Royal Alpine club
Račenka 2014/2015
2
Arco
Royal Alpine club
Obsah
rac.xf.cz Račenka vychází pro členy a hosty klubu v lednu 2015
Výsledky WRC 2014 . . . . .
4
David Šabata
Výlet do Tadžikistánu . . . . .
8
Vláďa Weigner
Norsko . . . . . . . . . . . . . . . .
12
Vláďa Weigner
Peru, Laponsko, N. Zéland,
18
Lída Šabatová
Krkonoše . . . . . . . . . . . . . .
21
Honza Štykar, D. Gut
Gruzie cyklo . . . . . . . . . . .
22
Olda Hokr
J 1000 omylů . . . . . . . . . . .
24
Olda Hokr
Francie – útržky z cest . . . .
29
František Boudný
Adventure race . . . . . . . . . .
31
Kalendář akcí 2015. . . . . . .
32
Sezóna 2014 . . . . . . . . . . . .
34
Honza Šabata
Fotky David Šabata
Fanské hory. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1, 8, 11
Honza Šabata
Arco. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
Tomek
Fanské hory. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
David Šabata
Fanské hory.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
Fanda Vondráček
Norsko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14-15
Jenda Sedláček
Adventure race . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
Olda Hokr
Sardinie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28, 30
Eva Namyslová
Arco. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
Tereza Loskotová
Turnul Ascutit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
Honza Šabata
Arco. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
36
Na obálce: Fanské hory 3
World Rač Cup 2014
Račenka 2014/2015
Jizerský
Jeseníky
Voděrad.
Boudecká
LOB
běžky
bučiny
rokle
15.února
9.února_
12.dubna_
27.dubna
cca 35km poř.
body
3
25 a 33 km
6,5 hod.
Choustník
Novohrad. Hory
24.května_
35km/45km
07.června_ 6 hodin
7 hodin
poř.
body
poř.
body
poř.
body
poř.
body
poř.
body
,
10
19,8
7
17,14
3
22,6
2
26,67
19,51
2
19,5
,
,
2
23,
###
19,51
3
19,
,
2
19,52
31
12,68
8
16,32
15
16,65
3
18,
15
16,
10
11,
28
13,41
###
19,
9
20,
,
18
15,
5
17,9
7
18,54
5
18,
5
21,2
,
,
12
17,32
4
18,42
5
21,2
,
,
8
18,29
,
1
23,1
11
17,56
3
19,
,
20
15,37
15
13,
19
15,61
11
15,
6
18,78
10
15,5
12
18,3
33
12,2
1
,
1
20,
,
14
,
14
7
19,
13,81
13
17,
13,81
6
21,
,
8
,
20,
12
18,3
,
,
3
21,4
20
15,37
,
6
21,15
###
19,51
,
,
2
19,76
,
,
,
15
16,59
,
18,95
16
16,34
,
16
16,34
,
4
21,35
,
,
10
19,8
,
###
,
15
15
,
11
13,
12,63
,
, , 3
22,23
4
20,67
19,
7
14,4
7
14,4
3
22,23
,
,
,
,
8
19,
18,1
6
21,
,
4
22,1
19,
11
17,2
,
,
,
,
,
,
,
,
,
1
20,
,
5
18,1
,
2
,
24
6,5
10
11,
21,4
19
11,43
16
16,
9
11,57
19
9
11,57
5
2
,
,
###
21,4
11,43
16
16,
13
17,07
2
19,47
9
20,
,
18
15,
24
14,39
6
17,37
,
,
,
,
,
,
, 26,67
,
,
,
,
,
13
18,15
18
11,9
13
17,
4
20,67
30
12,93
,
13
18,15
11
15,24
2
23,
8
12,5
5
19,02
,
,
,
26
13,9
,
,
,
12
17,
,
,
,
3
19,05
###
22,6
,
,
,
,
19
12,85
3
19,05
###
22,6
32
12,44
,
14
16,8
,
10
17,8
,
,
,
11
17,2
,
,
20
12,7
5
16,
,
14
6,57
5
14
6,57
41
39
4
,
,
,
, , 1
29,33
6
14,43
,
,
,
, ,
,
,
20
12,7
16,
,
5,
,
25
6,05
,
,
,
,
,
,
,
11,
,
13
7,4
10,73
9
15,79
,
23
10,45 ,
,
3
22,6
1
29,33
15
16,65
,
15
16,
5
17,9
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
10
,
7
14,
,
,
,
,
,
Royal Alpine club Krušné
Liška
Jizerky
hory 20.září___
04.října___
7 hodin
25.října__
Rudofofský
OBPH
dvojboj
orienťák
11:října___
14.-15.11.
cca 70 km
7+5 hodin
poř.
body
poř.
body
poř.
body
12
15,3
7
17,39
9
3
27,3
4
18,7
součet
4+8 hod.
poř.
body
poř.
body
14,44
1
22,
70
30,7
,
###
20,
1
52,
1
28,8
###
19,13
,
3
20,
45
35,2
15
13,8
19
12,17
14
10,43
4
9,33
103
23,
###
27,3
12
15,22
5
16,58
4
9,33
2
28,8
3
19,13
,
,
17
42,2
2
28,8
3
19,13
,
,
17
42,2
,
2
19,57
14,19
,
3
27,3
4
18,7
,
8
18,
15
13,91
6
21,6
,
10
7
###
,
,
20,
62
33,
,
,
101
23,5
14,62
,
57
33,5
,
13
14,78
,
,
77
29,5
,
13
14,78
,
,
77
29,5
,
,
,
57
33,5
,
,
20,
,
6
21,6
9
17,7
8
16,96
,
11
16,2
###
19,13
,
1
28,8
1
20,
,
3
27
39,7
20,67
59
33,2
24
39,9
,
,
3
17,44
14
14,4
,
2
17,78
,
4
25,5
10
16,09
,
,
,
12
15,3
7
17,39
,
,
,
15
13,8
19
12,17
10,43
,
10
16,2
18
12,61
,
,
,
10
16,2
18
12,61
,
,
,
16,58
,
,
13,91
,
,
,
, 15
14
5
2
,
103
101
23,
8
18,
7
18,3
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
1
20,
,
,
4
25,5
11
15,65
,
,
,
22
1,
,
,
,
,
,
,
20,
,
,
,
,
,
,
,
14,53
,
16,96
,
,
8
1
8
27
23,5
3
39,7
49, ,
94
24,7
11
16,2
18
10,8
,
,
,
111
19,4
18
10,8
,
,
,
111
19,4
,
,
,
20,67
59
33,2
,
,
17,78
,
24
39,9
23
1,
,
,
,
,
22
1,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
8
14,53
,
119
16,8
,
,
9
14,44
,
70
30,7
2
2
,
bodů WRC 186,05 180,01 161,17 159,38 153,75 147,87 147,07 136,38 135,56 135,26 135,13 130,26 128,18 115,60 115,51 111,04 108,26 106,84 101,42 99,28 97,25 89,54 89,20 89,20 88,13 87,17 86,02 81,81 78,72 72,05 71,98 69,00 68,93 68,47 68,16 65,47 65,47 64,92 57,68 56,37 52,93 50,55 45,33 45,14
Poř. Olda Adámek Honza Štykar Zdeněk Sedláček Lída Šabatová Vláďa Weigner Jakub Sýkora Pavla Brůhová Milan Komanč Horký Šárka Tesková Honza Šabata Miroslav Michlík Honza Kábrt Boženka Valentová Zdeněk Mikan Petr Bašus Lenka Sedláčková Tomáš Hájek Slávek Hokr Štěpán Plašil Jindra Vostrá Pepa Čapek Marie Čížková Pepa Vosol Jitka Vosolsobě Jiřina Krauskopfová Eva Namyslová Pavel Milenovský Dalibor Gut Viktor Slavík Jan Šír Vláďa Martinovský Hynek Urban Jiří Tichý Pavouck Olda Hokr Eva Hájková Helena Vondráčková Franta Vondráček Eva Hokrová Ondřej Plašil Petra Štykarová Petr Panec Libor Handl Renáta Kleinová Katka Veselá
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 23 25 26 27 28 29 31 32 33 34 35 36 38 38 40 41 42 44 49 54 555
World Rač Cup 2014
Račenka 2014/2015
,
,
14
16,8
,
,
,
,
,
17
16,4
21
10,48
,
,
16
13,8
,
,
17
16,4
21
16
13,8
11
10,98
18
15,85
,
