Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Studánka

Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Červenec,srpen- 2012 Drazí farníci, farnice a farničata…

během srpna věnujte ale, prosím, pozornost časům bohoslužeb. Podrobnější informace najdete v části věnované informacím a událostem, které jsou před námi, a také v seznamu mešních intencí na červenec a srpen. A co stojí před námi? Připravujeme se k opravě soklu našeho kostela, na kterou jsme dostali dotaci z fondů Moravskoslezského kraje, která pokryje okolo poloviny celkových nákladů z celkového rozpočtu kolem 250.000,- Kč. Probíhají také jednání s diecézním organologem ohledně generální opravy varhan, která bude stát okolo 550.000,- Kč, z čehož máme už nashromážděných 350.000,- Kč. Věřím tomu, že ukončení těchto prací stihneme před oslavami 100. výročí konsekrace našeho chrámu, kterou budeme slavit 18. listopadu. K této příležitosti naše farnost vydá nástěnný kalendář na rok 2013, jehož výroba už se blíží k úspěšnému konci a měl by Vám být k dispozici v průběhu září. Věřím tomu, že jeho publikace, stejně jako návštěva Otce biskupa, plánovaný koncert a třeba i nějaké jiné události, nám pomohou radostně a důstojně oslavit toto krásné výročí našeho chrámu. Každému z nás přeji krásné, požehnané a bezpečné prázdniny a během nich pamatujme na dvě velice důležité věcí: 1. že odpočívat je nutné proto, aby člověk mohl načerpat síly pro další službu v prospěch svých bližních a 2. že jak je nutná dovolená od práce, tak neexistuje „dovolená“ od vztahů a přece náš duchovní život není jen práce, ale živý vztah k Bohu milujícímu každého člověka.

…naše děti už donesly domů vysvědčení, studenti už mají (snad) za sebou zkouškové období, učitelé dodělají ještě trochu papírové a statistické práce, skoro všichni už se těší na dovolené a výjezdy, a to znamená, že se před námi otevírá období velkých prázdnin. I v našem farním životě jsme už po všech velkých po-svatodušních slavnostech jako 1. svaté přijímání, Boží Tělo, náš farní odpust, Srdce Ježíšovo, sv. Jan Křtitel či apoštolové Petr a Pavel a všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na přípravě a průběhu těchto slavností, bych chtěl ještě jednou za jejich pomoc a práci srdečně poděkovat. Právě angažovanost Vás všech ve všech takových okamžicích ukazuje, čím je vlastně Církev – i ta naše místní, tedy farnost; že to není jenom místo duchovně obřadního servisu a její fungování není záležitostí jenom toho nebo onoho kněze, ale že je to společenství nás všech ve křtu ponořených do mystického života Krista ve světě, který se uskutečňuje právě v Církvi a skrze Ni, neboť právě Církev je mystickým Ježíšovým Tělem, které vytváříme my všichni ve vzájemné láce a obětavé službě společenství a jednotlivců, dle povolání a schopností, kterými je každý z nás Bohem obdarován. Prázdninové období se jako obvykle projeví také v našem farním životě, fungování všech společenství a formačních skupin se bude těšit z prázdninové přestávky a i pořad bohoslužeb bude mírně upravený. V červenci bude všechno probíhat obdobně jako v předchozích letech,

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

o. Przemysław -1-

[email protected]

[email protected]

