ŽÁROVÉ POHŘEBIŠTĚ Z POZDNÍ DOBY BRONZOVÉ V POLOZE „NA CECILCE“, K.Ú. PŘÍŠOVICE, (LIBERECKÝ KRAJ) Petr Brestovanský (předběžná zpráva; stav k 7.4.2007) Archeologické nálezy na katastru Příšovic v minulosti Obec Příšovice leží v jižním cípu bývalého okresu Liberec, na nevýrazné terase pravého břehu Jizery. První nálezy známe z počátku tohoto století, kdy 9.srpna roku 1907 Dr. Prokop prozkoumal neolitickou jámu1. Archeolog Jan Filip2 ve svém soupise o archeologických památkách v Českém ráji uvádí „z Příšovic množství sídlištní keramiky mladolužické“ a dále informaci o tom, že „na zahradě p. Josefa Vávry č. pop. 114 byly v říjnu r. 1940 při kopání základů pro stavbu nalezeny v jílovité půdě v hloubce 90 cm 2 žárové pohřby. Inventář obou hrobů, nerozlišený podle hrobových celků, se dostal do musea v Turnově, kde jsem jej dal rekonstruovati při inventarisaci pravěkého oddělení v r. 1942-43“. Nejen archeologové, ale i místní sběratelé3 prehistorických památek o nalezištích věděli. Svědčí o tom zápis v místní kronice obce Příšovic, sepsané před rokem 1925, kde se na stránce 7 praví, že je „místo u pole J. Bernáta č. 46, kde se Jizera obrací k jihu“ a „v těch místech nalezl řídící učitel V. Větvička mnoho střepů, což svědčí, že v těch místech v dobách dávných lidé sídleli“4. V roce 1955 nalezl Vojtěch Valkoun, sedlák z Příšovic, část kamenné sekerky nedaleko pramene u Jizery pod Cecilkou, tam, kde se řeka se otáčí vlevo5. V témže roce provádí v Příšovicích nedaleko Jizery výkopy učitel A. Ouhrabka a v roce 1956 v nich pokračuje archeoložka E. Soudská6. Tehdy se účastní výzkumů i místní znalec pan Tomeš7. Keramický materiál z příšovického sídliště využil mj. pro svoji práci o turnovském typu později též archeolog Jiří Waldhauser8, který menší část těchto nálezů připsal slezské fázi. 8.a 9. listopadu 1971 byly při stavbě nových panelových bytových jednotek, nedaleko tehdejší provozovny Severočeských mlékáren, narušeny objekty z mladší doby kamenné. 26.9. 1978 provedla prom. hist. A. Procházková dohled nad výkopem vodovodu v Příšovicích. Navštívila též n.p. Severokámen a byla jí podána zpráva od p. Kvasničky, že na třídičce písku byla zachycena část nádoby s uchem, která zmizela beze stopy. V roce 1980 byl 300 metrů od panelárny v areálu tehdejšího n.p. Severokámen vybagrován soubor čtrnácti vrcholně středověkých železných předmětů. Jednalo se o sekeryširočiny, teslu, několik typů kladiv ap. Společně s těmito předměty bylo vybagrováno z odhadnuté hloubky cca 3 metry pod povrchem 12 kusů na konci zahrocených a opálených 23 metrů dlouhých kůlů a dále dva mlýnské kameny o průměru 1 metr. Jestli všechny artefakty 1
Filip, J. 1947: Dějinné počátky Češkého ráje, str. 243-245. Praha Univerzitní profesor Jan Filip se narodil 25. prosince 1900 v Chocnějovicích u Mnichova Hradiště. Na filozofické fakultě Karlovy univerzity studoval mj. archeologii u profesorů L. Niederla a A. Stockého. Roku 1938 se habilitoval na pražské univezitě spisem o lidu popelnicových polí. V roce 1955 se stal řádným členem čs. Akademie věd. 3 I archeologie prochází svým vývojem, proto je nutné nahlížet na ničení památek v minulosti v souvislosti s tehdejšími znalostmi reálií. V současnosti mnoho lidí likviduje archeologickou minulost jen ke svému osobnímu prospěchu, i přesto, že mají informace o tom, že konají nemorálně a protiprávně. 4 Brestovanský, P. – Stará, M. 1998: Archeologie v Příšovicích. In: Archeologie Libereckého kraje, č.1. Liberec. 5 V roce 2005 věnoval tento artefakt Severočeskému muzeu v Liberci 6 Soudská, E. 1964: Pozdně halštatské sídliště v Příšovicích u Turnova. In: ASM I, str. 53-57. 7 Svou sbírku fragmentů keramiky z období popelnicových polí věnoval Severočeskému muzeu v Liberci v roce 2005. 8 Waldhauser, J. 1976: Turnovský typ kultury lidu popelnicových polí v severních Čechách. In: Archeologický výzkum v Severních Čechách, svazek IV. Teplice. 2
