ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

1/2013

REPORT

Desítka v Lógaru jde do finále ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

Patnáctkrát „alfa“ Je krátce po dvanácté hodině, když se na prahu vzletové a přistávací dráhy litevského letiště Šiauliai řadí dva bojové letouny JAS-39C Gripen. S využitím forsáže se obě stíhačky prudce rozjíždějí po dráze tři dva right (32R) a vzápětí se odlepují od ranveje. O pár minut později je následuje druhá dvojice Gripenů. Je pátek 4. ledna 2013 a úkolové uskupení Armády České republiky v misi Baltic Air Policing předalo operační úkol spočívající v ostraze vzdušného prostoru a teritoriálních vod tří pobaltských republik – Litvy, Lotyšska, Estonska – dánským stíhačům.

Od prvního zářijového dne loňského roku střežily české Gripeny zařazené do aliančního systému integrované protivzdušné obrany (NATO Integrated Air Defence System – NATINADS) vzdušný prostor nad Litvou, Lotyšskem a Estonskem. Stejně jako při svojí premiéře v Pobaltí (od 1. května do 31. srpna 2009) české uskupení, jehož organizační jádro tvořili příslušníci pozemního a létajícího personálu čáslavské „tygří“ 211. taktické letky, opět prokázalo svoji profesní kvalitu. Během čtyřměsíční mise provedli patnáct ostrých startů, takzvaných Alpha Scramble, proti narušitelům v zóně odpovědnosti, při nichž zasahovali proti civilním i vojenským letounům, které nedodržovaly pravidla letů po tratích civilních letových služeb. Tím takřka zdvojnásobili počet svých zásahů oproti zahraniční misi v Pobaltí před třemi roky. Ve všech případech splnili patnáctiminutovou normu ke vzletu na povel Spojeného střediska řízení leteckých operací (Combined Air Operations Centre – CAOC) v severoněmeckém Uedemu. „Nad Pobaltím jsme nalétali 326 letových hodin a uskutečnili 298 letů,“ říká zástupce velitele úkolového uskupení AČR v misi Baltic Air Policing podplukovník David Schreier.

obsah Náčelník GŠ AČR genpor. Petr Pavel

3

Hlavní úkoly Armády české republiky v roce 2013 V pátek 4. ledna 2013 v jedenáct hodin místního času byla svěšena česká vlajka v prostoru hotovosti (Quick Reaction Alert – QRA) a na jejím místě zavlála dánská. Symbolický dřevěný klíč od vzdušného prostoru tří pobaltských států předal aliančním kolegům velitel českého úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči. Reportáž o misi čáslavských stíhačů v Pobaltí bude zveřejněna v únorovém čísle A reportu.

TÉMA ROKU

Armáda České republiky je tady už dvacet let Stalo se (v armádě) před dvaceti lety

2 4

Leden 1993

HOST

Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba a pplk. David Schreier

Od lékaře k řediteli

6

Desítka v Lógaru jde do finále

8

Rozhovor s ředitelem odboru vojenského zdravotnictví MO – náčelníkem Vojenské zdravotnické služby brigádním generálem MUDr. Božetěchem Jurenkou

MISE VÝCVIK Pod taktovkou zkušených seržantů Létání nad ventilátory

12 34

LEGISLATIVA Ostře sledované hrozby

14

Sjezd armádních odborářů

28

Nová koncepce mobilizace by měla umožnit v případě ohrožení České republiky postavit skutečně účinnou válečnou armádu

VĚDA A VÝZKUM Vidět a nebýt viděn

18

VZDUŠNÉ SÍLY AČR Žádoucí opravárenské zařízení

TECHNIKA A VÝZBROJ

Tatra T 810 Su-25 Frogfoot Útočná puška 5,56×45 mm CZ 805 BREN A1/A2

20

23 43 45

ARMÁDA A VEŘEJNOST Staňte se dárci kostní dřeně Pomáhat je přece správné

27 30

HISTORIE Poslední služba Povinnost, čest a vlast

32 38

VOJENSKÁ POLICIE Kapesní kriminalistický ústav

36

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Prevence rizik a úrazů

40

PERSONALISTIKA Nový rok – nová kariéra

47

Military English Historické čestné názvy

41 48

HLAVNÍ ÚKOLY

téma roku

Armáda České republiky je tady už dvacet let

Již dvacáté výročí své samostatné existence si připomíná nejen Česká republika, ale také její armáda. Za tu dobu armáda prošla značným vývojem – od zrušení základní vojenské služby, „omlazení“ velitelských kádrů a techniky až po vstup do NATO a zapojení do mezinárodních operací. Ne všechny změny jí prospěly, jedno je však jisté: armáda je dnes plně profesionální a za ona dvě desetiletí získala nejen nové zkušenosti, ale i mezinárodní uznání. A proměnu vnímá nejen svět, ale i lidé doma. Zatímco v první polovině 90. let minulého století důvěřovala armádě necelá polovina obyvatel ČR, dnes jí důvěřuje více než 60 procent a AČR patří ke státním institucím, které se těší nejvyšší podpoře veřejnosti. Zajímavé je, že podle Střediska empirických výzkumů (STEM) je jednou z mála institucí, které jsou téměř stejně hodnoceny ve všech skupinách populace. Důvěra v armádu není vůbec závislá na věku či vzdělání lidí a rozhodující roli nehraje ani politická orientace. Vliv na dobrou pověst AČR měla a má nepochybně pomoc civilnímu obyvatelstvu při živelních pohromách – zejména při ničivých povodních. Nejvíce vojáků i techniky bylo nasazeno v roce 2002 na povodí Vltavy, Labe, Ohře a Dyje: 6 500 osob a 1 099 kusů techniky. Pět tisíc vojáků se čtyřmi sty kusy techniky pomáhalo v roce 1997 na Moravě. Naposledy se armáda zapojila do odstraňování následků povodní před třemi lety v srpnu. V povodí Nisy působilo téměř osm set osob s 240 kusy techniky. Zatímco díky pomoci doma získávají naši vojáci dobré jméno, zkušenosti si vozí především z vojenských misí. Účast v zahraničních operacích však rozhodně není otázkou posledních několika málo let. Do mírových operací OSN v Africe se Češi zapojili ještě před sametovou revolucí. Takzvaný černý kontinent se stal na řadu let velkým rezervoárem získávání nesmírně cenných zkušeností. Služba v mírových operacích OSN v rámci mnohonárodních týmů je totiž velice fyzicky a psychicky náročná, navíc je vykonávána beze zbraně. Jako pozorovatelé OSN v Africe Češi od roku 1989 působili v Angole, Namibii, Somálsku, Mosambiku, Libérii, Sieře Leone, Etiopii a DR Kongu, kde působí dodnes. Operací, která položila základy našich moderních vojenských tradic, byla ale až účast československé protichemické jednotky v konfliktu s režimem Saddáma Husajna. Tato 169členná jednotka působila na území Saúdské Arábie a Kuvajtu od 15. prosince 1990 do 22. dubna 1991, kdy začalo stahování jejích jednotlivých částí zpátky do republiky. Z celkového počtu osob,

2

Armády České republiky v roce 2013 Připravit jednotky k dosažení požadovaných schopností pro operace a v celém spektru k zabezpečení obrany ČR Zabezpečit přípravu jednotek do zahraničních operací Vystavět a připravit 4. brigádní úkolové uskupení Rozvíjet specializaci v oblasti CBRN Zabezpečit ochranu vzdušného prostoru ČR prostředky vzdušných sil AČR v rámci NATINADS a národního posilového systému PVO ČR Integrovat řízení letového provozu s mimoresortními subjekty Realizovat plánovaná optimalizační a reorganizační opatření Splnit úkoly mezinárodního cvičení CAPABLE LOGISTICIAN 2013

HARMONOGRAM ZMĚN v roce 2013

které se účastnily operací Pouštní štít a Pouštní bouře, představovali vojáci z povolání 56 procent, zbytek tvořili vojáci základní služby, kteří se v okamžiku nasazení stali vojáky v další službě. V době nasazení čs. jednotky na území Saúdské Arábie a Kuvajtu se začaly projevovat první náznaky krize československé federace, které na konci roku 1992 vyústily v její rozdělení a ve vznik dvou samostatných států. V té době však čeští a slovenští vojáci procházeli dosud nejtěžší zahraniční zatěžkávací zkouškou, jež probíhala pod zkratkou UNPROFOR na Balkáně na území rozpadající se Jugoslávie. Na jihu Evropy zůstávají Češi, i když už se jedná jen o jednotlivce, dodnes. Za dvacet let se tu v misích UNPROFOR/UNCRO, IFOR, UNTAES, SFOR, AFOR a KFOR vystřídalo přes osmnáct tisíc českých vojáků. Vojáci české armády se zapojili také do operace na území Iráku. V letech 2003 až 2007 zde působili zdravotníci a vojenští policisté. Největší kontingent AČR je dnes ten afghánský. Do mise ISAF se naši vojáci zapojili už v roce 2002 polní nemocnicí a později chirurgickým týmem. V zemi Češi působili na několika místech – kromě Kábulu a provincií Lógar a Wardak také v Badakšanu, kde poskytovali ochranu německému provinčnímu rekonstrukčnímu týmu, v Helmandu, Uruzgánu či Paktice. Zde na dva roky rozbili stan vrtulníkáři, kteří měli na starost leteckou přepravu osob a materiálu, podporu nasazení sil rychlé reakce a evakuaci raněných. Výcvik příslušníků vzdušných sil Afghánské národní armády na vrtulnících Mi-24/35 a Mi-17 vedli vojáci z jednotky AMT/AAT v Kábulu. Na stejném místě

dodnes působí také čeští chemici, kteří provádí chemický průzkum po celém Afghánistánu a spolupracují při výcviku nových chemických specialistů tamní národní armády. Do mise ISAF se zapojili také vojáci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova, kteří od června 2011 rok působili v provincii Nangarhár, a výcviková jednotka Vojenské policie, která má ve Wardaku na starosti výcvik příslušníků Afghánské národní policie. Nové poznatky a zkušenosti získávali v zahraničí také příslušníci vzdušných sil, a to v rámci mise Baltic Air Policing v Litvě, kdy v roce 2009 zajišťovali střežení vzdušného prostoru pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska jako součást NATINADS. Mise pokračovala s letouny JAS-39 Gripen i vloni. Ruku v ruce se změnami, ke kterým v průběhu reforem a transformací resortu obrany v uplynulých dvaceti letech docházelo, jde přezbrojování ozbrojených sil novými prostředky a modernizace starší, ale osvědčené techniky. Za tu dobu se uskutečnilo více než 170 nákupů a vývojových projektů v oblasti modernizace výzbroje Armády České republiky i dalších složek českých ozbrojených sil. K nejvýznamnějším patří pořízení kolových bojových vozidel pěchoty Pandur, lehkých obrněných vozidel Iveco nebo středních terénních automobilů Tatra. Z letecké techniky je to pronájem víceúčelových bojových letounů JAS-39 Gripen, nákup letounů CASA určených k přepravě nákladů a osob nebo dvou dopravních letounů Airbus A-319 CJ. Zapomenout nesmíme ani na útočné pušky CZ 805 BREN, které v armádě nahrazují zastaralé samopaly Sa-58. Připravila: redakce www.army.cz Ilustrační foto: Jiří Hokův

1. 1. 2013 vytvoření organizačního jádra Agentury personalistiky 1. 4. 2013 vytvoření organizačních jader – agentur (KIS, logistiky, zdravotnické podpory) – komponentních velitelství (pozemních a vzdušných sil) s dislokací v Praze – zrušení Ředitelství personální podpory 1. 7. 2013 reorganizace – Generálního štábu AČR a přímo podřízených útvarů – civilní části MO a přímo podřízených útvarů – KVV 1. 7. 2013 zrušení Situačního centra MO 1. 10. 2013 zrušení Velitelství společných sil a Velitelství sil podpory 1. 1. 2014 – AČR v nových strukturách

Vážení vojáci a občanští zaměstnanci, rok 2012 se stal rokem zásadních rozhodnutí a rokem konkretizace závěrů Bílé knihy o obraně do struktur a způsobu plnění úkolů v AČR. Vzhledem k další výrazné redukci finančních prostředků v tomto roce, ale především ve výhledu na další roky, které Bílá kniha nepředpokládala, musela AČR na tyto změny adekvátně reagovat. Výsledkem byla v září vládou schválená nová Obranná strategie České republiky, která realisticky aktualizuje politicko-vojenské ambice, a materiál Struktura a počty OS ČR v letech 2013–2015. Na základě přijatých závěrů a doporučení došlo k celkové revizi a racionalizaci struktury AČR, včetně úpravy počtů příslušníků armády. S ohledem na nové podmínky a v návaznosti na závěry Bílé knihy o obraně se stala také jedním z hlavních úkolů resortu MO v roce 2012 příprava nové Koncepce mobilizace ozbrojených sil České republiky a Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil ČR, jejímž cílem byla revitalizace a posílení role aktivní zálohy v systému zajišťování obrany ČR. Obě nové koncepce byly projednány Bezpečnostní radou státu dne 3. prosince 2012 a na program jednání vlády budou zařazeny začátkem roku 2013. Dalším důležitým momentem bylo nastavení procesních podmínek střednědobého plánování v podmínkách AČR v přechodovém cyklu a implementace potřeb a priorit armády do resortního Střednědobého plánu na roky 2013–2017. Program činnosti a rozvoje na roky 2013–2017 se stal kmenovým základem resortního Střednědobého plánu a tak potřebného plánu s výhledem na několik let dopředu. Bez ohledu na tyto zásadní kroky plnily jednotky AČR stanovené úkoly jak na domácím území, tak v zahraničí. Nepřetržitě pokračoval výcvik vojáků primárně zaměřený na přípravu jednotek vysílaných do zahraničních operací. V příštím roce bude dalším důležitým úkolem afilace našich vybraných jednotek k určenému sboru NATO. Čekají nás jednání o zařazení těchto jednotek do výcvikového cyklu daného sboru s cílem být v jeho rámci připraveni plnit úkoly podle čl. 5 Severoatlantické smlouvy v souladu s politicko-vojenskými ambicemi ČR. V roce 2013 tak čeká naši armádu řada důležitých a rozhodujících opatření. Změna struktury a počtů ozbrojených sil bude v těchto letech zahrnovat systémová opatření v civilní i vojenské části či racionalizaci struktur velení a řízení. Základním cílem bude i za sníženého rozpočtu udržet funkčnost a zachovat klíčové schopnosti OS ČR pro plnění úkolů v souladu s příslušnými zákony ČR a úkolů vyplývajících z mezinárodních závazků. V příštím roce dojde ke změně systému velení a řízení AČR ze současného třístupňového na dvoustupňový. Generální štáb na sebe převezme část odpovědností operačního stupně velení a bude orgánem, který v míru, ale i za krize bude velet jednotkám. Nová a malá velitelství pozemních a vzdušných sil by měla být plně funkční od 1. července 2013. Jejich primárním úkolem bude zajištění výcviku a přípravy vojsk. Tato velitelství budou dislokovaná v jedné budově společně s Generálním štábem AČR, čímž dojde jak k finanční, tak i personální úspoře a k zefektivnění a zjednodušení jednotlivých činností prvků velení a řízení. Z části sil podpory a sekcí Generálního štábu vzniknou nově čtyři agentury – logistiky, komunikačních a informačních systémů, personalistiky a vojenského zdravotnictví. Brigády druhů vojsk přejdou k 1. 1. 2014 na plukovní organizační strukturu, což povede k úspoře počtů především v kategorii vyšších důstojníků. Plukům budou podřízeny prapory příslušného druhu vojska a služby, které pokud jsou ve stejné posádce jako velitelství pluku, nebudou mít charakter samostatného útvaru. V rámci AČR dojde celkově ke snížení počtu tabulkových míst vojáků z povolání a občanských zaměstnanců. Jednotlivá opatření budou probíhat postupně tak, aby nová struktura resortu byla plně funkční k 1. lednu 2014. Uvedené změny se musí odrazit a mít oporu i v legislativě. Východiskem p p budou připravované novely zákonů č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, č. 585/2004 Sb., branný 221 zákon, a č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, které musí jít ruku v ruce s novým zákonem o služebním platu a kariérním řádu. Všechny tyto zákony a novely zákonů by měly vstoupit v platnost také v ro roce 2014. Uvedené normy budou mít zásadní vliv na zachování konkurenceschopnosti AČR na trhu práce a vojákům by měly přinést potřebnou stabilitu, řád a zejména jasnou perspektivu. Čeká nás složité období. Rozsah změn a proměnných v příštím roce bude vytvářet extrémní tlak zejména na personál. Všechna tato opatření by nám však měla umožnit alespoň udržení stávajících sschopností armády. Neumožní nám v žádném případě odstranění deficitu z let minulých, natožpak nato rozvoj. Jsme opravdu již na hranici a někde i pod hranicí udržení schopnosti plnit celé sp spektrum úkolů. Musíme být připraveni i na ten nejhorší scénář, protože za stávající ekonomické situace nám finanční prostředky nikdo nepřidá. Jedinou cestou k dosažení potřebné rovnováhy rovnová je tak zefektivnění armády jako celku, jejích struktur a procesů a v tomto kontextu zajišt p zajištění nezbytné akceschopnosti. Věřím, že společným úsilím se nám podaří toto složité období zvlá zvládnout.

áb AČR náčelník Generálního štábu generálporučík Petr Pavel

3

Antonín Baudyš při své prezentaci uvedl, že se narodil 9. září 1946. Vystudoval strojní fakultu ČVUT, včetně tehdejší vojenské katedry. Tu ukončil v hodnosti četaře. Až do roku 1989 půsot bil na této škole jako pedagog na katedře přesné mechan a optiky. Po listopadových událostech mechaniky byl KDU KDU-ČSL delegován do funkce místopředsedy vlád vlády České republiky a následně i ČSFR. Svůj dě vztah k armádě dokládal i na příběhu svého děde dečka. Ten vystudoval stavební inženýr nýrství a jako důstojník a nastoupil

Leden 1993 Od vzniku Armády České republiky uplynulo v letošním roce dvacet let. Při této příležitosti jsme se rozhodli připravit seriál, kterým se vracíme do doby před dvěma desetiletími. V každém čísle budeme přinášet nejvýznamnější události a nejdůležitější okamžiky, kterými v jednotlivých měsících roku 1993 žila naše armáda. První leden byl dnem zrodu Armády České republiky. V té době ji tvořilo pozemní vojsko, letectvo a PVO. Součástí armády byly dále jednotky předurčené k zabezpečení obrany a ochrany teritoria. Jednalo se především o vojenské záchranné útvary Civilní obrany, železniční vojsko a jednotky ostrahy objektů zvláštní důležitosti. Celkový počet příslušníků AČR činil v této době 106 447 osob. Pozemní vojsko mělo dvě tankové divize na snížených počtech, dvě mechanizované divize, jednu mechanizovanou divizi na snížených počtech, jeden raketový pluk, dvě dělostřelecké brigády, čtyři ženijní brigády, dvě brigády chemické ochrany, jednu spojovací brigádu, dvě brigády technického zabezpečení, dvě brigády materiálního zabezpečení a dvě zdravotnické brigády. V té době bylo ve výzbroji pozemního vojska 540 tanků T-72, 414 tanků T-54 a T-55, 954 bojových vozidel pěchoty BVP-1 a BVP-2, 413 obrněných transportérů OT-90. Dělostřelectvo mělo k dispozici 524 houfnic a kanonů, 93 minometů, 150 raketometů, 477 protitankových raketových kompletů a tři druhy pozemních a protizemních řízených raket v celkovém počtu 17 kusů. Součástí letectva a PVO byl jeden smíšený letecký sbor, dvě divize PVO, jeden letecký školní pluk a 1 dopravní letecký pluk. Výzbroj tvořilo 80 stíhacích letounů MiG-21, MiG-23 a MiG-29, 72 stíhacích bombardovacích letounů MiG 21, MiG-23 a Su-22, 25 bitevních letounů Su-25, 24 průzkumných letounů MiG-21 a Su-22. Dalších 26 strojů

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ Ředitel Kabinetu ministra obrany ve spolupráci s redakcí časopisu A report vyhlašuje při příležitosti 20. výročí vzniku Armády České republiky čtenářskou soutěž v kategoriích:

FOTOGRAFIE samostatná fotografie fotoreportáž (5 až 7 fotografií)

MiG 21 bylo vyčleněno ke školním účelům. Kromě toho mělo letectvo ještě 76 cvičných strojů L-29 a L-39 a 122 vrtulníků Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Dopravní letectvo tvořilo 32 dopravních letounů Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410. V závěru roku 1992, konkrétně 21. prosince, byl přijat zákon o Armádě České republiky. V něm bylo mimo jiné řečeno, že vztahy v armádě, zejména výkon vojenské základní služby, způsob výcviku a organizace, se řídí dosavadními předpisy platnými v zaniklé Československé armádě. Příslušníci této složky se stávají příslušníky AČR v dosažených vojenských hodnostech. Služba státních občanů České republiky v Armádě Slovenské republiky se do 31. března 1993 nepovažuje za cizí vojenskou službu. Také občané Slovenské republiky, kteří byli v době nabytí účinnosti tohoto zákona vojáky z povolání AČR, mohli tuto službu vykonávat do 31. března 1993.

Po tomto dni měli možnost zůstat v české armádě pouze v případě, že požádali o propuštění ze svazku občanství Slovenské republiky, a to nejpozději do 31. prosince 1993. Počínaje lednem roku 1993 se funkce ministra obrany ujal Antonín Baudyš. Jeho prvním náměstkem se stal Jiří Pospíšil (měl na starosti personální úsek a úsek pro sociální a humanitární věci). Do funkce náměstka pro ekonomiku byl ustanoven Miroslav Kalousek. Ve funkci náčelníka Generálního štábu AČR došlo k potvrzení generálporučíka Karla Pézla. Antonína Baudyše uvedl do úřadu tehdejší premiér Václav Klaus. Ten využil této příležitosti k besedě se špičkami důstojnického a generálského sboru. Upozornil na to, že důstojníci by měli zdůrazňovat myšlenky české státnosti. Za jeden z nejdůležitějších úkolů armády do budoucnosti označil zlepšení postavení armády v očích veřejnosti. Řekl ale také, že se nebude vměšovat do technických a organizačních otázek budování české armády: „Od toho jste tady vy, abyste k tomu řekli maximum.“

po první světové válce do armády. Pověřili ho tehdy úkolem, aby vybavil kanceláře novým nábytkem. K všeobecnému překvapení však stoly, které rozmístil na Hlavním štábu, neměly spodní šuplík. Místo toho tam byly jen čtyři nožičky. Když se ho ptali, kde je to poslední šuple, odvětil: „Nechal jsem ho odstranit. Stejně v něm bývá jen binec a prázdné flašky. Jestli nevěříte, tak se podívejte do vlastních stolů.“ K tomu, jak by měla vypadat naše armáda v budoucnu Antonín Baudyš uvedl následující: „Mojí představou, a nejen mojí, protože na ní se shodla vládní koalice, je výhledově profesionální armáda, něco takového, jako je ve Spojených státech. Domnívám se, že i pro naši zemi je to jediný schůdný způsob. Pravdou je, že k tomu není cesta jednoduchá, že to nelze udělat během jednoho nebo dvou let. A je třeba k profesionalizaci přecházet postupně. Představuje to změnu celé struktury armády, v budoucnu i výměnu velitelského sboru. Znamená to postupné zkracování délky vojenské základní služby.“ Ne všechny akce měly ale takovýto celoarmádní charakter. Z Vojenského historického archivu v pražské Invalidovně se 12. ledna 1993 stěhovalo více než šest set archivních krabic písemností do Německa. Jednalo se o archivní materiál týkající se příslušníků wehrmachtu, který koncem války zůstal na našem území jako trofejní. Přitom tyto dokumenty byly pro Němce nesmírně důležité pro potvrzování vojenské služby, případného léčení, zranění a úmrtí. K dohodě o jejich předání došlo během jednání se spolkovým archivem v říjnu 1992 ve Freiburgu.

Text: Vladimír Marek Foto: archiv redakce

4

Hledáme zajímavé fotografie a příběhy z vojenského života od roku 1993

PSANÁ TVORBA příběh, medailon (rozsah do třech rukopisných stran – 5 400 znaků včetně mezer)

Vítězové jednotlivých kategorií budou vyhlášeni a oceněni u příležitosti Dne veteránů 11. listopadu 2013.

Příspěvky s označením SOUTĚŽ zasílejte na internetovou adresu redakce [email protected] do 15. října 2013. V případě, že budete posílat původní fotografie, minimální rozměr by měl být 10×15 cm (korespondenční adresa redakce časopisu A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6), u digitálních fotografií minimální velikost 500 kb. Nezapomeňte uvést jméno, příjmení, kontaktní adresu a telefonní spojení. Nejzajímavější příspěvky budou otištěny v listopadovém a prosincovém vydání časopisu A report. 5

host pro mne znamená jediné – větší odpovědnost a tvrdá práce.

Rozhovor s ředitelem odboru vojenského zdravotnictví MO – náčelníkem Vojenské zdravotnické služby brigádním generálem MUDr. Božetěchem Jurenkou

Zastáváte vysoký manažerský post. Jaká metoda je vám při jednání s podřízenými nejbližší?

Od lékaře k řediteli Ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO – náčelník Vojenské zdravotnické služby. Vyšší pozice „bílého pláště“ už v resortu obrany není. Božetěch Jurenka ji dosáhnul po sedmadvaceti letech praxe. Stadia, v němž nebyla nouze o zajímavé milníky. Počínaje přijetím a propuštěním ze služebního poměru, přes nasazení jak na anesteziologicko-resuscitačním oddělení ÚVN Praha, tak v Bangladéši, Saúdské Arábii a Afghánistánu, a konče jmenováním do hodnosti brigádního generála. Tématem dne je reorganizace. Nakolik zasáhne vám podřízené organizační celky?

Cílovým stavem je vznik Agentury vojenského zdravotnictví. K 1. dubnu příštího roku bude vytvořeno její organizační jádro a následně od července zahájí svoji činnost. V celé své podřízenosti bude mít kolem jedenácti set příslušníků, včetně vojenských psychologů. Pod hlavičkou agentury budou soustředěny veškeré zdravotní složky – jak ústavy a základny, tak vojenské polní nemocnice a spádová vojenská zdravotnická zařízení. Půjde o profesní organizaci na zdravotnickou podporu vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Její velení se bude nacházet v posádkách Praha a Hradec Králové. Stávající odbor vojenského zdravotnictví bude reorganizován a jeho činnost coby koncepčního orgánu bude zabezpečovat necelá dvacítka lidí. Vytvořením agentury se nepochybně zefektivní řízení zdravotnické služby. Očekáváme také ekonomický přínos v úspoře finančních prostředků.

Profesionály a civilní zaměstnance zajímá, zda to bude mít dopad na úroveň poskytované zdravotní péče.

Poskytovaná zdravotní péče pacientům a zdravotnická podpora jednotkám jak v mírových posádkách, tak v zahraničních operacích bude zachována minimálně na stejné úrovni jako doposud. Nikde a nikdy nebude nižší. To garantuji.

Základem je profesně způsobilý lékařský a zdravotnický personál. Jak je tomu v resortu obrany?

