ARCHITEKTKA RŮŽENA ŽERTOVÁ

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění

ARCHITEKTKA RŮŽENA ŽERTOVÁ Magisterská diplomová práce

Vypracovala: Ing. arch. Petra Gajdová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a veškeré použité prameny a literaturu jsem uvedla v závěrečném seznamu.

V Brně, 28. listopadu 2010

2

Děkuji panu prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc. za vedení práce, pomoc a cenné rady při jejím zpracování. Velice děkuji za poskytnuté materiály, trpělivost a vlídné přijetí paní architektce Růženě Žertové.

3

OBSAH 1. Úvod 2. Životopisné údaje a studium (1932 – 1957) 2.1. Rod Žertů z Frýdku-Místku 2. 2. Studium architektury v Brně 2.2.1. Školní projekty pod vlivem Bedřicha Rozehnala 2. 3. Architektka obchodních domů 3. Architektonická tvorba 3. 1. Obchodní domy (1957 – 1982) 3. 1. 1. Obchodní domy na území Slovenska Obchodní dům Hornád v Košicích Obchodní dům Dodo v Michalovcích 3. 1. 2. Na vrcholu tvorby - Obchodní domy na našem území Obchodní dům Labe v Ústí nad Labem Obchodní dům Prior v Pardubicích Varianty návrhů na obchodní dům Prior v Pardubicích Obchodní dům Prior v Ostravě 3. 1. 3. Soutěžní návrhy obchodních domů Obchodní dům v Jihlavě Obchodní dům na Národní třídě v Praze 3. 2. Obytné stavby (1982 – 2007) 3. 2. 1. Rodinný dům v Zákoutí 3. 2. 2. Mladý dům

4

4. Interiér a výtvarná tvorba 4.1. Interiér Park hotelu v Novém Smokovci 4. 2. Návrhy a realizace svítidel a šperků 5. Závěr 6. Soupis díla 7. Bibliografie

5

1. Úvod Můj zájem o architekturu 2. poloviny 20. století se po napsání bakalářské práce prohloubil a snažila jsem se vybrat téma magisterské práce, které by nejen postihlo mé zájmy o dané období, ale jeho zpracování by mělo smysl i v širším měřítku. Nalézt v architektuře socialistického Československa kvalitního autora, jehož práce nebyla zpracována je stále ještě možné, zejména jedná-li se o autory, kteří spojili svůj profesní život s projektovými ústavy mimo hlavní město Prahu, případně nebodovali svou stavbou v mezinárodním měřítku, jak se to podařilo Karlu Hubáčkovi s vysílačem na Ještědu. Přestože znám tvorbu a osobně jsem se setkala s brněnským architektem Viktorem Rudišem, autorem sídliště Lesná v Brně nebo Ivanem Rullerem, autorem budovy Ingstavu v Brně a tvorba obou architektů by také stála za hlubší zpracování, vlastní projekční zkušenost směřovala můj zájem k ženě architektce, přesněji, k architektce, která je podepsána pod projekty bez přímé projekční spojitosti se svým životním druhem, což výběr v našich podmínkách značně omezilo. Všechny aktuální publikace shrnující poválečnou architektonickou tvorbu, mezi něž patří Dějiny českého výtvarného umění. VI, 1958/2000, Česká architektura 1945 – 1995 nebo před dvěma lety vydaná rozsáhlá publikace Architektura 60. let/Zlatá šedesátá léta v české architektuře 20. století, představily obchodní dům Prior v Pardubicích od architektky Růženy Žertové, který na mě svou odlišností a svébytností udělal velký dojem. Přestože knihy prezentovaly architektku Žertovou pouze jako tvůrkyni obchodních domů konce 60. let 20. století, následné setkání s prací umělkyně Barbory Klímové, která představila na Prague Biennale 2009 rozhovor s Růženou Žertovou, v němž nastínila šíři její tvorby, tento mylný dojem vyvrátilo a uspíšilo mé pátrání po architektce samotné. Zprostředkování kontaktu profesorem Vladimírem Šlapetou vedlo k osobnímu setkání s ženou, jejíž skromnost

a

pracovitost

dala

vzniknout

množství

architektonických

a

uměleckořemeslných děl, která však doposud zůstala většině odborné veřejnosti neznámá. Návštěvy paní architektky v průběhu roku 2009 a 2010 mi umožnily pracovat s osobním archivem jejích projektů, který obsahuje množství projektové dokumentace realizovaných staveb i studií, interiérových návrhů, návrhů sérií lamp a šperků, i zakusit užívat jednu z jejích nejpovedenějších realizací, její vlastní rodinný dům.

6

Růžena Žertová svým osobním i profesním životem prozatím obsáhla celou polovinu 20. století, zažila významné politické události Československé republiky, byla v životě i tvorbě omezována dobovými pravidly a nařízeními, musela reagovat na specifika totalitního státu a jeho fungování, ale bylo jí umožněno projektovat i ve svobodné polistopadové době. Pro vytvoření uceleného obrazu o životě architektky a její profesní kariéře v dobovém kontextu bylo nezbytné, abych pracovala i s dalšími materiály. Studia na pražské a následně brněnské fakultě architektury byla poznamenána politickým převratem v roce 1948 a k utvoření úplné představy o atmosféře na fakultách jsem procházela literaturu týkající se historie Vysokého učení technického v Brně, které se věnoval naposledy Jiří Pernes v Kapitolách z dějin Vysokého učení technického v Brně, zajímavé skutečnosti uvádí též Petr Pelčák v monografii věnované profesoru fakulty architektury Bedřichu Rozehnalovi, včetně zaznamenaného rozhovoru s Růženou Žertovou. Zorientovala

jsem

se

v systému

projektování

v socialistickém

Československu, fungování projekčních ústavů a jejich provázanosti, zadávání zakázek, zajímala jsem se o pravomoci projektanta a jeho postavení v plánovaném stavebnictví. Základní informace z období vzniku staveb mi částečně zajistily dobové knihy, které však většinou dokumentovaly stavby pouze ve fotografiích, jmenuji alespoň publikace Soudobá architektura ČSSR a Československá architektura 19451977. K poválečné architektuře jsou dostupné informace v dobových časopisech, které se věnovaly architektuře a stavebnictví, z nichž byl tvorbě architektky Žertové nejvíce nakloněn slovenský časopis Projekt, který pravidelně informoval také o souvislostech vzniku obchodních domů a nabízel srovnání projektů tohoto typologického druhu. Zkoumané období přináší výhodu komunikace s žijícími pamětníky, jejichž slovo bývá nápomocné v objasnění některých souvislostí, současně však archivní materiály projektových ústavů, v tomto případě Státního projektového ústavu obchodu, nebo společností, zde Prior, jsou, doufám prozatím, nedostupné.1 Možnost navštívit obchodní domy, především pro jejich veřejný účel, kterému stále slouží, mi umožnilo doplnit údaje o stavbách a jejich následném užívání, pořídit aktuální fotografickou dokumentaci a ověřit do jisté míry, jak se stavby osvědčily navzdory jiné politické a ekonomické situaci. 1

Státní projektový ústav obchodu Brno 1960-1992, Fond K, 3-nepřístupný.

7

Zde byla velkým úspěchem možnost nahlédnout do archivu pardubického obchodního domu, který spravuje v současné době firma Tesco . Osobnost architektky Žertové a šíře její tvorby mě ovlivnila v přístupu k tématu magisterské práce, ve které jsem se snažila mít stále na paměti provázanost tvůrčího potenciálu s životními osudy architektky, což vedlo ke chronologickému řazení životních i tvůrčích etap, který jsem doplnila soupisem děl. Zvýšený zájem jsem věnovala architektonickému dílu Růženy Žertové. Tento přístup dal současně vzniknout osnově textu, ve které na období studií navazuje architektčina projekční činnost ve Státním projektovém ústavu obchodu, následovaná samostatnou architektonickou tvorbou. Zde jsem na příkladu vlastního rodinného domu a úsporné obytné skupině „Mladý dům“ představila architektčiny nepříliš známé Okrajově jsem zmínila též její výtvarnou tvorbu.

8

projekty.

2. Životopisné údaje a studium (1932 – 1957) 2.1. Rod Žertů z Frýdku-Místku Předci Růženy Žertové patřili ke starému rodu, jehož kořeny sahají až na území dnešního Holandska. Rod přesídlil za prací, která byla zaměřena na odvodňování krajiny, na území dnešního Německa. Zde se usadil ve městě Zerbst jihovýchodně od Berlína, odkud byl odvozen pravděpodobně i název celého rodu a již ve 12. století zde získal dobré postavení. Protože rod disponuje zpracovanou genealogickou studií,2 o kterou se zasloužila větev rodu sídlící na panství Bříství u Kolína, víme, že v 15. století se jedna větev rodu dostala do Čech. Na Pardubicku navazují členové rodu na rodovou tradici se silným vztahem ke krajině a stávají se porybnými. Dne 8. března roku 1577 zde získali od Rudolfa II. erbovní listinu. Z větve rodu, která přesídlila na severní Moravu, pochází i předci Růženy Žertové, dědeček, učitel na hospodářské škole v Místku a otec Alois Václav, geodet. 2

Rod Žertů, Genealogické a heraldické listy, č. 3, 2008, s. 93.

ŽERT, Zdeněk a kol., Genealogie rodu Žertů, Břízství, 2003. Růžena Žertová ale upozorňuje na nesrovnalosti v knize, které se týkají její rodiny. Například je zde vedená pod příjmením svého manžela – Svobodová, ač jejnikdy nepřijala.

9

Z jeho manželství se Stanislavou Žertovou vzešly dvě děti. Růžena se narodila 4. listopadu roku 1932 ve Frýdku-Místku, v té době ještě rozděleném. O dva roky později 9. června 1934 se narodil její bratr Petr Žert. Ač byla města Frýdek a Místek sloučena až dodatečně, bylo jejich fungování provázáno. Žertovi žili ve Frýdku, Růžena Žertová navštěvovala gymnázium v Místku a obecně nepociťovala mezi městy rozdíl. Českoněmecká města Frýdek a Místek3 s historií textilního průmyslu i nedalekou Karlovou hutí v Lískovci získala již v druhé polovině 19. století množství financí na rozvoj, byly stavěny nové domy, veřejně prospěšné budovy i financován spolkový život. Matice místecká měla velký vliv na rozvoj národních snah, na základě kterých vzniklo v Místku například české gymnázium v roce 1895. Soudím tedy, že města byla v meziválečné době dobrým místem pro život s českým zázemím a možností pracovních příležitostí. Zkraje 2. světové války byla severomoravská města Frýdek a Místek obsazena německými vojáky a roku 1943 sloučena pod názvem Frýdek. Po druhé světové válce nastoupila Růžena na gymnázium již ve spojeném Frýdku-Místku. Krátce na to stála před první možností opustit republiku. Únorové události v roce 1948 zasáhly rodinu Žertů a mladé Růženě se vyskytla příležitost vycestovat do Spojených států amerických, kde jí bylo nabídnuto zázemí a možnost studovat. Jak tomu v životě Růženy Žertové bude ještě dvakrát, zamýšlená emigrace byla zmařena, tentokrát uzavřením hranic v souvislosti s nově nastupujícím režimem.4 Růžena tedy zdárně dokončila střední školu roku 1951 a hodlala spojit svou profesní dráhu s přirozeným uměleckým talentem a vztahem k řemeslu. Zajímala ji filozofie, umění a hudba a měla i technické schopnosti. Talent dostali do vínku oba sourozenci po rodičích, otec byl nadaný hudebník, matka zase tíhla k rukodělným pracím.

3

KOTÁSEK, Jiří, Nejstarší dějiny Frýdku, Frýdek-Místek : Matice slezská, 2008. 1. vyd. 1. díl. ISBN:

978-80-86887-13-5. Města se lišila především národnostním složením obyvatel, Slezský Frýdek měl k roku 1910 43% obyvatel německé národnosti, Moravský Místek v té době 71,75% obyvatel české národnosti. 4

http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-statni-hranice-pokracovani Zde může být myšleno

především, že 23. února 1948 byla Ministerstvem vnitra zrušena platnost všech do toho dne vydaných cestovních dokladů.

10

„Na začátku bylo řemeslo. Zajímá mě všechen materiál a jeho zpracování,“5 přiznala Žertová v rozhovoru s Barborou Klímovou. Vztah k řemeslu a k práci s materiálem získala Růžena od matky a byla rozhodnuta jej zúročit v dalším studiu, vybrala si obor textil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jak již bylo naznačeno, nové politické tlaky, přísné prověrky a důraz na správný rodinný původ6 provázely každodenní život obyvatel v Československu, do života Růženy Žertové zasáhly nyní již po druhé, znemožnily jí studovat vysněnou fakultu. Studium na vysoké škole bylo v 50. letech ovlivněno nejen talentem, ale především vhodným rodinným zázemím. Bylo jí umožněno studovat „pouze“ architekturu a tak roku 1951 nastoupila ke studiu architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. Současně však mladá studentka architektury navštěvovala i Uměleckoprůmyslovou školu. První rok v Praze studovala dvě náročné vysoké školy současně. Důvod odchodu

z pražské

fakulty

vysvětluje

Růžena

Žertová

osobním

tlakem

a

pravděpodobně i politickým nátlakem jednoho mladého aktivního člena strany. Po prvním ročníku byla vyhozena i z Uměleckoprůmyslové školy a když se náhodou dozvěděla, že může přestoupit z pražské fakulty architektury do Brna na Českou vysokou školu technickou, neváhala. 2. 2. Studium architektury v Brně V době, kdy započala Růžena Žertová svá studia architektury v Brně, měla již fakulta za sebou reorganizaci vycházející z nového zákona o vysokých školách z roku 1950, kdy vznikla Fakulta architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické v Brně, tvořena pěti katedrami. Ještě v roce 1951 se rozvíjely snahy zrušit fakultu, což vyvrcholilo návrhem z února 1953, aby byla fakulta ponechána jen na „dožití“ a následně uzavřena.

5

KLÍMOVÁ, Barbora, Rozhovor s Ing. arch. Růženou Žertovou, Brno 15. březen 2009, tiskovina

vydána k Prague Biennale 2009. 6

Růžena Žertová naznačila, že rodina mohla být perzekuována kvůli šlechtickému původu, informace,

které se týkají jejich rodičů si nepřála prozatím publikovat. Její přání respektuji. Zmínky na začátku textu vychází z veřejně přístupných zdrojů, ostatní jsou uvedeny pouze týkají-li se profesní tvorby.

11

Jevila se dokonce možnost převést Českou vysokou školu technickou na Vojenskou technickou akademii a sílil tlak angažovaných straníků docentů Vladimíra Meduny a Zdeňka Alexy přesunout fakultu do stavebně se rozvíjející Ostravy.7 Jiří Pernes vidí posílení snah o zrušení fakulty také v odchodu politicky angažovaného Jiřího Krohy do Prahy.8 Nakonec získala fakulta architektury podporu i od ústředního výboru Svazu československých výtvarných umělců, jehož memorandum z července 1954 apelující na ideologické poslání architekta, se výrazně podepsalo na obnovení fakulty a v akademickém roce 1955/1956 byl pod vedením děkana prof. Bohuslava Fuchse znovuotevřen 1.ročník studia architektury. Růžena Žertová přestoupila na fakultu v roce 1952,9 v období, kdy byla diskutována budoucnost školy nejvíce, dokonce byl následně roku 1953 první ročník studia uzavřen.10 Přestože Růžena Žertová vnímala dobové události, vzpomíná na studia velmi ráda, s velkou úctou vzhlíží zejména k vyučujícím. V rozhovoru zaznamenaném Petrem Pelčákem v knize věnované Bedřichu Rozehnalovi popisuje dobovou organizaci fakulty a studia a přibližuje atmosféru v ateliéru Bedřicha Rozehnala, kam byla zařazena. Studium v délce trvání čtyři a půl roku probíhalo ve čtyřech ateliérech, které vedli profesoři Bedřich Rozehnal, Bohuslav Fuchs, Antonín Kurial a Miloslav Kopřiva, později Zdeněk Alexa a docent Putna. Atmosféra na škole byla mezi studenty a učiteli přátelská, Růžena Žertová ji shrnuje: „Když měl člověk nějaký problém, tak mu ten „jeho“ ústav pomohl.“11 Pocit sounáležitosti studentů a jejich profesorů v ateliéru byl upevněn dislokací jednotlivých ateliérů, z nichž Rozehnalův ateliér sídlil na ulici Rybářská, Fuchsův na Poříčí, Kurialův na Husově ulici a čtvrtý Kopřivův ateliér byl na ulici Vlhká.

7

PELČÁK, Petr, Bedřich Rozehnal, Brno :Obecní dům Brno,2009. 181 s. : il. ISBN 978-80-254-6183-

9. 8

PERNES, Jiří, Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně :(cesta moravské techniky 20.

stoletím), Brno :VUTIUM,2009. Vyd. 1. 345 s. : il. (některé barev.), portréty, faksim. ; 25 cm + ISBN 978-80-214-3376-2. s. 181. 9

PELČÁK. s. 20. S Růženou Žertovou nastoupil ke studiu také Fedor Hamal, který přišel také z Prahy

z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Oba se dostali do stejného ateliéru k Rozehnalovi. 10

80 let České školy architektury v Brně, Fakulta architektury VUT v Brně, 1999.

11

PELČÁK. Rozehnal. s. 20.

12

Profesor Rozehnal byl

uznávaný specialista na projekty

nemocnic a

zdravotnických zařízení, který svou prací i životním stylem navazoval na období první republiky. Oděn v raglánu, s kloboučkem a motýlkem pod krkem vstoupil do ateliéru a ten s úsměvem na tváři prošel a opět se vrátil do své kanceláře. Žertová jeho příchod mezi studenty přirovnává: „Jako kdyby přišel Ježíšek nebo Mikuláš“.12 Současně měl Rozehnal v té době tři asistenty, architekta Jaromíra Sirotka, přezdívaného Kelly, architekty Otto Průšu a Lubomíra Svobodu. Přestože Žertová říká, že přímé korekce se prakticky nekonaly, shrnula několik poznatků, které si od profesora Rozehnala odnesla a jak uvidíme, bude je respektovat i v budoucí tvorbě. Rozehnal učil, že před započetím projektu je potřeba zjistit demografické a geologické poměry místa. Následně viděl architekturu jako skládačku z funkční náplně uspořádané do kompozice, jejíž výsledek je estetický a současně, že architektura je velmi praktická záležitost. Tento pohled na architekturu byl realisticky uvažující Růženě Žertové blízký. Žena, která od začátku tvrdila, že architekturu nikdy studovat nechtěla, zde získala jasný a srozumitelný návod jak architekturu dělat, což dokládá tvrzením: „A pan profesor Rozehnal dokázal každému posluchači otevřít okno do disciplíny jménem architektura. Záleželo na každém posluchači, jak toho využil.“13 Přestože období 50. let bývá pevně spjato s architekturou socialistického realismu, Žertová popírá, že by v tomto duchu profesor Rozehnal vyučoval. Rozehnalův asistent architekt Jaromír Sirotek o Rozehnalově ateliéru na Rybářské řekl: „Byla to taková republika sama pro sebe, kde jsme prožívali 50. léta.“14 S Růženou Žertovou fakultu v jednom ročníku studoval například architekt a urbanista profesor Mojmír Kyselka nebo taktéž především urbanista Jiří Gřegorčík. Později se setkáme se jmény spolužáků Fedor Hamal či Anděla Drašarová, na kterou Žertová vzpomíná jako na přítelkyni a která se s Žertovou střetne i projekčně. Kromě Drašarové se Žertová přátelila ještě s Zdenkou Freudovou, byly na studiích považovány za nerozlučnou trojici. Růženu Žertová byla Rozehnalovi důvěrnicí,15 když o něm mluví, přátelsky mu stále říká Fricek. 12


13


14


15

PELČÁK Petr, Ernst Wiesner :1890 - 1971 /Brno :Obecní dům,2005. 178 s. : il. ; 32 cm. ISBN 80-

239-5613-2, s. 51. Tvrzení dokládá například důvěra, která jí byla svěřena, když roku 1966 převážela materiály Bedřicha Rozehnala na jeho výstavu pořádanou Ernstem Wiesnerem v Liverpoolu.

13

Byla s ním v kontaktu i po ukončení svých studií v roce 195716 a sledovala politický proces, do kterého byl zatažen. V roce 1960 byl profesor Rozehnal odsouzen lidovým soudem k odnětí svobody v délce čtyř let, z nichž si dva roky odseděl v projektové skupině na Pankráci. V této době studoval na brněnské fakultě architektury bratr Růženy Žertové, který svá studia ukončil v roce 1960. 2.2.1. Školní projekty pod vlivem Bedřicha Rozehnala Dochované školní práce Růženy Žertové potvrzují uvolněný duch, který ve svých vzpomínkách žáci profesora Rozehnala přibližují. Školní projekty nejsou podrobněji datovány, kromě diplomové práce nebyly zadávány ani pro konkrétní území,

pravděpodobně

ve

vztahu

k Rozehnalovu

zaměření

se

ve

všech

dochovaných případech jedná o složitější typologické druhy, které byly však všechny aktuální v poválečné výstavbě státu. Návrh divadla datovaný prosincem roku 195417 je umístěn na jednoduchém obdélném půdoryse, jehož vstupní fronta je výrazně zaoblena, v zadní části jsou připojeny menší budovy zázemí. V oblém průčelí stavby je oddělen vstup po obou stranách nedělenými hranoly, které zdůrazňují jeho monumentalitu. Vertikální členění prostřední části nejvíce ze všech dochovaných školních prací upomíná k vlivu dobové architektury. Vidíme vstupní část členěnou pilastry, které vymezují tři vstupy a nad nimi v celé výšce stavby jsou vynechány místa pro uměleckou výzdobu, pravděpodobně reliéf nebo grafiku. Vymezení nečleněnými hranoly monumentalizuje vstup, zdvojené římsy v této exponované části mohou evokovat přejímání klasicismu charakteristické pro architekturu socialistického realismu. Obdobné projevy doznívajícího socialistického realismu připomíná Kulturní dům v Ostravě od Jaroslava Fragnera navržen již roku 1952 (realizace 1956 až 1961), Kulturní dům v Příbrami od Václava Hilského z let 1955 až 1959 a ještě později se uplatnila na klasicistním vstupním průčelí Janáčkova divadla v Brně z let 1956 až 1958 (realizace 1960 až 1965).18 16

80 let České školy architektury v Brně.

17

Archiv Růženy Žertové. Údaje na štítku Atelier architektury II., VŠS, Divadlo, 1:200, R. Žertová,

Brno, prosinec 1954, 7. 18

ŠVÁCHA, Rostislav. Dějiny českého výtvarného umění [V] 1939/1958 /Praha

:Academia,2005. 1.vyd. 525 s. ISBN 80-200-1390-3.

