^ff Ročník 5.
Číslo 2.
Duben 1983
Časopis pro Čechy a Slováky Cena $2.75
Annul
Ročník 5.
* *
*
Na východ od ráje
*
Sebrané spis/ Vladimíra Kotouče (V. Blažek)
7
Brežněv žil, Brežněv žije, Brežněv bude žít
9
Interview Rozhovor s poslancem (J. Pelikán)
10
Rozhovor s hokejistou (M. Šťastný)
12
Uměnf Film Menzel, Hrabal, vlaky, filmy (J. Uhde) Fórum Západu Zásadní debata mezi kanadskými spisovateli (Drábek, Mowat, Skvorecký)
Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo, On., Canada N2J 4A4 Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzercí a změny adres zasílejte na adresu administrace
Literatura
1 rok: Can: $14.00 US: $14.00 US: $17.00
Kanada USA ostatní zemé (letecky) nebo ekvivalent v cizl méné
2 roky: Can: $26.00 US: $26.00 US: $32.00
Československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma Cena jednotlivého čfala $2.75 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním Sekem V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodni poštovní poukázkou (patrně nejvýhodněji! pro evropské předplatitele) Předplatně v Evropě lze poukázat na poštovní účet číslo 98601-202 u poštovního šekového úfadu 2000 Hamburg, BRD. Bankovní směrové číslo 200 100 20. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St. N„ Waterloo, On., Canada N2J 4H5 (TSA No. 5037-246)
3
Humor
Adresa redakce: Západ, Box 9021, Terminal P.O., Ottawa, On., Canada K1G 3T6 Články nemusí vyjadřovat názory redakce Nevyžádané rukopisy se nevracejí Redakce si vyhražuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků Redakční uzávěrka vždy 15. února, dubna, června, srpna, října a prosince
Predplatné:
1
Zajímavosti ze světa Zpět mezi Asiaty - Taiwan po deseti letechI. část (O. Ulč)
Vydává: Collegium Bohemicum jako dvouměsíčník Redakční rada: Jiří Fabšic, Eva Límanová, Stanislav Reíniš, Josef Skvorecký, Miloš S u c h m a , Václav Táborský, Jan Uhde, Ota Ulč Redaktor: Miloš Suchma Administrátor: Milada Reiníšová Grafická úprava: Věra Držmíšková, Ctirad Smolík Sazba: Prague Typesetting, Inc. Tiskne: Prague Typesetting, Inc. *+
Duben 1983
Obsah
č a s o p i s pro C e c h y a S l o v á k y
Západ, bi-monthly for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemicum in Canada Second Class Mail Registration Number 4890 ISSN 0226-3068
Číslo 2.
Račte se pohybovat (J. Klimešová)
Historie Jan Masaryk v exilu (C. Smolík)
14 16
17 20
Jarní rozhovor (M. Uhde)
21
Otisky (E. Kriseová)
21
Raději o hnoji
21
Thanksgiving Story (O. Sekyra)
23
Změna je život (I. Kotrlá)
24
Trip do Česka (J. Skvorecký)
25
Jodas pro mladistvé (V. Hejl)
27
Vědecká recenze pro státní vědecké nakladatelství (K. Bedřich)
28
O nových knihách (S.R.)
28
Směrnice Dopis kanadského ministra zahraničí redakci Západu Odpověď kanadskému ministru zahraniči Allanu MacEachenovi (M. S u c h m a ) Dopisy
29 30 32
Autorem fotografie na titulní stránce Mlynáři kouřící hašiš v Afghánistánu je Bohumil Krčil
Do každého čísla vkládáme p r o p a g a č n í kartu Z Á P A D U . Prosíme, předejte ji dál svým z n á m ý m , o nichž si myslíte, že by o Z Á P A D měli zájem.
ZÁPAD DO VŠECH SVĚTADÍLŮ!!!
NA VÝCHOD OD RÁJE Kalifornská rozhlasová stanice KEEG 93 v městě Paradise (Ráj) vysílala 1. prosince 1982 interview s Ivanem Svitákem o perspektivách vývoje sovětsko-amerických vztahu. Jaký je charakter Jurie Andropova a jak ovlivni Sovětský svaz7 1} O osobnosti a charakteru Jurije Andropova nevědí ani na slovo vzali krernlinologové téměř nic. ale to nevadí. Úloha osobnosti v dějinách nezávisí totiž na charakterových vlastnostech vůdců - ať už jsou schopní nebo ne - ale na síle institucí, států, hnutí či národů, které vedou. Je tedy naprosto bezvýznamné zda Jurij Andropov opravdu mluví anglicky a zda pije raději whisky než vodku a je trapné. že tento muž je nyní označován za skrytého liberála, od néjžzápad může očekávat nějaké zlepšeni. Naopak víme naprosto bezpečně, že Brežněvův nástupce hrál hlavní úlohu při masakrech během maďarského povstání v roce 1956, a že pak stal patnáct let v čele sovětské policie jako velitel systému sovětských koncentráků a KGB. Andropov byl a je sovětským Himmlerem a vidět jeho osobnost v tomto světle je velmi potřebné jako protilék vůči ilusím, že situaci oproti Brežněvově éře zlepší. Naopak, situace uvnitř SSSR se podstatně zhorší. Proč? 2) Především nebude žádné nástupnické krise, kterou západní krernlinologové očekávají. Je sice pravda, že po Stalinově smrti se nestal Chruščev ihned Stalinovým dědicem, a že to byl zcela zapomenutý Maíenkov, kdo se stal zdánlivé mužem číslo jedna, Zároveň si však připomeňme, že Stalinův hlavní muž v KGB, Berija, byl brzy poté zastřelen, kdežto Andropov je dnes pevně v sedle jako první tajemník komunistické strany. Andropov už vyhrál na celé čáre jako kandidát jestřábů, jako představitel nejmocnějších aparátů útlaku - policie a armády. Historie se nebude opakovat. MiHtarisace Sovětského svazu bude pokračovat rychleji než za Brežněva a sovětisace východoevropských zemí se podstatně zintensivní podle polského vzoru. Dlouhodobě je tedy třeba čekat intensifikaci útlaku jak uvnitř tak navenek, zatímco krátkodobé budou podvodná mírová gesta sovětského vedení dále mást zapadni státníky. 3} Celá východní Evropa prochází totiž hlubokou strukturální krlsí, která není jen krisí ekonomickou, ale je krisl systému, jež se dá řešit, podle přesvědčení Kremlu, jen a jen mocenskými prostředky, policií a armádou. Byrokratické diktatury sovětského typu neznají jiné prostředky, jimiž by
se vládnoucí elita vůbec mohla udržet u moci. Zatím co na západě se mírni ekonomické nesnáze výměnou politického vedení, ve východní Evropě tento mechanismus otevřených společností vůbec neexistuje. Ekonomické krise tak přerůstají v krise systémů, jež byrokracie neumi a nemůže řešit jinak nežli nejtvrdším útlakem po polském vzoru. Dnešní východoevropské krise nejsou tedy už jen krísemi stranických vedeni, nejsou řešitelné revisionistickým způsobem, totiž ochotou části stranického vedeni k reformám komunismu, a kdekoli selhává komunistická strana jako hlavní instituce režimu, nastupuje armáda a policie. Andropov vyjadřuje tento mocenský posun od byrokracie stranických aparátů k byrokracii policie a armády. Další milítarisace je neodvratná. Jak ovlivni změna v sovětském vedeni vztahy mezi velmocemi? 4} Vztahy mezi hlavními velmocemi prošly během posledních 37 tet třemi hlavními fázemi: studenou válkou padesátých let, fází koexistence šedesátých let a pak obdobim zmirňování napětí, tak zvanou détente sedmdesátých let. Závody ve zbrojeni však pokračovaly bez ohledu na měniči se politické klima, a desetiletí détente skončilo tím, že Sovětský svaz využil zmírněni napětí k tomu, že vybudoval vojenskou moc, jež se vyrovná moci západu. Předpoklady détente, totiž že sovětská politika se zmírní jestliže Spojené státy omezí zbrojení a budou obchodné spolupracovat s SSSR, zklamaly na celé čáre. Výsledkem détente byla okupace Afghánistánu, války 'by proxy' v Africe a koncentráky v Polsku. Détente skončila. Napětí mezi velmocemi vzroste. Proč? 5) Sovětské vedeni nemá žádné důvody k podstatným ústupkům, pokud západní státy neomezí zásobování Sovětského svazu obilím, technologií a úvěry. Reaganova rétorika a jeho prázdná gesta ohledně potrubí, jež sám za několik měsíců odvolá, vytvářejí pouze napětí mezi Evropou a Amerikou, ale nejsou schopna vynutit sovětské Ústupky. Západní krernlínologové mylně předpokládají, že ekonomické potíže učiní politbyro vnímavějším vůči americkým návrhům ohledně "nulového řešení", ale to je gigantický omyl. Sovětské vedeni neučinilo strategické ústupky za daleko horších podmínek čtyřicátých a padesátých let, a neučiní je ani dnes, prostě proto, že zbrojení nemá onen viditelný efekt na životní úroveň obyvatelstva, jaký má na Západě. Sest desetiletí strádání učinilo oběti daleko přijatelnějšími pro sovětské
obyvatelstvo. Spojené státy by si mohly ústupky vynutit jedině zavedením embarga na obilí, technologii a úvěry, a posílením NATO. Gesta nikoho neoklamou. 6} Rozhodující problém amertekosovětských vztahů neni v počtu atomových hlavic nebovženevskémjednáni o snížení zbrojeni, ale v klíčové otázce, zda Západ odpoví na sovětské ofensivní zbraně rozmístěním vlastního systému raket v Evropě Sovětské vedeni se bude snažit tomuto kroku zabránit všemi prostředky a léto 1983 bude velmi horkým létem. Těsně před rozestavením zbraní na sklonku 1983 lze očekávat náhlé, překvapivé změny sovětského stanoviska a nabídky stále podstatnějších ústupků, zaměřených na evropské partnery NATO, ale proti Spojeným státům. Rozhodující otázka, totiž drtivá převaha sovětských klasických zbraní, zůstane však dále skrytým trumfovým esem v sovětském rukávu Zmražen ¡atomových arsenálů na existující úrovni - pokud k nému dojde zmrazí zároveň tuto strategickou výhodu Sovětského svazu. Dojde-li koncem roku 1983 k rozmístění chytrých strel a Pershíngů na německém územi, Sovětský svaz během dvou let nebo dříve rozmístí své vlastní chytré střely na území NDR a Československa; prohloubí tak závislost těchto států na sovětské vojenské strategii. Československo klesne na úroveň NDR, fašistického státu poraženéhov druhé světové válce, a Praha se stane terčem atomového útoku, podobné jako jsou jíž dnes města západní Evropy terčem sovětských raket SS 20. Na východ od ráje je peklo.* Ovlivni no vě sovérs^é vedeni vztahy mezi Spojenými státy a západní Evropou? 7) Ano, i tyto rozpory se podstatné prohloubí, ale ne proto, že v čele je nyní Andropov, ale proto, že dějinný vývoj změnil charakter závislosti Evropy na Spojených státech. Détente nezvratně prokazuje, že zatím co 13 bilionů dolarů Marshallova plánu postavilo na nohy západní Evropu během pěti let, částka 80 bilionů dolarů východnímu bloku způsobila v téže době hospodářské zhroucení Polska a přiblížila podobnému debaklu Rumunsko a Jugoslávii. Pokračovat v této politice je nejen hospodářsky neúčelné, ale politicky krajně riskantní, * V a n g l i č t i n ě slovní hříčka. East of E d e n není j e n titul S t e i n b e c k o v a r o m á n u o Kalifornii, ale i citát z bible, k d e je p e k l o u m í s t ě n o na v ý c h o d o d ráje, o d E d e n u {viz G e n e s i s , 3 / 2 3 ) D i s k u s e se k o n a l a v m ě s t ě P a r a d i s e (Ráj).
1
protože západní Evropané si teď začínají osvojovat prosovétské pozice neslučitelné s americkými. Zatim co vláda Spojených států zakazuje export technologie a úvěrů sovětskému bloku a je odhodlána odpovědět vojensky na hrozby raket SS 20, západní Evropané jsou rozhodnuti pokračovat v détente, v úvěrech, stavbě potrubí. Stavějí se stále skeptičtěji k nezbytnosti zvýšit své položky na zbrojení a rozmístit obranné systémy proti sovětským raketám. Zjednodušené řečeno, západoevropské vlády stavějí zájmy svých konzumních společenství, zájmy hospodářské a obchodní, daleko výše nežli zájmy vlastní bezpečnosti. Dnes jim paradoxně vyhovuje spiše sovětská politika, která by chtěla v détente pokračovat, nežli americká politika, která se s debaklem Evropany tak hýčkané, ale tak zcestné détente musí vyrovnat. Američtí diplomaté a ministři varovali evropské vlády již před Versailleskou konferenci (léto 1982), aby plán stavby potrubí byl odložen, alespoň po dobu stanného práva v Polsku. Marně.
8) Když se Evropané rozhodli jit vlastní cestou, nastoupila vlastní cestu i americká vláda: zakázala spolupráci na exportu pro potřeby sovětského potrubí všem americkým firmám a znemožnila prodej evropské oceli za dumpingové ceny v USA. Evropské vlády si musely ozřejmit, zda opravdu chtějí používat svého těžkého průmyslu k potenciálnímuvyzbrojovánísvého úhlavního nepřítele SSSR, zatim co tentýž jejich ocelářský průmysl zneužívá možnosti amerického volného trhu. Státem subvencovaný evropský export oceli do SSSR slouží nepřímo sovětskému zbrojení; v USA evropský dumping způsobuje masovou nezaměstnanost v ocelárnách neschopných konkurence, pokud je 2
cena oceli subvencována - až do 40% - evropskými vládami. Podobné problémy existuji též v automobilovém průmyslu a v jiných odvětvích, kde nejen evropské, ale též japonské podniky pronikají na americký trh, alezároveň se celními tarify bráni proti importu amerických výrobků. Pokud během posledních čtyř dekád byly Spojené státy ekonomickým obrem, pak absorbovat jisté nevýhody ve prospěch západních spojenců bylo relativně snadné. Jakmile se stala západní Evropa sama hospodářskou velmocí, jejíž národní produkt předčil poprvé v roce 1979 hrubý národní produkt USA, pak už není důvod ani k tomu, aby Spojené státy podporovaly dříve slabé ekonomie poválečné Evropy, ale není důvod ani k tomu, aby nesly neúměrný podíl břemene zbrojeni 9) Přichází doba, kdy Evropané si budou muset sami rozhodnout v čem tkví jejich bezpečnost a nebudou už moci přenechávat vojenské otázky Spojeným státům a atomovému deštníku strýčka Sama. Nejen americká vláda, ale také dnešní běžný Američan se divá s rozpaky na vlny antiamerikanismu, jež přivítají presidenta USA v tradičné přátelském Německu, a nesouhlasí s ochotou Evropanů velkoryse pomáhat Sovětskému svazu upevňovat byrokratické diktatury ve východní Evropě. Nebyl to levicový intelektuál, ani demokratický liberál, byt to konservativnígenerál, který nedávno navrhl staženi americké armády z Německa. Nepřál bych si ničeho víc, než aby se tento plán uskutečnil během osmdesátých let, aby tedy NATO i Varšavský pakt byly překonány novým systémem bezpečnosti v Evropě, ale zároveň se přiznám, že si nedovedu představit nebezpečnější situaci nežli Evropu v roli mostu mezi Západem a Východem. Československé zkušenosti s politikou mostu byly katastrofální. Pouze vojensky silná a sjednocená Evropa může čelit sovětskému tlaku, ale k reálné mocenské samostatnosti Evropy vůči SSSR neexistují dnes hlavní předpoklady. Západní evropští spojenci nejsou ani ochotni zvýšit dnešní 3-4 procenta národního důchodu, věnovaného na 2brojeni. na americkou úroveň šesti až sedmi procent, tím méně na sovětskou úroveň circa 15 procent. Americké a evropské zájmy jsou podstatně odlišné a rozdíly vzrostly, když evropský národní důchod na obyvatelesice předčil americký národnídůchod, ale vojenská kapacita Evropy se nezměnila, Andropov je připraven využit evropské slabosti ve svůj prospěch. Závěr 10) Západní veřejnost, státníci a odbornici kremlinologie myslí zpravidla o sovětských globálních cílech tak, že předpokládají jakousi základní srovnatelnost obou supervelmocí. Po-
dobně jako fenomenologové dávají "do závorek" určité obsahy myšleni, tak dávají mnozí inteligentní západní pozorovatelé jaksi "do závorky" sovětskou totalitní diktaturu s předpokladem, že tato politováníhodná sovětská vnitřní skutečnost neovlivňuje sféru mezinárodních vztahů, To je však základní omyl. Expansivní ráz sovětského impéria má své kořeny právě ve vnitřní struktuře útlaku obyvatelstva byrokratických diktatur. Andropoidni éra, do níž právé vstupujeme, má však aspoň jeden světlý bod; když totiž politbyro dělá chyby, jsou to obrovské chyby. Kolega z Německa vystihl přesně naši naději těmito slovy: "Bud si dají Rusové nějaký vlastni gigantický gól, nebo půjdeme všichni do háje. Jen blbost ruského vedení nás může zachránit. Modlím se proto, aby se v Rusku po Brežněvovi dostal k moci takový vůl, jako je Biľak. Neboťjen ideologická víra a ekonomická pitomost spojená s nepochopením trendů ve světě může dovést sověty do takové šlamastiky, že ani vojensky nebudou silní. A pak půjdou do háje." Lépe to nelze říci. Porn. redakce V ú n o r o v é m čísle 1 / 8 3 , j s m e uveřejnili č l á nek J. Fabš\ce Nový muž v Kremlu, který je v s o u h r n u n á z o r e m určité části z á p a d n í c h liberálních politologů. Příspěvek I. Svitáka, je p o d l e n á z o r u red. r a d y Z á p a d u realistič t ě j š í m p o h l e d e m na situaci.
150.000 SLOV (Texty odjinud)
časopis 150.000 SLOV vychází třikrát do roka v rozsahu přibližné 140 stran formátu A5 (150.000 slov) a obsahuje výlučné nekomentované překlady textů publikovaných po celém svété a vztahujících se k otázkám politickým, ekonomickým, filozofickým, k problematice společenských véd, technologie, literatury, uměni atd. časopis odpovídá na voláni českých čtenářů doma i v zahraničí po zpřfstupnéni materiálů, Jež by jim umožnily sledovat vývoj v různých oblastech mySleni, politického děnt, kultury a uměni. 150.000 SLOV rediguje A.J. Llehm s redakčním kruhem. Předplatné na jeden ročník US $10.00 (DM 25.00), Objednávky, předplatné I veškerou korespondenci zasílejte na adresu: 150.000 SLOV, c/o index, Postfach 410511, 5 Köln 41, WEST GERMANV
Zajímavosti ze světa Ota Ulč
Zpět mezi Asiaty - Taiwan po deseti letech - i. část Nelze vstoupit do téže řeky, naučil nás Herakleitos, praotec dialektiky. Někdy jsou i potíže se vstoupením do téže vesnice. Ve Španělsku, v suchopárné Estremaduře. se nám na vedlejší silnici rozsypalo auto a hodní rolníci se o nás postarali. Ne po letech, aie po roce jednom jediném, jsme se spolehlivějším vozidlem znovunavštívili pohostinné místo, abychom znovupoděkovali. A zemědělci, zapraženi do žňových úkolů na rozžhavených lánech, nás málem nepoznali. A my je taky ne. Jak bych dopadl v Československu? Nevim a jakožto zcela neznormalízovatelný tvor o alternativě nepřemýšlím. Okusil jsem ji při výletu na Dálný východ v létě 1982. Cílem byl Taiwan, kde jsme nebytí deset let. Předbíhám s informací, že se nám posléze podařilo vniknout do postranní provincie ve velké žluté zemi. kde se moje žena Priscilla narodila a žila do holčičiho věku, než dorazili rudi bohatýři. Pacifické předháněni Letěli jsme divně. Přes Pacific jsme se totiž předháněli. Měl jsem volňásek na CHINA AIRLINES, žena a kluk, Ota junior, jemuž do dovršení dvanácti let a tím i vypršeni práva pohybu za poloviční cenu chyběl necelý týden, přistupovali ke schůdkům společnosti SINGAPORE AIRLINES, jež vozí poměrně lacino a slouží nepoměrně lépe než konkurenční firmy. Doporučuji, doporučuji. A kdo že mi dal vol násek? Šlechetným dárcem či spíš dárkyní byla taiwanská nadace Pacific Cultural Foundation, jež mne i sumou obdařila, abych bádal Ač jsem se vznesl o deset minut dřív než rodina a číslo mého letu bylo 007. do Honolulu k mezipřístání jsem dorazil o půl hodiny později a kluk se mi smál. Koridory plnili Japonci vlekoucí tropické ovoce a balíky zcela usušeného hovězího. Aby ne, doma za kilo masa zaplatí víc než za elektronkový zázrak téže váhy. Jakpak mě Číňané živí? Nevalně. K snidani servíruji whisky a k obědu pivo nemají. A už to slyšim, jak u singapurských tečešampaňskévmnohých proudech a odstínech, na plátně jím předvedli tip-top sexy krvák a komu se nechtělo dívat, dostal škrabošku hodnou Zorro mstitele a plastikové špunty do uší. Mně bez škrabošky bylo sledovat osud ubožačky učitelky ve škole pro slepé a hluché a němé na americkém venkove před sto lety. What an uplift!
