časopis skautského oddílu Skalák středisko Skalička
ročník XII
číslo 4-5 leden 2007
Skauting letos na celém světě slaví 100 let
1907-2007
BUDE Výprava – 20.1. – vypravíme se podívat na jedno z možných tábořišť u Slavoňova. Sraz v 8.30 na nádraží ČD. S sebou dobré oblečení a obuv, jídlo a pití na celý den. Návrat nejpozději do 18.00 hod. Lezecká stěna – 27.1. – dobrovolná akce – sraz je v 9.30 u Sokolovny. S sebou si vemte tenisky a sportovní obuv. Snad se to tentokrát povede J Setkání sběratelů – 28.1. odpoledne – dobrovolná akce – promítání skautských filmů pravděpodobně na klubovně u Shavanů. Bližší u Ropáka. Třídenní výprava – 2.-4.2. - Zimní „minitábor“ na chatě – v současné době se zařizuje, takže podrobnosti dostanete na oběžníku cena bude asi 200,- Kč – je ale potřeba se do 19.1. přihlásit Čochtanovi nebo Ropákovi! Akce se koná při min.10 přihlášených členech.
BYLO Výprava za Tůmou Sešli jsme se 25.11.2006 asi v 8:45 na zábřežském nádraží. Dorazili tam: Já, Vildy Laďa, Ondra, Bobek. Do razil také Ropák, který nám řekl, kam máme jet a co máme dělat. Úkol zněl jasně: najít pomníček Jaroslava Tůmy u Cotkytle, kde byl zastřelen. Jeli jsme prvním vlakem, který jel směrem na Českou Třebovou, ale my jsme vystoupili na tatenické zastávce a šli jsme do Tatenice od tam tud jsme po silnici pokračovali do Obce Strážná. Začala nám být trochu zima, protože tam byla mlha a foukal ostrý vítr. Pokračovali jsme dál do Cotkytle. No po levé straně měla být vidět rozhledna Lázek, ale ta bohužel vidět nešla, protože byla mlha. Došli jsme do Cotkytle a tam bylo „pusto a prázdno.“ Zeptali jsme se jedné paní, kde by mělo být ten památní, ale ta nám odpověděla tak, že jsme z toho pochopily málo. Vydali jsme směrem kterým nám řekla, rozhlíželi jsme se ale nic jsme neviděli, protože tam byla mlha. Chvíli jsme ještě prohledávali trén, ale nic jsme neobjevili, a tak jsme to vzdali. Rozhodli jsme se že se vrátíme domů. Šli jsme tedy do Crhova, kde jsme si dali pozdní oběd. Po obědě jsme šli z Crhova do Jedlí. Z jedlí jsme šli do Václavova. Museli jsme spěchat, protože začínala být tma. Ve Václavově jsme se tedy nezdržovali a šli jsme přes les do Zábřeha. Do Zábřeha jsme mohli dojít kolem sedmé nebo osmé hodiny večerní. Všichni jsme byli unavení a boleli nás nohy, protože většinu cesty se šlo po silnici. Malého Ondru Laďa a Vilda doprovodili domů. Ondru bych chtěl velmi pochválit, za statečnost, vytrvalost a odvahu. A to musím říci, že i nás větší bolely pěkně nohy. Štika
Jeseníky bez sněhu výprava roverů
