Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Studánka

Časopis Římskokatolické farnosti Bolatice

Prosinec- 2012 Drazí farníci, farnice a farničata… ...ve chvíli, kdy se Vám toto číslo našeho farního časopisu dostává do rukou, prožijeme 1. neděli adventní, která je nejen prvním dnem nového liturgického roku, ale také prvním dnem čtvrtého roku příprav na cyrilometodějské jubileum. První rok byl věnovaný Písmu svatému, v druhém roce jsme více přemýšleli nad svátostí křtu, v roce třetím, který jsme právě ukončili, jsme se více věnovali svátosti biřmování a ten čtvrtý, poslední rok, je zaměřen na vrchol našeho křesťanského duchovního života, tedy na svátost Eucharistie. Církev nás učí, že právě Eucharistie by měla být vrcholem našeho duchovního života, neboť je to svátost skutečné Ježíšovy přítomnosti Krista uprostřed společenství věřících, svátost, ve které se uskutečňuje Jeho spasitelské dílo – tedy Ježíšova smrt a jeho zmrtvýchvstání. Je to svátost, která nám umožňuje být Bohu nejblíže, jak je to jen možné v tomto pozemském životě. Je zvláštní, že tento rok Eucharistie v naší české Církvi otevíráme během prožívaného všeobecné roku víry v Církvi a také v den, kdy vstupujeme do doby adventní. Je to zvláštní a krásné zároveň, a to proto, že v sobě máme zakódováno, že advent je

časem přípravy na setkání s Kristem během vánočních svátků, a to je jen částečná pravda, protože nesmíme zapomínat, že první část adventu má za úkol nás připravit na setkání s Kristem na konci času a teprve poslední adventní týden je přípravou ke slavnosti Narození Páně. Nicméně jestliže je advent časem přípravy na setkání s Ježíšem, měl by tento čas obzvláště být přípravou na setkání s Kristem právě v Eucharistii, neboť tentýž Ježíš, který se před více, než dvěma tisíci lety narodil v Betlémě a který přijde ve své slávě na konci času, přichází k nám během každé mše svaté. Uvědomujeme si to? Ať je tedy pro každého z nás ten čas adventní přípravy časem znovuobjevování Ježíšovy blízkosti dostupné po každého z nás během liturgie mše svaté a ve svatostánku, neboť každé svaté přijímání je naplněním touhy věřícího člověka být v Boží blízkosti v Betlémě, ve Večeřadle, u Kříže a prázdného hrobu a nakonec ve svém srdci. Každému z nás přeji krásný a požehnaný advent a dobré svátky Boží lásky a blízkosti, aby každá mše svatá byla pro nás Vánocemi, kdy se v nás znovu a znovu rodí Ježíš Kristus. o. Przemysław

ADVENT 2012 Advent se podobá

KDE JSOU DVA NEBO TŘI SHROMÁŽDĚNI VE JMÉNU MÉM, TAM JSEM JÁ UPROSTŘED NICH (Mt 18,20)

RORÁTY úterý - pátek v 6.30 ráno

tichému klepání

Na ranních mších, bude jich celkem dvanáct, vždy od úterý do pátku, postupně probereme apoštoly, o adventních nedělích se dozvíme něco o čtyřech evangelistech. Po mši svaté budou mít děti společnou snídani ve školní jídelně. Mše svatá bude opět probíhat při svíčkách, děti půjdou každé ráno průvodem zezadu kostela, svíčky dostanou v kostele.

Advent není žádný náhlý div či zázrak. Bůh s námi jedná zcela lidsky,

Nový církevní rok bude kromě Roku víry, který už vyhlásil Svatý otec, také rokem Eucharistie – v rámci přípravy na výročí příchodu Cyrila a Metoděje na naše území. Apoštolové se s Ježíšem scházeli u jednoho stolu. I my se dnes jako církev shromažďujeme kolem jednoho stolu, kolem oltáře, kde je centrem Eucharistie.

krok za krokem nás vede a čeká na nás. Dny adventu se podobají tichému klepání na naše nitra,

Evangelisté byli ti, kteří Ježíše zvěstovali dále. Byli svědky, stejně jako i my máme svědčit o Bohu a jeho působení v našem životě. Proto chceme letos tyto „patrony našeho adventu“ lépe poznat.

abychom se odvážili hledat tajemnou

Vyhodnocení rorátů bude o poslední rorátní mši svaté v pátek 21. 12. 2012.

Boží přítomnost, která jediná může člověka opravdu naplnit a osvobodit.

MAREK

MATOUŠ

1. neděle adventní

2. neděle adventní

Jidáš

Bartoloměj

Mt 27,4

ROK VÍRY

Filip

J 1,456

Petr Mt 16,16

LUKÁŠ Šimon

Lk 11,1

Matouš

Mt 9,9

Jakub Mk 10,35

JAN

3. neděle adventní

4. neděle adventní

Tadeáš

J 6,28

Tomáš

J 20,28

Jan Mk 10,27

Lk 9,6

Jakub Alfeův Mk 10,36

ROK EUCHARISTIE

Ondřej J 1,41

J. P.

Umění žít, umění zemřít Dovolím se s Vámi podělit o pár myšlenek, které zazněly na přednášce Mudr. Jitky Krausové na téma pro nás starší velmi aktuální: Umění žít, umění zemřít. Přednášku pořádalo naše ostravskoopavské biskupství v rámci vzdělávání „Akademie třetího věku“. Mám odpovědnost vůči druhým, vůči blízkým – smrt není jen moje záležitost. Je dobré se na dobrou smrt připravit: -

udělat pořádek s Bohem – smířit se s Ním udělat pořádek s lidmi – odpustit lidem, prosit o odpuštění, smířit se s lidmi udělat pořádek s majetkem – snížit rozbroje, které mohou nastat

