Časopis přerovského děkanátu. Červenec-Srpen 2010 Číslo 7 Ročník 16

Časopis přerovského děkanátu

Červenec-Srpen 2010 Číslo 7 Ročník 16 Úvodník P. Pavel Hofírek Liturgický kalendář Rozhovory Vezmu kalich spásy Rozhovory s ředitelkami nových mateřských škol - Mgr. Ivetou Frýdkovou a Mgr. Marií Přecechtělovou

Opožděné interview s Matkou chudých Dětské okénko Z Centra pro rodinu Ráj Rozhovory s novým přerovským jáhnem Liborem Churým

Církevní památky Augustin von Wörndle (1829-1902) autor oltářního obrazu sv. Vavřince ve farním kostele v Přerově

Slovo z Charity Srdečný pozdrav z Dětského domova ve Staré Vsi Jen tak ve stručnosti Světec měsíce Blahoslavený Česlav a svatý Hyacint, řeholníci Přečetli jsme a doporučujeme ABC Bible

… a mnoho dalšího…

Před 400 lety – 18. 7. 1610 – zemřel italský malíř Cavaraggio (*1573), vlastním jménem Michelangelo Merisi nebo Amerighi da Cavaraggio. Byl představitelem italského baroka, střídajícího vzrušený děj s bolestným ztišením při zachování vnitřní dramatičnosti. Na obraze jedno z jeho vrcholných děl Ukládání do hrobu – umístěné ve vatikánských muzejích.

Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010

Červenec-Srpen v liturgii

Některým lidem se zdá, že mají tolik nutné práce, a tolik neodkladných úkolů, že nemohou ani odjet na dovolenou. Asi bychom řekli, že to je právě znamením, že tu dovolenou a oddych potřebují o to víc. Proč se bojí odjet? Že by se bez nich všechno zhroutilo, rozpadlo, zkrachovalo? Nebo právě naopak? Dovolená, kromě jiného, může člověku připomenout jednu věc: Totiž, že na nikom z nás svět nestojí. Všichni to víme, ale málokdo o tom rád přemýšlí, že tento svět, toto město, tato firma a tato rodina může existovat i bez nás. Dovolená tedy někdy podivnou oklikou může vést k uvažování o smrti, o konečnosti naší pozemské existence, o dočasnosti všeho našeho namáhání… Není to příjemné přemýšlení, ale člověk se tím může zase o kousek přiblížit pravdivému pohledu na sebe, kým jsem, co dělám, jakou má hodnotu můj život. Někdo nechce odjet na dovolenou, protože by nemohl unést skutečnost, že věci mohou fungovat i bez něho. Že by snad nikomu celou tu dobu ani nechyběl a nikdo ho nepotřeboval… Nevím, jak o těchto věcech přemýšlí lidé bez víry. Věřící člověk si postupem času víc a více uvědomuje, že to, co dává hodnotu a smysl mému životu, není má práce, mé postavení, mé zásluhy, ale nakonec tou jedinou opravdovou a trvalou hodnotou je skutečnost, že mne Bůh zná jménem. On mi dal život, a proto můj život má smysl. Tomu chci věřit. P. Pavel Hofírek, děkan

Strana 2

V červenci a srpnu prožíváme prázdniny a dovolené. Volného času bychom měli využít i k obnově a povzbuzení našeho duchovního života. K návštěvě poutních míst, účasti na mši svaté i ve všední den, duchovní četbě a dalším aktivitám, na které nám během roku zbývá málo času. Dva typy, jak si odpočinout: Mnoho lidí je obětí nezdravého životního stylu. Pracují méně, a přesto se stále cítí vyčerpáni. Samé apatické, protáhlé obličeje. S nechutí se vydávají do nového dne. Všude spousta nevlídných tváří – v dílnách i kancelářích, u stroje, nebo za psacím stolem, v kuchyni, či u pokladny. Mnozí dnes totiž sahají po všemožných prostředcích, aby se uměle nabudili. Jsou ale spíše vyčerpáni, než uvolněni. Například televize je sama o sobě dobrá, ale změní se v katastrofu pro ty, kteří nad ní neumějí panovat a sebe ovládat. Dále existují například oběti dlouhých klábosení a vysedávání, kde se tolik mluví, a přece není co říci. Mám pro tebe proto jeden typ: Jdi včas spát, abys byl ráno laskavý. A druhý typ? Pokud jsem byl kdy unaven, anebo se mě snažil ovládnout pesimismus, utekl jsem do své bylinkářské zahrádky a dřel jsem, až ze mě tekl pot. Všechno pak bylo zase snazší. Podle rčení: „Užíváš-li rukou, ulehčí to hlavě.“ (Phil Bosmans) 3. 7. 4. 7. 5. 7. 6. 7. 11. 7. 16. 7. 22. 7. 23. 7. 25. 7. 26. 7. 29. 7. 31. 8. 1. 8. 4. 8. 5. 8. 6. 8. 8. 8. 9. 8. 10. 8. 11. 8. 14. 8. 15. 8.

Sv. Tomáš, apoštol Sv. Prokop, opat Sv. Cyril, mnich a Metoděj, biskup, slovanští apoštolové a spolupatroni Evropy Sv. Marie Goretti, panna a mučednice Sv. Bonaventura, biskup a církevní učitel Panna Maria Karmelská Sv. Marie Magdaléna Sv. Brigita, patronka Evropy Sv. Jakub Starší, apoštol Sv. Jáchym a Anna, rodiče Panny Marie Sv. Marta, sestra Marie a Lazara z Betánie Sv. Ignác z Loyoly, kněz Sv. Alfons Maria z Liguori, biskup a církevní učitel Sv. Jan Maria Vianney, kněz, patron farářů Posvěcení římské baziliky Panny Marie Svátek Proměnění Páně Sv. Dominik, kněz Sv. Terezie Benedikta od Kříže, řeholnice a mučednice, patronka Evropy Sv. Vavřinec, jáhen a mučedník Sv. Klára, panna Sv. Maxmilián Maria Kolbe, kněz a mučedník Slavnost Nanebevzetí Panny Marie Když 1.11. 1950 vyhlásil papež Pius XII. dogma o nanebevzetí Panny Marie, bylo to jen logické završení staleté víry církve. Dogmata se vyhlašovala ze dvou důvodů. Prvním důvodem bylo ujasnění základních pravd víry tváří v tvář herezím, které se církvi nevyhýbaly od počátku její existence. Druhým důvodem potom bylo slavnostní prohlášení jisté pravdy víry, kterým žije církev po dlouhá staletí, ale které není výslovně obsaženo v Písmu svatém. Papež Pius XII. roku 1940 ustanovil komisi biskupů, která měla zjistit, jaké je „veřejné mínění“ církve. Tím se vlastně použila zásada, kterou o několik let později definoval II. vatikánský koncil: „Celek věřících... se nemůže mýlit ve víře... když od biskupů až po poslední laiky... dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů" (LG 12). Výsledek „průzkumu“ byl v podstatě jednomyslný. Papež tak potvrdil víru církve a dogma vyhlásil takto: „Na konci svého pozemského života byla neposkvrněná Bohorodička Maria, ustavičná panna, vzata s tělem i duší do nebeské slávy.“ Toto prohlášení se týká Mariina nanebevzetí, nikoli však její smrti. V této věci se teologové domnívali, že buď Panna Maria vůbec nezemřela,


Pouť pedagogických pracovníků Svatý Hostýn 21. srpna 2010 Srdečně zveme všechny učitele, vychovatele, katechety, a také rodiče a děti, kteří se modlí za své učitele, vyprosit všem pedagogickým pracovníkům Boží požehnání do nového školního roku, zažít společenství, vzdělat se, vzájemně se povzbudit a podělit o své zkušenosti. Program: 10:15 Mše svatá, slouží P. Prokop Siostrzonek; doprovází schola z Lačnova. Po mši svaté bude setkání s otcem převorem a informace Centra pro školy o vzdělávacích akcích pro učitele na příští školní rok. Na setkání s Vámi se těší členové Matice Svatohostýnské a Centrum pro školy Arcibiskupství olomouckého! Katedrální vzdělávací středisko liturgické hudby a zpěvu v Olomouci

otevírá kurz pro varhaníky – osmý ročník Zveme Vás, kteří chtějí zdokonalit svou službu ve hře na varhany, zpěvu a vedení chrámového sboru. Kurz je dvouletý. Vyučuje se liturgika, liturgický zpěv, chorál a zpěv s lidem, harmonie, improvizace, nauka o varhanách, dirigování, intonace, dějiny církevní hudby, hra na klavír a hra na varhany. Kurz probíhá 1x za měsíc v sobotu (2. sobota v měsíci) v prostorách Konzervatoře evangelické akademie Olomouc, od 9 do 16 hodin. Téma: ordinária a obřady. Kurzovné je 500 Kč na rok. Máte-li zájem, přihlaste se na níže uvedené adrese, kde obdržíte také bližší informace. Uzávěrka přihlášek je 30. září 2010. První konzultace proběhne v sobotu 9. října 2010. Katedrální středisko liturgické hudby a zpěvu, Mgr. Zdislava Vyvozilová, Arcibiskupství olomoucké, Biskupské nám. 2, 779 00 Olomouc, tel. 587 405 243. E-mail: [email protected]

20. 8. 21. 8. 22. 8. 24. 8. 27. 8. 28. 8. 29. 8.

