Armáda spásy a její působení v ČSR ve dvacátých a třicátých letech 20. století (bakalářská diplomová práce)

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Armáda spásy a její působení v ČSR ve dvacátých a třicátých letech 20. století (bakalářská diplomová práce)

Jiří Janíček

Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. Datum:

Podpis:

2

Obsah I. Úvod ___________________________________________________________________ 4 II. Počátky Armády spásy __________________________________________________ 5 III. Armáda spásy v ČSR ___________________________________________________ 9 Organizační struktura ________________________________________________________ 11 Finance _____________________________________________________________________ 18 Členská základna ____________________________________________________________ 19 Sociální činnost ______________________________________________________________ 26

IV. Evangelizace Armády spásy a její prostředky _____________________________ 34 Shromáždění ________________________________________________________________ 36 Hudební brigády _____________________________________________________________ 39 Literatura____________________________________________________________________ 42 Rodina a děti ________________________________________________________________ 45 Kruh přátel AS _______________________________________________________________ 50

V. Ohlasy společnosti na činnost AS ________________________________________ 51 VI. Závěr ________________________________________________________________ 58 Seznam literatury, pramenů a použitých zkratek______________________________ 60

3

I. Úvod V této práci si kladu za cíl postihnout v obrysech činnost křesťansko-humanitární organizace Armáda spásy (dále AS) na území Československa v průběhu dvacátých a třicátých let 20. století. Chci se zaměřit na okolnosti, za kterých AS započala svou práci v ČSR, její rozvoj a strukturu. Dále se budu věnovat konkrétním příkladům z její sociální práce, ať už pomocné a podpůrné, formou různých ošacovacích a stravovacích akcí, nebo záchranné, v podobě soc. ústavů. Samostatnou kapitolu věnuji metodám a prostředkům, kterých AS používala pro svou evangelizační činnost. Na závěr se soustředím na reakce společnosti na působení AS, hlavně prostřednictvím dobového tisku. Pro úvod do tématu jsem na začátek zařadil krátký přehled o vzniku AS a jejím zakladateli. Kvůli omezenému rozsahu práce nebudu zacházet do přílišných podrobností a soustředím se spíše na celkový obraz.

Jelikož k tomuto tématu v současné době neexistuje žádná odborná literatura, byl mým hlavním pramenem dochovaný archiv hlavního velitelství AS v Praze, který byl počátkem 50. let konfiskován a nyní se nachází v Archivu hl. města Prahy. Dalším neocenitelným zdrojem informací se stal oficiální časopis AS v ČSR »Prapor Spásy«, tedy přesněji řečeno jeho 10 ročníků, které se mi podařilo sehnat. Většinu citátů z novinových článků pak přejímám z Praporu spásy, který je často přetiskoval v nezměněné podobě.

4

II. Počátky Armády spásy1 William Booth, zakladatel Armády spásy, se narodil roku 1829 na předměstí anglického Nottinghamu v rodině zkrachovalého stavitele. Většinu jeho dětství rodina živořila na hranici chudoby. Ve 13 letech byl dán na vyučení do zastavárny v nottinghamských slumech. Nedlouho po tom jeho otec zemřel a William, zřejmě pod vlivem tíživé životní situace, začal navštěvovat místní metodistickou církev. Zde nejspíš prodělal své obrácení, což je termín označující niterné přijmutí Krista za svého osobního spasitele. Na tento prožitek přerodu bude později v AS kladen obzvláštní důraz2.

V 17 letech se shlédl v americkém probuzeneckém kazateli Johnu Caugheym, který navštívil Nottingham roku 1846 v rámci své anglické mise. Jeho razantní metody evangelizace

zkoušel

William

po

večerech

se

skupinou

přátel

v ulicích

nottinghamských chudinských čtvrtí, kdy se zpěvem písní a spontánně pronášenými projevy snažili přilákat lidi do metodistických modliteben. Už tehdy pojímali evangelizaci systematicky. Vytvářeli seznamy lidí, které pak chodili navštěvovat do jejich domů.

Na radu svého pastora se William nechal roku 1847 zaregistrovat jako laický kazatel wesleyánské metodistické církve. Tou dobu také skončil svá učňovská léta a byl nucen odejít za prací do Londýna, kde se připojil k walworthskému metodistickému sboru a pokračoval v činnosti místního kazatele. Stále více si však uvědomoval, že účastníci jeho kázání nemají ten správný probuzenecký zápal. V té době v metodistické církvi probíhal boj mezi usedlejším křídlem, tvořeným převážně zámožnějšími městskými kruhy, a skupinou reformátorů, kteří požadovali návrat k evangelizačnímu směru zakladatele Johna Wesleyho. Tyto spory vyvrcholily rozkolem

roku

1850

a

William

se

prostřednictvím

svých

přátel

ocitl

v reformátorském táboře. Energický mladík se zalíbil bohatému průmyslníkovi čerpáno hlavně z MURDOCH, Norman H. Origins of the Salvation Army. Knoxville : The University of Tennessee Press, 1994. 2 Armáda spásy. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu, 1919. s. 6. 1

5

Edwardu Rabbitsovi, který ho přivedl do nově založené reformní metodistické denominace nazvané New Connexion. Booth se také na jednom z Rabbitsových čajových dýchánků seznámil se stejně starou Catherine Mumfordovou, dcerou výrobce kočárů. Zjistili, že mají podobné názory na evangelizační hnutí. Oba byli obdivovateli myšlenek amerického probuzeneckého teologa Charlese Finneyho a zapřisáhlými odpůrci alkoholu. Catherine dokonce působila jako funkcionářka protialkoholické ligy mládeže od svých 12 let. Navázali spolu důvěrné přátelství, které v několika letech vedlo až k zasnoubení a roku 1855 bylo potvrzeno sňatkem.

Edward Rabbits povzbudil Williama k tomu, aby r. 1852 opustil svou práci v zastavárně a začal se věnovat kázání na plný úvazek. Po krátkém období, kdy Booth hledal pro něj nejvíce vyhovující církev, se r. 1854 vrátil do New Connexion, kde byl posléze ordinován coby kazatel. Jako putovní evangelista byl velmi úspěšný, ale paradoxně právě to vedlo ke sporům s nadřízenými, kteří po něm chtěli, aby se usadil a věnoval se pastorační práci v jedné farnosti. Hledání kompromisu bylo bezúspěšné, a tak se r. 1861 Boothovi definitivně rozešli s New Connexion a ocitli se na volné noze. Své nové poslání nalezl William v nejchudší části Londýna, East Endu. Nepřátelskému publiku, které většinou tvořili zločinci, pijáci a prostitutky kázal pod širým nebem, nebo ve velikém stanu, který mu zajistili jeho příznivci. Catherine mezitím finančně zajišťovala rodinu tím, že sama začala pořádat kázání, většinou pro bohaté dámy ze západního Londýna. I když její kazatelská činnost vyplynula z tíživé finanční situace, byla velkou zastánkyní ženského kazatelství a obdivovatelkou americké evangelistky Pheobe Palmerové. Tyto myšlenky později pomohly zajistit ženám v AS rovné místo s muži.

Hodně lidí, které William na svých kázáních obrátil, mu chtělo pomáhat v jeho práci. Vytvořil z nich tedy sbory, jež posílal do ulic. Obdivovatelů a podporovatelů přibývalo, a tak si mohl dovolit svou evangelizační práci organizačně zaštítit. R. 1865 založil tzv. Křesťanskou misii. Ta byla založena na dvou základech: na anglickém metodismu s jeho pevnou organizací a důrazem na osobní disciplínu a na razantních evangelizačních metodách amerických probuzenců. Postupem času začala tato

6

organizace dostávat stále více centralistický charakter a Booth ji řídil z pozice vrchního intendanta v podstatě autokraticky. Misie se úspěšně rozrůstala a brzy její působnost překročila nejen hranice East Endu ale i Londýna. Začala disponovat značnými financemi, z většiny stále od podporovatelů. Zřídila v Londýně vývařovnu pro chudé a začala vydávat i vlastní časopis.

R. 1878 dospěl Booth spolu se svými nejbližšími spolupracovníky k názoru, že jejich evangelizační záměr naplní nejlépe organizace, která bude řízena ve vojenském stylu. Změnili tedy jméno na Salvation Army a z nejvyššího intendanta Bootha se stal vrchní velitel – generál. Modelem pro AS byla hlavně britská armáda. Byl převzat systém hodností a zavedeny podobné uniformy. Učení AS Booth shrnul do doktríny o jedenácti článcích, které v podstatě vycházely z metodismu. O něco později vznikl i poněkud konkrétnější dokument zvaný Válečné artikule, který spolu s doktrínou podepisovali nový členové.

AS brzy začala své tažení rozšiřovat na celé území Velké Británie a odtud pokračovala do celého světa. První expanzi podnikla r. 1880 do USA a Austrálie, potom přišla na řadu kontinentální Evropa a britské kolonie (hlavně Indie). Do třiceti let řídil generál Booth z Londýna světovou organizaci, která měla dokonce vlastní bankovní i pojišťovací ústav. Před svou smrtí r. 1912 předal William Booth velení AS svému synovi Bramwellovi, který se na otcově práci podílel už od chlapeckých let. Původní myšlenka byla taková, že každý generál sám vybere na své místo vhodného nástupce. Ale už třetí generál Edward Higgins byl zvolen koncilem nejvyšších důstojníků AS, který byl zároveň oprávněn generála odvolat.

V českých zemích, jako součásti habsburského Rakouska, nebyla činnost AS úředně povolena. Povědomí o ní zde vytvářeli lidé, kteří se s její prací setkali v cizině (hlavně v Anglii a Německu). R. 1906 vydal dr. Alexandr Batěk brožuru, která čtenáře dosti podrobně seznamuje s fungováním AS a její činností.3 Její myšlenky mu byly sympatické také z pozice zaníceného brojitele proti kouření a moralisty. Další 3

BATĚK, Alexandr. Armáda spásy. Plzeň 1906.

7

z osobností, která se v rámci svých přednášek jala popularizovat práci AS, byla spisovatelka Pavla Moudrá.4 Té imponovalo např. rovné postavení žen a samaritánská sociální práce. Pár let před první světovou válkou se v Praze objevila skupina obdivovatelů práce AS, která pak měla hlavní podíl na příchodu AS do republiky (viz následující kapitola). R. 1914 byl u nás vydán i životopis Williama Bootha od Josefa Nežáreckého, ve kterém se také věnoval fungování AS.5

I když nebyla činnost AS v rakouskouherské monarchii oficiálně povolena, v jednom městě přece jen v malé míře fungovala, a to v Jablonci nad Nisou. Saská odnož AS zde, díky toleranci místních úřadů dokonce zřídila a léta provozovala sirotčinec (viz podkapitola „Sociální činnost“).

4 5

Česká žena – o AS. Prapor spásy. 15. 1. 1921, roč. 3, č. 2, s. 2. NEŽÁRECKÝ, Josef. William Booth a jeho Armáda Spásy. Smíchov : Štětka, 1914.

8

III. Armáda spásy v ČSR Když vstupovala Armáda spásy na podzim roku 1919 do nově vzniklého Československa, byla už plně rozvinutou organizací se sférou působnosti na všech pěti kontinentech. Podle jejích vlastních statistik v té době působila v 63 zemích, „hlásala spasení“ ve 40 jazycích, provozovala 1 231 sociálních ústavů, vydávala 80 časopisů a v činné službě měla 17 374 důstojníků a kadetů, 63 464 místních důstojníků, 50 361 hudebníků a zpěváků.6 A její dynamický rozvoj pokračoval.

Do naší republiky byla AS pozvána již zmíněnou skupinou příznivců, která se zřejmě utvořila už před válkou. Tato skupina měla návaznost na německou teritoriální odnož AS, se kterou udržovala úzké styky.7 V interních materiálech Hlavního územního velitelství v Praze (dále HÚV) věnujících se historii AS v ČSR je za hybatele utvoření této skupiny označován nejmenovaný český student (lze se domýšlet, že to byl pozdější pokladník pražského sboru O. Jedlička8), který se r. 1913 vydal na prázdniny do Berlína, kde se zrovna v té době konal výroční kongres AS v Německu. Student byl na ulici osloven příslušníkem AS a pozván na shromáždění. Zde se sblížil s důstojníkem štábu Rothsteinem, který ho pozval na prohlídku berlínského velitelství. Navázali přátelství a štábní kapitán Rothstein zanedlouho navštívil, v doprovodu jednoho důstojníka AS českého původu, Prahu, kde uspořádal pár shromáždění v modlitebnách Svobodné evangelikální církve.9 Některé Pražany myšlenky AS zaujaly a zformovala se skupina, která se snažila českou veřejnost

seznámit

s činností

této

organizace.

Mělo

vyjít

několik

článků

v křesťanském tisku a byl vydán již zmíněný životopis Williama Bootha. Po vzniku republiky poslala tato skupina na Hlavní mezinárodní velitelství (dále HMV) v Londýně žádost, aby byla zahájena činnost AS i zde. HMV vyhovělo a poslalo skupinu zkušených salutistů.10 První důstojník, dánský brigádník Holm, dorazil

Armáda spásy. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu, 1919. s. 14. Archiv hl. města Prahy (dále AMP); Armáda spásy : Hlavní národní velitelství pro ČSR v Praze, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, From the history of the SA in Czechoslovakia. 8 Za brigádníkem Holmem a jeho paní. Prapor Spásy. 15. 7. 1921, roč. 3, č. 14, s. 3. 9 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, From the history of the SA in Czechoslovakia. 10 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, From the history of the SA in Czechoslovakia.

6

7

9

do republiky 19. června 1919 a ihned začal mapovat situaci a připravovat půdu. Kontaktoval úřady a různé společnosti, od kterých se mu údajně dostalo vřelého přijetí. Dne 20. srpna pak dorazil i pověřený územní velitel Karl Larsson.11

Oproti její obvyklé praxi nebyla AS u nás formálně vedena jako náboženská společnost, údajně proto, že si právní zástupce AS nebyl jistý tím, že by získal potřebnou nadpoloviční většinu poslanců Národního shromáždění potřebnou ke schválení náboženské společnosti. Navrhl tedy veliteli zaregistrování AS jako spolku na základě spolkového zákona a velitel neznalý poměrů souhlasil.12 Prezidentem spolku Armáda spásy byl podle stanov generál AS a vicepresidentem územní velitel. Správními orgány byla valná hromada a správní rada, která měla pravomoc rozhodovat o většině spolkových záležitostí.13 Tato formalita měla pro AS nešťastnou dohru, protože jako „pouhý“ spolek se stala snadným cílem, jak pro protektorátní úřady, tak pro poúnorovou komunistickou vládu, která ukončila její existenci.

První velké slavnostní shromáždění se konalo 19. září 1919 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze, kde byly důstojníci oficiálně uvítáni zástupci úřadů.14 Tito „pionýři“ dostali povolení pořádat pouliční shromáždění a průvody ulicemi. Do užívání jim byla dána budova stojící na rohu ulic Betlémská a Karolíny Světlé, kde se dříve nalézal zájezdní hostinec U Valšů, který měl být vládou zavřen jako „dům nevalné pověsti“.15 Zde bylo zřízeno hlavní velitelství, kadetka pro důstojníky, obchodní oddělení, redakce časopisu a informační kancelář.16 První shromáždění se konala na Malé Straně v Lázeňské ulici v sále zapůjčeném filozofickou fakultou Univerzity Karlovy.17 Pod vlivem kázání charismatického komisaře Larssona přicházeli k lavici pokání první obrácenci, z nichž byl utvořen první sbor.

První rok. Prapor spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 12, s. 2. AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, Proč je AS v ČSR spolkem a proč nebyla hned zavedena jako náboženská společnost. 13 AMP; Armáda spásy, inv. č. 2, kart. 1, Stanovy, Stanovy spolku Armáda spásy. 14 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, Armáda spásy. 15 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, From the history of the SA in Czechoslovakia. 16 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, The SA History in Czechoslovakia. 17 Prapor Spásy. 15. 1. 1920, roč. 2, č. 1, s. 4. 11 12

10

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA Celá AS podléhá Hlavnímu mezinárodnímu velitelství v Londýně. V jeho čele stojí generál a řídí jej za pomoci mezinárodního štábu. Během prvních dvou desetiletí působení AS v ČSR se ve funkci generála vystřídali tři důstojníci. Po Bramwellu Boothovi, který byl roku 1929 proti své vůli odvolán Vysokým koncilem AS, kvůli špatnému zdravotnímu stavu18, byl jmenován první generál zvolený koncilem, Edward Higgins, jež dříve zastával funkci náčelníka štábu. Ten byl v čele AS až do roku 1934, kdy byl do této funkce jmenován další z potomků zakladatele, Evangeline Cory Boothová, která před tím dlouhá léta úspěšně působila jako velitelka AS ve Spojených státech.

Generál osobně jmenuje jednotlivé územní velitele, kteří podléhají přímo jemu a mezi jejich povinnosti mimo jiné patří posílat na HMV každoroční zprávu o činnosti své územní jednotky. Jako první územní velitel pro ČSR byl pověřen Švéd Karl Larsson, který již měl značné zkušenosti se zaváděním AS v jiných zemích. V jeho velitelském údělu mu byl oporou jako generální tajemník pro ČSR brigádník Holm. Tito dva důstojníci za dva roky své působnosti v republice dokázali prakticky z ničeho vybudovat poměrně solidní a rozrůstající se organizaci, i když s velmi napjatým rozpočtem. Oba byli značně úspěšní jak v zajišťování podpory ze strany oficiálních státních činitelů, tak v získávání kajícných duší při shromážděních.

