Archivy | Texty | Ukázky | Michael March: Půlpinta
Michael March: Půlpinta Půlpinta živě z Prahy
Půlpintovo zranění (18. června 2009)
Zranění – zůstává – neviditelné.
Půlpintův žalozpěv (15. června 2009)
Pro později narozené – „neexistuje odpověď na vaši otázku.“
Půlpinta a Bertolt Brecht (12. června 2009)
Ten – „kdo mluví o nepříteli – mluví o sobě –.“
Půlpinta a Tadeusz Borowski (11. června 2009)
„Vyvinuli jsme si vlastní měřítka – krásy.
Nejkrásnější město?
Frankfurt – srovnaný – se zemí.“
Půlpintova druhá půlka (5. června 2009)
Půlpinta byl žádostiv – zneužitých těl – nesmazatelných žen.
Dívaje se dolů – jeho oči utkvěly – na břiše.
„Ryba smrdí od hlavy.“
Půlpintovy dějiny (3. června 2009)
Půlpinta si všiml, že americké dějiny vždycky končí happy endem.
Jenom Lincoln se nikdy neusmál.
Půlpintův džin (1. června 2009)
Džin krize – měl jediné přání.
Poslat ji dál.
Půlpintovy diamanty (29. května 2009)
Půlpinta konečně pochopil americký kapitalismus –
socialismus na nebi s diamanty.
Půlpintova podkova (26. května 2009)
Kdo najde podkovu – najde – idiotské pousmání
nehybného umírajícího věku – proloženě – doma nade dveřmi.
Půlpinta a Miłosz (22. května 2009)
„Půda anihilace – půda nenávisti. Žádné slovo ji nikdy neočistí.
Takový básník se nikdy nenarodí.“
Půlpinta a Gaza (20. května 2009)
„Souhlasit se zabíjením lidí – znamená stát se –
spoluviníkem – a zrádcem – mrtvých.“
Půlpintova revolta (18. května 2009)
„Jako Chaplin stínů“ – Půlpinta bloudil – krajem
bludů – ne proto, že by moc přemýšlel – ale protože se mu zvedal
žaludek.
Půlpintovy hranice (15. května 2009)
„Vědomí, inteligence, světlo, milost – láska k dobrým –
takové jemnůstky – to není nic pro něj.
Půlpinta byl cizinec – samotář – který se
vyhýbá morousům.
Půlpintovo zpoždění (13. května 2009)
„A déšť přichází pozdě – a úsměv –
přichází pozdě – a radost přichází pozdě.“
Půlpinta také vždycky přichází pozdě.
Půlpinta a Primo Levi (11. května 2009)
Zachráněné – nelze zachraňovat. Utonulí – zůstanou utonulí.
„Není moje chyba – že žiju a dýchám, jím, piju, spím – a
oblékám se.“ Nespavost – na loži bytí.
Půlpintův stát (6. května 2009)
Buď je to země cvoků – zasolená – nejde otevřít ani
zuby – anebo pošuků – pozor, křehké – létají potmě.
Půlpinta si to dokola přežvykoval.
Půlpintova pomalost (4. května 2009)
„Zdalipak se snadno může stát, že z uctívaných jsou opovržení?
(Může, milánku, může.)
Je dobrá vůle opravdu tak křehká – a tak choulostivá?
(Samozřejmě, milánku, samozřejmě.)“
Půlpintovi dědicové (1. května 2009)
Půlpinta žil v demokracii bláznů – kde vládne
samolibost – „narozeni s prošedivělými spánky“ – ubožáci
znásilňují pravdu.
Půlpinta a jeho snové písně (29. dubna 2009)
Henry:
– Jseš radioaktivní, kámo?
– Kámo, radioaktivní.
– Máš noční pocení a denní pocení, kámo?
– Já ano, kámo.
– Nechala tě holka? – Co tomu říkáš, kámo?
Tzara:
– Myšlenka začíná v ústech.
Půlpintův křídový kruh (27. dubna 2009)
„Z tvých dcer – se ze všech stanou – prostitutky –
ze všech tvých synů – se stanou básníci.