patřily středověkému mlýnu, nebo byly z objektů různého stáří už nebudeme moci rozhodnout, neboť kůly vhodné pro dendrochronologické datování se nezachovaly a celá nálezová situace byla definitivně zničena těžbou štěrkopísku.9 Další archeologickou akcí bylo objevení polykulturního archeologického naleziště pod kostelem, resp. ve slatiništi v polygonu mezi domy č.p. 39, č.p.38, č.p.64 a č.p. 68., dne 14. července 1996. V roce 2001 proběhl záchranný výzkum (vyvolaný pokládkou inženýrských sítí) ve slatiništi v témže polygonu a nalezené artefakty jsou datovatelné do mladší doby bronzové, halštatu, laténu a starší doby římské. Dále zde byly zastoupeny nálezy keramiky mladohradištní, vrcholně středověké a nechyběli ani nálezy z novověku. Při archeologickém výzkumu v roce 2003 na stavební parcele 55, rodinného domu č.p. 38, bylo zjištěno celkem 20 různých komponent, z nichž některé obsahovaly opět datovatelné nálezy různých kultur a údobí (k. lužická, k. laténská, d římská/stěhování národů, d. hradištní, vrcholný středověk 1 a 2, novověk 1 a 2). Na stavební parcele 284/7 se při archeologickém průzkumu základů RD (rodinného domku) v roce 2004 podařilo získat malou kolekci artefaktů z mladší doby kamenné. Fragmenty nádob několika kultur, převážně však z doby laténské jsme objevili při výzkumu základových pasů budoucího RD v červnu 2005 na stavební parcele 95/1. Objev žárového pohřebiště v roce 2005 Jelikož obec Příšovice byla zahrnuta do Státního archeologického seznamu ČR jako území s archeologickými nálezy I. kategorie (UAN I, podle § 22, odst. 2, zák. č. 20/87 Sb.) bylo nutné sledovat zemní práce vedené v této oblasti. O záměru vybudovat na lokalitě Cecilka v Příšovicích obslužnou komunikaci a rozprodat pozemky kolem silnice šestnácti soukromým subjektům (fyzickým osobám) bylo archeologické pracoviště Severočeského muzea v Liberci, přísp. org. informováno 27. dubna 2005 (Č.j. SÚ- 1267/2004-2005/15; stavební úřad Příšovice). Bohužel v územním plánu obce se v tomto místě s předstihovým archeologickým výzkumem nepočítalo, neboť do roku 2005 na parcelách určených k výstavbě rodinných domků žádný pravěký hrob nalezen nebyl. Dne 11. května začala skrývka pro silnici a den poté se našel první značně rozrušený žárový hrob (několik desítek keramických zlomků nádob slezské fáze lužických popelnicových polí; 10.-9. stol př. n.l.) v hloubce cca 35 cm pod povrchem skrývky na parcele 406/36. Druhý žárový hrob se podařilo objevit až 19. srpna 2005. Třetí (zde se poprvé objevily celé nádoby), čtvrtý a pátý hrob se objevil v liniovém výkopu pro elektrický kabel 12. září 2005. Tehdy již bylo jisté, že bude nutné sledovat veškeré zemní práce při hloubení základových pasů pro stavbu rodinných domů v okolí obslužné komunikace. Na stavební parcele 406/38 byla na podzim roku 2005 zkoumána jenom nezbytně dotčená plocha, kterou by poničily základové pasy rodinného domu (resp. základové pasy byly rozšířeny na plochu nezbytně nutnou k vyzvednutí kompletních celků žárových hrobů). I přesto, že se jednalo pouze o pětinu plochy domu (celá plocha cca 110m², stavební parcely od 896 –1541m²), podařilo se vypreparovat a zachránit během 14 ti dnů (26.9.- 8.10.) deset žárových hrobů (celkem obsahovaly více jak 100 nádob z pozdní doby bronzové). V této výjimečné lokalitě se potvrdila existence žárových hrobů i za obslužnou komunikací. Tam byl na parcele 406/35 vynucen 24.10.- 7.11. 2005 výzkum, a to stavbou dalšího rodinného domu. Jen v základových pasech (ostatní nálezy v ploše jsou zabetonovány pod základovou deskou) se objevilo dalších 11 žárových hrobů. Nádob se podařilo odkrýt dalších 100 (některé až o průměru 60 cm). Další 4 žárové hroby10 se podařilo odrýt v prosinci 2005 v počátcích archeologického průzkumu na parcele 406/55. 9
Stará, M. 1991: Nález souboru kovových předmětů v Příšovicích, okr. Liberec. In. Sborník Severočeského muzea, řada Historia č. 10, str. 147-156. Liberec. 10 Vyzvednuty byly tři žárové hroby, jeden zůstal v základech domu.