Koncem roku 1921 však byli oba v rámci mezinárodní reorganizace odvoláni a určeni na jiná místa – velitel Larsson do Jižní Ameriky19 a brigádník Holm do rodného Dánska.20 Velením v ČSR pověřil generál Booth Françoise Fornachona, původem Francouze, ostříleného z „bojů“ při zavádění AS ve Švýcarsku.21 Ten zde působil bezmála čtyři roky, než byl v prosinci 1925 odvolán generálem Boothem při jeho návštěvě ČSR. Po několikaměsíčním provizorním velení plk. Alistera Smitha byl do čela československého teritoria postaven Bruno Friedrich, Kanaďan, který dříve Oxford dictionary of national biography. Vol. 6. Oxford : Oxford University Press, 2004. Booth, (William) Bramwell, s. 602. 19 Prapor Spásy. 15. 12. 1921, roč. 3, č. 24, s. 4. 20 Prapor Spásy. 1. 9. 1921, roč. 3, č. 17, s. 3. 21 Důležitá změna určení. Prapor Spásy. 1. 12. 1921, roč. 3, č. 23, s. 3.

18

11

působil v Austrálii, Německu, ale také evangelizoval zlatokopy na Aljašce. Velitel Bruno Friedrich setrval ve funkci územního velitele až do roku 1930, kdy jej nahradil Julius Nielsen. Po jeho odchodu do výslužby v polovině roku 1935 byl pověřen anglický plukovník Henry Bower, jenž měl velké zkušenosti s prací v Rakousku a Maďarsku. Ten po pouhých dvou letech uvolnil místo poslednímu předválečnému veliteli Erhardu Thykjaerovi.

Československé územní velitelství sídlilo v Praze v Betlémské ulici č. 286 až do roku 1928, kdy se přechodně přesunulo do pronajaté budovy ve vedlejší Konviktské ulici. Od roku 1931 již mělo své nové sídlo na Královských Vinohradech v Anglické ulici č. 61.

Pokud se AS na nějakém území dostatečně rozroste, jsou její sbory sloučeny do dvou nebo více divizí podléhajících HÚV. V čele divize pak stojí divizní velitel. V Československu došlo ke zřízení dvou divizních velitelství koncem dvacátých let. České divizi podléhala většina území Čech a pod moravskou divizi spadalo, kromě sborů moravských a slezských, také Slovensko a kupodivu i východočeské sbory, královéhradecký a pardubický.22 Divizní velitelství také pomáhala se správou sociálních institucí.

Nejmenší organizační jednotkou AS je místní sbor, na jehož bedrech leží většina polní práce. V čele stojí velící důstojník s hodností minimálně kapitána. K ruce mu pak je nejméně jeden pomocný důstojník jako asistent (bylo běžnou praxí, že ženatým důstojníkům dělaly asistenty jejich manželky)23. Toto vedení následně organizuje činnost AS ve svém obvodu. Většinu sboru pak tvoří místní důstojníci, vojíni a nováčci, kteří pracují ve svém volném čase a bez nároku na plat. V Československu bylo v prvních dvou letech vytvořeno asi 10 sborů, jejichž fungování však nebylo možno reálně financovat. Postupně byl počet zredukován na šest, a tak tomu bylo až do konce roku 1926, respektive do příchodu velitele

22 23

AMP; Armáda spásy, inv. č. 32, kart. 21, Statistiky činnosti, Statistiks of Czecho-Slovakia. AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace, s. 12.

12

Friedricha. Tehdy proběhla určitá interní reforma hlavně v sociální sféře AS. Zrušením většiny sociálních institucí se uvolnily finance na rozvoj misijní činnosti. Jenom během jednoho roku vzniklo 7 nových nebo obnovených sborů a v následujících dvou letech se počet ustálil na 16, kde se udržel skoro celá 30. léta.

Praha Vůbec první sbor byl utvořen na Praze I, krátce po příchodu AS do ČSR z prvních obrácenců. Měl své sídlo v budově hlavního velitelství v Betlémské ulici č. p. 286 a jeho velením byl koncem roku 1919 pověřen adjutant Gauntlett – Angličan, který za tímto účelem přijel z Londýna.24 Ten se však brzy ujal kapely AS a velitelská funkce byla svěřena jiným důstojníkům.

Shromáždění zpočátku pořádali v sálech zapůjčených filozofickou fakultou UK, a to hlavně v posluchárnách „V lázních“ v Lázeňské ulici a v Klementinu. Od září 1920 jim však děkanát fakulty odmítl nadále sály propůjčovat pro „neslušné chování některých hochů“ (patrně provokatérů) během shromáždění.25 Vyvstala tedy nutnost opatřit pro pražský sbor vlastní stálý sál. Po úvaze bylo rozhodnuto vybudovat na dvoře domu v Betlémské ulici novou budovu s velkým sálem. Po zdlouhavém shánění finančních prostředků, během kterého byla shromáždění pořádána v malé místnosti na HÚV, byl 5. května 1921 položen základní kámen26 a 25. září slavnostně předal velitel Larsson nový sál do rukou velící pražského sboru adj. Fabiánové.27 Budova, postavená podle plánů architekta Kasala, byla pořízena za částku přesahující půl milionu korun, kterou v době otevření AS z větší části dlužila. Získala však pro svou evangelizační práci pevný bod v podobě sálu s galerií pro zhruba 500 účastníků.28

Druhý pražský sbor byl založen počátkem roku 1922 na Vinohradech. Jako shromažďovací místnost si pronajali prostory bývalé restaurace v Hálkově ulici č. 51 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 1. 1920, roč. 2, č. 1, s. 3. Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 9. 1920, roč. 2, č. 17, s. 3. 26 Prapor Spásy. 15. 5. 1921, roč. 3, č. 10, s. 2. 27 Prapor Spásy. 1. 10. 1921, roč. 3, č. 19, s. 2. 28 Prapor Spásy. 1. 10. 1921, roč. 3, č. 19, s. 2. 24 25

13

a velení bylo svěřeno ens. Viljolovi a por. Marešovi. Tyto dva sbory zvládaly obhospodařovat území Velké Prahy poměrně dlouhou dobu. Potřebu dalších pražských sborů pocítilo velitelství až roku 1927. Tehdy byly krátce po sobě otevřeny dva

nové

sbory.

kapt. Vaniše29

a

Třetí čtvrtý

pražský pražský

v Libni

v Primátorské

na Žižkově

v sále

třídě

pod vedením

„Jugoslávie“

v čele

s kapt. Jedličkou.

Brno Druhý nejstarší sbor AS u nás byl založen v Brně. Zahajovací shromáždění vedl velitel Larsson 22. února 1920 v moravském zemském domě a téhož dne bylo zařazeno prvních 13 vojínů.30 Jako první byla do čela sboru jmenována ens. Fabiánová.31 Pravidelná shromáždění se zpočátku konala třikrát týdně v domě č. 32 na Nových Sadech32 a o něco později jednou týdně i na radnici v Králově Poli a v budově měšťanské školy na Křenové, v tehdy nejchudší části Brna.33

Brzy však byl pro brněnský sbor zakoupen vlastní dům č. 6 v Dlouhé ulici (dnešní Staňkova) u Lužáneckého parku, kde se začala pořádat shromáždění v prostorách bývalé kavárny a restaurace. Finance potřebné k opatření domu ve výši asi 400 000 K34, se AS dostaly většinou od zahraničních dobrodinců.35 Po nutné rekonstrukci v ceně dalších 100 000 K36, která probíhala následujícího půl roku, zde byl 18. března 1921 otevřen nový opravený sál pro 400 osob.37 I když byl brněnský sbor jediný na jižní Moravě, měl zde pevnou pozici a jeho provoz nebyl přerušen.

Hradec Králové Činnost královéhradeckého sboru zahájil velitel Larsson 22. dubna 1920. Místnost pro shromáždění byla sehnána nejdříve v „Husově domě“ (dnes Kavčí plácek č. 121) Poznámky gener. tajemníka. Prapor Spásy. 1. 4. 1927, roč. 9, č. 7, s. 3. Zahájení naší práce v Brně. Prapor Spásy. 15. 3. 1920, roč. 2, č. 5, s. 3. 31 Prapor Spásy. 1. 5. 1920, roč. 2, č. 8, s. 3. 32 Zahájení naší práce v Brně. Prapor Spásy. 15. 3. 1920, roč. 2, č. 5, s. 3. 33 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 10, s. 3. 34 Nová místnost AS v Brně. Prapor Spásy. 1. 4. 1920, roč. 3, č. 7, s. 3. 35 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 11. 1920, roč. 2, č. 20, s. 4. 36 Nová místnost AS v Brně. Prapor Spásy. 1. 4. 1920, roč. 3, č. 7, s. 3. 37 Tamtéž. 29 30

14

a později v domě „Americké missie“ na Malém náměstí. Ubytování prvních důstojníků bylo zajištěno čsl. armádou, která zapůjčila byt na posádkovém velitelství. Pro zahájení práce byli určeni kapt. Kadeřábek s chotí.38

Tento sbor soustředil většinu své evangelizační práce na místní věznici, kde mezi trestanci dosáhli pozoruhodných výsledků. Byl však brzy z finančních důvodů zrušen a Hradec Králové se dostal pod patronát pardubického sboru. K obnovení činnosti došlo až v lednu 1927.39

Kladno Na Kladně zakoupila AS bývalý hotel „U města Kladna“ (dům č. 4 na náměstí), kde hodlala po rekonstrukci otevřít Domovinu pro svobodné matky. Zároveň s koupí byl v budově zřízen i sbor, jelikož tamní sál byl v provozuschopném stavu. Sboru se ujali kapt. Erhard Holm, syn tehdejšího generálního tajemníka, a por. Samuel Pluhař. První shromáždění se konalo 14. května 1920 a bylo vedeno velitelem Larssonem. Pozoruhodnou účast asi tisícovky posluchačů si AS zajistila předešlým průvodem středem města za vyhrávání štábní kapely.40

Přestože se salutisté v Kladně zpočátku dočkali poměrně chladného přijetí stran veřejnosti, zdejší sbor se slibně rozvíjel. Brzy byla při sboru vytvořena pěvecká brigáda čítající 20 členů41 a půl druhého roku po ní, na Boží hod vánoční 1921, slavila svůj debut i sborová kapela.

Plzeň Pátý sbor byl založen v Plzni a odstartován shromážděním v sále Řemeslnické besedy

22. srpna 1920.

Ke shromážděním

byla

dočasně

zapůjčena

kaple

českobratrské církve a vedení sboru bylo svěřeno švédskému kapitánovi Melinovi

Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 5. 1920, roč. 2, č. 8, s. 3. Poznámky gen. tajemníka. Prapor Spásy. 1. 2. 1927, roč. 9, č. 3, s. 3. 40 Prapor Spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 10, s. 3. 41 První výročí AS v ČSR. Prapor Spásy. 15. 8. 1920, roč. 2, č. 15, s. 2. 38 39

15

a por. Černilovi, coby zástupci. Během dvoudenní intenzivní evangelizace bylo rozšířeno 2 000 výtisků časopisu a pro práci se podařilo získat prvních 15 nováčků.42

Brzy se však sbor ocitl bez shromažďovací místnosti a jejich čtyřměsíční strádání vyřešilo až pronajmutí prostor v jednom z bývalých domů Škodových závodů v Tylově ulici, kde byl v dubnu 1921 otevřen sál pro 200 lidí a zároveň zřízeny byty pro důstojníky.43

Pardubice Pardubický sbor byl zřízen krátce po tom plzeňském, a to shromážděním dne 28. srpna 1920 v sále „Staré besedy“. Tento sál v Arnoštově ulici byl pronajmut a o rok později koupen a opraven. Velením sboru byl pověřen Samuel Pluhař, povolaný z Kladna a povýšený na kapitána.44 V Pardubicích si AS udržela poměrně silnou pozici. Do obnovení královéhradeckého sboru v r. 1927, byl pardubický sbor jediným ve východních Čechách.

Louny Do Loun se AS dostala v prosinci 1920 a několik následujících měsíců měla zázemí v prostorech poskytnutých místními evangelíky.45 Nebylo to však dlouhodobé řešení a jinou místnost se sehnat nepodařilo. Salutistům tedy nezbývalo než se zaměřit jen na venkovní shromáždění. Také organizovali misijní výlety do okolních vesnic46 a jedním z jejich cílů se stal místní chudobinec, který pravidelně navštěvovali47. Salutisté v Lounech ale dlouho nepobyli a brzy zde ukončili svou činnost.

Náchod Náchodští salutisté, jež sem byli dosazeni počátkem června 1921, měli mimo své evangelizační činnosti na starosti také podíl na provozu ve stejné době zřízené

Armáda Spásy v Plzni. Prapor Spásy. 1. 9. 1920, roč. 2, č. 16, s. 3. Co jsme slyšeli a viděli. Prapor Spásy. 15. 5. 1921, roč. 3, č. 10, s. 3. 44 Armáda spásy v Pardubicích. Prapor Spásy. 15. 9. 1920, roč. 2, č. 17, s. 3. 45 Co jsme viděli a slyšeli. Prapor Spásy. 1. 6. 1921, roč. 3, č. 11, s. 3. 46 Zprávy ze sborů. Prapor Spásy. 15. 6. 1921, roč. 3, č. 12, s. 4. 47 Z lounského chudobince. Prapor Spásy. 1. 9. 1921, roč. 3, č. 17, s. 4. 42 43

16

Dětské domoviny, která se nalézala v devět kilometrů vzdáleném Novém Městě nad Metují. Tento sbor byl však již za necelé dva roky svěřen pod patronát pardubických důstojníků a po znovuzřízení královéhradeckého sboru byl integrován do něj.

Slovensko Úmysl rozšířit činnost AS až na Slovensko se objevuje již od samého počátku. K prvním pokusům o realizaci těchto plánů došlo začátkem roku 1921, kdy byli vysláni kapt. Černil a por. Hrobař, aby se ujali práce AS v Liptovském sv. Mikuláši.48 Na Slovensku se však AS příliš nevedlo, zřejmě kvůli velkému počtu katolického obyvatelstva. Sbor v Liptovském sv. Mikuláši nefungoval ani rok. K obnovení práce AS na Slovensku došlo až v roce 1928, kdy byl založen sbor v Bratislavě, za pomoci tamních baptistů, kteří mu zapůjčili místnost.

Německé sbory I evangelizace významné německé menšiny byla jedním z cílů AS. Po neúspěšném pokusu z roku 1920 se sborem v Tachově, jenž měl „jepičí život“, byly na přelomu let 1926 a 1927 založeny hned tři německé sbory najednou. Nejdříve v listopadu 1926 v Liberci, kde salutisté využívali sál místní YMCA, v únoru 1927 v Jablonci, kde AS nepůsobila od zrušení zdejší dětské domoviny a poslední v létě téhož roku v Chebu.49 Velení těchto sborů bylo většinou svěřováno německým důstojníkům, buď zdejším, nebo přeloženým sem z německého teritoria.

Slezsko Slezské sbory patřily k nejpozději založeným, zařadily se však mezi nejúspěšnější. Fungovaly ve Stonavě (1928), Moravské Ostravě (1928) a Opavě (1929). Vzhledem k počtu obyvatel byl stonavský sbor asi největším sborem v republice. V roce 1930 měl již 40 vojínů a nováčků, což tvořilo čistá 2 % obyvatelstva tohoto dvoutisícového městečka.50 Prapor Spásy. 1. 2. 1921, roč. 3, č. 3, s. 3. Velitel Friedrich s paní v Chebu. Prapor Spásy. 3. 9. 1927, roč. 9, č. 17, s. 3. 50 AMP; Armáda spásy, inv. č. 32, kart. 21, Statistiky teritorií, sborový záznam. 48 49

17

České Budějovice Za svou jihočeskou základnu zvolila AS České Budějovice. Zdejší sbor byl založen roku 1929 spolu se sborem v Táboře, který byl však již po ročním provozu integrován do českobudějovického. Jižní Čechy nebyly pro AS moc příznivým krajem a dlouhodobě zde provozovala jen tento jeden sbor.

FINANCE Hlavní ideou, kterou AS v oblasti financování zastávala, bylo, že každá dílčí jednotka (ať už na úrovni sboru nebo celého teritoria) by měla být finančně samostatná, tzn. měla by si sama finančně zajistit provoz. Odpovědnost za to nesl vždy velitel jednotky. Nejstálejší příjem každého sboru plynul vždy od samotných členů. Povinností vojína AS bylo platit pravidelné poplatky nazývané „nábojnice“. Jejich neplacení bylo vážným přestupkem. Navíc měl polní důstojník své lidi vést k tomu, aby darovali pravidelně i nad rámec povinných poplatků. Kromě toho se pořádaly sbírky mezi návštěvníky shromáždění a také „dům od domu“. Každý sbor však mohl vybírat peníze jen na svém vymezeném obvodu.51 Mimo tyto pravidelné sbírky vyhlašovalo velitelství jednorázové, většinou týdenní akce (tzv. výzvy), ve prospěch konkrétního cíle. Další velkou položku ve sborových příjmech tvořil výtěžek z prodeje literatury. Opět se však muselo dbát na dodržování obvodů a jednotlivé sbory si své území důsledně hlídaly.