Je 6:15 ráno a my nasedáme do vlaku. Vlastně ne, někdo nám chybí. Kdo? Já tu sem, Laďa s Matějem taky. Dokonce i Čibuk tu vysedává u lahváčka. Aha, Štěpán nám chybí. Asi zaspal. Je 7:15 a my nasedáme do vlaku a jedeme do městečka Koutů nad říčkou Desnou. Odtuď jdeme po zelené na Švýcárnu. Tam se uvelebujeme na lavičce před chatou, vytahujeme povánočního kapra, bramborový salát, jako zákusek si dáváme vánoční cukroví a hodujeme. Počasí je skvělé, svítí sluníčko, obloha bez mráčku, skoro nefouká. No prostě typický prosinec. Po hodinové hostině, když už se nám nechce odrážet hladové, závistivé, turisty, jdeme dál. A to na sever, na Malého dědu, odkaď vidíme Beskydy a dokonce i Roháče. Tedy snad. Tak kde jsem to skončil. Jó, už vím. Jdeme dál. Máme v nohách asi 23 km, když nacházíme vhodný přístřešek k přenocování. Pár hodin vaříme a jíme a jdeme spát. Mezitím se nám stala ještě historka s majitelem seníku, ale ta nestojí za zmínku. V noci byla docela zima. Ráno jsme se shodli na tom že bylo maximálně -5. Snídáme. A najednou se stala prapodivná věc. Laďa nejí. To se jen tak nestává. Uvědomujeme si, že tuto záhadu dokáže vyřešit pouze Fox Mulder za vydatné pomoci Indiany Jonese, a tak se tím nezaobíráme a raději vycházíme. Po prohlídce Ruského lesního hřbitova a extrémním výlezu na strašně vysoký šutr docházíme na Rejvíz. Mezitím si dal Laďa asi tři svačinky, takže zase vše O.K. Na Revízu nic nebylo a tak se raději přesunujeme rychlým pochodem na Zlatý Chlum (pro neznalce zlatý Chlum je vyhlídka). Když jsme tu byli s Čochtanem, tak nás vyhodili, jelikož jsme jim cloumali s anténou připevněnou na ochozu. No jo, Čochtan. Ale už se na to zapomnělo. Vědomi si toho že 20 korun za výhled je moc zkoušíme smlouvat. Usmlouvali jsme to na 50 Kč pro jednoho. To není zrovna výhodné, a tak se vracíme k původní ceně. Pak jdeme na Vlak do Jeseníka a trochu smutní z toho, že jsme ušli jen 40km jedeme domů. No jo, trochu jsme se flákali. Colombo Dobyvatel
Poslední výprava A byla zima. Ne, že by byla zima jako zima, ale byl zimní měsíc. Byl Prosinec, tak! No a protože bylo třicátého, sešli jsme se na nádraží na Poslední výpravu, v počtu 10ks + Ropák (tzn.: Já, Vilém, Ladíček, Martin, Smrček, Větroň, Hraboš, Šotek, Jeňula, Petr a Ropák). Podle staré tradice, která má své kořeny kdoví kde, jsme házely kostkou kam se pojede. Padl směr do Čech. Pak se házelo jak daleko. Padla nejdříve osmička, ale protože se to některým zdálo málo, přihodili jsme si ještě šestku. Nato Ropák koupil jízdenky u paní prodavačky, která nás celou dobu nechápavě pozorovala. A ejhle, jízdenka byla až za Lanškroun, ke známé kafilérce na trati ku Praze. Nedbaje varování Martina, že to tam bude opravdu zaváňet, jsme nasedli do vlaku. Vystoupili jsme z něho na území Čech, nedaleko za zmiňovaným objektem.