Přebývání Svaté Trojice v duších – červen 2012 Na našem posledním předprázdninovém setkání jsme se zabývali tímto úžasným tajemstvím. Hluboký život Trojice, věčné vycházení Syna z Otce, věčné vydechování Otce a Syna ústící v Ducha svatého. Celý tento trojiční život přichází obývat naši duši, je-li ve stavu milosti, tak jako by se celý oceán vsákl do houby. Nepochopitelné tajemství, přesto nám o něm Nový zákon vydává svědectví. Všechno stvoření je bez výjimky udržováno při životě tajemnou činností Boha, který zachovává mimo nicotu. Kdyby se stalo, (ale to je nemožné), že by Bůh na chvíli zapomněl na svět, celé stvoření by se neproměnilo v prach, ale upadlo by do nicoty. Tomu se říká přítomnost stvoření a uchování. Bůh je přítomen ve všech věcech, nic mu není skryto. Existuje přítomnost Boha v poznání, přítomnost mocí (aktivací) skrze jeho bytí. Přítomnost Boha ve všech bytostech, které existují a jednají, je-li jejich konání správné, představují řád, kterému se říká přirozený. Existuje ještě jedna nadpřirozená přítomnost Boha v duši. Rozum nám o ní nedokáže nic říci, musíme se obrátit na božské Zjevení. V Novém zákoně se říká, že jednoho dne už nebudeme poznávat Boha jen z vnějšku, jako příčinu všeho, ale spatříme ho z důvěrné blízkosti jako Trojici. Duši se náhle prodlouží pohled v nádheře Boha poznávaného tváří v tvář. Duše zůstane sama sebou, stvořením, avšak ponořena do oceánu nekonečného Bytí. Svatý Jan na toto téma mluví ve svém první listě: „..., čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se On ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je" (1Jan 3,2), poznávaného v jeho božství, v Trojici, bezprostředně. Přítomností přebývání ve slávě a jasným viděním se projeví přítomnost přebývání Trojice v duši, která je na tomto světě ve stavu milosti, třebaže v temnotě víry. Tato duše by mohla prožívat nepopsatelné úzkosti a připadat si opuštěná. Ve skutečnosti však bude Bůh skryt na dně jejich temnot. Přijde chvíle, kdy se tato přítomnost projeví, což může být i v okamžiku smrti, a zaplaví duši svou září. V určitých chvílích se jakoby poodhrne závoj a duše je tím oslněna. Svatý Jan říká: „.... už teď jsme Boží děti, ale čím budeme, není ještě zřejmé"(1Jan3,2). Už nyní jsme Boží děti díky milosti a lásce, která přesáhne hranice onoho světa. Svatý Pavel odhaluje v listě Galaťanům věřícím své doby, sotva obráceným z pohanství, že jim byl dán Duch svatý: „A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!”" (Gal 4,6). Duch svatý v nás volá a učí duši říkat "Otče". Už není jen dítětem Božím. Patří k jinému světu, jinému řádu, řádu lásky. Římanům napsal svatý Pavel toto: „.... Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán" (Řím 5,5). Říká, že Duch touží osobně v nás přebývat. Je to bláznivé: Bůh přivede na svět stvoření a potom k němu vzplane tak velkou láskou, že v něm chce přebývat. Svatý Pavel připomíná Korinťanům: „... nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh...?" (1 Kor 6,19) Pro člověka je přirozené, že v něm Bůh přebývá: je-li všude, kde je život, například v malém mravenci, o to spíše ho najdeme v člověku, kde stále přebývá přítomností stvoření a uchování. Zaskočí nás však to, že Trojice hoří láskou, protože touží vejít a přebývat v této lidské bytosti, zaplavit ji milostí a očistit ji, aby byla připravena, že ji přijme jako hosta ve svém nitru. Z milosti je do nás vložena nová přirozenost, říká svatý Petr: „.... abyste tím měli účast www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-2-

[email protected]

[email protected]

na božské přirozenosti." (2 Petr 1,4) Mládě má stejnou přirozenost jako zvířata, která ho přivedla na svět, a právě tak dědí malý človíček svou lidskou přirozenost po svých rodičích. A my máme podíl na božské přirozenosti! Milost dělá z těch, kteří byli jen prostými potomky lidí, děti Boží. Tato milost je v nás jako zdroj dobrých skutků a lásky, které vedou do nitra Boha v jeho hlubokém tajemství. Díky milosti vstupujeme do Boha a Bůh do nás. Duše už nebude Boha přijímat jako svého Stvořitele, ale jako hosta, a dokonce - jak uvádí Písmo - jako přítele. Přátelství předpokládá rovnost nebo ji vytváří. A kde je rovnost, tam je i vzájemná výměna. Začíná vnitřní rozhovor mezi Bohem a duší, v němž Bůh radí stvoření, jak odpovídat. Bůh nás vytáhne z bláta, ve kterém jsme uvízli, učiní z nás své děti a připraví nás na to, aby mezi Ním a námi mohla probíhat vnitřní výměna. Přebývá v duši jako host, aby si s ní povídal v atmosféře přátelské vzájemnosti. Rozhovor duše a Boha nemůže samozřejmě na tomto světě probíhat bez ustání, zapřádá se jen na pár chvil. Přítomnost, která rozmlouvání s Bohem umožňuje, je však nepřetržitá a konec jí přivodí jedině smrtelný hřích. Nosíme v sobě tento Boží poklad, aniž bychom to tušili. Duše je s Bohem sjednocena, ale ontologicky zůstává ve svém bytí a nezaniká. Zůstává stvořením a Bůh nekonečně vzdáleným Stvořitelem, ale díky lásce dochází k vnitřní komunikaci a pronikání. (srov. Journet, Ch. Vedeni Duchem svatým) ....„Abychom vychutnali radost, musíme se ponořit do ovzduší Boží Trojice. Bůh Otec, Syn a Duch Svatý prožívají společně úplnou a dokonalou radost díky lásce, kterou se milují." (s. Marie Laetitia - Tajemství radosti) Vysvětlit tajemství Nejsvětější Trojice je velice těžké, vlastně to ani nejde - je to tajemství. Vypráví o tom tento příběh: Jednou se sv. Augustin procházel po mořském břehu a rozvažoval o tajemství Nejsvětější Trojice. Tu spatřil dítě, které svým kbelíčkem nabíralo vodu z moře a přelévalo ji do ohrazeného dolíku. „Co to děláš?" „Chtěl bych přelít moře do svého rybníku." Tu se Augustin zasmál: „To se ti nikdy nepodaří." Tu se dítě napřímilo a řeklo: „Dělám to přesně jako ty. Ty chceš svým malým rozumem porozumět tajemství Trojjediného Boha." (podle knihy W. Hoffsümmer - Krátké příběhy)