Aby se peníze dostaly z úrovně sborů výš a mohly být přerozdělovány, užíval se v AS „desátkový systém“. Každá jednotka povinně odváděla 10 % ze všech svých týdenních příjmů jednotce vyšší instance (tzn. sbor divizi, divize územnímu velitelství, HÚV mezinárodnímu velitelství). Jelikož ideu finanční samostatnosti nebylo vždy možno realizovat, byl zaveden mechanismus tzv. „týdne uskromnění“. V praxi to znamenalo, že každý rok v jednom lednovém týdnu každý sbor AS odváděl všechny peníze, které mohl postrádat. Z těchto peněz pak HMV

51

AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 31.

18

podporovalo územní jednotky, které nebyly finančně samostatné (což byl případ i čsl. teritoria). HMV mohlo poskytnout územnímu velitelství také dlouhodobou půjčku, většinou na rozšíření činnosti. Čsl. HÚV obdrželo takovýchto půjček hned několik (většinu z nich zřejmě ještě v první polovině 20. let) a splácelo je spolu s odváděnými „desátky“.

ČLENSKÁ ZÁKLADNA Příslušníci AS se verbovali v prvé řadě z obrácenců, kteří během shromáždění přišli k lavici pokání a projevili zájem o změnu svého života. Byli to lidé různých národností, věku i náboženské příslušnosti. Později, když už byla AS u nás pevně usazena, přicházeli přirozeně do jejích řad i potomci stávajících členů. S náborem dětí do AS se počítalo a počátkem 30. let byl dokonce generálkou Evangeline Boothovou zřízen Řád Stříbrné hvězdy, jenž byl udělován matkám, které daly své dítě do „služeb Bohu a lidstvu v Armádě spásy“.52 V případě, že měla členka Řádu v AS více než 4 děti, sloužící coby důstojníci, byl jí udělen přímo generálem zvláštní odznak zasloužilé členky. Členství v Řádu a nárok na nošení odznaku byl omezen na dobu, po kterou potomek sloužil jako důstojník AS. Po jeho vystoupení nárok zanikal a v případě úmrtí ve službě byl odznak nahrazen jiným znázorňujícím stříbrnou hvězdu zasazenou do zlaté půdy.53

Nováčci a vojíni V případě, že se obrácenec rozhodl podílet se aktivně na činnosti AS, byl po zkušebním týdnu zařazen k příslušnému sboru jako nováček. Podléhal velícímu důstojníkovi sboru a plnil jeho rozkazy. S nováčky se pak pořádaly pravidelná shromáždění a účastnili se lekcí, které je měly připravit na zařazení jako vojína. Pokud se nováček osvědčil, dospěl k pevnému rozhodnutí stát se regulérním členem a bylo mu více než 15 let, mohl být nejdříve po čtyřech týdnech zařazen jako vojín do sboru starších. Mladší 15 let mohli vstoupit sboru mládeže. Každý vojín sboru starších musel podat důkaz svého „opravdového spasení“ a své plné odevzdání se 52 53

AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Řád Stříbrné hvězdy, Řád Stříbrné hvězdy. Tamtéž.

19

ideám AS stvrdit podepsáním válečných artikulí, které shrnovaly základní myšlenky AS. Podpisem se zavazoval zůstat vojínem AS až do konce svého života, zachovávat naprostou abstinenci, chovat se spravedlivě a poctivě a pomáhat AS v práci dle svých nejlepších schopností.54 Po podepsání artikulí byl přijat do řad AS při slavnostním ceremoniálu, kterému se říkalo „vzetí pod prapor“. Velitel každého sboru měl povinnost vést seznam a kartotéku všech sborových nováčků a vojínů. Z tohoto seznamu byl vojín vyškrtnut, když odešel k jinému sboru, nebo z řad AS. Mohl být i vyloučen pro vážný přestupek proti regulím (např. pití alkoholických nápojů, svévolné protivení se přímým rozkazům nadřízených, nemravné chování, dluhy, které nechtěl platit apod.).55

Místní důstojníci a hudebníci Pokud si vojín přál vykonávat ve sboru zodpovědnější funkci a byl k tomu uznán způsobilým, byl jmenován místním důstojníkem. Ti měli většinou hodnost seržanta a byly jim určeny specifické úkoly. I ten nejmenší sbor měl mít v ideálním případě obsazeny funkce nutné pro jeho fungování: seržant-majora starších, který byl ve velení hned po důstojnících, tajemníka, pokladníka, seržant-majora mládeže a seržanta nováčků.56 Další sborové funkce souvisely hlavně s evangelizační činností sboru a chodem shromáždění. Například seržant lavice pokání, seržant literatury, seržant vlajky (měl na starost sborový prapor), seržant pořádku (dohlížel na úklid v sále a sousedních prostorách, zodpovídal za inventář, za vytápění sálu a výzdobu při slavnostních příležitostech) apod.57 Pokud sbor nesehnal dobrovolníky z řad místních, mohly být všechny tyto funkce obsazeny některým z důstojníků, což ale bylo považováno za provizorní řešení, neboť důstojníci byli poměrně často překládáni, a to mohlo mít neblahý vliv na chod sboru.58

AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 36. Tamtéž, s. 38 56 Tamtéž, s. 40. 57 AMP; Armáda spásy, inv. č. 7, kart. 2, Místní důstojníci, Dopis velitele Nielsena kapitánu Hledíkovi z 25. října 1933. 58 AMP; Armáda spásy, inv. č. 7, kart. 2, Místní důstojníci – jmenování, seznamy, Oběžník HÚV z 30. ledna 1935. 54

55

20

Při žádosti o přijetí za místního důstojníka musel kandidát prokázat, jak dlouho je vojínem AS, zda nosí její uniformu a jestli se pravidelně účastní shromáždění. Zároveň přísahal věrnost Bohu i AS a zavázal se plnit všechny zadané úkoly a slušně zacházet se všemi věcmi, které mu budou svěřeny.59 Musel se zříct tabáku a jiných světských radovánek, jako například divadla nebo sportovních her. Zakázáno bylo také nošení šperků a jiných „světských ozdob“. K žádosti o pověření muselo být přiloženo prohlášení o solidnosti kandidáta podepsané jeho velícím důstojníkem a ještě dalšími dvěma místními důstojníky ve vedoucích funkcích sboru. Pokud uchazeč

splnil

všechny

podmínky,

byl

divizním

velitelstvím

nebo

HÚV

zpravomocněn jako místní důstojník. Tato určení se vydávala na neomezenou dobu (kromě řídících funkcí, kde byla časově omezena na tři roky), ale byla platná jen pro konkrétní sbor, takže pokud odešel místní důstojník jinam, svého postavení pozbyl.60 Místní důstojníci vykonávali své povinnosti vůči AS při řádném zaměstnání ve svém volném čase a neměli nárok na jakoukoliv odměnu. Za řádnou službu v délce pěti, deseti, patnácti a dvaceti let se udělovala zvláštní vyznamenání.

Ačkoliv AS vždy deklarovala, že nebrání svým členům, aby byli členy jiných církví a účastnili

se

jejich

svátostí,

v dopise

velitele

Nielsena

divisnímu

veliteli

adj. Pivonkovi vyjadřuje velitel přání, aby ti, kteří jsou mimo Armádu spásy organizováni

v některé

církvi

(např. baptistické

nebo

metodistické),

nebyli

pověřováni funkcemi místních důstojníků. Toto nařízení zdůvodňuje tím, že po jejich smrti by neměla AS právo uspořádat jim pohřeb, což by podkopávalo svornost a přátelský duch, který se snažila ve svých řadách pokud možno budovat.61

V podstatě stejná pravidla jako pro místní důstojníky platila i pro příslušníky hudebních a pěveckých sborů (viz podkapitola „Hudební brigády AS“).

AMP; Armáda spásy, inv. č. 7, kart. 2, Místní důstojníci, Prohlášení pro místní důstojníky, hudebníky a zpěváky. 60 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organizace. s. 41. 61 AMP; Armáda spásy, inv. č. 7, kart. 2, Místní důstojníci, Dopis velitele Nielsena adj. Pivonkovi z 23. 2. 1935. 59

21

Důstojníci Pokud jsou vojíni a místní důstojníci tělem AS, pak důstojnictvo je její nervovou soustavou. Nároky na důstojníka AS jsou vysoké jak po duchovní, tak po fyzické stránce. Pokud se příslušník AS rozhodne stát se důstojníkem, musí před tím několik týdnů působit ve sboru jako nováček nebo vojín. Poté si může podat přihlášku do kadetní školy a zúčastnit se kurzu. Přihláška, kterou uchazeč vyplňoval, byla velmi obsáhlá a otázky v ní kladené měly pomoci utvořit obraz o jeho předešlém životě. Obsahovala informace o tom, jak dlouho je kandidát členem AS, jak s ní přišel do styku, zda se řádně účastní shromáždění, jestli někdy zastával v AS nějaký úřad, jestli má dluhy, jestli někdy kouřil, pil, hrál hazardní hry, čím se živí, jaký má plat a zda má nějaké dovednosti (těsnopis, cizí řeč, účetnictví, hudební nadání). Dotazy byly směrovány i na soukromější záležitosti, jako byla případná kandidátova vážná známost, její jméno a jeho úmysly s ní. Podpisem pak stvrzoval řadu závazků, jež musel jako důstojník plnit. Podstatnou částí bylo osobní vyznání, v němž uchazeč popisoval své obrácení a svůj niterný vztah ke Kristu. K přihlášce muselo být přiloženo také dosti podrobné doporučení, které vyplňoval velící důstojník sboru, jehož prostřednictvím si velitelství ověřovalo údaje uvedené v přihlášce a zjišťovalo případné kandidátovy slabosti.62 Důležitá byla též obsáhlá lékařská zpráva o zdravotním stavu, protože při polní práci bylo důstojníkovo zdraví vystaveno mnohým zátěžím a nebylo organizačně dost dobře proveditelné, aby si důstojníci vybírali dlouhodobé zdravotní dovolené.

Pokud uchazeč vyhověl všem požadavkům, byl velitelstvím přijat do kadetního kurzu. U nás byla kadetní škola zřízena při HÚV v Praze v Betlémské ulici, kde sídlila až do roku 1928, kdy se spolu s velitelstvím přestěhovala do vedlejší Konviktské a později do Anglické ulice. První kurz byl zahájen 29. prosince 1919 a trval tři měsíce.63 Později se kurzy prodloužily na půl roku. Počet kadetů v kurzu většinou nepřesahoval dvacítku a poměr žen a mužů býval zhruba vyrovnán. Pokud jde o národnost kadetů, objevovali se zde hlavně Češi, v menší míře i Němci,

62 63

AMP; Armáda spásy, inv. č. 10, kart. 3-8, Osobní spisy, příjmací materiály kadetů. Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 1. 1920, roč. 2, č. 1, s. 3.

22

ze slezských sborů pak Poláci. Slováků se v kadetních kurzech moc nevyskytovalo, což bylo zřejmě způsobeno malým úspěchem AS na Slovensku. Příležitostně zde ale nalezneme i příslušníky vzdálenějších národů např. Rusy a Ukrajince.64

Co se týká náboženské příslušnosti, jsou ve velké míře zastoupeni členové evangelických církví, mezi nimiž vede Jednota českobratrská, za ní jsou pak menší, u nás moc nerozvinuté církve – baptisté (tehdy známí jako Bratrská jednota Chelčického), metodisté apod. Překvapivý je i nemalý počet římských katolíků, jelikož ŘKC se k AS stavěla vždy přinejmenším s lehkým odstupem. Objevují se ale i zástupci církve pravoslavné a řeckokatolické. Velká část uchazečů, zvláště z druhé generace důstojníků majících s AS zkušenosti od dětství, uváděla jako náboženskou příslušnost přímo AS.65

V kadetní škole byli kadeti důkladně připravováni jak na evangelizační práci v terénu, tak na řízení sboru. Měli se naučit, jak efektivně velet, udržovat si respekt a motivovat své podřízené a zároveň být poslušni rozkazů a respektovat své nadřízené.66 Kladlo se jim na srdce, aby šli především příkladem a sami dodržovali Řády AS. Jelikož měli v místě svého působiště šířit spásu a víru v Krista, byl velký důraz položen na dokonalou znalost Bible. Biblických hodin absolvovali řádově desítky, dále se účastnili přednášek zasvěcujících je do fungování a pravidel AS a také několika lekcí ze zdravotnictví (většinou pod vedením lékaře). Další podstatnou částí přípravy bylo rozvíjení řečnických schopností, vedení shromáždění a schopnost získávat si posluchače. Během trvání kurzu sami kadeti vedli až stovku shromáždění

v místnosti

i

na ulici,

vykonávali

stovky

návštěv

v rodinách

a po večerech vyráželi do ulic prodávat armádní tiskoviny.67

Pokud kadeti prošli kurzem úspěšně, byli při slavnostním shromáždění jmenováni důstojníky AS. Byla jim většinou udělena hodnost poručíka na zkoušku, někdy pokud projevili předpoklady pro vyšší funkci i kapitána na zkoušku a byli velitelem určeni

64

Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 2. 1921, roč. 3, č. 3, s. 3.

23

buď pro polní, sociální nebo administrativní práci. Plná hodnost jim byla přiznána nejdříve po roce služby.

Důstojníky AS lze teoreticky rozlišit na polní a štábní. Polní důstojníky jmenuje, jakožto zástupce generála, územní velitel, štábní potom sám generál. Za štábní důstojníky se brali ti od hodnosti štábního kapitána výš, jenže v prvních dvou desetiletích působení v ČSR trpěla AS nedostatkem důstojníků, takže byli vyššími velícími funkcemi pověřováni i důstojníci s hodností nižší. V dané době se používaly tyto hodnosti: poručík na zkoušku, poručík, kapitán na zkoušku, kapitán, ensing (v češtině se tehdy používala fonetická forma ensajn), adjutant, komandant, polní major, štábní kapitán, major, brigádník, podplukovník, plukovník, velitel-zástupce, velitel (někdy též komisař, což je blíže k originálnímu názvu commissioner).68

Při služebním postupu hrály roli hlavně odsloužené roky. Na kapitána mohl být poručík povýšen až po roce působení v plné hodnosti. Z kapitána na ensinga a z ensinga na adjutanta po pěti letech, z adjutanta na komandanta pak dokonce po sedmi letech. Tato doba mohla být zkrácena jen výjimečně, projevil-li důstojník mimořádné schopnosti, nebo se zásadně zasloužil o rozvoj AS.69

Jelikož důstojníci pracovali většinu svého času (až 14 hodin denně) pro AS, bylo jim vypláceno služné, na které však neměli právní nárok. Toto služné nebylo nijak vysoké. V roce 1920 dostával svobodný poručík 110 K týdně (pokud šlo o ženu tak 105 K) a svobodný kapitán 125 K (žena 110 K). To mělo pokrýt jejich náklady na bydlení, ošacení a stravu. Pokud důstojník pracoval v sociálním ústavu a stravoval se v jeho kuchyni, dostával pouze 25/20 K týdně. Uniformu si musel každý hradit ze svého.70 Ročně mohl čerpat čtrnáct dní dovolené, ačkoliv ve výjimečných případech uděloval velitel dovolenou mimořádnou.

AMP; Armáda spásy, inv. č. 10, kart. 3-8, Osobní spisy, Vyplněné přihlášky kadetů. AMP; Armáda spásy, inv. č. 39, kart. 32, Sbor. kadeti – texty, Řády a pravidla pro důstojníky. s. 2. 67 Třetí jmenování důstojníků. Prapor Spásy. 1. 1. 1921, roč. 3, č. 1, s. 2. 68 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 12. 69 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 14. 70 Otázka finanční. Prapor Spásy. 15. 7. 1920, roč. 2, č. 13, s. 3.

65 66

24

Kromě většiny svého volného času odevzdávali důstojníci do rukou AS i kontrolu nad všemi sférami svého soukromého života. Pokud chtěli navázat vážnou známost, zasnoubit se, nebo uzavřít manželství, museli si vyžádat povolení od HÚV, přičemž už při vstupu do kadetky byli srozuměni s tím, že zasnoubení jim bude povoleno nejdříve po dvou letech a sňatek po čtyřech letech služby.71 Také pokud si ženatý důstojník chtěl osvojit dítě, musel dostat kladné vyjádření z velitelství. AS se stala důstojníkovým domovem. Jiný domov většinou neměl, protože byl poměrně často překládán z místa na místo. Polní důstojníci mohli během roku změnit působiště třikrát i čtyřikrát a štábní důstojníci zůstávali ve svých funkcích většinou ne déle než pět let.

Mezinárodním velícím jazykem AS byla angličtina, a tak bylo žádoucí, aby se každý důstojník naučil alespoň základy. Mimořádně dobrá znalost jazyků byla předpokladem pro štábní funkci. Korespondence sborových důstojníků s HÚV však mohla probíhat i v češtině. V těchto případech se dopisy pro velitele automaticky překládaly. Korespondence se sbory v německých oblastech často probíhala také v němčině a velitel Nielsen ve svém hlášení pro HMV podotýká, že územní velitel v ČSR by měl kromě angličtiny ovládat minimálně i němčinu, aby ubylo potřeby překladatelů.72

Svých důstojníků se AS nerada zbavovala. I když se třeba dopustili vážných přestupků, byli ponecháni ve službách Armády, pokud projevili lítost a slíbili nápravu. Například kapt. Miroslavu Buškovi, který zastával funkci pokladníka HÚV, byl v roce 1924 odhalen schodek v pokladně ve výši takřka 19 tisíc korun.73 Dluh přiznal a zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách. I přes tyto zkušenosti nechalo velitelství Buška působit ve velících funkcích ještě dalších 10 let, než byl z AS propuštěn s odůvodněním, že „zruinoval každý sbor, ke kterému byl

AMP; Armáda spásy, inv. č. 39, kart. 32, Formuláře, přihláška do kadetní školy. AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva velitele Nielsena pro HMV za rok 1929. 73 AMP; Armáda spásy, inv. č. 10, kart. 4, Bušek, Listina o doznání dluhu. 71

72

25

přidělen“.74 Pokud se důstojník rozhodl odejít (buď proto, že ho práce v AS neuspokojovala, nebo měl lepší pracovní nabídku), kladlo se mu na srdce, aby si svůj odchod důkladně rozmyslel. (V některých případech bylo toto naléhání úspěšné.75) Odpadlíci

pak

měli

cestu

zpět

vždy

otevřenou.