Směr našich kroků nabral neochvějně směr domů (zvláštní, vždyť odtamtud jsme právě přijeli). V prvních minutách našeho putování jsme se pokoušeli provést exkurzi v kostelíku u cesty, ale dveře se s námi odmítaly bavit a provádět exkurzi na přilehlém hřbitově, který byl snad jako jediný ve vesnici otevřen, se nám nějak nechtělo. Čekal nás ale jiný „silný“ zážitek. Kafilérka se postavila našim krokům do cesty za necelou půlhodinu. Právě když jsme ji co neobezřetněji míjeli, obrátil se té chvíle příznivý vítr a předvedla se nám v plné „kráse“. Věřím, že by jste nechtěli, abych vám podrobně líčil, co jsme cítili. Nedivte se tedy, že jsme její okolí opustili co nejrychleji to bylo možné. Další části cesty nebyly až tak vzrušující. Udály se celkem banální věci, jako třeba že jsme chvíli nevěděli kde jsme, dále prohlídka rozpadlého kláštera Koruna, překonání řeky suchou nohou po hradidle, malá exkurze do větracího tuneluČD, či povolení Hrabošova víčka u termosky a jeho následné lehké „provlhnutí“. I přes nástrahy onoho strastiplného putování jsme se dostaly do obce Hoštejn, ze které nám jel vlak. Hodinové čekání jsme si krátili zábavnou hrou. Vlak nakonec přijel a byl to náhodou stejný vlak který nás vezl ráno. Pan průvodčí nám opět prodal lístky a my se tak dostaly bezpečně do svých postýlek. © By Kuře
BOTY Boty do roboty – ale také na skály a sníh Kvalitní boty jsou základ. Boty, které vám padnou, jsou pohodlné, netlačí a nepromoknou. Měli byste umět vybrat boty nejen pro sebe, ale poradit také nováčkům, jaké boty koupit, aby se v našem oddíle cítili dobře a výpravy je bavily. Protože i sebelepší program a skvělé hry může pěkně pokazit nepříjemný pocit z těsných či mokrých bot. Základní podmínkou pro výběr by mělo být určení, pro co budu obuv používat. Obuv na ledovec se samozřejmě liší od bot pro letní horský trek, vycházku po lese, či od bot pro měsíční putování pouští či džunglí.
Boty do horDo vysokých hor se rozhodně hodí pevná obuv vybavená vibramovou podrážkou a voduodpudivou membránou, která by měla zajistit nepromokavost z venku směrem dovnitř a zároveň dostatečnou propustnost par z vnitřku boty ven. Membrán a zátěrů je celá řada. Jejich parametry určují dvě základní veličiny: kolik mm vodního sloupce udrží a jakou mají propustnost vodních par. Na každém výrobku by měly tyto údaje být. Z těchto „nepropro materiálů“ jsou asi nejběžnější membrány či zátěry od firem Goretex a Sympatex. Je řada výrobců obuvi, kteří nabízí svá vlastní řešení, pod různými obchodními názvy.
Bylo by naivní domnívat se, že mám-li obuv chráněnou nepromokavou membránou, která je mezi svrchní a vnitřní částí, nemusím se o obuv dále starat. Opak je pravdou. Obuv je potřeba impregnovat speciálními vosky vhodnými pro obuv s membránou či spreji. Pro hory se suťovými poli, ledem a sněhem jsou vhodnější boty celokožené. Boty v kombinaci textil-kůže popř. pouze textilní jsou vhodnější do méně náročného terénu. Textilní obuv více trpí v ohybech a vnějším oděrem o kamení. Na druhou stranu je textilní obuv lehčí, měkčí a často i levnější. Nemáte-li 3000 Kč a více na obuv s membránou, volte celokoženou obuv (NUBUK) s minimem švů, kterou pečlivě naimpregnujte. Svůj účel splní jistě také. Pokud se chystáte do oblastí, kde je led či sníh, měli byste se zaměřit i na to, zda je možné připnout k botám mačky. Poznáte to tak, že je obuv vybavená na patě i špičce speciální drážkou. Ne každé boty jdou na každé mačky a naopak. Je vhodné při nákupu bot vzít mačky s sebou a vyzkoušet funkčnost na místě a to samé, ale naopak, udělat