Křídové detaily – ponechme krejčím.“
Půlpinta a Samuel Johnson (24. dubna 2009)
„Kdo ze sebe dělá zvíře – zbavuje se bolesti –
být člověkem.“
Půlpinta a Giorgio Agamben (22. dubna 2009)
„Není lidské podstaty – lidská bytost je potenciální
bytí – a v okamžiku, kdy se lidé domnívají –
že pochopili – podstatu člověka – v jeho
nekonečné zničitelnosti – pak to, co se jim jeví –
už vůbec v ničem není lidské.“
Půlpinta a Kleist (20. dubna 2009)
„Boha prosím o smrt – vás prosím – o peníze.“
Půlpintova žízeň (17. dubna 2009)
„Rum – to je Platón – v naší hlavě.“
Půlpintův kruh (15. dubna 2009)
„Hřích začíná – okamžikem – kdy vystoupíte z kruhu –
a přihlížíte – zvenku.“
Půlpintopolis (13. dubna 2009)
Půlpintopolis posedla závist – „zoufalá potřeba menšiny
bránit se – před většinou – bránit svůj
ostrov svobody – proti okolnímu moři nutnosti –
proti jeho nemravné beztvarosti.
Půlpinta a Achmatovová (10. dubna 2009)
„Je-li všechno ztraceno – pak – je všechno snadné –
Žijeme ze zvyku – což se musíme – odnaučit.“
Půlpinta a Pasternak (8. dubna 2009)
„V jeho tváři – je cosi z Araba – a jeho koně –
bdělost – jako kdyby skála – nebo dub – promluvily.“
Půlpintův polibek (7. dubna 2009)
"Půlpinta poslal Obamovi vzdušný polibek - hnaný silou větru.
Praha zůstala zemí zaslíbenou - kde bývalý obalamutil odcházejícího."
Půlpinta a Cvetajevová (6. dubna 2009)
„Ze světa – kde byly moje básně – stejně nezbytné jako
chleba – jsem přišel do světa – kde básně nikdo nečte –
kde básně slouží jako zákusek – pokud má někdo chuť
na zákusek.“
Půlpintův život (3. dubna 2009)
„Zbavujeme se kořenů – abychom se stali skutečnějšími –
život je tam – kde je zakázáno žít.“
Půlpintova marnost (1. dubna 2009)
„Co je smysl – než marnost?“
Půlpintův duben (30. března 2009)
„Přichází duben – jako pomatenec – blábolí a rozhazuje květy –
v dálce – hlasy v chatě – nemůžeš jim rozumět, ani odpovědět.“
Půlpinta a Stalin (28. března 2009)
Stejně jako Stalin – si ministr kultury – bahnil na
popravišti. „Ideje jsou mocnější než zbraně – proč bychom
jim měli dovolovat, aby měli ideje?“
Půlpintova hrůza (25. března 2009)
Půlpinta uvažoval – hrůza jeho samoty – nečistá
ve svém užití. „Pakliže nezoufat znamená – nic víc a nic
míň než nezoufat – pak to znamená právě zoufat.“
Půlpintovy slzy (23. března 2009)
Princ se vrátil z Washingtonu – v slzách.
Radar odvezou do Francie.
Půlpinta se nerozbrečel.
„Lepší je plakat – za peníze.“
Půlpintovy šaty (20. března 2009)
„Čípak mysl teď mám – čí šaty nosím?“
Půlpinta a Kierkegaard (18. března 2009)
„Největší nebezpečí – totiž že ztratíme sami sebe – se přihází
ve světě tak tiše, jako by to bylo nic. Každé jiné ztráty –
ruky, nohy, pětidolarovky, manželky atd. – si zaručeně všimneme.“
Půlpintovo nekonečno (16. března 2009)
„V temnotě utajení – zlověstný zájem – zlo ve
všech podobách – poslední dny lidstva jsou nekonečné.“
Půlpintův šlechtitel (13. března 2009)
Půlpinta váhal – když ne šlechtic – tak aspoň šlechtitel.
Když ne ministr – tak aspoň ministr zahraničí.