Tak maucta, rodino, uvidíme, kdo s koho, ještě jsme nedosoutěžíli. Třeba i servis se polepši. Vyměnili nám totiž team, do letadla napochodovaly zcela Čerstvé stewardky. Jen co jsme se odlepili od havajského povrchu, čerstvé letušky zalehly k schrupnutí. Úplný BLANl'K AIR. Věřím v pravidlo včasných opatření proti únavě z popletených poledníků. "Jet lag" čili "tryskací loudání" v rozkošné nesmyslně doslovném překladu se má řešit už za letu: jen co se připásáte, nařiďte si hodinky na místní čas vašeho cíle a podíe toho otvírejte ústa a zavírejte oči. 2el, s sebou jsem měl hodinky digitální. Vzdor snažení ve všemožných variantách jsem se domačkaí k výsledku, kdy strojek už jen panikářsky pulsoval, jakoby v předpovědi mrtvičného stavu svých nepochopitelných útrob. Ale i bez ciferníku mi došlo, že prohraju rodinný závod ne o minuty, ale o několik hodin. Přistáli nás totiž vTokiu, na onom novém velikánském letišti, jehož dobudování notně oddálily bitky politicky pokrokových a ekologicky vznícených demonstrantů Však jsme je mnohdy vídali na televizi, jak pochodují, s bílými čelenkami, zaháknutí v bojové roje, občas vyki ůcajíce téměf moravská kola jako rozjásaní svazáci generace Pavla Kohouta o prvních májích. Japonci se navíc vrhali z kontrolních věži a prý i na protest skákali do míchaček s betonem. Ani jednou se mi ještě nestalo, abych přistál v Tokiu a oblaka neměla barvu téhož betonu, velepošmournou barvu malty. Šmejdím s houfem v letištních prodejnách. V New Yorku jsou japonské výrobky lacinější. Od kamer jdu k houbám Zcitlivěl jsem na ně zásluhou loňského fiaska, ba traumatu, s desetikily hřibů v Novém Mexiku nalezených a v Oklahomě zmařených. Však jsem se o té potupě rozeštkal na stránkách Západu. A tady v Tokiu prodávali kilo poloprašívek za 52,000 jenů - za dolar je zhruba 250 yenů,takže to máme víc než 50 dolarů za kilo. Tehdy nám to v Oklahomě vyjit, mohla být suma na několik cest kolem světa, ale co se rozčilovat. Už cinkali a zvali k návratu na palubu. Prvni příjemné překvapení: ač jsme v tranzitu a nikdo si nemohl odskočit pro bombu či menší třaskavínu, musíme podstoupit tělesnou prohlídku. Hezounká slečna v slušivé uniformě mě začala podrobně, až neslušně prohmatávat. "Děkuji, děkuji," vzlykl jsem v mateřštině a ponoukl ji k větší důkladno-
sti. Krasavice, stále s úmévem, žel již oddálila alabastrové prstíky a pokynula mi k pochodu mezi ostatní vzrušené prověřené. Letadlo zcela naplnily osoby s cedulkami -jméno, výprava, místo určeni. Inu, ovšem, japonští turisté, ti jen skupinově, organizované. Byfi aspoň tak roztomile hluční, jak je zvykem mezi Teutony. jejich někdejšími spojenci v druhém světovém debaklu. Příliš decibelů nezřídka zpochybňuje autenticitu projevovaného veselí. Jsou to snad ženáči na svém prvním odskoku do filipínských nevěstinců? To je jedna z populárních forem organizovaného turismu, a tiskem proskočily zprávy, že doma zanechané manželky začínají žehrat. Ale ti naši hlasití měli protějšky s sebou, protějšky v průměru o generací mladší a o nekonečno pohlednější. Přes uličku se uvelebila komtesa s velkým skicářem v kožených deskách na klíně. Z kabelky vyňala štětec a tekutinu, a zatím co ještě řvaly motory na rozjezdové ploše z nedávno usušeného betonu, pevnou rukou začala tvořit kaligrafická krásna. Takže jsem se dostal do situace diváka tenisového utkaní. Vlevo tvořivá bohyně s partnerem snad zanedbatelným, vpravo Japonsko za podmínek překvapivé příznivé viditelnosti. Rád mířím kameru na hranice, zdi, berlínské a brzo snad i Čínské, dráty rozvadovské, první a poslední cípy toho kterého archipelagu. Mínil jsem zvěčnit poslední japonský ostrůvek. Jen co se mi to povedlo, objevil se ostrůvek ještě poslednější Mám jich deset. Za Shikoku je ještě Kyushu a Koshlki a Uji. Překvapivě prázdné, rozlehlé prostory, bez brabenců, tak jak si Japonsko nepředstavujeme. A bohyně stále kaligrafovala, přes uličku, stejně nedosažitelná jako země za okýnkem Inu co, jedno pořádné prohmatání usměvavou péknicí za den není přece bezvýznamnost. Tak, a už je vidět ostrov, který jsem deset let neviděl. Taiwan stále zelený, dobře obdělaný, hodně vod a jezírek, minivesnice či spíš jednotlivé statky, obehnané cihlovými hradbami: jakoby Šance kotem středověkých rurálních tvrzí. Dobře vyspalé blanické letušky se s námi rozloučily, jakou že jim bylo ctia potěšením nám sloužit. Vystoupili jsme na zbrusu novém letišti v mnohosamohláskovém místě TAOYUAN. Kaligrafická, neřku-li kalokagatická dáma se ztratila v houfu. Některé zdi dlouhých pasáži pokrývaly velké podobizny orientálních ořů. Ze by tady 3
měli umélce jako našeho Sedláčka, co je jen na kobyly? Nikoliv. Tento Sedláček je můj vyženěný příbuzný Též maluje orientálni dívky. Posléze mě ve studiu vybídl, abych si vybral esteticky přijatelnější žánr do trvalé držby a dost se podivil nad spěšností mé volby. Mladik ve velmi štramácké uniformě mi podal formulář ve velmi čínské řeči. Ani jsem nepochopil, jak nedržet papír vzhůru nohama. Pohlédl jsem vzhůru před sebe. Ha, co vidím - vidím tři písmena svého nevyslovitelného příjmení, písmena na ceduli, ceduli na rukojeti, třímala ji dívčina, vypadala jako Smokey Bear. Samaritánský medvídek jménem Alice čekal na zpožděného 007 celičké 3 a půl hodiny. Reprezentantka Pacific Cultural Foundation mluvila plynně anglicky a navíc držela dokument. Jen co jim mihla, pohraniční strážci poodstoupili, aby vzácný návštěvník nezdržován pokračoval. Pojalo mé blaho starých neblahých časů. Pomyšlení na někdejší pitky se soudruhy justičními zaměstnanci v Plzni, když ten nejmocnéjší zablyšti! něčím v slídě a hned byl k máni vinárenský stoleček. Moje permanentní, zcela neuctivé maucta tamnímu kontinentu. věku, pravěku. Jdu za švitořící, dokumentem mávající Alicí. U okénka směnárny jsem postřehl první znamení ekonomické reality. Před deseti lety výměnný kurs byl 40 N T (nových taiwanských dolarů) za jeden americký starodávný dolar. N y n í j e k u r s 3 9 k u 1. Kde ve světě se daří takové stabilitě? Před půf rokem mi v Brazílii za párameríckých bankovek dali půl kila papíru, a cruzeiro vysýchal ze dněna den. A v sousední Argentině rozumi finančním spirálám jen talentovanější matematici. Za skleněnou zdí mávala žena a synáček strouhal mrkvičku, vždyť jejich singapurská kobylka vyhrála o m n o ho délek. Ostrov po dewtl letech Tudy kdysi vedla poloasfaltová stezka. Tehdy jsme vráželi do vodních buvolů a občas nezbýlo, než výlézt z vozidla a popostrčit nedoslýchavé dobytče. A tecf je tady dálnice tak strašné rovná, že se mi nedaří najit světové strany. Kterým směrem směřujeme, kde lelkuje scestný skot? Zpomalujeme z jiných důvodů: platit v branách mýtné za právo moderního pohybu. V roce 1971, když Taíwan vyhnali z Organizace spojených národů, průměrný příjem ostrovanů byl 410 amerických dolarů. A místo rozkladu a rozpadu Taiwan prosperuje, blaho lidu roste, průměrný roční příjem už přesahuje 2,500 dolarů, čili desetkrát víc, než u vědeckých socialistů. Dosaženo na rurálním, válkou poničeném ostrově, bez přírodních zdrojů, bez zahraniční pomoci. A dneska do4
POTOMEK ULC S FEUDÁLNÍMI SKLON V
vede výrobit a vyvézt víc, než žlutá velepevnina v marxleninských otěžích. Dorazili jsme k elegantnímu mrakodrapu ve čtvrti, kde minule překážely lány papundeklových barabizen. Klíč do ruky a že na desátém poschodí bydlo je přichystáno. Vlastník že odjel za babičkou do lndoné2ie. Mnohapokojové pohodlí, vše máme, i to, co v Americe nemáme: totiž televizní přenos světového mistrovství v kopané. Na obrazovku vyběhli Maďaři s kýmsi. Pustil jsem se do kupy vesměs neznámých tropických plodů a najednou jsem se přistihl, že fandím socialistům. Ostatní tři stanice přenášely potýkání mnoha lodi, prý dvou veletuctů. Byl totiž velký svátek - Dragon Boat Day - mužské a ženské teamy pádlovaly k pocté archaického funkcionáře jménem Chu Yuan, The China News, dnešní noviny, je stále pátek 25. června, den jsme získali na stoosmdesátém poledníku. Hele, tuhle reklamu otisknou v Rudém právu, to by bylo poprasku kolem ňípu, kde prý jsou k sehnání limonády už jen o významných státních svátcích: SEVEN UP GIVING AWAY STEREOS. Pijte SEDM NAHORU a pošlete kupon na adresu Hua Shang Advertísing Company, 137 Nankíng East Road, Section 2, Taipei. Vděčná firma rozdává magnetofony značky Sony. Z jiného inzerátu se dozvídám, že South Afričan Airways létají s velikánskými boeingy z Tapei do Hong-
kongu, přes Mauritius do Johannesburgu. lnu, trasy globálních vyvrženců -Taiwan, Jižní Afrika, Chile. Izrael. Nejzajimavějši byl úvodník, takhle uvolněně noviny před deseti lety nepsávaly: "V rudé Cině maji ženy zaručené právo zastávat nejméně příjemné práce. U nás se ženy už trošku pohnuly na socioekonomickém žebříčku... Přátelé i nepřátelé si všímají naší modernizace a říkají o nás, že jsme malá Amerika To může být jak lichotka, tak urážka." Skládám kompliment, ostrované a snažíme se počítat na prstech: Cankajšek už je v mausoleu asi stejné dlouho, ne-li déle, než Francisco Franco. Svět nemiloval ani maršálka ani generalissima. Jenže svét aplauduje španělské demokratizační metamorfózy, kdežto ty taiwanské odmítá vidět. Ale kolik je jich tady vlastně? Zjišťovat budeme poslechem a poklepem. V Tapei je aspoň deset tisíc taxíků, milión automobilu, miliarda motocyklů, rvavých, všudypřítomných. Posléze jsem fotografoval skútr opřený o oltář v nejstaršim chrámu Lung Shan. Zmizely pedicabs, tříkolky se šlapajícím živnostenským cyklistou, pokrok je vytlačil, zákon je zakázal. Proč stát nezakáže chaos, anarchii v dopravě, kravál všude? Co tohle je za ukázněné mravence, když pokračují v pohybu na červenou a bez ohledu na policajta s hlasitou píšťalou? Stereo zvuky vyráží z obchodů se střižním zbožím a z taxíků s ohluchlými či alespoň ohlušenými pasažéry. První cesta mne vedla ke šlechetné nadaci. Pacific Cultural Foundation, již vládne elegantní dáma dr. Jeanne Tchong Koei Li, mi připravila program na dva týdny dopředu: co den, to interview, a vždy víc než jedno. Začneme Šéfem ekonomů, skončíme šéfem ostrovních estébáků: budu besedovat s ministry, podministry a velikány od Nejvyššího soudu. Kdybych se kdy ztratil, žádný prý strach, medvídek Alice mě ochrání. Nahlížím medvídkovi pres rameno a pozorují, že došlo též k modernizaci čínských psacích strojů. V podstatě to jsou stroje sázecí. Kdysi dívky, ubohé včeličky, musely dlouho hledat a vyzobnout správný znak. Nyní nad čtvercem s péti sty nejzákladnějšich znaků před sebou, tisícovkou méně častých vlevo, tisícovkou vpravo, popojíždí písařka kuželem jakokobaltovou bombou nad pacientem. Z kužele vede táhlo, jímž písařka klove. Jak dlouho trvá, než ji vytrénuji? Jeden rok. Jak dlouho trvá naťukat jednu stránku? Dvacet minut, A k tomu ještě komplikace s odesíláním telegramů či listováním ve slovníku. Příbuzenstvo Družbě se státními funkcionáři předcházel odjezd k některým z představitelů početného příbuzenstva. Babičky nám nestárnou. Pustllysedo kažení našeho dítěte, předhánějíce se
v podstrkávání bankovek ve speciálních Červených obálkách: tradiční to Čínské dlaňovky, jejichž účelnost a třeba i nepostradatelnost si ověřují generace po staletí, po tisíciletí. Téměř stoletá babička Si-mah se rozhněvala na svého osmdesátiletého syna, že málo píše domů, Šestáosmdesátiletý strýc Si-peh nás uvedl ke svému strýci, tedy našemu prastrýci, a vypadal vedle něho jako školák. Prastrýc Lín Po-shou je nepochybné nejstarši nedůchodce, jakého jsem kdy potkal. Stále ho vozí Či částečně již i nosí do práce za prezidentský stůl význačné společnosti Taiwan Cement. V knize Fodor's Japan and East Asia jsem se v kapitole 'Taiwan - Excursionsfrom Tapei'dočetl: K získání dojmu s příchuti Čínské tradice, turista nechť navštívi někdejší sídlo bohaté rodiny Lin v místě Panchiao. Takto žili rurální feudálové, leč led tam žijí vandráci bez bytového dekretu, a podle toho místo vypadá. Naštěstí jsem si četl ve Fodoroví staršího vydáni. Stát síce nesocialistický, nicméně feudálům nepřeje. Rodina nebyla s to se zbavit obtížných nájemníků. Po letech došlo k dohodě: rodina věnuje zahrady státu, stát ji vrátí poničené domy, Domů je to mnoho a jsou obklopeny třemi nádvořími. Když jsme přijeli k latifundií - bílé vráně mezi ordinérními předměstskými činžáky - byla v plném proudu rekonstrukce. Budovy s puncem českého poválečného pohraničí' dostávaly nové fasády, nové prohnuté střechy, Červené a zelené, čerstvě vyřezaní draci se již povalovali u nových komínů Či cenili zuby od okapů. Na jednéz důležitějších zdí renovoval odborník císařovo poděkování rodině Lin za zrní věnované v dobách hladomoru či povod ní. Před hlavním vchodem omlazovali památník. Nahoře slova "Panovník pravil", dole nic, prázdno. Ještě nedošlo k volbě správného citátu. "Jen s tím počkejte, doba je vachrlatá." poskytl jsem nevyžádanou radu. Tradice staré Číny. Zdalipak se rudým podařilo všecky je vymlátit? Na Taiwanu se daří leckterým přežitkům. Velké rodiny zůstávají v oblibě, dcery jsou stále ještě méně hodnotné nežli synové, ale pokrevní pýcha, tak jak si na ni potrpí v iberských a i jiných kulturách, ta tu tedy není. Přátelé si na příklad vyhandlují jedno z dětí k adopci. Nebo adoptuji sirotka sebraného na ulici. Jedna naše prima teta, majitelka rozhlasové stanice, je bývalý nalezenec. sebranec. Jindy se dítě ani neadoptuje, jenom přijme neformálně k bydleni. Potřásl jsem si rukou s batalionem bratranců, sestřenic, synovců, neteří, mezi nimiž byly též tyto improvizované přírůstky. Na manžetu jsem si poznamenal podivný, dosud nevyhynulý mrav: Když umře otec, děti se smi oženit či
vdát do jednoho měsíce po úmrtí-jakási milosrdná Ihůla k odplutí do manželského přístavu. Kdo to nestihne, musí čekat další tFi roky. V jedné naší rodinné větvi si s oddavkami do měsíce pospíšílo pět sourozenců. Přibývá ovšem na pravděpodobnosti, že v takovém kvaltu se manželství často nepovede. Jfdlo Francouzský strukturální antropolog Claude Lévi-Strauss formuloval kulinární trojúhelník: "Všechno jídlo je buď ve stavu syrovém, vařeném či hnilobném," Například sýr, ať syrový čí vařený. Vznáším dvojúhelník: Jím, abych žil, ale nežijú, abych jedl. Číňané si v lecčems počínají obráceně. My, když sí myjeme obličej a pak se chceme utřít, inu. pohybujeme ručníkem po obličeji. Číňané podrží pevně tkaninu a pohybuji hlavou ve směru či proti směru logických ručiček. Číňané, přečasto se mi zdálo, žijí proto, aby jedli. V žádném jiném koutě světa jsem neviděl tolik restauraci, hospůdek, improvizovaných pár stolečků na chodníku, zákazníky, kj^eří by dlabali v kteroukoliv hodinu. Nad britským impériem slunce kdysi nezapadalo, někteří taíwanští jedlíci jako by nikdy nezaklapli. Příprava čínské stravy je komplikovaná. zabere spoustu času a, protože pojídání je mimořádně populární činnost, je funkci společenskou, rodinnou, obchodní-však jen proto se udrží tolik živností pří životě - podniky nemravné drahé i směšně laciné, podniky s regionálním kuchařským zaměřením pekingským, kantonským, fukienským, hunanským, sečiánským, mongolským, ba i ameríkánským. Udělal jsem srovnáni s ubohými obědy amerického lidu: svalovec montuje prakodrap a o polední přestávce si doplní energií požitím sendviče a koka-koly. Úřednice odcupitaji za týmž sendvičem a pozřou jej pokud možno ve stoje. Jdeme v Tapei o našem prvním poledni do ulic, kdy pracující zrovna přistupuji k řadám restaurantů. Jídla jsou před vchodem vyložena k nahlédnutí, zákazník zvedne talíř, zvolí si tři chody, zaplatí jednotnou cenu (50 N T. čili jeden americký dolar a dvacet pět centů) a vejde. Nebo si dá jídlo uložit do antiseplické krabice, s ubrousky a hůlkami, a jde pojíst někam jinam. Jestliže v USA jsou obědy malé a večeře o poznání či nepoznání větší, v čínském pojetí hodnot může i to největši hodování začít v kteroukoliv hodinu Každou chvíli nás někdo pozval, dojmy se mi už slily, ne však všechny. Jedna z tet nás pozvala, spolu s deseti dalšími příbuznými, k nedělní přesnídávce do Charming Garden Restaurant na East Nankíng Road. Zahrady
jsem neviděl, charming služebnic však bylo dost-třicet číšnic ve žlutém oblečeni, deset vyššich šarží v červeném hedvábí. Neuvedli nás ke stolu v hlavní prostoře, ale do rezervovaného salónku. Privátní hodování je velmi populární a značné dražší. Dostali jsme stravu hunanskou, z rodné provincie Maotsetunga. Na kulatém otáčivém stole se neobjevila ani rýže ani nudle, zato žraločí ploutve, na plátky nakrájené kachny, chodů bylo tucet a mandlová polévka nakonec. Po dvou či spíš tříhodinové záležitosti zalévané čajem, pivem a pálenkou jsem dostal dvoujazyčný seznam snědeného a vypitého. Jak kdo za tu trachtaci plati jsem neviděl tehdy ani nikdy jindy, Hostitel se vytratí, musel si jako odskočit a za vašimi zády dojde k vyrovnání. Stále se mi dařilo způsobovat všelijaké společenské kopance, Stůl je obložen. ale nikdo nejí. Proč nejí, vždyť to vystydne. Věru nemohli, neboť guest of honour, tedy já, pořád mluvím a nezačínám, nikdo jiný přece nemůže vzít hůlky a dát se do jídla, dokud se nerozhoupám já. Nevědomost někdy doslova nečiní hříchu. Díky prohřešku proti etiketě neprohřešíl jsem se v jiné záležitosti. S jinačím příbuzenským průvodem jsme putovali do naprosto prozaicky pojmenovaného Country Restaurantu v Chung Shan Road, Vítacídivenky byly až přespříliš kouzelné. Sukni rozstřiženou až tam, kde panties tmavnou a pozorovatel eventuelně rudne. Na jednu z těch, jež nás v salónku obsluhovaly, jsem párkrát s uznánim zamrkal Když jsme odcházeli, cupitala za mnou. Co dělat? Jestliže Vladimír lljič by věděl, já nevěděl. Strkat jí zpropitné, to se sluší dát bankovku do obálky a já obálku neměl. U schodů se zastavila a v jejich očich bylo víc nepochopení než nevole. Měl jsem se včas zeptat manželky, však byla s sebou. "Bloude." osvítila mne, když jsme seděli v taxíku, "nad těmi salónky, kde sejí, mají ještě privátnější kabinety." Tam se prý strýci a prastrýcí uchylují za účelem potěšeni jiných než kulinárnich.
5
Muzea a politici Na maličkém Taiwanu jsou čtyři milióny telefonů - jen devatenáct stána světě jich má víc. Míň má Indie, Argentina, Československo. Jižní Afrika, Východní Německo. Systém je plné automatizován, vlastnit soukromý telefon je samozřejmost, jako je samozřejmost, že veřejné telefony jsou v každé vesnici, téměř v každé ulici, nepolámané a fungující. Zavolal jsem bratrance Adama, že bychom si mohli někam vyjít. Někdejší prostopášník, nyní bankéř, mě vzal do Národního muzea. "Jo, moc se toho tady změnilo," vzdychl. Ano, nelze vstoupit do téže řeky, jak řekl Rek Herakleitos. Rovněž tak nelze vstoupit do téhož Národního muzea, nejgrandióznějšihoshromaždiště čínských vzácností na světě. Přivezli je sem ustupující nacionalisté, vzdejme jím dik. Nebýt toho, rudí činovníci poslušní příkazů z nejvyšších míst, by byli ty poklady rozdupali, jako rozdupali vše, co jim přišlo pod nohy. V Tapei maji tolik pokladů, že jich lze vystavovat jen pár tisíc najednou. Národní dědictví musí tedy do fronty, dochází k pravidelné, snad kvartálni, výměně, skvosty čekají ve skladech přemnoho let. než se dočkají světla a ocenění. Tentokrát byly na řadě mimo jiné též bataiióny porcelánových flaštiček, flakónku na Šňupání, k přivonéní, s miniaturními malovánkami. V sálech s krajinnou malbou se mi řecký dialektik znehodnotil. Putuji od scenérie ke scenérii, hory, doly, pokroucené kopce, borovice, téměř bublavé potůčky, vodopády, solidní pagody nejen tématika, ale i styl, švih, střih se téměř neliší. Ctu data zrození-plus mínus pět set let. Od Přemyslovců téměř prvotně pospolných po Habsburky naprosto poslední, od Mistra Třeboňského po Mistra Svolinského. "Moc se tady změnilo," opakoval Adam. Mladé rodiče dneska nenapadne, aby strádali, aby si upřeli skývu pro budoucí blaho potomků, Naopak, chtějí si užit teď a užívají si. Už sem proniká i kriminalita: došto 1 k přepadení jedné banky, za jedno desetiletí, děsil se bankéř. A co politicky, jak se to mění? Něco ano, ale ne úplně, finančník Adam se o politiku nestará a na otázku zda je v partaji odpovídá popuzené - v jaké partaji, co je to za nejapný dotaz... Klaním se Herakleitovi v otázce změn v řadách řídicích taiwanských kádrů. Ti, s nimiž jsem si vyměňoval vizitky v r. 1967, patřili téměř bez výjimky k prohravši politické generaci, potupeným běžencům z velké vlasti, nacionalistům s omezeným pojetím západního svéta a bez ponětí o jediném cizím jazyku, č í m vyšší šarže, tím méně konkrétní odpověď na otázku. V rámci mých pokusů nebyla nou6
CankajSkovo mauzoleum
ze o politické nárazy, náhle zmrzlé pohledy, naprosto ztracené tváře. Končívali jsme s úklonami, poklonami, lichotkami, ba i hmotnými dary, leč v lebkách jsme vynášeli vesměs vatu. Jak jsem dopadl o patnáct let později: Na první schůzku ve vládním úřadé hospodářského rozvoje jsem dorazil s desetiminutovým zpožděním. Ha, mínil bílý ďábel způsobit ztrátu tváře či si jen barbarský nedovede propočítat čas na ciferníku? "Ta naše doprava je nemožná, že ano," podal mi pravici čtyřicátník, předseda, jenž kuje plány přímo pro ministerského předsedu, a ministři financí a obchodu pozorně naslouchají. Posadili jsme se, personál přinesl Čaj a pokroutky, to se tedy asi jediné nezměnilo. Funkcionář mluvil plynně anglicky. Brzo jsme zjistili, že máme doktorát z téže americké univerzity Nemusel jsem se namáhat s diplomatickým formulováním otázek. Otázky, natož odpovědi by se na tyto řádky nevešly, ani nehodily. Kolik Čtenářů by ocenilo cifry o vývozu ananasů. Zajímavé jsou ale souhrnné trendy: někdejší primitívni zemědělský ostrov (porovnejme s ČSR 1945) nyní vyváži moderní průmyslové výrobky do nejvyvi n Lítějších kapitalistických oblastí a výsledkem je vysoce aktivní valutové konto (porovnejme s CSSR zejména těchto dní). Rada činitelů, s nimiž jsem pobesedoval, vystudovala na Západě, Neodmítali potýkat se s ošemetnými otázkami - například o generačních změnách, až pominou antikvárni harcovníci. Lip bude, samozřejmě, přikyvovali. Netvrdím, že Taiwan je křišťálová demokracie dnes či že bude zítra. Oznamuji však své přání, aby Československo na zlomu století mělo tolik lidských práv, kolik jich mají teď na nedávno ještě značné zabedněném ostrově. Nezmiňuji se o oblastí hospodářského rozkvětu, v té někdejší industriálni pýcha Rakousko-Uherska nemá ovšem šanci.
Nejmíň jsem uspěl u juristů. V mramorových prostorách u mahagonových stolů jsem promlouval o koze a o voze s chlapíky, kteří se od svých amerických protějšků lišili toliko odstínem pokožky. Zabývají se mezinárodní klientelou, já jsem chtěl slyšet o místních disidentech. "Kolik tady máte politických vězňů?" vybafl jsem líbezně na ulízaného Urválka nejvyššího kalibru. Poněvadž byl ze staré Školy, o angličtině neměl ponětí. Poněvadž jsem mu byl představen nejen jako údajně znamenitý badatel z Ameriky, ale též jako přiženěný příslušník vzácné aristokratické famílie, Urválek byl líbeznost sama. Pustil se do řeči, jakou by mu nesepsal ani Švestka z Rudého práva: že jsou země zákonná, všichni mají neomezená práva, podívejte se na ústavu. Ovšem, stát si rozvracet nedáme, každý z nás si píše svůj vlastní kádrový posudek, politické vězně u nás nemáme, Při odchodu mi ten politický starodávník kladl na srdce, abych vyřídil poručení pani choti. Takže ještě není vše dohnilé ve státě nedánském. Odmítl jsem nabídku odvozu vládní limuzínou a odešel jsem pěšky, podél prezidentského paláce, stavení to v podobé přehnaně velkého nádraží krajského formátu, pak doprava po bulváru podél ministerstva zahraničních věcí této zahraničím opomíjené země, Municipální zaměstnanci přistěhovali stromy do podivných čtvercových útvarů. Kráčel jsem po nemovitostech, kde čtvereční metr stoji jmění, asi tolik jako v Hongkongu či na Manhattanu. Až jsem došel k několika hektarům zbrusu nového parku s bleděmodrým mauzoleem. Tam leží tělo maršálka Cankajška jako tělo jeho celoživotního souputníka Maa v mauzoleu stejné přehnaných rozměrů. Proč nemrhat na ostrůvku prostorem a penězi na neofaraonské projekty? Pokračováni
příště. O
Humor 28. dubna uplyne 10 let od smrti českého spisovatele a dramatika Vratislava Blažka. K výročí jeho smrti přinášíme začátek jeho nedokončené a nikdy nepublikované práce, doplněný několika citáty z jeho dopisů.