Armáda v současné době ztrácí konkurenceschopnost nejenom ve zdravotnictví, ale i v dalších oblastech. Vrcholný management resortu MO a velení AČR přichází s řešeními, která by tento nepříznivý trend mohla zvrátit. Je nezbytné vytvořit takové podmínky, aby nám kvalifikovaní

6

odborníci houfně neodcházeli z resortu. Do přípravy a výcviku personálu se nejen ve vojenském zdravotnictví investují značné prostředky a jejich know-how má nevyčíslitelnou hodnotu. Prioritou je návratnost nabytých zkušeností a dovedností vojenského zdravotnického personálu. Stejně jako v civilním sektoru také vojenské zdravotnictví pociťuje nedostatek kvalifikovaného lékařského personálu, zejména chirurgů, anesteziologů a všeobecných lékařů.

Veliký podíl na úrovni poskytované zdravotní péče má sofistikované technické vybavení. Odpovídá to armádní současnosti?

Jak kde. Obecně lze však říct, že po technické stránce máme značné rezervy, a to z důvodu dlouhodobého nedostatku investic. Zejména v první linii vůči pacientům, to jest na posádkových ošetřovnách, není situace optimální. Jednou z možných příčin je to, že zdravotnická služba se nacházela v podřízenosti nezdravotnických velitelských orgánů, a tudíž se mnohdy v investičních záměrech preferoval například nákup výzbroje na úkor zdravotnické techniky. Bohužel taková byla realita, jejíž analogii lze nalézt i v civilním sektoru.

Co s tím můžete dělat?

Změnit doposud praktikovaný způsob. Jako příklad uvedu, že systém posádkového zdravotnictví generuje určitý finanční výnos z různých poplatků či příplatků. Ty se odvádějí do státního rozpočtu. Nepochybnou vzpruhou by však bylo, kdybychom s nimi mohli disponovat. K tomu je zapotřebí upravit stávající legislativu. Při společných jednáních, která nás čekají v nejbližším období, bude nutno společně s ministerstvem financí a zdravotnictví dojít k dohodě a pokusit se tento potenciální finanční zdroj navrátit zpět do vojenského zdravotnictví. Tato snaha byla přesně definována

v nové koncepci vojenského zdravotnictví, která by měla být schválena do konce letošního roku. Jsem optimistou a ze stávajících jednání na úrovni vrcholných představitelů resortu vnímám v tomto podporu.

Zmínil jste posádkové ošetřovny a vojenská spádová zdravotnická zařízení, jež jsou prvotní v kontaktu s armádní veřejností. Bude se u nich něco měnit?

Jak jsem již zdůraznil, nebude to kvalita zdravotní péče. Nicméně, vzhledem k omezenému zdrojovému rámci, přehodnotíme rozsah naší profesní podpory k některým činnostem jednotek. Utlumíme jisté doposud praktikované úkony k vojskům a nasměrujeme je více a adresněji k pacientům.

Lze považovat za vstřícný krok vůči profesionálům také společný projekt Ministerstva obrany a střešovické ÚVN nazvaný Zelená cesta?

Určitě. Voják, který slouží či sloužil v armádě a jehož služba není z mnoha důvodů jednoduchá, si zaslouží nadstandardní zdravotní péči a přístup zdravotnického personálu. Tento krok velice vítám a budu dbát na to, abychom této cestě neustále dávali zelenou.

Příslušníci Armády ČR nasazení do úkolových uskupení v zahraničních operacích spoléhají na MEDEVAC a STRATEVAC z České republiky. Budou i nadále vzdušné evakuace těžce raněných vojáků prioritou číslo jedna?

Vždy budou prioritou. Bez této schopnosti by Vojenská zdravotnická služba postrádala svoji smysluplnost. O naše vojáky v zahraničí se musíme umět postarat. Avšak druhou stranou mince jsou přepravní kapacity. Já ze své pozice

Co se řekne, musí platit. Není to o zvyšování hlasu, ale o přirozené autoritě. Po celou svou dosavadní kariéru jsem měl velké sˇtěstí na spolupracovníky, na které většinou bylo a je absolutní spolehnutí. Žijeme v hektické době a jen společným týmovým úsilím lze docílit něčeho progresivního. V této souvislosti vzpomínám na své lékařské začátky u bojového útvaru, kde oblíbená zkratka velitele byla „es-en-pé“ – sobota, neděle pracovní, a bylo splněno. V současnosti to sice mnozí neradi slyší, ale když je třeba, musí platit i dnes, že jsou situace, kdy se musí pracovat nad rámec svých funkčních povinností.

Marně hledáme ve vašem pracovním kalendáři volné okénko. Kdy a jak relaxujete?

nedokážu zajistit trvalou provozuschopnost letadel a vrtulníků vzdušných sil AČR. Stojím si však za tím, že pro případný transport těžce zraněného vojáka udělají zainteresované složky maximum možného. Není nic důležitějšího než záchrana lidského života.

Zajímavostí je, že jste třikrát vstoupil do stejné řeky. Proč?

Po civilním gymnáziu ve Frýdku-Místku jsem vystudoval Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové a pokračoval specializovanou přípravou v Ústřední vojenské nemocnici Praha. Poté jsem pracoval tři roky jako náčelník zdravotnické služby u mosteckého protitankového pluku. Moje další praxe pokračovala na anesteziologicko-resuscitačním oddělení pražské ÚVN. V roce 1995 jsem nabyl přesvědčení, že mi už střešovická vojenská nemocnice nemá po odborné stránce co nabídnout, a proto jsem požádal o propuštění ze služebního poměru. Nastoupil jsem do Fakultní nemocnice Motol na Kliniku anestezie a resuscitace pod vedením profesora Cvachovce, kde jsem se zdokonaloval v problematice kardioanestezie a intenzivní péče při srdečních operacích. Následně jsem tuto zkušenost uplatnil v týmu, který se zabýval chirurgickou léčbou onemocnění srdce a velkých tepen v nemocnici Na Homolce. Pracovně jsem pobýval také v Bangladéši a v Saúdské Arábii v pozici anesteziolog konzultant. V roce 2003 byl vyhlášen konkurz na primariát ARO v ÚVN Praha. Cítil jsem potřebu splatit svými zkušenostmi dluh své vojenské anesteziologické alma mater.

V tomto výběrovém řízení na systemizované místo primáře ARO ÚVN jsem uspěl a stal se ze mne opět voják.

Voják, který vystoupal až na vrchol resortního zdravotnictví, a navíc byl jmenován do generálské hodnosti. Nakolik vás to změnilo?

Bylo by chybou, kdyby jakákoliv vyšší funkce nebo hodnost člověka změnila. Během své životní pouti lékaře a potažmo i vojenského lékaře jsem viděl, poznal i prožil celou řadu lidských nesˇtěstí a tragédií, ale také téměř zázračných návratů zpět do života. Ze všeho toho si odnáším vždy úctu k člověku, členům týmu a velkou pokoru k životu. Neustále je třeba zůstávat nohama na zemi. Vyšší vojenská hodnost

Volného času je pořád málo. Moje relaxace probíhá v několika skupenstvích – cyklistickém, lyžařském a potápěčském. U posledně jmenovaného se rád zastavím. Měl jsem sˇtěstí doprovázet špičkové profesionální jeskynní potápěče při průzkumech a mapování podvodních systémů v mexickém Yucatanu. Toto prostředí přináší silné a neopakovatelné zážitky. Bylo mi umožněno shlédnout přírodní skvosty, které spatřilo pouze několik desítek lidí z celého světa. Potápění a fotografování pod vodou, které provozuji už dvanáct let, mi přináší radost a relaxaci. Několikrát v roce se mi také podaří dát dohromady stejně pracovně vytížené kamarády k hudební produkci, kdy se snažím hrát co nejméně falešně na trubku.

Text: Pavel Lang Foto: autor, Radko Janata a archiv brigádního generála B. Jurenky

7

mise PRT podplukovník Petr S. Při výcviku dělostřelců 4. brigády Afghánské národní armády pomáhají americkým mentorům čeští dělostřelci, kteří jsou ve struktuře PRT. „Naší výhodou je, že máme zkušenosti s ruskou bojovou technikou. Afghánci jsou vyzbrojeni 122mm děly D-30 ruské provenience,“ říká rotmistr Radek M. Výcvik včetně střeleb probíhal na americké základně Shank. „Kurz hodnotím pozitivně. Významně jsme zvýšili naše palebné schopnosti,“ hodnotí výcvik náčelník dělostřelectva 4. brigády ANA major Andul Motala a dodává: „Dříve jsme naše dělostřelce využívali jako pěchotu. Nyní je již můžeme efektivně využít k palebné podpoře jednotek naší brigády.“ „Výcvik byl zaměřen na zvládnutí základních dělostřeleckých úkonů: zjistit cíl, předat

Desítka v Lógaru jde do FINÁLE Příslušníci 10. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Lógar mají před sebou poslední měsíc nasazení v afghánské provincii Lógar. Desítka je zároveň posledním kontingentem, protože český PRT končí po pěti letech svého působení v Afghánistánu. Než se začne bilancovat, co všechno Češi v Lógaru dokázali a jaký měla celá tato mise význam, připomeňme si, jak probíhalo nasazení desítky. Vojáci 10. jednotky rotovali do Afghánistánu během loňského července a srpna. Operační úkol převzali od 9. kontingentu v úterý 14. srpna 2012. Následujícího půl roku se stala jejich novým domovem americká základna Shank.

Od prvního dne na sto procent

„Nasazení v zahraniční operaci je 24 hodin sedm dní v týdnu, vojensky řečeno 24/7. Vzhledem k tomu, že bezpečnostní situace v Lógaru měla letos zhoršující se tendenci, neměli naši vojáci čas na pomalejší rozjezd. Od prvního dne museli fungovat na sto procent. Plynule jsme navázali na práci našich předchůdců,“ říká velitel 10. jednotky PRT plukovník gšt. Josef Kopecký.

8

„Hlavním úkolem našich vojáků v Lógaru je zajistit bezpečnost českých civilních expertů v rámci probíhajícího rekonstrukčního procesu v Afghánistánu a spoluprací s místními autoritami a výcvikem afghánských bezpečnostních sil přispívat ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády. S koaličními partnery provádíme společné operace. Prvek PSYOPS/CIMIC dále provádí takzvané projekty rychlého dopadu zaměřené zejména na oblast podpory afghánských národních bezpečnostních složek, školství a zdravotnictví,“ vysvětluje plukovník Kopecký.

Sloužím Afghánistánu!

V sousedství základny Shank se nachází Training Center Lógar, ve kterém probíhají kurzy policistů Afghánské národní policie. Čeští vojenští policisté se zaměřují na mentoring a výcvik policejních nováčků. Výcvik vedou v předmětech, kde afghánští instruktoři ještě nedosahují potřebné kvalifikace. „Hlavním cílem je naučit nováčky základním policejním činnostem a bezpečnému ovládání zbraně. Kurz trvá osm týdnů. Frekventanti musí zvládnout celkem devatenáct předmětů a učí se šest dní v týdnu. Museli se naučit vše, co budou potřebovat k výkonu reálné služby v terénu. Ne všichni nováčci náročný výcvik

dokončili,“ říká velitel jednotky Vojenské policie PRT Lógar kapitán Petr N. Výcvikový týden začíná v sobotu a končí ve čtvrtek. Pátek je v Afghánistánu volným dnem. Pracovní den začíná pro policejní nováčky už o půl páté ráno. Po budíčku následuje modlitba a ranní úklid. Pak mají hodinu tělocviku. Po snídani je čas na hygienu a v osm hodin už musí stát na ranním nástupu. První vyučovací hodina je vždy stejná – pořadová příprava. Po ní už následují jednotlivé odborné předměty. Po obědě je čas na další modlitbu. Odpoledne výcvik pokračuje. Večerka je v devět večer. „Afghánští policisté se učí základním dovednostem, jako jsou činnost na kontrolních bodech, prohlídka osob, vozidel a budov, zatýkání, použití obušku, poutání, činnost na místech trestné činnosti a další. Součástí výuky jsou také témata z oblasti práva, poskytování první pomoci nebo zpravodajská a spojovací příprava. Důraz je kladen na fyzickou kondici a na základní techniky sebeobrany,“ vysvětluje poručík Marek H. Vzhledem k tomu, že většina nováčků neumí číst ani psát, organizuje se pro ně každý večer tzv. kurz gramotnosti, který je plně v režii afghánské strany. V Afghánistánu se nejčastěji mluví dvěma jazyky – dárí a paštu. V afghánských

bezpečnostních složkách složkác je oficiálním jazykem dárí. „S místními policisty a instruktory komunikujeme prostřednictvím překladatelů. Při jednání s Afghánci musíme respektovat jejich mentalitu a mít na zřeteli místní kulturní a náboženské zvyklosti,“ říká poručík Marek H. „Pro policisty v Afghánistánu je nutností velmi dobře ovládat a používat zbraň. Nácviku i samotným střelbám proto věnujeme velkou pozornost. Důraz klademe na bezpečnost,“ říká český instruktor nadrotmistr Jiří W. Každý afghánský policista, který úspěšně absolvuje náročný základní kurz, dostane certifikát o složení zkoušek. Při slavnostním vyřazení ho zvedli nad hlavu a nahlas zakřičeli: „Sloužím Afghánistánu!“ Pět nejlepších studentů bylo oceněno věcným darem.

Významně jste zvýšili naše palebné schopnosti

„Česká strana se aktivně podílí na výcviku afghánských bezpečnostních složek a tím přispívá ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády,“ vysvětluje náčelník štábu

informace o cíli, spočítat prvky, nastavit prvky na děle, vydat povel a výstřel. Afghánci cvičili činnost dělostřelecké baterie v palebném postavení a přípravě děl ke střelbě, dělostřelecký průzkum a činnost střediska řízení palby. Zároveň se učili správně manipulovat s municí,“ říká rotný Adam H. V palebné službě jsme vycvičili celkem sedm obsluh. „Už první střelby dopadly nad očekávání dobře. První rána minula cíl o sto metrů. Po provedení oprav druhá rána již neomylně zasáhla cíl,“ hodnotí nadpraporčík Petr K. „Afghánští vojáci se během výcviku viditelně zlepšovali. Projevovali zájem o ovládání zbraně a přijímali naše zkušenosti s povděkem. Na závěr kurzu proběhly komplexní školní bojové střelby s ostrým navedením dělostřelecké palby na cíl a také palbou v noci,“ hodnotí nadrotmistr Josef P. Důležitým prvkem v systému je dělostřelecký průzkum. „Nejdříve jsme se zaměřili na topografii, především čtení z mapy. Pak jsme přidali zjišťování cílů a předávání informací o nich. Výcvik vyvrcholil naváděním dělostřelecké palby,“ vysvětluje rotný Jakub H. „Ke zefektivnění výcviku i vlastní palby jsme pro Afghánce připravili pomůcky, které jim usnadní výpočet prvků pro střelbu,“ říká nadpraporčík Petr K. „Jsou to pomůcky pro ruční výpočet při použití tabulek a kalkulaček, ale také počítačový program. Významně se tím zkrátí čas výpočtu

prvků a zvýší účinnost vedení palby,“ dodává nadpraporčík Petr K.

Kontrolní bod Chinarey na pašerácké stezce stále žije

Kontrolní bod Chinarey leží v horách v průsmyku dva a půl tisíce kilometrů nad mořem. Vede tudy silnice spojující lógarské distrikty Azra a Khoshi a povstalci ji často využívají pro tranzit osob i materiálu. Není tedy divu, že je místem častých přestřelek i urputnějších bojů. „Vzhledem k tomu, že kontrolní bod Chinarey je důležitým místem pro udržení bezpečnosti v této neklidné části Lógaru, rozhodli jsme se provést jeho komplexní rekonstrukci a zvýšit jeho obranné schopnosti,“ říká stavební inženýr českého PRT Lógar Jan Pivec. Realizace projektu začala na jaře roku 2011. Stavební inženýři a bezpečnostní experti civilní části PRT připravili projektovou dokumentaci a podklady k výběrovému řízení. Prostřednictvím našich projektů se nám daří zvyšovat zaměstnanost v regionu. Podmínkou pro vybrané firmy je zaměstnávat místní lidi a používat lokální stavební materiál. Vítězná firma se pustila do práce. Bezpečnostní situace se však postupně zhoršovala. Začátkem loňského července na stavbu kontrolního bodu Chinarey několikrát zaútočili povstalci. Bohužel při tom zabili tři dělníky a část budovy vyhodili do povětří. Z bezpečnostních důvodů byly stavební práce zastaveny. „Stavbu se nám podařilo znovu obnovit až letos v červnu. Část objektu zničeného výbuchem byla demolována a znovu vystavěna. Projekt jsme ale upravili tak, abychom zvýšili obranné schopnosti objektu,“ dodává stavební inženýr Jan Pivec. „Nové kontrolní stanoviště pomůže afghánským vojákům zvýšit jejich ochranu a zlepší podmínky služby na tomto nebezpečném místě,“ vysvětluje velitel plukovník gšt. Josef Kopecký. Na projektu se podíleli také vojáci českého PRT. „Zakoupili jsme padesát sedm kusů tzv. Hecso valů ke zkvalitnění opevnění hlavní budovy kontrolního bodu Chinarey. Instalaci a naplnění zeminou provedla místní firma,“ dodává příslušník skupiny civilně-vojenské spolupráce (CIMIC) rotmistr Bohumír B. Kontrolní bod Chinarey původně sloužil Afghánské národní policii. Vzhledem k jeho důležitosti zde službu převzala Afghánská národní armáda. Posádku tvoří patnáct vojáků, kteří se střídají v měsíčních intervalech. Na kopci nad kontrolním bodem se nachází ještě pozorovací stanoviště, které má symbolický název – „Poslední stanoviště“.

Matematická olympiáda v Lógaru

Svoje matematické vědomosti měřili studenti dvaceti dvou lógarských středních škol, z toho bylo šest dívčích. Cílovou skupinou byli studenti posledního ročníku. „Chtěli jsme podpořit lógarské studenty ve studiu matematiky. Třem nejlepším z každé školy jsme věnovali učebnice, které jim pomohou v přípravě na přijímací zkoušky na univerzitu. Dále jsme jim darovali kalkulačky, geometrické sady

9

mise

a aktovky,“ řekl velitel Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký, který ceny studentům osobně předával. Spolu s velitelem českého PRT ceny předával také provinční ministr školství Akbar Stanikzai. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil v areálu střední zemědělské školy v lógarském hlavním městě Pol-e Alam. Tuto školu projektoval, postavil a vybavil český provinční rekonstrukční tým. Ceny pro studenty byly nakoupeny z prostředků Ministerstva obrany ČR, hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka a ze sbírky kaplana. Nápad uspořádat matematickou olympiádu vzešel od skupiny civilně-vojenské spolupráce. „Organizátorem bylo, s naší podporou, provinční ministerstvo školství. To bylo zároveň zodpovědné za celý průběh soutěže, včetně výběru příkladů,“ řekl náčelník skupiny CIMIC českého PRT nadporučík Josef D. a dodává: „Příklady byly vybírány tak, aby jejich složitost byla vyšší, než jsou průměrné znalosti studentů.“ „Školy měly o matematickou soutěž velký zájem,“ říká ministr školství v Lógaru. „Je to dobrá věc takhle podporovat studenty při jejich vzdělání. Má to dobrý vliv na školy i na morálku studentů,“ dodává ministr. „I když se jedná o krátkodobý projekt, předpokládám, že bude mít dopad v dlouhodobější perspektivě. Řadě studentů může pomoci dostat se na univerzitu a tím postupně zvyšovat vzdělanost místní mladé generace,“ hodnotí plukovník Kopecký. Na základě výsledků matematické olympiády čeští vojáci zorganizovali další vzdělávací projekt. Cílem byla podpora nejlepších škol v afghánské provincii Lógar. „Šedesát šest nejlepších studentů, tři z každé školy, soupeřili ve vědomostech v matematice. Tentokrát soutěžili především za své školy, protože tři nejlepší týmy vyhrály vybavení pro výuku přírodovědných předmětů,“ řekl náčelník skupiny CIMIC nadporučík Josef D.

PRT podporuje i „omeletu“ ve Wardaku

„Rekonstrukce kuchyně s jídelnou 3. kandaku, který je dislokován na základně Solthan Kheyl

10

v provincii Wardak, byla důležitým projektem rychlého dopadu. Významně jsme tím zlepšili životní podmínky afghánských vojáků. Projekt také přispěl k dalšímu zlepšení velmi dobrých vztahů mezi afghánskými a českými vojáky a zároveň ukázal schopnost PRT podpořit jednotku Armády České republiky, která působí v jiné provincii než Lógar,“ říká náčelník skupiny civilně-vojenské spolupráce českého provinčního rekonstrukčního týmu nadporučík Josef D.

Právě 3. kandak je mentorován českým poradním a výcvikovým týmem OMLT. S myšlenkou na rekonstrukci přišel předcházející velitel poradního a výcvikového týmu podplukovník Martin Botík. Kuchyňský blok byl v nevyhovujícím stavu a hygienické podmínky byly, diplomaticky řečeno, na hodně nízké úrovni. Vedoucí skupiny CIMIC spolu se stavebním expertem civilní části PRT se přímo na základně Solthan Kheyl seznámili s aktuálním stavem. Vyhodnotili, že rychlejší a finančně výhodnější bude objekt zrekonstruovat než postavit nový. „Rozhodli jsme se rekonstrukci celého objektu řešit komplexně, s důrazem na udržitelnost provozu v dlouhodobějším horizontu,“ říká stavební inženýr civilní části PRT Jan Pivec, který zároveň zpracoval projektovou dokumentaci a podklady pro výběrové řízení. Součástí projektu je také zbudování septiku a napojení na zdroj pitné vody. Tím se výrazně zvýší hygienická úroveň provozu kuchyně i jídelny. V současnosti vojáci nosí vodu ve vědrech z dvou set metrů vzdálené studny. Změna nastane také v technologii vařičů. Nově budou osazeny vařiče na plyn, čímž se zvýší bezpečnost provozu. Dosud se používalo otevřené ohniště na tuhá paliva. Kvůli tomu budova v minulosti vyhořela. V celém objektu byla rozvedena nová elektroinstalace a budova byla připojena ke generátoru. V projektu se také počítá s proškolením vojáků roty logistiky afghánského kandaku k obsluze jednotlivých zařízení kuchyně a k ekologickému

fakta Velitelem 10. jednotky PRT Lógar je plukovník gšt. Josef Kopecký, MSc, který v České republice velí 7. mechanizované brigádě v Hranicích. Hlavním úkolem našich vojáků v Lógaru je zajistit bezpečnost českých civilních expertů v rámci probíhajícího rekonstrukčního procesu v Afghánistánu a spoluprací s místními autoritami a výcvikem afghánských bezpečnostních sil přispívat ke zvyšování stability, bezpečnosti a legitimity afghánské vlády. S koaličními partnery provádíme společné operace. Prvek PSYOPS/CIMIC dále provádí takzvané projekty rychlého dopadu zaměřené zejména na oblast podpory afghánských národních bezpečnostních složek, školství a zdravotnictví. Jádro jednotky tvoří příslušníci 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic, doplněné je vojáky 72. mechanizovaného praporu a velitelství 7. mechanizované brigády. Jednotka má celkem 292 vojáků, z toho 11 žen, a skládá se z 25 vojenských útvarů a zařízení Armády České republiky. Průměrný věk příslušníků kontingentu je 31 let. Nejmladšímu vojákovi je 21 let a nejstaršímu 53 let. V zahraniční operaci už bylo minimálně jednou nasazeno 46 % vojáků jednotky. Základními prvky 10. jednotky PRT Lógar jsou štáb, lehká a mechanizovaná rota a rota logistiky, zahrnující mimo jiné i tým pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin (EOD – Explosive Ordnance Disposal). Ve struktuře je zařazena také výcviková a poradní skupina Vojenské policie určená k podpoře výcviku Afghánské národní policie. Celá jednotka PRT i s technikou operuje z americké základny Shank, na níž jsou kromě amerických a českých vojáků dislokováni také příslušníci jordánského kontingentu, vojáci Afghánské národní armády (ANA) a příslušníci Afghánské národní policie (ANP). Vojáci 10. jednotky PRT Lógar převzali operační úkol dne 14. srpna 2012. Plánovaná doba nasazení je do února 2013. Hlavní technikou užívanou při plnění operačního úkolu jsou lehká obrněná vozidla IVECO a Dingo, kolové obrněné transportéry Pandur a americká obrněná vozidla MRAP typu MAXPro. Vojáci jsou vyzbrojeni novou českou útočnou puškou CZ 805 BREN ráže 5,56 mm a dalšími ručními zbraněmi. Civilní část PRT v současnosti tvoří čtyři odborníci vybraní Ministerstvem zahraničních věcí České republiky, kteří zajišťují konkrétní rozvojové a rekonstrukční programy zaměřené zejména na bezpečnost, vodní hospodářství, zemědělství, infrastrukturu, vzdělávání a komunitní projekty. Prioritami civilní části PRT jsou podpora místní vlády, médií a ekonomický rozvoj provincie Lógar.

nakládání s odpady, které provozem kuchyně a jídelny vzniknou. Na počátku jsme oslovili šestnáct stavebních společností z provincie Lógar. Přihlásilo se osm firem, kterým jsme zaslali projektovou dokumentaci. Firmy nám předložily své nabídky. Smlouvu jsme podepsali se stavební společností, jejíž nabídka byla nejvýhodnější. Při realizaci našich rekonstrukčních projektů upřednostňujeme firmy právě z provincie Lógar, kde český PRT působí. Podporujeme tím zaměstnanost místních obyvatel. „V současné době jsou stavební práce v plném proudu. Spolu se stavebním inženýrem civilní části PRT stavbu pravidelně kontrolujeme, aby byly dodrženy veškeré technologické postupy,“ dodává náčelník skupiny CIMIC nadporučík Josef D.

Film Všiváci se točil v Lógaru

Vojáci vedou palbu na střelnici. Za nimi se objeví voják v pouštní uniformě. Jde odevzdaně. Před chvílí se dozvěděl, že ho opustila žena. On je daleko od domova a nemůže nic dělat. V tu chvíli se pro něho zhroutil svět. To je jedna za scén nového českého filmu Všiváci. Hlavní roli, postavu bývalého vojenského odstřelovače Richarda, hraje Ondřej Vetchý. Natáčelo se v autentických exteriérech a interiérech. Výše zmiňovaná scéna byla natáčena na střelnici Altimur. Filmaři také pracovali na základně Shank, kde je dislokován český provinční rekonstrukční tým. V Pol-e Alam, hlavním městě provincie Lógar, se točily scény v chlapecké škole. V afghánském Lógaru spolu s Ondřejem Vetchým natáčil i herec Ondřej Malý, který ve filmu hraje také bývalého vojáka. Pětičlenný filmový štáb doplňoval režisér Roman Kašparovský, kameraman a zvukař. „Film Všiváci je příběhem dvou bratrů, Richarda a Mikuláše, kteří se v minulosti rozešli a v současnosti k sobě hledají cestu. Ve filmu sledujeme jejich současný stav a životy a zároveň se postupně dozvídáme o jejich minulosti. Richard je bývalý voják, který bojoval v Afghánistánu. V současnosti žije v malém městě na Vysočině a řeší existenční problémy. Jeho bratr Mikuláš je špičkový neurochirurg žijící v Praze,“ charakterizuje svůj první film režisér Roman Kašparovský.