14

Návrh budovy školy na půdorysu kříže s přidruženou stavbou tělocvičny s venkovním hřištěm pracuje s jednoduchými hmotami. Sedlová střecha, kamenná podezdívka a dřevěné obložení fasády vyvolává dojem, že stavba byla určena na území malého města nebo vesnice. Zadání školního ateliéru navázalo s největší pravděpodobností na návrhy škol Bedřicha Rozehnala, konkrétně by mohlo odpovídat jeho projektu „Návrhy pro nové typy škol – obecní a mateřské, školy pro venkov“ z roku 1944.19 Rozehnalův návrh nese obdobné znaky jako projekt Žertové, půdorys umožňuje členit venkovní prostředí pro potřeby výuky, stavbu určenou pro venkov charakterizuje šikmá střecha a obklad.

01_Návrh divadla

02_Návrh školy

Nebude jistě náhoda, že v květnu roku 1953 byla slavnostně otevřena nejznámější Rozehnalova nemocniční stavba Dětská nemocnice v Černých polích v Brně a mezi školními projekty Růženy Žertové jsou i nemocniční stavby. Školní projekt dětského nemocničního pavilonu Růženy Žertové představuje v širších vztazích několik pavilonů, z nichž Žertová řešila dětský pavilon na půdorysu písmena L. Z perspektivy je patrné jednoduché řazení nízkých hmot, které jsou v částech věnovaných pacientům prosklené, jedna z hmot má prosklený sedlový světlík. Na tento projekt patrně architektka navázala ve své diplomové práci, která nesla název Dětský

a

porodnicko-gynekologický

pavilon

Frýdek-Místek.

Stavba

již

byla

projektována pro konkrétní území, autorka vyšla z potřeb svého rodného města, ostatně právě v roce 1954 se nemocnice ve Frýdku-Místku rozrostla o pavilon ortopedie a traumatologie. Areál nemocnice doplnila Růžena Žertová o stavbu opět na půdorysu písmena L, z nichž dvě obdélné části byly spojeny komunikačním krčkem. Následování učitele a jeho projektů vycházejících i v poválečné době z funkcionalismu spatřuji i v této práci Růženy Žertové. S motivem komunikačního krčku, stejně jako zaobleného schodiště, půdorysu ve tvaru L nebo variant křížení hmot pracoval často Bedřich Rozehnal, rozvíjel je a hledal nejvhodnější podobu pro 19


15

typologický druh nemocnice, nemocničního pavilonu. Jmenuji jeden z jeho raných projektů, Dům útěchy na Žlutém kopci v Brně z let 1934 – 35.

03_Diplomová práce_půdorys

04_Diplomová práce_pohledy

05_06_Bedřich Rozehnal_Dětská nemocnice

Pětipodlažní lůžková část disponuje prosklenými pobytovými místnostmi na jihovýchod, druhá hmota s operačními sály a vyšetřovnami má orientovány prosklené plochy na jihozápad. V přízemní části se objevuje motiv kamenné vyzdívky nebo obkladu, také často používán Bedřichem Rozehnalem. 2. 3. Architektka obchodních domů Po ukončení studií na fakultě architektury se Růžena Žertová pokusila o další studium, zdárně složila přijímací zkoušky na Divadelní akademii múzických umění k výjimečné osobnosti na poli scénografie Františku Trösterovi.20

20

PTÁČKOVÁ, Věra, Scénografie 1958 – 1970. In. BREGANTOVÁ Polana, ŠVÁCHA Rostislav,

PLATOVSKÁ Marie , Dějiny českého výtvarného umění. VI, 1958/2000. 1, Praha, 2007. s. 296.

16

Pracovní umístěnka ale přivedla architektku Žertovou do Stavoprojektu v Ostravě pod vedení Josefa Kempného, který ji odmítl uvolňovat k dalšímu studiu, na což architektka reagovala protestem a následně zůstala bez zaměstnání. Nakonec se jí podařilo získat místo v Brně v Potravinoprojektu u architekta Zdeňka Řiháka, kde se zabývala především návrhy interiérů. Roku 1957 byla současně postižena prověrkami, po kterých měla nastoupit jako dělnice do Pozemních staveb, na přímluvu ředitele Potravinoprojektu zde s omezenými pravomocemi zůstala. Roku 1960 vznikly rozdělením Ministerstva obchodu a potravinářského průmyslu dva projektové ústavy a její kroky vedly společně se Zdeňkem Řihákem do Státního projektového ústavu obchodu (dále SPÚO), který vedl jí dobře známý architekt Jaromír Sirotek,21 později vystřídán Ing. arch. Zdeňkem Jiřičkou. V Československu byly tyto ústavy tři, vedoucí postavení měl ústav se sídlem v Brně, další dva byly v Praze a Bratislavě. Každý ústav tvořily ateliéry, v nichž bylo čtyři až pět pracovních skupin. V čele skupiny stál hlavní architekt, jeden až dva jeho pomocníci. Dále zde pracovali konstruktéři a kresliči, celkem deset až dvanáct osob.22 Počet členů skupin se mohl měnit dle přidělených úkolů a jejich náročnosti. V roce 1970 byl nejpočetnější ústav v Brně s 217 zaměstnanci, následován pražským ústavem s 56 zaměstnanci a bratislavským s 49 zaměstnanci, z celkového počtu 320 zaměstnanců bylo 39 architektů a 59 inženýrů. 23 Práci na projektech přiřazovalo Ministerstvo obchodu dle potřeby, pražské ateliéry získávaly zakázky především v Praze a Čechách, bratislavský ateliér pracoval téměř

výhradně na Slovensku, brněnský ateliér svým významem a

pravděpodobně i zeměpisnou polohou projektoval na celém území státu. Ateliéry mohly získat zakázky ještě účastí v soutěžích uvnitř Projektového ústavu obchodu. Zaměstnání v SPÚO vymezilo na dlouhou dobu zájem architektky o jediný typologický druh, obchodní dům. Zajímavé projekty provázely architektku od počátku, od roku 1960 pracovala na návrhu obchodního domu Hornád v Košicích, roku 1965 následoval návrh a realizace menšího obchodního domu Dodo v Michalovcích. Na Slovenském území získala ještě jednu malou zakázku, o to však bližší jejímu výtvarnému naturelu. 21

SIROTEK, Jaromír, 10 let práce Státního projektového ústavu obchodu, Československý architekt,

1970, r. XVI, č. 13 – 14, s. 1 – 2. 22

Rozhovor s Růženou Žertovou dne 23.6. 2010.

23

SIROTEK, 10 let práce Státního projektového ústavu obchodu. s. 2.

17

Pro Park Hotel v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách navrhla řešení interiéru. Autorem projektu hotelu z roku 1967 na neukončeném kruhovém půdoryse byl architekt Igor Svoboda, manžel Růženy Žertové. Především stavbou obchodního domu v Košicích, který byl hojně publikován, získala Růžena Žertová v ateliéru pevné místo a následovaly další projekční příležitosti. Obchodní dům Labe pro Ústí nad Labem začala projektovat již roku 1965, účast ve vnitropodnikové soutěži na obchodní dům pro Jihlavu v roce 1968 dala vzniknout odvážnému projektu, se kterým architektka soutěž vyhrála. Nepříliš známý je její soutěžní návrh na obchodní dům na Národní třídě v Praze, dnes zažitý pod názvem Máj. Vzrůstající kvalita jejích návrhů se projevila nejznámější realizací Prioru v Pardubicích, na kterém začala pracovat v roce 1970. Přestože architektka získala jisté výsadní postavení, o čemž vypovídá například samostatný ateliér v domě Tivoli na Konečného náměstí v Brně, poslední projekt obchodního domu z roku 1975 situovaný do Ostravy již nedovedla ke zdárné realizaci. A následně ukončila své působení v SPÚO. Druhá polovina 60. let se v životě Růženy Žertové projevila nejen množstvím práce, ale i osobními zvraty. S architektem Igorem Svobodou, nar. 1926, který vystudoval fakultu architektury v Praze, se Růžena Žertová seznámila v SPÚO, kde oba dva pracovali v ateliéru architekta Hlavsy. Vzali se a žili spolu v podkrovním bytě na ulici Dvořákova v centru města Brna mezi náměstím Svobody a Mahenovým divadlem. Architektka poznamenala, že se jednalo o nejhezčí podkroví v Brně.24 Manželský pár zůstal bezdětný. Roku 1966 se architektce naskytla příležitost vycestovat do zahraničí, byly jí svěřeny materiály týkající se Bedřicha Rozehnala, které měla převést do Liverpoolu ve Velké Británii.25 Zde se setkala s architektem Ernstem Wiesnerem, pořadatelem výstavy věnované Bedřichu Rozehnalovi a blízkým Rozehnalovým přítelem, vyřídila pozdravy a strávila s architektem celý den. Na cestě ji doprovázel i manžel Igor Svoboda a původním záměrem páru bylo ve Velké Británii zůstat. Růžena Žertová říká, že měli již domluvenou práci na

British County Council, nemoc otce a

související operace však přivedla pár zpátky do Československa.

24

Citově zabarvené tvrzení nelze doložit, soudě podle rodinného domu v Zákoutí a podle interiérových

návrhů architektky, jednalo se o dobový nadstandard. 25

PELČÁK, Wiesner. s. 51.

18

Roku 1967 otec Růženy Žertové zhoubné nemoci podlehl, což upevnilo její vztah k matce provázený četnými návštěvami. Přesto srpnové události roku 1968 podnítily v manželském páru opět touhu po emigraci. Architektka vzpomíná na peripetie, které přípravu cesty, tentokrát k příteli do Ženevy, provázely. Pár se byl rozloučit ve Frýdku-Místku s matkou Růženy Žertové, ale následnou cestu Igora Svobody do Vídně pro víza přerušila autonehoda. Protože vůz k cestě za hranice potřebovali, zajistili rychlou opravu a věnovali se oba rozdělané práci na projektech. Ta oba natolik pohltila, že cestu odložili o další tři dny, během kterých byly hranice nadobro uzavřeny.

Manželé zůstali v republice a ponořili se do práce, kdy se

naskytlo více příležitostí Růženě Žertové. Igor Svoboda odešel z SPÚO a osamostatnil se, příliš se mu nedařilo, a tak následně získal místo ve Sportprojektu. Neshody kolem projektu obchodního domu v Ostravě vyvrcholily odchodem Růženy Žertové z SPÚO. Protože nebylo možné vykonávat projekční praxi bez příslušnosti k státní projektové skupině, navázala na svůj zájem a vztah k řemeslu. Jako členka Svazu výtvarných umělců se začala živit uměleckým řemeslem. Vyráběla limitované série lamp, které prodávala v obchodě s uměleckými předměty Dílo. Současně navrhla množství interiérů. Věnovala se návrhům a realizacím titanových šperků, k jejichž prodeji se nikdy neodhodlala. S manželem Igorem Svobodou začali čelit existenčním problémům, které vyvstaly nejen s jejím odchodem ze stálého zaměstnaneckého poměru. Roku 1978 přišli o svůj byt na ulici Dvořákova. Údajným důvodem výpovědi bylo, že v domě sídlil Ústav kartografiie a geodézie, který schraňoval tajné dokumenty. Možnost budoucího bydlení se objevila záhy, když se jí podařilo získat parcelu v brněnské čtvrti Žabovřesky. Kromě péče o nemocnou matku a manžela trpícího astmatem postavila Růžena Žertová mezi lety 1980 až 1982 svépomocí vysněný rodinný dům. Množství práce Růženu Žertovou neopustilo a pomohlo jí přestát všechny životní překážky. Roku 1985 jí zemřela matka, roku 1990 pak manžel Igor Svoboda. Kromě styků s bratrem Petrem a přáteli se vrhla opět na architektonickou dráhu. Roku 1990 založila vlastní architektonický ateliér a zůstala věrná „poslední zakázce“. Navrhla množství rodinných domů a začala rozvíjet možnosti obytných souborů, čemuž se věnuje dodnes. Ani zdravotní problémy nezastavily její projekční aktivity.

19

3. Architektonická tvorba 3.1. Obchodní domy (1957- 1982) Po druhé světové válce byla postupně realizována stavební obnova republiky. Prioritní byly projekty obytných staveb, vznikala celá sídliště v jediném platném stylu socialistického realismu. Stavení produkce pevně dodržovala zásady plánovaného hospodářství, výroba byla centralizovaná a plnil se časový plán, což bylo možné se zavedením unifikace

a prefabrikace. S novými obytnými stavbami přišly na řadu

požadavky na stavby pro služby a obchod.26 V tomto odvětví se stal zlomový rok 1955, kdy byl otevřen v našem prostředí první obchod se samoobslužným prodejem.27 Na budoucí podobu staveb pro obchod měly vliv ještě dvě mezinárodní události s politickým podtextem. Roku 1954 odsoudil Chruščov ve známém projevu na Sjezdu stavbařů v Moskvě podobu architektury socialistického realismu, zejména její sklon k zbytečnému dekorativismu. Roku 1956, po smrti Stalina, současně u nás Klementa Gottwalda, došlo k postupnému uvolňování politických tlaků, což mělo vliv i na umělecký projev a postupně nadobro ukončilo projevy socialistického realismu v umění a architektuře. Vzápětí již byla připravována účast Československa na mezinárodní výstavě Expo v Bruselu v roce 1958, která měla také pomocí nové podoby architektury prezentovat úroveň výroby, obchodu i životního stylu v Československu. Růžena Žertová vstoupila do projekční praxe v období, kdy již socialistická architektura byla na ústupu. Dostala místo v projektovém ústavu, který navrhoval stavby pro odpočinek a zábavu, stavby, které měly ve svěžím pobruselském období ukázat možnosti socialistického obchodu. „Stavby tohoto typu de facto odkrývaly schizofrenii „socialistických zemí“.

26

MATUŠÍK, Ivan, Prostredie pre obchod/“večná téma“ v nových obmenách, Projekt, 1973, roč. XV,

č.3, 1973, s. 4-7. „…, že výstavba maloobchodnej siete sa po roku 1960 stala už vážnym politickým problémom.“ 27

GOGA,Dezider Ing., Úspěšná cesta socialistického obchodu, Projekt, 3, 1973. také KOUBOVÁ,

Kateřina, MACHÁČKOVÁ, Tereza, První česká samoobsluha vznikla před 50 lety, MF DNES, http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.aspx?r=ekonomika&c=A050527_195923_ekonomika_miz, vyhledáno 5.10. 2010.

20

Doktrinálně, „ideologicky“ se odsuzovala západní „spotřební“ společnost,…., v ekonomické realitě bylo nezbytné posilovat sféru spotřeby…“28 První obchodní dům poválečného státu vyprojektovala Růžena Žertová v roce 1960. 3.1.1. Obchodní domy na území Slovenska První období projekční činnosti ve SPÚO věnovala architektka Žertová práci na obchodních stavbách na slovenském území. Roku 1960 začala pracovat na návrhu a následně stála u realizace obchodního domu v Košicích, ze kterého se dobou vzniku a zdařilostí návrhu stala celorepublikově významná zakázka. Bezprostředně následovala práce na obchodním domě v Michalovcích, jehož realizaci architektka zahájila, ovšem výsledná podoba stavby již nebyla v její režii. Ve stejném období se architektce podařilo zrealizovat interiér v hotelu ve Vysokých Tatrách. Obchodní dům Hornád v Košicích V roce 1960 začala mladá architektka pracovat na projektu obchodního domu v historickém centru východoslovenského města Košice. Stavbě obchodního domu Hornád29 bylo vymezeno území nedaleko památkově chráněného Hlavného námestie, na křížení ulic Hlavná (dříve Leninova), Kasárenského namestie (dříve P. Lumumby) a Kováčská. Uvažováno bylo, že stavba uzavírající po straně do Kasárenského namestie celý blok, bude součástí nově navrženého společenského centra města. Na obdélníkovém pozemku o rozměrech 35 x 100 m a rozloze 3500 m2 byla navržena provozně přehledná stavba o jednom podzemním a pěti nadzemních podlažích. Jednoduchá hmota stavby přístupná ze třech stran navazuje výškově na sousední funkcionalistický dům. 28

ŠEVČÍK, Oldřich, BENEŠ, Ondřej, Architektura 60. let, „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20.

století. Praha: Grada. 2009, vyd. 1, 502 s. ISBN 978-80-247-1372-4. s. 60. 29

FUCHS, Bohuslav, Obchodní dom Prior v Košících, Projekt, roč. XI, č. 1,2,1969. s. 12.

Obchodní dům Hornád, projekt 1962 (průvodní zpráva uvádí rok 1960) až 1964, realizace 1965 (průvodní zpráva 1966) až 1968. Investor: Obchodné domy oborový podnik Bratislava, realizace: Hutné stavby Košice, Obestavěný prostor: 71 000 m3, Celková plocha stavby 14600 m2, Prodejní plocha: 6700 m2, Investiční náklad: 52 mil. Kč (průvodní zpráva 56, 7 mil Kč).

21

Vyšší poslední podlaží stavby bylo ustoupeno, stejně tak první podlaží. Druhé, třetí a čtvrté patro bylo vyneseno na 3 metry dlouhé konzole na hranici uliční čáry. Půdorys stavby byl přehledný a plně podřízený funkci obchodního domu. Podzemní podlaží sloužilo pro přejímku a skladování zboží a jako technické zázemí stavby. Čtyři prodejní podlaží byla volná, propojena pojízdnými schody, pouze na jižní straně přiléhající k sousední zástavbě, procházel po celé délce stavby pás s příslušenstvím a komunikacemi. V posledním podlaží se nacházely kanceláře a zázemí zaměstnanců. Konstrukční systém tvořil

monolitický železobetonový skelet o

rozměru pole 9 x 9 m.

07_OD Hornád_půdorys přízemí

08_OD Hornád_model

09_ OD Hornád_5. NP

10_OD Hornád_model

Stavba v přízemí s prosklenými výkladci byla jinak opatřena minimem okenních otvorů, protože pro provoz obchodního domu je potřebné pouze omezené množství denního světla. Rozsáhlá hmota stavby byla ve výšce tří prodejních pater rozdělena světlým obkladem z terazzových tvárnic o rozměru 50 x 50 cm,30 na jehož návrhu se podílela akademická sochařka Jana Bartošová – Vilhanová.

Na

obvodovém plášti, jehož podoba ukrývala skutečné parametry stavby, převažovalo vertikální členění. 30

FUCHS. s. 15. Vyrobila Cementa v Šarišských Lúkách u Prešova.

22

Drobné měřítko jednotlivých částí fasády bylo umocněno střídáním více či méně vystouplých ploch. Charakter stavby v podstatě postihnul Felix Haas, když napsal: „V šedesátých letech se preferuje převážně svislé členění průčelí. Příznačná je zároveň určitá averze k oknům…..Taková řešení jdou ruku v ruce se snahou o větší plastičnost stavby, která má zdůrazňovat její trojrozměrnost.“31 Členění kompaktního pláště může evokovat Haasovo pojetí neokubismu.32 Později se obdobné sochařské členění fasády objevilo na obchodním domě Don v Hradci Králové od Jan Doležala z let 1968 až 1974.

11_12_OD Hornád_pohled z ulice Hlavná

13_ OD Hornád _detail fasády 14_1OD Hornád_interiér 4. NP 15_OD Hornád_interiér

Součástí technického vybavení obchodního domu byla klimatizace a vlastní trafostanice. Ve stavebnětechnickém návrhu se uplatnilo výjimečné technické řešení, například patent Ing. Horáka na vodotěsnou izolaci základů v dříku sloupů nebo vzduchová clona, která regulovala prostředí vstupu do objektu. Vnitřní zařízení na jehož návrhu se podílela i architektka Žertová, bylo dodáno podnikem OZAP Praha.33 31

HAAS. Architektura 20. století. s. 290.

32

HAAS. Moderná svetová architektura. s. 115.

33

OZAP – Obchodní zařízení Praha, http://www.ozap.cz/o_spolecnosti-historie.html.

23

Návrh vnitřního atypického zařízení podle návrhu architekta Igora Valenty nebyl realizován. Uměleckou výzdobu, neodmyslitelnou součást dobové architektury, vytvořil Pavel Navrátil a Vojtěch Takáč, její podoba bohužel není nikde specifikována, mohlo se jednat například o reliéf v přijímací místnosti ve čtvrtém poschodí.34 Růžena Žertová vzpomíná, že součástí projektu obchodního domu bylo ověřování provozních vazeb a potřeb pro tento typologický druh, které sloužilo pro vznik oborových norem pro navrhování obchodních domů. Podoba obchodního domu vhodného do prostředí českých a slovenských měst byla hledána již od poloviny 50. let, v časopise Výzkumného ústavu výstavby a architektury byly publikovány vhodné příklady především ze zahraničí.35 Setkáváme se s odkazy na příslušnou literaturu a z ní vyvozované předpoklady, jak by měl současný obchodní dům vypadat. Půdorysný tvar by měl umožnit volné prodejní prostory vhodné pro vystavení zboží. Na vnitřní prostředí staveb byly kladeny požadavky technického rázu, zlepšující pohodlí a provoz prodejen, mezi než patřila klimatizace, eskalátory nebo elektrické hodiny s jednotným časem. Objevují se též poznatky, že „zboží lze lépe aranžovat a vystavit v prodejní prostoře bez oken, pouze s umělým osvětlením.“36 Ze světových příkladů byla známa například realizace obchodního domu Marcela Breuera Bijenkorf v Rotterdamu z let 1954 až 1957, jehož obchodový plášť tvořený šestiúhelníky upomíná k tvarové podobnosti s včelími plástvemi. Obchodní dům Hornád s prodejní plochou 6700 m2 měla být podle tvrzení Růženy Žertové prvním obchodním domem takové velikosti po druhé světové válce u nás, posledním postaveným velkým moderním obchodním domem byl Obchodní dům Bílá labuť z roku 1939.37 34

FUCHS. s. 17.

35

Časopisy Výstavba a architektura Výzkumného ústavu výstavby a architektury uveřejňují od roku

1959 články týkající se obchodních domů. MATYSOVÁ, Nákupní střediska, Výstavba a architektura, 1959, roč.5, č. 13, s. 25 – 28. Novodobé obchody a obchodní domy, jejich navrhování a organisace, Výstavba a architektura, 1959, roč.5, č. 2. s. 33 – 36. Soupis nejnovějších záznamů o obchodních domech, Výstavba a architektura, 5. 2. 1960, roč.6, č. 2., s. 25 – 28. 36

Novodobé obchody a obchodní domy, jejich navrhování a organisace. Výstavba a architektura. s.