Častým

důvodem

odchodů (ať už dobrovolných nebo ne) bývaly zdravotní problémy důstojníků, jež jim znemožňovaly polní práci.

Do výslužby odcházeli polní důstojníci většinou ve stáří 60 let (ženy v 55 letech), u štábních důstojníků to bylo 65/60 let a u velitelů 75/70 let. Pokud splnili podmínky, byl jim Armádou vyplácen plný penzijní příspěvek ve výši poloviny jejich posledního služného. Tento příspěvek však neměli smluvně zajištěný a byli srozuměni s tím, že pokud by se jej pokusili soudně vymáhat, AS by pozastavila jeho vyplácení. Stejné podmínky se vztahovaly na vdovský příspěvek manželce zemřelého důstojníka.76

SOCIÁLNÍ ČINNOST Sociální dílo AS je jedním z nejdůležitějších aspektů její práce. Na pozadí však vždy stál hlavní cíl – evangelizace. Prostřednictvím záchrany těla se měla otevřít cesta pro záchranu duše. Věřili tomu, že změna života jedince je přímo závislá na vnitřní změně jeho charakteru a na působení Krista v jeho srdci. Drželi se zásady, že almužna nikomu trvale nepomůže, a je tedy důležitější lidi motivovat, pomáhat jim, aby se, jsou-li toho schopni, postavili na vlastní nohy a sami se stali strůjci svého štěstí.

Svou sociální práci rozdělovala AS do tří rovin: 1. činnost zaopatřovací – v rámci které poskytovali v různých útulnách a penzionátech ženám, mužům a dětem bez přístřeší levné ubytování, stravu a oděv,

AMP; Armáda spásy, kart. 33, neoznačená složka, Report on Resignations and Dismissals of Officers. AMP; Armáda spásy, inv. č. 10, kart. 3, Chottová, korespondence s velitelem Nielsenem z února 1934. 76 AMP; Armáda spásy, inv. č. 4, kart. 1, Pensionování důstojníků – směrnice, Nařízení týkající se výslužby důstojníků. 74 75

26

2. činnost pomocná – kdy chudým lidem rozdávali jídlo a šaty a potřebným radili, jak ven z těžké životní situace, 3. činnost záchranná – do této skupiny se řadily ústavy pro padlé dívky, muže a chlapce, kteří propadli mravní zkáze, neprovdané matky a léčebny pro závislé na alkoholu.77

AS se po svém příchodu snažila v ČSR co nejrychleji rozvinout svou činnost ve všech těchto směrech. Cestou nejmenšího odporu (finančního) bylo nejdříve realizováno rozdělování potravin a šatstva chudým. Jednalo se zejména o pomoc z jiných teritorií AS. Z Anglie obdrželi během prvního roku 11 tisíc liber (cca 5 000 kg) šatů, prádla a obuvi.78 Po menší nezamýšlené zajížďce přes Pasov dorazila i zásilka 4 814 kg vojenských sucharů z Kolína nad Rýnem.79 Velká rozdělovací akce proběhla na podzim 1920, kdy HMV přidělilo územnímu velitelství peníze (zhruba 2 mil. korun) na nákup 200 000 krabic kondenzovaného mléka pro malé děti. Před začátkem akce přijel zdejší situaci zkontrolovat dokonce mezinárodní tajemník pro sociální práci, plukovník Braine.80 Mléko bylo určeno pro děti ve věku od 2 do 9 let, které dostaly doporučení od lékaře, a AS si vyhrazovala právo kontroly v rodinách, aby se ujistila, že děti skutečně mléko dostávají. Rozdělování bylo rozvrženo na dobu šesti měsíců a probíhalo ve městech, kde AS tou dobou působila, tzn. v Praze, Brně, Pardubicích, Hradci Králové, Plzni, Lounech, Jablonci a na Kladně.81 K této akci se o něco později připojila i velká akce „ošacovací“, v rámci které bylo rozdáno šatstvo za cca 400 000 K.82

Jelikož pomoc ze zahraničí nebyla dostačující, vyhlašovala AS pravidelně sbírky na podporu své sociální činnosti a dělala vše pro to, aby si dárci uvědomili, jak je jejich práce potřebná. Dostalo se jim i určité podpory ze strany vlády. Koncem roku 1919

jim

byla

ministerstvem

vnitra

povolena

celorepubliková

Armáda spásy. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu, 1919. s. 9. Pravda o Armádě Spásy. Prapor Spásy. 15. 5. 1920, roč. 2, č. 9, s. 3. 79 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 10, s. 3. 80 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 7. 1920, roč. 2, č. 12, s. 3. 81 Mléko pro děti zdarma. Prapor Spásy. 1. 11. 1920, roč. 2, č. 20, s. 4. 82 Mléko pro děti trpící podvýživou. Prapor Spásy. 1. 3. 1921, roč. 3, č. 5, s. 1.

77

78

27

sbírka

ve prospěch jejich činnosti. Tato sbírka proběhla v době od 28. ledna do 6. února 1920 prostřednictvím sběracích archů, které byly dodávány na obecní úřady.83 Sbírka po finanční vynesla takřka 160 000 K84, ale zároveň měla vedlejší dopady na image AS. Spousta lidí se jejím prostřednictvím dozvěděla o činnosti AS, s čímž přirozeně souvisel i vzestup kritiky, a to i z řad poslanců Národního shromáždění85. Další sbírky už se konaly hlavně prostřednictvím Kruhu přátel a pouličním výběrem.

Samaritánské stanice Základnami pro pomocnou práci AS byly samaritánské stanice. První z nich byla založena při hlavním velitelství společně s kanceláří sociální pomoci, která do jisté míry koordinovala jejich činnost. Na sociální kancelář, které se v AS nadneseně říkalo „polní obvaziště“, se obraceli lidé, kteří byli v tísni a nevěděli jak dál. Zde pracující důstojnice byly ochotny uspokojit jejich základní hygienické potřeby, podarovat je trochou jídla, poradit jim, jak se dostat ven z ošemetné situace, promluvit za ně s úřady, pomoci jim v hledání práce, poskytnout duchovní útěchu atd. Případně odkázaly příchozí na jiné instituce AS, které jim mohly zajistit pomoc.86

Důstojnice sloužící na samaritánských stanicích oproti tomu chodily do ulic a potřebné

přímo

vyhledávaly.

Samaritánská

stanice

se

nalézala

většinou

v okrajovější chudší části města a její „posádku“ tvořily 2–3 sestry samaritánky, které navštěvovaly chudé rodiny nebo nemocné a osamělé lidi a snažily se je trochu vytrhnout z jejich „mizérie“. Přinesly jim jídlo, uklidily nepořádek, umyly nádobí, ošetřily nemocné nebo třeba i domluvily opileckému otci, aby netloukl svou rodinu. Je přirozené, že tato jejich činnost se nesetkala vždy s kladnou odezvou a mnohdy byly vystaveny urážkám, křivým nařčením nebo přímým fyzickým útokům. Při tom všem se ale samaritánky stále zapojovaly do evangelizačních shromáždění.

Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 1. 1920, roč. 2, č. 1, s. 4. Peněžní fondy A.S. Prapor Spásy. 1. 2. 1921, roč. 3, č. 3, s. 3. 85 Dotaz členů Národního shromáždění na ministra vnitra o používání úředních orgánů a úředního aparátu státního k agitaci pro Armádu Spásy (30. ledna 1920). Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online]. 2002 [cit. 2008-03-26]. Dostupný z WWW: . 86 konkrétní příklady – Z polního obvaziště. Prapor Spásy. 15. 4. 1921, roč. 3, č. 8, s. 1-2. 83 84

28

Kromě samaritánské stanice na velitelství, založené koncem roku 1920, vznikla také stanice v Brně, která byla otevřena 5. října 1921. Zde působila kapt. Hellspongová spolu s jednou poručicí. V Praze pak přibyly v první polovině roku 1922 stanice na Vinohradech v Šafaříkově ulici č. 1787 a v Libni v domě zvaném „U Strassburku“, kde působila ens. Smithová s por. Ťitěrovou.88

Činnost samaritánská se neomezovala jen na území republiky. Když bylo třeba, vydali se důstojníci za svými úkoly i do vzdálenějších zemí. Například když při sjezdu esperantistů v Praze onemocněl jeden švédský účastník a „pozbyl rozumu“, byli tři důstojníci pověřeni tím, dopravit jej domů. To se jim skutečně podařilo, i když muž tři dny po návratu zemřel.89

AS se také angažovala v hledání nezvěstných osob. Využívala při tom svou síť kontaktů po celém světě. Například za rok 1934 pátralo k tomu určené oddělení po 24 nezvěstných, přičemž ve 14 případech úspěčně.90

Domovina pro mravně ohrožené dívky Jedena z prvních institucí, o jejichž založení AS usilovala, byl ústav pro záchranu padlých dívek a žen. Vláda jim k tomuto účelu původně přidělila břevnovský klášter, ale proti tomuto kroku se ohradila značná část katolíků a sociálních demokratů91, takže AS se musela poohlédnout po jiné vhodné budově. Vyhlédli si proto v pražské Krči vilu se zahradou, kde dříve fungovala restaurace Belle Alliance. Tato budova byla zakoupena v dubnu roku 1920 a přišla AS na 665 000 K včetně nutných oprav a pořízení inventáře. Více než polovinu těchto peněz obdrželi ze zahraničí (Švédsko a Anglie) buď formou půjčky, nebo jako dar. Dále si na dům vzali hypotéku 250 000 K a zbytek byl vybrán prostřednictvím sbírek.92 Domovina byla v první fázi zamýšlena pro umístění zhruba 40 chovanek a již před slavnostním

Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 1. 1922, roč. 4, č. 1, s. 4. Prapor Spásy. 1. 8. 1922, roč. 4, č. 15, s. 3. 89 Návštěva ve Švédsku. Prapor Spásy. 1. 9. 1921, roč. 3, č. 17, s. 2. 90 AMP; Armáda spásy, inv. č. 24, kart. 18, Hlášení úřadům, brožura Ukázky ze sociální činnosti AS. 91 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 3. 1920, roč. 2, č. 4, s. 3. 92 Otevření domoviny A. S. v Krči u Prahy. Prapor Spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 12, s. 3. 87 88

29

otevřením v červenci 1920 zde bylo 8 dívek.93 Do roku 1938 se podařilo kapacitu zvednout na 50.94 Vedením ústavu byla pověřena kapt. Dahlbergová za pomoci dvou dalších důstojnic.

Domovina neměla fungovat jako vězení. Dívky sem přicházely buď dobrovolně, nebo byly přivedeny rodiči, přáteli nebo úřady. Neměly však být drženy proti své vůli. Dle předpokladů zde měla každá z nich zůstat 6–12 měsíců. Cílem bylo pomocí pevného denního řádu, samostatné práce a pravidelné modlitby chovanky morálně pozdvihnout a zapojit je zpět do řádného života.95 Na darovaných šicích strojích dívky zhotovovaly prádlo, které pak bylo prodáváno a výtěžek sloužil jako finanční příspěvek na chod domoviny. Počátkem 30. let byla za stejným účelem zřízena i prádelna.

Podle armádních statistik měl tento typ institucí v průměru 80% úspěšnost v navracení dívek zpět do „slušné“ společnosti, zbytek pak navazoval na dřívější způsob života. Krčská domovina tento standard minimálně první rok splnila, kdy ze 70 chovanek, které ústavem prošly, „neuspělo“ jen 13.96 Po další léta si tuto úspěšnost více méně udržela.97 Po finanční stránce byla domovina zatížena značnými dluhy a její provoz se počítal zhruba na 60 000 K ročně. I když AS dostávala na chod ústavu subvence od státu (které byly rok od roku menší)98 a také jim byly přiznány příspěvky od některých sociálních nadací, byla domovina prodělečná a o dorovnání deficitu se muselo většinou postarat HMV. Přesto byl krčský ústav nejdéle fungující institucí AS v Československu a k podobnému účelu měl sloužit dokonce i po znárodnění v roce 1950.99

Otevření domoviny A. S. v Krči u Prahy. Prapor Spásy. 1. 6. 1920, roč. 2, č. 12, s. 3. AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva velitele Thykjaera pro HMV za rok 1938. 95 Co dělá A. S. v ČSR (příloha). Prapor Spásy. 15. 11. 1920, roč. 2, č. 21. 96 Prapor Spásy. 15. 7. 1921, roč. 3, č. 4, s. 2. 97 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zprávy územních velitelů pro HMV. 98 Tamtéž. 99 AMP; Armáda spásy, inv. č. 35, kart. 22, Likvidace majetku, Návrh na likvidaci majetku Armády spásy. 93 94

30

Domovina pro neprovdané matky Další záchrannou institucí AS byl ústav pro svobodné matky, zřízený zároveň s kladenským sborem v létě 1920. Nacházel se stejně jako sbor v budově bývalého hotelu „U města Kladna“ zakoupené AS a mělo zde být dost místa pro umístění 30 žen i s jejich dětmi. Správa ústavu byla svěřena švédské kapitánce Olssonové. Ženy a dívky sem mohly přijít nejdříve tři měsíce před termínem porodu a setrvat zde až šest měsíců po něm.100 Dostalo se jim zde levného ubytování a stravy (někdy poskytováno i bezplatně), odborného lékařského ošetření a zaopatření dítek během pobytu v zaměstnání (nebo jeho shánění). V průběhu prvního roku tudy prošlo 52 žen, přičemž některé zde jen porodily a po několikadenním zotavení domovinu zase opustily. V péči důstojnic bylo 48 dětí, z nichž 39 se v domovině přímo narodilo.101 Tato instituce však byla již po prvním roce prodělečná, a jelikož nebyl její provoz dlouhodobě finančně udržitelný, AS se musela brzy uchýlit k jejímu zrušení.

Dětské domoviny Útulek pro opuštěné děti v Jablonci nad Nisou byl nejstarší institucí provozovanou AS na našem území. Založen byl ještě za rakouské monarchie v květnu 1907 divizním velitelstvím AS v Sasku, v jehož čele tehdy stál Boye Holm, pozdější první tajemník AS u nás. Během války pak byla tato domovina (čítající tehdy 40 dětí) odkázána jen na dvě zde sloužící důstojnice, protože německé územní velitelství v Berlíně ji ponechalo svému osudu. Když bylo zřízeno československé teritorium AS, správu útulku převzalo pod svůj patronát.102 V domovině se nacházelo v průměru 40–50 dětí ve věku od 3 do 15 let, o které se staraly dvě důstojnice a ještě několik ošetřovatelek, zaměstnávaných AS.103 I když byla zdejší kapacita naplněna, přicházely další žádosti o umístění dětí. To přimělo AS, aby uvažovala o zřízení další dětské domoviny. Příležitost se k tomu naskytla v červnu 1921. Podplukovník čsl. armády Tuček jim pro tento účel poskytl dům o třech místnostech s kuchyní v Novém Městě nad Metují. Mohlo zde být umístěno 10 dětí, ale počítalo se

Domovina pro svobodné matky na Kladně. Prapor Spásy. 1. 3. 1921, roč. 3, č. 5, s. 4. Naše domovina pro neprovdané matky na Kladně. Prapor Spásy. 1. 11. 1921, roč. 3, č. 21, s. 4. 102 Dílo pro budoucnost. Prapor Spásy. 15. 12. 1921, roč. 3, č. 24, s. 7. 103 Co dělá A. S. v ČSR (příloha). Prapor Spásy. 15. 11. 1920, roč. 2, č. 21.

100

101

31

s rozšířením kapacity až na dvacet. Správu obstarávaly dvě důstojnice.104 Tato domovina ale nezůstala v provozu příliš dlouho, byla zrušena zřejmě již následující rok s příchodem nového územního velitele.

Počítalo se s tím, že domovina v Jablonci se přesune ze stávajícího pronajatého domu do větších a vhodnějších prostor. Tyto plány však záhy vzaly za své a poměrně brzy (někdy mezi lety 1924 a 1925) byla zrušena i jablonecká dětská domovina – zřejmě z finančních důvodů.

Domoviny pro muže a ženy bez přístřeší Potřebu levných ubytoven ve větších městech pociťovala AS již od počátku. Prvním krokem v tomto směru bylo zřízení 15 lůžkové místnosti v prostorách bývalých koníren v budově hlavního velitelství v Betlémské ulici v létě 1920.105 Zde měli nalézt místo na přespání muži, kteří většinou přijížděli z venkova, opili se a neměli, kde složit hlavu. AS je tak chtěla ochránit před morální zkázou velkoměsta. Tato místnost se postupně opravila a její kapacita byla rozšířena na 20 lůžek.