Sebrané Spisy Vladimíra Kotouče Úvod První spis sebrali Vladimíru Kotoučoví ve čtvrtek, třetího května 1938, při hodiné češtiny, když m u b y t o n é c o přes třináct let. Sebral mu ho třídní profesor Kropílek, a nesmírné se rozzlobil. Šlo o milostnou báseň, kterou Vladimír Kotouč podával přes uličku Helence Odvárkové, protože bylo jaro. V té básni líčli Hetence, co všechno by s ní dělal, kdyby mu to dovolila, prémioval ji, aby jako přespolní žákyně schválné zmeškala vlak, a vyšla si s ním na procházku na zámek právé za zmíněným účelem. Ach, na zámek. Ještě dnes, kdy je Vladimíru Kotoučoví sto padesátsedum let, - aspoň se tak cítí-vzpomíná na ta malebná zákoutí, která zná jako svou obuv. Zámek, tyčil se hrdé nad městem, skýtaje poslední střechu nad hlavou úplně hluchému princi ze SCHAMBOURG LIPPE. Na zámek bylo se možno dostat pohodlně širokou cestou pro kočáry a automobily, méně pohodlně po třístašedesátl příkrých schodech, a naprosto nepohodlně po tmavých stezičkách mezi vzdouvajlcím se mořem šeříků, které tu vysázel páter Regner Havlovický na pokyn pana profesora Aloise Jiráska z Hronova nad Metují, v románové kronice "U nás". Vladimír Kotouč se už jako primán náchodského gymnásia cítil páteru Havlovickému nesmírné zavázán, voliť se svými spolužačkami vždycky tu nejméně pohodlnou cestu na zámek, protože, nu - protože zkrátka na téch stezlčkách bývala i o polednách tma jako v ranci, a Valdimír Kotouč toho využíval, aby s tlukoucím srdcem pokládal chvějícím se dívkám dlaň tam, kde se vzdouvajfcí ňadra dala teprve tušit, Odpusťte předčasnému starci to odbočení. Druhý spis sebral Vladimíru Kotoučovi profesor télocviku Semeš. I to byla báseň. A naneštěstí právě o profesoru tělocviku Semešovi a ke všemu nikoliv oslavná. Vladimír Kotouč v ní nazýval tělocvikáře "učitelem skoku dalekého" a profesor Semeš to bral jako pohanu, neboť kromě tělocviku vyučoval i zeměpis. Marné se Vladimír Kotouč vymlouval, že učitelem skoku dalekého nazval profesora Semeáe ze stejné úcty, jako lid kdysi Františka Palackého uči-
telem národa. I tentokrát byl potrestán nejdříve censurou a potom otcem. Censury, to byla můra, která Vladimíra Kotouče budila ze spánku přibližné jednou měsíčně bijíc křídly o Čelo spícího studenta. Je tedy divu, že malátný a nevyspalý nemohl druhého dne oplývat tak svéžími vědomostmi jaké od něho učitelé očekávali. Na konci tercie propadl z pěti předmětů. Ale než propadne, nechrne ho promluvit, jak se říká, svými slovy: "Jsem hrdý na to", říká Vladimír Kotouč, "že už jako tercián reálného gymnásia jsem se jako rovný s rovným stýkal s vědci, lékaři, komponisty a dokonce tajemníky okresních výborů strany. Tehdy to byli arci teprve budoucí vědci, lékaři a politikové, avšak i tak nikdy jim nezapomenu, žd ke mně dokonce cítili i trochu obdivu". Třetí spis sebrali Vladimíru Kotoučoví v říjnu 1948, tedy půl roku po onom slavném únoru, na který náš lid nikdy nezapomene, a sebral mu ho soudruh ministr kultury a informací Václav Kopecký a to přímo ze scény pražského Divadla Satiry. Ale to bychom předbíhali, protože ze všeho nejdřív se Vladimír Kotouč narodil. Kapitola první: Dětství Dětství mét takřka každý z nás. Pravda, dětství nejsou stejná; jedno je takové, druhé je onaké. Jsou dětství krásná i krušná, pokojná i vzrušující, jiné dětství měl například Lubošek Škodů, jehož tatínek byl topičem v textilní továrně Eduarda Doktora a uměl nádherně nadávat, jiné Vladimír
Kotouč, dále jen Vladimír, jehož tatínek na náchodské poměry vydělával velmi mnoho peněz a ruce měl zhýčkané. Vladimír, ale říkejme raději Vladimírek, bylo mu tehdy pět let, záviděl Luboškovi Škodů jeho tatínka, protože u Škodů to nebylo nikdy takjak bych to přivedl - tak oficiální, ano, to je to pravé slovo; zatímco tatínek Lubo&ka Škodů projevil případný údiv jadrným zvoláním "posral se papež", tatínek V lad ¡mírků v před svými dvéma syny nikdy něco takového nevyslovil. Stýkal se společensky s lidmi, jako byla třeba paní Adlerová, úplné nejhorejší dáma z hořejších deseti tisíc, o které bylo známo, že nejsilnějáí slovo, které kdy v životé vypustila z úst, bylo slovo p o t o k . Zatímco Lubošek š k o d ů měl už v pěti letech naprostou volnost a směl si se stejné starými holčičkami z dělnické kolonie hrát na doktora ještě diouho po setméní, musel být Vladimírek již v šest hodin doma i v létě. Nad to byla jeho maminka chorobné Šetrná a Vladimírek musel až do šesti let nosit mikádo (jeho o pět let starší bratr Antonín dokonce až do j e d e nácti), aby se ušetřilo za kaderníka. Vzadu tedy nosil Vladimírek vlásky jako malý lord, ale zpředu ofinku, aby vůbec viděl na cestu. A ta ofinka byla byla vždycky více Či méně zubatá, protože mu jí jednou týdně zastřihovala maminka sama, doslova podle kastrólku, který narazila řvoucímu Vladimírkovi na hlavičku držíc si ho neúprosné mezi koleny. V takových chvílích se zbabělý tatínek odvracel, nebo odešel znovu do kavárny hotelu "U Zlatého Beránka", kde trávil drtivou většinu svého Života způsobem, který by mu závidél Karel Poláček. Jako generálni zástupce firem "Fantl a Ostia" - Benzin a minerální oleje - hrál dopoledne mariáš s těmi vysokými úředníky místních továren, kteří měliodpolednísměnua a odpoledne s těmi, kteří již za sebou měli směnu dopolední. Potom se přicházíval navečeřet a večer hrál bulku s jinými soupeři, kteří přes den neměli čas. Svě obchody uzavíral takto: "Panstvo, držte sí Čepice, hlásím Červenou stovku se sedmou". Pan ředitel Paukert z Kudrnáčovy gumovky se zahleděl soustředěně do listu a prostudoval všechny možnosti než řekl: "Tak na tu stovku flek, Toníku, a poznamenej si, prosím tě, deset sudů lehkého oleje". Vladimírkúv tatínek si ten lehký strojní olej poznamenal a tim vydělal přesně Sto korun, neboť deset sudů po dvou stech litrech činilo litrů dva tisice, a tatínek měl provisi pět haléřů z litru. Tolik penéz za pouhých pět slov nevydělal dospělý Vladimír ani v 7
těch řídkých chvílích, kdy mu nějaký spis náhodou nesebrali a směl sehrát hned v pětatřiceti divadlech jeho socialistické vlasti. Továren, jako byla Kudrnáčova gumovka bylo v Náchodě sedům, ale ke kadeřníkovi se Vladimírek dostal poprvé v Šesti letech, když to tatínek nevydržel a tajně ho i se starším bratrem zavedl do oflcfrny pana Františka Fridy a poručil, "Františku, udělej mi z nich děti". "Zkazil jsi mi syny", volala pokrytecky maminka když nás spatřila, protože věděla, že za oba to muselo stát nejméně tři koruny. Ale jsme ještě v době před ostřiháním, Vladimlrkovi ještě není zima na uši a musí před svými kamarády oslovovat rodiče "mamičko", a "tatíčku" a papat se zavřenou pusinkou, a nosánek si utírat do kapesnlčku, jako dobře vychovaný chlapeček, zatímco Lubošek Škodů už co čtyřletý ohromuje i kamarády školního věku tím, že levou nosní dírkou když je pravá hermeticky uzavřena palcem dosmrkne téměř natři kroky a pravou dokonce načtyři a půl, Lubošek byl pravák. Útěchu hledá pětiletý Vladimírek v literatuře a nalézá ji v nejrozšířenějším díle pana spisovatele Josefa Lady, kde jsou krásné básně, které se dají snadno naučit nazjaamóť, Vladimírek se na těch verších dokonce sám naučí číst a dílka jako "Gajdoš, gajdoš, dobrý gajdoš, gajdoval by třeba za groš", nebo "Vrána letí, nemá děti, my jich máme jako smeti", či dokonce "Formane, formane, valach ti netáhne" - nezaměňujte s filmovým režisérem Milošem Formanem, který ovšem strávil část svého dětství rovněž v Náchodě - se mu stanou jediným světélkem v těch trpkých chvílích, které musí trávit doma s rodiči místo se svými druhy na ulici. Ba, Inspirován básníkem Josefem Ladou, vzedme se k prvnímu vlastnímu lyrickému pokusu, a to stojí za zmínku a tak se o tom zmíním. Jednoho dne k večeru, spatří Vladimírek vcházet do dveří hostince svého dědečka Josefa Kukly santusáka Francez Dobrošova. Vladimírek neví, co je to santusák, ale doneslo se mu již, že Franc pokud lidská paměťsahá nebyl ještě nikdy nikým spatřen střízlivý, Pan Franc si nevybírá. Jednou týdně obchází všechny náchodské hospody s bandaskou větší nežli Vladimírek a slévá do ní všecky zbytky které najde ve sklenicích. Tak získal vždycky kolem dvaceti litrů koktejlu, jehož základem bylo zteplalé pivo obou druhů, a ingrediencemi vlno bílé i Červené, vermut, a když byloštéstl I něco vaječného koňaku a hořčáku. Sejkru pan Franc nepoužíval, protože nápoj si vozil domů do d o b r o š o v s k ý c h tesů d r k o t a j í c í m městským autobusem po hrbolaté silnici. Tento neustále vrávorající muž se tedy stal objektem první Vladimírkovi básně, a naneštěstí se u toho naskytla prévě ta paní Adlerová z nej8
vyšších deseti tisíc, která měla ráda dobře vychované a nadané dětičky. "Jak pak se říká, Vladimlrku", řekla moje maminka předvádějíc svého synka. "Rukulíbám", řekl Vladimírek v mikádku. "Ty prý už umíš nazpaměť všechny básničky od pana Lady", pravila vlídné paní Adlerová, a pohladila Vladimírka po vláscích. "Prosím ano", řekl Vladimírek, "ale t o n i c n e n l , já už mám jednu svoji". "Ale ne", podivila se pani Adlerová, "řekni nám ji". A Vladimírek se uklonil a řekl: "Franc se dycky nadere, až se z toho posere". Maminka vzala rákosku, a Vladimírek ještě dlouho v slzách mezi jednotlivými šlehy volal - a posral se a posral se, Luboš Škodů to viděl - neboť se mylně domníval, že je trestán pro pomlouvání dospělých. Pravda je, Že o šestnáct let později soudruh ministr Kopecký, který pokládal Vladimírovu hru "Kde je Kuťák" rovněž za pomluvu - v tomhle případě strany a vlády - byl k Vladimírovi vlídnější než matka a k tělesnému trestu nesáhl. To už mi arci nebylo šest, ale dvaadvacet, a představa. že by soudruh ministr kultury a Informací vyplácel prolhaného autora na chodbě Ko lov rats kě ho paláce rákoskou, je vlc než pošetilá Soudruh ministr mi tedy nenamlátil, jenom zrušil divadlo satiry. Kapitola druhá; Jak se ruš! divadlo Divadlo se ruší mnohem snadněji, nežli zakládá. VRATISLAV BLAŽEK, 1972 Citáty z knihy Mariáš v Reykjaviku: Bejt pesimista, to je záruka společenskýho úspěchu, bejt pesimista, to ¡e zárodek pozdějšího všeobecného uznáni. Chce-li kdo mit v budoucnu pravdu, nechť všechno vidi co nejčerněji a zmýlit se nemůže. * ** Od rána až do noci chtěl ¡sem lidu pomoci. Lid chce přežit a jen zřídkakdy se stará jak dopadnou různý jara. Na trvalý euforie, na ty náš lid neužije! Nenadaný lidi maji vostat vokupovaný, je fo jejich povinost k národu, kterej taky nechce nic jiný ho než svatej pokoj. Jediný vosvobozenl člověka, který ho vopravdu vosvobozuje je takový, když nemusí nic umôt a přece vydělává, to je ta největšl mejlka toho, jak se jmenoval. Engelse, když věřil, že socialismus pomůže rozvinout všecky schopnosti Člověka, Dyť proč by to dělal, socialismus, fo ut udělal kapitalismus a vývoj jde kupředu ve spirálách. Nejvíc vosvobozenej je přece takovej inženýr z lidu, kterej prohlásí, Že spirála je
JEDNA Z R A N N Ý C H FOTOGRAFII VFIATISLAVA BLAŽKA
hranatá sídliště!
a přesto
ho nechají
stavět
* * *
ideji jsem věřil, netuše, že idea je něco samo pro sebe a ne pro lidi, fdeje by se měly zavírat do zoo/ogickejch zahrad, aby $e na ně lidi mohli chodit koukat v neděli vodpoledne s dětičkám a, voddělený vod nich příkopem nebo bezpečnou mřiž! - aby se jich žádná idea nemohla zmocnit. Protože jak se ty lidi, kterejch se zmocnil a idea, zmocnět oci; neboť kterak je něčeho moc, tak je toho příliš (jak říkal starej Malina v Cirkusu Humberto). Po filmu, že něco nese voda, natočil můj přítel Jáno Kadár eště jeden americkej film, v hlavni roli s nějakým Belafontem a opět Kaminskou a to mu vyneslo smluvu na delšírěžije. Ale že já mám taky velkou rěžiji, protože moc piju, to nikoho nezajímá. Každej chce vědět, jestli mám talent, voli Za delší studii by stála návštěva V.S. Tu se hněval, že jsme utekli a von ne, tu se rozplakal a říkal na sebe vošklivosti, tu se zase rozhněval na sebe, že byl blbej, když tam vostal a my chytrý, že jsme utekli; bojím se, že není jedinej vlastenec, kterej má tyhle návaly, ale každej svýho prcháni strůjcem, holt lidi, který před kolaborantstvlm neutekli, musejí mockrát denně utíkat sami před sebou. Ředitel Film export u se v jednom dálkovým telefonickým rozhovoru do Německa vyjádřil, že Blažek pro ně není žádnej emigrant, ale českej spisovatel, kterej žije v zahraničí. Vono je to konečně tak správný, ponévač umělecký svazy v Praze jsou přecpaný samejma emigrantama, který žijou ve svý vlasti.
Pozdravuju všecky Kanaďany, i toho Valentu a Škvoreckýho ba i ty nevěřící Tomáše, co ukvapeně opustili vlast už v osmačtyřicátým, protože nedokázali aspoň chvíli věřit všemu tomu krásnýmu, co nás potom nepotkalo, * * *
Milý
Vráťo,
že už je to deset let cos opustil naši mariášnickou partu, svědčí o tom, ¡akejseš noodpovódnej živel, Náhradu jsme za Tebe nenašli a už nenájdem. Bylo to krásný hřát se v Tvým optimismu, kterej vyzařoval z Tvejch her, scónářů a textu a z Tvý nezlomný víry, že v talónu je vždycky nějaký eso nebo ty potřebný dvě sedmy. Doufám, Že sis to vyříkat s Kartibuchem, kterej snad neni takovej vůl, jaks to o něm tvrdil, a že tam, kde jsi teď, je Ti dobře, poněvadž tam nepřijdou složenky a telefonní oučty. Teď si vlastně můžeš zahrát s Brdečkou i Werichem osobně, tak je pozdravuj. No, my tam stejně za Tebou přídem, tak rezervuj nějakou tu flašku nebeský many v příslušný lednici. Tvůj Evžen lllín * * *
Brežnev žil, Brežnev žije, Brežnev bude žiť V súvislosti s úmrtim generálneho tajomníka Komunistickej strany Sovietskeho zväzu Leonida Brežneva dementovala tlačová agentúra TASS niekoľko mylných informácií: "Nie je pravda, že TASS uverejnil správu o úmrtí súdruha Brežneva s 24 hodinovým oneskorením. Pravdou je, že Leonid Brežnev zomrel o deň skôr, ako to strana a vláda naplánovali." "Nie je pravda, že náhlu smrť súdruha Brežneva zavinili Spojené štáty. Pravdou je, že americké embargo sa na náhradné súčiastky pre súdruha Brežneva nevzťahovalo," "Nie je pravdou, že predstavitelia bratských strán sa pohrebu súdruha Brežneva nezúčastnili z obavy, aby ich nepostihol osud Klementa Gottwalda, ktorý sa pri Stalinovom pohrebe prechladol a o týždeň neskôr zomrel. Pravdou je, že predstavitelia bratských strán sa síce báli, ale museli naklusat', boha im!" "Nie je pravda, že sovietski občania, ktorí sa prišli rozlúčiť so zosnulým, obdržali jedno kilo chleba bez potravinových lístkov za normálnu cenu. Pravdou je, že luxusnými potravinami treba aj naďalej prísne šetriť." "Nie je pravda, že rakvu s telesnými pozostatkami súdruha Brežneva mali pôvodne viezť na lafete dela cez všet-
PAVEL TAUSSIG
ky tábory Gulagu, aby sa s ním mohli rozlúčiť aj občania, ktorí sa nemôžu vzdialiť z miesta bydliska. Pravdou je, že poprvé v Sovietskom zväze žiaden Gulag nejestvuje a po druhé, že by takáto cesta pri počte týchto nápravných zariadení trvala niekoľko mesiacov." "Nie je pravda, že súdruh Brežnev zomrel už v r, 1975 a odvtedy že namiesto neho vystupoval jeho dvojník. Pravdou je, že takéto metódy sú Sovietskemu zväzu bytostne cudzie. Okrem toho v r. 1975 zomrel práve tento dvojník." "Nie je pravdou, že pri príležitosti voľby súdruha Andropova ÚV KSSZ uvažoval o rozsiahlej amnestii politických väzňov. Pravdou je, že o takejto amnestií nik neuvažoval, pretože v sovietskom zväze politických väzňov niet a okrem toho, kto by potom staval plynovod?" "Nie je pravda, že ÚV KSSZ požiadal pápeža, aby vyhlásil súdruha Brežneva za svätého, pretože dodával cirkví mučedníkov. Pravdou je, že ÚV pápeža nežiadal, ale poslal mu uznesenie v tomto zmysle na vedomie." "Nie je pravda, že k úmrtiu súdruha Brežneva viedlo zastavenie činnosti srdca. Pravdou je, že - ako ukázala pitva - súdruh Brežnev nijaké srdce nemal." "Nie je pravda, že pri rozlúčke sovietskych pracujúcich so zasnulým súdruhom Brežnevom nebohému u-
kradli náramkové hodinky. Pravdou je, že súdruhovi Brežnevovi náramkové hodinky nezmizli, pretože boli priklincované." "Nie je pravda, že súdruh Brežnev nezanechal nijaký politický testament. Pravdou je, že zanechal, ibaže súdruhovia z Předsednictva ÚV KSSZ sa nevedia dohovoriť na jeho definitívnom znení." "Nie je pravda, že mercedes súdruha Brežneva vydražili na tajnej dražbe medzi členmi prezídia. Pravdou je, že tento mercedes už Šesť rokov stojí na stálej výstave "Úspechy Sovietského zväzu" v strojárenskom pavilóne pod značkou "Čajka". "Nie je pravda, že 1 tajomník KSČ súdruh Husák sa pri pohrebe súdruha Brežneva vyslovil negatívne o súdruhovi Andropovovi. Pravdou je, že s. Husák, porovnávajúc ritné otvory oboch štátnikov vyhlásil, že do Brežnevovho sa mu liezlo ľahšie, keďže už bol vychodený."
• Služba čtenářům Pražská cukrárna a kavárna "O &. V Pastry Dellte", 1572 Bayvlew Avenue, Toronto, On. M4G 3B7, tři bloky |lžné od Egllnton na západní straně. Otevřeno denné mimo pondělí.
9
Interview Rozhovor s poslancem Jlff Pelikán je exilový politík, o kterém se hodně mluví, nejen v exilu, ale i v Československu. Je velice aktivní a právě tato aktivita ¡e trnem oku současné politické garnituře v Československu. Jiří Pelikán byl členem KSČ, předsedou Mezinárodního svazu studenstva, generálním ředitelem Československé televize od r. 1963 do roku 1968, kdy se aktivně angažoval v o brod nô m procesu. Po srpnu 1968 krátce pracoval na Č s. velvyslanectví v Římě, k de požádal o asyl. Byl zvolen za italskou socialistickou stranu do Evropského parlamentu a je takó šéfredaktorem Časopisu Listy, který je zaměřen především na vnitročeskoslovenskou scénu a vedle českého vydání je vydáván německy, francouzsky, italsky a švédsky. Ve Strasbourgu, sídle Evropského parlamentu s Jiřím Pelikánem rozmlouval redaktor Západu Miloš šuchma. Západ: Pane Pelikáne, jak se zde cítíte ve Štrasburku v Evropském parlamenté: jako zástupce čs. exilu, anebo občanů Československa, a n e b o jako z á s t u p c e i t a l s k ý c h voličů? JP: Samozřejmě především jako italský poslanec. Jsem od roku 1977 italským občanem (Čs. občanství mně odňalo ministerstvo vnitra v Praze jíž v roce 1970} a jako takový jsem kandidoval a byl zvolen na listině italské socialistické strany (PSI) ve v o l e b n í m obvodě s e v e r o z á p a d n í Itálie (Miláno, Torino a Janov). Proto hájím především zájmy "svých" italských voličů, kteří mně dali svou důvěru. Samozřejmě hrála při mé kandidatuře a zvolení nemalou úlohu i moje minulost, totiž fakt, že pocházím z Československa a že jsem se podílel na obrodném procesu "pražského jara", který je v Itálií dobře znám a jehož udušení sovětskou vojenskou intervencí považuje velká Část italské veřejnosti za vlastní tragédií. Mým zvolením chtěli dát italští socialisté najevo, že Evropa nekončí na hranicích mezi obéma německými státy a že češi, Slováci, Poláci a další národy střední a východní Evropy patří také plnoprávné do Evropy, což je rovněž moje pevné přesvědčení. Proto považuji za svůj prvořadý úkol pracovat za překonání rozdělení Evropy na dva bloky a za vytvoření situace, kdy si i národy v té "druhé" Části Evropy budou moci rozhodnout o svém vlastním osudu. Chcete-li, abych to vyjádřil trochu slavnostně, ale s mým plným přesvědčením, véřím, že jednoho dne budou moci zasednout v Evropském parlamenté také češti a slovenští poslanci, zvolení demokraticky lidem v československu. Západ: Jak se vlastně může stát člověk " e v r o p s k ý m " poslancem? Proč jste se rozhodl pro tuto kandidaturu? JP: "Evropským" poslancem může být zvolen každý občan evropského státu, který je členem Evropského společenství, a byl navržen některou politickou stranou či hnutím své země. T. zv. velké země EHS (Itálie,
10
Francie, NSR a Velká Británie) mají po 81 poslancích v Evropském parlamentě, ostatní po 25, c o i vede k určitým disproporcím, pokud jde o počet hlasů, který v té kterézemi musí kandidát dosáhnout, aby byl zvolen. Na př. v Itálii musí získat kandidát až půl miliónu hlasů, při Čemž o pořadí zvolených kandidátů rozhoduje počet t. zv. osobním preferencí, t.j. hlasů, které dostal dotyčný kandidát (na př. já jsem dostal ve svém obvodu přes 130.000 preferenčních hlasů, takže jsem byl na druhém místě za generálním tajemníkem PIS Bettino Craxim). Abych byl upřímný, já sám jsem na kandidaturu do Evropského parlamentu vůbec nemyslel a byl jsem překvapen, když mně takový návrh milánská federace PSI udělala. Pak jsem dostal podobné návrhy ještě od jiných stran v Itálii a když jsem se nakonec rozhodl kandidaturu přijmout, vybral jsem si kandidátku italské socialistické strany (PSI), protože tato strana a její předák Bettino Craxi, kterého jsem znal již dlouho z mezinárodního studentského hnutí mne od mého příchodu do Itálie přijala s otevřenou náručí a důsledně odsuzovala sovětskou okupací československa a hájila myšlenky "pražského jara". Prostě nebyla to nabídka jen "reklamní", pro volby, ale projev stálé angažovanosti této strany pro myšlenky demokratického socialismu, které sdílím. Západ: O EP se mnoho neví, zejména v Severní Americe. Povézte nám něco o jeho struktuře a činnosti? JP: Dokonce i v evropském tisku se o EP parlamentě mluví hlavně tehdy, když propukne nějaký skandál anebo v souvislosti se zemědělskou politikou. Je to vlastně velký experiment: dosud takový "nadnárodní" parlament neexistoval. Ačkoliv EHS jako společný trh existuje 25 let, Evropský parlament byl zvolen poprvé přímou volbou občany zemí EHS teprve v roce 1979 (na pět let). Zatím jsou jeho pravomoci omezené, protože evropské vlády jen nerady se zříkají svých národních práv ve prospěch "evropských institucí". Proto o každé usne-
sení se svádí boj nejen uvnitř parlamentu. ale hlavně s evropskými vládami. národními parlamenty a evropskými byrokratickými institucemi, Zatím to vypadá tak, že Evropský parlament schvaluje rozpočet EHS a ceny zemědělských produktů a vyjadřuje se ke všem směrnicím, které vydává komise EHS v Bruselu a rada ministrů EHS (tyto "směrnice" jsou vlastně zákony, které platí v různých oblastech pro věechny země EHS, kde je však musí schválit ještě národní vlády a parlamenty). Kromě toho se EP vyjadřuje ke všem závažným politickým a ekonomickým i kulturním problémům v Evropě a ve světě, s výjimkou otázek obrany, které podle t. zv. římské smlouvy nespadají do jeho kompetence. Zatím má EP přes 400 poslanců, jež zastupují 10 zemí evropského společenství; k ním ořibudou asi v roce 1984 poslanci Španělska a Portugalska, neboť tyto dvě země přistoupí do EHS. Tito poslanci jsou rozděleni do politických skupin (nikoliv podle národností): největší je t.č. socialistická, pak křesťansko-demokratická (t. zv, evropské lidová strana), pak konzervativní, liberální, komunistické a zbytek je ve skupině t, zv. nezávislých poslanců. Každý poslanec je Členem jednoho výboru a náhradníkem ještě dalšího. Všechny návrhy rezolucí a usnesení musí být nejdříve projednány v příslušném výboru (politický, finanční, zemtrdélský, dopravní, pro životní prostředí, kulturní a informační, zahraničně-ekonomický atd.) a teprve potom se dostanou do pléna, kde se o nich hlasuje po krátké debatě. Kromě toho existují ještě t. zv. delegace EP prostyka mezi EHSaostatnímizeměmi (na př, delegace pro styky EHS s Kanadou) a různé pracovní skupiny (já jsem na př. v pracovní skupině pro občanská práva). Prostě funkce evropského poslance je "full-time job": nemůžete dělat nic jiného; jednou za měsíc se koná plenární zasedání ve Štrasburku (týden) a pak další dva týdny stráví poslanci na schůzích výborů a politických skupin v Bruselu a Luxemburku, takže jim zůstane sotva týden k dispozici pro práci ve volením obvodě, A to nemluvím o času, ztraceném stálým cestováním. " E v r o p š t ľ p o s l a n c l j s o u placeni podle stejných norem jako poslanci národního parlamentu (což je v každé zemi jinak); kromě toho se jim hradí nákaldy na cesty na zasedáni a denní diety a mají nárok na úhradu sekretariátu a výdajů, spojených s cestami po volebním obvodu a po zemích Evropského společenství. Chce-li se poslanec ještě k tomu dobře připravit na své zasedání, musí přečíst tisíce stránek písemného materiálu a podkladů a musí konzultovat odborné pracovníky komise EHS v Bruselu, takže jeho pracovní čas určitě překračuje 12 hodin denně. Ale na to si
nestěžuji, to je prosté část profese. Člověk se při tom hodné naučí. Západ: Je známo, že v EP věnujete velkou pozornost otázkám, týkajícím se československa a vůbec Východní Evropy. Jak se konkrétně tato činnost projevuje a jakou roli obecně EP může v této oblasti plnit? JP: Pochopitelně nevynechám jediné příležitosti, abych nepripomenul kolegům v EP, že nemáme právo reprezentovat celou "Evropu", ate pouze jeji část a že zemé jako československo je rovněž součásti Evropy a že se proto nesmi na ně zapomínat. Rád bych svou původní vlast I v néčern pochválil nebo ocenil jakýkoliv pozitivní čin její vlády, ale bohužel se musíme častěji zabývat touto zemí i jejími sousedy v souvoslosti s porušováním závěrečného aktu Helsinské konference, zejména pokud jde o nerespektování občanských práv a represi proti občanům, kteří mají odlišný názor než jejich vláda. Navrhl jsem anebo spolupodepsal několik rezolucí, žádající propuštění politických vězňů v Československu a odsuzují zatýkáni signatářů Charty 77 či spisovatelů jako Václava Havla, Evy Kantůrkové, Jiřiny Slklovó, Petra Uhla, kněžl I mladých dělníků, které v zahraničí nikdo nezná a proto se jich nezastane. Ovšem neomezuji se z pochopitelných důvodů na Československo, I když to mně leží nejvíc
na srdci: byl jsem iniciátorem rezolucí p r o t i v y h o š t ě n i a k a d e m i k a Sacharova, proti odsouzení sovětského disidenta Jurije Orlova, a dalších a v poslední době petice za propuštění předsedy polských odborů Solidarnosc Lecha Walesy a ostatních zatčených odborářů. Podpořil jsem ale také rezoluce, odsuzující represi v Chile, Urugayi, Guatemale, Iránu, Turecku, Jižní Africe, Argentině a ještě v řadě dalších zemi, protože jsem přesvědčen, že solidarita nemůže být jen "jednosměrná" a že musíme hájit základní lidská práva všude, kde jsou potlačována, ať se to děje pod jakýmkoliv praporem. Ptáte se, jak to pomohlo?Těžko říci; totalitní režimy se brání tlaku veřejného mlnění.ale protože dnes maji obchodní styky se státy Evropského společenství a potřebuji kredity a technologii Či potraviny, jsou přece jen citlivější na zahraniční protesty, i když se nedá říci, že právě ony byly rozhodující v případech propuštění vězňů. Vždycky ale zdůrazňuji svým skeptickým kolegům, že jedině, co může uškodit politickým vězňům je mlčení a lhostejnost a že je proto naší povinosti mluvit anebo křičet proti jakémukoliv bezpráví. Západ: Politicky pracovat v Itálii není asi v době Rudých brigád, Italské mentality a stávek lehké. Jak často dostáváte výhrůžky italské a české?