ale byla vzata ze života rovnou do slávy, nebo že sice zemřela, ale záhy byla vzkříšena a vzata do nebe. Podíváme-li se na smrt, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Páně, měla by Panna Maria analogicky k smrti Kristově spíše zemřít. Za touto variantou stojí i výrok papeže Jana Pavla II. Dnes se tento teologický problém v podstatě vytratil. Je krásné, že budeme znát, jak to bylo, a jak to „asi bylo“, ale ptejme se spíše, jaký význam má Mariino nanebevzetí pro náš život... Význam nanebevzetí Matky Boží se ukazuje už v liturgické oslavě tohoto svátku. Ten je nejen slavností, ale jako nemnohé slavnosti v průběhu liturgického roku má i svůj předvečer - vigilii. Význam slavnosti pro náš život je zmiňován v mešních textech a tkví v tom, že to, co Maria z vůle Boží prožila záhy po své smrti, je předmětem naší naděje. Nejde jen o to, že je vzkříšena z mrtvých, a že je s tělem i duší v Boží slávě. Když k tomu připojíme fakt, že nám byla dána za Matku, tušíme další nový rozměr jejího poslání. Tak jako měla Panna Maria účast na Ježíšově utrpení a smrti - však ji nazýváme Matkou Sedmibolestnou - měla a má účast i na jeho vzkříšení a slávě. O Velikonocích zpíváme v mariánské antifoně „Regina coeli“ slova: „Z vítězství jeho raduj se, u něho za nás přimluv se.“ A právě její nanebevzetí je účastí na Kristově zmrtvýchvstání a slávě. Stejně tak ovšem patří k jejímu oslavení úloha Matky, kterou my, lidé, pociťujeme jako její přímluvu. K tomu „z vítězství jeho raduj se“ patří i „u něho za nás přimluv se“. A právě skutečnost, že je vzata s tělem i duší do nebe, čili že má, stejně jako Kristus, oslavené tělo, není skutečností samoúčelnou nebo jen jakousi odměnou. Ona je i nyní služebnicí Páně a její oslavené tělo je jakýmsi „pracovním nástrojem“ pro naši spásu. Maria dostala v okamžiku nanebevzetí od Krista nové poslání, které potrvá až do konce světa - být průvodkyní naší spásy. Ona jako plně vykoupená nás vede na cestě vykoupení. Po svém nanebevzetí není už odkázána na omezující čas a prostor, na prostředí, v němž žijeme my. Je k dispozici, je služebnicí Páně tam a tehdy, kde a kdy je třeba. Skutečnost nanebevzetí také umožňuje mariánská zjevení. Ani ta nejsou jen demonstrací slávy Panny Marie, ale jsou především pomocí nám křesťanům na cestě ke spáse. A k tomu slouží i skutečnost jejího oslaveného těla. Ježíš nám jasně řekl, že s námi bude až do konce světa. Apoštolům se ukazoval v tělesné podobě, a přesto měli potíž poznat, že je to On. Když už to nebylo potřeba, stal se zase pro jejich oči neviditelným. Je však stále přítomen. Stejně je tomu s Pannou Marií. Její mateřská pozornost není omezena hranicemi času a prostoru. Tak můžeme pochopit její nanebevzetí v novém pohledu. Maria je živá a je opravdu naší Matkou. Církev po staletí o Marii zpívá: „Tota pulchra es, Maria!“ Celá krásná jsi, Maria!... V čem je ta krása? V úspěšném prožití života, ve sjednocení se s úmyslem Božím, a také v jejím oslavení, čili i v nanebevzetí. Teprve vzkříšení těla a opětné spojení těla a duše, jak to Bůh zamýšlel, činí lidskou bytost definitivně krásnou - tento úmysl měl s člověkem při stvoření. Sv. Bernard, opat a učitel církve Sv. Pius X., papež Panna Maria Královna Sv. Bartoloměj, apoštol Sv. Monika, vdova Sv. Augustin, biskup a učitel církve Umučení sv. Jana Křtitele Předchůdce Kristův Jan Křtitel připravoval na jeho příchod celý vyvolený národ, hlásal pokání, vyzýval k obrácení. Nezastavil se ani před velekněžími, zákoníky a farizeji, a dokonce ani před samotným králem Herodem Antipou, kterému vytýkal hříšný poměr s ženou bratra Filipa Herodiadou. Ta se rozhodla jej umlčet za každou cenu. Při oslavě Herodových narozenin král slíbil splnit jakékoliv přání milenčině dceři Salome a následně, když požádala na radu své matky o hlavu Jana Křtitele, nechal jej popravit. Vyprávějí o tom evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a zmiňuje se o tom i židovský historik Josephus Flavius ve svých Antiquitates. Tato Janova smrt byla vždy pokládána za vrcholnou pečeť jeho poslání na zemi. Jeho učedníci pochovali tělo v Samařsku, ale ostatky hlavy byly přeneseny do hlavního města Říma, kde se uchovávají v chrámu sv. Silvestra. Od 7. stol. se potom slavila památka přenesení ostatků sv. Jana Křtitele v celé církvi . Jaroslav Branžovský


Strana 3

VEZMU KALICH SPÁSY ohlédnutí za dvouletým působením v Přerově

„Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo!“ (Ž 116,12n) Milí čtenáři našeho děkanátního časopisu, v tomto čísle se na Vás obracím již nikoliv jako kaplan přerovský a předmostský, ale jako kaplan v Holešově a exkurendo v Rymicích a Třeběticích u Holešova. Každá důležitá změna může být dobrým důvodem k bilancování, ohlédnutí se zpět. Dva roky strávené v Přerově, mém prvním působišti v duchovní službě, jsou nesmírně důležité. Co si tedy odsud bude odnášet váš bývalý kaplan? Možná to bude znít trochu zvláštně, ale myslím, že by se to dalo vyjádřit dvěma poměrně prostými obrazy, které zůstávají v mé paměti: pohledem na kostel přes rozkvetlou jabloň na farní zahradě, a pak také pohledem na oblohu plnou „beránků“, když jsem jednou vycházel z fary na zpovídání před ranní mší svatou. Plody prvního zážitku lze shrnout do tří slov – krása, láska a domov; u druhého potom jako setkání s Dobrým Pastýřem. Jak známo, z oken fary je dvojí výhled: směrem do města, kde nejprve člověk zahlédne kostel, aby nezapomněl, proč zde vůbec je a v čí službě stojí, a pak také lidi venku – obyvatele města, k nimž je poslán; druhý výhled je na zahradu, aby si uvědomil, odkud vzešel (z Boží ruky v zahradě ráje), a také aby nezapomněl na svůj vlastní původ – rodnou dědinu, vlast, půdu, která nás živí, potřebu vyprošovat si Boží požehnání, úrodu, mír a pokoj, a především věčnou spásu... K čemu tedy může vést ona zmíněná rozkvetlá jabloň? K vědomí, že všechno pomíjí, jen Bůh zůstává navěky, stále stejný, tedy Věrný a nekonečně Milující (vzpomínám na nápis z berounské městské brány: „Všeho dočasu, Pán Bůh navěky“; a pak také na chvalozpěv Te Deum: „když se v světě vše mění, Ty sám jsi bez proměny“). A také že tato bíle oděná nevěsta musí svléknout svůj skvostný šat a obléci se do „pracovního“, aby mohla přinést plody, a tak splnit svůj úkol. Člověk se musí až zachvět při pomyšlení, jak velikými milostmi nás dobrý Bůh zahrnuje (kdybychom alespoň trochu tušili, jak nádherný je „šat“ milosti posvěcující...)! A jak teprve krásný a plný lásky musí být Tvůrce všehomíra. Jen u Něj, v Jeho náruči jsme doma (pamatujete si Sládkovu báseň, začínající slovy: „V náruči Boží, odkud jsme vyšli...“?). Právě za svého kaplanování zde, v přerovské a předmostské farnosti, jsem měl možnost setkat se s velkým množstvím vnitřně nesmírně krásných a dobrých lidí. Jak ubohé se pak musí jevit moje prosté díkůvzdání Bohu i Vám, milí farníci, a také animátoři a mládežníci celého děkanátu. Naštěstí máme něco mnohem dokonalejšího: díkůvzdání samotného Božího Syna – mši svatou (Eucharistii). Právě díky Vám a zvláště díky otci Pavlovi, kterého si vážím, a v němž jsem měl vynikajícího „šéfa“, i díky celému „osazenstvu“ fary a všem ostatním spolupracovníkům, jsem se zde cítil opravdu jako doma, což jsem vždycky rád zdůrazňoval. A co nám může říci obloha posázená „beránky“? Že jsme všichni v rukou Dobrého Pastýře. Skutečnost, že dochází k pravidelným výměnám na kaplanských místech nás má vést k vděčnosti za to, že i když se střídají jednotlivé osoby, zůstává jediné svaté kněžství Krista Pána, který právě skrze tyto Své služebníky působí jako skrze nástroje. Kněz zde není proto, aby dával sebe, ale aby ukazoval na Krista, aby přinášel Krista. Proto bych Vás chtěl touto cestou Strana 4

poprosit za prominutí všech těch chvil, kdy jsem více zdůraznil sebe (hliněnou nádobu) a zastínil tak mého dobrého Pána a Mistra. Jenom Jemu musí naplno patřit život každého z nás; vždyť je to právě On, který „mě miloval a za mne se obětoval“ (Gal 2,20) – kéž bychom si často opakovali tuto větu! Jeho Srdce, plné lásky a slitování, se nám nabízí v Nejsvětější svátosti; zde můžeme zažívat to nejdůvěrnější spojení s Ním, ale také vnímat chlad, nelásku, opovrhování a neúctu, jíž se Mu dostává (proto je dobré z lásky k Němu chodit ke smírnému svatému přijímání na první pátky, žít v duchu lásky a smíru, jak ho šířily i naše „šířavské sestry“). Drazí přerovští a předmostští farníci i mladí z celého děkanátu, jsem velmi vděčný Bohu i Vám za vše krásné, co jsem mezi Vámi a s Vámi mohl prožít. Děkuji za Váš příklad, za to, co jsem se mohl od Vás naučit. Mám Vás rád a všechny Vás ponesu ve svém srdci (paměť totiž může časem zklamat, ale do srdce nahlíží sám Hospodin). Do ochrany Boží Vás poroučí, přímluvám Panny Marie svěřuje a žehná Vám P. Miroslav Jáně


Vážení čtenáři, v září letošního roku budou, dá-li Pán, v přerovském děkanátu otevřeny dvě církevní mateřské školy – v Přerově a Kojetíně. Proto jsme požádali ředitelky obou školek, aby se Vám, čtenářům, v krátkosti představily. Církevní mateřská škola v Přerově Mohla byste čtenářům prozradit něco o sobě? Jmenuji se Iveta Frýdková. Pocházím z Valašského Meziříčí a od svých tří let bydlím v Přerově. Vystudovala jsem Střední pedagogickou školu v Přerově – obor učitelství pro mateřské školy, později také vychovatelství. Jako dospělá jsem konvertovala ke katolické víře a po nějakém čase jsem se přihlásila ke studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě – obor křesťanská výchova. Tuto jsem v roce 2005 úspěšně ukončila. Uplynulé tři roky jsem bydlela v Turnově, odkud jsem se před časem vrátila do Přerova. Jaké máte zkušenosti z práce s dětmi? Práce s dětmi je pro mě velice inspirativní. Je-li dítě respektováno jako jedinečná osobnost, dokáže projevit velikou lásku, a tím naplnit život dospělého. Kde a na jakých pozicích jste působila? Po ukončení studia na Střední pedagogické škole v Přerově jsem šest let působila jako učitelka na mateřských školách v Drahotuších, Bělotíně, v Přerově na Kopaninách a v Lýskách. Později jsem učila jako učitelka 1.stupně na Základní škole Mateřídouška. Naposledy jsem působila jako učitelka 1.stupně a současně jako katechetka dětí 1. až 5. třídy na málotřídní Základní škole v Louce nad Veličkou. Máte vlastní děti? Mám dceru, jmenuje se Magdalenka a má tři a půl roku. V čem se církevní MŠ bude lišit od jiných školek? Církevní mateřská škola by se měla lišit především v oblasti vztahové. A to začíná u zaměstnanců školy, kteří mají vnášet duchovní rozměr do života těch, kteří v mateřské škole „žijí“. Jsou to vztahy zaměstnanců navzájem, zaměstnanců a dětí, dětí navzájem mezi sebou, učitelek a rodičů i přátel školky. Mají navazovat na život křesťanské rodiny a prolínat se se životem ve farní rodině – umožněním pobytu rodičů ve školce i účastí na tvorbě projektů, dále návštěvami školního kaplana a spoluprací s katechety. Pokusíme se vytvořit oázu spokojeného dětství vytvářením radostného a důvěrného vztahu k Bohu.