„Zoufalec nemá vlast.“
Půlpintova minulost (9. března 2009)
„Člověk, který neprovozuje sebereflexi,
který nedbá na blaho ostatních –
kterému chybí existenciální rámec
morálního a spravedlivého žití – není přesvědčivý.“
Půlpinta reflektoval svoje okolí –
„dlužíme minulosti to málo, za kolik stojíme.“
Půlpintův ráj (9. března 2009)
Camus: „Můj ráj spočívá v panenskosti ostatních.“
Půlpinta: „Ráj – věčná přítomnost.“
Loyola: „Všechna ta lidská těla směřují k peklu.“
Půlpintova dobročinost (6. března 2009)
Kafka: „Sex je trest za lásku.“
Půlpinta: „Protiklady se odpuzují.“
Rimbaud: „Klíčem je dobročinnost.“
Půlpintova spravedlnost (4. března 2009)
„Žádná spravedlnost není – jsou jen omezení.“
Půlpintova podstata (2. března 2009)
Půlpinta vydestiloval svou podstatu – „had vlastního mrzkého
nevědomí přibitý na kříži intelektu –
nevědomost a vědomost – život a smrt – protkané
v jediný kus látky“ – v úžasu nad šílenou vůní růže.
Půlpinta a Guston (27. února 2009)
„Má jen neklid stvořitele –
téměř nic jiného – a dokonce i to „jiné“ je shnilé – jako staré
vyschlé chaluhy, které se na něj lepí.“
Půlpintova revolta (25. února 2009)
Hérakleitos: „Psi štěkají na toho, koho nepoznávají.“
Půlpinta: „Psi štěkají na psy.“
Camus: „Revolta je štěkot vzteklých psů.“
Půlpintův cíl (23. února 2009)
Půlpinta hladověl po novinkách – aby se vyhnul totální nehybnosti.
Smiřoval se s korupcí, aniž by pohnul tváří – aby unikl
bezcílné konverzaci.
Půlpintův proud (20. února 2009)
Půlpinta se nechal unášet proudem – malá zemička –
s velkou kuchyní.
Půlpintovy kosti (18. února 2009)
„Ubohý, slabý, nechutný, odporný – pohrával si s chmurnými
myšlenkami“ – Půlpinta byl – přespočetný. Dokonce i jeho smrt –
jeho rozežrané maso – „očištěné, oloupané, hladké – pěkně
vyčištěné jako zuby“ – bylo přespočetné – prozatím.
Půlpintova nevolnost (16. února 2009)
„Teď už nemyslím na nikoho – neobtěžuji se ani hledat
slova. Vše ve mně plyne – více či méně rychle. Nic nezastavuji.
Vše nechávám plynout. Moje myšlenky jsou většinu času mlhavé –
vykreslují neurčité, příjemné tvary – a vzápětí je
polykám. Téměř okamžitě je zapomínám.“
Půlpinta a Sartre (13. února 2009)
„Předměty by se neměly dotýkat – protože nejsou živé.
Člověk je používá – pokládá je zpátky na místo – žije mezi
nimi – jsou užitečné – nic víc.“
Půlpintova duhovka (11. února 2009)
Půlpinta „nic nevykresloval slovy – nepoužíval gesta –
nikdy nezměnil tón hlasu. Oči měl přivřené –
a pod jeho řasami jste sotva rozeznali
nejspodnější okraj jeho šedé duhovky.“
Půlpintova opice (9. února 2009)
„Budete-li se na sebe dívat v zrcadle příliš dlouho – uvidíte
opici.“ Půlpinta se díval ještě
déle – a viděl daleko za opici, až na kraj
rostlinné říše – až k medúze.
Půlpintova Zoo (6. února 2009)
Půlpinta doplňuje kreacionismus –
„nepocházíme z opic –
ale velkým kvapem se k nim vracíme.“
Půlpintova voňavka (4. února 2009)
Půlpinta se nemyje – raději používá demokracii –
lacinou voňavku – dvou prezidentů za mřížemi.
Půlpintovo graffiti (2. února 2009)
Lenin natřel město rudě.
