Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech WŠE. Jaro 2010

Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech

WŠE.

Jaro 2010

Úvodník

Milí čtenáři, máte před sebou druhé číslo obnoveného školního časopisu Wšetečka. Tentokrát se snaží zmapovat právě končící zimní měsíce a ,,lehce“ nakouknout do událostí, které nás čekají na jaře. Maturita a maturanti, to je téma číslo jedna. Pavel Prousek nám napsal, jak viděl maturitní ples. Mimochodem - velice se podařil. Kdo tam nebyl, může litovat. Organizátorům patří hluboká poklona. Suverénní, avšak nyní lehce znervóznělý, třídní učitel Jiří Šimek v rozhovoru přiznává, že se na maturity těší. Jarní sluníčko nás začíná vysvobozovat ze zimní melancholie, o které píše ve svém článku Bára Kubátová. Dny se sice stále viditelně prodlužují, ale čas se řítí ještě vyšší rychlostí než v zimě, a tak se zdají stále kratší. Nebude tedy dlouho trvat a vy budete držet další číslo Wšetečky, ve kterém by mohl být i článek právě od Vás, co říkáte? Krásné dny plné jarního sluníčka za celou redakci přeje Marta Šedivá

Co bylo...

Jak jsme pekli voňavý chléb Čtvrtá třída ukončila celoroční projekt Ze zrna chléb. Chléb jsme pekli na statku Fořt, odkud pochází naše Lea a také obilí, které jsme loni zaseli na políčku v Nové Vsi nad Popelkou. Maminka Ley peče na Fořtu chléb dvakrát týdně a vozí ho do školy. Dětem při pečení pomáhala. O tom, co jsme při pečení prožili, děti ve škole napsaly dopis čtvrté třídě do Olomouce, odkud na oplátku zase napsali nám. O napečený chléb jsme se pak podělili s několika třídami ve škole. Fotografie z celého projektu najdete na novém webu školy, na původní nebo na zkrácené adrese: walsem.cz. Následující vyprávění napsaly Yfke Prins a Anička Bredlerová. 26. října jsme se skoro všichni sešli na vlakovém nádraží v Semilech, kolem osmé ráno nám jel vlak. Museli jsme přestupovat z vlaku do vlaku, když jsme nakonec dojeli i autobusem, vydali jsme se pěšky k Fořtu. Naproti nám na kole přijela Lea. Na Fořtu jsme si nejdříve dali věci na pokoje. Po svačině vždy někdo přesíval zrní a ostatní přebírali jako Popelky. Potom byl oběd. K obědu byly pečené brambory s řepou a tvarohem. Po poledním klidu jsme si zase museli hrát na Popelky. Pak přijela moje (Aniččina) maminka s tatínkem a s brášky. Právě jsme obilí mleli na jemnou mouku. Lea se Zuzkou a s Natálkou si pro nás vymyslely hru na šipkovanou. Po skončení hry bylo k vidění dojení krav. Pak už na nás čekala večeře a po večeři bylo třeba zadělat těsto s kváskem. To už jsme byli celí nedočkaví před stezkou odvahy. Pan učitel nám před ní vyprávěl pohádku O žabce carevně. Měli jsme dobře poslouchat, protože na nás na stezce čekalo podle pohádky několik úkolů. Nejprve Bujný vítr, pak Král a třetí byla Baba Jaga. Po stezce jsme šli do hajan. Druhý den ráno jsme šli po snídani roztopit oheň v peci. Jedna polovina udělala těsto a nechala ho ve formách kynout. Druhá polovina hrála hry. Pak jsme se vystřídali. Když byla pec roztopená a všichni měli své těsto na chléb vykynuté, dali jsme formy do venkovní a do elektrické pece. Asi po hodině byl chléb upečený. Nakonec nás rodiče odvezli auty na nádraží a jeli jsme vlakem domů.

Co bylo...

Co nového ve družině… Od ledna letošního roku začal provoz družiny fungovat podle nového systému. Každá třída má svou družinářku a své pevné ,,stanoviště“. Každá z družinářek pak vytváří pro svou třídu individuální program, se kterým seznamuje rodiče. Prvňáčci se tedy těší každé odpoledne na Zdenku Nesvadbovou a svou družinku vedle své třídy na prvním patře. Z učebny pracovního vyučování se ozývá zvučný hlas Ivy Válkové, který chrání třeťáky a čtvrťáky před naprostým chaosem. U druháčků nastala od března výměna. Za paní Svatavu Bezpalcovou, která nemohla z osobních důvodů přistoupit na podmínky, které jí škola nabízela, nastoupila Marta Šedivá. Jejich ,,hlavní stan“ je ve družině vedle eurytmického sálku. Se Svatavou se děti poslední únorový týden rozloučily, čtvrťáci pro ni uspořádaly malý hudební koncert. Přejeme jí, aby k ní nyní přišly nové životní impulsy, které ji posunou na její cestě zase dál. Svatko, ať se ti daří!…Ve škole Svatavu nadále vídáme jako aktivního rodiče a jsme rádi, že ji těší stále s námi spolupracovat.Děkujeme. Iva Válková, Marta Šedivá

Cesta prvňáčků za svatým Martinem Na svatého Martina jsme se vydali s našimi dětmi na podzimní výpravu do podkrkonošských kopců. Co kdybychom náhodou potkali svatého Martina, jak projíždí naším krajem… Ze Semil jsme jeli vlakem na Spálov, kde začalo naše putování. Šli jsme s dětmi do kopce směrem na Horskou Kamenici. Na úzké cestičce to po kamenech a mokrém listí klouzalo, foukal studený vítr. To činilo naší výpravu dobrodružnou. Šli jsme lesem, pak po lučinách. Nad Horskou Kamenicí se nám otevřel krásný výhled po kraji. Vůbec nám nevadilo větrné studené počasí. Najednou někdo zahlédl na obzoru siluetu na koni. Bylo to úžasné, na kopcích, po stráních se proháněla postava na bílém koni, za kterou vlál červený plášť. Viděli jsme na okamžik svatého Martina, jak projíždí naším krajem. Na své pouti nechal dětem v lese v červeném pytli zdobené perníčky, o které se děti poctivě podělily. Zafoukal vítr a z nebe se na nás snesly zlaté svatomartinské dukáty v podobě poletujícího jasně žlutého listí z okolních bříz. Cestou domů nás hřál příjemný pocit, že jsme viděli svatého Martina, že naše putování studeným podzimním dnem přineslo tolik příjemných zážitků. Na závěr je třeba poděkovat zejména rodičům Viktorky, kteří se na organizování výletu aktivně podíleli, paní učitelce a všem dětem, statečně šlapaly do kopce a byly hodné. Michaela Špačková, maminka z první třídy -5-

Co bylo...

