časopis TŘEbechovických SKautů 22. číslo Totemová hůl 2. smečky vlčat

třesk

časopis TŘEbechovických SKautů

září 22. čís - říje lo n 20 14

hůl á v mo y vlčat e t o T ečk m s 2.

Obsah

Úvodní Slovo

Úvodní slovo

2

Středisko Je vždy poněkud zvláštní vracet se v čase, člověk si uvědomí, jak ten čas letí. Když dokončuji toto číslo Třesku, listopad pomalu končí (ano, tak dlouho mi trvá ze všech dostat příspěvky).

Vždy když řadím příspěvky, vkládám fotografie a popisky, oživí se mi to, co se stalo v uplynulých měsících. Uvědomím si například, že těch 6 nových vlčáků, několik světlušek a družinku benjamínků máme i proto, že se tak povedl nábor, pořádaný počátkem září. Popravdě musím přiznat, že jsem si tolik nesliboval ani od družinky benjamínků. Družinka předškolních dětí se nakonec rozrostla na 12 dětí, kterým každou středu připravují program Barča s Eliškou. Říkal jsem si, že kdyby jich bylo 5, byl by to úspěch. A on už je to skoro oddíl. Co by některé oddíly starších daly za 12 členů. Konečně také mohu oznámit, že máme střediskový pokřik. To, co jsem považoval za náš lehký nedostatek je napraveno. Zejména v Chlumci jsme si vždy připadali nepatřičně, když na počátku muzikálů všechna střediska zakřičela pokřik a u nás buď ticho, nebo zpěv naší hymny (ne že by byl špatný).Pokřik se nerodil snadno. Záměr, vytvořit střediskový pokřik jsme měli již na jaře. Nejprve nepřicházely žádné návrhy, nakonec jich bylo dost, ale žádný neměl, jak to říct, no prostě u žádného jste si nemohli říct: „To je ono“. Tak jsme probírali, diskutovali a scházeli se, až nakonec na stránce 50 si jej můžete přečíst a klidně i zkusit zakřičet. Je to náš pokřik.

Indiánské odpoledne

3

Botanická výprava

8

Roverský výšlap k Šanovci 11 Světlušky v Častolovicích 12 Střediskovka v Hostinném 14 S Terkou za cukrárnou

18

Báseň Lidojed

21

Benjamínci 24 Světlušky 26 Vlčata 28 Skautky 32 Skauti 36 Roveři 38 Tipy Tip na knihu: M. Žamboch - Hitman

40

Tip na výlet: Borovice ze Svídnice

42

Když se řekne: Ledování 43 Ostatní Rozhovor s...:

Redakce: Přemysl Pistora - [email protected], Stanislav Dostál - [email protected]

Magdou Pistorovou

Přispěli: Viktor Charvát, Jitka Babicová Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Adéla Kuchařová, Robin Zubr, Zuzana Moravcová, Barbora Klingerová, Lucie Štursová Fotografie: Přemysl Pistora, Matěj Horák, František Drnovský, Viktor Charvát, Pavel Čechura, Magdaléna Pistorová, Jitka Babicová, Jan Krejcar Barbora Klingerová, archiv juntrebech.com, www.turistika.cz Jazyková korektura: Lucie Dostálová

2 Obsah

www.juntrebech.com

44

Z naší historie: Skaut F. Hanuš

47

Stalo se: Matouš Drnovský

48

Julie Hájková

49

Pokřik: Střediskový pokřik

50

Středisko

Indiánské odpoledne 13. 9. 2014

Jitka B abicov á

vedou cí 1 . odd oddílu í držitelk l Světlušky a meda ile Jiříh o Prášil a 2010

Janďa a Helča netopí, ale přidržují Aničku

foto:Lucie Štursová V sobotu 13. září jsme uspořádali v areálu skautského domu indiánské odpoledne. Programu pro toto odpoledne se velice dobře zhostili Áďa Kuchařová s Róbou Zubrem. Pro děti připravili spoustu stanovišť, na kterých každý získával určitý počet skautských lilek, za které následně měnily různé odměny. Děti měly možnost vyrábět indiánské čelenky a náramky, nechat si na obličej namalovat nějaké zvířátko, řešit různé hlavolamy, střílet z luku, lézt po lanovém žebříku, poznávat koření a pochutiny podle čichu, namotávat bonbony provázkem pouze pomocí jazyku a nebo lovit jablka z vody pusou. Za určitý počet nasbíraných lilek si každý zúčastněný mohl vybrat například 3 STŘEDISKO

skautské odznáčky, sešity, propisovačky, nálepky a samozřejmě spoustu laskomin. Kdo zrovna neměl náladu soutěžit nebo něco vyrábět, mohl se v jedné z našich kluboven dívat na videa z našich táborů a prohlížet a číst kroniky. Celé odpoledne všichni návštěvníci prožili ve společnosti současných vedoucích oddílů a roverů, kteří se také podílí na celoroční činnosti a chodu našeho střediska. Ten, komu se zalíbilo toto odpoledne, se dále zajímal o chod střediska a toho oddílu, do kterého by se zařadil pokud by se rozhodl vstoupit do naší skautské rodiny. Tomuto krásnému odpoledni předcházel nábor na třebechovské základní škole, kde pan ře-

Středisko

foto:Lucie Štursová

ditel Mgr. Roman Drašnar dovolil našim třem zástupcům navštívit 1. a 2. třídy a seznámit je se skautem. Helča Vlasáková, Radim Horák a Robin Zubr připravili velice poutavou scénku k nastínění činností, které se celý rok věnujeme. Tohoto nelehkého úkolu se zhostili velice dobře, protože nejenže rozesmáli Ty, kterým byl směřován tento nábor, ale také je přilákaly na indiánské odpoledne a dále na schůzky světlušek a vlčat. Za to jim patří náš dík a doufáme, že se našim novým členům u nás bude líbit. Zapsala: Jitka


Magda, Helča, Přemek, Marťa a Ondra před začátkem

foto:Lucie Štursová Jitka, Janďa, Viktorka, Terka a David poslouchají pokyny


Anička u čichání


Pavel jistí Mikuláše

4 středisko

Marťa hází míčkem


Středisko


Péťa


Terka

Viky

rsová

foto:Lucie Š tu

Štu foto:Lucie

rsová

Omalovánk

y

Gumičky



Péťa maluje Ondru


Viktor celý den jistil děti

5 středisko

Lovení jablek

Středisko



Poznávání po čichu


Rückerovi Na žebříku

6 středisko

Poznávačka Rybičky Pavel a Zuza

Lukostřelba

foto:Lucie Štu rsová




U Adély se vy zvedávaly odměn y

Středisko

vá foto:Lucie Šturso

obin David, Terka, R

foto:Lucie Šturso vá


Pavel gumičkuje

Děcka v okně

Lilky

foto:Jitka Babicová


rsová foto:Lucie Štu

Čichačka


Tangramy

Náboráři ve třídě


dim Helča, Robin a Ra

7 středisko

Středisko

Botanická výprava 20. 9. 2014 Přeme k

Pistor a

vedou cí zástup střediska ce ved o 2. odd íl Vlča ucího oddílu ta

Míša, Zuza, David, Táda, Matěj, Christien, Magda, Martin, Kuba, Vašek a dole Ondra a Martinka

foto:Přemysl Pistora První výpravou nového skautského roku byla Botanická výprava. Svůj název měla záměrně, šli jsme do bědovických lesů a luk. Sraz byl v devět hodin u skautského domova. Nejprve jsme otevřeli naše doupě, vyndali si zápisníky a Míša – Stoupa nám každému vlepil jednu vlčí stopu do zápisníku. Poté jsme si ještě nalepili pochodové značky, rozdělili kotlíky, vodu a další věci potřebné na výpravu a vyrazili jsme směr Bědovice. Sešlo se nás nakonec 13. Osm vlčáků: Míša, David, Ondra, Táda, Kuba, Christien, Martin, Vašek - Rychlonožka, tři vedoucí: Přemek, Matěj a Zuza a dva hosté: Magda s Martinkou. Magdu jsme si vzali jako odbornici na místní flóru, přece jen, ani je8 středisko

den z nás není tak kovaný, jak by si přál. Stoupa nesl naši totemovou hůl, šestníci družinové vlajky. Cestou jsme měli několik úkolů a her. Hráli jsme klasickou ANO, NE, JO. Přičemž tato slova jsou na indexu (zakázaná) a jakékoli jejich vyřčení vás stojí lísteček s vaším jménem. Zejména vedoucím rychle lístečky docházely a byli v ohrožení trestných tří dřepů, pokud by přišli i o ten poslední. Poté jsme hráli poznávačku rostlin. Cestou bylo naším úkolem říci Magdě nějakou rostlinu, kterou známe a pokud jsme ji určili správně, dala nám za to modrý lísteček. A poslední hrou cestou k cíli byla Stromy. Vedoucí vždy řekli nějaký strom, a kdo se jej dotkl poslední, dělal úkol navíc. Díky

