Pěstování duchovního života 8. část 100 let stanice v Bohumilicích Program na prázdniny 2007

KOMPAS Sborový list Církve bratrské v Brně, Kounicova 15

7-8/2007

Obsah / 7-8 2 Píseň

2007

Úzkou cestou Úzkou cestou Úzkou cestou

/ Signum temporis

3 Úvodník

/ Hana Sturmová

4 Stalo se

/ Jan Káňa

6 Výhledy

/ Jan Asszonyi

Písně pozapomenuté

7 Blahopřejeme / v měsíci červenci a srpnu 8 Pěstování duchovního života

Úzkou cestou dnes kráčíš Tvůj boj začal tak dávno Tam kde svítilo slunce je kapradí Svému Pánu jsi sloužil V dobách dobrých jej chválil Doufal že milostí hříchy tvé zahladí

/ Jan Asszonyi

10 10 otázek

/ Lesja Řeháková

12 Vzpomínka na s. L. Urbanovou 14 Ze života mládeže

/ Marka, Terka Honsová

15 Ze života klubu maminek

/ Martina Štiglerová

16 Ze života sesterského odboru

/ Vlasta Smutná

18 Ze života v Bohumilicích 20 Zprávičky

/ Růžena Jílková

Síla je pryč odešly i klamné naděje Vítr je vzal Žal provází poznání Hleď přichází bere tě do rukou nese dál Tvůj chudý král Úsměvem svým smutek tvůj pryč zahání Odpočinout znaveným dává Než jeho sláva přijde jak slunečný den Nadějně zní radostná zpráva Že kdo mu dal své srdce je vysvobozen

22 Ze života nedělní školy 23 Měsíc červenec ve sboru 24 Měsíc srpen ve sboru

ROZLOUČENÍ Pěstování duchovního života – 8. část 100 let stanice v Bohumilicích Program na prázdniny 2007

Napsal Tomáš Veselý, zpívala (a zpívá) skupina Signum temporis.

CÍRKEV BRATRSKÁ, BRNO Modlitebna Kounicova 15; kazatel Jan Asszonyi – tel.: 549 250 013; sekretariát a vikáø Jakub Škarvan – tel. 541 212 866, 541 240 693.

KOMPAS Sborový list sboru Církve bratrské Brno, Kounicova 15 Vychází vždy na zaèátku nového mìsíce pro vnitrosborové úèely. Pøipravují: Lenka Broklová ([email protected]), Petr Raus ([email protected]), Bohuš Kuèera a David Fajfr ([email protected]).

SÍC Ě M

ČERVENEC ve sboru b CB C Kounicova

SÍC Ě M

SRPEN ve sboru b CB C Kounicova

Pravidelné nedělní pobožnosti 1. 7.: 8. 7.: 15. 7.: 22. 7.: 29. 7.:

9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00 9.00 19.00

Pravidelné nedělní pobožnosti 5. 8.:

9.00 19.00 12. 8.: 9.00 19.00 19. 8.: 9.00 19.00 26. 8.: 10.00 19.00

kaz. Jan Asszonyi br. Tomáš Veselý vikář Jakub Škarvan br. Jiří Pacek kaz. Jan Asszonyi br. Luboš Rous kaz. Jan Asszonyi br. Jaroslav Pacek br. Petr Raus br. Jiří Kořínek

vikář Jakub Škarvan br. Pravdomil Dostál kaz. Jan Asszonyi

pravidelně každou středu v 19.00

pravidelně každou středu v 19.00

Biblické a modlitební hodiny 4. 7.: 11. 7.: 18. 7.: 25. 7.:

br. Slavoj Matulík

kaz. Jan Asszonyi kaz. Jan Asszonyi kaz. Jan Asszonyi br. Petr Raus

první schůzka po prázdninách bude 2. září Nedělní škola prázdniny Mladší a starší dorost prázdniny Mladší mládež pondělí 18.30, volný program dle domluvy Starší mládež v neděli v 8.20 a ve středu v 18.20 Modlitební chvíle prázdninová pomlka Zkoušky pěveckého sboru dle domluvy Jednání staršovstva sejde se 5. září v 17.15 Sesterský odbor sejde se po prázdninách Klub maminek

Biblické a modlitební hodiny 1. 8.: 8. 8.: 15. 8.: 22. 8.: 29. 8.:

vikář Jakub Škarvan kaz. Stanislav Heczko br. Petr Raus br. Petr Raus kaz. Jan Asszonyi

první schůzka po prázdninách bude 2. září Nedělní škola prázdniny Mladší a starší dorost prázdniny Mladší mládež pondělí 18.30, volný program dle domluvy Starší mládež v neděli v 8.20 a ve středu v 18.20 Modlitební chvíle prázdninová pomlka Zkoušky pěveckého sboru dle domluvy Jednání staršovstva sejde se 5. září v 17.15 Sesterský odbor sejde se po prázdninách Klub maminek

Stanice Bohumilice: neděle 9.30 1. 7.: 8. 7.: 15. 7.: 22. 7.: 29. 7.:

Bohumiličtí kaz. Stanislav Heczko + VP Bohumiličtí Bohumiličtí Bohumiličtí

Stanice Blansko: neděle 14.00

kaz. Jan Asszonyi

5. 8.: 12. 8.: 19. 8.: 26. 8.:

Bohumilice: neděle 9.30

Blansko: neděle 14.00

Bohumiličtí kaz. Stanislav Heczko + VP kaz. Jan Asszonyi Bohumiličtí

kaz. Stanislav Heczko

Změny v programu služeb v letních měsících vyhrazeny.