„Krikeťáci“ z Pol-e Qandahárí mají nové sportovní vybavení Společnost STES, která je marketingovým zástupcem Fotbalové asociace České republiky, poskytla finanční dar na rozvoj sportu v provincii Lógar prostřednictvím sbírky Duchovní služby Armády České republiky. Původně jsme chtěli podpořit jeden z místních fotbalových klubů. Lógarští sportovní funkcionáři se bohužel snažili získat peníze spíše do vlastních kapes, než aby měli zájem podporovat fotbal. Proto jsme se rozhodli, po dohodě se STES, podpořit jiný druh sportu. „Při jedné z patrol v obci Pol-e Qandahárí v severní části Lógaru oslovili naše vojáky studenti z místní střední školy. Ukázalo se, že to jsou nadšení hráči kriketu, kteří hrají za tým s názvem Shahi,“ vysvětluje velitel 10. jednotky PRT Lógar plukovník gšt. Josef Kopecký.

„Že to jsou zapálení sportovci, se ukázalo hned při první schůzce. Na základnu Shank za námi přišli pěšky,“ vzpomíná příslušník skupiny civilně-vojenské spolupráce rotmistr Bohumír B. „Náš tým se jmenuje Shahi a má třináct hráčů. Všichni jsme studenti střední školy v Pol-e Qandahárí,“ představuje svůj kriketový tým jeho kapitán Ismatullah Ahadi. „Myslím, že je lepší ve volném čase sportovat, než abychom se někde poflakovali nebo brali drogy,“ dodává Ismatullah Ahadi. Na rozdíl od chybějícího sportovního vybavení nepostrádají studenti nadšení. Trénují dvakrát týdně na hřišti u školy, do které chodí. Skupina civilně-vojenské spolupráce českého PRT se rozhodla, že kriketovému mužstvu koupí nové sportovní vybavení. K tomu vypsala výběrové řízení. Ze čtyř přihlášených firem jsme vybrali nejvýhodnější nabídku. Tým Shahi tak ke svému nadšení dostal také kvalitní vybavení. Každý z hráčů obdržel kriketové boty a dresy. Dále jsme

pro tým koupili deset míčků, tři pálky a přilby, tři páry holeňových chráničů a rukavice pro pálkaře a dva páry rukavic na chytání míčků. „Bylo příjemné sledovat radost afghánských krikeťáků, když si prohlíželi svoje nové sportovní vybavení,“ vzpomíná rotmistr Bohumír B. Kriket byl v Afghánistánu až do sovětské okupace v roce 1979 téměř neznámým sportem. Objevili ho v Pákistánu až afghánští uprchlíci, kteří tam utíkali během války. Zde se ho také naučili hrát. V roce 1995 byla založena Afghánská kriketová asociace. V poslední době afghánský národní tým získává jeden úspěch za druhým. V současnosti dokonce hraje prestižní soutěž International Twenty20, kde hrají nejlepší týmy, například z Indie, Anglie, Austrálie, Nového Zélandu nebo Pákistánu. Úspěchy národního týmu zvyšují popularitu kriketu v zemi. V celém Afghánistánu nyní tuto hru hraje téměř milion lidí. Připravil mjr. Jindřich Plescher, tiskový a informační důstojník 10. jednotky PRT Lógar

11

výcvik Britský vojenský poradní výcvikový tým (BMATT) připravil za dvanáct let své existence téměř deset tisíc vojáků

Ten je zaměřen především na znalosti a metodiky nezbytné pro výcvik vojáků.

Pod taktovkou zkušených seržantů Na obzoru se objevil obrovský ohnivý hřib, který záhy zakryl hustý dým. Trvalo ale ještě dobře deset sekund, než dorazila zvuková vlna. Nemohlo být nejmenších pochyb. Spojenecký letoun byl sestřelen. Okamžitě byla aktivována jednotka rychlé reakce.

Vojákům se poměrně brzo podařilo určit místo dopadu. Ale dříve než dorazili do této oblasti, začali se tam stahovat i povstalci. A tak se okamžitě rozpoutala přestřelka. Zatímco jedna skupina spojeneckých vojáků odrážela palbou protivníka, druhá se snaží poskytnout první pomoc sestřelené osádce. Takto nějak vypadal jeden z fragmentů výcviku Britského vojenského poradního výcvikového týmu (BMATT) sídlícího ve Vyškově. Instruktoři se netajili tím, že se nechali inspirovat nejnovějšími zkušenostmi z Afghánistánu. Mezi ohněm z hořících pneumatik ale v tomto případě sváděli boj o pilota pouze figuranti. Absolventi kurzu, který se skládal z nejnižších velitelů, pouze pozorovali, jakým způsobem britští instruktoři

vedou toto zaměstnání. Následující den se výcvik se stejným námětem zopakuje. To už se však role instruktorů ujmou samotní posluchači. Díky takto metodickému přístupu se jim poznatky z kurzu dostanou co nejvíce do krve.

Od Kavkazu po Maroko

BMATT působí ve Vyškově od října 2000. Vzniku tohoto týmu předcházelo podepsání memoranda o porozumění mezi britským a naším ministerstvem obrany. V roce 2008 byl tým rozšířen o pět českých vojáků. O dva roky později došlo k poslednímu dodatečnému pětiletému prodloužení memoranda. V současné době se sedmnáctičlenný britský tým skládá z pěti důstojníků, čtyř praporčíků a osmi poddůstojníků. V pětičlenném

českém týmu je zastoupen jeden důstojník a čtyři praporčíci. Za dvanáct let prošlo rukama instruktorů na deset tisíc vojáků. Úkolem BMATT bylo pomoci zemím střední a východní Evropy s rozvojem jejich armád, a to především prostřednictvím výcviku instruktorů. Britové zajišťují vojenské kurzy, pomoc při výcviku a odborné konzultace. Jejich zaměstnání patří k nejprestižnějším záležitostem a je o ně nejen mezi příslušníky Armády České republiky nemalý zájem. Tým různými formami spolupracuje s armádami třiatřiceti zemí z Afriky, Asie a Evropy. „Vliv našich instruktorů sahá od Kavkazu přes Balkán, severní Afriku až do Maroka. Nejde jen o to, že tyto země vysílají své vojáky do České republiky, pokud se to jeví jako výhodnější, vyšleme malý výcvikový tým do zemí, které mají o to zájem. Ten pak školí příslušníky domácích ozbrojených sil přímo na místě. Snažíme se, aby vojáci těchto armád zlepšili svou odbornou erudici a schopnost vysílat jednotky do nejrůznějších zahraničních misí. Vycházíme z britské metodologie a taktiky, učíme nejnovější poznatky, které získáváme od vojáků vracejících se ze zahraničních operací. Školíme

Flexibilní přístup

V nabídce jsou i kurzy plánování operací na podporu míru, plánování a hodnocení výcviku a střelecký kurz. „Ten není samozřejmě zaměřen jen na nějaký statický nácvik střelby na střelnici. Snažíme se během něho seznámit posluchače s nezbytnými technikami a znalostmi tak, aby byli schopni vycvičit jednotku na takovou úroveň, která umožňuje vést účinnou střelbu v bojových operacích. Pokud se vojáci dostanou do léčky, musí být velice efektivní v tom, co dělají,“ upozorňuje plukovník Cuthbert. „Necvičíme ale jen ryze vojenské činnosti. Všichni absolventi kurzů se dozvědí spoustu věcí o etice mezinárodních operací. Vštěpujeme jim pravidla chování, předcházení sexuálnímu zneužívání, seznamujeme je s místními zvyklostmi a celou řadou dalších věcí. Kurzy, které organizujeme v zahraničí, mají podobnou náplň jako ty ve Vyškově. Jsme ale velice flexibilní. Pokud o to některá hostitelská země požádá, můžeme je upravit podle místních podmínek a požadavků.“ Před časem měl možnost ve Vyškově vidět ukázku vedení boje s nasazenými bodáky britský vojenský atašé plukovník Andrew Shepherd. „Všiml jsem si, že figury imitující protivníka jsou vyrobeny z odpadků. Jednoduchý nápad, který umožní absolventům kurzu bez problému zorganizovat obdobný výcvik i u nich doma. A to s prakticky nulovými náklady. Přesně takový racionální způsob myšlení potřebují současné moderní armády,“ popsal svůj zážitek. Jen v roce 2012 organizoval BMATT kurz velitelů nižších jednotek pro Gruzii, kurz výcviku instruktorů pro Maroko a Kazachstán, zaměstnání zaměřené na řízení výcviku pro Kosovo, před nasazením školitele. Výcvik, který poskytujeme, se pak šíří dál prostřednictvím našich studentů. Hlavní důraz je přitom kladen na vedení,“ vysvětluje velitel BMATT plukovník Andrew Cuthbert. „Bez podpory, kterou nám poskytuje Česká republika, bychom nemohli existovat. Ta je pro nás prostě klíčová. A za to bych chtěl poděkovat. Ve Vyškově máme k dispozici kvalitní výcvikové prostory, dobré kanceláře a učebny.“

Sedm kurzů

BMATT organizuje celkově sedm druhů kurzů, většinou se jedná o instruktorské. Výuka se vede zásadně v angličtině. V každém kurzu je dvacet pět až třicet pět účastníků z dvanácti až patnácti zemí. Ročně takto připraví ve Vyškově až tři sta posluchačů. Mnohem více je ale těch, které vycvičí čtyřčlenné výjezdové týmy přímo v jejich zemích. Ročně se takto uskuteční až osm výjezdů. Může se jednat o asistence, školení nebo přímý výcvik jednotek, v poslední době především před nasazením v Afghánistánu. Britský tým je financován z několika zdrojů. Každý stát, který vyšle své vojáky do kurzu, platí veškeré jejich náklady. Česká strana dává bezplatně k dispozici výcviková zařízení, kanceláře a učebny, včetně vybavení. Zároveň také zajišťuje podporu výcviku, tedy zbraně, vojenské dopravní prostředky a v případě potřeby i figuranty. Nese i náklady spojené s fungováním české části týmu. Zbývající část jednotky je hrazena britskou stranou. Ta platí mzdy instruktorů a veškeré s tím spojené dávky, ubytování, přepravní náklady, zdravotní péči o ně a při výcviku v zahraničí i cestovné a stravné. Česká

12 12

republika vydá na tento projekt zhruba dva miliony korun ročně. Také britský rozpočet se pohybuje v řádu milionů, ovšem liber. V seznamu kurzů, které se ve Vyškově pravidelně připravují, je například seminář pro vyšší důstojníky. Trvá jen tři dny a má spíše seznamovací charakter. Oproti tomu kurz velitelů nižších jednotek je v délce čtyř týdnů a koná se dvakrát do roka. Jeho cílem je rozvíjet řídicí schopnosti velitelů nejnižších jednotek. Posluchači tráví většinu času přímo v terénu a především v zimním období bývá s ohledem na klimatické podmínky velice náročný. Ještě rozsáhlejší je kurz instruktorů, který trvá šest týdnů.

vycvičil ukrajinský prapor a pro Rumunsko a Českou republiku připravoval jednotky před vysláním do Afghánistánu. Tímto výcvikem prošlo dvě stě českých vojáků. Ti se podle britských instruktorů při závěrečné klasifikaci většinou umísťují v horní třetině. Často právě Češi bývají oceňováni jako vůbec nejlepší posluchači kurzu. A to rozhodně ne podle zdvořilostních kritérií. Hodnocení je v tomto případě exaktní a velice přísné. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv BMATT

13

legislativa Nová koncepce mobilizace by měla umožnit v případě ohrožení České republiky postavit skutečně účinnou válečnou armádu

Ostře sledované

HROZBY

Ke zlepšení případné obrany České republiky by měly v nejbližší době významně přispět tři materiály. Vedle Koncepce aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky (tomuto tématu jsme se věnovali podrobněji v AR 8/2012) se jedná o Koncepci přípravy občanů k obraně státu a Koncepci mobilizace ozbrojených sil. A právě posledně jmenovanému dokumentu jsme se rozhodli věnovat prostor v tomto čísle.

Armáda České republiky na mírových stavech je ve skutečnosti jen něco jako organizační jádro pro rozvinutou, plně mobilizovanou armádu. Právě ta by sehrávala rozhodující roli při obraně nedotknutelnosti našeho území. A to nejen formou válečného konfliktu. To, jak dobře budou nastaveny všechny mobilizační procesy a jak kvalitní záložní potenciál bude k dispozici, pomáhá vytvářet odstrašující faktor vůči případnému agresorovi. Doposud měla Česká republika pro případ výrazného zhoršení bezpečnostní situace koncepci mobilizace vypracovanou v roce 2005. Tehdy jsme zahajovali první rok plně profesionální armády. Od té doby se však mnohé změnilo. A nejde jen o to, že v Armádě České republiky především v důsledku opakovaného snižování vojenského rozpočtu nyní dochází k další reorganizaci, ale ruku v ruce s ním se stále ve větším měřítku uplatňuje princip odložené potřeby. Je také nezbytné reflektovat optimalizaci bezpečnostního sytému České republiky, českou bezpečnostní strategii a vojenskou strategii ČR. Navíc se nepodařilo upravit dosud platné právní normy tak, jak navrhoval dokument mobilizace v roce 2005. Především ale chybí právní úprava celé škály nezbytných opatření, o nichž by musela vláda rozhodnout a která by byla realizována ještě v době míru. Stávající právní norma předpokládá zahájení činností přímo souvisejících s doplňováním našich ozbrojených sil, a to včetně odvodního řízení a přípravy vojáků v záloze, až za stavu ohrožení státu. Tedy až v okamžiku, kdy je již bezprostředně ohrožena svrchovanost a územní celistvost naší republiky. A to je již pozdě. Realizace mimořádných opatření a plánovaných opatření si mimo jiné vyžádá novelu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, a branného zákona č. 585/2004 Sb. i celé řady navazujících právních norem. Doposud nebyly navrženy a schváleny právní předpisy upravující průběh mimořádné služby a také alternativní služby. Tu by měli v případě stavu ohrožení státu

14

a válečného stavu vykonávat občané, kteří z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání odmítnou povinnou vojenskou službu. „Mobilizaci řešíme realisticky. V mírovém stavu je branná povinnost občanů vykonávána na dobrovolnickém principu a na smluvním základě. Pro doplňování ozbrojených sil slouží aktivní záloha. Majetkové zajištění je realizováno akvizicemi. Mimořádná opatření umožňují převedení ozbrojených sil ČR z mírové do válečné organizační struktury. Při stavu ohrožení státu je branná povinnost uskutečněna na základě zákonné povinnosti,“ zhodnotil tento dokument v době jeho vzniku Alexandr Vondra.

Budou chybět vycvičené zálohy

V nepříliš vzdálené době s největší pravděpodobností nastane problém s dostatečným počtem vycvičených vojáků v záloze. V současné době je do vojenské evidence v souladu s branným zákonem zařazeno přibližně milion šest set vojáků v záloze. Tento počet se v důsledku zániku branné povinnosti každoročně snižuje přibližně o šedesát tisíc osob. Od doby ukončení výcviku těchto vojáků základní služby uběhl poměrně velký časový úsek. Nemalá část z nich se učila ovládat techniku, která v současné době v armádě již neexistuje. Navíc se jedná o věkové kategorie od třiceti let výše, což jsou ročníky, k jejichž mobilizaci většinou dochází až ve druhém sledu. Počet nějakým způsobem připravených osob se průběžně jen minimálně navyšuje o vojáky z povolání propuštěné ze služebního poměru a vojáky zařazené do aktivní zálohy. Uspokojivé řešení nepřinese ani připravované navýšení počtů příslušníků aktivní zálohy až na pět tisíc osob a rozšíření jejich základního výcviku a pravidelných cvičení. Novinkou také budou dobrovolná cvičení vojáků v povinné záloze, která se budou

PLNĚNÍ MOBILIZAČNÍ VYHLÁŠKY uskutečňovat na základě jejich žádosti. Celková délka tohoto výcviku by měla být dvanáct týdnů. Kromě toho budou existovat za předem stanovených podmínek i povinná cvičení vojáků v povinné záloze. Základní výcvik je v tomto případě stanoven na dvanáct týdnů, zdokonalovací na osm týdnů a stmelovací na čtyři týdny. Celkový rozsah cvičení vojáka v záloze za období mimořádných opatření činí nejvýše šest měsíců. Jak jsme již uvedli ve článku o aktivních zálohách, nově vzniká zvláštní kategorie aktivní zálohy, kterou budou tvořit bývalí vojáci z povolání po dobu pěti

MOBILIZACE 22. ZÁŘÍ 1939 let od ukončení služebního poměru. Přes všechna tato opatření je zřejmé, že ozbrojené síly ČR budou schopny nasazení v maximálním rozsahu až po jejich mobilizačním doplnění a výcviku těchto rezerv, což si vyžádá nemalý časový prostor v řádu let.

Nově mimořádná opatření

Koncepce mobilizace je výchozím zadáním pro mobilizační plánování a pro mobilizační přípravy. Stanovuje zásady, principy, postupy

a pravidla pro postupné převedení ozbrojených sil z mírové do válečné organizační struktury, jejich doplnění osobami, vojenským materiálem a majetkem. Mělo by se jednat o co nejplynulejší proces rozložený do několika etap. A to pokud možno – z důvodů, které jsme již naznačili – v co nejdelším časovém období. Jeho délka bude samozřejmě závislá na průběhu a intenzitě krizové situace. Ke zpracování mobilizačních plánů rozvinovaných útvarů a projektů pro nově mobilizačně vytvářené útvary dojde již v mírovém stavu. Měly

by být také stanoveny potřeby osob, vojenského materiálu, majetku a věcných prostředků. V této fázi se také uskuteční plánovací činnosti a přípravné práce pro podporu pobytu cizích ozbrojených sil na našem území – Host Nation Support. Naplněny budou i úkoly plánu operační přípravy našeho území. Příprava mobilizace se totiž neobejde bez přijetí nezbytných opatření v dostatečném časovém předstihu. Bez toho by nebylo možné připravit osoby, vojenský materiál a majetek k plnění úkolů spojených se zabezpečením obrany státu.

15

legislativa Jakýmsi mezistupněm mezi mírovým stavem a stavem ohrožení státu bude přijetí mimořádných opatření. Vyhlašuje je v případě vážného zhoršení bezpečností situace, kdy ale ještě nedojde k bezprostřednímu ohrožení našeho státu, na návrh ministra obrany vláda. Zavedená mimořádná opatření by měla umožnit zahájení výběrového doplnění ozbrojených sil neprodleně po vyhlášení stavu ohrožení státu. Mělo by dojít k přezkoušení mobilizace, k prověření opatření pro zabezpečení obrany státu, k revizi organizační struktury a celkových počtů ozbrojených sil, k zintenzivnění mobilizačních příprav, k přípravě doplňování vojenského materiálu a majetku pro zabezpečení potřeb ozbrojených sil a přípravě finančního zabezpečení. Akvizice zaměřené na doplnění majetku a materiálu válečné organizační struktury budou přitom realizovány i s použitím nástrojů hospodářských opatření pro krizové stavy. Významným opatřením bude naplňování branné povinnosti. Konkrétně by se mělo jednat o realizaci odvodních řízení, výkon povinných vojenských cvičení a předurčení vojáků v záloze na systemizovaná místa podle potřeb ozbrojených sil. V tomto případě vedle principu dobrovolnosti dojde k povinnému výkonu branné povinnosti. Krajská vojenská velitelství (KVV) v součinnosti s krajskými úřady a obcemi s rozšířenou působností zahájí prostřednictvím odvodních komisí odvodní řízení. Posudkové řízení s vojáky v povinné záloze budou zajišťovat posudkové komise. Současně bude odstartován výkon správních činností souvisejících s realizací branné povinnosti. y ý útvarů budou organizována g U vybraných stmelovací cvičení.

SOS a válečný stav Stav ohrožení státu (SOS) vyhlašuje v okamžiku, kdy jsou bezprostředně ohroženy svrchovanost, územní celistvost a demokratické základy státu, na návrh vlády Parlament ČR. Armáda je uvedena do zvýšené bojové pohotovosti. Ministr obrany okamžitě zahajuje doplňování útvarů válečné organizační strukturyy osobami, vojenským materiálem materiá a nezbytným majetm kem. Princip do dobrovolnosti při výkonu výk branné povinnosti povinn je plně nahrazen nahr principem po povinnosti. Vojáci v činné službě budou bu převedeni do mimořádné služby. Předu Předurčení vojáci v záloze zá jsou povoláni povo prostřednictvím prostřednic KVV k výk výkonu mimořádné služby. Po doplnění vy vybraných út útvarů

je zahájeno jejich bojové stmelení v délce několika měsíců. O vyhlášení válečného stavu rozhoduje Parlament ČR. A to v případě, když je Česká republika přímo napadena, nebo je potřeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, případně je ohrožena svrchovanost, územní celistvost či demokratické základy státu. Nejprve je vyhlášena částečná nebo všeobecná mobilizace a zároveň také plná bojová pohotovost. Pokračuje odvodní a posudkové řízení a ostatní správní činnosti související s brannou povinností občanů. Ministr obrany řídí převedení ozbrojených sil na válečnou organizační strukturu. Podklady a návrhy řešení k vydávaným rozhodnutím připravují velitelské a mobilizační orgány resortu. Pro válečný stav, stejně jako pro stav ohrožení státu, je připravena celá řada dalších plánovaných opatření. Mimo jiné by mělo dojít k pozastavení propouštění vojáků z činné služby, k omezení cestování do zahraničí u osob podléhajících branné povinnosti, k povolení vstupu občanů pobývajících v zahraničí do ozbrojených sil spojeneckých armád a k povolení vstupu cizích státních příslušníků do ozbrojených sil České republiky.

Mobilizační dodávky

Stejně důležité jako doplňování mobilizované armády personálem bude i její vybavení potřebnou výzbrojí a dalším nezbytným materiálem. Tvorba, skladba a rozsah skladování zásob vojenského materiálu v době míru se totiž bude řídit principem udržování nezbytně nutného minima. Ve skladech bude tedy pouze materiál, který není

možné pořídit v období předcházejícím rozvinutí ozbrojených sil na válečnou organizační strukturu. Smyslem tohoto opatření je odložení finančních nákladů až na dobu nezbytnou a snížení nákladů na skladování tohoto materiálu. K zajištění maximální efektivity a hospodárnosti bude uplatňována zásada majetek nevlastnit, ale zajistit jej v případě potřeby. Moderní technologie nebudou nakupovány na sklad, ale až v době, kdy bude pravděpodobné jejich využití. Majetek nezbytný pro potřeby válečných ozbrojených sil bude zajišťován z několika zdrojů. Základ bude tvořit stávající majetek a kapacity pro práce a služby v právu hospodaření resortu MO. Dále bude získáván úplatou nad rámec běžného akvizičního procesu. Nechybí ale ani přímé převzetí věcných prostředků. Již v době míru mají být zpracovány požadavky a souhrnné bilance věcných prostředků nezbytných k zabezpečení ozbrojených sil. Vlastní dodání těchto prostředků bude realizováno jejich vlastníky v průběhu stavu ohrožení státu a válečného stavu. V tomto období bude u KVV, krajských úřadů a obecních úřadů s rozšířenou působností zaveden institut evidence, vrácení a zničení věcných prostředků. Kromě toho dojde ke zpracování plánu hospodářské mobilizace MO. Pokud si mobilizační dodávky vyžádají u dodavatele zabezpečení nezbytných příprav, pak jejich finanční náhrada půjde na úkor Správy státních hmotných rezerv. Mobilizační dodávky budou realizovány za stavu ohrožení státu a válečného stavu a budou uhrazeny z rozpočtu Ministerstva obrany ihned po odběru výrobků,

prací a služeb. Posledním zdrojem bude Správa státních hmotných rezerv. Od ní budou odebírány komodity, které má ve skladech.

Princip odložené potřeby

Výhody uplatnění principu odložené potřeby a odložení nákladů do budoucnosti jsou i bez

ohledu na současné ekonomické problémy a nedostatek finančních prostředků zřejmé. Ostatně využívá ho celá řada dalších zemí. Tento systém umožňuje minimalizaci finančních nákladů v době míru a přenesení těchto výdajů do období, kdy nastane skutečná potřeba. Odpadá tedy problém se skladováním a obnovováním zásob. Ale v okamžiku, kdy nastane skutečná potřeba, budou náklady na nastolení této schopnosti nepoměrně vyšší. Nejslabší stránkou tohoto systému je schopnost dokázat včas identifikovat případnou hrozbu. Z historie víme, že ne vždy se něco takového podařilo. Naopak jako příklad toho, kdy politická a vojenská reprezentace včas rozpoznala hrozící nebezpečí a snažila se přijmout potřebná opatření, můžeme uvést situaci před druhou světovou válkou. Ještě v roce 1932 došlo v naší armádě ke zkrácení vojenské základní služby z osmnácti na čtrnáct měsíců a v důsledku přetrvávající krize k významnému snížení vojenského rozpočtu. Když se ale v lednu 1933 dostal v sousedním Německu k moci Adolf Hitler, zareagovala na to vláda a potažmo československá armáda okamžitě nejen přípravou rozsáhlé reformy spojené s výraznou modernizací výzbroje a výstavbou pohraničních opevnění, ale i prodloužením vojenské základní služby na dva roky. Princip odložené potřeby přináší však ještě jedno riziko. Jak jsme již zmínili, dává mu přednost celá řada dalších zemí. Pokud by ale došlo ke globálnímu zhoršení bezpečnostní situace, komodity potřebné pro doplnění mobilizačních zásob, především pak ty strategické, by se zřejmě staly nedostatkovým zbožím. Jinými slovy, některé nezbytné akvizice by v této fázi již nebylo možné realizovat. Nová právní norma by tedy měla daleko pružněji reagovat na mobilizační potřeby nejen v případě bezprostředního ohrožení České republiky. K tomu, aby byla naše země schopna v době bezpečnostní krize reagovat na vzniklá rizika, ale nestačí jen potřebná legislativa a koncepční materiály, mnohé z těchto činností bude potřeba pravidelně procvičovat a trénovat. Připravil: Vladimír Marek Foto: autor, VHÚ a VÚA-VHA

16

17

věda a výzkum Nic nevysílá, neprodukuje teplo a dá se schovat kdekoliv – to je unikátní systém pasivní koherentní lokace!

VIDĚT a nebýt viděn Od Kopáče až po Věru-NG. Pasivní sledovací systémy (PSS) mají v naší armádě ojedinělé milníky a primáty. Již v šedesátých letech minulého století byl v tehdejším Československu dokončen unikátní objev metody pojmenované jako časoměrně-hyperbolická. Tehdy okamžitou polohu zdroje určoval průsečík hyperbolických křivek vypočítaných z časových rozdílů příchodu signálu na tři přijímací stanoviště vzdálená navzájem desítky kilometrů. O padesát roků později již určují trend nové pasivní technologie založené na principu pasivní koherentní lokace (Passive Coherent Location – PCL).

Prvním pasivním sledovacím systémem vyvinutým v tehdejší pardubické Tesle byl KOPÁČ neboli přesný radiotechnický, respektive KOrelační PÁtraČ. Armáda jej zavedla do výzbroje v roce 1964. Zařízení dokázalo sledovat maximálně šest cílů a určování jejich typů probíhalo manuálně. Po něm následovaly RAMONA (1979) a TAMARA (1987), která v souvislosti s nápadně válcovitým tvarem anténní jednotky dostala kódové jméno Trash Bin (odpadkový koš).

