Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Studánka

Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Květen- 2012 Drazí farníci, farnice a farničata…

týkajících se svátostí; jak samotných svátostných obřadů, tak i osob přijímajících nebo těch, kteří by chtěli svátosti přijmout a také práv a povinností, které ze svátostí vyplývají. Myslím, že je dobré hledat odpovědi i na tyto otázky. Pomalu končíme cyklus věnovaný hlavním hříchům, po něm se pak pozastavíme právě u svátostí a podmínek jejich přijetí. Samozřejmostí je možnost pokládání otázek, nejlépe elektronickou poštou, které mi potom pomohou v redakci textů věnovaných této tématice. Dnes bych se chtěl ještě pozastavit u otázky, se kterou se někdy setkávám, a to tedy tou, zda má každý nárok na přijetí svátostí?

…květen, který se před námi otevírá, je často nazýván mariánským měsícem. Námi zpívaná slova Loretánských nebo Bavorských litanií během májových pobožností, ale i tradičně u křížů či kapliček, skutečně harmonicky souzní s jarní plností a rozkvétající přírodou kolem nás. Všimněme si ale, že květen je vždy a především paschálním měsícem – přece skoro každý rok většina liturgické doby velikonoční připadá právě na květen. Zdravá křesťanská mariánská zbožnost nikdy nebude odtrhnutá od paschálního mysteria Ježíše Krista. Máme tedy skvělou příležitost prožívat naše modlitební setkání s Matkou našeho Pána jako vepsané do Paschy jejího Syna. Nejblíže Jí jsme přece v Církvi Ježíše Krista, ve které Ona má své vznešené a důležité místo. Zpívajíce druhou nejmladší invokaci Loretánských litanií „Matko Církve – oroduj za nás“, vidíme Ji ve večeřadle v den Letnic, kdy se z moci sestupujícího Ducha Svatého rodí Církev. Bohorodička nás učí, co je to Církev a učí nás, jak máme být Církví.

Obdobně jako existuje nebezpečí ztotožnění křesťana se slušným člověkem (tak jakoby neexistovali slušní lidé mimo křesťanství), tak může existovat pokušení vnímání svátosti, jako něčeho, na co má každý bezpodmínečně nárok, jakoby z přídělu, zvyku, nebo že je to právo každého (jako např. práva člověka, právo na svobodu projevu atp.). Takové přemýšlení je však chybné, a to především proto, že svátosti jsou změnění a prostředky vyjádření a posilnění víry člověka a jeho posvěcení. Ne každý tedy má nárok na přijetí svátostí, ale jsou určeny lidem, kteří jsou k jejich přijetí připravení, a z jejichž života je patrná, adekvátně k jejich věku, prožívaná víra.

Doba velikonoční je obvykle obdobím zvýšené „svátostné aktivity“. V tomto období je zpravidla nejvíce křtů, v našich farnostech se konají slavnosti prvního svatého přijímání, je to také začátek svatební sezóny. U této příležitosti vzniká často spousta otázek www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-1-

[email protected]

[email protected]

Přijímání svátostí bez odpovídající víry a přípravy nese nebezpečí jejich magického chápání a „používání“. K tomu se navíc objevuje ještě nebezpečí vnímání duchovního ne jako pastýře – otce farního společenství, který svou službou reprezentuje Krista a Církev, ale jako úředníka určeného k výkonu určitých služeb – jakýsi duchovní servis. Kanonické právo vyloženě zakazuje udělování svátostí lidem, kteří vědomě a dobrovolně a mnohdy také veřejně, odmítají učení Evangelia a Církve v základních věroučných a morálních otázkách, neakceptují společenství Církve, také v rozměru její hierarchické struktury (postoj vyjadřovaný heslem: Bůh ano – Církev ne).

Takovémuto rozhodnutí musí samozřejmě předejít rozhovor, který vede k osvětlení skutečné motivace rozhodnutí těchto osob. Jestli jsou ale tyto osoby uzavřené k pochopení a přijetí učení Církve, je třeba takovýmto lidem dát jasně na vědomí, že nikoliv Církev jim odmítá svátostnou službu, ale že oni sami nesplňují podmínky, které jsou nutné pro důstojné, správné a pravdivé přijetí svátostí. Jak jsem řekl, v dalších číslech, se ve speciálním cyklu pozastavíme u jednotlivých, konkrétních svátostí.

o. Przemysław

Jak vnímáme „zmrtvýchvstání Kristovo“ Na čtvrtečním setkání maminek jsme se zamýšlely nad úryvkem Lukášova evangelia: „Prvního dne v týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen od hrobu odvalený, a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly v rozpacích, najednou u nich stáli dva muži v oslnivě bílém rouchu. Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k zemi. Muži jim řekli: „ Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen…“ Tento úryvek nás vedl k úvaze, jak my křesťané prožíváme dobu velikonoční a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jestli je to doba, na kterou se těšíme proto, že Kristus na sebe vzal hříchy celého světa, aby nám otevřel nebe, nebo je dobou, kdy to všechno vážné, co dobu postní provází, končí. Velikonoce máme za sebou a je opět „ klid“. Pokud člověk nemá víru, je pro něj těžké pochopit, co se vlastně v tu Velkou noc událo a co my křesťané slavíme. Někteří lidé už neberou Velikonoce jako „Velkou noc vzkříšení“ – jako hlavní smysl našeho života, ale jako „svátky jara“ nebo svátky „hodování u plných stolů“. A co je nejvíce smutné, je ta skutečnost, že takto na Velikonoce nahlížejí i někteří křesťané, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby. Jak jim pomoci? V diskusi jsme si pokládaly různé otázky, dokonce jsme se dostaly i k tomu, jak to na věčnosti bude vypadat, co tam budeme dělat, padly i různé humorné úvahy. Také jsme si sdělovaly, jakým způsobem prožíváme v našich rodinách velikonoční triduum, vigilii vzkříšení a radost z nedělního rána, kdy Kristus smrt navždy přemohl. Všechny tyto svátky, které slavíme, by neměly smysl bez naší lásky k lidem, protože tímto se nám ukazuje naše víra v Boha jako v zrcadle. Za společenství matek Regina Fojtíková www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-2-