37
11,22
,
24
14,39
6
10,48
,
,
,
,
,
,
,
2
22,8
,
,
,
,
21
12,6
14,
,
,
,
,
,
,
,
,
16,5
,
,
,
,
,
,
,
14,74
38
17,37
7
,
,
,
,
,
,
14,21
,
,
,
12
,
16
24
6,5
11
10,33
,
11,
,
13
7,4
,
,
,
27
13,66
,
,
,
,
,
,
39
10,73
15,79
,
,
,
,
,
,
,
,
16,19
,
,
,
,
,
,
,
22,6
,
,
10,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
###
22,23
,
,
,
,
,
,
###
22,23
,
,
,
21,4
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
10,33
,
,
,
,
###
19,05
,
,
,
,
,
,
###
19,05
,
,
,
,
,
18,95
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
17
13,5
,
,
,
,
,
,
17
13,5
,
,
,
,
,
,
,
13,17
,
,
,
,
,
,
,
,
19
12,85
,
,
,
,
,
,
21
12,6
,
,
,
,
,
,
,
,
,
12,5
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
24
8,9
,
,
,
,
,
,
24
8,9
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
,
29
6
9
20
23
3
24
11
10,45
10
9
8,9
###
11
8
, 21
4,5
,
Royal Alpine club
,
,
,
24,7
41,50
Alena Hokrová
56
,
,
,
,
40,68
David Šabata
57
,
,
,
,
40,68
Kamil Ochman
57
14,62
,
,
40,33
Eva Michlíková
59
,
,
,
,
38,65
Jaroslav Řízek
63
,
,
,
,
Helena Mertová
,
,
,
,
37,82 31,76
Bublina von Neratowitz
64 70
15,22
,
,
,
,
,
,
,
,
,
12
16
7
94
,
31,72
Radek Chlumský
71
31,5
31,50
Marie Hokrová
72
,
,
31,05
Anna Jíšová
75
,
,
,
28,85
Čestmír Manda
79
13,48
,
,
,
27,14
Markéta Svárovská
82
,
,
,
,
26,52
Týna von Propast
83
7,01
,
,
23,20
Jindra Heřmanský
88
,
,
,
22,60
Pavel Koubík
93
6,5
,
5,8
22,30
Dáda Součková
95
,
22,23
Libor Hnyk
96
Kamila Hnyková
,
17
, ,
18
,
,
66
127
,
,
,
,
,
22,23
,
,
,
,
21,40
Albert Mikan
102
15,22
,
,
,
19,72
Jan Šercl
112
,
,
,
,
19,23
Jitka Fašungová
115
,
,
,
,
19,05
Karel Berndt
116
,
,
,
,
19,05
Elena Berndtová
116
,
,
,
,
18,95
Pavel Trojánek
118
9
16,52
,
,
,
16,52
Jiří Škrdlant
136
9
16,52
,
,
,
16,52
Martina Škrdlantová
136
,
,
,
,
13,50
Roman Eder
159
,
,
,
,
13,50
Martin Hansmann
159
13,48
,
,
,
13,48
Luboš Svárovský
162
,
,
,
,
13,17
Honza Střelka
163
,
,
,
,
12,85
Jakub Tichý
172
,
,
,
,
12,60
Marcela Trojánková
173
,
,
,
,
12,50
Petr Gut
174
6,5
,
5,8
12,30
Jiřina Buriánová
175
12
16
, 21
18
127
96
9,3
,
,
,
9,30
Matěj Sedláček
200
,
,
,
,
8,90
Dana Gutová
203
,
,
,
,
8,90
Marie Kuhajdíková
203
7,01 7,01
Alena Kněžourková
212 212
,
17
7,01
,
,
,
17
7,01
,
,
Jana Krtková
7
Račenka 2014/2015
Výlet do Tádžikistánu Letos jsme se s kamarádem Tomášem Koskem rozhodli vyrazit do opravdových hor. Po několika poradách padla volba na Tádžikistán. Krásná horská země se spoustou různých možností výstupů a treků. My jsme rozdělili čas strávený v T. mezi Fanské hory (konkrétně výstup na Čimtargu 5489m, nejvyšší horu Fanských hor) a Pamírskou oblast (konkrétně trek okolo Pik Majakovský - na hranici s Afghánistánem). Do Dušanbe jsme letěli přes Petěrsburg s Aeroflotem. Na cestě samotné může být problematické vyřizování víz a povolení. Do T. je nutné vízum, a pokud se chcete podívat do Pamírské autonomní oblasti, tak také zvláštní povolení. Obojí je možné získat ve Vídni. Nám se to povedlo po vyčerpávající emailové komunikaci a několika osobních návštěvách. Pasy nám vrátili den před odletem. T. je rozdělený na dvě zhruba stejně velké části, mezi nimi je regulérní hranice. Etnicky je hodně rozmanitý a mluví se tu mnoha jazyky (platí hlavně pro Pamírskou oblast). Země je to chudá a většinou dost suchá. Zhruba 93 procent plochy jsou hory. Cestování po tádžických silnicích je dobrodružství. Jsou to prašné hrbolaté cesty po úbočích hor, ideální třeba na výlet na enduru - pár skupin motorkářů jsme potkali. Cesty jsou hojně využívané především místními offroady, které tu fungují jako veřejná doprava. Dodávky, které v okolních zemích jezdí jako maršrutky by tu neuspěly. Cesty brázdí kolony tiraků, přepravujících zboží z Číny. Vzhledem k vedru, prachu a dopravě nás překvapilo, kolik jsme potkali dobrodruhů na 8
Royal Alpine club
9
Račenka 2014/2015
Fanské hory
10
Royal Alpine club
kolech. První naše cesta vedla na sever od Dušanbe do Fanských hor. Oblast je to poměrně dobře dostupná, je o ní k dispozici dost materiálů a je opravdu pěkná díky velkému množství jezer. Vrchol pro výstup jsme si vybrali proto, že odp ovíd á našim schopnostem. Jde o výstup po ledovci s lehkým lezeckým úsekem v poslední části. Cestou k Čimtarze jsme překonali několik sedel a tím se poměrně dobře aklimatizovali. Výstup nám vyšel ideálně po všech stránkách - počasí, rozvržení sil i zásob. Přes to jsme měli pocit poměrně slušného výkonu (na naše poměry). Po návratu do Dušanbe z Fanských hor jsme moc času na odpočinek neměli, hned druhý den jsme vyrazili na cestu do Khorogu - hlavního města Pamírské oblasti. Cesta autem trvala bez přestávky dvacet hodin a díky počtu pasažérů byla opravdu hodně nepohodlná. Mezi Dušanbe a Khorogem létá vnitrostátní linka, ale funguje jen při dobré viditelnosti - letadlo letí pouze s vizuální navigací v úrovni vrcholů. My jsme po takovém leteckém výletu toužili, ale bohužel to nevyšlo. V Khorogu nás přivítal kamarád Tomáš Retka, který tam pracuje na dizertační práci (v oboru sociální antropologie) a také studuje jeden z místních jazyků. V Khorogu jsme si dopřáli pár dní odpočinku a pak ve třech vyrazili po tádžicko-afghánské hranici do Vachánské oblasti, odkud jsme vyrazili na trek okolo Pik Majakovský do Šugnánské oblasti. Na Majakovského (6096m) jsme původně měli zálusk, ale z časových důvodů a také trochu z pohodlnosti jsme to přehodnotili. Šli jsme trek přes pětitisícové sedlo a i to nám dalo celkem zabrat. Byl to poměrně náročný trek po velkých šutrech. Když jsme sešli do údolí, byli jsme rádi, že to máme za sebou (akorát nás ještě čekala dvacetihodinová tortura na cestě do Dušanbe).