18

Zúročení získaných zkušeností se promítlo do vývoje nové generace pasivních sledovacích systémů. První významná zakázka pro českou armádu přišla na počátku 90. let. Společnost ERA Pardubice začala vyvíjet systémy VĚRA. Ty byly od samého počátku konstruovány s ohledem na jejich přímé zapojení do systému velení a řízení českých vzdušných sil jako jeden z důležitých prvků pro vytváření rozpoznatelného obrazu vzdušné situace.

V roce 1995 začala ERA budovat pro AČR celoúzemní systém složený z osmadvaceti stanic VĚRA-A3D. Armáda si je pořídila, aby měla přehled o vzdušné situaci nezávisle na datech získávaných z civilního řízení letového provozu. Systém se skládá z několika vhodně rozmístěných bezposádkových stacionárních přijímacích stanic a jednoho centrálního procesorového stanoviště. Dokáže automaticky sledovat až tři sta cílů současně na vzdálenost do čtyř set padesáti

kilometrů. Není však širokopásmová, pracuje pouze na příjmu frekvence 1 090 MHz odpovídače SIF. Pak přišel rok 2001 a první dodávka mobilního širokopásmového systému VĚRA-S/M pro Armádu České republiky. Vícerežimový provoz umožňuje určovat polohu a sledovat dráhy přibližně dvou set vzdušných, případně pozemních či námořních cílů současně. Díky analýze přijímaného signálu určuje typ cíle a jeho funkční režim, čímž se stává i velmi účinným systémem elektronického průzkumu, který umožňuje přehled o vzdušné situaci stejně jako zjištění potencionálních hrozeb. Nové systémy alternativní radiolokace reprezentuje dnešní modifikace VĚRA-NG. Ta je už pátou generací pasivního sledovacího prostředku vyvinutého a vyráběného v České republice. Využívá osvědčené technologie multilaterace kombinující průzkumnou a sledovací funkci. Do výzbroje naší armády byla VĚRA-NG zařazena v lednu 2012. Tím však progres v této oblasti zdaleka nekončí. ERA totiž zahájila etapu testování a ladění demonstrátoru technologie PCL a nabízí jeho využití. Mimo jiné i pro Armádu České republiky.

Krok před ostatními

Nedávno navštívil pardubický areál firmy ERA náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel v doprovodu několika armádních expertů. To proto, aby jim byly prezentovány soudobé trendy v oblasti pasivních sledovacích systémů této společnosti, která patří mezi světové jedničky svého oboru. Není tajemstvím, že největší část prezentace směřovala k metodě radiolokace využívající k detekci vzdušných cílů náhodné nekoherentní zdroje elektromagnetických vln jako například rádiové a televizní vysílače, tedy k technologii pasivní koherentní lokace. Důvod je nabíledni – tento trend, jako alternativa ke klasické radiolokaci, se jeví jako krok správným směrem. Jedná se totiž o směr, kterým by se Armáda ČR chtěla v budoucnu ubírat. „Proč jít při monitorování vzdušného prostoru nad Českou republikou cestou v podstatě jednoho senzorového pokrytí, když je mnohem efektivnější kombinace technologií,“ řekl na závěr návštěvy náčelník Generálního štábu AČR. „Uvedený záměr je již nějakou dobu rozpracován a k jeho realizaci se postupně přijímají konkrétní opatření,“ konstatuje ředitel operačního odboru sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO plukovník gšt. Petr Milčický a poukazuje na cílený projekt dvou subjektů (sekce rozvoje druhů sil – operační sekce a odboru vojskového průzkumu a elektronického boje) řešící právě tuto problematiku. „Projekt výzkumného úkolu máme zpracovaný od poloviny loňského roku, ale nepodařilo se ho zařadit do plánu na rok 2013. Bude zahájen jako projekt s nejvyšší prioritou počátkem roku 2014,“ vysvětluje ředitel operačního odboru a dodává, že jejich metou je takzvaně funkční vzor s odpovídajícím softwarem, který bude schopný efektivně zpracovávat veškeré informace ve prospěch ochrany vzdušného prostoru nad Českou republikou. Jinými slovy, technologií PCL by se rozšířil stávající systém prováděné radiolokační činnosti. Poté, až se pasivní koherentní lokace vyvine natolik, že bude schopna samostatné činnosti, bude se moci překlopit z podpůrného prostředku na plnohodnotnou součást systému. Potenciál

PCL je z tohoto hlediska unikátní, navíc s řadou dalších možností využití. V této souvislosti je třeba říct, že technologie PCL není absolutní novinkou v oboru. Již roky se jí velmi intenzivně zabývají světové renomované firmy. Z dostupných informací však vyplývá, že pardubická ERA pokročila nejdále. V takové fázi funkčnost systému pasivní koherentní lokace ještě nikdo neprezentoval. Funkční vzor a mobilní pracoviště jsou toho důkazem. V koncepci senzorů pro protivzdušnou obranu dochází k podpoře nových technologií s cílem zajistit efektivní plnění úkolů v dlouhodobém horizontu. Zájem Armády ČR o tuto unikátní a perspektivní schopnost je tedy zcela pochopitelný.

Nejlepší je kombinace systémů

„Nikdy není dostatek senzorů,“ řekl generál Henry Obering, bývalý ředitel americké agentury pro protiraketovou obranu. Proto by svým dílem k ochraně našeho vzdušného prostoru mělo také přispívat vojenské řízení letového provozu Armády ČR. Zde je třeba zmínit, že slučováním informace o vzdušné situaci z jednotlivých senzorů se vytváří jednotný obraz vzdušné situace, do kterého mimo vojenských prostředků přispívají i civilní senzory jak z tuzemska, tak i ze sousedních států. V únoru loňského roku schválila vláda České republiky dokument, který mimo jiné zevrubně rozpracovává možnosti radarového krytí nad územím ČR. Jeden ze závěrů je pořízení deseti kusů mobilních 3D radiolokátorů typu MADR (Mobile Air Defence Radar) a tří letištních radiolokátorů, které by zabezpečovaly nejen plnohodnotné informace v souladu s operačními požadavky Armády ČR, ale také pro alianční integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System). Odpovědné složky resortu obrany však intenzivně hledají další eventuality, jak snížit finanční náklady tohoto kroku. Jednou z možností se jeví širší využívání nových technologií v oblasti pasivních sledovacích systémů. Při splnění předpokládaných schopností by to mohlo vést i ke snížení požadavku na počet pořizovaných radiolokátorů typu MADR. Dobrou zprávou je, že tvorba radiolokačního pole nad Českou republikou bude zefektivněna také operačním zasazením stacionárních radiolokátorů typu FADR (Fixed Air Defence Radar) v lokalitách Nepolisy a Sokolnice. S udělením patřičné akreditace i osvědčení o provozní způsobilosti a s jejich operačním nasazením se počítá během roku 2013. Radiolokační informace je širšího charakteru a dostatečně sofistikovaná. Přesto lze hovořit o jistých „hluchých“ místech v určitých výškách, která mohou způsobit například terénní reliéfy nebo technické schopnosti provozovaných prostředků. Zásadním faktorem se z hlediska úkolů postavených

před AČR jeví i využití schopností pasivních systémů k získávání informací pro efektivní zpracování v systému C4ISR (Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance and Reconnaissance), jehož výstavba je dle závěrů chicagského summitu prioritou i pro NATO. S nadsázkou řečeno, každý systém má svoje klady a zápory. Tudíž se jeví jako nejvíce účinná kombinace primárních radiolokátorů a „pasivek“.

Parazitický princip

Nahlédněme do zákulisí PCL. Nová technologie je v souladu s moderními trendy v radiolokaci a plní do důsledku účel pasivních sledovacích systémů – tedy „vidět a nebýt viděn“. Na rozdíl od PSS využívajících různé druhy elektromagnetických emisí vyzařovaných pozorovaným objektem je PCL systém schopen využít signály odražené od předmětů, tedy schopen detekovat tzv. tiché cíle (nepoužívající žádné rádiové prostředky). Mezi hlavní výhody PCL patří zejména značný nárůst efektivní odrazné plochy cílů neboli RCS – Radar Cross Section v porovnání s klasickými radiolokačními metodami, dále výrazné potlačení „stealth“ efektu, výborné pokrytí malých výšek a minimalizace vlastních elektromagnetických projevů. Systém je tedy unikátní tím, že dokáže odhalit takzvané neviditelné letouny i malá letadla s vypnutými komunikátory. A protože využívá běžné vysílače, je téměř vyloučeno, aby jej někdo zaměřil. Klasický radar, takzvaný „primár“, pracuje, zjednodušeně řečeno, s tím, že vyšle signál a podle zpětného odrazu určí polohu cíle. ERA přichází s odlišnou filozofií. Jde o parazitický princip. Navíc systém PCL má oproti klasickému radaru velmi malé rozměry a může být umístěn prakticky kdekoliv. S nadsázkou řečeno, před PCL se nemohou vzdušné cíle schovat. Jde o pasivní systém, který nelze de facto vystopovat – nic nevysílá, neprodukuje teplo a dá se velmi dobře schovat. V kombinaci se systémem VĚRA-NG… Text: Pavel Lang Ilustrační foto: autor

19

vzdušné síly AČR Exkluzivní nahlédnutí do zákulisí maxi hangáru náměšťské letky oprav letecké techniky

provozu letecké techniky. Za zmínku stojí, že toto pracoviště je v Armádě ČR ojedinělé. „Na kvalitu kontrolní a měřicí techniky v opravnách kladu veliký důraz. Progres je však pomyslným během na dlouhou trať, neboť jsme limitováni přidělenými finančními prostředky. Navíc nákupy nad čtyřicet tisíc korun se soutěží centrálně. V modernizaci pracovišť postupujeme krůček po krůčku vpřed. Je potěšitelné, že každý z nich se záhy promítne do efektivity naší práce,“ říká velitel „dvěstědvacettrojky“.

Žádoucí opravárenské zařízení Nemalé finanční prostředky ušetřila 223. letka oprav letecké techniky v uplynulých třech letech, když ve svojí působnosti provedla na pěti bitevních vrtulnících Mi-24 revize R-I namísto generálních oprav ve státních podnicích. Dílčí racionalita však není jediným pozitivem tohoto opravárenského zařízení na 22. základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. Jeho potenciál, počínaje předepsanými pracemi v opravnách a konče operačním úkolem technického personálu na kábulském mezinárodním letišti, má obsáhlý a ojedinělý rozměr. Přestože náměšťská 223. letka oprav letecké techniky (223. lolt) oslavila před pár měsíci teprve čtvrté výročí vzniku, lze již s naprostou jistotou říct, že se jedná o investici, která se zaručeně vyplácí. Výstavba opravárenského zařízení si sice vyžádala nemalé finanční prostředky, avšak prováděná obnova provozních lhůt i opravy lehkých bitevníků L-39ZA a bitevních vrtulníků Mi-24/35 a letištní provozní techniky šetří výdaje letecké základny v řádech statisíců korun. „Výstavba hangáru údržby letecké techniky a dílen stála 594,4 milionu korun, z nichž NATO zaplatilo 140,2 mil. Kč a Česká republika 454,2 mil. Kč. Kapacitně je hangár předurčen pro osm letadel, přičemž pět stání je pro případné potřeby Aliance a tři stání pro techniku vzdušných sil Armády ČR,“ upřesňuje velitel 223. lolt podplukovník Alois Matýzka a dodává, že hangár umožňuje údržbu a opravy taktických letounů i vrtulníkové techniky. Stejný počet letadel lze parkovat i na stanovišti údržby

20

před hangárem. Celkové náklady na jeho výstavbu dosáhly 89,2 mil. Kč (z toho NATO 18,2 mil. a ČR 71 mil. Kč). Tyto částky se do opravárenského zařízení investovaly. Vraťme se však k výše vzpomínané návratnosti vynaložených peněz. Pro tentokrát třemi konkrétními příklady. „Generální oprava jedné ‚čtyřiadvacítky‘ ve státním podniku je záležitostí zhruba sedmdesáti milionů korun. My namísto toho provedeme v opravně Mi-24 revizní práce R-I, jejichž náklady lze vyčíslit kolem třiceti milionů. Přestože se provedením R-I obnoví pouze poloviční provozní lhůta, a to pět set letových hodin na dobu tři a půl roku, oproti generální opravě, na jednom stroji ušetříme nezanedbatelné finanční částky. Za poslední dva roky tak tomu bylo v pěti případech,“ konstatuje velitel letky. Další profesní benefit souvisí s prodloužením provozní doby, respektive s opravami listů nosného rotoru u vrtulníků. Příslušníci 223. lolt, kteří

jsou držiteli patřičného osvědčení, zvládají provádět výměnu příslušné sekce u poškozeného listu namísto celého elementu. Po tomto výkonu lze i nadále používat celou sadu listů, která by byla jinak vyřazena z provozu. Její cena? Řádově šest milionů korun! Před časem prokázali svoji profesní zdatnost na přerovské základně vrtulníkového letectva, když prodloužili provozní dobu listů nosného rotoru na strojích Mi-17/171. „Provozní doba čtrnácti listů nosného rotoru byla prodloužena o jeden rok. Průměrná cena za tuto práci se u civilních opravárenských organizací pohybuje kolem třinácti tisíc korun za kus. Celkové náklady by tedy činily 182 000 Kč,“ popisuje pplk. Matýzka a uvádí, že jeho tým to vlastními silami zvládl za šest tisíc, včetně cestovních náležitostí a dopravy. Samozřejmě že je k tomu třeba ještě přičíst režijní a mandatorní výdaje. V této souvislosti nezaškodí profesní analýza. Listy nosného rotoru mají stanovenou pevnou provozní dobu (dříve technický život), a to obvykle na osm let. Pokud tedy budou příslušníci 223. lolt provádět opravu na listech starých čtyři roky, což je statisticky průměr všech provozovaných listů, opravují majetek v zůstatkové hodnotě

Nic na úkor kvality

zhruba tři miliony korun. Suma sumárum v případě opravy průměrně starého listu tedy „zachraňují“ majetek za přibližně 600 000 korun! Do výčtu kladů 223. letky lze zapsat i to, že mimo svoji působnost (provádění prací R-I na vrtulnících řady Mi-24/35, prací R-III na letounech L-39ZA, provádění bulletinů na letecké technice, konzervace a překonzervace leteckých agregátů, kontroly letounů a jejich částí vizuální kontrolou a defektoskopické kontroly ultrazvukovou, magnetickou a penetrační metodou a metodou vířivých proudů) plní rovněž úkoly ve prospěch dalších vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. Profesní ambice náměšťské opravárenské jednotky počítají se vzestupem. „Osobně si dokážu představit, že by se v našem hangáru údržby dělal servis pro podstatnou část letadlového parku vzdušných sil Armády České republiky. Že bychom se de facto stali opravárenskou základnou letectva se sofistikovanějšími druhy prací, jež by vedly ke zvyšování technické způsobilosti provozovaných strojů. Takovému kroku však musí předcházet důkladná odborná diskuse, protože přesunem podstatné části údržby letadlového parku

vzdušných sil AČR na jednu leteckou základnu by klesly schopnosti, včetně nasaditelnosti, ostatních leteckých základen,“ konstatuje podplukovník Matýzka a uvádí další argument. „Kapacita hangáru je kolem dvě stě čtyřiceti pracovníků. Nás zde v současné době pracuje zhruba polovina. Potenciál lze tedy stoprocentně navýšit. Za určitých okolností se dá uvažovat i o směnném provozu. Efektivitu našeho opravárenského zařízení je možné zvyšovat. Disponuje potřebnou legislativou a moderním technickým zázemím.“ Co tím má velitel 223. letky oprav letecké techniky na mysli? Především osvědčení o shodě systému jakosti s požadavky ČSN EN ISO 9001:2009, které jim vydal Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, a špičkové přístrojové vybavení. Jeden příklad z mnoha: Od konce roku 2011 je skupina kontroly a ověřování jakosti vybavena zařízením pro přípravu a čištění povrchů zkoušených součástí pomocí tryskání speciálním abrazivem. Toto abrazivo rychle a kvalitně zbavuje zkoušené části jakýchkoliv povrchových nátěrů všech druhů a typů. Použitím této technologie došlo ke zkvalitnění defektoskopických kontrol, a tedy i ke zvýšení bezpečnosti

U těchto slov podplukovníka Matýzky se krátce zastavme. Podněcují totiž k otázce, zda je možné mít za málo peněz hodně muziky. Přesněji řečeno, zdali lze se stávajícími finančními zdroji provádět stanovený rozsah revizí, předepsaných prací, výměny motorů nebo agregátů a opravy letecké techniky. „Bezpečnost vždycky byla a bude na prvním místě. Na tom ani počet nul v naší rozpočtové kapitole nic nezmění. V žádném případě neohrozíme lidi jak na zemi, tak ve vzduchu. Metodika prací k provozování letecké techniky stanovená výrobcem je na našich pracovištích dodržována. A zda dostaly vzdušné síly AČR méně peněz, se do naší činnosti nikterak nepromítá. My dostaneme od logistiků potřebný náhradní díl nebo agregát v požadované kvalitě a provedeme předepsanou práci. Takto je nastavený systém a obejít ho nejde. Žádné jiné náhradní řešení na úkor kvality neuděláme. To prostě neexistuje. Snížit můžeme počet provedených prací, nikoliv kvalitu,“ říká stroze, ale zcela výstižně pplk. Alois Matýzka. V následném rozhovoru vysvětluje, že takzvané utahování opasků je vede k realizaci opatření ve vlastní režii. Možností ke zvyšování provozuschopnosti a spolehlivosti letecké techniky prý existuje celá řada. Nemusí to být pouze interní „reo-redi“ u letky. „Preferuji zavést nový systém zásobování náhradními díly. Způsob zásobování Just in Time nebo KANBAN, jenž praktikují renomované opravárenské civilní instituce. Jeho podstatou je nepořizovat centrální zásoby, ale objednávat pouze materiál dle aktuální potřeby a ten teprve zaplatit. Nenakupovat dopředu a nevytvářet nadměrné zásoby, v nichž jsou uloženy veliké peníze. Operativně reagovat na požadavky opravárenského zařízení. Uvést do praxe systém,

21

vzdušné síly AČR

technika a výzbroj úspěšnosti celoresortně, a to jak v údržbě letecké a pozemní techniky, tak i u dalších komodit, například při pořizování výstroje. Spočívá v centrálním uzavírání dlouhodobých rámcových smluv, které jsou poté naplňovány objednávkovým způsobem. Není tedy nutno soutěžit a uzavírat jednotlivou smlouvu na pořízení, respektive doplnění skladových zásob, ale je možno objednat každý jednotlivý díl nebo servisní zásah v potřebném čase, a to bez zdlouhavého akvizičního procesu. Na vrtulníky řady Mi, tedy i na stroje Mi-24/35, jsou potřebné rámcové smlouvy uzavřeny.

Kábulská mise

PODPLUKOVNÍK

ALOIS MATÝZKA

který na základě počtů letecké techniky a daného náletu vytvoří minimální zásoby a přitom bude schopen reagovat na to, že když se uvedený díl vyskladní, okamžitě vygeneruje objednávku na doplnění kusu. Hluchá místa v harmonogramu předepsaných prací musí zmizet. Nemůžeme si dovolit prostoje z důvodu absence toho či onoho náhradního dílu. Vizí na nový systém zásobování se zabývám dlouhodobě. Nejen že se o jeho výhodách snažím přesvědčit nadřízené složky, ale již spolupracuji s experty brněnské Univerzity obrany na tvorbě odpovídajícího programu.“ V této souvislosti je třeba říct, že výše uvedený systém je z úrovně sekce logistiky Ministerstva obrany prosazován a zaváděn s různou mírou

22

Při vší úctě k pokrokovému technickému zázemí 223. letky oprav letecké techniky tou nejcennější indicií je tamní personál. Ten se před čtyřmi roky rekrutoval z čáslavských a přerovských leteckých opraven a ze servisního roje 221. taktické letky v Náměšti nad Oslavou. Tým měl ve svých řadách jak techniky s dlouholetou praxí, tak elévy, kteří s opravárenstvím armádních strojů teprve začínali. „Reorganizace nás citelně zasáhla před dvěma roky, kdy jsme byli nuceni jednorázově propustit patnáct zkušených kolegů. S adekvátní náhradou to nebylo vůbec jednoduché. Odcházející pracovníci měli technické vzdělání a částečnou praxi ze VSOŠL neboli vojenské střední odborné školy letecké a dnes je absence této školy nahrazena jenom osmiměsíčním kurzem ve Vyškově. My tyto absolventy musíme zapracovávat. Příprava specialisty trvá dva až pět roků. Aby se však stal odborníkem na slovo vzatým, to znamená, zvládal provádění vyšších druhů prací, potřebuje deset a více roků praxe v oboru,“ argumentuje velitel opravárenské letky a pochvaluje si vzájemnou zastupitelnost příslušníků opraven Mi-24/35 a L-39ZA. „Podle aktuální situace v opravnách si dokážeme operativně vypomáhat. Přínos této profesní schopnosti je obzvláště cenný za situace, kdy plníme operační úkol v misi Air Advisor Team (AAT) v Afghánistánu.“

V této souvislosti je potřebné zmínit následující fakta. Od začátku srpna letošního roku zahájila na letišti Kabul International Airport (KAIA) svoji činnost první skupina leteckých techniků-specialistů ze vzdušných sil Armády České republiky. „Do uskupení AČR jsme vyslali patnáct příslušníků z 223. letky oprav letecké techniky. Stejný počet specialistů vyčlenila přerovská základna vrtulníkového letectva. Mise byla původně plánována na čtyři měsíce. Došlo však k jejímu prodloužení, takže i v roce 2013 budeme na kábulském letišti plnit operační úkol, jehož cílem je zavést efektivní systém údržby vrtulníků afghánského letectva a tím urychlit letecký výcvik afghánských pilotů,“ říká velitel 22. základny letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou plukovník gšt. Libor Štefánik. V reálu je třeba provést na vrtulnících Mi-35 předepsané práce po dvou stech nalétaných hodinách a na strojích Mi-171 předepsané práce po třistahodinovém náletu. Provoz výše uvedené letecké techniky byl pozastaven na návrh komise (Non-Standard Rotary Wing Aircraft – NSRWA), a to z důvodu přetrvávajících nedostatků v její údržbě. Česká strana tímto podává afghánským vzdušným silám pomocnou ruku nejen z hlediska odvedené práce, ale také v nastolení odpovídajících metodických postupů při ošetřování letecké techniky. „Skutečnost, že byli na tyto odborné práce vybráni čeští specialisté, je oceněním našeho systému údržby vrtulníků, který vychází z již letitých zkušeností, a zároveň i výzvou ke stoprocentnímu splnění operačního úkolu v Afghánistánu. Obnova leteckého výcviku afghánských pilotů v co nejkratším možném čase je prioritním zájmem nejen místních armádních autorit, ale také aliančních mentorů a složek,“ dodává podplukovník Alois Matýzka. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

Tatra T 810 Nezanedbatelnou část přepravy osob i materiálu zajišťují v naší armádě terénní nákladní automobily řady T 810. Částečně nahrazují osvědčené automobily T 815, které se vyráběly v mnoha verzích, avšak mají vyšší provozní náklady. Na počátku devadesátých let minulého století disponovala naše armáda širokou plejádou automobilů nákladních středních (ATS) domácí a sovětské provenience v mnoha verzích. To zatěžovalo armádní logistiku z hlediska vysoké spotřeby pohonných hmot, složitostí zajišťování a skladování velkého množství náhradních dílů a potřebou výcviku velkého množství specialistů. Jednou z cest, jak snížit náklady na provoz naší stále se zmenšující armády, se stalo zavedení ekonomičtějších transportních vozidel. Uvedený problém řešila již někdejší Československá lidová armáda (ČSLA) ve snaze nahradit zastarávající typ Praga V3S. Ilustrativní byl z tohoto hlediska tematický den zaměřený na šedesáté výročí služby automobilu Praga V3S, který se konal na jaře 2012 v lešanském Vojenském technickém muzeu. Základem konstrukce T 810 byl vývoj realizovaný u společnosti Roudnické strojírny (ROSS) a dovedený do nevelké série několika desítek vozidel ROSS R210.12 6×6 VV, která byla dodána AČR. Zastavení předpokládané akvizice několika set nákladních automobilů, která měla probíhat v období 1998 až 2003, přivedlo již roku 1998 výrobce k úpadku. Dokumentaci odkoupila roku 2002 kopřivnická společnost Tatra. Po částečných úpravách a modernizaci konstrukce, především z hlediska pohonné soustavy, kabiny a náprav představil výrobce funkční vzor vozidla s označením ATS Tatra R 210.12 VV 6×6 M na veletrhu IDET 2005. Vozidlo, které získalo na výstavě ocenění, bylo zároveň konkurentem původního tatrováckého typu T 817 4×4, který byl rovněž nabízen jako náhrada za Pragu V3S. K tomu je třeba doplnit, že T 810 se koncepčně liší od všech předešlých nákladních automobilů značky Tatra, které vycházejí z konstrukce nezávisle zavěšených kyvných polonáprav. Vyznačují se vysokou průchodivostí v terénu, ale také rychlejším opotřebováním pneumatik. Zásadním impulzem z hlediska realizace obměny transportních vozidel v rámci AČR se stala

Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky přepracovaná na změněný zdrojový rámec a přijatá usnesením vlády České republiky č. 1154 z 12. 11. 2003. Jako hlavní důvod přezbrojení automobilního parku Armády České republiky je uváděna potřeba zvýšení schopností armády k plnění úkolů prevence a reakce na krizové situace v národním a aliančním rozsahu. Podle Institutu doktrín ve Vyškově se jednalo o čtyři hlavní cíle, a to: 1. zvýšení akceschopnosti AČR, její mobility a operačních schopností při řešení krizových situací na území ČR; 2. zabezpečení vojenské přípravy a výcviku, zejména při přepravě osob a majetku; 3. efektivní zajištění logistické podpory, průzkumu, velení a řízení v mírovém životě vojsk a při plnění úkolů AČR v souladu se zákonem

č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ze 14. 9. 1999; 4. zvýšení akceschopnosti AČR při aliančních (koaličních) operacích a zahraničních mírových misích (zejména udržitelnost jednotek při nasazení do operací v náročných a nestandardních podmínkách, včetně vedení bojové činnosti). Základní koncepční řešení z období 2003 až 2004 pojednávalo ze strany resortu obrany o dvou verzích T 810. První byl valník pro přepravu osob, nákladu a bojových jednotek, druhou podvozek pro účelové nástavby pro potřeby specialistů, konkrétně logistů, ženistů, chemiků, spojařů, zdravotníků atd. Speciální koncepční řešení se zabývalo specializovanými modifikacemi při zachování principu unifikace a multiochrany osob. Jednalo se konkrétně o modifikace pro speciální a zbraňové

23

Tatra T 810

rubrika

REPORT 24

25

technika a výzbroj

armáda a veřejnost

STAŇTE SE DÁRCI kostní dřeně

systémy se zachováním balistické ochrany, centrálního huštění pneumatik, taktických pneumatik a dalších zvláštností, dále o řešení strojového podvozku s cílem dosažení maximální vzájemné unifikace (verzí) a v neposlední řadě o účelovost využití vozidla podle potřeb bojových jednotek se zaměřením na stupně četa, rota a prapor. Neustále se protahující akvizice donutila nového výrobce k provedení dalších konstrukčních změn, především kabiny, náprav a převodovky. Prvních 20 automobilů ověřovací série převzala AČR v březnu 2008. Celkově byla podepsána smlouva v oficiálně publikované hodnotě zhruba 2,7 miliardy korun na dodávku 556 vozidel (s opcí až na 977), která byla nakonec z finančních důvodů navýšena výrobcem na 588 kusů, včetně servisní dokumentace, stanoveného počtu náhradních dílů, trenažérů pro výcvik řidičů, souprav k provádění kontroly a údržby vozidel, školení některých specialistů atd. Z uvedeného počtu je 536 automobilů nákladních terénních středních valník T 810-V, označovaný také v některých podkladech jako ANTS – A, a 15 vozidel T 810-DO valník se zdvojeným (dvojitým) ovládáním (řízením) pro výcvik řidičů. Dále existují verze kontejnerový přepravník T 810-KP krátký a dlouhý se zvětšeným rozvorem, s natahovacím zařízení T 810-NaZ, valník se zvedacím zadním čelem T 810-ZČ a skříňový T 810-SK. Několik automobilů verze V bylo dodáno s pancéřováním kabiny, které vyrobila společnost SVOS z Přelouče. Kromě základního provedení existují například autojeřáb AD10 nebo verze ZČ-PRAM s pancéřovanou kabinou a hydraulickou rampou, která přepravuje minomety vz. 82 PRAM L ráže 120 mm. Úpravami prostoru korby se vyznačuje rovněž verze T 810-PVO, která je určena pro přepravu družstev přenosných protiletadlových raketových kompletů RBS 70. Pro exportní účely byla vyvinuta verze T 810 Mission, která je určena především pro arabské země. Její konstrukce postrádá lafetaci kulometu, zodolnění kabiny a naviják. Dodávky vozidel pro AČR byly dokončeny v roce 2009. Od roku 2010 probíhá rovněž vývoj civilních verzí T 810C s dvoudveřovou nebo čtyřdveřovou kabinou s delším rozvorem.