[email protected]

[email protected]

Májové pobožnosti – Loretánské litanie Celá staletí prosí věřící celé Církve o přímluvu Kristovu Matku slovy Loretánských litanií. Litanie (známe jich celkem dost v různých naších formách zbožností) je typem modlitby, která má specifickou formu. Tvoří je určitý počet invokací, kterými člověk vyjadřuje chválu, prosbu o milost a přímluvu. Jednotlivé invokace jsou doprovázeny stejnou odpovědí shromážděného společenství. Tento typ modlitby vychází z liturgie a zbožnosti východní Církve. Západní Církev tuto formu modlitby převzala už v 5. století. Nejstarším příkladem takové modlitby jsou Litanie ke všem svatým. Loretánské litanie byly poprvé potvrzeny papežem Sixtem V. v roce 1587 a byly zařazeny do Římského rituálu a tím se stály oficiální formou modlitby západní Církve. Právě z tohoto důvodu má jedině Apoštolský stolec právo přidávat invokace k těm už existujícím, ubírat je a upravovat. Taková praxe je známa od 19. stol., když roku 1854, po vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, byla přidaná invokace: „Královno počatá bez poskvrny hříchu dědičného“. Roku 1883 přidal papež Lev XIII. invokaci „Královno posvátného růžence“ a v roce 1903 „Matko dobré rady“. Pro uprošení konce 1. světové války papež Benedikt XV. přidal invokaci „Královno míru“ a papež Pius XII. po vyhlášení dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie v roce 1951 přidal invokaci „Královno na nebe vzatá“. Po Druhém vatikánském koncilu, který poukázal na Marii v mysterium Církve (srov. Dogmatická konstituce o Církvi Lumen gentium, body 53-69.), bl. Jan Pavel II. v roce 1980 přidal invokaci „Matko Církve“. O svátku Svaté Rodiny, 31. prosince 1995, Kongregace Božího kultu a disciplíny svátostí v dopise předsedům biskupských konferencí povolila přidání další invokace: „Regina Familiae – Královno rodin“. Jako zdůvodnění se uvádí skutečnost, že v souvislosti s tehdy slaveným Mezinárodním rokem rodiny přicházely k Apoštolskému stolci mnohé prosby, aby věřící mohli vzývat v Litaniích Marii jako královnu a ochránkyni křesťanských rodin. Existuje také několik lokálních invokací přidaných k Loretánským litaniím jako např. zavedená pro Polsko v roce 1923, po zavedení svátku Panny Marie Královny Polska, který je slaven 3. května, invokace: „Královno Koruny polské“ – po 2. světové válce změněná na „Královno Polska“; nebo také mexická invokace: „Regina de nuestros pueblos – Královno našich lidů (národů)“. Každá z těchto lokálních variant musí být schválená Apoštolským stolcem, který nedovoluje samovolné předělávky textu Loretánských litanií. Právě v následku nekonečně narůstajícího počtu nových invokací rozhodl papež Klement VIII. v roce 1601 o omezení této lidové tvorby a nařídil držet se jen schváleného textu, proto je také nepřípustná samovolná úprava pořadí jednotlivých invokací. Rozhodnutím papeže Sixta V. získává každý věřící za zbožnou modlitbu textem Loretánských litanií částečný odpustek (EI 22, 2°). Během májových pobožností, když se neustále modlíme slovy Loretánských litanií, přivoláváme přímluvnou modlitbu Bohorodičky, která nás vyzývá k následování její důvěry Božímu Milosrdenství. Letos budeme v naší májové modlitbě obzvláště myslet na naše bratry a sestry v Kristu, kteří nesou pronásledování pro svoji víru v Číně.

o. Przemysław www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-3-

[email protected]

[email protected]