ÚVODNÍK Stačí

V neděli 24. června, tedy při poslední neděli školního roku, jsme nejen přáli dětem Boží ochranu o prázdninách, ale vítali jsme mezi sebou ty, kteří dokončili docházku do nedělní školy a budou se objevovat mezi námi „nahoře“. Jak se na tuto změnu dívají ti, o kterých se mluví?

nám Boží

požehnání?

1. Jak se cítíš jako absolvent nedělní školy? 2. Na co budeš nejvíce vzpomínat?

Veronika Štiglerová

C

o to znamená mít v životě Boží požehnání? Čas od času se mi tato otázka vynoří. Přiznám se, že při přemýšlení nad ní prožívám touhu, aby Pán Bůh požehnal také mně. Někdy ji také vyslovuji v prosbách, ve svých modlitbách. Boží požehnání je něco, co dnešní svět moc nezná. Když si všimnu, co si lidé navzájem přejí, třeba u příležitosti narozenin v zaměstnání, je to hodně věcí: zdraví, štěstí, láska, hodně peněz a málo práce… ale Boží požehnání??? My křesťané však Boží požehnání přejeme jeden druhému často, při různých příležitostech. Také v Bibli čteme o Božím požehnání na mnoha místech a čteme také o lidech, kterým na Božím požehnání záleželo. Připomeňme si kupříkladu Jákobův zápas s Bohem, kdy Jákob dokonce říká: „Nepustím Tě, dokud mi nepožehnáš“ (1M 32,27) – a Pán Bůh mu své požehnání dal. Jaký je však skutečný obsah těch slov – Boží požehnání? Uvědomuji si, že jsem je chápala především jako mít se dobře, prožívat plnost, hojnost a spokojenost na všech rovinách života. Boží požehnání je ale

ZE ŽIVOTA nedělní školy

možná ještě něco víc. Asi před měsícem mě při jedné příležitosti oslovilo slovo jednoho bratra kazatele: „Nemáme toužit jen po Božím požehnání, máme toužit po Pánu Bohu samotném“. Tím se mi znenadání prohloubil a otevřel pohled na tuto věc. Vždyť Pán Bůh sám, jeho přítomnost v mém životě a jeho láskyplný vztah ke mně je tím skutečným bohatstvím a naplněním mého života. Minulou neděli jsem byla na křtu své malé neteře a v jedné písni, kterou zpívala hudební skupina, to také zaznělo. Ježíš v ní říká: „Jsem vše, co nemáš, jsem vše, co hledáš, řekni to lidem všem…“ A tak bych Vás chtěla, milí čtenáři, tímto starým i novým připomenutím povzbudit. Hana Sturmová

1. Je to změna, že jdu nahoru. Klidně bych tady ještě zůstala, ale když odcházejí ostatní, tak bych tady byla jen s malýma. 2. Asi na učitele a na to, jak jsme je zlobili. Ale byla sranda.

Martin Hujíček

1. Já bych tady ještě chvíli zůstal, aby na mě tetičky mohly vzpomínat v dobrém. 2. Na Harrise a na výlety.

David Raus

1. Spíš jde o to, jak se cítí tetičky. Jestli se jim třeba nebude stýskat. 2. Na Harrise a na adventní pytlíky se sladkostmi.

Jarek Štigler 1. Mně se tam líbilo, ale už bych tam nezůstával, protože programy jsou pořád stejný. To je potřeba pro mladší, aby to pochopili. Ale pro nás bude lepší, když budeme nahoře. 2. Na vánoční hry a na tetičky, jak nás všechno učily.

Ptala se Lenka Broklová.

STALO SE očima bratra Jana Káni

T

ak co psát o předprázdninovém měsíci červnu? Tento měsíc nebyl chudý na mimořádné akce. Podívejme se na to popořádku. První neděli v tomto měsíci měl kázání bratr kazatel Asszonyi a bylo požehnání Šimona Kratochvíla. Naším společným přáním bylo a také jsme za to prosili, aby toto děťátko rostlo ke cti a chvále Boží a aby Jej mohlo poznat. Následující neděli bylo opět požehnání, a to tentokrát čtvrtého syna manželů Horkých, Jindřicha. Toto požehnání pro něj ve stejném duchu vyprošoval bratr Roman Neumann. Ten za námi přijel z Horní Krupé a měl také službu Slovem. Hlavním tématem byla důvěra. Promítalo

se i na zeď pro lepší názornost. Nasedáme do letadla a důvěřujeme, že nás přepraví na vzdálené místo. Jsou ale lidé, kteří by v životě do letadla nenasedli. Ti, kteří mají vlastní děti, také nejlépe znají dětskou důvěru. Děti důvěřují tomu, že dárky přináší Ježíšek... Stejně bychom i my měli důvěřovat Bohu tak jako dítě, že když budeme hledat především Jeho Království, vše ostatní nám bude přidáno. Třetí víkend v měsíci byl rovněž pestrý. Již v pátek se někteří z našeho sboru a také z jiných křesťanských sborů v Brně sešli v samotném srdci Brna na náměstí Svobody. Sešli jsme se ke koncertu Gospel, jenž nám předvedla skupina zpěváků z USA. Zazněly mnohé písně i svědectví. Tak jsem si říkal, jak je to vzácné, když se v centru Brna čte z Bible a Bůh může prostřednictvím svých služebníků promlouvat jak ke svému lidu, tak k těm, již jej ještě neznají. Koncert i se svědectvími tak byl svědectvím tomuto městu. A jsme rádi, že na výzvu někteří i přišli dopředu a snad (nejen ti) dali poprvé svůj život Bohu. V sobotu si své Ano v naší modlitebně řekli sestra Ivana Měšťanová a bratr Marian Moržoł. Na svatbě zpívalo několik pěveckých skupinek. Tato svatba, jako ostatně každá, byla pěkná; přejme novomanželům na jejich společnou cestu životem Boží požehnání. Tentýž den večer probíhal v Bohumilicích fotbal a následně (rovněž na hřišti)