Klaus natřel město modře.
Půlpinta nemá rád sprejery.
Půlpintův nářek (31. ledna 2009)
„Nic není čisté, nic není čisté – tento nářek otrávil
naše století.“
Půlpintův Lao-c’ (28. ledna 2009)
„Čím méně jedná – tím silněji vládne.“
Půlpintův Camus (26. ledna 2009)
„Kdo si zoufá nad životem, je zbabělec – kdo vidí naději
pro lidstvo, je blázen.“
Půlpintův Patočka (23. ledna 2009)
Půlpinta hloubal nad svou „osobní situovaností“ – nad tělem
uzpůsobeným pro život. Osvojil si třetí osobu – neboť každý
byl ztracen.
Půlpintova inaugurace (20. ledna 2009)
Inaugurace je pro Půlpintu čistou poezií –
„pocta vznešenosti absurdity, jež prozrazuje
přítomnost lidských bytostí“.
Stejně jako Lenze – i jeho poznamená dvacátý leden.
„Člověk, který chodí po hlavě – dámy a pánové –
vidí nebe pod sebou – jako propast.“
Půlpintovo vzrušení (16. ledna 2009)
Půlpinta vstoupil do království tragédie –
starého nedokonalého vesmíru nemravnějšího než prvotní hřích.
„Usychal vzrušením“ – na kraji vinice – bojoval
jako mladý keř.
Půlpintova moudrost (14. ledna 2009)
„Se srdcem připraveným trpět“ – Půlpinta střežil
„pomíjivé slasti“. Moudrost sama o sobě je spravedlnost –
zbavená všech odměn.
Půlpintovo srdce (12. ledna 2009)
„Co je jedinečné, trápí samo sebe.“
Půlpinta se rozběhl všemi směry – za svým srdcem.
Půlpintovo oční víčko (11. ledna 2009)
„Všechno je prosté – tak prosté, až je to
nepochopitelné. Všechno je tak blízké – že vniká
až za oční víčka – a přestává být vidět.“
Půlpintův Lenz (7. ledna 2009)
Dvacátého ledna se Půlpinta vydal přes
hory – bylo mu jedno, jestli jde nahoru nebo dolů.
„Necítil únavu – jen někdy ho zlobilo,
že nemůže jít po hlavě.“
Půlpintův pes (5. ledna 2009)
Půlpinta vstoupil do cesty věčností.
„Měl být za mzdu nevěstčí –
nebo za cenu psa.“
A tak žil dál.
Půlpintův Holan (31. prosince 2008)
„A přece zlo stoupá míchou lidstva –
krvavě poplivanou jako schody k zubařovi.“
Půlpinta hledal svobodu – dobrovolné dásně.
Půlpintův císař (30. prosince 2008)
„Naši sousedé v Yü a Jui uzavřeli mír:
Císař Wen vždy podněcoval sváry mezi místní šlechtou.
A tak jsme ho nazývali panovníkem krajů blízkých i vzdálených,
panovníkem časů minulých i budoucích,
panovníkem těch, kteří utíkají, i těch, kteří se vracejí,
a dokonce i těch, kteří se posmívají a vzdorují.“
Půlpintův princ (19. prosince 2008)
Havel ponížil Prince – políbil Klausovu fotografii.
Obdivoval jeho mimikry – nikdy nedokázal věřit pravdě.
„Vítěz je jako všichni vítězové – poražený jako
všichni poražení.“
Půlpintovo peklo (17. prosince 2008)
„Neustále mluvil a nebyl k zastavení.
Čekali, jestli se aspoň nadechne – ale nenadechl.“
Půlpinta našel svůj hlas – „ostatní jsou peklo“.
Půlpintův příběh (15. prosince 2008)
Být v pravdě.
Půlpintovi ukázali nástroje.
„Opravdové příběhy – na rozdíl od těch, jež si vymýšlíme –
nemají autora.“
Půlpintovo zoufalství (11. prosince 2008)
Půlpinta pošilhával po zakázaném ovoci zoufalství.
Po lepkavé smůle jazyka – ve tvaru hada.