Ale touha založit samostatný útulek přetrvávala. První krok, zřízení domoviny v Liberci v prostorách bývalé továrny na obuv, se AS moc nevydařil. Tento projekt byl značně ztrátový, takže po necelých dvou letech provozu ho v roce 1929 velitelství zrušilo.106 Podstatně větší úspěch měl útulek, pro který byla roku 1928 uvolněna budova územního velitelství v pražské Betlémské ulici. Přestavba stála sice zhruba 300 000 K107, ale z dlouhodobého hlediska se jednalo o nejméně prodělečnou sociální instituci AS u nás. Zřejmě to bylo důvodem, proč od konce 20. let AS zakládala jen tento druh ubytoven a ze záchranných domovin ponechala v provozu jen svou chloubu, a sice Domovinu v Krči.

Otevření domoviny v Novém Městě nad Metují. Prapor Spásy. 15. 6. 1921, roč. 3, č. 12, s. 2. První výročí A. S. v ČSR. Prapor Spásy. 15. 8. 1920, roč. 2, č. 15, s. 2. 106 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva za rok 1929. 107 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva za rok 1929. 104 105

32

Útulek v Betlémské čítal 170 (později až 210 lůžek) a nocleh stál okolo 5 K. Ubytovaní se zde mohli zdržovat v době od 18 do 8 hodin a platila pro ně přísná pravidla. Nesměli plivat na podlahu, kouřit ani vnášet do budovy alkoholické nápoje. Museli zachovávat naprostou čistotu a spát jen na posteli, která jim byla přidělena. Pokud se tímto neřídili, byli z domoviny vypovězeni. Po 22. hodině se budova zamykala a pozdní příchozí museli platit poplatek za otevření.108

Malý útulek byl otevřen také v Jablonci nad Nisou v roce 1929. Při založení zde bylo 20 a o dva roky později 30 lůžek. Domovina si vedla celkem dobře, také díky poměrně vysoké dotaci od městské správy. Po roce 1934 zde byla přes zimu k dispozici i vytápěná místnost, kde se mohl kdokoliv zdarma ohřát.109 Zároveň s jabloneckým útulkem byl v Praze na Žižkově zřízen malý hostel pro ženy o 20 lůžkách. Přestože se nalézal v pronajatých prostorách, kde stálo nájemné několik tisíc ročně, provoz nebyl moc ztrátový, takže si jej AS mohla ponechat. V Brně zařídil místní sbor v roce 1934 ubytování pro deset osob ve své budově u Lužánek.

U pražské domoviny v Betlémské byla na podzim 1934 otevřena i sociální jídelna, kde měli ubytovaní i chudina z okolí možnost poměrně levně se najíst. Podávala se dvě jídla denně a každé z nich přišlo zhruba na 2, 50 K.110

AS během své práce v ČSR zaměstnávala vždy kolem dvaceti civilních zaměstnanců, většinu z nich v sociálních institucích. V útulnách a vývařovnách to byly hlavně uklízečky, pomocnice v kuchyni, vrátní a výběrčí poplatků za ubytování. Tyto práce pak vykonávali převážně nezaměstnaní, kterým tak AS poskytla možnost přivýdělku. Jelikož však o tato místa byl enormní zájem, musel být zaveden směnný provoz, a každý tak mohl pracovat jen několik málo hodin.111

AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, Domácí řád domoviny pro muže. AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zprávy pro HMV. 110 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva za rok 1934. 111 AMP; Armáda spásy, inv. č. 16, kart. 14, Pracovní smlouvy, pracovní smlouvy uzavřené AS 108 109

33

IV. Evangelizace Armády spásy a její prostředky Nejdůležitějším posláním AS, z jejího vlastního hlediska, vždy bylo „přivést všechny lidské duše zpět k Bohu, aby přijaly spásu, které se jim dostalo skrze Krista.“112 Veškerá činnost AS byla a je vyvíjena s tímto cílem. Pro tuto evangelizační práci byla vytvořena podrobná metodologie rozložená do několika fází a zahrnující: vyhledávání

hříšníků,

přilákání

jejich

pozornosti,

promlouvání

k nim,

přesvědčování, usvědčování z hříchu, vedení jich k pokání a posléze i udržování již obrácených na „správné cestě“.113 Tato metoda používající osobního kontaktu se nadneseně nazvala „lovení duší“.

Aby mělo takovéto systematické působení na veřejnost co největší efekt, je vždy zapotřebí zvolit dobře rozpoznatelné znaky a symboly, které zaujmou na první pohled. U AS to byla v prvé řadě uniforma, kterou nosila většina jejích členů. Ta byla tmavomodré barvy a mohla být nošena v letní nebo zimní variantě, dle použité látky. K uniformě náležela červená vesta a modrá čepice s červenou stuhou a nápisem Armáda spásy. Ženskou obdobu pak tvořily modré šaty a zvláštně tvarovaný klobouk zvaný bonet.114 Všem nováčkům vstupujícím do řad AS bylo kladeno na srdce, aby si uniformu co nejdříve pořídili a při veškerých armádních akcích ji důsledně nosili. AS tak dbala na jednotný vzhled svých členů, jenž měl působit dojmem solidnosti. Pocit soudržnosti byl uvnitř AS také udržován za pomoci familiérního oslovení „bratře“ a „sestro“ a její členové se zdravili speciálním pozdravem, který spočíval ve vzájemném pozvednutí pravé ruky se vztyčeným ukazovákem směřujícím k nebi. Obzvláštní důraz na vzhled a vystupování kladlo velitelství na důstojníky. Ti měli jít příkladem, jak členům svého vlastního sboru, tak celé veřejnosti. Měli vzbuzovat vždy co nejlepší dojem, takže už při přijetí do kadetní školy bylo relevantní, jestli kandidát nemá například nějaké vážné tělesné postižení,

Řády a pravidla pro vojíny AS. Hl. nár. velitelství AS. s. 81. citováno podle KUBALÍK, Josef. České křesťanství : Církev Kristova a jiné náboženské společnosti v naší vlasti. Praha : Bohuslav Rupp, 1947. s. 138. 113 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. 114 KUBALÍK, Josef. Nekatolíci v Čechách a na Moravě. Praha : Kultura, 1947. s. 67. 112

34

nebo netrpí silnou vadou řeči. A pokud uchazeči viditelně chyběly některé zuby, musel se zavázat, že si je nechá nahradit.115

Znakem příslušnosti k AS je také tzv. „červený štít“, jenž se připíná buď na uniformu, nebo na čepici. Jedná se o kovový odznak červené barvy ve tvaru empírového štítu, na němž je bílý šikmo položený nápis „Armáda spásy“. Tyto odznaky bylo možno nosit připnuté i k civilnímu oblečení a byly nabízeny i všem příznivcům AS.

Každá armáda pro své válečné tažení potřebuje bojovou zástavu. Oddíly AS se šikují pod „praporem krve a ohně“. Tento prapor má modře lemovaný okraj a ve středu je žlutá hvězda na červeném pozadí. Ve hvězdě bývá vepsáno heslo AS „Krev a oheň“. Heslo má být odkazem na Kristovu krev prolitou na kříži a oheň Ducha svatého. Stejnou symboliku mají barvy: červená pro krev, oranžová pro oheň a modrá má znázorňovat svatost Boha Otce a zároveň čistotu duše.116 Prapor je pro AS velmi důležitý. Bývá rozvinován jak při významných událostech (svatby, pohřby, výročí), tak i při obyčejných pouličních shromážděních a průvodech městem. Každý sbor má svůj vlastní prapor a jeho předání sboru bývá většinou pojato ve slavnostním duchu.117

Hlavním symbolem AS je její znak. Jeho základem je sluneční kotouč, jenž má po obvodu vepsáno heslo „Krev a oheň“ a obvykle ještě sedm bodů, představujících broky. Ty mají symbolizovat pravdu evangelia. Uvnitř kruhu jsou do sebe vetknuty velké písmeno S, což je zkratka slova spása, dva zkřížené meče, které připomínají boj Armády za spásu a kříž, symbol Krista přinášejícího tuto spásu. Na vrcholu slunečního kotouče je posazena koruna, kterou „Bůh slíbil dáti svým vojínům,

AMP; Armáda spásy, inv. č. 10, kart. 3-8, Osobní spisy, Vyplněné přihlášky kadetů. Symbols. The Salvation Army : International Heritage Center [online]. c2003 [cit. 2008-04-11]. Dostupný z WWW: . 117 srovnej Prapor Spásy. 1. 10. 1921, roč. 3, č. 19, s. 2. 115

116

35

jež vytrvají věrně až do konce“118. Tento znak bývá mimo jiné i na všech dokumentech AS.

SHROMÁŽDĚNÍ Hlavním prostředkem evangelizačních snah AS byla shromáždění. Pořádala se pravidelně a měla vždy jasně vymezený cíl. Mohla být zaměřena na obrácení hříšníků, „posvěcení lidu Božího“ nebo na posílení oddanosti a nadšení přítomných salutistů.119 Asi nejviditelnější byla shromáždění pouliční, kdy se příslušníci AS vydávali se svými kázáními a modlitbami přímo mezi zástupy hříšníků. Tyto akce byly zpravidla doprovázeny průvodem salutistů. Průvod probíhal ve vojenském duchu. Pod vedením jedné osoby (většinou seržant-majora sboru) se účastníci vydali jednotným krokem na pochod, jehož cílem bylo místo konání pouličního shromáždění. Přesouvali se za zpěvu písní a hraní Armádní kapely (pokud byla přítomna). Tyto průvody měly přísná pravidla, přičemž jedním z nejdůležitějších bylo, že jejich průběh nesmí narušovat bohoslužby jiných církví.120

Po příchodu na předem určené místo se salutisté zformovali do kruhu a v tomto postavení započali shromáždění. To se skládalo především ze zpěvu písní, společných modliteb a kázání. Důležitým prvkem byla také tzv. „svědectví“ o Boží moci. Ta podávali buď obrácení hříšníci (např. vyléčení alkoholici, napravené prostitutky, zloději atd.) nebo členové AS, kteří byli takovémuto „vyššímu zásahu“ přítomni. Obzvláštní zásobu podobných inspirativních příběhů měli zkušení důstojníci, kteří procestovali ve službách AS více zemí a mohli jim mnohdy dodat i nádech exotiky. Tato svědectví mívala veliký evangelizační dopad na posluchače, protože poskytovala určitý pocit autentičnosti a demonstrovala „Boží přítomnost“ v reálném světě. Některé přítomné to vedlo až ke zpytování svého svědomí a vyznání vlastních hříchů. Ti byli vyzýváni, aby postoupili dopředu, kde s nimi

Prapor Spásy. 1. 12. 1920, roč. 2, č. 22, s. 2. AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace, s. 15. 120 Tamtéž, s. 18. 118 119

36

salutisté dále pracovali a pomocí rozhovoru, rad a domluv je vedli k tomu, aby přijali spásu.

Pouliční shromáždění trvala obvykle asi tři čtvrtě hodiny nebo i déle, pokud nebyla následována shromážděním v sále. Mohla se konat na jakémkoli vhodném místě. Obvykle se volilo rušné místo, kudy procházel velký počet lidí (např. Staroměstské náměstí v Praze, tehdejší Wilsonovo náměstí před brněnským nádražím, apod.). Oblíbené byly také parky a výletní místa, ale i nevlídná předměstí, chudinské čtvrti a brány továren. Někteří salutisté byli horliví do té míry, že zorganizovali shromáždění před nádražím v momentě, kdy jim ujel vlak a museli čekat na další. Dvě příslušnice AS si dokonce udělaly z pořádání těchto akcí program své společné dovolené.121

Shromáždění bylo také dobrou příležitostí k získání finančních prostředků. Prodávaly se nová i starší čísla časopisů AS, výtisky Kralické bible a jiná armádní literatura.

Ke

konci

shromáždění

byla

většinou

vyhlášena

sbírka,

buď

ke konkrétnímu účelu, nebo jednoduše ve prospěch činnosti AS. Podle doporučení vrchního velení měl řečník pořádání sbírky oznámit ve vší vážnosti a příliš dlouho o ní nemluvit.122 Někteří aktivnější příslušníci AS se však tyto sbírky pokoušeli oživit a dokonce z nich dělali hru. Místo obvyklé pokladničky umístili doprostřed kruhu pár časopisů, které sloužily jako cíl. Dárci pak své příspěvky měli házet a pokusit se cíl zasáhnout.123 „Házecí“ sbírky byly poměrně populární, než se vůči takovýmto praktikám ohradil velitel Nielsen. Tvrdil, že snižují vážnost AS a důrazně požadoval, aby se peníze vybíraly do decentní krabice a lidé se k darování peněz nevybízeli více než jednou.124

Pouliční shromáždění mívala často vysokou účast. Sama AS si však uvědomovala, že mnoho účastníků je považuje za určitý druh atrakce. Někteří byli přilákáni třeba jen

Co jsme viděli a slyšeli. Prapor Spásy. 1. 9. 1921, roč. 3, č. 17, s. 3. AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace, s. 17. 123 Hodit, teď!. Prapor Spásy. 1. 6. 1923, roč. 5, č. 11, s. 4. 124 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva za rok 1934. 121

122

37

vyhráváním armádní kapely. Proto byla tato shromáždění v mnohých ohledech brána jen jako prostředek k nalákání lidí na „řádná“ shromáždění v sálech. Po většině pouličních akcí tedy následoval přesun do vnitřních prostor, kde shromáždění pokračovalo.

Pokud v daném městě vlastnila AS budovu, ve které byly vhodné prostory, konala se shromáždění tam. Nejčastěji si však potřebné sály pronajímala nebo jí byly zapůjčeny nějakou spřátelenou církví či organizací. Shromáždění uvnitř umožňovala řečníkům přesněji cílit své projevy a kázání na konkrétní publikum, což byla výhoda oproti venkovním shromážděním, kde bylo posluchačstvo rozmanitější, a bylo tedy třeba udržovat „širší záběr“. Na shromáždění byl vstup volný a u dveří vždy stál pověřený salutista, který měl za úkol vítat příchozí a zvát dál případné zvědavce. Pokud už však shromáždění probíhalo, bylo dovoleno odcházet a přicházet jen během hudebních partů, aby nebyl příliš narušen průběh.125

Hlavním místem sálu bylo vyvýšené pódium, kde vystupovali všichni řečníci. Program shromáždění nebyl pevně dán, ale vždy musely být zahrnuty určité náležitosti. Kromě společně zpívaných písní o spáse zde zaznívaly projevy některých členů sboru na různá témata, které se většinou snažily posluchačům vysvětlit, kam vede hřích a proč je dobré se jej zříct a přijmout Krista. Ani zde nechyběla osobní svědectví a moralizující příběhy. Důležitou částí pak bylo předčítání určené pasáže z Bible a případně její výklad. Velký důraz se kladl na společnou modlitbu. Ta mohla mít více podob. Buď se jeden účastník nahlas modlil za celé shromáždění, nebo byla vyhrazena chvíle pro tichou osobní modlitbu. Možná byla také společná zpívaná modlitba.126

Kázání, pronášené většinou některým z důstojníků, bývalo založeno na nějakém biblickém tématu a směřovalo ke konečnému apelu. Mělo být poučné a zároveň podnětné. Cílem bylo, aby si posluchač uvědomil svou hříšnost a rozhodl se

125 126

AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace, s. 18. AMP; Armáda spásy, inv. č. 39, kart. 33, Sboroví kadeti, Řády a pravidla pro důstojníky, odd. V, s. 2.

38

pro nápravu. Po kázání totiž následovala obvykle výzva k „lavici pokání“. Ta se nacházela před kazatelnou a přicházeli sem lidé, které průběh shromáždění ovlivnil natolik, že zatoužili přijmout spásu. Na tyto „hledající“, jak se jim v AS říkalo, pak byl připraven místní důstojník s funkcí seržanta lavice spásy a případně několik dalších příslušníků AS, aby na nich uplatnili metody „lovení duší“, tj. přesvědčování prostřednictvím osobního kontaktu.

Práce s obrácenci ale nekončila u lavice pokání. Podle vytvořeného adresáře je chodili důstojníci a vojíni navštěvovat přímo k nim domů. Zde s nimi dále rozmlouvali, pomáhali jim zvládat jejich „nový život“ a udržovali je na „správné cestě“. Navštěvováni však nebyli jen nově obrácení. Důstojníci vykonávali pravidelné obchůzky i u vojínů a bylo pamatováno i na odpadlíky a bývalé členy AS. Podle instrukcí se nikdy nemělo „upouštěti od úsilí ku vzkříšení jednotlivce, který padl“.127 Jelikož ale spousta „bezbožných a netečných hříšníků“ vůbec nepřicházela na místa, kde by mohli vstoupit do kontaktu s AS, přistupovalo se i k návštěvám dům od domu. Ač měli návštěvníci nařízeno vykonávat tyto povinnosti ve vší slušnosti a stručnosti, obtěžovat co nejméně a odejít, pokud nejsou vítáni128, dostali se příslušníci AS do role jakýchsi „podomních obchodníků se spásou“ a mnozí lidé k nim taky tak pochopitelně přistupovali. Poněkud úsměvně pak může působit rozhořčení důstojníka nad tím, že se před ním nechala jedna rodina zapřít vlastním dítětem.