Výzkum v roce 2006 V dubnu roku 2006 pokračovali práce ve výkopech pro přípojky inženýrských sítí na parcele 406/35. Zde byl nalezen 13. dubna zřejmě dětský žárový hrob, který byl označen ŽH 30. Práce pokračovaly souvisle až do června a to na dalších parcelách 406/14 (v základových pasech RD), 406/38 (v přípojkách pro inženýrské sítě), 406/67, 406/55 a 406/56. Vyzvednuto bylo téměř 30 dalších žárových hrobů.11 Další etapa prací začala ve druhé polovině srpna na parcele 406/37. Jen v tomto případě byla zkoumána plocha základů RD v ploše a nikoliv pouze v základových pasech. Ukázalo se, že mnoho prostorových informací a představ o rozložení hrobů bylo nutné korigovat a že výzkum v základových pasech domů dává jen omezenou představu o skladbě a uspořádání pohřebiště. V první polovině listopadu byl výzkum ukončen. V té době bylo vyzdviženo více jak 80 celků žárových hrobů. Výzkum v roce 2007 V roce 2007 pokračoval zjišťovací výzkum na parcelách 399/25, 399/24, 400/3 a 399/2 za silnicí Příšovice- Přepeře severně od pohřebiště zkoumaného v minulých dvou sezónách. Zde byla možnost12 rozšířit plochu kulturní památky o další zatím nezastavěné parcely, které by zůstaly nedotčené výstavbou a byly tak uchovány pro výzkum budoucích generací. Zde byla prokopána a zdokumentována síť zjišťovacích výkopů a jejich profilů. Ve většině z nich nebyla zjištěna žádná antropogenní aktivita starší než 20. století. Zjišťovací výkopy dosahovaly hloubku 1,0 metru od povrchu a jejich šířka byla 50 centimetrů. Na části parcely 399/2 v podobě obdélníku (o rozměrech 18,8 x 50 metrů, tj. 940 m², což je necelých 15% dotčené plochy byly zjištěny antropogenní aktivity z pozdní doby bronzové. Uvnitř tohoto prostoru byla prokopána síť výkopů o hloubce do 1 metru a šířce 0,5 metru. V několika případech byla šířka upravena, kvůli nezbytné záchraně, či vyzvednutí pravěkých objektů. Pod šedozemí mocnou 25-30 cm (komponenta 1), která zde představuje ornici, se nalézala hnědožlutá sprašová hlína (komponenta 2). Horní hranice kulturních vrstev (komponenta 3 a 4) ležela místy 50, 55, či 60 cm pod povrchem a její mocnost se pohybovala kolem 40-ti centimetrů, takže většinou dosahovala ke dnu výkopu. Komponentu 4 tvořila šedočerná silně ulehlá zemina, tzv. pohřbený půdní horizont. Zde byly v JZ profilu sondy S3 (nejblíže k hranicím sousední parcely 399/28) nalezeny v hloubkách 55 a 60 cm pod povrchem (v komponentě 3) fragmenty keramických nádob a kostí. Dále zde byl detekován objekt 1, což znamená, že zde byly nalezeny v hloubce 75 až 80 cm pod povrchem shluky střepů, kamenů a tlakem rozdrcená nádoba z pozdní doby bronzové. Na dalším místě v hloubce 90 cm pod povrchem byl nalezen shluk pravěkých střepů a kamenů (označen jako objekt 2). Východně od žárového hrobu označeného ŽH 86 byl v hloubce 80 cm pod povrchem nalezen cca 35 cm veliký objekt č.3, jehož výplň byla tvořena zčásti uhlíky. Objekt 4, v hloubce 95 cm pod povrchem, obsahoval zlomky kostí (zřejmě zbytek akeramického jamkového hrobu). Jediný neporušený žárový keramický hrob objevený v roce 2007 byl označen jako ŽH 86 a obsahoval 5 viditelných kompletních nádob (mj. urnu o průměru 40 cm a další 4 pohřební keramické nádoby, datovatelné do pozdní doby bronzové, t.j. do stejného období jako nálezy na „Cecilce“). 11
26.června 2006 bohužel došlo k vykradení a poničení žárového hrobu označeného ŽH 57, což opakovaně ukázalo na nutnost neustálé 24 hodinové hodinové ostrahy jakékoliv zkoumané archeologické lokality. Hrob byl vykraden i když na vedlejších parcelách stály obydlené domy. 12 Některé indicie ukazovaly na to, že pohřebiště zde pokračuje, což se výzkumem potvrdilo, ale jen na části zkoumané plochy.