Adventní spirála v první třídě Začíná advent. První adventní neděli se slavnostně ustrojíme a vydáme se na cestu do školy. Moje prvňačka je netrpělivá a zvědavá. Jaká ta spirála bude? Přijde také anděl, jako chodil do školky? A celou cestu zpíváme adventní písničky (to není úplně jednoduché, jedeme tři čtvrtě hodiny). Když vejdeme do školy, děti odběhnou do své třídy pro předem připravené svícínky. Pak vkročíme do překrásně vyzdobeného sálku. Venku to na adventní čas ještě moc nevypadá, ale uvnitř už můžeme poprvé přivonět k vánocům. Teď nastává těžká chvíle. Musíme trpělivě počkat, až se všichni sejdeme. Poslední opozdilci sundali bundy a usedli na svá místa. Můžeme začít. První tóny houslí a flétničky přikovaly děti na místa. Zpíváme a do dveří vchází anděl. Nese svíci, jde až do středu spirály z chvojí a tam zapaluje světlo, které rozsvěcuje tmu v duši člověka. Pak vyzve děti, aby ho jedno po druhém následovaly. Děti se vydávají na obtížnou cestu. Na každém je možné poznat, jak důležitý a nelehký úkol mají před sebou. Cesta k sobě samému je tou z nejobtížnějších. Podle svého temperamentu a osobního založení děti svůj úkol plní. Některé rychle, jiné s velikou vážností pomalu a vznešeně kráčí vpřed. Uprostřed zapálí své světélko a po cestě zpět ho položí na malou hvězdičku po obvodu spirály. Když dojde i ten poslední celá spirála září… Při zpětném pohledu na adventní slavnost, která se v první třídě myslím velice zdařila, za což děkuji paní učitelce Janě Ovesné, Olze Kousalové, která nám hrála doprovod na housle a Aničce Bredlerové, která nás doprovázela na flétnu, mě napadlo pár postřehů, o které bych se s Vámi ráda podělila. Rozhodně to není myšleno jako kritika, spíš mi jde o pozorování fenoménů a následnou debatu nad nimi, k čemuž Vás i vyzývám. Tak zde jsou: Je důležité přijít včas. Přiběhnout na poslední chvíli nebo snad i pozdě není slušné vůči ostatním, ani vůči sobě. Celá slavnostní nálada je rázem ztracena, když udýchaní ve stresu vpadneme dovnitř, i když se snažíme být nenápadní, pozornost celého sálu bude patřit nám. A než se stačíme zkoncentrovat, popřípadě vyzvědět co se vůbec děje a nasměrovat své vykulené dítě na jeho místo, je konec. Nejen, že jsme si to neužili my, ale ještě jsme pokazili prožitek všem ostatním. Ke každé slavnosti by mělo patřit i slavnostní oblečení. Je to přeci výjimečná chvíle a ta si zaslouží, abychom jí věnovali pozornost i tím, do čeho se oblečeme. Mám-li rifle a mikinu ve které chodím do školy či do práce, pak přeci nemohu být slavnostně naladěna. Děti ve svátečních šatech mají pocit nevšední chvíle a pak se taky jinak chovají. Všimli jste si, že jsou mnohem ,,vznešenější“? A nakonec: prosím, odpusťme si při takových chvílích fotografování. Jakmile vezmeme do ruky foťák, děti přestávají být samy sebou a stávají se herci. Jen těžko pak dokáží tuto svou roli opustit. -6-

Co bylo...

Tvrdé světlo blesku prorážející tmu, kterou doposud jemně rozsvěcovaly svíčky, zcela zničí obraz, který chceme dětem touto slavností předat. Cesta k sobě, do nitra duše je také osvícena jen spoře. A ruku na srdce, opravdu ty fotky nezbytně potřebujeme? Nebylo by možná lepší vzít babičku, dědečka… příště sebou a vzpomínky na krásné chvíle nést v srdci než si je uložit do počítače či na disketu? Marta Šedivá, maminka z první třídy

Taebo Začátek letošního školního roku provázely velmi neobvyklé jevy. Například si naše děti nikdy nezapomněly vzít věci na tělocvik. Dokonce náš syn, který se zásadně připravuje do školy se slovy: „Co si nestihnu vzít ráno, to nepotřebuji,“ si balil batoh už téměř dva dny dopředu. Tím to ovšem nekončilo, právě naopak. Hlášky typu: „Mami, mě bolí celý člověk!“ byly provázeny velmi opatrnými, téměř milimetrovými pohyby a pak následovala disciplína „vytrvalostní leh na gauči“ (bez PC). Když u nás podruhé zazněla otázka: „Tati, znáš tenhle hmat ze sebeobrany?“ hlava rodiny, zbavená již jakékoliv naivity na nic nečekala a zachraňovala se zběsilým úprkem do bezpečí dílny. Rozpad rodiny se zdál být nevyhnutelný. Otec, bojící se o své zdraví, téměř nevycházel ze své skrýše a potomci pilně trénovali na gauči. Jako správná matka jsem zbystřila a začalo vyšetřování spojené s výslechem. Kupodivu jsem nemusela ani použít výchovně donucovací prostředky, protože mé jinak velmi nesdílné děti začaly nadšeně vyprávět o hodinách tělocviku, novém učiteli, kurzu sebeobrany a nějakém cvičení taebo. Jednou pak přišly domů s naprosto nesmyslným tvrzením, že celý učitelský sbor waldorfské školy půjde se studenty lycea cvičit ono záhadné taebo. Jak se ukázalo, nebyl to až takový nesmysl a učitelé prokázali, že jim nechybí odvaha. Já tedy tvrdím, že jim v tomto případě chyběl spíš pud sebezáchovy. Už čtrnáct dní před plánovanou akcí se ve škole nemluvilo o ničem jiném. Taebo bylo skloňováno ve všech pádech a všemi budoucími účastníky. Ve stanovený den v místní sportovní hale žáci vyšších tříd základní školy zaplnily ochozy a studenti lycea tělocvičnu. Pak za bouřlivého vítání přicházeli učitelé včetně kompletního vedení školy. Atmosféra v hale připomínala MS v hokeji. Cvičení a jeho tempo už po pár minutách velmi lehce vzalo všem dech. Nevím, jak dlouho se cvičilo, ale už vím, jak vypadá taebo a proč mé děti chodí domů z tělocviku zničené, ale spokojené.

Bohužel se pod tento článek nemohu podepsat, protože jsem ještě neabsolvovala kurz sebeobrany a mám doma strach o svou bezpečnost. -7-

Co bylo...

Maturitní ples Konečně jsme se dočkali. Stejně jako škola i my studenti jsme vyhlíželi téměř magické datum 20. února 2010. Bylo to pro Nás datum přelomové. Pro školu je to symbol dlouhé cesty a úmorné práce, která stojí za vznikem střední školy. Pro Nás, pro studenty je to spíše nostalgická událost. Je to večer, během něhož se částečně loučíme se školou i učiteli, a také je to zlom, který nám říká, že maturita je už za dveřmi. Dlouhé měsíce příprav a týdny nacvičování tanečního předtančení se měli zúročit v jediný večer. Bylo až k nevíře, že tolik hodin nácviku pohltí tak nepatrný okamžik z celého večera. Než jsme se stihli jakkoli rozkoukat, bylo po předtančení a museli jsme rychle uhánět do šatny a převléci se do společenských obleků a šatů. Zde by bylo dobré podotknout, že pánské osazenstvo se s tímto úkolem vypořádalo v řádu několika minut, ale dámskému osazenstvu taková příprava zabere trochu více času. Avšak právě pro svou preciznost se dámy staly ozdobami plesu. Nástup a šerpování proběhlo za potlesku našich rodičů a přátel, kteří nás přišli podpořit. Zde bychom měli poděkovat výborným moderátorským schopnostem pana učitele Dušana Pleštila a paní zástupkyně Lenky Břeňkové, jejichž společnost nás doprovázela celým večerem. Mnozí z návštěvníků také obdivovali naši tombolu a snad žádný z nich neodešel z plesu s prázdnou. Ohnivá šou šermířské skupiny Salvia rozproudila krev všech přihlížejících. O půlnoci nám zatančily dívky z tanečního kroužku ze Semil a potěšily svým nádherným tancem nejednoho přihlížejícího. Po jejich tanci proběhlo slavnostní odšerpování. Mnozí z nás se poté uchýlili do vyšších pater Kulturního domu, kde probíhala soukromá diskotéka, kde jsme řádili až do brzkých ranních hodin. Myslím, že můžeme zcela s klidem prohlásit, že první maturitní ples waldorfské školy se setkal s velkým úspěchem a jistě příští rok přiláká mnohem větší počet návštěvníků, neboť tombola byla bohatá, kapela byla vskutku vynikající a zábava nezůstala ani na chvíli stát. Jediným problémem byl čas, který tak neúprosně pádil vpřed.