Smrt, to je odchod domů, odchod k Někomu, který na mě čeká s láskou, kterému na mně záleží, pro Něhož mám cenu. Věčný život je přebývání s Bohem, s blízkými. Je třeba přijmout svůj věk, nestydět se za něj – duch světa říká: nesmíš být stará, musíš vypadat mladší… Udělat si inventuru, co ještě skutečně potřebuji a co je už pro mě zbytečnost – a to v šatstvu, v knihách, v koníčcích…Nepřipustit si, že se to ještě pro mě bude někdy hodit – dávat, darovat to těm, kterým to ještě udělá radost. Nelpět na svých zvycích a změnit své návyky, dokud k tomu mám sílu. Položit si otázku: který z mých návyků rozčiluje mé okolí a změnit to! Zjistit na čem lpím a pustit to – když na něčem lpím, tak mám plné ruce – musím to pustit, abych mohla něco jiného dostat. Mám dojít k moudrosti skrze vlastní zkušenosti, přemýšlením, skrze zkušenosti druhých. Moudrost není o úspěchu. O moudrém mohou říct ostatní, že je moudrý. Udělat si návyk z toho říkat dobré věci a neodkládat to. Vědomě (vůlí) být vstřícná, vlídná, laskavá, usměvavá – okolí je přitahováno k tomuto člověku, dobro táhne. Čím jsem starší, tím hůře se měním, avšak vždy mohu být užitečná. Našim úkolem je směřovat k moudrosti, mít v sobě pokoj, být svědky evangelia.

zpracovala Edita Moravcová

Pozvánka na ADVENTNÍ KONCERT, který se uskuteční v sobotu 8. prosince 2012 v 18 hodin v kostele sv. Stanislava v Bolaticích. Vystoupí pěvecký sbor Církevní konzervatoře Opava Laudate Dominum a komorní sbor CKO, sólisté z řad studentů a pedagogů a smyčcový kvartet.

Jste srdečně zváni.

Kdyby nebylo bývalo bylo… Milujeme podmiňovací způsob. Obzvláště kouzelné slovíčko „kdyby“. Často jej užíváme a ptáme se, nebo konstatujeme –„Kdyby se nebylo bývalo tohle stalo, nebyl bych býval…” Jenomže na kdyby se v realitě nehraje. V realitě buďto JE nebo NENÍ. Neexistuje žádné kdyby, i když bychom si to rádi přáli… Můžeme se vztekat, řvát, křičet, prosit, dožadovat se, ale některé věci zkrátka nezměníme. Protože ani změnit nejdou. Často to ve svém nitru víme, ale přece jen to občas zkoušíme, protože si říkáme – co kdyby… Co kdybychom jednou našli den a na kdyby zapomněli? A co kdyby to bylo právě dnes? A co kdybychom se už jednou naučili přijímat realitu? Samozřejmě, že víme, že musíme brát věci takové, jaké jsou, protože jinak to nejde. Ale pořád si nemůžu odpustit jednu otázku – a co kdyby to šlo i jinak? Slovíčko „kdyby“ má obrovskou moc v našich fantaziích, snech a přáních. Ale v realitě života je bezbranné. Můžeme mít okolo sebe výborné lidi, skvělé kamarády, úžasné přátele, ale na samotné prohry, které nás v životě potkávají, jsme sami. Snažíme se obklopovat různými berličkami -hezkým oblečením, falešnou asertivitou, drsným výrazem, avšak když dojde nalámání chleba, vše je pryč. A jsme to jen my sami, kdo to nakonec „prubne“ a zabojuje nebo uteče. Než hrát na kdyby, je lepší se poučit z nezdarů a později už stejné chyby neopakovat či je alespoň výrazně zredukovat.

Farník z Bolatic

Motto letošního Betlémského světla zní: „Bůh viděl, že všechno, co učinil je velmi dobré…“ (Gen, 1, 31) I letos bude možnost odnést si Betlémské světlo z našeho kostela do svých domovů a to v neděli 23. 12. po obou mších svatých a také v pondělí 24. 12. po odpolední dětské mši svaté s otvíráním Betléma v 15:30 hod. Ať také pro vás je tento plamínek symbolem naděje a radosti. Moravcovi Myšlenka šířit Betlémské světlo vznikla v roce 1986 ve studiu hornorakouského ORF v Linci. V Česku se tento novodobý vánoční zvyk šíří od prosince 1989. První světlo přivezli do revolučního Československa čeští exiloví skauti z Rakouska. Plamínek zažehnutý v místě narození Ježíše Krista a nazvaný Světlo přátelství putuje ve speciálním bezpečnostním obalu letecky z Izraele do Lince, odkud se předává do 25 zemí světa a také institucím, například Evropskému parlamentu nebo OSN. Do Česka přiváží Betlémské světlo spolu s junáky a skauty Český rozhlas.

Eucharistie - povolání k přátelství - zakusit Boží přátelství (listopadové setkání) "Nazval jsem vás přáteli..."