Datace a podobná naleziště Slezská fáze lužických popelnicových polí či slezská kultura byla pojmenována podle Slezska, snad údajné mateřské oblasti nositelů kultury. Jedná se o úsek vývoje okruhu lužických popelnicových polí v pozdní době bronzové, zhruba mezi lety 950/920-800 př.n.l (tedy zhruba horizont Ha B2-3)13. V SV Čechách začíná slezské období na přelomu mladší a pozdní doby bronzové, na Moravě snad již v mladším úseku mladší doby bronzové. Někdy se dělí na dvě fáze podle keramiky, případně ještě podrobněji podle bronzové industrie. Pohřebiště (Březina, Domamyslice, Kateřinky, Kostelec n. Orl., Lukovna, Měník, Opatovice, Ostroměř, Skalice, Svijany, Třebešov, Určice, Vlachovice) pokračují často již z lužického období; slezské hroby na nich obvykle tvoří samostatný okrsek, ale místy byly ukládány i mezi starší, které nezřídka porušují. Počínaje J.L. Píčem se většina badatelů, kteří se věnovali slezské kultuře, vesměs vyslovila pro její invazní vznik, spojený s příchodem nového lidu ze severu a severovýchodu. teprve v pozdějších pracích byla připuštěna možnost homogenního vývoje alespoň na Moravě14. Nejnovější práce se slezskou fází zabývají spíše okrajově, pokud ji jako fázi vůbec uznávají. V Pojizeří stojí nejblíže nálezům z příšovické nekropole již letité nálezy ze Svijan15 (katastrální území Svijan navazuje ze západu přímo na příšovický katastr), kde již dnes není bohužel možné rekonstruovat žádný z hrobových celků16 a dále pak nálezy z TurnovaMaškových zahrad17. Bohužel i odsud byla většina hrobových celků nenávratně ztracena již před příchodem archeologa a odbagrována (zbylo cca 40 rekonstruovatelných nádob a den). Mnoho nálezů z velkých pohřebišt z východních Čech18, či Moravy čeká na monografické zpracování a archeologizace materiálu postupuje. V tomto světle se jeví ochrana příšovické nekropole jako nutná i díky příznivému stavu zachování a možnosti provádět nové rozbory (typologické, makrozbytkové, antropologické, radiometrické aj.) Polohopis a geomorfologie Nekropole leží na nevýrazné terase (241-243 metrů nad mořem) cca 300 m od Jizery, na jejím pravém břehu. Je součástí mnichovohradišťské kotliny ve střední a západní části Turnovské pahorkatiny. Strukturně denudační sníženina protékaná Jizerou je tvořená středoturonskými vápnitými a slínitými pískovci a svrchnoturonskými až koniackými slínovci a vápnitými 13
Tato orientační datace převzata z publikace: Sklenář, Karel- Sklenářová, Zuzana- Slabina, Miloslav; Encyklopedie pravěku, str. 320-321.Praha. Odpovídá jí i starší datování dle H. Müller-Karpe. Synchronizační tabulka horizontů českých bronzových depotů s jednotlivými fázemi knovízského a lužického osídlení je mj. v knize: Lutovský, M.- Smejtek, L. a kolektiv 2005: Pravěká Praha, str. 512. Vyšlo v Praze. 14 Kvíčala, J. 1954: Vznik slezské kultury na Moravě. In. PA XLV, str. 263. Praha. 15 Šimák, J.V. 1909: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Politický okres Turnovský, sv. XXXII, str. 170. Praha. Zde se praví, že „Na svahu k Příšovicům mezi úvozy do Příšovic a ke Svij. Újezdu odkryto bylo r. 1886 rozsáhlé pohřebiště z doby slezské. Nádoby a bronzy odtud v muzeu zemském, v museu turnovském a mladoboleslavském, ve škole svijan. a u p. P. Marušky, zahradníka ve Svijanech. Sídliště z doby luž.-slezské a hradištní v zámecké zahradě. Nález „labutěk“ r 1855 pod Vaníčkovou strání, v museu zemském.“ 16 Nádoby ze Svijan se starých výzkumů nacházející se v turnovské muzejní sbírce byly nedávno znovu restaurovány. 17 Prostředník, J. 1996: Záchranný výzkum sídliště lidu popelnicových polí a doby římské v Turnově. In: Pojizerský sborník č.3., str. 11-70.Turnov.; Prostředník, J. 1999: Archeologické výzkumy Okresního muzea Českého ráje v letech 1997 a 1998. In: Z Českého ráje a podkrkonoší, č. 12, str.184. Semily. 18
Ze zpracovaných pohřebišť odkazuji na práce Vokolek, V. 1999: Východočeská halštatská pohřebiště. Pardubice; Vokolek, V. 2002: Gräberfeld der urnenfelerkultur von Skalice/Ostböhmen. Praha; Vokolek, V. 2003: Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách. Praha, 2003.