vystoupení pěvecké skupiny E corde. Tam jsem ovšem nebyl přítomen, neb jsem hlídal synovce. A v neděli byl velmi slavnostní den. Naše stanice v Bohumilicích slavila sté výročí založení. Na dopoledním shromáždění kázal bratr kazatel Asszonyi, zpíval náš pěvecký sbor a byla slavena památka Svaté Večeře Páně. Následoval společný oběd ve škole v Kloboukách u Brna. V odpoledním shromáždění jsme byli svědky písní Bohumilických různých generací. Také bylo vyřízeno několik pozdravů, mezi jinými od našich bratří

katolíků. Následné hojné občerstvení korunovalo příjemnou atmosféru celého dne a bylo příležitostí k mnoha přátelským bratrsko-sesterským rozhovorům. Byli jsme vděčni za tak dlouhou historii naší stanice a přejeme jí Boží vedení do dalších let. Také nám Bohumiličtí kladli na srdce vyřízení pozdravů. Takže v červnu se toho událo celkem hodně. Pokusil jsem se zde napsat o věcech, jež pro mě a snad také pro mnohé z Vás byly dosti důležité. Jan Káňa

Gospel na náměstí Svobody

Honzovi děkujeme za poskytnutí řady fotografií nejen ze sborových akcí. redakce

Termíny sborových akcí o prázdninách

VÝHLEDYY

Tábor mladšího dorostu 9.–15. 7. 2007

Tábor staršího dorostu 16.–22. 7. 2007

Místo:

Místo: Informace: Lukáš Pacek

Informace: Pavel Dvořák Kola s Pátou (mládež)

18.–25. 8. 2007

do prázdninového života sboru

Místo: Křižánky Informace: Jakub Škarvan

Mládežnický puták 4.–11. 8. 2007

Pobyt rodin na Valašsku

Místo: Novohradské hory

11.–18. 8. 2007

Místo: Velká Lhota

Informace: Jakub Škarvan

Informace: Jan Asszonyi

Milí bratři a sestry, jsou to především školáci, kteří milují červenec (i srpen). Zejména pro to, co v něm není: škola! Uvolňuje se tak prostor pro všelijaká prázdninová dobrodružství. K těm se při dovolených připojujeme i my ostatní. Bývá-li náš osobní program o prázdninách bohatší, opak platí o sborovém životě, v němž nalézáme jen málo mimořádností. • TÁBORY. V červenci se již tradičně konají čtrnáctidenní tábory malého a velkého dorostu. Doprovázejme je modlitbami – za počasí, zdraví, bezpečí a moudrost, trpělivost a inspiraci pro všechny odpovědné vedoucí. • SVATBA. Snoubenci Tomáš Dyntar a Jana Dvořáková budou v naší modlitebně oddáni 6. 7. 2007 ve 13.00 hodin. Jsme zváni, abychom byli u toho, když si slíbí manželskou věrnost a lásku. Jsme zváni, abychom se za jejich manželství modlili. • PRAVIDELNÝ PROGRAM. Během letních měsíců budou pravidelná shromáždění v neděli ráno v 9.00 hodin, večer v 19.00 hodin a ve středu v 19.00 hodin biblická hodina. SOLI DEO GLORIA Samému Bohu sláva

Jan Asszonyi

BLAHOPŘEJEME v měsíci ě červenci a srpnu „Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí.“ Zjevení 1,18

Kdy

Komu

2. 2. 5. 10. 14. 14. 30. 4. 23. 29.

sestøe sestøe sestøe bratru sestøe bratru sestøe sestøe bratru sestøe

7. 7. 7. 7. 7. 7. 7. 8. 8. 8.

Proč Martì Dvorské z Brna Marii Liškové z Brna Zdence Podhrázké Václavu Halamkovi z Bohumilic Oldøišce Klobásové z Brna Jaroslavu Valovi z Brna Bronislavì Bolkowé ze Sedlece u Mikulova Olze Èerné z Brna Bohuslavu Smutnému z Brna Lydii Zvonaøové z Bohumilic

86 71 93 78 84 76 75 73 83 94

let let let let let let let let let let

P Ě S T OV Á N Í D U C H OV N Í H O Ž I V O TA Ve zkouškách a v pokušeních Pokušení hněvu (lat. ira) „Počítej do deseti“ a „nezapadej slunce nad vaším hněvem“. To jsou asi nejznámější (dobré!) rady v situaci, kdy v člověku vzplane hněv. A ten je předmětem dnešního zastavení u pokušení, nectností a ctností. Kdo by hněv neznal? Už od malička je nám vlastní a od malička se jej, doufejme, učíme zvládat. Existuje bezpočet situací, které nás dokážou vyvést z míry a nazlobit. Můžeme se zlobit na sebe, na manželku, na děti, na úředníka, na Evropskou unii, na cenu benzínu, na nepozorného či pomalu jedoucího řidiče, na spolupracovníka, na počasí… Hněv se docela lehce ospravedlňuje („Vždyť k němu mám přece dobrý důvod, jde mi o dobrou věc!“), ale těžko se krotí a ovládá. Ne nadarmo se pro něj užívá metafora ohně. Vzplane většinou rychle. Má tendenci zahalit svým dýmem zdravý úsudek a vede tak nezřídka k slovům a činům, kterých potom lidé litují. V záznamech pouštních otců se dokonce dočteme, že hněv činí z člověka hlupáka, který nenaslouchá rozumu a nabádá ho