Základní technický popis verze valník

16 sedících osob s výbavou a výstrojí na sklopných lavičkách upevněných na bočnících valníAutomobil nákladní terénní střední valník kové plošiny. V kabině vozidla je místo pro řidiče T 810-V-1R0R26 13 177 6×6.1R je určen pro zaa dvě osoby. Dále umožňuje přepravu volně lobezpečení jednotek stupňů družstvo, četa a rota, ženého kusového nebo sypkého materiálu, zaverespektive k plnění přepravních úkolů při výcviku, dených palet s materiálem či obalů pro přepravu při vedení bojové činnosti a při řešení následkapalných nákladů v sudech, rozměrově odpovíků živelných pohrom po komunikacích, polních dajících přepravních nádržích nebo vacích. Náklad a lesních cestách a v terénu. Umožňuje přepravu lze na ložné ploše upevnit do ok zabudovaných do ložné plochy soupravou dvou upínacích popruhů. Vozidlo umožňuje použití nízkozdvižných a vysoDélka 7 490 mm kozdvižných ručních a moŠířka 2 550 mm torových vozíků a všech Výška kabiny 3 320 mm zavedených manipulačních Výška plachty 3 280 mm prostředků pro manipulaPohotovostní hmotnost 8 500 kg ci s materiálem na ložné Užitečná hmotnost 4 750 kg ploše. Rozchod přední/zadní nápravy 2 020/2 100 mm Podvozek vozidla tvoří Rozvor náprav 3 150 plus 1 200 mm žebřinový rám, tuhé porMaximální rychlost 106 km/h tálové nápravy odpérované Dojezd 800 km vpředu vinutými pružinaVýkon motoru 177 kW mi s kapalinovými tlumiči

Hlavní takticko-technická data:

26

Před časem zahájilo Ministerstvo obrany a Armáda České republiky ve spolupráci s Vojenskou zdravotnickou službou, Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí Praha, Nadací pro transplantace kostní dřeně a Českým národním registrem dárců dřeně projekt s názvem Armáda dává naději. Jeho cílem je vybídnout potenciální dárce kostní dřeně, aby se zapsali do Českého národního registru dárců dřeně, a přinesli tak větší naději na uzdravení nemocným leukémií u nás i v zahraničí.

a torzním stabilizátorem a vzadu vahadlově zavěšenými listovými péry. Pohon zabezpečují řadový šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný vznětový motor Renault Dxi7 240-EC01 o objemu 7 145 litrů, jednolamelová hydraulicky ovládaná spojka se vzduchovým posilovačem, šestistupňová manuální synchronizovaná převodovka a dvoustupňová přídavná převodovka. Od ní je točivý moment přenášen kardanovými hřídelemi, mezinápravovými diferenciály a kolovými redukcemi na jednotlivá kola s jednoduchou montáží a možností dofukování za jízdy. Kola přední nápravy jsou ovládána kapalinovým řízením s hydraulickým posilovačem. Všechna kola mají vzduchové brzdy, přičemž vozidlo je vybaveno čtyřmi druhy brzdových systémů (provozním, nouzovým, parkovacím a odlehčovacím). Kabina je sklopná vpřed, její podlaha je zodolněna vůči střepinám a vybavena závislým i nezávislým topením. Integrální součástí vybavení je naviják s možností vyvedení lana vpředu i vzadu. Poklop kabiny je možné osadit lacerací pro kulomet.

Projekt byl poprvé představen loni 6. září v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha (ÚVN). Poté se rozeběhla informační kampaň ve spádových vojenských zdravotnických zařízeních pomocí letáků a nástěnek. Zájemci se o možnosti dozvídali také od odborníků ze speciální mobilní jednotky ATOS z ÚVN Praha v rámci Týdnů s armádou ve Slaném, Olomouci a Mladé Boleslavi, kde si případně mohli nechat ihned odebrat kontrolní vzorek krve. Projekt otevřeným dopisem příslušníkům armády, ale rovněž osobním vstupem do registru podpořil náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel. Od té doby se jen v Ústřední vojenské nemocnici v průměru zdvojnásobily počty zájemců, vojáků i civilistů, o registraci oproti předchozím pěti měsícům. Mezi dobrovolné dárce kostní dřeně prostřednictvím zdejšího oddělení hematologie, biochemie a krevní transfúze vstoupilo 43 vojáků, což je téměř třikrát tolik než za prvních osm měsíců uplynulého roku. Do registru dárců kostní dřeně může vstoupit každý občan České republiky, nejlépe ve věku mezi 18 a 35 lety (starší musí uhradit 1 500 Kč na pokrytí nákladů za registraci a laboratorní vyšetření), který je zdravý a je ochoten darovat krvetvorné buňky dobrovolně, anonymně a bezplatně. Hlásit se lze v deseti dárcovských centrech Českého národního registru dárců dřeně, oddělení hematologie, biochemie a krevní transfúze ÚVN Praha je jedním z nich, nebo v dalších 34 náběrových centrech, jejichž seznam lze nalézt na www.kostnidren.cz. Vojáci a občanští zaměstnanci mohou získat prvotní informace také ve spádovém vojenském zdravotnickém zařízení. Zde s nimi lékař provede vstupní pohovor, seznámí je s programem a poradí, kde je nejbližší dárcovské či náběrové centrum, které je oprávněné provést odběr kontrolního vzorku krve. Z něj jsou pak zjištěny transplantační znaky potenciálního dárce, jež jsou zapsány do počítačové databáze registru. Český národní registr dárců dřeně, v jehož databázi je zapsáno přes 40 000 osob, je součástí celosvětové sítě dobrovolných dárců krvetvorných buněk. K 30. listopadu 2012 sdružovala na 20 710 862 lidí.

Text a foto: Martin Koller

Text: Jaroslav Pajer

TITULNÍ STRÁNKA INFORMAČNÍHO LETÁKU, KTERÝ JE K DISPOZICI U TISKOVÝCH A INFORMAČNÍCH DŮSTOJNÍKŮ ČI PRACOVNÍKŮ ÚTVARŮ I VE SPÁDOVÝCH VOJENSKÝCH ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH

NÁČELNÍK GENERÁLNÍHO ŠTÁBU ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY GENERÁLPORUČÍK PETR PAVEL PROJEKT ARMÁDA DÁVÁ NADĚJI PODPOŘIL I TÍM, ŽE SI LONI V ZÁŘÍ NECHAL V MOBILNÍ JEDNOTCE ATOS ODEBRAT KONTROLNÍ VZOREK KRVE A ZAPSAL SE DO REGISTRU DÁRCŮ KOSTNÍ DŘENĚ FOTO: PAVEL LANG

27

legislativa Delegáti VI. sjezdu schválili program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na období 2013 až 2016

Sjezd armádních odborářů Jak se podařilo, nebo nepodařilo splnit program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády v předcházejících čtyřech letech, bilancoval VI. sjezd ČMOSA, který byl svolán na 7. a 8. prosinec 2012 do Vojenské zotavovny Bedřichov – Špindlerův Mlýn. A jelikož tam zazněla řada závažných zpráv a faktografických údajů, věnuje tomuto jednání náležitou pozornost také A report.

S vyhodnocením plnění programu Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády (ČMOSA) v letech 2009 až 2012 předstoupila před jedenasedmdesát delegátů jeho předsedkyně Jitka Šebková. V přednesené zprávě podrobně analyzovala jednotlivé oblasti, počínaje vnitroodborovou činností, přes kolektivní vyjednávání se zaměstnavateli, a mezinárodní spoluprací konče, čímž vystihla reálné dění v armádních odborech. V pomyslném zrcadle nechyběl jak kritický, tak sebekritický odraz. „Většina úkolů z usnesení V. sjezdu ČMOSA byla plně nebo částečně realizována,“ konstatovala J. Šebková a zdůraznila, že odborový svaz není jen kancelář s několika zaměstnanci, předsednictvo nebo ústřední výbor. „Odborový svaz jsou všichni jeho členové. Každý z nás musí společně prosazovat a obhajovat společné zájmy a požadavky a přitom nezapomínat na vzájemnou odborovou solidaritu. Je příjemné konstatovat,

28

že náš odborový svaz je po dvaceti letech činnosti respektovaným obhájcem svých členů a má svou nezastupitelnou roli a postavení nejen v resortu Ministerstva obrany, ale také ve státních podnicích a příspěvkových organizacích, jejichž zakladatelem, respektive zřizovatelem je resort obrany,“ dodala předsedkyně ČMOSA. Přestože dochází k postupnému snižování členské základny a nedaří se zakládat nové základní organizace, několikatisícové uskupení armádních odborářů stále představuje nemalou sílu. „Váha odborů je taková, jaká je členská základna. Její snahou musí být, aby se stala plnohodnotným partnerem pro zaměstnavatele. Obzvláště v této nelehké době pro zaměstnance se de facto spoléhá na odbory. Co v kolektivním vyjednávání prosadí, nakolik zaměstnancům zajistí důstojné pracovní podmínky, mzdové a platové ohodnocení a bezpečný výkon práce u všech zaměstnavatelů,“ říká J. Šebková.

Zevrubná analýza činnosti Následujícími fakty nasměrujeme pozornost do některých prezentovaných výňatků z činnosti Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Na sjezdu bylo řečeno, že nejfrekventovanějšími oblastmi, kde byla poskytována právní pomoc, jsou pracovní právo a zaměstnanost. Údajně jde o důsledek stále probíhajících restrikcí v resortu obrany z důvodu hospodářské recese. Druhá nejvíce využívaná právní služba souvisela s kolektivním vyjednáváním. V posledních dvou letech došlo z důvodu značného množství nově přijatých právních předpisů i k nárůstu právní pomoci v oblasti sociálního zabezpečení, zejména co se týká důchodového a nemocenského pojištění. „Podle konkrétních požadavků základních organizací či jednotlivých členů svazu byla i v tomto období průběžně

zajišťována bezplatná poradenská a konzultační činnost v souladu s Řádem právní pomoci ČMOSA v otázkách pracovněprávních, mzdových, sociálních, zaměstnanosti, kolektivního vyjednávání a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prostřednictvím dohody ČMOSA se Sdružením nájemníků ČR byla poskytována pomoc i v oblasti nájemního bydlení. Členové svazu měli možnost rovněž využívat právní pomoc poskytovanou regionálními poradenskými centry pro zaměstnance, včetně poradenské nonstop infolinky ČMKOS provozované od června 2010,“ bylo uvedeno ve vyhodnocení plnění programu ČMOSA za období 2009 až 2012. Další samostatnou kapitolou se stala péče o členy. Odborový svaz zabezpečoval pro své členy, respektive jejich rodinné příslušníky, týdenní rekondiční pobyty s finančním příspěvkem ČMOSA. Za zmínku rovněž stojí podpora, příspěvky a půjčky z podpůrného fondu ČMOSA k překlenutí tíživých sociálních situací. A věřte, že vůbec nejde o malá čísla. Příklad: 33, 33, 10 a 5 – takový počet příspěvků v nezaměstnanosti byl poskytnut v posledních čtyřech letech z podpůrného fondu. Neméně zajímavé bylo hodnocení oblasti kolektivního vyjednávání. „Při sjednávání

závodní preventivní péče a tím porušení příslušných ustanovení zákoníku práce. Dalšími negativy jsou neprováděná školení o právních předpisech k zajištění BOZP, neprovádění pravidelných ročních prověrek na všech pracovištích, chybná evidence. V některých případech jsou špatné až nevyhovující stavy budov a skladových prostor, což je odrazem omezených investic do správy nemovité infrastruktury. Vážným nedostatkem je i skutečnost, že došlo v důsledku organizačních změn ke kumulaci funkcí bezpečnostních techniků s jinými, mnohdy nesourodými činnostmi, nebo k rušení těchto funkcí a najímání agentur,“ stojí v hodnotící zprávě, kterou přednesla J. Šebková.

kolektivních smluv na všech úrovních a v rámci celého spektra sociálních partnerů bylo cílem udržet pokud možno co nejvíce pracovních míst, a to i za cenu případného poklesu mezd či platů, jak tomu bylo například v organizační složce státu MO v roce 2011. Vzhledem k průběžně prováděným organizačním změnám v rámci resortu je při kolektivním vyjednávání kladen trvale prioritní důraz na sjednávání odstupného nad úroveň stanovenou zákoníkem práce,“ stojí ve zprávě o činnosti ÚV ČMOSA o plnění programu odborového svazu v období od V. sjezdu. Informace o prioritách ČMOSA by nebyla úplná, kdyby se nezmínila oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pozitivním faktem sice je, že v letech 2009 až 2012 nedošlo k žádným smrtelným pracovním úrazům ani ke vzniku nemocí z povolání, avšak stovky zjištěných závad a nedostatků jsou alarmující. „Nejčastějším nedostatkem bylo chybějící zajištění pracovnělékařské služby neboli

a údržbu techniky. Je nutné snížit osobní mandatorní výdaje, kdy rozpočtové počty osob resortu klesnou ze stávajících 32 602 na 30 111 osob k 1. lednu 2014 – z toho 22 290 vojáků z povolání, 6 953 občanských zaměstnanců, 868 zaměstnanců příspěvkových organizací. V roce 2013 tudíž očekáváme skutečný pokles počtu občanských zaměstnanců o 1 128 osob, a to průřezem celé organizační struktury mimo Vojenské zpravodajství, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž,“ sdělil odborářskému auditoriu Michael Hrbata a dodal, že konkrétní poklesy osob v jednotlivých organizačních součástech budou známy až po vydání konkrétních tabulek počtů. Rovněž připomněl, že Ministerstvo obrany je jediný resort, u kterého nedošlo oproti původnímu předpokladu pro příští roky k dalšímu propadu rozpočtu a jeho výše se pro roky 2013 a 2014 prozatím ustálila na výši zhruba 42 miliard korun.

Co bude dál?

S velkým zájmem si delegáti sjezdu vyslechli obě vystoupení vrcholných představitelů Ministerstva obrany České republiky a Generálního štábu Armády ČR, Michaela Hrbaty a generálmajora Miroslava Žižky, o nadcházejících organizačních změnách. „Výrazný pokles finančních zdrojů v kapitole rozpočtu MO ČR z minulých let již dále nelze kompenzovat jen zefektivňováním procesů, investičními výdaji či omezováním běžných výdajů alokovaných na výcvik a provoz

Generálmajor Miroslav Žižka informoval delegáty VI. sjezdu ČMOSA o harmonogramu již deklarovaných organizačních změn, které bude Armáda ČR realizovat v nadcházejících dvou letech, a sdělil, že u organizačních celků v podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR dojde ke snížení o 1 892 systemizovaných míst, z nichž bude 1 146 u profesionálů a 746 u občanských zaměstnanců.

Silný mandát předsedkyně

Tak jako na předcházejících sjezdech i tentokrát se opakovaně volilo. Konkrétně do ústředního výboru ČMOSA, do revizní komise a místopředsedy odborového svazu. Také byly schváleny změny stanov a odhlasován program Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády na období 2013 až 2016. Nejvíce očekávaná volba náležela předsednickému postu. Kandidáti byli dva. Tajná volba rozhodla o vítězství Jitky Šebkové, která získala sedmaosmdesát procent hlasů. „Jsem mile překvapená, že jsem od delegátů sjezdu dostala tak silný mandát. Původně jsem nechtěla vůbec kandidovat na tuto pozici a po čtrnácti letech

ve funkci předsedkyně ČMOSA předat pomyslný štafetový kolík svému nástupci. Do poslední chvíle jsem zvažovala, zda do toho půjdu,“ říká bezprostředně po volbě Jitka Šebková a vysvětluje, že zlomovým okamžikem bylo mnoho doporučení jak od předsedů základních organizací, tak i řadových členů odborového svazu. „Tato podpora mě přivedla k tomu, abych ještě jednou a naposledy kandidovala na předsedkyni ČMOSA. To, že za ty roky dobře znám situaci civilních zaměstnanců v armádě, považuji za výhodu. O nějakém stereotypu nemůže být řeč. Dnešní doba je plná změn a náš odborový svaz na ně musí adekvátně reagovat. Za prioritní považuji zachování zaměstnanosti a stabilizaci členské základny,“ dodává předsedkyně Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Text a foto: Pavel Lang

29

armáda a veřejnost Příslušníci Armády ČR a děti ze stonožkových škol pomohli těžce nemocné Michalce Láníkové

POMÁHAT je přece SPRÁVNÉ Chtěl vzdávat díky, a najednou to nešlo. Sevřelo se mu hrdlo, oči zalily slzy. Nebyl v tom však sám. Stejně silné emoce prožívali bez rozdílu všichni. Příběh jeho těžce nemocné dcery Mišky je natolik silný, že nepochybně osloví každého. Začalo to 3. října 2012, když se nadrotmistr Ivo Láník, technik přejímky a distribuce na Základně zdravotnického materiálu v Bystřici pod Hostýnem, obrátil na redakci resortního časopisu A report s prosbou o pomoc pro svou šestiletou dceru Michalku. Skončilo to – šťastně – 18. prosince 2012 v kanceláři náčelníka Generálního štábu Armády ČR generálporučíka Petra Pavla, když dojatý tatínek převzal poukázky na nákup zdravotnických pomůcek a finanční dar. Michalka se narodila 14. ledna 2007 jako druhé dítě manželů Láníkových. Do jejího půldruhého roku bylo vše bezproblémové, jen to chození jaksi nepřicházelo. Po bytě se pohybovala jenom kolem nábytku nebo s držením za jednu ruku. Na řadu přišly rehabilitace a jedno vyšetření střídalo druhé. Výsledek? De facto žádný. Poté přišla zdrcující zpráva. Lékaři jí v jejích dvou letech diagnostikovali metachromatickou leukodystrofii (MLD), což je nemoc, která se u dítěte projevuje nejprve poruchami chůze a následně celkovou ztrátou motoriky těla, demencí, slepotou a poruchou příjmu stravy. V Michalčině případě se jedná o late-infantile formu MLD. Tato forma onemocnění patří mezi nejtěžší varianty MLD s rychlou progresí onemocnění a většina

PREZIDENTKA HNUTÍ „NA VLASTNÍCH NOHOU“ – STONOŽKA BĚLA GRAN JENSEN PŘEDÁVÁ NRTM. LÁNÍKOVI POUKÁZKU NA POLOHOVACÍ MATRACI A SPECIÁLNÍ DĚTSKOU POSTÝLKU

30

pacientů umírá dva až čtyři roky po stanovení diagnózy. „Bohužel se tato nemoc nedá léčit nikde na světě. Snažíme se jí alespoň zmírněním bolesti a velkou péčí pomáhat. Dcerka nemůže udržet hlavičku, neumí používat ručičky, nesedí, neotočí se, nevydá ani hlásku, jen brečí, má sondu do bříška, kterou dostává jídlo a pití. Když se výjimečně usměje, je to ten nejkrásnější pocit, který můžete v této situaci zažít,“ říká profesionál, který slouží v Armádě ČR od roku 1996. Nadrotmistr Láník tenkrát požádal redakci, zda by bylo možné zveřejnit v A reportu inzerát na sbírku víček z PET lahví pro Michalku. Z výtěžku by šlo dceři pořídit zdravotnické pomůcky, které by jí ulehčily těžkosti spojené s touto nemocí. Za kilogram víček by rodina inkasovala něco málo přes šest korun. Od samého začátku se do sbírky zapojilo nejen veškeré Láníkovo příbuzenstvo a známí, ale také nemálo příslušníků z vojenských útvarů a zařízení Armády ČR. „Za nápadem sbírání víček ve prospěch těžce nemocného dítěte stála paní učitelka Ságnerová z gymnázia v Holešově. Sbírka probíhá během školního roku a její výtěžek je vždy určen jednomu nemocnému dítěti. Michalka je již třetí v pořadí. Po nás začne sbírka pro další dítě,“ vysvětluje I. Láník a dodává, že medializace této akce doznala nevídaného výsledku: „Nedávno jsme odváželi první kamion, v němž bylo přes jedenáct tisíc kilogramů víček.“ Záhy však otec Michalky přiznává, že dát veřejnosti ve známost jejich svízel a žádat neznámé lidi o pomoc nebylo vůbec jednoduchým

rozhodnutím. „Zvažovali jsme to dlouhé měsíce. Zpočátku jsme si řekli, že to musíme zvládnout sami. Bohužel to nešlo. Pomoc od státu je taková, jaká je. Táhneme to pouze z mého platu. A výdaje související s Michalčinou nemocí nejsou nikterak malé,“ konstatuje nrtm. Láník. Šéfredaktora časopisu Jana Procházku žádost Ivo Láníka o propagaci sbírky víček z PET lahví oslovila. Měl k tomu osobní důvody. I jeho dcera byla těžce nemocným dítětem. A protože má velice blízko k hnutí „Na vlastních nohou“ – Stonožka, předsevzal si maximálně pomoci. Po dohovoru s prezidentkou hnutí Bělou Gran Jensen se rozhodli pro okamžitou a cílenou pomoc. Zcela v duchu stonožkového pravidla: Děti pomáhají dětem! Žákům ze stonožkových škol, a to z devítiletek v Opavě, Boskovicích a Rudné, se podařilo v krátkém čase dát dohromady částku třiceti dvou tisíc korun. „Organizujeme takzvané stonožkové týdny, na nichž děti prodávají svoje výrobky. Vedle toho pořádají i sběr druhotných surovin. Způsobů, jak získat finanční pomoc potřebnému, je celá řada. Dnes už jsou do našich aktivit zapojeni také rodiče, a dokonce i prarodiče dětí. Spolupráce s armádou je oboustranně vynikající a přináší mnoho dobra,“ říká Běla Gran Jensen. Za získané peníze hnutí zakoupilo polohovací matraci a speciální dětskou postýlku. Ta je přesně na míru, navíc na kolečkách a se skříňkami, kam lze uložit potřebný zdravotnický materiál a léky. Polohovací matrace je zase vhodná pro stabilizaci pacienta vleže nebo vsedě. „Zázraky se pořád ještě dějí,“ podpořila Láníkovi prezidentka hnutí Stonožka při předávání poukázek na obě zdravotnické pomůcky.

Kromě toho se do akce zapojila také Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové. „Charitativní sbírku u nás organizujeme každoročně. V letošním roce jsme se rozhodli předat výtěžek Michalce na šťastné vánoční svátky plné hraček,“ konstatoval ředitel školy plukovník Vojtěch Němeček, když odevzdával dar ve výši čtyř tisíc korun do rukou nadrotmistra Láníka. Osmnáctý prosinec se tedy stal dnem, kdy se na Generálním štábu AČR předčasně nadělovaly vánoční dárky pro nemocné děvčátko. Jeho tatínek se ocitl tváří v tvář těm, co přispěli. Nedokázal se ubránit dojetí. Slzy v jeho očích byly důkazem převeliké vděčnosti. „Je to něco neskutečného. Nevím, jak vám vyjádřit naše poděkování. Je to pro nás obrovská pomoc. Vůbec jsme netušili, že se ze sbírky víček stane tak masová a solidární akce. Promiňte, nedostává se mi slov. Michalka vám moc a moc děkuje. Jste strašně hodní. Ani netušíte, jak hodně to pro nás znamená,“ vyznával se takřka šeptem Ivo Láník.

Armádní institut pro svízelné situace

Není vojenským tajemstvím, že pomocnou ruku podal nadrotmistru Ivo Láníkovi také náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel. A to opakovaně. „Pomáhat je přece správné a já tuto iniciativu velice podporuji. Jedná se nejen o projev lidské solidarity, ale také solidarity vojáka vůči vojákovi. Bylo to spontánní a Michalce Láníkové to nepochybně pomůže zmírnit následky její těžké nemoci,“ zdůraznil generál Pavel a dodal, že případ

nemocného dítěte jej inspiroval, aby se velení Armády České republiky zamyslelo, jak v budoucnu řešit podobné případy na takzvaně celoarmádní úrovni. „Solidárnost v armádě existovala vždycky. Ozbrojené síly jsou na tomto principu v podstatě postaveny, protože vojáci si musí pomáhat nejen v bojových operacích, ale logicky i v míru. Osobně znám celou řadu případů, kdy jsme se na kolegu nebo kolegyni, kteří se dostali do svízelné situace, skládali tou či onou finanční částkou. Bylo to však na úrovni vojenského útvaru nebo zařízení. Proto mnohdy vybrané peníze nestačily k tomu, aby danému člověku výrazně pomohly. Tudíž se musí jednat o hromadnou aktivitu. Je nabíledni, že dát dohromady dvacetikorunu od dvaceti tisíc lidí představuje mnohem více než sbírka od pár desítek jednotlivců,“ říká náčelník Generálního štábu AČR a poukazuje na skutečnost, že takovým institutem armáda v současné době nedisponuje. „Pro takové případy bychom měli mít při ruce vlastní armádní fond. Na základě rozhodnutí komise by se z něho potřebným poskytovala jistá finanční pomoc v nouzi. Samozřejmě že vytvoření takového institutu musí projít legislativním procesem a splnit všechny zákonné předpoklady. Osobně se budu zasazovat, aby tomu bylo co nejdříve. Poté se obrátíme na armádní veřejnost a požádáme ji o spolupráci. Věřím, že se tato forma armádní pospolitosti setká s pozitivním ohlasem profesionálů Armády České republiky. Nechť se případ Michalky Láníkové stane začátkem něčeho nového, co pomůže i ostatním příslušníkům armády,“ dodává generálporučík Petr Pavel. Text a foto: Pavel Lang

NADROTMISTR LÁNÍK PŘEBÍRÁ FINANČNÍ DAR OD ZÁSTUPCŮ VOJENSKÉ ŠKOLY V MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

31

historie Vojenský útvar 5566 odchází do historie

Poslední služba

V roce 1936 bylo rozhodnuto, že v Brdech bude zřízena rovněž pěchotní střelnice, a to v prostoru Bahna. To bylo nakonec rozšířeno na cvičiště pro střelbu z pěchotních zbraní, minometů, protitankových kanonů a házení ručních granátů. V období okupace sloužily výcvikové prostory německým ozbrojeným složkám. Oblast byla uzavřena a obyvatelstvo okolních vesnic

PREZIDENT MASARYK SLEDUJE OSTRÉ STŘELBY DĚLOSTŘELECKÉHO 102 (VÚA/VHA, PRAHA)

PLUKU Č.