-8-

Co bylo...

Poděkování ,,Hurá na klouzajdu a nové prolézajdy...“ To je největší poděkování, které patří firmě Tomovy parky spol. s.r.o. Po krátké a vstřícné domluvě s panem Tomsou z Tomových parků jsme měli možnost začít budovat nové hřiště na školním dvoře WŠ. Pan Tomsa byl tak laskavý a jeho firma věnovala naší škole prolézačky a skluzavku. S velkou pomocí jednoho z tatínků, Radka Šorfa, který zajistil technickou stránku akce, pana školníka a dalších tatínků dětí z 1-4. třídy se dílo zdařilo. MOC VÁM VŠEM DĚKUJEME ZA SPOLUPRÁCI A VÁŠ ČAS. Se zkrášlováním školního dvora bychom rádi pokračovali na jaře. Budeme rádi za další pomocníky z řad rodičů, přijďte nám pomoci! Za SPWŠ Dita Šťastná a Jiří Šťastný, jednatel. Poděkování patří také maminkám z druhé třídy - Marii van de Loo, Kateřině Rachmetov, Stáňi Kubešové a paní učitelce Kateřině Ďurechové za vyklizení sklepa. Práce to byla opravdu nelehká – plíseň, prach a obrovský nepořádek... Družinářky dlouho volali po zhotovení polic na aktovky do šatny, jejich nářek se nyní konečně dostal do správných uší. Tatínek Petr Prágl vyslyšel, přišel a v rekodním čase udělal krásné a praktické police. Děkujeme!

Den otevřených dveří na waldorfském lyceu Dne 20. ledna proběhl již druhý den otevřených dveří na waldorfském lyceu. Na rozdíl od předchozího dne otevřených dveří, kdy byla zahájena vernisáž studentských prací, vítali jsme starostu města Semil a všude bylo plno vzruchu, byla tato akce laděna poněkud komorně. Přesto ale prezentace lycea nebyla o nic ochuzena. Návštěvníky již tradičně přivítaly třídy s vystavenými sešity a pracemi studentů, dokumentujícími jak jejich psaný projev, tak i zručnost a nápaditost. Zájem vzbuzovaly především různé rhombicosidodecahedrony a příbuzná tělesa, která od studentů vyžadují souznění matematického myšlení, přesného rýsování, velké představivosti a trpělivosti, a pro něž jsou při konečné realizaci šikovné ruce a originální designové nápady naprostou nezbytností. Fotografická výstavka pak přiblížila zájemcům odborná praktika (zeměměřičství a ekologické praktikum) a kurzy uměleckých řemesel (kamenosochařství, keramika, dřevořezba). Pro lepší informovanost byla připravena beseda. Učitelé lycea odpovídali na dotazy a diskutovali s účastníky. -9-

O Waldorfské pedagogice

Waldorfská škola a cizí jazyky Z přednášky pro rodiče dětí ze ZWŠ v Semilech. Dokončení z minulého čísla. Anthony Tun Podívejme se nyní na čtvrtou třídu, která je v mnoha ohledech pro učitele cizích jazyků klíčová, dále na druhý stupeň až do třídy deváté. Ve 4. třídě dochází ke klíčovému momentu ve výuce cizího jazyka, který odpovídá nové fázi vývoje dítěte v tomto věku, a to k zápisu již naučených básniček, veršů, písní, textů a probrané slovní zásoby. Do 4. třídy výuka probíhá foneticky, hrou, verbálně, hudebně a dramaticky. Nyní nastal čas „zviditelnit“ již naučenou mluvu. Žáci slavnostně obdrží své první sešity na cizí jazyk a do nich estetickým způsobem zapisují texty, které znají. Po zavedení fonetické podoby písmen, mohou být představeny nové texty. Každý, kdo prošel tímto krokem, potvrdí, že děti jsou na tento přelom zralé a s radostí znovu objevují novou podobu jazyka. Od čtvrté třídy výše je možno uvádět základy gramatiky a slovosledu v kontrastu s českou formou jazyka. Pokud možno je nová slovní zásoba představena formou objekt/obrázek/gesto = cizojazyčné slovo, nikoliv český výraz = cizojazyčný výraz. Tímto se předejde nutnosti překladu, jež výrazně zpomaluje schopnost porozumění a vyjádření v cizím jazyce. Tento přístup je ovšem z hlediska učitele velmi náročný na představivost a jeho schopnost zprostředkovat dětem význam více abstraktních pojmů, například anglického slovesa „CLING“, je těžce testována. Odměnou mu je mnohem silnější citová vazba, se kterou děti novou slovní zásobu přijímají, a kvůli které si ji zapamatují mnohé dlouhodoběji a kvalitněji, než když je použito tradiční seznamové metody. Čtení je rovněž zavedeno. Nejdříve děti čtou známé krátké texty již zapsané v sešitech, ve kterých objevují známá slova a snaží se pochopit hlavní myšlenku sdělení. Později je možno použít bohatě ilustrovanou čítanku s delším příběhem v cizím jazyce. Tyto čítanky, ač napsány pro děti, by neměly používat zjednodušenou a okleštěnou formu cizího jazyka, jelikož tímto ztrácí příběh na půvabu a dynamičnosti a stává se nudným a předvídatelným. Příběh je potřeba nejdříve dětem představit formou živého vyprávění. Posléze děti objevují detaily příběhu samotného. Od páté a šesté třídy učitel systematicky buduje dovednosti dětí, přičemž vyprávění zůstává ústředním prvkem výuky. Gramatika na druhém stupni tvoří intelektovou osu, která dává jazyku řád a formu. Učitel cizího jazyka vždy buduje na gramatických strukturách již zavedených třídním učitelem. Gramatika se také limituje jen - 10 -