JP: Výhrůžky I fyzické útoky patři k riziku politiky v Itálii, I když mám dojem, že zdejší poměry jsou často v zahraničním tisku zkreslovány a dramatizovány. Italové jsou vcelku milf lidé s velkým zájmem o politiku a bez jakýchkoliv předsudků vůči cizincům. Terorismus je ovšem vážný problém, protože sleduje cíl destabilizovat tuto zemi s tak důležitou strategickou pozicí. Dostal jsem již kromě výhrůžek i výbušný balík, jak jste o tom, myslím, v Západu už psali a v poslední době se vystupňovala kampaň falešných dopisů s mým podpisem, která měla vyvolat provokace anebo násilí proti mé osobě: na př, "někdo" rozeslal stovky dopisů na mém korespondečním papíře s mým podpisem, velmi dobře falšovaným, adresované zdejší pravicové straně MSI, v nichž jl obviňuji z podpory terorismu a vyhrožuji, že prosadím v Evropském parlamentě opatření na její zákaz jako fašistické strany. Podobné dopisy byly poslány mým jménem některým krajně levicovým organizacím. Na mé narozeniny zřejmě tentýž "autor" rozeslal natištěné pozvánky, kterými zvu italské politiky na recepci "u příležitosti skončeni mé politické činnosti". Tyto provokace se staly předmětem interpelace v italském parlamentě a italský ministr zahraničních věcí si pozval čs. velvyslance {který se mimochodem jmenuje také Pelikán!) a protestoval proti těmto manýrám. Poté tyto akce-aspoň dočasně-přestaly. Dostávám také obálky s výstřižky z novin, na kterých jsou fotografie oběti zavražděných teroristy, bez jakéhokoliv textu. Loňského roku "někdo" zfalšoval dopisy Listů a chtěl otrávit některé odběratele tím, že je urgoval o zaplacení předplatného, ač je měli v pořádku. Ale jak vlte, to je sočást celkové kampaně proti exilu a jak už o tom napsal v Západu Ladislav Bittman, není to jistě akce poslední. Západ: V padesátých letech jste patřil k předním komunistickým funkcionářům v československu, což bylo a stále je středem kritiky vůči Vám. Jak se nyní s odstupem času díváte na Vaši dřívější činnost? JP: Samozřejmě kriticky, ale nejen teprve dnes. Ten proces kritického přehodnocování mých vlastních postojů a politiky KSČ, jejímž jsem byl 30 let členem, začal už mnohem dříve, v době politických procesů a po XX. sjezdu KSSS a v době, kdy jsem se jako předseda Mezinárodního svazu studentsva dostal do styku s vnějším světem a měl větší přistup k informacím než většina občanů. Ovšem můj vstup do KSČ nebyl konjunkturálni: stal jsem se členem ilegální KSČ za nacistické okupace, kdy z toho nebyly žádné výhody, ale zato hodně rizika takéjsembylGestapem zatčen, spolu s bratrem a později, když jsem utekl, byli oba rodiče zatčeni jako rukojmí a maminka se už
11
z vězeni nevrátila. T o říkám jen proto, abych připomenul za jakých okolnosti jsem se politicky vyvíjel. Ovšem to moje kritické přehodnocování neznamenalo pro mne odvržení ideálu socialismu jako společnosti větší spravedlnosti a proto jsem usiloval uvnitř strany spolu s mnoha přáteli tento ideál rehabilitovat tfm, že se zabráni opakování method represe a že se bude usilovat o postupnou demokratizaci systému. Tato cesta znamenala pro mne řadu konfliktů se stranickými orgány (v roce 1961 jsem byl obviněn ze sympatií k "jugoslávskému revizionismu"), ale společným úsilím vedla k obrodnému procesu roku 1968, kdy se zdálo, že je otevřena cesta k nápravě minulých chyb a nespravedlností, byť v rámci socialistické společnosti. Považoval jsem tuto konkrétní Činnost k překonání minulosti za hlavní tormu sebekritiky a pokračuji v ní i nyní bez okázalých gest. Vím, že se mnohým nelíbí, že jsem se nestal zarputilým antikomunistou, jako někteří bývalí členi KSČ a že jsem dále stoupencem demokratického socialismu. Osobně jsem vyvodil z minulosti závěr, Že člověk musí být především tolerantní vůči ostatním a snažit se pochopit názory jiných, Že nesmí věřit na žádnou "věčnou Či jedinou" pravdu, Že spravedlivý řád. ať se jmenuje jakkoliv, musí zajistit především svobodu menšiny. Ale o tom jsem napsal autoboigrafíckou knížku, kde jsem tyto své poznatky rozvedl podrobněji (bohužel nevyšla Česky, zato ale v mnoha západních jazycích). Ostatně tento proces vlastního přehodnocování dál pokračuje, protože pořád poznávám nové věci a poznatky, z Četby i z praxe. Západ: I přes ideologické a názorové rozdíly exilu se domníváme, že exilová spolupráce je velmi důležitá. Jak se na to díváte Vy a skupina Listy, k niž patříte? JP: Myslím si, že my v exilu, kteří žijeme v pluralitní společnosti, jsme a zůstaneme různí a to je jen přirozené i zdravé, Nemůžeme se sjednotit jako v době války Či revoluce, ale můžeme spolupracovat v těch otázkách, které (sou životné důležitě pro našenárody doma i pro nás: odmítáni sovětské okupace a ji vnuceného režimu "normalizace", obhajoba občanských práv a solidarita se všemi, kdo jsou doma pronásledováni a diskriminování, udržení kontinuity naší národní kultury a vědy. prorážení krunýře cenzury a lživé propagandy zprostředkováním informaci směrem domů a z domova ke světové veřejnosti. K těmto cílům může každý přispět podle svých možností i v duchu názorů, které zastává a každý takový příspěvek musí být oceněn, ať je jeho autorem člověk s jakoukoliv minulostí čí názory, ať s ním souhlasíme či nikoliv, ať máme rozdílné představy o budoucnosti naší zemô. V tomto 12
smyslu já osobně i naše skupina "Listy" spolupracuje s řadou osobností exilu i organizací Či hnutí nejrůznějšího zaměření v duchu tolerance a vzájemného respektováni a tuto spolupráci jsme ochotni rozšířit. Oceňuji upřímně činnost všech, kdo k těmto cílům přispívají a odmítám současně exilové hádky, kádrování a někdy i přímé nevraživosti, jež tuto společnou práci poškozují. Z toho má radost jen ministerstvo vnitra v Praze. Západ: Co považujete za největší pomoc exilu současnému Československu? JP: To už jsem, myslím, naznačil v předchozí odpovědi: informace, kult u r u . p o m o c všem p o s t i ž e n ý m , morální i materielní, popularizace činnosti opozice, mobilizace veřejného mínění proti represí a porušování mezinárodních dohod, jež čs. úřady podepsaly. Hlavně si musíme uvědomit, že hlavní boj o budoucnost československa probíhá doma a že exil nemá právo soudit ty, kdo pracují a žijí v těžkých podmínkách doma. dávat jim nějaké pokyny. Jeho povinností je pomáhat tomuto boji, získávat pro něj zahraniční spojence, popularizovat jej, zprostředkovat informace a nenechat naši zemi zapomenout či izolovat. Západ: Jak s díváte na současnou situaci v československu a Sovětském svazu a jakou perspektivu vidíte do nejbližší budoucnosti? JP: Už jsme se mnohokrát přesvědčili, že se nevyplácí hrát si na proroky v politice. Objektívni je pouze fakt ekonomické, politické a ideologické krize společností t. zv. reálného socialismu. Samozřejmé krize nahlodává i země parlamentní demokracie, ale zde se o tom otevřené mluví a hledá se východisko v pluralitní diskusi, zatímco v SSSR a jím ovládaných zemích se o této krizi veřejné mluvit nesmí a pokud se mluví o těžkostech, jsou vysvětlovány jako "dopad" kapitalistické krize. Vše nasvědčuje tomubohužel, protože pro lidi doma to není příjená perspektiva-že ekonomická krize sovětského bloku se bude prohlubovat a že bude dopadat stále tíživěji na životní úroveň občanů. To ovšem vyvolává rostoucí nespokojenost. protože režimy Brežněva, Husáka, Honneckera atd. založily svou určitou Stabilitu na kombinaci represe s poskytováním lepšího uspokojování materielnlch potřeb obyvatelstva. Tyto potřeby ale rostou mnohem rychleji než je může byrokraticky řízené ekonomika uspokojovat; tím se budou země sovětského bloku přiblžovat postupně "polské" situaci, jak to ostatně vidíme i na trhu u nás, kde se zvyšováním cen mizí výrobky, které dosud patřily k jakémusi standartu, a lidé musí ztrácet hodiny i dny k sehnání toho potřebného. K tomu přistupuje drancování nerostného bohatsví, vyhazování peněz na
nerentabilní investice a na zbrojení a vážné narušování životního prostředí, jež ohrožuje zdraví příštích generací. Tato situace, schematicky řečeno, povede buď k novým výbuchům nespokojenosti, tentokrát asi současně v několika zemích sovětského bloku anebo k novému období ekonomických i politických, byť omezených, reforem, samozřejmě až s nástupem pobrežněvovského vedení v Moskvě. Jedno je jisté: dnešní situace nehybnosti nezůstane dlouho.
•
Rozhovor s hokejistou Marlanem šťastným Montrealský deník La Presse uveřejnil 16. prosince 1982 zajímavý rozhovor sprofesionálnlm hokejistou mužstva Québec Nordiques Maríanem Šťastným. Novinář La Presse Rějean Tremblay rozmlouval s Marianem Šťastným v jeho restaurací, v předměstí Québec City, Foy. Z rozhovoru uvádíme hlavní myšlenky. "Jsem rád, že jsem ve svém podniku a mohu mluvit o něčem jiném, než o hokeji, lépe tak poznávám lidi této zemé. Když hraji hokej.lidí jsou anonymní, vidí jen hráče hokeje, ale když jsou tady u mne. mluví daleko otevřeněji. Mám rád tento kontakt a zjišťuji, že je to velmi zajímavé". Dvě hodiny, které následují jsou fascinující. Po tuto dobu Marian šťastný, povoláním druhý nejlepší střelec NHL vypráví o své kariéře a vypráví pravdu o své zemi, Slovensku. Hokej, to je hlavní důvod bratří šťastných v jejich exilu v Quebecu Bratří šťastní neutekli z jejích země z politických důvodů, ani proto, že by byli nešťastní. Utekli proto, aby mohli hrát hokej v jiných podmínkách a aby byli lépe placeni za své služby. Jeden provokující Článek během jejich Života v Quebecu velmi pobouřil Mariana. Ale tento večer, když mi vyložil podrobnosti, co je Slovensko, jeho vlast, pochopil jsem jeho reakci. "československo je tvořeno dvěma národnostmi, Čechy, jichž je většina, a asi 4 miliony Slováků, f i k a l o se, Že oba národy jsou rovnoprávné, všechna politická moc však je v rukou Čechů' nechci ale mluvit o politice. To je jako kdyby někdo chtěl přilévat olej mezi frankofony a anglofony v Kanadě, a to já, ani moji bratři nechceme", Marian nehovoří o politice, hovoří o historii, S očima zářícíma tlumeným světlem restaurace vysvětluje jak Slovensko bylo vyhlášeno nezávislým v letech 1938-1945 když Hitler obsadil Čechy, jak Sověti nutili Slováky. aby se vrátili do českého lůna,
aby méli kontrolu nad celou zemf. "Vím, Že nékteří historici mohou tvrdit, že Slovensko bylo fašistické za II, světové války - to by byla ale dlouhá debata",,. Marian se na střetnuti se Sověty těší. 30 prosince uvidí své nesmiřitelné soupeře poprvé za 3 roky. "Rivalita mezi čs. a sovětskými hokejisty je větší než mezi Nordiques a Canadiens. Zahrnuje velmi důležité historické a politické faktory. Všichni jisté v Quebecu vědí, jakou "pomoc" sovětská armáda "poskytla když se usadila v naší zemi". Marian respektuje talent sovětských hokejistů. Vysvětluje, že jsou v nejlepší formě v pravý Cas, protože jsou tak trénovaní... Redaktor Západu poslal uvedený článek M. šťastnému s dotazem, zda chce něco k článku dodat ČI upřesnit. Marian šťastný vedle toho, že si Časopis Západ předplatil, poslal i n neuvedený dopis. Doufáme, že v budoucnu přineseme s bratry šťastnými rozhovor o hokeji i o jiném. Mimochodem, 30. prosince mužstvo Nordiques prohrálo se SSSR 0:3, M. Šťastný patřil k nejlepSlm, bohužel sovětský brankář Ťretjak také. Odpověď M.
Šťastného
D'akujem Vám za prekvapivý list ako aj za ukážkové čísla časopisu "Západ", ktorý ma potešil. Ku článku, ktorý chcete uverejniť mám skutočne iba niekoľko poznámok. Tie skôr pramenia z nedostatku mojej schopnosti hovoriť dobre anglicky, alebo preto, že v kanadských pomeroch sa to pánovi novinárovi Trembleymu hodilo lepšie tak. 1.) Náš odchod bol motivovaný predovšetkým veľkými rozkoľmi medzi hokejovým vedením Slovan Bratislava a hráčmi. Totiž tak ako to bývá u nás zvykom a nielen v športe, potrestajú najlepších a samozrejme tvrdo-pre výstrahu! Sľubovali to (prílíš) dlho! A keď s tým pokračovali i v Innsbrucku za mocnej podpory trenéra ¿s. reprezentácie Bukača, ktorý mimo iných vyhrážok oznámil mojim mladším bratom, že im nebude vyplatena suma asi po 15,000 tuzexových korún a to aj mne, rozhodli sa zavolať do Kanady či bude ma ťvôbec niekto o nich záujem. A mal. Zostal som v ČSSR sám s rodinou a s dôsledným prísľubom, že i keď budem hrať hokej ako Paganini na husliach, hrať v reprezentácii nikdy nebudem! Napokon mi zastavili preventívnú činnosľ(?) i v materskom oddieli po dobu 12 mesiacov. Dôvod? Dôkazy? Nepotrebovali! Jedine čo mi prisľúbili z polície, bolo legálne vysťahovanie v priebehu 30 - 45 dní. Samozrejme ani po ôsmych mesiacoch som sa do zahraničia nedostal. Myslím, Žesombol
príliš naivný, šťastná náhoda mi však zachránila život hokejový ako aj osobný (nechcem sa ďalej rozpisovať o tom čo som prežil počas tej doby v ČSSR a ako som prežíval). 2.) Ak nemali pokazený počítací stroj v Prahe a Bratislave, tak tesne pred mojim odchodom zo Slovenska bolo sčítanie ľudu v oboch republikách. Teda malá korektúra v Článku... Slovákov je 5 milónov. 3.) Bol by som rád, keby občania Českej národnosti pochopili článok tak ako je myslený. Teda nielenže nemám záujem robiť rozkoly tu v Kanade medzi frankofônmi a anglofúnmi, ale rovnakou mierou to platí medzi Slovákmi a Čechmi ako aj inými národnosťami. Mám za to, že každý musíme dbáť svojej cesty avšak s úctou k ostatným. S pozdravom Marian Šťastný PRAŽSKÉ UZENÁŘSTVÍ
Důležitá novinka v i m i g r a č n í m sponzorováni K a n a d s k ý m i n i s t r i m i g r a c e rozhodl (mj. na žádost čs. a p o l s k é organizace), s účinností o d 29. l i s t o p a d u 1982, že i m i g r a n t i , kteří j s o u s p o n z o r o v á n i organizací (jako např. Č e s k o s l o v e n s k é národní s d r u ž e n i v Kanadě) n e b o rodinou (rodiče, drti, sourozenci) b u d o u d o s t á v a t finanční pří E p i vek p o d o b u jejich až pěti m ě si č ního jazykového k u r s u (angličtina a francouzStina), o b d o b n é j a k o u vládou s p o n z o r o v a n ý c h . P ř í s p ě v k y j s o u stanoveny takto; s v o b o d n í 570 týdně, s j e d n o u z á v i s l o u osobou S90 týdně, s d v ě m a z á v i s l ý m i o s o b a m i 3105, s t ř e m i z á v i s l ý m i o s o b a m i S120 a se č t y ř m i z á v i s l ý m i o s o b a m i SI 35 týdně. Rozhodnuti m i n i s t r a jistě přispěje ke s n a z š í integraci i m i g r a n t u do k a n a d s k é h o života, protože p r v é m ě s í c e j s o u kritické pro každého nově příchozího.
638 Queen St. West, T O R O N T O , ONT. M6J 1E4 Tel.: 364-1787
Odesílání zahraničních léků i bez předpisu přesně a rychle zaridi v » • r
Olga Olešovská mag. farmacie z ČSR
MEDFOR Services Ltd. A n o n y m do koše? Za každou stížností by vidy mři stát konkrétní flovíJt, který rte taj i svou adresu a svoje povolání. Pokaždé vSak tomu lak není. Velmi často se u nás při rozličných příležitostech diskutuje o tom, /(la brát na vědomí stížnosti a oznámeni, na které se obřari nepodepíše. Státním a hospodářským orgátiům například do51o v loňském roce 12.279 anonymních oznámení, ti. (eničř o deset procent více než v roce 1980. Jinými slovy - prakticky každá desátá z. vyřlaenýrb stížnosti je anonymní. Přitom jejích oprivnSnost dosáhla třiceti osmi procent a proti roku 1 LlřiO se zvýšila o jedno procento. Tu samo o sobě hovoří o neú nosnost i někdy vyslovované ''zásady", že anonym patří do kole. Pravda však také ji;, žc léméř dvě třetiny anon y m i představili! vykonstruovaná oznámení, osočování poctivých funkcionářů, nřkdy proto, íe pisateli odmítli splnit jeho požadavek, který by! v rozporu a předpisy. Tylo praktiky nejsou ničím jiným nei z.neuí¡váním ústavního práva na podání stížnosti pro osobní t ile. T r i b u n a , 3.2.1982
3101 Bloor St..W., N o . 2 0 4 , Toronto, O n t . , C a n a d a M 8 X 2W2 (416)233-6046. večer 2 4 8 1 9 5 9
K p o j m u "Česko" Filologové se shodují, í e z. jazykového hlediska je název Česko utvořen správně, V archjvu Ústavu pro jazyk český ČSAV je nejstarší doklad o jeho užití již v. roku 1777... Krátké oz.tiíičení pro Českou sociál i s t i e kou republiku potřebujeme, pri černi označení Cechy a Morava používaná např. meteorology je dnes nesprávné, protože o lir tylo zemí (i Slezsko) byly jakožto administrativní správní jednotky v roce 1960 zruíeny, a konečné Česko jakosynonymum Češke socialistické republiky je úředně zakotveno ve Slovní k u spisovné češtiny (Academia, Praha 1978). Slova Česko se ledy nemusí nikdo bát. J. Rubín, Mladá' fronta, 23.10.198Z
13
Umění Račte se pohybovat! Obrazy S t e f a n a Galvánka nejsou určeny pro jednosměrné vnímání. Zaujmete-li vůči nim tradiční postoj návštěvníka galerií, vystavíte se nepředvídané konfrontaci s rozostřenou perspektivou, deformovanými objekty a liniemi, které jsou účinkem světla spiše pohlcovány než zdůrazňovány. V okamžiku, kdy se rozhodnete změnit stanoviště, malba ožije. Tvary se začnou protahovat nebo zkracovat, barvy a linie slábnout nebo naopak sílit, kompozice bez ustáni lehce proměňovat, to vše v závislosti na místě, z něhož je obraz nahlížen. Pak, zcela nečekaně, možná pod nepravděpodobně ostrým úhlem, se vám námět zjeví v takové ostrosti, sytosti, hloubce - slovem, s takovou určitostí - že nabudete přesvědčení, že jste konečně objevili ten jediné správný pohled, pro který snad musel být obraz malován. Lze jen doufat, že si toto přesvědčení neuchováte. Je mylné. Každý z možných pohledů je správný, protože každý obraz je koncipován jako suma možností. Galvánkova čirá metodologická "otevřenost" je v první řadě výsledkem dlouholetého studia malířské technologie. Tento pozorný čtenář starých receptářů je i velmi samostatným učedníkem někdejších malířských teorií. Za východisko si zvolil koncepci klasicky orientovanou na perspektivní prostorový rozvrh, v jehož intencích bedlivě prostudoval vztahy objemů, barev a světla; se zaujetím korigovaným kritickou distancí se podrobil lekci starých mistrů a poté i těch, kdo křtili umění moderní a současné - Degase, Muybridge a Bacona. Galvánkova vlastní interpretace světa je na první pohled velmi realistická: lidské postavy v nejběžnějšich situacích a postojích - ženy na plovárně, dvojice v obětí nebo při tanci, muž v kanceláři. Ani na chvíli nejsme na pochybách, že fotografie byla předlohou a pomůckou k zachycení zobrazených okamžiků lidské intimity, odpočinku či prudkého fyzického pohybu. Tato deskripce prchavého je při vší preciznosti tak svižná a přes svou jasnost tak přeludná, že ve svých důsledcích realitu nepotvrzuje, nýbrž zpochybňuje v samých základech. Lehký stín pod nohama muže opřeného o dveře sugeruje - divámeli se z určitého bodu - spíše dojem vznášení než stání; dvojí perspektiva v dvojobraze s postavami u psacího stolu mění představu činorodosti v motiv tísnivé nudy. Skutečnost, podrobovaná obraz za obrazem trýznivé zkoušce, mění ponenáhlu svůj vzhled. Radost splývá s 14
RODIČE.
1982
bolestí, pohyb ústí ve ztrnulost, věcnost přechází ve zdání. Lidé, ti nositelé všech významů, nejsou posléze ničím víc než náměsíčníky. Jakoby všechno, co vidíme, co jsme sami už mnohokrát prožili a dojista ještě prožijeme, volalo po novém zhodnocení. Malíř nám ovšem revizi nijak neu-
OLEJ NA PLATNÉ snadňuje. Tak, jako zrelativizoval každý zorný úhel, zviklal i viru v jednoznačný soud. A přesto, není snad nejistota důvodem k zamyšlení, bezpočet možností příležitostí k volbě a vědomí pomíjejícnosti pobídkou k hledání trvalých hodnot? Jana Klimešová
M R T V Á B A B I Č K A NA STFTESE A U T O M O B I L U - A JEJÍ ZAHAUNE ZMIZENI . . . Ľ
:
:V: :y 1
^
Neuvěřitelný prípad české exulant ské rodiny na dovoleně ů more v Jugoslávii, kde se chtě/i setkat se svými nepronásledovanými príbuznými z Prahy. Campingový stan, zvaný uNytonový Versailles", místem předposledního odpočinku záhadne v nebo/ku se promfnlcl České babičky. Ani nemeckí policie ani SvýcarSti celnici netuSi - a v Praze omývají Rodně Strany Dr. Vasila Bilaka nad zinkovou rakvi. Satira a detektivka s otevřeným koncem, který dopiSt Čtenáři i renomováni autoři v tu a tamzemzku.
;
m . ;
v
HUMOHIfitICKY SATIRICKY KWMIROMAN s O T E V Ř E N Ý M KONCEM S ilustracemi Jiřího He/ny a Pavla Kantorka ze 20 Sir HO US dol.)
MÁS NA HLAVĚ ZAHRÁDKU, rekU moji rozkolní tpoluiíci
Putovní výstava čs. paralelní kultury
NeilédanejSi knitka z «5 podob humoru a napiti« Vladimíra Skutiny, o niž Jiři Voskovec ve svém poíted nim dopise napsal, že už se dlouho tak srdečne nechechtal. a básník Jaroslav Seifert, že radostné z/iSřoval při její četbě, že se pořád /eStě dokáže smát ¡ako studentík, vychází nyní již ve 3. vydáni samo statné s ilustracemi Jana Brychty za 13sfr (nebo 6,50 US dol.}
V srpnu 1982 byla ve Švédsku zahájena putovní výstava čs. paralelni kultury. V říjnu 1962 byla putovní výstava v Helsinkách, pak putovala opět po švédsku a v tomto roce po Norsku a Dánsku. Pří této příležitosti by) také vydán katalog péči Nadace Charty 77 ve spolupráci se švédským svazem spisovatelů a švédskými odbory. Obrázky ukazují výstavní skříně putovní výstavy.
Objednftvdm:
.,.,.,.,... exampl. »Mrtvá babička« exempl. »Mᣠna blaué uhrAdku«
Jmůno: Adtesa:
EDÍTION S
.
Postfach A 157 CH-8045 ZURICH
15
Menzel, Hrabal, vlaky, filmy. Josef Škvorecký: Jiří Menzel and the Story of the C/ose/y Watched Trains. Boulder: East European Monographs, 1982. 101 s„ 54 ilustr. Anglický text. D i s p r o p o r c e mezi v ý z n a m e m československého poválečného filmu a nedostatkem teoretických publikací na toto téma musí být nápadná i těm, kteří se o kulturu zajímají jen přiležitostně. Jedním z posledních příspěvků k vyrovnání tohoto trapného vakua je knížka Josefa Skvoreckého Jiří Menzel and the History of the Closely Watched Trains. Jak její titul naznačuje, autor si všímá kořenů, z nichž vyrostlo jedno z nejlepšich a nejznáméjších děl československé Novó vlny 60. let. Srovnává především H r a b a l o v u Legendu o Kainovi, počatou už na sklonku let čtyřicátých a publikovanou 1968 ve svazku Morytáty a legendy, knihu Ostře sledovaně vlaky, jakož i scénář, z jejichž tvůrčího spojení nakonec vzešla konečná filmová forma díla. Škvorecký se ve své publikaci neomezuje jen na tuto problematiku. Naopak, vkládá do ní řadu vysvětlujících a paralelních postřehu a úvah o Menzelovi (například o jeho posledním filmu Postřižiny),* o Hrabalovi, cenzuře i jiných aspektech situace filmových umělců v Husákové republice. Všímá si i jiných režisérů, zejména Věry Chytilové, jejiž dnešní pozice nabizi některé paralely se situací Menzlovou: Oba patřili k prominentním filmařůmA/ovéWny 60. let, zůstali v Československu, příležitostné točí a uchovávají si jistou míru tvůrčí a osobni integrity. Skvoreckého informovanost o situaci v československém filmu, s nimž byl jako autor literárních předloh profesionálně i osobně spjat, sahá až do jinak téžce proniknutelného zákulisí. Autor knihy si všímá řady teoretických otázek, a to i těch, které jiní teoretikové nevidí, nebo vidět nechtějí: Jednou z nich je například fakt. že filmová adaptace literárního díla, často mylné označovaná za formu apriorně podřazenou předloze, obsahuje důležité audiovizuálni estetické výrazové prvky.literárními prostředky těžko vyjádřitelné. "The meanings of these telegraphs, watches, clocks and ball-clocks shoot out in even more directions: erotic, philosophical, poetic. Their role is strongly suggested in the novel but in the film their complex functions work towards effects that reverberate with allusive
16
JEDNA Z CETNVCH. V KMIZĚ POPRVÉUVEFTEJNĚNÝCH FOTOGRAFU 2 M E W Z L O V A ZAKÁZANÉHO FILMU H
SKŘIVÁNCI NA N I T I "
depths and audio-visua) beauty" (S. 76-77) Přestože je Skvoreckého kniha akademickom dflem opatřeným radou odkazu a bohatým poznámkovým aparátem, je její jazyk vysoce čtivý: Podobně jako ve svých dějinách Československého filmu 60. let All the Bright Young Men and Women, autor i zde fúzuje vědecký a literární, osobní styl. Tento přístup ocení většina Čtenářů, zejména pokud jde o zpřístupnění teoretických problémů. Celkovou atraktivitu knihy zvyšují čené ilustrace, většinou z autorova archivu. Vzhledem k bohatosti informací v publikaci obsažených by se býval
hodil rejstřík. Dnešní uspěchaná doba nepřeje korekturám, a tak zde proklouzlo několik nepřesností, např. ve slovech "quisling" a "Lukács"; ve scéně "tance motocyklů" z filmu Smrt pana Baltazara byl použit teleobjektiv, nikoliv širokoúhlý. To mi ovšem nebrání, a b y c h označil Skvoreckého knihu o Menzlovi jako vysoce hodnotnou a zasvěcenou studii j e d n o h o z nejdůležitějších aspektů naší soudobé kinematografie.
Prohlášení nakladatelství Sfxty-Eight Publishers Corp.
jisté znaji celou zpaměti; V+W o něm napsali hru:
V poslední době rozšiřují někteři zájemci o Českou literaturu po čs. komunitách v severní Americe zprávu, že nakladatelství vyplatilo Jiřímu Voskovcovi desetitisícovou sumu jako zálohu na knihu pamětí Stín svobody. kterou, jak známo, nakonec nenapsal. Tuto sumu nakladatelství získalo údajně zpronevěřením peněz, jež mu zaslali důvěřiví čtenáři jako předplatné na Voskovcovu knihu. Zpráva je v podstatě pravdivá, až na to, že nešlo o sumu desetitisícovou, nýbrž o $50.00 (slovy padesát dolaru), a že nakladatelství peníze nezpronevěřilo, nýbrž podle přání předplatitelů je buď vrátilo, nebo připsalo k dobru a poslalo za ně jiné knihy podle zákazníkova výběru. Všem těmto milovníkům české literatury, z nichž ti nejhoríivějši tlumočí výše zmíněnou zprávu i vdově po Jiřím Voskovcovi, paní Christine Voskovcové, jistě s úmyslem dodat jí více radostí ze života, připisujeme závěr známé balady klasického básníka, kterou ostatně, jako vzdělaní lidé,
Jan Uhde *Viz recenzi v Západu roč. 3, č.6,s.27.