Znaky na bráně Vojenského útvaru 5566 i na stejnokrojích vojáků obsahují zkřížené dělové hlavně, takže mají evidentně co do činění s dělostřelectvem. V místnosti dozorčího je čilý ruch. Předává se materiál, drnčí telefony a zaznamenávají se poslední rozkazy. Jeden z příslušníků přináší kroniku. Obsahuje již jen poslední léta, ale přesto je zajímavým dokladem života specializovaného útvaru, jehož historie se týká starého a slavného výcvikového prostoru Brdy, který pamatuje počátky branné moci samostatného československého státu. Od roku 1927 zde byly slyšet desítky druhů a typů dělostřeleckých zbraní, počínaje slavným moždířem vzor 16 ráže 305 mm a konče samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 70 ze 13. dělostřelecké brigády. Útvar končí, ale služba pokračuje pro většinu jeho příslušníků dál.

Za tatíčka Masaryka

U zrodu československé armády v roce 1918 nasˇtěstí nestáli diletanti, ale i vojáci, kteří prošli snad všemi frontami první světové války. Kromě bývalých důstojníků rakousko-uherské armády se jednalo především o příslušníky zahraničních legií. Politice udávali směr nadšení vlastenci Tomáš Garrique Masaryk, Milan Rastislav Štefánik a Edvard Beneš. Výsledkem jejich práce bylo budování bojeschopné národní armády a rozsáhlého obranného průmyslu. Lze říci, že již po prvních deseti letech samostatného vývoje byla naše republika soběstačná z hledisek vyzbrojování, potravinářství a energetiky s výjimkou ropy, což jsou zásadní bezpečnostní faktory. Bojeschopná armáda potřebovala především výcvikové prostory. Z hlediska dělostřelců a letců musely být dostatečně velké, aby na nich bylo

32

možné provádět ostré střelby a bombardování. Pravděpodobně první rozsáhlé cvičiště pro technické zbraně se nalézalo na Slovensku, a to v prostoru Malacek. Jenže převážná většina armády byla soustředěna v českých zemích (včetně jižní Moravy), kde byla zaměřena na obranu proti útoku Německa, případně Rakouska. Ale doprava dvou dělostřeleckých baterií z prostoru středních Čech do Malacek stála podle dochovaných archivních materiálů 210 000 Kč. Proto bylo rozhodnuto vybudovat výcvikový prostor, především pro dělostřelectvo, v západních Čechách. Na základě řady odborných konzultací byl nakonec vybrán prostor v oblasti Brd a schválen ministerskou radou roku 1926. Důvodem bylo především minimální, vpravdě zanedbatelné osídlení, výhodná poloha a značná členitost, která umožňovala vytvářet různé spektrum podmínek pro cvičení. Realizaci poněkud zdržely tahanice s ochránci přírody, kteří chtěli v Brdech vytvořit národní park, a rovněž lokálními zájmovými skupinami. Projekt měl navíc i určitý sociální podtext, protože budování vojenského prostoru zaměstnalo řadu dělníků v chudém kraji. V posudku se píše: „Brdy jsou chudým nehostinným krajem bez komunikací, kde pokusy zvelebiti drobnoželezářský průmysl technicky a obchodně neměly výsledku. Turistický ruch živoří pro nedostatek komunikací a osídlení. Lid volá po každé příležitosti, jež mu umožní získat suchou skývu chleba.“ Nakonec bylo rozhodnuto vykoupit rozsáhlé pozemky z majetků bývalých šlechticů Coloredo-Mansfeldů (12 351,67 ha), Schaumburgů (4 510,39 ha), Wallenstein-Ottingenů (562,16 ha) a Arcibiskupství pražského (3 552,28 ha). Již v roce 1925 se o projekt zajímal prezident Masaryk, který

v Rokycanech řekl: „K obraně státu nutně potřebujeme vycvičeného vojska a k výcviku nemáme místa vhodnějšího, krása Brd by nám nebyla nic platná, kdybychom ztratili svobodu.“ Rozhodnutím příslušných úřadů bylo v létech 1928 a 1929 zahájeno odlesňování dopadových ploch Jordán, Brda a Tok. Vzhledem k rozsahu kácení zhruba 1 270 ha byli povoláni dřevorubci i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Roku 1928 bylo zřízeno velitelství vojenského dělostřeleckého cvičiště a ředitelství vojenských lesních podniků v Jincích. V následujícím roce došlo na stavbu kasáren. První granáty vypálil 19. 5. 1930 na dopadovou plochu Jordán hrubý dělostřelecký pluk č. 102 z Rokycan. Není zcela jasné, zda palba byla vedena ze 150mm hrubých houfnic vz. 14/16, kterými byly vyzbrojeny 1., 2. a 3. baterie prvního oddílu, nebo 150mm hrubých houfnic vz. 25, jež tvořily výzbroj 4., 5. a 6. baterie druhého oddílu uvedeného pluku. O týden později se přijel podívat na ostré střelby prezident Masaryk. Střelby se obvykle konaly od rána do 12 hodin nebo od 20 hodin večer. O technické zabezpečení střeleb, především přípravu terčů, se od počátku staral Návěstní oddíl dělostřelecké střelnice. Pro jeho činnost byl vydán roku 1930 služební předpis. Oddíl se skládal z velitele, jednoho rotmistra, sedmi poddůstojníků, sedmnácti vojínů a osmnácti hajných. Právě tímto oddílem začínala historie VÚ 5566. Roku 1935 byla zahájena stavba železobetonových cílů v prostoru Brda. Ve stejném roce byla zahájena stavba zkušebního železobetonového pevnostního srubu třetího stupně odolnosti, který je známý jako Jordán. Používal se k testům různých zbraní a zároveň jako cíl.

KAPITÁN ALEXANDR TOMEŠ ŘÍDÍ PŘI POSLEDNÍ SLUŽBĚ UKONČENÍ ČINNOSTI ÚTVARU SOVZ vystěhováno. Členitý terén umožnil především v posledních dvou letech války působení partyzánských skupin.

Od druhé světové války do současnosti

Na základě dekretů prezidenta Beneše z roku 1945 byl výcvikový prostor rozšířen o vyvlastněné majetky nepřátel a zrádců a roku 1950 došlo ke zřízení vojenského újezdu Brdy. V následujícím období bylo vybudováno několik stálých tábořišť pro cvičící útvary, konkrétně Velcí-V břízkách, Velcí-Vystrkov, Křešín, Felbabka, Vrch Praha, Vránovická louka, Černá hora, Kolvín-sever a Padrť. Vojenský výcvikový prostor Jince byl výcvikovým prostorem 1. kategorie. Byly v něm prováděny školní a zápočtové střelby, taktická cvičení

s bojovou střelbou baterie a oddílu, skupiny hlavňového a reaktivního dělostřelectva, taktická cvičení s bojovou ostrou střelbou oddílů vojskových raket, řízení palby dělostřeleckého svazku a svazu, přípravné střelby z tanků, bojové střelby jednotek PVO, bombardování a střelby letectva, trhání ostrou ženijní municí a ostré střelby z ručních zbraní. Prostor využívaly dále školní jednotky vojenských škol, vojska Federálního ministerstva vnitra a Lidové milice. V osmdesátých letech minulého století se jednalo o tato pracoviště: dělostřelecká a raketová střelnice s cílovými plochami Brda, Tok a Jordán s 21 palebnými stanovišti a 7 pozorovatelnami a maximální dálkou střelby 17 km; protitanková střelnice s cílovými plochami Kolvín-jih, Kolvín-sever a Padrť, jež sloužila rovněž k ostrým střelbám protiletadlových zbraní; protiletadlová střelnice s cílovou plochou Rafanda s 10 palebnými postaveními; letecká střelnice s cílovou plochou Jordán; tanková střelnice s cílovou plochou Bahna; pěchotní střelnice s cílovými plochami Velcí, Strašice a Bahna; dělostřelecká průpravná střelnice s cílovou plochou Bahna. Výcvik zajišťovalo velitelství VVP Jince svojí jednotkou. Obnovení a zachování zdravotně nezávadného životního prostředí a ekologické rovnováhy zajišťovala směrnice ARO (asanační rekultivační opatření). Prostor byl dále využíván k těžbě dřeva a chovu dobytka. Hlavní problém tvořilo zamoření nevybuchlou municí z období působení armády předválečné ČSR a rovněž německých ozbrojených sil, přičemž podle pamětníků jsou v prostoru na neoznačených místech zahrabány celé náklady dělostřelecké a ženijní munice, údajně i z období po roce 1945. Chybí dokumentace z činnosti Sovětské armády, která v prostoru cvičila od roku 1969. Přesně vyznačené jsou pouze prostory používané zhruba od osmdesátých let minulého století. Vycházíme-li z předpokladu, že podle oficiálních statistik až 10 % dělostřelecké munice po dopadu selže, jedná se na cílových plochách a jejich okolí řádově o tisíce dělostřeleckých granátů, které mohou ohrožovat kohokoli a zároveň sloužit jako zdroj trhaviny pro ilegální činnost. Podle kvalifikovaného odhadu by úplné vyčištění celého újezdu trvalo až 15 let s náklady až čtyři miliardy korun. Proto byly zastaveny některé připravované rozsáhlé investiční projekty, které měly využívat části bývalého vojenského prostoru. Od roku 1989 je v prostoru Bahna každoročně pořádána akce Den pozemního vojska AČR, která je již několik let prostorově limitována nálezem tlakových lahví s plynem, přičemž některé obsahovaly fosgen. Od července 1997 bylo velitelství VVP reorganizováno do útvaru Oddíl údržby výcvikových zařízení, podléhající 1. VMZD (výcviková mobilizační základna dělostřelectva) Jince. Následně bylo vytvořeno Středisko obsluhy výcvikového zařízení Jince a od roku 2003 VÚ 5566, Středisko obsluhy výcvikového zařízení Brdy, známé pod zkratkou SOVZ, které bylo podřízeno VÚ 9675 Jince a poté velitelství výcviku ve Vyškově. Skládalo se ze 70 vojáků a 90 občanských zaměstnanců. Tento stav byl od roku 2006 snižován až na konečných 41 vojáků a 50 občanských zaměstnanců v roce 2012. Z původního praporu se tak stala roku 2009 rota složená ze tří čet, a to údržby, zabezpečení a výcvikových zařízení. Podle publikace Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu Brdy, kterou vydal AVIS roku 2006, měl vojenský újezd Brdy rozlohu 26 009 ha, přičemž podle

analýzy potřeb výcviku Armády České republiky je využíván takto: výcvik jednotek dělostřelectva, včetně ostrých střeleb, výcvik jednotek AČR a ozbrojených složek ČR ve střelbě z ručních zbraní, výcvik jednotek pasivních sledovacích systémů a elektronického boje, plnění úkolů výzkumné a zkušební činnosti, výcvik aktivní zálohy, plnění úkolů bojového stmelení rozvinovaných a vytvářených jednotek, výcvik složek integrovaného záchranného systému, komerční využití zahraničními jednotkami. K plnění uvedených úkolů sloužily: dělostřelecké střelnice Brda, Jordán a Tok s dostřelem až 21 km (nejvíce v ČR); střelnice bojových vozidel Bahna; protitankové střelnice Kolvín a Padrť; pěchotní střelnice Bahna a Velcí; letecká zkušební střelnice Jordán; házeliště ručních granátů a trhací jáma Brda; cvičiště řízení bojových vozidel Zadní Bahna; výcvikové zařízení Valdek. Z uvedeného vyplývá, že s výjimkou ženistů z hlediska jejich práce na vodě mohly v Brdech cvičit prakticky všechny vojenské odbornosti AČR. Minimálně do roku 2005 se na Jincích intenzivně cvičilo. Index využití z hlediska počtu vojáků a využitých výcvikových zařízení překračoval 82 %. Jednalo se konkrétně o 44 807 takzvaných člověkohodin. Dalším nezanedbatelným kladem byl fakt, že na vojenský újezd Brdy se ve srovnání s ostatními vztahovalo zanedbatelné množství restitučních požadavků. Možnosti výcviku využily opakovaně zahraniční armády, naposledy při cvičení Flying Rhino v roce 2010, kdy byla vedena palba ze samohybných kanonových houfnic AS90 a raketometů MLRS. Cizinci, stejně jako i naši vojáci a příslušníci speciálních jednotek Policie ČR si chválili především členitý terén, který umožňuje využívat širokou paletu výcvikových situací, jež odpovídá potřebám přípravy na mise v zahraničí. Proto se na základě oficiálních prohlášení v médiích ještě v roce 2009 předpokládalo, že Jince budou plnit funkci dělostřelecké výcvikové střelnice států NATO.

Konec a nové začátky

O zrušení vojenského výcvikového prostoru a útvaru SOVZ bylo rozhodnuto až v srpnu 2012. Přesto se podařilo do konce roku zajistit zaměstnání pro převážnou většinu příslušníků a občanských zaměstnanců útvaru. Vojáci přecházejí především k místní 13. dělostřelecké brigádě, jeden k chemikům do Liberce, další na ředitelství vojenského újezdu Brdy a někteří do Prahy. Prvek posádkové podpory, který zahrnuje vševojskovou pěchotní a dělostřeleckou střelnici, ženijní cvičiště, házeliště ručních granátů, dělostřeleckou přípravnou střelnici a výcvikový prostor Hrachoviště zaměstná 16 osob. Z uvedeného vyplývá, že řada výcvikových, ale i hospodářských schopností AČR bude na Jincích zachována. Řada dalších pracovníků SOVZ se stala příslušníky nově vytvořeného odřadu pyrotechnické očisty, který doplní odřad působící v prostoru Kolvín. Odřad je dislokován v kasárnách VÚ 5566. Text: Martin Koller Foto: autor a archiv VÚ 5566 Poznámka: Jako podklady ke článku byly použity kronika VÚ 5566, brožura Vojenský výcvikový prostor Jince, data a fakta k 70. výročí z roku 2000 od pplk. Romana Kováře, publikace Stručně o České republice, armádě a výcvikových zařízeních vojenského újezdu Brdy (MO ČR – AVIS, 2006) a vzpomínky pamětníků.

33

výcvik unikátním seskokem nad pouští Nového Mexika. Byť vytvořil tři rekordy – stal se prvním člověkem na světě, který překonal rychlost zvuku bez pomoci technického zařízení, který skočil z nejvyšší výšky nad zemí a dosáhl nejvyšší výšky s balónem – rekord v délce volného pádu nepokořil. Důvod? Otevřel svůj padák dříve, než se počítalo.

Za málo peněz hodně seskoků

Armáda chce realizovat další opatření, které podstatně zvýší bezpečnost a efektivitu výcviku

LÉTÁNÍ nad ventilátory Pouze pár vyvolených ví, co se skrývá za definicí zvláštního druhu rovnoměrně zrychleného pohybu, který pozorujeme u všech volně puštěných předmětů blízko povrchu Země. Mnohem srozumitelnější pojmenování tohoto „pohybování se“ je volný pád. Mýlí se ten, kdo tvrdí, že armáda nepotřebuje toto osobité profesní konání cvičit.

Neméně zajímavá je v této souvislosti i dnešní doba. Stále platí rekord Josepha Kittingera, který v roce 1960 skočil z výšky třicet jedna tisíc metrů a letěl volným pádem 4 minuty a 36 vteřin, přičemž dosáhl rychlosti 988 kilometrů za hodinu. Kittinger svůj pád brzdil malým stabilizačním padákem. Netrumfnul jej ani rakouský odvážlivec Felix Baumgartner v říjnu loňského roku svým

Nedávná prezentace simulátoru volného pádu pro Armádu České republiky nepochybně zaujala. „Jestliže usilujeme o efektivní a především bezpečný výcvik za co nejnižší náklady, tak toto je rozhodně správná cesta. Touto výcvikovou aktivitou se budeme vážně zabývat a uděláme vše pro to, abychom ji zabezpečili finančními prostředky. Pozitiva výcviku v simulátoru volného pádu jsou několikanásobná. A pokud můžeme jakkoliv minimalizovat rizika v profesní přípravě těchto armádních specialistů, je třeba do toho jisté náklady investovat. Cením si také toho, že činnost v simulátoru není zaměřena výhradně na techniku volného pádu, ale dají se zde trénovat i další činnosti související s bojovým nasazením,“ zdůraznil náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel a vyslovil přesvědčení, že tento specifický výcvik bude v nejkratším možném čase zapracován do výcvikových plánů. „Z mého pohledu jednoznačná podpora. I když se v rámci AČR nejedná o příliš početnou skupinu profesionálů, tak je to pro nás velice cenná komunita lidí, a to nejenom z hlediska dosažení odpovídající profesní připravenosti, ale se vším, co s jejich nasazením souvisí,“ řekl generál Pavel, který byl společně se svým zástupcem generálmajorem Alešem Opatou – ředitelem Společného operačního centra Ministerstva obrany akci přítomen. Ba co víc, opakovaně si pocit volného pádu v letňanské Skydive areně vyzkoušel. „Přiznávám, že jsem z toho byl zpočátku trochu nervózní. Volným pádem jsem nepadal patnáct let. Na druhou stranu je pravda, že některé věci se ne úplně zapomínají. Je to podobné jako s plaváním nebo s jízdou na kole,“ konstatoval náčelník Generálního štábu Armády ČR po návratu z letové komory.

Klíčová je bezpečnost

Skydive arena v Praze-Letňanech je první větrný tunel v České republice i ve východní Evropě. Jde o takzvaný simulátor volného pádu, ve kterém

si můžete vyzkoušet, jaké to je létat a vznášet se. V prosklené letové komoře o průměru 4,3 metru proudí vzduch poháněný čtyřmi ventilátory o rychlosti od 160 do 280 kilometrů za hodinu, což jsou identické podmínky jako při seskoku z letadla. Vy však létáte v bezpečné výšce a pod neustálým dohledem zkušeného instruktora. A jak to funguje? Osoba, která sem přijde trénovat, nejdříve projde krátkou instruktáží, kde se seznámí se základními principy tunelového létání. Konkrétně se základní polohou těla a také signály, kterými bude v průběhu letu komunikovat s instruktorem. Následně si nasadí ochrannou helmu, brýle a jde létat. Vlastní výcvik je rozčleněn na krátké vstupy do větrného tunelu, při nichž se učí ovládat své tělo v proudu vzduchu. Po skončení létání je klientovi přehrán záznam z celého výcvikového letu. „Svoji profesionalitu si u nás zdokonalují také příslušníci polské a italské armády. Jedná se převážně o jejich sportovní přípravu. S Armádou České republiky můžeme navíc praktikovat bojový výcvik. Ve skutečnosti trénink volného pádu s výzbrojí a výstrojí,“ upřesňuje jednatel výcvikového zařízení Roman Weck a dodává, že se specifickými požadavky ozbrojených sil, respektive s časovou rezervací, by problém nebyl. „Polská armáda tady prolétala během dvou měsíců šedesát hodin výcviku,“ argumentuje jednatel a poukazuje na další výhody létání v simulátoru volného pádu: „Nepochybně tady odpadá dá stres z výskoku z paluby letadla nebo vrtulníku ku a z otevření padáku. Klíčová je nejen bezpečnost, st, ale také účinné využití času. Dvacet minut ve věětrném tunelu je naprosto reálných, kdežto dvaacet seskoků za den nemusí být z mnoha důvodů dů uskutečnitelných.“

a pochvaluje si univerzálnost výcviku v letňanské aréně. „Programy budou doslova šité na míru vojenským specialistům. Zohledníme v nich rozdílný stupeň vycvičenosti jednotlivce a specifiku jeho odbornosti. Volný pád tady mohou výsadkáři trénovat s padákem i bez něho, s výzbrojí a výstrojí a piloti letadel a vrtulníků se záchranným padákem,“ argumentuje pplk. Štěpán a opakovaně dává důraz na bezpečnostní hledisko. „Lidé půjdou do vzduchu mnohem více profesně připraveni. Výcvik na simulátoru volného pádu přesně zapadá do nadcházejícího systému přípravy pro armádní specialisty.“ Představy kompetentních pracovníků na Generálním štábu Armády ČR jsou následující: výcvik ve větrném tunelu by absolvovalo zhruba čtyři sta profesionálů, a to jak výsadkářů a specialistů záchranné a výsadkové služby, tak i příslušníků létajícího personálu vzdušných sil Armády České republiky. „Předpokládáme celkový roční nálet od sto padesáti do dvou set hodin, přičemž průměrná cena jedné hodiny na simulátoru volného pádu by nás stála do dvaceti tisíc korun,“ říká podplukovník Petr Štěpán. Co dodat závěrem? Vždy platilo a platit musí, že každá investice, v tomto případě neveliká, do bezpečnosti je tou nejlepší investicí! Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

Čtyři stovky specialistů do tunelu

Dlouhodobá iniciativa zainteresovaných arrmádních složek nabyla výše uvedenou prezenntací konkrétní obraz. „Předpokládáme, že první ní výcvikový kurz volného pádu zahájíme v průběhu hu letošního roku. Tento efektivní způsob zdokonaalování profesní připravenosti chceme každopáddně zavést do armády. Po přidělení potřebných ch finančních prostředků na pronájem simulátoru ru dokončíme zpracování patřičných metodik a poostupů,“ říká podplukovník Petr Štěpán, veedoucí referátu záchranné a výsadkové služby by na sekci rozvoje druhů sil – operační sekci MO, O,

Na úvod špetka reflexe. Poznatek o tom, že tělesa padají dolů, patří jistě k nejstarším lidským zkušenostem. Dlouho se ale nevědělo, jak a proč tělesa padají. Řecký filozof Aristoteles se domníval, a mnoho lidí si to myslí dodnes, že těžká tělesa padají rychleji než lehčí. Vypustíme-li současně ze stejné výšky peříčko a kámen, dopadne kámen na zem dříve než peříčko. Kámen bude přitom padat rovnoměrně zrychleným pohybem, zatímco peříčko bude klesat rovnoměrně, podobně jako dešťová kapka nebo parašutista. Tyto rozdíly v pádu těles způsobuje odpor vzduchu. První pokusy s volným pádem prováděl už v 17. století Galileo Galilei. Prokázal, že ve vakuu by všechna tělesa padala stejně rychle, se stejným zrychlením. Vysvětlil, že se jedná o pohyb rovnoměrně zrychlený, a napomohl stanovit hodnotu nesoucí název tíhové zrychlení.

34

35 35

vojenská policie Vojenské policejní orgány mají možnost využívat odborné expertizní pracoviště

různých vlnových délek. K tomu slouží speciální osvětlovací těleso Gold Panther. S jeho pomocí se na místě činu vyhledávají latentní stopy. Vynikajícím pomocníkem je také Krimesite Imager – bezkontaktní vyhledávač latentních daktyloskopických stop na neporézních hladkých površích bez použití prášků nebo chemikálií. Existují ale i jiné metody. Například na papíře je velice obtížné najít stopy otisků. Proto se tento corpus delicti zamrazuje až na minus osmdesát stupňů. Teprve při takovýchto teplotách je možné odhalit případné otisky. Současná kriminalistická technika umožňuje za určitých okolností zrekonstruovat textovou informaci, nebo alespoň její část na papíře, který někdo spálil v kamnech. Všechno v tomto případě závisí na kriminalistickém technikovi, jakým způsobem se mu podaří přímo v terénu stabilizovat a zafixovat zuhelnatělý zbytek papíru. Nezaměnitelné stopy po sobě zanechává nejen obuv a pneumatiky automobilů, ale i celá řada předmětů běžné denní potřeby. Pro identifikaci obuvi mají vojenští experti k dispozici speciální software, který jim po naskenování otisku vytipuje, o jaký druh by se mohlo jednat. Majoru Vokálkovi se po několika letech práce podařilo sestavit katalog pneumatik, ve kterém je dvě stě vzorů. Něco podobného do té doby v České republice neexistovalo. Je to vynikající pomůcka pro trasologii, kterou využívá celá řada forenzních kriminalistů nejen v České republice a na Slovensku, ale i v Polsku. Do své odborné knihovny ji zařadila dokonce Policejní akademie. Oblast forenzní kriminalistiky zažívá v posledních letech nebývalý rozvoj. Z tohoto důvodu se znalecké pracoviště Vojenské policie zabývá rovněž testováním nových postupů a posuzováním kriminalisticko-technických materiálů z hlediska jejich využitelnosti v praxi. Jedná se například o sady na testování drog, nové druhy

KAPESNÍ kriminalistický ústav Vrah přiložil ucho ke dveřím a chvíli naslouchal. Snažil se zřejmě zjistit, kolik lidí se právě nachází za zavřenými dveřmi. Byla tam ale jen osoba, která měla v osudí již napsánu smrt. A tak ruka v rukavici zmáčkla zvonek. Když se dveře otevřely, vrah okamžitě zaútočil.

Oddělení kriminalistické techniky a expertiz Vojenské policie vzniklo v roce 1999 na základě požadavku na zefektivnění a urychlení úkonů

v oborech daktyloskopie, trasologie, mechanoskopie, analýzy dat a zkoumání nosičů dat a pyrotechniky. Oddělení bylo zapsáno do rejstříku Ministerstva spravedlnosti jako znalecký ústav. V současné době ho tvoří pět vojáků a jeden občanský zaměstnanec. Tomáš Vokálek se k této profesi dostal víceméně náhodou. V roce 1992 začal studovat na Odborné škole Vojenské policie v Moravské Třebové. Osmnáct měsíců byl připravován obecně pro výkon služby u Vojenské policie. Po skončení školy nastoupil do praxe jako kriminalistický technik. A právě zde si ho vybral zakladatel OdKTE Zdeněk Kubů. V oddělení se postupně vypracoval až na pozici vedoucího. „Úzce spolupracujeme s obdobnými pracovišti na krajských správách Policie České republiky a především s Kriminalistickým ústavem. Nebylo by

v trestním řízení. V té době také narůstala potřeba zpracování odborných vyjádření a znaleckých posudků ve specifickém prostředí armády a samozřejmě i v oblastech, kde se pracuje s utajovanými skutečnostmi. Jednalo se o specializované kriminalisticko-technické pracoviště Vojenské policie zaměřené na zpracovávání znaleckých posudků

totiž příliš efektivní vytvářet vlastní pracoviště například v oblasti analýzy DNA a některých dalších specializacích. V odborných zařízeních republikové policie absolvujeme také stáže, školení a případná přezkoušení,“ vysvětluje Tomáš Vokálek. „Ale existují i situace, kdy naopak my pomáháme Policii České republiky, případně Celní správě ČR. Stává

Zpočátku to vypadalo na dokonalý zločin. Zdálo se, že pachatel po sobě nezanechal žádné stopy. Pak ale technici objevili na dveřích otisk ucha. Náčelníkovi oddělení kriminalistické techniky a expertiz (OdKTE) Vojenské policie majoru Tomáši Vokálkovi se podařilo jednoznačně prokázat, že tato stopa patří vrahovi. I díky tomu byl nakonec usvědčen a odsouzen. „Papilární linie mají lidé sice jen na dlaních rukou a na chodidlech, prokazatelnou stopu ale může zanechat kterákoliv část lidského těla. A nejen ta, ale v podstatě jakýkoliv materiál,“ dodává Tomáš Vokálek.