HUDEBNÍ BRIGÁDY Hudba měla vždy významné místo v evangelizačních metodách AS, a ona s ní také mnohdy slavila velké úspěchy. Pomocí líbivých melodií mohli upoutat i lidi, kteří by se jinak nad tím, co říkají, vůbec nepozastavili. Už William Booth zavedl praxi opatřování populárních hudebních motivů novými křesťanskými texty. Na kritiku, že využívá bezbožnou hudbu, odpovídal: „Nevidím jediný rozumný důvod, proč by

127 128

AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace, s. 9. Tamtéž, s. 10.

39

měl mít ďábel vždy ty nejlepší melodie.“129 Kapely AS se jako u mnoha jiných věcí inspirovaly vojenskou hudbou. Hlavní skladbu nástrojů tedy tvořily žestě a rytmus byl udáván velkým bubnem. Nejmenší počet hudebníků, kteří mohli utvořit kapelu byl 4. Přístup do kapely byl otevřen bez rozdílu mužům i ženám a ženy mohli hrát i na jakékoliv nástroje.

Počátky

armádní

hudby

u

nás

jsou

úzce

spojeny

s příjezdem

manželů

Gauntlettových, jedněch z prvních důstojníků AS u nás. Angličan adj. Gauntlett byl začátkem roku 1920 jmenován prvním velícím pražského sboru a brzy při něm začal formovat i sborovou kapelu. Jeho manželka zase zavedla u sboru první kytarovou brigádu, jejímiž členkami byly především dívky. Nově založené sbory nechtěly zůstat pozadu, a tak alespoň jedno hudební uskupení bylo standardem všude, kam se AS dostala. V Brně se chopil úkolu postavit kapelu další anglický důstojník kapitán Hunt a již v září 1920 s ní vystoupil na náměstí Svobody.130 Při malých sborech, kde neměli pro kapelu dostatek financí ani vhodných lidí, působila vždy alespoň pěveckou brigáda, která zpívala a capella.131

Adj. Gauntlett slavil jako kapelník velké úspěchy, a tak se po tom, co byl ve vedení pražského sboru vystřídán, chopil utvoření zvláštního hudebního tělesa, které mělo putovat po všech republikových sborech a pomáhat s evangelizací tam, kde nebylo možno kapelu vytvořit. Tak vzniklo těleso známé pod názvem štábní kapela. Počet členů této kapely nebyl velký – pohyboval se okolo 6 hudebníků. Pro ty se vytvořily speciální uniformy s červenými blůzami, které je odlišovaly od jiných hudebníků AS.

Již v roce 1921 pocítilo velitelství potřebu obstarat a vydat melodie, speciálně složené pro rozvíjející se československou armádní hudbu. Noty, jejichž autorem byl zřejmě z velké části opět adj. Gauntlett, vycházely na pokračování po čtyřstránkových aršících a bylo je možno opatřit v obchodním oddělení AS.132 Skladby byly

MURDOCH, s. 63. Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 10. 1920, roč. 2, č. 18, s. 3. 131 První výročí AS v ČSR. Prapor Spásy. 15. 8. 1920, roč. 2, č. 15, s. 2. 132 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 3. 1921, roč. 3, č. 6, s. 3. 129 130

40

očíslovány a texty k nim pravidelně otiskovaly armádní časopisy (vždy s příslušným číslem). I u nás se však vsázelo na známé a zaručeně úspěšné melodie, a tak nový text dostávaly lidové písně (např. Boleráz, boleráz zelený133), a dokonce i notoricky známá hymna panslavického hnutí Hej, Slované.134

Příslušníci všech hudebních sborů AS měli stejné postavení jako místní důstojníci, z čehož plynuly i jejich povinnosti. Museli se prokázat jako věrní salutisté, bylo jim zapovězeno užívání tabáku a účast na světských zábavách. Také nesměli být zároveň členy nějakého jiného hudebního tělesa, nepatřícího pod AS.135 Každého armádního hudebníka muselo ve funkci potvrdit teritoriální nebo divizní velitelství. Noty a oprava nástrojů se platily ze speciálního fondu, do kterého povinně přispívali všichni členové.

Mimo obvyklých produkcí na shromážděních a průvodech pořádala hudba AS i zvláštní vystoupení v podobě hudebních večírků a koncertů. Byla to zároveň příležitost získat prodejem lístků finance na celkovou podporu činnosti AS. Jedna z první takovýchto akcí se konala 17. srpna 1920 u příležitosti prvního kongresu AS v Československu a vystupovali zde hudebníci ze všech sborů. Mnoho z těchto interpretů však nebylo moc umělecky na výši a oni se to ani nepokoušeli zastírat (viz kapitola „Ohlasy veřejnosti na činnost AS“). I přes to si ale hudba AS našla své příznivce. Zajímavější hudební produkce nabízela AS v rámci mezinárodních turné některých hudebníků. Na Vánoce 1920 v Praze úspěšně vystoupilo smyčcové trio sester Schiffmannových z Basileje.136 V březnu 1922 pak Prahu navštívil sbor indických dívek, který zde předváděl indická rytmická cvičení a zpěv.137

AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, Koncert Armády Spásy, s. 2. Major Pennick v Plzni. Prapor Spásy. 16. 10. 1922, roč. 4, č. 20, s. 3. 135 AMP; Armáda spásy, inv. č. 7, kart. 2, Místní důstojníci, výňatek z řádů a pravidel pro hudebníky a pěv. brigády. 136 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 1. 1921, roč. 3, č. 2, s. 3. 137 Indické dívky v Praze. Prapor Spásy. 16. 3. 1922, roč. 4, č. 6, s. 1. 133 134

41

LITERATURA I AS považovala psané slovo za mocnou zbraň a literaturu, kterou vydávala, se její členové snažili šířit při každé příležitosti. Na prvé místo stavěli přirozeně Bibli, která byla na obchodním oddělení AS dostupná v několika světových jazycích, včetně českého překladu – Bible Kralické. Velký podíl měly i spisy zakladatelů AS, Williama a Catherine Boothových. Také díla jejich potomků, kteří byli mnohdy velkými ideology AS, se těšila značné popularitě. Tyto knihy byly zpočátku k dostání hlavně v angličtině a postupně se pracovalo na jejich překladech. V červenci 1921 šla do tisku práce Catherine Boothové Útočné křesťanství (v orig. Aggressive Christianity), která byla vydávána na pokračování po jednotlivých samostatných kapitolách.138 Měla zjevně úspěch, protože jen pár měsíců na to se začala vydávat i další její kniha Papers on Godliness, pod českým názvem Čisté evangelium.

Z čistě praktických důvodů, pro potřeby příslušníků AS, byly přeloženy Řády a pravidla pro vojíny AS a vznikl i zpěvník s texty pro skladby hrané Armádní hudbou. Obojí bylo za cenu 5 K dostupné i široké veřejnosti.139 Územní velitelství také někdy zpřístupňovalo informace o činnosti a výsledcích AS prostřednictvím letáků nebo přepisů výročních zpráv pro HMV. Sociální práci pak přibližovala brožura z roku 1922 Ven z bahna! s podtitulem Příběhy a ukázky záchranné práce Armády Spásy v Československu.

Oblíbený byl kalendář, který AS vydávala pravidelně od roku 1923. Ten byl tištěn na karton a každému dni v roce v něm byl přiřazen jeden verš z Bible. AS ale nepropagovala jen literaturu přímo vzešlou z jejich produkce. Ve svých časopisech uveřejňovala reklamy i na publikace vydávané jinými křesťanskými spolky (např. YMCA, v ČSR působící pod názvem Křesťanský spolek mladíků140). Když byla r. 1931 u nás vydána kniha anglického novináře a evangelisty Hugha Redwooda

Co jsme viděli a slyšeli. Prapor Spásy. 1. 7. 1921, roč. 3, č. 13, s. 4. Prapor Spásy. 15. 11. 1921, roč. 3, č. 22, s. 4. 140 Prapor Spásy. 1. 4. 1922, roč. 4, č. 7, s. 4. 138

139

42

Bůh v doupatech hříchu (v orig. God in the Slums), zaslala AS její výtisk jako dar některým představitelům státní a městské správy.141

Pro vydávání své literatury používala AS služeb tiskařských firem, a to zpočátku zejména tiskárny Fr. Vosky na Smíchově. Od roku 1933 velitel Nielsen začal zadávat zakázky

firmě

V. Horák a spol.,

údajně

kvůli

její

profesionalitě

a

cenové

výhodnosti.142 V červnu 1921 byla zakoupena malá tiskárna umístěná na hlavním velitelství. Na ní chtěla AS začít tisknout časopis Mladý vojín, a osamostatnit tak část své produkce143, jenže tato praxe se neosvědčila a tiskárna byla brzy zase prodána.

Časopisy Asi nejrozšířenější literaturou AS byly časopisy. V průběhu prvních 20 let působení v ČSR vycházely tři. Těsně po zahájení činnosti, ještě na podzim 1919, začala AS vydávat českou verzi svého časopisu War Cry pod názvem Prapor Spásy a 1. května 1920 vyšlo i první číslo jeho německé obdoby Der Kriegsruf.144 Oproti Praporu Spásy vycházel Der Kriegsruf jen jednou měsíčně a v menším nákladu (cca 10–12 000 kusů). V letech 1921–1926 pak byl vydáván časopis pro mládež s názvem Mladý vojín.

Hlavním mluvčím orgánem zůstával Prapor Spásy. Ten vycházel dvakrát měsíčně, zpravidla každého 1. a 15., a až na výjimečná dvojčísla měl čtyři strany. Jeho cena se pohybovala v rozmezí 40–80 haléřů za číslo, přičemž bylo možno zakoupit i předplatné. Čestná funkce šéfredaktora náležela vždy hlavnímu územnímu veliteli. Zodpovědnost za obsah každého čísla a konečnou podobu časopisu však nesl odpovědný redaktor. Jakou měrou bude velitel zasahovat do vydavatelského procesu, záleželo jen na něm. Měl v časopise svůj sloupek a taky dle libosti přispíval. Této možnosti využíval zejména velitel Larsson, který byl autorem mnoha článků hluboce duchovního zaměření . AMP; Armáda spásy, inv. č. 24, kart. 18, Korespondence s primátorem hl. m. Prahy, korespondence územ. velitele a tajemníka s primátorem Baxou a členem zastupitelstva Ženíškem. 142 AMP; Armáda spásy, inv. č. 27, kart. 19, Roční zprávy pro Londýn, výroční zpráva za rok 1933. 143 Co jsme viděli a slyšeli. Prapor Spásy. 1. 7. 1921, roč. 3, č. 13, s. 4. 144 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 5. 1920, roč. 2, č. 9, s. 3. 141

43

Prapor Spásy (dále PS) měl podobu běžných novin, včetně černobílého tisku a formátu. Trochu více časopisecký vzhled získal až ve třicátých letech. Jako každé periodikum, určené především k pouličnímu prodeji, musel zaujmout už první stranou, aby vzbudil u kupujícího dychtivost po obsahu. Mějme na paměti, že výtěžek z prodeje časopisů byl jedním z důležitých finančních zdrojů každého sboru. Velkou část první strany tedy zpravidla zabíral obrázek, který se týkal některého z obsažených témat. Jednalo se buď o kresby, méně pak o fotografie. Byly zde biblické scény, výjevy z práce salutistů a různé symbolické obrazy – muž stojící před mísou mýdlové vody s nápisem SVĚT vyfukuje pomocí dýmky pomíjivé bubliny ZÁBAVY, zatímco se otáčí zády k solidnímu piedestalu SPASENÍ, na němž leží zářivý drahokam ŠTĚSTÍ145; nic netušící dívka si bezelstně čte oddechovou literaturu a přitom se před ní na stole vzpíná had, chystající se zakousnout do ní své jedové zuby a otrávit její duši146. Velmi obvyklé byly také série několika obrázků vyprávějící příběh. Například: zloděj plížící se za svým lupem, trestanec lámající kámen v pracovním táboře a nakonec spokojený vyrovnaný člověk v uniformě AS.147 Nebo pět obrázků zachycujících představu AS o ideálním evangelizačním dopadu její literatury (cituji popisky): „1. Salutista nabízí hostům Prapor Spásy“, „2. Jeden host si koupil časopis a čte“, „3. Nemá klidu a jde k důstojníku AS“, „4. Důstojník se s ním modlil a muž nalezl Krista“, „A dodatek: Jak jest s tvou duší? Nemáš i ty milý čtenáři příjmouti odpuštění hříchu?“.148

Kromě poutavých obrázků byla používána i úderná hesla, jak v nadpisech, tak samostatně uvnitř časopisu. Někdy obsahovala otázku („Máš kotvu? – A vydrží?“149, „Chceš zemříti v hříchu svém?“150, „Co jste učinili dnes pro svou duši?“151), někdy se jednalo spíše o bojové výkřiky: „Žaluji! Největší zločinec světa.“152 (míněn alkohol), Prapor Spásy. 15. 9. 1921, roč. 3, č. 18, s. 1. Prapor Spásy. 1. 3. 1923, roč. 5, č. 5, s. 1. 147 Prapor Spásy. 15. 6. 1920, roč. 2, č. 11, s. 1. 148 Prapor Spásy. 4. 6. 1927, roč. 9, č. 11, s. 1. 149 Prapor Spásy. 1. 5. 1920, roč. 2, č. 8, s. 1. 150 Prapor Spásy. 1. 9. 1923, roč. 5, č. 17, s. 1. 151 Prapor Spásy. 1. 10. 1922, roč. 4, č. 19, s. 2. 152 Prapor Spásy. 1. 12. 1921, roč. 3, č. 23, s. 1. 145 146

44

„Žádná neutralita! Na čí jsi straně?“153, „Pravda jest to, pravda!“154. Podobný evangelizační náboj měly mnohdy i samotné články a některým pisatelům často uprostřed textu – jakoby náhodou – uniklo nadšené „Halelujah!“.

AS se od počátku snažila smýt nálepku „cizí organizace“ a profilovala se národně tak, jak jen to při její deklarované internacionalitě šlo. I pro zahraniční důstojníky to byla

vždy

„naše

republika“,

mnohdy

i

„náš

národ“,

každopádně

pak

„Československo, můj druhý domov“. Na stránkách PS se aktivně hlásila k odkazu českých reformátorů a evangelických náboženských myslitelů. A tak bylo v každém prvním červencovém čísle vyhrazeno místo pro připomínku osoby a učení Mistra Jana Husa a mnohdy mu bylo věnováno i celé číslo. Také Komenský a úryvky jeho spisů se u redaktorů Praporu Spásy těšily značné oblibě. Nezůstalo však jen u osobností církevních. Velká úcta byla projevována prezidentu Masarykovi, a to nejen jako „milovanému osvoboditeli“, ale také pro jeho filozofii a postoj k náboženství. Mezi osobnostmi takto „přisvojenými“ AS se ocitl i F. L. Rieger, když byl otištěn článek k výročí jeho narození a ocitovány pasáže z jeho odkazu národu.155

Jelikož byl PS mluvčím časopisem AS, měly zde místo i různá oznámení o její činnosti, fungování organizace, personální změny, povyšování důstojníků, chod přidružených spolků apod. Nechyběly ani zprávy o činnosti AS v jiných zemích a o služebních cestách generála. Poslední strana pak většinou náležela textům písní, organizačním informacím (místo a čas konání shromáždění) a pravidelnou rubrikou bylo vyhodnocení soutěže v prodeji PS, kde se mezi sebou utkávali sbory, kadetní škola i jednotlivý příslušníci AS.

RODINA A DĚTI Na práci s rodinami si dávala AS obzvláště záležet. Mimo to, že jejich spása byla součástí celkového záměru AS, byly pro ni také neocenitelným zdrojem nových

Prapor Spásy. 1. 2. 1925, roč. 7, č. 3, s. 1 Prapor Spásy. 15. 6. 1927, roč. 9, č. 12, s. 1 155 Prapor Spásy. 15. 12. 1921, roč. 3, č. 24, s. 4. 153 154

45

členů. Děti bylo třeba dobře směrovat a vštěpovat jim ty správné hodnoty už od toho nejútlejšího věku. Nejspolehlivějším způsob, jak ovlivnit výchovu, pak bylo formovat přímo vychovatele.

Liga hospodyněk Takto zněl český název spolku, jenž měl v ideálním případě působit u každého sboru. Někdy se nazýval také Domácí ligou (v orig. Home league). Tato sdružení měla poskytnout ženám, které se plně věnovaly péči o domácnost, možnost spolu posedět, vzájemně se podpořit a vyměňovat si zkušenosti s praktickými aspekty vedení domácnosti. Matkám s malými dětmi, které se nemohly účastnit regulérních shromáždění AS ani bohoslužeb jiných náboženských organizací, zároveň umožňovala určitou formu duchovního vyžití.156

U nás vznikla první Liga hospodyněk počátkem roku 1922 u pražského sboru157 a zanedlouho s jejím zřizováním začaly i ostatní sbory. Na pravidelných týdenních setkáních nad čajem ženy rozprávěly o Bibli, rozebíraly biblické příběhy (např. o Martě a Marii158), věnovaly se ručním pracím, vyměňovaly si nové recepty, zkušenosti s čisticími prostředky atd.

Vstup na tato setkání byl povolen

až na výjimky výhradně ženám a platil se symbolický týdenní poplatek na provozní náklady ve výši několika desítek haléřů, který však mohl být odpuštěn z důvodů nemajetnosti účastnice.159 K pravidelnému programu také náležely přednášky na různá

témata.