Katechismus katolické církve říká: „Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavním tajemstvím víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám v sobě. Je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry. Je světlem, které osvěcuje. Je to nejzákladnější a nejpodstatnější učení v "hierarchii pravd" víry. Celé dějiny spásy jsou dějinami toho, jak se zjevoval jediný a pravý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý, který smiřuje a spojuje se sebou ty, kteří se hříchem oddělili." (KKC 234) Andrej Rublev, nejvýznamnější ruský ikonopisec středověku, když byl požádán, aby namaloval ikonu Svaté Trojice, namaloval tři anděly sedící kolem stolu, což je symbol společenství, které máme vytvářet my mezi sebou. Snad nejvýznamněji by měla Boží Trojice vystupovat v naší modlitbě.

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-3-

[email protected]

[email protected]

Bylo by úžasné alespoň někdy nahlédnout, že naše modlitba, liturgie, ba dokonce náš obyčejný život není "jen v Bohu", jen v Kristu - ale dokonce v Trojici! Modlitba například není nikdy pouhým rozhovorem s Bohem: to je Duch Syna, který v nás vyvolává touhu po Otci, a tím i modlitbu! A svátosti... to nejsou jen setkání s Kristem. To Otec nám daruje ("v různých podobách!") svého Syna ...., a to mocí Ducha svatého! A náš obyčejný život? Byl by méně obyčejný a šedý, kdybychom "viděli a prožívali", že nežijeme my.... ale samotná Trojice si učinila v naší vnitřní svatyni "místo k přebývání" - v nás je její svatostánek! Místo svaté! (Angelo Scarano, zdroj www.pastorace.cz)

Modlitba sv. Alberta Velikého Nejsvětější Trojice! Bože nejvyšší, nejmilostivější, nejdobrotivější, Otče, Synu a Duchu svatý, jediný Bože, doufám v tebe. Vyuč mě, veď mne, podpírej mne! Otče, upoutej svou nekonečnou mocí na sebe mou paměť a naplň ji svatými a božskými myšlenkami. Synu, ozař svou věčnou moudrostí můj rozum, dej mi poznání tvé naprosté pravdy a mé vlastní ubohosti. Duchu svatý, jenž jsi Láskou Otce a Syna, strhni ve své nepochopitelné dobrotě mou vůli na sebe a zažehni ji neuhasitelným žárem své lásky. Můj Pane a můj Bože, můj počátku a můj cíli! Svrchovaně jednoduchá podstato, svrchovaně tichá a svrchovaně láskyhodná! Propasti nejvyšších rozkoší, mé nejmilejší světlo a naprosté štěstí mé duše, moře nevyjádřitelných radostí, dokonalá náplni všeho dobra, můj Bože a mé vše, co mně ještě chybí, když mám tebe? Ty jsi mým jediným a nezměnitelným dobrem. Nic nemusím hledat než tebe. Nehledám a netoužím než jen po tobě. Pane, přitáhni mne k sobě! Tluču, Pane, otevři mi. Otevři sirotkovi, jenž tě prosí. Ponoř mě do propasti svého božství. Dej, abych měl téhož ducha jako ty, abych se mohl uvnitř v duši radovat z tvých rozkoší. Amen. Protože se sejdeme společně až v září, přeji Vám všem za společenství seniorů La vie Montante požehnané prázdniny, dovolené a odpočinek.

Magda Jurášková www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-4-

[email protected]

[email protected]

ROZHOVOR Letos na podzim budeme slavit 100. výročí posvěcení našeho kostela. Kostel je místo, ve kterém se setkáváme navzájem, ale hlavně se tam můžeme setkat s živým Ježíšem v Eucharistii. Zároveň je to místo, které si sami upravujeme, zdobíme, staráme se o něj a opravujeme ho podle potřeby. V naší farnosti je mnoho „skrytých“ lidí, kteří se nějakým způsobem starají o kostel nebo také o liturgii. Od tohoto čísla bychom Vám rádi některé z nich představili…tedy představí Vám je naše děti, které si s některými z nich připraví rozhovor. Dnes to bude rozhovor s vedoucími naší SCHOLY, Helenou Kramářovou a Janou Ratajovou. Od kolika let chodíte vy samy do scholy? H: Od 9 let. J: Taky od 9 let. Hraješ už dlouho na varhany v kostele? H: Hraji na ně už 6 let. Jak dlouho už vedete scholu? H + J: Scholu už vedeme rok a půl. Kolik je ve schole dětí? Na schůzky chodí 5-10 dětí, podle toho, kolik se jich sejde.  Jaká je nejoblíbenější písnička dětí? „Divné to věci dnes…“ Baví vás vést scholu? H: Samozřejmě, jinak bychom to nedělaly.  J: Je to hodně zajímavá a prospěšná činnost. Jak často se scházíte? Každou sobotu v 16 h na faře. Jaké akce pro scholy probíhají během roku? Účastníme se pravidelně akce „Schola hrou“ a „Setkání schol“. Pro rodiče jsme loni připravili Vánoční besídku. Co děláte během scholy? Začínáme obvykle kolečkem, kde si řekneme, co se nám za týden povedlo, rozezpíváme se, nacvičujeme písničky, nebo vyrábíme různé výrobky, hrajeme hry a chodíme společně na mši svatou. Kdo všechno může chodit do scholy? Kluci i holky, kteří rádi zpívají, nebo se zpívat chtějí naučit a chtějí najít nové kamarády. Těšíme se na každého nového člena.