David Šabata 11
Račenka 2014/2015
Norsko Po 3 zimních výpadech do finského Laponska jsme chtěli zkusit zase něco jiného. Původně jsem myslel, že se vydáme podél známé stezky Kungsleden (Královský chodník) jdoucí na jih ze švédského Abiska, ale ceny horských chat ve Švédsku byly tak odrazující, že byla dána přednost norské Hardangerviddě, byť Norsko určitě levnou zemí také není. Vlastně je, neboť výše cen způsobí nížší nákupčivost zbytečností a člověk utratí ve výsledku méně než v zemích naší koruně přiznivěji nastavených. Nicméně chaty jsou v Norsku o něco málo lacinější než u východního souseda. Chci je učinit lacinějšími ještě více a všem zařizuju členství v tamějším horospolku DNT, ale už pan Šimek věděl, že sleva není zadarmo, takže součet slev, které jsme z titulu členství vyčerpali, byl stejně vysoký jako členský poplatek. Spali jsme totiž i na chatách, které DNT nepatřily, kde byly slevy malé či žádné. Ale popořadě. Hardangervidda je rozsáhlá náhorní planina s průměrnou výškou kolem 1200m jižně od železnice Oslo-Bergen. Není tedy tak daleko na severu jako finské nár.parky Urho Kekkonen, Pallas Tuntuuri či Lemmenjoki, ale tím, že je ve výrazně vyšší nadmořské výšce než zmíněná místa, podmínky jsou drsnější. Roald Amundsen na ní trénoval na svou výpravu k jižnímu pólu. Zatímco ve Finsku jsme se většinou pohybovali v lese a jen občas se dostávali nad jeho horní hranici, která byla zhruba v 400m, tady budeme celou dobu na holé pláni, kde bude zřejmě trochu foukat. Bylo tomu tak. Výlet je plánován v termínu 27.2. – 9.3. I když pro všechny případy ssebou nějaký ten stan vezeme, nemíníme ho pojmout tábornicky. Jenže ouha, většina chat je takto brzo ještě zavřená, a jen na některých je možno nocovat bez chataře. Tomu třeba přizpůsobit trasu. Ve čtvrtek 27.února kolem poledne nás tedy 8 odlétá společností Norwegian do Osla a z letiště Gardermoen se vlakem přemisťuje na Oslo S(entrum?), hlavní „oselské“ nádraží, kde nám jest trávit čas do 23:23, doby odjezdu našeho nočního vlaku. V hale pracně nacházíme prostor, kde bychom mohli do té doby zabivakovat, někteří vyráží se trochu poohlédnout po městě a zejména se pokusit nakoupit plynové bombičky a naplnit láhve s benzínem, obvyklá to cestovatelská starost při cestování letadlem. Plyn koupen, cena benzinu v outdoorovém krámě ale astronomická a najít benzinku v centru města se nepodaří ani po dlouhém úsilí. Etnický původ lidí pohybujících se po nádraží je velmi pestrý, kdyby měl člověk tipovat kde se nachází jen podle něho, tak by ho napadala spíše místa jako Nairobi či 12
Royal Alpine club
Kinshaza, rozhodně ne chladný sever Evropy. Vypatlanému debilovi Breivikovi vadil tento multukulturismus natolik, že se rozhodl vystřílet socialisty, kteří jej připustili L. pátek 28.února Neexistence klasické nádražní čekárny v Oslu ve mně budí pochyby, zda bude kde zabivakovat na zastávce Ustaoset, kam dorazíme ještě za hluboké tmy. Představa, že nás vlak vyloží do vánice na holé pláni, kde nebude kam se schovat a dočkat rána, nebyla vůbec příjemná a nabádala k opatrnějšímu vystoupení v městě Geilo o pár minut dříve, odkud bychom sice měli delší a komplikovanější nástup na plánovanou trasu, ale menší pravděpodobnost umrznutí dříve než vůbec začneme. Průvodčí byl ale naštěstí znalý muž a dilema místa výstupu informací o útulné čekarně v Ustaosetu rozhodl. Čekárna byla naprosto úžasná, útulná natolik, že jsme ráno vyrazili pozdě. Nedaleko byl krám, kde jsme ještě pár věcí dokoupili, a benzinka, kde šel koupit benzin. No a pak už jsme nazuli lyže, zapnuli se do „postrojů“, přešli vypuštěné přehradní jezero a na jeho druhém břehu začli šplhat vzhůru přes 200 výškových metrů na Hardangerviddu. S plně naloženými pekáči za sebou to nešlo příliš rychle a bylo jasné, že pozdní start nám hned první den trochu zkomplikuje. Změnit plán a jít na bližší Tuvu, která ale měla otevírat až o den později, a tudíž by na ní nemusel nikdo být, nebo se pokusit přeci jen dosáhnout o něco vzdálenější Kraekju, která otevírá dnes? Jdeme podle plánu původního, ale začíná být čím dál zřejmější, že nás nemine kouzlo nočního putování po bílé pláni umocněné, aby to bylo napínavější tím, že ztrácíme slušné zimní značení a další směr tušíme jen podle mapy a reliéfu. Trochu taky podle občasných vzdálených světel, o kterých jsme si zpočátku mysleli, že se jedná o noční výpravu na sněžných skútrech, ale byla to světla aut na silnici, která Hardangerviddou prochází, a ke které jsme potřebovali sjet a překročit ji, chtěli-li jsme dojít na Kraekju. Po dramatickém sjezdu s čelovkama, kdy pulk za zády číhá na příležitost, aby vás srazil do sněhu, se nám podařilo beze ztrát opět shromáždit a silnice dosáhnout. Po kraji šlo obstojně na lyžích jet, a protože Kraekja byla stále ještě vzdálená a pokus o dosažení mohl být napínavý, rozhoduju, že dojdeme jen k asi 3km vzdálenému hotelu Fagerheim, kde doufám nalézt nějaký úkryt, přestože je objekt přes zimu uzavřen. Fagerheim je rozlehlý areál s mnoha budovami. Byl zavátý do výše střech, občas někde vykukovala okna a za nimi útulné pokojíčky s krbem a načinčanými postelemi. Nikde žádná bouda, žádný přístěnek, kam by se dalo zalézt. Zdálo se, že dochází k nejhoršímu. Za jednou z chalup, kde méně fouká, chystáme stavit dva stany, které máme. Ale při hledání, kam se zahrabu, protože do stanů se všichni 13
Račenka 2014/2015
14
Royal Alpine club
15
