Časopis Apoštolské církve. nechtěný fenomén dnešní doby. Ročník 22 Navštivte nás na

Časopis Apoštolské církve

nechtěný fenomén dnešní doby

Ročník 22

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 11 / 2010

Sloupek

Ty však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,14-17)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za pestrou paletu příspěvků do stávajícího čísla. Děkujeme také modlitebníkům, čtenářům a všem příznivcům časopisu. Jako redakce tu jsme proto, abychom vaše příspěvky zpracovali a společně jimi oslavili našeho Boha.

Od vydání „Bible s výkladovými poznámkami“ uplynul více jak rok a konečně jsem si našel čas, abych se jí soustředěněji zabýval. Jen se mi potvrdily kladné reference, které se ke mně dostávaly od vděčných čtenářů – jde skutečně o vynikající dílo. Na jedné straně nalézáme velmi kvalitní výkladové poznámky k biblickému textu, na straně druhé máme k dispozici v téže knize přehledné úvody k jednotlivým knihám, výukové články ke klíčovým tématům a barevné mapy, které spolehlivě doplní naše znalosti či pomohou tam, kde představivost selhává. Svého času mne mile překvapil ředitel naší biblické školy, bratr Milan Buban, když prohlásil, že bude užitečné učit naše pastory s touto Biblí pracovat. Je totiž tak rozsáhlou studnicí poznání, že její dokonalé využití není vůbec samozřejmostí. Je na ně třeba vynaložit promyšlené úsilí. Vždy jsem obdivoval bratry, kteří prohlašovali: „Když čtu Bibli, samotná mi určitě nestačí! Otevřu si vždy najednou více překladů, biblické slovníky, atlasy…“ Jsem křesťanem již téměř čtvrt století, ale na podobný přístup si dělám čas jen tehdy, když si potřebuji ujasnit konkrétní text z Písma. Rozhodně ne při jeho pravidelné denní četbě. „Bible s výkladovými poznámkami“ umožňuje kompromis: Čtu si biblický text a pokud mne něco zaujme, mohu si přímo v téže knize nalistovat výukový článek, datové zařazení biblické knihy, kterou právě čtu či si najít zmiňovaná místa na mapě. A to vše aniž bych zaplnil pracovní stůl či postel sadou dalších objemných svazků. Jsme v redakci dodnes překvapováni extrémním nezájmem o přispívání k výkladovým poznámkám, které uveřejňujeme pravidelně na prostředním dvojlistu našeho časopisu. Když jsme práci začínali, domníval jsem se, že nic nemůže být pro pastory a znalce Písma naší církve atraktivnějšího, nežli se podílet na jeho studiu případně výkladu na celocírkevní platformě. Po měsících se zdá, že opak je pravdou. Jen několik málo bratří má zájem se podělit se zbytkem církve o své biblické pohledy. Dle mého soudu je to na straně jedné škoda, na straně druhé situace budící otázku: „Jsme církví Bible nebo ne?“ S požehnáním Aleš Navrátil

2

Úvodník 3

O vlivu Bible

Potraty 4 4 5 5 6 8 9

Potraty: nechtěný fenomén dnešní doby >>> O potratech a antikoncepci Chyba na celý život Pane, jak mohu pomoci? Rozhovor s gynekologem, který provedl 60 000 potratů Antikoncepce Rozhovor s Alešem Navrátilem

Izrael 11 12

Kardinální otázka „židovskosti“ Vyjednávání má smysl

17 18 18 19 19 19 23

Padne muslimská opona? >>> Vzpomínky na začátky sboru >>> „Povodně 2010“ Tábor v Bohuslavicích 2010 Enrichment Journal v českém jazyce Ježíš, ten Pomazaný ...jděte a kažte evangelium...

Ze života církve

O B S A H

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Listy Galatským, Efezským, Filipským, Koloským a Tesalonickým)

Čtenáři píší 21 22 22

Zodpovědnost křesťana ve světě Jak jsem přestal sledovat zprávy Proč chodit na modlitební setkání...?

17

Povídanky 24

Vánoce, jak mají být

Svědectví 25 25

Rozhodnutí pro Ježíše Až se zima zeptá

Stvoření vs. evoluce 3 26-28 Co vlastně Bible učí a co neučí o sobě a o Bohu?

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

18

O vlivu Bible Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. Žalmy 119,162

D

razí bratři a sestry, minulý týden jsem se jako host zúčastnil mistrovství republiky ve znalostech Bible. Tato akce se odehrávala tradičně v prostorách Senátu, tedy na místě krásném a důstojném. Kromě soutěže samé zde byl i bohatý kulturní program, váhu celé akci dodala i účast řady V.I.P. osobností. Soutěž mne velice potěšila, a to v několika ohledech: Předně proto, že vyhrál tým soutěžících z naší církve (AC Zábřeh, ještě jednou gratuluji), dále pak proto, že Kniha knih může být takto popularizována. Soutěž navštívila řada novinářů, pozornost jí věnovalo i večerní zpravodajství na ČT1. Jsem Bohu vděčný, vidím to jako jeden z výsledků modliteb za náš národ. Dále jsem musel přemýšlet nad obrovským vlivem Bible jako Božího slova na celou společnost, specificky na náš národ. Jeden z proslovů měl i čestný člen poroty pan Petr Pithart, který v krátkém referátu „Vliv Bible na současnou češtinu“ zmínil knihu od českého spisovatele Patrika Ouředníka. Autor se v této knize zamýšlí nad tím, jak biblická mluva ovlivnila český jazyk – dokládá nějakých 1317 přísloví, citátů a různých rčení, která pronikla do našeho jazyka a mají svůj původ v Bibli. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak nesmírně vlivnou knihou Bible je. Jiným dokladem vlivu Božího slova, tentokráte na osobní rovině, je příběh jistého pastora z Velké Británie. Tento muž při jedné příležitosti vzpomínal (s jistou nadsázkou) na své povolání do služby. „Když jsem chodil do školy, tak běžným trestem za neposlušnost bylo opisovat žalmy nebo jiné pasáže z Bible. A já byl tak zlobivý kluk, že jsem Bibli opisoval mnohokrát. To byl důvod mého pozdějšího obrácení.“ Podíváme-li se na život našeho Pána, můžeme se naučit mnohému o vlivu Božího slova. Vezměme si například příběh o pokušení na poušti. Ježíš se setkává s ďáblem a ve třech konfrontacích odpovídá prostým „Psáno jest“. Ďábel odtáhne s nepořízenou! Přitom je zajímavé si všimnout, jaké texty Ježíš ve svých citacích použil – všechny tři byly z páté knihy Mojžíšovy. Dočetl jsem se, že to byla kniha, kterou se židovští chlapci učili ve

škole jako jednu z prvních. Ano, znalosti z první třídy Ježíši umožnily odrazit mocný útok nepřítele. Ježíš také řekl: „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“. To nám prozrazuje, jak velký je význam Božího slova. Boží slovo je mečem, ale i chlebem. Tedy něco, co zajišťuje mou obživu, a zároveň se mohu bránit i útokům nepřítele. Tolik důležitých funkcí v jednom! Myslím, že kdyby lidé opravdu znali vliv Božího slova a dokázali ocenit jeho význam, měla by Bible v jejich životě daleko větší význam. Jistý starý kazatel strávil během padesátých let dlouhou dobu v komunistickém žaláři. To, co jej drželo při životě, bylo Boží slovo. Denně praktikoval něco, čemu říkal Biblická abeceda. Znal zpaměti spoustu veršů začínajících na všechna písmena abecedy od A do Z. Tím, že si denně tuto abecedu přeříkával, zachoval víru v čase nejtěžší zkoušky. Když jsem tohoto muže jako mladý křesťan navštívil, byl již ve věku okolo devadesáti let, ale jeho mysl byla stále svěží. Byl schopen citovat zpaměti Boží slovo včetně přesných odkazů, a to na jakékoli téma, které jsme společně rozebírali. Každý čtenář jistě zná žalm 119. Zvláštností tohoto žalmu je, že v každém z jeho 176 veršů (s jednou výjimkou) je námětem Boží slovo. Dočteme se tak, že slovo od Boha dává radost a veselí, vyučuje, potěšuje, zachovává při životě, vede, radí, soudí. Je cennější než zlato, činí nás pevnými, je užitečné nad ním přemýšlet a děkovat za něj Bohu. Tento žalm je velice krásný, často si jej při modlitbě čtu nahlas. Tím, že vyznávám krásu a moc Božího slova, sám tuto krásu i moc pro sebe objevuji. To, že Boží slovo zachraňuje bloudící (Ž 119,176), dokládá další svědectví: Jistý člen organizace Svědků Jehovových se dostal do osobní krize – v rodině došlo k těžkému onemocnění. V zoufalství se obrátil na své vedoucí, kteří mu dali radu: „Čti Bibli.“ Tak tento upřímný muž četl Bibli (nic jiného dělat ani nemohl). Četl v autobuse, četl v tramvaji, četl doma, četl venku, nahrál si ji do telefonu, stále ji měl u sebe a stále četl. (Podotýkám, že šlo o sektářský překlad Svědků Jehovových). Četl tak dlouho, až začal zjišťovat rozpory mezi Biblí a oficiálním učením jejich organizace. Přitom mu vů-

bec nešlo o to jakékoli rozpory hledat. Jediné, oč mu šlo, bylo uzdravení jeho malého synka. Ale vlastností Božího slova je, že přináší světlo do srdcí a myslí všech upřímně hledajících. A tak se stalo, že tento muž se nějakou dobu po této zkušenosti rozešel s organizací, v níž strávil mnoho let svého života. K Bibli je třeba přistupovat se správným postojem. Americký evangelista konce 19. století jednou řekl: „Bible není určena k tomu, aby rozšířila naše poznání. Je určena k tomu, aby proměňovala naše životy“. Toto nejsou pouhá slova nějakého evangelisty – Spojené státy od počátku svého boje za nezávislost prožily několik vln duchovního probuzení, jehož ovoce je cítit až po dnešní dny. Podobnou zkušenost měl jistý katolický duchovní (pozdější papež Pius II.) když navštívil Čechy v husitských dobách: „Nechť se stydí italští kněží, o nichž nelze říci, že by byli aspoň jednou přečetli Nový Zákon, kdežto v Táboře sotva bys ženy nalezl, jež by nedovedla odpovídati z Nového a Starého Zákona.“ Jak vzácné dědictví máme! Kéž by Bůh dal milost a poznání Božího slova by znovu bylo charakteristické pro naši zemi! Je zajímavým zjištěním, že zájem o Bibli v naší zemi stoupá, ještě před několika lety bylo nemyslitelné, aby se běžně prodávala v supermarketech. Skutečně, dnes si Bibli můžete kdekoli nejenom zakoupit, ale jsou k dispozici i audiobible k poslechu, elektronické verze, které můžete číst v mobilních telefonech, a dokonce i miniaturní CD o velikosti kreditní karty s Biblí určenou k rozdávání nevěřícím lidem. Je toto znamením blížícího se probuzení? Bible v regálech obchodů ještě není Biblí měnící lidské životy. Ale přesto jde o určitý signál, dokonce bych řekl, že je to důležité znamení. Ve Skutcích apoštolů je příběh o muži, který si koupil Bibli, ale byl smutný z toho, že nemá nikoho, kdo by mu ji vyložil. Ještě, že šel okolo „náhodou“ Filip. Přicházející doba bude potřebovat takové lidi. Připravme se na to! Bůh vám žehnej, Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 22, listopad 2010

3

ŽIVOT V KRISTU

Potraty - nechtěný fenomén dnešní doby

Potraty: nechtěný fenomén dnešní doby

4

P

otrat. Slovo skloňované v posledních letech čím dál častěji. Potrat neboli předčasné ukončení těhotenství. Někdy matka samovolně potratí, aniž by chtěla, z důvodu choroby či pro jinou nedostatečnost matky či plodu. Mnohem častěji však toto slovo slýcháme v souvislosti s tzv. UPT – umělým přerušením těhotenství. Jedná se buď o lékařský zásah, či některou z nelegálních a výrazně nedoporučovaných forem zákroku. Poprvé v novodobé historii potraty povolil Sovětský svaz, bylo to roku 1923. V českých zemích se legálně začaly provádět potraty od roku 1950, a to pouze ze závažných zdravotních důvodů. Od roku 1958 se úprava změnila. Interrupce prováděli lékaři na žádost ženy, byly však také zavedeny interrupční komise, kterými musely ženy projít. Roku 1986 komise odpadly a od té doby stačí pouze žádost ženy. Ve srovnání se západními evropskými zeměmi byly v zavádění potratů obecně benevolentnější země „východního bloku“. Dnes se názory na tuto činnost radikálně liší. Legislativa Evropské unie k této tematice uzákonila, že každá žena má právo určovat a regulovat počet svých dětí. Někteří lidé stále tvrdí, že se jedná o vraždu. Jiní nenarozené dítě, latinsky nasciturus, vnímají jako něco, o čem rozhoduje výhradně matka, a je pouze na ní, jak s osudem nenarozence naloží. V anglické terminologii proti sobě stojící kruhy lidí s různými názory nazývají „pro-choice“ (pro možnost volby) versus „anti-choice“, „anti-abortion“ (proti potratům) a „pro- life“ (pro život). V Česku se podle výzkumu CVVM názory žen postupně mění. Zatímco v roce 1990 se k názoru, že žena má sama právo se rozhodnout, zda má být uměle přerušeno její těhotenství, hlásilo 60 % žen, v roce 2008 už tento názor sdílelo 75 % žen. Ve stejném roce se k umělému přerušení těhotenství rozhodlo téměř dvacet šest tisíc žen z celé České republiky. Bude tato tendence dále narůstat, nebo naopak klesne? Kam tímto chováním lidstvo spěje? Malou útěchou mohou být protipotratovým zastáncům čísla Českého statistického úřadu dokládající, že uměle vyvolaných potratů v posledních letech stále ubývá. Během 90. let klesla čísla z téměř sta tisíc na čtyřicet tisíc, během posledních deseti let na již zmiňovaných necelých šestadvacet tisíc. Přesto bylo od roku 1957 v České republice zabito podle informací Hnutí pro život více než 3,1 milionu nenarozených dětí. Monika Stachoňová

O potratech a antikoncepci

O

tázkou plánovaného rodičovství se zabývám již bezmála 15 let. Proto vím, že potrat je jen součást něčeho jiného a daleko hlubšího. Proč se lidé vlastně rozhodují pro potrat? Protože nechtějí další dítě. Důvody k tomu mohou být různé – někdy je to kariéra, obava o finanční zabezpečení, pohodlí a podobně. V dřívějších dobách nebylo jiné řešení, jak se zbavit nechtěného dítěte, než si nechat udělat potrat. V dnešní době je situace jiná. Díky vědě a výzkumu lidského reprodukčního systému jsou k dispozici mnohé prostředky, díky kterým se zabrání těhotenství. Obecně se tomu říká antikoncepce. Ale co je vlastně antikoncepce? Jaký je její princip? Význam slova antikoncepce znamená „proti početí“. Ale dnes jen těžce budete nacházet na našem trhu takovou antikoncepci. V podstatě jsou to jen bariérové ochrany – kondom a pesar. Nejen nitroděložní tělísko, ale i hormonální antikoncepce má ranně potratový účinek. To znamená, že ne vždy zabrání početí, a tak pro zvýšení své účinnosti obsahuje látky, jež zničí již počatý život. Pokud jako křesťané věříme, že život začíná okamžikem početí, pak není v podstatě rozdíl mezi kyretáží a moderní antikoncepcí. Jediný rozdíl je snad jen ve stáří zmařeného života. Když jsem se na začátku zmínil o hlubším problému, měl jsem na mysli postoj člověka ke své plodnosti a k dětem. Potrat je jen reakce na náš postoj a naše priority. Když Bůh stvořil člověka, řekl mu, aby se množil a naplnil zemi (Gn 1,27–28). Tento příkaz pak ještě několikrát v Písmu zopakoval. Božím záměrem bylo a stále je, abychom se množili a naplňovali zemi. Že to bylo myšleno vážně a nejednalo se o nějaký časově omezený příkaz, vidíme i na Božím postoji k dětem. Žalm 127 říká: „Děti jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je přece odměna. Tak jako šípy, jež hrdina třímá, jsou děti zplozené zamlada. Blaze člověku, jenž jich má plný toulec – takový nebude zahanben, až bude s protivníky jednat před soudem!“ Boží slovo říká, že děti jsou požehnáním a odměnou. Není to něco, za co bychom se měli stydět nebo se toho bát. Jsou naší budoucností a to bez legrace. Několikrát jsem slyšel, jak se křesťané modlí, aby jim Bůh požehnal, a když to udělá a dá jim dítě, ptají se: „Bože, za co mě trestáš?“ Nedávno jsem byl šokován reakcí jedné věřící ženy. Ta své dceři, která čeká páté dítě, řekla, aby se raději přestěhovali. Stydí se za její rodinu. Čím více se

společnost odvrací od Boha, tím se stává sobečtější. A to se samozřejmě projevuje i ve vztahu k dětem. Mnohé rodiny si raději koupí pejska, než aby si pořídily dítě. Někteří si pořídí jedno nebo dvě děti. Ti, kteří mají dnes více dětí, jsou pak vysmíváni a svět jimi opovrhuje. A to se samozřejmě dotýká i nás křesťanů. Jako věřící lidé to nemáme a do budoucna ani nebudeme mít snadné. Západní svět se každým dnem více a více vzdaluje křesťanským principům. Proto bude opravdové křesťanství vyžadovat více a více odvahy a odhodlání zachovávat Boží slovo. Podobnou situaci zažívali také Izraelité v Egyptě. Ve druhé knize Mojžíšově nacházíme příběh, kdy se faraón bál, že je Boží lid přeroste. Proto nařídil porodním bábám, aby zabily každého čerstvě narozeného chlapce. Současně vidíme i odvahu těchto žen, když odmítly tento příkaz plnit, protože se bály Boha. Podobně jako se Bůh zastal těchto žen, zastane se i nás, když budeme následovat jeho slovo. Je zřejmé, že se vládce tohoto světa snaží o to, aby ho Boží lid nepřerůstal. Snaží se nás oklamat a přesvědčit, že kariéra a peníze jsou důležitější než děti, které by vyrostly v láskyplném křesťanském prostředí a sloužily Bohu. Není snadné říci, kolik by jich mělo v rodině být, každý máme

jiné schopnosti a možnosti, ale je velmi důležité, abychom byli jiného ducha, než má tento svět. Abychom přijali svou plodnost a také to, že nám Bůh skrze děti chce požehnat. My jich máme s manželkou šest a nedovedu si představit, že by-

chom kterékoliv z nich neměli. Také se nedá v krátkosti vypsat, jaké požehnání nám Bůh skrze ně dal. Ale to by bylo na další článek... Karel Fridrich, pastor AC Hustopeče

Chyba na celý život – varovný příklad z vlastního života

mě dosud velmi omezené. Dnes mi ráno řekl, že kvůli tomu, že o rozchodu uvažuji, se zabije. Už takto vyhrožoval několikrát za celou dobu od potratu, kdy e mi 33 let a mám dvě děti (syna čala nikdy užívat a vlastně jsem k ní pak já k němu cítím naprostý odpor, a vždy 11 a dceru 7 let). Před několika lety už nikdy nešla. Vím, že to je chyba, ale já čekal, že se slituji a vrátím. Jsem zoufalá a na dně a nevím, jak dál pokračovat jsem nechtěně otěhotněla a pak se styděla sedět v čekárně plné lidí. jsem podstoupila potrat, protože manžel Teď, ať vyvstane jakýkoliv problém, tak v řešení téhle naší situace. Nechci ho odsi další dítě nepřál. Na tu interrupci mne se vše vrací, a když se hodně ovládám, trhnout od dětí, ale chci, aby mě nechal poslal on, sama bych určitě nešla, jenže aby moje děti a okolí nic nepoznalo, tak jít. Hrozně mi ublížil a neumím mu to on je ten, kdo nás živí a má za nás zodpo- začnu mít nepříjemný tik v oku, celá se odpustit. To dítě... A já ho vždy psychicvědnost; tak zněly i jeho argumenty. Zá- zpotím a je mi fyzicky strašně zle. Ne- ky podporovala. Dnes mám mít pohovor krok se napoprvé nepovedl a já musela mohu najít cestu zpět k manželovi. Je mi kvůli případnému novému zaměstnání na opakování. Pak začaly psychické po- odporný a nechci s ním nadále žít. Jsem a vůbec nevím, jak to zvládnu. Pro mne tíže, hlavně výčitky. Vím, že to zní divně, už velmi dlouho rozhodnuta odejít, ale je náročné žít obyčejný život. Eva ale vrací se mi stále a pokaždé naprosto moje finanční možnosti jsou samozřejv nečekaný okamžik. Můj muž je o 18 let starší, tichý a zamlklý typ. Jeho první manželství ztroskotalo a pokud vím, jeho první žena byla na interrupci dvakrát, ale podle muže vždy lova „potrat“ či „interrupce“ byla V pláči jsem se modlila, jak je to jen možz vlastní vůle. Jenže já jsem asi jiná. Nepro mne velmi dlouho jen oby- né, jak to můžeme dělat vlastním dětem, vím, jestli si to uvědomuje. Hned po tom čejnými slovy. Věděla jsem, že po- Pane, jak mohu pomoci? Hledala jsem na druhém zákroku a vlastně i po tom prv- trat je špatný, a víc nad tím nepřemýšle- internetu někoho, kdo již něco proti toním se ke mně choval jakoby se nic ne- la. Vše se změnilo během okamžiku, kdy muto zlu dělá, ale nebylo toho mnoho. stalo, byl zcela chladný. Já jsem po čase jsem na internetu zahlédla obrázky po- Nakonec jsem se spojila s Hnutím pro musela kvůli nočním můrám, ve kterých tracených dětí. Roztrhané kousky malých Život v našem městě, kteří jsou v boji mě budil malý chlapeček s výčitkou, že tělíček, malinkatá nožička v krvi – to, co proti potratům velmi aktivní. Bylo toho jsem ho nechala zabít, vyhledat psycho- zůstává z dětí po interrupci. Strašné ob- více, co jsme v Olomouci proti potratům ložku. Ta byla moc milá a úžasná, dá se rázky ukazující realitu toho, co toto slo- podnikali, ale za nejpřínosnější (mimo říct, že mne hned napoprvé postavila na vo „potrat“ ve skutečnosti znamená, o co modlitebního boje na kolenou) považunohy. Léky, co mi napsala, jsem ale neza- při potratu jde. Velmi to mnou otřáslo. ji naše billboardové výstavy Stop Geno-



J

Pane, jak mohu pomoci?