Jan 15,15

Přátelství je krásný vztah mezi lidmi. Vyrůstá ze vzájemného setkávání. Neznamená to, že musím být s dotyčným člověkem stále, každý den, ale nosím ho ve svém srdci, vím, že se na něj můžu spolehnout. Setkávám se s ním nejen tenkrát, když něco potřebuji, ale proto, že ho mám rád, že je mi s ním dobře. Pokud se setkávám s druhým jen tenkrát, když po něm něco chci nebo potřebuji, pak to není skutečné přátelství. Skutečné přátelství vyžaduje důvěru, vzájemné pochopení - je to vztah s člověkem, kterého mám rád. Tento vztah je opravdu osobní a stále se vyvíjí. Přátelství Boha a člověka Jsme Božími přáteli - co to ale znamená? Dokážeme si to vůbec představit? Ze strany Boží je to jasné, Bůh je a vždy bude přítelem člověka, protože Bůh je Láska. On nemůže člověka nemilovat. On nemění svůj postoj k člověku podle nálady nebo podle dobrých či špatných skutků. Jeho přátelství je stálé, trvalé a pevné. Bůh je ten, kdo nikdy toto přátelství neukončí nebo nezradí. To se může stát jedině z naší strany. My putujeme po této zemi, snažíme se Boha poznávat - někdy se nám to daří více, jindy méně. To ale není důležité. Bůh nás dobře zná, vidí do našeho srdce a ocení všechno, co se snažíme pro něho a pro druhé dělat. I když z naší strany je možná toto přátelství nedokonalé, Bůh to ze své strany "vyrovná". Krásný obraz tohoto přátelství s Bohem najdeme v podobenství o vinném kmeni a ratolestech (Jan 15,1-9). Ježíš říká, že on je vinný kmen a my jsme jeho ratolesti. Dokud jsme jako ratolesti spojeni s kmenem, jsme živí, pokud se od kmene oddělíme, uschneme a zahyneme. Ratolest, která dřív nesla ovoce, se hodí už jen ke spálení. "Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic." (Jan 15,5). Přátelství znamená, že jsme sjednoceni s Bohem. Sjednocení s Bohem nás vede k tomu, abychom ve všem plnili jeho vůli. Tak to vyslovila Panna Maria: "Jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova." (Lk 1,38). Naše sjednocení s Bohem vrcholí především v eucharistii. Je to vyvrcholení našeho přátelství s Bohem tady na zemi. V nebi už eucharistie není zapotřebí, protože se tam ocitneme Bohu tváří v tvář. Náš vzájemný vztah tam získá novou hloubku a intenzitu, protože mezi námi a Bohem už nebude stát žádná překážka. Dokud ovšem ještě putujeme po této zemi, musíme se snažit prohloubit náš vztah s Bohem hlavně skrze eucharistii. Jen s její pomocí dojdeme tak blízko k Bohu, jak je to tady na zemi možné. (srv. E.Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011, str.25-26). Přátelství s Ježíšem zpravidla vyrůstá z osobního setkání s ním. Přijetí křtu a dalších svátostí ještě není automatickou zárukou toho, že se Bohu dokážeme otevřít. Ve skutečnosti existuje mnoho lidí, kteří chodí denně ke svatému přijímání, pravidelně se účastní bohoslužeb, a přitom se jejich životy nemění, protože se s živým Kristem ještě osobně nesetkali. A pak přijde ona chvíle, kdy procitnou ze spánku! (srv.E.Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011, str. 27). Přemýšlejte a zkuste si vybavit z Bible situaci, kdy se lidé s Ježíšem setkali, ale nepoznali ho... Učedníci, kteří šli do Emauz - šli s Ježíšem dost dlouho, ale nepoznali ho. Něco jim v tom bránilo. Poznali ho až v momentě, kdy lámal chléb. "Vtom se jim otevřely oči" (Lk 24,31). Nevíme, proč Ježíše nepoznali dříve, ale je důležité, že se to stalo a přece ho poznali. V Bibli najdeme také události nebo setkání s Ježíšem, která naopak lidi proměnila... Vzpomenete si na některé? Zacheus (Lk 19,1-10) - žil jako celník, určitě ho ani nenapadlo, že by měl změnit svůj život. Vždyť, jak píše Lukáš, byl "vrchní celník a veliký boháč" (Lk 19,2). A pak stačila jediná Ježíšova věta a všechno bylo jinak. Zacheus se mění a myslí to vážně... Setkání s ženou Samaritánkou u studny (Jan 4,1-30) - žena, která raději nechtěla mezi lidi, styděla se nebo se bála, proto chodila ke studni v poledne, kdy byla nejmenší pravděpodobnost někoho potkat. Setkání s Ježíšem ji zasáhlo a nejen to, dokonce byla schopna jít mezi lidi do města a svědčit o tom, že se setkala s člověkem, který říká, že je Mesiáš.

Petr - ten byl s Ježíšem stále, byl mu nablízku, patřil mezi tři z učedníků, které Ježíš bral všude s sebou. Přesto Petr musel klesnout až na dno - zapřít Ježíše. Když se po zapření setkal s Ježíšovým pohledem, teprve to byl okamžik Petrovy proměny. Evangelijní příběhy svědčí o tom, jak lidé byli po setkání s Ježíšem zcela proměněni. V životě každého z nich to byl začátek přátelství, začátek vztahu, který neskončil tímto setkáním. Prohluboval se řadou dalších zážitků a zkušeností a nejednou některé lidi dovedl až k momentu, kdy se Ježíši zcela odevzdali. (E. Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011, str. 27-28). Vrcholem našeho přátelství s Bohem na naší duchovní cestě je právě eucharistie. Pro světce a všechny lidi, kteří milují Boha a chtějí ve svém duchovním životě kráčet vpřed, je eucharistie naprosto nepostradatelná. Jak bychom ale měli přátelství s Bohem prakticky žít? Především mu musíme dovolit, aby nás neustále "prořezával" - formoval a očišťoval. Strom, který má nést ovoce, je přece nutné čas od času prořezat, i když to není nic příjemného. Ježíš se nás snaží neustále "prořezávat", a tak se často dostáváme do situací, kterým nerozumíme. Prožíváme události, které jsou v naprostém rozporu s naší přirozeností, přáními a očekáváními, ale Bůh z nich pro nás vždy vytěží dobro. Bůh chce, abychom rostli a dozrávali, abychom nesli hojné ovoce. Dopouští situace, v nichž může růst naše víra i láska, naše naděje a pokora. Když tedy procházíme těžkostmi, neznamená to, že nás Bůh opustil, že se o nás nestará. Naopak, je to znamení Božího přátelství k nám, ve kterém nás Bůh přivádí k duchovní zralosti a dává nám novou sílu. Stát se Božím přítelem zároveň předpokládá stát se jeho učedníkem a následovat ho. Přátelství není nic statického. Přátelství je dynamické, je to neustálý pohyb vpřed. Být Božím přítelem neznamená, že mě bude Bůh neustále hýčkat. Znamená to následovat ho a dovolit mu, aby mne provedl temnými údolími. Bůh z nás chce mít zocelené a vytrénované jedince. Abychom se jimi stali, musíme projít ohněm. Ne proto, že by nás Bůh nemilovat nebo se o nás nestaral, ale právě proto, že z nás chce vytvořit něco nádherného. (srv.E.Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011, str.28-30). Přátelství mezi lidmi a přátelství mezi Bohem a člověkem Pokud mají naše vztahy růst, musíme se vzájemně setkávat, být spolu, trávit spolu čas. Čím více jsou lidé spolu, tím jsou si bližší, tím více se naučí si vzájemně rozumět. A to platí také o přátelství mezi Bohem a člověkem. Pokud chceme budovat svůj vztah s Bohem, potřebujeme se s ním také setkávat. Pokud bychom Boha chtěli poznávat jen rozumem, bylo by to málo, musíme ho poznávat i srdcem. Je třeba být v Boží přítomnosti, setkávat se s Bohem v modlitbě. Vrchol této důvěrnosti s Bohem pak prožíváme při eucharistické adoraci. Co znamená klanět se Ježíši přítomnému v eucharistii a zakusit Boží působení ve svém životě? Jak máme rozumět tomu, že by mělo růst naše přátelství s eucharistickým Ježíšem? Ježíš nám v podobenství o vinném kmeni a ratolestech ukazuje, co znamená "přebývat v něm" (Jan 15). Ratolest spojená s kmenem žije a nese ovoce. Avšak odříznutá ratolest usychá, odumírá a žádné ovoce nepřináší. Co z tohoto podobenství plyne pro nás? Máme si uvědomit, že nezáleží na našem snažení, ale že vše je ovocem ducha. Budeme-li s Ježíšem spojeni v Duchu, porosteme v lásce. Naše srdce bude naplněno pokojem, radostí, vytrvalostí, laskavostí, trpělivostí, pokorou, štědrostí, poctivostí, věrností... Naučíme se ovládat a získáme vnitřní kázeň. Na této duchovní cestě ale je třeba vytrvale kráčet s Ježíšem. Jedině on má totiž moc nás pomalu, ale jistě změnit. Za přátelství Boha s námi musíme být vděčni. Nemáme na něho žádný nárok. Přátelství mezi sebou navazují ti, kdo jsou si rovni, a mezi Bohem a člověkem nemůže být o rovnosti ani řeč. Ale Ježíš přesto řekl: "Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce". (Jan 15,15). (srv.E.Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011, str.30-31). Pozorně si přečtěte tyto citáty o přátelství a zkuste si vybrat ten, který vám nejvíce připomíná přátelství s Ježíšem... - Život bez přátel je jako člověk bez duše. - Jediný věrný přítel je více, než tisíc příbuzných. - Přátelství je, když můžete o sobě říct člověku všechno, i to nejhorší. - Přátelé jsou jako hvězdy, nevidíš je pořád, ale víš, že existují.