Dar rozumu Co si myslíte o těchto rčeních? Je jako bez rozumu.... Ztratil rozum... Nemít za krejcar rozumu.... Zdravý selský rozum.... Nad tím mi zůstává rozum stát.... Co by se stalo, kdybychom nepoužívali rozum? Co si myslíte o tomto textu? Byly dvě osoby - oba kvalifikovaní vědci. Jeden z nich dal z vesmíru odpověď: „Pána Boha jsem tu neviděl." A druhý, když doletěl na Měsíc, četl k oslavě Boha slova Písma: „Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi..." Vzdělaný člověk ještě nemusí být moudrý nebo rozumný. Proto i rozum je darem Ducha svatého. Rozum Každý člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Bůh stvořil člověka k svému obrazu a podobě. Člověk se Bohu podobá.... Ale jak? Bůh je čistý Duch, nemá tělo, a proto nemá ani ruce, nohy, uši.... My lidé se Bohu podobáme ne svým tělem, ale duší. Lidská duše se podobá Bohu tím, že má svobodnou vůli, je nesmrtelná a má rozum. V tom spočívá i velikost a originálnost každého člověka i jeho odlišnost od zvířat, hmyzu či jiných živočichů, kteří nemají ani duši, ani rozum, ani svobodu. Dar rozumu je i schopnost učit se. Je to i, můžeme říct, taková touha poznávat, jak se říká lidově "přijít věcem na kloub", touha objevovat, poznat, jak něco funguje. Ať už jde o zákonitosti přírody, ať jde o jiné země nebo i o snahu poučit se a podívat se, jak žijí jiní lidé, jiné kultury.... Dar rozumu navazuje na dar moudrosti. Duch svatý nám pomáhá, abychom správně rozuměli Božím pravdám. Člověk sice může nastudovat tisíce knih, ovládat několik jazyků, umí třeba krásně mluvit, přesvědčovat, ale je to málo platné, pokud přemýšlí jen a jen o pozemských věcech a jeho duše hladoví po věcech duchovních. Člověk má přemýšlet o věcech duchovních, přemýšlet o Božích pravdách a pod vedením Ducha svatého přicházet k správným odpovědím na otázky. Každý křesťan má číst Písmo svaté, má znát Desatero Božích přikázání, církevní přikázání atd., má se je ovšem naučit nejen automaticky, ale především a právě pomocí daru Ducha svatého, daru rozumu, o těchto věcech přemýšlet, vědět, co znamenají, co nám chtějí říct a uvažovat o nich. V latině se rozum řekne "intelekt". V doslovném překladu pak jde o "čtení uvnitř", tedy o věci viděné do hloubky. Povrchně mohou být viděny docela jinak, než ve skutečnosti jsou. Biblické texty: Ž 119,34 : Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. Sír 6,37 : O Hospodinových příkazech přemýšlej a vždycky se bedlivě zabývej jeho zákony. On posílí tvůj rozum a uspokojí tvou touhu po moudrosti. Př 2,6 : Neboť moudrost dává Hospodin, poznání a rozumnost pochází z jeho úst. Př 16,16: Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro. Mdr 4,9: Ty pravé šediny pro člověka je rozumnost a život bez poskvrny je ten pravý dlouhý věk. Dar rozumu nám pomáhá i v těchto oblastech:  Pomáhá nám uvažovat, než něco vykonáváme...  Jasněji rozumět, co znamenají pravdy, které jsme přijali....  Vede nás k hlubšímu poznání zjevených pravd.... www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-4-

[email protected]

[email protected]

 Pomáhá nám přemýšlet o Božích pravdách a pod vedením Ducha sv. přicházet k správným odpovědím na otázky...  Dar rozumu nám pomáhá, jak správně žít...  Pomáhá nám také správně chápat Boží slovo.... Není vůbec žádná ostuda, když člověk něčemu nerozumí. Každý nemůže být odborníkem na všechno. Ale pokud mám možnost se nechat poučit, tak je dobré to udělat. Právě člověk , který je rozumný, hledá, kde by získal správné informace, kde by se mohl poučit nebo dovědět to, co neví, neumí... A to platí jak v běžném životě, tak i v životě z víry, při četbě Bible atd. „Dej nám, Bože tři dary: smělost, vyrovnanost, rozum. Smělost k tomu, abychom změnili věci, které se změnit dají. Vyrovnanost k tomu, abychom se dokázali smířit s tím, co změnit nelze. A rozum na to, abychom mezi těmi věcmi dokázali rozlišovat." (Reinhold Niebuhr)

Litanie k Duchu svatému: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Sestup na nás Duchu svatý a utvoř si v našich srdcích příbytek. Odpovídáme: Budiž veleben! Duchu svatý, jenž jsi s Otcem i Synem uctíván, nauč nás žít ve stálé přítomnosti Boží. Duchu svatý, jenž sídlíš v srdci Božího Syna, nauč nás poznávat tě a milovat. Duchu svatý, nauč nás žít v odevzdanosti a nezdolné důvěře v Boha. Duchu svatý, zapal v našich srdcích oheň své lásky. Duchu svatý, tajemná holubice, nauč nás chápat Písmo svaté. Duchu svatý, nauč nás správně se modlit. Duchu svatý, jenž mluvíš ústy proroků, nauč nás žít v pokoji a míru duše. Duchu svatý, ohnisko láskou planoucí, nauč nás žít moudře a trpělivě. Duchu svatý, všemi dary vládnoucí, nauč nás žít v pokoře a skromnosti. Duchu svatý, jehož pokladnice přetékají, nauč nás chápat cenu utrpení. Duchu svatý, jehož pokladnice jsou bezedné, nauč nás správně využívat drahocenný čas. Duchu svatý, z jehož pokladů neubývá, chraň nás veškeré nelásky a pýchy. Duchu svatý, jehož bohatství nikdo nespočítá, nauč nás čelit zbytečným myšlenkám a představám. Duchu svatý, dárce darů přemnohých, nauč nás vyhnout se planým činnostem a marným řečem. Duchu svatý, z jehož plnosti jsme všichni obdrželi, nauč nás mlčet, i co máme mluvit v pravý čas. Duchu svatý, lásko věčná, nauč nás, abychom dávali dobrý příklad. Duchu svatý, dobroto neskonalá, dej nám vytrvalost v dobrém. Duchu svatý, sladký utěšiteli, nauč nás správně jednat s lidmi. Duchu svatý, milý příteli, nauč nás nikoho neposuzovat a na křivdy zapomínat. Duchu svatý, světlo duši blažící, nauč nás vidět potřeby druhých, abychom nezanedbávali dobré skutky. Duchu svatý, otče ubohých, osvěcuj nás, v čem chybujeme. Duchu svatý, jenž konáš v duších zázraky, veď nás bdělostí k dokonalosti. Duchu svatý, jemuž není nic skryto, nauč nás unikat osidlům ďáblovým. Duchu svatý, jenž znáš budoucnost vesmíru, pomoz nám, abychom se vymanili z područí těla, světa a ďábla. Duchu svatý, jenž znáš i budoucnost naši, svěřujeme do Tvé ochrany a péče své rodiny, přátelé, dobrodince a všechen lid. Duchu svatý, veď nás svým světlem, naplňuj nás svou útěchou a uč nás žít ke slávě Boží skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Za společenství Seniorů La vie Montante Magda Jurášková