Mateřská škola sv. Josefa v Kojetíně Mohla byste nám prozradit něco o sobě? Jmenuji se Marie Přecechtělová, je mi 44 let. Jsem vdaná a mám šest dětí. Bydlíme v Drahlově, což je část obce Charváty, nedaleko Dubu nad Moravou. Jaké máte zkušenosti z práce s dětmi, kde a na jakých pozicích jste působila? Po ukončení studia na SPgŠ v Přerově jsem pracovala jako učitelka v Mateřské škole v Dubu nad Moravou a rok v MŠ v Drahlově. Během mateřské dovolené jsem si doplnila vzdělání na Pedagogické fakultě v Olomouci. Po MD jsem nastoupila do Mateřské školy ve Věrovanech, kde jsem učila doposud. Nejvíce zkušeností jsem získala výchovou vlastních dětí, což zásadně ovlivňuje i můj přístup k dětem v profesním životě. Máte vlastní děti? Jak už jsem uvedla, mám šest dětí, pět chlapců a děvče v rozmezí od 24 do 8 roků. V čem se církevní MŠ bude lišit od jiných? Jiní budeme zpočátku už tím, že v naší Mateřské škole sv. Josefa bude nízký počet dětí, což by nám mělo umožnit dostatečný individuální přístup k dětem. Chceme s láskou přijímat každé dítě, vést děti k lásce k Bohu, lidem a všemu stvořenému, rozvíjet osobnosti dětí v oblasti tělesné, duševní i duchovní, a to co nejpřirozenější cestou. Na závěr bych chtěla podotknout, že nejdůležitější je, aby dětem u nás bylo dobře, prožívaly pocit bezpečí, v raném dětství tak důležitý, a aby k nám chodily rády.

V sobotu 26. června 2010 přijali kněžské svěcení tři jáhni z přerovského děkanátu – P. Jan Šimoník (druhý po pravé ruce otce arcibiskupa), P. Marek Glac (vedle otce arcibiskupa po levé ruce) a P. Jacek Brończyk (stojící třetí po levé ruce otce arcibiskupa).

Za odpovědi děkuje redakce


Strana 5

Opožděné interview s Matkou chudých. Matka Tereza nemá ráda rozhovory. Nechce, aby se o ní mluvilo. Slovenský biskup Mons. Pavol Hnilica (30.3. 1921 - 8. 10. 2006) mi přesto za jejího pobytu v Římě s ní dohodl setkání. „Tady v Římě už otevřela dva domy pro chudé, takže když napíšeš nějaký článek o ní nebo jejím díle, může to být užitečné, a proto svolila.“ Matka mě očekávala na římské periférii před jedním z domů. Na svou subtilní postavu mě přivítala pevným a vřelým stiskem ruky. Říkala, že se za mě přimluvil monsignor. Posadili jsme se na zahradě pod velký strom. „Co vám mám vyprávět?“ pohlédla na mě vlídně měkoučkýma očima. „O mně se nic říct nedá. Jsem obyčejná řeholnice. Pán mi svěřil poslání a já se ho snažím realizovat, jak jen umím. To všechno dělá On. Ježíš miluje chudé, sám se narodil v chudé rodině a nejkrásnější slova věnoval chudým. Je třeba mluvit o nich, ne o mně, já nejsem nic.“ Mluvila ze srdce, tichým důvěrným tónem, jemným přesvědčivým hlasem. Když seděla přede mnou, připadala mi velmi malá, velmi štíhlá. Měla shrbená ramena. Seděla, ale zdálo se, jakoby se na židli choulila. Aby na mě dobře viděla, i když jsme seděli blízko sebe, musela zvednout hlavu, protože ramena ztuhlá artrózou ji nutila držet hlavu nakloněnou dopředu. Na nohou těžké sandály, chodidla deformovaná tisícovkami kilometrů, která musela ujít v prachu, blátě a kamení, v dešti i žáru slunce dál a dál s modlitbou a úsměvem na rtech. Za půlstoletí při pomoci trpícím se nezastavila. „Kdy jste si uvědomila, že máte poslání stát se řeholnicí?“ zeptal jsem se. „Pánovo povolání je tajemství,“ odpověděla. „Uvědomila jsem si to poprvé asi ve 12 letech. Žila jsem s rodinou ve Skopje. Máma byla hluboce věřící křesťanka a možná, že rozhodující vliv na mne měl její příklad a láska k chudým. Ale tehdy jsem nechtěla být řeholnice, to rozhodnutí padlo až v 18 letech.“ Matka Tereza o své rodině nikdy nechtěla mluvit, ani o dětství, mládí, vraždě otce, kalvárii své matky, která byla prakticky do smrti v domácím vězení, ani o sourozencích. Vždy odpovídala obecně, stručně, jakoby se tomu vyhýbala. Pozadí rodinného dramatu mi odhalil její o dva roky starší bratr Lazar, inženýr, který v Palermu řídil pobočku farmaceutické firmy. Díky němu vám je

Strana 6

Ke 100. výroční narození blahoslavené Matky Terezy předkládám. složila 24. 1. Matka Tereza se původně jmenovala 1931 časné Agnese Bojaxhiu, ale doma jí říkali sliby a odjela Gonxha (Poupátko). Rodina, do níž se na nové půsojako druhé dítě narodila 27. 8. 1910, by- biště do Kalkala zámožná, žila ve Skopje, které v mi- ty, kde nejprve nulosti žilo pod vládou Turecka, Srbska, učila v High chvíli bylo i hlavním městem Makedo- School vedené nie, ale je původně albánské. Otec Ni- loretánskými sestrami. kola byl doktor farmacie, vlastnil i staOd té doby, co opustila rodinu, již vební firmu, byl schopný obchodník a o matku a sestru nikdy neviděla. Obě se šestnáct let starší než matka Drone přestěhovaly do Tirany, kde žila Drone i (květina). Také ona pocházela z dobře Agata 40 let pod diktaturou často až situované rodiny, v šestnácti se vdala za čínského typu. Měly povoleno psát přes Nikolu Bojaxhiu, za dva roky se jim na- cenzuru, a to jednou za měsíc. Matka jí rodil syn Lazar, ve dvaceti dcera Agne- psala: „Chci Tě vidět, než umřu.“ „Nic se – budoucí Matka Tereza – a ve třia- nepomohly prosby Matky Terezy i dvaceti dcera Agata. Obyvatelé Skopje Francie. Maminka zemřela v roce 1972, byli převážně muslimové, část věřících za rok na to i sestra Agata. V odpověpatřila k řecké pravoslavné církvi, men- dích Albánie se vždy neslo: „zdravotní šina byla katolíků. K ní patřila i rodina stav neumožňuje vycestovat ……“, doAgnese. Katolický kostel byl naproti je- dával bratr Lazar. On sám byl jako důsjich velikému domu se zahradou, v níž tojník přičleněn k italským vojskům stál ještě druhý dům pro příchozí rodi- a rozhodl se v Itálii zůstat navždy. Sesnu, vzdálené příbuzné a hosty. Každé tra vystudovala v Indii nejdříve magisráno na sedmou vodila maminka děti na terský titul a vyučovala na výše uvedemši svatou a večer shromáždila vše- né škole dějepis a zeměpis, 24. 5. 1934 chny, kteří bydleli v té chvíli u nich složila věčné sliby a stala se ředitelkou v domech a modlili se společně růženec. bengálské části této kalkatské střední „Agnese pomáhala sedmi sirotkům, školy. Tolik o ní vyprávěl její bratr. Proto jsem položil Matce Tereze jimž zemřeli rodiče. Prakticky žili u další otázku: „Kdy a za jakých okolnosnás,“ vzpomínal Lazar. V roce 1913 Albánie získala samo- tí padlo rozhodnutí opustit řeholi, práci statnost, vzápětí byla okleštěná o Ko- ve škole, a pracovat v kalkatských slusovo a v oblasti bylo násilí na denním mech a a ghettech, ve zchátralých chupořádku. Vojáci se zaměřili na osob- dinských čtvrtích mezi nejchudšími?“ nosti a tou významnou byl Agnesin otec „Až tenkrát, když jsem odjížděla do – jednak zde postavil divadlo a od roku Darjeelingu na duchovní cvičení – v no1919 byl poradcem starosty. Pozvali ho ci 10. září 1946. V přeplněném nočním do Bělehradu na poradu, po návratu do- vlaku z velkoměsta u ústí Gangy do mů musel ihned do nemocnice, kde ten- lázeňského střediska v Himalaji jsem se krát šestačtyřicetiletý otec po několika rozhodla. Byla jsem dříve chráněna hodinách zemřel na otravu. Zlikvidovali zdmi koleje, školy, a proto jsem nikdy ho z politických důvodů, mladší sestře nepotkala chudáky, otrhance, bezdobylo devět let. V roce 1922, tedy v je- movce, malomocné, neviděla ghetta, jích 12 letech, kázal v našem kostele kde je špinavé vše: chatrče, cestičky, jezuita, misionář z Indie. Jeho slova ji které slouží jako odpadové kanály, zem, zasáhla. Otázala se ho, co má pro násle- lidé, hadry, na podlaze hmyz, myši, dování udělat. Poradil jí, aby se modlila švábi. Děti s hlavami plnými vší, slepci, za poznání Boží vůle. Aby se mohla chromí, malomocní se zmrzačenými dostat na misie, musela se nejdříve stát těly, znetvořenými obličeji a stvoření, řeholnicí. V 18 letech opustila rodinu která za mnou pak chodila po všech a vstoupila do kláštera kongregace Naší čtyřech a prosila o trochu jídla, neboť se Paní Loretánské, jejíž mateřinec byl živila odpadky. Když jsem tedy ten vev Irsku, v Dublinu. Ale již 1. prosince čer dorazila na kalkatské nádraží, ocitla 1928 je v Indii, v Kalkatě, odkud míří jsem se uprostřed davu zbídačených lido Darjeelingu, městečka na svazích dí. Byl to profil světové bídy chudiny – Himalájí, kde prožila noviciát, oblékla tisícovky bloudících bezprizorných lidí, hábit a přijala jméno Tereza z úcty ke jen kost a kůže, poznačených nemocesvaté Terezii od Dítěte Ježíše. Tam také mi, mladé matky žádající o almužnu, Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010