„Co se vysloví, samo sebe posiluje –
co se nevysloví, jako by nebylo.“
Půlpintovo království (8. prosince 2008)
„Mladý čtenáři – nebudeš žít uvnitř růže.
Tato zem má svoje planety, svoje řeky –
je ale křehká jako svítání.“
Půlpintův hřích (6. prosince 2008)
„Nespokojen v tyranii – nespokojen v republice – “
v první touží po svobodě – v druhé po konci
korupce.
Půlpintův humor (3. prosince 2008)
Půlpinta vyniká morbidním smyslem pro humor.
Půlpinta souhlasí.
Jen ať CIA řídí naše banky –
oni nejlíp vědí, komu uvěřit.
Půlpintovo vízum (1. prosince 2008)
Půlpintova volba – „může přimět cizí osoby na vzdálených místech
změnit jejich politiku i společnost“.
Nikdo nebude potřebovat vízum.
Půlpintova volba (28. listopadu 2008)
„Když se špatní spolčují, musejí se dobří sjednotit.“
Půlpinta byl připraven volit.
Napoprvé měl dojem, že „pojídá malé rybičky –
výsledek nestojí za tu námahu.“
Půlpintův spánek (26. listopadu 2008)
Hérakleitos: „Vše, co vidíme bdící, je smrt. Vše, co vidíme spící, je spánek.“
Paul Celan: „Pravdu říká, kdo říká stín.“
Simonides z Kea: „Všichni jsme dluh splatný smrti.“
Půlpintova nespavost (24. listopadu 2008)
Heidegger říká – „řeč je pánem člověka – řeč mluví.“
Půlpinta mlčí --- o nespavosti ryb.
Půlpintovo utkání (21. listopadu 2008)
„Z pokřivených trámů lidskosti –
nikdy nebylo postaveno nic rovného.“
Podívejte se kolem –
„Co vyzařuje světlo, musí vydržet žár.“
Půlpintovi se ulevilo (18. listopadu 2008)
„Sex je jedním z devíti důvodů reinkarnace –
těch zbývajících osm je nedůležitých.“
Půlpintovi se ulevilo.
Půlpintův vtip (16. listopadu 2008)
Znáte ten vtip o rabínovi a katolickém knězi?
Kněz: „Ještě pořád vám vaše náboženství zakazuje jíst vepřové?“
Rabín: „Ovšem, taková je naše víra.“
Kněz: „A už jste někdy vepřové ochutnal?“
Rabín: „Přiznávám, že jednou jsem podlehl pokušení a vepřové okusil.“
Rabín: „A co vy, otče, pořád vám vaše církev přikazuje zachovávat celibát?“
Kněz: „Ano, to patří k základům naší víry.“
Rabín: „A vy sám jste někdy podlehl svodům těla?“
Kněz: „Přiznávám, že jednou jsem pokušení neodolal a zhřešil.“
Rabín: „A není to snad mnohem lepší než vepřové?“
Půlpintova abeceda (14. listopadu 2008)
Půlpinta navštívil v Kodani Inger Christensenovou.
„alespoň vzpomínka – alespoň pachuť – samota – a andělé –“
Půlpinta měl na vybranou z abecedy.
„oloupejte něco stromové kůry a snězte ji.“
Půlpintův strýček (11. listopadu 2008)
„Kdyby měla moje tetička koule – byla by můj strýček.“
Philip Guston zavrhl abstraktní umění.
„Celý můj život je založen na úzkosti – kde jinde
se bere umění?“
Půlpintovo zlo (8. listopadu 2008)
„Dějiny lidstvo neučí, ale mučí.“
Půlpinta zvažoval různé formy zla.
„Zlo je systematické podstrkávání abstraktního
namísto konkrétního.“
Půlpintovo mlčení (6. listopadu 2008)
Tváří v tvář lžím se Půlpinta uchýlil ke Claudiu Magrisovi.
„Lež je stejně skutečná jako pravda. I ona ovlivňuje
svět – mění jej.
Půlpinta oněměl.