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-5-

[email protected]

[email protected]

SEDM HLAVNÍCH HŘÍCHŮ Smilstvo ničí vztahovost

2006-10), která se zasazovala o legalizaci pedofilie. Čím dal častěji je život ve smilstvu prezentován jako moderní postoj a životní standard. Tzv. „svobodné vztahy“ považují mnozí za moderní formu prožívání lásky a legitimity sexuálního soužití a přece je „svobodný vztah“ vyjádřením, které si už samo o sobě odporuje. Vztah k druhému člověku už sám v sobě obsahuje jakýsi závazek, jakousi povinnost, jak tedy může být svobodný závazek (tedy bez závazků) nebo svobodná povinnost (bez povinnosti)? Tento pojem se jeví spíše jako jakýsi pokus o skrytí skutečnosti, že se jedná o vztahy netrvalé a bez žádných závazků vůči sobě navzájem, a tedy neposkytující jakoukoli jistotu, a takto přece ve vážně myšleném vztahu fungovat nelze. Stává se i to, že někdo nedozrálý souhlasí se sexuálním soužitím mimo manželství, protože se domnívá, že tím dá důkaz své „lásky“, anebo zachrání někoho, kdo zrovna prochází krizovým obdobím, cítí se osamělý nebo nedohodnocený, kdo očekává nějaký „projev lásky“. Člověk dozrálý ví, že na základě lásky se dá darovat čas, síly, pozornost, přítomnost, blízkost, zdraví, ba dokonce i dočasný život. „Z lásky“ ale nelze obětovat pro někoho svoji důstojnost, svatost nebo spásu, tedy hodnoty věčné. Smilstvo je možné také v manželství. Začíná už tehdy, když některý z manželů přestává projevovat lásku. Přestoupení manželského slibu nezačíná přece nevěrou čí násilím (to už je trestný čin!), ale vynecháním projevů lásky, trpělivosti a něžností a vzájemného zájmu či starostlivosti. Každá forma smilstva vede k narušení vztahu s Bohem, s druhými lidmi a nakonec i se sebou samotným. Nečistá sexualita ničí svobodu, zabijí radost ze života a vede k sobectví, a právě proto Bible obzvlášť důrazně varuje před hříchem smilstva: „Kdo se dopustí cizoložství s ženou někoho jiného,

Smilstvo je dalším z hlavních hříchů, kterým se věnujeme v našem cyklu. Písmo svaté před smilstvem jednoznačně varuje např. v Listě Efezským „Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím.“ (Ef 5, 5). Smilstvo, i když je definováno jako jakákoliv sexuální činnost mimo manželství, má spoustu podob jako např. rozpustilost, masturbace, pornografie, násilí, manželská nevěra, pedofilie, incest, prostituce – jejich výčet najdeme v Katechismu katolické církve v článcích 2351-2359. Je tak drastickým ukřivděním člověku, a tak silně ničí jeho důstojnost, že některé jeho projevy jsou zakázány nejen náboženskými a morálními pravidly, ale také státním trestním zákonem. Násilí, pedofilie, kuplířství, dětská pornografie to jsou jen příklady trestních činů, ke kterým právě smilstvo vede. Tělo, pudy, instinkty a lidská sexualita jsou dary, kterými byl člověk Stvořitelem obdarován. Každý dar zavazuje člověka ke správnému zacházení, a to s ohledem na lidskou důstojnost. Sexualita, která je prožívána a vyjadřovaná v souladu s Božími pravidly, tedy když je způsobem vyjadřování manželské lásky a místem zodpovědného předávání života, stává se požehnáním. Sexualita odtržená od lásky, ve které se projevuje násilí a v mnohých případech vede ke smrti (např. interrupce či HIV), se stává prokletím. Není tedy divu, že oblast lidské sexuality chrání dvě přikázání: nesesmilníš (VI.) a nepožádáš manželky bližního svého (IX.). Hédonistická („moderní“) společnost tíhne k přijímání a někdy i upřednostňování různých forem smilstva. Příkladem může třeba být působení jedné nizozemské politické strany (PNVD působící v letech www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

5. Smilstvo

-6-

[email protected]

[email protected]

kdo cizoloží s ženou svého bližního, musí zemřít, cizoložník i cizoložnice.“ (Lv 20, 10). Také novozákonní spisy obsahují podobná varování např. „O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu.“ (Ef 5, 3). Boží slovo jasně ukazuje, že smilné jednání vychází z neuspořádaného nitra člověka a nemá žádnou vnější příčinu: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ (Mk 7, 20-23). Pramenem hříchu není tělo či pud, ale jen a pouze plně vědomý a svobodný člověk. Právě proto spontánní a neprovokované myšlenky, představy či pokušení nejsou zatíženy morální vinou. Je třeba se tedy naučit odlišovat spontánní pocit vzrušení od vědomé žádostivosti. Člověk, který podléhá smilstvu, se začíná před Bohem schovávat a vůči ostatním lidem a nakonec i vůči sobě samotnému se chová čím dál primitivněji. Svým jednáním si ničí zdraví fyzické, mravní a duchovní. Právě kvůli bolestivým a rozsáhlým následkům smilstva Církev ve všech dobách zdůrazňovala váhu výchovy proti smilstvu a velikou hodnotu ctnosti čistoty. Nejjistější ochranou proti hříchu smilstva je vědomí, že láska bez sexuality stačí ke štěstí, kdežto sexualita bez lásky nikoli a nikdy nepřinese člověku štěstí. Ubránění se hříchu smilstva nebo osvobození se od něj je možné ne z důvodu strachu před jeho následky, ale jen z ohledu na důstojnost člověka a jeho povolání k lásce. Čistota není pochopitelná a ani není možná pro ty, kteří nemilují a lásku nahrazují pouze emocemi. Právě proto není možná čistota bez lásky. Čistota znamená bytí darem pro druhého člověka a ne používání ho pro své vlastní potěšení. Čistá sexualita je setkáním dvou osob spojených manželskou www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