Račenka 2014/2015 nevejdeme, mě Milan upozorní na podezřelé místo v protější stěně budovy, než jsme se předtím snažili odkrýt vchod. Při bližším ohledání zjišťujeme, že se skutečně jedná o dveře. Po nekonečném házení lopatou se podaří je poodkopat a zjistit těžko uvěřitelné – nejsou zamčeny. Po asi hodině kopání se je podaří pootevřít a vniknout dovnitř. Jsou tam stoly a lavice, spousta sobích kůží a dokonce i kamna a dříví ! Zatápíme, stěhujeme věci dovnitř, a oslavujeme slivovicí a jinými lihovými nápoji happyend náročného dne. sobota 1.března Další den nespěcháme, užíváme si pohodlí příjemného bivaku, a pak po hladině dlouhého jezera Storkraekkja dorážíme 5 km k chatě Kraekkja, nejstarší chatě na Hardangerviddě (postavena 1878). Cestou nás míjí sněžný skútr naložený pruty na značení cest. Aha, už tomu rozumíme, my jsme ze značení nesešli, ono se na každou sezonu znovu vytváří a my jsme šli o den dříve než značkaři pruty stačili zapíchat ! Chata je slušně zavátá, je vidět, že teprve otvírá, vchází se zatím postranním nouzovým vchodem. Až na nepříjemné chození na vzdálený hajzlík je na ní útulno. Obsazujeme 2 pokoje a většina z nás už ten den jen vaří a lenoší. V chatě je spousta zajímavé literatury, občas i v angličtině, takže se nenudíme. Ve zkratce, co jsme podnikali v dalších dnech. neděle 2.března Vyzvedávám klíč a ve slušném větru přecházíme natěžko s pulky na chatu Kjeldebu. Skládá se kromě dřevníků, hajzlíků a pomocných dalších objektů z budovy, kde dlí chatař (pokud tam je) a je několik pokojů, a 2 větších baráků s pokojema a velkou společenskou místností s kuchyní. Jeden barák obsazujeme, zatápíme a máme se dobře. pondělí 3.března Nalehko podnikáme moc pěkný výlet. Podél potoka a zamrzlých vodopádků sjíždíme k přehradnímu jezeru Gysenvatnet a podél jiného potoka vystupujeme do velmi pěkného údolí táhnoucího se na SV a uzavřeného horským hřebenem dosahujícím výšek přes …. Je docela hezky, občas vysvitne nízké Slunce. Pěkné výhledy a krajina, přecházíme několik jezer a vystupujeme na východní stranu údolí, kde se nám podaří natrefit návratovou cestu. Dlouhými krásnými sjezdy se vracíme nazpět. úterý 4.března Jinou, delší cestou, která v první fázi sleduje naší návratovou z předchozího dne, se vracíme na Kraekju. Přicházíme potmě. Počasí už trochu horší, ale krajinově moc pěkná trasa a krásný, i když dost náročný den (šli jsme natěžko).
16
Royal Alpine club středa 5.března Další pěkný den. Po čuchu (ještě neoznačeno) nalehko po pláních na jih až k jinému místu oné silnice, kterou jsme před několika dny překračovali. Je tam jiný – též zavřený – hotel Dyranut se spoustou menších obytných budov, které slouží v létě rybářům. Zpět jdeme kousek po silnici a pak opět přes pláně, ale jinudy, zpět nad naše jezero Storkraekkja a pěkným sjezdem na chatu. čtvrtek 6.března Zahajujeme drahou, ale fantastickou snídaní. Oteplilo se, je kolem nuly. Kudy jsme měli první den přicházet (ale nepřišli), jdeme v protisměru. Dlouhé jezero Orteren. U silnice, kterou přecházíme o kousek jinde než v noci, stojí několik aut a na jezeře a přilehlých stráních se prohánějí milovníci kitingu se svými „draky“. Většina z nich jsou Češi a Slováci ! Vystupujeme pozvolněji než kudy vedl náš noční sjezd před pár dny, cesta už je vyznačena. Za setmění dorážíme na Tuvu, obsazujeme podlahu velké půdy, která je na ubytování nám podobných skupin určena, a v jídelně si dáváme polévku. Doráží skupina záchranářů Červeného kříže a chatařka si vyžádá moji pomoc při komunikaci se zbloudilým českým kitařem, který se sice dovolal záchrany, ale neumí anglicky. V domnění, že jede správným směrem se nechal odfouknout několik desítek kilometrů (!) směrem opačným, na jih do nitra planiny, kde ho zastihla tma. Naštěstí dorazil k malé boudě, na které byl nápis s jejím jménem. Měl velké štěstí. Takových malých uzamčených chatiček jsme potkali více, ale vždy bez označení. Bez GPS by jejich polohu těžko určoval. Takto u něj záchranáři do hodiny byli a vše dobře dopadlo. Čekal jsem jizlivé poznámky o nezodpovědnosti, nezkušenosti a o pitomých Češích způsobujících problémy, ale všichni měli jen starost, aby se dotyčný dostal co nejdřív do tepla a ke svým kamarádům do Geila. Stát se to prý může každému, všichni sportovci jsou vítáni a od toho záchranáři jsou, aby pomohli, když se někdo dostane do problémů. I když jsou Norové jinak studení čumáci, tohle bylo pěkné. pátek 7.března Kape ze střech ! Čeká nás cesta nad Geilo, a částečně sjezd. Většinou už jedeme po cestě vyjeté rolbou. Slunce svítí, čím jsme níže, tím je sníh měkčí. Spíme na pěkné chatě Hageset, abychom splnili podmínku povinné polopenze, domlouvám stejně jako na Tuvě opět polévku. Na rozdíl od té předchozí je dost hanebná. sobota 8.března Opět slunečno. Sjíždíme do Geila podél a částečně po sjezdovkách. Na běžkách s pulkem za zády není sjezdaření příliš požitkové, ale je zábavné. Přes celé město nahoru k nádraží. Nákupy dárků domů, dámy dostávají plechovku piva k MDŽ. Návrat vlakem do Osla a další den odlet do Prahy.
Vláďa Weigner 17
Račenka 2014/2015
Peru, Laponsko, Nový Zéland, Francie Protože účast členů a přátel HO Rač na akcích ADVENTURE HOLIDAYS byla kromě již třetího výpadu do finského Laponska zanedbatelná, zmíním se o nich jen krátce. Taky proto, že zmínit se dlouze už bych nestihl.
PERU V lednu nás vyjela malá skupinka (6) do Peru. V tuto dobu je tam období dešťů a rozhodně ne doporučená vhodná doba k cestě. Po studiu klimatických údajů jsem ale dospěl k názoru, že tam neprší o mnoho více než v Tatrách, a pozitivem by mohlo být málo turistů. Nezbylo než provést výzkum pravdivosti této teorie naostro. První část teorie se ukázala pravdivou, i když párkrát pršelo velmi velmi kvalitně. Druhá – málo turistů – se ukázala být mylnou. Bylo jich tam příšerně moc. V sezoně prý jich je tam desetkrát tolik – to už se dost vymyká představitosti. Nejprve jsme navštívili obvyklá turistická místa – Paracas, Nazcu, Arequipu, kaňon Colca, jezero Titicaca s krátkým výpadem do Bolivie, a samozřejmě Cuzco a Machu Picchu. Zlatým hřebem byla ale návštěva míst, kde působí Nadace Inka založená Olgou Vilímkovou. Olinino jméno způsobilo, že jsme nebyli považováni za „gringos“ a mohli jsme se seznámit s životem peruánských indiánů tak trochu jinak než běžní turisti. Alespoň na treku v Cordillera Blanca (šli jsme profláknutý Santa Cruz) jsme skutečně skoro nikoho nepotkali. A obavy, že jedny z nejkrásnějších hor vůbec neuvidíme, se neuskutečnily, občas vykoukly. Kruhový rozhled se nekonal nikdy, vždy část kopců byla v mracích, ale přesto tam bylo krásně. Liják se konal až na samotný závěr. Při kraťoučkém výběhu k památníku horolezcům u jezera Llanganuco jsme během několika minut promokli na kůži a místo plánovaného spaní u jezera jsme zbaběle prchli dolů do Yungay na pečená morčátka v pohostinném hostalu Gledel, obvyklé to základny všech českých horolezců a trekkařů.