Za rozhovor děkují Monika Theuerová a Natálie Seibertová, 6. B www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-5-

[email protected]

[email protected]

Je ctností dávat a uměním darované přijímat

Ústředním motivem k napsání tohoto zamyšlení se však nestala příslušná pasáž z Bible, nýbrž rozhovor dvou lidí, v němž šlo o vyhovění v naprosto banální záležitosti. „Ty bys to pro mě fakt udělal? Doopravdy?“ divil se na závěr rozhovoru jeden z účastníků a tvářil se nadmíru překvapeně. „A proč ne?” opáčil pohotově ten druhý. „Vždyť je to přece úplně normální, že si lidé mají pomáhat! Nebo ne?“ „No a co za to?“vyhrkl ten první... ...Už jsme si tak trochu zvykli, že tímto světem „proplouváme“ každý sám za sebe a co je mimo náš dosah a obzor, nás nezajímá. Nemůže. Nesmí. Současná doba prý není vhodná pro altruisty a nesobeckost a vstřícnost se už „nenosí“. A tak podléháme těmto „novým módním trendům“, abychom obstáli, přizpůsobili se, nevyčnívali z davu. Tento postoj je však v rozporu s morálkou křesťana, který bere svou víru vážně, a tudíž ví, že je zodpovědný nejen za svůj život, ale i za život člověka, kterého Bůh postavil do jeho života, nebo kterého jakýmkoli způsobem k sobě připoutal. Ví, že stále platí jeden z nejvyšších principů dobra, a tím je – cokoli jste učinili jednomu z mých bližních, mně jste učinili (srov. Mt 25, 40). Dobro nemá nic společného se zažitým „něco za něco“, dobro dá a nic nečeká nazpět! Je ctností dávat a uměním darované přijímat. Chalíl Džibrán v knize Prorok píše: „Opravdu dáváte, když dáváte ze sebe. Jsou takoví, kteří dávají málo z toho mnoha, co mají, a dávají to z touhy po uznání; a toto jejich skryté přání činí jejich dary nedobrými. A jsou takoví, kteří mají málo a dávají všechno. S neskrytým dobrým úmyslem dávají ti, kteří věří v život a jeho štědrost, a jejich pokladnice není nikdy prázdná. Vše, co máme, bude jednoho dne rozdáno. Proto dávejte nyní, aby doba dávání byla vaše, ne vašich dědiců.“ Tento autor libanonského původu se vyjadřuje i k umění dostávat: „A vy, kteří přijímáte – a přijímáte všichni, neberte na sebe břemeno

Mám ráda ty chvíle krátce před spaním. Chvíle, kdy do rukou beru Písmo svaté, jež má své čestné místo na nočním stolku, náhodně jej otevírám a rozjímám nad slovy, která mi Bůh chce sdělit. V době, kdy postrádám inspiraci k napsání tohoto zamyšlení, kdy myšlenky jsou zcela jasné, ale schází impuls, náboj, který by mi pomohl je rovněž jasně a výstižně formulovat, čtu 20. kapitolu Janova evangelia, verše 19 – 23. Vzkříšený Kristus přichází mezi zarmoucené, osamocené a vyděšené apoštoly a konejší je slovy: „Pokoj vám!“ V okamžiku zapomínám na únavu po náročném dni, na klížící se oči a začnu přemýšlet nad pokojem, který my lidé tak často postrádáme. Jednu myšlenku střídá druhá, druhou další a další... Jen co se ve mně spustí úvahy nad protichůdným principem pokoje, a to nepokojem, zjišťuji, že vyčerpání je totam. Nad nepokojem, který je všudypřítomný, který je okolo nás a usídlil se i v nás samých jako cizinec, host, kterého jsme nezvali, ale s nímž jsme se naučili žít, na něhož jsme si zvykli, a dokonce v nás zakořenilo přesvědčení, že k našemu životu neodmyslitelně patří. Často se oháníme slovy – takový je současný svět, taková je doba, takoví jsou lidé a je třeba se přizpůsobit, nic jiného nezbývá, v opačném případě nás neustále modernizující se svět „převálcuje“! Zabředli jsme v nekonečném ospravedlňování světa, doby a lidí. Často říkáme, že jde o jistou daň, kterou je potřeba zaplatit. A přitom opomíjíme skutečnost, že pokoj či nepokoj okolo nás, ale i v nás samých, úzce souvisí s dobrem, jež okolo sebe šíříme, nebo v jeho šíření bráníme, a zlem, jež se snažíme překonat, nebo podporovat, a že každý máme na produkci dobra a zla, pokoje a nepokoje obrovský podíl. www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-6-