láskou, kdežto sexualita smilná je setkáním dvou pudů nebo pudu z podlehnutí. Čistota nemá nic společného se strachem z tělesnosti, sexuality nebo příjemností sexuální rozkoše, ale vyplývá z postavení osoby a její důstojnosti na prvním místě. Lidská osoba má hodnotu nekonečnou, a proto jediným správným měřítkem vztahu k ní je láska očištěná z jakékoli žádostivosti. Čistota je vědomím, že láska není chvilkovou vášní ale neodvolatelným darem ze sebe pro dobro druhého člověka. Čistota chrání člověka před tím, aby se druhý člověk nestal prostředkem místo toho, aby byl cílem. Člověk čistý ví, že hodnota osoby nekonečně převyšuje hodnotu příjemnosti. Bůh nás stvořil, abychom sebe navzájem milovali a ne abychom sebe navzájem používali. „Čistota vyžaduje, aby se člověk naučil ovládat; to je škola lidské svobody. Alternativa je zřejmá: buď člověk ovládá své vášně a dosáhne pokoje, anebo se jimi dá zotročit a stane se nešťastným. „Důstojnost člověka vyžaduje, aby jednal podle vědomé a svobodné volby, to znamená být hýbán a podněcován z nitra osobním přesvědčením a ne ze slepého vnitřního popudu nebo pouze z vnějšího donucení. Této důstojnosti člověk dosahuje tím, že se osvobozuje z každého zajetí vášní, směřuje k svému cíli svobodnou volbou dobra a účinně a s vynalézavou přičinlivostí si obstarává vhodné prostředky.“ (KKC 2339). Čistota znamená integritu osoby (jsem svým pánem) a integritu daru (daruji ti to, co potřebuješ k dosažení svatosti a štěstí). „Láska je formou všech ctností. Čistota se pod jejím vlivem jeví jako škola osobního dávání se. Sebeovládání je zaměřeno na dar sebe sama. Čistota vede toho, kdo ji žije, aby se stal bližnímu svědkem Boží věrnosti a něžné lásky.“ (KKC 2346). Sexualita odtrhnutá od lásky (tedy smilstvo) se stává prokletím a vede k duchovní a osobnostní smrti.

o. Przemysław

-7-

[email protected]

[email protected]

Je-li Bůh v mém srdci,

vat věčně. V naději očekáváme splnění těchto zaslíbení. Doufáme, že za všechny své dobré skutky, dobré myšlenky a dobré náklonnosti budeme odměněni, neboť Bůh nic neopomene. Co ještě potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní?

jsem i já v srdci Boha Co je naše tělo? Je to křehká nádoba. Schránka, která podlehne smrti. To všichni dobře víme. A přece si dáváme víc záležet, abychom obstarali tělo, než abychom se postarali o obohacení své duše, která je tak veliká, že si není možné představit nic většího! Vždyť vidíme, že Bůh, veden žárem své lásky, nás nechtěl stvořit podobné zvířatům, stvořil nás k obrazu svému a ke své podobě! Jak velký je člověk!

V nebi už nebude víra ani naděje, protože zmizí mlhy, které zatemňují náš rozum. Náš duch pozná věci, které jsou mu na zemi skryté. Už nebude doufat, protože bude všechno mít. Nikdo nedoufá, že získá poklad, když už ten poklad má. Ale bude tam láska, kterou budeme přímo opojeni. Budeme obklopeni oceánem božské lásky a nezměrné lásky Srdce Ježíšova. Láska je tedy také předchutí nebe. Kdybychom ji pochopili, cítili a zakoušeli, jak bychom byli šťastní! Nešťastní jsme jenom proto, že Boha nemilujeme.

Člověk byl stvořen z lásky a bez lásky žít nemůže. Miluje buď Boha, nebo miluje sebe a svět. Často je to však právě víra, co mu schází. Pokud člověk nemá víru, je slepý. Kdo nevidí, nepoznává. Kdo nepoznává, nemiluje. Kdo nemiluje Boha, miluje sebe a své rozkoše. Ulpívá svým srdcem na věcech, které se rozplynou jako kouř. Postrádá světlo a žije v mlze. Kdyby světlo měl, jistě by viděl, že všechno to, co miluje, oč se výsostně stará, mu může přinést jen věčnou smrt.

Říkáme: „Věřím, můj Bože, věřím pevně. I když se občas dostaví nějaké pochybnosti, moje víra začne mít menší vady, zatoulám se jako ta ztracená ovce, přesto všechno věřím v Tebe.“ Ale věřím Tobě? Věřím tomu, že jsem tak veliký v Tvých očích, že pro mě maličkého jsi nachystal tak podivuhodné věci? Že mě zahrnuješ neutuchávající a vřelou láskou, že trpělivě čekáš, když sejdu z cesty, že jsi se mnou i ve chvíli, kdy má láska k Tobě nebo k lidem značně pokulhává, kdy Tě zklamu, zraním, opustím?

