří nezaměnitelnou siluetu obce. Pomník obětem 1. světové války V každé, i úplně malé vesnici ve 20. letech 20. století vznikl pomník oslavující konec světové války a vzpomínající na rodáky, kteří v bitvách padli. Tyto pomníky mají různou podobu a kvalitu. Pomník ve Vísce je zajímavý svým spojením s požární nádrží.

- 341 -

Vranová Lhota

První zmínka o obci je z roku 1258 v listině krále Přemysla Otakara II., kdy se vesnice podřizuje soudní moci města Jevíčka. V roce 1350 uvádí se již jménem Lhota, tvoříc s Vranovou, Rovní, Bezděkovem, Příkazy, Stříteží, Vacetínem, Svinovem, později s Pěčkovem a dvorem Plichtincem rozsáhlý statek vranovský, který drželi

- 342 -

různí zástavní majitelé. Na začátku 15. století zde sídlí Vildenberkové. Po nich se zástavní majitelé rychle střídali a nezanechali v obci výraznější stopu. Od konce 15. století do roku 1590 ves drží Lhotští ze Ptení, pak se vystřídalo několik dalších majitelů a od roku 1614 ji sto let vlastní Drahanovští z Pěnčína. Roku 1714 ji Libštejnští z Kolovrat připojili k biskupickému panství. Obec ulicového typu se vyznačuje hustou zástavbou s velkým množstvím zachovalých historických usedlostí. Jejich různá orientace do ulice štítovou i okapovou stranou tvoří z Vranové Lhoty jednu z nejpůvabnějších obcí v regionu. Hrad

Západně od obce na kopci zvaném Hradisko stojí zbytky hradu s názvem Vraní Hora. Vznikl snad kolem poloviny 13. století, v roce 1277 je uváděn jako majetek královny Kunhuty. V roce 1389 nejspíš hrad rozbořil markraběte Jošt během tažení proti Janu Ozorovi z Boskovic. Potom již pravděpodobně nebyl neobnoven. Roku 1497, kdy potvrzuje král Vladislav Jiřímu Lhotskému ze Ptení zástavní listy krále Zikmunda na statek, je hrad uváděn už jako pustý. Hrad stál na okraji ostrohu, odděleného od ostatního terénu 22 m širokým příkopem a valem. Předhradí s hospodářským zázemím hradu bylo opevněné

- 343 -

možná dvěma liniemi palisády, jak naznačuje utváření terénu. Čelní stranu hradu chránila silná zeď a u ní čtyřhranná hláska. Na západní straně hradbu kopíroval ještě parkán, na ostatních stranách hrad chránil pouze val, protože svah pod ním byl odkopán do téměř kolmé stěny. Zámek

Roku 1406 se ve Lhotě poprvé připomíná tvrz. Tehdy markrabě Jošt obec propůjčil pánům z Vildenberka. Na přelomu 15. a 16. století tvrz výrazně přestavěl a rozšířil Vítek Lhotský z Ptení, jehož rod držel Lhotu od roku 1497. Tvrz tím dostala podobu zámku o dvou křídlech s nárožními věžicemi, od budov hospodářského dvora ji odděloval příkop. Stavba v sobě slučuje gotické a renesanční prvky, stylově tak byla příbuzná hradu v Moravské Třebové. Obě sídla stavěla nejspíš stejná stavební huť. Koncem 16. století byly za Dětřicha Lhotského z Ptení nebo za Jana Kobylky z Kobylího prováděny na zámku další úpravy, převážně v interiérech. Dalším významným majitelem byli Drahanovští z Pěnčína, kteří zde sídlili po velmi dlouhou dobu 17. století. Když se v roce 1714 Lhota stala součástí biskupického panství, přestal zámek sloužit jako sídlo vrchnosti. Nadále byl využíván jen pro potřeby správy hospodářského dvora.

- 344 -

V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a převzala jej obec. Sloužil kulturním účelům obce i potřebám místního JZD, které zde chovalo kuřata a skladovalo brambory. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a probíhá jeho rekonstrukce. Plánuje se zde muzeum loutek, divadelní sál a restaurace.