8. část

k neuváženým činům. Tak ho ponižuje (podle http://www.evagrius.net). Zpravidla s sebou nese hněv také soud nad druhým člověkem. Pouštní otcové brali hněv vážně. Považovali ho za zvlášť nebezpečné pokušení, protože „člověk je svému afektu natolik vydán v plen, že se jím nechává strhnout k jednání – především k pomstě“ (Grün, A., Jak zacházet se zlým, KaN 2003, str. 35). Měli za to, že hněvivý duch nemůže být pospolu s duchem štědrosti, pokory, trpělivosti, moudrosti a lásky. Pozorovali, že vede k hořkosti a smutku (depresi). Evagrius Ponticus říká: „Myšlenky hněvivého člověka jsou jako jedovaté zmije stravující srdce, které jim propůjčilo život“ (Evagrius Ponticus In: Grün, A., Jak zacházet se zlým, KaN 2003, str. 35). Jak s hněvem (hněvivostí) bojovat? Pouštní otcové stejně jako i my dodnes objevovali moudrost Písma. Zde jsou některé konkrétní rady, které byly dávány všem, kdo chtěli bojovat s hněvivostí: Ü Modlete se – při záchvatu hněvu se co nejdříve začněte modlit. Třeba za

ty, kteří váš hněv vyprovokovali. Vždyť jsme povoláni, abychom dobrořečili, ne zlořečili. Ü Zpívejte si písně – především Žalmy. Ü Zkoumejte příčinu svého hněvu spíš než hněv samotný a ptejte se, co vás skutečně nazlobilo a proč. Ü Vyhýbejte se samotě – je nebezpečné zabarikádovat se v hněvu do samoty. Ü Usilujte o milosrdenství a vlídnost – Evagrius Ponticus doporučuje jako obzvlášť účinný lék proti hněvivosti milosrdenství a vlídnost. Kdo se dlouho oddává hněvu, je jím nakonec nakažen. Kdo naopak do svého srdce vpustí vlídnost, vnitřně se promění. Je nesmírně důležité v sobě rozvíjet kladné city. Ü Co nejrychleji uvažujte o odpuštění. Odpuštění umenšuje hněv a hasí ho. Ü Nenechte nad hněvem zapadnout slunce. Je to biblická rada – viz Ef 4,26. Jistě je to dobré ustanovení, které zamezuje bezbřehému prodlužování hněvu. Hněv má mít svůj konec a Bible – jakože to činí málokdy – říká přesně kdy: při západu slunce. Evagrius v této souvislosti dodává zajímavou souvislost: „Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem, aby nepřišli démoni a nepoděsili duši a nenahnali duchu pro zápas příštího dne jen zbabělost a strach. Neboť hrůzné vidiny vznikají ze vzrušení emoční části a nic nesvádí ducha ke vzdání se tolik jako rozbouřené city.“ (Evagrius Ponticus In: Grün, A., Jak zacházet se zlým, KaN 2003, str. 65) Hněv nezpracovaný před usnutím podle Evagria ovlivňuje spánek a plodí tíživé sny.

Před západem slunce opuštěný (a vyřešený) hněv nejenže uzdravuje vztahy mezi lidmi, nýbrž i blahodárně působí na psychické zdraví každého jednotlivce. Ü Dodejme k radám pouštních otců i ono na začátku zmíněné „počítání do deseti“, tedy zastavení se. Při výbuchu hněvu je vhodné vědět, že člověk je v „jiném stavu“, zatímco všelijaká rozhodnutí a reakce vyžadují „normální“ stav plného a nezastřeného vědomí. Telefonát počká, stejně tak odpověď na nepříjemný e-mail. S chladnou hlavou reagujeme jinak, ale chce to čas. Nebylo by pojednání o hněvu úplné, kdybych opomenul hněv, který je možný, dobrý a dokonce nutný. Je možné se hněvat a přitom nehřešit (Ef 4,26). Jak se pozná hněv s hříšným přívlastkem od svého opaku? Otcové poukazovali na to, že dobrý hněv je vždy časově omezený a nelpí na minulosti (minulých prohřešcích), je zaměřen na nápravu bližního, který zhřešil, má blízko odpuštění, povzbuzení a potěšení toho, na koho je hněv namířen. Nakonec několik biblických textů zmiňujících hněv. Stojí za to si je přečíst, uvažovat nad nimi a uvádět je v život: Ef 4,26-31; Lv 19,17-18; Ž 37,8-9; Př 15,1.18; 12,16; 14,17.29; 22,24-25; Kaz 7,9; Mt 5,21-24; L 17,3-4; Jk 1,19-21. Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. Připravil Jan Asszonyi.

10 OTÁZEK

pro sestru Lesju Řehákovou

L

esja Řeháková přišla do České republiky z Ukrajiny před jedenácti lety, kdy se provdala za Pravdomila Řeháka. Společně žijí ve Slavkově, jsou členy našeho sboru a mají dvě děti – syna Daniela (10 let) a dceru Anetu (2 a půl roku).

3

z Můžeš říct o naší zemi, že už je tvým domovem? Česká země se mi velmi líbí, potkala jsem tu hodně milých lidí a také je tu moje rodina. – Jsem tu doma.

4 z Co ti tady chybí? Nejvíce mi chybí rodina, přátelé a nedotčená příroda Karpat.

5

z Jak udržuješ kontakty se svou rodinou na Ukrajině? Dříve jsme si psali dopisy, ale teď jsou mobily a internet, takže si voláme a píšeme. Navštěvujeme se také.

6

z Je pro tebe obtížné dostat se na Ukrajinu? Dokud jsem měla ukrajinské občanství, bylo potřeba vyřízení víz, což bylo drahé. Cesta byla obtížná i proto, že máme malé děti. Ale dnes mám české občanství, tak na hranicích stačí jen cestovní pas.