foto:Přemysl Pistora

Středisko

těmto hrám nám cesta do bědovického písníku utekla jako voda. Než jsme se nadáli, byli jsme tam. Dole v písníku jsme pověsili batožinu na nejbližší větve (bylo po nočním dešti), nasvačili se a zahráli si první hru: Zabrané stromy. Kaž– dá družina obdržela provázek a jejich úkolem bylo obvázat lodním uzlem co nejvíce stromů. Hra dělala klukům velký problém. Oběma šestkám se rozmotalo klubíčko, smotali ho prazvláštně a tak další možnost dělat uzle se dosti Odpočinek v písníku snížila. Nakonec Bobři zvládli obvázat lodním uzlem 3 stromy, Jezevci jeden. Respektive obvázali stromů šest, ale jen na prvním stromě to byl uzel lodní. níky. Šestníkem Jezevců zůstal Stoupa a šestníNázorně jsme jim předvedli, jak to mělo kem Bobrů se stal Vašek, který nahradil Honzu. vypadat. Poté jsme vyrazili na kopec, Poté jsme Poradní skálu ukončili a šli si protáhkde jsme v písčitém místě založili dvě nout tělo. Nejprve jsme na nataženém laně lezli ohniště, na nichž kluci měli uvařit na kotlíku čaj a v jako medvědi po větvi. Většina z nás to zvládla až ohni si opéct brambory. Bobdo konce, ale někteří skončili foto:Přemysl Pistora rům se dařilo, pod vedením hned na začátku. Musíte více Rychlonožky rychle udělali sportovat, vlci! Po protažetrojnožku, o ni opřeli silnější ní jsme si dali bojovku: Boj o klacek, na který zavěsili kotvlajku. Na vymezeném území lík. Poté nanosili chrundí, šišjsme umístili vlajky Jezevců i ky a než jsme se nadáli, oheň Bobrů. Každý z nás si dal za plápolal a voda se vařila. Za pas šátek a šli jsme do boje. to Jezevci pod vedením StouKdo měl šátek vytržený, mupy se s ohništěm i závěsem sel k Přemkovi, ten mu jej za trápili. Pomalu celá krabička nějaký úkol znovu nasadil a Bobři vaří sirek padla na to, aby s třihurá zpět do boje. Hráli jsme čtvrtěhodinovým zpožděním to celkem dvakrát a obě klákonečně zažehli oheň. Když ní vyhráli Jezevci. Těm se poté konečně dopekly byl čaj Jezevců konečně uvařen, Bobři již dojídali brambory a tak si je šli sníst. To už se blížil čas své opečené brambory. Bobři si je tedy naháze- odchodu. Mezitím, co jsme hráli Boj o vlajku, nali do ohně a než se udělaly, šli jsme na Poradní táhli Přemek s Matějem ještě lanový most a dali skálu. Na Poradní skále jsme tentokráte volili šest- nám deset minut na blbnutí na mostě. Poté jsme si zabalili, zalili ohniště vodou, uklidili je, aby nikdo a tor Pis nepoznal, že tam nějaké bylo a vyrazili zpět k Doufoto:Přemysl pěti. Dorazili jsme těsně před třetí, vrátili uzlovačky, uklidili kotlíky, zhodnotili známkou akci (samé 1*), zakřičeli si pokřik a vyrazili domů. Výprava se i díky krásnému počasí navzdory předpovědi vydařila. Těšíme se na další. Přemek

Jezevci vaří

9 Středisko

Středisko


Poradní skála



Vlčí ouška

foto:Přemysl P istora

Vašek na laně

10 středisko

Táda, David, Vašek a Míša na Poradní skále

a foto:Přemysl Pistor

Ondra visí

Středisko

roverský výšlap k šanovci 20. 9. 2014

Dne 20. 9. jsme se vydali na výlet. Sraz jsme si dali u skauťáku, ale se Zuzkou (mnou) a Pavlem až v Nové Vsi. Tam jsme se občerstvili v malé hospůdce na bývalém statku, který byl hlídán malými selaty. Asi po hodince jsme se vydali na cestu, abychom do cíle, na Šanovec došli v rozumnou dobu. Cestou lesem sice začalo pršet, ale přes stromy toho na nás moc nespadlo. Při dlouhé cestě jsme se pokoušeli zabavit rozpoznáváním stromů, to nám ale moc nešlo. Asi po dvou až třech hodinkách chůze jsme zjistili, že už bychom měli být na místě, ale že stoprocentně nevíme kudy dál. Viktor to ale odhadl správně, tak jsme skrz les došli k rybníku Šanovci. Na místě jsme si nejprve rozložili spacáky a připravili si místečka na přespání, pak jsme se, kdo měl náhradní oblečení, převlékli, a pak jsme šli zahnat hlad a žízeň k táboráku. Po jídle jsme řešili důležité roverské záležitosti. Hlavně jakým způsobem budou fungovat schůzky a jestli budeme chtít dělat čekatelky. Dohodli jsme se, že se budeme cca jednou za tři týdny vídat na schůzkách, na kterých se budeme připravovat na čekatelské zkoušky. Také se občas, asi jednou měsíčně pokusíme vídat na výletech, které si naplánujeme sami, jestli teda tenhle způsob bude fungovat. Také jsme se dohodli, že v prosinci budeme pokračovat v rozdávání Betlémského světla v Třebechovicích. Po domluvení se, jsme šli spát, většina jsme byli po cestě unavení. Ráno bylo teplo a svítilo slunce, bylo krásně. Asi v deset jsme tam potkali další dva lidi. Sbalili jsme se a vydali se na cestu, abychom byli co nejdříve doma. Cestou zpátky jsme šli přes Štěnkov a naše cesty se rozdělili až na křižovatce u Viktorova domu. Zapsala: Proužek

11 středisko

Zuzka M Prouž oravcová ek členka 7 skautk . oddílu Rov e ou od roku 2 rů 005

ilustrační foto: www.turistika.cz

ilustrační foto: www.turis tik

a.cz

Středisko

světlušky a benjamínci v častolovicích 5. 10. 2014 Jitka B abicov á

vedou cí držite oddílu - 1. r oj Svět lka M ed lu Prášil a - 201 aile Jiřího šek 0 Zdrav otnice našich táborů

Světlušky a Benhjamínci v zámecké oboře

foto:Jitka Babicová V neděli 5. října se světlušky společně s benjamínky vypravili do častolovické minizoo. Vlak nás dovezl přímo k zámeckému parku. Cestou k minizoo jsme se nejdříve stavili u obory s jeleny. Jeden jelen nás dokonce přišel navštívit přímo k dřevěnému zábradlí a nechal se od nás nejen hladit, ale i krmit. Poté jsme se vypravili do cíle našeho výletu, do zámecké minizoo. V tomto krásném komplexu jsme navštívili lamy, poníky, oslíky, bažanty, pávy, morčata, králíčky, andulky, prasátka, holuby a spoustu dalších krásných zvířat. Všichni jsme si koupili laskominy pro zvířátka a šli je krmit. Krmení se líbilo nejen zvířátkům, ale především našim nejmenším. Po hodině a půl krásně stráveného dopoledne jsme se rozhodli odejít na hřiště v zámeckém parku, kde se nejdřív děti vy12 středisko

řádily na prolézačkách, a potom jsme hráli různé hry, jako např. (Nebe, peklo, noc..., Hlava, ramena, kolena, palce a poté děti soutěžily ve skákání po jedné noze a v kačenkách). Ale proto, že čas byl neúprosný, museli jsme se sbalit a vyrazit k vlaku. Ještě než vlak přijel, vyhlásili jsme si vítěze hry, která prolínala celou naší výpravu a za kterou děti dostávaly medvídky. Vítězem byla Lucka Karenová, která zvítězila o jeden bod, díky tomu, že věděla, který strom se nachází v zámeckém parku a má tvar srdce. Celá výprava se zdařila a hlavně se líbila nejen velkým, ale hlavně malým, kterým byla určená. Zapsala: Jitka Babicová

Ve vlaku


Odpočinek před oborou

foto:Jitka Babicov á

Svačina

S poníkem


Středisko




Při hře

Na krokodýlovi


Jako kačenky

13 středisko


Na hřišti

Středisko

celostřediskovka v hostinném 17. - 19. 10. 2014 Středisko v Hostinném

Jitka B abicov á


foto:František Drnovský Letošní celostřediskovou víkendovku jsme se rozhodli strávit v Hostinném. Po téměř tříhodinové cestě jsme dorazili do nově zrekonstruované klubovny hostinských skautů. Ale vzhledem k pokročilé hodině se děti rychle navečeřely a šly na kutě. Sobotní ráno jsme zahájili výbornou snídaní a potom jsme se vypravili do města za obry. Děti jsme rozdělili do osmi menších skupin a potom začali řešit jednotlivé úkoly. Díky těmto úkolům měly děti možnost alespoň trochu poznat toto pěkné místo. Po poznávání jsme si došli pro svačinu a hrály jsme několik her (pneumatiky, vyzývaná, přivolání sluníčka, atd..) v parku u skautského domu. Když jsme si dohráli, čekal na nás oběd a poté polední „klid“. Když jsme si trochu odpočali, vyrazili jsme 14 středisko

všichni na procházku mravenčí stezkou. Je to cca 5 km trasa překrásnou přírodou, kde jsou po cestě tabule se zajímavostmi nejen o mravencích. My jsme vzhledem k únavě našich nejmenších tuto trasu zkrátili na polovinu a vrátili se zpět do klubovny. Za malou chvíli pro nás byla nachystaná večeře v podobě chleba s vajíčkovou pomazánkou. Během večera jsme byli nuceni provést jeden menší chirurgický zákrok. Aničce Rückerové se kýval zub a zoufale křičel po vytažení. Nakonec jsme museli přivolat tu nejvyšší sílu v podobě Fandy Drnovského, který vytrhl malého neposedu téměř bezbolestně. Po vytažení zlobivého zubu jsme uložili ty naše malé neposedy na kutě. Pro skautky a skauta si Pavel Čechura s Helčou Vla-

Středisko

foto:Lucie Štursová sákovou nachystaly hru v podvečerním Hostinném. V neděli ráno po snídani jsme si zabalili, uklidili klubovny a vyrazili směrem domů. Na nádraží na nás čekali rodiče a tak jsme se všichni rozešli ke svým domovům. Zapsala: Jitka Babicová


Kecka, David, Míša a Renda Příprava snídaně



Vlčáci malují


Před altánkem v areálu


Světlušky malují

15 středisko

Snídaně


Středisko



Obři na náměstí v Hostinném

Fanda s Matoušem


Na nádraží


Na výlet


Barča, Helča a Jitka rozdávají úkoly

Anča, Vanessa a Christien


Při plnění úkolů

16 středisko


Středisko


Hromadná na mostě

rs foto:Lucie Štu

Běhačka

ová

Jedno družstvo


Druhé družstvo




Jitka podlézá Aničku

Kuba Kamču


Mravenčí stezkou

17 středisko

Na vycházce


Momentka

Středisko foto:Viktor Charvát

S terkou za cukrárnou 20. 9. 2014 aneb Puto ván

í po březíc h Divoké

Orlice

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o ddílu střediska vedou cí držite tábora 201 l meda 4 ile Lili e a přá telství

Nahoře zleva: Robin Zubr a Martin Petřík Stojící zleva: Terka Pavlíková, Matěj Horák, Pavel Čechura, Zuza Karlíková, Lucka Němečková, Fanda Drnovský A v kočárku: Matouš Drnovský

Na nádraží jsme sešli v sobotu v 7:00 a ku přeDruhý ročník legendárního výletu byl pojmenován po hlavní organizátorce: „S Terkou za cuk- kvapení všech dorazil i historicky nejmladší účastrárnou aneb putování po březích Divoké Orlice ník této výpravy. A společně s Fandou a Luckou 2014.“ se v kočárku vezl ani ne 8 týdenní Matouš DrnovOproti loňskému ročníku byl letošní termín po- ský! Dalšími členy výpravy byly Terka, Zuzka K., sunut o týden dopředu, tj. na poslední říjnový ví- Matěj, Robin, Pavel, Lenin a já. Vlakem jsme dokend, abychom ještě zastihli nějaký ten hrad ote- razili standardně do Litic n. O. a odtud podél Orvřený pro veřejnost. No hrady nakonec opravdu lice směrem do Potštejna. V Liticích jsme si ještě otevřené byly, ale Litice jsme zastihly příliš brzo odskočili klasicky do chatové osady na krokodýla, a nahoře na hradě v Potštejně jsme se rozhodli, ale bohužel tu letos byl jen ten dřevěný. Poté jsme že si za ty peníze radši dáme dole v cukrárně o pokračovali, pro kočárek mírně obtížnější trasou, trubičku navíc. A jak to celé probíhalo se můžete podél řeky, ale úspěšně jsme dorazili do Potštejna. Část z nás se pak vydala přímo na hrad, ale dočíst právě zde. 18 středisko

Středisko

foto:Viktor Charvát

foto:Matěj Horák

Na krokodýlovi

na hradě jsme se vyfotili a vyrazili dolů do cukrárny.