-

-

Opravdový přítel vždycky uhodne, kdy ho ten druhý potřebuje. Přítel je ten, před kým můžeme vylít své srdce, plevel i zrno, protože víme, že jeho něžná ruka to vezme a proseje, aby zachovala to, co stojí za to zachovat, zatímco zbytek odfoukne dechem své laskavosti. Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde. Přítel - někdo, před kým je možné myslet nahlas. Přátelství je velká věc; jeho velikost nelze vyjádřit slovy, je možné je poznat jen zkušeností. Přítel v tísni pomáhá, v chudobě léčí, v boji na smrt sám život svůj za tebe položí.

JEŽÍŠI, jsi můj PŘÍTEL... Každý den - jsi můj přítel.... Když venku prší - jsi můj přítel... Když svítí slunce - jsi můj přítel... Když mám radost a chci se o ni podělit - jsi můj přítel.... Když je mi smutno a těžko - jsi můj přítel.... Když jsem nemocný/á - jsi můj přítel... Když mě trápí samota - jsi můj přítel... Když mám pocit, že nejsem k ničemu - jsi můj přítel.... Když......

Děkuji ti, Pane, že chceš být mým přítelem Mnohokrát mě, Pane, více než tvé přátelství zajímalo to, co bych od tebe mohl/a získat. Má láska k tobě je často velmi sobecká. Mám tě rád jen tehdy, když mi dáváš to, o co tě prosím. Ale ty mě nechceš zahrnovat věcmi, toužíš mi dát sám sebe. Všechny tvé dary jsou krásné, mohou ovšem mé srdce naplnit jen částečně a dočasně. Nad tebe není nic krásnějšího. Jen ty, Pane, a tvá láska může naplnit mé srdce. Jen tvé přátelství mě může plně uspokojit. Je mi líto, že ti za tvé přátelství děkuji tak zřídka. Ale dnes si uvědomuji, jak velký dar mi dáváš. Děkuji ti, Pane. Vím, že jsi přítelem člověka. Jsi mým přítelem. Jsem, Pane, stále na cestě. Často se vzpírám a pochybuji. Pomoz mi zakusit tvé přátelství. Pomoz mi, Pane, abys ty a jedině ty byl skutečným Pánem mého života. A ve chvílích, kdy mě přepadnou pochybnosti, zintenzivni, Pane, své přátelství, aby se ze mne nestala lampa, ve které došel olej. Mám mnoho potřeb, které ti předkládám, ale stále více ti děkuji za to, že jsi mým přítelem. Amen. (E.Vella, Síla eucharistie, KN Kostelní Vydří 2011,str.32)