při nákupu maček. Chystáte-li se na ledovcové lezení či lezení mixové (kámen+led) jsou vhodnější speciální boty plastové s vyjímatelnou vložkou než kožené. Tyto plastové boty (tzv. skelety) je možné většinou použít i pro skialpinismus a v krajních případech i pro lyžování. Na výpravu Pro výlety do přírody, lesa a na cestování postačí nižší tzv. treková či outdoor obuv. Dnes vybavuje mnoho výrobců i tuto obuv nepromokavou membránou, která vám zajistí komfort uvnitř i za sněhu či deště. Je třeba smířit se s faktem, že většinou nedosahuje životnost membrány životnost obuvi a to hlavně v nejvíce namáhaných ohybech u špičky boty atd… Pokud budete obuv užívat právě pro ten účel, pro který je určena a budete se o obuv řádně starat doporučenými přípravky, nemusíte mít strach, že se Vám investice do kvalitnějších výrobků nevyplatí v podobě suchých nohou bez puchýřů. Pro komfort uvnitř boty je třeba zakoupit i kvalitní bezešvé ponožky, které odvádí vlhkost směrem z boty ven. Je nesmyslné zakoupit boty třeba za 5000 Kč a následně šetřit na ponožkách za 200–300 Kč, protože sebelepší bota bez kvalitní ponožky Vám maximální komfort neposkytne. Jak velké boty pořídit? Obuv by neměla být extrémně těsná. Pevné kožené boty málokdy povolí na rozdíl od měkkých bot textilních, které se mohou lehce rozšlápnout. Obuv byste měli zkoušet pouze na jedny bezešvé ponožky určené právě pro obuv trekovou či outdoor. Je možné užít jedny naprosto slabé + jedny bezešvé silnější – to je ale maximum. Je nesmysl užívat například troje ponožky, protože se Vám budou jednotlivé vrstvy ponožek uvnitř boty hrnout, následně tlačit a nemluvím ani o tom, že nohu schovanou pod třemi vrstvami ponožek vám neodvětrá sebelepší membrána. Obuv byste měli při zkoušení nejen nasadit, ale i se v ní projít a zatížit ji obdobně jako v terénu (šikmá plocha – z kopce a do kopce). Pokud vám noha v botě neklouže, netlačí vás, cítíte se pohodlně a příjemně, je vše v pořádku. Před výpravou či několikadenním přechodem byste měli obuv rozšlápnout na kratších úsecích. Problém krvavých puchýřů, modřin a otlačenin na horách či při náročném treku nevyřešíte, protože málokdo s sebou nosí dvoje pohorky. Pro delší pobyty v horách a v přírodě doporučuji přibalit lehké páskové sportovní sandále (trepovky) či nízké lehké sportovní boty. Jistě se Vám budou hodit pro případ, že budete potřebovat nechat nohy malinko odpočinout, nebo pro případ, kdy budete mít pohorky mokré. Na cestách zažijete mnoho nečekaných situací. Pokud Vám například v rumunských horách pohorky ukradnou, ač jste je měli místo polštáře, budete velice rádi, že máte sandále a igelitové pytlíky na sněhová pole a pro případ deště. I tyto situace se tak dají zvládnout. z netu vytáhl Krtek
LEDEN 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.
Pá So Ne Zdena (14) Po Út St Čt Pá So Ne Po Út St Čt Pá So Ne Po Út Zdena (svátek) St Čt Pá So Ne Po Út St
ODDÍLOVKA
17.00 SKALIČKA
ODDÍLOVKA
17.00 SKALIČKA
DRUŽINOVKY VÝPRAVA - REŠÁKY
16.00 BOB./ 18.00 ORL.
ODDÍLOVKA LEZECKÁ STĚNA (D.A.) SETKÁNÍ SBĚRATELŮ
17.00 SKALIČKA 9.30 SOKOLOVNA
ÚNOR 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
Čt Pá So Michal (8) Ne Bohuš (15) Po Út St Čt Pá So Ne Po Út St Čt Pá
ZIMNÍ TÁBOŘENÍ – NA CHALUPĚ J
ODDÍLOVKA
17.00 SKALIČKA
DRUŽINOVKY
16.00 BOB./ 18.00 ORL.
Vůdce oddílu:
Aleš Pátek – Ropák U Vodárny 5, 789 01 Zábřeh mobil: 736 179 439
e-mail:
[email protected] www.skauting.cz/skalak © Skalák 2007
Časopis: Tomáš Hampl – Čochtan Krumpach 23, 789 01 Zábřeh tel.:583 412 587 (zam.) mobil: 736 509 434