S

5


ŽIVOT V KRISTU

6

cidě před školami, které jsme uspořádali několikrát za rok. Jak to funguje? Byly přivezeny velké billboardy, které ukazují potrat takový, jaký je, a ty byly vystaveny k východu ze školy. Studenti, kteří odcházeli ze školy, tak měli možnost si vše prohlédnout, zeptat se i diskutovat s námi. Zároveň jsme rozdávali i specializované letáčky, které ukazují potraty i z pohledu, jak jej studenti z médií či časopisů neznají. Vždy to byl velmi dobrý čas a měli jsme mnoho rozhovorů. Nejvíce se mne dotklo, když jsem viděla jednu studentku nad obrázkem plakat. Říkala mi, že teď, když to viděla, by už na potrat nikdy nešla. Díky Pánu! Z mnoha rozhovorů jsme měli dobrý pocit, že nakonec studenti odcházeli a alespoň částečně změnili svůj názor a snad nad tématem začali více přemýšlet. V naprosté většině probíhaly výstavy velmi pohodově, vyloženě negativních reakcí bylo jen málo a to zejména od některých zdravotníků a učitelů. Pokud byste i vy chtěli nějak pomoci v osvětě proti interrupcím, je možné uspořádat výstavu i ve vašem městě! Není na to nic moc potřeba, jen pár hodin času. Stop Genocidě je putovní výstava, která se neustále přesouvá z místa na místo a putuje po celé České republice, stačí se jen domluvit. Všechny potřebné informace jsou k nalezení na www.stopgenocide.cz Dříve byly děti obětovány satanu na oltářích, dnes se to děje v nemocničních sálech. Obrázky z výstav před školami jsou k nahlédnutí také na stránkách www.stopgenocide.cz, pod položkou realizované akce, kde stačí kliknout na město. Iva Haderková, AC Olomouc

Rozhovor s gynekologem, který provedl 60 000 potratů

N

ebylo snadné najít adresu muže, který provedl více než 60 000 potratů. Tím nechci říct, že potratoví lékaři žijí ve skrytu a vyhýbají se veřejnosti. Oni jsou součástí veřejnosti: např. norimberský lékař Freudemann dává interview, nechává se zobrazit v novinách a hlásá, že ho jeho povolání naplňuje radostí. Nebylo snadné najít adresu bělehradského lékaře, protože nyní žije izolován od veřejnosti, a to od té doby, kdy ho pro jeho postoj politika i média pokládají takřka za neosobu. Neboť Dr. Stojan Adaševič už nechce vykonávat své povolání, a to od té doby, kdy zjistil, že usmrcoval lidské bytosti. Od té doby nejen že odložil své krvavé řemeslo, nýbrž také pozvedl svůj hlas proti zabíjení nenarozených dětí. Ostatně kromě Dr. Adaševiče jsou další lékaři, kteří nechtějí dále provádět potraty. Mezi nimi Dr. Bernhard Nathanson z New Yorku, který vedl největší potratovou kliniku a osobně provedl na 40 000 potratů. V průběbu natáčení svého filmu Marie a její děti jsem slyšel o Dr. Adaševičovi a spontánně jsem se rozhodl, že ho v Bělehradě navštívím a provedu s ním rozhovor. Byl extrémně horký letní den, když jsem přistál na letišti v Bělehradě. Cesta taxíkem do města vedla kolem velkých rozbombardovaných budov a končí před opravdu vysokou budovou, která se nachází v jedné méně frekventované boční ulici. Dr. Adaševič mě již očekává a vede mě temnou chodbou plnou nábytku do jas-

Snímek z ultrazvuku

ného pokoje, kde mi nabízí místo. On sám se posadí na křeslo, těžce přitom dýchá a omlouvá se, že mu neslouží nohy. Když jsem mu podal malou pozornost, hořkou čokoládu, bolestně se usmál: Milý pane Poppenbergu, to byla špatná volba, mám cukrovku! Ale usmívá se a ukazuje na kuchyň, kde jeho paní připravuje kávu, a šeptá: Čokoládu musíme schovat! Dr. Adaševičovi je 70 let, ale v rozhovoru nikoho nenechává na pochybách, že chce zbývající čas života aktivně využít. Pokládá potrat za násilnou válku mezi narozenými a nenarozenými. Dr. Adaševič vypráví: Před krátkou dobou byli narození sami ještě nenarození. Měli však to štěstí, že je nezachytila potratová mašinerie. Ale nyní usmrcují narození nenarozené. Bělehradský lékař ví, o čem mluví, protože sám usmrtil 62 000 nenarozených dětí. Jednoho dne v zimě, vzpomíná si, byl výpadek proudu, nejela tramvaj a on musel ze svého pracoviště v nemocnici jít domů pěšky zasněženými ulicemi. Cestou se dostal do rozhovoru s jedním katolickým knězem, kterého už několikrát viděl a který měl s ním stejnou cestu. Ptal se mě na moje povolání a já jsem mu s velkou hrdostí líčil, že ženy, kterým jsem provedl potrat, nepocítily žádnou bolest. Na to mi odpověděl, že ty ženy možná opravdu nepociťovaly bolest, ale rozhodně ji pociťovaly ty děti,

které jsem při tom usmrcoval, a to velice silně. To jsem pokládal za nesmysl a řekl jsem mu, že embrya nemohla pociťovat žádnou bolest, protože ještě nemají rozvinutou tkáň. Ale kněz byl toho názoru, že zabíjím živé bytosti. Jako student medicíny se musel v komunistické Jugoslávii učit, že mezi potratem a odstraněním slepého střeva není žádný podstatný rozdíl a že lidský život začíná teprve narozením a prvním křikem. Mimo to se podle evoluční teorie učil, že v prvních týdnech vývoje prochází embryo zvířecími stadii a není to lidská bytost. I když toto dobrodružné tvrzení pocházelo z pověstných důkazů Ernsta Haeckela a jeho svévolné falšování světoznámý embryolog prof. Erich Blechschmidt vyvrátil, v komunistických učebnicích se nic nezměnilo. Proto se lidskému embryu nepřipisovaly žádné lidské vlastnosti, a podle toho se s ním jednalo. Při potratu dítěte starého dva nebo tři měsíce pomocí kyrety a potratových kleští se krev a zbytky splachovaly na toaletě. Při potratech vakuovou kyretou je dítě rozdrceno na malé kousky a ty se rovněž házely do záchodu. Větší kousky dětí starých čtyři a více měsíců se nosily do sklepa a spalovaly v kotelně ústředního topení. Připomnělo mi to jedno místo, kde lidé také byli usmrceni a pak spáleni v peci. Dr. Adaševič vzal jednu knihu a podal mi ji se slovy. Tato kniha vyvolala velký rozruch. Napsal jsem ji v angličtině. Otázka zní: Co se děje s většími dětmi poté, co byly utraceny? Musíte vědět, že byly nějakou dobu v naší nemocnici a nebyly spáleny. Asi jste o tom nic nečetl, ale já jsem

za 42 let svého povolání všechno viděl a zde částečně popsal. V 70. letech bylo v naší nemocnici několik velkých mrazicích boxů, do kterých se házelo všechno, co jsme vytáhli z rodiček při potratu: paže, nohy, hlavy všechno. Po několika týdnech, když byly boxy plné, přicházeli nějací lidé, aby to všechno odnesli a zhodnotili. Tak to šlo několik let, ale pak byly náhle boxy odstraněny. Bylo to asi roku 1975 nebo 1976. Pak byly dětské mrtvolky spalovány v ústředním topení. Nikdo nevěděl, proč byly mrazicí boxy náhle odstraněny, ale po několika letech obdržel Dr. Adaševič z Francie jednu knihu, kde byl popsán následující případ. Na hranici mezi Švýcarskem a Francií zadrželi celníci dva kamiony z Jugoslávie a Rumunska, protože něco nebylo v pořádku. Když byly kamiony otevřeny, našly se tam zmražené části utracených dětí. Zděšení celníci zavolali policii. I novináři se to dověděli, takže z celé záležitosti byl skandál. Dr. Adaševič vychází z toho, že příčinou odstranění mrazicích boxů z nemocnice byl právě tento skandál. Utracené děti byly jako lidský materiál zpeněženy a zužitkovány. Tak je tomu dodnes. Pak jsem se dočetl v novinách, že v komunistické Číně byly v jedné významné restauraci na jídelním lístku zbytky utracených dětí. To se mi však zdá tak strašné, že tomu nemohu uvěřit. Vzpomněl jsem si na jednu výstavu v Berlíně, která strašným způsobem ukazovala, jak velice blízko mají komunistický materialismus a pohrdání člověkem. Bylo zde svědecky a fotograficky dokumentováno, jak jsou v komunistické Číně odsouzencům k smrti krátce

před popravou odnímány z živého těla orgány, které se na mezinárodním trhu zpeněžují jako určené pro transplantaci. Dr. Adaševič o tom rovněž slyšel a má pro komunistickou Čínu jediný výraz: Jatka! Přemýšlel jsem, zda mu mám říct o svém dobrém známém, nedávno zemřelém malíři Immerdorfovi, příteli kancléře Schrödera, který se svou svalovou nemocí cestoval do Číny, kde podstoupil terapii pomocí injekcí produkovaných z embryonálního buněčného materiálu. Mezi desetitisíci těchto embryí byly také děti, které byly proti vůli rodičů vytrženy z těla zoufalých žen a usmrceny. Musel jsem stále přemýšlet o slovech katolického kněze, že totiž usmrcuji lidské bytosti. A když jsme v 80. letech dostali do nemocnice ultrazvukové diagnostické aparáty, pomalu jsem měnil názor. Mohl jsem na vlastní oči vidět, jak v těle dítěte začíná tlouci srdce, jak dítě pohybuje rukama a nohama, jak cumlá svůj palec. Viděl jsem na obrazovce, jak se dítě při potratu obrací z jednoho do druhého kouta mateřského lůna a snaží se vyhnout ohrožujícímu nástroji. Ale teprve když dr. Adaševiče noc co noc přepadaly hrůzostrašné sny, ve kterých před ním utíkaly děti, začal pomalu chápat dosah svého jednání. A pak jsem viděl ve snu docela malé dítě. Vzal jsem ho do rukou a zvedl. Dítě mělo čtyři nebo pět let a začalo strašně křičet: Pomoc, pomoc, vrah je zde! Pomozte mi, přišel vrah! Ale rozhodující byl jeden jeho strašný zážitek. Zpozoroval jsem, že ručka, kterou jsem vytáhl z lůna, se pohybuje a svírá. Myslel jsem, že je to jen reakce nervů, které přišly do styku s jódem, který pokrýval nástroje. Ale když jsem vytáhl nožku, chovala se stejně. Vnitřní hlas mi řekl. Teď už jenom potřebuješ vytáhnout srdce! A skutečně, vytáhl jsme maličké srdce, které tlouklo stále pomaleji, až zemřelo. V tom okamžiku mi bylo jasné, že jsem usmrtil člověka. Byl jsem tak zděšený, že jsem se začal tiše modlit k Bohu, aby mě vysvobodil z toho stavu, do kterého jsem upadl pro svou hloupost a zaslepenost. Bezprostředně nato požádal Stojan Adaševič nemocnici, aby už nebyl zaměstnáván v potratové klinice. Bylo mu vyhověno, ale jak už to v totalitním systému chodí, byla mu krácena mzda, jeho děti začaly mít obtíže ve škole a byla proti němu zahájena mediální nenávistná kampaň. Ale to ho nijak neodradilo od jeho rozhodnutí. Připojil se k hnutí na ochranu života a bojuje proti potratům. Autor: Fritz Poppenberg Zdroj: Z Der Fels 89/2007



7

ŽIVOT V KRISTU


Antikoncepce

8

Z

ajímá mne, proč svým pacientkám antikoncepci nedoporučujete. Nejprve je potřeba si uvědomit, co je to hormonální antikoncepce. Hormonální antikoncepce (HAK) představuje soubor cizorodých hormonů, které jsou hodně podobné ženským pohlavním hormonům. Jejich užívání má vést ke snížení pravděpodobnosti otěhotnění. Pod vlivem užívání cizorodých hormonů organismus reaguje většinou tak, že mozek přijímá informaci, aby nespustil činnost vaječníků. Nicméně ne vždy se tato informace takto zpracuje, a mozek vysílá povely vaječníku, aby přece jen k ovulaci, uvolnění vajíčka, a tedy pokud je styk, tak k početí, došlo. Častěji to bývá při jakýchkoliv nepravidelnostech v užívání, kdy pauza mezi polykáním pilulek je delší než požadovaných 24 hodin, ale mohou se objevit i faktory, které žena ovlivnit moc nemůže, jako jsou poruchy vstřebávání v důsledku průjmů, zvracení či užívání léků. Často ale příčinu vůbec nenajdeme, prostě došlo k početí. Protože pod vlivem hormonální antikoncepce dochází ke změně kvality děložní sliznice, velice často se zárodek déle neudrží. Mnoho žen potrácí úplně na začátku těhotenství, vůbec o tom, že byly těhotné, nevědí. Antikoncepce má tedy také potratový účinek. Ten vytváří zdání spolehlivosti. Antikoncepce ovlivňuje pohyblivost vejcovodů a tak se stává, že po početí dochází k uhnízdění zárodku mimo dělohu - pro ženu velice závažný, život ohrožující stav. Hormonální antikoncepce má také u ženy vliv na pozdější plodnost. Hormony obsažené v pilulkách způsobují útlum činnosti vaječníků a vejcovodů a pokud je hormonální antikoncepce užívána delší dobu, tak se celý mechanismus u ženy znovu velmi těžce rozbíhá. V praxi se setkáváme s tím, že po vysazení antikoncepce se u ženy nedostavuje menstruace, nedochází k ovulaci a žena tak má další potíže s nepravidelnostmi v cyklu a tím se jí nedaří otěhotnění. Dle zahraničních studií se uvádí průměrné období 8 cyklů, než dojde k úpravě stavu. Hormony obsažené v antikoncepci, a je jedno, zda se jedná o pilulky nebo náplasti nebo jinou formu, mají vliv na výstelku v cévách, na její narušení. U někoho se toto narušení projeví velice brzo a brzo má zhoršené jaterní testy, zvýšený krevní tlak, bolesti hlavy, poruchy vidění, krvácení v průběhu cyklu, u někoho výrazně později, u někoho vůbec. U jiného se jedná pouze o neškodné pošpiňování v cyklu, u někoho ale o trombózu, která může také skončit smrtí. Tyto látky mo-

hou u žen s již určitým sklonem ke snížené odolnosti organismu snižovat přirozenou imunitu – ženy mají vyšší sklon k zánětům. Dalším účinkem antikoncepce je změna vstřebávání vitamínu skupiny B. To zpětně souvisí i se sklonem k zánětům. Do které skupiny se zařadí tělo uživatelky, to není schopný nikdo předpovědět. Navíc jedním z prokázaných vedlejších účinků je i výraznější sklon k depresím, ztráta libida a různé psychické potíže. Domnívám se, že by měla být na možná rizika upozorněna každá žena, která uvažuje o užívání HAK nebo již HAK užívá. Jsem přesvědčená o tom, že lékař má ve své praxi léčit. Právě pro vědomí všech těchto rizik, které užívání hormonální antikoncepce přináší, ji nepředepisuji. Jaké další metody antikoncepce jsou podle Vás nevhodné? V dnešní době již je obecně známo, že tzv. dobrá a neškodná antikoncepce, nitroděložní tělísko, v bývalém Československu známá jako DANA, může vést k závažným komplikacím především zánětlivého charakteru. Setkávám se se situacemi, kdy žena se zavedeným nitroděložním tělískem trpí silnými krváceními. Zavádění nitroděložního tělíska považuji také za naprosto zbytečné poškozování zdraví žen. Jaké metody naopak preferujete nebo je alespoň vnímáte pozitivněji než HAK a proč? Lidská plodnost není nemoc, ale úžasné obdarování. Díky současným poznatkům medicíny jsme schopni v ženském menstruačním cyklu velice přesně vymezit období, kdy by mohlo dojít k početí dítěte, tedy plodné dny a dny, kdy k početí dojít nemůže – neplodné dny. Nejedná se o nějaké zastaralé výpočty, ale o stanovení plodných a neplodných dnů pomocí symptotermální metody přirozeného plánování rodičovství. Spolehlivost je srovnatelná se spolehlivostí hormonální antikoncepce a bez vedlejších rizik. Navíc tato metoda vynikajícím způsobem pomáhá v léčbě dosavadní neplodnosti i ke správnému stanovení délky těhotenství a termínu porodu. Váš pohled na antikoncepci jako lék: kde je podle Vás indikace zbytečná a kde, existuje-li taková varianta, zatím není jiného zbytí? Antikoncepce je často používána jako „lék“ na nepravidelnosti cyklů. Při tom

se ale vůbec o léčbu nejedná. Menstruační cyklus představuje složitý mechanismus, kdy vaječníky vysílají informace děloze jen tehdy, pokud samy obdržely povely z určitých center z mozku. Ke krvácení z dělohy dojde tehdy, pokud dojde k poklesu hladiny hormonů. Jestliže žena dostává do těla hormony podobné vaječníkovým hormonům, pak dojde k přestávce v užívání, dojde tedy k poklesu hladiny hormonů, děložní sliznice reaguje na pokles hladiny hormonů odloučením. To se projeví navenek krvácením – tak žena „pravidelně krvácí“ podle toho, jak pravidelně má přestávky v užívání hormonů. Jenže – toto ve skutečnosti není léčba. Jen došlo ke zmatení dělohy. Vůbec se nevyřešil problém, proč vaječníky nefungují. A navíc se utlumuje jejich už tak zhoršená činnost – nejen že tedy neléčíme, ale můžeme ještě stav zhoršit. Pokud je příčina nepravidelností cyklů v neadekvátní činnosti štítné žlázy či zvýšené hladině prolaktinu, užívání hormonální antikoncepce nejen že situaci neléčí, ale ještě zhoršuje. Zde je potřebná cílená léčba. Dalším častým důvodem nasazení hormonální antikoncepce bývá silné krvácení. Pod vlivem hormonů obsažených v antikoncepci je blokován nárůst děložní sliznice, což se navenek projevuje slabším krvácením. Problém je ale v tom, že vůbec neřešíme, proč vlastně k tomuto nezdravému nárůstu sliznice došlo, neřešíme příčinu, která je často snadno odhalitelná a řešitelná jinak, než užíváním cizorodých hormonů 21 dnů za sebou. Velice problematický je také důvod pro nasazení hormonální antikoncepce při výskytu cyst. Je obecně známý fakt, že cysty se běžně vyskytují navzdory užívání hormonální antikoncepce. Proto dávat antikoncepci „léčebně“ považuji za kontraproduktivní. Mnohem účinnější je doplnit do organismu chybějící vitamíny, minerály. Hormonální antikoncepce se předepisuje z celé řady dalších „důvodů“, jako jsou třeba různé kožní problémy – akné, bolestivá menstruace a můžeme nalézt další zdůvodnění pro předpis antikoncepce. Ve většině případů ale mnohem lepším řešením je úprava životosprávy, doplnění potřebných vitamínů a minerálů, pročištění organismu a stav se zlepšuje. Proto ve své ambulanci se již více než 10 let zcela obejdu bez předepisování hormonální antikoncepce. MUDr. Ludmila Lázničková www.cenap.cz

Rozhovor s Alešem Navrátilem

A

leši, co říkáš na předchozí články jako lékař a pastor? Jsem moc vděčný Bohu za autory – je to dar pro církev! Jsem velice vděčný autorům – je hodně náročné angažovat se na tomto poli. Je to těžký duchovní zápas. Duševní zajisté také. Chce to nejen odvahu ale také velkou duchovní stabilitu, aby člověk vydržel. Díky za ocenění jménem autorů. Nicméně: Je pravdivé, co jsme si na předchozích stranách přečetli? Je. Nejsem odborník – gynekolog, mojí specializací je kardiologie. Nejsem ani teolog. Proto moje posouzení není z odborného hlediska maximálně fundované, ale to podstatné zvládnu. A nebylo by přece jen lepší…? Při vší úctě nepovažuji odbornost v posuzování těchto otázek za rozhodující.

Dobrá, nechme toho. Pojďme raději k věci. Předchozí články hovoří o interrupcích. O co přesně jde? Vypomohu si internetem, proč formulovat již zformulované: Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Bývá též nazývána prostě potrat, toto slovo ovšem v původním významu znamená samovolné (nezamýšlené) předčasné vypuzení plodu neschopného života. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce (interrupce v rané fázi těhotenství) frekventovaný lékařský zákrok, se stářím plodu roste i riziko pro zdraví matky, např. riziko neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických komplikací v podobě postinterrupčního syndromu. Jeho smutný popis jsme mohli číst v jednom z předchozích článků. Často je velikým, někdy neřešitelným terapeutickým problémem.