Za společenství seniorů La vie montante Magda Jurášková

Krmášový koncert U příležitosti 100. výročí posvěcení našeho kostela sv. Stanislava se v neděli 18. listopadu konal slavnostní krmášový koncert. Plánované vystoupení opavského sboru nevyšlo, a tak jsme se rozhodli zorganizovat koncert z vlastních sil. Času k přípravě již ale nebylo mnoho, a proto jsme požádali o pomoc a spolupráci chrámový sbor z Chuchelné. Ten naše pozvání přijal, a tak tedy v programu koncertu nakonec vystoupili: schola Bolatice, chrámový sbor Bolatice a chrámový sbor Chuchelná. Na samém začátku přivítal všechny o. Przemek a sám se ujal vyhlášení dětské výtvarné soutěže. Ty nejpovedenější obrázky byly vystaveny po vnitřním obvodu kostela, a tak jsme si je všechny mohli prohlédnout. Po odměnění výherců přišla řada na zpěváky. V úvodu vystoupila se dvěma písněmi schola Bolatice a po ní se oba sbory - bolatický i ten chuchelnický - pravidelně ve zpěvu střídaly. Repertoár všech tří účinkujících je zcela odlišný, a tak koncert nabídnul přehlídku mnoha druhů skladeb v různých podáních, v nichž si snad každý našel tu svou. Celkem jsme tak mohli slyšet 18 zcela různorodých skladeb. Celý koncert vyvrcholil společnou písní Dobrý je Hospodin. V závěrečném slovu o. Przemek poděkoval účinkujícím a všem přítomným požehnal. Tímto chci moc poděkovat Vám všem, kteří jste si našli čas a přišli si nás poslechnout. Upřímně musím říct, že mě taková velká účast mile překvapila. Věřím, že jsme vás nezklamali a alespoň malinko vás v onom slavnostním dni potěšili. Děkuji také všem, kteří pomohli s organizací koncertu: p. Solichovi a p. Langrovi za zapůjčení ozvučení, Kamilovi za moderaci, Silvii za pomoc při zajištění občerstvení, Romanovi za natočení a nazvučení. Velké poděkování samozřejmě patří všem účinkujícím: schole pod vedením Heleny Kramářové a Jany Ratajové, chrámovému sboru Chuchelná v čele s MUDr. Janem Hradilem a Ing. Lianou Vinklárkovou a členům našeho chrámového sboru Bolatice za trpělivost a ochotu, se kterou jsme se do koncertu pustili. Příprava nebyla vůbec jednoduchá a času bylo ještě méně. Vám všem za krásné odpoledne moc děkuji. V závěru si dovolím - tak jako v minulém čísle Studánky - pozvat všechny, kteří by se k nám do sboru chtěli přidat. Přiznám, že posílení všech hlasů by senám hodilo. Ne vždy totiž mohou všichni přijít, ne vždy může každý „vystupovat“, ne vždy to prostě vychází. Za každého nového zpěváka budeme rádi. Těšíme se na vás.

Patrik Vehovský, vedoucí sboru Bolatice Kontakt: Patrik Vehovský, tel. 777 618 408, [email protected]

Pošli mě, půjdu já! Nový školní rok pro scholu nepřinesl velké změny. Naše řady rozšířilo několik nových členů a začali jsme se připravovat na pravidelné zpívání na mších. A tak každou první neděli v měsíci doprovázíme zpěvem dopolední mši svatou. Letošním rokem nás doprovází sv. Anežka Česká, s jejímž životem se průběžně seznamujeme – písní o sv. Anežce, kterou si děti oblíbily i hrou „Putování s Anežkou“, ve které musí děti plnit úkoly a tajenky. Během jedné zkoušky v kostele jsme důkladně prozkoumali místo našeho působení – kůr a samozřejmě také varhany. Nakoukli jsme do varhanní skříně, spočítali pedály a vysvětlili si, jak vypadají a fungují varhanní píšťaly. V říjnu jsme se zapojili do misijní sbírky pro sestru Barboru - balili a zdobili jsme misijní koláčky a u toho jsme si zpívali hymnu Papežského misijního díla „Pošli mě, půjdu já“. Důležitou událostí pro nás bylo zpívání na koncertě pořádaného v rámci oslav 100. výročí posvěcení našeho farního kostela sv. Stanislava. Vystoupili jsme hned na začátku koncertu se dvěma písněmi. Jako první jsme zazpívali již zmíněnou hymnu Pošli mě, půjdu já, druhá píseň, Chci oslavovat svého Pána, byla obohacena rytmickým doprovodem. Chtěly bychom poděkovat každému z Vás, že jste si udělali čas a přišli jste si poslechnout nejen scholu ale i oba sbory. Samozřejmě děkujeme i dětem, že zpívaly s nadšením a úsměvem na tváři. Na závěr ještě jedno zvláštní poděkování patřící paní Mašíkové, která nám vyrobila a věnovala čelenky a brože. Těšíme se, až Vám v adventu a o Vánocích zazpíváme písničky, které se již učíme.

Jana & Helena

Lidé do našeho života přicházejí a také z něj odcházejí Nanicovatý den. Lépe řečeno další nanicovatý den v nanicovatém týdnu. Naproti mně sedí člověk, kterého vídávám zřídka, ale s nímž mě pojí zvláštní vztah. Náhle jsem vděčná za jeho přítomnost, neboť s tíhou, která se mi usadila na srdci, nechci být v té chvíli sama. Nemám v úmyslu rozebírat své nesnáze na součástky, které ještě více prohloubí vnitřní nepokoj. Tu chvíli chci jen strávit v přítomnosti tohoto člověka a rozmlouvat s ním třeba o „nesmrtelnosti brouka“. …A právě nyní si uvědomuji, že tady není náhodou, protože náhody nejsou. Všichni víme, že dobrý přítel je dar od Boha, a že přátele by si měl člověk hýčkat. Záchytná ramena, chápající srdce a neklamná důvěra jsou v životě potřebné. O tom není pochyb. Avšak mnohdy býváme příliš jednostranně zaměřeni na lidi, kteří jsou, jak se říká, naše krevní skupina, s nimiž nás pojí sdílnost a jsou nám útočištěm v dobách, kdy se slzy derou do očí, že opomíjíme tu podstatně větší část lidí, která se k našim přátelům sice neřadí, ale často ovlivňuje náš život daleko více, než ta sebespřízněnější duše. Je dobré vnímat skutečnost, že Bůh ve své nekonečné lásce a prozíravosti k nám promlouvá i skrze lidi, kterých si někde v koutku duše vážíme, chováme je v úctě, ovšem do okruhu našich přátel zdaleka nepatří. Nahlédneme-li do historie našeho života, shledáme, že se v něm objevovali různí lidé. Mnozí z těchto jedinců byli strůjci naší radosti, mnozí naopak naší bolesti či trápení. Je známo, že bolestí rosteme. Proto je dobré brát na zřetel zvláště tuto druhou skupinu lidí, být pozorní k tomu, co se prostřednictvím toho všeho, co nám způsobili a působí, děje. Protože i když se člověk k nám dobře nechová, je konfliktní, impulsivní či náladový, obtěžkává náš život a zasévá do něj hořkost, třeba nás nechová v lásce, i přes