34. 37

SLÁDEK, František. Bílé labuti je sedmdesát, Praha.eu, Portál hl. města Prahy, 17.3. 2009.

http://www.praha.eu/jnp/cz/home/budoucnost_historie/praha_historicka/bile_labuti_je_sedmdesat.html

24

Stavba byla přijata v odborném tisku dobře, Bohuslav Fuchs, který ji uvedl v časopise Projekt ocenil zejména zapojení velké hmoty stavby do prostředí historického jádra města a práci s plochou fasády, jejíž členění přirovnal ke struktuře renesančního průčelí.38 V tomto přirovnání spatřuji nadsázku, jisté je, že obchodní dům Hornád se stal vzorem pro řadu obchodních domů na celém území Československa. Žertová vymezila provozní vazby a nároky na plošné rozměry, čímž definovala tři typy obchodních domů podle velikosti do 3 tis. m2, do 6 tis. m2 a do 12 tis. m2 prodejních ploch podle území, které musely obsloužit.39 Byl doporučen a nadále ověřován konstrukční systém s rozměry polí 9 x 9 m, 9 x 12 m, případně 12 x 12 m ze železobetonu nebo oceli. Podlaží podle počtu prodejní plochy byla členěna ve stejném schématu. Podzemní podlaží bylo celé určeno pro sklady a zásobování, návrh vycházel z potřeb socialistického obchodu, který nebyl s proměnlivostí nabídky flexibilní a úměrně k počtu prodejní plochy byla nutná plocha pro skladování. Žertová hovoří v souvislosti se socialistickými obchodními domy o distribuci zboží, nikoliv o prodeji zboží.40 Součástí staveb bylo několik prodejních podlaží odpovídající nároku na prodejní plochu pro daný případ. Prodejní bylo vždy přízemí objektu s vymezenými vstupy, které zpravidla vedly do prodejny ze dvou stran. Pojízdnými schodišti ve středu dispozice byla spojena další dvě až tři prodejní podlaží. Poslední patro sloužilo jako zázemí pro vedení obchodního domu, nacházely se zde kanceláře administrativy a profesí, například aranžérů,

souvisejících s chodem obchodního

domu. Patro bylo často doplněno atriem do něhož ústila restaurace přístupná veřejnosti.

38

FUCHS. s. 12.

39

VOJTKOVÁ, V., „SU2“ pokládáme za dopísanú ABECEDU, Projekt, 1973, roč. XV, č. 3, s. 28-29.

Architekt Ľ Lauko z Generálneho riaditeľstva obchodných domov Prior v rozhovoru dělí obchodní domy na: „malý s prodajnou plochou 2000-4000 m2 , stredný 4000-7000 m2, veľký 7000-10000 m2.“ 40

KLÍMOVÁ.

Návštěva obchodního domu Tesco v Pardubicích nepotvrdila tvrzení, že novodobé obchodní domy nepotřebují tolik skladovacích ploch, pan Trojan z Tesca říká, že je tomu naopak, v sezónních prodejních akcích, např. o vánocích jsou sklady využity do posledního místa a nestačí poptávce.

25

Pro začlenění obchodních staveb do historických center měst se bylo možné inspirovat citlivým napojením na okolní zástavbu i pojetím rozměrné plochy fasády budovy, jež nepotřebuje členit okenními otvory. Typ obchodního domu definovaný Žertovou se osvědčil. Následující roky vznikaly pod hlavičkou obchodních domů Prior stavby obchodních domů po celém území republiky, které nesly výše popsané společné znaky.

16_ OD Bijenkorf v Rotterdamu

17_ OD na Kamenném nám. Bratislava

Zajímavé je zjištění, že ve stejném období vznikl ještě jeden obchodní dům, shodou okolností také na slovenském území.41 V roce 1960 byla vypsána soutěž na Kamenné náměstí v Bratislavě, kterou vyhrál tehdy teprve třicetiletý architekt Ivan Matušík ze Státního projektového ústavu obchodu v Bratislavě. Součástí návrhu byl kromě hotelu Kyjev a administrativních ploch také obchodní dům. Obchodní dům Prior byl projektován v roce 1963 a následně mezi lety 1965 až 1968 realizován. Stavba vznikající souběžně s košickým obchodním domem byla naprosto odlišná. Na půdorysu rovnoramenného trojúhelníku vyrostla stavba přesahující hranice země a již zkraje 60. let plně příslušející k mezinárodní architektonické scéně. Na F. L . Wrighta navázal Matušík využitím trojúhelníků a šestiúhelníků v konstrukčním řešení, Corbusierův motiv okna můžeme spatřovat ve výřezu v horní části hmoty stavby.42

41

Ivan Matušík je také autorem obchodního domu Slimák v Bratislavě, jehož projekt pocházel již

z roku 1957, realizovaný byl s úpravami mezi lety 1960 až 1964. Stavba na půdorysu spirály představila v architektonickém tvarosloví návaznost na mezinárodní architektonickou scénu. 42

HAAS, Architektura 20. století. a DULLA, Matúš, Architektúra Slovenska v 20. storoči , Bratislava

:Slovart, 2002. 1. vyd. 511 s. ISBN 80-7145-684-5.

26

Prvenství v případě obchodních domů v Košicích a Bratislavě není podstatné, oba architekti zpracovali dobře zadání, Matušík navrhnul reprezentativní stavbu do centra poválečné Bratislavy, Žertová vytvořila předlohu pro obdobné projekty a s košickou realizací stála u zrodu tzv. priorizace. Ivan Matušík se zabýval i nadále projekty obchodních domů, jeho další realizované práce již navazovaly více na běžnou architektonickou produkci na našem území. Obchodní dům Dodo v Michalovcích Cesty na východní Slovensko podnikala architektka od roku 1967 kvůli další stavbě obchodního domu, pro Jednotu LSD Michalovce navrhla dvoupodlažní budovu na jednoduchém obdélníkovém půdorysu.43 Obchodní dům Dodo s prodejní plochou 1650 m2 se nacházel v nově budovaném centru města. Stavba plošnou výměrou neodpovídá běžné produkci SPÚO, je tedy možné, že úkol bych architektce přidělen v souvislosti s realizací obchodního domu v Košicích. Tomu by nasvědčoval také fakt, že po ukončení stavebního dozoru na košické stavbě, se již architektka na realizaci obchodního domu nepodílela.

18_ OD Dodo_půdorys

19_ OD Dodo_pohledy

Součástí návrhu budovy byla prodejna potravin a bufet v přízemí a navazující prodejní plochy v patře. Vnější podoba stavby byla vertikálně členěna s ustoupenými okenními otvory.

43

Archiv Růženy Žertové. Dodo Michalovce, Investor: Jednota LSD Michalovce, Generální dodavatel:

Chemkostav Humené, Obestavěný protor: 30000 m3, Prodejní plocha: 1650 m2 , Bufet: 110 m2, Skladovací plocha: 1150 m2, investiční náklad 28000000 Kčs, Realizace: 1967 – 1972. Pozn. Projekt a současná podoba se liší v umístění vnitřních komunikací.

27

V dané době již byla známa podoba pavilonu Miroslava Řepy a Vladimíra Pýchy na Expo v Montrealu v roce 1967, která představila koncept vertikálně členěného kvádru bez oken na proskleném parteru. Hmota drobné stavby byla rozdělena úzkými okny do osmi menších omítnutých kvádrů v druhém patře, jejichž šířky se proměňovaly. Přízemí disponovalo prosklenými výkladci a zastřešeným průchodem. Před obchodním domem byly rozmístěny přízemní prosklené krychle s výkladními plochami, které byly spojeny střechou s hmotou obchodního domu. Takto vzniklý zastřešený průchod byl osvětlen čtvercovými otvory navazujícími rozměrově na krychle výkladů.

20_ 21_OD Dodo_současný stav

Přestože projekt nebyl realizován zcela podle návrhu architektky Žertové, proměnilo se umístění komunikací uvnitř dispozice, osazení stavby do situace nebo velikost krytého parteru, celková koncepce a členění hmot odpovídalo návrhu. Architektka se na realizaci obchodního domu podílela přibližně po dobu, po kterou navštěvovala stavbu obchodního domu v Košicích. Výsledná podoba stavby již nebyla pod jejím vlivem.

28

3. 1. 2. Na vrcholu tvorby - Obchodní domy na našem území Jakmile architektka Růžena Žertová na košickém projektu prokázala své architektonické schopnosti, byla jí prakticky okamžitě přidělena práce na projektu obchodního domu Labe do Ústí nad Labem. Zde již architektka naplno projevila své výtvarné cítění a konstrukčně nevšední stavbu zahalila do výrazně expresivně pojaté fasády. Před dokončením obchodního domu Labe se architektka zapojila do soutěže na obchodní dům do centra Jihlavy, který se přes nesporné kvality realizace nedočkal. Nejvýznamnější realizací se tak stal obchodní dům v Pardubicích, opět především dokonalým provozem, technicky zvládnutým detailem a výtvarným pojetím fasády, jež nemá v našich podmínkách obdoby. V následném návrhu do soutěže na obchodní dům na Národní třídu v Praze nebo v projektu na obchodní dům v Ostravě již architektka opakovala prověřené architektonické a výtvarné prostředky. Obchodní dům Labe v Ústí nad Labem Současně s projektem obchodního domu do Michalovec, začala architektka pracovat na návrhu obchodního domu na opačnou stranu republiky, do severočeského průmyslového města Ústí nad Labem. Parcela pro obchodní dům Labe44 byla vybrána na exponovaném místě mezi autobusovým a vlakovým nádražím a centrem města, lemována ulicemi Revoluční, Malá hradební a U kostela. Na stavební ploše bylo zbouráno několik objektů.45 Obchodní dům střední velikosti s obchodní plochou 5800 m2 se 400 m2 restaurace vyplnil prostor celého bloku. Obdélníkový půdorys o délce strany větší než sto metrů byl koncipován se vstupy z delších stran, z ulice Revoluční a dnešní U kostela. 44

Archiv Růženy Žertové. Obchodní dům Labe. Investor Jednota Ústí nad Labem, Generální

dodavatel stavby: Pozemní stavby Ústí nad Labem, Prodejní plocha: 5800 m2 a 400 m2 restaurace, Obestavěný prostor: 87 mil. Kč, Návrh: 1965 – 1969, Realizace: 1969 – 1973. SYNKOVÁ, Veronika, Užité umění v architektuře města v Ústí nad Labem v letech 1945 – 1989, se zaměřením na monumentální užité umění, Diplomová práce, Univerzita Jana Evangelista Purkyně, filozofická fakulta, katedra historie, 2008. Uvádí odlišné údaje : „Projekt vznikl v dubnu 1967. Na umělecká díla byla z celkového rozpočtu přes 63 milionů vyčleněna částka 375 000 Kčs. Povolení o přípustnosti stavby bylo vydáno 15.června 1967 v „Rudém koutku MěstNV v Ústí nad Labem“. s. 80. 45

SYNKOVÁ. Také kvůli stavbě tohoto obchodního domu bylo demolováno několik objektů v

Revoluční ulici (č. p. 19/184, 17/183, 15/192, 13/181, 11/180, 9/1935 a 769). s. 80.

29

22_ OD Labe_půdorys přízemí

23_ OD Labe_varianta fasády

24_ OD Labe_půdorys 4. NP

25_ OD Labe_varianta fasády

Konstrukční systém určil dispozici domu, dvě železobetonové věže, které vymezovaly volné prodejní plochy, vynášely pět podlaží s konstrukční výškou 5 metrů. Plocha mezi věžemi byla doplněna skeletovým systémem s rozponem 12 m. Ve třech prodejních patrech bylo umístěno ve středu dispozice jediné schodiště, další komunikace a sociální zařízení se nacházely v prostoru věží. Podzemní podlaží bylo vymezeno pro skladování a zásobování. Poslední podlaží bylo určeno pro vedení obchodu a zázemí zaměstnanců, nacházelo se zde občerstvení a dvě atria různé velikosti. Nad prosklený parter přesahovala členěná hmota fasády. Hliníkový obklad zavěšený na fasádě z panelů navrhla architektka s ohledem na několik faktorů. Pilovité řazené vertikální prvky fasády střídající hliníkové části s prosklenými plochami rytmicky členily příliš dlouhou plochu fasády a opticky ji tak zkrátily. Použitý materiál s příměsí křemíku architektka vybrala, protože oblast pro kterou byl dům navržen se nacházela v silně chemicky znečištěném prostředí.46 46

http://www.usti-nl.cz/dejiny/1945-95/ul-8-73.htm. vyhledáno 14.11. 2010. „Nevýhodou rozmístění

ústeckého průmyslu je skutečnost, že tyto aglomerace byly v těsné blízkosti osídlení, nebo jím dokonce prorůstaly a v důsledku toho zamořovaly svými exhalacemi obytné části města. K největší z uvedených aglomerací patřil prostor Ústí nad Labem - střed - Předlice, kde byly umístěny podniky svým rozsahem i významem patřící k velkým, jako Spolek pro chemickou a hutní výrobu, Severočeská armaturka, Vlnola, Masný průmysl, Chemopharma, Meva a další menší závody místního průmyslu….

30

Na fasádě promyslela autorka také souhru barev a materiálů. Šedou barvu kovu doplňoval šedozelený břidličný obklad na dvou věžových jádrech, který se vizuálně promítl do západní a východní fasády. V materiálech poskytnutých Růženou Žertovou se nachází dvě varianty barevného řešení fasády. Realizovaná varianta ve studených šedých tónech a možná druhá varianta v teplých tónech okrové na nosných jádrech a červené, pravděpodobně v podobě nátěru, na kovové ploše. 47 Nedílnou součástí návrhu bylo i řešení interiéru, které podle vzpomínek architektky bylo také v šedých odstínech. Umělecká výzdoba vycházela opět z návrhu Jany Bartošové - Vilhanové, která vytvořila skleněnou stěnu s kovovými prvky před kavárnou. Tatáž autorka navrhla kovovou fontánu umístěnou v atriu posledního patra. Plastiku Labe ve tvaru vodního květu z keramiky a betonu před obchodním domem vytvořil v roce 1973 Karel Kronych. Na výtvarném řešení posledního podlaží se měli podílet architekti Mojmír Böhm, Ladislav Špás a Antonín Werner.48

26_27_ OD Labe_pohledy

Architektka si byla vědoma, že svou osobitost může vyjádřit především na obvodovém plášti, zvláště zastává-li přesvědčení, že dobrý provoz je samozřejmostí kvalitní architektury a vhodně zvolená konstrukce nezbytností. Obvodový plášť charakterizuje zvolený materiál a tvarové členění rozsáhlé plochy. Využití kovového obkladu v dané podobě respektuje podmínky prostředí, v tomto případě prostředí průmyslového města. Technicistní charakter obvodového pláště přiřazuje stavbu k ojedinělým příkladům strojové architektury.

Většina těchto podniků se nacházela na návětrné straně a svými exhalacemi zhoršovala podmínky pro život ve městě.“ 47

Archiv Růženy Žertové. Šedá varianta je označena jako pohled západní, červená jako pohled

východní. Žertová možnost barevných variant neobjasnila. 48

SYNKOVÁ. s. 80. Růžena Žertová nepotvrzuje.

31

Strojový ráz pláště nemá opodstatněný konstrukční charakter, ale spíše kompoziční a významový, použiji spíše výrazu „strojový dekorativismus“49. Kovová fasáda byla též spojována s výrazem silbermode, kterým byla charakterizována podoba obchodních staveb v Německu.50 V 60. letech byla ve Východním i Západním Německu na obchodních stavbách často uplatňována kovová zavěšená fasáda, jež měla mít jistý futuristický ráz. Hliníkové dílce vyráběné v Sovětském svazu po osazení vytvářely souvislou plochu plasticky vystupujících kosočtverců, trojúhelníků nebo jiných kosoúhlých tvarů. Toto řešení se objevilo na fasádě obchodního domu Centrum v Berlíně, často bývá připomínán obchodní dům Centrum v Drážďanech, příklad nacházíme na obchodním domě v Magdeburgu, v Leipzigu nebo Stuhlu. Z roku 1967 byl obchodní dům v Kolíně nad Rýnem od P. Neuferta, publikovaný i v českém odborném tisku, který měl fasádu pokrytou čtvercovými plastickými panely z nerezového plechu. 51

28_OD Labe_detail fasády

29_ OD Kolín nad Rýnem

30_OD Drážďany

49

HAAS, Felix, Architektura strojového okouzlení, Architektura ČSR, 1970, roč. XXIX, č. 3. s. 130.

50

Na termín „silbermode“ v naší literatuře nepoužívaný, mě zavedl odkaz na: http://www.usti-

aussig.net/stavby/karta/nazev/111-obchodni-dum-labe. Pro danou interpretaci považuji tento termín za relevantní , protože jednoznačně označuje skupinu staveb s opodstatněnou charakteristikou. Více na http://www.das-neue-dresden.de/centrum-warenhaus.html : „Zur damaligen Zeit war diese Silbermode in Ost- wie Westdeutschland populär (u.a. Kaufhäuser in Leipzig, Magdeburg, Hoyerswerda, Suhl, Frankfurt Main) und sollte in der metallen schimmernden Materialität eine bestimmte Vorstellung von Zukunft ausdrücken. Darüber hinaus war die Leichtmetallfassade preisgünstiger herzustellen, als aufwändige teure Natursteinprofile. Produziert wurden die MetallRhomben in der damaligen Sowjetunion.“ 51

Zajímavosti, Architektura ČSR, 1970, roč. XXIX, č. 3. s.

32

Stavba se v kontextu německé produkce vymyká originalitou ztvárnění, v němž převládají vertikální prvky a pilovitá struktura. Výrazný reliéf obvodového pláště s aplikací kosého úhlu reflektuje expresivní formy. strukturu bych nehledala v „tématu pootevřených okenic“

52

Vzory pro pilovitou

jak uvádí trojice autorů

Ševčík, Pelčák a Beneš, pouze rytmickým tvarováním nikoliv však funkční náplní také upomíná k slunolamům53, prvkům oblíbených zejména v souvislosti s obdivem k v brazilské architektuře Oskara S. Niemeyera,

pravděpodobněji se jeví reflexe

pilovitých nosných konstrukcí. V architektčině případě však nejpřesvědčivěji vyznívá přístup architektka-umělce, fasáda byla členěna sochařsky v návaznosti na kompoziční zákonitosti a výsledný estetický výraz.

31_OD Labe_pohled s plastikou K. Kronycha 32_OD Labe_Fontána Bartošové-Vilhanové

V tomto projektu obchodního domu se projevila poprvé snaha Růženy Žertové vyjádřit architekturou symbolickou podstatu věcí. Jak uvidíme i v případě nejvýraznější stavby, obchodního domu v Pardubicích, ve vizuální podobě ukrývá autorka více významů. Zvlnění pláště a šedivá barevnost měla upomínat k vodě, a to z prostého důvodu, že obchodní dům nesl název Labe a řeka byla v urbanistickém kontextu města důležitá. Motiv vody architektka zopakovala i za pomoci výtvarníků, na podobě kovové fontány v atriu posledního patra reagovala na významovou rovinu architektonického konceptu výtvarnice Bartošová – Vilhanová. Plastika Karla Kronycha navazovala na motiv vody zvlněním svrchní plochy a Růžena Žertová dokonce upozorňuje na podobnost plastiky s vodní rostlinou. 54 52

ŠEVČÍK, J. Oldřich, PELČÁK, Petr, BENEŠ, Ondřej, Růžena Žertová, Bulletin, Česká komora

architektů, č. 3, 2009, s. 6. 53

ŠEVČÍK, Oldřich, BENEŠ, Ondřej, Architektura 60. let, „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20.

století. Praha: Grada. 2009, vyd. 1, 502 s. ISBN 978-80-247-1372-4. s. 61. 54


33

Obchodní dům Prior v Pardubicích V červenci roku 1971 byla zahájena výstavba nejznámějšího obchodního domu podle návrhu architektky Růženy Žertové.55 Během následujících tří let získalo centrum města Pardubice architektonicky významnou a v daných podmínkách také odvážnou stavbu.56 Architektka Žertová navázala svým návrhem obchodního domu pro Pardubice na období hledání a ověřování možností místa a jeho možné náplně. Na křižovatce ulic Palackého a ulice K polabinám se na místě bývalých kasáren nacházela exponovaná parcela, jejíž umístění bylo významné v širších prostorových vztazích města. Palackého ulice spojovala hlavní vlakové nádraží s centrem města, obdobně jako v případě obchodního domu v Ústí nad Labem.

Na nedalekém náměstí

Budovatelů, dnes tento prostor odpovídá křížení ulic Hradecká a Palackého třída, mělo vzniknout společenské centrum s hotelem, kinem a kulturním zařízením. Náměstí Budovatelů na východní straně nabízelo obchodnímu domu velkorysý předprostor s množstvím zeleně, z něhož vedl hlavní vstup do objektu. Široký otvor byl uzavírán skleněnou stěnou zajíždějící do podlahy. Součástí urbanistického celku se stal také hotel, situovaný na severní straně od obchodního domu. Obchodní dům střední velikosti tvořila prodejní plocha 6122 m2, ze které připadalo 480 m2 na restauraci a bufet, skladová plocha dosahovala více než poloviny plochy prodejní, tedy 3340 m2. Kubatura vzniklého objektu byla 70 000 m3.57 55

Archiv Tesco Pardubice. Fotografie. Základní kámen byl položen 28.7. 1971. Na zákl. kameni

uvedeno 4. 6. 1971. 56

MERTA, Bohumil, OD Prior Pardubice, Rozbor, Státní projektový ústav obchodu Brno, Odbor TEI,

1975, Brno. Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. s. 1. Zahájení stavby 7/1971, ukončení stavby 8/1974 a její slavnostní otevření (potvrzuje též fotografie Archiv Tesco Pardubice) , zde uvedeno do užívání 20.5. 1975. 57

OPATŘIL, Jiří, Obchodní dům Prior v Pardubicích, Archiv Růženy Žertové, 4 s., nepublikováno. 2

2

3

Půdorysná plocha suterénu 5000 m , půdorysná plocha patra 3320 m , kubatura objektu 70 000 m 3

(Merta uvádí 68 0207 m ), váha ocelové konstrukce 1450 tun, váha plechových panelů 310 tun, 3

2

spotřeba oceli na 1 m , obestavěného prostoru 22,5 kg, prodejní plocha 6025 m , sladovací plocha 2

3340 m . NÁBĚLEK, Stanislav, Farba se vracia, Projekt, 1973, ročník XV., č. 3, s. 12 – 15. Merta. Investor: Generální ředitelství OD Prior Bratislava, Nadřízený orgán: Ministerstvo obchodu ČSR Praha, Generální projektant: SPÚO, R. Žertová, , Středisko 02, Dodavatel stavby: Průmstav n.p.

34

Půdorysné rozložení stavby bylo velmi racionální, v modulové síti o rozměru pole 9 x 9 m byl vydělen nezbytný počet polí pro požadovanou prodejní plochu, k nimž byly připojeny plochy obslužné a komunikační. Výchozí čtvercový půdorys o 36 polích byl vymezen pro prodejní plochy, v prostoru vstupu u křižovatky ulic Palackého a K polabinám byl o jedno pole zmenšen, čímž architektka dosáhla zvýraznění vstupního prostoru do obchodního domu. Na severní straně byla čtyři pole, v nichž se nacházely toalety, denní sklady a komunikace, přidána. Na severovýchodní straně byla připojena ještě dvě pole s místností pro děti a kočárky a s prostorem komunikací. Vzniklý předprostor opět vymezoval vstup do objektu pro veřejnost. Vstup zaměstnanců byl veden z ulice V polabinách do čtveřice předstupujících polí,

tentokrát však bez vymezeného předprostoru ustoupením

hmoty, čímž architektka určila hierarchii vstupů.