Inspirativní

měly

být

přednášené

životopisy

některých

významných žen, jako např. Charlotte Masarykové, Hellen Kellerové a samozřejmě Catherine Boothové.160 Někdy byly také pozvány osobnosti aktivní v ženském hnutí, jako třeba spisovatelka Popelka Biliánová.161

AMP; Armáda spásy, inv. č. 21, kart. 16, Domácí liga – hlášení, A corner for the ladies: The SA Home League. 157 Liga hospodyněk. Prapor Spásy. 1. 2. 1922, roč. 4, č. 4, s. 4. 158 AMP; Armáda spásy, inv. č. 21, kart. 16, Domácí liga – hlášení, Program Domácí ligy. 159 Liga hospodyněk. Prapor Spásy. 1. 2. 1922, roč. 4, č. 4, s. 4. 160 AMP; Armáda spásy, inv. č. 21, kart. 16, Domácí liga – hlášení, Program Domácí ligy. 161 Liga žen I. Pražského sboru. Prapor Spásy. 1. 4. 1923, roč. 5, č. 7, s. 2.

156

46

Ženská rovnoprávnost vůbec patřila k jednomu z oblíbených témat. V PS byl zrovna v době založení první Ligy otištěn článek, který líčí postavení žen v muslimském světě a zároveň ukazuje čtenářkám, že jedině „u Spasitele je svoboda, ta pravá volnost a on svou milost nabízí všem. On vždy k ženám byl laskav.“162

K hlavním věcem, na které se Domácí liga soustředila, patřila výchova dětí. Svým potomkům měly členky vštěpovat skromnost, ctnost a mravnost a vést je k Bohu a spáse. „Nezapomeňte na to, že žádná nedělní škola, kostel či shromáždění nemůže nahraditi rodinnou bohoslužbu: čtení z Bible … a večerní modlitbu dětí s matkou.“163

Sbor mládeže AS byla přesvědčena, že dětem je třeba věnovat zvláštní péči, protože jsou náchylnější k hrozbám okolního světa. Za tyto hrozby považovala zejména biografy, špatnou četbu a hlavně špatnou společnost. S dětmi proto začínala pracovat už od nejútlejšího věku. Pokud to kapacita sboru umožňovala, měl být určen místní důstojník s hodností „seržanta kolébky“, který měl v patrnosti všechny novorozené děti ve sboru. Rodičům těchto dětí pak zaslal certifikát o přijetí jejich potomka do tzv. „skupiny batolat“ a pravidelně posílal také blahopřání k narozeninám jednotlivých

dětí.

V momentě

dosažení

4 let

bylo

dítě

s rodiči

pozváno

na shromáždění družin mládeže, kde bylo do těchto družin přijato.164 Shromáždění družin, tzv. „nedělní škola“, se konalo zpravidla v neděli dopoledne a hlavní náplní zde byla biblická výuka. Děti pak byly čtvrtletně přezkušovány a dostávaly vysvědčení. Kromě nedělní školy se konala i jiná shromáždění mládeže, která byla více podobná klasickým shromážděním AS (nechyběla tu ani lavice pokání).165

Pokud dítě dosáhlo věku 6 let a splnilo pár dalších podmínek (např. plné obrácení), mohlo být přijato jako mladý vojín do sboru mládeže, který už byl součástí sboru AS. Fungoval prakticky jako sbor starších – děti nosily uniformy, účastnily se

Chcete říci? Prapor Spásy. 1. 2. 1922, roč. 4, č. 3, s. 3. Kdyby jedna duše. Prapor Spásy. 20. 11. 1926, roč. 8, č. 22, s. 4. 164 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 25-26. 165 Tamtéž, s. 24. 162 163

47

shromáždění, platily nábojnice a mohly si založit vlastní kapelu AS. Do sboru starších pak bývaly zpravidla přeřazeny ve 12 letech.

V rámci družin mládeže byly konány různé besídky, kde děti zpívali, recitovali a předváděli secvičené scénky.166 Od r. 1923 se pak každoročně v květnu slavil ve všech sborech Den matek, ke kterému se také vázala spousta podobných akcí. 167

Legie mládeže168 Další mládežnickou organizací AS byla Legie mládeže. Ta byla soustředěna hlavně na volnočasové aktivity a vzdělávání a měla do řad AS přivést i děti, které s ní dříve nepřišly do styku. Členství bylo dvojího druhu: byly zde „členové“, kteří museli být obrácení, ale nemuseli být vojíny AS, a „společníci“, kteří nemuseli být ani obrácení, stačilo jim jen podepsat prohlášení Legie mládeže. Věkový limit pro přijetí byl stanoven u chlapců 11–18 a u dívek 12–18 let. Pro mladší děti pak byla utvořena podskupina s názvem Svaz lásky.

Legie mládeže se scházela týdně na soukromých shromážděních a jednou měsíčně bylo uspořádáno shromáždění veřejné, kde byli mimo jiné zařazováni noví členové. Na pravidelných hodinách, plánovaných půl roku dopředu, se členové učili teoreticky i prakticky různým dovednostem – těsnopis, hudba, ruční práce, první pomoc, plavání apod. Poplatek za členství tvořil 80 haléřů (u Legie mládeže měsíčně, ve Svazu lásky čtvrtletně).

Časopis Mladý vojín Pro děti a mládež byl AS po určitou dobu vydáván i zvláštní časopis s názvem Mladý vojín. Tento časopis vycházel týdně od ledna 1921 do prosince 1926. Měl formát jedné čtvrtiny Praporu spásy a prodával se za 20 haléřů.169 Obsahoval články, obrázky, písně a různé básně a říkanky, které měly být pro děti zajímavé. Postupně

srovnej Děti z nedělní školy I. pražského sboru. Prapor Spásy. 1. 1. 1922, roč. 4, č. 1, s. 3. Matčin den. Prapor Spásy. 15. 6. 1923, roč. 5, č. 12, s. 2. 168 AMP; Armáda spásy, inv. č. 3, kart. 1, Stanovy, Organisace. s. 26-27. 169 Mladý vojín. Prapor Spásy. 15. 12. 1920, roč. 2, č. 24, s. 7. 166 167

48

zde vznikla také rubrika pravidelných biblických lekcí. Ta byla zřejmě natolik populární,

že

po

zániku

Mladého

vojína

byla

na

nějaký

čas

včleněna

do Praporu spásy.170

Skauti AS Na myšlenky skautského hnutí reagovala AS již pár let po jeho vzniku. Roku 1913 zavedením vlastních skautských oddílů, nazvaných „Life Saving Scouts“, a o dva roky později jejich dívčí variantou „Life Saving Guards“.171 Skauti a skautky nosili žlutošedé uniformy a byli sdružováni do skupin, jejichž vedoucí byli pověřováni jako místní důstojníci. Jednotliví členové nemuseli náležet k organizační struktuře AS, jen museli prokázat, že navštěvují nedělní školu některé církve.

V ČSR bylo podniknuto několik pokusů o utvoření skautských oddílů AS. Už v roce 1921 působil jeden takovýto oddíl na Kladně.172 V červenci 1926 pak byl, z podnětu dočasného územního velitele plukovníka Smitha, spuštěn při pražském sboru kurz, který měl vycvičit skautské oddílové vedoucí.173 Všechny tyto snahy se však očividně nesetkaly s úspěchem. Z dopisů velitele Nielsena, které byly v letech 1931 a 1933 zaslány HMV totiž vyplývá, že v inkriminované době na území Československa skautské hnutí AS nepůsobilo. Velitel Nielsen se zároveň k celému hnutí stavěl značně skepticky. Měl ho jen za jakousi módní vlnu a nastolil otázku jeho přínosu snahám AS. Možnost vzniku skautských oddílů při československých sborech pak viděl jako značně nereálnou, a to z důvodu omezených zdrojů, jak finančních, tak lidských. 174

Poznámky gener. tajemníka. Prapor Spásy. 15. 12. 1926, roč. 8, č. 24, s. 3. Guards and Scouts. The Salvation Army : International Heritage Center [online]. c2008 [cit. 2008-04-28]. Dostupný z WWW: . 172 Kladenští skauti A. S. Prapor Spásy. 1. 12. 1921, roč. 3, č. 23, s. 3. 173 Skautské odvětví A. S. Prapor Spásy. 18. 7. 1926, roč. 8, č. 14, s. 3. 174 AMP; Armáda spásy, inv. č. 4, kart. 2, Pokyny pro skauty-salutisty, dopisy vel. Nielsena HMV z 30. 7. 1931 a 15. 7. 1933. 170 171

49

KRUH PŘÁTEL AS Ze skupiny příznivců, na jejichž pozvání zahájila AS svou činnost v ČSR, se brzy utvořila důležitá opora pro armádní práci. Od počátku nad ní velitelství převzalo patronát a začalo ji systematicky budovat. Členství bylo rozděleno do několika skupin podle výše příspěvků. Čestní členové skládali jednorázový příspěvek 5 000 K, zakládající přispívali ročně 1 000 K a přispívající 20 K. Členové činní platili ročně jen 10 K ale

zároveň

se

zavazovali

k této

částce

vybrat

ještě

minimálně

50 K na sbírkách.175

Sbírky byly důležitým úkolem Kruhu přátel. Každý člen, který se chtěl účastnit vybírání peněz, byl tedy vybaven očíslovaným sběracím blokem, kde stačilo na příslušné poukázce vyplnit jen jméno dárce a darovanou částku. Nevyužité bloky byly sběratelé povinni vrátit. Pokud členové věděli o vhodném místě pro uspořádání sbírky a nemohli se jí sami zůčastnit, neváhali velitelství upozornit. Například Marie Hromádková z Brandýsa doporučovala poslat příslušníky AS s kasičkou na setkání jejího příbuzenstva v Praze, kde mělo být údajně až 50 lidí, převážně z vyšší společnosti.176

Kromě získávání financí se členové kruhu podíleli i na popularizaci AS ve svém okolí. Zde se uplatnily také osoby veřejně známé, jako například doktor Alexander Batěk nebo spisovatelka Pavla Moudrá, která ve svých přednáškách velebila práci AS a prohlašovala ji za následovnici českých reformačních tradic.177 Ale ani běžní členové nezaháleli. Jedna z nich píše HÚV: „Chtěla bych Vám získati celý svět, všude o Vás vyprávím, doma, ve vlaku, mezi známými.“178

Armáda spásy. Praha, 1919. s. 16. AMP; Armáda spásy, inv. č. 33, kart. 22, Kruh přátel AS. dopis M. Hromádkové z 20. 9. 1932. 177 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 2. 1920, roč. 2, č. 3, s. 4. 178 Zkušenosti s A. S. Prapor Spásy. 1. 12. 1920, roč. 2, č. 22, s. 2.

175

176

50

V. Ohlasy společnosti na činnost AS Jak už jsem uvedl, byla AS po svém příchodu do Československa vnímána velkou částí společnosti jako „cizí živel“. I někteří lidé, kteří oceňovali její záměr a práci v cizině, byli přesvědčeni, že v nově vzniklé republice není pro ni uplatnění a že zamýšlená sociální práce může být vykonávána stávajícími humanitárními organizacemi. Ani obdivovatelé, kteří již AS znali odjinud, si nebyli jisti, zda se v ČSR uchytí. Jeden takovýto příznivec apeloval dopisem na HÚV, aby v rámci snazšího přijetí českou společností upustili od svých razantních evangelizačních snah a „přizpůsobili se lidem“.179 Důstojník ukrytý pod pseudonymem „Mezinárodní Salutista“ (jednalo se zřejmě o velitele Larssona) věnoval tomuto dopisu obsáhlou odpověď, otištěnou na pokračování v PS, ve které obhajuje postupy AS a vysvětluje její přístup jak k evangelizaci, tak k charitativní práci. Ujišťuje čtenáře, že AS nebude měnit své učení ani metody jen proto, že budou nepopulární.180

Obavy onoho příznivce, že AS bude mít potíže, se částečně ukázaly jako oprávněné. Již od začátku se setkávala na svých shromážděních s výtržníky a provokatéry, zejména z řad studentů., kteří hlukem a někdy drsnějšími metodami (např. pachové bomby) narušovali jejich průběh.181 Tyto skupiny byly zřejmě částečně organizované a jejich členové dovedli být i poměrně agresivní, o čemž svědčí incident, při kterém byl napaden a poraněn pokladník pražského sboru Jedlička.182 Někteří tito výtržníci se údajně prohlašovali za zástupce Volné myšlenky, jejíž předseda dr. Theodor Bartošek byl sám velkým kritikem AS. Volná myšlenka se však od jednání těchto lidí distancovala a prohlásila, že proti nim zakročí, pokud zjistí, že šlo skutečně o její členy.183 Podle názoru redaktora večerního vydání Času, který o tomto referuje, patřila většina výtržníků „… ke klerikálům z řad čtenářstva Štítu národa, Pražského Večerníka a pod., kteří už dávno ztratili úsudek o tom, co je slušno a co nikoliv.“184

Jest Armáda Spásy něčím pro nás? Prapor Spásy. 15. 2. 1920, roč. 2, č. 3, s. 2. Tamtéž. 181 AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, From the history of the SA in Czechoslovakia. 182 Zajímavé drobnosti z I. pražského sboru. Prapor Spásy. 16. 2. 1923, roč. 5, č. 4, s. 3. 183 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 9. 1920, roč. 2, č. 17, s. 3. 184 Tamtéž. 179 180

51

Narušování shromáždění bylo ale jen jednou formou protestu proti činnosti AS. Nesouhlas s jejím působením v republice projevovaly i vlivnější skupiny než jakými byly bandy výtržníků. To se ukázalo například i na protestech proti tomu, aby AS užívala břevnovský klášter pro svou sociální práci. Zde se shodly i dva jinak poměrně nesourodé tábory, tedy katolíci a sociální demokraté.185 Členové sociální demokracie viděli povětšinou v AS jen další „klerikální“ skupinu, jejíž náboženství je navíc převážné většině občanů „cizí a protichůdné“186. List českých sociálních demokratů (blíže nezjištěno který) nařkl dokonce AS z toho, že „zachraňuje lidi pro starý společenský pořádek“187.

Část katolického tisku zase naopak o AS prohlašovala, že je „moderním pohanstvím, volnomyšlenkářskou, předvojem svobodného zednářství a protikřesťanskou“188. Právě ze strany katolických skupin zaznamenávala AS ve svých začátcích dosti silný odpor. Kromě již zmíněné „kauzy Břevnov“, kdy chtěli údajně i násilím zabránit AS ve vstupu do objektu189, a nepřátelských článků v českém i německém katolickém tisku, se objevují zprávy o tom, že proti AS agitovali i na školách (např. katecheta, učitelka-katolička apod.190). Tyto aktivity však zřejmě vycházely více od běžných věřících a radikálnějších skupin, než z oficiálních kruhů katolické církve. Ty v AS spíše viděly jen další „protestantskou sektu“, která (slovy teologa Josefa Kubalíka v textu z druhé poloviny 30. let): „… zprvu budila jakýsi zvědavý obdiv, leč v poslední době přes svou amerikánskou propagaci stává se více méně českému lidu lhostejnou.“191 Navíc je jí dr. Kubalíkem přičítáno k dobru, že ve svých tiskovinách nevystupuje ostře proti „pravé Církvi Kristově“, jako to dělají jiné protestantské společnosti.192 A kritiky AS skutečně časem ubývalo, i když úplně nevymizela nikdy.

Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 3. 1920, roč. 2, č. 4, s. 3. Tamtéž. 187 Nová internacionála: Armáda Spásy! Prapor Spásy. 15. 10. 1920, roč. 2, č. 19, s. 1. 188 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 3. 1920, roč. 2, č. 4, s. 3. 189 Tamtéž. 190 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 4. 1920, roč. 2, č. 6, s. 3. 191 KUBALÍK, České křesťanství, s. 141. 192 Tamtéž. 185

186

52

Žurnalistika Správná mediální prezentace je pro organizaci, závislou na finančních darech veřejnosti, nesmírně důležitá. Územní velitelé, Karlem Larssonem počínaje, si to velmi dobře uvědomovali a snažili se s novináři udržovat dobré vztahy. Velitel Larsson mediální obraz AS důsledně monitoroval a vyzíval čtenáře PS k tomu, aby sledovali, co se o AS kde píše, a posílali kopie na HÚV. Také poskytoval rozhovory193, pořádal tiskové konference194 a zval zástupce tisku na prohlídky armádních sociálních institucí195.