Půlpintova estetika (4. listopadu 2008)
Půlpinta četl Hermanna Brocha.
„Tvořit kulturu znamená postavit proti sobě absolutno civilizace –
života – a absolutno smrti. Zde je podstata etické funkce umění –
jehož důsledkem je zpochybnění času,
jež člověka zbavuje uvědomování si
nevyhnutelného negativa vesmíru – smrti.“
Půlpintův proces {3. listopadu 2008}
Roberto Calasso soudí, že „ztráta předchází přítomnost“.
Půlpinta se cítil stejně tak ztracený.
Bezduchým rozhovorům se nejlépe vyhneme,
předstíráme-li, že jsme smířeni s osudem.
Půlpintova hra (1. listopadu 2008)
Havel přestal být třídním nepřítelem, zůstal prvotřídním dramatikem.
Žil v pravdě – zbožňoval aplaudující Fórum.
Po pravdě řečeno – „neslyšená hudba nikdy není příjemná“.
Půlpintovo kouzlo (30. října 2008)
Pasternaka poezie zneklidňovala – „jako tucet hrozivě se otáčejících
větrných mlýnů – na kraji holého pole
v černém roce hladomoru“.
Půlpinta fušoval do nesmrtelnosti.
Jako Achiles – „K smrti odsouzený, již mrtvý“.
Půlpintova narážka (29. října 2008)
Majakovskij zpíval jako rumunský orchestr.
Zmodralým jazykem smrti – noc zakryla oblohu.
Auden omdléval – Půlpinta hrál biliár.
„Všichni jsou koňové – svým způsobem.“
Půlpintovo kousnutí (27. října 2008)
Otázky jsou nenásilné – Odpovědi dané.
Jednoduchost je zákonem skutečného vkusu.
Být jednoduchý – být spravedlivý.
Půlpintova kniha (24. října 2008)
Jako Pasternak hledá Půlpinta „neozbrojenou pravdu“.
Jako Edmond Jabès zdolává zranění.
Svět bude osvícen – pravda odhalena.
„Až spisovatelé zemřou, stanou se knihami.“
Půlpintův prst (23. října 2008)
Půlpinta je proti všem – je to jeho přirozené právo.
Ukazuje svým provinilým prstem.
„Nepřátele má kdekdo – blázni chtějí společnost.“
Půlpintův klíč (22. října 2008)
„Svět je pod zámkem –
a všechno čeká jen na odemčení.“
Půlpinta zná potřebné heslo.
„Život je tam, kde je zakázáno žít.“
Půlpintovo vzduchoprázdno (20. října 2008)
Rakousko jako stát selhalo.
„Etické vzduchoprázdno.“
Půlpinta se naladil na Camuse.
„Mudrc – stejně jako hlupák –
říká málo.“
Půlpintova důvěra (18. října 2008)
Věřit se dá jen mafii.
Ta alespoň odvádí důkladnou práci.
Půlpinta vyměnil Platóna za Jeana Geneta.
„Pozor na jednoduché myšlenky.“
Půlpintova dohoda (16. října 2008)
Půlpinta se učí německy z českých novin.
Úvodníky zavánějí vonným vzduchem mnichovských pivnic.
Padla zeď, za kterou jsme schovávali své křivdy.
Jsme opět bratři.
Půlpintův charakter (13. října 2008)
Parlament je diskutabilní - a Senát je na tom ještě hůř.
Proč obviňovat politiky?
„Charakter je osud.“
Půlpintova medicína (11. října 2008)
Praha bude obětí.
Obrazem nahé pravdy.
Půlpinta chystá medicínu.
Sexuální turistiku na Václaváku.
Půlpintova bohyně (10. října 2008)
Půlpinta potkal na dolní East Side božskou poběhlici.
Měla na sobě tetování: „Hojná bída, královská nouze.
Nevzrušuj se tím - buď v klidu.“
Připomínalo to Osipa Mandelstama - než ho sebrali.
Půlpintova návštěva (8. října 2008)
Ulice jsou plné špíny.
Pošlete na to Taliány.
Město se modlí, aby sprchlo.