18
Royal Alpine club
LAPONSKO Na tradiční tahání dětských pekáčů po sněhu jsme v obvyklém termínu na přelomu února a března tentokrát vyrazili do národního parku Lemmenjoki u hranic Finska s Norskem, více jak 2° za polárním kruhem. Bylo nás celkem 11, a tak dle původního plánu měla 3-členná podskupinka operovat samostatně a částečně spát ve stanu, abychom se vešli do chatiček. Nakonec se ale program obou skupin dost prolínal. Výlet začal velmi netypicky – teploty byly kolem nuly a jednu chvíli dokonce nad ní (!). Přesto jsme si kyprého prašanu užili víc než dost, jedna etapa se protáhla dokonce dlouho do noci a byla docela napínavá. Poctivé mrazy se dostavily až ke konci akce a stanová sekce si ověřila známou věc, že s kovovými předměty při mrazích pod -30°C není radno manipulovat bez rukavic. Všichni společně jsme si ověřili jinou známou věc. a to, že sobí maso je vynikající, a tak poslední den společného pobytu byl ve znamení návštěvy sobí farmy a nákupu masa, jater a jiných částí tohoto vynikajícího sudokopytníka.
NOVÝ ZÉLAND Hlavní akce roku, a protože Nový Zéland je nádherný, nemohla být jiná než povedená. Úžasných míst je na Zélandu tolik, že měsíc (byli jsme tam v temínu 9.3.10.4.) je zoufale málo. Přesto jsme navštívili oba ostrovy, viděli stromy kauri, sopky, gejzíry a horké prameny, maorskou vesnici (komerce v ryzí podobě, nelze doporučit), místa, kde se plavil James Cook, nejvyšší horu ostrovů, která je po něm pojmenována, v domorodštině se ale jmenuje Aoraki (3754 m), jezera a deštné lesy Jižního ostrova, proslulý Milford Sound s desítkami vodopádů, které byly po vydatných lijácích obzvlášť vydařené, nádherná pobřeží, místa turisty hodně navštěvovaná i zapadlý venkov v okolí silnice příznačně pojmenované „Lost World Highway“. Podnikli jsme dva vícedenní treky (Kepler a Tasman) a několik pěkných kratších výšlapů, zažili horko i sněžení, ochutnali hrozny a skvělé víno v provincii Marlborough, navštívili zemětřesením poničený Christchurch, seznámili jsme se s fantastickou šikovností ovčáckých psů, viděli ostříhání ovce za několik sekund a mnoho dalšího zajímavého. Závěrečnou třešinkou na dortu byla návštěva poloostrova Coromandel, který je opravdu velmi krásný.
19
Račenka 2014/2015
Turistů je tam někde příliš mnoho stejně jako agentur nabízejících aktivity od tryskových člunů přes bungee jumping k seskokům s padákem apod., takovým místem je bezesporu například jinak nádherný Queenstown, ale kdyby měl člověk více času, objevil by určitě místa prakticky netknutá. Co je příjemné, že ač tam na Čechy narazíte skoro všude – pracují v restauracích, v rodinách, na farmách, či jen přijíždí jako turisti – nemají jako na mnoha místech na zeměkouli špatnou pověst, ale naopak velmi dobrou. Jsme prý poctiví, pracovití, solidní a je s náma sranda. Kéž by tenhle dojem Novozélanďanům vydržel a nebyl brzo pokažen nějakejma idiotama, kteří ukradnou všechno, co není přivázaný, a budou se chovat jak hovada.
řeka ALLIER V srpnu bylo plánováno opět splutí Loiry, nakonec jsme ale splouvali její levostranný přítok Allier. Obě řeky mají mnoho společného, než se pod městem Nevers setkají jsou obě asi stejně dlouhé, tečou víceméně souběžně a mají stejně velká povodí. I charakter je stejný, přírodní břehy se štěrkovými a písečnými lavicemi, množství ostrovů, velké množství ryb a vodního ptactva, málo dotčená příroda a málo vodáků. Plavbu (4 kanoe a 1 kajak, vše z půjčovny v Nevers) jsme zahájili pár kilometrů pod slavným lázeňským městem a neslavným sídlem kolaborantské vlády maršála Pétaina za 2.sv.války Vichy. Občas nám pršelo, ovšem na horním toku zřejmě mnohem více, protože z řeky, která měla zpočátku spíše méně vody než normálně, se za pár dní stal mohutný veletok valící se širokým řečištěm a činící rychlost naší plavby mnohem vyšší, než jsme čekali. Jedno stanování na ostrově skončilo dokonce poněkud kvapnější evakuací. Nad soutok s Loire (která měla stav normální) jsme dopluli dříve, a tak zbyl ještě čas na výlet do Clermond Ferrand a zajímavého vulkanického pohoří Massif Central, a posádce jednoho auta i na návštěvu Martiny ve švýcarském Ovronnaz.
Vláďa Weigner
20
Royal Alpine club
Krkonoše Slovy klasika: „Letošní způsob zimy (zimy 2014) zdál se mi poněkud nešťastný“, přesto jsem zamluvila chatu ve Strážném v Krkonoších, ale místo tradičního jednoho víkendu víkendy dva (v lednu a v březnu) a věřila, že alespoň o jednom
z víkendů zimní podmínky budou a počasí se vydaří. V sobotu v lednu - ideální podmínky (nový sníh, vyfrézovaná stopa, sluníčko…) v neděli teplo, déšť a odjezd do Prachovských skal – dobrá volba, příjemné jarní počasí a s odborným fundovaným výkladem horolezců pamětníků, skvělá procházka. Březnový termín téměř nikdy nezklamal - býval ještě sníh a už sluníčko – bohužel tentokrát kolem chaty po sněhu ani památky, takže někteří vyrazili pěšky, někteří na kolech, jak vidno z fotek povětrnostní podmínky nebyly ideální, přesto se účastníci zájezdu vyjadřovali, že to byl vydařený víkend. Touto cestou děkuji všem za účast i za takových podmínek a doufám, že v březnu 2015 (konkrétně 13. - 15.3.2015) bude opět skvělá společnost, ale hlavně lepší povětrnostní podmínky – sníh, slunce…
Lída Šabatová 21
Račenka 2014/2015
Gruzie Po příletu do Tbilisi jsme si krátili čas čekání na další letadlo s kolama spánkem na umělém trávníku v příletové hale. Kola přiletěla pouze trochu zdevastovaná, ale použitelná. Nakládáme je do doprovodného vozu a jako první cíl volíme náhodnou vesnici v podhůří, kam j s m e k všeobecnému údivu místního obyvatelstva v podvečer dojeli. Prašné cesty, kanalizace do u l i c e , obyvatelstvo pohostinné, pro některé z nás bohužel. Stakan střídá stakan a dříve nenáviděná ruština se docela hodí. Náš problém byl udržet hostitelské tempo a jejich, proč jsme si vybrali právě jejich vesnici jako turistický cíl. Tvrdili, že jsme první turisté, kteří k nim přijeli. Zbaběle utíkáme nocovat za vesnici pod širák, ale pro některé už
22
Royal Alpine club
bylo přesto pozdě. Ráno opravdu vyjíždíme a po několik dní se v pohodě přibližujeme vysokým horám. Poznáváme opravdovou Gruzii, přírodu, vesnice a příjemné lidi. I na normálních silnicích se hodí horská kola. Ale někdy ani ta nestačí, hned další den jsme vyrazili do horského sedla podle mapy z roku 1942. V poslední vesnici jsme se snažili získat informace, zda je sedlo průjezdné. Názory obyvatel se různily. To nás však nemohlo odradit a vyrážíme. Po slibném začátku, který ještě zvládne doprovodné terénní vozidlo, se cesta zužuje o postupně ztrácí. Stromy a vegetace jsou naopak čím dál vyšší a postupně nám okolí začíná připomínat Boubínský prales. Máme čím dál větší problém se udržet na sotva znatelné stezce. Kromě medvěda zde totiž už dlouho nikdo nešel, brzy nacházíme jeho stopy, někteří ještě doufali, že je to velký pes, ale když jsme našli jeho lejno, bylo jasné, že ho stopujeme. Nic jiného nám nezbývá, protože cestu zná pouze on. Přesto se pomalu blížíme k mezi stromy prosvítající obloze a doufáme, že tam opravdu bude sedlo. Kola, která jsme většinu cesty vedli nebo nesli, se konečně začínají hodit. Používáme je jako beranidlo a probíjíme se ke slunci. Příjemným překvapením pak byla rozkvetlá louka s naznačenou cestou. Začala konečně cyklistika nádherný sjezd kolem salaší až do údolí.