Cukrárna opět nezklamala a proběhlo několik autorských čtení z ještě nevydané prozaické sbírky. Letos jsme navíc zakoupili i knihu, která nás okouzlila minulý rok, s názvem „Písně pro Andrejku“, abychom si měli večer z čeho číst. Nejvíce pozornosti opět sklidila Terka, a div, že jsme ji nemuseli přemlouvat, aby šla s námi dál. Posilněni trubičkami, medovníky a notnou dávkou umění jsme vyrazili směrem nádražní restaurace v foto:Viktor Charvát

Pavel, Robin, Matěj a Terka u Divoké Orlice

19 středisko

Litické nádraží

Doudlebách nad Orlicí. Nakonec jsme do Doudleb dorazili kolem 2 hodiny odpolední a proto jsme ani nestíhali oběd a jen se rychle občerstvili, abychom stihli vlak, který bude stavět i v Petrovicích. Z Petrovic jsme pak úspěšně dorazili po staré známé naučné stezce podél Orlice, abychom mohli otestovat mírně upgradovaná kamna, ze kterých je v současnosti spíše kamnová vložka v

Středisko

foto:Viktor Charvát krbu. Kamna vydávala dostatečné teplo, abychom mohli příjemně trávit večer a recitovat písně z již zmíněné sbírky. Jednu z našich velmi oblíbených písní jsme se rozhodli dále publikovat, a proto ji můžete najít i zde v Třesku pod přítulným názvem Lidojed (na straně 21). Výlet se i díky hezkému počasí a dobré náladě povedl a díky vylepšeným kamnům se večer dal rozumně strávit i v tričku v klubovně ve Štěnkově. Dalším ročníkům přeji, aby se podařily minimálně jako tento a Vám přeji hezké čtení písně „Lidojed“ od potštejnského rodáka Marka Vecka. Celá kniha pak k zapůjčení u mě. Zapsal: Viking

foto:Viktor Charvát Matěj, Terka, Robin , Pavel, Lenin a Zuza

20 středisko

V cukrárně

foto:Matěj Horák

Básník přednáší

Báseň

VECKO, Marek. Písně pro Andrejku: . 2014 , n j te Potš : n j šte báseň Lidojed. . Pot í n á vyd zš. 2. ro

Pod skalním převisem,

máme

hrozného lidojeda.“

Tulí se chaloupka, V ní hodný tatínek, sedřená maminka,

Co ví ženy dopředu,

Malý hoch Jeníček a větší Barunka.

mužům pozdě dochází, bera si čapku, hůl,

Vrcholky hor kolem

muž do hor odchází.

obzory lemují, krásy té přírody

To jsou jen báchorky,

chudí se nenají.

směje se tomu, zlaťák v kapse

Mezi krásou a chudobou

a večer domů.

kontrast je veliký, však ví ten kdo miluje,

Mráz, vichr, sněhu smršť,

je neví jak bohatý.

těžká je do hor cesta nejistá, ještěže ti dva bláhoví nevědí,

Mráz, zima, vítr,

jakou hrůzu jim osud přichystá.

hrozný čas velice, však v srdci mír a klid

Utekl první den, již jsou pryč Vánoce

blíží se Vánoce.

smutné a bolestné. Rukama matka lomila,

Tu náhle tatínek,

nyní už ví, co dopředu tušila.

že prý se za zlatku rozhodl jistého muže přes vrcholky hor převésti

Co však říct dětem,

a do města odvésti.

na tátu se ptají, je těžké říct pravdu těm,

Maminka lomí rukama,

kteří pravdu znají.

naříká, prosí, volá: „Ach běda, přec tatínku víš, tam vysoko v horách 21 báseň

Navečer matka, když zlomena klesla,

Báseň

potichu oblékla Barunka Jeníčka,

sedí cosi, co se hostí,

odchází hledat tatínka,

chrochtá, mlaská, prská, žere,

zlehýnka, aniž by hlesla.

hrůza hrůz až dech to bere.

Dvěmalétečkyuprostředplánímrazivých

Ani člověk, ani zvíře – sedí v hrozném brlohu,

brodí se sněhem a závějí,

jedno oko v temném čele,

hledají tatínka

vředy, červi v celém těle,

majíce uspěchů mizivých.

hodují i krysy spolu.

Podskalnímpřevisemprvnínocpřečkali,

Hrůza hrůz, ví už Barunka,

hledali, křičeli, tatínka volali,

co potkalo tatínka.

však jediná odpověď: vichr a běda

Jak když zlatý pramen prýští,

- vřískot hrozného lidojeda.

tatínkův se prsten blyští – lidojedu na drápu.

Zmrzlí a prokřehlí, s životem na vlásku,

Ohmatává mlsně děcka,

ruka v ruk, modlíc se, myslí na lásku,

hněvivě a zlostně prská:

na lásku Boží, aby z hor je vyvedla

„Krm, babo, krm, masa málo,

a šťastně domů i s tatínkem přivedla.

za žrádlo by to nestálo.“

Tu druhou noc uvidí světélka v dáli,

Když člověk na dně je,

stále jen vichr, mráz, oči pálí,

myslí, dál už nemůže,

nemají na výběr, klepají na dveře,

přichází z hůry moc,

strašlivá baba jim otevře.

která nám pomůže.

Ohyzdná, černá, je celá od sazí,

Bledá a ubohá plačící Barunka,

jeden zub, chrochtá, až v srdci zamrazí,

zbyly jen oči z ní, však není už slabounká.

hlasitě mlaská a sliny jí tryskou,

Barunka v brlohu začala uklízet,

hladí si drápy břich – žere kost lidskou.

baba si chrochtá, k práci nemusí pobízet.

Lidskou krev ze džbánu pije,

Barunka slabší a slabší je celičká,

na krku syčí ji zmije,

nikdo by nepoznal cvalíčka Jeníčka,

vítá a prská, pojďte dál,

mléko a oříšky, výborná potrava,

laskavých staroušků, kdo by se bál.

válí se na peci, blíží se poprava.

Na hromadě z masa a kostí, 22 báseň

Báseň

Barunka stále jen hubne a hubne,

A skála se s soucitem pohnula,

lidojed zlostí řve, krev v žilách tuhne.

když kolem probíhal lidojed s babou,

Baba a lidojed často se hádají,

celá se na ně sesula

baba řve – pracuje – k žrádlu ji nedají.

a zaživa je pohřbila.

„Na zítřek připravíš, Barunko, topení,

Pod skalním převisem tulí se chaloupka,

budemesmužemmít lahodnékrmení,

v ní hoří svíčka – za tatínka.

naostříš nůž, nabrousíš sekáček,

Šťastná maminka.

sádlíčkem vymažeš největší pekáček.“ Česnek a cibule, pepř, nové koření, ať nám ta pečínka lahodně zavoní. Barunka na noc sbalila uzlíček, největší problém byl cvalík Jeníček. Teplá kamínka – jediná jistota, nechce jít do mrazu, svatá to prostota. A tak jdou stále tmou, začíná svítání, jenom pryč, pryč odtud. Kde začíná pás domků v podhůří, tam moc temných sil nebouří. Málo se lidojed zvečera nažral těše se na pečínku. Nevida dětí, hlasitě zařval v domnění, že hrůzou ztuhnou a strachem oněmí. Popadne babu a žene se ven, Barunka strachem prosí, prosí jen: „Skálo, ach skaličko, pomoz nám, jinak nás rozsápe lidojed sám.“

23 Báseň

Jeníček, Barunka.

Benjamínci foto:Barbora Klingerová

benjamínci

Dne 17. 9. 2014 se uskutečnila první schůzka Benjamínků. Na úvod jsme si zahráli pár her, abychom se seznámili. Na začátku každé schůzky pracujeme s listy pro benjamínky, které nás s Eliškou inspirují pro další hry k tématu schůzky.

Bára K

linger ová

vedou cí skautk družinky Be ou od n roku 2 jamínků 011

Benjamínci malují

řátko atd. Poté, jsme si zahráli hru Kdo má rád. Děti v kroužku si vyměňují místa podle prostředního, který říká co má rád. Děti, kteří to také mají rády si musí co nejrychleji vyměnit místa s někým jiným. Tato hra se stala hitem i na dalších schůzkách. A protože je podzimní čas, rozhodli jsme se pro výrobu draků. Dětem se dráčci moc povedly, hlavně Markétce Š., která měla “nejpunkovějšího“ draka.