33_Prior Pardubice_pohled

34_Prior Pardubice_rampa na nám. Budovatelů

Přízemí a druhé nadzemní prodejní podlaží bylo propojeno pojízdnými schody v dispozici umístěnými při hlavním vstupu, přímo u vstupu se nacházelo ještě jedno z hlavního prostoru oddělené schodiště. Podzemní podlaží bylo jako v předchozích případech určeno pro obsluhu obchodního domu, technické zázemí a sklady. Největšímu skladu byla určena plocha připadající na 28 polí. Do podzemního prostoru ústily nájezdy zásobování, které byly vedeny z parkoviště na severní straně. Pardubice, maloobchodní obrat v 1. roce provozu: 280 000 tis. Kč, počet zaměstnanců: 466, počet míst u stolu: restaurace 132, závodní jídelna 98, počet stání u rampy: 5, váha ocelové konstrukce 1326 t. KLÍMA. Investiční náklad: 76 272 tis. Kč.

35

Půdorysná plocha byla v tomto směru rozšířena o další tři pole, tedy celkem na 9 polí. Podzemní podlaží se projevilo v rozdílně vysokém terénu jako platforma, která vymezila odpočinkovou a shromažďovací zónu náležející obchodnímu domu doplněnou speciálními lavičkami kolem výdechů klimatizace podle návrhu architektky Žertové.

35_36_37_Prior Pardubice_půdorysy 1. PP, 1.NP a 3. NP

V posledním nadzemním podlaží sídlilo opět vedení obchodního domu. Nacházely se zde kanceláře vedení, zázemí aranžérů nebo učňovské středisko. Ve třetím nadzemním podlaží nemohlo chybět atrium, do něhož ústila jídelna zaměstnanců i restaurace pro návštěvníky a bufet. Návštěvníkům zde byly nabízeny služby, doposud je možné navštívit v posledním podlaží kadeřnické služby. Architektka pracovala v modulu devíti metrů do všech důsledků. Na konstrukci ocelového skeletu se podílel Ing. Jiří Opatřil z Vítkovických železáren Klementa Gottwalda.58 Modul se propsal i do konstrukční výšky, která v případě prodejních podlaží činila 4, 5 m, v posledním podlaží byla světlá výška pouze 3 m a v podzemním podlaží odpovídala výška náplni patra. V prodejních patrech nebyl použitý zavěšený stop, veškeré instalace byly vedeny pod stropem a osvětlení pod nimi tvořilo světelný rošt, jehož

pole také

odpovídalo tvaru osmiúhelníku. Po předchozích peripetiích týkající se výroby železobetonové konstrukce byla vybrána ocelová konstrukce s monolitickými stropy do ztraceného kovového bednění. Sloupy byly vytvořeny z ocelových I profilů o rozměrech 300 x 300 x 400 mm. 58

KLÍMOVÁ. též OPATŘIL. KLÍMA.. též archiv Tesco. Dodavatel ocelových konstrukcí: VŽKG, n.p.

Frýdek Místek, Dodavatel obvodového pláště: Stavoservis, n.p. Praha, Dodavatel klimatizace: Janka ZRL, n.p. Radotín, Dodavatel vnitřního zařízení: OZAP.

36

Podařilo se dosáhnout výšky monolitického železobetonového stropu pouze 500 mm. Vnitřní zdi byly vyzděny z pálených cihel. Střešní konstrukce v podobě dvouplášťové střechy byla perforovaná množstvím kupolových akrylátových světlíků, které přivedly světlo do hluboké dispozice kanceláří.59

38_Prior Pardubice_pohled z ul. K polabinám 39_Prior Pardubice_detail fasády a řez

Výjimečné postavení si získal objekt především nevšedním pojetím fasády. Také na podobě fasády bylo přihlíženo k celkové souhře konstrukčního řešení. Obvodové sloupy a průvlaky vymezily prostor pro ztvárnění fasády, která byla pojednána na budově dvěma způsoby, výplní z kovových panelů nebo vyzdívkou. Na fasádě se projevilo zavětrování trojúhelníkovým rozšířením svislých nosných prvků. Obvodový plášť byl tvořen plechovými tenkostěnnými krabicovými prvky s tepelnou izolací, do nichž byly vsazovány okenní otvory. Toto řešení pláště se vně projevilo barevně natřeným plechem, do interiéru pak dřevotřískovou deskou s povrchovou úpravou. Na osazení okenních otvorů se architektka inspirovala v automobilovém průmyslu. Pevná okna byla zasklena karosářským způsobem do gumových rámečků, na otvíravé části bylo využito hliníkových profilů. Do tvaru oken se projevilo zkosení rohů pod úhlem 45 stupňů, které tak navázalo na konstrukční řešení. Kovová konstrukce byla opatřena protipožárním nátěrem Pyrok. Vyzdívka z neomítaných vyspárovaných cihel byla provedena na fasádě v několika skladbách. Barevnost obvodového pláště podtrhla ještě více přiznané konstrukční řešení, kovové prvky fasády byly natřeny korálovou červení,60 která korespondovala s přirozenou barevností materiálu cihelné vyzdívky. 59

Viz. MERTA.

60

Rozhovor s Růženou Žertovou dne 23. 6. 2010. Architektka uvádí, že vhodnou barvu dodali

z Komárova u Opavy, pigment byl dovezen až z Jugoslávie.

37

Variantně pojatá skladba vyzdívky opticky spolupracovala s působením barevnosti cihel. Okenní otvory byly součástí kovového pláště, a to pouze v místech, kde byly funkčně opodstatněny. V cihelné vyzdívce se nacházely výdechy větrání, jejichž podoba odpovídala vyjmutí jednotlivých cihel. Na vizuální podobě stavby se podílely modré markýzy, které vyjížděly přímo z kapes na fasádě a lemovaly parter obchodního domu, který byl věnován prezentaci zboží. Směrem k ulici Palackého a na Budovatelské náměstí byla okna výkladců oddělena od prodejní plochy a bylo možné v nich aranžovat prodávané produkty.

40_Prior Pardubice_int. prodejního patra 41_Prior Pardubice_int. kanceláře ředitele

42_Prior Pardubice_int. restaurace

43_Prior Pardubice_int. jednací místnosti

Významnou složkou stavby byl i realizovaný interiér podle návrhu Žertové. Typový nábytek pocházel opět od dodavatele obchodního nábytku OZAP. Prostory, mezi které patřila restaurace či zasedací místnost a významné kanceláře, byly vybaveny atypickým nábytkem, který architektka vizuálně svázala s podobou domu. V interiéru restaurace se nacházel barový pult, na němž uplatnila motiv osmiúhelníku vyplněného tapetou červené barvy. Tapeta

byla sladěna s podobou domu nejen

barevností, ale i grafickým motivem proužku s pravidelným zalomením pod úhlem 45 stupňů. Stejná tapeta byla použita také na zdech chodby v posledním podlaží.

38

V interiérech posledního podlaží jsou do současné doby zachovány fragmenty tapet i vestavného nábytku v kanceláři určené pro ředitele obchodního domu. Jednací místnosti vévodil kruhový stůl s příslušným počtem židlí, jehož tvar se propsal i do řešení stropního podhledu s vestavěnými svítidly. Součástí stavby bylo, v souvislosti s povinností věnovat část rozpočtu na výtvarnou výzdobu, množství uměleckých děl. Výtvarně bylo pojednáno atrium, jehož povrchová plocha byla upravena pro pořádání společenských akcí k prezentaci prodávaných výrobků. Z fotografií je patrné například pořádání módních přehlídek. Součástí atria byly výtvarně pojednané nádoby na květiny a plastika ve tvaru osmiúhelníkové matice od Karla Kronycha, s jehož výtvarnou realizací jsme se setkali již na předchozím obchodním domě Labe. V restauraci zůstala zachována plasticky pojednaná stěna se znakem města Pardubic, který navrhla Jana Bartošová – Vilhanová.61

44_Prior Pardubice_výtvarné dílo

45_Prior Pardubice_atrium

Ač byla v případě obchodního domu v Pardubicích architektka Žertová pod velkým tlakem, tedy omezena zadáním, materiálem konstrukce i v časové tísni, podařilo se jí vytěžit úkol na maximum. Architektka zvolila racionální přístup a velmi jednoduše na předepsané místo osadila půdorys domu. Vyšla z konstrukčního rastru 9 x 9 m, z něhož vyčlenila nejmenší možný počet modulových polí, které nejjednodušší možnou formou poskládala. Současně využila svých předchozích zkušeností a použila prověřenou provozní skladbu domu, podzemní sklady i nezbytné atrium v posledním podlaží. 61

MERTA. „V objektu jsou následující umělecká díla: podlaha a kašna v atriu 2. patra, reliéfní stěna

v restauraci, mozaika v bufetu, hodiny a znak Prior v hale a zasedací místnosti, výzdoba v dětském koutku.“ Není zmiňována plastika Matice Karla Kronycha, ta je dochována v návrzích na fotografiích modelu.

39

Členěním půdorysu vymezila vstupy do objektu a současně tak určila hlavní fasády. Předepsaná konstrukce ovlivnila podobu domu ve všech rozměrech, jejím dělením na polovinu a třetinu, definovala výšku podlaží i podobu obvodového pláště, tvary oken, rastr podhledů i podobu interiérů. Okenní otvory vycházely přísně z provozních požadavků, architektka omezila jejich počet v prodejních prostorech, naopak dostatečné množství světla do administrativních ploch zavedla pomocí světlíků. Pro geometrické vztahovosti, které prochází celou stavbou, charakterizuje stavbu Petr Klíma jako „dům, který ztělesňuje řád“.62 Přiznáním konstrukce na fasádě se projevila tektonika domu v částech, kde byly nosné prvky vyplněny nenosným zdivem. Klímovo přirovnání ke Kotěrovu geometrickému stylu „chápající budovu jako tektonický organismus“63 s využitím neomítnutého režného zdiva například na nejznámější stavbě Městského muzea v nedalekém Hradci Králové, bych doplnila o racionální podobu zlínské architektury Františka Lydie Gahury, kdy definované rozměry konstrukce vycházely z funkčních požadavků a byly doplněny cihelným výplňovým zdivem. Přiznanou nosnou konstrukci na fasádě s výplňovým cihelným zdivem měla architektka na očích pravidelně, nedaleko ulice Dvořákova, kde léta žila, na ulici Divadelní v Brně se nachází Palác Morava od Ernsta Wiesnera z let 1926 až 1929. Použitím cihelného zdiva architektka navázala bezpochyby též na pardubické stavby, mezi něž patří například hlavní vlakové nádraží od Karla Řepy, kde se jedná o obklad cihelnými pásky nebo budova Automatických mlýnů bratří Winternitzových od Josefa Gočára.64 Vztah k místu projevila Žertová již v předešlé realizaci v Ústí nad Labem. V tomto případě architektka reaguje přímo na místní architekturu nebo, jak uvidíme později, na představy spjaté s prostředím, na asociace, jež město Pardubice vyvolává. Koncept stavby určil kontext místa. 62

KLÍMA. s. 35.

63

KLÍMA. s. 36.

64

Pardubický kraj disponuje množstvím staveb, kde je neomítaná cihelná vyzdívka použita v různých

souvislostech a podobách – K. Řepa – Průmyslové muzeum, Pardubice, B- Šmíd – Masarykovy školy, Polička, K. Tymich – Masarykova zemská prům. škola, Litomyšl apod. více. BARTOŠ, Štěpán, Kaleidoskop tvarů : století moderní architektury v Pardubickém kraji, Pardubice : Helios, 2006.199 s. ISBN 80-85211-19-X.

40

Přestože

se

architektka

v tomto

případě

vyhnula

přímému

spojení

s mašinismem nebo brutalismem, a to zejména citlivostí a hravostí, které z jejího návrhu činí osobitý architektonický přístup, dovolím si v této souvislosti zmínit některé znaky obou směrů. Na rozdíl od obchodního domu Labe, jehož kovová fasáda jakkoliv sochařsky ztvárněná byla jen obalem dokonale funkčního půdorysu, v případě pardubického Prioru strojová estetika vynikla v síle konstrukčního řešení. Konstrukční řešení v modulovém řádu ocelového skeletu bylo na fasádě doplněno použitím kovových panelů, do nichž byla osazována okna způsobem využívaným v automobilovém průmyslu. Strojová estetika se projevila také v interiéru, kde byly instalace vedené pod stropem a odcloněny pouze světelným roštem. Z Haasových definic strojové architektury můžeme čerpat shodné projevy na podobě obchodního domu: „Někdy je to zaoblení hran,…podobně tak připomínají stroje diagonály vyztužení.“65 a především „Zcela obecně se stavba nebo její části přibližuje stroji tehdy, je-li konstruována z viditelného kovu. V uvedeném smyslu také působí opuštění soustavy podpory a břemene, které však není totožné s opuštěním soustavy pravoúhlé vytvořené z prvků svislých a vodorovných…..není-li horizontální část na stojkách uložená, nýbrž do nich upnutá.“66 Okouzlení technikou provázelo období celých 60. let, obdiv ke strojům, automobilovému průmyslu nebo k technickým možnostem se u architektky Žertové projevoval vztahem k materiálu a jeho možnostem, až už se jednalo o šperky nebo architekturu. Současně řízené stavebnictví, jehož podobu ovlivňovaly jeřábní dráhy, fungovalo na principu stroje. 67 Obdobně interpretuje obchodní dům Prior v Pardubicích Petr Klíma, jehož diplomová práce obsahuje v podstatě první ucelenou interpretaci stavby. Autoři knihy Architektura 60. let Oldřich Ševčík a Ondřej Beneš, v Bulletinu ČKA ještě s Petrem Pelčákem, uvádí nepřesné výroky „demonstrativní efekt maximální čitelnosti konstrukce“

nebo

„červený

rám

ocelové

konstrukce

jednoznačně

definuje

tektoniku“,68 protože konstrukci můžeme číst pouze v místech, kde jsou prostory mezi nosnou konstrukcí vyplněny cihelným zdivem. 65

HAAS. Architektura strojového okouzlení. s. 130.

66

HAAS. Architektura strojového okouzlení. s. 130.

67

HAAS. Architektura strojového okouzlení. s. 131. „Strojový koncept vyvěrá ovšem z velké části i se

srovnání stavebnictví s průmyslovou výrobou…“ 68

ŠEVČÍK, J. Oldřich, P ELČÁK, Petr, BENEŠ, Ondřej, Růžena Žertová. s. 6.

41

Stejně jak píše Petr Klíma „V polích, kde výplň tvoří panely s výkladci či okny v různém poměru či počtu, se však tato identifikace vytrácí.“69 Za nepřesný považuji také jednoznačný příklon k novému brutalismu „klíčová stavba českého brutalismu, radikální provedení doktríny pravdivosti a poctivosti.“70 Stavba vykazuje bezesporu podobné znaky s novým brutalismem, stejně ale významné rozdíly, které tyto znaky činí formálními. Spíše než betonový brutalismus Le Corbusiera pak přichází v tomto případě na mysl představitelé ocelového brutalismu Peter a Alison Smithsonovi, jejichž škola v Hunstantonu v Anglii z let 1949 až 1954 byla navržena jako tvarově jednoduchá stavba s čitelnou nosnou konstrukcí z oceli, která je vyplněna neomítnutou vyzdívkou. V jejich manifestech brutalismu však cítím odlišný postoj, než s jakým pracovala architektka Žertová. Rozdíl vidím především v etickém podtextu, který Smithsonovi charakterizují v roce 1957. „Brutalismus se pokouší vyrovnat se se společností masové produkce, a prodrat se drsnou poezií nepřehledných a mocných sil, se kterými pracuje.“ a především „Až dosud se o brutalismu mluvilo jako o stylu, zatímco jeho podstata je etická.“71 Teoretik brutalismu Reyner Banham tvrdí, že „Brutalismus žádá zapamatovatelný obraz stavby, jasné zvýraznění konstrukce a jasné vyjádření materiálů.“ a že „Architekti mají postupovat podle reality daného místa v dané době.72 Obě definice bychom mohli v souvislosti s pardubickým domem akceptovat, ovšem opět s výhradami. Čitelnost konstrukce a materiálů ve smyslu Jenksova „cihly jsou cihly, ocel je ocel“,73 ale architektka červeným nátěrem konstrukce a kombinací fasádních panelů a zdiva potlačila. Moderní regionalismus, který uplatňovali Smithsonovi,

je v tomto případě

„pouhým“ ohledem ke kontextu místa. Proti spojení stavby s novým brutalismem stojí i jeho odklon od symbolických významů.74

69

KLÍMA. s.37.

70

ŠEVČÍK, Oldřich, BENEŠ Ondřej, Architektura 60. let, s.420.

71

ŠVÁCHA, Rostislav, Smithson Alison a Peter, Nový brutalismus (1957), Stavba, 1999, r. VI, č. 7, s.

41. Postoj proti konzumní společnosti není možný v případě stavby obchodního domu, která je pojata jako reklamní poutač. 72


73

ŠVÁCHA, Rostislav, Alison a Peter Smithsonovi o brutalismu, Stavba, 1999, r. VI, č. 7, s. 40.

74

ŠVÁCHA, Rostislav, Alison a Peter Smithsonovi o brutalismu. „Jejich záměrně nemetaforický a

nesymbolický projev.“

42

46_ Peter a Alison Smithsonovi_škola v Hunstantonu

47_Prior Pardubice_detail fasády

Plášť stavby, ač odrážel vnitřní provoz, byl členěný grafickým způsobem, a to po celé výšce stavby, ale pouze v ploše. Účelné rozmístění otvorů ve fasádě mapovalo provoz domu, prosklené výkladce v parteru vymezovaly prodejní plochy v přízemí, v prodejním patře se okna nacházela jen v nezbytně nutných místech, například kolem schodiště. Sílu a výjimečnost tohoto konceptu rozvinula architektka zvolenou barevností. Na obvodovém plášti mohla architektka vyjádřit svou představu obchodního domu jako poutače ve veřejném prostoru. „Obchodní dům má být poutačem v prostoru,…musí se nápadně lišit od ostatních domů.“75 Vztah k materiálu a jeho vlastnostem, výtvarné cítění

a snaha postihnout význam místa vyvolal

v architektce představu pardubického obchodního domu ve spojitosti s korálovou červení. Barvou nejen dostatečně výraznou a neobvyklou v prostředí města, aby mohla poutat pozornost koupěchtivých, ale také barvou, jež si architektka spojila s jejím symbolickým výkladem. Město Pardubice má červenou barvu ve znaku: „To, že stavba bude asociovat perník nebo dostihy, jsem věděla od začátku. Vyznění nebo pocit z domu máte ale spíš v podvědomí.“76 Červenou barvu, ač byla na kovové fasádě neobvyklá, doplnila architektka materiálem přirozeně červeným. Cihelné zdivo, jímž vyplnila prostory v obvodové nosné konstrukci, evokuje drobnou skladbou perníkářskou tradici, vyvolává dojem hravosti a po vizuální stránce přibližuje stavbu jeho návštěvníkům. Modrá barva projevující se vně stavby na markýzách byla vybrána v návaznosti na provozovatele domu Prior, který měl tentýž odstín ve znaku a používal jej na propagačních předmětech.

75

KLÍMOVÁ.

76

KLÍMOVÁ.

43

Architektka propojila opět racionální přístup s estetickým cítěním. Sama komentuje podobu domu: „Mě se o tak líbilo….já nejsem filozof, já jsem výtvarník.“77 Stavba se v jejím pojetí stala jedinečným příkladem gesamkunstwerku, souhry provozu, konstrukce, materiálu a estetiky v exteriéru i interiéru. Varianty návrhů na obchodní dům Prior v Pardubicích Než se k práci na projektu obchodního domu do města Pardubice dostala architektka brněnského SPÚO Růžena Žertová, bylo provedeno několik studií. Pardubice, stejně jako každé město v Československu, potřebovaly dostatek obchodních ploch už od poloviny 60. let. Rozhovor s Růženou Žertovou a následné prohlédnutí materiálů uložených v obchodním domě Tesco Pardubice potvrdilo vznik minimálně tří projektů k dané problematice. Z projektů byl nejvýznamnější ten, který zpracovala architektka Anděla Drašarová78 z pražského SPÚO a který sloužil bezprostředně jako podklad pro výsledný projekt Žertové. O projektech považuji za nutné se zmínit, protože Růžena Žertová práci na projektu dostala přidělenou s povinností na předchozí práce navázat. Nerozhodovala například o umístění objektu nebo o zvoleném materiálu konstrukce. V Krajském projektovém ústavu v Hradci Králové v Projektovém středisku Pardubice v atelieru 6 vznikla ideová studie na obchodní dům Máj v Pardubicích, bohužel studie byla nedatována.79

77

Rozhovor s Růženou Žertovou dne 23. 6. 2010.

78

Anděla Drašarová studovala s Růženou Žertovou na fakultě architektury v Brně. Ženy se spolu i

přátelily. 79

Paré získáno z archivu Tesca, Pardubice. Na obálce uvedeno: Krajský projektový ústav Hradec

Králové, Stavoprojekt, Projektové středisko Pardubice, Atelier 6, Ideová studie, Obchodní dům Máj Pardubice, II. varianta. Podpisy zúčastněných osob nejsou čitelné. Předpoklad vzniku studie před rokem 1967.

44

48_49_Prior Pardubice_varianta Krajského projektového ústavu v Hradci Králové

Dochovaná varianta byla označena jako druhá, existuje tedy předpoklad, ze v projektovém středisku vzniklo více studií. Budova obchodního domu byla situována od začátku na křižovatce ulic Palackého a V polabinách, důležitou roli hrálo náměstí Budovatelů s plánovanou stavbou kulturního zařízení. Jednoduchá třípodlažní hmota obchodního domu s konstrukčním modulem 9 x 9 m byla směrem na sever rozšířena o pětipodlažní přístavbu se sklady a administrativními plochami s konstrukčním modulem 6 x 6 m. Mezi oběma hmotami se nacházela plocha věnována zajištění komunikace mezi podlažími i mezi obchodními a skladovacími plochami. Tento koncept obchodního domu, kdy na jednom podlaží jsou prodejní i skladovací plochy, nebyl v našich podmínkách běžný. Obdobný koncept obchodního domu známe z pozdější realizace obchodního domu v Žilině od Ivana Matušíka z let 1969 až 1974.80 Vizuálně zajímavě byla pojednána hmota prodejní části, která byla bez oken, pokryta drobným obkladem s diamantovou stafáží. Velice formálně byla provedena část skladovací s pravidelným rastrem členění fasády a okenními otvory. Přízemní parter byl orientován k ulici Palackého a do náměstí Budovatelů, kryt tvarovanou deskou. Z let 1967 a 1968 pochází dvě urbanistické a objemové studie vypracované v pražském SPÚO. Starší studie byla vypracována v srpnu roku 1967, následovala studie z února roku 1968.81 80

MATUŠÍK, Ivan, Ivan Matušík :život s architekturou, Bratislava :Monada atelier s. r. o.,2003. 1.

vyd. 176 s. ISBN 80-968906-1-1. ROŽÁNEK, L., Okolie nemožno ingnorovať, Projekt, 3, 1973, s. 16-19. OD Prior v Žilině vznikl mezi lety 1969 – 1974. 81

Obě studie pochází z archivu Tesco Pardubice. Studie, jejíž výkresová dokumentace je datována

únorem 1968, ovšem obsahuje výkres situace datovaný únor 1967. Obě studie na sebe bezprostředně navazují, mají shodné číslo zakázky.