Třináctiletá historie

36

se například, že jim vypomůžeme naším vybavením, které mnohdy patří ke skutečné špičce. Pokud se týče některých expertiz, máme v České republice téměř výhradní postavení. Jedná se například o situaci, kdy je potřeba sejmout otisky z dokumentů, které mají tajný charakter. Odborníky s tímto stupněm prověrky většinou Policie České republiky nemá k dispozici, a tak musíme nastoupit my. Obdobné je to, i pokud se jedná o výpočetní techniku, která pracuje v utajeném režimu.“ Příslušníkům oddělení kriminalistické techniky a expertiz se například podařilo najít cestu od drogové varny k distribuční síti jejích produktů. Také v počítačové kriminalitě mají své vavříny, a to především v oblasti distribuce dětské pornografie a omamných a psychotropních látek. Mnohé z těchto obchodů se totiž domlouvají prostřednictvím internetu a mobilních telefonů. Dva zaměstnanci OdKTE, kteří se věnují této oblasti, mají k dispozici velice kvalitní forenzní software, jenž slouží nejen k vyhledávání, ale i obnově již smazaných dat.

Na stopě

Tomáš Vokálek se zabývá daktyloskopií a trasologií. V oblasti daktyloskopie mají vojenští

policisté možná trochu složitější situaci. Vojákem z povolání totiž nemůže být trestaná osoba, a tak otisky vojáků většinou nejsou zařazeny v centrální databázi. Pokud dojde k trestnému činu ve vojenském objektu, je nezbytné sejmout otisky všem, kteří se v této oblasti pohybovali. Ty se pak porovnávají s nalezenými stopami.

Znalecké posudky, ať již v oboru daktyloskopie, či trasologie, vyžadují jisté specifické schopnosti a určitý talent. Dotyčný by měl mít vynikající zrak a barvocit. Dále musí mít fotografickou paměť a smysl pro detail. Je potřeba, aby jeho pozornosti neušly ani zdánlivé maličkosti, které většinou běžný člověk nepostřehne. A neobejde

se také bez doslova mravenčí trpělivosti. „Ideální případ je, když se mu jeho povolání stane zároveň koníčkem. Já osobně jsem to sˇtěstí měl,“ usmívá se Tomáš Vokálek. Pokud otisky nejsou natolik zřetelné, aby byly rozpoznatelné běžným okem, ozařuje se inkriminovaný prostor spektrálním světlem

daktyloskopických prášků nebo o diagnostické programy pro analýzu dat.

Text a foto: Vladimír Marek

37

historie

POVINNOST, ČEST a VLAST

Zemřel velitel operací Pouštní štít a Pouštní bouře generál H. Norman Schwarzkopf, pod kterého během války v Zálivu spadala i naše chemická jednotka „Konečně jsme nastoupili do vozů a jeli k místu nedaleko Vojenského města krále Chálida, kde nás čekal oběd. Saúdskoarabští vojáci postavili pro tuto příležitost velkou skupinu stanů. Mezitím přicházeli britští, francouzští, českoslovenští a polští důstojníci, kteří se účastnili předchozího shromáždění na letišti.“ Těmito slovy popisoval ve svých pamětech velitel operací Pouštní štít a Pouštní bouře generál H. Norman Schwarzkopf nejen jednu ze společenských aktivit války v Zálivu, ale také své setkání s našimi vojáky. Tento americký generál a vynikající velitel prohrál 27. prosince 2012 svoji poslední

bitvu o život. Ve věku 78 let podlehl v americké Tampě zákeřné nemoci. Norman Schwarzkopf se narodil 22. srpna 1934 v Trentonu v New Jersey. Jeho otec byl velitelem policie ve státě New Jersey. V patnácti letech zahájil přípravu na vojenskou kariéru studiem na Vojenské akademii ve Valley Forge. Krátce po nástupu na tuto školu začal usilovat o přijetí do West Pointu. Spodní věková hranice pro nástup do tohoto zařízení byla sice sedmnáct let, jednalo se ale o dlouhodobý proces. Navíc se ukázalo, že nehledě na jeho nesporné schopnosti a znalosti to nebude až tak jednoduché. Podmínkou pro studium na West Pointu bylo doporučení některého z amerických senátorů. Ti je ale dávali pouze talentovaným mladíkům, jejichž rodiny sídlily v jejich volebním obvodu. A to rozhodně nebyl n případ Schwarzkopfových, kteří žili s ohledem na služební zařazení otce nejdříve nejdřív v Teheránu a do května 1951 v Německu Německu. Jako jediná možnost se nakonec ukáza ukázalo tzv. čestné přijetí. Každoročně bylo totiž ve West Pointu rezervováno několik míst míst, o která mohli soutěžit nejlepší posluchači poslucha vojenských škol. A právě to motivovalo motivova Normana k ještě větším výv Valley Forge. konům ve

We Point byl West určující urč

Schwarzkopf se po celý svůj další Sch život netajil tím, že právě léta prožitá ve W West Pointu patřila k těm, která ho nejvíce ovlivnila. „Okamžikem, kdy jsem překročil práh oněch

dveří, se celý můj svět – i svět všech ostatních nováčků – od základu změnil. Za dveřmi nás čekali posluchači vyšších ročníků, kteří dostali za úkol udělat z nás ušáky. Ať kdokoliv z nás dosáhl dříve doma čehokoliv, ať byl řečníkem, nebo sportovní hvězdou, tady to neznamenalo vůbec nic. Hned na nás začali řvát: Hej, ty tam, pojď sem! Postav se do řady. Tomu říkáš stát v pozoru? Zatáhni bradu, ramena dozadu!“ Takto popisoval ve svých pamětech první okamžiky strávené ve West Pointu. „Během oněch čtyř let, která jsem prožil v tomto vysněném vojenském světě, jsem si uvědomil a osvojil novou stupnici hodnot. Když jsem tam začínal jako ucho, bylo heslo ,Povinnost, čest a vlast‘ pouze něčím, co jsem slýchal od otce. Samozřejmě jsem měl rád svou vlast a dovedl jsem rozeznat, co je správné a co špatné, ale moje uvědomění bylo ještě do značné míry nezformované, nemělo definitivní podobu. V době, kdy jsem z West Pointu odcházel, se již tyto tři pojmy staly mými stálými vůdčími hvězdami.“ Schwarzkopf se během studia ve West Pointu zaměřil na naváděné střely. V této oblasti využil své znalosti z aeronautiky a strojního inženýrství. Nehledě na to se krátce před vyřazením rozhodl pro vojenskou kariéru v pozemním vojsku. Toto prestižní vojenské zařízení ukončil jako dvaačtyřicátý v ročníku. Mladý Norman nebyl ale nikdy člověkem zaměřeným výhradně na armádu a vše, co s tím souvisí. Již v dětství se díky svému vysokému IQ stal členem Mensy. Celý život miloval operu, a tak již na West Pointu vedl pěvecký soubor. Byl rovněž vynikajícím fotbalistou. Navíc ovládal francouzštinu a němčinu, jež byly kromě angličtiny vyučujícími jazyky na ženevské škole.

Z pěšáka výsadkářem

Po absolvování West Pointu se stal velitelem čety a později důstojníkem 2. výsadkové bojové

skupiny ve Fort Benningu v Georgii. Podstoupil pokročilý pěchotní a výsadkový výcvik a byl převelen k 101. výsadkové brigádě v Kentucky. Koncem padesátých let minulého století byl na dva roky odvelen do Západního Berlína. Velel zde četě sloužící přímo na hranici dvou znepřátelených táborů. Jeho vojáci střežili i špandavskou věznici. Po skončení berlínské mise dostal nabídku dvouletého magisterského studia na Univerzitě Jižní Karolíny. Studium bylo ale podmíněno závazkem učit po absolvování univerzity tři roky ve West Pointu. V jeho konkrétním případě šlo o oblast inženýrství. Původně měl jeho závazek na škole vypršet až v roce 1967. V té době ale ve Vietnamu zuřila válka na plné obrátky. Ač to bylo trochu neobvyklé, velení školy ho přece jen uvolnilo s tím, že si svůj pedagogický závazek odslouží po návratu z Vietnamu. Začínalo pro něho období, které asi nejvíce poznamenalo jeho vojenské myšlení a koneckonců i vojenskou kariéru. A to v té době netušil, že si vietnamskou misi koncem šedesátých let minulého století ještě jednou zopakuje. V sedmdesátých a osmdesátých letech prošel Schwarzkopf řadou funkcí. Byl zástupcem velitele brigády na Aljašce a zástupcem velitele 8. mechanizované brigády dislokované v německé Mohuči, ve Fort Steardu velel 24. mechanizované brigádě, účastnil se americké invaze na Grenadě. Během své kariéry několikrát zcela vážně uvažoval o odchodu do civilu. Byl přesvědčen, že má všechny předpoklady pro to, aby na vojenskou kariéru plynule navázal tou civilní. Pokaždé z toho ale sešlo a on v souladu s kariérním řádem postoupil o stupínek výš.

Válka v Zálivu

V červnu 1988 byl jmenován velitelem velitelství Střed v Tampě. Zároveň se dočkal povýšení na čtyřhvězdičkového generála. Když v létě roku 1990 překročily jednotky irácké armády kuvajtské hranice a obsadily území tohoto velice významného ropného producenta, bylo zřejmé, že Schwarzkopfa čeká nejdůležitější úkol jeho kariéry. Stal se velitelem spojeneckých vojsk, která měla z území Saúdské Arábie čelit případné další irácké agresi a osvobodit kuvajtské území. Po týdnech a měsících soustřeďování obrovského uskupení vojáků a vojenského materiálu, když selhala veškerá diplomatická jednání a techniky odstrašování, nezbývalo mu nic jiného než přistoupit k akci. Ve tři hodiny ráno 17. ledna 1991 byla spojeneckými leteckými údery na síly protivníka zahájena operace Pouštní bouře. Američané šli do této války se zjevným syndromem vietnamského konfliktu. Tehdy se americké ozbrojené síly ocitly na druhé straně barikády, americká společnost se postavila proti nim. Jedním z úkolů, které Schwarzkopf dostal, bylo nedopustit, aby se sdělovací prostředky, a tím pádem i veřejné mínění odvrátily od armády. A tak operace Pouštní bouře z hlediska mediálního připomínala spíše napínavé fotbalové utkání. Byla to válka v přímém přenosu. CNN začala nabízet v podstatě nepřetržité zpravodajství. Schwarzkopf byl vůči novinářům vstřícný, dokázal i ty nejodbornější věci vysvětlovat obyčejným civilním jazykem. Během nespočetného množství rozhovorů se z něho stávala velká mediální hvězda. Situace ale dospěla tak daleko, že když spojenecká vojska v polovině února 1991 připravovala pozemní operaci, dostalo se Schwarzkopfovi do rukou

nejnovější vydání prestižního časopisu Newsweek, ve kterém byl téměř přesně zakreslen plán připravovaného obejití iráckých vojsk a útoku z boku. „Tak tohle už smrdí, Newsweek právě otiskl celý náš plán bitvy. Iráčané mohou teď v tomto prostoru přeorganizovat svou obranu, a dokonce použít i chemické zbraně,“ telefonoval okamžitě Schwarzkopf předsedovi Výboru náčelníků Colinu Powellovi. Ten zůstal ale naprosto klidný a odpověděl mu: „Zbytečně se neplaš. Ten Newsweek je na stáncích už celý týden. Ostatní časopisy jsou plné map znázorňujících jiné plány. Všechno to jsou jen spekulace a dohady.“ Pozemní operace měla podobu velkého obchvatu vedeného po iráckém území hraničícím s Kuvajtem. Odstartovala 25. února 1991. Do historie vstoupila pod přezdívkou „Dlouhý levý hák“. Schwarzkopf byl nucen bojovat především s časem. Během následujících pěti dnů, které měl stanovené do vyhlášení příměří, se snažil zlikvidovat co nejvíce irácké techniky a zajmout co nejvíce iráckých vojáků. A to se mu z velké části také podařilo. Operace „Dlouhý levý hák“ se stala legendou. Je součástí většiny učebnic taktiky.

Po válce se sice ozvalo nemálo kritiků Schwarzkopfa, kteří tvrdili, že nechal uniknout Saddáma Husajna z pasti a umožnil mu tak dalších dvanáct let vládnutí. Tato obvinění je ale potřeba důrazně odmítnout. Generál jako voják jen plnil určitá politická zadání. A podle těch bylo sesazení Saddáma mimo rámec dohod, které USA uzavřely především se svými arabskými spojenci. Po skončení operace Pouštní bouře Norman Schwarzkopf odmítl nabízené politické funkce a v srpnu 1991 odešel do důchodu. Žil ve svém domku v Tampě. Jeho zásluhy později někteří lidé snižovali tvrzením, že vlastně porazil armádu na hliněných nohách. On ale moc dobře věděl, jaký protivník stál proti němu. To byl také důvod, proč v roce 2003 varoval před operací Iraque Freedom, jejímž cílem bylo svržení režimu Saddáma Husajna. Upozorňoval na nebezpečí gerilové války a zároveň si kladl otázku, kdo dokáže po skončení operace uspořádat soužití mezi znepřátelenými šíity, sunnity a Kurdy. Jeho varování ale nebylo vyslyšeno. Text: Vladimír Marek Foto: archiv redakce

39

bezpečnost a ochrana zdraví

Prevence rizik a úrazů

Od 1. ledna loňského roku je dle § 22 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a dle RMO č. 11/2009 Věstníku MO – Bezpečnost a ochrana zdraví při práci povinností vedoucích organizačních celků zajišťovat a plnit úkoly při hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců jen prostřednictvím odborně způsobilých osob v prevenci rizik, tj. fyzických osob, které úspěšně vykonaly zkoušku z odborné způsobilosti k zajišťování úkolů v prevenci rizik (dále jen „zkouška z odborné způsobilosti“) u držitele akreditace. Dle § 10 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. se zkouška z odborné způsobilosti skládá opakovaně každých 5 let. Úřad státního odborného dozoru Ministerstva obrany (dále jen ÚřSOD MO), který je jedinou institucí v resortu MO a mezi 24 subjekty v ČR oprávněnou odbornou způsobilost ověřovat, zorganizoval první zkoušky z odborné způsobilosti a přípravné vzdělávací kurzy již v polovině roku 2010. Posláním přípravných vzdělávacích kurzů je zprostředkovat cílové skupině vhodnou formou znalosti a informace směřující k osvojení základních dovedností nezbytných pro způsobilost vykonávat činnost odborně způsobilé osoby v prevenci rizik

a seznámit je s nejdůležitějšími právními předpisy, které oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a při výkonu služby upravují. Od poloviny roku 2010 bylo v přípravných vzdělávacích kurzech, na nichž se společně s ÚřSOD MO podíleli odborníci Velitelství výcviku – Vojenské akademie, Základny oprav Lázně Bohdaneč a Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, proškoleno 230 osob. ÚřSOD MO organizoval celkem 21 termínů ověření odborné způsobilosti v prevenci rizik. Klasifikačním stupněm „vyhověl“ bylo u zkoušky hodnoceno 209 osob, kterým bylo vydáno osvědčení o odborné způsobilosti v prevenci rizik. Osmnáct uchazečů u zkoušek nevyhovělo. Od června roku 2012 jsou vzdělávací kurzy a zkoušky z odborné způsobilosti nabízeny rovněž jako rekvalifikační kurzy pro vojáky z povolání, kterým skončil služební poměr. Úroveň znalostí v oblasti bezpečnosti práce se snaží ÚřSOD MO zvyšovat i prostřednictvím seminářů a školení. V roce 2012 se postupně (v sedmnácti termínech) uskutečnilo jedenáct různě tematicky zaměřených modulů vzdělávání odborně způsobilých osob v prevenci rizik (například pracovní prostředí a hygiena práce, bezpečnost práce při skladování manipulačních jednotek,

základy realizace školení bezpečnosti práce). Celkem se jich zúčastnilo 412 osob. Zvlášť důležitou akcí bylo odborné shromáždění odborně způsobilých osob v prevenci rizik, které se konalo pod záštitou náměstka ministra obrany pro personalistiku Ing. Michaela Hrbaty v rámci Světového dne bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (byl vyhlášen Mezinárodní organizací práce v roce 2003, slaví se 28. dubna a zdůrazňuje prevenci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Tento den je také Mezinárodním dnem vzpomínky na mrtvé a zraněné pracovníky a k uctění památky obětí pracovních úrazů a nemocí z povolání. Odborného shromáždění se zúčastnilo více než 130 účastníků zejména z řad odborně způsobilých osob v prevenci rizik a konalo se za podpory Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Výzkumného ústavu bezpečnosti práce. Porovnáním celkových finančních nákladů na úhradu přípravných vzdělávacích kurzů a zkoušek k vydání osvědčení o odborné způsobilosti v prevenci rizik u ostatních (mimoresortních) akreditovaných subjektů s náklady na úhradu seminářů zjistíme, že od začátku roku 2010 resort obrany ušetřil téměř šest milionů korun. Kromě vzdělávání odborně způsobilých osob v prevenci rizik připravuje ÚřSOD MO ve spolupráci se sekcí obranné politiky a strategie MO nové aplikační programové vybavení o úrazech, které bude sloužit k evidenci úrazů vojáků v činné službě a občanských zaměstnanců. Cílem aplikačního programového vybavení je jednak usnadnění práce útvarům při zpracovávání záznamů o úrazech a záznamů o úrazech – hlášení změn, jednak získání kompletních a srovnatelných statistických dat. Ty umožní zefektivnit koordinaci preventivních opatření v oblasti bezpečnosti práce a přispějí k předcházení úrazům, což se dlouhodobě děje ve všech ukazatelích. V roce 2011 došlo proti předcházejícímu roku 2010 ke snížení počtu služebních úrazů o 214 případů a u pracovních úrazů o 31 případů. U služebních i pracovních úrazů došlo rovněž k poklesu četnosti případů na 100 zaměstnanců; u služebních úrazů z hodnoty 5,09 na hodnotu 4,30 a u pracovních úrazů z hodnoty 0,94 na hodnotu 0,63. Ke snižování úrazů rozhodně přispívá i vysoká úroveň znalostí odborně způsobilých osob v prevenci rizik určených u jednotlivých útvarů a zařízení MO. Text a foto: Ing. Jitka Jochová

military english

IX. MILITARY COMUNICATION IX.II ORAL COMMUNICATION Interpersonal communication includes message sending and message reception between two or more individuals. It can be conducted using both direct and indirect mediums of communication such as face-to-face interaction, as well as computer-mediated-communications, nonverbal communication, and more. The abilities to ask questions and listen are vital to good face-toface interpersonal communication skills. Remember communication is a two-way process; getting your message across depends on understanding the other person. Be relaxed. Smile and use eye contact. It is the most positive signal you can give. Learn from your interactions. If you had a really good conversation with someone, try to think why it went well and remember the key points for next time. If it did not go well – learn something from it. Developing interpersonal communication skills takes training, practice, and patience. Provide constructive criticism without being overly critical. Demonstrate patience with someone whom you may differ in opinion with. Interpersonal communication often involves receiving and providing feedback, as well as handling confrontation, and where necessary, conflict. Interpersonal communication allows us to develop a personal identity and self-image. Developing interpersonal communication skills allows someone to be a more successful delegator and leader, transmitting clear instructions while commanding respect. Typically, interpersonal communication takes place with the individuals in close proximity. However, with new and far-reaching technologies individuals are expected to communicate through devices other than face-to face. The computer-mediation in interpersonal communication has greatly increased, and individuals spend less time speaking to each other in person each year. In order to impart knowledge to a group of listeners or stimulate discussion oral presentations are delivered. Good preparation is the key to giving an effective oral presentation and to controlling your nervousness. Learn as much about the topic as you can, and prepare an outline of the topic. Bullet or number the main points. Visual aids can enhance a presentation. Use color and contrast for emphasis, but use them in moderation. Use a font large enough to be seen from the back of the room. Practice giving your presentation to yourself. Practice using your visual aids. Begin your presentation by telling your audience what your topic is and what you will be covering. Dress appropriately. Speak in a clear, audible voice, loud enough to be clearly heard in the back row. Never apologize to your audience for the state of your knowledge or your degree of preparation. The audience wants to have confidence in you. Adhere strictly to your time limit. At the conclusion of your presentation ask for questions. Respond to questions politely, and briefly. Presentations involve both the speaker and the audience. People in the audience have the obligation to listen politely, control bored body language, and remain seated until the speaker is finished.

40

Glossary adhere /ædˈhɪər/ – dodržovat, držet se (čeho) audible /ˈɔ dəbəl/ – slyšitelný audience /ˈɔ diəns/- posluchači briefly /ˈbri:f lɪ/ – krátce, stručně bullet /ˈbʊl ɪt/ – označit odrážkou close proximity /kloʊz/ /prɒkˈsɪmɪtɪ/ – bezprostřední blízkost computer-mediated communication /kəmˈpjutər/ /ˈmi:dɪeɪtɪd/ / kəˌmjunɪˈkeɪʃən/ – komunikace pomocí počítače computer-mediation /kəmˈpjutər/ /ˌmi dɪˈeɪ ʃən/ – komunikace pomocí počítače conduct /ˈkɒn dʌkt/ – provést confidence /ˈkɒn fɪ dəns/ – sebedůvěra constructive criticism /kənˈstrʌk tɪv/ /ˈkrɪt əˌsɪz əm/ – konstruktivní kritika cover /ˈkʌv ər/ – pojednávat delegator / dɛl ɪˌgeɪtər/ – řečník, ten kdo sděluje informaci differ /ˈdɪf ər/ – lišit se, neshodovat se emphasis /ˈɛm fə sɪs/ – důraz enhance /ɛnˈhæns/ – vylepšit, zlepšit face-to-face /feɪs/ /tə/ /feɪs/ – tváří v tvář, z očí do očí far-reaching /fɑr/ /ri:tʃɪŋ/ – s dalekým dosahem feedback /ˈfi:dˌbæk/ – zpětná vazba get across /gɛt/ /əˈkrɔs/ – sdělit handle confrontation /ˈhæn dl/ /kɒn frənˈteɪ ʃən/ – zvládnout konfrontaci/konflikt impart /ɪmˈpɑrt/ – sdělit interaction /ˌɪn tərˈæk ʃən/ – vzájemná komunikace, interakce interpersonal /ˌɪn tərˈpɜr sə nl/ – mezilidský, interpersonální key point / ki:/ /pɔɪnt/ – klíčový bod medium of communication /ˈmi: dɪəm/ /əv/ /kəˌmjunɪˈkeɪʃən/ – přostředek komunikace, sdělovací prostředek moderation /ˌmɒd əˈreɪ ʃən/ – umírněnost nervousness /ˈnɜr vəsnəs / – nervozita nonverbal /nonˈvɜr bəl/ – neverbální, beze slov obligation /ˌɒb lɪˈgeɪ ʃən/ – povinnost, závazek outline /ˈaʊtˌlaɪn/ – náčrt reception /rɪˈsɛp ʃən/ – příjem remain /rɪˈmeɪn/ – zůstat, setrvat seated /si:tɪd/ – sedící transmit /trænsˈmɪt/ – sdělit, předat, zprostředkovat visual aid /ˈvɪʒ u əl/ /eɪd/ – vizuální pomůcka vital /ˈvaɪtl/ – nezbytný, nepostradatelný Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitions Audience when referring to a mass of people is uncountable (The audience was very quiet today) whereas when referring to different masses becomes plural, typically when talking about different types of audiences. Audible describes typically a sound which can be heard (the opposite is inaudible); other suitable synonyms are clear, noticeable, distinct. In a non-weaponry context, a bullet is a piece of textual highlighting used to itemize or break a text into separate and distinct points or ideas; also works as a verb to bullet. The meaning of impart is simply to give; other suitable synonyms might be to communicate, to convey, or to disclose. Proximity expresses nearness to something either in time, place, relation, etc. and depending on context other synonyms may be used, e.g. vicinity, closeness, concurrence.

technika a výzbroj

EXERCISES 1. Read the text. Complete the gaps with a verb from the box. You may use the verbs more than once. adopt

are move see

can practice speak

express read

improve say

write down

Delivering effective oral presentations involves three components: what you 1 …….., how you 2 …….. it with your voice, and everything the audience can 3 …….. about you. Do not 4 …….. and memorize or 5 …….. the whole text. Memorize a tree structure of main points and sub-points, and 6 …….. ex tempore. Control your body, 7 …….. a stable, confident position, 8 …….. only if you have a positive reason to do so. If you 9 …….. a non-native speaker of English, you may find it more challenging to 10 …….. ex tempore in English that in your native language. To 11 …….. your delivery as a non- native speaker, 12 …….. more, and support your spoken discourse with appropriate slides. Practicing helps you to 13 …….. your ideas more fluently. Even with careful preparation, mishaps 14 …….. occur. If you 15 …….. do something about the problem concentrate of doing so instead of apologizing.

2. Match the beginnings of the sentences with their endings.

A. …. you choose to use. B.

…. must be simple and contain only one message.

C. …. what your topic is and what you will be covering. D. …. maps, flip charts, slides, audio-slide shows, and video tapes. E.

…. and 65% from a visual and oral presentation.

F.

…. they will disrupt from what you are saying.

G. …. they are not too crowded in detail, do not over-use color. H. …. to look at in addition to the speaker. I.

…. and 11% through hearing.

J.

…. summarize your main points. 1 ___

2 ___

3 ___

4 ___

5 ___

6 ___

7 ___

8 ___

9 ___

10 ___

1. Visual aids and audio-visuals include a wide variety of products, including ….

3. Complete the sentences below. Choose a, b, or c. Only one option is correct.

2. Flip charts are inexpensive visual aids and provide the audience with something….

1. The purpose of personal communications is ….

3. If visual aids are poorly selected or inadequately done, …. 4. Each element of an audio-visual product …. 5. When preparing graphics, make sure …. 6. Studies by researchers suggest that 83% of human learning occurs visually…. 7. Three days after an event people retain 10% of what they have heard from an oral presentation …. 8. Begin your presentation by telling your audience …. 9. Know how to operate the equipment …. 10. At the end of your presentation ….

a) to convey a message and share information. b) to learn something about your friend´s wife. c) to share something at a basic level. 2. Typically interpersonal communication …. a) takes place with the individuals in close proximity. b) finishes with a strong conclusion. c) takes place to provide constructive criticism. 3. If you are using any kind of technology …. a) realize that everyone feels nervous. b) do not speak loud, less can be more. c) be prepared for something to go wrong. 4. To enhance your presentation using visual aids …. a) resist the temptation to use color and contrast. b) practice using your visual aids. c) use no more than 10 slides. 5. At the conclusion of your presentation ....

Answer key to the exercises Ex. 1: 1 say, 2 say/express, 3 see, 4 write down, 5 read, 6 speak, 7 adopt, 8 move, 9 are, 10 speak, 11 improve, 12 practice, 13 express, 14 can, 15 can. Ex 2: 1D, 2H, 3F, 4B, 5G, 6I, 7E, 8C, 9A, 10J Ex 3: 1A, 2A, 3C, 4B, 5C

Su-25 Frogfoot

a) show some enthusiasm. b) turn your back to the audience. c) ask for questions.