Kromě Boha není nic trvalého! Život zanikne! Štěstí zmizí. Zdraví se pokazí. Dobré jméno bývá pošpiněno, dobré skutky zapomenuty. Pozemská jistota se už zítra může stát bezednou nejistotou, opojná plnost tlející prázdnotou. Ženeme se pryč jako vítr. Všechno prchá bouřným krokem. Všechno se žene dál. Jak moc je potřeba milovat ty, kdo se ve svých náklonnostech obracejí ke všem těmto pozemským věcem! Obracejí se k nim, protože přespříliš milují sami sebe. Milují se láskou k sobě samým a ke světu, proto hledají tvory víc než Boha. A právě z toho důvodu nejsou nikdy spokojeni. Nikdy nemají klid. Stále jsou plní nepokoje. Stále jsou v úzkostném rozrušení a rozervaní.

Kdybychom opravdově poznali své štěstí v tom, že můžeme Boha milovat, byli bychom plni úžasu. Nám však právě úžas často chybí. Chybí proto, že jsme příliš zahleděni na materii tohoto světa, která pomíjí a v jistých okamžicích přestává být důležitou. A když tyto chvíle nastanou, máme něco, oč se opřeme? Nebo se sesuneme k zemi, jako ten dům postavený na písečných základech, a budeme naříkat, jak se vše spiklo proti nám, začneme se litovat, kritizovat okolnosti, nepříznivou konstelaci hvězd, poukazovat na nespravedlnost tohoto světa...? Možná. Když ale poukazuji na nespravedlnost tohoto světa, tak nepřímo připouštím existenci „jiného světa“, spravedlivějšího, lepšího a dokonalejšího.

Úkony víry, naděje a lásky v sobě obsahují veškerou blaženost člověka na zemi. Vírou věříme v to, co nám Bůh slíbil. Věříme, že ho jednou uvidíme. Věříme, že ho jednou budeme zakoušet a že u něho jednou budeme přebý-

www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

Kéž bychom měli odvahu Bohu říci: „Věřím pevně, že jsi přítomný, že mě vidíš, že jsem před

-8-

[email protected]

[email protected]

tvým zrakem, že také já jednou budu na tebe hledět tváří v tvář, že budu mít účast na všem, co na věčnosti slibuješ! Doufám, můj Bože, že mě odměníš za všechno, co jsem učinil, abych se ti líbil! Miluji tě, můj Bože, mám srdce, abych tě miloval! Už jenom to, že jsi a mohu Tě milovat, je něco úžasného, blahodárného!“ Jak všemohoucím by byl tento úkon víry, který je zároveň také úkonem lásky! Jak krásnějším by byl tento svět, stvořený absolutně dokonalým, kdyby člověk, kterému Bůh tolik důvěřoval, na něhož tolik spoléhal, jemuž tolik daroval, si jej nepodmanil svou nedokonalostí, velikášstvím a pýchou! Jak šťastnějším by byl tento svět, kdyby člověk svá díla budoval na pevných základech víry, naděje a lásky, jakožto na pilířích vztahu k Bohu!

telství, tak málo si vážíme jeho slibů. Jak nepoučitelná je lidská zaslepenost! A jak obdivuhodná je Boží trpělivost s námi! Dobrý Bůh nám nabízí sebe samého a svou věčnou lásku. Do každého z nás vložil touhu milovat a možnost svobodně se pro tuto lásku rozhodnout. Naše láska k němu se dá přirovnat k člověku, který umírá žízní u řeky, ač by mu stačilo jen to, aby svá ústa ponořil do vody. K člověku, který přebývá vedle pokladu, ale zůstává chudý. A přece by mu stačilo pouze natáhnout ruku a tento poklad získat! Láska nepodmiňuje, není za zásluhy, nehledá, co by vytěžila sama pro sebe. Proto ani Bůh nás nečiní šťastnými jenom proto, že ho milujeme. Milujeme-li Boha, znamená to, že má místo v našem srdci. A má-li Bůh místo v našem srdci, znamená to, že i my jsme v srdci Boha! Koneckonců měli jsme to místo připraveno dávno předtím, než jsme se ho svobodně rozhodli zaujmout!

Představme si, že král si dá předvolat jednoho ze svých poddaných a prohlásí: „Chci tě učinit šťastným! Zůstaň u mě a využívej všeho, co mám. To všechno ti mohu dát a dávám. Ale měj se na pozoru, abys neprovedl něco, co se mi nelíbí. Tomu se vyhni, jak jen můžeš!“ Jak pečlivě a horlivě by tento poddaný usiloval o to, aby se mocnáři ve všem zalíbil! Právě takovou nabídku předkládá Bůh nám. A my tak málo dbáme o jeho přá-

Volně přepracovaná promluva Jeana B. Marie Vianneye O lásce k Bohu

Pavlína Řehánková

SCHOLY HROU 2012

V sobotu 14. 4. 2012 jsme se sešli na faře výjimečně už za brzkého rána, ne jako obvykle v 16 hodin, protože jsme jeli na děkanátní akci "Scholy hrou", která se letos konala v Dolní Lhotě. Tento rok pro nás bylo vymyšleno a připraveno téma "SHREK a jeho kamarádi". V úvodní scénce unesl krásnou Fionu zlý černokněžník. Rozdělili jsme se do skupin, abychom pomohli Shrekovi Fionu opět najít. Skoro každý z bolatické scholy byl v jiném družstvu, a tak jsme se mohli seznámit a skamarádit s dětmi z ostatních schol. Letos se netradičně soutěž mezi družstvy odehrávala venku v okolí školy. Museli jsme projít 7 stanovišť a splnit tam úkoly, které nám dali kamarádi Shreka - např. Kocour v botách a Šípková Růženka. Na každém jsme získali kousek mapy, kterou jsme museli posbírat celou, abychom zjistili, kde se Fiona nachází. V mapě však bylo málo informací, a proto bylo obtížně Fionu najít. Nakonec jsme ji našli u zlého černokněžníka, kterého jsme museli překonat. Fionu nám vydal po odhalení odpovědí na hádanky, které nám zadal. Scholy hrou byly pak zakončeny již tradičně mší svatou, po které se všechny scholy rozloučily a rozjely se zase zpátky domů. Těšíme se na další Scholy hrou!!!!!! :-) Více informací o bolatické schole naleznete na: www.scholabolatice.signaly.cz

Monika Theuerová www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-9-

[email protected]

[email protected]

DOBA VELIKONOČNÍ  Nikdy jsem nad tím neuvažovala, a tak nevím, co napsat. Asi je nám aspoň trochu podobný, ale kdybychom na něj chtěli sáhnout, proletěli bychom…(Ivana B.)