45

Obě studie stále počítaly se situováním objektu obchodního domu na křižovatce ulic Palackého a V polabinách. Proměnilo se pojednání okolí domu. Severní část náměstí Budovatelů byla lemována kulturním zařízením pouze ve studii z února 1968, v obou případech také hotelem, lišil se jen půdorysný tvar stavby. Hotelové zařízení a menší půdorysná plocha obchodního domu umožnily umístit za obchodní dům k ulici V polabinách parkovací stání.

50_51_Prior Pardubice_varianta 1967

Studie z roku 1967 představila poměrně tradiční podobu obchodního domu, v konstrukčním modulu 12 x 12 m, na ploše 2880 m2 odpovídající 20 modulovým polím, byla navržena stavba s jedním podzemním a čtyřmi nadzemními podlažími. V podzemním podlaží se odehrávalo zásobování a skladování zboží, pro skladování bylo vymezeno ještě třetí nadzemní podlaží, poslední ustoupené podlaží bylo určeno pro administrativu a restauraci. V prodejních podlažích byl vyčleněn pás při západní straně pro komunikace a obsluhu obchodního domu. V centru prodejní plochy bylo umístěno pojízdné schodiště. Vnější podoba stavby byla pojednána spíše schematicky s naznačením drobného vertikálního členění fasády. Pro studii území byla podstatná kompozice obchodního domu s výškovou budovou hotelu. Obchodní dům z

února roku 1968 byl navržený s železobetonovým

konstrukčním modulem 9 x 12 m, s 28 poli, jinak se v mnohém jednalo o rozvinutou předchozí variantu. Odlišně bylo vyřešeno zásobování, v tomto případě vedené ze západní strany pozemku. Obchodní podlaží byla rozdělena na plochu obchodní a obslužnou, která byla opět umístěna v pásu na západní straně. Poslední ustoupené podlaží, v jehož středu se rozkládalo atrium, bylo i v tomto případě určeno pro kancelářské prostory, včetně sídla kadeřníka, které zůstalo v zadání i ve výsledné realizaci.

46

Vizuální stránka stavby nebyla rozpracována podrobněji než u předchozího návrhu, zachováno bylo vertikální členění obvodového pláště obchodního domu.

52_53_Prior Pardubice_varianta 1968

Autorkou obou studií byla architektka Anděla Drašarová, která je na pozdější studii uvedena a jejíž autorství dokládá architektka Žertová v rozhovoru i poznámka, kterou opatřila vlastní výkresovou dokumentaci. Na úvodním listu k projektu architektky Žertové bylo uvedeno, že projekt byl zpracován na základě prováděcího projektu Ing. arch. Drašarové a na základě výtvarného námětu na průčelí Ing. arch. Šrámkové a Ing. arch „Zborowitze“ (správně Sborwitze).82 Současně poznámka na výkresu situace připomínající, že situace a umístění kulturního zařízení a hotelu bude vycházet ze soutěžního návrhu,83 vyvolává domněnku, že na podobu obchodního domu v Pardubicích mohla být vypsána vnitropodniková soutěž pražského SPÚO. Situace datovaná únorem roku 1967 by mohla pocházet právě z této soutěže a do paré, které vzniklo později mohla být zařazena pro možnost jejího opětovného prověření. Autorkou vítězného návrhu mohla být právě Anděla Drašarová, pro nepříliš propracované řešení fasády, mohlo být brán v potaz návrh Aleny Šrámové jako vzor hodný k následování v další fázi projektu. 82

Archiv Tesco Pardubice. Na úvodním listu paré stojí: Státní projektový ústav obchodu Brno, ředitel

ústavu: Ing, arch, Jaromír Sirotek, Atelier 02, ved. atel. 02: Ing. arch. Jaroslav Hlavsa, autor a hl. projektant: Ing. arch. R. Žertová, zpracovala na základě návrhu a PP Ing. arch. Drašarové a výtvarného námětu na průčelí Ing. arch. Šrámkové a Ing. arch. Zborowitze, perspektivní studie Dušan Ždímal. 83

Archiv Tesco Pardubice. Poznámka na výkrese situace poznačena arch. Žertovou: „Situace

doplněna objektem kult. zařízení a hotelu dle předlohy soutěžního návrhu - objekt OD postaven na stejném místě jako v předchozím projektu.“

47

Sborwitz uvádí, že vznikl jakýsi meziprojekt Aleny Šrámkové, v němž se na fasádě projevil skelet s výplní z režného zdiva, jenž měl být bílý a subtilnější.84 Prováděcí projekt, který architektka Drašarová vytvořila, se zachoval pouze na několika negativech poskytnutých Michalem Sborwitzem, ten také k podobě obchodního domu uvádí význam nosné konstrukce, která se měla projevit vystupujícími hlavicemi na fasádě z panelů Hurdis.85

54_55_Prior Pardubice_fasády prováděcího projektu arch. Drašarové

Pozemní stavby Pardubice, které byly vybrány pro realizaci projektu architektky Drašarové, odmítly provést předepsanou železobetonovou konstrukci. Snahou Ing. Szomolányho a Jiřího Dostála, který zastupoval stavebníka Obchodní domy Prior, se podařilo dojednat změnu generálního dodavatele. Stal se jím Průmstav Pardubice.86 Změna dodavatele sebou nesla také požadavek na jiný konstrukční systém, železobetonovou konstrukci měla nahradit konstrukce ocelová, která byla ale mnohem dražší. Vyvstal tedy požadavek na nový projekt, který by nejen respektoval použití jiného materiálu konstrukce, ale i předpokládaný rozpočet a plánovaný čas započetí výstavby. Zde již nebyla zakázka svěřena náhodně projektantovi, který byl volný,87 ale byla vybrána záměrně Růžena Žertová.

84

KLÍMA. s. 17. Datován pravděpodobně rokem 1969.

85

Získal a poskytnul v úplném množství Petr Klíma, který s architektem vedl rozhovor, v němž vymezil

dataci práce na projektu na rok 1969. Klíma. s. 17. informace o panelech též Žertová, rozhovor 11. 11. 2010. 86

Více KLÍMA. s. 18.

87

Architektka Žertová vzpomíná, jak byla rozdělována práce, dostal ji prostě ten projektant, který

neměl na starosti jinou zakázku. Práce byla přidělována.

48

Ta sama komentovala situaci, že byla jediná, která byla schopna všechny požadavky zvládnout a dovést projekt obchodního domu ke zdárné realizaci: „Tak na to byla Žertová“.88 Dostala k dispozici vlastní projekční skupinu, jejíž součástí byl architekt Dušan Ždímal a další. Během jednoho roku dokázala architektka dovést vlastní projekt obchodního domu k realizaci při zachování všech vstupních požadavků.89

56_57_Prior Pardubice_první projekt arch. Žertové

Rychlost vzniku nového projektu se paradoxně velmi kladně projevila na jeho výsledné podobě, a to především v omezené možnosti politicky agilních orgánů vyjadřovat se k návrhu. Komplikace nastaly až při výstavbě. Zděšení a protesty angažovaných straníků vzbudila barevnost fasády.90 Fasádní panely byly opatřeny protikorozním nátěrem zelené barvy a osazovaly se mezi červené nosné sloupy fasády, což vyvolalo spekulace o výsledné podobě stavby. Proti stavbě vystoupil vedoucí místního uličního výboru, jmenovaný budoucím ředitelem obchodního domu i architekt Miroslav Řepa.91 88

Rozhovor s Růženou Žertovou ze dne 23. 6. 2010.

89

Existuje studie obchodního domu od Růženy Žertové, uschována v archivu Tesco Pardubice, verze

opatřena poznámkami architektky. A následně projekt, který byl poskytnut architektkou Žertovou a uveřejněn v časopise Projekt (viz. Nábělek). Oba se odlišují pouze drobnostmi, například umístněním jednoho z vnitřních schodišť. 90

KLÍMA. s. 27. Ing. Mareš z Průmstavu uvedl, že pozornost budila stavba již dříve, kdy byly

osazovány záměrně předrezivělé sloupy. Jednalo se však o záměr, povrch byl nachystán pro „aplikaci protipožárního nástřiku Pyrok.“ 91

KLÍMOVÁ. a více KLÍMA.s. 28. Syn autora pardubického nádraží Karla Řepy s odstupem času

přiznal obchodnímu domu kvality. Jiří Dostál pro Klímu uvedl, že naopak M. Řepa byl nápomocen při prosazení stavby na Útvaru hl. architekta.

49

Zde podle vzpomínek architektky Žertové zasáhl Josef Kempný, člen předsednictva a tajemník ÚV KSČ, který si ještě vzpomínal na mladou vzdorovitou absolventku architektury, která odmítla zaměstnání v Ostravě.92 Kempný měl prohlásit, že se mu stavba líbí, což ji mezi straníky posvětilo. Slavnostní

otevření

obchodního

domu

Prior

v Pardubicích

proběhlo

přestřižením pásky dne 23. 8. 1974 za účasti architektky Růženy Žertové. Stavba byla uvedena v Přehlídce architektonických prací roku 1974-75 a autorka obdržela od města Pardubice čestné uznání. Před dokončením byla stavba oceněna v anonymní mezinárodní soutěži v Montevideu v Uruguay první cenou v kategorii realizovaných staveb. Zařazena byla také do mezinárodní soutěže novinářské kritiky za architekturu Diogenův sud, která byla vypsána polským časopisem Architektura. 93

58_59_Prior Pardubice_arch. Žertová při slavnostním otevření a pamětní listina

Všechny projekty na území zahrnující obchodní dům Prior a náměstí Budovatelů počítaly s dostavbou území stavbami se společenskou funkcí. Prostor pro stavbu hotelu byl v projektu Růženy Žertové vymezen od počátku, hotel byl na daném místě, na severní straně od obchodního domu, dokončen v roce 1985. Urbanistické studie, které předpokládaly zastavění severní parcely lemující náměstí, nebyly realizovány. V říjnu roku 1987 byla vypracována v Městském urbanistickém středisku objemová studie dostavby náměstí Budovatelů.94

92

Kapitola 2.3. s. 17.

93

KLÍMA. s 29.

94

Archiv Tesco Pardubice. Projekt z roku 1987 označen „pracovní kopie“ a průvodní zpráva.

50

Architekti Miroslav Kopecký a M. Košař vypracovali návrh rozšíření obchodního domu, který byl s původním obchodním domem spojen podzemním parkovištěm i krčkem v prvním nadzemním podlaží. Na čtvercovou přístavba navazuje soustava objektů tvaru L, která lemuje náměstí Budovatelů a zakřivením směrem na sever vytváří mezi stavbou hotelu a přilehlé restaurace nové náměstí. Hlavní vstup do obchodního domu zůstal zachován, stejně jako nadchod ústící na náměstí Budovatelů zakončený spirálou. Navrženou přístavbu pojednali architekti v duchu původní stavby obchodního domu, přestože hmota přístavby byla členěna, obvodový plášť kopíroval původní obchodní objekt.

60_Prior Pardubice_návrh přístavby 1987

61_Prior Pardubice_přístavba AFI Palace

V letech 2007 až 2009 byla stavba obchodního domu znehodnocena přístavbou nákupního centra AFI Palace Pardubice, která byla na původní budovu stavebně navázána, čímž došlo fakticky ke zničení východní fasády původního obchodního domu. Hlavní vstup do obchodního domu, nyní ve správě firmy Tesco, vede přes halu nové obchodní galerie. Zničena byla také rampa ve tvaru spirály, která vedla na dnes neexistující náměstí Budovatelů. Obchodní dům Prior v Ostravě Na projektu obchodního domu v Ostravě pracovala Růžena Žertová od roku 1975 v ateliéru vedeném architektem Aloisem Semelou.

51

Podoba projektu architektky Žertové se v průběhu práce značně měnila, v dochovaných materiálech se nachází kompletní studie z roku 1976 a zlomky dalších variant.95 Pro stavbu obchodního domu při současném Masarykově náměstí byla vybrána parcela lemována dnešními ulicemi Solní, Antonína Macka a Zeyerova. Požadavek hornického města těšícího se v době socialismu celorepublikového významu byl obchodní dům s 12 tis. m2 obchodní plochy, jednalo se tedy o rozsahově největší zadání obchodního domu, na kterém Žertová pracovala. Navržená stavba měla navázat na sousední Dům obuvi, funkcionalistickou stavbu s pásovými okny patřící dříve firmě Baťa. Obchodní dům Prior se stal součásti obchodního bloku, k Domu obuvi přiléhala pozdější přístavba, na dalším nároží se nacházel obchodní dům Hutník. V prvotním projektu z roku 1976 navrhla architektka jednoduchou hmotu stavby se čtyřmi nadzemními podlažími a jedním podzemním podlažím výškově navazující směrem do náměstí na Dům obuvi. Směrem do zadního traktu byla hmota snížena na jedno podlaží. Stavba obdélného tvaru byla situována na nároží, na uliční frontu byla přisazena užší obdélníkovou hmotou. Na hmotu obchodního domu navazovala ve výšce prvního podlaží téměř v celé ploše vnitrobloku terasa, do které se rozšiřovala v přízemí prodejní a skladovací plocha. Vstupy do obchodního domu vedly v přízemí z ulice Solná, dva vstupy ústily do objektu z ulice Antonína Macka. Z terasy bylo možné vstoupit do prvního patra. Podzemní podlaží bylo vyčleněno pro rozsáhlý centrální sklad a technické zázemí v ploše částečně přesahující pod terasu na rozšířeném prvním nadzemním podlaží. Součástí prvního nadzemního podlaží byla hlavní prodejní plocha pro průmyslové zboží a menší oddělená prodejna potravin. V prostoru pod terasou byly prodejní plochy doplněny o sklady potravin a přípravny. Ve 2. a 3. patře se rozkládaly převážně prodejní plochy, pás obslužných komunikací a provozní zázemí, které se nacházelo na straně u vnitřního dvora. Komunikace pro veřejnost byla umístěna při fasádě ústící do ulice Antonína Macka. V části půdorysu navazující na Dům obuvi byly vymezeny prostory pro učebny a zázemí učňovského střediska.

95

Archiv Růženy Žertové. Složka projektu Projekt Ostrava, Státního projektového ústavu obchodu,

středisko 02, zak. číslo 02 30 94 401, vedoucí střediska 02: Alois Semela, vedoucí projektant: Růžena Žertová, prosinec 1976.

52

Poslední podlaží bylo již tradičně určeno vedení obchodního domu, kromě zázemí zaměstnanců zde sídlila administrativa, kanceláře reklamního oddělení a místnosti s občerstvením pro zaměstnance. Osvětlení všech prostor v posledním podlaží bylo umožněno rozlehlým atriem. Konstrukce stavby byla pravděpodobně navržena jako železobetonový skelet o rozponu polí 9 x 9 m.

62_OD Ostrava_půdorys přízemí

63_OD Ostrava_model varianta 1

64_OD Ostrava_půdorys 3.NP

65_OD Ostrava_pohledy varianta 1

K vnější podobě stavby se dochovalo několik variant. K oblému nároží, které se objevuje již v půdorysech, připojuje první ucelená varianta zaoblené okenní otvory v přízemí a posledním podlaží a okna ústící do jiných než prodejních provozů. Převážně prodejní druhé a třetí podlaží bylo navrženo bez okenních otvorů. Na severovýchodní straně byla plocha fasády rozdělena drobným vertikálním členěním. Zajímavě byla pojednána jihozápadní fasáda, jejíž exponovaná část byla rozdělena do čtvercové sítě se skupinami kruhových prvků. Z výkresů bohužel není patrný materiál fasády, tudíž nemohu odvodit případný význam prvků.96

96

Archiv Růženy Žertové. varianta podle použitého písma a grafické podoby patří k projektu, jehož

půdorys jsem popsala výše.

53

Další varianta ztvárnění fasád měla taktéž zaoblené rohy, ale její členění bylo běžnější, patrně obklad z kovových lamel rozděloval horizontálně plochu fasády podle podlaží, vertikálně pak podobným drobným členěním jako předchozí varianta. Fotografie modelu odpovídají nejvíce půdorysům a první variantě pohledů.97

66_OD Ostrava_pohledy varianta 2

67_OD Ostrava_model varianta 3

Model, který vlastní architektka Žertová, pravděpodobně nabízí jakousi další variantu spadající mezi dvě již zmiňované. Hmota stavby již neměla zaoblené rohy, ale nabízela zajímavé pojetí fasády.98 O této variantě řešení mluví také architektka jako o jejím výsledném návrhu. Dvojice pruhů na fasádě v odstínu zelené a žluté probíhala po celém objemu stavby, na místa, kde jsou vstupy do objektu, upozorňovaly pásy zakřivením. Pruhy probíhaly i na povrchu terasy, kde jejich podoba odpovídala pohybu návštěvníků. Barva měla být na povrchu domu namalována na lamelách, na zemi architektka uvažovala ztvárnění pruhů barevnými keramickými dlaždicemi nebo natřením na asfalt.99 Žertová popisuje podobu této varianty: „Fasáda v Ostravě měla být z bílých, svisle postavených lamel, na kterých byla zelenožlutou barvou graficky znázorněna mapa provozu v domě a jeho okolí.“100 Ani v tomto případě nebyl výběr barev náhodný. Stejně jako v případě pardubického obchodního domu, i zde má volba zelené a žluté barvy význam. Obě barvy jsou ještě ve spojení s černou barvami horníků, nachází se i na hornickém znaku. Větší barevnost nebyla v Ostravě podle vzpomínek Žertové přístupná.

97

Archiv Růženy Žertové. Fotografie modelu se širší situací.

98

Archiv Růženy Žertové. Bílý papírový model s barevně vyznačenými pruhy.

99

Rozhovor s Řůženou Žertovou dne 17. 3. 2010.

100

KLÍMOVÁ

54

Útvar hlavního architekta se vyjádřil, že barvu je možné použít pouze na barevných štítech na sídlištích, nikoliv v centrech měst. Žertová byla následně v souvislosti s politickými tlaky z projektu odstavena. Do projektu zasahoval vedoucí Útvaru hlavního architekta Bartoň, o tento významný projekt se ucházel i architekt Hlavsa, někdejší vedoucí ateliéru 02, v té době působící na Útvaru hlavního architekta v Brně.101 Na míru tlaku reagovala architektka odstoupením z projektu, kterého se následně ujal její spolupracovník z brněnského SPÚO architekt Jan Melichar, autor obchodního domu Prior v Olomouci nebo Trenčíně.

68_OD Ostrava_pohled na parcelu

69_OD Ostrava_výsledná realizace

Varianta projektu doložená výkresovou dokumentací a fotografií modelu nesla množství společných znaků s pardubickým Priorem. Hlavní hmota stavby, ač v tomto případě navazující na sousední zástavbu, byla obdobně tvarována. Motiv terasy s vymezením odpočinkových ploch pro zákazníky vytvořil venkovní plochu patřící pevně k provozu obchodního domu. Podobnost, s ohledem na požadavek větší obchodní plochy, vidím i ve vnitřním provozním rozvržení stavby, v umístění komunikací a zázemí na obchodních patrech v jednotném pruhu nebo opětovným umístěním atria v posledním podlaží. První varianta fasády připomíná pardubický obchodní dům v zaoblení okenních otvorů, které byly v případě Pardubic zkoseny. Oblé hrany ale použila architektka v návrhu na obchodní dům na Národní třídu v Praze, se kterým se v roce 1971 zúčastnila soutěže.

101

Rozhovor s Řůženou Žertovou. Též KLÍMOVÁ. „…kde se projevil tlak proti mé práci v projektovém

ústavu, v němž jsem na rozdíl od řady spolupracovníků realizovala mnoho staveb. Nepohodlnou jsem se stala také pro Útvar hlavního architekta v Ostravě, kde si chtěli stavbu místní architekti projektovat sami.“

55

Také jistá míra hravosti, střídání čtverce a kruhových prvků na fasádě v první variantě, navazovala na předešlou realizaci. Další varianta, jež nabídla uplatnění významové roviny barevných znaků, se přiblížila pardubickému Prioru symbolickým užitím barev i grafickým pojetím fasády. Obvodový plášť mínila architektka pojednat opět jako výrazný poutač ve městě. Při tomto uvažování se mi zdá pro dané prostředí důraznější obvodový plášť s barevnou vodící linkou, která mohla zapojit do parteru města plochy teras i podtrhnout význam ostatních fasádních ploch, nikoliv jen fasádu ústící do náměstí. Na pardubické stavbě i v návrhu obchodního domu do Ostravy byl kladem důraz na grafické ztvárnění fasády. To již nebylo promyšleno v materiálu, ale spíše jakousi prvoplánovou reklamní formou, barevným vodícím znakem, piktogramem vedoucím domem.

56

3.1. 3. Soutěžní návrhy obchodních domů Nerealizované soutěžní projekty na obchodní domy v Jihlavě a v Praze se staly výraznou součástí architektonické tvorby Růženy Žertové. V návrh obchodního domu v Jihlavě představila architektka v našich podmínkách neobvyklý koncept, když umístila prodejní prostory pod plochu náměstí. Návrh obchodního domu architektky Žertové na pražskou Národní třídu nebyl v kontextu ostatních soutěžních návrhů výjimečný, přesto má v architektonické tvorbě Žertové pevné místo. Architektka pracoval s principy, které uplatnila na obchodním domě Prior v Pardubicích a později na návrhu obchodního domu v Ostravě. Obchodní dům v Jihlavě Možnost získat zajímavou zakázku ve vnitropodnikové soutěži chtěla využít také Růžena Žertová, když se zúčastnila soutěže na obchodní dům pro město Jihlavu v roce 1967 - 1968.102 Pro obchodní dům byla vybrána zadavateli svažitá parcela od jihu k severu na náměstí Míru v centru města, dnešním Masarykově náměstí. Zde měl vzniknout obchodní dům s prodejní plochou 3 tis. m2 a objemem 36 až 40 tis. m3

103

při zachování cenných historických domů shromážděných uvnitř

náměstí v útvaru Krecl, jehož funkce byla odjakživa spojena s prodejem. Skupina domů pocházela již z 2. poloviny 14. století, z kramářských budek kolem Kupeckého domu vznikl komplex zděných domů pro prodej a řemesla. Velké požáry

v 16.

století

ovlivnily

následnou

podobu

staveb,

krajní

dům

na

severovýchodním nároží vykazoval pozdně gotickou přestavbu, dva domy na jižní straně renesanční prvky. Tyto tři stavby byly památkově chráněny. V 19. století byla část domů zbořena a nahrazena novostavbami. Kromě třech objektů Kreclu bylo památkově chráněných i několik dalších domů na náměstí.104 Žertová dlouho hledala způsob, jak se se složitým zadáním vypořádat, zmiňuje, že to byl právě Bohuslav Fuchs, který ji navedl na cestu vedoucí k řešení:

102

Archiv Růženy Žertové.

103

SIROTEK,, Jaromír, Výstavba maloobchodních jednotek v historických jádrech našich měst,

Projekt, roč. XI, č. 1,2,1969,s.30 - 31. 104

Archiv Růženy Žertové. Průvodní zpráva k soutěžnímu návrhu na obchodní dům pro Jihlavu.