• Chirurgická interrupce – V prvních patnácti týdnech je interrupce podtlakovým odsáním jednou z nejběžnějších metod chirurgické interrupce. Ruční odsátí odstraní embryo pomocí ruční stříkačky, zatímco pro elektrické odsátí se využívá sání elektrické pumpy. Od patnáctého až asi do osmnáctého týdne se roztažení děložního hrdla provádí chirurgicky a chirurgie asistuje i při následném odsávání. Při roztažení děložního hrdla a následné kyretáži se děloha vyprazdňuje vysátím pomocí zvláštního přístroje. Kyretáž je čištění stěn dělohy kyretou. • Pozdní interrupce – Jak se plod ve třetím trimestru zvětšuje, musejí se používat jiné techniky. Předčasné vypuzení plodu může nastat po podání prostaglandinu. Tato metoda může být doplněna vstříknutím roztoku soli nebo močoviny do plodové vody. Velmi pozdní interrupce se mohou provést roztažením děložního hrdla a vypuzením celého plodu nebo rozříznutím dělohy a vyjmutím plodu.

Proč? Co lékaři? Mohou výkon odmítnout? Věda, osoby ověnčené odbornými tituPodle zákonů mnoha zemí (včetně ČR) ly jsou modly moderního věku. Jako křes- Jak se interrupce provádějí? ťané si musíme velice jasně a stále uvěV závislosti na stádiu těhotenství je in- nesmějí být lékaři nuceni tyto zákroky vydomovat, co říká Písmo: Moudrost tohoto terrupce prováděna rozličnými metodami. konávat, je-li to v rozporu s jejich svědověku je bláznovstvím před Bohem, neboť je • Chemická interrupce – Chemická in- mím (výhrada svědomí). Gynekolog vápsáno: ‚Nachytá moudré na jejich vychytraterrupce je obvyklá metoda do devá- zaný pracovní smlouvou se však může lost.‘ (1K 3,19) tého týdne těhotenství. Procedura se- dostat do obtížně řešitelné situace, prostává z podání buď methotrexatu nebo tože požadavky jeho zaměstnavatele obPříklad? mifepristonu (RU–486) následovaným vykle provádění potratů požadují. Původní podoba Hippokratovy přísahy Bezpočtu. Ale, když jsme u tématu: podáním misoprostolu. Asi 8 % z těchto Naše společnost usiluje ve své většině interrupcí vyžaduje následný chirurgic- umělé potraty lékařům provádět zakazuo šíření antikoncepce, dostupnost poký zákrok, obvykle podtlakové odsání. je, v současné variantě lékařského slibu tratů, propaguje homosexualitu, promiskuitní chování a – vymírá. Vymírá a katastrofální propad naší životní úrovně je za dveřmi. Neřešitelné sociální problémy při tomto trendu mohou přijít velice brzy. Ale věda spolu s vědci slaví úspěch! Lidé jim tleskají a radují se! Místo toho by se měli klepat strachy.



Ale věda a vědci by přece měli být neutrální! Další z „vědeckých“ lží. Vzpomínám si na výrok: „Věda nemá morálku, ale vědec ano.“ Proto „věda“ nemůže být nikdy hodnotově neutrální. Jakmile se uplatňuje skrze lidi, je to věda fašistická, komunistická, kapitalistická… Kapitalistická? Vždyť máme svobodu, demokracii… K smíchu! Máme i podnikatele, politiky, lobby. Máme také univerzity, granty, ze kterých je financovaný výzkum. Zisk klíčových osob je jeden z rozhodujících faktorů.

9

ŽIVOT V KRISTU


používaného v ČR již žádný takový zákaz není. Existuje v České republice časová hranice pro provedení interrupce? V současné době se hranice pro ukončení rozlišuje podle důvodu. Při ukončení těhotenství na žádost matky je nejzazším termínem 12. týden těhotenství, při indikaci genetické vady lze těhotenství ukončit až do 24. týdne. Ukončení těhotenství však bylo vyňato ze seznamu lékařských zákroků hrazených z veřejného zdravotního pojištění a žadatelky si je musí zaplatit, s výjimkou případů, kdy jde o nutný lékařský zákrok v zájmu zdraví těhotné ženy.

na „aktivní členy společnosti“ a „nepřátele lidstva, které nutno eliminovat“. Kdo rozhodne, co je správně? Rozhodnout může jen jeden – dárce života: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.“ (Ž 139,13)

Snažil ses mi rozmluvit úctu k vědě, ale jako lékaře se přece jen zeptám: „Co věda na začátek lidského života?“ Doktor Bernard Nathanson, bývalý ředitel tehdy největší interrupční kliniky v USA, spoluzakladatel NARAL (National Abortion and Reproductive Rights Action League) později tvůrce dokumentu „Němý výkřik“ a zastánce pro-life názoru se ve své knize vyjádřil o vzniku jedince takto: „Jako vědec nikoliv pouze věřím, ale vím, že Definice, způsoby provedení, možné lidský život začíná v okamžiku početí.“ Každý poctivý kolega se s ním shodne. komplikace… Mluvíme ale o člověku Část těch, kteří budou vystaveni spolenebo shluku buněk? Podobnou otázku si kladli klíčoví lidé čenskému či ekonomickému tlaku, polofašistického Německa: „Jde o choromysl- ží hranici života tak, jak velí objednávka. ného člověka či jen ekonomickou zátěž Třetí Zdůvodnit lze vše… říše?“ nebo „Jde o člověka či jen příslušníka Jsi kategorický. podřadné rasy určené k vyhlazení?“ Já určitě ne. Boží slovo ano. Toto ale přece není možné srovnávat! Právě že jde! Není to prioritně o vědě Jsou ale mezní situace… Jsou. A nesoudil bych žádnou ženu, či listině práv člověka. Je to o pojetí, výkterá podstoupí interrupci. Veškerý soud chozím bodu. Dvě kamarádky sedí na lavičce a jedna patří Bohu a jeho Synu. My jako křesťané rozzlobeně vyhrkne: „Jsem v tom!“ Druhá máme jen udělat vše pro to, aby k zabíjena ni s účastí pohlédne a opáčí: „A necháš ní dětí nedocházelo. Kažme evangelium a čiňme učedníky. Násilí páchají teroristé, si to vzít?“ Manželka otvírá muži vracejícímu se ne Boží děti. z práce dveře a pověsí se mu na krk s výkřikem: „Budeme mít děťátko!“ A on ji ra- Mají interrupce dopad jen na ženy, které dostně roztočí ve vzduchu. Ale přitom již je podstoupí, nebo může být jejich vliv širší? Mohou ovlivnit celou společnost? opatrně. Vliv vidím dvojí: Ten viditelný je ovlivnění společenského poObě dvojice mluví jen o „shluku buvědomí. něk“. Pro jedny je to ale „to“, pro druhé „naše děťátko“. Kdo má pravdu? Záleží na situaci? Přišel čas, kdy lidé začínají přemýšlet, zda bezmocného člověka na lůžku máme nazývat „babičkou“, nebo „životem, který stejně již nemá žádnou hodnotu“. Přijde čas, kdy Antikrist začne rozdělovat lidi

Fašismus nespadl z nebe. Půdu pro něj kromě jiných připravil Darwinismus spolu s německými filosofy a literáty. (Získat o tomto vývoji rámcový přehled není obtížné ani časově zvláště náročné.) Interrupce připravují cestu euthanasii, ta cestu vyhlazování „odpůrců režimu“ ať bude jakýkoliv. Druhý vliv je viditelný toliko ve svých důsledcích, proto o něm mluvíme jen my, křesťané. Vědci dodnes spekulují, co zavinilo zánik velkých amerických indiánských kultur. Vyčerpání půdy? Krize společenského zřízení? Osobně si tipuji, že příčinným kořenem byly lidské oběti, které tato společenství přinášela svým falešným bohům. Dle některých historiků jich bylo obrovské množství. A prokletí, které na vrahy dopadá, se posléze projevilo. Zda suchem nebo sociálními bouřemi je již méně podstatné. Domníváš se, že můžeme působení tohoto prokletí vidět i v současné společnosti? Jednoznačně. V předcházejícím článku jsme si četli o prvenství Sovětského svazu v uzákonění interrupcí. Vždyť historie té země budí soucit dodnes! Již jsem zmínil vymírání západní civilizace. Nejen pro rostoucí sobectví ale – krutá perlička – i pro snižující se plodnost manželských párů. Vědci mají své vysvětlení: vliv chemických látek v životním prostředí, ženských hormonů v pitné vodě… Z hlediska prostého rozumu se mi tyto spekulace jeví velmi přitažené za vlasy. Zdravotní péče v rozvinutých zemích nikdy nebyla tak dobrá jako dnes. Průměrný věk lidí se rychle zvyšuje. Proč by měla tak křiklavě trpět zrovna plodnost? Osobně si myslím, že Bůh říká: „Zabíjíte moje děti, proč bych vám je dával...“ Prokletí. Co můžeme jako církev dělat prakticky? Pamatuji, když Petr Němec se svojí ženou Růženkou rozjížděli semináře na probírané téma v naší církvi. Žel, toto brzy skončilo. Jsem osobně velmi vděčný za organizaci „Hnutí pro život“ v naší zemi. Soudím, že dělá vynikající práci. Takřka sama. Aktivními členy jsou z naprosté většiny katolíci. To dělá problém nekatolíkům, chtějí-li spolupracovat. Jako ideální bych viděl vznik sesterské organizace pro nekatolické církve. Mám naději, že Bůh pošle klíčového člověka… Děkuji Ti za rozhovor. Já také. Ptal se Pavel Slepička.

10

Kardinální otázka „židovskosti“ aneb: spor o charakter státu Izrael

M

ěla by to být vlastně samozřej- uznání Izraele za „stát židovského náromost, že Izrael je stát židovský. da“. Zajímavé je rozčilení a vehemence, 29. listopadu 1947 rozhodlo s jakými arabský svět tento požadavek Valné shromáždění Spojených národů izraelského ministerského předsedy Neve své rezoluci 181 „rozdělení britského tanjahua odmítá. mandátního území Palestina na stát žiPalestinci sice hovoří o „dvoustátovém dovský a arabský“ – počtem 33 kladných řešení“ a jsou pro založení „palestinskéhlasů proti 13 záporným při deseti ab- ho státu“ vedle již existujícího Izraele. stencích. Jasná většina. Tím tehdy ješ- Ale dodatek „pro dva národy“, pro izratě mladá OSN splnila závěr konference elskou stranu nevyhnutelný, na arabské v italském San Remu z dubna 1920 o zří- straně schází. „Slyším sice cosi o dvou zení národní domoviny pro židovský ná- státech,“ informoval Netanjahu svůj karod v Palestině. „Že jsou rozhodnutí OSN binet počátkem třetího zářijového týdne ignorována,“ poznamenává izraelský po- o jednáních s palestinskými sousedy, „ale litolog Šlomo Avineri k okolnostem vzni- neslyším nic o dvou národech.“ „Dva stáku izraelského státu, „to je normální. Ale ty“ požaduje všemocná kombinace durezoluce 181 je jediná, na kterou jedna ze cha doby a politické korektnosti. Proto stran odpověděla válkou. To je mimořád- se v současnosti na mezinárodní scéně né a pozoruhodné.“ dá sotva co jiného prosadit. Že by si paNicméně od doby, kdy Arabové na za- lestinští vyjednávači chtěli ponechat oteložení židovského státu reagovali zniču- vřenou možnost dostat dva státy nikoli jící válkou, uplynulo už více než půl sto- pro „dva národy“, nýbrž pro národ jediletí. Roku 1988 se OOP s existencí státu ný, totiž palestinský – nebo, podle ideoloIzrael oficiálně smířila, aby dosáhla uzná- gického určení, vůbec jen pro islámskou ní od USA. Roku 1993 si staří nepřátelé, ummu? Palestinský premiér Salám Fajád Izraelci a Palestinci, před zraky světa po- prý opustil jednací místnost supě vztetřásli rukou a navzájem se uznali. Díky ky, když náměstek izraelského ministra tomu mohl Jásir Arafat přesídlit na spor- zahraničí Dani Ayalon požadoval uznání né území a stát se presidentem. Zdá se, formule „dvou států pro dva národy“. že to tehdy musela být jen bezvýznamKdyž dnes do Izraele dorazí žid z Amená lapálie, když izraelská vláda nyní od riky, Evropy nebo Asie, obdrží vícemésvých partnerů ve vyjednávání požaduje ně automaticky izraelské státní občan-

ství. Teoreticky je má už předtím, pokud může dokázat, že je Žid. Čistě právnicky získává každý Žid izraelské státní občanství současně s narozením. To je skutkový stav podle izraelského zákona o návratu do vlasti. Mnohým se přitom zdá problematické, že židovství nikdy nerozlišovalo mezi národem a náboženstvím. Společenské stereotypy jednotlivcům velice ztížily, ne-li přímo znemožnily přestoupit k jinému náboženství a přitom zůstat součástí židovského národa. Současně bylo nemožné být věřícím a zákonu věrným židem, a přitom nepatřit k židovskému národu. Kdo dnes požaduje, že Izrael se musí stát „státem pro všechny své občany“ a své výslovně židovské definice se musí vzdát, požaduje tím anulování izraelského zákona o návratu do vlasti. Při diskusi o „židovském státu“ proti „státu pro všechny své občany“ nejde ani o státní znaky ani o zákonité svátky, dokonce ani o financování náboženských zařízení. Jde pouze a jedině o otázku, kdo má právo přistěhovat se do Izraele, a tím v důsledku o to, zda tato země má budoucnost jako demokracie s většinovým židovským obyvatelstvem. „Arabsko-izraelské obyvatelstvo je demografickou výzvou židovskému státu Izrael.“ To bylo jasné dávno předtím, než jordánský král Abdulláh tuto větu 28. srpna vyslovil v rozhovoru s izraelskou televizí. 20,3 % izraelského obyvatelstva, nebo přesně 1.559.100 lidí z celkového počtu 7.645.000 Izraelců, jsou Arabové. Izraelská židovka porodí v průběhu života průměrně 2,88 dětí, zatímco

Izrael


11

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

12

izraelská muslimka 3,73 dětí. Vyhlídka, že se stanou menšinou ve vlastním státě, je postrachem mnoha židovských Izraelců. Snaha zachovat židovský charakter státu Izrael vedla Ariela Šarona k tomu, že v r. 2005 stáhl svou armádu z pásma Gazy. V „území za mír“ tehdy už v Izraeli dávno nikdo nevěřil. Šlo a jde jen o to, zbavit se Palestinců. Proto se dnes většina obyvatel v Izraeli staví za vytvoření státu pro Palestince. Židovský národ má strach, že v moři arabsko-islámské většiny ztratí své právo na sebeurčení a tím případně i možnost sebeobrany. Noční můru rasově segregovaného státu ještě zesiluje palestinský požadavek práva na návrat uprchlíků. Není sporu o tom, že palestinská diaspora – celosvětově odhadovaná na něco mezi třemi až pěti miliony lidí – má mít právo přistěhovat se do budoucího palestinského státu. Právo návratu, jak je propagováno dokonce i umírněnými Palestinci, požaduje však návrat arabských uprchlíků a jejich potomků do státu Izrael – což izraelskožidovští politici napříč celým ideologickým spektrem důrazně odmítají, jelikož by to pro jejich stát prostě znamenalo demografickou sebevraždu. Kritikové vidí v uznání židovského národního státu „zelenou pro porušování lidských práv, podepřené striktními, nedemokratickými a otevřeně šovinistickými ustanoveními prastarého, nereformovaného a dávno překonaného náboženství“ – jak to vyjádřila Izraelka Ofra Yeshua-Lyth. Nebo, řečeno slovy arabského obchodníka z jeruzalémského Starého města: „Netanjahu vypustil kočku z pytle. Jestli teď dostane svůj židovský stát, může konečně všechny nežidy vyhnat nebo zlikvidovat.“ Izraelský ministerský předseda Benjamin Netanjahu označil uprostřed září ve Washingtonu absenci uznání Izraele jako židovského státu za „vlastní podstatu izraelsko-palestinského konfliktu. 77 procent amerických voličů zastává názor, že mírová smlouva na Blízkém východě musí obsahovat uznání existence Izraele jakožto židovského státu. Přesto se zdá, že pozorovatelé v Evropě jako v Americe tento izraelský požadavek ani jeho odmítání Palestinci neberou vážně. V posedlosti životním prostorem se tak za hlavní kámen úrazu v blízkovýchodním konfliktu pokládá výstavba osad a horlivě se přehlíží, k jak neuvěřitelným obětem je Izrael ochoten, aby si zajistil svou „židovskost“ a tím své sebeurčení. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP, 3. 10. 2010 Přeložil Pavel Mareš www.israelnetz.com

Vyjednávání má smysl

M

nozí čtenáři Bible považují za zbytečné jakkoli se zabývat mírovými jednáními na Blízkém východě. „Stejně se stane, co se musí stát,“ argumentují. „Musí přece přijít velká válka, dříve než Pán zřídí své království, ne? Proč bychom měli teď podporovat nějaké úsilí o mír? A nakonec: nebude to stejně jen falešný mír?“ – Je ale třeba položit si otázku: je takové myšlení opravdu formované Biblí? Říkám rovnou, že nevěřím, že politikové mohou svým úsilím vybudovat mesiášské království pokoje. Lvi budou žrát beránky a jiné nevinné býložravce do té doby, než Mesiáš mír přikáže. Ale do té doby panuje zkušební období, pro které platí jasná etická měřítka. Například Ježíšova zaslíbení pro „mírné“, pro ty, „kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti“, pro „milosrdné“ a pro ty, „kdo působí pokoj“ (Matouš 5,1 a násl.). Mesiáš se zcela jistě jednou svého lidu zeptá, jak zacházel s cizinci ve svém středu; zda se rozpomněl na to, že jednou byli sami cizinci, a zda se skutečně stal světlem pro národy. Ale jsem přesvědčen o tom, že pak bude volat k odpovědnosti také ty, kdo zasévali nenávist a násilí, podle slibovali nesplnitelné, hráli falešnými kartami a klamně cosi předstírajíce, sledovali vlastní zájmy. V podobenství o „svěřených hřivnách“ (Matouš 25,14 a násl.) Ježíš vysvětluje, že každého se jednou bude Bůh ptát, co udělal se svými dary. To platí pro židovský národ – ale také pro ty, kdo promrhali obrovské částky rozvojové pomoci a současně vystavovali na odiv svou údajnou bídu. To platí pro všechny ty, kdo z písku

pouště dobyli nekonečné bohatství a pak je nesmyslně prohýřili, aniž by jedinou myšlenkou zauvažovali, jak by se dalo rozumně použít ku pomoci. Rozumím-li Bibli správně, v Božím království neexistují diváci. To znamená, že k odpovědnosti budou voláni také politikové, kteří vyvíjeli nespravedlivý tlak, nesmyslnou politikou odváděli pozornost od skutečných problémů a měřili dvojím metrem. Ale ani tzv. prostí lidé se nemohou vyvléci z odpovědnosti, když se naivně nechali svést propagandou a papouškovali oblíbená klišé. Ostatně: i ten, kdo si myslí, že svou hřivnu zakopal, nebo zcela objektivně zůstal nevinný díky nečinnosti, to bude muset vysvětlit. Orientaci získáme, když se zabýváme současným děním – a pak především kromě novin otevíráme Bibli. Čtěte Bibli! Když si uděláme čas na chvíli ztišení a přineseme své myšlenky v modlitbě před svého nebeského Otce, tehdy získáváme vliv. Svět mění modlitebníci. My vám chceme pomáhat, abyste dění na Blízkém východě lépe rozuměli. Ale zatímco politikové vyjednávají mezi sebou, nezapomeňme na to, abychom se sepjatýma rukama vyjednávali se Stvořitelem světa. Takové rozhovory mají smysl v každém případě. Šalom z Jeruzaléma, váš Johannes Gerloff 5. 10. 2010 Původně psáno pro ISRAELREPORT 5/2010. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP, přeložil Mojmír Kallus www.israelnetz.com

Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. GALATSKÝM – SLOGAN LISTU Shrnout poselství tohoto Pavlova listu lze jednoduchými slovy: „Podívej se, čemu věřím!“ Pavel velmi zaníceně vrší jeden argument za druhým, aby svým drahým Galaťanům vysvětlil, co znamená věřit v Krista. Chce jim také říci, že Kristova oběť je dostatečná pro to, abychom mohli přistoupit k Bohu jako Otci skrz Ducha svatého. Pavel obhajuje a vysvětluje, čemu věří. Nedělá to proto, že by měl potřebu předvést brilantnost svého myšlení. Pro něj je důležité vědět, čemu věří – protože tvá víra určuje tvou praxi. Pavel shrnuje to, co je podstatné pro to, abychom chodili Duchem a nepodlehli žádosti těla. Stojí zato projít si jeho list a prozkoumat svou víru, zda je stejná jako víra apoštolova a zda nese stejné ovoce. M.K. Ga 1,16 TEHDY JSEM NEŠEL O RADU K ŽÁDNÉMU ČLOVĚKU, ANI JSEM SE NEVYPRAVIL DO JERUZALÉMA K TĚM, KTEŘÍ BYLI APOŠTOLY DŘÍVE NEŽ JÁ. Není to přílišná nezávislost na církvi? Počkejme, o něco dál to Pavel vysvětluje. Pavel čekal, a trvalo poměrně dlouho, než Duch svatý v něm celé učení zpracoval. Pavel to s apoštoly nekonzultoval hned. Aby Bůh předělal rabína na apoštola, musel ho mít dva roky na poušti a ještě k tomu ho pozvat do třetího nebe, to nebylo tak jednoduché. Někdy si neuvědomujeme, že určité věci a určité smýšlení jsou do nás naprogramovány od dětství, automaticky v tom pokračujeme dál, ale někdy je potřebné dostat to z nás pryč. Následně v listu Galatským 2,6–7 to Pavel vysvětluje. Poté, co Duch svatý dotvořil v Pavlovi učení, poslal ho za apoštoly, aby jim ho předložil. Pavel jim předložil už hotové dílo, které se týkalo přijetí pohanů do církve. Možná, že kdyby to učení apoštolové dostávali po částech, ani by ho plně nepochopili. Proto jim ho Pavel předložil jako hotovou věc. Podívejme se na Ga 2,6–7: Od těch, kteří se těšili zvláštní vážnosti, čím kdysi byli, na tom mi nic nezáleží. To je velmi závažná věta, které si málo všímáme. Že Pavel jako doktor teologie, vysoce vážený rabín, potom, když od Boha celé zjevení přijal, nejde ani za řeckými filosofy, což by mnozí šli, ani za hebrejskými rabíny, on jde za obyčejnými rybáři. Uvědomme si, že apoštolové v očích tehdejší intelektuální elity byli absolutní nula. A právě o té nule Pavel říká: „Za těmi jsem šel a té nule jsem to předložil.“ Proč?