jílovci. Charakteristické jsou rozsáhlé úpatní povrchy (kryopedimenty) navazující na středopleistocenní terasy a ojedinělé neovulkanické suky19. Na pravém břehu Jizery se uložily pokryvy a závěje sprašových hlín, což je charakteristické právě pro polohu žárového pohřebiště v poloze „Na Cecilce“. Zde se pod 25- 35 centimetrů mocnou vrstvou šedozemě (ještě v 90.-tých letech XX. století agrárně využívané půdy20) nalézají čisté 2-3 metrové návěje žlutohnědé hlinitojílovité spraše. Pod nimi byly v hloubce 3 metrů detekovány říční štěrkopísky. Sprašová vrstva je místy horizontálně přerušená černošedě zbarvenou vrstvou slatiništního charakteru. Tato vrstva je kulturní a váže na sebe většinu celků žárových hrobů a dalších objektů z pozdní doby bronzové (Ha B2-3; cca 10.-9. století před n.l.). Vymezení a ochrana žárového pohřebiště „Na Cecilce“ Velikost pohřebiště se dá odhadnout na minimálně 10 000 m². Na východě je ohraničeno občasnou vodotečí, která svádí vodu z polností mezi obcemi Pěnčín a Čtveřín do Jizery. Na severu jde plocha pohřebiště přes komunikaci (parcela 914/1) na parcelu 399/2. Na východě byly žárové hroby zachyceny na parcele 399/22 u staršího RD a u parcely 399/23. Na jihu žárové hroby zasahovaly na parcelu 406/14 se současnou novostavbou. I přes to, že byl vlastníkům (fyzickým osobám) po dohodě s Krajským úřadem nabídnut odkup pozemků, či možnost náhradních pozemků, nebylo dosaženo optimálního řešení pro záchranu tohoto unikátního naleziště. Pouze u jednoho pozemku o výměře cca 1200 m² (parcela č. 406/67) byl díky osvícenému přístupu pana Haničáka realizován odkup21 a parcela tak zůstane zachována pro výzkum budoucích generací. Na ostatních stavebních parcelách stojí rodinné domy (jedná se o parcely 406/66, 406/35, 406/14, 406/37, 406/38 a 406/55). Žárové hroby a objekty byly zjištěny téměř na všech parcelách. Nejproblematičtější bude ochrana kulturní vrstvy s hroby na parcelách 406/35 a 406/38. Na těchto parcelách jsou hrobové celky uloženy často velice mělce, t.j. 25-35 cm pod současným povrchem. Jakýkoliv zásah v těchto hloubkách, včetně kořenového systému případných budoucích dřevin, povede k likvidaci a další násilné destrukci tohoto naleziště. Zachovalost pohřebiště Žárové hroby jsou od sebe vzdáleny v nepravidelných rozestupech od několika desítek centimetrů až po několik metrů. Některé hroby tvoří malé okrsky. Uloženy jsou v hloubce 2590 cm pod současným povrchem. Je téměř neuvěřitelné, že i některé z nejmělčích hrobů, mají kompletně zachované nádoby (neporušené nádoby cca 30- 40 cm pod povrchem), a tudíž zde neprobíhala intenzivní hloubková orba (většina pohřebišť z tohoto období byla nenávratně zničena právě hloubkovou orbou, zaváděnou v 50-tých letech XX. století). Hroby nejsou narušeny ani kořenovým systémem lesa, který zde zřejmě po 3 tisíce let nebyl schopen zničit většinu hrobů (kořeny jsou schopné roztrhat nádoby a jednotlivé střepy protlačit až do vzdálenosti několika metrů). Archeologické nálezy a stav jejich zpracování Ze zatím prozkoumané plochy pohřebiště (odhadem max. z 5 %; k 21.11.2006) je prozatím přes 120 přepravek materiálu z minimálně 90-ti žárových hrobů. V těchto hrobech bylo dokumentováno zhruba 540 nádob, ale toto číslo bude zcela jistě větší, neboť větší nádoby obsahují v některých případech 1-4 menší nádobky. Pro příklad uvádím žárový hrob č.3, kde 19
Demek, J.a kolektiv 1987: Hory a nížiny, str. 357-358. Praha. Pozemky sloužily jako obecní záhumenky, neprobíhala zde hloubková orba. 21 Parcelu odkoupil Liberecký kraj. 20
na konzervaci a restaurování bylo odvezeno 5 nádob a jejich torz a z laboratoře se vrátilo 8 nádob a 4 torza. Z keramických nádob jsou zastoupeny amfory, různé tvary hrnců, koflíky s vnitřní rytou výzdobou (naběračky), květináče (látky), mísy, bohatě zdobené miniaturní nádobky. V hrobech jsme nalezli tzv. šamanská chrastítka (štěrchátka) s hliněnými kuličkami uvnitř, solární kotouče (ploché terčovité pokličky), kamennou zmenšeninu v podobě pentagonálního sekeromlatu, kamenný drtič, úštěpy z pazourku22 aj. Jedna z uren obsahovala kromě kosterních ostatků též 6 miniaturních cca 1 cm vysokých trojbokých jehlanů (tetraedrů). Na parcele 406/35 se podařilo odkrýt dokonce unikátní žároviště na spalování mrtvých. V současnosti je laboratorně zpracováno zhruba 20 % dosud nalezených hrobových celků z lokality, což představuje cca 160 pohřebních nádob a několik kilogramů antropologického materiálu. Nezpracovaný materiál je s popisem uložen v přepravkách, nádoby zajištěny fólií proti rozpadu a kontaktní prostory jsou vyplněny molitanovou drtí. Antropologický rozbor části nálezů Antropologický rozbor byl zatím proveden u 18ti žárových hrobů23. A to u hrobů s označením ŽH 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 56, 78, 80, 82, 83, 84 a 85. Vybraná data jsou součástí následujícího přehledu: ŽH 1 12 neurčeno 24 25 ŽH 2/N1 98 (1) nedospělý jedinec26 ŽH 3/N1 507 (1) < 16 let ŽH 3/N3 893 (1) < 18 let (1) 4 roky ± 12 měsíců ŽH 3/N4 113 ŽH 3/s005 67 (1) < 15 let ŽH 4/N2 39 (1) neurčeno ŽH 5 14 neurčeno ŽH 6/N1 1977 (1) > 21 let ŽH 6/N6 6 (1) 5 let ± 16 měsíců ŽH 7/N6 244 (1) 6 let ± 24 měsíců ŽH 7/s013 6 neurčeno ŽH 8/N1 202 (1) 5 let ± 16 měsíců ŽH 8/N6 35 (1) fetus ŽH 8/N7 10 neurčeno ŽH 8/N16 118 (1) 4-5 let ± 12 měsíců ŽH 9/N2 1560 (1) > 18 let ŽH 9/uN2 180 neurčeno ŽH 10/N2 990 (2) > 15 let a fetus/infans Ia ŽH 10/N5 2 neurčeno ŽH 11/N1 9 (1) fetus/infans Ia? ŽH 56/N1 1860 (1) dospělý ŽH 56/N11 1180 (1) 11 let ± 30 měs. až 12 let ± 36 měs. ŽH 78/N1 649 (1) juvenis- adultus/senilis ŽH 80/N5 35 (1) fetus/infans Ia ŽH 80/N12 37 (1) 7 měs. in utero ±2 měs. až porod±2 měs. 22
Jedná se o silicity glacigenních sedimentů. Antropologické posudky zpracovala Renata Rejchová ze Západočeského muzea v Plzni v roce 2007. 24 Označuje číslo žárového hrobu a číslo nádoby. 25 Váha antropologického materiálu v gramech. 26 V závorce je uveden počet jedinců a dále věk zemřelého. 23
ŽH 80/N14 28 (1) narození ±2 měs. až 6 měsíců ±2 měsíce ŽH 82/N2 226 (1) 6 let ± 24 měsíců ŽH 82/N3 1553 (1) > 18 let ŽH 82/N6 1 (1) neurčeno ŽH 82/N8 2 (1) neurčeno ŽH 82/N9 55 (1) infans Ib ŽH 82/N11 3 (1) neurčeno ŽH 83/N13 40 (1) 9 měsíců ± 3 měsíce ŽH 84/N19 62 (1) 6 měsíců ± 3 měsíce ŽH 85/N25 253 (1) < 14 let. Z výše uvedeného přehledu vyplývá, že zkoumaný vzorek lidské populace pohřbený na Cecilce dosahuje velmi nízkého věkového průměru. V některých hrobech byly pohřbeni minimálně dva jedinci27 (např. ŽH 3, ŽH 6, ŽH 8, ŽH 10, ŽH 56, ŽH 82). Mohlo jít o tyto varianty: 1) rozdrcené přepálené kosti různě starých jedinců byly vsypány do jedné keramické nádoby; 2) rozdrcené přepálené kosti různě starých jedinců byly vsypány každý do jiné keramické nádoby. Je také pravděpodobné, že někdy bylo použito několika nádob, do kterých se rozdělily kosti jednoho jedince.28 Kosti dosud nenarozených dětí (fetus) se podařilo zachytit zřejmě ve 4 případech. Jejich kosterní ostatky se hmotnostně pohybují v desítkách gramů. Ostatky 4-6ti letých dětí se pohybují řádově ve stovkách gramů a z jedinců nad 18 let výše máme nezřídka mezi 1,5-2 kg přepálených kůstek. Datování, první radiokarbonová data Výplně keramických pohřebních nádob byly proplaveny v laboratoři v Bylanech u Kutné Hory29 a obsahovaly kromě často zastoupeného antropologického materiálu také fragmenty uhlíků. Tyto uhlíky byly zaslány do radiokarbonové laboratoře v Poznani, kde bylo provedeno datování metodou AMS. První data tak máme ze žárových hrobů označených ŽH 2, ŽH 3, ŽH 8, ŽH 9 a ŽH 12. Po kalibraci vycházejí absolutní data v těchto intervalech: ŽH 2 1260BC (68,2%) 1120BC 1310BC (95,4%) 1050BC ŽH 3 650BC (39,9%) 550BC 800BC (95,4%) 520BC ŽH 8 1010BC (68,2%) 910BC 1090BC (95,4%) 840BC ŽH 9 1005BC (68,2%) 915BC 1050BC (95,4%) 890BC ŽH 12 1005BC (68,2%) 925BC 1060BC (95,4%) 890BC. Nejnápadnější je shoda v datování u tří žárových hrobů ŽH 8, ŽH 9 a ŽH 12, které byly nalezeny na parcele 406/38 v základech domu. Vzdálenost mezi nimi je kolem 3 metrů. ŽH 2 byl nalezen na parcele 406/6 západně od tohoto uskupení ve vzdálenosti cca 16 metrů a ŽH 3 ležel na stejné parcele asi o 32 metrů jižněji od ŽH 2. Jedná se o menší soubor dat, který bude moci být v budoucnosti vyhodnocen spolu s dalšími radiokarbonovými daty z ostatních hrobů na Cecilce. Význam pohřebiště v rámci ČR Příšovická nekropole patří k unikátním a nejrozsáhlejším v ČR (z dalších Domamyslice, Opatovice, Svijany atd.). Prozatím však byl archeologicky zkoumán pouze jeho zlomek. Chránit je nutné ostatní, zatím nezkoumané, archeologické terény (více jak 90%), které 27