Dalibor Gut a spolujezdci 23
Račenka 2014/2015
Jizerské tisícovky cesta plná omylů Na celém světě je, jak známo, 14 osmitisícových vrcholů. Jen nemnozí dosáhli všech. V našich Jizerských horách je, jak též známo, 14 tisícových vrcholů, celkem s polskými pak 28, a jen o málo více borců dosáhlo všech předepsaným způsobem. Ti, co dosahovali osmitisícovky, na to měli obvykle celý život a vždy celý rok. Jizerští borci na to mají jediný den a jen od listopadu do března. Zase jsou tu ale vrcholy blíž k sobě a nejsou tak vysoké. Takže něco za něco. Nyní budu o jedné takové výpravě vyprávět podle útržků vzpomínek a deníků účastníků.
24
Royal Alpine club Pro Slávka to byla potom, co loni s manželkou uspěl na základní (CZ) části a s Honzou. Kábrtem téměř na kompletní (CZ, PL) části, už poslední výzva. Nemohl se ale do akce pouštět sám, doma by ho na tak nebezpečný podnik nepustili, a tak mne přemluvil jako podpůrné družstvo. Vzhledem k počasí byl vybrán poslední možný termín zimy 2013/2014 a vzhledem k tomu, že se již hlásilo jaro, tak jako prostředek k bahnitým přesunům zbytky sněhu mezi vrcholy bylo zvoleno kolo. Dva dny před akcí se pak nechal zařadit ještě Honza Kábrt, aby se vyhnul domácím pracím. Logistik Slávek vymyslel strategii dobře. Podpůrné družstvo (já) zaveze vrcholovédružstvo (Slávek, Honza) do polských Jakuszyc a přesune pomocné vozidlo na Jizerku, odkud pak dokola absolvuje 14 českých kopečků. Dále Slávek myslel, že podpůrné družstvo, pokud bude podstatně dřív hotovo, odjede z Jizerky do základny po svých a vozidlo ponechá vrcholovému družstvu k dispozici na Jizerce. Tato dobrá myšlenka málem skončila katastrofou, kdyby naštěstí nebyla kompenzována jinou katastrofou. Jako předsunutá základna celé akce se nabídl dům kamarádů pod Černou Studnicí. Zde došlo k diskuzi, kdy začít. Slávek chtěl budík na půlnoc, podpůrné družstvo tlačilo na 3 hodiny. Nakonec budík zvonil kompromisně v 1.30. Ve 2.30 vyrážíme od Černé Studnice, po 5 kilometrech si Honza vzpomíná, že si na základně zapomněl dvě termosky s teplými nápoji, takže se poprvé vracíme. Ve 3.00 je vrcholové družstvo vyloženo v Jakuszycích. Ptám se, zda mají všechno (neměli), zavírám auto a vyrážím od poblikávajících neónů nočního podniku do Čech. Ve 3.20 zavírám auto na Jizerce, sjíždím dolů k řece, vracím se na parkoviště zaplatit padesátikorunou automatu, znovu sjíždím dolů k řece a naposledy se vracím na parkoviště protože tam je první tisícovka – Bukovec. Jsem totiž vybaven jen černobílou kopií mapy 1:50000, slabou čelovkou a trestuhodnou ledabylostí.
25
Račenka 2014/2015
Také mám GPS ale s docházející baterií a bez vložených cílů. Má sloužit jen jako moderní doklad o návštěvě vrcholů. Ostatně za deště a ve tmě stejně není nic vidět ani v GPS ani v okolí. Pokračuji do sedla pod Jelení stráň a od laviček pěšky na vrchol a zpět. Sedám na kolo a vyrážím směr Smrk. Je ticho, mlhavá tma jen občas šedá od měsíce v poslední čtvrti. Jsem tak sám. Po špatném odbočení si dávám okruh navíc a po 6 km se znovu ocitám u lavičky pod Jelení strání. 6.00. Znovu vyrážím na Smrk. Kolem altánu v Předělu pod Nebeský žebřík, kolo do křoví a nahoru. Podle mužíka, který vyšel z rozhledny, zde vrcholové mužstvo ani nikdo jiný zatím nebyl. 7.45, snídaně, pak dolů, přes Smědavu na Jizeru (po Wysoke kope a Smrku třetí nejvyšší). Odtud v 9.30 z rozvernosti zkouším mobilem volat Slávka, jestli se nevidíme přes údolí, ale ten to nebere. Nebere proto, že mu to zvoní v autě. Ani Honzu volat nelze, má starý telefon mě neznámého čísla. Ale čert vzal mobily, i bez nich to vždycky šlo. Podpůrné družstvo je v klidu. Vrcholové ale už ne. Už ví, že jejich klíče leží spolu se Slávkovým mobilem a peněženkou v autě. To jim dochází ve chvíli, kdy chtěli na Smědavě platit ranní útratu. A jak to zatím vypadá, podpůrnému mužstvu se daří a bude s klíči pokračovat z Jizerky na základnu. A po 100 km určitě nepojede s druhými klíči znovu ze základny přes Tanvald 20 km dolů a nahoru. Zdá se, že Slávkův plán je díky skleróze všech účastníků v troskách. Ale nakonec to dobře dopadlo. Díky mé hodině bloudění navíc a Slávkovo zavádějící informaci, že na Černou horu a Sněžné věžičky se vyplatí 5 km objížďka kolem Knejpy (oni šli od Holubníku rovnou jen 1 km), jsme se ve 14.00 šťastně potkali pod Holubníkem a předali si ty jedny klíče. Tím volba, co na Jizerce, padla na podpůrné družstvo. Na poslední českou vyrážím v 18.10 z Jizerky po modré „cestě“ do sedla u Zámků. V 19.30 hlásím vrcholovému družstvu návrat na základnu k Černé studnici. Vrcholové družstvo se v té sibérii k Zámkům přiblížilo až na dotek ve 21.45. - zde cituji z jejich deníku: „Na Černém vrchu začíná bouřka, hromy, blesky. Začalo pršet a setmělo se. Pršáky a čelovky jdou do práce. Scházíme ke kolům a už neprší, ale leje a to už musíme vydržet až do konce. Poslední Zámky vzdorovaly jak mohly, pro kolo nemožné bláto a potoky. Jdeme pěšky, od rozcestí na modré značce bojujeme hodinu v zarostlém lese, hustě leje, čelovky daleko nedosvítí, postupujeme podle buzoly a gps.“ Ve 22.30 nakládají kola a na základnu. To je z vlastní výpravy asi tak všechno. K tomu dva smutné dovětky: Ukázalo se, že trmácení Jizerkami bylo zcela zbytečné. GPS záznam trasy (viz obr.) k nerozeznání podobný od Slávkovo záznamu z hor lze vyrobit myší doma na židli. Dále se následným přesným měřením ukázalo, že popisovaný výkon již nebude možno zopakovat, Krogujec tisícovkou není.