na tu skutečně nevyhnutnou. Výuka by měla být ve všech třídách pestrá a střídající různé aktivity a hry. Písně, folklór, tradice, dějiny, reálie, zeměpis - vše je vetkáno do probírané látky. Krátká i delší divadelní představení jsou vynikající metodou, jak „rozmluvit“ ty dosud nesmělé děti. Ve waldorfských třídách je objem naučených písní, veršů, říkánek a jazykolamů značný. Učitel na druhém stupni při výkladu gramatiky staví na probrané látce, kdy děti gramatické vazby znovu objevují v textech z prvního stupně. Učitel také časem nadobude cit pro individuální potřeby a míru talentu každého dítěte a dovede tomuto přizpůsobit svůj přístup a požadavky. Proto může mít střídání učitelů negativní dopad na výuku, neboť zde platí pravidlo, že každý nový učitel začíná od začátku. Humor Velmi důležitý prvek při výuce představuje humor či dobře míněná situační legrace, ne kousavá ironie či sarkasmy. Humor dovede odlehčit výklad, zatraktivnit „suché“ prvky výuky a navíc chrání jak učitele, tak děti před zahořknutím, když se věci nedaří. Učebnice Učitel na waldorfské základní škole nepoužívá učebnice, sám určuje objem a obsah učiva dle schopností třídy. Děti si svoje učebnice tvoří samy ve svých epochových sešitech. Učitel má učivo zpracováno do takové míry, že se nepotřebuje schovávat za učebnice. Výklad se děje skrz osobnost učitele, čímž je docíleno mnohem živějšího a prožitkového stylu výuky. Žáci jsou motivováni osobností učitele, protože dovedou rozeznat dobře připravenou hodinu a podvědomě i úsilí, které učitel vynaloží k přípravám na hodiny. Testování znalostí se provádí každou hodinu formou krátkých verbálních i písemných opakovacích cvičení. Hodnocení probíhá slovní formou, učitel nestraší děti známkami ani si nevynucuje známkami disciplínu. Děti se neučí kvůli známkám. Jak pomoci dětem doma Jak pomoci dětem, o nichž máme pocit, že pomoc s cizím jazykem potřebují i mimo výuku, je velmi častý dotaz rodičů. Učitel včas upozorní rodiče, je-li nedostatek schopností dítěte osvojit si cizí jazyk natolik kritický, že je potřeba individuální práce. Mimoto platí v domácí práci stejná pravidla jako v jiných předmětech. Chceteli někomu pomoci s matematikou, musíte umět počítat. Odpověď tedy zní: naučte se cizí jazyk či sežeňte někoho, kdo cizím jazykem mluví. Komunikujte s dítětem v cizím jazyce, klaďte jednoduché dotazy, čtěte krátké příběhy, pište krátké diktáty a - 11 -


nepřekládejte, nemusíte-li. Slovní zásobu probírejte vždy v tematických oblastech, například zvířata, barvy, nábytek, povahové vlastnosti atd. Výše uvedené metody jsou ideály, ke kterým se waldorfský učitel snaží co nejvíce přiblížit. Úspěch vždy záleží na individuálních schopnostech učitele i dítěte. Je nutno uvést, že pro dosažení úspěchu při výuce jazykových dovedností touto metodou je ideální, aby děti napříč školou přišli do styku z cizím jazykem několikrát , nejlépe 3 krát-týdně. Častý dotaz rodičů je k roli rodilých mluvčích ve výuce jazyků. Rád bych na toto téma uvedl, že učitel cizího jazyka, ať už rodilý či ne-rodilý mluvčí, by měl disponovat vynikající znalostí syntaktických i lexikálních prostředků daného jazyka a rovněž znalostmi z oblasti folklóru, literatury, historie, společensko-politických i ekonomických faktorů přispívajících k formování identity národů dané jazykové oblasti. Nejvíce ze všeho by však učitel měl disponovat dovedností učit děti a mladé dospělé, což je schopnost, která má s otázkou rodilých mluvčích či jiných kvalifikací a diplomů pramálo společného. Použité materiály: The Educational Tasks and Content of the Steiner Waldorf Curriculum Edited by Martin Rawson and Tobias Richter

A ještě dodatek: Rád bych se vyjádřil k výuce německého jazyka na naší škole. Z historických důvodů existuje v naší geografické oblasti mnoho předsudků ze strany rodičů vůči německému jazyku. Mnoho rodičů a posléze i dětí nepovažuje výuku německého jazyka za nevyhnutnou k dalšímu životu, domnívaje se, že si děti v budoucnu vystačí s anglickým jazykem. Proto zejména na druhém a středním stupni učitelé velice nepříjemně zažívají nedostatečnou motivaci a nezřídka i aktivní odpor či předsudky studentů vůči německému jazyku. Faktem je, že aktivní znalost anglického jazyka je dnes v akademickém i v obchodním prostředí považována za samozřejmost a tak každý jiný jazyk, jímž student vládne, platí za výhodu při posuzování uchazečů o místo či studium. Druhým, podstatně důležitějším přínosem je značné rozšíření obzorů studenta, kterému se znalostí německého jazyka otevře nová kultura, literatura, umění a jiný pohled na svět. Toto vše nesmírně obohacuje vnitřní svět dítěte, pochopení jiného náhledu na svět mu v budoucnu usnadní komunikaci s lidmi jiných národností, kultur či názorů. Staré rčení „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem“ do slova a do písmene platí. Rádi bychom nabídli dětem kromě němčiny a angličtiny možnost studia ruštiny, španělštiny či japonštiny, bohužel jsme, tak jako každá jiná mimopražská škola, limitováni nedostatkem lidí schopných tyto jazyky učit a ochotných se uvázat na požadovanou délku času. - 12 -

Co se děje

Co se děje v epochách Epochy v první třídě

V první třídě jsme začátkem března ukončili epochu jazyka českého. Po celý měsíc se děti každý den těšily na nové písmenko. Ráno při příchodu do třídy tajně odkrývaly tabuli a nakukovaly, jaký je tam připravený obrázek a s napětím hledaly, jaké písmenko je v něm ukryté. Tak jsme probrali již téměř všechna písmenka z abecedy a mnoha dětem se zdařile vede při čtení prvních krátkých slov. Pokračovat budeme nyní epochou forem, ve které se zaměříme na kreslení spirál, oválu a na jednoduché zrcadlové tvary. třídní učitelka Jana Ovesná Epochy ve druhé třídě.

Co se děje u druháčků? Druhá třída prochází v současné době již třetí epochou českého jazyka. Začali jsme čtením z čítanek, které pro druháčky napsali jejich rodiče. Jsou plné originálních obrázků, ze kterých mají děti obrovskou radost. Děti si čítanky samy svázaly a vyrobily si k nim krásné barevné desky. Nad veselými příběhy se často zasmějeme. Do epochových sešitů již zapisujeme delší texty, děti se snaží samy doplňovat i/y po měkkých a tvrdých souhláskách, při psaní velkých písmen na začátku vět se již pletou jen málokdy. Také jsme se pustili do secvičování hry o Kristofferovi, které nás stojí mnoho sil – je to náš první větší divadelní počin, kterým chceme potěšit především naše rodiče. třídní učitelka Kateřina Ďurechová Epochy ve třetí třídě

Ve třetí třídě jsme zahájili druhé pololetí epochou českého jazyka. Naučili jsme se všechny řady vyjmenovaných slov a zabývali se určováním i/y po obojetných souhláskách. Děti začaly psát perem. Nyní ukončujeme epochu matematiky. Zopakovali jsme si násobkové řady a procvičili si všechny spoje malé násobilky. Děti úspěšně zvládly i písemné sčítání a odčítání. V současné době si osvojují princip písemného násobení a dělení. Následovat bude epocha měření, ve které se děti seznámí se základními fyzikálními veličinami (délka, hmotnost, čas) a jejich jednotkami. třídní učitelka Zuzana Kůželová

- 13 -

Co se děje

Epochy ve čtvrté třídě

V lednové epoše matematiky jsme se učili rozkládat celek na menší a menší zlomky, krájeli jsme jablka a koláče, ohýbali A4 papíry na čtyřiašedesátiny, učili se 13kovou až 15kovou násobkovou řadu. V současnosti procvičujeme sčítání, krácení a rozšiřování zlomků, násobíme trojmístná čísla. Následovala epocha českého jazyka – pádové otázky, časování sloves a slovní druhy. Děti přemýšlely, co budou chtít jednou dělat v budoucnu. Některé se pustily společně s rodiči do čtení knížky o děvčátku Momo, která zachraňuje svět před šedivými muži s jejich doutníky. Ti kradou lidem čas a místo setkání s nedokonalými lidmi jimi manipulují k touze po dokonalosti. „… tak jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň.“ třídní učitel Marek Vodička Epochy v páté třídě