Vítáme vaše komentáře, pro lednové číslo zpracováváme list Jakubův, Petrovy, Janovy a Judův. Na adresu [email protected] nám můžete do 30. listopadu posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

Protože byli velicí v Božích očích. Můžeme vidět v církvi i v dnešní době, že za velikány jsou často považováni ti, kteří umějí plácat. Ale ne vždy jsou velicí i v Božích očích. Petr v očích tohoto světa nebyl veliký, ale Pavel říká: „On mi to schválil, protože jeho povolal Bůh.“ R.B. Ga 2,11–14 KDYŽ PAK PETR PŘIŠEL DO ANTIOCHIE, POSTAVIL JSEM SE OTEVŘENĚ PROTI NĚMU, PROTOŽE BYL ZŘEJMĚ V NEPRÁVU. Proč ne mezi čtyřma očima? Protože to bylo třeba veřejně opravit, protože Petr veřejně zakopl. A tak ho Pavel opravil. Ale přitom ho neshodil ani nesnížil. Jenom veřejně opravil to, čeho si Petr nebyl vědom. Petr dle toho, co jsem studoval Písma, by asi těžko s někým diskutoval. Asi na to neměl. Proto třeba vidím, že se nezapojil do diskuze ve Skutcích apoštolských v 15. kapitole, ale odvolal se na to, že Bůh s ním něco udělal, na zjevení. Zrovna tak, když si ho bratři chtěli podat v Jeruzalémě za to, že šel ke Korneliovi. Všimněte si, že Petr zase nejde do diskuze, ale říká: „Ale Bůh si mě k něčemu povolal.“ On jim říká zjevení, které obdržel, ale nediskutuje s nimi. Petr v tom asi silný nebyl. A proto se obával Jakuba, který, zdá se, byl zase silný v diskuzi. Tolik se ho obával, že raději couvl. Já bych tady spíš viděl něco úplně jiného, že Pavel chce říct Petrovi: „Petře, v Jeruzalémě ses postavil perfektně, stůj tady taky pevně a netřes se.“ Pavel ho spíš podepřel než shodil, protože to už bylo po jeruzalémském setkání. R.B. Ga 2,20 …NEŽIJI UŽ JÁ, ALE ŽIJE VE MNĚ KRISTUS. Znamená to, že jsem ztratil lidskou hříšnou přirozenost? Ne, ale máme právo a možnost čerpat z jeho moci. Jsou určité věci, které si neuvědomujeme a nebereme je v potaz. Že právě v Kristu je nám dána moc zvítězit nad hříšnou přirozeností. Když se o něj opřu, když mu to dovolím. Uvedu konkrétní příklad z vězení. Od svého mládí mám v sobě zakódovanou jednu ryze mužskou vlastnost týkající se oblečení: kde ze mě spadlo, tam zůstalo ležet. Když jsem se dostal do vězení a velitel cely mi nařídil, že budu zodpovídat za takzvané komínky (kdo jste byli na vojně, tak víte, co to je), všech, čili ne jen za svůj, ale za čtyři, no tak bylo zle. A tak mi nezbývalo nic jiného, než že jsem se začal č modlit a opřel se o jeho moc. A od prvního večera se ze mě najednou stal takový n puntičkář, že dneska, když se podíváte do p mé knihovny, tak všechno tu má svůj řád, m podobně i v mé kanceláři, ale nejhorší je, p žže tak je tomu se mnou u všech věcí. Najjednou je ze mě abnormální puntičkář, že mě dokonce můj syn Stašek napomenul, že m jjsem neměl tu modlitbu brát až tak vážně, kkdyž jsem pak doma kluky péroval, že tohle a ono bude vždy položeno na předem vyhrazené místo. R.B. h

Ga 3,16 SLIB BYL DÁN ABRAHAMOVI A ‚JEHO POTOMKU‘; NEMLUVÍ SE O POTOMCÍCH, NÝBRŽ O POTOMKU: JE JÍM KRISTUS. Jak tomu rozumět? Smlouva s Abrahamem se týkala Krista. Proč? Protože podíváme-li se na celý vývoj izraelského národa, vidíme, kudy to šlo. V jednom vidění mě anděl upozornil, že těch, kteří podobně jako Abraham až po Krista nesli hlavní zátěž, aby se na Kristu zaslíbení naplnilo, že jich bylo sto dvacet. Čili Bůh měl jednoho Abrahama, jedno Izáka, Jákoba, jednoho Davida, jednoho Samuele, On jich neměl až tak moc. Ale teprve v Kristu se to všechno naplnilo. On byl tím potomkem, v kterém to Bůh dokázal. Watchmann Nee píše, a v tom je ta pravda, že Bůh je v autoritě dokonalý. Ale aby se dokonalá autorita mohla projevit, tak absolutní vláda musela mít odezvu v absolutní poslušnosti. A to nedokázal ani anděl, ani člověk. To musel přijít Bůh, aby byl protějšek – k absolutní vládě absolutní poslušnost, a proto v Kristu. Proto Abraham dostal zaslíbení, protože absolutní poslušnost neprokázal ani sám Abraham, což bych mohl ukázat na několika věcech z jeho života. R.B.

Studijní materiál


Ga 4,9 JAK TO, ŽE SE ZASE NAVRACÍTE K TĚM BEZMOCNÝM A UBOHÝM MOCNOSTEM A CHCETE SE JIM DÁT ZNOVU DO OTROCTVÍ? Co je myšleno „mocnostmi“? Přesný výklad Pavel dává až v listu Efezským a Koloským. Jedná se o démonické záležitosti. Pavel ukazuje, že je to démon náboženství, protože to, co oni prosazovali, nebylo prosazováno Bohem. Tady se staly v Izraeli hned na začátku dvě základní chyby. První chybou bylo, že Židé chtěli obřezávat pohany, kteří přijali Krista. Druhou chybou bylo, že pohané, křesťané, zakazovali obřezávání Židů. V obou případech šleh vedle. Kdyby se naplnilo to, co chtěli křesťané, aby se Židé přestali obřezávat, pak by ďábel zvítězil. Proč? Protože by nemohla přijít eschatologie, sedmdesátý téhoden Danielův. Proto celou historii doby pohanů museli prožít i Židé, kteří se obřezávali a evangelium muselo být zvěstováno i Židům obřezaným. Čili obřízka musela zůstat, protože to je v Abrahamovi, ale netýkala se pohanů. A právě tady u Galatských si někteří pod vlivem démona náboženství z obřízky chtěli udělat něco jiného, než co určil Bůh. R.B. Ga 4,17 CHTĚJÍ VÁS PŘIPRAVIT O SPÁSU A STRHNOUT VÁS NA SVOU STRANU. Je možné ztratit spasení? Je. Protože to říká více míst z Bible. Například Zj 3,5: Kdo zvítězí, bude oděn bělostným rouchem a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž přiznám se k němu před svým Otcem a před jeho anděly. Proto pozor! R.B. Ga 5,4 ODLOUČILI JSTE SE OD KRISTA VY VŠICHNI, KTEŘÍ CHCETE DOJÍT OSPRAVEDLNĚNÍ NA ZÁKLADĚ ZÁKONA, POZBYLI JSTE MILOSTI. Jaké znamení mají dnešní „zákoníci“ místo obřízky? Kdejaké. Uvedu příklad: V oblasti hudby jsem zastáncem takzvaných valčíkových

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU písní. Vyrůstal jsem u nich, po dnešní den je rád zpívám, takzvané duchovní písně. S postupem doby přicházely moderní žánry hudby. A když jsem jako biskup přišel do jednoho sboru, dozvídal jsem se: „Ty jako biskup by ses měl jasně postavit za staré duchovní písně, podívej se, na jaké jsou úrovni.“ Ale v dalším sboru jsem slyšel: „Ty jako biskup bys měl ty staré písně úplně zakázat, podívej se, jakou duchovní úroveň mají novodobé chvály.“ A já jsem na to odpovídal jednoduše: „Na co se mě ptáte? Na můj vkus? Ten je pro ty staré písně. Jaký vkus má Bůh, nezlobte se, nevím. Ale jedno vím, co je o písních napsáno, že se mu líbí ti, kteří ho chválí v Duchu a v pravdě. Ale nečtu tam nic o tom, zda to mají být varhany, anebo bigbít. Zkrátka to v Bibli není.“ I dnešní zákoníci jsou vždy ti, kteří se nedívají na to, jak to vidí Bůh, protože Boha jde chválit kde čím, anebo taky pohoršovat kde čím. Buďme citliví. R.B. Ga 6,6 KDO JE VYUČOVÁN V SLOVU, NECHŤ SE S VYUČUJÍCÍM DĚLÍ O VŠECHNO POTŘEBNÉ K ŽIVOTU. Jak prakticky dnes? Znovu to je tak napsáno, že to můžeme praktikovat ve všech dobách, ale vždy by mělo zůstat v platnosti vyučování o desátcích, které je z Bible dobře známé. Je zajímavé, že jsem se mnohokrát setkal s lidmi, i za doby totality, kteří přijali Ježíše Krista a nenápadně se mě ptali, komu a jak mají dávat desátek. Na druhé straně máme po dnešní den lidi, kteří budou mít sáhodlouhé přednášky o tom, jaké kontrolní systémy je potřebné mít a jak to udělat, aby nemuseli oni dávat desátek. Od první církve v době Ježíše Krista až dodnes byla církev vždy dotovaná lidmi. Ježíše Krista živili lidé, i když On si vše potřebné mohl stvořit. A proto i dnes platí: Kdo nám slouží, o ty bychom se měli starat. Tak to nařídil Bůh. A pamatujme, že chrámy stavěl stát. Židovský chrám – Izrael dával daně Davidovi a králům a králové udržovali chrám, Židé dávali desátky pohanům – Peršanům, a Peršané postavili chrám. Podívejme se, kolik dostal na chrám peněz a dalšího zaopatření Ezdráš, když se vracel. Takže toto jsou fakta, která si musíme uvědomit. Bible o tom hovoří jasně. R.B. Ga 6,10 A TAK DOKUD JE ČAS, ČIŇME DOBŘE VŠEM, NEJVÍCE VŠAK TĚM, KTEŘÍ PATŘÍ DO RODINY VÍRY. Co to znamená v praxi? V praxi to znamená to, co sem tam kritizuji, že dneska se dělají veliké misijní projekty, ale já tyhle misijní projekty až tak dalece v Bibli nenacházím. Ano, dělaly se sbírky na chudé svaté v Jeruzalémě, rovněž Timoteus dostal pokyn starat se o chudé svaté. Kdysi jsem slyšel Sumralla, když hovořil o svém nadačním fondu Krmte hladové, a říkal: „Mně Bůh velmi jasně zdůraznil: Hladové svaté. Svět ať si krmí své.“ A to je právě to, na co velmi často zapomínáme. Kažme evangelium, ale starejme se především o domácí rodinu víry. R.B.

14

EFEZSKÝM – TŘI POZICE TĚLA PODLE LISTU EFEZSKÝM Vykladači vyčetli, že poselství listu lze shrnout do vyučování o třech tělesných po-

zicích, a to o sezení, chození a stání. Apoštol postupně zmiňuje pozici, kam jsme posazeni na základě Kristova díla (2,6), víru z chození v tomto světě (4,1) a stání jako postoj k našemu nepříteli (6,14). Tato slova lze použít jako průvodce při čtení listu a hledání praktického i duchovního poučení. Mají co říci i na jiných než zmíněných místech. M.K. Ef 1,4 V NĚM NÁS JIŽ PŘED STVOŘENÍM SVĚTA VYVOLIL, ABYCHOM BYLI SVATÍ A BEZ POSKVRNY... Jak s predestinací? Na toto téma jsem měl několik rozhovorů s mým drahým Pánem, a proto odmítám dva extrémy: Extrém, který predestinaci nepřijímá vůbec, a extrém, který v ní vidí, že jednou jsem byl předurčen, tím bylo určeno, že budu spasen, takže budu spasen a žít mohu, jak chci. To pravda není. Pravda je to, co mi Bůh velmi jasně řekl. Moje otázka zněla: „A co teda s těmi nevinnými dětmi, které hynou v lůně matky při interrupcích?“ A On mi na to odpověděl jednoduše. On člověka zná a On už ví, koho jde vyvolit a koho nejde. On říká: „Já ten jeho život vidím celý dopředu.“ Trochu se to podobá tomu, když chci vykořenit plevel a někdo mě bude přesvědčovat: „Ale počkej, ten kořínek možná, když ho budeme dobře zalévat, je to sice kořen bodláčí, ale když ho budu dobře zalévat a okopávat, co když z toho kořínku vyroste něco jiného, třeba cibule?“ Nevyroste. To bude vždy bodláčí. On mě už před stvořením světa předzvěděl, to znamená, že věděl: Do něj mohu investovat, tam je naděje. Ale věděl, že Hitlera, Stalina a jemu podobné, si může použít jen na takové účely. Že i kdyby tam dal stovky misionářů a apoštolů, s tím člověkem nic nepohne. A proto řekl o egyptském faraónovi, že ho k něčemu předurčil. Protože věděl, že s tímhle holomkem nic nepohne. Takto k tomu potřebujeme přistupovat. Mým úkolem je zvěstovat evangelium všem lidem a Bůh dal člověku svobodu rozhodnout se. Ale je určitá kategorie, o které mi řekl: „Ten člověk by mi na zemi nadělal tak strašnou hrůzu, že já ho tam raději ani nepustím.“ Protože On ví, kdo je schopen se rozhodnout a kdo není. Toto si musíme uvědomit. Když jsem se ho ptal, jak to je, řekl mi: „Polož si otázku jinak: Já ten svět řídím, nebo usměrňuji jeho pád?“ A já měl odpověď v ten moment. Protože pokud On ho řídí, a On už Danielovi mohl zjevovat, co se bude dít v naší době, tak On ho taktéž i patřičně usměrňuje, patřičně vede, a proto ví, kdy se mu má Hitler a Stalin narodit. On ví, do které doby a do kterého místa ho má dát, kde ho pak bude potřebovat. Takže toto si vždy uvědomme: Z jedné strany musí být svoboda pro člověka, ale z druhé strany, Bohu se nic nevymklo z rukou. A mohu vám říct, že žádný z těch, se kterými Bůh počítá, že je u nich naděje, aby byli spaseni, neskončí v lůně matky, která půjde na interrupci. Protože Bůh ho naopak dá někam, kde mu pak dá šanci. Ale On už to předem ví. A proto s každým člověkem bude pracovat. Ale jsou lidé, o kterých taky ví: okamžitě je dát pryč. R.B.

Ef 1,7 V NĚM SE NÁM SKRZE JEHO KREV DOSTALO VYKOUPENÍ, TOTIŽ ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ, PODLE BOHATSTVÍ JEHO MILOSTI… (B21) Vykoupení je klíčovým teologickým pojmem a může být definováno jako „vysvobození na základě zaplacení výkupného“. Je výrazem pro akt, jímž po složení určité částky získal otrok svobodu. Tento princip spatřujeme ve Starém zákoně na příkladě, kdy Izrael byl vykoupen z egyptského područí. 1) Slovo vykoupení se zde používá k popisu vysvobození Izraele v Exodu 6,6. Písmo, a zvláště pak Nový zákon nám ukazuje, že jediným řešením veškeré potřeby člověka je Ježíš, Boží Syn. Ve zmíněném verši Efezským 1,7 je řeč o Ježíši Kristu, jenž je Vykupitelem (hebr. goel). Vykoupil padlé lidstvo z otroctví hříchu. Jedině Bůh ví, jak s našimi hříchy naložit. 2) Do jaké míry však je hříšník v zajetí nebo v otroctví? Apoštol Pavel píše Timoteovi, aby „poučoval odpůrce, snad jim dá Bůh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatuji se z ďáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho [ďáblově] vůli“ (2Tm 2,25–26). Čím více a déle se člověk podílí na hříchu, tím méně uspokojení na oplátku dostává. Hříšník je vykoupen přímo z ďáblovy pasti, z ďáblových spárů. 3) Jaká je tedy cena vykoupení? Krev Božího beránka (srov. Sk 20,28; 1K 6,20; 1Pt 1,18–19). Výkupné tedy složil někdo jiný než ten, kdo svobodu získává. Ježíšova krev má výkupní cenu. Hřích začíná neposlušností a způsobuje nejprve odcizení člověka Bohu a pak vytváří překážku pro jeho důvěrné obecenství s Bohem. Ježíš se snížil k tomu, aby žil v srdci hříšníka zachráněného milostí. 4) Co je požehnaným plodem či ovocem vykoupení? Odpověď nacházíme v tomtéž verši. Je to odpuštění, které je pouze jedním z ovoce neboli požehnání vykoupení. Ježíš zemřel místo nás, aby nám získal odpuštění. V.R. Ef 2,20 JSTE STAVBOU, JEJÍMŽ ZÁKLADEM JSOU APOŠTOLOVÉ A PROROCI A ÚHELNÝM KAMENEM SÁM KRISTUS JEŽÍŠ. Základem církve jsou apoštolové a proroci? No, nedá se nic dělat, to je právě v dnešních dnech veliký problém. Problém, o kterém jsem od založení církve častokrát mluvil, problém, že slovo učení není od slova učitel, ale učitel je od slova učení. To znamená, že učení můžou stanovovat apoštolové, ale ne učitelé. Ano, ten dar nám byl daný, a je dobré, když ho v církvi máme, ale současně si vždy znovu musíme uvědomit, že když obdarovaný vezme dar do své ruky, pak běda církvi. Protože toto jsou právě určité věci, které Bůh omezil, sem patří i problém, o kterém jsme už tady hovořili: Ženám nedovoluji učit. To znamená stanovovat linii učení. To Bible říká velmi jasně, a dnešní doba proti tomu vyskakuje ve velkém. R.B. Ef 4,2–3 …ABYSTE DĚLALI ČEST SVÝM ŽIVOTEM, VŽDY SKROMNÍ, TIŠÍ A TRPĚLIVÍ. SNÁŠEJTE SE NAVZÁJEM V LÁSCE A USILOVNĚ HLEĎTE ZACHOVAT JEDNOTU DUCHA, SPOJENI SVAZKEM POKOJE. JEDNO TĚLO A JEDEN DUCH, K JEDNÉ NADĚJI JSTE BYLI POVOLÁNI. Po předložení doktrinálního obsahu v prvních třech kapitolách Pavel pak před-