[email protected]

[email protected]

vděku, abyste nevložili jařmo na sebe i na toho, kdo dává. Raději se vzneste spolu s dárcem na jeho darech jako na křídlech. Neboť být přespříliš pamětliv svých dluhů, je pochybovat o velkomyslnosti toho, jehož matkou je štědrá země a otcem Bůh.“ ...Co cítíme, jsme-li obdarováni? Je to závazek? Dluh? Skutek, který musíme oplatit stejným skutkem? Nešetříme slovy typu – když budeš ty něco potřebovat..., jednou ti to vrátím..., máš to u mě..., příště je řada na mně..., jsem tvůj dlužník...? Co takhle darované přijímat bez zbytečných parazitických formulí, které nejsou příjemné ani pro jednu stranu, pro darujícího ani obdarovaného, a vyslovit jen bezděčné, prostinké díky? A pokud budu chtít darujícímu něco dát, tak mu to dám, ale ne protože musím, mám vůči němu jakousi nepsanou povinnost, ale protože chci a jde to od srdce! Zvykli jsme si, že nikdo pro nás zdarma nic neudělá a nikdo nám zdarma nic nedá. Stali jsme se podezíravými, vnitřně rozervanými. A to všechno do nás zasévá neklid! Za vstřícnými gesty druhých lidí, včetně upřímné snahy a ochoty nám vyhovět, něco pro nás vykonat, hledáme naplnění jejich osobních zájmů, vlastního prospěchu a užitku. Zvykli jsme si na vnitřní „ale“ a otázku „Vyhovíš-li mi, co z toho budeš mít?“ Spoustu věcí považujeme za „normální“ a ony přitom „normální“ nejsou! Není „normální“, diví-li se člověk, když mu někdo prokazuje dobrou vůli. Naopak je „normální“, když si lidé navzájem pomáhají. Není „normální“, zvykne-li si člověk na zlo kolem sebe. Naopak je normální, když člověk není lhostejný a z jeho skutků je zřejmé, že se snaží zlu čelit. Často říkám, že tomuto světu ani této době vůbec nerozumím! Pro odlehčení vážnosti těchto slov se vždycky usmívám, ale do smíchu mi dvakrát není. Současná doba nám vnucuje tezi – ne buď dobrý, protože to údajně dle současných, www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

striktně vyhraněných standardů už nestačí – ale buď nejlepší! A protože nejlepší nemůžeme být všichni, vedeme konkurenční boje a šarvátky, mnohdy pečlivě skryté pod různými maskami, proto na sebe zákonitě narážíme, proto se dostáváme do neustálého koloběhu ubližování sobě navzájem, proto jeden druhému ztrpčujeme život, a proto kolem sebe šíříme tolik nelásky. Místo úcty, pochopení, pozastavení se, empatických gest, odpuštění a smíření stupňujeme nenávist, živíme vlastní pýchu, podporujeme pokrytectví a zaslepenost, a to všechno nás dělí od našeho pravého já, ale především od pokoje. A co víc, pro všeobjímající nejistotu, podezřívavost a nedůvěru vůči sobě navzájem jsme si znecitlivěli půdu pod nohama. Toto všechno nás silně ovlivňuje a vědomě či nevědomě útočí přímo do nitra naší psychiky s cílem proniknout co nejhlouběji, zasáhnout to nejcitlivější místo v našem srdci a ranit pokud možno trvale. Již nevládne princip „kdo z koho“, ale čí psychika vyhraje, kdo koho více psychicky „zdeptá“. Když se nad tím hlouběji zamyslíme, nezbývá než konstatovat, že právě takový svět, taková doba a takoví lidé by měli zaslechnout a brát vážně ono Ježíšovo uklidňující, uzdravující, očišťující a láskyplné „Pokoj vám!“ Kardinál Miloslav Vlk kdysi řekl: „Láska je jediná síla, která může změnit svět.“ Láska, která jde ruku v ruce s pokojem. Láska, které záleží na dobru druhého člověka, a která nečeká vděčnost, „splácení dluhů“. Láska, která může mít více podob... Láska, kterou nenalezneme ve velkolepých a kýčovitých teatrálnostech, v nichž se ztrácí podstata dobra, v nichž si libuje chtíč obdivu, v nichž člověk často hledá jen dobro své vlastní, ale která se nejvíce projevuje ve skrytých a nepatrných činech.