57

„Když jsem například dělala soutěžní projekt na obchodní dům do Jihlavy, tak jsem ho pořád nemohla zařadit do toho náměstí. On mi řekl: „Najdi si modul náměstí.“ A to byl problém, který vše vyřešil.“105 Vymyslela tedy jedinečné řešení, se splněním všech požadavků na projektový úkol v socialistickém stavebnictví, mezi něž patřilo například zachování vhodného konstrukčního modulu 9 x 9 m. Umístila stavbu pod náměstí mezi dvě historické kašny a částečně využila proluky mezi objekty stávající zástavby Kreclu. Obchodní dům o ploše 3152 m2 s předpokládaným investičním nákladem 50 696 000 Kčs zpracovala Růžena Žertová v ateliéru vedeným architektem Jaroslavem Hlavsou. Dvoupodlažní budova obchodního domu reaguje na výškový zlom v ploše náměstí. Prodejní plocha, která se měla v této části nacházet, byla přístupná z jižní strany náměstí proskleným vstupem a v severní části měly výtahy a komunikace ústit na náměstí

pod drobným přístřeškem. V druhém patře pod

náměstím měly být umístěny sklady a zásobování s příjezdem po okraji náměstí. V Kreclu měly být zachovány tři krajní stavby památkově chráněné, ostatní domy měly být zbourány a do nově vzniklé proluky byla navržena obchodní stavba provozně propojená pasáží s prodejní plochou pod náměstím. Byla určena pro další přidružené prostory, například administrativní plochy. Dostavba v souboru Kreclu byla navržena také jako železobetonový skelet s modulem 9 x 9 m. Plocha náměstí nad obchodním domem byla vydlážděna tradičně, materiálu této části

navrženého komplexu

dominovalo sklo, na dostavbě v proluce se měl objevit beton nebo cihla a kamenný obklad.

70_OD Jihlava_model

105


58

71_OD Jihlava_pohled

Růžena Žertová od počátku pracovala se zadáním, které bylo výrazným zásahem do historického centra města. Předpoklad velké obchodní plochy již napovídal, že zásah do podoby Kreclu i náměstí bude markantní. Dostavba vzniklé proluky a umístění ostatních potřebných ploch pod náměstí byla v daných poměrech velmi zajímavá a paradoxně i citlivá. Z modelu a plánů je patrné, že obchodní dům v proluce Kreclu byl výškově svázán s původními domy, na něž navazoval i sklonem střechy.

72_73_OD Jihlava_model

Hmota stavby byla rozčleněna v návaznosti na drobnější historickou parcelaci, směrem ke kraji náměstí byla zarovnána s fasádou historických objektů na jižní straně a dělena výrazněji horizontálně, opět uměřeně k jižně situovaným historickým domům. Směrem do náměstí se stavba projevila pěti hmotami, které uskakovaly mezi jižními a severním objektem a regulovala tak jejich vzájemný posun. Opět převládalo výrazné horizontální členění, jehož výraz již nebyl z této pohledové strany tak přesvědčivý, zejména v kontrastu s členěním historické stavby na severním nároží. Zde by patrně o výsledném zdárném úsilí začlenit novostavbu do celkové hmoty Kreclu rozhodlo ztvárnění ploch fasády. Předpokládaný kamenný obklad mohl zjemnit ještě více měřítko stavby, která je v jednoduchém modelu příliš razantní.

59

Protože doposud ve svých návrzích obchodních domů, stejně jako v tomto návrhu, pracovala architektka s regulováním hmoty stavby velmi zdařile, čemuž prospělo v tomto případě především její uzpůsobení k menší historické parcelaci, bylo možné, že by při další práci na projektu postoupilo řešení uspokojivého výsledku. Pojetí obvodového pláště stavby v proluce historických domů by také s konečnou platností rozhodlo o zařazení stavby. Dochované materiály navozují vliv brutalismu. Ustupující pravoúhlé hmoty s výrazným horizontálním členěním téměř odpovídají

uvedenému

příkladu

brutalismu

v českém

prostředí

v Haasově

Architektuře 20. století. Společenskému domu v Kolíně od Radima Dejmala z let 1968 až 1974 vytýká autor horizontálnost, jež není pro brutalismus typická. „Hutné objemy,“106malá okna a případně betonová fasáda potvrzují brutalistní ráz stavby. Vzniklá terasa v ploše náměstí připravila vhodný prostor pro návštěvníky obchodního centra a provozně velmi dobře odpovídala požadavkům obchodníka získat zákazníky. Z návrhu je patrné, že přes všechny snahy ponechat celistvé náměstí, stala se terasa a umocněný výškový zlom bariérou v pohybu po náměstí. Prakticky se zdá výhodnější projít obchodním domem než terasu obcházet, což nahrávám především obchodníkům. Návrh se objevil v dobovém tisku v článku Jaromíra Sirotka, který si také cenil možností, jež nabízel.107 Jednalo se především o způsob, jak vyřešit začlenění novostaveb obchodních domů do historické zástavby měst, aby tyto byly v rámci možností co nejméně poznamenány. Přestože návrh také velmi razantně zasahoval do historického jádra, oceňuji na něm především umnou práci se začleněním výrazné hmoty stavby do historického kontextu.

74_ Společenský dům v Kolíně

75_OD Jihlava_Krecl 1974

106


107

SIROTEK. s. 30 a 31.

60

76_OD Jihlava_současnost

Výsledné řešení v dochovaných materiálech dodnes nasvědčuje, že se v dobových podmínkách jednalo o výjimečný návrh. Porota jej také shledala nejlepším a Růžena Žertová soutěž vyhrála. Politické tlaky však nakonec vyřadily Žertovou z možnosti stavbu realizovat, čehož architektka dodnes lituje, protože považuje návrh na jihlavský obchodní dům za nejlepší, který na tomto poli navrhla. Realizace

stavby

byla

odložena.

Vedení

města

mělo

představy

o

reprezentativnějším návrhu, který se snad měl stát novým poznávacím znamením města. Sedm let trvalo ujasňování projekčního záměru, proměňovali se zpracovatelé projektu, vyjadřovaly se ústavní komise, komise Státní památkové péče a ochrany přírody, komise Svazu československých architektů i komise investora. Mezitím byla v roce 1974 střední část domů Kreclu záměrně zničena, cenné nárožní domy byly pro havarijní stav na podnět předsedy Městského národního výboru Karla Prchala strženy v prosinci roku 1975.108 Téhož roku byl schválen projektový úkol a studie, na kterou navázal prováděcí projekt. Roku 1977 byl položen základní kámen obchodního domu Prior, pod hlavičkou brněnského Ingstavu jej vyprojektoval Zdeněk Sklepek s týmem ze Státního projektového ústavu obchodu v Brně.109 Přestože stavba v podstatě kopírovala předchozí situaci, podléhala ostré kritice, bylo jí přičítáno zničení historické zástavby a míra uzavřenosti k okolí. Stavba jakoby se ostýchala za svou velikost a hrubost, snažila se distancovat od okolí, čímž ovšem popřela svůj účel nalákat koupěchtivé zákazníky, stavba nespolupracovala s městským parterem. Obchodní dům na Národní třídě v Praze Na vybrané parcele, která byla po druhé světové válce provizorně zastavěna dvoupodlažní dřevěnou stavbou sloužící prodejním účelům, se ještě před jejím vyhořením v roce 1969 počítalo s Domem techniky a Československým střediskem výstavby a architektury. 108

BLAŽEK, Tomáš, Na vysočině je nejošklivější jihlavský Prior, idnes.cz, 17. září 2007. [online].

vyhledáno 28. 10. 2010. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/na-vysocine-je-nejosklivejsi-jihlavsky-prior-fo2/domaci.asp?c=A070917_110547_domaci_itu 109

SKLEPEK, Zdeněk, Obchodní dům Prior v Jihlavě, Architektura ČSR, 1985, roč. 44, č. 1. s. 4 – 7.

61

Projektovou studii navrhl v roce 1967 Karel Prager.110 Bez ohledu na předchozí záměr bylo místo uvolněno pro novostavbu obchodního domu Prior. V období mezi únorem a květnem 1971 byla Ministerstvem obchodu ve spolupráci s ředitelstvím obchodních domů Prior vyhlášena vyzvaná soutěž. Osloven byl Karel Prager, který se účastnil dvěma návrhy, z bratislavského SPÚO Ivan Matušík, z pražského ústavu obchodu César Grimmich a Jaromír Liška, z brněnského ústavu obchodu Růžena Žertová a Zdeněk Řihák a nakonec členové libereckého SIALU John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš. Růžena Žertová zpracovala na parcele ohraničené ulicemi Národní, Spálená a Purkyňova návrh obchodního domu a Domu techniky. Půdorys obchodního domu tvořil jednoduchý obdélník, jehož strany do ulic Národní a Spálená kopírovaly uliční čáru. V centru půdorysu navrhla Žertová rozlehlé atrium. V ulici Spálená se navazující stavba Domu techniky rozkládala na půdorysu nedokončeného písmena U, čímž autorka vymezila vnitřní dvůr. Kompaktní hmota obchodního domu navazovala výškově na sousední zástavbu a byla pravidelně rozčleněna. Parter byl do výšky druhého podlaží prosklený, nacházely se zde obdélníkové výkladce se zkosenými rohy. Zbylá hmota byla, až na krajní pole v ulici Národní a vystupující hmotu v ulici Spálená, bez okenních otvorů. Dělení plochy se odehrávalo spíše jen v reliéfu, ve vertikálním směru byly na fasádě vymezeny plochy vystupujících obdélníků, v horizontálním směru byla fasáda rozčleněna pravděpodobně obkladem.

76_OD Praha_půdorys přízemí

110

77_OD Praha_pohled z nároží ulic Spálená a Národní

KLÍMA. s. 44 – 47.

Měli odvahu: zástavba rohu Spálené a Národní, Československý architekt, 1967, roč. XIII, č. 25-26, s. 1-3.

62

Ivan

Matušík

navrhnul

stavbu

výjimečnou

konstrukčním

řešením,

s konstruktérem Pavlem Čížkem přihlásil projekt založený na nosném systému z vertikálních monolitických kruhových jader v modulové osnově 24 x 36 m doplněných Vierendelovými stěnovými nosníky, které nesly vždy dvojice stěn spojených monolitickými deskami vetknutými do jader. Výjimečné konstrukční řešení umožnilo maximálně uvolnit prodejní podlaží, stěnové dělící systémy se projevily pouze v technických patrech v 2., 4., 6. a 7. podlaží. Stěnové nosníky definovaly též podobu fasády, Petr Klíma ji ve své diplomové práci interpretuje: „...upomíná na prostorové struktury návrhů a realizací Araty Isozakiho a Kenza Tangeho." 111 Vítězný návrh členů libereckého SIALU pracoval s výrazným odebráním hmoty objektu v prostoru exponovaného nároží na křížení ulic Národní a Spálená, čímž se autorům podařilo nároží zvýraznit. Stavba s osmi nadzemními a třemi podzemními podlažími, která byla ve většině určena pro prodej zboží, byla konstrukčně navržena jako ocelový skelet o rozponu 12 m. Prodej potravin se nacházel neobvykle v podzemním podlaží, součástí objektu bylo také nadzemní parkoviště v pěti podlažích ve střední části nad přízemní pasáží. Plášť stavby byl navržen z prolamovaných

plechů.

Vykousnuté

nároží

bylo

prosklené.

Tento

návrh

interpretoval Petr Klíma v souvislosti s architekturou Jamese Stierlinga.112

78_OD Praha_návrh K.Pragera a SIALU

111

KLÍMA.. s. 49.

112

KLÍMA.. s. 51 – 57.

79_OD Praha_návrh R.Žertové a I. Matušíka

63

Vítězný návrh se v následném období po komunikaci s Útvarem hlavního architekta a příslušnými orgány proměnil zejména v podobě nároží. Nepokračovalo se také v projektu Domu techniky. V porovnání s ostatními návrhy obchodních domů Růženy Žertové i s předešlým soutěžím návrhem do Jihlavy nebyl tento její projekt výrazný. Ač byl návrh oceněn druhým místem113, v porovnání s dalšími projekty SIALU a Matušíka aplikovala Žertová pouze schéma obchodního domu, které náležitě rozvinula v předchozím projektu obchodního domu Prior v Pardubicích

113

Archiv Růženy Žertové.

64

3. 2. Obytné stavby (1982 – 2007) S odchodem z SPÚO byly projekční možnosti architektky značně omezené. Do roku 1990 navrhla a ke zdárné realizaci dovedla pouze vlastní rodinný dům. Obživu jí zajišťovala práce výtvarníka, a to především návrhy limitovaných sérií lamp, které prodávala přes obchod Dílo a vybavovala jimi navrhované interiéry. Po „sametové revoluci“ v roce 1989 se architektka osamostatnila. Od roku 1990 začala působit ve vlastním ateliéru Růžena Žertová. Kromě interiérové tvorby a neustávající výtvarné činnosti se zaměřila na návrhy rodinných domů a obytných souborů. Zajímala ji především problematika minimálního bydlení, a to v podobě takzvaného kompaktního bydlení. Za nejzdařilejší považuji její ucelenou studii „Mladý dům“, ve které prezentovala varianty rodinných domů pro mladé rodiny. Promýšlela sociální a ekonomické aspekty takového bydlení sdružováním domů do celků a následnými propočty finanční náročnosti na realizaci i provoz. 3. 2.1 Rodinný dům v Zákoutí Růžena Žertová líčí hledání nového místa pro život a těžké časy, které musela s manželem přestát, s odstupem

času

s humorem.

Na

cestách

k přehradě

pozorovala s mužem, jak na stráni v brněnské čtvrti Žabovřesky roste nová výstavba řadových domů a vzpomíná, jak tuto lokalitu komentovala: „…tam bych nikdy nechtěla stavět.“114 Posléze zjistila, že na výstavbě se podílí architekt Zdeněk Řihák, kterého znala ještě z projektového ústavu a rozhodli se s mužem podívat na domy zblízka. Především hledala dům s atriem115, který zde Řihák měl navrhnout, odešla ovšem zklamaná, protože stavba byla jen na půdorysu písmena L. Při návštěvě oblasti narazili s manželem na malou parcelu na konci ulice Zákoutí, kde by se podle jejích dohadů ještě jeden domek vlezl a dokonce si jej později na malý kousek papíru načrtla. 114

Rozhovor s Růženou Žertovou dne 23. 6. 2010.

115

DUDÁK, Vladislav s kol., Encyklopedie světové architektury I, Od menhiru k dekonstruktivismu,

Praha, 2002, vyd. 2, ISBN 80-86-223-91-4. 534 s. s. 81-82. „Atrium je centrální pravoúhlý prostor obytného helénistického a římského domu, obklopený obytnými a užitkovými místnostmi…“ typ 4. „zahradnicky upravený nezastřešený ústřední prostor moderního rodinného domku, do něhož se otevírají obytné místnosti zasklenými stěnami.“

65

Souhrou náhod potkala před vánoci roku 1978116 kamaráda architekta Kramoliše, který pracoval na Útvaru hlavního architekta a nabídl manželům pomocnou ruku. Žertová mu vypověděla o jejich potížích sehnat nové bydlení a o malé parcele v Žabovřeskách, on ji během dvou dnů pomohl vyřídit náležitosti a parcelu patřící městu získat. Architektka mohla finalizovat projekt jejich nového domu. Od prvotního náčrtu se prý projekt příliš nelišil. Téma atriového domku Růženu Žertovou vždy lákalo, návrh, následná realizace vlastního rodinného domu atriového typu a zkušenost s žitím v něm ji ovlivnilo i v dalších projektech. Na stavbě domu se architektka sama podílela: „Zdila, omítala, obkládala, malovala a natírala jsem vlastní rodinný dům a jeho vybavení. Nikdy jsem se nestala mistrem žádného řemesla, ale prostě jsem si materiál ohmatala, vyzkoušela.“ 117 Na konci strmé ulice Zákoutí se nacházela plocha pro otáčení automobilů a vedle ní malá parcela na bývalé skládce stavební suti z předchozí rodinné výstavby. Na komunikaci navazovala jen lesní cesta. Součástí klidného místa výborně dostupného z centra města byla vyhlídka na Brno. Orientaci domu na pozemku zvolila Žertová ve vztahu ke komunikaci, atrium bylo orientováno na jih, směrem k městu, garáž pak na sever k lesu. Dům s atriem pomohl plně vymezit soukromou část zahrady patřící k domu, les a přírodní okolí lákající množství návštěvníků tak bylo příjemně odkloněno, aby nezasahovalo do běžného života obyvatel domu. Hmota obytných prostor se nacházela na půdorysu písmena L, které bylo dokončeno zdmi do tvaru čtverce se zkoseným rohem, jež vymezovaly malou zahradu. K hmotě stavby byla připojena v severní části garáž. Stavba je zděná, vnější šířka domu je 6,5 m, délka ramen písmena L bez garáže 15, 9 m, atrium vymezuje plochu 79, 22 m2, světlá výška ve společenské části dosahuje 2,5 m. Při vstupu do domu máme z jediného místa přehled o dispozici domu. Na vstup navazuje rovně chodba vedoucí do klidové části domu. Ústí do ní přístup do garáže, wc, koupelna se saunou a malý sklad. Chodba dále pokračuje ke dvěma ložnicím.

116

Archiv Růženy Žertové. Výkresy k domu jsou datovány červenec 1978, také razítko na výkrese

pochází ze srpna 1978, předpokládám tedy, že architektka měla na mysli prosinec roku 1977. 117

KLÍMOVÁ.

66

Cesta návštěvníka domu vede od vstupní křižovatky na levou stranu. Prosklenými dveřmi vstoupíme přímo do otevřeného prostoru zahrnujícího jídelnu, kuchyňský kout a obývací pokoj. Dohlédnout je možné dalšími prosklenými dveřmi do pracovny. Atrium je přístupné z obytného prostoru ve společenské části a koupelny z klidové části.

80_RD_půdorys

81_RD_varianta atriového domu 1997

Hierarchie místností byla v této části umocněna výškovým rozdílem, který je mezi jídelnou s kuchyní a obývacím pokojem vyrovnán schodkem. Plastický až sochařsky pojatý vnitřní prostor člení kromě výškového rozdílu výklenky pro vestavěný nábytek. Vestavný nábytek byl proveden v celém domě podle návrhu architektky. Veškeré věci byly uloženy ve vestavěných skříních, které vyplňují vždy plochu stěny až po strop a nabízí dostatečné prostory pro uskladnění předmětů, aniž by narušily uvolněnost prostorů uvnitř interiéru. Obytný prostor doplňují nezbytně nutné volně stojící kusy nábytku. Společenské části dominuje jídelní stůl s lavicí a židlemi, krb a sedací souprava, která byla taktéž navržena jako součást stěny, v pracovně pak dva velké pracovní stoly. Architektka doplnila interiér autorskými svítidly z vlastní produkce. Velké světlo hřibovitého tvaru vévodí společenské části, menší osvětluje prostor jídelního stolu. Architektka při návrhu interiéru pracovala s jednoduchými hranatými tvary, které doplnila, ostatně jako v předchozích návrzích obchodních staveb, oblými detaily, jako byly úchyty na vestavěných skříních nebo křivky osvětlovacích těles. Barevné ladění vnitřního vybavení navrhla architektka v přírodních tónech, převládá barva bílá a krémová doplněná přirozenými odstíny tmavšího i světlejšího dřeva a korku, čímž dala vzniknout neutrálnímu prostředí, které mohlo být dále dekorováno libovolnou barvou na doplňkových předmětech.

67

Pro vnitřní prostředí bylo velmi podstatné využití světla. Orientace prosklených ploch do jižně situovaného atria a výhradně bílé stěny a světlý nábytek přivedlo do vnitřních prostor velké množství světla. K severovýchodní části se dům uzavírá, pouze okno z kuchyňského koutu zprostředkovává obyvatelce kontakt s ulicí a případnými návštěvníky. Do obývacího pokoje ústí malé okno se sklem s reliéfně upraveným povrchem, které pouští do prostoru specifické světlo od severovýchodu. Obdobné malé okno propouští světlo do jedné z ložnic. S pečlivostí, jaká byla věnována interiéru, byla upravena také zahrada atria. V exponované části venkovního prostoru se nachází vzrostlá borovice. Na dřevem obložené schody výstupů do atria navazují dřevěné lavice, které lemují část domu i stěny oplocení. Na místě původní vodní nádržky si architektka vybudovala malý bazén, který koncepčně zasadila do zahrady.

82_RD_pohled z ulice Zákoutí

Vnější

vizuální

83_RD_pohled na jihozápadní průčelí

podoba

domu

vyšla

z půdorysné

dispozice.

Nízká

jednopodlažní stavba se uzavírá před okolím. Do ulice Zákoutí stavba klame jednoduchým vzezřením a působí skromnějším dojmem. Kromě zmiňovaného okna z kuchyně a malého okna ze společenské místnosti, jehož účel není na první pohled neinformovanému účastníku znám, ústí do ulice pouze vstup do domu a do garáže. Strana obrácená k lesu je zcela bez oken. Výrazné je opláštění ploché střešní konstrukce, která je podtržena dřevěným lemem. Obdobné dřevěné prvky se vyskytují i v okolí domu jako součást zahradních úprav. Kompaktnost stavby byla dodržena i na jihozápadní straně, bílá vysoká zeď ohraničující atrium zamezuje vnějším pohledům. Prosklené plochy v obývacím pokoji dosahující do světlé výšky místnosti, stejně tak prosklené dveře vedoucí z koupelny. Fasáda obrácená do atria je lemována otvíravými a výklopnými čtvercovými okny o rozměrech 1500 x 1500 mm.

68

Růžena Žertová, přestože neměla zkušenost s návrhem obytných staveb, vyprojektovala kvalitní rodinný dům, dům uměřený danému místu, který respektuje potřeby jeho obyvatel na životní prostor a komfort, což v našich podmínkách nebylo běžné.

Výstavba

individuální

rodinné

zástavby

nebyla

v socialistickém

Československu prioritou, naplnění potřeb obyvatel na bydlení bylo realizováno rozsáhlými

obytnými

soubory.

Individuální

bydlení

bylo

zatracováno

pro

nehospodárnost v rozporu s plánovaným hospodářstvím a nároky na plochu a nové urbanistické projekty měst s individuálním bydlením nepočítaly. Obyvatelstvo ale po kolektivním bydlení netoužilo, naopak dávalo přednost soukromí. Od konce 60. let. let můžeme sledovat zvýšený zájem o individuální bydlení, které bylo hromadně realizováno formou řadové zástavby rodinných domů, nově se objevil typ terasových domů.118 Stavba samostatných rodinných domů byla často prováděna svépomocí bez kvalitních projektů, s nedostatkem stavebních materiálů. Na základě poptávky po individuálním bydlení vznikaly vzorové projekty rodinných domů, z nichž se do povědomí dostal nejvíce rodinný dům zvaný Šumperák projektanta Josefa Vaňka.119 Dalším fenoménem se stal montovaný rodinný dům známý pod názvem OKAL z konce 70. let.120 Mezi stavby rodinných domů, které se vymykaly dobové produkci, patřily domy navržené odborníky, architektky a projektanty, kteří dbali na provozní vazby, technické řešení i estetickou stránku staveb a kteří dokázali navrhnout opravdu individuální rodinné domy. Stavby často jednoduchých geometrických tvarů těžily z odkazů předválečné tvorby. Často se setkáváme s prvky ze dřeva, strukturovanou omítkou, jednoduchou barevností. V prostorově členěných interiérech se zpravidla nacházel krb a interiérové schodiště s dřevěnými prvky. Stejným způsobem pracovala také architektka Žertová. V kontrastu s návrhy obchodních domů byl jí navržený rodinný dům velmi nenápadný, neupozorňující na sebe, jeho cílem bylo vytvořit soukromý prostor pro své obyvatele. Architektka zohlednila, že životnost rodinného domu je neomezená, kladla důraz na nadčasovost, jež se projevila v dobrém provozu, vybraných přírodních materiálech a neutrálních barvách. 118

Například terasové domy v Liberci od Jaromíra Vacka (1967 – 72).