Z těch lahůdek-ti ragout připraven, proceď jej plátnem z podělaných plen f o lepši je než lít lo do cedníků; trus prasat vem, to zvlášť si připomeň, a škvař v tom jazyky svých klov etniku.
Zdena a Josef
Škvorecký
Fórum Západu Zásadní debata mezl kanadskými spisovateli V interním časopise Svazu kanadských spisovatelů Inner Circle došlo na podzim 1982 k polemice, která, věříme, bude zajímat i naše čtenáře. Týká se totiž otázek spisovatelské morálky v dnešním světě. Debatu zahájil Jan Drábek tímto článkem: Na poslední valné hromadě Svazu kanadských spisovatelů jsme se dozvěděli, že quebecká Union desecrivains udržuje oficiálni styky s kubánskými spisovateli. Tím byla znovu dána na přetřes otázka oficiálních kontaktů mezi uměleckými skupinami ve svobodném světě a v totalitních zemích. Ozvaly se argumenty, že Amnesty International o problému diskutovala a bylo dosaženo konsensu, podle něhož je lepší udržovat styky - jakkoli ne plně vyhovující - než přímý bojkot. Možná -jenže náš Svaz není Amnesty International, Amnesty Internaznikla za specifickým účelem pomáhat politickým vězňům, což jí vyneslo nenávist u každé tyranské vlády od Pamp až po Ural. Je proto nepravděpodobné, že prominentní členové AI budou v dohledné době pozváni do Polska, Chile nebo jiné země toho typu, A protože vlastním raison ďětre AI je ulehčit utrpěni vězňů, její efektivnost se méři počtem propuštění, jež vymohla. Něco zcela jiného je Svaz spisovatelů, který byl založen asi před deseti lety, aby se staral o zlepšování životních podminek autorů knih. Od té doby si získal značné uznání a dá se čekat, že jeho čienové se budou těšit vzrůstající přižni loutkových spisovatelských spolků v totalitních zemích, kde uznání a přízeň za tvůrčí činnost tvoři úzký profil. Neuškodí tedy, připomeneme-li rozdíly mezi takovými svazy a svazem naším; 1. J e j i c h svazy vznikly především p r o t o , aby pokorně sloužily svým vládám. Největší potlesk na n a š i c h schůzích obvykle sklidí ten, kdo dokáže co nejoriginálněji napadnout Ottawu. 2. Ruské, východoevropské a čínské svazy přijímají za členy jen zlomek ze svých nej tvořivějších spisovatelů, kdežto my jsme jeáté z našich řad nevyloučili jediného spisovatele, členstvo j ej i c h organizací nesetává nutně z nejtalentovanějších, ale z nejservilnějŠích spisovatelů. Protože j e j i c h totalitní spisovatelská sdružení jsou ze Západu podrobována časté kritice, přirozeně se
snaží zlepšit svou pověst a šilhají po Západě, aby získala legitimitu - aby dokázala svou hodnotu družbou s jinými svazy. Porozumět tomuhle aspektu je pro r o d i l é h o Z á p a ď a n a asi nejobtižnějšl. Nerozuměl mu Neville Chamberlain, demokraticky zvolený britský ministerský předseda, když svolil, aby ho vyfotografovali, jak podává ruku Adolfu Hitlerovi - patrné nejdychtivějšímu usílovateli o legitimitu v dějinách. Asi mu dobře nerozuměl ani nadaný Pablo Neruda, jenž v padesátých letech často navštěvoval komunistickou Evropu, aby tam oslavoval kruté stalinské diktátory, ačkoliv ti dali popravit mnohé jeho kolegy spisovatele. Proto se mu také říkalo "Pablb", což česky znamená "naprostý idiot". Nerozuměli tomu rovněž prominentní západní autoři, kdyžse nechávali fotografovat u Pekinské zdi a odmítali komentovat přečiny Kulturní revoluce s odůvodněním, že jsou v zemi hosty. (Napadá mi, zda by projevili stejnou zdrženlivost v komentářích, kdyby jim ukázali ghetto Jižního Bronxu.) Ani vancouverský starosta tomu. zdá se, nerozumí, neboť se křečovitě drží myšlenky, že Oděssa je sesterské město. Delegace vancouverských radních pravidelně cestují na Ukrajinu. tam pózují s opovrhovanými místními aparátčíky, a omlouvají to tim, že prý pomáhají židovské emigraci z Ukrajiny. V průběhu posledních několika let byla tato emigrace radikálně omezena. Ti všichni přispěli svým podílem k legitimizaci totalitních institucí. Nejvíce za zlé to však mám spisovatelům, neboť ti jsou tradičně pokládáni za svědomí národů. A přiznejme si to: do této pasti nás obvykle vláká naše ješitnost. Cestuji-li do Totalitárie, kde, náhle a nevysvětlitelně, se vzedme vlna obrovského zájmu o moji práci, plati-li mé výlohy tamní vládci, a předaji-li mi bezpříkladně tučný šek za to, že do nějaké antologie zařadili i mé nesmrtelné verše, je mou povinností se ptát: Proč? Ješitnost nás vede k tomu, že cestujeme do Totalitárie a kritizujeme odtr.mtud naše instituce (vi bůh, že potřebují !:ritiku, ale ne vznášenou z TAKOVÝCH tribun!); ješitnost nás vedt.- k lomu, že chválíme, jak Moskva zachází s menšinami a všímáme si nepřítomnosti nevěstinců v Havaně-ale nikoli toho, že kubánský básník Armando Valladares byl odsouzen na 30 let do vězeni. Ješitnost r á m dovoluje plavit se po Janglse. s maovskými čapkami frajersky nasazenými ke straně, a oplývat chválou na Potěmkinovy vesnice, jež nás obklopují, a přitom pomlčet o Liu Quingovi aneboLu
Línovi - abych uvedl jen dvě jména z moře čínských literátů. Argumentuje se ovšem tím, že návštěva totalitní země může zlepšit úděl tamních disidentů. Ne že by o tom bylo příliš důkazů. Byl jsem na obědě se Sergejem Soldatovem, jenž byl teprve loni vypovězen z rodného Estonska, a zeptal jsem se ho, čemu by dával přednost: bojkotu, nebo neochotné spolupráci. Aniž zaváhal, byl pro bojkot. Prohlásil, že Rusové (a řekl bych, že to platí o každém totalitnim režimu, který je u moci víc než pět let) zlepšili metody své propagandy do té míry, že návštěvník ze Západu proti nim nemá obrany. Protože jen zřídkakdy ovládá místní jazyk, zvyky a tradice, a jelikož navíc cestuje po zemi s vládou určeným průvodcem, není obvykle příležitost k větší akci, než je pár slov přímluvy za pronásledované disidenty. A protože ta slova vyvolají mračení a výčitky, celá záležitost se brzy stane nepříjemnou a přestane se o nl mluvit. Takové výzvy a přímluvy se mnohem efektivněji dají vznášet z domova, kde je podpoří svobodný tisk. A navíc: zůstanu-li v Kanadě, tisk totalitní nemá možnost uveřejnit mé fotografie, na nichž s úsměvem hovořím s všeobecné podezíraným oficiálním patolízalem. Takže mu neposkytnu žádnou legitimitu. Ale existují způsoby, jak z takové cesty něco vytěžit. Můžete například přijmout pozváni pod podmínkou, že Jurij Spisowatelski bude propuštěn z vězeni; a také slíbit kladnou zminku o totalitním svazu, jestliže propustí i Irinu Spisowatelskoju. Neboťkanadský spisovatel je, vůči totalitníkům, v záviděnihodném postavení: těší se ve světě jisté úctě. Měl by být připraven z téhle výhody těžit, měl by být připraven smlouvat. Může třeba přijmout pozvání, a po příjezdu vyhrožovat, že na protest zase odjede, jestliže Jurij a Irtna nedostanou oficiální funkci. Po návratu na Západ se může postarat, aby povídky Jurlje a Iriny někdo uveřejnil. Netřeba říkat, že nejlepšl příprava pro takový zájezd je vejít ve styk s exulantskou organizací příslušné země. Nejhorši je obvykle navázat kontakt s našim ministerstvem zahraničí, jemuž není nic tak proti srsti, jako když někdo Čeří vodu na poklidné hladině mezinárodních styku - byť ta voda byla sebezatuchlejší, nebo dokonce jedovatá. Takové "produktivní" návštěvy by ovšem měly být soukromě. Každé oficiální kontakty Svazu s totalitnlky budou téměř jistě zneužity. Hlavní věcí je zde povědomí o faktech. Jako spisovatelé nemůžeme prostě jezdit do zemí, kde jsou lidé zavíráni, zabíjeni nebo jinak pronásledováni za věci, za něž se nám zde do¡7
jezdu sandinistické armády, která 23. prosince 1981 přepadla několik vesnic Indiánů kmene Moskito. 35 Moskitů bylo zabito, asi 6000 jich bylo odvlečeno do vnitrozemí Nicaraguy, a vesnice byly bulldozery srovnány se zemí. Mimochodem, v té věci jsem neslyšel ani o nějakém protestu našeho Svazu, což mě překvapuje, neboť vím, jak citliví jsou mnozí Kanaďané na záležitost domorodých práv. Pro svou akci, které připomíná Lidice, vyrukovala ovšem sandinistická vláda se zdůvodnéním; byla to vojenská nutnost. Tenhle argument má zajímavý historický precendent v známých požadavcích na odstoupení finského území Sovětskému svazu v roce 1939. Ty se také odůvodňovaly vojenskými potřebami Moskvy. Dnes se celá záležitost Často zatemňuje odkazem na "historickou nutnost" nebo "historické právo", jimiž se omlouvá každý gangsterismus supervelmocí. Národní socialisté měli pro podstatu takového práva d o b r o u definici: Macht geht vor Recht - Moc předchází právo. Po Finsku použily stejného principu různé, většinou komunistické junty ve sporech se slabšími národy; vývoj dosáhl vrcholu ve zmíněné Brezněvově doktríně o "omezené svrchovanosti socialistických států" - omezené nikoliv nějakým lidovým souhlasem nebo na základě voleb, ale výnosem Nejvyššího sovětu. Ta doktrína zdůvodnila přepad Československa v roce 1968. Prostě: Machr geht vor fíecht. Jestliže, moji svazoví druhové, s tímhle principem souhlasíte, neváhejte, pochutnávejte si na šampaňském v jednom z těch zámků, kterévs Východni Evropě a v SSSR darovaly vlády svým spisovatelům za to, že přestali být spisovateli, jak to kdysi vyjádřil Graham Greene. Jsou to velmi krásné zámky a čert vzal toho chudáka, který strádá ve vězení jenom několik mil odtud, protože napsal román, Poslední poznámka: jelikož se zdá, že John Donne na pana Mowata neučinil dojem - snad proto, že je časově příliš odlehlý - dovolte mí zakončit citátem ze současnějšího spisovatele: Dlouho a vážně jsem uvažoval nad pozváním navštívit se skupinou amerických spisovatelů Rusko,,. Ale jet tam teď jako host nynější ruskó vlády, jež, pokud vím, zahnala do Ilegality, a zničila by, kdyby moWa, dědice starých velikánů ruskóho ducha - takový počin by byla nejenom lež, ale také zrada. Kdybych já, jenž celý Život požíval svobody psát pravdu přesně tak, jak jsem ji viděl, navštívil Rusko nyní, slepota, třeba jen předstíraná k podmínkám, jak je vytvořila nynější ruská vláda, byla by zradou - ne těch velikánů - těm nemůže ublížit nic - ale jejich duchovních dědiců, kteří riskují život každou stránkou, kterou napíší a byla
by to lež v tom smyslu, Že bych se tím stavěl slepým k hanbě těch, kdož dědici oněch velikánů mohli být a kdož ztratili mnohem víc než život, protože si nechali zničit duši výměnou za privilegium publikovat. Citát je z dopisu, jejž v r. 1958 napsal ministerstvu zahraničí v odpověď na pozváni jet do Sovětského svazu jakožto člen oficiální delegace Willíam Faulkner. Josef Skvorecký Farley Mowat reagoval v dalším Čisle v dopise týkajícím $e i jiných věci touto poznámkou: Pak je tu příspěvek Josefa škvoreckého. Nehledě na to. Že nám říká, v pojmech zcela nedvojsmyslných, jaká má být Škála spisovatelových hodnot, je to tak spektakulární demonstrace jasného, přehledného a chladné nestranného myšleni, že stěží hledám slova, abych popsal, jaký to na mě udělalo dojem. Nebýt/nnerCírc/e, nikdy bych nebyl vystaven této perle politického poučení. Farley Mowat Jan Drábek í Josef škvorecký upustili od další diskuse. Odpovídat na věcné argumenty pokusem o ironii si další argumenty nezasluhuje.
•
C E N U J A N A P A L A C H A 1982 u d ě l i l M ľ z i n á r o d tií v ý b o r p r a p o d p o r u C h a r t y 7 7 se s i d l c i n v f a ř i ž i k n č ž í m , p a s t o r ů m a l a i k ů m , č l e n ů m C h a r t y 77, z a j e j i c h " d ů s l e d n o u a odhodlanou o b r a n u náboženských svobod v Československu", U d í l e n í c e n y b y l o v y h l á š e n o v P a ř í ž i 17, l e d n a 1983 ve v ý r o č n í d e n s m r t i J a n a P a l a d i a . Cena V ý b o r u byla u d í l e n a u i po čtvrté. J e určena jednotlivcům nebo skupinám v nesvobodném Československu z a zvlášť vynikající dílo n a b o společensky v ý z n a m n o u činnost. J m é n a a bližší ú d a j e o v y z n a m e n a n ý c h k a t o l i ckých a protestantských aktivistech n e m o h o u být zveřejněna vzhledem k m o ž n é m u policejním u p o s t i h u t ě c h t o lidi. T ř e b a d o d a t , že 2 5 , 0 0 0 francouzských f r a n k ů , jimiž je cena d o t o v á n a , je v ý s l e d k e m s b í r k y v c e l é m s v í t ě a k n í ž Č e š i a S l o v á c i žijící m i m o s v o u vlast p ř i s p é l í v ý z n a m ným dílem.
MILOVANÉMU VŮOCI VDĚČNÝ LID U ž Josef Stalin prohlásil sociologií za burí Oas ní pavůdu, která jen znevažuje socialistické budováni a lásku lidu k vůdcům revoluce. Ani Jeho následovníci nemají rádi,když se O nich n ä kdo Spatné vyjadřuje, Buržoasné Imperialistické Štvavé rádio Svobodná Evropa nedávno provedlo mezi téml, kdo vyjeli z Československa a navit lvi li západní Evropu, průzkum oblíbenosti Gustava Husáka. Statistika je to zajímavá. I když jsem nečekal, že budou Češi e Slováci llbati vůdci svému iem roucha jeho. přece jen jsem si nemyslel. Že o ném maji tak mizerné mlnéni. Téměř 1400 tázaných odpovědělo na otázky, týkajíc! se Husákovy Inteligence, rozhodnosti, mimořádných schopností a morálních kvalit. Jedna z otázek také zněla, zda uvedený představitel S. a V stráni spiše prostému člověku nebo nejakým Jiným zájmům. Zhodnoceni takových průzkumů je složité, protože musl být zaručena nesl ran o st a objektivita, V tomto případ é se výsledky počítaly tak, že v pflpadé rovnosti kladných a záporných odpovědi, tedy 50% na každou stranu, dostal dotyčný skóre 0 bodů. Převaha kladných odpovédI znamenala kladné body, převaha záporných odpovédl znamenala záporné body. Podle tobolo hlediska na tom byl soudruh president nejhůř v oblasti morálních principů, kde dostal 56 Špatných bodů. To znamená, že se o něm a jeho morálních zásadách velmi ošklivé vyjádřily čtyfl pétiny tázaných. Také jeho výjimečné schopnosti nebyly oceněny, dostal 46 špatných bodů. I ve všech ostatních kritériích dostal negativní body Poměrné dobře byla oceněna jeho Inteligence -5 bodů, a rozhodnost minus 1 bod. Celkem v těchto čtyřech kritériích dostal 110 Spatných bodů. U těch. kteří po večerech poslouchají Svobodnou Evropu, bylo těch Špatných bodů ještě vlc, 188. Výzkumnici si v tomto okamžiku řekli, že asi měli Bmůlu a padlí na nějaké zvláStníškarohlidy. Třeba se jim vůbec nikdo nelíbí, třeba to jsou sami takoví, kteří nenSvidicelý svět Tento průzkum se konal ještě za presidentováni Jímmyho Cartera. Zeptali ae tedy i na Cartera. ČeAi i Slováci jim upřímné odpověděli, a Carter dostal celkem 193 kladných bodů. Nejvíce byla oceněna jeho inteligence a morální principy. Výzkumnici vysvětlili tento podivuhodný takt tak, Že šlo o kontrast, že se neměli ptét na oba najednou, prosté oznaCIII Cartera za jakéhosi jednookého krále, který vynikl právě |en v kontrastu k Husákovi. N e m á to tedy soudruh Husák lehká. Jlřl Skřivan
S V U v Rakousku V í d e ň je p r e s t u p n í s t a n i c í p r o s t o v k y Č e c h o s l o v á k ů r o č n ě , k t e ř í se z á k o n i t í « z n á m í s o r g a n i z a c e m i j a k i A F C R , C a r l l a s a p o d . T a k í přij d o u d ř í v e či p o z d ě j i d o K a t o l i c k é h o s t ř e d i s k a , kde S V U k o n á n í kolikráte d o m í s í c e r ů z n é kulturní p r o g r a m y , přednášky, v y u í o v á n í n ě m í i ny atd. J e zde také knihovna a d o k u m e n t a č n í s t ř e d i s k o , k d e j e m o ž n o se t a k é s e z n á m i t s e x i stenci exilových nakladatelství, novin a Časopisů. A d r e s a : S e t z e r g a s s e 5, 4 . p a t r o , 1010 W i c n . O t e v ř e n o ¡e ve s t ř e d u a v p á t e k o d 1 7 . 0 0 d o 21 3 0 , v n e d ě l i o d 9 . 0 0 d o c c a 1 2 , 0 0 a ž 1 4 , 0 0 p o d l e p o č t u návštěvníků; česká k u c h y n ě , plzeňs k é pivo.
KAREL TftINKEWlTZ
19
Historie Ctirad Smolik
Jan Masaryk v exilu Zažloutlé listy časopisu Time z března 1944. Dovídáme se, že padlo Monte Cassino, že Rusové jsou padesát mil od rumunských hranic, že desetiletá kanadská paterčata byla navrácena do péče rodičů a že generálu MacArthurovi udělila Británie vysoký řád. Těm, kteří se tehdy narodili, je dneska třicet devět let. Našeho tehdejšího ministra zahraničních věcí Jana Masaryka znají nejspíš pouze z vyprávění. Redaktoři Tímu mu to zažloutlé číslo věnovali. S pozoruhodně zasvěceným rozborem uvnitř listu a barevným portrétem na obálce s velkým státním znakem v pozadí. Článek seznamuje americkou veřejnost i s postavou jeho otce Tomáše Masaryka a rozebírá náš národní charakter formovaný dějinami. Prý jsme jako národ považováni za mistry v přežití nejsem si jist, mám-li se cítit polichocen či dotčen. Máme v povaze i jiné drastičtější metody na vyřizování sporů. U nás, když dojde k fackám, začnou obvykle kurfiřti padat z okna. Kromě toho jsme historicky nedůvěřiví a zajímá nás, odkud se náhle v téhle válečné vřavě bere v Americe ten nebývalý zájem o Československo a jeho emigrační vládu. Jan Masaryk byl prý pro svůj jemný charakter a vynikající osobní kvality nejvítanéjšim zahraničním diplomatem v Bílém domě a v Buckinghamském paláci. Měl všude mnoho přátel. Stál na vlastních nohou od svých dvaceti let, začínal jako dělník v amerických ocelárnách - něco, co Američanům imponuje - byl výborným pianistou a svým intelektem a moudrosti, vysokou postavou a humorem byl přirozeným středem společnosti. Shledáváme s potěšením, že se Američanům líbit ze stejných důvodů jako nám. Byla však tato obliba skutečným důvodem k otištěni jeho portrétu na obálce Timu? Myslim si, že Američané - alespoň ti, co trochu znají zeměpis - pohlížejí na Československo asi tak, jako my se díváme dejme tomu na Lichtenštejnsko. Když se dostatečně příblíží nosem k mapě střední Evropy a vžijí se do našich poměrů, stane se ji m pochopitelné, že hromadný výskyt hrdinů by rapidně decimoval naši populaci. Okolnost, že jsme přes patnáct set let dokázali vzkvétat na tak rizikovém pracovišti svědčí o tom, že jsme si patrně vyvinuli bleskový boxerský reflex uhnout včas raději než inkasovat údery. Občas - pro podporu vlastního se20
TIME rill
IVU
K. I . Y
N ľ W S M
I i i \ Z ] s t.
"
bevědomf - si potřebujeme kompenzovat tento pasivní postoj nějakou tou spanilou jízdou či defenestrací, ale to jen proto, abychom se udrželi ve formě. Nutno konstatovat, že těchto našich historických diskusních příspěvků v poslední době ubývá. Podle Článku prý tento instinkt pro přežití vyvolal v našem národním charakteru jakýsi komplex vyhledávání silného spojence. Je pravdou, že bychom nepohrdli silným a hlavně nezáludným spojencem - i supervelmoci po nich baží. Nelze to však nazvat komplexem, a kromě toho je to dnes všeobecné zcela nový zjev, V historii jsme se snažili tvořit aliance se sobě rovnými partnery - Samo a Jiří z Po-
f
i
děbrad s Polskem, Hodža s Rumunskem a Jugoslávií. O tři sta let pod Habsburky jsme měli postaráno bez zásluhy. Nicméně německý fašismus vytvořil v Evropě takové podmínky, za kterých jsme silného spojence zoufale potřebovali - pro dnešek i pro budoucnost - a byli jsme ochotni upsat se i čertu. V rozhovoru s Janem Masarykem prý jakýsi západní diplomat vzal na potaz naši novou politickou angažovanost se Sovětským svazem. Masaryk prý velmi pohotově odpověděl prohlášením, že okamžité podepíše jakýkoli kus Čistého papíru, bude-li Roosevelt ochoten zformulovat nad ten podpis jakoukoli dohodu.
Článek také popisuje Benešovo bezedné zklamání nad mnichovskou zradou západních přátel a dosti sentimentálně uvažuje, jak dlouho to potrvá, než se naše důvěra k Západu obnoví. Nicméně na téže stránce píše s jakousi necitelnou nechápavostí o projevu Winstona Churchilla v únoru 1943 - tedy plné dva roky před konferencí na Jaltě - ve kterém Churchill bez obalu odepsal státy střední a východní Evropy a odsoudil je do "zájmové sféry" Sovětského svazu. Tedy další Mnichov, a to trvalejšího rázu, na němž jsme opět nebyli vyzváni k diskusi, a dokonce nám to většinou nějak uniklo. Svoboda je svatým pojmem u některých národů, alespoň pokud jde o jejich svobodu a pokud náklady na obranu nepřesahují rozumný limit. Jsou však patrně také končiny, pro něž je svoboda zbytnělým luxusem. V perspektivě těchto bezohledných ran pod pás se budoucnost sympatického ministra zahraničí a celého č e skoslovenska jeví temná, možno říci zpečetěná. Článek v Time začíná konstatováním, které vlastně mělo být v závěru: že západní diplomaté čekají na výsledek Československých zkušeností s ruským medvědem, což při zvážení všech okolností zní velmi cynicky. Kulturní a svobodu milující občané jednoho z nejmenších evropských států budou muset opět předvést očekávaný trik - jak přežít. Nekompromisní charakter Masarykův, hledící na nás z obálky Timu nemá na přežití naději. Jan Masaryk byl asi opravdu nejoblibenějším exilovým diplomatem, ale byl to asi vzácný záblesk poznání a svědomí, který vedl k otištění toho článku.
Jaroslav Javorský zahájil hladovku Jaroslav Javorský, odsouzený nespravedlivé na třináct let, zahájil 20. února 1983 hladovku na protest proti nespravedlivému odsouzení za špionáž, Vedle případu Václava Havla, který ve vězení vážně onemocněl, je situace Jaroslava Javoského nejkřiklavějším případem současné České justice. (Opět vyzýváme všechny čtenáře, aby na případy podle svých možností upozornili zahraniční veřejnost se žádostí o pomoc!)
Literatura Eda Kríseová*
Milan Uhde*
Otisky
Jarní rozhovor
(Věnováno R.N.)
- Spíš? - Ne. - A kde jsi? - V jiné zemi. Ty nevíš, že je jiná zem pod tou, kam šlapem? - Ta. co není? - A přece je: Tří princezen.
1. Své tělo v písek otiskuji, voda ho zaplaví, své tělo v kámen obtahuji, vítr je vyláme, své tělo stínem do cesty vykreslím, tma mi ho pohltí. Své tělo muži dám, usne a není. Já ale bdím. Dětem jsem předala nehty a neduhy, neřesti, vlasy, zelené chaluhy. Sama se vznáším, duhová bublina těhotná tmou. Kulatá, vesmír stočený v sobě, oválnou pružinou napnutou duhu. Okamžik zření. Světlo a tma. Teď. Na rozhraní, 2. Světělná těla krajinou chodí, pravěkou, dnešní. Na březích leží pradávných moří, sedí u zaniklých hor. Bloudí a bloudí krajinou bděni. Duch padne, vzroste strom. Uschne a utone ve vodách hlubokých, zkamení, není. A zase jen duch, bublina, ve vejci zakletá, hloučí se, bloumá, duhový balón, krajinou pravěkou, krajinou zření, viděný náhodou, z milosti. Na rozhraní. 3. Táži se, příteli, zda život je jas a smrt že je temnota, jak povídá se v kraji, a není-lí tomu naopak.
Noc co noc mizely. Znáš spánek po tancovačce, v ranní tmě. odřené paty? - Já? To Janek. Chytil se jedné za sukně, vzala ho tančit hlavou dolů. - A dál? - Ti dva jsou dodnes spolu a říkají si pohádky. Třeba: Spíš? Kde jsi? Vrať seke mně. - A oba vědí: Z tamté země se protančili nazpátky.