kládá v kapitolách 4–6 některé praktické žíše Krista církvi – a tady je pět základních. A milovat znamená: Ona má poznat, že ji aplikace těchto nauk. Jeho opakovaný dů- Ale v listu Římanům Pavel rozvádí, že jsou miluje. My totiž v dnešní době jsme víc, než raz v kapitolách 4–6 je na věřícího „chození“ ještě další služebnosti. Znovu budu pouka- si myslíme, pod vlivem francouzské revolu(„chodili hodně“, KR). KMS překládá slovo zovat, že díky Bohu, pokud je v církvi máme, ce a mnoha novodobých doktrín. Musíme ale z druhé strany i dnes platí to, nad čím si uvědomit, že potřebuji být v něm, abych „chodit“ jako „žít“ (srov. Ga 5,16). Výraz „chození“ je používán v Písmu pro naříkal apoštol Pavel. Svět a filosofie to manželku miloval jeho láskou a abych dodefinování průběhu života (srov. 2,2.10). jemně říká, že úspěch neodpouští ani přítel. kázal naplnit to, co je řečeno na jiném mísV Genesis je například o Enochovi ře- Mohl bych říct sám za sebe i za jiné, měl tě, že hlavou muže je Kristus. Je-li On mojí čeno, že „chodil s Bohem“ (Gn 5,22–24). jsem možnost hovořit s mnoha velikány, hlavou a já ho miluji, pak dokáži milovat A Jan nám připomíná, že naše povinnost kterým Bůh žehnal, a mohu to číst i v lis- i svou ženu, především však uvolním Boží jako křesťanů je „chodit tak, jak chodil Ježíš“ tech apoštola Pavla, který popisuje, kolik moc a ta Boží moc ji zpracuje lépe než moje (1J 2,6, NBK). Nebo jak uvádí Český ekume- to vyvolalo různých závistí: „Jak to, že Bůh huba, než moje pohlavky. A vždy, ať je to jemu dal dar a mně ne?“ No protože On si žena nebo muž, musí začínat u sebe a přinický překlad „žít tak, jak žil Ježíš“. Pavel zde uvádí tři základní kvality, které někoho povolal. To je jeho svobodná vůle. jmout tento Boží systém. Dříve než jsi zapnul mají věřícímu pomoci v chození s Bohem Bůh nemá parlament, On si to nepotřebuje nahrávací zařízení, dal jsi tam baterky a kaži lidmi. První z nich je skromnost (poko- nikým dát odhlasovat. To je právě problém, dopádně ses díval, jestli kontakty jsou čisté. ra, NBK, KMS). V řeckém a římském světě že pokud dokážeme přijmout a respektovat, A zrovna tak, chci-li mít vítězný život, pak bylo na skromnost pohlíženo jako na sla- že to je dar Ježíše Krista, je to k požehnání. se musím postarat o to, abych byl s ním ve bost. Skromnost byla prokazována pouze Pokud ne, sami pak neseme důsledky. R.B. spojení. Aby spojení mezi ním a mnou bylo otroky. Pavel ale prohlásil, že svatí mají být ideální. Pak uvolním moc, která bude měnit. Ef 4,26 HNĚVÁTE-LI SE, NEHŘEŠTE. zcela skromní ve svém každodenním choUvedu konkrétní příklad. Mám jeden hoTedy křesťan se může hněvat? Jak ano a jak lící strojek, který vozím s sebou na cesty. Je zení. Skromnost neboli pokora je opakem pýchy. Tato kvalita je v pořadí uvedena jako ne (prakticky)? Jak dlouho? na baterky, musím ho dávat dobíjet. Ale perDo západu slunce, to je nejdelší doba. fektně mi funguje. Nemusím hledat zásuvprvní, protože Pavel píše tahle slova v kontextu jednoty a klade na jednotu veliký dů- Hněv – i Bůh se rozhněval, vzplanul hně- ku, kde bych mohl zapojit šňůru, ale musím raz. Skromnost či pokora podporuje jedno- vem na Mojžíše na hoře, když Mojžíš znovu si hlídat, abych ho v době klidu včas nabil. a znovu nechtěl jít do Egypta. Kdyby Moj- Když já budu včas vždy znovu s Kristem, pak tu, pýcha a okázalost nikoliv. Za druhé, věřící mají být tiší. Tichost žíš šel, neměl by problémy později, když mu mě nepřekvapí žádná situace. Ano, mohu se nebo krotkost (NBK), či mírnost (KMS) je Áron dělal různé háčky a vytáčky. Bůh vzpla- rozhněvat, ale hned to srovnám a jdu dál. R.B. ovocem Božího Ducha (Ga 5,22) a je opa- nul hněvem, ale dále miluje. Ano, my se můžekem hrubosti a bezohlednosti. To znamená, me rozhněvat, v manželství, kdekoli, to se stát Ef 6,2 ‚CTI OTCE SVÉHO I MATKU že křesťan má mít své emoce pod kontrolou. může, ale vždy musím mít nad hněvem vládu. SVOU‘ JE PŘECE JEDINÉ PŘIKÁZÁNÍ, Třetí kvalita, kterou má věřící vykazovat, Neovladatelný hněv do církve nepatří. R.B. KTERÉ MÁ ZASLÍBENÍ. je trpělivost. Trpělivost je Boží vlastností: Co obnáší prakticky „cti otce i matku“? Co v ní Bůh člověku dává možnost k pokání Ef 4,30 A NEZARMUCUJTE SVATÉHO když s nimi nemohu souhlasit a poslechnout? a k přijetí evangelia. Trpělivost je duch, kte- DUCHA BOŽÍHO, JEHOŽ PEČEŤ NESETE Právě teď jsem připravoval kázání na rý se nikdy nevzdává, který vydrží do konce, PRO DEN VYKOUPENÍ. toto téma, kde poukazuji, že v manželství, a to i v dobách protivenství (Jk 5,10). Je to Co všechno zarmucuje Ducha? Můžeme ho ve společnosti, všude, platí jeden princip. postoj dobrovolného sebeomezení, který se ještě vůbec něčím překvapit? Tak jak píšu v jedné knize o muži, který přineodplácí zlým (srov. Ga 5,22; Ko 1,11; 3,12; Slovíčko „překvapit“ bych dal stranou, jal Ježíše a jeho otec mu řekl: „Dávám ti vy2Tm 4,2). protože Boha nepřekvapí nic. Ale zarmou- brat: Buď budeš dále mým synem bez Ježíše, Pokora, tichost a trpělivost jsou základní- tit – je mi sedmdesát let a celý život opakuji: a chceš-li Ježíše, tak se tě zřeknu.“ A syn odmi stavebními kameny, které pomáhají vy- To mi voní a to mi smrdí. Celý život. Celá pověděl: „Tebe ztratit mohu, Ježíše ztratit tvářet jednotu mezi křesťany. Pomocí těch- ta tisíciletí Ducha svatého jde znovu a zno- nemohu.“ I toto musíme umět pochopit, že to tří kvalit či postojů Pavel pak říká, jakým vu zarmoutit. Jedna z věcí, která ho velmi on ctil svého otce, nevynadal mu, nevyskozpůsobem mají být uskutečňovány nebo zarmucuje, je hřích z Ráje: Budeš jako Bůh, čil na něj, ale se ctí mu řekl „ne“. Bez ducha aplikovány v životě: „… usilujte se zachovávat vědoucí, co je dobré a zlé. Já to vím, já tomu vzpoury. To je ten problém. Já osobně tento jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (Ef 4,3, NBK). rozumím. To je veliké zarmoucení Ducha verš vztahuji i na duchovní rodiče. Neumím Slovní spojení „jednota Ducha“ je pro cír- svatého. Znovu a znovu si musím uvědomit, si vysvětlit, proč to tak je. Byl jsem já jiný, kev klíčová záležitost. Proč? Protože Bůh že vím jen to, co mi On zjevil, co mi bylo že mě Bůh tak tvrdě držel na uzdě jak vůči v Kristu a skrze Krista spojil Židy i pohany dané. A vždy znovu potřebuji jeho radu. R.B. mým duchovním rodičům, tak i fyzickým? v jeden lid, v jednu Církev. Jednota Ducha A že mi nedovolil nic, žádné vyskakování, tudíž neznamená, že všichni myslí stejně, Ef 5,22–6,9 ŽENY, MUŽI, DĚTI, OTCOVÉ, i když oni mi ubližovali? Vždyť já jsem neale že jejich myšlení, počínání a chování si OTROCI, PÁNI. vyrůstal ve vzduchoprázdnu. A oni měli něnavzájem neodporuje, že směřuje ke stejnéTento úsek Božího slova není určen pro kdy hrozné názory. Ale Bůh držel na uzdě mu cíli. Pavel vybízí efezské věřící, ale i nás, všechny lidi. Duch svatý zde oslovuje ur- mě. A nedávno ještě znovu, když jsem ve abychom „zachovávali jednotu Ducha“, která čité konkrétní skupiny lidí: ženy (Ef 5,22– svém přemítání o tom přemýšlel a zvažoval, již existuje, a kterou zajistil Kristus svou 24), muže (Ef 5,25–29), děti (Ef 6,1–3), otce co bych dneska tomu duchovnímu otci řekl, obětí (2,11–18). To ukazuje na Boží moud- (Ef 6,4) otroky (dnes zaměstnance) (Ef 6,5–8) tak jsem cítil jakoby jeho pohlazení a říká rost a svrchovanost (3,9–11). Křesťanskou vpány (dnes zaměstnavatele) (Ef 6,9). Proto mi: „Rudku, jenom buď rád a buď mi vděčný povinností je na jednotě aktivně pracovat. se při četbě tohoto úseku vždy nejprve po- za to, že jsem tě držel na uzdě a žes jim to Jednota nepřichází bez námahy či nahodi- dívejme, zda patříme k té skupině, kterou neřekl, protože by sis dneska na sebe strhl jó le. Řecké slovo „zachovat“ (terein) znamená tu Duch svatý oslovuje. Pokud ne, tak daný pěkné důsledky.“ Cti znamená cti. A pokud také „udržet jednotu, stát na stráži od za- úsek můžeme přeskočit – a místo něj si ně- po mně chce něco, co je prokazatelně hříšné, čátku až do konce“. To v sobě zahrnuje sou- kolikrát důkladně přečtěme ten úsek, který pak v úctě řeknu ne, ale ne tehdy, když mně středěnost, velkou bdělost a pečlivost, ale je právě pro nás – tak abychom se ho nau- se líbí víc to nebo ono – tady pozor. R.B. zároveň i opatrnost a obavy. V.R. čili nazpaměť a abychom dle něj žili a abychom se nepletli do toho, co zde Duch svaFp 1,15–18 ALE CO NA TOM! JEN KDYŽ tý říká jiným. red. SE JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM, AŤ S POEf 4,11 A TOTO JSOU JEHO DARY… STRANNÍMI ÚMYSLY, AŤ UPŘÍMNĚ To je „kompletní seznam“ darů? Má církev Ef 5,28 PROTO I MUŽI MAJÍ MILOVAT ZVĚSTUJE KRISTUS; Z TOHO SE RADUJI i dnes o všechny tyto „dary“ usilovat? SVÉ ŽENY JAKO SVÉ VLASTNÍ TĚLO. A BUDU RADOVAT. Všimněme si, že Bible používá několik Tak to v mnoha případech asi není žádná výhra. Je tedy dobré, aby každý jakkoliv kázal Krista? výrazů. Dar Boží světu byl Ježíš Kristus. Pak To není žádná výhra nikdy. Protože tam Nemohu si pomoct, ale Boží slovo je živé jsou dary Ducha svatého, ale jsou i dary Je- je příměr: Tak jako Kristus miluje církev. a Bůh skrze něj bude pracovat. Druhá věc

Studijní materiál


15

ŽIVOT V KRISTU

Studijní materiál

je zodpovědnost toho, kdo káže, že jednou mu Bůh vystaví účet. Jednou se ho zeptá: „Co ty duše, které se pak pohoršily a odešly?“ Protože Pán Ježíš říká, že pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nenarodil. Kázat evangelium skutečně mohou všichni, ale i s důsledky. R.B.

16

Fp 2,15 JAKO SVĚTLA VE SVĚTĚ. Výraz odkazuje na znaky našeho misijního úsilí. Slovo použité pro světla, ř. fosteres, je stejné, jako bylo použito pro světla ve vyprávění o stvoření, když Bůh umístil na oblohu slunce a měsíc, aby osvěcovaly zemi (Gn 1,14–18). Máme vzácné postavení. M.K.

a sváže mocnosti, nebude pronásledován, se nám tu začalo šířit ještě před vězením. Ptal jsem se: „Otče, v čem je náš hřích? Bratři na Západě svobodně jezdí, kážou evangelium, dávají literaturu, bratři na Sibiři umírají, my jsme ve vězení“, a On mě usměrnil a řekl mi: „Já chci dokázat nebesům i peklu, že moje evangelium je vítězné, ať je bohatství nebo chudoba, ať je pronásledování nebo svoboda, že moje evangelium nepotřebuje speciální podmínky.“ V tom je to jeho vítězství, že neexistuje tma, která by to pohltila. To světlo nikdy nezhasne. Protože ono znovu a znovu povstává a svítí a září, o tom hovoří celá historie. R.B.

Ko 2,23 VYDÁVAJÍ SE ZA MOUDROST Fp 2,19–30 NOVÁ PŘÁTELSTVÍ. Oddíl dává vhled do vztahů s přáteli. Je JAKO ZVLÁŠTNÍ PROJEV ZBOŽNOSčlověk z masa a kostí. Zmiňuje čtyři rysy, TI, SEBEPONIŽOVÁNÍ NEBO TĚLESNÉ které patří k přátelství: ryzí zájem, společný UMRTVOVÁNÍ, ALE NIC NEZNAMENAJÍ směr, společnou službu a riskování a boje. PRO OVLÁDÁNÍ VÁŠNÍ. Copak nás sebekázeň nezdokonaluje? Zastavíme se u posledního z nich. Při popiBible hovoří o srdci. Ano, jsou lidé vychosu rizika si půjčil pojmy od hazardních hráčů. ČSP překládá „vlastní život dal v sázku.“ vaní, kteří sice v srdci zuří a skřípou zuby, Řecké slovo PARABOLEUESTHAI je ze svě- ale dokážou se navenek usmívat a proto se ta hazardních her a znamená vsadit všech- mi líbilo, když jsem četl, že v Americe vznino na následující vrh kostek. Pavel tím říká, kl klub lhářů amatérů. Ve stanovách měli že Epafroditus pro Krista vsadil i život. napsáno, že do klubu nesmějí být přijímaní V době prvotní církve existovalo společen- jako členové diplomaté, neboť ti jsou lháři ství mužů a žen PARABOLANI, hazardní profesionálové. Nechci být profesionálním hráči. Jejich úkolem bylo navštěvovat věz- lhářem, ale chci se naučit, aby má tvář zrně a nakažené, zvláště ty, kteří měli nebez- cadlila mé srdce. Proto nepůjdu cestou sepečnou nakažlivou nemoc. Každé přátelství bezdokonalování, kdy se dokážu jako dobrý znamená ochotu riskovat. Ježíš se stal zra- diplomat usmívat, ale naopak. R.B. nitelný svými přáteli. Byl k nim naprosto Ko 3,20 DĚTI, POSLOUCHEJTE VE otevřený. V Pavlovi, Timoteovi a Epafroditovi vidíme ty, kteří příklad Ježíše Krista ná- VŠEM SVÉ RODIČE, PROTOŽE SE TO LÍBÍ sledovali a smysl pravého přátelství ukázali PÁNU. Proč tak málo instrukcí pro rodinný život? jak Filipským, tak i nám. M.K. Dnes se píší celé knihy… Jednou jsme to řešili na úrovni autorit, Ko 1,24 PROTO SE RADUJI, ŽE NYNÍ TRPÍM ZA VÁS A TO, CO ZBÝVÁ DO a já říkám: „Do ústavy stačí dát, že pastoroMÍRY UTRPENÍ KRISTOVÝCH, DOPLŇU- vi je dána veškerá pravomoc a bude to na JI SVÝM UTRPENÍM ZA JEHO TĚLO, TO jeden řádek. Čím víc řádků tam bude, tím bude víc omezení. Bible hovoří velmi jasJEST CÍRKEV. Může naše utrpení smazat hříchy druhých? ně o manželství a nepotřebuje to zeširoka rozebírat. Proč? Protože tady je řeč o moci. Z čeho ta radost? Hříchy druhých nesmaže nikdo ničím, je- A pokud já v moci žiju, v moci chodím, tak dině krev Kristova. Ale, když vezmu napří- Boží moc ten zbytek zlikviduje. Podívejme klad sedmnáctou kapitolu evangelia Luká- se na naše zákony. Jsou tak dokonalé, že už še, dočtu se tam, že církev bude trpět až do jim nikdo nerozumí. Pro množství výjimek jeho příchodu. To znamená, že já mohu při- atd. V Bibli je zákon vyjádřen často jen jedspět nanejvýš k tomu, aby Pán Ježíš přišel ním slovem: Nepokradeš. To je krátké. R.B. dříve, aby přišel co nejdřív. Protože Pán Ježíš řekl: Na zemi soužení míti budete. Tak1Te 2,9 JISTĚ SI, BRATŘÍ, VZPOMÍNÁže o tom je tady řeč. A současně víme, že TE NA NAŠE ÚSILÍ A NÁMAHU, JAK krev mučedníků je nejlepší evangelizační JSME VE DNE V NOCI PRACOVALI, ABYnástroj. To nejlépe funguje. R.B. CHOM NIKOMU Z VÁS NEBYLI NA OBTÍŽ, KDYŽ JSME VÁM PŘINESLI BOŽÍ Ko 2,15 TAK ODZBROJIL A VEŘEJNĚ EVANGELIUM. ODHALIL KAŽDOU MOCNOST I SÍLU Nemá být služebník živ z evangelia? A SLAVIL NAD NIMI VÍTĚZSTVÍ. Má, ale nikdy to nesmí být podmínkou. Kristus zvítězil – proč se ještě protivit sata- R.B. nu? Když 2000 let po vítězství satan ještě ovládá tolik lidí i území, to se to vítězství nepo1Te 2,20 ANO, VY (TESALONIČTÍ) JSTE dařilo? NAŠE SLÁVA A RADOST. Ale podařilo. Jenom si musíme uvědoJak je to myšleno – proč zrovna oni? Dnešmit jednu věc. Evangelium jako světlo musí ní praxe? mít tmu. Pokud nebude tma, tak není ani To je velmi jednoduché. Apoštol Pavel světlo. Na zemi musí být pokušení. A pro- práci v Tesalonice začal a můžeme vidět, že to mi ve vězení můj Pán řekl jednu větu. právě Tesaloničtí a Filipští patřili ke sboKdyž jsem se ho ptal, když učení z Berlína, rům, které za Pavlem vždy pevně stály. A on že člověk, který žije vítězně v Ježíši Kristu říká: „Mám z toho radost.“ Byly sbory, jako

třeba Korintští, kde se otvírali na kdejakého falešného učitele, který různým způsobem kázal proti Pavlovi a proti apoštolům, a Pavel s tím zápasil. Totéž platí i dnes. Protože jsem jako biskup jezdil po sborech, vím, že byly sbory, kde jsem měl skutečně dobré vztahy, a byly sbory, kde mě jako biskupa přijmout museli, ale věděl jsem, že čekají, kdy už konečně odejdu. Taková je realita. R.B. 2Te 2,6 VÍTE PŘECE, CO ZATÍM BRÁNÍ TOMU, ABY SE (SYN ZATRACENÍ) UKÁZAL DŘÍVE, NEŽ PŘIJDE JEHO ČAS. Víme to? Jak kdo. Já si myslím, že kontext Písma mi to říká jasně. Pokud tady je církev a hlavně Duch svatý, nemůže tu být syn zatracení. Ale Písmo mi říká, že Ježíš přijde pro svou nevěstu. A ten Duch, který vzkřísil Krista, i vás promění. Duch svatý jako přišel v den padesátý, tak bude najednou vzat zpátky. Ale On nepůjde bez nás, protože Pán Ježíš řekl, že On bude v nás už na věky. To znamená, i ti, kteří jsou už dávno mrtví, pokud Duch byl v nich, tak On si je vzkřísí a vezme s sebou. A nás promění. Ale pokud tady Duch je, tak antikrist nemůže. Oba dva na jednom bojišti nebudou. R.B. 2Te 3,6 PŘIKAZUJEME VÁM, BRATŘÍ, VE JMÉNU PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, ABYSTE SE STRANILI KAŽDÉHO BRATRA, KTERÝ VEDE ZAHÁLČIVÝ ŽIVOT A NEŽIJE PODLE NAUČENÍ, KTERÁ JSTE OD NÁS PŘEVZALI. Co když má dobré důvody, že nemůže najít práci ani jinak něco dělat? Praxe? Káznit – Vylučovat? Bible mi říká: Byl jsem mladý, jsem starý, říká David, a neviděl jsem ani jednoho spravedlivého majícího hlad ani jeho potomstvo žebrající o chleba. Bůh se o nás dokáže postarat všestranně, i najít práci. Ale zůstává háček: Chceme ji my? Právě tento verš se týká i mnoha věřících, kterým až tak dalece nevadí, že nemusí ráno vstávat. A proto bychom měli dávat pozor. Nenechat zneužívat sbory. Proto už jeden z prvních dokumentů církve Didaché říká: Když přijde nějaký ten pocestný, učitel a tak dále, má-li hlad, nakrm ho, je-li mu zima, obleč ho, chce-li po tobě peníze, vyhoď ho. To tu bylo vždy. R.B. 2Te 3,13 VY VŠAK, BRATŘÍ, NEOCHABUJTE V DOBRÉM JEDNÁNÍ. Úsilí o dobré skutky? Nejsme snad živi milostí z víry? V dobrém jednání znamená: Nech ze sebe proudit to Boží dobré. A to Boží dobré je i tenkrát, když takového člověka, který nemá hlad, je dobře oblečen a chce peníze, vyhodíš. Když ho nevyhodíš, tak děláš špatný skutek. Tady je třeba si uvědomit, jak určité věci skutečně vypadají. Dobro neznamená každému na potkání dávat. Dobro znamená taky napomínat, káznit atd. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Vlado Rafaj – V.R., Martin Kop - M.K., redakce – red.

Padne muslimská opona?