119

ZATLOUKAL, Pavel. Slavné vily Olomouckého kraje, Praha :Foibos ;Olomouc,2007. 1. vyd. 201 s.

ISBN 978-80-87073-00-1. s. 164 – 166. 120

GORYCZKOVÁ, Naďa, Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha :Foibos,2008. 1. vyd. 197

s. ISBN 978-80-87073-09-4. s. 156 – 158.

69

Pokud je pro architektku obchodní dům poutač ve veřejném prostoru, její představa rodinného domu je opačná. Architektka říká: „Rodinný dům by měl být disciplinovaný“. 121 3. 2. 2. Mladý dům V únoru roku 1996 vypracovala Růžena Žertová ideová návrh na úsporné rodinné domy pro mladé rodiny. Navrhla modelovou situaci deseti rodinných domů, jejichž seřazením s ohledem na světové strany a provoz vznikla obytná jednotka pod společným uzavřením se soukromými i polosoukromými plochami. Význam jednotky pro mladé rodiny viděla autorka především v malé ekonomické náročnosti na výstavbu a provoz domu a v malých na nárocích na plochu. Své představy architektka prezentovala ve studii sestávající z výkresové dokumentace, v níž navrhla urbanistické rozložení obytného souboru a podobu pěti dvoupatrových domů, které rozpracovala do rozsahu půdorysů, řezů a pohledů. Studie Mladý dům byla doplněna o textovou část, kde architektka definovala zásady realizace takového souboru, včetně propočtů na ekonomickou náročnost.

84_Mladý dům_axonometrie

85_Mladý dům_pohledy

Obytný soubor čítal deset122 dvoupatrových rodinných domů, které byly řazeny do uzavřeného tvaru tak, že spolu vždy dvěmi stranami sousedily. Jednotlivé domy netvořily pravidelnou řadovou zástavbu, ale styčné plochy odpovídaly poloze daného domu v souboru a jeho poloze vůči světovým stranám. 121

Rozhovor s Růženou Žertovou ze dne 17.3. 2010.

122

Archiv Růženy Žertové. V průvodní zprávě uvádí autorka deset až patnáct domů ve skupině.

70

K rodinným domům architektka přiřadila dvě stavby s možností parkovacích ploch, případně zde mohly být umístěny služby přístupné veřejnosti. Rozmístěním staveb do skupiny vymezila polosoukromou plochu, která měla být přístupná pouze obyvatelům souboru s možností uzavření této plochy. Tato plocha měla být vydlážděna, doplněna zelení a lavičkami. Každý rodinný dům měl také vlastní malou zahradu, evokující atrium, přiřazenou k domu v zadní části, která mohla být od okolí oddělena zeleným plotem nebo zdí. V nárocích na umístění souboru kladla architektka důraz na snadnou dostupnost v rámci městské infrastruktury a inženýrských sítí, doporučovala rovinný pozemek. Celková plocha souboru deseti domů a dvou garážových domů nárokovala plochu pozemku 2200 m2, z čehož byla zastavěná plocha rodinných domů označených A-C 696, 6 m2, na garážová stání připadalo 155 m2.

86_Mladý dům_půdorys 1.NP

87_Mladý dům_půdorys 2.NP

Dispozice jednotlivých typů domů vycházely z jejich pozice v souboru. Výchozí půdorysné řešení bylo označeno A1. Na jednoduchém obdélníkovém půdorysu se v prvním podlaží nacházel společenský prostor s kuchyní a obývacím pokojem, který byl doplněný sociálním zařízením a komorou. Obytnému prostoru dominuje krb, své místo tu má také pracovní kout. Vřetenové schodiště propojuje přízemí s patrem, kde se nachází dvě ložnice a koupelna. Prostor na rozšířené chodbě je možné využít pro umístění šatních skříní. Z chodby je také přístupná terasa. Architektka v projektu preferuje největší plochu obytného prostoru, úložným prostorům předem vymezuje místa, pro která předpokládá speciální nábytek. Varianty domu A1 umístěné v souboru, tedy A2, A3, A4, se navzájem liší okenními otvory a výstupy do zahrady.

71

Obytná plocha varianty A je 55, 34 m2, užitná plocha 112, 71 m2, na závětří a terasy připadá 27, 89 m2, obestavěný prostor je 358, 68 m3, zastavěná plocha pak 69, 76 m2.123 Varianty B1 a B2 jsou určeny pro přístup do domu z čelního průčelí. Ve variantě C je terasa umístěna nad vstupní částí. Součástí paré jsou ještě varianty D a E, kde architektka nabízí řešení pro umístění domů ve svažitém terénu. V těchto rodinných domech se nachází přímé schodiště a obytný prostor se rozprostírá do dvou výškových úrovní.

88_Mladý dům_varianta A_půdorys 1.NP

89_Mladý dům_varianta A_půdorys 2.NP

Konstrukční systém rodinných domů je navržen zděný s uplatněným systémem Porotherm v celé skladbě. Velkou devizou návrhu bylo jeho propojení s reálnými požadavky, architektka průvodní zprávu doplnila předpokládanými nároky na spotřebu energií a výslednou cenou za domek.124 Žertová rozpracovala typ kompaktního bydlení125, které v našem prostředí doposud nebylo v takovém rozsahu a kvalitě realizováno. V západní Evropě byl tento typ obytné zástavby aplikován již zkraje 60. let ve Švýcarsku.

123

Archiv Růženy Žertové. Varianta B: obytná plocha 59,55 m2 , užitná plocha 113,26 m2, závětří a

terasy 27,71 m2, obestavěný prostor 358,68 m3, zastavěná plocha 69, 76 m2. Varianta C: obytná plocha 54,26 m2, užitná plocha 112,25 m2, závětří a terasy 30,63 m2, obestavěný prostor 354 m2, zastavěná plocha 69, 76 m2. 124

Archiv Růženy Žertové. Investiční náklady na jeden rodinný dům bez inženýrských přípojek a

nákladů na úpravu terénu činily v roce 1996 1 mil. korun českých. 125

KYNČL, Jakub, 39 bydlení ve městě /39 living in the city, Brno :ERA,2005. 1. vyd. 243 s. ISBN: 80-

7366-039-3. s. 190-230. „Kompaktní bydlení je struktura, která se snaží dát svým obyvatelům komfort bydlení v rodinném domě společně s využitím všech předností bytového domu (cena, malá parcela, umístitelnost v městské zástavbě a podobně).“

72

Další realizace prověřily možnosti těchto obytných skupin ve městech a v 90. letech vzniklo v Evropě několik zajímavých obytných souborů, s nimiž byl návrh Růženy Žertové srovnatelný.

90_sídliště Halen_náhled

91_sídliště Halen_obytná jednotka

Sídliště Halen nedaleko Bernu vyprojektovali pod vlivem Le Corbusiera architekti ze skupiny Atelier 5 mezi lety 1959 až 1961. Skupina řadových obytných domů situovaných kaskádovitě ve svahu vytváří ucelenou strukturu s množstvím veřejných a poloveřejných prostor, k nimž využívá například střech nad sebou umístěných domů126

V průběhu 60. a 70. let vzniklo několik dalších souborů,

například Garden City v Puchenau v Rakousku nebo Lillington Gardens a Marqess Road v Londýně ve Velké Británii. V 90. letech se tato podoba obytných souborů stala opět aktuální, a to zejména v zemích s dlouhou tradicí kvalitní architektury, které reflektovaly dobové socioekonomické trendy spojující v sobě touhu obyvatel měst po soukromí a vlastním prostoru, současně bez snahy vzdát se komfortu, jež život

ve

městě

v Amsterodamu

nabízí. byly

Těmito

postaveny

úvahami ojedinělé

se

zabývali

obytné

holandští

soubory

těžící

architekti, z tradice

holandských měst. Obytné soubory na poloostrovech Borneo a Spoerung vznikly v letech 1994 až 1999 na popud poptávky po specifické podobě městského bydlení, nízké zástavbě s vlastními vstupy a s dostupnými službami, školami, náměstími. Vznikla hustá řadová zástavba, jejíž nezbytnou součástí byla vodní plocha kanálů nahrazující zahrady. 126

BURNHAM. s. 166 – 171. KYNČL. s. 190-230.

73

Architekti z holandského ateliéru MVRDV, mezi jejichž návrhy patří například obytný soubor Patioeiland v Ypenburgu, zdůraznili v knize FARMAX význam statistických údajů, sociologických vazeb a v neposlední řadě ekonomického hlediska pro návrhy obytných jednotek.

92_obytný soubor Borneo 93_obytný soubor Ypenburg 94_obytný soubor Quartier Mc Nair

Projekt architektky Žertové pravděpodobně navazoval na její zahraniční cesty, které po roce 1989 podnikla a bezprostřední seznámení s možnostmi bytové zástavby. Její projekt je v konceptu srovnatelný se zahraničními příklady, za ocenění stojí

především

rozvinutí

řadové

zástavby

do

tvarově

zajímavých

celků

s poloveřejným prostorem vnitřního dvora, soukromým prostorem zahrádky a intimním prostorem terasy. Obdobné množství zeleně a varianty zastavění nabízí soubor Quartier Mc Nair v Berlíně z let 1999 až 2002. Současně malé nároky na pozemek a finanční zátěž obyvatel činí tento návrh Růženy Žertové aktuální.

74

4. Interiér a výtvarná tvorba Přestože byla Růžena Žertová celý život především architektka, nikdy se nevzdala práce s materiálem, ani během projekční praxe, kdy svých znalostí využila zejména ve ztvárnění fasád obchodních domů nebo v návrzích interiérů. Ještě než se začala živit výhradně uměleckým řemeslem, zajímala se o nové materiály, jejich zpracování, věrná zůstala zejména textilní tvorbě a výrobě šperků. 4.1. Interiér Park hotelu v Novém Smokovci Interiérová tvorba provázela projekční činnost Růženy Žertové, a to často ve snaze dotáhnout své stavby do posledního detailu. Publikován samostatně byl ale jen projekt Park hotelu v Novém Smokovci,127 vyberu jej tedy z množství dalších, abych připomněla vztah architektky k materiálu a ukázala rozsah její projekční činnosti.

95_Park hotel_půdorys mezipatra

96_Park hotel_pohled

Autor hotelu architekt Igor Svoboda rozdělil hotel dispozičně na dvě části – společenskou a lůžkovou, což bylo výhodné pro provoz hotelu a projevilo se to i ve hmotovém členění stavby. 127

HAIMANN Petr, Park Hotel Nový Smokovec, Architektura ČSR, č. 6, 1971, s. 263 – 265. Autor

projektu: Igor Svoboda, Spolupráce: Stanislav Kyselák (konstrukce), Růžena Žertová (interiér), Generální projektant: Státní projektový ústav obchodu, Brno, Investor: Tatranské hotely, podnikové ředitelství Starý Smokovec, Generální dodavatel: Pozemní stavby n.p. Poprad, Interiér: Umělecká řemesla, Brno, Továrny na ohýbaný nábytek, Bystřie pod Hostýnem, Amati, n.p. Kraslice, Výtvarná spolupráce: ak. Sochař Imrich Vaněk, ak. Sochařka Erna Masarovičová, Obestavěný prostor: 22 316 m, Užitková plocha: 2755 m2, Počet pokojů: 108, Počet lůžek (přistýlek): 162 (108), Míst u stolu: 355.

75

Nízká dvoupodlažní společenská část navazovala na hojně využívaný promenádní chodník, lůžková část byla orientována k lesu. V přízemí se provoz hotelu dělil, nacházela se zde recepce a přístup do klidové lůžkové části i vstup do kavárny a snack baru v přízemí, do restaurace se salonky v prvním patře a

do

vinárny s barem v suterénu. Pětipodlažní lůžková část ve tvaru prstence se díky sloupům v přízemí vznášela nad terénem. Fasáda obou hmot vyšla z vnitřních dispozic a inspiruje se okolním horským prostředím. Pokoje lůžkové části se na vnější straně prstence projevily lodžiemi, fasádu uvnitř prstence členily skleněné pásy chodeb, všechny ostatní plochy byly obloženy modřínovými deskami. Růžena Žertová byla k návrhu interiérů hotelu vyzvána přímo architektem Svobodou

jako

výtvarnice,

nikoliv

jako

zaměstnankyně

SPÚO.

Rozsáhlá

společenská část nabízející rozdílně funkční prostory poskytla architektce interiéru široké možnosti ztvárnění. Dochované barevné návrhy interiérů z roku 1969 v měřítku 1 : 25 dokládají různé řešení jednotlivých společenských prostorů, které vytváří sehraný celek. Růžena Žertová pracovala především s přírodními materiály a jejich přirozenou barevností, použila dřevo a kámen, které doplnila tapetami v hnědých a červenohnědých odstínech, okrovou, zlatožlutou a oranžovou. Nábytek s množstvím křivek byl většinou ve světlých odstínech.

97_Park hotel_návrh recepce

98_Park hotel_návrh jídelny

Stěny recepce obložené tmavým dřevem byly v kontrastu s okrovým recepčním pultem a s ozdobnými prvky v oranžových odstínech, které ladily se sedací soupravou v téže barvě. Vinárně dominovala kamenná stěna s vodním prvkem doplněna červenohnědou tapetou. Bílá nosná konstrukce ohýbaných židlí navázala na okolní barevnost temně fialovým polstrováním. Ve stejné barevnosti byly vyvedeny židle v kavárně.

76

Stěny s přírodním dekorem v hnědých tónech měla doplnit oranžová svítidla. Stěny jídelny byly v optimisticky zlatožlutých barvách, stejné odstíny se objevily i na polstrování židlí. Židle a svítidla navrhla architektka přímo pro tyto prostory.

99_Park hotel_návrh vinárny

100_Park hotel_realizovaný interiér

Zda interiéry nakonec odpovídaly návrhu přibližuje popis interiérů v časopise Architektura ČSR, kde je autor shledal povedenými, protože se vyhýbají rustikálnímu a „zbojnickému“ provedení.128 Oceňuje především čistotu a svěžest ve zlatobílém řešení prostoru restaurace a lehkost ohýbaného nábytku. Komentuje také podobu vinárny, ve které kamenná stěna dle autora příliš kontrastuje se zrcadlovým stropem. Množství prostorů navrhla architektka s ohledem na společenské funkce, jejichž priorita se v průběhu dne proměňovala. Jídelna, která byla využívána především během dne, byla v nejsvětlejších zářivých odstínech, naopak vinárna, jejíž návštěvníci vyžadovali míru soukromí a byla provozována spíše v pozdních hodinách, byla v tmavých odstínech i pocitově těžších materiálech. Přírodní materiály a převažující teplé odstíny se prolínaly celým interiérem společenských částí hotelu, které takto autorka sjednotila mezi sebou i s vnějším přírodním prostředím. Architektka respektovala v návrhu prostředí, kde se interiér, respektive celá stavba nachází, funkce jednotlivých prostor, provozní vztahy mezi nimi a to vše s ohledem na potřeby návštěvníků. K tomuto malému úkolu v přistupovala se stejnou mírou zájmu jako k rozsáhlému architektonickému návrhu.

128

HAIMANN. s. 265.

77

Architektka opět potvrdila také svůj vztah k barvě a materiálu a důraz jaký klade na interiér stavby, říká : „Neexistuje dělat stavbu bez interiéru.“129 4 . 2. Návrhy a realizace svítidel a šperků S interiérovým návrhářstvím souvisely architektčiny návrhy interiérových svítidel. Růžena Žertová vytvářela pětikusové série závěsných svítidel, stolních i stojacích lamp z široké škály materiálů i s použitím množství technik. Vytvořila svítidla

ze

skla,

dřeva

a

především

kovu.

Kov

zpracovávala

například

kovotlačitelskou technikou, kterou vyráběla závěsná svítidla z mosazi, mědi nebo hliníku. Mezi tvarově rozmanitými kusy převládala architektčina obliba jednoduchosti a čistoty tvaru a materiálu. V kontrastu pravoúhlých staveb dávala vždy přednost interiérovým detailům kruhových a oblých tvarů. Převážně vytvářela svítidla hřibovitých nebo trychtýřovitých tvarů, výchozím tvarem byl kruh. Zajímavý byl opakující se technicistní detail jakéhosi závitu nebo žárovkové objímky, který se jako součást svítidel často vyskytoval. Architektka vždy měla na paměti materiál a jeho vlastnosti, které respektovala a které ji zpětně inspirovaly.

101_102_Svítidla

129


78

Architektka svítidla prodávala v prodejně Dílo nebo je vytvářela pro konkrétní interiéry. Vybavila svítidly například interiér Hotelu Patria na Štrbském Plese od Zdeňka Řiháka, Výpočetní středisko ČS v Brně nebo Masokombinát v Olomouci.

130

Svítidla dle svého návrhu umístila také do interiéru vlastního rodinného domu, do kterého vybrala hliníková svítidla kruhových tvarů, z nichž některá jsou doplněna právě již zmíněnými závity. Jako členka Sdružení výtvarných umělců se Růžena Žertová účastnila několika výstav, svítidla prezentovala například na výstavě v roce 1987, která se konala v Brně. Jaromír Sirotek v komentáři k výstavě opětovně zdůraznil zájem architektky o materiál. „Na počátku byla zvědavost. Potřeba ověřit si schopnost práce s materiálem. Má ráda hliník a jeho kompozice. Pro jeho snadnou zpracovatelnost, lehkost, výborný odraz světla a pro jeho přirozenou šedou barevnost, která rámuje světla a zároveň propůjčuje svítidlu současnost.“131

103_104_Svítidla

Významnou složku architektčiny výtvarné tvorby tvoří výroba originálních šperků. Kromě smaltových šperků dosahují výjimečné kvality návrhy a realizace šperků, při nichž autorka pracuje se specifickými vlastnosti titanu. „Fascinoval mě svými vlastnostmi. Je to materiál 21. století, který je úzce spojen s výzkumy vesmíru.“132

130

Více viz. Soupis díla.

131

SIROTEK, Jaromír, text v brožuře k výstavě: Růžena Žertová – svítidla, Silva Mlynářová – nábytek,

Kabinet designu Brno, 1987, Archiv Růženy Žertové. 132

KLÍMOVÁ.

79

Využila vlastnosti materiálu, který interferencí světla mění barvu, čehož jde s různými výsledky dosáhnout galvanickou nebo tepelnou cestou. Architektka Žertová vytvořila několik tematických sérií šperků - náušnic, náhrdelníků, náramků, prstenů i broží. Přestože architektka šperky sama nenosí, její série oplývají invenčním přístupem k tvaru i barevnosti. Jednoduché základní tvary, které použila autorka v architektonických návrzích, nahradily v případě šperků organické tvary a křivky. Architektka šperky sama nikdy nepředstavila, přestože o jejich prezentaci má přesnou představu. Tyto šperky v loňském roce prezentovala Barbora Klímová při příležitosti otevření Prague Biennale. Jedno stojaté a závěsné hliníkové svítidlo a titanový náhrdelník byly roku 1992 zakoupeny Moravskou galerií v Brně.133

133

Archiv Růženy Žertové. Kupní smlouva datovaná 28.6. 1992, kde autorka předmětů architektka

Růžena Žertová prodává Moravské galerii v Brně zastoupené ředitelem PhDr. J. Kačerem stojanové svítidlo z černého smaltu, hliníkové svítidlo závěsné a titanový náhrdelník nebarvený s perletí.

80

5. Závěr Architektka Růžena Žertová vytvořila jako projektantka Státního projektového ústavu obchodu několik návrhů obchodních domů, jejichž kvalitní provoz a výraz obstály v kontextu dobové architektonické tvorby. Kromě nejznámějšího obchodního domu Prior v Pardubicích, který pro svůj jedinečný výraz

spočívající v tvarovém

a materiálovém řešení a především barevnosti již získal své místo v dějinách architektury, zůstala architektonická tvorba Růženy Žertové široké odborné a laické veřejnosti neznámá. I v dalších návrzích obchodních domů prokázala architektka své nesporné projekční kvality. Vytvořila vzor pro obchodní stavby v poválečném Československu v případě obchodního domu Hornád v Košicích nebo navrhla obchodní dům, jehož umístěním pod povrch náměstí nabídla jedinečnou alternativu pro návrhy obchodních domů do historických center měst. Architektka současně nelpěla na své prestiži projektanta, protože její projekční kariéru provázel zájem o výtvarnou tvorbu, což jí také umožnilo bez zahořknutí opustit projekční ústav a věnovat se několik let téměř výhradně návrhům interiérů a výtvarné činnosti. Později také její návrh vlastního rodinného domu obstál v kontextu soudobého bydlení, což architektku nasměrovalo k návrhům obytných staveb. Na tomto poli se také projevilo její racionální uvažování, když začala promýšlet varianty kompaktního bydlení a navázala tak v podstatě na tvorbu zahraničních architektů. Architektka se během celé svou projekční činnost řídila znalostmi nabytými během studia u Bedřicha Rozehnala. Dbala na umístění staveb v městské struktuře, na

dobrý provoz

staveb, vhodné konstrukční a materiálové řešení a estetický

výsledný výraz stavby, velký důraz kladla na řešení interiérů staveb. V její tvorbě se projevovala snaha pochopit a následovat kontext místa, který vždy přenesla do konceptu, a to především ve výrazu stavby. Zajímavé jsou významové roviny, kterými architektka zdůvodňuje podobu obchodních staveb v Ústí nad Labem, Pardubicích nebo Ostravě. Přestože stejné principy architektka

uplatnila v návrzích obytných staveb,

respektuje jejich rozdílnou funkční náplň a před výraznou vizuální podobou dává prostor pro vyniknutí individuality jejich obyvatel. Stavby architektky Žertové jsou především promyšlenými celky, jejichž každý detail architektka zvážila a snažila se také dotáhnout v zájmu celku.

81

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že se v naší poválečné architektuře jedná o výjimečnou ženu architektku, jejíž význam nespočívá ve zdůraznění jejího ženského přístupu, ale ve schopnosti řešit architektonický úkol komplexně s racionálním přístupem a s velkou mírou výtvarného cítění. Architektka Žertová nebyla vizionářkou, ale architektkou, která přistupovala ke stavbám zpříma. Růžena Žertová, ač nikdy architektkou být nechtěla, se stala jednou z nejvýraznějších osobností naší architektonické scény 60. a 70. let 20. století.