hloučky dětí pronásledujících cizince a prosících o peníze či jídlo, chromí a slepí ukazující si rukou na ústa, aby se nad nimi někdo smiloval. A na každé zastávce přeplněného vlaku totéž, hrozný pohled na napůl spálené domy, u nichž tábořily chumly lidí, vyzáblých nešťastníků. Tu noc jsem otevřela oči utrpení a do hloubky pochopila svoje povolání Bohem. Poznání se promítlo do rozhodnutí odejít z kláštera a žít mezi chudými,“ dokončila Matka Tereza tichým hlasem. Bylo vidět na očích, že lidské utrpení stále hluboce prožívá. V lednu 1948 požádala představenou o povolení odejít z kláštera, požádala papeže Pia XII. o oficiální povolení a od 18. 8. 1948 odkládá hábit loretánských sester a obléká bílé sárí s modrým lemováním a těžké sandály. Odchází do Patmy a zpět do Kalkaty a stává se indickou státní občankou – ona – Albánka. Za počátek své mise si volí den Narození Páně, 25. 12., službu nejchudším z chudých. Otevírá svou první školu v Moti Džhíl. 7. 10. 1950 schválil Vatikán novou kongregaci sester Matky Terezy – Misionářky lásky. Za svůj život vykonala Matka Tereza neuvěřitelné množství práce: založila mateřinec pro své sestry v Kalkatě, noviciáty pro Evropu a Ameriku v Londýně, pro Austrálii v Melbourne, další pobočky ve Venezuela, na Srí Lance, v New Yorku, Bangladéši, na Mauriciu, v Addis Abebě v Etiopii a v Gaze, v Hodeidahu v Jemenu, v peruánské Limě, v Papui na Nové Guinei, v italském Palermu a Ostii, v Mexiku, Guatemale, Neapoli, na Haiti, Filipínách a Rotterdamu. Založila mužské pobočky – bratry Misionáře lásky – v Kalkatě a v Jižním Vietnamu. Následovaly: Dům umírajících v Kalkatě, Dům dětí tamtéž, Středisko pro domorodce v Bourke v Austrálii, první centrum v Římě a poté v Tanzánii a v únoru 1988 otevřela Dům Matky Terezy v Moskvě. Pro malomocné založila vesnici v Indii a v Tairu v Jemenu a jejich pobočky. V roce 1991 se vrací do Tirany a otevírá zde hned tři domy pro nejchudší. Zasadila se o znovuotevření a vysvěcení katedrály, přestavěné v 50. letech na kinosál. Takové obrovské zatížení v extrémních klimatických a situačních podmínkách si vyžádalo svou daň. Tam všude nezanechala jen svou stopu, ale tvrdou práci, příklad lásky a kus svého zdraví. Když poprvé onemocněla se srdcem, byl jí voperován kardiostimulátor. Srdeční záchvaty se od roku 1983 opakovaly, a tak byla ne méně než pětkrát

operována a hospitalizována se srdíčkem a osteoporózou. Nešetřila se, pomáhá např. po obrovském zemětřesení v Bangladéši, je všude, kde ji potřebují. To už má její řád po celém světě 445 domů pro pomoc nejchudším v 95 zemích světa s 3500 sestrami. A dodnes se celý svět sklání před jejím životem, cele obětovaném nejchudším, umírajícím, obětovaném Bohu. Její práce byla oceněna ne méně, než jedenácti vysokými vyznamenáními za života: třemi indickými – Lotosovým řádem, cenou Pandita Nehrua a nejvyšším tamním řádem – Indický skvost, americkou cenou Dobrý samaritán, cenou Johna F. Kennedyho, Angličané jí udělili Templetonovou cenu, dále získala v roce 1975 Cenu Alberta Schweitzera, Cenu III. Řádu sv. Františka z Assisi „Mater et Magistra“, Balzanovu cenu, cenu jí udělila Světová kongregace pro výživu v Římě a 17. října 1979 přijímá v norském hlavním městě Oslo Nobelovu cenu za mír. Matka Tereza získala také čtyři čestné doktoráty, a to Univerzity ve Washingtonu, v Cambridge, Univerzity Nejsvětějšího srdce v Římě a její Lékařské fakulty a Cenu za mír papeže Jana XXIII. Přesto zůstala stále skromnou, obětující se ženou, milující Boha. V Americe se jednou setkala s významnou osobností. Podivil se, že dosud nemá vizitku, a tak jí doporučil, urychleně si ji opatřit. Při příští návštěvě si na její vizitce anglicky přečetl: Ježíš je šťastný, že k nám přichází, jako PRAVDA, protože je vyřčena, jako ŽIVOT, protože je žit,


jako SVĚTLO, protože je rozsvíceno, jako LÁSKA, protože je milována, jako RADOST, protože je dávána, jako POKOJ, protože je šířen. MATKA TEREZA Navštivme ještě jednou Nirmal Hriday – Dům umírajících. Papež Jan Pavel II. jej při své návštěvě Indie navštívil, zůstal tam dlouho, chtěl nakrmit několik starých lidí a byl u smrti tří lidí. Po celou dobu návštěvy ze sebe nevypravil jediné slovo, z očí mu tekly slzy. Dnes zde filmuje Raghu Rai, kameraman indické televize s bezcitným okem filmové kamery. Najednou se k němu vztáhly uzlovité ruce, a tak sklonil kameru. „Proč pláčeš, matko?“ zeptal se. Ihned přestala plakat a ptala se: „Jsi to ty, můj synu?“ „Ano, matko, jsem to já.“ „Dlouho jsi byl pryč. Myslela jsem, že už nepřijdeš.“ „Teď jsem tu. Už neměj starost.“ „Jsi ženatý?“ „Jsem a mám děti. Vyprávím jim o Tobě.“ Stařena se bezzubě usmála, vztáhla ruku a sklonila Rahnovu hlavu, aby se dotkl jejího čela. „Bůh ti žehnej, synu,“ řekla, „teď už mohu šťastně umřít.“ Při návratu z Domu umírajících se kameraman znenadání obrátil na Matku Terezu: „Nikdy jsem o víru v Boha moc nedbal. Ale dnes, Matko, věřím.“ Tichý úsměv, jímž mu odpověděla, byl jako vděčná modlitba. Matka Tereza zemřela 5. září 1997. Beatifikována byla papežem Janem Pavlem II. v roce 2003. Byl jsem v té době v Římě, proto je můj snímek pořízen několik minut před otevřením baziliky St. Giovanni v Lateráně. Rostislav Dočkal

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Dlouho jsem přemýšlela, o čem v tomto prázdninovém čísle psát. Chtěla jsem, aby to bylo pro vás zábavné a zajímavé. Pak se mi do rukou dostal jeden znak a ten mě přivedl na myšlenku popovídat si o znacích a erbech užívaných v církvi. Základním symbolem v křesťanství je znak ryby. Proč zrovna ryba? Ichthys (ΙΧΘΥΣ, řecky ryba) se dá číst jako slovo složené z prvních písmen slovního spojení: Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel. V originále ησο ς Χριστός, Θεο Υ ός, Σωτήρ, Iésús Christos Theú Huiós, Sótér. Když byli křesťané v prvním století n. l. pronásledováni Římany, používali rybu k označování potkávacích míst a kobek nebo k rozlišení spojenců od nepřátel. Ichthys byla nalezena už v římských katakombách z prvního století. Když křesťan potkal na ulici cizince, nakreslil do hlíny jeden z oblouků ryby. Pokud cizinec dokreslil druhý, oba věřící věděli, že jsou v dobré společnosti. Dnešní samolepky na náraznících aut a vizitky obchodníků se opírají o tuto tradici. Symbol se dnes stále používá, aby ukázal, že jeho nositel je praktikující křesťan. Ryby jsou v evangeliu zmiňovány několikrát a je jim dáván symbolický význam. Několik z Ježíšových učedníků bylo rybáři. Ježíš je pověřil se slovy: „Udělám z vás rybáře lidí.“; při krmení davů byl k Ježíši přinesen malý chlapec s „pěti krajíčky chleba a dvěma rybkami.“ Ježíš zmnohonásobil množství chleba i ryb a nakrmil tím celý dav; v Matoušově evangeliu Ježíš přirovnává Boží rozhodnutí, kdo vystoupí do nebe a kdo propadne peklu, rybářům třídícím jejich úlovek: ponechávají si ty dobré ryby a ty špatné vyhazují pryč. Sám svatý Petr byl přece rybář a Ježíš Kristus mu řekl: „Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále zbuduji svou církev…“. Až do dnešních dob stojí v čele církve papež, který je Petrovým nástupcem a zástupcem Ježíše Krista na zemi. Proto si ho vážíme a modlíme se za něj. Když papež Benedikt XVI. navštívil Českou republiku, měla i jeho návštěva své motto i logo. Vybarvi si správnými barvami obrázek a vytvoř si tak vlaječku. Tady je malá nápověda:Horní okraj praporu lemuje žlutý pruh. Ten spolu s bílým podkladem připomíná papežské barvy – žlutou a bílou. Dva pruhy na dolním okraji praporu mají barvu červenou (horní proužek z dvojice pruhů) a modrou (dolní proužek). Tyto pruhy na bílém podkladu připomínají trojici českých národních barev: červenou, modrou a bílou. Svatováclavská orlice a kopí, které je zároveň šipkou směřující vzhůru – k Bohu, jsou černé. Erb papeže Benedikta XVI. Svatý otec, stejně jako jeho předchůdci, zachoval po volbě na Petrův stolec svůj dosavadní biskupský erb. Užíval ho od roku 1977, kdy se stal arcibiskupem Mnichova a Freisingu. V aktualizované podobě je štít rozdělen špicí do tří polí. Heraldicky vpravo (tj. pohledově vlevo) nahoře je korunovaná hlava Maura, která je od 14. století erbovním znakem diecéze Freising. Když ji arcibiskup Ratzinger přijímal do svého erbu, nenavazoval jen na tradici své diecéze. Ve své autobiografické knize „Můj život“ vysvětluje: „Pro mě je výrazem všeobecnosti církve, která nezná žádné rasové a třídní rozdíly, protože všichni jsme jedním v Kristu, jak píše sv. Pavel v listu Galaťanům.“ V biskupském erbu se obraz hlavy dvakrát opakoval, protože štít byl rozdělen do čtyř polí. Další heraldickou figurou papežského znaku je medvěd. I ten navazuje na historickou tradici diecéze Freising. Podle legendy první biskup tohoto města, sv. Korbinián, putoval přes Alpy do Říma. Jeho mezka cestou roztrhal medvěd. Světec ho donutil, aby nesl jeho zavazadla až do Věčného města. V návaznosti na svatého Augustina viděl Josef Ratzinger v této figuře sebe sama, obtíženého biskupskými povinnostmi. Jak známo, učení sv. Augustina se nový papež věnoval už ve své doktorské práci. Nepřekvapuje tedy, že v jeho erbu nacházíme ještě další narážku na tohoto církevního otce. Biskup z Hippo měl vidění dítěte přelévajícího mušlí vodu z moře do jamky v písku. Připomnělo mu to, že lidský rozum není s to v plnosti pojmout Boží tajemství. Zachytí vždy jen jejich nevelkou část. Mušle má také další symbolický význam. Je znamením poutníků, kteří z celé Evropy směřovali k hrobu sv. Jakuba do Santiaga de Compostela. Svatojakubská mušle je v erbu tzv. „Skotského kláštera“ v Řeznu, který je sídlem diecézního semináře. Papež v době svého biskupského jmenování přednášel teologii na tamní univerzitě. Erb Benedikta XVI. je červeno-zlatý. Pole s Maurem a medvědem jsou zlatá, obě tyto figury jsou „al naturale“, tj. hnědé; Maurova koruna a límec, stejně jako břemeno na hřbetu medvěda jsou červené. Mušle je zlatá na červeném poli. Klíče ve tvaru Ondřejského kříže jsou jeden zlatý, druhý stříbrný. Mitra je stříbrná se zlatými pásky. Podle: www.radiovaticana.cz Heraldika (věda o znacích a erbech) má svá pravidla. Znak musí vždy vypovídat něco o jeho nositeli. Zkus si vytvořit vlastní znak či erb, který by charakterizoval tebe nebo tvou rodinu. Přizvi si i rodiče a sourozence a můžeš tak prožít třeba krásný večer či chvíli s rodinou. Snad se dozvíš o svých předcích i leccos zajímavého. Alena