1

z Narodila ses a vyrůstala na Ukrajině, pak jsi nějakou dobu žila v Německu, nyní jsi tady. Dělá ti problémy vžít se do nového prostředí, kultury? Každé nové prostředí je krok do neznáma, ale zároveň je to něco nového a zajímavého a rychle se na to zvyká. V Německu jsem žila jen jeden rok kvůli transplantaci oční rohovky. Čekala jsem na vhodného dárce, a tak jsem nemohla odjet domů. Při narození jsem totiž utrpěla úraz – zdravotní sestřička mě řízla při promývání očí ampulkou, velmi se vyděsila a místo borové vody promyla oko lihem. Musím říct, to změnilo a nasměrovalo můj život. Díky tomu jsem poznala Boha a také teď jsem tady. Do kultury různých zemí a národů se vžívám rychle, nedělá mi to potíže. z Jak je to s tvou češtinou? Do jaké míry a jak dlouho sis uvědomovala jazykovou bariéru?

2

Ze začátku byla bariéra velmi velká. Při přípravě naší svatby jsem se nedokázala s nikým domluvit, a tak jsem všemu jen přihlížela. Rozuměla jsem skoro všemu, ale nedokázala jsem něco říct, vysvětlit. A velmi mě těšilo, když se mnou někdo mluvil německy nebo rusky. Hodně jsem v češtině četla, a tak jsem po třech měsících dokázala začít mluvit, ale velmi jsem se styděla, protože to znělo legračně a smáli se mi. Pak jsem nastoupila do práce, kde jsem musela hodně komunikovat s pacienty, vysvětlovat věci a také vyřizovat telefony a správně se naučit psát. Dělalo mi potíže vyslovení písmene ř, které v ukrajinštině nemáme, také používání háčků a čárek a psaní i/y. Teď je to má řeč, mluvím plynule.

7 8

z Napadne tě někdy, že by ses chtěla (společně se svou rodinou) na Ukrajinu vrátit? Někdy si s tou myšlenkou pohráváme, ale jsem tu už dlouho a nemám odvahu začínat nový život. z Učíš své děti ukrajinsky? Vyprávíš jim o své rodné zemi? Ano, snažím se učit syna, protože na Ukrajinu jezdíme, a tak se musí nějak domluvit. Také dětem vyprávím o své zemi.

9

z Dodržuješ ve své rodině některé ukrajinské zvyky? Vaříš ukrajinská jídla? Zvláštní zvyky nemáme, asi jen Vánoce si připomínáme také 6. ledna. Vařím jídla česká i ukrajinská (boršč, holubce, pirožky, velikonoční chléb pascha).

10

z Dříve byla ve Slavkově stanice brněnského sboru CB. Nyní se občas objevíte v Brně. Máte ve Slavkově ještě nějaké společenství, které navštěvujete? Občas navštěvujeme Českobratrskou církev evangelickou ve Slavkově a příležitostně Křesťanský sbor v Heršpicích.

VZPOMÍNKA na sestru Libuši Urbanovou

S

estra Libuše Urbanová, rozená Valtrová se narodila 5. května 1922 v Praze. Měla tři sourozence – dva starší bratry – Bohumila a Karla – a sestru Janu. Když jí byly tři roky, zemřela jim na tuberkulózu maminka a tatínek František Valtr se staral kratší dobu o čtyři děti sám. Hlavním a rozhodujícím momentem pro tuto rodinu bylo to, že bratr kazatel František Urbánek navrhl otci čtyř dětí, aby se oženil, a doporučil mu i upřímně věřící sestru – Marii Talužkovou, která by mu byla dobrou manželkou a měla by pěkný, mateřský vztah i k dětem. Celý život to pak opravdu dokazovala svou upřímnou poslušností Pána Boha, láskou

a vlídností k manželovi a úžasnou láskou a trpělivostí k dětem. Nejmladší z dětí, malá tříletá Libuše, prodělala v té době těžkou operaci hlavy a vnitřního ucha, která jí svým způsobem ovlivnila celý život. Po ukončení studií na Klasickém gymnáziu v Praze pracovala dva roky v kanceláři. Od dětství navštěvovala s rodiči shromáždění Jednoty českobratrské v Praze na Žižkově. Na jednom z celocírkevních pobytů mládeže v roce 1941 na Valašsku poznala svého budoucího manžela, tehdy učitele malé vesnické jednotřídky, Jana Urbana. Ten v té době již studoval teologii a při-

pravoval se na službu kazatele v tehdejší Jednotě českobratrské, dnes Církvi bratrské. Celý život svou věrnou a ne-nápadnou prací a pílí pomáhala tvořit pěkné a klidné rodinné zázemí svému manželovi, který celou svou duší sloužil Pánu Bohu a své církvi a delší dobu byl také předsedou Rady Církve bratrské. Nebyla to jednoduchá doba, ale sestra vše trpělivě a radostně snášela a byla vždy svému manželovi oporou. Přes všechny nesnáze, které pro manželku kazatele období totality přinášelo, zůstala radostnou a nenaříkala si ani v dobách, kdy zůstávala delší dobu s dětmi sama (studium teologie manžela v Americe, dvouletá vojenská služba manžela u PTP). Své postavení manželky kazatele a matky brala jako celoživotní poslání. Spolu s manželem sloužila svému Pánu Bohu a „své milované církvi“ skoro 16 let v ostravském sboru Církve bratrské (dříve Jednoty českobratrské) a pak 35 let v brněnském sboru Církve bratrské. Část práce v brněnském sboru byla již v době manželova důchodu, ale byla to práce nenápadná a věrná. Po svatbě, která se konala 17. června 1944, se jí v létě roku 1945 narodila první dcera Iva. K té pak později přibyly ještě dvě dcery – Daniela v roce 1950 a Alena v roce 1953. Její největší radostí bylo, že všechny tři dcery i s rodinami, všech sedm vnoučat i patnáct pravnoučat patří do velké Boží rodiny a rádi navštěvují shromáždění Církve bratrské. Stejně se