V 5.třídě jsme v první polovině ledna ukončili epochu dějepisu výhledem do starověkého Egypta. Poté jsme v epoše matematiky procvičovali početní úkony se zlomky naučili se zlomky dělit a převádět na desetinná čísla. třídní učitelka Mirka Kůželová Epochy v šesté třídě

V prosinci jsme v epoše českého jazyka rozšířili a procvičovali téma shody přísudku s podmětem, psaní koncovek přídavných jmen, skloňování podstatných jmen, časování sloves a určování větných členů s následným větným rozborem. Vyprávění, popis, dopis a žádost tvořily náplň našich slohových prací. Před Vánoci jsme se vypravili na činohru Babička do Národního divadla. V lednu jsme v epoše fyziky pozorovali jevy akustické, optické, termické, magnetické a elektrické. Prošli jsme celou řadu pokusů, nejprve vnímali, pak zapisovali a zakreslovali a nakonec vyvozovali obecně platné zákonitosti. V únoru jsme se v bleskové epoše matematiky zabývali procenty, výpočtem ztráty, zisku a úroku a cen s DPH. Následovala epocha dějepisu v níž jsme se vrátili do časů starověkého Říma, prožili jeho vzestup i pád. V březnu budeme navazovat dějinami středověku. Čeká nás také týdenní lyžařský pobyt na horách. třídní učitel Jan Slavík

- 14 -

Co se děje

Epochy v sedmé třídě

Sedmá třída dokončila epochu matematiky. S odvahou jsme skočili do řešení rovnic a složených slovních úloh. Do pamětného počítání jsme propašovali také zlomky a procenta. Chystáme se na konstrukční úlohy v geometrii. Také epocha fyziky spěje pomalu ke svému konci. Prošli jsme akustikou, mechanikou i magnetismem. Sami sebe jsme vytáhli na kladkostroji. Experimenty se zdařily. Ve tmě jsme pozorovali elektrický výboj, třením nám svítila zářivka, jindy nám (záměrně) vstávaly vlasy na hlavě... Víme, jak vzniká blesk a víme, kdo vynalezl hromosvod. Těšíme se na další práci. třídní učitelka Ivana Šimková Epochy v osmé třídě

V druhé epoše dějepisu žáci pochopí souvislosti mezi českými i světovými dějinami. Žáci se především seznámí se životem v baroku, s českými panovníky, pochopí ,,boj za češství“ v době národního obrození a rozvoj společnosti. Poznají okolnosti, které vedly k 1.světové válce. Martina Mühlová, učitelka ČJ a dějepisu Epochy v deváté třídě

V deváté třídě jsme ve čtrnáctidenní epoše matematiky nechali za sebou staré známé rovnice a vkročili do říše nerovnic. V dálce, na koncích intervalů řešení, se tu poprvé skví i značka nekonečna; jako malá pozvánka k matematice střední školy. V epoše chemie se zabýváme zejména procesy souvisejícími s metabolismem rostlin a živočichů (fotosyntéza, dýchání, kvašení). Ve třídě nám aktuálně kvasí rozinky jako příklad alkoholového kvašení. třídní učitel a učitel fyziky Leoš Převrátil Dušan Pleštil, učitel biologie a chemie Epochy v jedenácté třídě

V 11. třídě proběhla v únoru první půlka epochy fyziky s tématem termodynamika a energetika. I studenti museli (sami a rádi) uznat, že není nic lepšího než se v zimě zabývat teplem! Navíc máme naději, že termodynamická lebeční směs rozhýbává písty mysli s účinností přesahující běžné spalovací motory, kterým se budeme – jako i celé spoustě dalších aplikací (od ledničky, přes elektrárny k alternativním pohonům aut) věnovat v půlce druhé, která se chystá na rozpuk jara. učitel fyziky Leoš Převrátil

- 15 -

Co se děje

EPOChy v TřInáCTé TříDě

V epoše anglického jazyka ve 13. třídě jsme hovořili o moderní americké a anglické literatuře. Vypracovávali jsme volný překlad velmi náročných textů, psali eseje na téma „Žít pro práci či pracovat, abychom mohli žít“, pracovali na presentacích životopisu a díla autorů, diskutovali na témata jako bída, násilí a nenásilný odpor, rasismus, terorismus, válka a mír, životní prostředí, obnovitelné zdroje, nakupování a reklama, mezilidské vztahy a jiné. Jak se nám to zdařilo se můžete přesvědčit v příspěvku "O násilí" na str. 22. A nA Závěr - CO sE DěJE ZA DvEřMI kAnCElářE

Za dveřmi kanceláře probíhaly viditelné změny. Během jarních prázdnin se tu stěhovalo a pan školník vymaloval. Prostory jsou nyní světlejší a větší. Snad i práce zde bude nyní ještě radostnější než dříve. Také "Gajerovna" – místnost pro hosty – si vysloužila od manželů Ďurechových nový nátěr. 3. února proběhl zápis do první třídy. I když některé děti ještě čeká v květnu doplňující zápis, je možné říci, že nová první třída bude početná a zdravá. Třídní učitelka Olga Kousalová se na ní už těší. Probíhají konzultace s učiteli o jejich úvazcích na příští školní rok. Tíživá finanční situace, kdy ze státního rozpočtu připutuje méně peněz než loni, bude velikým tlakem na stávající pedagogy i pomocný personál. Z kolegia a vedení školy byla utvořena pracovní skupina, která řeší budoucí koncepci školy. Je nutné nově zpracovat pedagogické cíle školy, finanční a prostorové možnosti, ale i lidské zdroje. Hodně se věnujeme vytvoření fungující spolupráce kolegia s rodiči, kteří stále ukazují ochotu škole pomoci. Na 29. dubna je naplánováno společné setkání všech rodičů s kolegiem školy. Pro lepší informovanost veřejnosti jsme se rozhodli vylepšit webové stránky školy. Již jsme oživili design, kolegium ješte pracuje na dotvoření obsahové části. Webové stránky jsou nyní dostupné i na adrese walsem.cz. Rádi uvítáme jakékoliv připomínky či další materiály k uveřejnění, speciálně hledáme fotky z prvních let naší školy. kolektiv za dveřmi kanceláře

- 16 -

Tvorba žáků a studentů

Balada Redingského vězení (překlad z anglického jazyka Pavel Prouzek)

Nenosil svůj kabát šarlatový, pro krev a víno rudé jsou, krev a víno nosil na rukou když našli ho spolu se smrtí, ubohá mrtvá dívka, kterou miloval, v její posteli ji život vzal.

přilbou dodávající odvahu žhnoucí; a ačkoli měl jsem duše bol, v porovnání s jeho byl pomíjející. Chopilo se ho myšlenek vyčítání, zrychlil svůj krok a z jaké příčiny vyhlížel v ten nevkusný den s tím toužebným pohledem; muž jenž zabil svou milovanou, a teď má platit za své zločiny.

Muži spravedlnosti kráčel obklopen v obleku omšelé šedé; čepici na hlavě naraženou, a kroky jeho se zdály lehké a rozzářené; ale nikdy jsem neviděl pohledy muže v ten den tak roztoužené.

Každý člověk zabíjí lásku svou, každý to může zachytit svým sluchem, někteří to dělají s hořkými pohledy, jiní s lichotivým hlasem, zbabělec tak činí polibkem, odvážný muž nožem!