Většina listů se zprvu snažila své čtenáře informovat o tom, co je AS vlastně zač a jakých výsledků dosáhla v jiných zemích. Časopis Role z 29. února 1920 píše: „Cíle A. S. nejsou někdy dobře chápány, ale stůjž zde alespoň ten fakt, že když působili blahodárně v cizích zemích nebudou ani naší republice na škodu.“196 Některé deníky se v reakci na již zmíněné protesty proti AS stavěly do role jejích obránců: „Bylo by stydno celému českému národu a zařadili bychom se mezi národy nekulturní, kdybychom nepřáli svobody slova lidem dobré vůle. Nejsou špatní proto, že užívají prostředků u nás dosud nezvyklých a chceme-li si zasloužiti právem názvu národa svobodného, nechme nerušeně pracovati A. S.“ (olomoucký Pozor, 23. 5. 1920)197 Jiné listy pak už nešetřily přímo chválou: „Veřejná činnost této humánní instituce má v pravdě demokratický, lidový a proto sympatický rys a pod zevním, byť americky reklamním, hlučným a pro upoutání širších vrstev vypočteným vystupováním skryta je záslužná, drobná a často velmi nevděčná práce pomocná, sociální, prodchnutá opravdovou láskou k bližnímu.“198 (Lidové noviny, 7. 6. 1920)

Sociální práce AS asi budila nejvíce sympatií a byla proto mnohými novináři vyzdvihována. Např. Národní Politika otiskla v únoru 1921 dvě reportáže redaktorky Olgy Fastrové ze záchranných institucí AS, krčské Domoviny pro padlé dívky

Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 4. 1920, roč. 2, č. 6, s. 3. Co o nás soudí jiní. Prapor Spásy. 1. 8. 1921, roč. 3, č. 15, s. 3. 195 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 3. 1921, roč. 3, č. 5, s. 3. 196 Citováno podle Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 3. 1920, roč. 2, č. 5, s. 3. 197 Citováno podle Jak o nás píší české listy. Prapor Spásy. 15. 6. 1920, roč. 2, č. 11, s. 2. 198 Lidové noviny. 7. 6. 1920 RÁNO, roč. 28, č. 277, s. 2. 193

194

53

a kladenské Domoviny pro neprovdané matky, plné jímavých osobních příběhů místních chovanek199 a podobný článek vyšel i v Národních listech. Zásluhy AS v sociální sféře uznali i zástupci z řad kritiků. V katolicko-politickém časopise Čech, který měl být jedním ze „štváčů“ zaměřených proti AS, byl v září 1920 otištěn článek uznávající její činnost a vyjadřující názor, že v tomto směru by se mohla katolická církev od AS učit.200

Pokud tisk o AS šířil různé klepy a pomluvy, což se taky často stávalo, velitelství nad tím většinou jen mávlo rukou a případně celou věc v krátkosti uvedlo na pravou míru na stránkách PS. Velitel Fornachon jednou dokonce veřejně vyjádřil poděkování jedněm novinám za bezplatnou reklamu, která táhne lidi na shromáždění.201 K důraznějšímu ohrazení se uchylovali jen ve vážnějších případech, jako byla kauza z roku 1934. Šlo v ní o uříznutou myší hlavou, kterou nalezla v polévce jedna ze strávnic jídelny při Domovině pro muže v Praze. V PS byla otištěna zpráva hygienika, který prováděl šetření, z níž vyplývá, že kuchyně zmíněné jídelny je čistá a odpovídá všem předpisům. Dále pak že myší hlava nebyla uvařena a musela se tedy do talíře dostat až později.202

Hudba AS Bylo by nemyslitelné, aby český národ, hrdý na své muzikální tradice, nereflektoval hudební produkce, které AS pořádala, jak v ulicích, tak v sálech. Hudební styl AS, jehož velkým ctitelem byl údajně sám G. B. Shaw, příliš nenadchl českého spisovatele a novináře Karla Poláčka. Ten ve svém sloupku s příznačným kousavým humorem píše: „Hudba a zpěv AS náleží k nejméně potěšitelným zjevům pouličního života. Myslím, že hudební produkce této instituce činí z lehkých hříšníků zatvrzelé hříšníky, a kdo vyslechl na Staroměstském náměstí jeden program, ten odchází s pevným přesvědčením, že je lépe utonout v bahně hříchu než kráčeti do nebeského království s kutálkou AS. … Příroda neobdařila svou přízní AS, ale velmi na ni Domov kajícných hříšnic. Národní Politika. 11. 2. 1921. citováno podle Prapor Spásy. 15. 3. 1921, roč. 3, č. 6, s. 3. 200 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 10. 1920, roč. 2, č. 19, s. 3. 201 Z našeho života. Prapor Spásy. 1. 2. 1922, roč. 4, č. 3, s. 4. 202 Čím vším se bojuje! Prapor Spásy. 20. 10. 1934, roč. 15, č. 20, s. 4. 199

54

zanevřela, odepřivši jí dar hudebního sluchu.“ (Večerní České Slovo, 2. 3. 1929)

203

Obratem však uznává jejich sociální zásluhy při rozdávání polévky a chleba polní kuchyní.

Dopisovatel rubriky Beseda časopisu Čas, který se účastnil jednoho z koncertů AS, potvrzoval nedostatečnou uměleckost a profesionalitu hudebního projevu některých interpretů, vyzdvihnul však bezprostřednost hudebníků, jejich nadšení pro věc, a stavěl je do kontrastu se škrobenou obřadností virtuózů. „Nelad a nesklad tohoto ‚Koncertu‘ má cosi velmi srdečného v té nepohotovosti, nepřipravenosti. Není v tom ledabylosti. Ale nenaučili se tomu lépe a podávají co umějí … Poznáváte, že neumělkují nic, nezastírají skvělou naučeností svoji neumělost!“ (Beseda Času, 26. 8. 1920)204 Z toho můžeme usuzovat, že hudba AS byla skutečně určena spíše pro pouliční produkce, než pro koncertní síně. Zde zřejmě zlidověla natolik, že se stala součástí koloritu města. Běžný člověk si pod pojmem Armáda spásy asi nejčastěji představil její kapelu. Ta se stala také častým objektem satiry, jako byla například karikatura otištěná v humoristickém časopise Kopřivy, považovaná samotným velitelstvím za velmi povedenou reklamu.205

Krásná literatura Každý společenský fenomén, jakým se AS bezesporu stala, se nutně promítne také do literatury a umění vůbec. V české literatuře se motiv AS neobjevuje často a pokud ano, tak většinou jako komický prvek. Tak je tomu například v povídce Karla Matěje Čapka-Choda „Polichinell Maxl“ z roku 1926. V úsměvné scéně z žižkovských ulic se snaží navzájem „přezpívat“ pouliční shromáždění AS s dělnicemi v přilehlé pekárně. Spisovatel výstižně parafrázuje jásavé texty armádních písní, kdy jeho kapela AS za doprovodu řinčení nástrojů pořád dokola zpívá:

Celý týden jsme veselí, veselí celý týden, zvlášť pak v neděli, neděli Armáda spásy s polní kuchyní. POLÁČEK, Karel. Povídky, sloupky, fejetony. Praha, 2001. s. 540. Citováno podle AMP; Armáda spásy, inv. č. 34, kart. 22, Dějiny AS, strojový přepis článku Koncert Armády Spásy, s. 2. 205 Z našeho života. Prapor Spásy. 15. 1. 1921, roč. 3, č. 2, s. 3. 203

204

55

ráno, poledne i večer veselí jako bychom starosti neměli, neměli.206

Čapek-Chod si také, ústy přihlížejícího davu, dobírá „anglické knírky“ důstojníků, které nosí jako „chytáčky na dámy“. Jedna z postav zde zmíní i posměšnou přezdívku, kterou AS skutečně měla, a to „Armáda Špásů“. Z následného vypravěčova komentáře je však cítit i obdiv k „nejdokonalejší internacionální organisaci, jaká se kdy zdařila, a to obrácením principu války na ruby, prohlášením boje láskou a zpěvem žalmů na taneční melodie“207.

Dějově významnější roli hrají příslušníci AS v divadelní komedii Františka Langera Obrácení Ferdyše Pištory, která byla o dva roky později uvedena i ve filmové podobě s populárním hereckým obsazením. Příběh této hry se zaměřuje na zloděje Ferdyše Pištoru, který náhodou zachrání dvě děti z hořícího domu, kam se předtím vypravil krást. Všichni jej považují za hrdinu, včetně místního důstojníka AS a jeho asistentky sestry Terezy. Ti ho vyhledají, aby mu pogratulovali. Místní důstojník, který je v civilu gymnaziálním profesorem, drží řeč proti alkoholu a neřesti a Tereza se pustí do líčení svého pohnutého osudu. Její nacvičené vyprávění o tom, jak se utápěla ve smilstvu a neřesti, pohne všechny přítomné k tomu, aby se vyznávali ze svých minulých hříchů. Ferdyš, kterému se Tereza líbí, se rozhodne, že se obrátí a bude z něj slušný člověk. Pustí se do toho po hlavě a svým moralizováním brzy začne terorizovat své okolí. Svého starého otce nutí abstinovat, zapuzenou manželku Irmu nutí bydlet s ním a svému podnájemníkovi, ruskému knížeti, zakazuje hrát karty. Tereza chodí domácnost Pištorových pravidelně navštěvovat a po jednom konfliktu s Irmou (hádají se, která vedla horší život) se „přizná“, že zavraždila své dítě a zakopala ho ve sklepě. Ferdyš okamžitě začne spřádat plány na to, jak ji zachránit, ale nakonec se ukáže, že Tereza si celou svou zkaženou minulost vymyslela, aby ji v AS uznávali.

206 207

ČAPEK-CHOD, Karel Matěj. Čtyři odvážné povídky. 3. vyd. Praha, 1959. s. 184. Tamtéž.

56

Celý příběh stojí na komice toho, jak to dopadne, když se ze zatvrzelého hříšníka stane zatvrzelý obhájce morálky. Oba salutisté tu zastupují jednotlivé „typy“ příslušníků AS – profesor Kosterka je inteligentní uhlazený člověk, jehož největším hříchem bylo, že nechal propadnout žáka jen proto, že měl dlouhé vlasy. Věří pevně ve své morální zásady a práce pro AS je pro něj „posláním i relaxací“. Sestra Tereza je naopak prostá dívka, která v AS hledala útočiště a nenáročnou práci. Jelikož ale není muzikálně založena (což považuje za podmínku úspěchu v řadách AS), staví se do role polepšené hříšnice a zjišťuje, že ji najednou všichni věnují pozornost. V její prostotě se odráží i řevnivost mezi příslušnicemi sboru:

FERDYŠ: Slyšel jsem párkrát hrát vaši muziku na ulici. Ale tuhle slečnu jsem tam neviděl. To bych si přece všiml. TEREZA: Jistě? A té sestry, která hraje na křídlovku, jste si všiml? FERDYŠ: Ne. TEREZA: A sestra Brichtová si myslí, že se na ni kouká celý svět. Ta se bude tvářit divně, až jí řeknu, že ten pán co zachránil ty děti, si jí vůbec ani nevšiml.208

Sestra Tereza si také svým pečlivým dodržováním pravidel AS vynahrazuje své muzikální nedostatky:

TEREZA: A já nejsem nic, protože se mi nedostalo hudebního vzdělání a neumím hrát ani na křídlovku ani na velký buben. A přitom bych o nich (pozn. dvě příslušnice AS) mohla povídat věci! Ale já nejsem žádná drbna … Nezvalová se pudruje a Brichtová se něčím maže na noc. Já ne.209

208 209

LANGER, František. Obrácení Ferdyše Pištory. Praha, 1929. s. 30. Tamtéž, s. 33.

57

VI. Závěr Armádě spásy se v Československu podařilo vybudovat poměrně solidní odnož, která se ovšem potýkala s neustálými finančními obtížemi. Největšího rozkvětu dosáhla v Čechách a ve Slezsku, naopak se jí příliš nedařilo v oblastech se silným katolickým zastoupením (jižní Čechy, jižní Morava, Slovensko). I když to měla v plánu a podnikla v tomto směru určité pokusy, se svou prací se nedostala mimo území českých zemí do východnějších částí ČSR (jedinou výjimkou byl sbor v Bratislavě).

Od příchodu v roce 1919 si nasadili zdejší velící důstojníci laťku poměrně vysoko a snažili se neprodleně rozvinout činnost AS ve všech jejích aspektech. Množství založených sborů a sociálních institucí, však nebylo možno reálně financovat. Nejdříve byl začátkem 20. let poněkud zredukován počet sborů, který se ustálil na šesti - dva v Praze, po jednom v Brně, Pardubicích, Plzni a Kladně. Životnost většiny sociálních institucí založených během první poloviny 20. let byla velmi krátká. Sirotčinec v Novém Městě nad Metují a Domovina pro neprovdané matky v Kladně byly v provozu stěží dva roky.

Mezi lety 1926 a 1927 nastal obrat v zaměření práce AS. Tento obrat souvisel zřejmě s příchodem nového územního velitele Friedricha. AS ruší i zbývající záchranné sociální instituce (s výjimkou Domoviny pro mravně ohrožené dívky v Krči) a uvolněné prostředky směřuje na rozvoj evangelizační práce na více místech v republice. Do roku 1929 dosáhl počet sborů 16 a na této úrovni zůstal až do konce 30. let. V sociální sféře se AS od konce 20. let soustředila hlavně na práci pomocnou a zaopatřovací. Což obsahovalo zejména rozdávání základních potravin a ošacení chudině a poskytování levného ubytování a jídla lidem bez přístřeší. Ubytovny a jídelny se ukázaly jako nejméně prodělečné a bylo možno na ně získat i dotaci od městského zastupitelstva (např. ubytovna v Jablonci).

58

V rámci své evangelizační činnosti používala AS většinou metod a postupů osvědčených

z práce

v zahraničí.

V první

řadě

šlo

o

množství

veřejných

shromáždění, jak v ulicích, tak pod střechou, na kterých se pokoušeli pomocí ohnivých kázání, projevů s morálním apelem a osobního přesvědčování přimět posluchače ke zpytování vlastního svědomí a k přijetí Krista. S těmi, u kterých uspěli, potom pracovali na mnohem osobnější úrovni, nejen při shromážděních, ale i během pravidelných návštěv domácností. K popularizaci své práce vydávali také řadu tiskovin, včetně dvou (jednu dobu až tří) samostatných časopisů. Jednalo se o českou a německou jazykovou mutaci oficiálního listu AS War Cry. Jelikož čsl. teritorium působilo za dosti omezených podmínek nebylo možno rozvinout činnost v takové míře, na jakou byla AS zvyklá v jiných zemích. Některé obvyklé aspekty její práce zde nebyly ve sledovaném období prakticky vůbec realizovány (což je příklad třeba hnutí „skautů – zachránců života“ ).

U čsl. společnosti se AS zpočátku střetla jak s vroucím přijetím, tak s až fanatickým odsouzením. Byla dlouho vnímána jako „cizí živel“, čemuž napomáhalo i to, že většina velících důstojníků pocházela z ciziny (hlavně z Anglie a Skandinávie). Proti tomuto se AS bránila tím, že se snažila profilovat i po národní stránce – aktivně se hlásila k odkazu Husa a Komenského, projevovala úctu presidentu Masarykovi a účastnila se oslav 28. října. Většina cizích důstojníků se také snažila co nejdříve zvládnout alespoň základy češtiny.

I když vášně, které AS po svém příchodu vzbuzovala, postupně utichly, podařilo se jí pevně zakotvit ve společnosti a vytvořit si poměrně stabilní členskou základnu a okruh příznivců, který nevymizel ani po nuceném zastavení činnosti r. 1950. Z kruhu těchto příznivců také vzešel podnět k opětovnému dosazení AS do Československa po listopadu 1989.

59

Seznam literatury, pramenů a použitých zkratek Literatura •

FILIPI,

Pavel:

Křesťanstvo.

Brno : Centrum

pro

studium

demokracie

a kultury, 2001. •

KUBALÍK, Josef. Nekatolíci v Čechách a na Moravě. Praha : Kultura, 1947.

•

KUBALÍK, Josef. České křesťanství : Církev Kristova a jiné náboženské společnosti v naší vlasti. Praha : Bohuslav Rupp, 1947.

•

MURDOCH, Norman H. Origins of the Salvation Army. Knoxville : The University of Tennessee Press, 1994.

•

Oxford dictionary of national biography. Vol. 6. Oxford : Oxford University Press, 2004.

Prameny •

Archiv hl. města Prahy; Armáda spásy : Hlavní národní velitelství pro ČSR v Praze, přírůstkové č. AMP: 129/98, signatura AMP: POM 129, kartony 1–33.

•

Armáda spásy. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu, 1919.

•

BATĚK, Alexandr Sommer. Armáda spásy. Plzeň : Hrubý a Faustus, 1906.

•

ČAPEK-CHOD,

Karel

Matěj.

Čtyři

odvážné

povídky.

3.

vyd.

Praha : Československý spisovatel, 1959. •

LANGER, František. Obrácení Ferdyše Pištory. Praha, 1929.

•

Lidové noviny. Dr. Fr. Šelepa. roč. 28, č. 277. Brno : Lidové tiskárny v Brně, 1920.

•

NEŽÁRECKÝ, Josef. William Booth a jeho Armáda Spásy. Smíchov : Štětka, 1914.

•

POLÁČEK,

Karel.

Povídky,

sloupky,

fejetony.

Praha : Nakladatelství

F. Kafky, 2001. •

Prapor Spásy : Ústřední list Armády Spásy v Československu. Armáda Spásy v Praze. 1920–1927, roč. 2–9, č. 1–24. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu.

60

•

Prapor Spásy : Ústřední list Armády Spásy v Československu. Armáda Spásy v Praze. 1934–1935, roč. 15–16, č. 1–24. Praha : Hlavní národní velitelství Armády Spásy v Československu.

Online prameny •

Společná česko-slovenská parlamentní digitální knihovna [online]. [2003] [cit. 200805-08]. Dostupný z WWW: .

•

The Salvation Army : International Heritage Center [online]. c2003 [cit. 2008-0508]. Dostupný z WWW: .

Použité zkratky adj. – adjutant AMP – Archiv hlavního města Prahy AS – Armáda spásy čsl. – československý/á/é ČSR – Československá republika ens. – ensing HMV – Hlavní mezinárodní velitelství HÚV – Hlavní územní velitelství K – koruna (název měny) kapt. – kapitán plk. – plukovník por. – poručík PS – Prapor Spásy ŘKC – římskokatolická církev UK – Univerzita Karlova YMCA – Young Men‘s Christian Association

61