radovala z toho, že podle svých obdarování také uprostřed svých sborů a církve slouží a pomáhají. Po 56 letech manželství 4. března 2000 ovdověla a žila sice sama, ale obklopena láskou svých dcer, jejich rodin a mnoha přátel nejen z brněnského sboru, kde žila v posledních letech. Poslední roky byly dost ovlivněny tím, že kvůli těžké oční nemoci začala velmi špatně vidět, a tím se zhoršilo i sluchové vnímání, protože již nemohla odezírat ze rtů těch, kdo s ní mluvili. Když se jí někdy stýskalo, těšilo ji vždy to, že ji Pán Bůh má stále ve své péči a z Jeho ruky že smí přijímat mnoho dobrého. Modlila se za svá vnoučata a pravnoučata, aby prospívala na těle i na duchu a líbila se Pánu Bohu i lidem. Děkovala Pánu Bohu za Jeho mnohé dary – společná shromáždění bratří a sester, za sluchátka v lavici, kde sedávala, za přítelkyni Evu, s kterou chodila na procházky a měla společné chvilky u Bible a modliteb, za bratry a sestry, kteří ji navštěvovali. Za největší dar ale považovala skutečnost, že už v mládí prožila pokání, vyznání a odpuštění hříchů v oběti Pána Ježíše, že Pán Bůh slyšel díky, prosby i vyznání a stál při ní v každé chvíli se svou pomocí. Zvláštním povzbuzením a potěšením pro ni bylo slovo z 23. žalmu: „Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.“ z pohřebního rozloučení

„Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.”

ZE ŽIVOTA

mládeže

ZE ŽIVOTA

Dopis z města pražský

K

dyž ve městě začnou hrát Bedřich Smetana „My country“, je jasné, že se přiblížilo léto. Vydám se tedy brzy zrána cestou, které se říkávalo královská, abych viděla, že pod vrstvou líčidel laciných obchodů s předraženým zbožím, zbavena make-upu kýčovitých obrázků, že je ještě pořád hezká. Polední zvony zatím dokážou přehlušit turistický babylon jazyků, dlažba ještě

chvíli unese kola aut. Dlažba z kamenů, které budou volat, až my budeme mlčet (Lukáš 19,40). „Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse“ (Žalm 40,11). Všechno se stává pomalejším, tišším a temnějším. A někdo se ptal, až bude volat i kamení nalíčeného města, jestli u toho budou ti, kdo mlčí. Herzlichst Vaše Marka

Představujeme

A

hoj, jmenuji se Tereza Honsová, většina lidí mi říká Terko. Jsem z Netolic, malého městečka v jižních Čechách, ze kterého jezdíme v neděli do shromáždění do sboru CB Husinec. Když jsem v Husinci řekla, že budu v Brně studovat historii, tak se mě hned zeptali, kam budu chodit do sboru. A já rovnou řekla, že na Kounicovu; byl to jediný sbor, který bych tehdy v Brně dokázala najít. A tak jsem začala chodit mezi vás, nejprve do mládeže, pak i na středeční biblickou a občas se objevím i v neděli. Je to pro mě nová zkušenost, rozdíl mezi sborem v Husinci a vaším sborem je značný (asi tak 200 členů). I

navzdory tomu, jak je váš sbor obrovský a musí být jednoduché se v něm ztratit, se mi dostalo velice vřelého přijetí. Jsem za to moc vděčná, protože to byla jedna z věcí, kterých jsem se před příjezdem do Brna bála: že se ve vašem sboru ztratím. Mám-li popsat sebe, co mě baví a co mám ráda, pak musím říct, že mám ráda, když něco dělám s dalšími lidmi. Takže strašně ráda vyrazím do hor nebo klidně do divadla, na vodu, na kolo, do cukrárny nebo na výstavu, jen když je tam někdo se mnou. Snad jediná věc, kterou si vychutnám nejlíp sama, je plavání. Mrzí mne, že tu nebývám víc i o víkendech, ale faktem je, že se snažím být co nejvíc doma a v Husinci. Nicméně i tak se u vás cítím jako doma. Mám takové malé tušení, že za to do jisté míry může i jeden konferenční víkend strávený v kuchyni.

klubu maminek

V

e čtvrtek 14. 6. se na zahradě na Kamenném vrchu uskutečnila závěrečná párty klubu maminek spojená s grilováním kuřat.

Zpočátku vypadala situace dosti nešťastně, protože asi v 9 hodin se spustil déšť a některé maminky se jím nechaly odradit. Ty statečnější si však dodaly odvahy a nakonec se nás sešlo a vystřídalo 7 maminek, 10 narozených a 1 zatím nenarozené dítě. Za nejstatečnější jsme zvolily Sisu Červenou, která po několika telefonátech zahradu našla. Přišla v největším horku, celá mokrá, s jedním dítětem v kočáru, novorozenětem v šátku na břiše a s batohem na zádech. I přes deštivý začátek dne jsme mohli nakonec užít sluníčka i vzájemného společenství. Zde jsou odpovědi některých maminek na tyto otázky: - Chodíš pravidelně na klub maminek? Jak dlouho už? - Proč tam chodíš, co ti to dává?

Ráchel

Iva

- Ano, chodím pravidelně, celý letošní rok. - Kontakt se světem, nová přátelství, praktické a podnětné programy.