Na té první bylo téma Kolik mi je let. Děti dokreslovaly svíčky na dortu a obkreslovaly ruce. Využili jsme také hezkého počasí a zahráli si hry venku, jako žabí závody a pár školkových her. VelTřetí schůzka byla na téma Co do lesa nepatří. mi nás potěšilo jejich nadšení a radost z každé Na pracovních listech Benjamínci kroužkovali odmaličkosti. Druhá schůzka byla v duchu Každý má rád něco padky a vybarvovali zvířata v lese. Po klubovně jiného. Děcka do listu dokreslovaly věci které mají jsme schovali kartičky, na kterých byly odpadky a rády. Na talíř oblíbené jídlo, na vodítko zase zví- zvířata. Benjamínci je museli najít a správně roztřídit. Což pro ně byla hračka, ale i zábava. 24 benjamínci

Benjamínci

Na čtvrté schůzce jsme se vydali do Borského lesa. V lese jsme hráli různé hry. Děti jsme upozornili co se v lese může a nemůže. Poté jsme se vydali na území skřítků, kam děti musely doskákat po jedné noze. Před branou do údolí skřítků děti ztichly, aby nevyplašily skřítky. Jejich úkolem bylo postavit skřítkům domečky a pozorovat jestli nějakého skřítka neuslyší nebo nezahlédnou. Což se nečekaně všem podařilo. Benjamínci byli celou dobu hodní a nadšení.

foto:Barbora Klingerová

S Barčou

Na poslední říjnové schůzce jsme vytvářeli velký podzimní strom z vylisovaného listí. Ačkoli plán byl jiný, protože halloweenské masky z listí by jim překrývali celé hlavy. Nic méně strom se opravdu povedl. Benjamínci lepili listí a malovali kmen stromu. Mezi tím jsme hráli oblíbené hry.


S Eliškou

foto:Barbora Klinge rová

Byly bychom moc rády, kdyby toto nadšení jak nám tak i jim vydrželo. Čehož se vůbec neobávám, v oddíle máme 9 dětí a doufáme, že se k nám postupem přidají i další. Zákony Benjamínků: •

Jsem veselý a usmívám se.

•

Hraju si s kamarády a dělím se s nimi.

•

Poslouchám rodiče, učitele a vedoucí.

Vybarvujeme

25 benjamínci

foto:Barbora Klinge rová Vybarvujeme

Stavíme domečky... Opět malování

lingerová foto:Barbora K


Náš výtvor



Zapsala: Bára Klingerová

...v lese

Světlušky foto:Jitka Babicová

Světlušky

Jitka B abicov á


Malujeme

Světluškovské září začalo díky náboru a indiánskému odpoledni víc než dobře. Díky těmto dvou akcím jsme během první a druhé schůzky přivítali více než 20 světlušek a Benjamínků. Tyto dvě schůzky jsme věnovali seznamování a především hraní. Spotřebovali jsme více než 15 her: pro příklad Opička v kleci, Na vlak, Virus, Evoluce, Sbírání čísel, Jak roste tráva, Vyzývaná, Pneumatiky a spoustu dalších. Samozřejmě, jsme si jen nehráli. Září jsme pojali ve znamení dopravy. Děti jsme během schůzek učili několik základních značek, kreslili je a poté je i hledali a poznávali. Nečekali jsme velkou odezvu, vzhledem k velkému počtu prvňáčků, ale holky to bavilo a jsem opravdu ráda, že si i některé z nich zapamatovaly.

26 světlušky

Říjen se nesl v duchu zdravovědy. Jednu schůzku jsme téměř celou věnovali Zdravému úsměvu. Pod tímto názvem se neskrývá nic jiného než péče o naše zuby. Povídali jsme si a kreslili, které potraviny jsou pro naše zuby zdravé a které naopak škodlivé a jak a čím si je čistit. Opět jsem byla velice mile překvapená, když se holky s chutí a elánem, právě pro ně typické, pustily do práce. Nakreslily spoustu věcí, ať už zdravých nebo nezdravých. Občas se s námi pustily i do diskuze, že právě tahle potravina je zdravá, ale byla jsem ráda, že si vyslechly naše odpovědi proč tomu třeba tak není. I pro tělo zdravé potraviny nemusí být zdravé pro naše zuby. Při následující říjnové schůzce jsme se věnovali také zdravovědě a to konkrétně

Světlušky

foto:Magdaléna Pistorová

první pomoci. Říkali jsme si: jaká telefonní čísla jsou důležitá, kdy a proč je volat a co říct do telefonu, když budeme volat záchrannou službu. Při poslední schůzce před prázdninami, jsme byli nuceni díky nepříznivému počasí, celou dobu být v klubovně. A protože je podzim a s ním je spojené pouštění draků, rozhodli jsme se je vyrobit. Vzhledem ke kreativnosti našich světlušek, jsme této tvorbě věnovali celou schůzku. Kaž– dý drak byl úplně jiný, ale všichni do jednoho byly opravdu krásní. Zapsala: Jitka Babicová foto:Magdaléna Pistorová

S Jitkou

27 světlušky

á foto:Jitka Babicov

foto:Magdaléna Pistorová

Výroba z kaštanů

Zvířátka nám vznikají pod rukama

Magda učí s mapou

foto:Jan Krejcar

Na hřišti

Vlčata foto:Přemysl Pistora

vlčata

Nádech, zhluboka. Ano, cítíme to. Je to tu. Nový skautský rok. Naše smečka vlčat do něj vyrazila 8. září. Jak se sluší a patří, přivítalo nás pěkné počasí, které nás dlouho v klubovně nezdrželo. Po tradičním přivítání jsme zavzpomínali na tábor, projeli s kluky letní prázdniny a vyrazili za skautský dům. Přivítali jsme mezi sebou jednoho nováčka Kristiena. Zahráli jsme si seznamovačku, aby si nás dobře zapsal za uši. I když nepředpokládáme, že se mu to hned napoprvé povede. Poté jsme šli zpět do našeho Doupěte a rozdali si nové zápisníky. Přemek nám k nim něco řekl a rozdal nám několik lístečků, které jsme si do něj vlepili. Zelenou stezku, tu lovíme poprvé letos, je s motivem terče, jelikož je měsíc lovu. Dále líste-

28 Vlčata

Přeme k

Pistor a


Christien, Kecka, Kuba,Honza, Kája, Kuba, Miki, Stoupa, JIndra, David, Rychlonožka a Cvrček na hřišti

ček s datem výpravy a co sebou na schůzku. V neposlední řadě obnovený pokřik naší smečky, na který si po letech Matěj vzpomněl: „Vlče ráno vstává svěží, za sluncem hned z rána běží. Hry jsou jeho zábava, chmur se velmi obává“. Lepení do zápisníku nám chvilku zabralo, ale srdce nás zase táhlo ven. Zaklaply se za námi dveře a my jsme si sedli k ohništi a zahráli si pantomimicky na různá povolání. U některých jsme se opravdu zasmáli. Herecké výkony byly k nezaplacení. To už se blížil konec schůzky. Rychle zamést, zakřičet si pokřik a honem domů. O víkendu před druhou schůzkou se uskutečnilo indiánské odpoledne ve skautském domově cílené na nováčky. Kladný ohlas zapříčinil, že jsme na druhé schůzce měli hned tři no-

Vlčata

váčky. Dva Kuby a jednoho Káju. Hned jsme se s nimi seznámili a dali se do obvyklých úvodních věcí. Nejprve družinové pokřiky, poté kontrola zápisníků a nalepení stopy za účast. Jelikož jsme tu měli nováčky, sešli jsme k ohništi a dali se do divadelního představení. Sehráli jsme scénku z Knih džunglí, kterak se Šerchán snažil ulovit Mauglího, šlápl do ohniště, jak se Mauglí ocitl až na Poradní skále a jak byl za příslib kořisti od Baghýry vzat do smečky vlčat. Přemek předříkával děj a tu se někdo vžil do kůže Šerchána, podlého šakala Tabákího, Honza představoval ušlechtilého Akélu. Scénka měla úspěch, a jelikož nás o víkendu čeká výprava, procvičili jsme si i Poradní skálu. Poté jsme se vrhli na první hru. Matěj představoval zuřivou slepici, chránící svá vajíčka a my se snažili přes něj nějaká vajíčka ukrást a přinést je na svoji kupičku. Byl to zuřivý zápas, při kterém se nejlépe hodila hbitost a rychlost, jinak nás Matěj dostihl a dostali jsme políček. Poté jsme museli vejce vrátit a také napříště lovit jen jednou rukou. Následovala výuka lodního uzle. Přemek i Matěj si rozebrali družiny a za pomoci starších vlčáků se snažili nováčky i zapomnětlivé vlčáky naučit lodní uzel. V plánu byl totiž útok pirátů a jen ten, kdo uměl rychle navázat lodní uzel na sloup, bombardován pirátskými děly, mohl uspět. Deset minut


foto:Matěj Horák

Matěj jako zuřivá slepice chránící svá vejce

jsme uzel cvičili. Poté se pustili do hraní. Jezevci i Bobři každý obsadili jeden sloup na hřišti a každý člen na něj musel postupně uvázat lodní uzel. Když se mu nedařilo, pomohl mu kapitán lodě. Ale Matěj, Zuza a Přemek nás při tom neustále bombardovali míčky. Kdo dostal zásah, musel zpět a běžel další. Těsně, ale vyhráli Bobři, kteří se stihli přivázat o chloupek rychleji. Poté jsme šli zpět do Doupěte a probrali sobotní výpravu. Pak už jsme jen zakřičeli oddílový pokřik a vyrazili jsme domů. Na výpravě jsme měli obřad Poradní skála, na kterém vlčáci dostali stuhy. Každý si ji měl přinést na schůzku, s ní jehlu a nit. Budeme na stuhu vyšívat první písmeno svého jména. Nejprve jsme se přivítali, zhodnotili jsme sobotní výpravu a Přemek nám rozdal pamatováčky na výpravu. Na každém

Sběr žaludů v lese

29 vlčata

Vlčata

foto:Matěj Horák

Přemek vysvětluje pravidla hry

byla součást šifry. První ji vyluštili Jezevci a vyšlo jim Sv. Jiří. Pověděli jsme si o patronu skautů svatém Jiřím a než se pustíme do vyšívání, vyběhli jsme na hřiště a zahráli si Na komáry. Tato velmi oblíbená hra vlčáky natolik bavila, že než jsme se vrátili zpět do Doupěte, bylo za deset minut půl šesté. Usadili jsme se, Zuza si nás vzala na povel a začali jsme vyšívat. Značným problémem bylo už navléci nit na jehlu. Ale nakonec se s tím, s pomocí vedoucích, všichni zdárně vypořádali a začali jsme vyšívat. Každý první písmeno svého jména, zbytek kluci došijí doma. Všechny předehnal Vašek – Rychlonožka, který si celé jméno i s přezdívkou vyšil doma. A měl to opravdu moc foto:Matěj Horák