Raději o hnoji Ludvík Vaculík1" Chtěl jsem psat o něčem jiném, než budete nakonec číst, ale změnil jsem úmysl. Chtěl jsem, a už jsem toho měl odstavec, psat o emigraci, protože zas prý asi dvacet lidi chce se z této země vystěhovat. Mínil jsem, a už jsem měl začátek, uvažovat o tom, jaká je to pro nás všechny porážka a ztráta, jejíž základ byl podle mé asi půl hodiny trvajici úvahy položen na "železničářském plese" roku 1977. Větu o tom jsem pak ale škrtl, jelikož se nechci bez řádného důmyslu hádat s Hcjdánkem, a na důmysl neměl jsem chuti ani času. Hejdánka tu jmenuju ne z potměšilosti, nýbrž z respektu a nouze: vždyť on tu zbude z ostrých hádačů pomalu sám, když ti, co Opouätčjí toto slzavé údolí, ztrácejí ke sporům s pozůstalými titul. Vidíte, podobnou výsměšnou větu k emigrantům měl jsem i v tom prvním odstavci. Její jakási nespravedlivost mi však z opatrnosti vadila, proto jsem ji doprovodil uznáním, že každý má právo zachránit se ze svého nebezpečí, a já mám svých starostí dost. Pak jsem se na ten první odstavec, který byl o polovičku kratší než tento, tři dni neschopně díval, než jsem poznal, proč mi to dál nejde: musel bych začit psát o jistých zlých příhodách, jejichž pachatelé nepřeji si být jmenováni, dostal jsem siciliánský strach, vytočil jsem ze stroje list zkroucený přemýšlením, roztrhal ho a spláchl. Několik dní jsem potom hledal lepší tétna. Už jsem myslil, že ho mám, když 21
jsem jednou sedě v autobuse blízko řidiče slyšel z jeho vysílačky nesrozumitelné vzrušení, z něhož pojednou vynikl zřetelný řídící hlas: "Vyřízněte gumu a vysaďte okno, ať můžou cestující vystoupit, přepínám!' 1 Představil jsem si senzační polohu toho druhého autobusu a jak se asi tváří ti cestující. Ještě než jsem vystoupil, dověděl jsem se z vysílačky ukončení té události; "Zraněni mezi cestujícími žádná." A tak nebylo o čem dál přemýšlet ani psát. Dále jseni hledal námét, snadný a aspoň malebný, když ne důležitý, ale vyloučil jsem zahradu, protože o té jsem psal minule, A tu když jsem v metru jel po schodech nahoru a nedržel se té černé gumy, protože se mi oškliví, zaznít pokyn: "Upozorňujeme cestující, aby se drželi pohyblivých madel. Neuposlechnutí může být pokutováno!" On se málokdo držel, a teď už se teprv nikdo nemohl chytnout, zvláště já. Snad při příští jízdě se všichni budeme držet, ale teď přeci nebudeme komusi dělat tajtrlíky. Rozpředl jsem úvahu o této obecné potřebě nedůležitého odporu, a jak mfi schody vynášely, zvedala se má smys! k vynikajícímu smělému námětu, který si už domyslíte. - j á ne, já jsem jc už nahoře na rovině zamítl. V posledním fejetonu měl jsem větu, že se tráva u nás za poslední roky stala zatraceně nízkou. Jeden můj Spatný známý, s nimž se pravidelně vídám, mi i tuto skromnou narážku na poměry vytkl, protože je to prý pomluva, takže se nemám divit, až vznikne kampaň o mém životě. Překvapilo mě, co to říká, a zeptal jsem se, kdo by j i měl zařídit. Řekl, že lidí, kteří se na mne hněvají, ať tady Či v zahraničí, z čehož jsem poznal, že tady, i v případě, že v zahraničí. Protože tento můj známý nikdy neříká nic bez účelu, rozčileně jsem pravil, že si jeho slova poznamenám. Dále jsem řekl, že udělám pokus: nebudu psát o poměrech, o politice a o vládě, zdaleka se tomu vyhnu, a pak uvidíme, jestli se mi nakonec vůbec dovolí psát o čemkoliv. Budu schválné dodržovat zákony a stane se ze mě takový dodržovač zákonů, že nás oba jednou, mne i jeho, bude ministerstvo vnitra vystavovat vycpané. Tak! A prosím, aťsi každý všimne, že slovo dodržuju. Předchozí odstavce dokazují, s jakou odpovědnou námahou jsem se vyhnul každému páchnoucímu námětu, i když mi leže! v cestě. Onehdy večer telefonoval Josef a pravil, že mi příštího dne doveze ten hnůj, Druhého dne brzo ráno jsem byl... no zase tamtéž jako v posledním fejetonu, abych dodávku přijal. M í l při jet v devět, ale zdržel se o dvě hodiny. Zatím jsem prořezával křoví, přemýšlel o lidech, kteří se na mě tím způsobem zlobí, a pozoro22
PAVÉL TAUSSIŮ
val nízká šedá oblaka, 7, nichž lu a tam vypadla krupka sněhu a zachrastila v listí. Hnoje bylo plné nákladní auto. Josef jej shazoval do brány a já ho odvážel. Nejprve jsem dal pár koleček k rybízu, potom na záhon, (tam přijdou brambory, a nějaké kolečko pod jabloně. Hnůj později zaryjú. Pak jsem ho vršil na hromadu u zdi. Ech, třeba se ani nedovím nic, vždyť skoro nečtu noviny, a kdyby to bylo moc drzé, tak jim odpovím. Ale oni ani neumějí psát jináí než blbě, takže možná bude nejlíp vůbec si toho nevšímat. UŽ dávno se bojím, že odvážením úrody se zahrada snižuje. Proto jsem teď měl pocit, jako bych ji zachraňoval. Zeptal jsem se Josefa a on pravil, že dle výzkumů země na poli ubývá tolik, kolík sejí odnese na kořenech rostlin, jináě ne. Když shodil hnůj s uta, šli jsme svačit. Přitom jsem chtěl Josefovi platil, on však nic nevzal, jedině za naftu. Při hovoru náhle zaštěrcha! sirkami, což mě udivilo, a tu mi vysvětlil: " O d generální opravy musím při startování zapalovat auto sirkama." Řekl jsem: "Nechceš, já ti dám na cestu drobné suché třísky." Než odjel, přislíbí! mi ještě jednu fůru. Odvážel jsem pak hnůj do samé tmy. Asi šest koleček jsem nechal sousedovi, který ho obdivoval, jak je proleželý a mastný. Byla ho značná hromada, musel jsem si dát fošnu a navážel jsem jej nahoru, aby zabíral méné místa a měl co nejmenší odpařovací plochu. Ještě ho pak pokryjú hlínou, Celou dobu jsem
přitom myslel na to, že konečně dělám pro zahradu něco nad pouhý koloběh hmoty. Něco, po čem zůstávají v zemi prázdné vyrabované diry. A ť cokoli napíšou, pořád budu lepší než oni.
•
ČERTŮV KÁMEN Kniha starých lidových pověstí z Českomoravské Vysočiny. Podáno veršem a ilustrováno originálními dřevoryty. Vytištěno ručně na papiru archivní kvality v bibliofilském vydáni nákladem 180 výt. Cena US $50.00. 20 výt. vytištěno na ručně vyráběném papíru z Velkých Losin na Moravě a ručně svázáno v kůži. Cena US $200.00. Omezený počet vzorků tisku a ilustrace je k dispozici, ilustroval, vytiskl a objednávky vyřizuje: Ladislav R. Haňka, 1146 Douglas, Kalamazoo, Mich., USA 49007. Tel. (616) 388-5631
ZÁSILKOVÁ SLUŽBA Ručně malované, ozdobné talíře s původními moravskými vzory, vhodné k dekoračním účelům. Každý exemplář je originál. Cena $39.00 - 49.00/ks. Po obdržení $2.00 zašleme vzornik. Adresa: R. Koran, 586 Clarinada Ave., Apt.20, Daly City, CA 94015. USA.
Thanksgiving Story, aneb Až se jednou bude psát historie...
Zhrozil jsem se. Mně, tady u Suchánka, nastydlýmu, se klade na bedra úkol co úkol, posláni! - zachovat naše národní dědictví. A navíc mi teče z nosu. Jediný, co bych moh pro Český národ teď udělat, napadá mě, poručit tomu věštci jedno piOldřich Sekyra vo na mne. Nebo snad Becherovku?, rozhoduji se. Zřejmě bych tím ale repuJe předvečer svátku Díkuvzdáni, venku hvězdy, že bys je moh sbírat do košíku taci svých vrstevníků nijak nespravil. Přejdu tedy do defensivy: a zima tak na pět grogů. Já ale sedím "Vážený pane", povídám, "rozdíl hezky v teple u Suchánka na jednadvacámezi osmačtyřicátým a osmašedesátým tý, hostů všeho všudy tři, a piju čaj s citrónem H S rumem. Od zmíněné měrné dělá bratrovi takových dvacet let. V tý době vašich amerických pochodů, my jednotky zimy se nepatrně odchyluji jsme se doma nezapojovali, my byli zapopředevším s ohledem nu své zdraví - jsem dost nachlazen, kašlu a teče mi z nosu. jováni; my jsme nepochodovali v prvomájových průvodech - my byli pochodoNcjspíä bych měl brát nějaký antibiotika, váni. A kdo nepochodoval v průvodu, jenže tahle rumová therapie našich byl vypochodován ze školy. My jsme předků se mi zdá daleko příjemnější. neschůzovalí a nenacviěovali na SpartaČaj a citrón jsou zřejmě domácí prokiádu Či v pěveckým kroužku - my byli dukty, zatímco rumu žehnalo jamaiské slunce. Napadá mě při tom poučení, schůzováni a nacvičováni," Při používáni trpných rodů mě mimoděk napadlo, kterého se mi v mládí dostalo od starýho Hamáčka - Pamatujte si kluci. f.e nejlepSí proč se těmhle slovesným tvarům tak v ěeské gramatice říká. "Moh by ste nás kořalka je tuzemský rum, protože je to teda trochu pochopit. Nás to nebaví, poctivý domácí zboží a né žádný cizí votravuje, nudí. Sme zřejmě organisačně svinstvo. vypotřebovaný, s tím už nic nenaděláte. Vzdálen prostorem i časem od těchto Pokud de o mne", vzepřel jsem se, "než kvalitativních soudů a nemaje po ruce abych někde pochodoval, to si du raděi ten vydohitý luxus proletariátu, dávám do Astriric zahrát tenis. Ano, pane, tedy za vděk vonným výrobkem pana místo do histórie, pudu do Astórie", Myersc, Čas a prostor také způsobily, uzavírám, pobaven tím spontánním rýže o Hanáčkových nacionalistických mem. Jsem hlava, pomyslím si a v duchu závěrech mám své pochyby. Panu Myerpokračuji v rýmování... zahrajú si tam sovi nedává příliš práce mě v nich utvrzotenis, aby mi... Závěr, který se s rýmem vat. nabízel se mi docela líbil, ale nebyl jsem si Z téhle příjemně smutné nostalgie mě jist, zda by ten pán sdílel můj vkus, takže vyrušil jeden z hostů, kterého jsem tu jsem to raději neříkal nahlas. předtím ještě nikdy neviděl, představil se a přišed si. "Já vám těm povosumašedesátejm vůbec nerozumím", navázal poměrné nekonvenční. "Co vy ste nám tu v Americe vlastně ukázali; co ste udělali pro naši krajanskou obec? Nic", odpověděl si sám. "Ale vůbec nic! Já byl v Americe čtrnáct dnů a už sem hrál v českým divadle. Ale vy - darmo mluvit. Až se jednou bude psát historie, tak tam o vás nebude ani zminka. To my sme každej rok pochodovali v průvodu z dvaapadesátý až na třiasedmdesátouí" "Tak proč už nepochodujete?", osmělil jsem se. "Není holt kdo by to organisoval. Ty starý už nemůžou a vy nový na to kašlete." Rozkašlal jsem se. Jako s uděláním. 1 ionem ho ujišťuji, že jsem opravdu tak nastydlej. "Teď je na vás, co ste přišli po vosumašedesátým, abyste se krajansky zapojili a udrželi naše národní tradice. Ale vy né! Místo nacvičování Český Besedy, rači chlastáte po barech", dodal a objednal si další americky zredukovanou a přechlazenou parodii na Plzeň. " V hospodách to nevokecáte, protože až se jednou bude psát histórie..."
Zásluhou pana Myerse v jeho čajově horké versi se mi orosilo čelo a zvlhlá košile mě upozorňovala, že bych měl o těch antibiotikách zaěit přemýšlet. Sliti il jsem si, že uríítĚ zítra. Prozatímně to tedy řeším Jackem Danieľsem s ledem. Je výborný a navíc veskrze americký. Se zadostiučiněním si uvědomuji, Že nenapomáhám ke zvýšení nezaměstnanosti konzumací importu. Představuji si toho poctivého, skromného dělníka v bluegrassovém státě Tennessee, jak tam tenhle vláčný destilát cedí přes dřevěný uhlí, aby měl ten správný říz a vedle Jacka Danieľse mě ještě hřeje vědomi, Že je to i moje zásluha, že ten dobrý Člověk má práci. Jc to vlastně takový můj soukromý dělník; vydržuji si ho. Zřejmě má doma rodinu a plati splátky na Toyotu. Neni bez zajímavosti, že podobné emoce nechován k dělníkovi z Detroitu. Jack Daieľs je totiž naprosto dokonalý a kvalitní produkt. "Hochštapleri, lumpové", přerušuje můj přísedící opětně niť mých ekonomicko-patriotíckých úvah. "Já neříkám, že vy, vy se zdáte docela slušnej člověk, ale většina těch z vás nejsou nic jinýho, než darmošlapi. Republika se jich ráda zbavila. Běženci! Nic jim není svatý. Žádný ideály, žádnej cíl, program, žádnej pocit národní sounáležitosti - nic, nic, nula!... Zerol" zvolal posléze cizojazyčné. "Co tam bude, řekněte mi prosím vás, co tam o nich bude, až se jednou bude psát histórie o Český emigraci. Propast! Prázdná stránka! Nic, jenom prázdná stránka..." Maně mě při tom napadlo, jak mě asi budou brát ti ftposumaosurndesáti, jestli si s nima kdy budu povídal, A budu-li, tak o čem? "No tak tam třeba bude tadle Suchánkova palíma najednadvacátý", snažím se ho uklidnit, "konec konců, její historický aspekty v životě český emigrace budou jednou nepopiratelný." "Nedělejte si srandu, člověče, já to myslím úplně vážně. Já pracuju se španělákama, to je všecko sběř! Ale to byste koukal, jak se naparujou, sou hrdý; ani anglicky nechtěj mluvit. A každej rok maj aspoň dvě, tři parády na pátý avenů. Slyšíte, na pátý avenů! Vždyť ty hispánici přece žádnou histórii nemaj a podívejme se na né! Na pátý avenů! Zatímco my, takovej národ a,., a nic. Prázdná stránka! Až se jednou bude psát historie, tak..." " A ť mluvěj třeba hindustánsky", přerušuji ho, "já sem zjistil, že se tu nejlíp domluvím anglicky, tak se snažím, no! A když je to baví, tak ať pochodujou třeba desetkrát do roka, pokud to neplatím" (Čimž si ovšem nejsem tak docela jist). " A po pátý, nebo od první až po dvanáctou! Já pudu hrát do Astórie tenis." Abych ho namích, anebo ve snaze 23
dodat svým slovům váhu, ale nejspíš z obou pohnutek - začal jsem zpívat naši národní hymnu v angličtině, kterou jsou si jednou, jen tak z plezíru přeložil: "Where is my home, where is my home? The rivers running through the medows..." Moje současná zdravotní disposice tomu dodávala jakési neumělé amstrongovské dimense. Smutně pokyvoval hlavou, protože si nebyl jist, jestli to není nějaký oficiálni překlad v rámci československo-americké krajanské Činnosti, Ztroskotal jsem až při "Wild lighlning and thunder over Tatra Mountains..." musel jsem chtě nechtě kcjchnout a vysmrkat se. Kdyby to nebylo z nastydnutí, sám bych věřil tomu, že to bylo z dojeti, Zpíval jsem s citem. Lokál se mezitím zaplnil. Soustředil jsem se na to, abych se vůbec nesoustředil, takže jsem neslyšel a nevnímal jednotlivý slova, jen tu monotóní hospodskou kokafonii, která se sice nedostala do koncertních síní, ale zato se hraje ve všech putykách světa. A v každýjinak, protože je interpretována v nekonečném množstvi instrumentálních variací. Vůbec se mi nechtělo mluvit; nechtělo se mi tiž cokoli vysvětlovat. Poslouchal jsem tu neopakovatelnou symfonii čtvrttónových smutků i radostí. Bylo by úplně zbytečný objasňovat moje národnostní cítění; vykládat o tom, že s každou emigrační vlnou odcházejí první intelektuálové a gauneři, hned za nima pracháči a veikouzenáři, pak pár téch mladých s věčnou touhou po dobrodružství, no a nakonec něco mezí tím. ke kterým se skromně počítám. Nechtěl jsem mu říkal, že někteří z nás třeba napsali hezkou knižku, jiní vydávají časopis a jsou i tací, kteří natočili dobrý film. My ostatní pak ty knižky a časopisy čtem, koukáme na filmy, fandíme jim a je nám při tom dobře. A jinak se máme co točit! Pár z nás je v kriminále, pár vystudovalo doktorát, něco z nás se pozabíjelo v autech a znám i dva, kteří jsou v blázinci. Je taky dost těch, co se jen tak flákaj a tlučou to jak se dá - hned v New Yorku, hned v Kalifornii anebo na Aljašce; dokonce i na Bowery mám svýkrajanský konekce. Od Bowery, jen co se kamenem dohodí, má jeden velkoobchod s masem a přestože je milionář, je všeobecně ctěn, protože se na nikoho nevytahuje a každýmu koupí drinka nebo puči dvacku, aniž by doufal, že ji kdy uvidí. Tadyhle v rohu zrovna sedí Tomáš s Kobrou, kteří se živí tím, Žehrají "sliells": to se přehazuje malá kulička pod tréma kalíŠkama a pak se na jeden kdlliek, (pod kterým ta kulička, jako na potvoru, zrovna není) vsadí dvacet; Tomáš většinou vyhrává, čimŽ sc nalákají chamtiví a prostoduíní zájemci a Kobrovy rychlé ruce se už postarají o profitový závěr těchto jednoduchých transakcí.
24
Sem tam taky pustí padesát, aby se vidělo, že to není žádný podvod. Veme to dost domácího tréningu a taky rizika - newyorští poldové nejsou zrovna nakloněni téhle alternativě svobodného podnikání. Teď se tu po celodenní dřině v ulicích odreagovévají poctivým mariášem, který hrají ve třech s doktorem Mengelem. Hrají pětníkový a se zaujetím. Hádat se budou až tak kolem druhé ráno, kdy se v důsledku, konzumace začnou dělat renoncy. Vím dokonce o třech na Floridě, co mají zatím tu kliku, že je ještě nechytli s marjánkou či kokainem v dvojitém dně rybářského Člunu. Jsme milionáři, jsme poctivci a podvodníci, jsme chudáci, jsme něco mezi tím. Jsme prostě docela normální americká společnost. Zapadli jsme, fitujem, získali jsme posléze své mimikri a někteří dokonce i herpes. Nemělo by smyslu, abych tohle všechno tomu pánovi vykládal. Jeho by to nezajímalo, Jeho zajímaly průvody, Nechtěl jsem přemýšlet o bigotstvl, o konfliktech emigračních generací, o ideálech baráčnictví, o češství tak zvaně krajanském, či o češství jako takovém. Místo toho všeho jsem si kacířsky představoval tu prázdnou stránku v historii, jak na ni tajně, aby mě nikdo neviděl, kreslím ten známý kosočtverec, ten věčný symbol našich někdejších nenaplněných tužeb. Prosím vás, jestli někdo někdy začnete psát historii český emigrace, nenechávejte tam pro mne žádnou prázdnou stránku, Zmiňte se tam o tom pánovi; je to opravdu moc hodný člověk a zaslouží si to, Tim pádem tam nezbyde místo pro mé nihilistické nepřístojnosti, Já, jak někde vidím prázdnou stránku, tak nejsem k udržení. Historie je jednou historie a to pak přestává legrace. Dopijú J.D., zaplatím a na odchodu dodám na usmířenou - " V průvodu je krása." "To jste řek hezky. A síla! A hrdost!" zasnil se. "Však vy si na mne ještě vzponete, až se jednou bude psát histórie.,," Venku hvězdy ještě nikdo neposbíral a zima mezitím přidala k lepšímu tak dva grogy. Byl předvečer svátku Díkuvzdání.
• Ivana Kotrlá*
Změna je život Žák 8,b Základní devítileté školy na náměstí Komsomolců Petr Simandl se rozhodl, že nenapíše písemku z fyziky, která hrozila svým katastrofálním rozsahem v poslední vyučovací hodině. Navštívil v kabinetu výuky ruského jazyka svoji třídní učitelku Zřídkaveselou a oznámil ji, že ho skupinový vedoucí Pionýrské skupiny Pavlíka Morozova posílá
na obvodní výbor SSM s výkazy splněného sběru a splněných brigád rodičů při úpravě Školního hřiště. Soudružka učitelka Zřídkaveselá se zaradovala, že brigády na úpravě školního hřiště se opět jaksi splnily. K ruskému jazyku vyučovala ještě totiž tělocvik a brigády rodičů a žactva na úpravě Školního hřiště měla skoro na starosti. Navíc, protože základní devítiletá škola byla nešťastně umístěna v perspektivním předměstí bytové výstavby, přešlo vždy nově vybudované Školní hřiště před zahájením svého provozu jako parcela na výstavbu garáži čí atriových domků, takže soudružka učitelka Zřídkaveselá už přesně ani nevěděla, kde se hřiště momentálně v sídlišti nachází. Ochotně tedy uvolnila žáka Petra Simandla z poslední vyučovací hodiny; ten spokojeně sestoupil do pionýrské klubovny ve sklepních prostorách školy, kde se skupinový vedoucí PO samozřejmě nevyskytoval. Na jeho pracovním stole ležel pouze nedbale napsaný vzkaz, že je na obvodním výboře SSM, Petr Simandl naň připsal osvědčeným Školáckým rukopisem, Soudruhu vedoucí, čekal jsem na vás, marně. Petr Simandl. S b a j e n o m okamžik váhal, zda nemá na vás napsat s velkým V. Velké V tam potom vepsal, vzkaz vypadal mnohem líp a vyšel z klubovny a ze školy uvolněně ven. Pohazoval si brašnou a nemířil pochopitelně nikam jinam, než domů. Obýval s rodiči a sestrou dvoupokojový byt v osmipodlažním paneláku B3, rodiče však byli v zaměstnáni, jak také jinak, Výtah opéi nefungoval, takže Petr Simandl se značně zadýchal, než zvládl schody do šestého podlaží, kde bydleli. Dlouhá chodba byla i tam rozčleněná dveřmi jako ve škole, ve Čtvrtých z nich měli Simandlovi svůj byt a v devátých bydleli Piftosoví, jejichž Renáta chodila do sousední 7c. Protože právě jakoby marodila s chřipkou Či s angínou, zazvonil Petr Simandl u jejich dveří. Renáta Piňosová mu po nedlouhé chvíli otevřela, matčin župan měla jen tak přehozený přes svoji noční košili; povalovala sc celé odpoledne v ložnici svých rodičů a poslouchala tam z kasetového magnetofonu Abbu. Petr Simandl se jí zeptal, Vaši nejsou doma, a když mu Renáta Piňosová samozřejmě potvrdila, že nejsou, pokývnul spokojeně hlavou, brašnu s učením odložil v předsíni a šel si do koupelny umýt ruce. Renáta Piňosová za ním zavřela bytové dveře a šla zpět do ložnice svých rodičů, Petr Simandl tam přišel za ní, z čalouněného křesílka odsunul stranou znechuceně noční prádlo jejích rodičů a začal se svlékat do naha. Renáta Piňosová naň celkem bez zájmu hleděla, nahý Petr Simandl šel k oknu a zatáhl závěsy. Renáta Piňosová si stáhla přes hlavu noční košili a ležela s neznatelnými
prsy zčásti na bílém prostěradle a zčásti na růžovém županu své matky. Petr Simandl si klekl k ní na postel zvanou letiště, dal si její svibové nohy na ramena a cítit něco jako rozmočený hrách. Rozrážel její ochlupení jako Špaček třešni, bral jakoby pět za dvanáct a mlaskavě sem tam líbnul Renátu Piňosovou v oění důtky, protože neměla namalované oči. A všeho bylo až hui bui, dokud se Petr Simandl nevytrhl a nezaplavil od zdola přes břich Renátu Piňosovou několika kapkami. Ta se ještě chvíli svíjela jako slepýš v žihlavách, pak prstem zesílila na magnetofonu zvuk Abby a trochu chvějící se rukou vytáhla z nočního stolku matky vatový papír a pečlivě se jím utírala.
Josef Škvorecký
Petr Simandl ležel vedle ní, přes paže a hrudník se mu z rozchlíplých závěsů mísil proužek světla s bílou a opuštěnou pletí a on řekl nahlas, Nemá tady někde tvůj fotr dobrou cigaretu, třeba ameriku, a pak dodal spíš pro sebe, Zdrhnout tak do Ameriky, to by bylo ještě řešení...
(Pokračováni
* Příspěvky autorů označené hvězdičkou uveřejňujeme bez jejích vědomí.
Gotický kachel - Sv. Václav kopie provedená v keramice
Rozměry 20x3
Ilustroval Jan Brychta *
ZJehilcu Školy
Dereka
Síefhena
z minulého
M^cCoJrka^^Vefejnr
Leacotk*
v
t\ob\coke
čísla)
" V o n i sou t a k o v ý s k r o m n ý , " říkala pak teta Lívancová, když s tetičkou vařily d y n r . " V ů b e c nic nechtěj. Ani vo nich nevíme. J a k o ďyby tu nebyli. A k o r á t k večeři dycky přinesou flanděru, a všici se u d ě l á m e pod vobraz." Vařiči d y n r , teta Lívancová také vysvětlila o továryši a t o v á r n ě Kuzmině. V r á m u d r u ž b y j e d n o t k o v é h o družstva navštěvovala s nimi kazina A n n a b ě h e m vánoční recese, a oni nyní, t a k é v r á m u , navštěvovali Utop e n o u L h o t u . T a , jak j s e m byi už několik Časů říkající, byla prdel světa a všechno, co j s m e mohli dělat, bylo žrát. T a k é pili večer lotsy ruské v o d y a pak každým časem zpívali. M n ě a l e r u s k o u vodu nedali nikdy, j e n o m českou, a já j s e m nezpíval. P r o pálení srdce j s e m také m á l o žral. Ale když jsem zkusil první noc dát svého Španělského p t á k a š i r o k é m u k o k o u r o v i , oni na mě jelovali, že pták není pro živočichy, že k o k o u r a drží p r o t o ž e p r o myši, a k o k o u r bčžel s m u t n ě pryč. Ale nebyl to d o b r ý myšinec. Nikdy jsem neviděl h o je jíst. Tu s a m o u noc, kdy h o nenechali jíst m é h o Španěls k é h o p t á k a , vzal t a k y na ně p o m s t u . Tu n o c zmizel jeden z jejich p t á k ů , které volali perlička, a teta Lívancová r á n o jelovala: " Z a s byla v k u r n í k u k u n d a ! " " C o je ona?" ptal j s e m a tetička K a t h y větila: " P r e d á t o r - myslím lajk s k u n k . " Ale já, později ten den, viděl k o k o u r a t a j n ě j e d o u c í h o b u b n o v o u paličku n ě j a k é h o d r u h u p t á k a v d e z e r t o v a n é malé kapli za vesnicí. Vzadu za a l t á r e m stálo m n o h o o b r a z ů s a j n t ů s haló k o l e m hlav a s p a v o u k o v ý m i sítěmi a bylo t a m velké množství s k e l e t o n ů p t á k ů , ale 2ádné myší. C o také vysvětlilo, proč k o k o u r byl tak široký. K a z i n a A n n a mí později řekla, že o b r a z y s a j n t ů
t a m před lety stórovala celá vesnice, až to praskne, protože strýc Lívanec čekoval, že n i k d o nesmi mít d o m a obrazy s a j n t ů a všude museli pověsit jiné bez haló koleni hlav. Kazina Anna mi řekla, že jsou volání papaláši. Nej včti i žráč a pitec ze všech byl strýc Lívanec a ten. byl jsem pověděn kazinou A n n o u , žral z dišperace. " Z dišperace?" ptal jsem. " V o n je k o m u n i s t a , " řekla kazina,"ale takle si t o nepřectavoval." " C o nepřectavoval?" tázal jsem, "Komunyzmus." "A jak přectavoval?" "Bůví," řekla kazina. " T a k l e ne. oni ho n e m a j rádi." " P r o č nemaj?" divil j s e m se. Strýc Lívanec zdál se mí h o d n ý . Nikdy nemluvil, jen žral, pil velké kvantity piva z botli a po d y n r u ruskou vodu. A pak zpíval cizí řečí songy, putovatelské.