to všechno může být pro náš život velkým přínosem. Nemůžeme se na něj hněvat, či neodpustit provinění vůči nám, když víme, že i přes rány, které nám zasadil, nás posunul o kus dál, dovedl k nějakému poznání, k němuž bychom vlastním úsilím asi jen stěží dospěli, nebo nedošli tam, kam jsme došli. A to jsou dva póly, které je nutno vnímat: lidé, kteří nás v životě takto posunují a na druhé straně lidé, kteří nám tento posun ulehčují, a to jsou často naši přátelé. Zároveň chtějme vnímat lidi, kteří naším životem jen projdou, rychle se objeví a stejně rychle zmizí. Mnohdy o tom, že poznamenali náš život, ani nevědí. Právě ti mohou říci slovo, které zrovna potřebujeme slyšet, mohou učinit drobný skutek, který v dané chvíli pro nás bude hodně znamenat, mohou zcela nečekaně projevit svou přízeň v pro nás obtížných dobách. Nemusí nám způsobit bolest ani vykouzlit úsměv na tváři, nemusí udělat vůbec nic, ale přesto všechno nám mají něco důležitého říct, mají být alespoň nepatrnými ukazatelli na naší cestě životem, která směřuje k určitému cíli. Cíli, kterým je pro věřícího člověka Věčnost v Boží lásce. Lidé do našeho života přicházejí a rovněž z něj odcházejí. Mnohdy je to tak, že čím kratší dobu v našem životě jsou, tím hodnotnější je pro nás jejich existence. Říká se, že lidi potkáváme v čase, který je k tomu určený. V čase k tomu určeném je rovněž ztrácíme a oni ztrácí nás. A také, že kamkoli se v životě vydáme, vždycky si s sebou neseme trochu nebo kus toho druhého. …a abych nezapomněla. Onen člověk, o kterém jsem se v úvodu zmiňovala, tehdy zrovna prožíval těžké chvíle a nechtělo se mu o nich mluvit, jak mi sám později řekl. V rámci debatování o „nesmrtelnosti brouka“ jsem údajně vyslovila něco, co ho nasměrovalo k řešení svého problému, aniž bych já cokoli tušila. Kdoví… Inu, náhody a náhodná setkání nejsou! Pavlína Řehánková

Nereálná idylická představa Vánoc Všichni se těší na vánoční pohodu. Celá naše představa vánoc je idylická. Tuto tvář dala vánocům doba barokní, tam přišly všechny ty ovčičky, ukolébavky, plenčičky, žežuličky a troníčky za koledování. Gotická doba slavila Vánoce jinak a byla nesporně věrnější originálnímu příběhu, který známe z Bible, ale který vždy znovu čteme přes růžové brýle barokní pastorely. Originální Vánoce nebyly žádnou idylou. Považte jenom, že kvůli nějakému pitomému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice musel se Josef s Marií vydat na dosti dalekou cestu zrovna v době, která se jim tak nehodila. Jet na oslu je nepředstavitelně nepohodlné i pro zdravého mladého muže. Natož pro křehkou ženu ve vysokém stupni těhotenství. Představme si všechnu tu starost, jak bude na cestě, kde se ubytují, zda se stihnou vrátit, aby se dítě narodilo doma. Uvažme, jak složité asi bylo zařídit alespoň to nejnutnější, když se dítě narodilo cestou. I kdyby ve velké prozíravosti pro jistotu měli bývali rodiče ledacos s sebou, byli odkázáni i v nejběžnějších potřebách na pomoc neznámých lidí. Přemýšleli jste někdy, jaký to tehdy pro ně byl najednou problém sehnat dostatek teplé vody na koupel novorozence? A pak ten neklid kolem děťátka, ten sběh lidí. Nakonec návštěva králů-mudrců a taková míra zájmu, že se Josef rozhodne bezodkladně odejít, protože by další pobyt v Betlémě mohl být přímo nebezpečný. A představme si další cestu, která se podobala útěku a nevedla domů, ale do ciziny. Domysleme i to, jak asi zapůsobila na mladičkou maminku a starostlivého otce děsivá zpráva o Herodově zákroku proti betlémským dětem. A uvažujme též o velkých

vnitřních dramatech sv. Josefa, muže, který se těšil na běžně se odvíjející rodinný život a byl postaven před fakt, že jeho snoubenka je těhotná. Jak asi bylo Marii čekající na jeho reakci? Jen blázen mohl by toto nazvat idylou. Je to obrovské lidské a zároveň i Boží drama. Tak, jak se vrství naše životní zkušenost, jak se odvíjí náš život, promlouvá k nám tento obraz vánoc různě. Jinak ho vidíme v dobách klidných a šťastných, jinak v dobách válečných, jinak v mládí, jinak ve stáří, jinak ve zdraví, jinak v nemoci, jinak, když neporušený celek rodinného kruhu harmonicky žije, jinak když je narušen smrtí nebo rozkolem. Ale vždy k nám vánoční obraz mluví. Proto je třeba vždy se do něho podívat, ano, vždycky se poctivě postavit před tuto velkou Boží zvěst. Je určitě chyba něco předstírat a je rovněž chyba říct: "Já letos vánoce neslavím, protože jaképak Vánoce, když ... nevím co zlého mě potkalo." Vánoce jsou vždy štědré a vždy nám dají dobré dary, pokud nepropadneme hloupé představě, že už to všechno známe a že se jen stereotypně opakují. Vánoce jsou vždycky nové a vždy mluví k našemu životu. Pokaždé nám připomenou něco jiného. Jednou nám připomenou potřeby nuzných a zdůrazní tím i naše štěstí, podruhé nám dají posilu v těžkostech a připomenou nám, že vzájemná láska a láska Boží je bohatstvím, které převáží hmotnou tíseň i lidský žal. To vše ovšem se stane jen tehdy, když se jako pravdivě žijící lidé setkáme s Boží pravdou lidského příběhu svaté rodiny. Tehdy totiž do našeho srdce vstoupí mír a uslyšíme andělský hlas zvěstující pokoj lidem a slávu Boží. Čerpáno z knihy Vánoce, vydalo nakladatelství Comdes