Strana 8


Z POSELSTVÍ SVATÉHO OTEC MLADÝM I když jsou prázdniny v plném proudu, zkusme se ještě na chvíli letně-prázdninově zastavit a ve vzpomínce se vrátit k letošnímu Světovému Dni mládeže, který se tradičně slaví na Květnou neděli (u nás o den dříve – snad máte Citov ještě aspoň trochu v paměti). K tomuto Vašemu Dni Vám Svatý otec poslal dopis, z něhož lze vybrat několik zásadních myšlenek: V odvolání na evangelní úryvek o setkání Ježíše s bohatým mladíkem (Mk 10,17-22) zdůrazňuje Jeho pozornost, kterou věnoval mladým lidem; stejně tak se chce Pán osobně setkat i s každým z Vás. Dále pak papež rozvíjí tajemství Ježíšova láskyplného pohledu: Svatý Marek v evangelním příběhu zdůrazňuje, jak „Ježíš na něho pohlédl s láskou“ (srov. Mk 10,21). V Pánově pohledu je jádro tohoto mimořádného setkání i celé křesťanské zkušenosti. Křesťanství není v první řadě morálkou, nýbrž zkušeností s Ježíšem Kristem, jenž nás osobně miluje, mladé i staré, chudé i bohaté; miluje nás i tehdy, když se k němu obracíme zády. Když papež Jan Pavel II. komentuje tuto scénu, obrací se na vás, mladé lidi, a dodává:„Přeji vám, abyste zakusili takový pohled! Přeji vám, abyste poznali pravdu, že On, Kristus, na vás hledí s láskou!“(Apoštolský list mladým, čl. 7). Setkání s Ježíšovým pohledem a zkušenost Jeho lásky má člověka vést k vydávání svědectví ostatním lidem, kteří tuto zkušenost doposud nemají. Zároveň je povzbuzením k hledání vlastního poslání: Tak jako onen mladý člověk z evangelia, možná i vy prožíváte stavy nestálosti, vnitřního zmatku nebo utrpení, jež vás vedou k tomu, abyste usilovali o život, který není průměrný, a abyste se ptali: V čem spočívá vydařený život? Co musím dělat? Jaké by mohlo být mé životní poslání? „Co musím dělat, aby můj život měl plnou hodnotu a plný smysl?“ (Apoštolský list mladým, čl. 3). Nebojte se těmto otázkám čelit! Nemohou vás přemoci. Vyjadřují velké touhy, které jsou přítomné ve vašem srdci. Proto je třeba jim naslouchat. Očekávají odpovědi, které nejsou povrchní, ale mají schopnost nasytit vaše ryzí životní očekávání a touhu po štěstí. Usilovně naslouchejte Bohu, jenž má pro každého z vás svůj láskyplný plán, abyste objevili své životní poslání, které vás může učinit zcela šťastnými. Poproste ho s důvěrou: „Pane, jaký je tvůj stvořitelský a otcovský plán s mým životem? Co je tvou vůlí? Velmi si přeji, abych ji uskutečnil.“ Buďte si jisti, že vám odpoví. Z jeho odpovědi nemějte strach! Jako mladík z evangelia bychom se neměli nechat vmanipulovat pouze do otázek týkajících se našeho času a prostoru, ale jít dál, ptát se po věčném životě. Sv. otec k tomu uvádí příklady a zároveň vyzývá abychom neabsolutizovali pozemské skutečnosti, když cítíme, že Bůh nás připravuje na perspektivu větší, a opakovali se svatým Augustinem: „Společně toužíme po nebeské vlasti, vzlykáme po nebeské vlasti, cítíme se zde dole jako poutníci” (Komentář k Janovu evangeliu, kázání 35, 9). Blahoslavený Pier Giorgio Frassati, který zemřel v roce 1925 ve věku 24 let, s pohledem zaměřeným na věčný život, řekl: „Chci žít a ne živořit!” Na fotografii z jednoho horského výstupu, kterou poslal příteli, napsal: „Směrem vzhůru.” Narážel na křesťanskou dokonalost, ale také na věčný život. Drazí mladí, povzbuzuji Vás, abyste nezapomněli na tuto perspektivu svého životního plánu: jsme povoláni k věčnosti. Život v lásce, život směřující k věčnosti však prožíváme pouze tehdy, když se necháme vést a osvobozovat Božími přikázáními: Ježíš bohatému mladíkovi připomíná desatero přikázání Blah. Pier Giorgio Frassati jako nutnou podmínku pro „získání věčného života jako dědictví”. Tato přikázání jsou nezbytnými výchozími body k prožívání lásky, k jasnému rozlišování dobra od zla a k budování důkladného a trvalého životního projektu. Také Vás se Ježíš ptá, zda znáte Desatero, zda se snažíte formovat své svědomí podle božského zákona a zda podle něho také žijete. Jistěže se jedná o požadavky, které vedou proti proudu současné mentality, jež nabízí svobodu zbavenou hodnot, pravidel a objektivních norem, a vyzývá k odmítání jakýchkoliv omezení chvilkových přání. Místo aby tato nabídka vedla člověka ke skutečné svobodě, svazuje ho tak, že se stává otrokem sebe sama, vlastních bezprostředních žádostí, svých model, jako jsou moc, peníze, nevázané rozkoše a vábení světa, a činí ho tak neschopným následovat své vrozené povolání k lásce. Bůh nám dává přikázání, protože nás touží vychovávat k pravé svobodě a společně s námi chce budovat království lásky, spravedlnosti a pokoje. Naslouchat jim a uvádět je do praxe neznamená odcizit se, ale naopak najít cestu, která vede k opravdové svobodě a lásce... A na tuto cestu jsme všichni pozváni! (Celý dopis Sv. otce je ke stažení na http://ado.cz/mladez/soubory/all/SDM-2010-poselstvi-XXV-SDM-CZ_final.pdf)

Milí mladí přátelé, ve chvíli, kdy píšu tento svůj pozdrav (a zároveň rozloučení s Vámi), je právě krátce po třetí hodině odpolední – hodině Božího Milosrdenství, což je příležitost, abych si uvědomil, jak velkými dary nás zahrnuje Pán. I Vy jste pro mě byli takovým darem! Děkuji Vám za vše a zároveň Vás prosím: zůstaňte vždy věrni Pánu Ježíši, Tomu, který Vás má rád a nikdy Vás nezklame!!! Ať Vás na všech životních cestách provází Jeho požehnání, ochrana Matky Boží a Vašich andělů strážných. Ze srdce Vám žehná P. Miroslav Jáně, Váš bývalý kaplan Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010

Strana 9

Ohlasy: Od března do června probíhal v Oáze v Předmostí velice zajímavý kurz určený maminkám na mateřské dovolené nebo krátce po ní. V průběhu osmi lekcí se ženy mohly blíže zaměřit na svoji situaci – na to, zda touží jít do práce nebo cítí, že je rodina potřebuje doma, jak se mohou vyvíjet během té doby jejich osobnosti. Mohly se ujistit o důležitosti toho, že vychovávají děti a jaké schopnosti svým mateřstvím získávají, případně prohlubují. Především se přesvědčily, že mají svoji hodnotu, že jejich „práce“ v rodině také, a že nabyté schopnosti mohou uplatnit v budoucím zaměstnání. Myslím si, že nejlépe kurz poznáte z anonymních ohlasů účastnic: „Na tomto kurzu si cením otevřenosti, důvěrnosti a touhy předat to, co přednášející považují za dobré..., Kurz mi pomohl najít správnou životní cestu a dodal energii, také se mi zvýšilo sebevědomí. Zvýšení mé vzdělanosti a větší možnosti při nástupu do zaměstnání, kurz předčil mé představy, bylo to velice motivující. …hlídání dětí fungovalo výborně, usměvavé hlídačky. …nečekala jsem tak profesionální a přínosné přednášky, povídání a sdílení s ostatními. Pokračujte, má to smysl!, Kurz mi pomohl uvědomit si, že na sobě pořád potřebujeme pracovat a jsme stále na cestě. Kurz má očekávání naplnil, pomohl mi posunout se dál a lépe si uvědomit, kdo jsem. Ujasnila jsem si své místo v rodině i ve společnosti, kurz mě motivoval k práci na sobě.“ Lenka Pchálková

, pořádaný centrem pro rodinu, proběhl v polovině června na Hoře Matky Boží v Králíkách. Přednášela na něm MUDr. Jitka Krausová z pastorálně terapeutické poradny z Olomouce na téma: DUCHOVNÍ PŘÍČINY OSOBNÍCH A MANŽELSKÝCH KRIZÍ. Ukázala nám pohled na životní těžkosti z trochu jiného zorného úhlu. Téma bylo dobře vybráno, velmi potřebné, aktuální i univerzální. Přednášky byly na velmi vysoké duchovní i teologické úrovni, přesto laikům dobře srozumitelné a přehledně strukturované, a díky vloženým kauzám a flexibilitě přednášející, s chutí a zájmem přijímané. Byl jsem rád i za doplňující skripta k přednáškám. Velmi oceňuji možnost osobní konzultace po přednášce, se zaměřením na vlastní životní problémy a jejich řešení. Opravdu skvělá nabídka a pomoc. Poskytnutá nabídka pravidelného poradenství je víc než hodnotný bonus, je to dar v podobě možnosti seriozního zakotvení v trvalém doprovodu na duchovní cestě. Také místo bylo vybráno velmi krásné. Klidné a požehnané prostředí mne objalo jako náruč Matky Boží, v níž jsem spočinul, tak jako kdysi její syn. Jako bych zachytil melodií písně lásky Boží a nechal se vést jeho pozváním. V rytmu srdce Ježíšova i jeho Matky. Oldřich Zlámal

Pozvánky na prázdninové programy: HERNA PRO RODIČE I PRARODIČE S DĚTMI – každý všední den dopoledne od 8 do 12 hod - 30 Kč/rodina TVOŘIVÁ STŘEDA - KERAMIKA – každou středu dopoledne od 9 do 11 hod - zvýhodněná cena: dospělí 30 Kč/hod, děti do 6 let v doprovodu dospělých zdarma, děti nad 6 let 20 Kč/hod TANEČNÍ PÁTEK - BŘIŠNÍ TANCE – každý pátek dopoledne od 10 do 11 hod – 30 Kč/lekce, dle potřeby hlídání dětí (uvedené tři pravidelné programy budou jen do poloviny srpna) TVOŘIVÉ ODPOLEDNE PRO RODINY – KERAMIKA - 28.7. od 16 hod– v Pavlovicích DEN PRO MAMINKY – v úterý 3.8. od 8,30 hod – dopoledne přednáška psycholožky Mgr. Ireny Smékalové na téma: „O OSOBNÍ ODPOVĚDNOSTI ANEB KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCE“, program pro děti, odpoledne tvořivý program pro maminky a děti, cena: dopoledne + oběd 80 Kč/maminka, děti polovina, na odpolední tvoření cena dle použitých materiálů. Je nutné předem nahlásit počet obědů a dětí na hlídání! PRÁZDNINOVÉ POVYRAŽENÍ – příměstský tábor pro děti od 7 do 14 let v Pavlovicích - 16.-20.8. – 600 Kč CESTA POHÁDKOVOU ŘÍŠÍ – v neděli 22.8. od 13 hod – dobrodružné pohádkové odpoledne pro rodiny PRÁZDNINOVÉ POVYRAŽENÍ – příměstský tábor pro mladší děti do 10 let - 23.-27.8. – 600 Kč ZPÍVÁ CELÁ RODINA – v neděli 29.8. od 14 hod v Hradčanech na výletišti – SOUTĚŽ RODINNÝCH TÝMŮ, soutěžící se přihlašují předem, kvůli hudebnímu doprovodu. Od 17 hodin hraje kapela Leopardi.