25
T e t i č k a žrala ještě víc než v Praze, p o č í t á m protože p r o n u d u . Poslední den po d y n r u , m i n u t u oni stopli zpívání, ptala tetička továryše a továrny to jest ptala kaziny, aby interpretovala; " By H jste se podívat v Praze?" " N ě t , " šejkovali oba hlavami. " A n e b o v Kladně?" "Nět." "Šli j s t e a s p o ň na návštěvu k sousedům?" "Nět." " T a k k d e jste byli?" " N a milí čiji," pravil továryš. " N a m n ů ž n o iglasitsja." " A jinde ne?" "Nět." " T o p o ř á d sedíte d o m a ? Už tři neděle?" " D a , " řekla t o v á r n a . "I tože na zagrádě." T e t i č k a pila r u s k o u vodu j a k o tentvuj pije Dželinek slivovici. " A vunČnuditsja?" zeptala a k o r e k lovala: " V a m ně n ů ž n o ? " T o v á r y š K u z m a díval na t o v á r n u K u z m i n u a pak bez k o m p r e h e n z u na tetičku: " K a k m o ž n o zděs n a m byť nužno?" řekl překvapen. " K a k m o ž n o zděs N E B Y Ť n u ž no7" řekla tetička. " T a k m o ž n o ! " pravil t o v á r y š Kuzmin. S t o ty n ě p o n i m a j e š ? M O NA ZACHÓDE!" T a k jsem naučil, že Rusiáni n e m a jí rádi užívat Špinavá slova. T o v á r y š Kuzmin nechtěl říct nahlas, že jsou v prdeli světa.
P ř e k v a p e n í nás čekalo z p á t k y v Praze. J a k brzo jsme líbali, dědeček p o d a l tetičce listek, na n ě m ž bylo psáno: Máš hned volat č. 67-8543. pokuj 319. Ale volej z budky. Nechtěl do telefonu mluvit. Mám dojem, že p. Vyjevenej je v průseru. " E s t é b é ? " p t a! a tetička. D ě d e č e k skočil a dal prst k pysk ů m . šel bíle a tak šla b a b i č k a . D a l tetičce t u ž k u a blok a o n a psala: StB? D ě d e č e k vzal tužku a psal: Asi, dyž nechtěl mluvil po telefónu? Proč by nemluvil? Tetička sáhla p r o papír a psala: Proč píšem? Vždyť netelefonujú? Dědeček psal: Vodpostouchávaj přes ústřední topení. Pí, Sal tvarová z třetího poschodí řekla nahlas Ty kurvo, ty taky budeš viset, když se SAMA dívala na projev Hnusáka v televizi. A objevilo se to její 26
tlustou v k l o b o u k u přeci. Vilemínkur M r . O'Sell pověsil. " Z t o h o s e m j e l e n , " řekla tetička. " J a s n ý je a k o r á t , že Bili je v průseru. Oh s h i t ! " volala, n e b o ť do n ě h o šlápla. Nebyla ž á d n á J o e y v k a v á r n ě Slávia, j e n o m u r o ž n í h o stolu d a l e k o od o k e n seděl vysoký a široký p á n s plným vousem. By! celý schovaný za p r o s t ě r a d l e m novin, ale měl v něm k r o j e n o u vyhlížecí díru, a j a k b r z o jsme vstoupili, snížil noviny a začal gestikulovat. Pak jsem ho poznal. Byl to Mr. Wyeweney, a v těch třech dnech od co j s m e h o viděli n a p o s l e d , vyrostl na tváři plný vous. " C o se d ě j e ? " ptala tetička, j a k brzo jsme s ním spojili. " J e po m n ě ! " whisproval. " D v ť v y p a d á t e živej," divila tetička. dceři v kádrovejch materiálech k maturitě. Tak ji nepřipustili. Tetička psala: Musi jim hej t podezřelý, že pořád mlčíme, když jsme pravě přijeli z venkova. D ě d a vzal blok a psal: To máš pr A n a j e d n o u volal hlasitě a radostně: " T a k j a p a k ste se měli, děti, co? prej m a j Lívancovic na návštěvě soud r u h y zc S o v ě t s k ý h o s v a z u ? T o tam musí bej t veselo, ne? J a p a k těm se u nás libí?" Volal jsem radostně: "Velmi se j i m líbí na z á c h o d ě ! " Dědeček opět Žel bíle a b a b i č k a zfejntovaia. -
,
Pak jsme řídili na Václava n á m ě s t í a tetička zkoušela b u d k y . V první bylo nějaké h o v n o a n e p r a c o v a l a . V d r u h é j e n o m voněla urina, ale nep r a c o v a l a také. Ve třetí bylo zase nějaké h o v n o , ale pracovala. Poslouchal jsem d o v n i t ř s tetičkou. K d y ž dosáhla M r . 0 ' S c l I e , o n řekl: " T o jsem rád, že voláte, F r a u H a n d l . Vilemínka by vás m o c chtěla vidět. K d y ž půjdete, jak jsme se v Praze sešli poprvé, tak ji t a m teď zastihnete." " V i l e m í n k a ? " ptala tetička. " N o přece Vilemínka, žc jó? Vilemínka ! J a k tam byla, když jsem se tam udělal. 1 ' "Myslíte tu d r z o u holku, co za ní pálí Ď c r e k ? " ptala tetička, " T a se jmenuje J p s e f í n a , n e ? " " A l e né\ J á myslím VHemínku\ Tu
Doplnéní V prosincovém čísle 6/62 "vypadl" zévér povidky Pavla Ta usslga. Závér má znít takto: Zhodou okolnosti má i ieho zamestnávateľ o <1r. Slamu už iba podmienečný záujem. Jeho práca v redakcii ie nežiadúca, ale smie i naďile/ zostať zamestnancom vydavateľstva. a to ako néborár časopisu "Otázky mieru a socializmu" v okrese Humenné. Bývalý redaktor nevidí iné východisko a odsťahuje sa do slobodárne i/ najvýchodnejšom kúte republiky, aby tu pomáhal rozširovať káder predplatiteľov straníckej tlače. Dvaapollzbový byt v Bratislave prenechá osudu, ktorý na seba vezme podobu podnájomníka Kraus s. Dr. Slama nepatrí medzi typy. o ktorých so v posudkoch píše:"... v kolektíve obľúbený". Netrvá dlho a kolegovia /susedia naň zabudnú. Iba jeho bývalý podnájomník Kraus si spočiatku pripadá vbýte akosi stratený a neraz si hovorí: "S poctivosťou najďalej zájdeš. Veru, veru, niekedy dokonca plných 360 kilometrov vzduSnou Čiarou až do Humenného!
"
* * *
V dopise VítaKlemeäe"Kleme£ posiláRelnläe na Velkou Stranu" bod (body) h. ha, há má (maji) být takto: V důsledku bodu g) je pochopitelné zbytečný i bod programu č. 2. Důležitější je viek to, že tento bod by svého autora mohl snadno dostat do maléru s kanadskými úřady, kdyby si zodpovědní činitelé uvědomili, jaké že to ímigranty sem vlastně chce přilákat. Jediným totiž logickým závěrem, k němuž je z článku možno dojit je to, že soudruhy, kteti se dosud neodklonlli a mohou tedy být ovlivněni hrozbami vylíčenými i/ posledním odstavci článku, nemůže být nikdo líný než spodina, z níž {str. Í2) " s e pořád ještě mohou rekrutovat Uzlové, kati, tajemnici i celé jednotky, které by střílely do iidl ve ¡měnu Velikého učeni", tedy to naše dobře známé Zdravě jádro, Neodrazovat právě tuto chamraď od emigrace, nebo li sem dokonce vábit {/). je to poslední, co by mohlo Kanadě nebo každé iiné rozumné zemi prospět a čím by byli mistni obyvatelé nadšeni, Proto, misto vymýšleni návnad na přilákáni VŠI do kožichu, co kdyby se fíeiniš raději zaměřil na vymyšleni něiakého odvíivovaclho prostředku účinného proti kandidátům Zdravých ¡adei k preventivnímu použiti v západních demokraciích?
" T a Talín žena je po m n ě ! " " C o jste p r o v e d ? " " N i c , " whisproval M r . Wyeweney, " D a l a ji na mě sekretní policie, aby mě dostala do trablu. Oni mi říkají, ze p r a c u j e pro ně. Po nějakou d o b u nyní she kecps following m e , " j a k byl s a m é nervy, svíčnul d o naší řeči. " Y e s t e r d a y she cornered me in the l o b b y , " stíral přední hlavu, "ale menedŽetval j s e m utýct, když odcházela na vošTŮm. Od t o h o času j s e m nebyl v hotelu. Byt jsem v lýklabu d o čtyř ejem, pak j s e m chodi! ulice. Musím letět d o m ů , d o T e x a s u , C a t h y . Necítím se zde více bezpečný!" {Pokračování
f příštím
čísle)
Jodas pro mladistvé Vilém Hejl Normalizované písemnictví bylo obohaceno o aktuální dílo, Karel Hrabal, ředitel Českého rozhlasu, sepsal Zádrhel. Prvoiina postaršího autora vyšla v Práci, v edici Kamarád nákladem 34,500 výtisků. Struěmě lze povědět, Že je to příběh politického a erotického dozráváni mladého kovodělníka jménem Pepík; oboje probíhá poněkud nesnadně. Napoprvé se Pepík totiž zamiluje do dívky z buržoasní rodiny. Právem tuší úskalí, protože lidem, co se zapomněli v zašlých Časech, se Špatně dejchá. Mají malou hlavičku a nezadržitelně spějou k záhubě. (Str,51) Pepík, přesvědčený, leníc lepšího než komunismus přece neexistuje. Bez něj by svět zahynul na skrčeninu a normální lidi by se zadusili v beznaději, (Str.363) dlouho věří, že třídní původ jeho první milenky lze překonat. Mýlí se, zklame se, podruhé se zamiluje moudřeji. Koneckonců, k něčemu to bylo dobré, zbavil se panictví a zocelil se třídně. Zádrhel se odehrává v roce 1968. Pepík zjišťuje, že žít jako komunista není žádná legrácka, neboť kontra nastrkuje socialismu mastný zadek a bere komunisty po hlavě. (Str. 174) Jak to vypadá v praxi? Začtěme se do malé ukázky Hrabalova vyprávěčského umu a charakterizační schopnosti. Předesílám jenom, Že zloduch jménem Malý je pouze "osoba v dělnickém povolání", jak zní oficiální termín, bývalý živnostník, syrečkář, nikoliv rasově Ěistý dělník. Pan Malý si teda dává záležel, aby nás všecky zblbnul. A protože je to pan Malý, tak se kolem něj dějou úplné orgie. Rypák Venca si totiž pořád musí z někoho dělat srandu, snad by bez toho vůbec nemohfungovat. A vždycky, když pan Malý začne s nějakou ideji, rypák Venca se nabudí, jako kdyby právě požil maríhuánu; děsně soustředěně je mu rázem věnuje, bedlivě ho
poslouchá, valí na něj oči a čeká, až mu dojde dech. - Jo, demokracie, to je vymoženost pro chytrý lidi, ale vy máte v hlavách pořád temno. Tak pan Malý vždycky konči všechny svoje pokusy tahat na nás různé trháky z novin a těch je tam teď plno. Jenomže mu to pořád s námi nevychází, žádné ohromení se u nikoho nedostavuje. (Str.29) Erotické problémy se prolínají s politickými. Co to vůbec bylo za chlapa, ten Masaryk, že ho pořád tak krásně okecávajl? Prezident? Ale zavíral dělníky a nechal do nich střílet, soudí Pepík a už čelí jiné těžké otázce; A co má Daniela společného s Masarykem, když dávno umřel? (Str. 169170) Pepík je z uvědomělé dělnické rodiny, vyrosil v kuchyni pod fotografii Lenina, vystřiženou z novin, což je vzácná památka na první příchod Rudé armády; proto není dosti připraven na návštěvu v bytě Daniel iných rodičů. Přímo proti mně visí obrázek s nahatou ženskou. A vedle ní je dědek. Má na hlavě klobouk jako rouru a choulí se zimou v zrzavé šále. Hotový sklad symbolů: mravní bahno a předtucha konce buržoasie. U okna mají piáno na třech nohách a za ním v rohuje zase ženská a taky nahatá, (Str,256) Danielín otec seděl donedávna na Pankráci a Pepík nepochybuje, že po zásluze; ví už, Čeho jsou lidské tváře schopny, jeho tátu zrovna vyhnaly z okresního výboru strany. Dějí se hrozné věci. Vlastenci a lidské tváře spolu s demokraty hanobí, fackují a kopou komunisty, kteří se odváží bránit socialismus, světodějné učení a Sovětský svaz. Pepíkův otec s hlouěkem věrných sepisuje prosbu o sovětskou pomoc. Chystá se prý koncentrák pro komunisty, někde na severu. [...] Jeden chlap se prý sám zastřelil, když ho tam poslali, aby koncentrák zorganizoval. (Str,248) Tím dvojim prý se autor nebo redaktorka pojistili proti případným otázkám příliš zaujatých čtenářů. Pěkné je také zastřelit se sám, lze tak přece uěinit i jinak, Prostě, chtějí nás zastrašil a jdou na to s vědou, (Str,248) Skupila internacionalístů musí odejit do ilegality, tj. usadí se nikde u Karlova náměstí v zadní místnosti u řezníka a cpe se tam prejtem z pekáče, dokud nepřijedou bratrské lanky. Happyend se blíži, jenom je třeba porazit kontra Zprávami, takže si Pepik ještě zabojuje. Pravičáci ho zatím nevzali do strany, ale tvoří se leninský svaz mladých, uplatní se tedy nejdříve tam. Polský kritik M. Heller napsal, že "špatná sovětská literatura je značně cennější než dobrá, neboť věrněji zaznamenává příkazy, směrnice a platnou ideologii". Beze zbytku to lze vztáhnout na Zádrhel. cenný opravdu jen tím, jak je mizerný.
Autorem Zádrhelu není spisovatel, ale ředitel rozhlasu, profesionální aparátčík a propagandista. A o vydáni spisu nerozhodla jen odpovčdná redaktorka Soňa Nová; to náleželo činitelům podstatně vyŠŠím, v tiráži samozřejmě neuvedeným. Edice Kamarád je určena čtenářům asi od šestnácti let, tedy těm, kdo se v osmašedesátém roce ještě ani nenarodili anebo jej prožili jako děti. Této generaci je adresován obraz událostí, dramatizovaný, jak se jenom dalo (až bude jiný autor cosi psát ke dvacátému výročí okupace, vylíčí všechno zase o něco drastičtěji a Sovětská armáda osvobodí věrné komunisty z nějakého toho koncentráku, zatímco jiní se budou proto i kontře bránit do posledního náboje, proč tie?l). Zádrhel má ospravedlnit okupaci a vštípit dodnes aktuální obraz nepřítele. Nepřítel - to jsou včerejší lidé, kteří zůstali v dělnickém státě a mezi dělnickou třídou cizím tělesem, A s nimi - inteligence. Pan Malý chce svobodu pro svoje ideje o rudých sviních. Ovládá to perfektně, moh by jít od hodiny oblhovat na univerzitu. (Str,226) Jak si nevzpomenout na myslitele z rodu Emanuela Moravce a Václava Kopeckého? Nad celou slátaninou lze i mávnout rukou; nikoho jiného, než naprosté pitomce Hrabal ovlivnit nemůže. Kolik aleje těch pitomců? Opravdu jen zanedbatelné procento? Nutno pamatovat, jak vypadají už pětatřicet let učebnice dějepisu, a kolik rodičů se obloukem vyhýbá choulostivým námětům, buď proto, že nechtějí, aby si jejich děti zkomplikovaly život a ohrozily kariéru nějakými nežádoucími znalostmi, anebo proto, že by neradi mnoho vyprávěli o vlastní minulosti. Nemyslím, že se ředitel Hrabal dočká velkého propagandistického úspěchu; dnešní svazáci jsou cyničtěj ší a méně lehkověrní než kdysi byla Hrabalova generace. Staěí ale, podaří-li se u různých "správných kluků z předměstí" (tak se jmenuje dosti slaboduchý hit stanice Hvězda) prohloubit přesvědčeni, Že politika je vždycky svinstvo, že celý osmašedesátý rok vedli, kariéristé stejného druhu jako pozdější normalizátoři, jenomže tamti by ohrozili známé socialistické "jistoty". Tak jakýsi jodasovský leták prý tehdy varoval dokonce v řeči vázané, že Šik chce koupit, to je hlína, hladového bernardýna. Šije boudu na dělníky, pustl nám ho do fabriky. Bude prý to extra třída, samý chlup a šatná bída, Žere všechno, bez legrace, zas nebude u nás práce... Atd.(Str. 189). Jindy Hrabal pracuje metodou primitivních asociací. Například, když Pepík neví, kdo byla Vranská, vysvětlí mu to starý soudruh vskutku marxisticky: Podívá se na mne jako na jelimánka f rajské zahradě. To prý byla zase jiná ženská, která prodávala za Masaryka svoje půva27
by. Jenomže měla smůlu. Někomu se lak znechutila, že Ji rozřezat a složil do kufru... (Str.364) A takhle se Pepík dozvídá, jak to je se Šikem a co se stalo za Masaryka. To je Hrabalova negativní, polemická argumentace. Argumentace pozitivní je založena na kultu strany a dělníctva, zejména nasocíální demagogii, která byla ve velkém vyzkoušena už kdysi s tzv. "Heydríchovým odkazem". Ten také nezůstal zcela bez odezvy, i když o tom není zvykem mluvit. Příliš veliká literární událost ale Zádrhel přece jenom nenl. Karel Hrabal se pouze vřadil do tradice, započaté Bitvou, Jarními vodami a Dobrou písní, jež v sedmdesátých letech ožila v Území nikoho a ve Vabanku. Ředitelova prvotinka je pozoruhodná jako ukázka výkladu historie, zvoleného stranou pro Široké upotřebení patnáct let po osmašedesátém roce.
•
Vědecká recenze pro státní vědecké nakladatelství Několik poznámek k Vašim nakladatelstvím zamýšlenému novému vydání knihy o vývoji výzkumu vesmíru. Astronomická popularizační' literatura dosud nemá tak pěknou knížku jako je tato a proto je škoda, že na knihu ihned po jejím vyjití nás začali upozorňovat někteří soudruzi, kteří se zejména na prvou část knihy dívají podobně jako kdysi na knihy Dr. H. Slouky, které byly - jak se tehdy říkalo - příliš "kosmopolitic kým i". Už po formální stránce například hlavní obrazové přílohy, které vždy určitým způsobem reprezentují knihu, ukazují její profil, a proto si většina čtenářů dělá prvý dojem z těchto příloh, představuji především západní obrazový materiál, a to i v těch případech (sluneční fyzika), kdy by bylo možné získat dobrý vlastni materiál. Nejnápadnější jsou ovšem přílohy reprezentující výsledky kosmických výzkumů, u všech jsou použity materiály NASA. A jestliže je například na příloze č.48 přistávací model sondy Viking s americkou státní vlajkou a na příloze Č. 63 prvý Američan na Měsíci, domnívám se, že bylo třeba na těchto přílohách ukázat alespoň symbolicky i úspěchy SSSR ve výzkumu kosmu a snad i naši tak bohatou účast na programu Interkosmos, i když vím, Že tento obrazový materiál se shání podstatné hůře. Podobně postrádám v předmluvě, v úvodu nebo v textu zejména prvé části knihy, jasně formulované stanovisko z jakých politických pozic autor přistupuje k výkladu faktů. Myslím si, že by to mělo být na prvý pohled jasno, že autorem je mladý vědec, jemuž socialistická společnost nejen umož28
nila věnovat se svému koníčku jako svému povolání, ale že tento vědec vychází ve svém výkladu z určitého světového názoru. Myslím si také, že kniha naprosto nedá představu o tom. jak je řešení probírané problematiky rozděleno ve světě; nebo spíš čtenář nabude dojmu, že převážně všechno se řeší pouze na Západě, i když v kapitole Dr. Mayora jsou fotografie velkých přístrojů ze SSSR a dokonce i od nás. To je ovšem moje subjektivní hledisko, Domnívám se, že vyjde-lí tak dobře vypravená a drahá popularizační kniha, že by neměla být tak naprosto apolitickou, i když jde, nebo možná právě proto, že jde, o otázky, které v podstatě pomáhají formovat náš politický názor na vesmír a vývoj jeho hmoty. I když si kniha nečiní nárok na výklad problematiky z filozofického hlediska, presto si myslím, že by měla více rozlišovat mezi hyjjotézamí a nespornými fakty. Jak nám uvedli soudruzi z Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV: "Některé formulace týkající se prostoročasu, vztahu konečné-nekonečné atp., měly být více zváženy, rozvedeny, vysvětleny atp.; konkrétné by šlo o zdůrazněni, že náš pozorovaný vesmír má počátek ve smyslu teorie big bangu, což však neznamená konečnost světa, hmoty, nýbrž jen začátek (či konec) nějaké fáze..." Prostě domnivám se, že při novém vydáni knihy by stačilo poměrně málo, aby kniha byla tou zbrani, kterou by měla být. Se soudružským pozdravem Karel Bedřich Vladimír, ředitel
O nových knihách Hlavní kulturní událostí uplynulého období bylo vydáníS/ovn/Tru českých spisovatelů. Byl sestaven v československu a zahrnujety našeautory, kteří jsou v nemilosti moci. Je to, přes zdánlivou strohost, poučné a misty fantastické čtení o těch, jejichž talenty zůstaly nevyužity a byfy promarněny, protože ve svých dílech nevykonaly patřičnou úlitbu a jsou proto v nemilosti. Najdete tam katolíky, sociální demokraty, vězné i vojáky Svobodovy armády, i popálené děti revoluce, a padá na vás hrůza ze zničených Životu nadaných lidí, kteří se nakonec stali nočními hlídači nebo deratlzátory. (68 Publishers, Can $9.95). Tři z autorů, o nichž v tomto přehledu mluvíme, jsou v tomto slovníku uvedeni, čtvrtý, Jaroslav Foglar, se tam nějakým opomenutím nedostal. Prvním z nich je Zdeněk Kalista. kterému Edice Arkýř v Mnichově vydala jeho poslední knihu Tvář baroka. Kalista v roce 1975 oslepl a do magnetofonu nadiktoval vše. co ještě za svého dlouhého a plodného života nestačil řici.
Ve Slovníku je také básník Pavel Janský. Jeho drastické verše Území tekutých písků vyjadřuji odpora hněv člověka, kterého ti nahoře prohlásili za svůj majetek, ale on se rozhodl zůstat svůj. "...jdete a jdete,/ zástup potácivých,/ celý jejich rod/ po všech silnicích světa/... jen vpřed - na konci této silnice/ prý visi kost./ Snad, možná, určité, bezpochyby/ morková kost./ To se beztak nedovíte./ (Vydala Poesie mimo domov, Mnichov.) Další vyděděný je Ivo Fleischman, básník zdeůřední, ale nyni opět s námi. V PmD mu vyšla Sevřená oblaka, pěkné, jemné osobní verše. Abychom ale nebyli jen pesimisty. Také jsme dostali brožuru, vlastně zvláštní číslo Časopisu Československý Sokol v zahraničí, věnované V. sletu Sokolstva v zahraničí. Pěkné popisuje průběh sletu, a podle způsobu, který se v demokratickém exilu zač iná vžívat, uvádí i negativní ohlasy sletu. Objednejte si u J. Stehlíka, 1665 Bloor Street East, Apt. 1001, Mississauga, On,, Canada L4X 1S4. A nakonec ještě trochu nostalgie: V době. kdy mnozí poslouchali hudbu Jiřího Traxlera (která v současné době také vychází na desce), já jsem se ještě těšil, až si vždycky v pátek půjdu koupit Mladého hlasatele. Nynlvydal Daniel Strož v Mnichově, obětavý vydavatel exilové poezie, znovu retrospektivně Příběhy Rychlých Šípů a Bratrstva kočičí pracky, vystupuje tam opět Rychlonožka, Červenáček... Ukažte je svým dětem, aťvidí, že jsme také mivali comics, Tyto knihy si můžete objednat u nakladatelství nebo u knihkupců: Slovník českých spisovatelů - 6 8 Publishers, Box 695, Station A. Toronto. On. M5R 2H4, Canada. Ostatní u: PmD, Max WonnerStr. 31, 8000 Munchen 50, West Germany Galerie Krause, Tumbelenstrasse 37 CH-8330 Pfařfikon. Switzerland Dialog, Gutleustrasse 16, D-6000 Frankfurt/M, West Germany Edice Arkýř. Postfach 34 02 08, D-8000 Munchen 34, West Germany S.R.