BŮH SE STAL DAREM, NIKOLI HRAČKOU „Když je krátce po Vánocích, v mnoha lidech doznívá vánoční nálada i tím, že se rádi vracejí k dárkům, které obdrželi pod stromečkem. Zkoušejí si nové svetry, používají nové deodoranty, učí se zacházet s novým notebookem. Čím větší byla přání, tím více času u nich trávíme, když nám je někdo splnil. Ve chvílích, kdy dostaneme to, po čem jsme toužili, v podstatě se stírají rozdíly mezi dospělými a dětmi. Nejprve se nad dárkem rozplýváme a obdivujeme ho. Pak se v nás rozlévá radost, kterou projevíme obvykle tím, že si s dárkem ihned začneme hrát. Tedy ne tak doslova: je-li to třeba svetr, oblékneme si ho a díváme se do zrcadla, jakpak nám sluší. Je-li to něco zvláštního, rádi se odebereme s dárkem do samoty, kde nás nikdo neruší. Studujeme návody, zkoušíme jednotlivé funkce, objevujeme skryté možnosti. Jako malé děti! Vždyť i ony, když už rozumějí tomu, že dárek je speciálně pro ně, si velmi rychle vytvoří jakýsi obranný postoj, do něhož nechtějí vpustit nikoho jiného: „To je moje hračka!“ Nejraději by ji už nepustily z ruky, a pokud ano, tak pouze proto, aby si přibraly ještě další hračky. A když ponenáhlu přece jen do toho prostoru někoho jiného vpustí, pak to obvykle bývá velmi omezený počet lidí: maminka, snad i táta…brácha? Toho už obvykle ne, protože on ať si hraje se svými hračkami! Jako dospělí sice víme, že se takto chovat nemáme, nicméně…Když se nikdo nedívá, i my se umíme se svými dárky mazlit a jsme docela rádi, že se o ně s nikým dělit nemusíme. A když už je někomu půjčit, tak velmi opatrně. Vždyť co když nám to náhodou někdo pokazí? Jedině, když někoho přijmeme za „svého“, potom mu svou věc občas půjčíme. Pokud je to má žena, můj přítel, moje láska… Bůh dal člověku nemalý dar. Není to pouze Dítě narozené v Betlémě. Tato skutečnost jen hmatatelně vyjadřuje to, co Bůh daroval již dávno před narozením Ježíše. Bůh se nám dává poznat… (Miloš Szabo; Žít podle Bible, poprvé s Matoušem; Paulínky, Praha 2008; s. 17-18)

DÁRCE x OBDAROVANÝ Tento úryvek z jedné z kapitol mě inspiroval k přemýšlení o Vánocích, o tom, co se v tomto čase vlastně děje. Každý křesťan ví, jak by měl prožít advent, jak se nehonit, více modlit, víc myslet na blízké, na konec časů, na příchod Boha… Tolik teorie. V praxi bývají po adventu, o vánočních svátcích, uhoněni téměř všichni. Nemáme to a ono, nestihli jsme vyřídit to a to, nesehnali dárky, které jsme chtěli, pohádali se doma, prostě blázinec. Ale moc se mi líbí, že právě do takového blázince vstupuje Ježíš. U sčítání lidu v Betlémě musel být chaos, zmatek, křik, nestíhání, hašteření…A do toho vstupuje malé Dítě, které má tu moc, že když ho uvidíme, zapomeneme na všechno zlé, v té chvíli se nad ním skláníme, rozplýváme se a přejeme mu vše dobré. Dítě vstupuje do chaosu světa, aby ho zklidnilo. Vánoce mi symbolizují dvě slova DÁRCE a OBDAROVANÝ. Zvykli jsme si, že Bůh je DÁRCE a člověk ten OBDAROVANÝ. Nemohlo by to být někdy naopak? Že tak jako obdarováváme lidi, které máme rádi, tak můžeme obdarovat Boha. Svým časem, svou přítomností, svým ztišením…tím, že ho přijmeme jako svůj JEDINEČNÝ DÁREK, který si doma, hezky v samotě a tichu „rozbalíme“, a který nám zůstane už navždy. Buďme si jisti, že na takovýto dárek máme neomezenou záruku! ;-)

Požehnané, klidné a milostiplné Vánoce. J. P.

Stránka věnovaná dětem Omalovánka s úkolem Najdi v Matoušově evangeliu úryvek 2,13 a zodpověz následující otázky:

1) Josefovi se ve snu zjevil anděl a řekl mu, že má i s Marií a dítětem uprchnout. Kam? ………………………………… 2) Jak dlouho v tom místě zůstali? …………………………………. 3) Čemu se Svatá rodina tímto útěkem vyhnula? ………………………………….

Cesta za hvězdou Mudrcové od Východu hledali cestu za Ježíšem podle nezvyklé jasné hvězdy. Za jejím svitem se však nevydali sami. Zjisti, zda správnou cestu našla i všechna zvířátka na obrázku.

Rozšířená možnost vánoční svaté zpovědi úterý 18.12. středa 19.12. čtvrtek 20.12. pátek 21.12. sobota 22.12.

14:00 - 17:00 hod.

14:00 - 17:00 hod.

R.D. ThLic. Mgr. Piotr Grzybek (Staré Město pod Sněžníkem)

R.D. ThLic. Mgr. Przemysław A. Traczyk (Bolatice)

6:00 - 6:25 a 8:00 - 10:00 hod.

7:00 - 10:00 hod.

R.D. ThLic. Mgr. Przemysław A. Traczyk (Bolatice)

R.D. Petr Knapek (Velké Heraltice)

14:00 - 16:00 hod.

14:00 - 17:00 hod.

R.D. Mgr. David Kantor (Strahovice)

R.D. ThLic. Mgr. Przemysław A. Traczyk (Bolatice)

14:00 - 16:00 hod.

14:00 - 17:00 hod.

R.D. Mgr. Kazimír Buba (Bohuslavice)

R.D. ThLic. Mgr. Przemysław A. Traczyk (Bolatice)

14:00 - 16:45 hod. R.D. ThLic. Mgr. Przemysław A. Traczyk (Bolatice)

V neděli 23.12. se bude zpovídat jen od 8:00 do 8:30 hod. Na Štědrý den a o vánočních svátcích se zpovídat nebude.

Vánoční pořad bohoslužeb v našem kostele Po 24.12.

Vigilie Narození Páně

14:30

mše svatá pro děti s otevíráním Betléma

00:00 půlnoční mše svatá Út 25.12.

SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 08:30 slavná mše svatá (s povinnou účastí na mši svaté)

14:30 mše svatá (se zpěvem) St 26.12.

Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka

Ne 30.12.

Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa

Po 31.12.

Památka sv. Silvestra I., papeže

Út 01.01.

SLAVNOST MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE (s povinnou účastí na mši svaté)

08:30 mše svatá 08:30 mše svatá 14:30 mše svatá (recitovaná) 15:00

mše svatá na poděkování za uplynulý rok

10:00 slavná mše svatá 14:30 mše svatá (recitovaná)

Z PROGRAMU FARNOSTI Setkávání farních společenství: Schola: ......................................................... každá sobota v 16:00 hod. Ministranti: ...... pátek 14.12. v 15:30 hod. a neděle 23.12. v 15:15 hod. Podávající sv. přijímání: .............................. sobota 8.12. v 18:15 hod. Společenství matek: ................................... čtvrtek 13.12. v 18:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: . středa 12.12. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: ................................ čtvrtek 6.12. v 18:00 hod. Farní klubko dětí: .......................... neděle 9.12. a 23.12. ve 13:00 hod. Návštěvy nemocných (budou jen v pátek): pátek 07.12. pátek 04.01.

ul. Družstevní, K hrázi, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická, Opavská. ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Svobody, Hlučínská, Ratibořská.

1.. prosince – farní pletení adventních věnců, od 13:00 hod. v sále hasičárny v Bolaticích. Adventní věnce budou požehnány během mše svaté v sobotu 1. prosince v 17:00 hod., touto bohoslužbou vstoupíme do doby adventní. Rorátní mše svaté budou v našem kostele během celé doby adventní v úterý, středu, čtvrtek a pátek v 6:30 hod. Tyto dny, vyjma pátku 07.12., nebudou večerní mše svaté. Obdobně jako v minulých letech na rorátní mše svaté je třeba si přinést svíce. Lampiony pro děti budou připraveny v kostele. Po mších svatých školní děti jsou zvány na společnou snídani do školní jídelny.

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci – v prosinci nebude. 1. pátek v měsíci – 7. prosince, adorace tichá a možnost sv. zpovědi od 16:00 do 16:45h. Adorace ukončena společnou modlitbou litanií k Nejsv. Srdci Ježíšovu se sv. požehnáním. Po mši sv. možnost tiché adorace až do 19:00 h. 3. pátek v měsíci – v prosinci nebude.

Ostatní události: Svaté přijímání pod obojí způsobou: sobota 01.12. a neděle 02.12. Měsíční sbírka farnosti: sobota 15.12. a neděle 16.12. Mše svatá na Borové: čtvrtek 27.12. v 17:00 hodin.

6.12. – mikulášská nadílka se uskuteční bezprostředně po rorátní mši svaté v kostele. 8.12. – slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie – mše svatá z vigilie slavnosti bude v našem kostele v pátek v 17:00 hod. – je to slavnost s doporučenou účastí na mši svaté. Od čtvrtku 20.12. po ranní mši svaté budou přijímány úmysly mši svatých na 1. pololetí roku 2013. 26.12. – svátek sv. Štěpána - v 15 hod. ve skanzenu představení „Živého Betléma“ organizované farními nadšenci. Pro účastníky v dobovém oblečení je připraveno zdarma „něco teplého na zahřátí.“ Vstup zdarma. 27.12. – vánoční koledování mládeže k nemocným naší farnosti – začátek bude v 10:00 hod. od ulic Horní a Zahradní směrem k Borové. Návštěva nemocných na Borové bude dle časových možností buď před nebo po mši svaté. 31.12. v 15:00 hod. – památka sv. Silvestra I., papeže – mše svatá na poděkování za uplynulý rok.

ÚMYSLY MŠÍ SVATÝCH Út St Čt Pá

04.12. 05.12. 06.12. 07.12.

06:30 06:30 06:30 06:30 17:00 So 08.12. 17:00 Ne 09.12. 08:30 14:30 -

Za + Alžbětu Theuerovou k 1. výročí úmrtí Za + rodiče, bratra a + příbuzné Za + rodiče, zetě a vnučku Za naše farní společenství Za + Richarda Rataje, rodiče a dva bratry Za + Josefa Labudu k 1. výročí úmrtí Za + sestru, jejího manžela a rodiče z obou stran Na poděkování za dar života s prosbou o milost živé víry pro celou rodinu

Út St Čt Pá So Ne

11.12. 12.12. 13.12. 14.12. 15.12. 16.12.

06:30 06:30 06:30 06:30 18:00 08:30 14:30 -

Za + Zlatu Šedovou k 1. výročí úmrtí Za + Františka Bitomského, manželku, syna a za živé rodiny Za naše farní společenství Za + manžela, rodiče a sourozence Za + Karla Šulu, rodiče z obou stran, dva švagry a příbuzné Za + manžela, rodiče z obou stran a sourozence Za + Martina Sněhotu

Út St Čt Pá So Ne

18.12. 19.12. 20.12. 21.12. 22.12. 23.12.

06:30 06:30 06:30 06:30 17:00 08:30 14:30 -

Za + sestru, manžela a rodiče z obou stran Za + manžela, bratra a rodiče Za naše farní společenství Za + Františka Černotu k 1. výročí úmrtí Za živé a zemřelé občany Bolatic a Borové Za + Maxmiliána Harasima, + Valesku Fusovou, padlého manžela a za živé rodiny Za + rodiče, bratry, sestry a zetě

Po 24.12. 14:30 Út 25.12. 00:00 08:30 14:30 St 26.12. 08:30 Čt 27.12. 17:00 Pá 28.12. 17:00 So 29.12. 17:00 Ne 30.12. 08:30 14:30 -

Za + sestru, manžela a rodiče z obou stran Za všechny dobrodince naší farnosti Za + maminku a babičku S prosbou o vedení Ducha Svatého Za + R.D. Antonína Lanču /Borová/ Za naše farní společenství mše svatá není volný úmysl Za + Dorotu Šoltysovou, manžela, syna a za živé rodiny volný úmysl

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Ř č

ě ř

č

č

Č

ř

č

č ů