PLETENÍ Z PEDIGU – v sobotu 24.7. 9 - 13 hod – vzducholodě, košíčky a kočičky, cena dle náročnosti asi 200 Kč VITRÁŽE TECHNIKOU TIFFANY – v sobotu 21.8. 9 - 13 hod – cena 250 Kč. Na obě aktivity je třeba se přihlásit u V. Zapletalové – [email protected], tel.: 774 523 522 LETNÍ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR – „LOVY BEZE ZBRANÍ“ – 23. – 27.8. 2010 denně od 8 do 16,30 hod, cena 950 Kč Strana 10


V rámci církevních památek a při příležitosti přerovských hodů přinášíme připomínku malíře, který namaloval oltářní obraz Umučení svatého Vavřince, jenž se nachází na hlavním oltáři v kostele sv. Vavřince v Přerově. Augustin von Wörndle (1829 – 1902) Tento malíř pocházel ze starého ty- Turků“, v téže době maloval oltářní rolského rodu. Jeho dědeček Philipp obrazy pro Vídeň a Štýrsko, a Křížové von Wörndle se proslavil jako spolu- cesty, určené na Moravu a do Čech. V roce 1872 byl jmenován profesobojovník tyrolského národního hrdiny Andrease Hofera ve válce proti Fran- rem kreslení v Theresianu – akademii couzům roku 1799. Otec Johann do- pro vzdělávání mladých šlechticů. Toto sáhl vysokého uznání jako právník ve místo zastával až do roku 1898. V té Vídni. Bratr Edmund se stal známým době namaloval řadu oltářních obrazů, z nichž část byla prodána až k nám. V roa vyhledávaným malířem. Augustin se narodil ve Vídni ce 1874 maloval fresky v katedrále v 22. června 1829. Stejně jako bratr Ed- Salzburgu, v letech 1875-76 připravoval mund projevoval výtvarné vlohy. Nej- kartony pro nástěnné mozaikové obrazy prve navštěvoval soukromou umělec- v právě postaveném Votivním chrámu kou školu profesora Kliebera, pak v ve Vídni, pro Ferdinandeum v Innsbrucroce 1844 vstoupil do přípravky ví- ku namaloval velký obraz z tyrolských deňské Akademie. Navštěvoval před- dějin „Bitva u Springu“. V roce 1882 jej nášky o kompozici a technice malby profesora Josefa von Führicha a od roku císař František Josef I. vybral, aby vy1849 byl přijat do Führichovy třídy pro pokročilé studenty. (Později se stal tvořil fresky v presbytáři farního kostela v Ischlu. Dále maloval kompozice na Führichovým zetěm.) Po absolvování Akademie Augustin prostřednictvím Spolku sv. Severina náměty tehdy oblíbených eposů „Parsiúspěšně prodal své první obrazy: „Jairova dceruška“ císařovně Karolině Au- fal“ a „Dreizehnlinder“. Byl soukromým učitelem kreslení gustě a „Tři králové“ do císařské obrazárny ve Vídni. V roce 1853 odjel na další malířská studia do Benátek a Florencie, odtud v roce 1854 do Říma. Zde a malby arcivévodů Františka Ferdinanstudoval u tehdy velmi ceněných malířů Corneliuse a Overbecka a pobýval tu da a Otty. Jeho poslední prací byla vnitřaž do r. 1859. Za pobytu v Římě namaloval řadu historických náboženských ní fresková výzdoba vídeňského kostela obrazů, spolupracoval na kartonech, které připravoval Cornelius pro výmalbu sv. Anastázia v letech 1900-1901. Jako Campo Santo v Berlíně, namaloval portrét papeže Pia IX. pro mexického císa- uznání za tuto práci obdržel rytířský kříž ře Maximiliána Habsburského, udělal kopii Rafaelova obrazu „Korunovace řádu Františka Josefa. Byl členem Panny Marie “ pro kapli v paláci vídeňského arcibiskupa kardinála Rauschera. rakouské Ústřední komise pro historické Obraz sv. Vavřince v našem farním kostele namaloval někdy těsně po návratu a umělecké památky a umělecké sekce do vlasti, prostřednictvím Spolku sv. Severina byl obraz zakoupen roku 1861. Lvovy společnosti (Leo-Gesellschaft). Po svém návratu do Tyrol pracoval Augustin v letech 1861 – 1868 s bratR. 1872 se oženil s Annou von Führem Edmundem na freskách Křížové cesty pro hřbitov v Innsbrucku a na fres- rich (†1909), měl jednoho syna Josepha kách ve farním kostele ve Worglu. Na objednávku tyrolského místodržitele (†1880) a dceru Paulu, která jako Matka arcivévody Karla Ludvíka namaloval fresky v kapli paláce v Ambrasu. Pak se Felicitas vstoupila do kláštera voršilek v přestěhoval do Vídně, kde v roce 1868 dodal obrazy pro nový chrám Panny Innsbrucku. August von Wörndle zemřel Marie a pro jezuitskou kolej ve Freienbergu u Lince. V roce 1869 na příkaz 22. dubna 1902 ve Vídni a byl pochován císaře Františka Josefa I. vytvořil velkou olejomalbu „Osvobození Vídně od v Innsbrucku. Zdeňka Mollinová

V neděli 27. června 2010 slavil svou primiční mši svatou novokněz P. Jacek Brończyk v rodné farnosti Tarnow v Polsku. Následující neděli – 4. 7. celebroval slavnou mši svatou také v přerovském kostele sv. Vavřince. Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010

Strana 11

Vážení čtenáři, rádi bychom Vám představili nového přerovského jáhna Libora Churého. Můžete se představit a říci něco o sobě, o své rodině? Jmenuji se Libor Churý a pocházím dnes již z města Morkovice – Slížany. Když jsem se však narodil a vyrůstal, byli jsme ještě vesnicí, takže se považuji spíše za vesničana. Morkovice – Slížany se nachází na jižním okraji Hané, asi uprostřed mezi městy Vyškov a Kroměříž. Mají necelé 3000 obyvatel a na město byly povýšeny v roce 2000. V Morkovicích máme rodinný dům s malým hospodářstvím, ve kterém žijeme i s prarodiči. Pocházím ze čtyř dětí, narodil jsem se jako druhý. Dále mám starší a mladší sestru a nejmladšího bratra. Sestry jsou již obě vdané a mají rodiny, brácha dodělává střední školu. Je mi 33 let. Vystudoval jsem Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a poté Stavební fakultu VUT v Brně. Po ní jsem nastoupil na Arcidiecézní centrum života mládeže Přístav v Rajnochovicích, na civilní službu. Po jejímž skončení jsem ještě asi půl roku zůstal jako pastorační asistent a v září 2004 jsem nastoupil do Teologického konviktu. Jaké jsou „dějiny“ Vašeho povolání k duchovnímu stavu? Ačkoliv pocházím z věřící rodiny a kolem kostela jsem se pohyboval od dětství, životní cesta kněze se mi nikdy nejevila jako možná alternativa. Na Agéčko jsem šel prostě proto, že jsem nevěděl kam jít, vůbec jsem to nebral jako přípravu na seminář. Vždycky jsem chtěl dělat do stavařiny, a tak jsem směřoval i svůj život: vystudovat, najít práci, založit rodinu. Ale Hospodin byl asi jiného názoru. Nechal mě vystudovat, ale pak mě přivedl do Rajnochovic, kde jsem v nádheře a tichu Hostýnských hor zaslechl (konečně) jeho volání ke kněžství. Myslel jsem si, že už nejsem nejmladší, tak jsem se dlouho nerozmýšlel a podal si přihlášku do semináře. Jak trávíte svůj volný čas, jaké jsou vaše koníčky a záliby Mám velmi rád přírodu, takže svůj volný čas rád trávím v její blízkosti. Ať už je to turistika, kolo nebo práce na zahradě a kolem hospodářství. Rád si přečtu také dobrou knihu a poslechnu hezkou muziku – nejlépe živě. Rád si také něco zahraji, ať už s balónem, hokejkou či u stolu. Jak jste prožíval formaci v semináři a studium na fakultě? V této oblasti jsem asi hodně rozpolcený. Na fakultu jsem chodil rád, bavilo mě učit se a objevovat nové věci, bavilo mě studovat. Ale nebavilo mě učit se na zkoušky, kde to občas bylo stylem „nalej-vylej“. Tedy rychle se naučit kvanta, která mi moc neříkají, a pak to rychle zapomenout, aby byla kapacita na další věci a předměty. Občas toho bylo velmi mnoho. V semináři pak jsme měli výborný ročníkový kolektiv, který člověka hodně podporoval a pomáhal mu při překonávání nástrah vlastní lenosti a nespokojenosti. Toto intenzivní seminární soužití s sebou neslo hodně krásných chvil, když jsme něco vymýšleli nebo když jsme podnikali různé věci, a také nejednu ponorkovou nemoc, která nás učila obrušovat hrany našich osobností a snažit se hledat rozumný způsob soužití. Samozřejmě velmi důležitý byl obrovský prostor, který jsme zde měli pro modlitbu. Čas, který jsme mohli investovat do budování kvalitního duchovního života. Čas, který jsme mohli trávit s Ježíšem a rozvíjet tak celoživotní a pro kněze nejdůležitější vztah. Co byste vzkázal našim čtenářům? Že se moc těším, až Vás poznám osobně a že budeme moci jít kousek naší životní cesty společně. Hledejme radosti, za které můžeme být Bohu vděčni, starosti přijdou samy. Za rozhovor děkuje redakce Sestry boromejky zvou dívky od 18 do 30 let na Duchovní cvičení na téma:

Milovat a být milován Uskuteční se ve dnech 2 9. 8. – 2. 9. 2010 na Maria - Hilf ve Zlatých Horách (Jeseníky). Přednášející: P. Bernard Slaboch, OPraem. Příjezd: v neděli 29. srpna mezi 14 – 16 hod, Odjezd: ve čtvrtek 2. září 2010 po snídani S sebou: Bibli, breviář, (kdo má), spacák, přezůvky, hodinky, boty do hor, teplé oblečení… cena: dobrovolná Kontaktní osoba: S. M. Vincenta Kořínková, [email protected], mobil 723 477 525 Palkovická 524, 738 01 Frýdek - Místek www.boromejky.cz, www.hledampovolani.cz Strana 12

Fotografie z primiční mše svaté P. Marka Glace, která se konala ve Chvalnově, v neděli 27. června 2010. Foto Rostislav Kolmačka


Změny v děkanátu Z farnosti Tovačov odchází P. Milan Mičo Th.D., který byl ustanoven farářem v Olšanech u Prostějova. Administrátorem farnosti Tovačov a Lobodice byl jmenován P. Josef Svoboda, který dosud působil v Holešově. Z Přerova odchází P. Miroslav Jáně, který byl ustanoven kaplanem v Holešově. Kaplanem v Přerově byl jmenován P. Jacek Bronczyk, který je také kaplanem pro mládež našeho děkanátu. Novým jáhnem v Přerově je Ing. Libor Churý. Z Kojetína odchází P. Marek Glac, který byl ustanoven kaplanem ve Vyškově. Novým jáhnem v Kojetíně byl jmenován Pavel Martinka. P. Radek Sedlák, administrátor farnosti Troubky, byl ke dni 1. 7. 2010 jmenován farářem tamtéž. Všem duchovním, kteří z našeho děkanátu odcházejí, děkuji za jejich službu a přeji jim, aby je na jejich nových místech provázelo Boží požehnání a pomoc. Nové duchovní v našem děkanátu vítám. Příprava na biřmování Do neděle 22. srpna 2010 je ještě možnost přihlásit se k přípravě na biřmování v Přerově. Příprava je určena pro mládež i pro dospělé a mohou se ji účastnit také ti, kdo již biřmováni byli. Další příprava bude začínat asi za 3-5 let, takže zvažte, zda nevyužít už letošní možnost. Přihlásit se je třeba osobně přímo u mne, nejlépe e-mailem na adresu farnosti [email protected] a přihlášku pak vyplníme při krátkém osobním setkání. Co se dělá a co plánujeme Teď běží naplno stavební práce v centru S v a t o v av ř i n e c k é h o dy v P ř e r o vě Sonus, kde se připravují prostory pro naši církevní školku. Stihnout vše do prvního září Sobota 7. srpna 2010 nebude snadné. Do toho se shodou okolností MŠE SVATÁ V PŘEDVEČER SLAVNOSTI plánuje po hodech výměna oken fary, takže Kostel sv. Vavřince v 18:30 hod. letošní prázdniny na přerovské faře rozhodně SLAVNOSTNÍ NEŠPORY A PŘÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ charakter dovolené nemají. Kostel sv. Vavřince v 19:30 hod. Znovu prosíme o dary nebo půjčky pro Neděle 8. srpna 2010 školku nebo pro farnost. Spolu s ředitelkou HLAVNÍ HODOVÁ MŠE SVATÁ školky uvažujeme, kdy a jakým způsobem Kostel sv. Vavřince v 9:00 hod. zorganizovat slavnostní otevření. Také nás napadlo, že by mohlo být vhodné založit něco ZAHÁJENÍ HODŮ jako „Klub přátel školky“, tady skupinu lidí, Náměstí TGM v 10:15 hod. kteří budou rádi a konkrétně naši školku Promluví primátor města Přerova Ing. Jiří Lajtoch podporovat. a děkan P. Pavel Hofírek. V Předmostí je plánováno restaurování portálu vstupních dveří farního kostela, které už SETKÁNÍ PO MŠI SVATÉ NA FAŘE U KÁVY A ČAJE začalo, a dále uvažujeme o výmalbě presbytáře a Fara v Přerově od 10:00 hod. opravě varhan. Uvidíme, jak brzy se nám podaří vše připravit a kterou akci a kdy budeme moci HODOVÁ MŠE SVATÁ zahájit. Ve farnosti tedy nadále vybíráme na Kostel sv. Vavřince v 10:30 hod. opravu kostela a v této chvíli máme vybráno ve ADORACE A SVÁTOSTNÉ POŽEHNÁNÍ sbírkách a darech asi 19.000,- Kč. Kolik bude Kostel sv. Vavřince ve 14:00 hod. letos potřeba ještě nevím. Už je domluven termín duchovní obnovy NOVOKNĚŽSKÉ POŽEHNÁNÍ farnosti Přerov na Velehradě 19. – 21. listopadu Kostel sv. Vavřince ve 14:30 hod. 2010. Kdo o účasti uvažuje, tak si to může Bude udělovat P. Jacek Bronczyk. poznačit do kalendáře. Více informací a možnost přihlášení bude od září. PROHLÍDKA KOSTELA SV. VAVŘINCE S VÝKLADEM Nejbližší akcí jsou přerovské svatovavřinecké Kostel sv. Vavřince v 15:00 hod. hody v neděli 8. srpna 2010. Program O historii kostela sv. Vavřince, sochách a obrazech v našem organizovaný farností vidíte. Program oslav kostele, bude mluvit paní Zdeňka Mollinová. pořádaných městem bude na plakátech. Prosím farníky ochotné pomoci se zajištěním hodů, aby SPOLEČNÉ SETKÁNÍ NA FARNÍ ZAHRADĚ A V CENTRU SONUS se přihlásili u mne nebo v zákristii. Farní zahrada od 15:00 hod. Prosím také o pomoc s úklidem fary, zahrady BESEDA S KNĚŽÍMI, KTEŘÍ PŮSOBILI V PŘEROVĚ a hlavně centra Sonus těsně před hodovou Centrum Sonus v 16:00 hod. slavností, protože teď to na Sonusu vypadá jako na staveništi a snad ty hrubé práce budou do VEČERNÍ MŠE SVATÁ hodů hotovy a budeme moci udělat první úklid. Kostel sv. Vavřince v 18:30 hod. Děkuji. Všechny srdečně zveme. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010 Strana 13

Milí bratři a sestry, V rámci charitního okénka Vám tentokrát nepřinášíme příznivé zprávy. Jak řada z Vás, zejména ti, kteří navštěvují klub SPOLU, již ví, v letošním roce se nám nepodařilo získat dostatečné finanční prostředky na provoz klubu SPOLU. Od Ministerstva práce a sociálních věcí jsme dostali oproti loňskému roku o 220 tisíc korun méně a tato částka nám v rozpočtu citelně chybí. Také řady našich sponzorů prořídly a i dary těch nejvěrnějších sponzorů jsou oproti dřívějším rokům mnohem nižší. Z tohoto důvodu jsme nuceni omezit od září 2010 provoz klubu SPOLU. Zachováno bude cvičení v pondělí a ve čtvrtek, cvičení v úterý se ruší. Zůstává internet pro seniory v pondělí, ale ruší se ve čtvrtek. Rovněž budou zrušeny čtvrteční rukodělné činnosti,

s tím, že rukodělné činnosti budou probíhat pouze jedenkrát v měsíci, a to v pondělí. Přednášky i kavárna pro seniory zůstávají zachovány. Věříme, že jde o prozatímní opatření, a že se situace v příštím roce zlepší. I proto si dovolujeme obrátit se na Vás s výzvou, pokud by někdo věděl o nějakém sponzorovi, nebo byl sám ochoten nás podpořit, budeme rádi. Prosíme o Vaše modlitby. Za Oblastní charitu Přerov Martina Krejčířová

Srdečný pozdrav z dětského domova ve Staré Vsi. 1. července letošního roku dovršíme 6 let od otevření Církevního dětského domova Emanuel ve Staré Vsi. Před šesti lety byl náš dětský domov zařazen do sítě škol a školských zařízení pod Ministerstvem školství, což nám umožnilo zahájit vlastní provoz. Po letech příprav, kdy se rekonstruoval a opravoval vhodný objekt, který patří Oblastní charitě Přerov, jsme mohli konečně zahájit vlastní činnost. První děti k nám přišly během podzimu a do dnešního dne jich prošlo naším domovem celkem 23. Některé z nich časem odešly do jiných zařízení buď na žádost rodičů, nebo z důvodu potřeby jiného typu výchovy, některé se vrátily domů. Zatím žádné dítě od nás neodešlo proto, že by dovršilo 18 let a ukončilo přípravu na budoucí povolání, což je zákonná podmínka pro pobyt dítěte v dětském domově. Naše kapacita je 10 dětí a v současné chvíli je zcela naplněná – máme 5 dívek a 5 chlapců ve věku 6 až 17 let. Dva chlapci již ukončili základní vzdělání – jeden je v učebním oboru, druhý studuje střední školu. Po prázdninách nastoupí do učebního oboru také nejstarší z dívek. Protože nám děti dorůstají, snažíme se připravit na jejich odchod z domova. Spolupracujeme s psycholožkou, se kterou vytváříme pro starší děti individuální plán jejich odchodu z domova. Součástí plánu je jednak pomoc při výběru vhodného povolání, ale také psychická příprava na budoucí samostatný život; probíráme s dětmi možnosti, které je čekají po odchodu z dětského domova a snažíme se je doprovázet při jejich rozhodování, jak se svou budoucností naloží. Snažíme se také sehnat alespoň dva malé byty, kde by odcházející mladí lidé ještě nějakou dobu bydleli a my je mohli při jejich startu do života podporovat. Pro všechny děti v našem domově se snažíme vytvořit prostředí co nejvíce podobné rodině. Chceme jim pomoci překonat dosavadní negativní zážitky a rozšířit životní obzory. Snažíme se cestovat a poznávat nové věci, ke kterým se dosud nedostaly, podporujeme děti při sportovních a volnočasových aktivitách. Cílem našeho domova je připravit děti tak, aby měly šanci zvládnout dobře svůj budoucí samostatný život. Tomu také podřizujeme styl výchovy a práce s nimi. Není a nemůže být naším cílem vychovat z dětí „nové věřící“, ale snažíme se jim ukázat na svých vlastních životech, že víra k životu patří. Víra je však především Boží dar, my můžeme být pouze zprostředkovateli tohoto vzácného daru, kterého se nám samotným dostalo. Jsme si dobře vědomi, že dnes mají děti v dětských domovech dobré materiální zázemí. Co jim ale schází, jsou vzájemné vztahy, projevy zájmu a vědomí, že je má někdo rád takové, jaké jsou. Přes všechno obtížné, co děti ve svých vlastních rodinách prožily, si spíše ponechávají vzpomínky na ty lepší chvíle a negativní zážitky odsouvají do pozadí. Vlastní rodina je pro ně stále místem, kam se většina z nich chce vrátit. My se je snažíme připravit na to, aby byly především samostatné, dokázaly si svůj život nasměrovat a zorientovat se v něm, uměly se postarat samy o sebe a nespoléhaly na pomoc svých rodičů, kteří mají spoustu vlastních problémů, do kterých se mnohdy ještě snaží zatahovat i své děti. Vztahy k původním rodinám se snažíme podporovat, pokud pozitivně podporují psychický vývoj dítěte. Někdy jsou to hodně složité situace, do kterých se děti dostávají… Chceme poděkovat všem, kdo naším prostřednictvím nebo i přímo dětem z nefungujících rodin pomáhají. Nejedná se jen o hmotnou pomoc, ale především o zájem, čas, dobré slovo a v neposlední řadě modlitbu, bez které by naše snažení bylo plané a bezzubé. Pan profesor Matějček, který celý svůj život věnoval dětem vyrůstajícím mimo vlastní rodinu, prohlásil, že úspěšnost náhradní výchovy se pozná až na dětech dětí, které touto náhradní výchovou prošly. Máme tedy před sebou hodně dlouhou cestu, proto Vás i nadále prosíme o podporu a modlitbu za děti, které nemohou vyrůstat ve svých vlastních rodinách. Máme velkou důvěru v Ježíšova slova: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto maličkých, mně jste učinili.“ Dobrý Bůh ať vám žehná. Jan Tomiga Strana 14