Zdenda, Rychlonožka, Kája a Stoupa nakládají schrabanou trávu

30 Vlčata

hezké. Tak pomáhal ostatním. Nakonec jsme v potu tváře stihli každý vyšít své písmeno, od Zuzy vyfasovali dostatečně dlouhou nit domů, abychom si mohli jméno došít doma, zakřičeli jsme si pokřik a vyrazili ze dveří v ústrety již netrpělivě postávajícím rodičům. Někteří z nás si na schůzku 30. 9. přinesli již vyšité stuhy, někteří snad až příště. V plánu byla vycházka do lesoparku Bor. Za zhruba čtvrthodinku jsme byli v Boře, a šli k dubům. K dubům proto, že jsme chtěli najít co nejvíce žaludů na vyrábění. Přemek vyhlásil soutěž, která družina toho nejvíce posbírá. Nakonec měli více v tašce Bobři a radovali se z prvních bodů. Nicméně čas byl neúprosný, zbyl nám už jen na jednu hru, byť

Vlčata

dvoukolovou. Přetahování siláků. Nejprve si do kruhu stoupli Bobři a Jezevci se je snažili vytáhnout ven, podruhé si role vyměnili. Pokaždé proběhla urputná bitva plná zvratů, v níž hledat vítěze byl opravdu náročný úkol. Poté jsme se s lesoparkem rychle rozloučili a upalovali do Doupěte. Příště v něm budeme z přinesených žaludů a kaštanů vyrábět figurky a hrát s nimi divadlo. A jak jsme si naplánovali, tak jsme udělali. Sedmého října jsme se pustili do výroby figurek a rekvizit pro „loutkové divadlo“. Jezevci si vybrali pohádku Červená Karkulka a Bobři hráli Shreka. Starším vlčákům šla výroba dobře, těm mladším jsme museli pomáhat. Každý nakonec přispěl trochou k vytvoření díla a mohli jsme jít hrát. Jeden z družiny se vždy ujal role vypravěče a ostatní hráli postavy. Jak Karkulka, foto:Matěj Horák

začaly kupit kupičky listí a odvážející ani nestíhali nakládat. Mezitím Přemek připravil v klubovně hru Prospektoři. Jakmile jsme uklidili náčiní a usedli v klubovně, stali se z nás hledači drahých kamenů, vzácných surovin a nerostů. Na čtvercovém poli 20 x 20 jsme hledali rudu, uhlí, stříbro, zlato a diamanty. Hra nás velmi bavila, vytěžili jsme spoustu polí, ale nestihli jsme ji dohrát. Tak snad příště. A tak se i stalo. Jedenadvacátého října bylo krásně. Proto jsme nejprve vyrazili na hřiště, kde jsme si zahráli několik pohybových a úpolových her a pak se přesunuli zpět do Doupěte, kde jsme dohráli Prospektory. Těsně, ale jen těsně, zvítězili Bobři kteří vytěžili z náskoku z minulého týdne. I když Jezevci mohutně stahovali, náskok se jim nepodařilo vymazat a tak Bobři zvítězili o pouhopouhé tři body. Hra to byla zábavná, někdy si ji zopakujeme. Poté jsme otevřeli Světýlko a dali se do plnění mnoha úkolů, které v něm jsou. Když jsme s tím byli hotovi a měli

Hrajeme prospektory

tak Shrek pojali některé autorské změny, až jsme se někdy nestačili divit. Velmi jsme se u pohádek nasmáli a naše výtvory budou zdobit parapet okna na další měsíce. Rychle jsme po sobě uklidili, tentokrát se pod námi nacházela spousta nepořádku a tak nám to zabralo notnou chvíli. Za týden už bylo v areálu našeho domova spousta popadaného listí. Vzali jsme do ruky hrábě, vidle, někdo kolečko a kárku a dali jsme se do úklidu. Za chvilku se pod našima rukama 31 vlčata

zmáknutou zdravovědu, dopravní značky, pustili jsme se do výroby šipek. Ta nám dala zabrat. Byť návod byl ve Světýlku jednoduchý, na naše vlčáky byl složitý. Jeden si ustřihl, co neměl, další lepil, co neměl a tak jsme nad tím strávili o mnoho více času, než jsme se zprvu domnívali a nestihli jsme tak soutěž ve střelbě šipek, kterou jsme plánovali. Tak snad příště. Na státní svátek 28. října jsme schůzku neměli, sejdeme se až na listopadové výpravě. Zapsal: Přemek

Lucka Šturso v

á

Zleva vzadu: Áďa Kuchařová, Péťa Kuchařová, Helča Vlasáková, Lea Řadová, Johča Václavková a Anča Sibeková Vpředu: Eliška Školníková, Janďa Jarkovská, Viki Kopecká, Barča Bělková, , a Terka Kuldová Dolel leží: Matěj Petreje a Renda Sunkovský

hospo d zástup ářka středis ka kyně v e 5. odd íl Skau doucí oddílu t hospo dářka ky našich táborů


Skautky

skautky

V novém školním roce se oddíl skautek rozrostl o několik nových členek – v současnosti tedy tvoří členskou základnu 12 dívek. Z toho je 8 původních (Péťa, Janča, Nikol, Nikča, Johanka, Lea, Vaness, Anička) a 4 nové (Barča, Eliška, Viky, Terka). První schůzka byla zahájena akčním programem, a to většině skautů známou hrou „Krádež v galerii“. Úkolem dvou týmů bylo před si informaci o tom, jak vypadá originál uměleckého díla (které vytvořili Robin s Terkou) umístěný v sedmičce, a co nejpodobnější výtvor z daného materiálu vytvořit v horní klubovně. Háček byl v tom, že jednotlivé skupiny (v sedmičce, v klubovně, a spojky mezi nimi) se mohly dorozumívat pouze mluvením, nemohly se při tom vidět – takže se ukázalo, jak jsou naše skautky i skauti schopni předávat si informace. Výsledek můžete sami ohodnotit z přiložené fotografie. 32 skautky

Druhá schůzka probíhala venku, nejdříve Helča připravila krátkou seznamovací hru, poté byla na programu balónková bitva družstev. Každá skupina dostala balónky (červené či modré) a ty si potom členové přivázali k nohám – cílem hry bylo samozřejmě zničit všechny soupeřovy balónky tak, a zároveň ochránit co největší počet balónků vlastních. Po vytvoření bojových strategií se šlo na věc, a nakonec po lítém boji zvítězilo modré družstvo. Nakonec už byl na pořadu schůzky tradiční přijímací rituál nových členek, u kterého nám tentokrát dělal čestného člena vůdce střediska Přemek. Po tomto obřadu se také odhlasovaly akce do konce kalendářního roku – skautky se dohodly, že budou vytvářet a prodávat adventní věnce a také že se zúčastní akce skautský muzikál, který se tento rok koná až v dalekém Kyjově.

Skautky



Připraveni na výrobu

Vyrábíme

A jelikož akce skautský muzikál je akce náročná, už od příští schůzky se začalo s její přípravou. Pro začátek bylo třeba se domluvit na tom, který muzikál se ztvární. K rozhodnutí došlo při výpravě mimo skautský areál při další schůzce. Hostem na této schůzce byl Viktor, který si vypůjčil GPS signalizaci, a skautky se tak mohly vydat na lov „kešek“ nacházejících se v blízkém okolí klubovny. Vzaly s sebou i Ondru a Marťu, přičemž právě Ondra obě kešky nakonec našel. A pokud jde o téma muzikálu, nakonec se holky shodly na pohádce Šíleně smutná princezna.

mimo to v průběhu října proběhla dvě soustředění, z nichž jedno bylo speciálně zaměřeno na nácvik taneční choreografie u písně Miluju a maluju (za pomoc děkujeme Gábině Mikulecké), a na druhém soustředění dětem profesionální rady poskytly Iva Charvátová a Kája Drašnarová. O tom, jak příprava na muzikál finišovala, a jak nakonec celé akce v Kyjově dopadla, se budete moci dočíst v dalším čísle Třesku. Zapsala: Lucka

Od října už se na muzikálu začalo intenzivně pracovat. Adél, Helča a Lucka vypracovaly scénář, na další schůzce proběhl konkurz na jednotlivé role (mimo holek budou hrát i skauti, a to konkrétně Renda, Matěj a Vojta T., Jirka bude doprovázet na kytaru). Postupně se začalo i s nácvikem jednotlivých scén a zpěvu při čtvrtečních schůzkách,

ová foto:Lucie Šturs

Barča, Viki a em Matěj s výrobk

33 skautky


Výrobek


Skautky


Čer vené

Modré



Bitva

Před obřadem



Janďa a Péťa přivádějí k obřadu Terku a Viki

34 skautky

Obřad


Áďa s Terkou cvičí muzikál

Jirka, Péťa a Vojta: ocenění odborkou

Anča a Lea



Áďa rozvrhuje role

Janďa s Nikčou


Obřad


Eliška a Lea

35 skautky



Skautky


Posloucháme


Helča diriguje Barču Elišku a Rendu

Robin

Zubr

zástup c skaute e vůdce 3. o d m od roku 1 dílu 999

foto:Pavel Čechura

Skauti

skauti

Róba vysvětluje lukostřelbu

Zkončili prázdniny a tak jako začala škola, tak vé a pořešit nějakou tu administrativu. jsme se začali scházet i my na našich skautských Kluci byli každou schůzku natěšeni, co jsme schůzkách. Jak to tak bývá zvykem, tak v první pro ně připravili za program a já s bratrem Pavlem řadě jsme museli rozebrat všechny prázdninové zvědavi, zda náš nabitý program zvládnou. Mezi zážitky, které musím říct, že byly opravdu zajímafoto:Lucie Š tursová vá so foto:Lucie Štur Radek s Rendou