Olda Hokr 26
Royal Alpine club
Adventure race
27
Račenka 2014/2015
foto
28
Sardinie
Royal Alpine club
Francie 2014 – útržky z cest Tak, jak je v posledních letech již již obvyklé, provedl Senior Club posílený několika mladšími (pod 60) účastníky také v r. 2014 lezecké výsadky jižním směrem v jarním a podzimním termínu. Výsadky se standardně skládají ze dvou družstev ve vozidle čety A (vel. Brťák) a dvou družstev ve vozidle čety B (vel. Slávek). Z čety B (z družstva B) je i původce následujícího záznamu útržků, proto bude četa B zmiňována daleko častěji. Někdy bývají přidruženy další čety (namátkou uvádím C a D), v přehledu 2014 ovšem téměř nefigurují. Obě čety se cílovými oblastmi pohybují střídavě spolu a samostatně. V r. 2014 působila jarní výprava na vápenci, podzimní na žule. Obě výpravy dopadaly zhruba tak, že pokud čety působily odděleně, četa A spíše mokla, četa B spíše lezla, v případě společného působení se lezlo. Dále rozvedu některé spíše lezecké části obou termínů. Jarní výprava začala v JV části pohoří Vercors, kam četa A sice dorazila ale pro údajně beznadějný déšť pokračovala do údajně významnějších Dentelles, již na severu Provence. Četa B, která se dostavila do Francie o hodinu později, vyčkala a po skončení deště lezla (obr.) v pěkném kaňonu Combe d'Oyans. Další den pak dostihla četu A v městském kempu Beaumes de Venise právě při vzrušujícím utkání pétanque. (Kvůli tomuto vrcholně adrenalinovému vyžití vozí Brťák několik let všude 6 koulí.) V Dentelles, to je několik téměř sněhobílých paralelních zubatých vápencových hřbetů na dohled cyklisty milované hory Mont Ventoux (Hora větrů), byl hlavním jmenovatelem jinak zajímavého lezení pochopitelně vítr. Nedostatkem této oblasti je pro sportovce naší úrovně nízký počet cest klasifikace 5 a, b, c, kde vynikáme a žádné 4c a méně, kde jsme doma. Kladem oblasti jsou m.j. místní červená vína. Po dvou dnech se čety rozdělují. Četa A pokračuje ještě na jih do Hor sv. Viktorie, kde byli teprve 4x a věřím, že o tom bude samostatná zpráva. Četa B pokračuje na východ do Barronies protože tam ještě nebyla. Ve skalách kolem rázovitého městečka zdoláváme kromě exponované feráty úbočím tenkého hřbetu St. Juliena a nějaké pětky (obr) také nejhustěji vyhákovanou pětku světa, kde se na 25 metrech jistí 18 expreskami. Hned vedle si prohlížíme historický amfiteátr, ve kterém se pořádala lezecká mistrovství před vynalezením umělých stěn. Po dvou dnech si před návratem do ČR dáváme ještě den lezení o kousek na východ, v Orpierre, kde na zídce u kostela posedává četa C (Honza se Šárkou). 29
Račenka 2014/2015
Podzimní výsadek probíhal na žule Korsiky. Četa B se tam vydala z ekonomických důvodů až potom, co během projednávání příprav opakování loňského výsadku na Sicílii stouply ceny levných letenek do Trapani nad stanovený limit. Takže obě čety zahájily korsickou činnost s jednodenním odstupem v čarokrásném údolí Ristona na vícedélkách místní klasifikace 5. To 5 nám bylo záhadou protože první cesta byla trojková a další sice velkolepá ale tak čtyřková (obr). Čety se opět oddělují. Četa A odjíždí moknout na jihozápad, četa B dále prakticky sleduje podrobný lezecký i logistický deník dávného dobyvatele Štěpána Plašila, včetně míst na stan a vařič. Poutě obou čet se pak protínají v oblasti sedla Bavela kde měkčí A žije v kempu ve vesnici, B v lanovém centru. Kolem sedla je spousta jedno a dvou dále i vícedélkových oblastí. Je zde klasifikace pro nás nejasného významu kombinovaného stupňování 5, 5+, 6a, 6b. V takové se dostáváme i k 6a, Slávek později i výše. Následuje působení čety B ve stěnách údolí potoka Ricchiusa kde pod nohama občas prosviští výskající skupina canyoningujících neoprénů. Slávek se tam od průvodce lišil názorem na to, která 5c (5+ - 6-?) je zde perlou oblasti. Závěr korsické lezecké činnosti probíhal v oblastí Bonifatu. Kolem křišťálových horních toků zurčících potoků, které ovšem daleko nedotekly a zmizely pod zemí, se tyčí fantastické až čtyřdélkové rajbasy. Tady se Slávek vypjal až k 6b (obr). Rozumnější družstvo B klíčové místo (na obr. nahoře uprostřed) obešlo Cimrmanovou odbočkou vlevo. Na závěr uvádím pro potřeby inventarizace konkrétní složení posádek a lezeckých družstev. Jaro: Č A – dr. A Brťák (vel), Boženka – dr. B Olga (vel), Jana K., Mrazík ČB – dr. A Slávek (vel), Eva – dr. B Olda (vel), Jiřina K. Podzim: Č A – dr. A Brťák (vel), Boženka – dr. B Olga (vel), Jana K. ČB – dr. A Slávek (vel), Eva – dr. B Olda (vel), Jiřina K., Olina
za správnost odpovídá Olda Hokr
30
Royal Alpine club
Adventure Race - síla vůle! V srpnu letošního roku jsem si splnil svůj sportovní cíl a zúčastnil jsem se extrémního vytrvalostního závodu týmů Czech Adventure Race 2014 v Jeseníkách. Oficiální mistrovství ČR v extrémních sportech. Svoji účast jsem pojal jako osobní oslavu narození dcery Agáty a zároveň jako reprezentaci obce a Cyklo klubu Kněžice. Závod trval nonstop 54 hodin a na všechny čekalo cca 500 km trati. Týmy byly čtyřčlenné. Podmínkou byla vždy minimálně 1 žena v týmu. Součástí závodu byl běh, kolo, jeskyňaření, lezení po skalách, kolečkové brusle, plavání v zatopených lomech. Vše se odehrávalo v horách, kde závodníci během tří dnů a nocí překonávali nejen všechny přírodní nástrahy, ale hlavně překonávali sami sebe. Disciplíny byly společné pro celý tým. Během závodu je nutné posbírat co nejvíce kontrol a tím i projít celou či velkou část trati. Závod se jede za každého počasí a velká většina týmů během závodu nespí. Náš tým „EPO Safety first“ za 54 hodin prospal celkem asi 50 minut. Celým závodem nás vedl zkušený Zdeněk „Jenda“ Sedláček, nad jehož výkonem smekám klobouk! Dokonale nás vedl mnohdy neprůstupným horským terénem, ale hlavně nám dodával spoustu morální a psychické energie. V létě mu bylo 55 let! Naším cílem, vzhledem k tomu, že všichni členové našeho týmu se našli pár dní před závodem a zkušenosti s tak dlouhým závodem nikdo z nich neměl, bylo závod dokončit. Což se nám nakonec podařilo a po dvou bezesných nocích a 54 hodinách na trati jsme závod zdárně dokončili. Z 13 týmu, které byly na startu dokončilo 11. My skončili právě 11. Pro nás pro všechny obrovská sportovní zkušenost, u které člověk zjistí, že limity jsou u člověka neomezené. Věřím, že každý má své hranice, ale pokud tělo a hlavně mysl dovolí, tak jsou hranice v nedohlednu. Už teď se těším na další ročník extrémního závodu, který se uskuteční blízko Tábora – Dobronice u Bechyně. Věřím, že se ke mně přidá někdo další z naší obce. Viď, Soby … Sportu zdar a hodně zdraví v roce 2015!