Mohl jít například o matky s dětmi, někdy ještě nenarozenými. Hrobové nádoby (urny) neobsahovaly jen lidský kosterní materiál. V některých nádobách předpokládáme obětiny, což bude řešeno dalším laboratorním výzkumem (ve vzácných případech se v nádobách zachoval po obsahu jakýsi škraloup na vnitřních stěnách). 29 Proplavení a rekonstrukci nádob zde provádí paní Anna Kellerová. 28
v sobě ukrývají další stovky hrobů a tisíce pravěkých nádob a dalších artefaktů. Je nutné pro budoucí výzkum zachránit tuto lokalitu, neboť nález takto zachovalého pohřebiště se nemusí v tomto regionu opakovat. Náš přední odborník na dobu popelnicových polí PhDr. Vít Vokolek mnohokrát zmiňuje že, „...pohřebiště, ležící v prostředí oraných polí, jsou již většinou zcela polními pracemi devastována, takže výzkum zde nepřinese očekávané výsledky.“; „...V 60. letech 20. stol. postihla pohřebiště lidu popelnicových polí těžká pohroma v podobě hluboké orby.“; „Výzkumy z posledních let naše obavy potvrdily, z většiny hrobů tak najdeme v lepším případě jen spodky nádob nebo více méně jen shluky střepů.“; „Ani jediné pohřebiště však ani v minulosti, ani později nebylo prozkoumáno celé, což nadále již nikdy nebude možné. Tím jsme zcela ochuzeni o důležitá poznání o velikosti a rozsahu pohřebišť...“. Porovnejme nyní v několika vybraných ukazatelích příšovické pohřebiště s jedním z největších publikovaných pohřebišť z pozdní doby bronzové v ČR v Domamyslicích na Moravě. Domamyslické pohřebiště, zkoumané převážně ve 20-tých a 30-tých letech XX. století, má podle posledního sčítání 319 známých hrobových celků. Velkým problémem je však rozsáhlá skartace nálezů, prováděná již v průběhu terénního výzkumu. K dispozici dnes tak máme 50 - 60% původně vyzvednutého keramického inventáře z pohřebiště. U většiny nálezů nebyla prováděna nebo není dochována terénní dokumentace. A z celého pohřebiště, se do dnešních dnů dochoval antropologický materiál pouze ze čtyř jedinců30. Na příšovické nekropoli byla provedena u všech hrobů (cca 90 celků) terénní kresebná i fotografická dokumentace (většina ve kvalitě 5 Mpix) a výškové zaměření (odvozené od základní sítě SJTSK). Proplavením obsahů nádob je získáván velice důležitý kosterní materiál, který již v počátcích antropologického rozboru udivuje v některých případech svojí kvantitou (až 2,61 kg kostí v pohřební nádobě) a také velikostí zlomků skeletu (některé zlomky přes 8 cm). Například na žárovém pohřebišti v Plzni-Radčicích se velikost těchto zlomků pohybuje do 2 centimetrů31. Z podrobného rozboru tak na závěr vyplývá, že na příšovickém pohřebišti již dnes máme více kompletních hrobových celků s terénní dokumentací než na pohřebišti v Domamyslicích. Prezentace nálezů a ohlasy I když zpracování výsledků výzkumu bude trvat ještě několik let, podařilo se již (při souběžně probíhajícím výzkumu) pro veřejnost otevřít 14. září t.r. menší výstavu a prezentaci výsledků výzkumu v Příšovicích v Severočeském muzeu v Liberci. Ukončena byla 29. října 2006. Referáty o příšovickém nalezišti zazněly 3.října 2006 na IX. konferenci- o době popelnicových polí a době halštatské v Bučovicích a 21.října 2006 na II. konferenci Památkové péče v občanské společnosti pod Troskami. O unikátním nalezišti v Příšovicích informovaly Český rozhlas Sever – pořad Planetárium, Česká televize, Nova, GENUS TV a.s., Bonus TV a desítky novinových a časopiseckých článků. Pro záchranu naleziště aktivně vystoupilo Občanské sdružení „Paměť Českého ráje a Podještědí“. Přes 600 občanů podepsalo petici za záchranu příšovického naleziště. O naleziště se zajímalo a lokalitu navštívilo množství rodin s dětmi, cykloturistů, místních rodáků, školní třídy, odborníci i politici, mj. bývalý předseda poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Lubomír Zaorálek a senátor Jaromír Jermář. Finančně podpořili záchranu příšovické památky především Liberecký kraj a Ministerstvo kultury ČR.