Půlpinta si zajede do Neapole, aby se vyčistil vzduch.
Půlpintova nevinnost (7. října 2008)
Praha se od pradávna vyznačuje úctou k zákonu - totiž neúctou.
Půlpinta chápal zákon jako trest.
Jsou-li vinni všichni, kdo zaslouží potrestání?
Jen ti, kteří předstírají nevinnost.
Půlpintův plán (6. října 2008)
„Ačkoli vědí, přesto konají.“
Půlpinta četl Hegela.
Marx se někam vypařil.
Svět potřebuje víc veřejných záchodků.
Zdání znásilňuje pravdu.
Půlpintova pravda (5. října 2008)
Americký radar bude chránit svět.
Svět touží po ochraně.
„K pravdě se musíme protrpět.“
Půlpinta dává přednost Aischylovi.
Půlpintův zip (4. října 2008)
Půlpinta hledal Havlovo tajemství.
Mysl králů filosofie.
A našel zip:
Co je nahoře - zůstane nahoře.
Půlpintův čaj (2. října 2008)
„Ze všeho nejvíc miluje:
sbory při nešporách, bílé pávy
a otrhané mapy Ameriky.“
Půlpinta nesnáší ubrečené děti
a čaj s malinovým džemem.“
Půlpintova smetana
Své pány si bohužel nevybíráme.
„Ach, vy smetanožrouti.“
Půlpinta hledí vstříc zapomnění.
Život jako tanec na hrobech.
Půlpintův zákon
Půlpinta nemá nic proti tajným službám.
Kdyby alespoň byly tajné.
Takový je zákon džungle.
Dokonce i Darwin byl špión.
Půlpintovo místo
Půlpinta zařadil sám sebe někam mezi lidskou
tvořivost a nadpřirozené zjevení.
Citoval Adonise.
„Vstoupil jsem do mladé trávy. Čelo mi puklo,
z krve se ztratila síla. Ptám se sám sebe: Co si počnu?
Mám ohradit město chlebem? Rozpadl jsem se
ve sloupcích ohně. Podělili jsme se o krev králů. Hladověli jsme.“
Čas mezi popelem a růží.
Půlpintova předpověď
Lenin: „Snazší je plivnout, než plivanec setřít.“
Marcus Aurelius: „Přítomnost je vše, o co zaručeně přijdeme.“
Půlpinta: „To je maso.“
Půlpintův úsměv
„Zákon revoluce plane rudě a vražedně – revoluce je
všude, ve všem – je nekonečná.“
Půlpinta se usmál.
Koneckonců „jsme odsouzeni doufat.“
Půlpintova charta
Půlpinta je nepodplatitelný, neposlušný – žádný slouha.
K odporu není zapotřebí zvláštní charakter.
„Záleží na osobním vkusu.“
Půlpinta se třese
Na Wall Street se otřásají zdi.
Půlpinta se taky třese.
V Kyjevě nebudou k dostání kuřata.
Brousí si na nás zuby velký hlad.
Půlpintův zub
Půlpinta se v duchu přesunul do svého zubu.
V duchu mu to šlo velmi snadno.
Společnost ho nijak nešetří.
Beztrestně otevřít ústa může jenom u zubaře.
Půlpintova totožnost
Půlpinta nesnáší turisty – bez výjimky.
Nesnáší dokonce ani sám sebe.
V nejtemnější Praze nebesům vládne změna.
A milodar totožnosti nikde.
Půlpintův slunce západ
Půlpinta se poslouchal. Říkal stále totéž.
Všichni říkali stále totéž.
„Zdánlivě jednoduché otázky si žádají složitou odpověď.“
Už žádný západ slunce, kvůli kterému se nedá spát.
Půlpintův návrat
Půlpinta se rozhodl vrátit „do kamenného lůna své vlasti.
Je to dramatické rozhodnutí. Bude si je trpce vyčítat.“
Půlpintovo neurčité ne kolidovalo s vídeňským neurčitým ano.
Kacířství a rebelie proměněné v hrozny.
Přeložila Zuzana Mayerová a Petr Mayer
Půlpinta v New Yorku