Zámek si zachoval gotickorenesanční podobu, patrnou hlavně na vstupním portále, ostění oken i na valených, hřebínkových a křížových klenbách v přízemí. Do prvního patra stoupá zdobné barokní schodiště. Před samotným zámkem stojí rozlehlé hospodářské budovy, obklopující velké nádvoří. Kostel sv. Kateřiny O lhotském duchovním patronátě je první písemná zmínka z roku 1507. Samostatná fara zanikla po bitvě na Bílé hoře a obec byla přidělena k Trnávce až do r. 1767, kdy zde byla opět zřízena lokální kurácie, povýšená na faru v roce 1843. Roku 1712 dal trnávecký farář P. Karel Leopold Svoboda kostel důkladně opravit a rozšířit o kapli sv. Andělů Strážných. V letech 1788 – 1792 byl kostel až na presbytář a věž zbořen a postaven nynější, pozdně barokní kostel. Zvenčí je kostel jednoduchá obdélná stavba s trojbokým presbytářem s opěrnými pilíři, k jihovýchodnímu boku přiléhá štíhlá

- 345 -

věž s vysokou střechou, vedle stojí sakristie s malou oratoří v prvním patře. Nad hlavním vstupem do kostela je působivý kamenný reliéf Piety. Interiér je sklenut plackovými klenbami, centrem barokního hlavního oltáře je soška sv. Kateřiny, po stranách stojí na pilířích sochy Neposkvrněného Srdce Panny Marie a Božského Srdce Ježíšova. Boční oltáře jsou zasvěceny Andělům Strážným a Panně Marii Lurdské. Farní budova byla postavena majitelem panství roku 1792.

- 346 -

Kaplička ve Vranové Součástí Vranové Lhoty je i sousední osada Vranová, jejíž větší část tvoří velká okrouhlá náves. Jejím centrem je drobná zděná kaplička.

Socha sv. Jana Nepomuckého Sochu sv. Jana Nepomuckého ve Vranové postavili v roce 1715, snad v souvislosti s morem zuřícím v tu dobu.

- 347 -

Vrážné

Malá vesnice, schoulená na úpatí zalesněných kopců, byla poprvé připomínána v roce 1258, kdy podléhá pod Jevíčko, později se stala součástí panství v Trnávce. Nedaleko obce byl vápencový lom a vápenka.

- 348 -

Kostel sv. Cyrila a Metoděje. Dříve měla obec pouze věžovitou zvonici, která stála v jihozápadním rohu zahrady náležející k č. 8. Zvonice byla chatrná, proto se roku 1890 začal stavět nový kostelík. Čistý náklad činil 2000 zlatých, ty zaplatil zámožný výměnkář Libor Knot. V roce 1891 se zúčastnilo slavnosti svěcení velké množství lidí z celého okolí. Nevelký kostel, postavený v neogotickém stylu, má obdélníkovou loď, trojboký závěr a věž nad hlavním vstupem.

- 349 -

Zálesí V roce 1729 v místě bývalého ovčína nechal majitel panství Norbert Libštejnský z Kolovrat vyměřit pozemky pro 12 usedlostí. Nová osada byla nazvána Libštejn. Dnešní název Zálesí se používá od roku 1950. V současné době osadu ležící v neuvěřitelně prudkém svahu tvoří bezmála čtyři desítky usedlostí využívaných mnohdy k rekreačním účelům. Zálesí je součástí Biskupic.

Kaple Malá kaplička byla postavena kolem roku 1889 na místě starší dřevěné zvonice. V době první světové války, kdy se rekvírovaly zvony pro válečné účely, občané Libštejna zvonek ze své kapličky sundali, zakopali a úřadům oznámili jeho krádež. Na své místo ho vrátili až po skončení války. Během druhé světové války ho však už neuhájili. V letech 1994 – 1996 proběhla důkladná rekonstrukce kapličky, nový zvonek vznikl v dílně Marcely Dytrychové v Brodku u Přerova.