36 skauti

A podruhé

Skauti

učením se uzlů a rozděláváním ohně, což po táboře vím, že si musíme natrénovat jsme hráli i bojové hry. V jedné bojovce, kdy jsme s Pavlem a Terkou bránili „pevnost“ s útržky tajné mapy jsme nakonec byli proraženi a mapu získali kluci. Po dlouVojta velí hém slepování útržků se nám odhalila polovina mapy. „Ale čeho?“, ptal se každý z našich skautů. Otázka byla záhadou ještě několik schůzek, než jsme našli část druhou s tajným vzkazem od pana X, která nás všechny zavedla foto:Pavel Čechura na tajný obřad, o kterém ovšem nemohu mluvit. Ale jak jsme vlastně druhou část našli? To jsme jednou vzali kola a vyjeli s lukama na zádech a pytlem jako terč na skautskou boudu ve Stěnkově neboli starou střelnici. Po krátké instruktáži, jak s lukem a šípy zacházet ve smyslu co mohou dělat a naopak nesmí, aby to nebylo nebezpečné jsme začali střílet do našeho terče, který byl pověšený mezi dvěma stromy. Tam nám alespoň kluci v praxi ukázali, co si pamatují za uzle. Ačkoliv to odfoto:Pavel Čechura neslo pár zlomených šípů, tak jsme se výborně bavili a suprově se vyblbli. Proběhl tam i malý turnaj o „Zlatý šíp“, který byl doopravdy napínavý až do poslední chvíle! A právě ve chvíli, kdy jsme dostříleli a hledali šípy, tak jsme onen výše zmiňova-

foto:Pavel Čechura

37 skauti

ný tajný vzkaz našli. Kluci hned pochopili, že to není náhoda a náš plán v další schůzce byl zcela jasný. Jelo se tam, ale je to přeci jen tajný, takže ten kdo na schůzku přišel, ten ví. Ostatním to zůstane jen záhadou. Mezitím co jsme podnikali výpravy do okolních krás naší přírody, jsme samozřejmě i blbli na skauťáku. Jelikož je brzy tma, tak klasické hry Pavel pomáhá s na schovávalukostřelbou nou nebo něco na zamyšlení ve stylu KRIZOM X NEKRIZOM hrajeme stále. Pevně doufám, že náš počet ještě vzroste a jsem rád za tři nové členy, kteří našemu oddílu přibyli. Vítejte kluci ve světě skautingu! Zapsal: Robin

Robin vysvětluje


Roveři

roveři

Viktor C Vikin harvát g zástup c vedou e vedoucího cí 7. o ddílu střediska vedou cí držite tábora 201 l meda 4 ile Lili e a přá telství

Jitka, Gabča, David, Zuza, Pavel a zády Terka

Roverský oddíl č. 7 začíná vlastně už 4 sezónu své znovuobnovené činnosti. Začátky i konce jsou vždy celkem jasně dané, ale udržet oddíl v chodu je trochu jiné kafe. Proto jsme začátek nové sezóny neustále odkládali a nakonec ke konci září vyrazili na společný zahajovací výlet.

šli jsme v podstatě více jak půlku trasy za tmy, jsme téměř nezabloudili a trefili nejkratší možnou trasu k vytouženému ohništi u rybníku Šanovec. Sice fyzicky unaveni, ale duševně povzbuzeni pro další rozhodování o budoucnosti roverského kmene na našem středisku. Klíčovým tématem Trasa zahajovací roverské výpravy byla naplá- diskuse bylo jednak rozšíření skautského vzdělánována od rybníku u Nové Vsi u Albrechtic (zde ní formou čekatelského kurzu a dále pravidelnost totiž Pavel závodil na motorkářských - ne rybář- našich schůzek. Výstupem z této diskuse a celkového výleských :) závodech, proto jsme toto místo vybrali jako zahajovací našeho výletu) směrem na Šano- tu byly v podstatě dvě zprávy. Ta jedna je, že se vec. Cesta celkem příjemně ubíhala a nebyla tak nebudeme pravidelně scházet na schůzkách, ale úplně krátká, jak by si většina účastníků předsta- cca jednou za 14 dní na přípravném kurzu k čekavovala. Ale i za náročných světelných podmínek, telkám, a za druhé, že se opravdu několik odváž-

38 roveři

Roveři

livců rozhodlo ucházet se o účast na čekatelském kurzu. Takovým bonbónkem je snaha každý měsíc uspořádat navíc jednu roverskou akci, kde bychom se mohli tak nezávazně pobavit a využít nápadů a zájmů jednotlivých členů u roverů. No nicméně to zatím vypadá, že snaha o měsíční roverské akce nebyla tak úplně naplněna, a tak uvidíme, zdali se podaří v dalších měsících podaří dostát tomuto záměru. Ze 14 denních přípravek na čekatelské kurzy zaměřené výhradně na teoretickou přípravu k čekatelskému kurzu se postupně dle náplně stávají normální schůzky, protože ta teorie opravdu nikoho nebaví. Každopádně jsme se dotkli zajímavých teoretických principů skautingu a bude


jen na zbytku roverského oddílu, jak s nimi dokážou pracovat dál. Pro mě jako vedoucího schůzek, je to nová výzva, jak z výkladu o myšlenkových základech skautingu, skautské metodice či organizaci a právu udělat zajímavý a poutavý program pro schůzku. Vzhledem k tomu, že článek do Třesku za měsíce září - říjen píšu s drobným zpožděním v půlce listopadu, tak musím přiznat, že i když se nám tak úplně nedaří naplnit všechny stanovené cíle, tak se scházíme v relativně plném počtu a to je fajn. Navíc se pomaličku blíží čekatelské kurzy, kam se přihlásila řada roverů (slovy pět ;) a těm budu fandit do budoucna, aby ten kurz zvládli a hlavně, aby si z toho odnesli něco pro sebe. Hezký podzim plný krátkých dnů a dlouhých nocí přejí čtenářům Třesku RS&RG od čísla 7. Zapsal: Viking át foto:Viktor Charv

David s Terkou a naproti Pavel se Zuzou

Úkol

foto:Viktor Charvát foto:Viktor Charvát

Zuza dělá úkol

39 roveři

Uzly

Tip na knihu

Tip na knihu M. Žamboch Hitman

Praha - Ruzyně, současnost. Z letadla vystoupil chlápek z cizího světa a bez mrknutí oka prošel letištní kontrolou s rozloženou odstřelovací puškou skrytou v zavazadle. Má v plánu se zde trochu porozhlídnout a splynout s okolím, aby mohl vykonat svůj úkol. V Praze se totiž nachází sídlo Agentury, úhlavního nepřítele jeho poněkud nekompromisního šéfa X-Hawka. A ten od našeho hlavního hrdiny Framona Dotchiho požaduje vražedný útok s co největším nepříznivým dopadem na chod Agentury. Framon Dotchi je profesionál, který s Agenturou již kdysi bojoval, ale tenkrát za svůj klan. Nyní ovšem má nového krutého šéfa, který svým podřízeným nedovoluje selhání a dostává z nich vše. Jak to dělá? Má své metody – bolest a smrt. Svým lidem v poli se dokonce zjevuje ve snech s ukázkami svých činů a donucovacích prostředků, aby jim připomněl, proč pro něj vlastně dělají. Na úvodním listu jsou tyto metody popsány jako X-Hawkovské, což, nemohu si pomoci, vypadá strašně kýčovitě. Dotchi se v Praze celkem rychle zorientuje a začíná pracovat – sleduje potencionální cíle, rozmisťuje kamery a štěnice a vůbec získává informace ze všech možných zdrojů. Nebrání se ani vloupání, aby se dozvěděl co nejvíc o pohlavárech Agentury. Samozřejmě takovými způsoby, aby nedošlo k jeho prozrazení. Ve „volném čase“ cvičí a někdy si skočí na pivko uspořádat si v hlavě informace a myšlenky. Kvůli nenávisti k X-Hawkovi si ovšem postupem času hledá skulinky v zadání jeho úkolu a odmítá při něm postupovat cestou, při níž by musel ubližovat nevinným. Což by pro Framona nebylo překážkou, kdyby ovšem bojoval za svůj klan. Tímhle vzniká v knize zajímavý psychologický vývoj postavy, který se projevuje i na jejích setkáních s civilisty a jednání s nimi. Relativně klidné pasáže střídá akce, která je absolutním kontrastem s předcházejícím „tichem před bouří“. Opravdu, když už se něco děje,

40 tip na knihu

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

má to šťávu. Akční scény jsou kruté a nevybíravé. Nejsou přehnaně drsné nebo nechutné, spíše by se daly nazvat jako naturalistické. Vypadají přirozeně a určitě si je vychutná každý, protože v knize přicházejí přesně na těch pravých místech. Framon se s nikým nepáře a dává svým soupeřům opravdu zabrat. Až narazí na jednoho samotářského agenturního lovce, který je snad z oceli a dokáže našeho hrdinu vystopovat všude. Jejich první konfrontace Framona nejen překvapí, ale i málem zabije. Zhmožděný hrdina se jen se štěstím z tohoto výprasku dostane. Je ovšem trochu zarážející, vzhledem k rozsahu zranění, že jej v jeho další činnosti zdravotní stav omezuje jen málo (a že Dotchi nemá zrovna sedavou práci). Děj má minimální spád a graduje až opravdu ke konci, nicméně je to zábavné čtení, i když možná jen proto, že čtenář očekává, že se to každou chvíli rozjede. Děj je jakoby rozkouskovaný a