Nikdy jsem neviděl muže vypadajícího, jež se v pohledu tak roztesknil na ten malý modrý stan který vězni nazývaný nebem byl, a každý potulný mrak jsem sledoval když po nebi se přeplavil. S ostatními dušemi bolesti kráčel jsem obklopen různými zvuky naslouchat, a přemýšlel, když ten muž odejde, spáchal-li závažný čin nebo jej mám obhajovat, když hlasy za mnou lehce zašuměly “ten chlap se jde pohoupat.“ Drahý Bože! Ty velké stěny vězení zdály se být náhle řvoucí, a nebe nad mou hlavou stalo se mi

- 17 -

Někteří zabijí svou lásku, když jsou mladí, a někteří když staří jsou; někteří zaškrtí v rukou chtíč, jiní v nich zlato uženou: laskavý člověk jenž použije nůž, neb smrt brzy se stává chladnou. Někteří milují krátce, jiní zas dobu dlouhou, někteří berou, jiní ji druhým nutí; někteří tak činí s mnoha slzami, a jiní bez jediného povzdechnutí: každý člověk zabíjí lásku svou, avšak ne každý člověk zaplatí smrtí.


Ranní melancholie zmrzlého studenta ,,Řach!“ ozve se rána, když moje dutá hlava narazí na sklo autobusového okna, na kterém jsem ještě před chvílí poklidně spala. Díky výmolu na nově rekonstruované okresce se takto budím každé ráno. V té chvíli se mi na tváři objeví zoufalý škleb spojujíce se s jedinou myšlenkou: To už jsem zase tady? A realita neúprosně odpovídá: Ano, jsi. Tak vítejte v pekelné díře, v Semilech! Nasoukám se do několika vrstev zimního oblečení doufaje, že mě ochrání před vlezlým počasím tam venku. Kupodivu je zde více sněhu než u nás, ve Vrchlabí, a to je to tu níže položené. Takto vyzbrojena vystoupím na nádraží a ve zlomku vteřiny si připadám jak nítěnka. Víte, co jsou to nítěnky? Kdo měl někdy akvárium, tak ví. Nítěnky jsou malí červíčci na krmení rybiček, kteří se ve velkém počtu skladují v mističce, kde si jen tak „hoví“. Ovšem v momentě , kdy do nich šťouchnete se scuknou do pevné hromádky, jako když zatnete sval. Toho zimomřivého rána jsem se cítila jak ta scuklá hromádka nítěnek. Zima do mě šťouchla a to oblečení mi nikterak moc nepomáhá. Snad mě ten mráz nesežere! Okolo se rozkládá vskutku nádherné panoráma. Proti šedému nebi se tyčí komunistické sídliště, kterému dominuje tovární komín, jenž dýchá smog a kouř na již tak dost zakalenou oblohu. I samotné nádraží působí nevlídně. Jediné dva přístřešky jsou obsazeny podivnými individui a tak se radši vydávám vstříc Waldorfskému lyceu, vyhřátému světýlku v tomhle ledovém tunelu. Stromy, které tu okolo zbyly, unaveně ale vytrvale vzpírají

sněhovou peřinu. Cesta je lemována závějemi, ale jinak sníh všude okolo připomíná spíše hodně špinavou, ledovou tříšť. Buďme objektivní, je to břečka nehorázná! Do zdejší krajiny ale perfektně zapadá! A jak se tak blížím k lyceu, přepadne mě nemilé tušení. Ono totiž asi ještě není odemčeno. Zadrkotám zuby a na zmrzlé rty si pověsím iluzi o měkkých gaučích v čajovně, do kterých se vtisknu a zapomenu na to,že jsem ve škole. Za oprýskanými školními okny zeje tma. Na majestátních bucích, které hlídají školu jak Bastilu, zacvrlikali nějací odolní ptáčci. Zvláštní, to jim neumrznou zobáčky?! Stepujíce na schodech si pohrávám s myšlenkou na internát. Těžký život dobrodruha. Tohle absolvovat každé ráno mě nebaví! Jenže intr by znamenal kouli na nohu. Uhnila bych v tomhle místě, které nese pseudonym Chrchel boží. I přes snahy vedení města o oživení se to tu stále podobá černé bradavici na chodidle světa! Zavrtaná ve své hlavě přemýšlím, zda-li to všechno nevidím jen moc pesimisticky? A jako by toho nebylo málo, můj ranní hrnek čaje na sebe začíná upozorňovat. No výborně! Modlím se jen, ať už někdo přijde, páč toto je alarmující stav! Šťastná to miminka, jenž mají plenky! A já přece nepůjdu do křoví! Uááách... Zdáli přišustila paní Břenková s klíči. Má spása! Při tlumeném světle zářivek dopadám na gauč. Za zavřenými víčky pomalu rozmrzá můj optimismus.

- 18 -

Bazu Kubátová


Život na lanech

Ze života horolezce od Báry Kubátové

(dokončení z minulého čísla)

Tři možnosti lezení Lézt se může na tři různé způsoby. Na prvním(prvolezec), na druhým (druholezec), nebo na sólo. O prvolezci a jeho starostech Prvolezec, neboli tahač, je člověk, který je jištěn odspoda a postupové jištění si vytváří sám pomocí smyček, nebo procvakávání kruhů. Kruhy jsou železná udělátka zatlučená do skály ve tvaru kružnice. Je to jediné železo, které je na písku povolené a kruhy se vyskytují většinou až v těžších cestách cca obtížnost šest a výš. Do skály je zatlouká autor cesty, tedy ten ,kdo ji našel, vymyslel, postavil, pojmenoval a registroval. Všichni ostatní prvolezci, co lezou po něm používají už pouze karabiny, které cvakají do připravených kruhů a do karabin pak umisťují lano, na kterém jsou jištěni. Není to ovšem legrace, protože kruh se většinou objevuje až za těžkým místem v cestě, a proto je dobré využívat struktury, kterou nám skála nabízí.Hodinky a různé hroty se dají provázat smyčkou a vytvořit tak další "záchytný bod". Takzvané hodinky je útvar ve skalním povrchu vypadající jako přesýpací hodiny. Proto se za něj krásně drží a zakládá jištění. Rozhodující je zde ovšem tloušťka hodinek, protože takové, které mají v průměru dva centimetry, jen těžko udrží případný pád. Pud sebezáchovy jako přítel i protivník Každému prvolezci se leze lépe, když ví, že ho jistí někdo, kdo má zkušenosti, nebo někdo, komu důvěřuje. Představte si, že jste v desetimetrové výšce v těžkém místě, poslední kruh máte čtyři metry pod sebou a k dalšímu vám půl metru chybí. Začne vás trýznit strach a pochybnosti. Když teď spadnete, asi se hodně proletíte. V takové chvíli je potřeba zachovat si absolutní klid a to jde mnohem líp, když víte, že váš jistič je spolehlivý, maximálně soustředěný a v případě leteckého dne vás udrží. Kde je slaňák? Leč pád se nekonal a dostali jste se nahoru. Ale slaňovací kruh, nejjistější bod na skále, pomocí kterého se, jak jinak, slaňuje na zem, tu není. Tak co teď? Na věži, kde není slaňák, bývá vždy nějaký velký pevný kámen, strom, nebo možnost přejít - 19 -