Pavlína Řehánková

-7-

[email protected]

[email protected]

SEDM HLAVNÍCH HŘÍCHŮ Zahálčivost neboli lenost je natolik závažným zlem, že byla započtena do seznamu hlavních hříchů. Zlo lenosti vyplývá z toho, že zahálčivý člověk není schopen milovat, a proto naplnit své každodenní povinnosti v rodině, v práci a ve společnosti, ve které žije. Láska a zodpovědnost se vyjadřují právě tím, co konkrétně děláme pro milované osoby. Všechno, co dobrého konáme v mezilidských vztazích, vyžaduje pracovitost, obětavost, schopnost sebeovládání a přemáhání své únavy a pohodlnosti. Láska nás přece vede k obětavé starostlivosti o druhého člověka (srov. 2Kor 5, 14).

nesmyslným ztrácením času a vyhýbáním se jakémukoliv úsilí či práci. Líný člověk zanedbává své povinnosti, nedodržuje dané slovo a nelze se na něj spolehnout. Vede to k vážným problémům a mnohdy i konfliktům ať už v domácnosti, práci nebo každém jiném prostředí, kde se takový člověk vyskytuje. Neméně vážná je lenost intelektuální. Zakládá se na tom, že daný člověk nepoužívá svou schopnost přemýšlet proto, aby pozoroval skutečnost kolem sebe a přicházel k logickým závěrům. Lenost v přemýšlení vede k bezmyšlenkovitosti, setrvávání v ignoraci, k podléhání sloganům a módním ideologiím, bez kritického zamyšlení se nad nimi, což je nejlépe vidět ve vlivu reklamy na dotyčného člověka.

Samotná náklonnost k lenosti není ještě hříchem, je to pouze následek dědičného hříchu, který každý jakýmsi způsobem pociťuje. Hříchem ale je podléhání lenosti. Lidé se od sebe nejvíce liší požadavky a cíly, které si sami určují. Líný člověk je takový, který žádné cíle a požadavky sobě samotnému neurčuje. Takový člověk ale hodně vyžaduje od všech kolem sebe. Jeho životní filosofie je postavená na tvrzení, že se narodil unavený a žije proto, aby si odpočinul. Ten, který opravdu miluje, ví, že se narodil plný inspirací a talentů, které dostal od Boha a že bez poctivé pracovitosti nezrealizuje své životní ideály, představy a schopnosti.

Člověk, který podléhá intelektuální lenosti, se stává i duchovně prázdným, neboť spiritualita začíná pokládáním nejdůležitějších otázek, tedy otázek o smyslu a cíli svého života a hledáním odpovědí na ně, což je také snaha o pochopení sama sebe. Duchovní lenost způsobuje, že člověk si takové otázky prostě nepokládá. Intelektuální zahálčivost je nejkratší cestou k aroganci a fiktivnímu přesvědčení o vlastní velikosti: „Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících“ (Př 26, 16). Obzvlášť nebezpečná je „netečnost mravního svědomí“ (KKC 2128), která znamená neochotu daného člověka k analýze vlastního jednání v kategoriích dobré/zle, zásluha/vina. Zahálčivost v morální oblasti vede člověka k neuspořádanému svědomí, a to způsobuje neuspořádaný život.

Zahálčivost se může projevovat různými způsoby v závislosti člověka na oblasti lidského života, které se dotýká. Nejjednodušší k zpozorování je fyzická lenost. Projevuje se pohodlností, nečinností,

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

7. Zahálčivost

-8-

[email protected]

[email protected]

Lenost vede k plýtvání časem a k existenční nudě, neboť kolik hodin je možné sedět u televize, nesmyslně a bez cíle surfovat po internetu, nebo nic nedělaje ležet v posteli? Zahálčivost zužuje touhy a aspirace a i když líný člověk zachoval ještě nějaké aspirace, nevyvíjí žádné úsilí vedoucí k jejich realizaci. Takový člověk nakonec ztrácí radost ze života, protože se uspokojuje pouze hledáním příjemností a jeho lenost vede nakonec k vážné životní krizi. Příkladem tady může být zaviněná nezaměstnanost. Osoba, která nechce pracovat, ztrácí schopnost disciplinovanosti, vytrácí se z ní motivace a mobilizace k jakémukoli úsilí a pak se propadává do chaotického a bezmyšlenkovitého způsobu života. Právě proto jsou sociální následky zaviněné nezaměstnanosti daleko vážnější než ty ekonomické.