František Boudný
31
2014/2015 KALENDÁŘ AKCÍ RAČRačenka 2015
7.2.
Jeseníky - Boganův memoriál
organizátor:
Vláďa Weigner
21.2.
Jizerky - zimní orienťák
organizátor:
Jenda Sedláček
13.-15.3.
Krkonoše - Strážné
organizátor:
Lída Šabatová
28.3.
Voděradské Bučiny
WRC běžky
WRC běžky LOB lyže
WRC
organizátor:
Pepa + Jitka Vosolsobě
29.3.
Pražské věže
organizátor:
Komanč
11.4
Otvírání skal
organizátor:
Míra Michlík
25.4.
Boudecká rokle
organizátor:
Karel Berndt, HK Mšeno
16. ? 23.5.
Jasoň & Drsoň
organizátor:
Hynek Urban, David Hart
16. ? 23.5.
Choustník-memoriál L. Koubíka
organizátor:
P.Koubík, Vl.Martinovský, Pavouk
? 29.-31.5.
Hokří skály (Kozelka)
organizátor:
Slávek Hokr, Mikus
6.6.
Novohradské Hory
organizátor:
Libor Hnyk
20.6.
Co se vejde do Marušky
organizátor:
Radek Chlumský
12.9.
Krušné hory
organizátor:
Vláďa Weigner
3.10.
Jizerské hory
WRC
organizátor:
Zdeněk Sedláček
MTB-O
? 17.10.
Hon na lišku
organizátor:
Hynek Urban, Milan Hokr
? 31.10.
Rudolfovský dvojboj
organizátor:
Honza Štykar, Šárka Tesková
? 7.11.
Heřmáneckej Voryjenťák
organizátor:
Mirek Michlík, Alpin 1
? 13.-14.11.
Orienťák pražských horolezců
organizátor:
Honza Štykar, Libor Kříž
27.-29.11.
Poslední slanění
???
všichni členové, hosté a přátelé RAČe
32 9.1.2016 HO Bohnice
Holý vrch - první slanění svařené víno a tradiční horolezecký seminář
MTB-O
OB
WRC MTB-O skorelauf
WRC MTB-O horo
WRC MTB-O MTB
WRC MTB-O
WRC horo OB
WRC MTBO + OB noční OB
WRC horo OB horo, MTB voda, lyže horo
Royal Alpine club
2015 leden
únor
Po
5 12 19 26
2 9 16 23
2 9 16 23 30
Út
6 13 20 27
3 10 17 24
3 10 17 24 31
St
7 14 21 28
4 11 18 25
4 11 18 25
Čt 1 8 15 22 29
5 12 19 26
5 12 19 26
2 9 16 23 30
Pá 2 9 16 23 30
6 13 20 27
6 13 20 27
So 3 10 17 24 31
7 14 21 28
7 14 21 28 1 8 15 22 29
Ne 4 11 18 25
červenec
1 8 15 22
březen
srpen
Po
6 13 20 27
3 10 17 24 31
Út
7 14 21 28
září
duben
květen
červen
6 13 20 27
4 11 18 25
1 8 15 22 29
7 14 21 28
5 12 19 26
2 9 16 23 30
1 8 15 22 29
6 13 20 27
3 10 17 24
7 14 21 28
4 11 18 25
3 10 17 24
1 8 15 22 29
5 12 19 26
4 11 18 25
2 9 16 23 30
6 13 20 27
5 12 19 26
3 10 17 24 31
7 14 21 28
říjen
listopad
prosinec
7 14 21 28
5 12 19 26
2 9 16 23 30
7 14 21 28
4 11 18 25
1 8 15 22 29
6 13 20 27
3 10 17 24
1 8 15 22 29
St 1 8 15 22 29
5 12 19 26
2 9 16 23 30
7 14 21 28
4 11 18 25
2 9 16 23 30
Čt 2 9 16 23 30
6 13 20 27
3 10 17 24
1 8 15 22 29
5 12 19 26
3 10 17 24 31
Pá 3 10 17 24 31
7 14 21 28
4 11 18 25
2 9 16 23 30
6 13 20 27
4 11 18 25
So 4 11 18 25
1 8 15 22 29
5 12 19 26
3 10 17 24 31
7 14 21 28
5 12 19 26
Ne 5 12 19 26
2 9 16 23 30
6 13 20 27
4 11 18 25
1 8 15 22 29
6 13 20 27
Sleva pro členy a hosty horolezeckého klubu RAČ Firma SPkolo, jejíž majitele znáte z různých cyklistických a orientačních akcí včetně našeho klubového seriálu WRC, poskytuje našim platícím členům a hostům na prodej zboží a práci v cykloservisu velkou slevu: Sídlí v Olbrachtově ul.1 blízko Budějovického nám.
10% na zboží 15% na servis a vybrané produkty Na výrobky Specialized dle druhu zboží (zkuste, co s Michalem nebo Romanem ukecáte :-) Nárok na slevu se kontroluje podle aktuálního stavu seznamu na klubových stránkách – viz „kontakty“ Otevírací dobu, informace o prodávaných výrobcích a zajímavosti z různých akcí klubu SPkolo se dozvíte na jejich stránkách – odkaz logo v hlavičce na webu Rače.
33
Račenka 2014/2015
Sezóna 2014 Uplynulá sezóna byla opět pestrá a bohatá. Jenom aktéři jsou stále méně psaví. Doufám, že v následujícím roce se to zlomí. V soutěži „Tlama roku“ nebyly v lezecké činnosti zaznamenány extrémní výkony, takže jsme se vrátili k cyklistice. Cenu získává Radek Chlumský za svůj sjezd z Petřína. Kosti už hůře srůstají, železa přibývá a Radek si není jistý, v jaké formě bude na sedmdesátiny, tak tradiční akci „Co se vede do Marušky svoláva s dvouletým předstihem na konec letošního června. Třekaři navštívili Langtang a Vachán, cyklisti Gruzii, příliš skromní skialpinisti si taky párkrát vyšlápli. Lezci se činili kromě tradičních oblastí jako je Arco, Paklenica, švýcarské vícedélky a francouzské vápence i v méně navštěvovaných místech jako je Rumunsko, Fanské hory či Sardinie.
Honza Šabata
34
Arco—účastníci přerostli náčelníkovi přes hlavu
Royal Alpine club
Soutěska Turzii—Turnul Ascutit
35
Račenka 2014/2015
36