bezpečně ke slaňáku na vedlejší věži, nebo, v mnoha případech, cesta z vršku dolů po stráni z druhé strany, kde není skála, ale například les. V prvních dvou případech se vytvoří tzv. štand. Pevný bod z trošky lana a karabin, ke kterému se lezec přicvakne, aby nikam neodlétl, kdyby třeba zakopl. O druholezci A teď přichází na řadu druholezec, kterému byl prvolezcem hozen konec lana, na které se naváže. Jištěn je tedy odshora, a protože spolulezci na sebe v této fázi vzájemně nevidí, je zde víc než kdy jindy důležitá komunikace, většinou hodně hlasitá, avšak závisí na ní životy. Je-li druholezec ujištěn, že je jištěn, může lézt. V případě, že spadne mu nic nehrozí, protože si pouze sedne do lana. Sólisti,machři i psychopati Lezení na sólo, jak už napovídá název, je samostatné lezení bez lana a jištění - "na život a na smrt". Sólistů je hodně, leč bývají to lezci vysoké úrovně, nebo ti, kteří již mají narušený pud sebezáchovy. Je to zvláštní kouzlo... Všichni se dostali bezpečně nahoru. Celí šťastní se zapisují do vrcholové knížky. Krajina nad vršky stromů si poeticky šušká o perfektních výkonech a odvaze mladých horolezců. Každý člověk, který se dostal až nahoru, zde má vnitřní potřebu říci něco velkého, jenomže neví co, a tak jen okouzleně mlčí. Při západu slunce, které ozáří tváře, a v lehkém vánku čechrajícím vlasy se lezci, jsouce naplněni velikostí toho okamžiku, jeden po druhém připravují na slanění. Slanění, zábava či věda? Lano se protáhne slaňovacím kruhem tak, aby oba konce byly na zemi. Ideální je, jsou-li oba konce stejně dlouhé. To se dá lehko rozpoznat, protože půlka lana je většinou označená fixou, nebo kusem lepenky. Instruktor, sedící v odsedávací smyčce cvaklé do kruhu, jednoho po druhém odebírá mládežníky a kontroluje, zda mají všechno správně utažené, zašroubované a navázané, aby se jim nemohlo nic stát. Tak tu tak visím... Odsednout si do smyčky je leckdy pro táborníky oříšek, není totiž úplně příjemný pocit, když víte, že váš život visí na jedné "mašli" a vy si jen tak v klidu sedíte ve vzduchu. Brzy si na to ovšem zvyknete a strach z výšky vyprchá, či se minimalizuje. Ke - 20 -


slanění potřebujete jakékoliv jistítko, které provléknete lanem a karabinou připevníte k sedáku. Pomoc,jsem sklerotik Může se stát, že jistítko zapomenete. V tom případě postačí šroubovací karabina a znalost pololodního uzlu, využitelného v případě sklerózy, i na jištění, protože má dostatečné tření, ale zároveň není pevný a dá se dle potřeby povolovat. Pod jistítko se pro začátečníky uvazuje prusík, třetí ruka, o které už jsme se zmiňovali. Zpátky na zem Zkontroluje se, zda jsou karabiny zašroubované a je-li vše v pořádku, odcvakne se odsedávačka a lezec, který už musí lano pevně držet pod jistítkem, může vlastním tempem slaňovat dolů. Když stojí pevně na zemi, je opět podstatná komunikace a musí zbytku na vršku sdělit, že je lano volné, aby mohl slanit někdo další. Slaňování přes štand už je trochu jiná kapitola, protože to spadá do vyšších lezeckých znalostí, a těmi se teď nebudeme zabývat. Pro začátečníky a zodpovědné instruktory obecně platí - kde není slaňák nebo bezpečný slez, tam nelezu. Slaňáky jsou většinou vyznačeny v průvodcích. Svačina - nejlepší část dne Všichni, včetně instruktorů, jsou nohama pevně na zemi a celý proces se bude opakovat. Nejdříve je však potřeba doplnit energii. Mžiknutím oka z batohů vyskákalo pečivo, pomazánky, salámy, sýry, zelenina a sladkosti, zejména hroznové cukříky, které vás rychle "dobijí" a navíc skvěle chutnají. Takto nastartovaní všichni zvládnou ještě několik cest. Obvykle si děti vylezou něco okolo pěti cest za odpoledne. Instruktoři = otroci? Instruktoři, vzhledem ke svému poslání a zodpovědnosti, toho s dětmi moc nenalezou, protože se většinu času smaží na vrcholu u jištění, nebo kontrolují mládež pod skalou. Práce je to tvrdá, jelikož mají na starost i program a běh celého tábora. Ne, že by nebyli odměněni za dobrou práci. I je čeká samostatné ranní nebo večerní lezení, aby se taky trošičku "vybili" a samozřejmě koncem tábora pěněžní prémie v místním outdoorovém shopu. Je-li někdo unaven, zastoupí ho kamarád. Na program a hry se instruktoři střídají, aby si taky mohli odfrknout v lezecké restauraci, kde perfektně vaří a to zejména horkou čokoládu. - 21 -


Nejkrásnější týden prázdnin... Byl-li tábor úspěšný se vždy pozná až koncem týdne. Jednoduše tak, že před odjezdem tečou slzy, jak se nikomu nechce domů. Však co nám tu chybí? Přátelství - to je hlavní smysl. Přátelství a skvělý sport. Každoroční vzpomínky na to, jak voní mokrá tráva, když se k ránu probouzíš na kraji louky. Jak sluníčko lechtá oční víčka, jako by paprsky byly z peří. Pomalu otevřeš oči a vedle tebe leží ti nejlepší lidé na světě a cítí to samé co ty. To zvláštní kouzlo, které se prohlubuje nad šálkem čaje, nebo kávy u snídaně, po které se všichni seberou a vyráží vstříc tmavým kamenným strážcům tyčícím se nad vesnicí. Zdoláme je! Přišli, viděli, zvítězili! A teď sedí na vrcholu s jedinou myšlenkou: ,,Celý svět je náš!" Odpoledne trávené v kolektivu přináší jinou myšlenku: ,,Patřím jsem!" Nezapomenutelná vůně pečených buřtů a ohněm osvětlené tváře přátel. Všichni zpívají, kytara zní a ty máš chuť vyskočit a všechny obejmout. Je to jako sen, ze kterého se nechceš probudit. ,,Tady jsi doma!" říkají hvězdy, které vyskákaly na klenbu oblohy jen pro nás! Držíme se za ruce, ty a já, můj kamaráde lezče, pomalu usínáme pod těmi hvězdami. Přidá se měsíc, posílá nám do snů zprávy:,,Za rok se tu rozsvítím zase jenom pro vás!" Co víc ještě říct. Pojď se mnou, můj příteli, ukážu ti horosvět!