Č

eský Těšín, Křesťanské centrum, přeškolené agenty se supervýcvikem. Pomisijní pastorálka. Tři dny stráve- třebuje nás, ochotná srdce, která přijmou né posilováním základní vize círk- stejné břemeno, jako má Bůh sám – lásku ve – misie. Různé workshopy s misionáři k muslimům. Bratr Hanu burcoval kasApoštolské církve – Balkán, Afghánistán, kádou argumentů při srovnání MohameIzrael, cizinci u nás. Dva zkušení řečníci: da a Ježíše, Koránu a Bible. Muslimský bratr Georg a bratr Hanu. Němec a Fin, svět je zoufalý, žízní a hledá život. Ani oba se srdcem hořícím pro muslimské jeden muslim si nemůže být jist nebem, země a jejich obyvatele. Přibližně stovka protože Alláh se stejně může rozmyslet. bedlivých posluchačů, modlitby a uctívá- Láska? Odpuštění? Milost? Kdeže… to ní se skupinou Naboso. To vše tvořilo rá- byste u Alláha hledali jen stěží. Muslimomec letošní misijní pastorálky. Když byla vé vlastně čekají na Mesiáše, stejně jako loni poprvé, bratr biskup Martin Moldan jsme čekali my. představoval svou touhu, aby se tento Slyšeli jsme mnoho svědectví, jak skrtyp (nejen) pastorského setkávání stal ze sny, „náhodná“ setkání, vidění apod. příjemnou tradicí. Letos jsme se tedy po- se mnoha muslimům dostává napít. Přidruhé sjeli do Těšína. S očekáváním, jaké jmou „Isu“, Ježíše jako svého Pána. I za to bude letos. cenu ohrožení svého života. Vždyť časBratr biskup celé setkání zahájil poně- to se proti obráceným muslimům stavějí kud neobvyklým pohledem. Pohledem celé rodiny, manželka, dokonce i vlastní shora. Jak se na nás dívají andělé, celý děti. A hrozí jim jediné – smrt. duchovní svět. Protože se Bůh rozhodl Bratr Georg podtrhoval důležitost na nás, své církvi, zjevit svou neskona- modlitby. Z Afghánistánu museli odejít lou moudrost. Bůh se rozhodl nechat to korejští misionáři, kteří jsou známí svou nás – nést evangelium celému světu. To, horlivou touhou se modlit a přimlouvat. co on začal, když přišel na zem, máme S nimi jsou duchovně propojeni další my dokončit. Člověka to může naplňovat stovky přímluvců doma v Koreji. Když hrdostí, bázní i zoufalstvím zároveň. odešli, modlitby ustaly a náhle bylo fyzicPovzbuzením, že to jde, nám byli zmí- ky cítit, jak se duchovní nebe zahušťuje. nění bratři. Oba začali své příspěvky Povzbuzoval nás, abychom se modlili za krátkými svědectvími, jak si je Bůh začal muslimské země, za misionáře. Zmiňoval používat pro práci v muslimském světě. pár příkladů, jak někteří misionáři neuMožná bych si představil někoho, kdo stáli ten dlouhotrvající tlak a museli se má arabské předky a mezi muslimy se ne- vrátit domů. Někteří z nich měli na stanápadně vmísil. Zarostlé a osmahlé tváře, rosti mnohé obrácené muslimy, kteří tak plynná arabština, citace z koránu nazpa- zůstávají sami bez opory. Prosil nás, abyměť. Jenomže to tak možná agenti CIA chom přijali některou zemi za svou a věnebo Mosadu. Bratr Georg nezapře ev- novali se přímluvám za ni. Bylo to drsné ropské rysy ani ve svém věku, natož bratr povzbuzení a připomenutí, že naše modHanu – dobře živený bodrý dvoumetro- litby mají smysl. vý dlouhán, kterého bychom si nespletli Co se hluboce vetklo do mysli, bylo s Arabem ani náhodou. A přesto si tyto svědectví bratra Hana. Zažil, když se ješbratry Pán Bůh přivedl přímo mezi mus- tě Bible pašovaly do zemí za železnou limy. Afghánistán, Pákistán, země kolem oponou. Celé sbory se léta, desítky let, Izraele apod. Bůh nepotřebuje speciálně přimlouvaly. A pak, z ničeho nic, železná

opona padla. Neuvěřitelné, bratr Hanu to vlastně ani nečekal. Takové překvapení! A dnes stojí před námi opona další – muslimská. Zdá se vám nemožné, že by jednou padla? Podobně jako ta železná? Několikrát na konferenci zaznělo, že Pán Ježíš nemůže ještě přijít. Protože přece evangelium nebylo kázáno celému světu! Je minimálně 6 000 etnických skupin, které nemají živou církev. Na druhou stranu satan ví, jak málo času mu zbývá, ví, že jeho království je právě spojeno s misií. Když ji zastaví, zbrzdí, bude mít času více. A tak se snaží. Jedno je však jisté. Muslimská opona padne, protože Ježíš řekl, že přijde. Závěrečná výzva byla více než symbolická – zapoj se do tohoto úkolu: modlitbou, podporou, svou účastí. Ať se cítíš jakkoliv, Bůh si chce použít i tebe. A celé nebe se na nás dívá. Moc si přeji, ať se dívají rádi. Jirka Bartík, 2. pastor AC Olomouc

Ze života církve


17

ŽIVOT V KRISTU

Vzpomínky na začátky sboru

Ze života církve

P

18

okoj vám – v říjnu uplynulo 15 let od založení sboru AC Vyškov. U příležitosti tohoto výročí chci napsat pár vzpomínek na to, jak jsme začínali. Na prvním místě musím napsat, že vše, co se událo, je jen Boží milost a jeho zaopatření. Vždy při zakládání sboru jde o Boží milost a dílo Ducha svatého. Jeden bratr řekl, že sbor zakládá ne člověk, ale Bůh, a co dělá Bůh, je vždy úspěšné . V prvopočátku, tj. roku 1989, kdy jsem uvěřil, jsem zjistil, že se schází nějaká malá křesťanská skupinka (2, 3 lidé) ve Vyškově. Sem tam jsem ji navštívil, ale více času jsem trávil v Brně v tamějším sboru Apoštolské církve. Již velmi brzy po mém uvěření Bůh mluvil do mého srdce a říkal mi, že jednou budu pastorem – služebníkem na plný úvazek. Moc jsem tomu nerozuměl, ale věděl jsem, že mě srdce táhne do Vyškova, že Bůh ode mne chce, abych zde pracoval a pomohl zde tvořit, budovat sbor. Ještě nějakou dobu jsem ale bydlel v Brně, pak jsem narukoval do Banské Bystrice a následně byl převelen do Břeclavi, kde „shodou okolností“ bydlela Dáša (má snoubenka). Asi tři měsíce před ukončením vojny byla svatba a po vojně jsme s Dášou ještě jeden rok bydleli v Břeclavi. Oba dva jsme věděli, že to je jen dočasné a že se brzy budeme stěhovat do Vyškova. Za chvíli přišla nabídka od bratří z Brna, zda bychom nechtěli jít do Vyškova založit misijní skupinku a zda bych nechtěl přijmout práci na plný úvazek v církvi jako misijní pracovník. Tak se i stalo, přestěhovali jsme se a začali vést tu malou, nám známou, křesťanskou skupinku. Má představa byla jasná – do roka a do dne bude ve Vyškově sbor. Opravdu jsem tomu věřil, ale byla to jen má představa. Bůh mě (nás) musel provést různými situacemi a zkušenostmi. Napřed jsme se stali misijní stanicí brněnského sboru. Bůh nám začal pomalu přidávat další sourozence. Skupinka se pomalu rozrůstala. Sem tam se k nám přidal nějaký voják, který byl na základní službě ve Vyškově. Scházeli jsme se po rodinách a bohoslužby měli v prostorách Českobratrské církve evangelické. Bohoslužby jsme měli někdy na večer, někdy těsně po obědě, někdy těsně před obědem... Modlili jsme se, pracovali ve Vyškově, Rychtářově, Bučovicích... A Pán pomalu a jistě přidával další a další sourozence. Pamatuji si, jak jsme řešili nedělní bohoslužby – když nás bylo méně než deset, byla bohoslužba formou skupinky (seděli jsme dokola, povídali si, sdíleli se z Božího slova). Když nás bylo více jak deset,

bylo to již shromáždění – seděli jsme v řadách a ten, kdo kázal, stál za kazatelnou. Vzpomínám si též na naši hudební aparaturu – koupili jsme malé kombo se třemi vstupy a pomocí různých propojek a roz-

dvojek jsme do něj zapojovali kytaru, varhany a tři mikrofony  – dnes by chváliči asi protestovali, ale my jsme byli vděčni a s radostí chválili Pána. Když se nás začalo pravidelně scházet více jak 10, uvažovali jsme o tom, jak založit sbor. Z Brna nám bylo řečeno, že nás musí být aspoň 15 členů a potřebujeme dva vedoucí – starší. Tak jsme na tom začali pracovat a za nedlouho se nám tyto požadavky podařilo s Boží pomocí naplnit a požádali jsme o založení sboru. 1. 10. 1995 přijel Rudolf Bubik (tehdejší biskup AC v ČR) a František Apetauer (pastor AC Brno), modlili se za nás a založili oficiálně sbor AC Vyškov. Já jsem se stal 1. pastorem a Viktor Baláž 2. pastorem. 2. Janův 1,12 Napsal bych vám ještě mnohem více, ale nechci to svěřit papíru a toneru. Mám totiž naději, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla dokonalá. (parafráze) . Jirka Pospíšil Apolletin 10/2010

„Povodně 2010“

M

ilí bratři, sedmi postiženým rodinám. A to ve Varnrád bych vám touto cestou chtěl sdorfu, Chrastavě, Hejnicích a Hrádku znovu poděkovat za vaše zapo- nad Nisou. Před rozdělením sbírky jsem jení do sbírky „Povodně 2010“. všechny rodiny také osobně navštívil. 9. srpna jsme spolu s Apoštolskou církví vyhlásili sbírku na pomoc postiženým Fotodokumentaci najdete na povodněmi. Za jeden měsíc se na povodwww.nehemia.cz ňovém kontu sešlo 279 702 Kč. Včetně zůstatku na účtu jsme měli k dispozici S přáním všeho dobrého 327 127 Kč. Ve spolupráci s našimi místními partLeoš Cásek nery jsme celý výtěžek sbírky rozdělili ředitel N.f. Nehemia

Tábor v Bohuslavicích 2010

N

a táboře v Bohuslavicích s 43. Přední hlídkou Royal Rangers Vyškov jsem byla už potřetí. Musím uznat, že se mi tam líbilo víc než na jiných táborech. Měli jsme tentokrát týmy rozdělené na Řecko, Maltu, Turecko a Izrael. Já jsem byla v týmu Izraelců, kteří nakonec vyhráli – jak jinak, že jo?  Boží národ se projevuje vítězně i na táboře. Ale myslím, že nám k vítězství pomohlo něco jiného. Před každou soutěží a hrou

jsme se totiž v týmu modlili, aby nám Bůh dal vítězství. Tak se také stalo. Jako pokaždé i letos jsme se byli koupat v rybníku. Každý večer se zapálil oheň a někdo kázal. Občas jsme k tomu mívali i scénky, u kterých se člověk i zasmál. Pán se nás pokaždé dotýkal. Ten poslední večer jsme u ohně snad všichni plakali a prosili Boha, abychom byli jako Pavel a nestyděli se za evangelium. Aby nám dal odvahu říct ho i kamarádům ve škole.

ENRICHMENT JOURNAL v české verzi

E

NRICHMENT JOURNAL, známý obsahující zamyšlení nad soudobými aka světově rozšířený časopis vydáva- tuálními tématy v letničním světě. ný americkými Assemblies of God, První číslo vyšlo v srpnu 2010 a věnovychází od léta 2010 v české mutaci. Ča- valo se tématu UČEDNICTVÍ. Podzimní sopis vychází čtvrtletně v elektronické číslo vyjde v listopadu a bude se věnovat podobě. Je určen (nejen) křesťanským PASTORAČNÍ PÉČI A PORADENSTVÍ. služebníkům a klade si za cíl podat poOdkaz na elektronickou podobu české mocnou ruku českým pastorům a slu- verze ENRICHMENT JOURNAL nalezžebníkům tím, že jim poskytne články nete na www.apostolskacirkev.cz LÉTO 2010 Časopis určený nejen vedoucím křesťanským služebníkům

Czech Edition

Obsah

Učednictví a transformace

1. Deset principů apoštolského autor: George O. Wood 2. Kráčet po cestě ke autor: J .Don George

žni

3. Naplnění velkého poslání autor: Andrew D. Templeton 4. Principy duchovního autor: James D. Hernando 5.

zakládání sborů z devatenácté kapitoly knihy Skutků

skrze učednictví

vedení odvozené z Pavlových pozdravů

Křest v Duchu svatém: Ježíšův život a služba autor: Edgar R. Lee

6. Ježíš, ten Pomazaný: autor: Tim Enloe 7. Velká pelagiánská autor: William P. Farley

náš vzor pro službu v nadpřirozené moci

hereze

8. Jednou spasen, navždy autor: W. E. Nunnally, Ph.D.

spasen - učí toto bible?

http://www.enrichmentjournal.ag.org Navštivte webovou stránku Enrichment Journal a klikněte na odpovídající vlajku. Budete přesměrováni na jednu ze třinácti jazykových verzí, kterou jste si vybrali: francouzská, ruská, rumunská, maďarská, chorvatská, německá, španělská, ukrajinská, tamilská, bengálská, česká, verze v hindštině a malajálamštině. Odpovídající verzi si můžete přečíst on-line nebo si ji pro větší pohodlí stáhnout. V případě jakýchkoliv dotazů či připomínek nás neváhejte kontaktovat: [email protected] Life Publishers International1625 North Robberson AvenueSpringfield, MO 65803, 417-831-7766

on-line

Víte, že časopis ENRICHMENT JOURNAL je nyní k dispozici on-line ve 13 jazycích?

Bengali, Hindi Tamil, Malayalam

Redaktor: Terri Gibbs, Redaktor české verze: Radek Smetana, Překlad: Mgr. Vladimíra Lasotová, Renata Rattayová, Jazyková korektura: Věra Dvořáková, Marie Ribárská, Grafické práce: Dita Targoszová Vydává: Apoštolská církev ve spolupráci s nakladatelstvím LIFE PUBLISHERS Copyright 2010 General Council of Assemblies of God in Life Publishers International

Jako na každém jiném táboře i tady jsme měli hlídky. Také na mě jedna připadla. Byla zima, takže jsem musela být úplně nabalená, ale pak konečně odbila celá a já mohla jít spát. Snad jediná nevýhoda je v tom, že tábor nemůže být na 14 dní. Ale my – doufám, že mluvím za všechny – jsme si to pořádně užili. Já určitě! Snad příště pojedu taky. A pokud ne? Budu vzpomínat, co jsem na těch předešlých táborech zažila. Nikola Fleková, 11 let

Ježíš, ten Pomazaný: Náš vzor pro službu v nadpřirozené moci

Ze života církve


Článek z časopisu Enrichment journal

N

ikdy nezapomenu na ten klidný srpnový večer, kdy jsem zakusil Ježíše jako toho, kdo mne osobně pokřtil Duchem svatým. Ani jsem vlastně přesně nevěděl, proč to zmocnění chci, hnala mě však touha zakusit ho. Jak jsem začal ve svých modlitbách dávat přednost Kristovu vedení, otevřela se v mém mladém duchovním životě nová etapa. Následující dny mi představily možnosti, které mi teď byly k dispozici – zároveň se zodpovědností, jež na mně ležela – v okamžicích, kdy jsem přiváděl někoho k Pánu a když jsem byl svědkem uzdravení poté, co jsem se za někoho modlil. Otevřely se dveře pro službu v nadpřirozené moci. Nadpřirozená služba je hnacím motorem novozákonního šíření Božího království. Nedovedu si představit žádného služebníka, který by si ji nepřál zakusit a uvést tak v činnost nadpřirozené prvky svého Božího povolání. Snad i duchovní s tím nejnaškrobenějším kněžským kolárkem by byl vděčný za zmocňující navštívení Duchem svatým – i kdyby to bylo mimo jeho teologický rámec. Jak může někdo číst evangelia a Skutky, aniž bolestně netouží po službě v nadpřirozené moci? Procházet prašnými stezkami na doslech Kristovu učení a na dohled jeho zázračných činů, to by muselo zvednout ze židle i toho největšího pecivála! Znovu se musíme zamyslet nad tím, jaký vzor nám zanechal Ježíš pro službu zmocněnou Duchem svatým. Jestliže On dělal nadpřirozené věci a řekl nám, aby-

19

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU

20

chom následovali jeho příkladu a dělali totéž, proč se tomu tak neděje? A tato otázka plodí ještě další podotázky. 1. Jak můžeme následovat Ježíšova příkladu, když On je Bůh a my ne? Konal Ježíš zázraky čistě z moci svého božství (jako věčný Syn), nebo zde sehrál roli ještě jiný faktor? Písmo hovoří jasně. Mesiáš nemohl být zbaven svého božství jako Bůh – člověk (Ko 2,9), avšak jednal v moci pomazání Ducha svatého. Lukáš 4 zaznamenává naplnění Izajášova proroctví: „Duch Hospodinův jest nade mnou, proto mne pomazal“ (L 4,18; Iz 61,1). Apoštol Petr odhalil christologickou podstatu Ježíšovy pneumatologie, když učil v Cesareji, že „Bůh obdařil (pomazal) Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním“ (Sk 10,38). Ježíš jednal díky tomu, že jej Duch svatý uschopňoval. Ne proto, že by jeho božství bylo nedostatečné. Jako náš vzor nám však musel ukázat cestu, která pro nás bude schůdná. Jeho příslib moci, přicházející spolu s křtem v Duchu svatém (Sk 1,8) nám může umožnit jednat tak, jak je to pouhému lidství nemožné. Příslib ohledně „ještě větší skutků“ (J 14,12) nedal mnohým služebníkům spát. Tato slova o „větších skutcích“ se týkají nás; avšak jak můžeme jako pozemšťané doufat, že se budou opravdu dít? Zdá se, že na to nejsme dostatečně vyzbrojeni. Z kontextu Ježíšových slov vyplývá, že v této souvislosti mluvil o blízkém seslání Ducha svatého – toho stejného Ducha, který sestoupil na Ježíše při jeho křtu v Jordánu. Ten zmocní nás, věřící. Více než nejasný obraz Trojice by nám Ježíšův křest a následné sestoupení Ducha svatého – spolu se slyšitelným projevem Otcova potvrzení – měly zodpovědět naše osobní otázky ohledně služby v nadpřirozené moci. Ježíš nepotřeboval odpuštění vlastních hříchů ani moc Ducha k tomu, aby zvítězil nad osobní slabostí. Jako náš vzor následoval Otcovu vůli krok za krokem a ukazoval nám tak cestu, kterou my – kteří zoufale potřebujeme odpuštění a zmocnění – budeme schopni následovat. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše při jeho křtu ukázalo jinou podobu vzoru, který si máme vzít za vlastní; vždyť hned poté Lukáš zaznamenává, že Ježíš byl „plný“ Ducha (L 4,1). Kristovo spoléhání na sílu Ducha hovoří o naší zoufalé potřebě křtu v Duchu a „plnosti“ nadpřirozené moci, která s tím přichází. V naší službě můžeme následovat Kristova příkladu, neboť tak jako On, i my můžeme zakoušet moc Ducha svatého a spoléhat se na ni.

2. V čem si můžeme vzít z Ježíše, toho Pomazaného, příklad? V Lukášově zprávě o počátku Ježíšovy mesiášské služby (L 4) vidíme, ve kterých dvou oblastech můžeme obecně očekávat nadpřirozeno: Duchem zmocněná řeč a Duchem zmocněné činy. Ježíšovo kázání, vyučování a prorocká služba jsou pro nás příkladem nadpřirozeného, Duchem zmocněného projevu. Synoptická evangelia poukazují na úžas zástupů, které se podivovaly autoritě a moci Kristem pronášených slov (Mt 7,29; Mk 1,22, L 4,32). Stejně tak Duch svatý projevil svoji moc v nadpřirozených skutcích uzdravování, vyhánění zlých duchů a v zázracích (Mt 9,8; 15,31, Mk 1,27, L 4,36). Tyto skutky měly za cíl zdůraznit osobu a poselství Ježíše Krista. Tento vzor bychom měli následovat. I když Ježíš, božský ideál, má Ducha „v plnosti“ (B 21 „bez omezení“, J 3,34), křest v Duchu svatém otevírá stejné dveře i nám. Ve Sk 1,8 je postup naznačen: nejprve přijmout moc a následně být svědkem; prorocké zmocnění a počáteční zkušenost pak vyústí do prorocké služby a služby v moci. Všimněte si: hned po počátečním vylití Ducha o Letnicích Petr s takovou přesvědčivostí prohlašuje, že Ježíš je Kristus, že lidé jsou „zasaženi v srdci“ (Sk 2,37). Porovnejte to s předchozí reakcí lidí na Kristova slova. Následně třetí kapitola ukazuje, jak Petr a Jan demonstrují nejen Duchem zmocněnou řeč, ale také Duchem zmocněný skutek. Veřejně totiž uzdraví chromého žebráka sedávajícího poblíž Krásné brány. Lukáš chce čtenářům ukázat, že Kristovi následovníci převzali vzor Kristovy služby: Duchem zmocněná řeč a Duchem zmocněné skutky jsou výsledkem křtu v Duchu svatém. Přijmout a být – to jsou charakteristické znaky zkušenosti křtu v Duchu svatém. 3. Jak můžeme mít jistotu, že se skrze nás budou dít nadpřirozené věci? Možná už je to léta, co jsme prožili křest v Duchu svatém a čas od času prožili nadpřirozené zmocnění. Jak však dnes můžeme s důvěrou vystoupit na vyšší úroveň a prožít hlubší zkušenost, závislost a poslušnost? Odpověď na tuto nelehkou otázku je často zatížena naším strachem a vědomím naší nedostatečnosti. Jednoduše řečeno, často víme, že na nás při křtu Duchem sestoupila holubice, ale kdesi hluboko v nás se stále skrývá ustrašené kuře. Náš Strach nás často paralyzuje. Jaké hlavní obavy tedy nabourávají naší sebedůvěru? Ty dvě zásadní pravděpodobně jsou: a) Obava z toho, že se nic nestane. b) Obava, že svou nezkušeností nebo nešikovností něco zkazíme. Obě tyto obavy musíme překonat za pomoci Ducha svatého, Božího slova

a modlitby. Ani skupina nejlepších roztleskávaček, ani sebevíc povzbuzující slova nám z tohoto vězení strachu nepomohou. Pokud se však zaposloucháme dostatečně dlouho do hlasu především evangelií a Skutků a ponoříme do Boží přítomnosti, jasněji uvidíme, jak takový normální život v nadpřirozené moci vypadá. Žádný teologický kurz ani studijní středisko nám nemohou zaručit ryzí růst naší víry a míry pomazání. Ponoříme-li se však do Písma a Boží přítomnosti, naše očekávání se znovu probudí. Písmo svědčí, že „víra je tedy ze slyšení zprávy a tou zprávou je slovo Kristovo“ (Ř 10,17; B21). Můžeme budovat svou víru tím, že se budeme modlit „v Duchu svatém“ (Ju 20). Když zmírníme tento strach čtením Písma, modlitbou a Boží přítomností, svatá nespokojenost nás může dovést k bodu poslušnosti – bez ohledu na to, jak se bude jevit výsledek. Neobhajuji nezodpovědný nebo povýšený přístup k věci. Když se však snažíme žít podle Písma a setrvávat v přítomnosti Ježíše, toho Pomazaného, naše sebedůvěra poroste. Mnozí se troufale pokusili vstoupit do oblasti nadpřirozeného bez silného vztahu k Božímu slovu, modlitbě a přítomnosti Ducha svatého. Stejně jako v případě sedmi synů Skévy jim pak nezbude nic víc než hledat obvazy, kterými si převážou rány, a fíkové listy, kterými přikryjí svou nahotu. Jsme-li skutečně zaměřeni na náš nebeský vzor – Ježíše, toho Pomazaného, a jsme-li odhodláni naplnit jím svěřené poslání, nadpřirozené nástroje Ducha – Duchem naplněná řeč a Duchem zmocněné činy – budou rovněž součástí našeho života. Soustředění na Krista a modlitby, četba Božího slova a přítomnost Ducha svatého nás také budou chránit od tělesné neuváženosti, předsudků a pýchy. Moje zkušenost se křtem v Duchu svatém následovaném činem – přijmout a být – změnila směr mé duchovní dráhy a více přiblížila můj život Kristovu vzoru. Možná jste si však spolu se mnou všimli, že naše předchozí zkušenosti se mohou proměnit v nádherné vzpomínky, které s postupem času ztrácejí svůj dopad. Proč se ke mně nepřipojíte a znovu nezkusíte hledat Ježíše, toho Pomazaného, skrze modlitbu, studium Božího slova a čas strávený v přítomnosti Ducha? Písmo mluví jasně. Duch svatý na nás sestupuje, aby nás pomazal k nadpřirozené službě. „Přijmete moc a budete svědky.“ (Sk 1,8) Tim Enloe TIM ENLOE pochází z Wichita v Kansasu. Je to evangelista, který cestuje po celých Spojených státech i dalších zemích a vyučuje o Duchu svatém a slouží v jeho moci. Více informací najdete na www.enloeministries.org