Sisa - Začala jsem jako hlídačka a pak jako maminka. Chodím pravidelně asi třetí rok. - Člověk si trochu odpočine, dozvím se něco zajímavého. Povzbuzení, inspirace.

- Chodím vesměs pravidelně, pouze ve zkouškovém období řidčeji, asi půl roku. - Příjemné zabití času, vědomí, že jsem „jako maminka“ pořád ještě normální, výživné programy, odreagování.

Jana - Chodím nepravidelně, pokud jsem v Brně. - Ráda se setkávám s druhými. Martina Štiglerová

ZE ŽIVOTA sesterského odboru Z červnového setkání seniorů

J

e to neuvěřitelné, jak čas rychle letí. Od určitého věku se mi zdá, že každý rok je o kus kratší, než byl ten předchozí. Je to asi tím, že s každým dalším prožitým rokem ubude jeden z těch, které nám ještě zbývají. A čím jsme starší, tím intenzivněji to vnímáme. Připadá mi, že je to nedávno, co se v našem sboru uskutečnilo první seniorské setkání, a zatím jsme letos oslavili již desáté výročí. Sestra Slávka Kučerová, která byla v té době vedoucí sesterského odboru, nám ve svém dopise připomněla, co bylo na začátku těchto setkání. Píše: „Vzpomínám na dobu před deseti lety, kdy jsme v sesterském odboru

přemýšlely, jak obohatit svoji práci tak, abychom se jako sbor lépe poznávali a sbližovali uvnitř generací i mezi generacemi a mohli se vzájemně poučit ze svých zkušeností s Pánem. A tak, když nám Darinka Klamková na jedné naší schůzce vyprávěla o setkávání starší generace v Bratislavě a o požehnání, které z něho plynulo, začaly jsme plánovat podobná setkání i v našem sboru. Od té doby se scházíme každý rok, vždy v neděli po Večeři Páně, ke společnému obědu s programem, na kterém se střídavě podílejí všechny složky sboru: nedělní škola, dorost, mládež, hudební skupinky, zvukaři, kazatelé i staršovstvo. Korunou našich setkání bývá vždy svědectví některých seniorů o jejich životních zkušenostech s Pánem.“ Tak tomu bylo i letos. Po dopolední bohoslužbě jsme sešli do spolkových místností, kde nám chvíli do oběda zpříjemnil Dominik Pacek promítáním diapozitivů. Velmi nás překvapil, protože to byly fotografie nás seniorů. Nevím, kde všechny ty záběry ulovil, ale našli jsme se tam všichni. Děkujeme. Výborný oběd, káva a množství vynikajících moučníků a zákusků nás znovu přesvědčilo o praktické lásce a obětavosti našich sester. Během oběda jsme měli dostatek času k rozhovorům, vzájemnému sdílení a vzpomínkám. Připomínali jsme si ty, kteří mezi námi z různých důvodů nemohou být, i ty, kteří jsou už u Pána. V loňském roce jsme se rozloučili s dvěma sestrami a třemi bratry. Jsou to sestry Jeníčková a Patzová, bratři Doležal, Růžička a Pokorný. Počet seniorů ale zůstává stejný, protože se

k nám připojili jako nejmladší sestry Broklová, Heczková a Kořínková a bratři Slávek a Pavel Dostálovi. Odpolední program začal čtením pozdravů sestry Malinové, sestry Kučerové a bratra Bukáčka. Pak následovala krátká svědectví seniorů. Posloužila nám sestra Urbanová, bratr Slávek Dostál a bratr kazatel Heczko, který přečetl i příspěvek své nemocné manželky. Nemocná byla i sestra Packová st., jejíž vzpomínky nám tlumočila sestra Hájková. Bratr Pavel Dostál přednesl báseň M. Szturce Důvod k vděčnosti a sérii proslovů ukončil bratr kazatel Asszonyi. Společným tématem odpoledního programu byla vděčnost. Ta zaznívala ze všech svědectví. Vděčnost za Slovo Boží, za spasení, za rodinu, sbor a mnoho jiných darů, které nedovedeme sečíst. Novinkou v našich programech byla služba nejmladší skupiny „E corde“. která svou hudbou a zpěvem zpestřila naše setkání a doprovodila i poslední společnou píseň. Srdečně jim děkujeme a těšíme se na jejich další službu. Poděkování patří i sestrám Aničce Dostálové a Danušce Kořínkové, které celý program připravily a vedly. Všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na realizaci této krásné neděle, patří verš z evangelia sv. Matouše 25,40, který cituji maličko přizpůsobený – dle kralického překladu: „Cožkoli jste činili jednomu z těchto mých nejstarších, mně jste učinili.“ Vlasta Smutná

ZE ŽIVOTA v Bohumilicích 100 let od založení stanice brněnského sboru v Bohumilicích Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás. Jan 15,16

N

a počátku bylo několik členů evangelického reformovaného sboru v Kloboukách u Brna. Tento sbor byl zřízen v roce 1782, tj. rok po vydání tolerančního patentu. Navštěvovali jej také věřící z Bohumilic. (…) Do těchto hodin přicházeli tři mladíci z Bohumilic: Josef Huták, František Zvonař a Ludvík Musil. Čítávali Betánii, která se jim stala prvním paprskem světla na cestě do Božího království. Tito mladí lidé si prostřednictvím Betanie uvědomovali svoji hříšnost před Bohem. (…) Podle záznamů z kroniky se už v roce 1903 četla Betánie v bohumilické nedělní škole a od té doby začala také nedělní večerní shromáždění v domě u Hutáků č. 18. (…) Další významnou osobností, která je spojována s počátky církve v Bohumilicích, je Josef Dobeš. Ten v uvedené době odchází za sedlářským řemeslem do