∙ O násilí ∙ Násilí jako způsob dosažení spravedlností je jak nepraktické tak nemorální. Jsem si vědom toho, že násilí často přináší krátkodobé výsledky. Národy často vyhrávají svou nezávislost v bitvě. Ale i přes dočasná vítězství, násilí nikdy nepřinese trvalý mír. Neřeší žádný společenský problém, jen vytváří nové a složitější. Násilí je nepraktické, protože je jako klesající spirála končící ve zničení všeho. Je nemorální, protože se snaží ponížit protivníka , namísto jeho pochopení, má za cíl zničení, spíše než přesvědčení. Je nemorální protože vyrůstá v nenávisti a ne v lásce. Ničí společenství a činí bratrství nemožným. Nechává společnost v monologu a ne v dialogu. Vytváří hořkost v pozůstalých a brutalitu v agresorech. Násilí končí v porážce sebe sama. Z řeči Martina L. Kinga při příležitosti přebírání Nobelovi ceny míru v roce 1964. Volný překlad z anglického jazyka od Anety Michalové, 13. třída

- 22 -

Ptali jsme se za Vás

WŠetečný dotazník pro učitele Za účelem bližšího poznání našich kantorů a jejich názorů. Tentokrát odpovídal lehce znervóznělý třídní učitel maturitního ročníku Jiří Šimek 1. Jak dlouho učíte na WŠ? 10 let... někdy mi to připadá jako 100. 2. Jste spokojen se svou prací? Jak kdy, člověk není nikdy spokojen. 3. Změnil nebo upravil byste něco? Pokud ano, co? Plno věcí, lyceum začíná a je mnohé co upravovat od budovy školy po rozvrh. 4. Při jaké příležitosti jste zažil ve škole pocit uspokojení? Když studenti chápou a jsou vtipní. 5. Kolem WŠ se mezi lidmi traduje, že je to škola pro podivíny a lidi, kteří se chtějí flákat. Setkal jste se někdy u cizích lidí s těmito předsudky a řečmi? Občas ano, vždy to měli jako informaci z druhé ruky a přiznali, že školu nikdy nenavštívili. Na druhé straně jsem se dozvěděl, že jsme škola náročná. Obraz se zvolna mění. 6. Choval se někdy někdo negativně, když zjistil, co děláte? Ne,také bych asi byl negativní. 7. Co se týče spolupráce v učitelském kolektivu, jste spíše individualista, nebo týmový typ? 70% individualista, 30% tandemový typ. 8. Vyžaduje práce v učitelském kolektivu zvýšenou toleranci? Ó velmi… 9. A co kolektiv žáků? Myslíte si, že waldorfští studenti jsou jiní nežli studenti

klasických gymnázií? Jak kdo, myslím, že jsou otevřenější a méně konformní. Řeknou, co jim vadí nebo je těší. 10. Je nějaký razantněji znatelný rozdíl při učení prváků oproti čtvrťákům? Ano, v prvním ročníku lze vnímat ještě něco jako dětství, ve čtvrtém stojí před vámi dospělí lidé. Čtvrťáci si dobře uvědomují, co chtějí a co ne,a umí si názory zargumentovat. 11. Komu děláte třídního? Čtvrťákům. 12.Myslíte si, že je na váš předmět Vaše třída nadaná? Nadání je výrazně individuální vlastnost…Ale ano, je nadaná, soudě podle počtu studentů, kteří budou z matematiky maturovat:) Ale vážně,mají mnoho talentů. Lze to vidět na šíři zájmů a druhu škol na které se hlásí. 13. Ve které třídě se Vám nejlépe učí? To je stejné jako říct, zda máte raději tátu nebo mámu. Každá je svá jiným způsobem. 14. I letos máme v prvním ročníku nové tváře. Dáte hodně na první dojem? Málokdy.Potřebuji vidět studenty při práci a zábavě. 15. Chodíte do školní jídelny? Ano.

- 23 -

Ptali jsme se za vás

20. Máte děti? Bohužel ne. 21. Odkud jste, a jak se dostáváte do školy? Ze Semil, jezdím na kole nebo chodím pěšky. 22. Chtěl byste našim žákům ještě něco sdělit? Ať dělají všechno na plno, zábavu i učení, když to bolí, je to dobré, můžou pak říct,že žili… a ať mluví pravdu, výmluvy časem unaví.

16. Jste spokojen s vařením a výběrem jídel? Pokud nejsou fazole či rozvařená jídla, neřeším to. 17. Vyhovuje vám systém objednávání jídel? Neřeším to, stejně jako počasí a Lucii Bílou. 18. Souhlasíte s vytvořením čajovny ve druhém patře budovy lycea?

Ano…. Žádám i kavárnu. 19. Jaké máte zájmy ve volném čase? Souvisejí s vaší profesí? Některé ano (matematika), některé se nedají napsat…Jinak knihy, cestování, přemýšlení…

23.A co maturita? Jak se připravujete Vy, co studenti.... Těšíte se? Ano, těším se a bojím zároveň. Kolem maturit je spousta práce, neboť je u nás máme poprvé. Studenti se myslím připravují. Samozřejmě různě intenzivně. My jejich úsilí už zanedlouho ohodnotíme :) Za odpovědi děkují Bára Kubátová, Kateřina Rennerová, Tereza Strmisková

- 24 -

Co bude

kalendář akcí

Inzerce

20. března od 9 hodin

Prosba o pomoc! Pro praktické vyučování pěstitelských prací stále hledáme vhodné nářadí. Pokud Vám doma leží nepotřebné, ale funkční rýče, lopaty, motyčky, kypřidla, konve, vidle apod., velmi rádi se jich chopíme a zapřáhneme je do práce. Děkujeme!!!

Velikonoční jarmark - v budově školy

29. března v 17,30 hodin

Hra o zmrtvýchvstání našeho Pána na radnici

11. dubna v 9 hodin

Hra o zmrtvýchvstání našeho Pána v ev. kostele v Libštátě

Nářadí je možné přinést do školy. Popřípadě si jej po domluvě odvezeme.

23. - 25. dubna

Olympiáda 5. tříd v Písku Hledáme Pozemek Pan učitel Marek Vodička hledá v Semilech zahrádku k pronájmu. Volejte prosím na číslo: 608 355 071.

29. dubna od 17 hodin

Celoškolní setkání rodičů a učitelů v eurytmickém sálku

výzva Pokud máte zájem zde zveřejnit pozvánku na akci nebo inzerát, napište na [email protected]. Rádi bychom, aby jste z našeho časopisu získávali podněty, informace a zprávy, které vás zajímají. Máte-li jakoukoliv připomínku, otázku, která se týká školy, napište nám.

- 25 -

Kontakty

Důležité kontakty Ředitelka školy:

Obědy:

Sborovna:

Mateřská škola waldorfská:

Ing. Petra Musilová tel.: 481 624 168, 732 736 862 tel.: 481 624 580

Kancelář školy:

Žaneta Fleknová tel. 481 624 168, 736 130 073

Výchovný poradce:

Mgr. Lenka Břenková tel.: 732 516 572

jídelna ZŠ Jizerská, paní Tomášová tel. 481 623 736 , 737 212 721 Helena Jiroutová tel. 605 712 867

Sdružení Přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann www.spws.cz

Centrum pro rodinu M.E.D.: Žofie Převrátilová Tel. 777 761 235

Školská rada:

Martin Smutný tel. 607 791 726

Jak pravidelně dostávat Wšetečku?

Osobně si jej vyzvedávat: Zapište se do seznamu odběratelů a zaplaťte předplatné ve výši 150 korun na rok (tj. čtyři čísla) u Marty Šedivé dopoledne ve školní knihovně, odpoledne v družině.

www.waldorf-semily.cz nebo walsem.cz

Autori Kreseb

strana 8 - Lucie Vitáková, 7. třída strana 4 - Eliška Dlabolová, 7. třída strana 24 - Filip Lauda, 7. třída strana 28 - Anežka Šimková, 9. třída

Impressum

Školní časopis Wšetečka vydává Kolegium školy a studenti střední školy Redakční rada: Anthony Tun, Petr Stříbrný, Marta Šedivá, Bára Kubátová, Kateřina Rennerová, Tereza Strmisková. Editor: Michal Ďurech Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. Toto číslo vyšlo: 19.3.2010 - 26 -

Eurytmie 4. tř.

vs.

Taibo na lyceu

Časopis základní a střední školy waldorfské v semilech WŠE. Jaro 2010

Recommend Documents