Tip na knihu

jednotlivé možnosti nejsou plně využity, což je škoda, nápadů má autor hodně. V situacích, které by měl mít Framon promyšleny, hodně improvizuje, a to se k jeho profesionální historii nehodí. Plno věcí mu vychází s až moc velkým štěstím, kdy čtenář jen s úsměvem na rtech vrtí hlavou. Jednání některých postav vypadá nepřirozeně, dokonce i Dotchi se v některých situacích chová podivně, naštěstí takových není moc. Lze si povšimnout i menších chybiček, jak textových, tak logických (nepasuje lokace), ale to je zanedbatelné a rozhodně se nejedná o tak zásadní věci, že by ovlivnily třeba děj. Tento nedostatek vyvažuje povedený a vybraný slovník (např. „rozcákáný ksicht“), který zaujme, pobaví a dokonce možná i obohatí slovník čtenářův. Dále mě osobně zklamalo, že na odstřelovačku, která je vyobrazena i na obálce, dojde jen jednou, a navíc z ní Framon ani nevystřelí. Naopak byla pěkná pasáž, v níž si autor neodpustil odkázat na svého agenta JFK. A aby toho nebylo málo, tak Žamboch do knihy zasadil i sám sebe. Vcelku pěkná nenáročná četba, která nezklame ani neurazí. Myšlenka podívat se na dění tohoto světa z „druhé strany“ je zajímavá, nicméně Framon Dotchi jako antihrdina opravdu nevypadá. Snad se v dalších dílech objeví záporáci, kteří budou svou práci brát s větším potěšením. Ukázka: „To je vaše zavazadlo?“ blondýna v uniformě, která jí vzhledem k jejím dlouhým vlnitým vlasům slušela o to víc, se na mě profesionálně usmívala. Dva kroky vlevo a dva kroky vpravo za mými zády postávali sebevědomí chlápci v overalech, ověnčení neprůstřelnými vestami, se samopaly nonšalantně zavěšenými na popruzích. V tomhle světě se s těmi, co porušovali zákony, moc nemazali. Aspoň ne na ruzyňském letišti. „Ano, madam,“ odpověděl jsem, podíval se jí přímo do očí a usmál se. Krátce a zdvořile. Lépe čtu mimiku mužů než žen, je to důležitější. V pomačkaném tlumoku právě projíždějícím rentgenovou kontrolou jsem měl rozloženou odstřelovačskou pušku Falcon ráže 12.7 mm s mauserovým uzávěrem rozloženou na dvě části. „Je těžká,“ poznamenala a pořád se přitom na mě usmívala tím profesionálním způsobem. Možná už ale nebyl profesionální. Líbím se ženám, i když nevím proč. Jedna z mých schopností, které jsou ve

41 tip na knihu

válce tak užitečné. Ve skryté válce. „Jo, mám tam kompletní sadu olůvek na lov ryb, na daleký lov ryb, a na to potřebujete spoustu olova,“ prozradil jsem jí. Třináct kilogramů je třináct kilogramů. „U nás?“ zeptala se skoro podezřívavě. Možná už se kamufláž stínících Rooniho desek začínala rozplývat vlivem Donegaliho efektu, vlastně Maurbyho efektu, jak mu říkal můj nový zaměstnavatel. A ona už tím pádem začínala rozeznávat skutečné obrysy toho, co jsem s sebou vezl. Rychle jsem zhodnotil své šance. Pokud bych se vrátil zpět do letové zóny, dříve nebo později by mě chytili. Budu se muset probít ven z letiště a pak se ztratit. Zbraní bylo v okolí dostatečné množství a já nikdy neměl problém si nějakou půjčit. „Váš rybník Rožmberk má délku hráze skoro dva a půl kilometru a já musím nahodit hodně daleko, abych dostal toho největšího českého kapra, co tam žije!“ řekl jsem nadšeně. To ji uklidnilo, i když jisté překvapení skrýt nedokázala. „Takže hezký pobyt, pane,“ popřála mi. Při průchodu okolo celníků jsem se podíval na hodinky. Patnáct třicet, Rooniho desky už byly definitivně v háji, ale vyšlo to. Přehlédl jsem parkovací plochu před letištěm. Chaos osobních automobilů, autobusy, na vyznačených místech taxíky. Pro to, co jsem měl udělat, je důležitá anonymita. Nahodil jsem si tašku na rameno a zamířil k zastávce autobusů. Jeden z taxíků na stojánce vyrazil za mnou, a když mě míjel, přibrzdil. Okno už bylo stažené. „Udělám vám dobrou cenu a ušetříte spoustu času, busy teď mají zpoždění,“ nabídl mi řidič. „Nemám zájem,“ odmávl jsem ho. „A ještě vám doporučím dobrý podnik. Pohodlný, diskrétní, v centru.“ Předpokládal jsem, že vypadám nenápadně, ale ten chlap si myslel opak. A řekl diskrétní podnik, jako by poznal, že právě to je pro mě důležité. Nemám rád náhody. „Tak jo,“ souhlasil jsem a vklouzl na zadní sedadlo rovnou za řidiče. „Kam to bude?“ zeptal se. „K tomu diskrétnímu podniku, jak jste se zmiňoval.“ „Je jich víc, nějaké speciální přání?“ Pohnul hlavou, aby mě viděl ve zpětném zrcátku. A já jeho. Rozkynutý ksicht, chytrá prasečí očka. Většina rčení prasatům křivdí. Já je mám rád. Dokážou velmi rychle a spolehlivě zlikvidovat mrtvé tělo. Zvlášť když si člověk dá tu práci a trochu jim ho naporcuje. „Chci si odpočinout, zrelaxovat se a nepotřebuji přitom být pod dohledem, víte, co mám na mysli – diskrétnost, komfort.“ „Já si vás otipoval, že na nějakou tu kačku nebudete hledět. Praha je ráj, pro takový chlápky, jako jste vy.“

Tip na výlet

Borovice ze Svídnice Při výjezdu ze Svídnice směrem na Choceň si nelze nevšimnout obrovského stromu. Je to památná borovice. Jedná se o druh Borovice lesní (Pinus silvestris L.). Borovice má netypický široce rozložitý tvar. Bohatě plodí, průměr koruny je asi 6 - 7 m a obvod kmene asi 300 cm. Kde se v našich končinách ale vzal takový veliký strom? To se lze dnes dozvědet pouze z pověstí, které se k ní vážou.

Stanislav Dvořák v „Pověstech Rychnovska“, roku 1939, napsal: „O Svídnické borovici“ Za Križáckých válek se ubírali do Svaté země četní rytíři, aby tam bojovali za vítěství víry Kristovy proti nevěřícím. I jeden rytíř z našeho kraje se vydal s četnými rytíři do východní krajiny, zanechav doma svou mladičkou choť a synka. Mnoho vzpomínal na své drahé ve vzdáleném domově. Když pak nebylo již třeba jeho přítomnosti v Palestině, vzal s sebou na památku své pouti semeno jehličnatého stromu a vydal se na cestu do vlasti. Ve Svídnici u Kostelce nad Orlicí zasadil semeno do země a z něho vyrostla statná borovice, byvši pěstována a pečlive ošetřována synkem i vnukem rytířovým. I dolehlo jednou neštěstí na mladého potomka rytířova, neboť byl odsouzen nevinně k smrti. V bolesti a zármutku prosil Boha o pomoc a pln důvěry se k němu obracel. Již se blížil předvečer smutné hodiny a prosil proto, aby se strom do rána obrátil kořeny vzhůru na důkaz neviny. Poslední noc v životě odsouzencově míjela jen pomalu. Konečně hvězdy pohasly, rozednívalo se a s jitřenkou přišla také pomoc. Vršek borovice uschl tak, že se zdálo, jako by rostla kořeny vzhůru. Rytíř byl zachráněn, neboť mu byla udělena milost. Od té doby je vršek borovice suchý, ale strom dále roste. Pod jeho korunou sejde se sedm evropských králů. To bude v Čechách nejhůře. Pod touto korunou se smíří a pak nastanou v českých zemích dobré, zlaté časy. Až prý borovice uschne docela, bude konec světa. GPS: N 50° 05.126 E 016° 13.596

42 tip na výlet

Standa D o

stál

skaut od rok člen oddíl u 1990 uo tvůrce táb ldskautů Orebité orovky M ASH

Když se řekne

Ledování

Stand a

Dostá

l

skaut od člen o roku 1990 ddílu old tvůrce táboro skautů Ore b vky M ASH ité

Voda ve skupenství pevném, tedy v poJako době ledu, byla v 19. století neodmyslitel- izolační nou součástí jakékoliv pivovarské výroby. materiály se tehdy Potřeba chlazení, vyjádřená pro výrobu používaly rozličné přírodní sujednoho hektolitru piva dle tehdejších vý- roviny. Nejlevnější a nejsnáze dostupné byly robních a odbytových okolností, v rozsahu například plevy, řezanka, piliny. Avšak tyto rostlinné 50 – 200 kilogramů ledu, jasně zdůrazňo- materiály po zvlhčení snadno ztrácely své izolační vala nutnost správného zaledování. Tedy vlastnosti. Používala se rovněž křemelina (schránky vytěžení ledu z přírodních zdrojů a vhod- jednobuněčných řas diatomaceae), drť z rašeliny či popel. Za nejúčinnější byly považovány korkové cihného uskladnění. ly, které byly proti vlhku natřeny asfaltem. Pro kvalitUž při výběru vhodné lokality k založení pivovaru ní lednici byly také důležité dobrá střecha, dlažba se bylo přihlíženo k možnostem snadného, rychlého a sklonem a dřevěný rošt na dlažbě, jež izoloval uskladlevného získávání ledu. Příliš vysoké náklady na po- něný led od roztáté vody. řízení ledu mohly negativně ovlivnit rentabilitu výroby Jeden metr krychlový ledu vážil 917 kilogramů. V piva. lednicích bylo běžné na 1 m3 prostoru uskladnit 600Led se získával ze zamrzlých vodních ploch nebo 700 kg pevného ledu. Čím jemněji byl led roztlučen, řek. Jeho těžení a uskladnění se nazývalo ledování. tím více se ho do lednice vešlo. Pro důkladnější vyuLedová kra se buď vyřezala dlouhou pilou nebo se žití prostor lednice se led při ukládání proléval vodou vysekala sekerami. Ledování bylo za mrazivého dne s troškou soli. Led tak mírně roztál, následně se stmevelmi obtížná práce. Sekal se led silný asi 12 až 15 lil a zmrzl. centimetrů, na tabule tak velké, aby se mohly vytáhZ důvodu nouze byl někdy místo ledu používán nout z vody. Pomocí háku se pak vytáhly na břeh. Odsníh. Také pro ten platilo efektivní uskladnění. Proto tud se saněmi nebo koňským povozem přemístily do byl rovněž poléván vodou a pěchován. pivovaru. V roce 1876 vynalezl Karl von Linde strojní chlazeRozhodující pro úspěšný průběh hlavního kvašení či ležení ve sklepích byly přiměřeně nízké teploty, kte- ní, čímž se doba využívání přírodního ledu v pivovaré byly zajištěny přirozeným ledem uloženým v ledni- rech začala uzavírat. cích. Chlad byl potřeba při skladování piva, ledem se zásobovaly rovněž odběratelské hostince.