- 350 -

Použité prameny a literatura David, Petr; Soukup, Vladimír: 444 historických měst a městeček České republiky, 1. vyd. Praha 2004. David, Petr; Soukup, Vladimír: 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky, 1. vyd. Praha 2002. Etzler, Franz: Chronik von Porstendorf, strojopis. Fiala, Zdeněk a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Severní Morava, 1. vyd. Praha 1983. Hawlitschek, Kurt: Heimatbuch der Gemeinde Reichenau im Schönhengstgau. 1. vyd. Ulm 1976. Informační panely Hřebečských důlních stezek. Janda, Tomáš; Lídl, Václav: Německá průchozí dálnice. 1. vyd. Praha 2008. Knauer, Alois: Markt Triebendorf, 1. vyd. Würzburg 1974. Kolektiv autorů: Barokní sochařství v Moravské Třebové, 1. vyd. Moravská Třebová 2011. Kolektiv autorů: Paměť měst, 1. vyd. Praha 1975. Krejčíř, Miloslav: 150 let kutacího práva, 110 roků od založení šamotové továrny. 1. vyd. Moravská Třebová 2002. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 8 sv. 1. vyd. Praha 1996 – 2011. Langer, Erwin: Putzendorf-Ludwigsdorf. 1972, strojopis. Moravskotřebovské vlastivědné listy Nekuda, Vladimír a kol.: Moravskotřebovsko Svitavsko. 1. vyd. Brno 2002. Odehnal, František: Poutní místa Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha 1995. Panoch, Pavel a kol.: Slavné vily Pardubického kraje. 1. vyd. Praha 2009. Pechová, Oliva: Moravská Třebová, 1. vyd. Praha 1957. Pinkava, Jaroslav: Jevíčský sborník. 1. vyd. Jevíčko 1997. Plaček, Miroslav: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Brno 2001. Poche, Emanuel: Umělecké památky Čech, 4 sv. 1. vyd. Praha 1977 – 1982. Růžičková, Renáta; Langová, Alžběta: Stopy Židů v Pardubickém kraji. 1. vyd. Pardubice 2006. Říhová, Vladislava: Zámek Moravská Třebová, 1. vyd. Moravská Třebová 2006. Stenzl, Friedrich: Chronik von Altstadt. 1959, strojopis. Šmeral, Jiří: Hřebečsko, náš kraj? 1. vyd. Olomouc 2009. Šmeral, Jiří; Turko, Jan; Bouchal, Georg: Křenovská farnost v historii, 1. vyd. Křenov 2010. Wolný, Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren, 1. vyd. Brno 1857. www.bezdeciunerazka.wz.cz www.biskupice.cz/o-obci www.borusov.cz www.czecot.cz www.dalnice.cz www.gruntova.cz www.hrady.cz www.jaromerice.cz www.jevicko.cz www.jevicko.net/farnost www.linhartice.cz www.mesteckotrnavka.sweb.cz www.obec-koruna.cz www.obec-slatina.cz www.olujevicko.cz www.regionmtj.cz www.turistika.cz www.utechov.cz www.vranovalhota.cz www.zsmtrnavka.cz

- 351 -

     

ATLAS PAMÁTEK MORAVSKOTŘEBOVSKA A JEVÍČSKA Text Vlastimil Novák Historické fotografie Městské muzeum Jevíčko: str. 91 Městské muzeum Moravská Třebová: str. 178; 184; 200; 202; 209; 212; 213; 214; 216; 233; 237; 242; 246; 252; 254; 271; 303 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Pardubice: str. 32 (čp. 77); 33; 125; 139; 153; 154; 167; 168; 170; 255; 267; 313; 314; 316; 317; 337 Sbírka Miroslava Kužílka: str. 32 (fara); 48; 104; 105; 126; 148; 234; 285; 325 Ostatní fotografie a ilustrace Vlastimil Novák Region Moravskotřebovska a Jevíčska, 2012 NEPRODEJNÉ