Vídně, kde v jeho životě nastala zásadní změna. Jeho sestra Veronika Dobešová se ve svých vzpomínkách zmiňuje, jak se její bratr Josef vrátil domů jako znovuzrozený člověk a jak jim vyprávěl o obrácení, kterému oni nerozuměli, i když Bibli znali. (…) V době studií Josefa Dobeše přišla do Bohumilic jeho snoubenka Emílie Kubíková. Díky jejímu působení a na její svědectví se v listopadu 1905 objevuje další vlna duchovního oživení, kdy se k Bohu obracejí další rodiny. (…) Probuzení se šířilo. Když bratr Dobeš přinesl zprávu o věřících v Brně, rozhodli se Josef Huták a Ludvík Musil dostat do Brna za cenu jakéhokoli zaměstnání. Našli si práci v zemědělském podniku v Králově Poli. Měli velkou radost z toho, že večer mohou jít do shromáždění věřících. Zde se také sešli s bratrem Fajfrem, který se jim velmi věnoval. Zároveň to byla pro ně také úžasná příležitost setkat se s kazatelem Kostomlatským, který pracoval v Brně od roku 1903. Od té doby začalo

velké přátelství s věřícími v Brně. Bratr kazatel Kostomlatský jako kazatel Svobodné církve reformované v Brně navštěvoval od roku 1905 bohumilické věřící. 1. 4. 1907 byli Josef Huták, rodiče Dobešovi a jejich dcery Veronika a Rozina přijati za členy této církve v Brně. Připojením věřících z Bohumilic do sboru v Brně byl položen základ pro vlastní stanici v Bohumilicích. Tak byla 21. 6. 1907 založena u nás kazatelská stanice brněnského sboru, jejímž zakladatelem byl Josef Huták. (…) Do roku 1922 se zvěstování Božího slova konalo v domě č. 18 u Hutáků. Potom bylo přemístěno do domu bratra

Františka Zvonaře, dům číslo 33. Manželé Zvonařovi tehdy přes svoji početnou rodinu uvolnili jednu místnost pro shromáždění. To se zde konalo do roku 1934. Poté se přesunulo do nově postaveného domu číslo 98 u bratra Jaroslava Zvonaře, kde se modlitebna Církve bratrské nachází dodnes. (…) Na základě usnesení celocírkevní konference v roce 1972 patří naše stanice mezi samostatné kazatelské stanice pod správou brněnského sboru. Z brožury 100 let CB v Bohumilicích vybrala Lenka Broklová.

Slavnost – 100 let sboru v Bohumilicích

P

ředevším chceme vzdát chválu našemu Pánu, z jehož milosti jsme mohli připravit toto slavnostní shromáždění. Je to pohled na Boží dary, které jsme po celou dobu přijímali v obecenství s Ním u Jeho slova. K této příležitosti byl v sobotu večer uspořádán na místním hřišti koncert křesťanských písní pro všechny z Bohumilic a okolí. Naše hudební skupina (HSCBB) a brněnská skupina E corde zazpívaly několik písní doplněných vhodným slovem. Ve večerním tichu zněly tyto písně jako pozvání k našemu Stvořiteli a Pánu. Jenom Bůh stvořil svět, jenom Ježíš je ta síla... Nedělní slavnostní shromáždění 17. června 2007 zahájil bratr kazatel Asszonyi. Textem byl Žalm 100, verše 1–5. Kázání doprovodil několika písněmi brněnský pěvecký sbor. „V tomto žalmu jsme pozváni k díkůvzdání, hlaholu, plesání, k radostné oslavě. Je zde pozvání k radostné

službě, k poznávání Hospodina, kdo je On a kdo jsme my. A pak je zde vyznání, že Hospodin je Bůh Stvořitel, je dobrý pastýř. Jeho milosrdenství je věčné a Jeho věrnost do všech pokolení. Celou dobu, co tento sbor žil, nově a nově poznával, kdo je Hospodin, že On je opravdu Bůh, Otec Pána Ježíše. On nás učinil, On je naším Stvořitelem. On je milosrdný, dobrý a věrný. Chce zůstat s námi i nadále.“ (Modlitba) „Děkujeme za to, že i my smíme být potvrzením Tvé veliké lásky. Děkujeme za všechno požehnání duchovní i za léta, která jsi přidával ke zvěstování Tvého Slova, které bylo a je světlem mnohým. Je to Tvá veliká milost, když se ohlédneme zpátky, a je to ona, která nám dává naději pro dny budoucí.“ V odpoledním sejití jsme pokračovali pozdravy hostů, zpěvy mládeže a sborovými písněmi. Kéž naše srdce naplňuje tento Stý žalm díkůvzdáním a radostnou službou s vděčností Hospodinu.

Ze sborových událostí posledních týdnů

Požehnání - Kratochvílovi

Požehnání - Horcí

Růžena Jílková

ZPRÁVIČKY

• 1. 6. 2007 jsme ze Sboru Církve bratrské v Chrudimi přijali za členy sboru našeho manžele Jana a Cecílii Brančovy. • 1. 6. 2007 jsme ze Sboru Církve bratrské v Brně-Královopolské přijali sestru Janu Abu Msamehovou za členku našeho sboru. • 21. 6. 2007 si Pán Bůh povolal do nebeské slávy sestru Libuši Urbanovou. Poslední rozloučení proběhlo v našem sboru v pátek 29. 6. 2007. • 24. 6. 2007 jsme přijali za plnoprávnou členku sboru sestru Janu Konečnou. • V letošním školním roce dokončil studium na gymnáziu Petr Buršík. Gratulujeme.

Svatba novomanželů Moržołových