Blahoslavený Česlav a svatý Hyacint Oba pocházeli z Polska. Poněkud nespolehlivě zodpovězenou otázkou zůstává, zda blahoslavený Česlav a svatý Hyacint byli nejen řádovými bratry, ale i rodnými. Většina hagiografů se k tomu přiklání. Uvádí se spolehlivě, že se narodili v polském Slezsku. Česlav pravděpodobně r. 1180 a Hyacint tři roky po něm na zámku Lance nad městem Kamienen. Jeho otcem byl šlechtic Eustach z rodu Odrowonžů a matka se jmenovala Božena. U Česlava je zdůrazňováno, že vyrůstal v Krakově, kde rovněž začal studovat i Hyacint s původním jménem Jacko (překládaném jako Jakub). Ve studiích pokračovali v Praze, v Paříži a v Bologni, kde dosáhli doktorátu. Kněžské svěcení přijali pravděpodobně v polském Krakově, kde je pak biskup Vincenc Kadloubek jmenoval kanovníky. Česlav se ale po krátké době stal kanovníkem v Sandoměři. Hojně přispíval na chrámy i stublahoslavený Česlav dentům ze zchudlých rodin. Žebráci a chudí pocestní u něj nacházeli občerstvení. Při úsilí o správnou cestu připomínal nejen sobě cestu předků, kterým střídmost, zbožnost a dávání přednosti věcem sloužícím ke cti Boží pomohla dobře projít tímto životem. Jeho mottem v boji s pokušením bylo: „Odolej, Česlave! Nejnebezpečnější je med, otrávený prudkým jedem!“ Riziko nebezpečné vášně zaháněl také připomínkou, že už nepatrná jiskra bývá původcem velkého požáru. Řeholním heslem bylo: „Mou povinností je poslouchat a nikoli rozkazy představených zkoumat.“ V roce 1220 Česlav i Hyacint doprovázeli svého příbuzného, krakovského biskupa Ivana Odrowonže, do Říma. Tam se setkali s Dominikem, který založil řád kazatelů. Významná byla i další setkání, s pražským biskupem Ondřejem, s moravským Jindřichem a s německým Heřmanem. S posledními dvěma se Česlav s Hyacintem rozhodli vstoupit do Dominikova řádu a po noviciátu v římském klášteře sv. Sabiny složili sliby. Biskupové Ivo i Ondřej před odchodem do svých diecézí požádali Dominika o poslání řádových synů do svých zemí. Jejich přání se splnilo roku 1222 příchodem bratří, kteří se v Římě stali dominikány. Jejich působení při návratu zanechávalo dobré ovoce. V korutanském městě Brezách vzbudili svým kázáním zájem slovinských posluchačů o založení kláštera. V něm zanechali Heřmana jako převora a pokračovali do českých zemí. Česlav do Prahy, kde založil dominikánský konvent při kostele sv. Petra Na Pořičí. Hyacint s Jindřichem zamířili do Olomouce, kde založili klášter při kostele Nejsvětější Trojice. V něm zůstal převorem Jindřich. Hyacint, který ctil obzvláště Pannu Marii jako Matku Boží a toužil připodobňovat se svatým, o nichž četl, pokračoval hlásáním evangelia ve Slezsku. V Krakově a v dalších čtyřech městech založil dominikánské kláštery. Se zakládáním klášterů zprvu začal na severu v Gdaňsku a je zaznamenáno i v Pomořanech. S hlásáním Božího slova pak postupoval podél Visly na Východ. Jeho evangelizační působení je zaznamenáno ve Skandinávii, Litvě a Rusku. Šíření evangelia tímto směrem bylo ztěžováno mongolskými vpády. Po čtyři roky byl jeho působištěm Kyjev. Z tohoto sídla podnikal i delší misijní cesty. V legendárním vyprávění se hovoří o tom, jak při útoku Tatarů zachránil z kostela monstranci a poněkud těžší sochu Panny Marie, s nimiž překonal Dněpr. Oba bratři nakonec zemřeli v Polsku. Česlav 15.7.(1242) a Hyacint 15.8.(1257). Česlav byl blahořečen v roce 1713, Hyacint svatořečen už v roce 1597. Jaroslav Branžovský

Přečetli jsme a doporučujeme. ABC Bible

Mike Beaumont

Autor knihy v předmluvě říká: „Když jsem si před mnoha lety poprvé při úvodní hodině sedl ke klavíru, uviděl jsem před sebou list papíru se znaky, které se mi jevily jen jako linky a klikyháky. Nešlo mi do hlavy, jak se někdo může na něco takového podívat a pak zahrát nádhernou skladbu. Zdálo se mi to nepochopitelné. Jak čas běžel, začal jsem těm linkám a klikyhákům rozumět a postupně mě začala hra na klavír bavit. Podobný dojem mají mnozí lidé z Bible, zvláště když se s ní teprve seznamují.“ Přiznejme si, že číst Písmo svaté, zvláště Starý zákon, je obtížné. Musíme si uvědomit dobu, kulturní i místní podmínky, ve kterých byly tyto knihy napsány. Autor knihy ABC Bible nás na 126 stranách uvádí do problematiky jednotlivých období v dějinách, v nichž vznikaly jednotlivé knihy Bible. Popisuje a vysvětluje, jak lidé chápali různé pojmy a skutečnosti, které dnes my posuzujeme jinak a také různé slavnosti a události lidského života. Dobré jsou také mapy a tabulky, které nám mohou pomoci se orientovat a udělat si určitou představu o čase i místě události. „Bible pro nás nemusí zůstat jen „linkami a klikyháky“ – často stačí jen malá nápověda, která nám ukáže, co máme hledat“, říká autor. „ABC Bible má sloužit jako úvod k Bibli, jejím cílem je pomoci čtenáři pochopit hlavní myšlenky, které jsou v Bibli obsaženy, i základní pravdy, jež stojí v jejich pozadí. Nemůže však vlastní četbu Bible nahradit.“ Knihu vydala Česká biblická společnost v roce 2007, má 126 stran. Některé údaje, např. seznam knih Písma svatého se liší od katolické nauky. Přesto kniha ABC Bible může být významnou pomocí při četbě Písma. Knihu je možno si půjčit či zakoupit ve farní knihovně, více informací na www.dumbible.cz. Přeji hezké čtení. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Číslo 7, Ročník 16, Červenec-Srpen 2010

Strana 15

Všechny zveme na svatovavřinecké hody v Přerově v neděli 8. srpna 2010. Celý program najdete na straně 13.

9:00 Fara v Předmostí 17:30 Újezdec 8:45 Předmostí, kostel

Sobota 24.7. Neděle 25.7.

15:00 Předmostí, kostel 16:00 Pavlovice 15:00 Přerov, sv. Vavřinec 17:30 Podolí 8:30 Pavlovice 19:30 Fara v Přerově 8:45 Přerov, sv. Vavřinec 18:00 Předmostí, kostel Svátek Proměnění Páně 17:30 Předmostí, kostel 17:30 Dluhonice 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 19:30 Přerov, sv. Vavřinec 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Přerov

Středa 28.7. Čtvrtek 29.7. Sobota 31.7. Úterý 3.8. Středa 4.8. Čtvrtek 5.8. Pátek 6.8. Sobota 7.8.

Neděle 8.8. Neděle 8.8. Čtvrtek 12.8. Pátek 13.8. Sobota 14.8. Pondělí 16.8. Středa 18.8. Čtvrtek 19.8. Sobota 21.8. Neděle 22.8. Čtvrtek 26.8. Sobota 28.8. Neděle 29.8. Úterý 31.8. Středa 1.9. Čtvrtek 2.9. Pátek 3.9. Sobota 4.9.

Přerov, sv. Vavřinec Přerov, sv. Vavřinec Čekyně Centrum Sonus Fara v Přerově Přerov, sv. Vavřinec Fara v Předmostí Újezdec Pavlovice Přerov, sv. Vavřinec Podolí Hradčany Centrum Sonus Přerov 18:30 Přerov, sv. Vavřinec 15:00 18:00 17:30 16:00 9:00 8:45 9:00 17:30 13:00 15:00 17:30 14:00 16:00

8:45 19:45 16:00 8:00

Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově

17:30 Předmostí, kostel

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2 telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Strana 16

Pletení z pedigu CPR Ráj Mše svatá v kapli v Újezdci Hodová mše svatá v Předmostí Slouží novokněz P. Jacek Bronczyk Adorace a novokněžské požehnání Tvořivé odpoledne pro rodiny: Keramika Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá v kapli v Podolí Den pro maminky CPR Ráj Schůzka akolytů Úklid kostela, skupina „A“ Mše svatá ze svátku Proměnění Páně Mše svaté v Přerově v 8:00 a 18:30 Mariánské večeřadlo Mše svatá v kapli v Dluhonicích Mše svatá v předvečer hodů Slavnostní nešpory a možnost zpovědi Hlavní hodová mše svatá Celý dopolední i odpolední program svatovavřineckých hodů je na straně 13. Úklid kostela, skupina „C“ Modlitby Fatimského apoštolátu Mše svatá v kapli v Čekyni Začátek přípravy rodičů na křty dětí Redakční rada časopisu Úklid kostela, skupina „A“ Vitráže technikou tiffany CPR Ráj Mše svatá v kapli v Újezdci Cesta pohádkovou říší Úklid kostela, skupina „B“ Mše svatá v kapli v Podolí Zpívá celá rodina Setkání společenství křesťanských žen Začátek vyučování náboženství Mše svatá určená pro školní děti a žehnání školních tašek Úklid kostela, skupina „A“ Modlitby matek Svatá zpověď na začátek školního roku Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na říjen, listopad a prosinec Mariánské večeřadlo

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, M. Jáně, J. Brończyk, L. Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka zářijového čísla je 18. srpna 2010. Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu. Červenec-Srpen 2010 Číslo 7 Ročník 16

Recommend Documents