Je těžké se osvobodit od zahálčivosti, a proto je dobré snažit se o výchovu k pracovitosti už od raného dětství. Rozumní rodiče nejen své dítě milují, ale také, přiměřeně věku a možnostem dítěte, na něj kladou patřičné požadavky a přidělují povinnosti. Výchova přece není jenom uvádění do světa lásky a moudrosti, ale také ukazování smyslu lidské práce a učení tvůrčí a radostné angažovanosti. Pracovitost není bolestnou povinností, ale darováním sebe a způsobem bytí pro ostatní; to je zapojení se do Božího tvůrčího díla. Nejdůležitější a nejvíce požehnanou dimenzí lidské práce je práce na vlastním charakteru, na dozrávání k lásce. Tento způsob chápání lidské práce je obzvlášť důležitý v kontextu současně převládající postmoderní kultury, která ukazuje falešný obraz člověka jako někoho tak dokonalého, že nic nemusí a může dělat jen to, co sám chce. Kdyby existoval člověk až tak dokonalý, vskutku by ani nepotřeboval bdělost a ani jakoukoli disciplínu. Nicméně taková vize člověka je pouze ideologickým mýtem a ten, kdo mu podléhá, se stává egoistickým individualistou, který se snaží žít na účet druhých, protože sám není schopen práce a úsilí. Dozrálý křesťan je někdo bohatý láskou a šlechetností, protože jeho pracovitost způsobuje, že všednodennost se pro něj stává školou bohatého lidství dle obrazu lidství Ježíše Krista.

Neřízení, aby člověk pracoval, nacházíme hned na samotném začátku Bible. Kniha Genesis konkretizuje toto nařízení v Hospodinově příkazu, aby si člověk zemi podmanil (Gn 1, 28). Pracovitost není jenom projevem lásky k druhým lidem, ale také k sobě samotnému. Aktivita není jenom způsobem podmaňování si země, ale také podmínkou osobního vývoje. Pracovitost není spojená s láskou jenom tak, že je jejím potvrzením, ale i tak, že bez lásky se práce stává nesnesitelnou zátěží. Ti, kteří málo milují, také málo pracují. Ti, kteří se snaží pracovat i přes to, že nemilují a dělají to s chybnými motivacemi (např.: pouze kariéra nebo peníze), se nevyvíjejí, leč spadají do workoholismu, nebo se u nich může velmi rychle objevit syndrom vyhoření. www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

Smyslem odpočinku je získání síly, aby člověk mohl ještě více sebe darovat v lásce. o. Przemysław -9-

[email protected]

[email protected]

StrÁnka vĚnována (nejen) Dětem  Než se Zacheovi podaří slézt dolů ze stromu, zkus najít 7 rozdílů mezi obrázky.

Čerpáno z www.vira.cz www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-10-

[email protected]

[email protected]

Z PROGRAMU FARNOSTI Setkávání farních společenství:

Schola: ....................................................... o prázdninách není Ministranti: ...................................................o prázdninách není Podávající sv. přijímání: ........................... o prázdninách není Společenství mládeže: .............................. o prázdninách není Společenství matek: .................................. o prázdninách není Společenství seniorů „La vie Montante“: o prázdninách není Varhaníci: ................................................... o prázdninách není Katecheze pro dospělé: ............................ o prázdninách není Farní klubko dětí: ...................................... o prázdninách není Po dobu letních prázdnin v červenci mše svaté ve všední dny budou v úterý a čtvrtek a také na 1. pátky v měsíci v 18:00 hod. Nedělní bohoslužby zůstávají beze změny, tedy v soboty v 18:00 hod. a o nedělích v 8:30 a 14:30 hod. V srpnu věnujte, prosím, zvýšenou pozornost časům bohoslužeb! V červenci a srpnu nejsou úřední hodiny a všechny úřední záležitosti je možné vyřídit ve všední dny bezprostředně po večerních mších svatých. Ve dnech 06. až 28.08. farní kancelář nebude funkční. 5. července – slavnost sv. Cyrila a Metoděje, slovanských věrozvěstů. Slavná mše svatá bude v 8:30 hod. – slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 15. srpna – slavnost Nanebevzetí Panny Marie. Slavná mše svatá bude v 17:00 hod. – slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 18. srpna ve 14:00 hod. – mše svatá na poděkování za úrodu – bolatické dožínky. Večerní mše tento den nebude. 2. září ve 14:30 hod. – mše svatá s požehnáním aktovek a školních pomůcek.

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci V červenci nebude a 02.08. bezprostředně po mši svaté adorace vedená za nová kněžská, řeholní a misijní povolání. 1. pátek v měsíci 06.07. a 03.08. adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 17:00 do 17:45 hod. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu a sv. požehnáním. 3. pátek v měsíci – v červenci a srpnu nebude

Návštěvy nemocných: čtvrtek 05.07. pátek 06.07. čtvrtek 02.08. pátek

03.08.

ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská. -----------ul. Družstevní, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická, Opavská. -----------

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 30.06., 04.08. a neděle 01.07., 05.08. Měsíční sbírka farnosti: sobota 14.07., 18.08.a neděle 15.07., 19.08. Mše svatá na Borové: čtvrtek 26.07. v 18:00 hod. a 30.08. v 17:00 hod. Návštěva nemocných na Borové bude 27. září.

ÚMYSLY MŠÍ SVATÝCH Út Čt Pá So Ne

03.07. 05.07. 06.07. 07.07. 08.07.