Ježíš porazil smrt, vykoupil nás. Naštěstí byly u hrobu ženy jako první, tak se to velmi rychle rozneslo . Ve 4. třídě jsme si zkoušeli představit, co by se stalo, kdyby Ježíš vstal z mrtvých v dnešní době. Kdyby někdo z nich byl u hrobu první, jak by ostatním oznámil tu šokující a úžasnou zprávu? Posuďte sami:

 Je upřímný, hodný k člověku, nesnáší zlost, je seslán na zemi Bohem, dokáže odpustit člověku, nejde vidět, ale cítíme, že je při nás, všude je s námi… (Natálie S.)

 Vážení lidé! Ježíš vstal z hrobu, učedníci si myslí, že vstal z mrtvých a já si myslím to samé. Byl jsem u hrobu. Stráže taky nic neví a kámen by někdo sám neodvalil… (Adam H.)

 Někdo, kdo má vládu nad světem a pomáhá nám k dobru. (Monika T.)  Je podobný Bohu chováním i vzhledem. (Blanka K.)

 Milí občané! Ježíš žije! Přišla jsem do hrobu a nikdo tam nebyl. Včera byl mrtvý a teď žije, vstal z mrtvých, proto vám píšu. Doufám, že se to všichni dozví… (Ivona H.)

 Duch Svatý je veliký kamarád Boha, který lidem pomáhá. Představuji si ho jako někoho vznešeného a božského, který má moc jako Bůh. (Jakub N.)

 Představ si, Ježíš vstal z mrtvých a zmizel ze světa navždy. Ale kdo ví, možná na světě někde je? (Jakub M.)

ŽIVOTNÍ HRA Josef Veselý Abychom život svůj nehráli jen tak Abychom při každé hře zůstali vždy sami sebou Ať v bolesti i nepohodě dovedem hrát jiným pro radost a svojí čestnou hrou učíme všechny pravdivě žít pokorní a nenápadní v zákulisí nebo při potlesku v záři reflektorů Abychom rostli v umění vděčně vše přijímat zlo v dobré proměnit a štědrými být v rozdávání Až na jevišti všedních dnů opona spadne naposled kéž někdo jiný za nás říci může že nehráli jsme jenom pro ošidný groš

 Milí lidé! Ježíš vstal z mrtvých! Je to velká novina! Zrovna dnes ráno jsem tam přišel a byl pryč! Rychle všichni sem! JEŽJŠ VSTAL Z MRTVÝCH, JUCHŮ! Pojďme se tam podívat! (Filip K.) Na konci Velikonoční doby budeme slavit slavnost Seslání Ducha Svatého, narozeniny církve. Duch Svatý je jedna z osob Trojice. Nevím, jak často o Něm uvažujeme, jestli si ho nějak představujeme. Dokázali byste něco říci o Duchu Svatém, kým je pro vás? Žáci 6. a 7. třídy si ho představují takto:  Je to část Trojice. Neviditelný duch, který vstoupil do hlavy apoštolů a dal jim odvahu. (Matěj T.)  Má svatozář, je neviditelný, je jeden ze tří osob Trojice. (Katka M.)  Ducha Svatého si představuji jako průhledného člověka, lítá ve vzduchu…(Zlata H.)

J. P. www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-10-

[email protected]

[email protected]

Z PROGRAMU FARNOSTI Setkávání farních společenství: Schola: ........................................................ každá sobota v 16:00 hod. Ministranti: .......................................pátek 11.05. a 25.05. v 16:30 hod. Podávající sv. přijímání: ........................... sobota 19.05. v 19:15 hod. Společenství matek: ..................... čtvrtek 10.05. a 24.05. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: středa 16.05. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ............... čtvrtek 03.05. a 17.05. v 19:00 hod. Farní klubko dětí: ....................... neděle 13.05. a 27.05. ve 13:00 hod.

Návštěvy nemocných: čtvrtek 03.05. ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová. pátek

04.05. ul. Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

1. čtvrtek v měsíci - 3. května, bezprostředně po mši svaté adorace vedená za nová kněžská, řeholní a misijní povolání. 1. pátek v měsíci – 4. května, adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 17:00 do 17:45 h. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu se sv. požehnáním. Po mši sv. možnost tiché adorace až do 20:00 h. 3. pátek v měsíci – 18. května, bezprostředně po mši svaté Korunka k Božímu Milosrdenství a sv. požehnání.

čtvrtek 31.05. ul. Družstevní, K hrázi, Nádražní, Zahradní. pátek

Adorace, pobožnosti:

01.06. ul. Jasanová, 1. Máje, Hornická, Opavská.

.