82

6. Soupis díla Projekty a realizace ve Státním projektovém ústavu obchodu OD Hornád Košice – projekt 1960-64, realizace 1964-68, přehlídka arch. prací SA ČSR 1968-69, III. cena 70 Obchodní dům DODO Jednoty LSD Michlovce, projekt 1965-68, realizace 1967-73 Interiéry Park hotelu Nový Smokovec, projekt 1967, realizace 1971 Výstavní pavilon na světovou výstavu v Montrealu, soutěž, 1965, 1. odměna OD Labe Ústí nad Labem, projekt 1965-69, realizace 1969-74 OD Prior Jihlava, soutěžní projekt SPÚO, 1968, 1. cena , přehlídka arch. prací SA ČSR 1968-69, uznání I. stupně 1970 OD Prior Pardubice, projekt 1970-71, realizace 1971-74, čestné uznání města Pardubic, přehlídka arch. prací 1974-75, oceněna v anonymní mezinárodní soutěži v Montevideu v Uruguay první cenou v kategorii realizovaných staveb OD Praha, vyzvaná soutěž, 1971, 2. cena OD Prior Ostrava, projekt 1975-76 Návrhy a realizace během samostatné architektonické a výtvarné činnosti RD Zákoutí, Brno projekt 1978, realizace 1979-82 Návrhy a realizace bižuterie a svítidel pro prodejnu Díla, 1972-90 Svítidla pro hotel Patria, Štrbské Pleso, návrh a realizace 1975 Svítidla pro výpočetní středisko ČS Brno, Jánská, návrh a realizace 1975 Interiér klubovny v zámku Frýdek Místek, projekt 1975, realizace 1976 Svítidla do rekreační chaty Dětřichov, návrh a realizace 1982-83 Interiéry družstevního domu JRD Vlára Nemšová, projekt 1985, realizace 1985-86 Svítidla pro hotel centrum Frýdek-Místek, návrh a realizace 1986 Svítidla pro Masokombinát Olomouc, návrh a realizace 1988 Svítidla pro prodejnu tabáku a bistra Alfa Brno, návrh 1989 Adaptace RD manželů Knížkových, Brno Medlánky, projekt 1988, realizace 1991

83

Rekonstrukce obchodního centra Rubín, Brno Žabovřesky, studie 1991-92 Vnitřní zařízení železniční polikliniky Brno, projekt 1991-92 Řešení Burianova náměstí, Brno Žabovřesky, studie 1991-92 Bayerische Vereinsbank a.g., Kobližná 2, Brno, projekt 1993, realizace 1994 Rekonstrukce moštárny na obchodní objekt, Nový Bydžov, projekt 1993 Rekonstrukce statku rod. Viktorových, Řepiště, projekt 1995 Rekonstrukce vily, Kozinova, Hradec Králové, projekt 1996, realizace 1998 2 RD, Brno Komín, Pastviny, projekt 1995-96, realizace 1997-98 RD Soni Staňkové, Hradec Králové, projekt 1996, realizace 1996-97 „Mladý dům“, minimální RD pro mladé, projekt 1996 Urbanistická studie zástavby RD, Buchlovice, projekt 1997 RD Jiřího Skořepy, Kostelec u Křížků, projekt 1997, realizace 1997-98 Interiér loveckého záměčku Antonsthal, projekt 1997 Rekonstrukce RD Mudr. Marie Cvekové, Malenovice, 1996 RD Břežany, 2000 RD manželů Sudkových, Starovičky, 2001 Urbanistická studie Komín, Ivanovice, Kníničky, Pieštany, 2002 RD manželů Chudých, Sokolnice, 2003 RD manželů Suchánkových, Těšín, 2005 RD manželů Svobodových, Dolní Datyně, 2006 RD Marka Pavlíčka a Alice Křivánkové, Želešice Účast na výstavách 10/1974 Sztuka uzytkowa Poznaň – bižuterie, kůže, kov 1975 Výtvarníci okresu Frýdek Místek - architektura, bižuterie, kůže, kov 1978 – 1979 Světová výstava Ženy architektky, Paříž – USA, OD Pardubice 1980 Výtvarné Pobezkydí – smaltové šperky 1987 Růžena Žertová – svítidla, Silva Mlynářová – nábytek, Kabinet designu Brno 1990 „Neúplné setkání tří generací“, Na Slovanech, Praha 2 – Emauzy, Sdružení výtvarných umělců architektů a teoretiků Nová skupina, výstava arch. prací za posledních 20 let 1990 Anna Žertová – tapiserie, artprotisy, gobelíny, Růžena Žertová – architektury, svítidla, šperky, JKZ Galerie Valašské Meziříčí 84

1991 Výstava skupiny Q, DU Brno – architektura 1991 Výstava českých výtvarníků kov-šperk, Galerie Bayerischer Kunstgewerbe Verein Mnichov – titanové šperky 1993 Prostor a tvar, výstava prací členů AIT, putovní - svítidla 1993 Karla Palátová – tapiserie, Jitka Vahalíková – sklo, Růžena Žertová – šperk, Víděň – Hofburg

85

7. Bibliografie Archivní materiály Archiv Růženy Žertové. Archiv Tesco Pardubice. Archiv doc. Ing. arch. Naděždy Menšíkové, CSc. Archiv Michala Sborwitze (poskytnul Petr Klíma). Fond SPÚO, Sbírka architektury, Muzeum umění Olomouc (poskytnul Petr Klíma). Rozhovor s Růženou Žertovou ze dne 17.3. 2010, 23. 6. 2010. a 1.11. 2010. Publikace BANHAM, P. Reyner, Dokumente der Modernen Architektur :brutalismus in der Architektur /Bd. 5Stuttgart :K. Krämer,1966. 1. vyd. 199 s. BARTOŠ, Štěpán, Kaleidoskop tvarů : století moderní architektury v Pardubickém kraji, Pardubice : Helios, 2006.199 s. ISBN 80-85211-19-X. BAŠE Miroslav a kol. autorů. Česká architektura 1945 – 1995, Praha: Obec architektů, Katalog ke stejnojmenné výstavě v Galerii Jaroslava Fragnera, 1995.181 s. BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století. Praha :Stát. pedag. nakl.,1984. 1. vyd. 479 s. DOSTÁL, Oldřich, Moderní architektura v Československu, Praha, 1970. DUDÁK, Vladislav s kol., Encyklopedie světové architektury I, Od menhiru k dekonstruktivismu, Praha, 2002, vyd. 2, ISBN 80-86-223-91-4. 534 s. s. 81-82. DULLA, Matúš, Architektúra Slovenska v 20. storoči /Bratislava :Slovart,2002. 1. vyd. 511 s : il. ; 32 s. ISBN 80-7145-684-5. GORYCZKOVÁ, Naďa, Slavné vily Moravskoslezského kraje, Praha :Foibos, 2008. 1. vyd. 197 s. ISBN 978-80-87073-09-4. HAAS, Felix, Architektura 20. století, Praha,1980. HAAS, Felix, Moderná svetová architektúra, Bratislava, 1968.

86

HALADA, Jaroslav, Hlavačka Milan, Světové výstavy, Od Londýna 1851 po Hannover 2000, Praha, 2000. KLÍMA, Petr, Obchodní domy Prior: dvojitá sonda do architektury 60. a 70. let 20. století, Diplomová práce, Uměleckoprůmyslová škola v Praze, 2010. KOTÁSEK, Jiří, Nejstarší dějiny Frýdku, Frýdek-Místek : Matice slezská, 2008. 1. vyd. 1. díl. ISBN: 978-80-86887-13-5. Kultermann Udo, Současná světová architektura, Praha, 1966. KUSÝ, Martin, Architektúra na Slovensku 1945 – 75, Bratislava :Pallas,1976. 1. vyd. 288 s. KYNČL, Jakub, 39 bydlení ve městě /39 living in the city, Brno :ERA,2005. 1. vyd. 243 s. ISBN: 80-7366-039-3. MAAS, Winy, Farmax :excursions on density. MVRDV /Rotterdam :010 Publishers,1998. 1. vyd. 736 s. ISBN 90-6450-266-8. MICHL, Jan, Realizace a projekty v současné architektuře. Praha, 19781, vyd. 1. MATUŠÍK, Ivan, Ivan Matušík :život s architekturou, Bratislava :Monada atelier s. r. o.,2003. 1. vyd. 176 s. ISBN 80-968906-1-1. PAŽOUTOVÁ, Kateřina, České výtvarné umění a architektura 60. let 20. století, Brno, 2004. PECHAR, Josef, Československá architektura 1945-1977, Praha, 1979. PECHAR, Josef. Programy české architektury, Praha :Odeon,1983. 1. vyd. 302 s. PELČÁK, Petr, Bedřich Rozehnal, Brno :Obecní dům Brno,2009. 181 s. : il. ISBN 978-80-254-6183-9. PELČÁK, Petr, Ernst Wiesner :1890 - 1971 /Brno :Obecní dům,2005. 178 s. : il. ; 32 cm. ISBN 80-239-5613-2. PERNES, Jiří, Kapitoly z dějin Vysokého učení technického v Brně :(cesta moravské techniky 20. stoletím), Brno :VUTIUM,2009. Vyd. 1. 345 s. : il. (některé barev.), portréty, faksim. ; 25 cm + ISBN 978-80-214-3376-2 (váz.). STARÝ, Oldřich, Československá architektura : od nejstarší doby po současnost, Praha, 1965 ŠEVČÍK, Oldřich, Beneš Ondřej, Architektura 60. let, „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. Praha: Grada. 2009, vyd. 1, 502 s. ISBN 978-80-247-1372-4 ŠVÁCHA, Rostislav. Dějiny českého výtvarného umění V, 1939/1958 /Praha :Academia,2005. 1.vyd. 525 s. ISBN 80-200-1390-3.

87

BREGANTOVÁ, Polana, ŠVÁCHA, Rostislav, PLATOVSKÁ, Marie , Dějiny českého výtvarného umění VI, 1958/2000. 1, Praha, 2007. s. 296. ŠVÁCHA, Rostislav, Regionalimus a internacionalismus v soudobé architektuře, Praha : Česká komora architektů, 1999. Vyd. 1. 87 s. ; 30 cm. ISBN 80-902735-0-5 ULRICH, Petr, Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků, Praha, 2006. VEBR, Jaroslav, Soudobá architektura ČSSR, Praha : Panorama, 1980. 205 s. ZATLOUKAL, Pavel. Slavné vily Olomouckého kraje, Praha :Foibos, 2007. 1. vyd. 201 s. ISBN 978-80-87073-00-1. ŽERT, Zdeněk a kol., Genealogie rodu Žertů, Břízství, 2003. 80 let České školy architektury v Brně, Fakulta architektury VUT v Brně, 1999. Časopisy, odborná periodika Československý architekt HON, Milan, TEAM 10, Československý architekt, 1969, roč. XV, č. 9, s. 6,7. KADLEC, Alex, Obchodní projekt vystavuje, Československý architekt, 1969, r. XIII, č. 1. Měli odvahu: zástavba rohu Spálené a Národní, Československý architekt, 1967, roč. XIII, č. 25-26, s. 1-3. SIROTEK,

Jaromír,

10

let

práce

Státního

projektového

ústavu

obchodu,

Československý architekt, 1970, r. XVI, č. 13 – 14, s. 1 – 2. SIROTEK, Jaromír, 10 let práce Státního projektového ústavu obchodu, Československý architekt, 1970, r. XVI, č. 13 – 14, s. 1 – 2. Architektura ČSR (ČSSR) HAAS. FELIX, Architektura strojového okouzlení, Architektura ČSR, 1970, roč. XXIX, č. 3, s. 126 – 131. HAIMANN, Petr, Park Hotel Nový Smokovec, Architektura ČSR, 1971, roč. XXX, č. 6, s. 263 – 265. NÁBĚLEK, Stanislav , Obchodní dům v Pardubicích, Architektura ČSSR, , 1976, ročník XXXV, č. 4, s. 156-158. SKLEPEK, Zdeněk, Obchodní dům Prior v Jihlavě, Architektura ČSR, 1985, roč. 44, č. 1. s. 4 – 7. Zajímavosti, Architektura ČSR, 1970, roč. XXIX, č. 3. 88

Genealogické a heraldické listy Rod Žertů, Genealogické a heraldické listy, 2008, r. XXVIII, č. 3, s. 93. Projekt FUCHS, Bohuslav, Obchodní dom Prior v Košících, Projekt, 1969, roč. XI, č. 1,2,. GOGA, Dezider Ing., Úspěšná cesta socialistického obchodu, Projekt, 1973, roč. XV, č. 3, , s. 2-3. CHOVANEC, Jozef, Obchodné středisko v obytném skupine na Hostinského ulici v Bratislave, Projekt, 1959, roč. I, č. 3, s. 27 – 29. KUNA, V., K čomu sme dospeli/o čo sa opierame, Projekt, 1973, roč. XV č. 3, 1973. MATUŠÍK, Ivan, Obchodní dom Prior v Bratislave, Projekt, roč. XI, č. 1,2,1969, s.511. MATUŠÍK, Ivan, Prostredie pre obchod/“večná téma“ v nových obmenách, Projekt, 1973, roč. XV, č.3, s. 4-7. MATUŠÍK, Ivan, Obchodní domy pro Prahu, Projekt, 1972, roč. XIV, č., s. 53. NÁBĚLEK, Stanislav, Farba se vracia, Projekt, 1973, roč. XV., č. 3, s. 12 – 15. SIROTEK, Jaromír, Výstavba maloobchodních jednotek v historických jádrech našich měst, Projekt, roč. XI, č. 1,2,1969, s.28 – 33. ROŽÁNEK, L., Okolie nemožno ingnorovať, Projekt, 1973, roč. XV, č. 3, s. 16-19. VOJTKOVÁ, V., „SU2“ pokládáme za dopísanú ABECEDU, Projekt, 1973, roč. XV, č. 3, s. 28-29. Stavba ŠVÁCHA, Rostislav, Alison a Peter Smithsonovi o brutalismu, Stavba, 1999, r. VI, č. 7, s. 40. ŠVÁCHA, Rostislav, Smithson Alison a Peter, Nový brutalismus (1955), Stavba, 1999, r. VI, č. 7, s. 41. ŠVÁCHA, Rostislav, Smithson Alison a Peter, Nový brutalismus (1957), Stavba, 1999, r. VI, č. 7, s. 41. Výstavba a architektura MATYSOVÁ, Nákupní střediska, Výstavba a architektura, 1959, roč.5, č. 13. 89

Nové obchodní domy, Výstavba a architektura, 1958, roč.4, č. 9-10. s. 20-21. Novodobé obchody a obchodní domy, jejich navrhování a organisace, Výstavba a architektura, 1959, roč.5, č. 2. Soupis nejnovějších záznamů o obchodních domech, Výstavba a architektura, 1960, roč. 6, č. 2., s. 25 – 28. Brožury, oborové materiály, nepublikované texty HELEŠIC, Ondřej, Rodinný dům Zákoutí, Faktografie a Katalogový list, FAST Brno, nepublikováno. KLÍMOVÁ, Barbora, Rozhovor s Ing. arch. Růženou Žertovou, Brno 15. březen 2009, tiskovina vydána k Prague Biennale 2009. KOPECKÝ, Miroslav, Dostavba obchodního domu Prior Pardubice – objemová studie, Průvodní zpráva, s. 4. MERTA, Bohumil, OD Prior Pardubice, Rozbor, Státní projektový ústav obchodu Brno, Odbor TEI, 1975, Brno. Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. NÁBĚLEK, Stanislav, Obchodní dům v Pardubicích, s. 3, Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. OPATŘIL, Jiří, Obchodní dům Prior v Pardubicích, Archiv Růženy Žertové, 4 s., nepublikováno. Prior, informační leták vydaný k příležitosti otevření Prioru Pardubice, Archiv Růženy Žertové, 1974. Prior, Pamětní listina, 23. 8. 1974, Archiv Tesco Pardubice. Prior, Socialistický závazek, 11. 7. 1972, Archiv Tesco Pardubice. SIROTEK, Jaromír, text v brožuře k výstavě: Růžena Žertová – svítidla, Silva Mlynářová – nábytek, Kabinet designu Brno, 1987, Archiv Růženy Žertové. ŽERTOVÁ, Růžena, Průvodní zpráva, Mladý dům, únor 1996, s.6, Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. ŽERTOVÁ, Růžena, Průvodní zpráva, Obchodní dům v Jihlavě, 1968. s. 5. Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. ŽERTOVÁ, Růžena, Průvodní zpráva, OD Hornád – Prior Košice, 1968, s. 2, Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. ŽERTOVÁ, Růžena, Projekty-realizace, soupis. s. 3. Archiv Růženy Žertové, nepublikováno. 90

Internetové zdroje BLAŽEK, Tomáš, Na vysočině je nejošklivější jihlavský Prior, idnes.cz, 17. září 2007. [online]. vyhledáno 28. 10. 2010. Dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/na-vysocine-je-nejosklivejsi-jihlavsky-prior-fo2/domaci.asp?c=A070917_110547_domaci_itu Dokumentace usmrcených na československých státních hranicích 1948−1989. Ústav pro studium totalitních režimů. [online]. vyhledáno 28. 10. 2010. Dostupné na: http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-usmrcenych-statni-hranicepokracovani Historie Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. [online]. vyhledáno 28. 10. 2010. Dostupné na: http://www.fa.vutbr.cz/pages/historie_fa.aspx?lang=cz&menu=1 Historie Frýdku-Místku. [online]. vyhledáno 28. 10. 2010 Dostupné na: http://www.frydekmistek.cz/cz/o-meste/informace-o-meste/historie/ Jihlava, Krecl, historické fotografie. [online]. vyhledáno 14.11. 2010 Dostupné na: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=23442 Karta autora: Růžena Žertová In. USTI AUSSIG. net –online- Ústí nad Labem. Občanské sdružení 400/27. [online]. vyhledáno 17. 9. 2010. Dostupné na: http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/111-obchodni-dum-labe KOUBOVÁ, Kateřina, MACHÁČKOVÁ, Tereza, První česká samoobsluha vznikla před 50 lety, MF DNES. [online]. vyhledáno 5.10. 2010.. Dostupné na: http://ekonomika.idnes.cz/ekonomika.aspx?r=ekonomika&c=A050527_195923_ekon omika_miz. Obchodní dům Centrum. Centrum Warenhaus Moderne von ihrer glanzvollsten Seite: Aluminium-waben in Silber. [online]. vyhledáno 5. 11. 2010. 91

Dostupné na: http://www.das-neue-dresden.de/centrum-warenhaus.html , vyhledáno OZAP – Obchodní zařízení Praha. [online]. vyhledáno 9. 10. 2010. http://www.ozap.cz/o_spolecnosti-historie.html. POTŮČEK, Jakub. Růžena Žertová, Obchodní dům Prior Pardubice 1971-1974, Kulturní magazín UNI, 2009, roč. 19, č. 2. [online]. vyhledáno 5. 11. 2010. Dostupné na: http://magazinuni.cz/architektura/ceske-ikony/ruzena-zertova obchodni-dum-prior-pardubice-1971%E2%80%931974/ Rod Žertů, ukázka z genealogie rodu. [online]. vyhledáno 9. 10. 2010. Dostupné na: http://www.bristvi.cz/zert/o-rodu-zertu/ Růžena Žertová. In Informační systém abART –online-. Kostelec nad Černými lesy: Archiv výtvarného umění, o.s., 2005 -2006. [online]. vyhledáno 28. 10. 2010. Dostupné na: http://abartfull.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=detail&i=2&Fmistoumrti=&Fprijmeni=%C5%BDer tov%C3%A1&Fjmeno=&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&FumrtiDen=&Fumr tiMes=&FumrtiRok=&Fmisto=&Fobor= Skladba ústeckého průmyslu v 50.-80. letech . [online]. vyhledáno 14. 11. 2010. Dostupné na: http://www.usti-nl.cz/dejiny/1945-95/ul-8-73.htm. SLÁDEK, František. Bílé labuti je sedmdesát, Praha.eu, Portál hl. města Prahy, 17.3. 2009. [online]. vyhledáno 14. 11. 2010. Dostupné na: http://www.praha.eu/jnp/cz/home/budoucnost_historie/praha_historicka/bile_labuti_je _sedmdesat.html SYNKOVÁ, Veronika. Užité umění v architektuře města Ústí nad Labem v letech 1945-1989 se zaměřením na monumentální užité umění, Diplomová práce, Univerzita Jana Evangelista Purkyně, filozofická fakulta, katedra historie, datum odevzdání: 28. dubna 2008, 218 s. [online]. vyhledáno 18. 10. 2010. Dostupné na: http://www.scribd.com/doc/19573141/Synkova-diplomova-prace 92

ŠEVČÍK, J. Oldřich, Pelčák Petr, Beneš Ondřej, Růžena Žertová, Bulletin, Česká komora architektů, 3/2009, s. 5 – 7. [online]. vyhledáno 18. 5. 2010. Dostupné na: http://www.cka.cc/ostatni/bulletin/3-2009/view Zlatý fond, Databáze textů o architektuře v českém jazyce. [online]. vyhledáno 18. 10. 2010. Dostupné na: http://www.zlatyrez.cz/fond/fond-a.htm

93

Zdroje zařazené obrazové dokumentace Archiv Růženy Žertové Obrázky číslo 01 - 04, 07 – 10, 11, 13, 15, 18, 19, 22 – 27, 31, 32, 35 – 44, 62 – 66, 68, 69 – 73, 76, 77, 81, 84 – 89, 102 – 104. Archiv doc. Ing. arch. Naděždy Menšíkové, CSc. Obrázky číslo 80, 82, 83. Archiv Petra Klímy Obrázky číslo 28. Archiv Michala Sborwitze Obrázky číslo 54, 55. Archiv Tesco Pardubice Obrázky číslo 33,34, 45, 48 – 53, 56 – 60. Archiv vlastní Obrázky číslo 20,21, 47, 61, 67. BANHAM, P. Reyner, Dokumente der Modernen Architektur :brutalismus in der Architektur. Obrázky číslo 90, 91. FUCHS, Bohuslav, Obchodní dom Prior v Košících, Projekt, 1969. Obrázky číslo 12, 14. HAAS, Felix, Architektura 20. století. Obrázky číslo 46, 74. HAIMANN, Petr, Park Hotel Nový Smokovec, Architektura ČSR, 1971. Obrázky číslo 95, 96, 100.

94

KLÍMOVÁ, Barbora, Rozhovor s Ing. arch. Růženou Žertovou. Obrázek číslo 101. KYNČL, Jakub, 39 bydlení ve městě /39 living in the city Obrázky číslo 93, 94. MATUŠÍK, Ivan, Obchodní dom Prior v Bratislave, Projekt,1969. Obrázek číslo 17. MATUŠÍK, Ivan, Obchodní domy pro Prahu, Projekt, 1972 Obrázky číslo 78, 79 . PELČÁK, Petr, Bedřich Rozehnal. Obrázky číslo 05,06. ŠEVČÍK, J. Oldřich, Pelčák Petr, Beneš Ondřej, Růžena Žertová. Dostupné na: http://www.cka.cc/ostatni/bulletin/3-2009/view Obrázek číslo 00. http://lanternslide.wikispaces.com/Belgium+%26+Holland Obrázek číslo 16. http://www.das-neue-dresden.de/centrum-warenhaus.html. Obrázek číslo 30. http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=23442 Obrázky číslo 75, 76. Zajímavosti, Architektura ČSR, 1970. Obrázek číslo 29.

95

ARCHITEKTKA RŮŽENA ŽERTOVÁ

Recommend Documents