Út Čt So Ne

10.07. 12.07. 14.07. 15.07.

Út 17.07. Čt 19.07.

18:00 08:30 18:00 18:00 08:30 14:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 -

Za + Karla Bezděka a manželku Za + Adelheidu Hluchníkovou k nedožitým 80. narozeninám Za + Marii Vavřínkovou, rodiče, sourozence a za živé rodiny Na + Pia Blahetku, manželku, dva zetě a rodiče z obou stran Za + Hedviku Liškovou a manžela Za naše farní společenství Za + Arnoštu, Hildu a Annu Hluchníkovy, dvě sestry, bratra a příbuzenstvo Za + Josefa Rataje a rodiče z obou stran Na poděkování za 50 let manželského života Za + Josefa Kubného, manželku, syna a sestru Za + Annu Vavřinkovou, manžela, za + Ericha Šustka, otce a z živé rodiny

18:00 - Za + Alfreda Černohorského, rodiče z obou stran, sourozence a za živé rodiny 18:00 - Za + Adolfa Mrkvu, manželku, děti a za + Marii Mrkvovou

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-11-

[email protected]

[email protected]

So 21.07. Ne 22.07.

18:00 - Za + Alžbětu Nawrathovou, manžela a zetě 08:30 - Za + Annu Křivánkovou, manžela, dceru a snachu 14:30 - Za + Gertrudu Jiříkovou a za živé rodiny

Út 24.07. Čt 26.07. So 28.07.

18:00 18:00 11:00 18:00 08:30 14:30 -

Na poděkování za dar života s prosbou o další Boží vedení a požehnání /Borová/ Na poděkování za 90 let života a za + manžela, vnučku, vnuka a dva zetě svatba: Jan Boček – Lenka Josefusová Za + Annu Bezděkovou a manžela Za + Arnošta Komárka a rodiče z obou stran Za + Teodora Harasima

18:00 18:00 18:00 11:00 18:00 08:30 14:30 -

Za + Kristýnu Paškovou, manžela, tři syny a snachu Za + Vlastimila Lišku k 1. výročí úmrtí Za + rodiče, jejich sourozence a + příbuzenstvo svatba: Aleš Stromský – Lucie Jarošová Za + Mariiluisu Kupkovou, rodiče a za živé rodiny Na poděkování za 50 let života s prosbou o další Boží ochranu a požehnání Za + Marii Řehánkovou, rodiče a sourozence

Ne 29.07. Út Čt Pá So

31.07. 02.08. 03.08. 04.08.

Ne 05.08. Út Čt So Ne

07.08. 09.08. 11.08. 12.08.

17:00 17:00 18:00 10:00 14:30 -

Za + rodiče, dva syny a snachu Na poděkování Pánu Bohu za 70 let života s prosbou o další Boží ochranu a za + rodiče Za + Richarda Schiedka, rodiče a bratra Za + Kristinu Sněhotovou k 30. výročí úmrtí, manžela, zetě a rodiče z obou stran Za + Ericha Šustka, otce a veškeré příbuzenstvo

Út St Čt So Ne

14.08. 15.08. 16.08. 18.08. 19.08.

17:00 17:00 17:00 14:00 10:00 14:30 -

Za + Petra Jiříka k 1. výročí úmrtí Za + Marii Strakovou Za + Alžbětu Janíkovou a manžela Na poděkování za úrodu Za + Karlu Malou a manžela Za + Annu Michalíkovou a za rodiče z obou stran

Út 21.08. Čt 23.08. So 25.08. Ne 26.08. Út 28.08. Čt 30.08. So 01.09. Ne 02.09.

17:00 - Za + Josefa Šenu k 1. výročí úmrtí 17:00 - Na poděkování za dar života a za všechny živé a + blízké 18:00 - Za + Marii Slivkovou k 25. výročí úmrtí, za + manžela Josefa, rodiče z obou stran, sourozence, + Josefa Hlavače a syna Jiřího 10:00 - Za + Martu Šoltýsovou, manžela a za rodiče Paškovy a Dudovy 14:30 - Za + manžele Mrovcovy, dvě dcery a čtyři zetě 17:00 17:00 10:30 12:00 18:00 08:30 14:30 -

Za + Elišku Hřibkovou k 1. výročí úmrtí /Borová/ Za naše farní společenství svatba: Michal Neděla – Vendula Dvořáková svatba: Lukáš Štěpaník – Martina Machalcová Za + Ludvinu Mrkvovou, manžela, děti a za rodiče z obou stran Za + Františka Černotu a otce Za Boží požehnání pro nový školní rok

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává: Bolatice

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23

Šéfredaktorka: Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla: 19.srpna 2012

Edice: Evidenční číslo:

Příští číslo: Náklad:

www.farnost.bolatice.cz

Marek Blokeš MK ČR E 14902

731 625 635

-12-

[email protected]

2.září 2012 800 výtisků

[email protected]