Po celý květen budou v našem kostele Májové pobožnosti ve všední dny bezprostředně po večerních mších svatých. Během letošních májových pobožnosti se budeme obzvláště modlit za pronásledovanou Církev v Číně na přímluvu Naší Paní ze Še-Šan. 05.05. v 18:00 hod. – mše svatá za živé a zemřelé hasičky a hasiče z Bolatic a Borové. 05.05. v 19:15 hod. – zasedání Farní pastorační rady. 08.05. v 8:30 hod. – mše svatá za nezvěstné a padlé vojáky z obou světových válek (česky). 10. až 15.05. – nebudou úřední hodiny.

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 05.05. a neděle 06.05. Měsíční sbírka farnosti: sobota 19.05. a neděle 20.05. Mše svatá na Borové: čtvrtek 31.05. v 18:00 hodin.

17.05. – slavnost Nanebevstoupení Páně, slavná mše svatá v 18:00 hod. – je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. 18.05. v 19:00 hod. – přednáška pro biřmovance (v kostele) 19.05. – farní pouť do Olomouce, navštívíme Katedrálu sv. Václava, Arcibiskupský palác a Kněžský seminář, odpoledne navštívíme Muzeum olomouckých tvarůžků v Lošticích a podnikový „tvarůžkový“ obchod. Odjezd autobusu v 7:00 hod. od schodů ke kostelu (ul. Svobody), návrat cca. v 17:00 hod. Cena: 350,- Kč, vybírat se bude až v autobuse. Přihlásit se je možné v sakristii, ve farní kanceláři a také el. poštou ([email protected]). 27.05. – slavnost Seslání Ducha Svatého, která končí liturgickou dobu velikonoční. Mše svaté jako obvykle o nedělích. Odpoledne, od 15:15 hod. v bolatickém skanzenu – Farní den se smažením vaječiny a přátelským posezením, v 16:00 hod. na parkovišti u fary otevření motorkářské sezony a požehnání motorek a jejich řidičů. www.farnost.bolatice.cz

731 625 635

-11-

[email protected]

[email protected]

ÚMYSLY MŠÍ SVATÝCH Út St Čt Pá So

01.05. 02.05. 03.05. 04.05. 05.05.

Ne 06.05.

18:00 - Za naše farní společenství 06:30 - Na poděkování za přijatá dobrodiní a za živé a + blízké 18:00 - Za + Elišku a Hedviku Ratajovy 18:00 - Za + Marii Kašnou, manžela, syna, snachu a zetě 15:00 - svatba: David Pavelek – Katerzyna Jankowska 18:00 - Za živé a zemřelé hasiče a hasičky z Bolatic a Borové 08:30 - Na poděkování za dar 70 let života s prosbou o další ochranu a požehnání a za + rodiče z obou stran a za živou rodinu 14:30 - Za + Adolfa Paška, manželku, rodiče Radošovské a za živé rodiny

Út St Čt Pá So Ne

08.05. 09.05. 10.05. 11.05. 12.05. 13.05.

18:00 - Za vojáky nezvěstné a padlé v obou světových válkách 06:30 - Za naše farní společenství 17:00 - Za nezvěstného Jindřicha Rataje a + rodiče z obou stran, + Alberta Valentu, manželku a rodiče 18:00 - Za + Josefa Paška a rodiče z obou stran 18:00 - Za + Helenu Jurečkovou, manžela a za živou rodinu 08:30 - Za + Valtra Kupku a rodiče z obou stran 14:30 - Za + Annu Feilhauerovou, manžela, syna, dva zetě, sourozence a rodiče z obou stran

Út St Čt Pá So Ne

15.05. 16.05. 17.05. 18.05. 19.05. 20.05.

17:00 - Za + Dorotheu Scholtisovou k nedožitým 100. narozeninám, + manžela, syna a za živé rodiny mše svatá nebude 18:00 - Za + Adolfa Fojtíka, manželku, dvě dcery, + rodiče Bočkovy, zetě a prarodiče 18:00 - Na poděkování za dar života 18:00 - Na dobrý úmysl 08:30 - Za + Jiřího Juráška a rodiče z obou stran 14:30 - Za + Martu Kurkovou, manžela, sourozence a za živé rodiny

Út St Čt Pá So Ne

22.05. 23.05. 24.05. 25.05. 26.05. 27.05.

18:00 - Za + Amálii Solichovou, manžela a sourozence z obou stran 06:30 - Za + Gertrudu Heidrovou, manžela a za živé rodiny 18:00 - Za + Marcelu Halfarovou k 5. výročí úmrtí, + otce a za živé rodiny 18:00 - Za + Gerharda Rataje, dva bratry a rodiče 18:00 - Za + Hedviku Matelskou k 1. výročí úmrtí 08:30 - Za + Petra Paška a rodiče z obou stran 14:30 - Za + Horsta Pawlittu k nedožitým 70. narozeninám, bratra, švagra a rodiče z obou stran

Út St Čt Pá So Ne

29.05. 30.05. 31.05. 01.06. 02.06. 03.06.

18:00 - Za + Kristinu a Aloise Kurkovy 06:30 - Za naše farní společenství 18:00 - /Borová/ Za naše farní společenství 18:00 - Za + Bertu Slivkovou, dva manžely, dceru a syna 18:00 - Za + Jiřího Vybírala, manželku, rodiče z obou stran, příbuzenstvo a za živé rodiny 08:30 - Za + Emílii Skácelovou, manžela a za živé rodiny 10:00 - Za děti, které poprvé přijmou Tělo Páně a jejich rodiny s prosbou o dar živé víry 14:30 - Za + Annu Sněhotovou, manžela, sestru, švagra a za živé rodiny

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává: Bolatice

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23

Šéfredaktorka: Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla: 20.května 2012

Edice: Evidenční číslo:

Příští číslo: Náklad:

www.farnost.bolatice.cz

Marek Blokeš MK ČR E 14902

731 625 635

-12-

[email protected]

3.června 2012 800 výtisků

[email protected]