3

200

Zpracoval tým ÚJP Vyškov

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

V roce 1982 měly být vyřazeny všechny bombardovací MiG-15Sb/bisSB. Absenci dostatečného počtu bombardovacího typu bylo možné řešit dvěma způsoby. Buď navýšením počtu MiG-23BN a Su-22, nebo nákupem čistého bitevního typu Su-25. Sovětští poradci československé armádě doporučili nákup Su-25, který se velmi osvědčil v bojích v Afghánistánu. Generální štáb souhlasil a po uzavření mezinárodních dohod objednal exportní verzi Su-25K. V roce 1983 byla utvořena první skupina pilotů, která se měla na Su-25 přeškolit v SSSR. Pozdější úsporná opatření ale vedla ke změně rozhodnutí a budoucí piloti „hrábí“ se přeškolovali v domácích podmínkách. První část výcviku se odehrávala pod vedením sovětských instruktorů na L-39ZA a L-410. Druhý typ byl vybrán kvůli brzdám, které se stejně jako u Su-25 ovládaly pedály a ne ruční pákou. Po zvládnutí pozemní a teoretické přípravy letci přešli k nácviku kabinových postupů v čerstvě dodaných Su-25 a poté i k sólo letům. Vše komplikovala absence cvičné dvojmístné verze. První Su-25 řízené sovětskými posádkami přistály na letišti v Hradci Králové v dubnu 1984. Zařazeny byly k 1. letce 30. sbolp. Další stroje přicházely v několikaměsíčních intervalech až do roku 1986. Tolik očekávanou dvoumístnou cvičně bojovou verzi Su-25UBK ČSLA získala v počtu dvou kusů v dubnu 1988. V srpnu 1988 se královéhradecký pluk přesunul do nového působiště v Pardubicích a s ním i všechny Su-25. Jejich provoz byl zpočátku přísně utajován, neboť šlo o jeden z nejvýkonnějších letounů ve východním bloku. K oficiálnímu odhalení Su-25 veřejnosti došlo v květnu 1985 při prvomájové přehlídce na pražské

Letné, přes kterou se přehnaly tři tříčlenné roje Su-25K. Teprve o dva roky později ale mohli diváci Leteckého dne s Květy sledovat akrobacii Su-25 pilotovaného pplk. Františkem Karešem. Po roce 1989 zaznamenala pardubická jednotka velký zájem z ciziny. Su-25 západní piloti právem považovali za respektované soupeře a mnoho zahraničních delegací projevilo velký zájem o bližší seznámení se „súčkem“. V září 1991 se čtveřice Su-25 podívala i za západní hranici. Československé letouny se staly zlatým hřebem leteckého dne

technika a výzbroj

v belgickém Kleine Brogel. Po celá devadesátá léta tvořily Su-25 páteř bitevního letectva ČR a SR. I když přístrojové vybavení odpovídalo době vzniku, patřil Su-25 mezi nejlepší bitevní typy na světě. Kromě širokého spektra moderní a velmi účinné munice se také vyznačoval vysokou bezpečností a nenáročností provozu i velmi odolnou konstrukcí. Typ Su-25 znamenal ohromný přínos i pro domácí průmysl. Po svolení sovětské strany byly zahájeny generální opravy draků v Trenčíně, motory se posílaly do Malešic. Po rozpadu federace si celkem 39 Su-25K a dva Su-24UBK rozdělily nástupnické státy. Česká republika si ponechala 24 Su-25K a jeden Su-25UBK, na Slovensko přelétlo dvanáct Su-25K a druhá spárka. České Su-25 se posléze přesunuly na základnu v Náměšti nad Oslavou, kde létaly až do vyřazení v roce 2000. Změna politické orientace ČR vedla k přehodnocení výzbroje letectva. Ruská technika v podobě Su-22 a Su-25 měla být nahrazena lehkými bitevníky L-159 Alca. Su-25 byly postupně vyřazovány a přelétávány k dlouhodobému uskladnění na základně v Přerově. Po vyřazení Su-22 jejich roli převzaly opět L-39ZA, protože první „alky“ k útvaru přišly až ve druhé polovině roku 2000. Některé rozebrané letouny putovaly v letech 2003 a 2004 do výrobního závodu v gruzínském Tbilisi, kde část z nich podstoupila částečnou přestavbu na modernizovanou verzi Su-25SM. Poté byly zařazeny do výzbroje gruzínského letectva. Většina z nich byla zničena během rusko-gruzínské války v roce 2009. V muzeu VHÚ v pražských Kbelích, ve Vyškově, Hradci Králové a v Technickém muzeu v Brně jsou uchovány celkem čtyři stroje tohoto letounu.

Útočná puška 5,56×45 mm

CZ 805 BREN A1/A2 Základní výzbroj prakticky všech moderních armád tvoří dlouhé automatické (plnosamočinné) zbraně, pro které je v NATO užíván termín útočné pušky. V naší armádě se jedná o typ CZ 805, který byl nedávno zaveden do výzbroje.

Základní technický popis

Su-25K je jednomístný (vyjma cvičných variant) dvoumotorový podzvukový bitevní hornoplošník celokovové poloskořepinové konstrukce. V přídi se nachází bloky elektroniky a jednomístný pancéřovaný pilotní prostor přístupný odklápěcím překrytem. Pilot sedí na vystřelovacím sedadle K-36. Ke střední části trupu jsou připevněna křídla ve tvaru lichoběžníku. Záď trupu zakončuje svislá ocasní plocha se směrovkou a vodorovné ocasní plochy. Tříbodový

Hlavní takticko-technická data:

Délka trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpětí křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet (s PPN) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15,53 m 4,80 m 14,36 m 9 185 kg 17 350 kg 975 km/h 7 000 m 1 950 km

zatahovací podvozek se skládá z příďové nohy uložené v přední části trupu a ze dvou hlavních noh. Pohon Su-25 obstarávají dva dvouhřídelové jednoproudé motory R-95Š bez komory přídavného spalování. Motory jsou uloženy v samostatných gondolách po stranách trupu. Oba jsou skloněny o 2° vzad, aby proud spalin nepoškozoval ocasní plochy. Tah každého motoru dosahuje maximálně 41 kN. Výzbroj letounu tvoří pevně instalovaný kanon GŠ-2-30 ráže 30 mm v levé spodní části přídě se zásobou 250 nábojů a kombinace řízené a neřízené munice (raketové bloky, bomby, řízené protizemní rakety) na deseti podkřídelních závěsnících, z nichž poslední pár je určen pouze pro samonaváděcí rakety R-60. Text a foto: Jakub Fojtík

Naše armáda byla donedávna vyzbrojena automatickou zbraní, která nesla označení samopal vzor 58. Z něho vyplývá, že byla zavedena do výzbroje v roce 1958. Ani v současnosti ji nelze označit za vysloveně zastaralý typ, zvláště při použití různých doplňků. Podle vedení AČR se však jednalo o anachronismus, který kolidoval s potřebou vyzbrojení vojáků komfortnějším základním druhem pěchotní zbraně, který by používal munici 5,56×45 mm zavedenou jako základní ve většině armád NATO. Objevoval se požadavek na schopnost střelby dvourannými dávkami. Dále vyvstávala stále aktuálnější potřeba podvěsného granátometu, který se stává snad nejoblíbenější zbraní pěšáka současnosti. Nová zbraň měla svojí modulární konstrukcí z hlediska možnosti používání nábojů různých ráží umožnit plnění širokého spektra úkolů v různých druzích misí. K tomu slouží především možnost výměny hlavně a několika dalších dílů přímo na základně. Zbraň má dvě základní provedení, a to útočná puška CZ 805 A1 a karabina CZ 805 A2. Jedná se o unifikovaný modulární zbraňový systém pro náboje rozměrů 5,56×45 mm NATO nebo 7,62×39 mm vz. 43. Změnu ráže dovoluje možnost výměny hlavní pro uvedené, případně i jiné typy nábojů. Nasazení různých druhů zásobníků umožňuje výměnná zásobníková šachta. Napínací páku

závěru lze jednoduše přemístit z pravé na levou stranu zbraně, což zvyšuje komfort z hlediska užití leváky. K výrobě hlavních dílů jsou použity lehké slitiny, ocel a plastické hmoty. Součástí dodávky je kromě 6 687 útočných pušek a 1 250 karabin v ráži 5,56 mm celkem 397 podvěsných granátometů CZ 805 G1, 7 937 průhledových zaměřovačů kolimátorového typu ZD-Dot, 1 386 noktovizních zaměřovačů NV-Mag3, 1 386 zvětšovacích modulů DV-Mag3, 1 386 duálních laserových zaměřovačů/osvětlovačů DBAL-A, 1 758 450 nábojů M885/ss109, 771 600 nábojů svítících M856, 12 845 nábojů HE-FRAG92 a 6 850 HE-DP 92 do podvěsných granátometů, 68 souprav náhradních dílů 1 : 100, 16 souprav pro zbrojíře, 43 soupravy náhradních dílů a provozní, výcviková a technická dokumentace v tištěné i elektronické podobě.

Technický popis CZ 805 BREN A1 a A2

Útočná puška s ukončeným vývojem ráže 5,56×45 mm NATO CZ 805 BREN A1 je automatická ruční palná zbraň schopná střílet dávkami, omezenými dvourannými dávkami a jednotlivými ranami, s účinným dostřelem na pozemní a vzdušné cíle do 500 m, vybavená sklopnými, mechanickými stranově i výškově rektifikovatelnými mířidly s dálkovým rozsahem 100–500 m, s přesností střelby jednotlivými ranami do 4 MOA (srovnávací měřítko přesnosti pušky – 1 MOA znamená rozptyl 29 mm na vzdálenost 100 m). Zbraň umožňuje střelbu cvičnými, redukovanými a speciálními náboji, a to s minimálním dovybavením zbraně. Automatika zbraně je založena na odběru prachových plynů z hlavně s pístovým mechanismem. Systém závěru uvádí do chodu píst, na který tlačí plyny odebírané z hlavně při výstřelu. Množství plynů ovlivňuje dvoustupňový

stavitelný regulátor. Základní část automatiky zbraně tvoří nosič s otočným závorníkem. Závěrový mechanismus je při výstřelu uzamčený. Spušťadlo tvoří samostatný odnímatelný blok, jehož hlavními součástmi jsou spoušťový mechanismus s přerušovačem a čtyřpolohový přeřaďovač režimu střelby. Pažba je sklopná otočením vpřed doprava a zároveň teleskopicky stavitelná. U zbraně je zabezpečeno zachycení závěru v zadní poloze po vystřílení nábojů ze zásobníku. Útočná puška je vybavena 30ranným schránkovým zásobníkem z transparentního plastu s možností průběžné kontroly počtu nábojů v zásobníku bez jeho vyjmutí ze zbraně. Konstrukce zásobníků umožňuje jejich spojení pomocí odnímatelných plastových spon. Ke každé zbrani bude dodáno osm zásobníků, jejich uložení po dvou je řešeno v pouzdrech z impregnované textilie. Textilie pouzder splňuje ochranné, maskovací a další požadavky dle ČOS 108001. Pouzdra zásobníků lze variabilně spojovat v jeden celek se zachováním standardní fixace na křížovou vazbu. Zbraň umožňuje vedení střelby při všech možných bojových činnostech, za použití prostředků individuální ochrany proti zbraním hromadného ničení zavedeným v ozbrojených silách ČR, při použití zimních doplňků, balistické ochrany jednotlivce a ochranných taktických brýlí, za hraničních klimatických a bojových podmínek. Puška CZ 805 je vybavena rozhraním Picattiny rail dle MIL STD 1913, na horní, spodní a obou bočních plochách, umožňujícím připevnění variabilního příslušenství, jako optických a zaměřovacích přístrojů (průhledový zaměřovač kolimátorového typu, zvětšovací modul, noktovizor), nebo měřicích, značkovacích a osvětlovacích zařízení. Rozhraním Picattiny rail dle MIL STD 1913 je zabezpečeno i připevnění podvěsného granátometu a jeho zaměřovače. Ústí hlavně je standardně přizpůsobeno pro uchycení tlumiče plamene, násadce pro cvičnou střelbu a tlumiče hluku výstřelu. Zbraň umožňuje vedení palby ze standardizovaných střílen zavedených bojových vozidel. Balistická životnost hlavně je

Základní takticko-technická data:

Ráže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Počet drážek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stoupání drážek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka hlavně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka zbraně se vztyčenou ramenní opěrou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka zbraně se sklopenou ramenní opěrou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka zbraně se vztyčenou ramenní opěrou a nasazeným útočným nožem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka zbraně se vztyčenou ramenní opěrou . . . . . . . . . . . Šířka zbraně se sklopenou ramenní opěrou . . . . . . . . . . . Výška zbraně se zásobníkem a bez mířidel . . . . . . . . . . . . Teoretická rychlost střelby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Účinný dostřel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přesnost střelby jednotlivými ranami . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost zbraně bez zásobníku a popruhu . . . . . . . . . . . Hmotnost zbraně s plným zásobníkem a popruhem . . . . Hmotnost prázdného zásobníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost plného zásobníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost brašny s prázdnými zásobníky . . . . . . . . . . . . . Hmotnost brašny s plnými zásobníky . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost útočného nože CZ 805 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost útočného nože s popruhem a pouzdrem . . . . Balistická životnost hlavně útočné pušky . . . . . . . . . . . . . . Poruchovost (bez započítání vad střeliva) . . . . . . . . . . . . . Technická životnost zbraně jako celku . . . . . . . . . . . . . . . . Rozsah pracovní teploty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Počet nábojů v zásobníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

personalistika garantována na minimálně 20 000 výstřelů, technická životnost pušky jako celku minimálně 20 let. Zbraň je spolehlivá, bezpečná při používání a manipulaci. Její poruchovost je garantována do 0,2 % bez započítání vad vlivem střeliva. Zbraň splňuje požadavky na spolehlivou funkci ve ztížených podmínkách (prach, bláto, přechodové teploty) dle AC 225/D14, TPVD 637 – 81. Střelbu je možné spolehlivě vést standardizovanými náboji (NATO) se všemi typy střel. Povrchová ochrana zbraně zajišťuje minimální odrazivost světelných zdrojů a odolnost proti otěru, korozi, sladké i slané vodě, vlhku, agresivním látkám a produktům vznikajícím při střelbě za použití konzervačních prostředků schválených k používání v ozbrojených silách ČR. Na zbrani nejsou žádné ostré hrany a výrazné výstupky (plochá zbraň) kromě Picattiny rail dle MIL STD 1913. Všechny ovládací prvky jsou dostupné a mají plynulý chod. Zbraň s použitím části spodního rozhraní Picattiny rail umožňuje připevnění přídavné rukojeti, například jako ovládacího prvku systému modulárního bojového kompletu V21, bez negativního vlivu na možnost a komfort vedení střelby. Součástí zbraně je tříbodový univerzální popruh. Jeho uchycení neovlivňuje ovládání ani střelbu. Materiály použité u zbraně a optických zařízení jsou nehořlavé, případně mají zvýšenou odolnost proti hoření, jsou nárazuvzdorné a mají vysokou odolnost proti mechanickému poškození. Teplo vznikající při střelbě je odváděno tak, aby neobtěžovalo střelce. Základní rozebírání a složení zbraně pro běžnou údržbu je možno provést bez jakýchkoli nástrojů. Prostředky pro údržbu, odstranění jednoduchých závad a podporu výcviku jsou součástí příslušenství zbraně (mosazný kartáček, oko vytěráku, lankový vytěrák, olejnička, univerzální klíč a násadec pro cvičnou střelbu v textilním obalu – pytlíku). Identifikace 5,56×45 NATO zbraně je zajištěna výrobním číslem 6 na jejích hlavních dílech a označením 178 vpravo výrobce na pouzdru. Balení zbraně je 360 mm / 277 mm zajištěno v černých plastových přepravních uzamykatelných obalech 915 mm / 782 mm s obsahem 5 ks zbraní s úplným příslušenstvím, kolimátorem, útočným 670 mm / 587 mm nožem a zásobníky včetně pouzder. Obal splňuje požadavky na stoho1 050 mm / 835 mm vatelnost podle normy ČSN 269030 77 mm (maximálně 8 vrstev), ochranu zbraní 112 mm před poškozením a znehodnocením. 260 mm Obal má zajištěny prvky identifikace. 710 až 810 ran/min Útočná puška ve zkrácené verzi ráže 500 m / 400 m 5,56×45 mm NATO s ukončeným výdo 4 MOA vojem CZ 805 BREN A2 je automatic3,580 kg / 3,390 kg ká ruční palná zbraň schopná střílet 4,265 kg / 4,075 kg dávkami, omezenými dvourannými 0,195 kg dávkami a jednotlivými ranami. Kon0,570 kg strukčně a funkčně je shodná s ver1,300 kg zí útočné pušky ve standardní délce 2,800 kg CZ 805 BREN A1, od které se odli0,385 kg šuje zkrácenou hlavní, z toho se od0,985 kg víjejícím účinným dostřelem pouze min. 20 000 výstřelů do 400 m a nižší hmotností kompledo 0,2 % tu zbraně. min. 20 let od -50 °C do +50 °C 30 ks Text: Martin Koller Foto: Jan Kouba

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Kresby: Jiří Král Jazyková korektura: Jiřina Švarcová, Jaroslav Pajer

Nový rok – nová kariéra Již 2. ledna 2013 do tříměsíčního základního výcviku do Vyškova nastoupilo 107 nových vojáků z povolání, z toho čtyři ženy. Navíc nastoupilo také 17 budoucích příslušníků aktivní zálohy OS ČR a přímo k útvarům pět vojáků, kteří do Vyškova na jednoměsíční zdokonalovací kurz nastoupili 7. ledna. Režim platil už od prvního dne, a tak byl nástup přesně v půl osmé. Noví vojáci z povolání byli podle abecedy rozděleni do čtyř skupin. Jednotlivci postupně procházeli prezencí, kontrolou dokladů a poté například i změnou zdravotního pojištění. Následně byli vybaveni výstrojními body a čipovou kartou ke vstupu do areálu Velitelství výcviku – Vojenské akademie. Při opuštění sálu, kde probíhaly nástupní formality, si nováčci odebrali stravu – teplé šunkové klobásy, které v předsálí s chutí spořádali, a studený balíček k večeři. Venku mezitím začalo sněžit a citelně se ochladilo, ale na odhodlání nových vojáků to nic neubralo. První skupina byla před vstupní budovou připravena k přesunu do výstrojního skladu. Disciplinovaně ve tvaru pod vedením instruktorů dorazili na místo. Po skupinkách si pak přebírali nejdříve drobné, ale užitečné věci, jako například „ešus“, polní láhev, příbor, utěrky, rukavice, kuklu nebo kartáče na obuv a šaty. Poté vystoupali o patro výš, kde absolvovali výstrojní kolečko – od pokrývek hlavy přes obuv polní i sportovní až po nepočitatelné množství součástek polního stejnokroje. Za pomoci pracovníků skladu si každý vše pečlivě vyzkoušel. Důkladnost byla na místě, protože nevhodná velikost bot se může v terénu pořádně vymstít. Po ukončení základního výcviku nastoupí většina vojenských profesionálů k jednotlivým útvarům 4. brigády rychlého nasazení, po sedmi k 7. mechanizované brigádě a 25. protiletadlové raketové brigádě a třináct vojáků posílí řady Hradní stráže. Začátek nového roku – začátek nové kariéry, kariéry profesionálního vojáka. Všem, kteří si tuto cestu vybrali, přejeme do základního výcviku hodně sil, psychickou pohodu a dobrou fyzickou kondici. Připravila mjr. Monika Blaschkeová

Foto na titulní straně: mjr. Jindřich Plescher V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 11. 1. 2013 Toto číslo vyšlo dne: 16. 1. 2013 Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: [email protected] Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

47

historické čestné názvy

magistrály. Do Československa se vrátil přes Singapur a Suez v hodnosti kapitána v červenci 1920. Po krátké službě ve funkci velitele roty u pražského pěšího pluku č. 5 působil v letech 1921 až 1924 jako velitel Hradní stráže. Během následujících dvou let absolvoval Válečnou školu v Praze. Po jejím skončení byl již v hodnosti štábního kapitána přemístěn na velitelství 4. divize do Hradce Králové, kde vykonával funkci přednosty druhého oddělení. V letech 1927 až 1932 působil jako přednosta výcvikové skupiny pátého oddělení na Hlavním štábu v Praze. V této době byl také postupně povýšen až na podplukovníka. Poté zúročil své zkušenosti z doby, kdy dělal velitele Hradní stráže, a až do roku 1935 pracoval ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Na Ministerstvo národní obrany přišel již v hodnosti plukovníka. Po nezbytném proškolení byl odsud vyslán jako vojenský atašé Československé republiky do Bělehradu. Diplomatickou misi v Jugoslávii ukončil v květnu 1938, poté nastoupil službu zatímního zástupce velitele pěšího pluku 4 v Hradci Králové a po několika měsících velitele pěšího pluku 48 v Jaroměři. V této funkci zažil také zářijovou mobilizaci a likvidaci československé branné moci v létě 1939. Ihned po propuštění z armády se dal plně k dispozici odboji. Podílel se na organizaci složek Obrany národa v Jaroměři a Hradci Králové. V době, kdy došlo k zatčení první garnitury čelných funkcionářů této vojenské odbojové organizace, se přestěhoval do Prahy a stal se členem jejího ústředního vedení. Bezprostředně spolupracoval s generálem Josefem Bílým, který stál v čele této organizace. Po vytvoření oblastního velitelství Velké Prahy pomáhal pro generála Bedřicha Homolu zakládat krajské velitelství Obrany národa pro jihozápadní oblast Prahy. V této složce zastupoval jejího velitele generála Olega Svátka a zároveň vykonával funkci náčelníka štábu. Na přelomu let 1939 až 1940 došlo v této odbojové organizaci k rozsáhlému zatýkání. Ani to ho však neodradilo od nebezpečné činnosti. Nadále

Stále více útvarů Armády České eské republiky se může pyšnit historickými a čestnými názvy. Ne ve všech případech jsou ale dostatečně prezentovány a mnohdy ani vojenská veřejnost přesně neví, co se za nimi skrývá. Právě tato skutečnost nás přivedla na myšlenku připomenout nejen odborné veřejnosti některé z těchto názvů a také tradice, k nimž se hlásí jejich nositelé. Tentokrát se budeme věnovat historickému názvu 41. mechanizovaného praporu – „Generála Josefa Malého“.

Útvaru ho na základě návrhu ministra obrany propůjčil společně s bojovým praporem při příležitosti 87. výročí vzniku samostatného Československa k 28. říjnu 2005 prezident ČR Václav Klaus. Prapor má své kořeny v zeměbraneckém praporu č. 30, který byl zřízen ve Vysokém Mýtě koncem roku 1869. Ten byl krátce po vytvoření Československa během unifikace sloučen s plukem č. 98 a vznikl pěší pluk č. 30, který v roce 1930 získal čestný název „Aloise Jiráska“. Počátkem padesátých let minulého století byl tento historický útvar reorganizován na 30. mechanizovaný pluk a přemístěn do Benešova. O pět let později došlo k jeho přečíslování na 79. mechanizovaný pluk. Z něj pak v létě roku 1994 vznikl 41. mechanizovaný prapor, který se stal součástí nově vytvořené 4. brigády rychlého nasazení. V dubnu 2004 byl přemístěn do Žatce. Josef Malý se narodil 3. 2. 1893 v Radlovicích poblíž Stříbra. Po maturitě na vyšším reálném gymnáziu na Smíchově pokračoval ve studiu práv na Německé univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Její dokončení mu však překazila válka. Jako jednoroční dobrovolník musel již v srpnu 1914 nastoupit ke 102. pluku do Benešova. S ním také jako velitel čety odešel v lednu 1915 nejdříve na srbské a později na ruské bojiště. V Karpatech byl v březnu 1915 vážně raněn. Následujících pět měsíců strávil v nemocnici v Békecsabě a u náhradního tělesa pluku. Koncem srpna 1915 se vrátil na ruskou frontu, kde byl o měsíc později zajat. Již v květnu 1916 se v Jekatěrinburgu přihlásil do československých legií. Koncem července následujícího roku byl prezentován u 5. čs. střeleckého pluku v Borispolu. S ním také ve funkcích velitele čety, půlroty, roty a místopředsedy plukovního polního soudu prošel celou bojovou anabází. Bojoval o Vladivostok, Nikolsk Ussurijský, Kaul a Kungur. Později se se svým plukem podílel na střežení sibiřské

GENERÁL JOSEF MALÝ umístili v pankrácké věznici. Veškeré naděje, že by mohl přežít válku, ale vzaly za své příchodem Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora. Společně s dalšími vysokými představiteli domácího odboje byl 1. října 1941 odsouzen stanným soudem zřízeným při pražské úřadovně gestapa k trestu smrti. Poprava byla vykonána ještě téhož dne v dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni. Tedy v místech, kde dva roky před tím došlo k popravě zadržených studentů. O tom, jak si poválečná československá reprezentace cenila odbojové činnosti plukovníka Malého, svědčí skutečnost, že již v říjnu 1945 mu za jeho zásluhy byl udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939. V roce 1947 byl navíc s účinností od 1. 5. 1941 posmrtně povýšen do hodnosti brigádního generála. Text: Vladimír Marek Foto: autor a VÚA-VHA Zdroje: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945 www.valka.cz

pokračoval v odbojové práci, a dokonce se stal členem nového ústředního velení, do jehož čela se postavil generál Homola. Tak rozsáhlá odbojová činnost ale nemohla uniknout pozornosti gestapa. V červenci 1941 byl Josef Malý zatčen. Vyšetřovatelé ho podrobili krutým výslechům a nakonec ho

Velitel 22. základny letectva organizuje výběr kandidátů na obsazení systemizovaných míst u jednotky předsunutých leteckých návodčích (FAC) VSTUPNÍ PODMÍNKY: Î VZP, předchozí praxe v bojových jednotkách AČR výhodou Î středoškolské vzdělání s maturitou pro místa s hodností praporčík Î vysokoškolské vzdělání (Bc.) pro místa s hodností poručík Î pokročilá znalost AJ Î zdravotní klasifikace „A“ výsadkář Î předpoklad pro získání BP „Tajné“ Î fyzické a psychické předpoklady Î další vojenské dovednosti výhodou NAŠE NABÍDKA: Î prestižní funkce FAC v hodnostech praporčíků a poručíků Î získání jedné z nejžádanějších specializací pro operace NATO Î dynamicky se rozvíjející profese Î odborná příprava a výcvik v zahraničí Î odpovídající zázemí na moderní letecké základně včetně přímé účasti na leteckém výcviku Î výcvik ve výsadkové přípravě Î pravidelné nasazení v zahraničních operacích PRŮBĚH VÝBĚRU: Î Registrace uchazečů se uskuteční formou zaslání strukturovaných profesních životopisů (včetně kontaktních čísel na mobilní telefon a Alcatel) na adresu [email protected] a bude uzavřena 31. ledna 2013. Î Uchazeči budou vyrozuměni o výsledcích prvotního výběru na základě posouzení životopisů do 12. února 2013. Î Druhá část výběru je dvoudenní a uskuteční se ve dnech 21. až 22. února 2013 u 22. zL Vícenice, Sedlec u Náměště nad Oslavou. Î Další podrobnosti budou uchazečům sděleny individuálně, popř. je možné kontaktovat telefonicky velitele roty FAC na alc. čísle 438 613 nebo na mobil 724 692 804.