Zodpovědnost křesťana ve světě

O

dvěká a přirozená touha člověka je touha po lásce a po seberealizaci. V každém člověku je totiž zakotvena touha dosáhnout víc než jen to, že se nechá unášet davy lidí. Chce víc než jen vydělat si na živobytí. Chce měnit okolí, ve kterém žije. Chce ve světě zanechat stopu, která nebude smazána a zapomenuta. Ježíš během své tři a půl leté služby na zemi sloužil nespočetnému množství lidí. V Lukášově evangeliu 10,25–37 máme příběh o Ježíši, kterého nacházíme uprostřed velmi intenzivní a vyčerpávající služby. Vtom za ním přichází zákoník s otázkou. „Co mám udělat, abych získal věčný život?“ Ježíš vnímá záludnost otázky, proto směřuje pozornost muže k podstatě Zákona a vede ho k zamyšlení a k následovné odpovědi: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“1 (verš 27) Ježíš ocenil správnost jeho odpovědi, načež si znalec Mojžíšova zákona odpověď vyslechl, pokrčil rameny a vyhýbavě vyzvídá dál: „A kdo je můj bližní?“ Aby Ježíš tomuto muži přiblížil smysl ilustrace, vypráví mu nádherné podobenství o milosrdném Samaritánu. Příběh končí otázkou, která v sobě ukrývá didaktický neboli výchovný prvek. „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Jelikož zákoník odpověď dobře znal, zareagoval jednoduše a velice pohotově: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ „Jdi a jednej také tak,“ dodává Ježíš. Co z toho plyne pro nás? Jaké poučení? Ježíš byl ve světě činný od začátku své veřejné služby až do konce. Aktivně se zapojoval do dění kolem sebe. Jeho pověst byla věhlasná. Kdykoli během služby mohl s klidným svědomím říct: „Vždyť já tady budu krátce. Zbývá mi ještě několik měsíců či týdnů. Za tak krátký čas, ať se snažím jakkoliv, neudělám téměř nic zásadního, abych změnil kvalitu života kolem sebe a ve společnosti.“ Ježíš čelil každodenním situacím a potřebám svého okolí. Evangelista Marek uvádí verš, který přesně charakterizuje povahu Ježíšovy služby: „Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil…“ (10,45)

Milý čtenáři, nepochybuji, že sleduješ vývoj situace a směřování světa v těchto dnech. Proto je na místě otázka, jakou roli zde sehrává křesťan? Jaký je jeho úkol a zodpovědnost? V okamžiku znovuzrození jsme byli povoláni do řad Božích bojovníků. Apoštol Pavel v této souvislosti hovoří:

mil jsem se již s lidmi ve svém sousedství? Nakolik znám je a jejich potřeby? V dnešní uspěchané době a přetechnizované společnosti se lidé z různých důvodů stěhují častěji než kdykoliv předtím. Proto seznámit se s nimi je skutečně naléhavá a vážná potřeba. Je snadné zůstat ve svém teritoriu, v jakési imaginární „zóně bezpečí“, nevyjít z kruhu vztahů, které již máme a nezískávat nové přátele. Ale ten nový nebo staronový soused byl dán do našeho sousedství proto, abychom mu uměli sdělit a přiblížit evangelium jak teoretickým, tak i praktickým způsobem. A zde nám je příběh o dobrém Samaritánu nápomocný. Samaritán se zajímal o všechny potřeby člověka a tím mu prokázal veliké milosrdenství. Pravděpodobně ho zachránil od jisté smrti. Šel až tak daleko, že byl ochoten i riskovat, aby pomohl člověku, kterého jiní nepovažovali za bližního. Samaritán byl na správném místě, ve správný čas, aby vykonal správné věci. Byl na místě kvůli potřebě, kterou měl jeho bližní. Ve skutečnosti být „bližním“ není pouze něčí vztah k nám, ale i náš vztah k někomu jinému. Biblický slovník uvádí: „V tomto podobenství bližním není, jak by se zde dalo očekávat, zachráněný muž, ale Samaritán, který ho zachraňuje, který jedná jako bližní.“2 My jsme bližními, my jsme sousedé pro někoho jiného. V Ježíšově otázce „…kdo je můj bližní?“ pointa příběhu kulminuje. Ježíš použil výraz „bližní“, čímž myslí skutečného přítele. Přítele v čase nouze, potřeby, nedostatku a bídy. Přítele, který se hodí do každého počasí. Přítele, který je na „drátě“. Jen si vzpomeňme na Ježíšova slova: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.“ (Matouš 25,35–36) Křesťan má mít čilý zájem o dění kolem sebe a ve společnosti. Musí být také dobrým občanem. Státníci vedou mnohá politická jednání, která často vyjdou naprázdno a jsou mnohdy nechutná. Jedním z našich cílů však má být přinášení křesťanských principů a hodnot do „neklidných vod“. Křesťané mají být hlasem, který je slyšet. Zaměstnanec jisté firmy měl v popisu práce pohovory s novými uchazeči o zaměstnání. Způsob, jakým to dělal, byl velice zvláštní. Když uchazeč vešel do dveří a posadil se, vzápětí mu pra-

„Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“ (Efezským 6,11–12, KMS) Jako vojáci, jako armáda Ježíše Krista si musíme v první řadě uvědomit, kdo je náš nepřítel. Pak musíme znát své výchozí postavení, přednosti a výhody. Satan, vládce světa, nenávidí Boha a Boží věci. Jeho jednání vůči nám, jakožto Božím dětem, je nenávistné. Proto nás Bible učí, abychom si oblékli plnou Boží zbroj. Náš společný nepřítel používá lež a výmysly, ale my pravdu. On lest a strach, my víru. On hřích a zbabělost, ale my spravedlnost a odvahu. Pamatujme na to, že vítězství je připraveno pro ty, kdo Boha milují „celým srdcem, celou duší, celou silou a celou myslí“. Apoštol Jan tato slova potvrzuje vyznáním „…neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.“ (1 Janova 5,4) Co znamená být dobrým bližním? Jednoduše to znamená být přítelem, kama1 Není-li jinak uvedeno, citáty z Písma rádem, být někomu po ruce, k dispozijsou vzaty z Ekumenického překladu, Pra- ci. To znamená podívat se za svůj plot 2 Jean-Jacques von Allmen. Biblický slovči zeď a položit si několik otázek: Sezná- ník. Praha: Kalich, 1987, s. 20. ha, 2001.

Čtenáři píší


21

ŽIVOT V KRISTU

Jak jsem přestal sledovat zprávy

covník firmy nabídl nápoje, smál se, dělal si ze sebe legrácky. Dokázal vytvořit zcela uvolněnou atmosféru. A najednou se vážně zeptal na smysl jeho života. Byl si vědom toho, že lidé, kteří vědí, kam jdou, jsou zpravidla lepšími pracovníky. yla doba – a není to tak dávno, co Jednou mu jistý muž na uvedenou otázjsem spoustu času denně věnoku odpověděl: „Smyslem mého života val sledování zpráv na internetu, je jít do nebe a vzít s sebou co nejvíce v televizi, v rádiu. Neustále jsem sledoval, lidí.“ co kdo řekl, co tím myslel, co tím mohl Ježíš vyzývá k následování i nás, ja- myslet, nebo co tím naopak nemyslel. kožto své učedníky. Bez něj nedokážeme Věnoval jsem spoustu času tomu, nic udělat. Nic, co má trvalou a věčnou abych se pokusil pochopit, co dělá tento cenu. On je naším dokonalým příkladem svět, co dělají politici, co dělají umělci. ve všem. Učedníci Ježíše Krista jdou ve Není to tak dávno, co jsem zpravodajšlépějích svého Učitele a bez přestání se ství sledovat přestal. Ne snad proto, že od něj učí. Učedník je člověk, který chce bych ztratil zájem o to, co se kolem mě být v každé oblasti svého života jako jeho děje. Zájem mám. Mistr. Chce být člověkem, který bere na Je to proto, že jsem si uvědomil, kdo je sebe svůj kříž a následuje Ježíše (Matouš šéfredaktorem těchto zpráv. 16,24–25). Umírá starému způsobu živoLidé si často stěžují, že dnešní zpravota, povstává do nového života v Kristu dajství je plné drog, sexu, násilí či nej(Galatským 2,20) a přináší ovoce Du- různějších katastrof a na dobré zprávy tu cha (Galatským 5,22–23). Jako křesťané místo není. Je plný korupčních skandámáme o to všemožně usilovat. lů, záletů či úletů politiků, rádoby poliProto mějme jistotu, že Ježíš je v na- tiků, nejrůznějších „hvězd“, hvězdiček, šem životě a že mu smíme plně důvěřo- celebrit či samozvaných VIP a spousta vat! důležitých – leč asi obyčejných a nezajímavých věcí – tu není. Přesto těmto špatVladimír Rafaj, ným zprávám věnují lidé spoustu svého učitel VOŠM času.

Čtenáři píší

B

Blahopřání Když narodila ses, to bylo svítání. Dětství byl rozbřesk dne, teď už je ráno. To je vítání všeho nového, co čeká tě. Něco ovlivníš a jiné ne. Ať slunce ti svítí na cestu tvou celý bílý den. Dnes již víš, že bez bouřek a deště se život neobejde. Je různé koření, je i trápení. To s pokorou přijímej, vůle vyšší to je a té se nevzpírej! Když večer přijde, tak modli se a vzpomínej… Noc si tě zavolá k odpočinku, ty budeš vědět, zda nepromarnila jsi tu chvilku, co slunce hřálo tě. Poděkuj Pánu za každý den! Marie Zrůcká, AC Brno

22

Nedávno jsem se rovněž zamýšlel nad tím, proč v poslední době tak moc sílí tlak proti křesťanům a proč jsou některé věci, které my křesťané považujeme za špatné, myslím tím např. nevěru, homosexualitu či jiné nešvary – tak propagovány a naopak proč jsou křesťané tak často zesměšňováni či jinak popotahováni. Jak jsem řekl, uvědomil jsem si, kdo je šéfredaktorem těchto zpráv, kdo nenápadně tahá za nitky. Ostatně, víme to všichni, je to napsáno v Bibli. Tím šéfredaktorem je ďábel. To on chce, abychom svoji mysl zaměstnávali právě drogami, sexem a jinými zlými věcmi. Abychom odváděli svoji pozornost k nešvarům tohoto světa, k problémům, které často ani problémy nejsou. Abychom se věnovali věcem, které nás odvádějí od poznání jediného Boha, jediné Pravdy, kterou je Ježíš Kristus. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil. (1Pt 5,8) Tom Klíčník, AC Brno

Proč chodit na modlitební setkání a modlit se s ostatními? 1) Ježíš zaslíbil, že kde se dva nebo tři sejdou v jeho jménu, On bude uprostřed nich. Tak proč se nemodlit s ostatními, když máme tak úžasné zaslíbení? 2) Máme se modlit jeden za druhého a nést navzájem své těžkosti. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne… (Ef 6,18). Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,16) Jak může Bůh mezi námi uzdravovat, když se nebudeme modlit jeden za druhého? Tím, že se naučíme modlit jeden za druhého, se také můžeme s ostatními sblížit a mohou vzniknout nová přátelství, ve kterých můžeme jeden druhého podpírat. Máme sloužit jedni druhým, jsme Kristovo tělo, každý z nás je jedním údem. Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. (Ga 5,13)

3) V Novém zákoně se 18x vyskytuje výraz „modlete se“, což jednoznačně ukazuje, jak důležité je se modlit. Kristus je hlavou církve, On miluje své tělo a chce o něj pečovat. Musíme však s ním trávit čas na modlitbách. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev; (Ef 5,29) Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zj 3,20) On chce s námi večeřet a být s námi na každý den, tak proč nevyužít i modlitebních setkání a společně se přimlouvat a chválit Hospodina, Boha žárlivě milujícího, s ostatními bratry a sestrami? „…zaslechne-li kdo můj hlas…“ – kdokoli, kdo zaslechne jeho hlas, může s ním večeřet. Nejen starší sboru či „silnější ve víře“. On chce být s každým z nás, nemusíme být na určité úrovni pobožnosti, abychom se mohli účastnit modliteb s ostatními! Tomáš Janíček, AC Zlín Kapky 10/2010


Je jen několik období v roce, kdy je dost lidí ochotno se trochu zastavit a popřemýšlet nad poselstvím Bible. Bylo by škoda v takové době mlčet. Samozřejmě, že jedním z těchto období jsou Vánoce. Podívejme se, jak tento čas využívají misionáři, kteří přijíždí do Evropy:

N

a Mikuláše nechávají děti v Maďarsku za dveřmi čistou botu, do které jim „Mikuláš“ dá čokoládu, pokud byly hodné. My Mikuláše neslavíme, ale misionářka Jocelyn tento zvyk využívá k tomu, aby děti získala pro Krista. Naplánuje sobotní evangelizaci, která je založena trochu na principech příměstského tábora. Tato akce se pořádá v místním supermarketu. Pozvánky na tuto akci rozdává týden předem ve školkách, školách, dává je do schránek v panelácích a zapojí členy sboru, aby je rozdávali všude tam, kde je to vhodné. Na ten den jsou děti zvané, aby se naučily hrát na zvonečky. Do programu se zapojují sborové děti a úspěch bývá zaručený, protože zvoneček je velmi jednoduchý hudební nástroj a dovede si získat všechny děti. Potom se dětem předvede nějaké divadlo buď s loutkami, pustí video nebo se nachystá vyprávění, ve kterém dětem povíme jednoduše evangelium. Pak děti pozveme na různá stanoviště, na kterých několik hodin mohou vyrábět něco, co nějak souvisí s Vánocemi. Mají dost času na to, aby mohli jít vyrábět na všechna stanoviště. Na vyplnění chvil mezi jednotlivými stanovišti používáme jednoduché míčové hry nebo malování na obličej. Starší děti mají ve vedlejší místnost k dispozici různé hry a drobné sportovní soutěže. Nakonec dáme dětem tašku, do které si mohou své vyrobené poklady uložit. Zároveň do tašky přiložíme pozvání na speciální dětské vánoční hry, které pořádáme těsně před Vánocemi. Pozvánka zároveň obsahuje informace o našem sboru a o dětském programu, který ve sboru máme. Na tyto programy nám chodívá asi 60 dětí. Podobné akce pořádáme také před dnem matek a před Velikonocemi. Jocelyn Misionářka Karen Linderman slouží s manželem ve Francii. Poslala to, co dělají oni pro děti během vánočního období.

V

ánoce v naší službě znamenají dětský vánoční muzikál, ve kterém jsou scénky mládeže, hodně zpěvu a hudby. Přeložili jsme už několik takových muzikálů do francouzštiny, vyrobili jsme pomůcky a ušili kostýmy. Je to úžasné, že do této služby můžete zapojit celý sbor. Rodiče zvou lidi už během nácviku muzikálu. Objevujeme ve sboru nové talenty a hledáme dobrovolníky, kteří by chtěli

s čímkoliv při organizování pomoci. Během této služby se stává, že lidé jsou mnohem více nadšení a vydaní pro život s Pánem. Besídky ve sboru jsou od října až do prosince vždy v souladu s tématem muzikálu. Tím dětem pomůžeme lépe pochopit význam obsahu jednotlivých písní a dialogů. Zvláštní důraz klademe na to, proč můžeme věřit Bibli a proč je křesťanství ta pravá cesta. (Mluvíme o naplněných proroctvích a o příchodu a vzkříšení našeho Spasitele.) počítáme i s tím, že mnohé děti mají jen jednoho z rodičů věřícího. Obyčejně je to maminka. Druhý z rodičů je buď nevěřící nebo to může být muslim nebo hinduista, či být jakéhokoliv jiného vyznání, což dělá dětem zmatek v hlavě a přináší jim to mnoho nezodpovězených otázek. Miluji všechny ty věci, které jsou spojeny s přípravou takového programu, i když je to velmi vyčerpávající. (Je to důvod, proč v tomto období jím vitamíny.) Nežertuji! Pečlivě dbáme na to, abychom vybrali muzikál s písněmi, které jasně mluví o naší potřebě spasení a o Spasiteli. Zabere to hodně času přeložit celý materiál, udělat CD s hudbou, připravit všechny pomůcky a pak to celé natrénovat tak, aby si to děti doopravdy užily, aby to bylo pro ně poučné i zábavné zároveň. Muzikály mám zvláště ráda už kvůli tomu, že melodie a slova písní zůstanou v myslích dětí ještě dlouho po té, co muzikál už dávno skončil. Také dospělí, kteří se na přípravách podílí, nosí tyto písně ještě dlouho ve své mysli. Pak pozveme rodiče, příbuzné, sousedy, přátele, prostě všechny, kteří mají chuť se podívat na dětské představení, ale nikdy by nepřišli do církve na nedělní bohoslužbu. Je to úžasná příležitost pro evangelizaci. O to větší důraz klademe na to, aby každá píseň byla jasným poselstvím a každá scénka aby vyprávěla evangelium. Karen Linderman

Karen nám poskytla i internetové stránky, kde se dají najít tři muzikály v angličtině. Ona je se svým týmem překládá do francouzštiny. Jako inspirace by mohly posloužit i vám, kterým angličtina nedělá potíže. „Angels Aware“ – http://www.praisegathering.com/Site/Detail.asp?tid=4979 „The Mystery of the Manger“ – http://www. wordmusic.com/item/080689731174 „No Wonder“ – http://www.music44. com/X/product/8747160-H1 Je spousta jiných věcí, které se dají dělat. Tady vám přinášíme takový malý inspiromat: • perníková párty • program plný her a povídání na téma „Jak kde ve světě slaví Vánoce? Kde neslaví a proč?“ • soutěže pro veřejnost – odměny – vánoční komiksy • promítání • po stopách Ježíše – fakta a Bible ohledně Vánoc • vánoční evangelizační besídka pro hosty – děti vyrobí dárky hostům a samy nachystají program • orienťák – narození Ježíše, jak nám o tom píše Bible (na stanovišti 2 možnosti, správná odpověď dovede k dalšímu postupnému bodu)

Ze života církve

...jděte a kažte evangelium...

A co vy? Přejeme vám, abyste i vy mohli jít mezi lidi kolem sebe a přinést jim tu nejlepší „radostnou zvěst.“ A když se do toho pustíte, tak se s námi nezapomeňte podělit o své zkušenosti.