Pro ty, co bydli daleko od Evropy... POTRAVINY PRO ČESKOSLOVENSKO Viem príbuzným a známým v Československu můžete poslat svým jménem přímo z Námecka potraviny fil ovoce. PII posláni dráhou Jako spěšnina je zásilka JI2 na druhý den v Československu. PoĚtou o něco dále. Informace, seznamy zboží a ceny sl vyžádejte u servisní služby EL, Postfach 70 0103. D-6000 Frankfurt/M 70, WEST GERMANY
Směrnice Dopis kanadského ministra zahraničí redakci Západu Vážený pane
Šuchmo,
odvolávám se na Váš dopis ze dne 7. listopadu 1982, ve kterém jste podal přehled nesnází, s kterými se setkávají Kanaďané čs. původu jako důsledek vydáni Směrnic 58 čs. vládou. Jsem si velice vědom a znepokojen těmito problémy a mohu Vás ujistit, že není téměř schůzky mezi kanadskými a čs, autoritami. během které naše výhrady nejsou opakovány. Zatímco se nezastávám politiky čs. vlády, s kterou kanadská vláda nesouhlasí, domnívám se, že musím vyjasnit jeden bod, v kterém jak se zdá je jisté nedorozuměni: je právem vlády vydat směrnice, které maji právní důsledky pro osoby žijící na ůzemi jiného státu. Je suverénim právem všech států vydávat zákony ovlivňující občanský status jejich vlastních občanů, zda tito žijí uvnitř hranic státu či za hranicemi. Kanadská vláda např. má právo rozhodnout co ustavuje kanadského občana, ať tito občané žijí v Kanadě nebo jinde. Pokud se pak jedná o Směrnice 58, náš nesouhlas s čs. vládou se netýká práva vydat směrnice ovlivňující osoby, které podle ČS. zákona a předpisů jsou uznávaný za čs, občany, ale jsou to zřejmé postihující, úmyslně donucovací aspekty těchto Směrnic a jejich prováděni, k čemž máme výhrady a v čemž máme právo výhrad jako spolusignatáři Závěrečné části helsinských dohod a jiných mezinárodních úmluv, spolu s Československem, československá vláda tvrdí, že Směrnice 58 jsou jednoduše prostředek k umožnění občanům, kteří opustili ilegálně zemi, normalizovat jejich status a tak požívat právo volného pohybu a styku s jejich rodinami zůstávajícími v Československu. Zkušenost Kanaďanů čs. původu, jak je evidentní z Vašeho dopisu a ostatních stížností přicházejících na mé ministerstvo ie, že tomu tak není. Do dnešního dne se nám nepodařilo docílit žádného výsledku v řešeni těchto problémů prostřednictvím dvoustranné konsulárnidohody, jako dodatku Vídeňské smlouvy o konsulámich vztazích, iimiž jsou Kanada a Československo součástí, československá vláda by musela změnit Směrnice 58 tak, aby to bylo základnou pro dohodu; toto až dosud nejsou ochotni udělat, československá vláda tedy až dosud zastává názor, že nemůže a nebude jednat o konsulárni smlouvě stejného typu.
která byla uzavřena se Spojenými státy v roce 1928, dohoda, která jak tomu rozumíme v žádném případě nezajišťuje americkým občanům čs. původu právo získání visa a návštěvu jejich rodin v Československu. Informovali jsme čs, vládu, že tak dlouho, dokud Kanaďané Čs. původu budou shledávat jejich nařízení nátlakové a nespravedlivé, problém Směrnic 58 a způsob jak jsou zaváděny, jakož i další nepřijatelné akce proti kanadským občanům budou nadále hlavním nedorozuměním ť našich oboustranných vztazích, znemožňujícím užší oboustranné svazky, jak si údajně čs. vláda přeje. Nicméně věřím, že naše opakované připomínky dosáhly určitého malého pokroku, neboť od Kanaďanů čs. původu jsou náznaky, Že byly realizovány některé změny v procesu vyřizování žádostí spadajících pod Směrnice 58; proces trvá kratši dobu a čs. autority se zdají být pružnější ve vyřizování žádosti o zbavení Čs. občanství, Pochopitelně že situace má daleko k tomu být ideální a není pochyb, že čs. vláda má rozdílné motivy pro volbu měně strnulého přístupu. Je nicméně v našem zájmu podpořit větší volnost k dosažen! liberálnějšího výkladu Směrnic 58. Pozice kanadské vlády je, že Kanaďané čs. původu by měli mít dovoleno, když si přeji, žádat o cestováni do Československa na kanadský pas s čs. visem, Nemělo by od nich být žádáno, aby si znovupotvrdili jejich občanství, když si tak nepřejí a když ve skutečnosti přerušili všechny svazky s touto zemi. Zatímco otázka zda znovupotvrdit čí zrušit čs. občanství je osobní rozhodnutí, ministerstvo zahraničí varuje, že Kanaďané, kteří se rozhodli cestovat do Československa na čs. pas měli v minulosti problémy, protože byli Československem považováni za občany tohoto státu podle jeho zákonů a nařízení, což jim zabránilo ľ jejich úsilí, aby jim mohla být poskytnuta pomoc a ochrana kanadským velvyslanectvím v Praze, Ačkoli isou zřejmé výhody v cestováni do československa na čs. pas (např, není nutno vyměňovat valuty), Kanaďané čs. původu, kteří se vracejI do ČSSR na čs. cestovní dokument mohou zjistit, že jsou žádáni podle Čs. zákona, aby formálně požádali o emigraci do Kanady při ukončeni jejich pobytu a kdy si přeji vrátit do této země. Takové žádosti mohou trvat měsíce i roky k vyřízeni a není žádná záruka, že bude uděleno povolení k opuštěni Československa. Jak mnoho Vašich čtenářů ví, úředníci mého ministerstva byli vždy ochotni se setkat s jednotlivci a organizacemi k prodiskutováni řady problémů, které jste nadhodil, aby je
informovali jak se situace vyvíjí a v mnoha případech předložili jednotlivé případy čs, autoritám ve snaze vyřešit individuální problémy. Přicházíme k čs. autoritám se specifickými detaily případů, kde rozhodnuti se jeví jako nespravedlivé a ne podle závazků, které Československo dobrovolně převzalo podepsáním helsinské Závěrečné části. V některých případech mohu s potěšením konstatovat, Že jsme byli úspěšní v tom, že rozhodnuti bylo přešetřeno a změněno. Zatímco uznávám a oceňuji skutečnost, že mnoho bývalých příslušníků Československa odmítá v principu mít cokoli společného s foufo zemí za současné vlády, mnoho ostatních s rodinou zůstávající v Československu si přeje, aby je mohli navštívit nebo rodinní příslušníci mohli navštívit Kanadu, tudíž nalézají se předmětem nařízení Směrnic 58 a všech současných následků. V těchto případech žádám tyto jednotlivce, kterých se to týká, aby byli v kontaktu s tímto ministerstvem a informovali nás o jakýchkoli nežádoucích požadavcích na nich žádaných ť průběhu "urovnání" jejich statusu. S čim více konkrétních detailů budeme vyzbrojeni během našich setkání s čs. autoritami, tím silnější je náš argument o nesouhlasu s akcemi čs. Wády, pokud se týče jejich původních občanů, kteří jsou nyní kanadskými občany. Nic by mne nepotěšilo více než mit možnost Vám podat zprávu, že v současné době jsme vyřešili všechny nevyřešené problémy, na které jste poukázal. Bohužel, tak tomu není a tudíž jsme odhodláni pokračovat na poukazování těchto záležitostí čs. autoritám při každé možné příležitosti. V současné době Vám mohu říci, že v Novém roce očekáváme dvoustranné politické konzultace s čs. vládou; problémy kanadských občanů čs. původu budou prominentně figurovat na agendě těchto porad. Zatímco nejsem přesvědčen, že můžeme očekávat brzké řešení, mohu Vás ubezpečit, že čs. vláda nebude ponechána na pochybách, že tyto sporné otázky budou pokračovat jako omezující faktor v našich oboustranných vztazích, až do doby, než uvidíme podstatné zlepšení v chování vlády vůči kanadským občanům fis. původu. S přátelským pozdravem Allan J. MacEachen, ministr zahraničí Kanady Ottawa, 22. prosince 1982 Vedle odpovédi ministra zahraničí obdržela redakce tyto další připomínky od dalších ministrů: 29
Děkuji Vám za kopii Vašeho dopisu ze dne 7. listopadu mému kolegovi Allanu J. MacĚachenovi, týkající se Směrnic Č. 58 jako Úpravy právních vztahů mezi CSSR a občany zůstávajícími v zahraničí bez povolení čs. úřadů, které byly vydány čs, vládou 16. května 1977. Sdílím Vaše znepokojení ohledně dopadu tohoto nařízení na kanadské občany Českého a slovenského původu. a mohu Vás ujistit, že vezmu Vaše promyšlené poznámky v úvahu až budu diskutovat tuto důležitou spornou otázku s panem MacEachenem a ostatními kolegy ve vládě. Jim Fleming, ministr pro multikulturalismus Odvolávám se na kopii Vašeho dopisu ze dne 7. listopadu 19B2zaslanému panu Allanu J. MacĚachenovi. Oceňuji Vaše znepokojení a zcela jistě budu podporovat ůsili pana MacEachena ve snaze odsířen// problémy zmíněné ve Vašem dopise. Děkuji Vám za stálý zájem v občanských záležitostech, zvláště těch, vztahujících se k dvojímu občanství. Serge Joyal, Státní tajemník (poz. red. Státní tajemník je odpovědný mj. za Zákon o občanství) Děkuji Vám za zasláni kopie Vaáeho dopisu ze 7. listopadu 1982, adresovanému mému kolegovi, ministru zahraničí. Se zájmem jsem si přečetl Váš dopis a chtěl bych při této příležitosti vyjádřit mé trvalé znepokojeni s dilema, jemuž jsou Kanaďané čs. původu vystaveni v souvislosti s čs. "amnestií". Jak jste se zmínil, problém "dvojího" občanství je jeden z dlouhotrvajících a bude vyžadovat strpení během našich průběžných diskusích s autoritami v Praze, aby záležitost mohla být vyřešena. Zatímco tato záležitost n e s p a d á k mé primární odpovědnosti v rámci mé ministerské odpovědnosti za státní bezpečnostní otázky, jsem zainteresován a velice znepokojen, kdykoli kanadští občané jsou předmětem neoprávněného tlaku nebo vydíráni cizími agenty. Jako součást mandátu, bezpečnostní služba RCMP jo zodpovědná za vyšetřování Špionáže Či zasahování do kanadských vnitřních záležitosti cizími agenty. Kdykoli Vy či Vaši kolegové budete mít jakákoli jasné důkazy, že čs. autority se snaží využívat záležitosti "dvojího" občanství jako základny pro vydírání, jiného nátlaku nebo jakéhokoliv vyvolávání neloajálnostl v kanadských občanech čs. původu, neváhejte upozornit bezpečnostní službu. Dovolil jsem si poslat kopii Vašeho dopisu komisaři Kanadské jízdní policie, abych ho mohl informovat o Vašem znepokojeni
ní a abych ho v této souvislosti požádal o spolupráci. Doufám, že moje odpověď poslouží k zmírnění některých obav, které jste vyjádřil k této situaci. Nerozpakujte se mne pravidelně psát, abych se dověděl o změnách, pokud nějaké budou, a které Vy a Vaši kolegové zjistiv postoji čs. úřadů v jednání s Kanaďany. Pokud mne se jedná, budu pokračovat ve snaze, aby bylo docíleno příznivého vyřešeni tohoto problému přes moje kontakty s ostatními zainteresovanými ministry. Bob Kaplan, Solicitor General (pozn. red. Ministr odpovědný, mj. za státní bezpečnost)
Odpověď kanadskému ministru zahraničí Allanu MacĚachenovi Vážený pane ministře, děkují Vám za Váš dopis z 22. prosince 1982 jako odpověď na můj dopis ze 7. listopadu 1982. V úvodu musím s politováním vyjádřit zklamání nad Vaší odpovědí. Váš dopis neříká nic nového, co nebylo až dosud známo a nepřináší žádná rozhodnutí, doporučení či náměty, které by řešily situaci v souvislosti s vydáním Směrnic Č. 58, které byly vydány čs. vládou v roce 1977. Ve skutečnosti od doby vydání Směrnic kanadská vláda nepodnikla žádné konkrétní kroky k odstranění nežádoucí situace, s výjimkou neúspěšného jednání s čs. vládou, kdy bylo na škodlivost Směrnic poukázáno. Ve své odpovědi píšete, že právo čs, vlády je vydat smémíce, které mají Implikace pro osoby žijící na území jiného státu. Zdůrazňujete, že ) kanadská vláda má rovněž právo takového rozhodnuti, jakož i na definici kanadského občanství. Zákon o občanství z roku 1976 s pouze tříletou čekaci dobou patří patrné k nejliberálnějším zákonům o občanství na světě. Oproti předchozímu zákonu o občanství j e nyní možné mít dvojí i vícero občanství. I když je možno chápat, že to může být velice výhodné pro některé občany, kteří tak mohou používat výhod v Kanadé i v jiné zemi, u mnohých ostatních občanů, původně pocházejících ze zemí se současným nedemokratickým a diktátorským režimem, to může být zcela jasně nevýhodné. Příkladem jsou kanadští občané, kteří původně pocházejí z komunistických zemí. Až dosud kanadská vláda žádná opatření proti Směrnicím Č. 58 ne-
vydala, i když by bylo nanejvýše účelné tak učinit, zvláště když z Vašeho dopisu je zřejmé, že naděje na konsulární dohodu je v nekonečnu, československá vláda od roku 1977 jasné dokázala, že na takové dohodě nemá nejmenšího zájmu, pokud okolnosti jí k změně nepřinutí. Věřit opaku je naivní. Je příznačné, že čs vláda, jež považuje dvojí občanství za nežádoucí své směrnice nejen obhajuje, ale také podezřívá kanadskou vládu z nekalých úmyslů. Jistě v tomto směru jste seznámen s anglickým informačním prohlášením, které rozšiřoval bývalý čs. velvyslanec v Kanadé v roce 1981, a které podává překvapivě upřímnou Informaci o uvažování za Směrnici Č, 58. V prohlášení se mimo jiné praví: "Obsah vládních Směrnic č. 58/1977 je výrazem lidského zájmu společnosti o své občany, kteří pobývají v zahraničí bez kontaktu s jejich vlasti a bez bližšího styku s jejich příbuznými, stejně jako o plnění principů zakotvených v Závěrečné části Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, konané v Helsinkách v roce 1975. Naším názorem je, že státní občanství nemůže být záležitostí formální, ale musí mít hlubší obsah. Vlastnictví čs. občanství, to je právo nároku na toto občanství musí mít skutečný význam ve smyslu plnění jistých povinností ke státu. Lidé, kteří napadají naši zemi, kteří žádají kanadské poslance a kanadskou vládu o pomoc ve formě vojenského výcviku, přepravy zbrani, stejně jako o ostatní politické, materiální a technické prostředky proti Československu nemají právo nároku na státní občanství. Pro ně tento svazek je prázdné slovo. Někteří zločinci, reakční emigrantské organizace a také někteří poslanci v Kanadě se snaží přesvědčit čs. občany trvale žljlcl v Kanadě bez souhlasu čs. autorit, jakož i kanadskou veřejnost, že se snažíme kontrolovat a sledovat každý názor na území Kanady, což je podle nich něco neslýchaného. Československé úřady nesledují úmyslné žádného čs. uprchlíka, pakliže nepřipoutá pozornost svými prohlášeními..." V této souvislosti by mne a čtenáře zajímalo, zda se některá bizarní obvinění v prohlášení zakládají na pravdě a když ne, jakou formou kanadská vláda na prohlášeni reagovala. Obávám se, že naši čtenáři budou alarmováni když zjistí, že kanadští občané českého a slovenského původu jsou "sledováni" na kanadském území čs. autoritami a proto jsem si jist, že budou chtít zjistit od své vlády, jaké kroky jsou podstoupeny k zabránění takovému zasahování do j e jich práv jako kanadských občanu. Ve zmínce o konsulárni dohodě mezí Spojenými státy a československem z roku 1928 podotýkáte, že američtí občané čs. původu nemají
zaručeno právo získání visa a návštěvy jejich rodin v Československu. T o je obecnou pravdou, kdy každávláda si vyhrazuje právo udélít či neudělit visum (pokud nemá dohodu o bezvisovém styku). Skutečnosti však zůstává, že dohoda jasné specifikuje, že americký občan je výhradně jen americkým občanem a nikoli také československým. To je ostatně přesně ve smyslu Vaší poznámky, že pozicí kanadské vlády j e dosažení cíle. aby Kanaďané čs. puvodu mohli, pokud sl přejí, cestovat do Československa pouze na kanadské pasy a čs. visum, pokud bude uděleno. Nesdílím s Vámi názor, že by mělo být pouze osobním rozhodnuti každého, zda požádá čs. úřady o zrušení občanství ČI znovupotvrzení československého. Vedle morálních aspektů a komplikací pro kanadskou vládu v případě, že kanadský občan se dostane do značných nesnází v československu, kde se na něho vztahuje čs, právní řád. je zde I rozpor se současným kanadským zákonem o občanství. část II, paragraf 9.(1) tohoto zákona specifikuje, že osoba, která získala občanství falešnou reprezentací, podvodem či vědomým zamlčením okolností může být zbavena kanadského občanství. Jak známo, všichni češi a Slováci po roce 1948 Jako uprchlíci žádali o emigraci do Kanady z politických důvodů. Znovupotvrzení čs. občanství vyvrací tyto důvody za politické situace nejen nezměněné, ale mnohem horší. To je vážný problém a může být Implikovatelné i vůči těm, kteří tak nečiní a kteří by v případě vyhroceni mezinárodní situace se neradi ocitli v podezřelém postaveni jako etnická skupina. Možnost takové situace připadá nyni ilusorně, dějiny nás však poučuji o opaku, zvláště když Kanada je součástí obranného seskupeni NATO. Pokusil jsem se komentovat poznámky Vašeho dopisu. Neskrývám, že Váš dopis jsem shledal neuspokojivý vůči části kanadských občanů, kteří po řadu let se snaží přispět k prosperitě a prospěchu své nové země a kteří po dobu pěti let opakovaně volají po účinné akci kanadské vlády. Nebylo by jisté účelně končit dopis jen negativním konstatováním. Chtěl bych v závěru doporučit opatření k vyřešení nežádoucí situace způsobené represivním a taktickým opatřením čs. vlády. Doporučení je výsledkem zváženi možných alternativ a bylo konsultováno s osobami, kteři se problémem již delšídobu zabývají. Návrhy: 1, Stanovit termín, v kterém by konsuláml dohoda mezi Kanadou a Československem byla dohodnuta. Dohoda by specifikovala, že nabytím kanadského občanství se pozbývá Čs. občanství a naopak. 31. prosinec 1983 by mél být dosta-
tečným termínem, vzhledem k tomu, že situace trvá od roku 1977; 2. Pokud čs. vláda nebude připravena uzavřít dohodu do 31. prosince 1983. kanadská vláda by měla přijmout následující opatření; Doplnit zákon o občanství opatřením, že kanadský občan přestává být kanadským občanem jestliže příjme cizí státní občanství nebo dobrovolně podepíše věrnost jiné zemi než Kanadě (sem se vztahuje také žádost o milost prezidentovi čs. republiky). V této souvislosti by mohl posloužit jako vzor Zákon C-650, který byl předložen v Parlamentě 6. dubna 1982 poslancem D.W. Munro. Rovněž by musela být uspokojivé vyřešena situace u kanadských občanů, kteří přijmutí cizí státní občanství nebo podepsali věrnost jiné zemi než Kanadě po získání kanadského občanství a před vydáním tohoto doplňku zákona o občanství, a kteří kanadskými občany chtějí zůstat, např. prokázáním vrácení cizího pasu, jakož i učiněním prohlášení při žádosti o vydání nebo obnoveni kanadského pasu. Tímto opatřením bude zabráněno, aby Imigrant, který se stal kanadským občanem, následně získal cizí státní občanství. Udělení např. čs. víza pří případné návštěvě československa přísluší čs. vládě, ale pouze do kanadského pasu kanadských občanů. Vážený pane ministře, teším se na Vaši odpověď. Opět posílám kopii tohoto dopisu Vašim kolegům, panu ministerskému předsedovi, ministru pro multikulturalismus, státnímu tajemníkovi, ministru imigrace, ministru spravedlnosti a ministru odpovědnému za státní bezpečnost (Solicitor General). V časopise Západ bude zveřejněna výzva k vyjádřeni Čtenářské podpory. S přátelským pozdravem Miloš šuchma, redaktor Výzva pro čtenář« k uvedeným dopisům časopis Západ by chtěl přispět k vyřešení situace s tzv. "normalizační úpravou", k prospěchu Kanaďanů českého a slovenského původu. Výše uvedená korespondence je začátkem takové snahy. Redakce proto žádá všechny čtenáře, jednotlivce i Čs. organizace, aby pokud souhlasí s dopisem redaktora, psali ministrovi zahraníčí (adresa: Hon, Allan J. MacEachen, Secretary of State tor Externa! Affairs, Lester B. Pearson Bldg,, 125 Sussex Dr„ Ottawa, Ont. K1A 0G2) a vyjádřili podporu k uvedeným návrhům. Také informování a tlak na Vaše poslance může přinést rozhodující podporu, která bude nutná v Parlamenté k diskutovanému problému. Redakce také uvítá kopie Vaší
korespondence a sděleni Vašeho názoru s problémem souvisejícího. Problém Směrnice se pochopitelně týká i ostatních zemi, nejen Kanady. Na požádání redakce pošle kopie anglické korespondence.
n Z debaty v kanadském Parlamentě "...Naše země akceptuje všehochuť podivných individuí přiřazených k diplomatickým misím v Kanadě, kteří přicházejí ze zemi východní Evropy. Na druhé straně například dovolujeme zemím Varšavské smlouvy zásobovat naše velvyslanectví a konzuláty lidmi, kteří mohou či nemusí pracovat v nejlepším kanadském zájmu. Zdá se, že nemáme zájem o napravení situace, kdy Československá socialistická republika vyvíjí tlak na kanadské občany, kteří mají současné či dřívější spojení s československem. Naše vláda pokračuje v ignorování pasového problému a toleruje počínání některých Čecho-Kanaďanů v cestováni do východní Evropy na východoevropské pasy. Vím o státních zaměstnancích, původně Českých občanech, kteří používají platné československé pasy ověřené Čs. konzulátem v Montrealu při svých cestách do Československa, a kteří současně používají kanadské pasy na zpáteční cestě, aby zamlčeli některé detaily své cesty. Zdá se mi, že jsme zářným příkladem me2i západními zemémi. který splňuje Leninovu známou doktrínu, že "kapitalisté prodají komunistům každou oprátku, jíž komunisté použijí, aby je pověsili..." Elmer M. MacKay, poslanec za Progresívně-konzervativní stranu, 30. listopadu 1982 Nově příchozí upravencům Jsme nově přistěhovali do Rakous a dostává se nám postupně do ruky veškerá literatura, noviny, časopisy, mí. také Západ. Zaujalo mne mnoho věci, ale co mě velmi překvapilo, jsou názory lidi na tzv. vyrovnání s čs. státem. Což nikdo nepochopil, že ¡e to zcela zprofanované gangsterstvi a vyděračstvi. Vždyť tím nikdo nic nezíská, zaplatí obrovskou spoustu peněz, pak ho tam stejně nepusti a když, tak bude mít problémy. Ať už si Udě uvědomí, že je to diktatura, která nemá s nikým slitováni. Jsem venku velmi krátce, jenom mne to trochu rozzlobilo, že lidé tak rychle zapomínají místo, aby si neustále připomínali, že je to tam takové. Já ¡sem odtamtud utekl proto, abych proti tomu mohl něco udělat. Jinak nevím proč lidé odcházejí a pak jdou s prosíkem na ambasádu. To ať se rovnou vrátí. Znamená to. že utekli jen proto, abysemělílépe. či co? F. Rudl,
Rakousko 31
Poznámka redakce: čtenář I.K. z Německa vyjádřil svůj názor, na což jako čtenář má právo, (časopis Západ ostatně má v tiráži výslovně uvedeno, že články, natož dopisy nemusí vyjadřovat názory redakce.) Redaktor proto nepovažuje za nutné se za čtenáře omlouvat. Redakce Západu sama si ale přeje vyjádřit radost nad zvolením Helmuta Kohia v Německu, který nepovažoval za nutné se před volbami radit se sovětskými předáky jako jeho poražený protivník Hans Joachen Vogel. Konfrontace názorů Sme Čechoslováci, ktori čakajú na vy riadenie azylu vo Švajčiarsku. Vďaka tunajším krajanom sme sa zoznámili s Vašim časopisom Západ. Zaujal nás svojou bohatou náplňou. Vami uverejňované príspevky či už politické, hospodárske alebo literárne sú fundované a kvalitné. Už len Vaša listáreň, rešpekt. Dopisy, je rubrikou, ktorá sa nedá neprečítať. Viete vybrať tak, že čitateľ chtiac-nechtiac musí posúdiťa konfrontovať názory svoje a iných s Vami. Podľa nášho názoru Váš Časopis drži laťku úrovne omnoho vyššie ako niektoré exilové časopisy vydávané v Európe. M. Parák a P. Karafa, Švýcarsko Stékající Filip, lající Ulč Transatlantické spojenectví se dostalo do období tvrdých zkoušek. Publicisté Filip. Pachman a UIČ kladou důraz na různé stránky tohoto, bohužel, vysoce aktuelního problému a tudíž ve svých Článcích vyzdvihují rozdílně nuancované a samozřejmě také protichůdné aspekty současného evropsko-amerického dialogu, jenž se často spíše podobá láni či neurvalému Štěkání. Nejde o to hledat či mít pravdu, či lépe řečeno o tu zcela konkrétní a specifickou dimenzi, již nemají ani Američané, ani západní Němci, ani Francouzi. Jak by ji také mohli mít? A proto bychom se neměli utápět v platonickém rozjímáni nad rozlitým mlékem, ale plně uplatňovat expertizu, již jsme si přivezli s sebou z Československa a již denně doplňujeme z dosažitelných pramenů. Chceme-li zabránit ne/horšímu, MUSÍME povídat, vykládat, vysvětlovat, přednášet a psát. Přátelé, známí i široké publikum pochopí, že víme, o čem mluvíme. Ivan Cuhra, Dánsko Služba čtenářům Studentka z USA (obor Computer Science), 23/163, * všestran. kultur, zájmy, by se ráda seznámila s charakterním Cechem ČI Slovákem, který je svobodný, nekuřák, příměr, vzděláni I věku, má podobné zájmy a odmítá "novou morálku". Zn. "West Coasľ.
Křesťansko-demokratlcká revue R O Z M L U V Y nabízí v edičním plánu na rok 1982-83 tyto tituly: Z d e n a Salivarová: H O N Z L O V Á US $6.95 3. vydání j e d n o h o z nejúspěšnějších e x i l o v ý c h r o m á n ů o 50. letech Jiří K o v t u n : PRAŽSKÁ E K L O G A 2. vydání sbírky příběhů z pražského
květnového
US $6.95 povstání
Jaroslav Strnad: PROHRY US $8.50 Nový r o m á n autora J O B A o t r a g i c k é m o s u d u č l o v ě k a c h y c e n é h o do pasti d v o u totalitních d i k t a t u r Václav Bělohradský: KRIZE E S C H A T O L O G I E N E O S O B N O S T I US $6.95 Čtivá analýza m l a d é h o filozofa zabývající se p r i n c i p y totalitní m o c i Václav Havel: O L I D S K O U I D E N T I T U Úvahy, protesty, p o l e m i k y a statě z let 1969-81
US $8.95
Josef Jedlička: KDE Ž I V O T NÁŠ JE V PŮLI SE S V O U P O U T Í US $4.95 2. vydání prózy o k r a j i n ě a lidech devastovaných s o c i a l i s m e m , která již v roce 1969 nesměla vyjít František Lizna: VÁM, P O U T N Í C I A B S O L U T N A . . . Sbírka
neobvyklých
dopisů
vězněného
kněze
u s
z
let
95
1979-82
Při objednávce alespoň tří titulů sleva 25%, platba mez, pošt. poukázkou v amerických dolarech nebo angl. librách předem. Adresa redakce a administrace: R O Z M L U V Y , 15 Broxholm Rd., L O N D O N SE27 ONA, E N G L A N D
PÍSAňKU/PÍSAftE NA STROJI Přijme č e s k o k a n a d s k ý p o d n i k v jižním O n t a r i u , Canada. P o d m í n k y : Znalost psaní všemi deseti, naslepo, znalost češtiny a české g r a m a t i k y , n e b o slovenštiny a slovenské g r a m a t i k y , znalost a n g l i č t i n y . Nabídky se ž i v o t o p i s e m a ev. d o p o r u č , d o pisy, vysvědčeními atd. pošlete na z n a č k u "Jistá e x i s t e n c e " na: ZÁPAD Box 322 W a t e r l o o , Ont. N2J 4A4 CANADA
Plánujete dovolenou na Floridě? JASMÍN VILLA MOT1ÍL 80! S. Oceán Blvd.. Pompano Beach, Florida 33062 Tel.: (305) 941-7930 Jednoložnicové byty s kuchyňkou * Pokoje s kuchyňkou * Hotelové pokoje 5 ledničkou * Barevná televize a telefon v kaídém pokoji * Velký bazén * Pouze 100 nt od moře * Kulečník * Ping-pong * Shuffleboard * Barbecue * Obchody a restaurace nablízku * Těíl se na Vás Vaši krajané Lajoä a Jana Naňákovi
VENKA TRAVEL LTD. 640 Queen St. W., Toronto M6J 1E4 Tel.: 366-2258 a 366-2259
JANA BLÁHOVÁ Cenově výhodné lety pro návštěvníky z československa do Kanady. Levné lety do Evropy. DOVOLENÉ DO CELÉHO SVĚTA
33
JOHN MASEEIELD *JOSEPH * ERNEST HEMINGWAY...
CONRAD-HERMANMELVILLE
. . . all f o u n d t h e i r a d v e n t u r e arwl success a i sea, W h v not you?
TALL SHIPS-SMALL ISLANDS * BEACHCOMBING * BEACH PARTIES * BAREFEET * BIKINIS • LEND A HAND * FEET OX THE RAIL • CARIBBEAN SUN • GOLDE.VMOOA T • STEEL DRUMS * CALYPSO Six exciting" davs f r o m Send for
your
ADVENTURE
S4Z5
free fuli-ciaior W E n d j a m n r e r b o o k l e t a n d get
read,-
to a d d
S£LriGOi;V
to y o u r ljfel
Windjammer*
Barefoot Cruises. LTD
Be* iSO. Deot
.Mc
Beocn. FL 33119^0120 1-600-327-2600 (Otitside FiDndai t - 8 G ( M 3 2 & £ 6 4 W s k i e Florida)