30 31
Sedláček, R. 2005: Domamyslice, pohřebiště lidu popelnicových polí. In: Pravěk 13, Supplementum. Brno. Ústní informace od Bc. Milana Metličky, vedoucího pravěkého oddělení Západočeského muzea v Plzni.
Nástin dalších prací Po ukončení záchranného výzkumu bude vhodné ohradit plochu parcely 406/37 nízkým dřevěným plotem, opatřeným dvěma, či jednou volně prostupnou brankou (z východní, popř. severní strany). Na zatravněné posečené ploše bude vysypaná cesta k několika lavičkám u kterých budou informační tabule o příšovické nekropoli s texty, schematickou mapkou a obrázky. Uprostřed bude rekonstrukce jednoho ze žárových hrobů, krytá sklem. Uvažuje se také o vhodných objektech, které by sloužily jako muzejní expozice přímo v blízkém regionu, nebo o výstavbě nového moderního zařízení, které by ve spojení s archeoskanzenem prezentovalo naše archeologické památky dětem, dospělým i zahraničním návštěvníkům. Podobná prezentace archeologické lokality z mladší doby bronzové či starší doby železné v ČR neexistuje a nejbližší veřejnosti prezentované lokality známe z Kyjatic32 (Slovensko), či Biskupina (Polsko). Shrnutí a závěr Část příšovické nekropole byla vyhlášena kulturní památkou v roce 200733, avšak samo toto prohlášení tyto jedinečné nálezy nezachrání. Může však nastolit alespoň nějaký režim pro vlastníky pozemků, za jejichž ploty bude jinak velice těžké cokoliv kontrolovat. Projekty na záchranu archeologických nalezišť v Pojizeří akademika J. Filipa či Dr. Šimáka nebyly realizovány. Je nutné učinit všechny kroky pro to, aby již konečně přestala devastace unikátních nalezišť. U památky typu příšovické nekropole nesmí být v budoucnosti žádná diskuse o jakékoliv stavební činnosti. Tyto plochy je nutné ponechat v režimu louka atp. a zajistit ostrahu. Nezájem o vlastní historii, neúcta k našich předchůdcům a v neposlední řadě síla peněz nesmí převážit odkaz našich předků, který dnes většinou ani neumíme vyhodnotit. Děkuji všem za pomoc při záchraně této jedinečné památky. Resumé V obci Příšovice v poloze „Na Cecilce“, na jihu bývalého Libereckého okresu, byl dne 12. května 2005 objeven (při stavbě nové obytné čtvrti) první značně rozrušený žárový hrob slezské fáze lidu popelnicových polí. Hrob je součástí žárového pohřebiště, které leží na nevýrazné terase (241-243 metrů nad mořem) cca 300 m od Jizery, na jejím pravém břehu. Žárové hroby jsou od sebe vzdáleny v odstupech několika desítek centimetrů až po několik metrů a uloženy jsou v hloubce 25- 90 cm pod povrchem. Je téměř neuvěřitelné, že i některé z nejmělčích hrobů, mají kompletně zachované nádoby (neporušené nádoby cca 30- 40 cm pod povrchem), a tudíž zde neprobíhala intenzivní hloubková orba. Do listopadu 2006 bylo objeveno zhruba 90 hrobových celků a více jak půl tisíce nádob. Snaha o záchranu pohřebiště vyústila ve výkup jedné pozemkové parcely. Stavbám rodinných domků na dalších parcelách se však zabránit nepodařilo.
32
Hrašková, E. 2003: Prezentácia archeologických lokalít v Kyjaticiach a Pincinej. In: Monumentorum TutelaOchrana pamiatok 14. Bratislava. 33 Brestovanský, P. 2006: Věc: odborný posudek k prohlášení lokality kulturní památkou. Pohřebiště z pozdní doby bronzové- kultura slezská; k.ú. Příšovice, p.p.č. 406/14, 406/35, 406/36, 406/37, 406/38, 406/55, 406/56, 406/66, 406/67 a 406/68; Liberecký kraj. Liberec, str. 1-3.
Fotografická dokumentace z průběhu výzkumu a zpracování nálezů