Lednice musely být dostatečně prostorné a měly být postaveny tak, aby byla zajištěna dostatečná přístupnost a snadnost manipulace při vkládání a výběru ledu. Nesmělo se zapomenout na maximální izolaci od atmosférických vlivů a na rychlý odvod vody z roztátého ledu. Do lednice byl led vkládán oknem ( v Třebechovicích byla jako ledárna používána štola pod Orebem ). Po naplnění lednice byla okna zaplněná slámou a opět zazděna. Do lednice bylo možno vstoupit otvorem ze sklepa a v létě odseknout potřebné množství ledu pro chlazení piva. 43 výroba

Rozhovor s...

magdou pistorovou

Přeme k

Pistor a


•V kolika letech jsi začala chodit do skautu? Kdy to bylo? Hned po revoluci, v roce 1990. Jakmile se začalo, tak jsem hned také začala skautovat. Takže to je 24 let nazpět. •Kdo, nebo co tě ke skautingu přivedlo?

My jsme skautovali v rodině. Skautoval můj děda, strýc a tak byla zachována skautská linka. A hlavně jsme chodily parta holek z ročníku. •Kdo byl v té partě? Chodila se mnou Danča Látová ode mě z bytovky, další nevím. •Jak se jmenoval tvůj první oddíl a kdo jej vedl? Začala jsem v Sedmém oddíle skautek, v té době byl 7. oddíl dívčím oddílem, pod vedením Boženy Procházkové. Měly jsme pokřik: Se Sedmým oddílem, vzhůru za cílem. •Stal se některý z vedoucích i tvým vzorem? To asi ne, úplně vzorem ne. •Máš za sebou několik let skautování, co to pro tebe znamená? Hlavně pěkně strávené volné chvíle. •Kde byl tvůj první tábor a jaký pro tebe byl? Byl ve Štěnkově. Pro mě byl dost drsný, protože jakmile se přijelo, museli jsme si každý sám stlouct postel, což bylo obtížné pro nás, kteří jsme nikdy nepřišli se dřevem do styku. Nařezat si postelová prknénka na stejný rozměr, připevnit si je. To mělo za následek, že většina z nás každé ráno spala 44 rozhovor

Magda Pistorová

foto:Lucie Štursová na kufru. •Pamatuješ si z něj nějaký „velký“ zážitek? No není z tohoto tábora, ale z druhého štěnkovského. Měli jsme noční hru, běželo se podle indicií a uprostřed louky se mělo zahnout doprava. No a my zahnuly doleva. Stále jsme běžely, ale nevěděly kam, poté jsme nevěděly, kde jsme. Doběhly jsme snad až na Hradečnici, prostě o kilometry jinde, než jsme měly být. Nakonec jsme zaklepaly na nějakou chalupu a paní byla tak hodná, že nás

Rozhovor s...

dovezla až do tábora. •Dokážeš spočítat, na kolika táborech jsi byla? Na který nejraději vzpomínáš? Chyběla jsem jen na jednom štěnovském a poté asi na dvou v Záhoří.

•Na který nejraději vzpomínáš? Žádný nejraději asi nemám.

•Tvůj manžel je také skautem, dokonce vedoucím střediska. Jaké to má pozitivní nebo negativní stránky?

MINIDOTAZNÍK: o Oblíbený film:

Léto s kovbojem o Oblíbený herec/herečka: Jiří Macháček/Keira Knightley o Oblíbené jídlo: kuřízek s bramborovou kaší a kyselou okurčičkou o Neoblíbené jídlo: Segedín - teplé zelí o Oblíbený hudební interpret: Kryštof o Raději pivo/víno: víno o Raději steak/salát: salát o Raději město/hory: hory v létě o Raději léto/zima: léto

•A negativní?

foto: archiv juntrebech.com

Magda (klečící 4 zleva s hnědým šátkem) na táboře ve Štěnkově

45 rozhovor

Mohu si domluvit věci navíc, například mě odpouští brigády. Oddálila jsem si vůdcovské zkoušky, co to šlo. Zkrátka mi promíjí různé skautské nedostatky. Ne to jsou jen legrační stránky. Je dobře, že celá rodina žijeme stejným stylem, vyhovuje nám to, tudíž veškerý volný čas strávíme skautem a nikoho to neštve.

Rozhovor s ...

Že veškerý volný čas trávíme ve skautu. (úsměv).

foto:archiv: juntrebech.com

•Jaké jsou tvoje záliby, jak trávíš svůj volný čas? Mými zálibami jsou děti, tedy zejména moje, naše (smích). Někdy si ráda čru, baví mě jezdit na výlety. •Jaké je tvoje zaměstnání? Teď do konce prosince jsem zaměstnancem v papírenské firmě Trimen. Vyrábíme různé desky, obaly na knihy, krabičky atd. Jak to bude dál, kdo ví? •Je nějaké místo na světě, kam by ses chtěla podívat?

Do Holandska na tulipány nebo na levandulová pole. •Chtěla bys něco na závěr čtenářům Třesku sdělit? Pozor na kosti v kaprovi.

Čarodějnice na táboře 2001

foto:František Drnovský

Magda, Ondra, Marť a aPřemek

46 rozhovor

Z naší historie

skaut - letec, poručík františek hanuš

Bratr HANUŠ byl v létech 1928-31 úspěšným a oblíbeným vůdcem oddílu, tak na něho ve svém životopise vzpomíná i budoucí střediskový vůdce Sláva Steinwald a dodává, že po odchodu Hanuše na vojnu (k letectvu do Banské Bystrice) činnost oddílku upadla. Stal se leteckým navigátorem a také zakladatelem a vůdcem oddílu leteckých skautů ve Zvolenu. Při cvičném letu jeho letoun havaroval a poručík Hanuš (spolu s pilotem) tak tragicky zahynul před očima svého oddílu. Pohřeb v Třebechovicích byl 11. 7. 1937. V 30. létech minulého století bylo letectví státem velmi podporováno s heslem „Vzduch je naše moře“. Jako organizace tzv. leteckého dorostu byla zřízena MASARYKOVA LETECKÁ LIGA. Ta však mimo kurzů leteckého modelářství a bezmotorového létání neměla žádný výchovný program, a tak skauti přišli s návrhem zřizovat oddíly leteckých skautů (jako obdobu vodních skautů). Autorem návrhu na skloubení skautingu s teoretickou i praktickou stránkou létání byl spolu s pplk. Pavlem Ventem „náš“ br. Hanuš se svými praktickými zkušenostmi oddílového vůdce a lesoškoláka. Roku 1935 vznikl první takový oddíl v Nitře a v září toho roku br. Hanuš založil a vedl oddíl leteckých skautů ve Zvolenu, který se dva roky zdárně rozvíjel. Dne 8. července 1937 však došlo u lázní Kováčová nedaleko Zvolena při polním vojenském cvičení vinou nesprávné pilotáže k tragické letecké nehodě (střemhlavý pád z výšky asi 50 metrů), při které letec-pozorovatel poručík Hanuš spolu s pilotem vojenského letadla typu LETOV Š-328.120 zahynul před očima celého svého oddílu, který byl ve vzdálenosti necelých 100 m nastoupen. Zvolenský letecký oddíl nenašel nového schopného vůdce a rozpadl se, tragédie deprimovala i nitranský oddíl. Zásluhy br. Hanuše o letecký skauting popisuje studie br. Androviče-Štuky, vydaná 52. klubem OS v Trenčíně v lednu 1991, nekrolog uveřejnil i časopis Skaut-Junák č.1, ročník 1937/38, který zde opisujeme:

47 historie

Přeme k

Pistor a


„11. července 1937 byl v Třebechovicích pohřbem letec-pozorovatel por. br. František Hanuš, který zahynul při letecké katastrofě u Zvolena. Zvěčnělý br. Hanuš byl skautem od svých deseti let, až se stal skautským vůdcem. Byl vůdcem energickým, ale spravedlivým. Ve skautingu nacházela jeho idealisticky založená duše životní náplň. Byl poctivý ve studiu i ve výkonu vojenské služby. Oblíben byl u podřízených i nadřízených, byl vzorem řádně vychovaného skauta. O svých dovolených se vždy rád vracel do skautské klubovny a názorně skauty přesvědčoval o správnosti výchovných metod skautingu. Ještě letos se chystal vypomoci ve vedení tábora, leč služba tomu zabránila. Budeme s láskou vzpomínat na milého bratra poručíka Hanuše a stavěti jej za vzor“.

Stalo se

narodil se Matouš Drnovský Ve čtvrtek 4. 9. 2014 se v 8:55 minut narodil Matouš Drnovský. Vážil 3170 g a měřil 49 cm. Ať dělá dlouholetému členovi střediska Fandovi a jeho partnerce Lucce hodně radosti a věřím, že jej jednou přivítáme i na schůzce vlčat. Zapsal: Přemek

48 stalo se

Stalo se

Zemřela julie hájková Sestra Julie Hájková byla dlouholetou členkou našeho střediska.Byla dlouhou dobu nejstarší žijící členkou našeho střediska, pamětnici zakladatele střediska F. Barvíře. Absolvovala několik táborů i lesní školu na Slovensku. Pokud jí to zdraví dovolovalo, zúčastňovala se setkání straších skautů i oslav 100 let založení. V sobotu 20. září by jí bylo 95 let. Se sestrou Julií Hájkovou jsme se rozloučili v pátek 12. září. Zapsal: Přemek

49 stalo se

Pokřik

střediskový pokřik Na vědomí se dává, že světlo světa spatřil nový střediskový pokřik. Z několika návrhů, diskuzí, opět diskuzí, zvratů, bolesti i radosti vzešel níže uvedený pokřik. Budiž používán radostně, rázně, tak jak se na řádný pokřik sluší a patří. Vítězem a držitelem ceny se stává Jan Krejcar - Buld, z jehož původního návrhu vzešel, byť mírně poupraven a zkrácen. Věřím, že si jej oblíbíte a bude nás pokřik prezentovat na různých akcích. Přemek

Z Třebechovic skauti jsme, dle Barvíře žijeme: Pravda, láska, svědomí, to je naše vědomí, odvaha a čest, nikdy žádná lest. 50 pokřik

časopis TŘEbechovických SKautů 22. číslo Totemová hůl 2. smečky vlčat

Recommend Documents