23

ŽIVOT V KRISTU

Vánoce, jak mají být

Povídanky

V

24

ánoce se kvapem blíží a Martinka si láme hlavu, komu vymyslet jaký dárek, ať jsou jenom a jenom pro radost. Už jako malá byla jiná, než většina ostatních dětí. Největší radost měla, když někdo jiný rozbaloval dárek od ní a v jeho očích uviděla, že dárek potěšil. Dovedla se z toho radovat mnohem více, než z pěkného dárku, který dostala sama. Jednou na Vánoce pro ni ale maminka vymyslela takové zvláštní překvapení. To byla Martinka ještě docela malá. Pod stromečkem byl velký dárek. Krabice, ne krabička. A krásně nazdobená s velkou mašlí a na ní bylo její jméno. Byla to nejkrásnější krabička, která pod stromečkem byla. Martinka až vykulila oči překvapením – ten že by byl pro mě?! Vzala jej opatrně do ruky a na to, jak to byla veliká krabice, byl překvapivě lehká. Pak jí trochu zatřásla, že podle zvuku pozná, co je asi uvnitř. A zase nic. Ticho. Nehrká to, je to lehounké a přitom veliké... Martinka ještě ke krabici přivoněla, no a co myslíte? Zase nic. Plná zvědavosti krabici opatrně rozbalila, rozvázala mašli, otevřela víko a ...opravdu NIC!!! Překvapeně vzhlédla k mamince, ale ta se tvářila, jakože se nic divného neděje. Pak už

to ale nevydržela a dala se do smíchu. Víš co, Martinko? Jsou přece Vánoce. Víš co to je? A to už svitlo i Martince. Pán Ježíš má narozeniny!!! „Tak to bychom mu měli dát nějaký pořádný dárek, proto jsem dostala pořádnou krabici, ať se tam něco pěkného vejde!“ vykřikla Martinka a celá se rozzářila nadšením. Jasně, půjdeme a uděláme celou hromadu krásných dárků!!! „No ale jaké dárky se dávají Pánu Ježíši?“ zarazila se nakonec. „Co kdybychom to zkusili najít v Bibli? Přidal se tatínek, který nad tím jenom kroutil hlavou. Nevěřil tomu, že by Martinka nebyla zklamaná, když uvidí, že na Vánoce dostala prázdnou krabici. Nechtěl, aby měla pokažené Vánoce, ale nechal to na mamince, která to celé vymyslela. Teď na Martinku koukal trochu zahanbeně. Teda nevím, jestli bych tohle dovedl, když jsem byl kluk velký jako ona. No a kdoví, jestli bych to dovedl teď, honilo se mu hlavou, ale rychle se vzpamatoval, vzal Bibli a přečetl tato slova Pána Ježíše: Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne,

byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král jim odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ (Mt 25,34–40) „Tak a teď už víme, jakým dárkem můžeme Pánu Ježíši udělat radost. Půjdeme společně přemýšlet a modlit se, kdo by to tak mezi lidmi v našem okolí mohl být.“ A opravdu našli a o požehnání z narození Pána Ježíše se s nimi podělili. Bylo z toho spousta překvapení a hlavně spousta radosti, určitě ne jenom na zemi. A věřte nebo ne, stalo se ještě něco zvláštního. Toho roku dostala Martinka na Vánoce ty nejkrásnější dárky, jaké si přála. Jeden z nich byl týden hned po Vánocích strávený na horách u babičky. Sjela se tam celá rodina, byli tam i bratranec a sestřenice a co víc – babička je totiž nadšený lyžař a naučila Martinku jezdit na snowboardu. Prostě – byly to vánoce, jak mají být. teta Dana

Ročník 22, listopad 2010 i když jsem si vytáhl otázku, kterou jsem jako jedinou neuměl. Bůh mi dal ženu Karolínu, dal mi práci, zachoval mě i přes čel a v duchu jsem křičel: „Pane, vydávám období krize, kdy se nejvíce propouštělo v zaměstnání a já měl před svatbou. Zase Ti na oltář.“ Od té doby se radikálně změnil můj čal jsem sloužit Pánu, nejprve dva roky život. Kluci ve škole říkali, že jsem ně- v evangelizačním klubu pro mladé v Bojaký jiný. Ztratil jsem mnoho kamarádů, humíně. Teď vstupuji do služby v mláale byl jsem šťastný. Začal jsem mluvit deži v našem sboru. Jsem za to všechs lidmi o Bohu, jeden kamarád přijímal no Pánu nesmírně vděčný, za to, že když evangelium, sem tam i přijde na mládež, jsme často nevěrní, On zůstává věrný! ale ještě se musí plně rozhodnout pro Z tohoto svědectví plyne, že můžeme Pána. S dalším kamarádem jsem dlouho do noci probíral cestu spasení (přes in- mít křesťanské zázemí, můžeme chodit ternet), prostě jsem měl obrovskou chuť do sboru, ale to z nás neudělá opravdové svědčit lidem o Bohu. Ale co bylo krás- křesťany, kteří nesou Pánu ovoce. Výchonější, konečně jsem také svědčil o Pánu va v křesťanském duchu je jedna věc, ale pro Krista se musí rozhodnout každý sám. svým životem. Jakub Koziel, AC Karviná Život jde dál a já krok za krokem mohu Sborové noviny 10/2010 jít s Pánem. Úspěšně jsem zvládl maturitu,

Rád bych s vámi sdílel své osobní svědectví z mého dosavadního života. Vyrůstal jsem od narození v křesťanské rodině, od mala jsem byl veden v Božím slově dyž jsme krajské město vyměnili a v jeho principech. Již předtím, než jsem za šumavskou vesničku, znamešel do první třídy, přijal jsem Ježíše jako nalo to mnoho. Koupat se v Lipně svého Spasitele. V dětském věku jsem můžeme, kdy nás napadne. Příroda je tu také zažil zázračné uzdravení, kdy jsem krásná – až na to, že teď chodíme do lesa měl na jedno oko silné dioptrie (3,5) a po nejen na výlety, ale taky na dříví. Zrovna jednom shlédnutí videa, kde se jeden člo- ten nejbližší les se mi líbil. Tady by byla věk modlil za nemocné, a kde na konci spousta dřeva na topení! Ale krást to neřekl, že i ti, kteří jsou u televizních ob- chci. Pane, co mám dělat? razovek, mohou zažít uzdravení, pokud Zjistil jsem si, který hajný má les na budou opravdu věřit. Tehdy jsem si dal starosti a dověděl jsem se i to, že tam něruku na oko a modlil se s ním. Po mod- jaká firma bude těžit, takže dřevo odtamlitbě jsem řekl rodičům, že už nemusím tud brát nemůžeme. Netrvalo ani moc nosit brýle! Šli jsme tedy k doktorce pro dlouho a hajný se ozval znovu. potvrzení a doktorka velmi překvapeně „Mám pro vás kontakt na zástupce firřekla, že už nemusím nosit brýle! Později my, která by potřebovala někoho, kdo by jsem se nechal pokřtít ve vodě jako stvr- po nich les uklidil. Zaplatí vám to, nebo zení rozhodnutí pro Ježíše. Prožíval jsem dodají dřevo, měl byste zájem?“ mnoho krásných chvil s Bohem, mimo Samozřejmě jsem měl velký zájem zísjiné jsem byl i pokřtěn v Duchu svatém. kat dřevo na topení naprosto legálně. Od Žel přišlo období puberty a já jsem se té doby jsem chodil do lesa sbírat větší vzdálil od Pána. Moc jsem se chtěl líbit větve a ještě jsem dostal za svou práci tospolužákům ve škole, dělal jsem všechno lik dřeva, kolik jsme potřebovali na zimu. pro to, abych byl středem pozornosti. Dě- Jen kotel by to chtělo lepší. Ten současný lal jsem i špatné věci, které se Pánu nelíbí, nevyhřál dům dostatečně a navíc v něm zjednodušeně řečeno, hrál jsem to na dvě někdy špatně hořelo vlhké dřevo. Když strany a pomalu se ze mě stával vlažný jsem na modlitbě prosil, aby mi Bůh a náboženský křesťan, který Pánu nenese ukázal, jak to vyřešit, dostával jsem stážádné ovoce. Často jsem prožíval pocity le tutéž odpověď: Bůh to už vyřešil. Jenprázdnoty, věděl jsem, že nežiju správ- že vysvětlujte to mojí nevěřící mamince! ně, ale jako bych se ani nechtěl změnit. Mnohdy jsem brečel v totální prázdnotě, ale nebylo to opravdové pokání. Život šel dál a já jsem věděl, že se musím změnit. Jednou se mě na sjezdu mládeže v Brně (tehdy jsem chodil do druhého ročníku), silně dotklo slovo, které tehdy mluvil, nyní již emeritní biskup, Rudek. Hovořil o tom, že se musíme rozhodnout naplno pro Ježíše – vydat se mu na oltář. Šel jsem na výzvu dopředu a modlil se, bre-

Svědectví

Rozhodnutí pro Ježíše

Až se zima zeptá

K

V jejích očích jsem byl nejspíš lajdák, který se nepostará o rodinu. Možná mě tak viděli i moji vesničtí sousedé. Jeden z nich mne pozval k nim domů, aby mi ukázal svůj nový kotel: Bezvadně technicky vyřešený. Také bych měl z takového kotle radost! Obhlíželi jsme ho ze všech stran, pochvalovali všechny vymoženosti, ale mě víc zajímal ten starý kotel. „Co budeš dělat s tímhle kotlem?“ řekl jsem a ukázal na kotel, který byl sice k nepotřebě, ale nebyl tak starý, aby nemohl dál sloužit. „Vlastně nevím. Chceš ho? Já ti ho dovezu domů vysokozdvižným vozíkem.“ „A co za něj chceš?“ „Nic, už ho nepotřebuju.“ Soused své slovo splnil. Kotel mi dovezl až domů a přidal pořádný balík odřezků z prken. Ani za ten nic nechtěl. To, co soused už nepotřeboval, bylo přesně to, co jsem potřeboval já. Kotel je o něco výhřevnější než ten, co jsem měl já a hoří v něm i to vlhké dřevo. Nedalo mi to, abych se s vámi nepodělil o to, jak úžasný je náš nebeský Otec. Když mě vedl k tomu, abych nový kotel nesháněl, měl pravdu! Podle svědectví Romana Jeřábka ze stanice AC Vyšší Brod napsala Marie Faldynová

25

3. díl CO VLASTNĚ BIBLE UČÍ A CO NEUČÍ O SOBĚ A O BOHU? V minulých dílech jsme nastínili jak význam otázek o stvoření či evoluci, tak fakt, že vědecké závěry se postupně vyvíjejí a mění. Člověk zpřesňuje své metody pozorování, dochází k novým a přesnějším poznatkům. Věda již dávno zaujala vážené místo v žebříčku hodnot kulturní společnosti. Dokonce můžeme jmenovat vědce, kteří na oltáři vědy obětovali nejen „teplo rodinného krbu“, ale doslova celý svůj život i majetek. Do obecného povědomí se za posledních 100 let vloudil pocit, že „věda má (brzy bude mít) správné odpovědi na všechno podstatné.“ Přes všechno nezměrné úsilí se však stále o řadě témat vedou v odborných kruzích bouřlivé diskuse. Ona víra v „neotřesitelné pravdy rozumového či experimentálního výzkumu“ je místy opravdu jen optimistickým přáním bez pevného základu. Naproti tomu již několik tisíc let v Bibli čteme stálá a neměnná tvrzení typu „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…“ Je vůbec myslitelné, aby něco tak starobylého jako je Bible, mohlo obsahovat aktuální a dostatečně konkrétní informace o „vědeckých otázkách“? Může dnešní normálně uvažující vědec brát Bibli vážně, aniž by tím spáchal „intelektuální sebevraždu“? Stojí vůbec Bible za to úsilí a čas, potřebný, k zodpovědnému seznámení se s tím, co chce sdělit dnešnímu čtenáři? Odpověď na všechny tyto otázky zní ANO. Nejprve si však vyjasněme, co Bible skutečně říká o Bohu a sama o sobě a co ne. Je nezbytné oddělit fakta od lidových představ a pověr, abychom se vůbec dobrali něčeho smysluplného. Pro začátek postačí jeden příklad za mnohé: „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2Tm 3,16) Nutným předpokladem podobných biblických tvrzení je nejen, že Bůh existuje, ale že je přesně takový, jak o sobě v Bibli tvrdí. Bible je navíc postavená na principu všechno nebo nic. Buď platí veškerá tvrzení, která „Bůh v Bibli předkládá“, a Bible jsou svatá Písma z nichž působením Ducha svatého (aktuálně) zaznívá Boží slovo nebo neplatí, a všechno, co píše se rychle rozdrolí. Vysokou laťku si Bůh sám na sebe klade, že? Ale musí to tak být, Bůh je dokonalý i jeho dílo musí být dokonalé. Navíc jinak by nestálo za to stavět na Bibli svůj život. Pokud ale Bible obsahuje chyby, pak si vnitřně protiřečí, když Ježíš – Boží Syn říká: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17,17) A to by byl problém. Pokud by si Bible protiřečila, nemohl by být Bůh dokonalý ani věrohodný jako autor, čímž by ani nemohl být zárukou naplnění biblického poselství a stovek zavazujících zaslíbení. Pokud by z Bible neznělo Boží slovo, co nám zbývá? Jen lidský výtvor obsahující pěkná přísloví, dojemné mytologické či historické příběhy, tklivé morální zásady a kázání pro ty, kdo tomu chtějí věřit. Pokud Bůh (který je neslučitelný s jakoukoliv lží) nemůže mluvit skrze Písmo a nepůsobí svou mocí v životech lidí, pak se bavíme opravdu jen 1) o prázdném náboženství beze smyslu a trvale hodnotného obsahu a 2) o knížce v kůži, jež zdobí naši knihovnu. Každý člověk má o Bohu nějakou svou představu (kulturní pozadí, výchova, zkušenosti s křesťany…), čím víc se ale taková představa liší od Bible, tím míň je možné (či přijatelné) takovou představu brát vážně. Nedivím se pak, že má tolik lidí vůči důvěře „takovému“ Bohu výhrady. Posviťme si na nejčastější mylné představy o Bohu: • Neurčité „cosi“ nad námi, vyšší moc, neosobní vesmírná vyšší inteligence v pozadí. A každý národ se tomu snaží dát nějakou představitelnou podobu – Bůh, Alláh, Dobro... • Bůh je Stvořitelem, ale od té doby je vzdálený a nezasahuje do dění. Na konci věků se rozhoupe k Poslednímu soudu. • Bůh patří do starých časů (starověké národy, mytologie, folklór, středověké chrámy), do dnešních dnů se už nehodí.

26

• Bůh je „pohádka“, pro někoho Ježíšek, pro jiného Děda Mráz, Santa Klaus a tak. Jako děti jsme tomu tak věřili všichni, že? • Bůh je jako zlomyslný kluk, který nás pozoruje, hraje si s námi jako s pokusnými myšmi – dává nám zkoušky a pokušení, aby nás pak mohl „odměnit“, čímž se v nebi neobyčejně baví. • Bůh je Bohem pořádku a tak lidi stíhá svými tresty za každý hřích. Kontroluje jako policajt, co děláme a co si myslíme. • Bůh v pozadí tahá za provázky, aby řídil svět podle svého. Lidé jsou jako loutky a nemohou se vyhnout svému osudu. • Bůh je záloha pro případ nouze, jako poslední možná alternativa, když nám všechno ostatní selže. Než budu na smrtelné posteli, mám v podstatě čas na svůj život. To samozřejmě zdaleka nejsou všechny lidové představy o Bohu, abychom však spolehlivě mohli říci, jaký Bůh NENÍ, musíme poznat na vlastním životě, jaký JE. Bible je výchozí bod a základ našeho poznávání (nejlépe je přečíst si pro začátek evangelia), držel bych se jí jako mapy. Také je možno chápat Bibli jako milostný dopis a pozvánku na rande, kde bude Bůh sám konat. Někteří možná namítnou: „Kde bereme tu jistotu, že Bůh vůbec existuje? Nota bene Bůh podle Bible – osobní, milující a zajímající se o každého konkrétního jednotlivce?“ K zamyšlení bych nabídl klasické „důkazy Boha“, které s ohledem na další myslitele zformuloval Tomáš Akvinský: • Vnímáme změnu i pohyb, lze proto usuzovat, že musel být někdy první pohyb, nejstarší v pořadí. – Bůh je tím hybatelem, který dal prvotní impuls a dál vše řídí. • Vše má svou příčinu (a následek), musí existovat prvotní příčina (Bůh), která vše začala, ale sama příčinu nepotřebovala. • To, že věci existují, způsobuje nějaká nutnost (tj. nemohou neexistovat). Tou nejzákladnější „nutností“ pro existenci všeho je Bůh, který na tom, že budou existovat, prostě trvá. „…nese všecko svým mocným slovem…“ (Žd 1,3) • Všechno má svou úroveň kvality, nejvyšší stupeň je dokonalost – absolutní dokonalost představuje Bůh. • V uspořádání všeho, co existuje, je informace (řád, smysl). Odkud se tedy ta informace vzala a kdo dané věci řídí? – náhoda ani chaos to nedokážou, ani hmota není schopna sama informaci vytvořit (tak jako cédéčko samo nevyrobí píseň, jen ji nese a nepřímo ukazuje na tvůrce). Veškeré logické i vědecké argumenty, filosofická brilantnost či nezměrné teoretické úsilí ale nedokáží nahradit vlastní přímou zkušenost – každodenní život s Bohem. Mohu vyznat s apoštolem Pavlem (a se mnou miliony dalších ): „…vím, komu jsem uvěřil...“ (2Tm 1,12). Podobně jako osobní vztah s manželkou mi věda může maximálně lehce obohatit, ale určitě ne nahradit. „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.“ (Ž 34,9) Co říci závěrem? Bible sice není vědecká kniha (ani si na to nehraje), ale i tak svými tvrzeními závěrům seriozní vědy neodporuje. Vnitřně si neprotiřečí, i když by se to snad nezkušenému badateli tak jevilo, při podrobnějším studiu se každý zdánlivý rozpor rozumně objasní. Bůh Bible nejen že existuje, ale podává o sobě v Bibli dost konkrétních informací, z nichž nejdůležitější je, že usiluje o osobní láskyplný vztah (komunikaci) s každým člověkem. Stvoření vesmíru, přírody i člověka, původ i důsledky hříchu, světová potopa… vše, jak je popsáno v Genesis, můžeme brát s čistým svědomím doslovně (ne alegoricky či mytologicky). V dalších pokračováních našeho seriálu se jednotlivým tématům budeme věnovat podrobněji a ukážeme si proč. Bůh dává původ hmotnému i duchovnímu světu, jasný řád, konkrétní smysl existence i cíl. Dává se poznat těm, kdo o to stojí a hledají ho. „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“ (Ř 1,19–20)

Dodnes je i v naší zemi udržován kult Matky Ti, kteří si vystačí s předstaZemě, jejímiž jsme prý dětmi. vou, že všechno vzniklo samo od sebe, v podstatě říkají, že Bůh je jen dílem člověka, představa formovaná během kulturního vývoje.

Představa o Bohu jako abstraktním principu či neosobní síle (energii) v pozadí všeho, se objevuje již ve starověku.

Kreslíř Jean Effel a jeho pěkné, pohádkové Stvoření světa, které má však s Biblí společná jen klíčová slova.

<< Lidé si mylně Boha představují také jako automat na kafe, „až budu chtít, hodím modlitbu a vypadne mi zázračná pomoc.“

<< ^^ Michelangelo se podle svých možností přiblížil nejvíce podání Písma, když se pokusil (alegoricky) vyjádřit vztah mezi Stvořitelem a člověkem. Na druhou stranu jeho snaha zobrazit Boha jako vousatého staršího pána je nejen poněkud naivní a scestná, ale má mnohem víc společného s řeckou mytologií než s Biblí.

Bůh není zdaleka ani Santa Klaus (pův. reklamní maskot Coca Coly) ani Děda Mráz či Ježíšek.

Náboženství představují Boha různě. Jaký ale Bůh opravdu je, může říct buď On sám, nebo ten, kdo ho osobně zná. Úsměvná středověká iluminace Bible mluví o Bohu jako o Lásce, popisuje vztah mezi Ním a námi lidmi. On Boha geometra má k pravdě blíže, než moderní „něco asi je“. nás zve na tuto rovinu.

„Může si člověk udělat bohy? Žádní bohové to nejsou. Proto hle, já se jim dám poznat, tentokrát jim dám poznat svou moc a bohatýrskou sílu, poznají, že moje jméno je Hospodin.“ (Jr 16,20-21)

Vše, co děláme, má svou příčinu a následek…

Bůh nám dal Bibli, abychom mohli poznat Jeho a abychom měli „Mapu pro život“. Ale jako při každé činnosti můžeme Bibli číst a vykládat různě – dobře i špatně. Proto nám dává i svého Ducha, abychom porozuměli psanému textu podle Jeho záměru a aby k nám z Písma skrze Jeho působení zaznívalo Boží slovo. Bible není a nemá být vědeckým spisem, čehož jsem litoval tak dlouho, než jsem se setkal s tímto „vtípkem“, pak jsem pochopil, že bych takovou vědeckou Bibli asi nepochopil.

Pokud se při výkladu Bible spolehneme jen na náš rozum, máme k dispozici „výkladové postupy“ liberalismu, fundamentalismu či jiných –ismů. Nemáme však záruku, že nám nevznikne kočkopes 

Svého času býval Titanic největší a nejslavnější pýchou lidského rozumu, inženýři prý mysleli na všechno. V tisku kolovala zpráva, že Titanic je tak dokonalý, že ho nepotopí ani Bůh… a stačil jediný ledovec hned na první cestě. Jaké nám z toho plyne poučení?

Tomáš Akvinský sestavil pět důkazů Boží existence.

Inženýři mohou počítat, jak chtějí, ale... Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. (Ž 127,1)

Sláva Titaniku dnes, kdy leží na dně oceánu. << Golem čii F Frankensteinovo k t i monstrum t jjsou sice i jjen lit literárními á í i postavat mi, ale svědčí o faktu, že člověk odpradávna „chtěl být jako Bůh“. Dodnes se vědci snaží Bohu vyrovnat, či ho předstihnout. Vědě se jednou možná podaří vyrobit tělo umělého člověka, ale jak mu dát život? Ducha a duši?

Časopis Apoštolské církve. nechtěný fenomén dnešní doby. Ročník 22 Navštivte nás na

Recommend Documents