Archeologické rozhledy LIV 2002, sešit 2 Recenzovaný časopis Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze

Archeologické rozhledy LIV–2002, sešit 2 Recenzovaný časopis Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze. http://www.arup.cas.cz Peer–reviewed journal published by the Institute of Archaeology, Prague. http://www.arup.cas.cz

Adresa redakce Letenská 4, 118 01 Praha 1; e-mail: [email protected] tel.: 257533782, 00420/607942455; fax: 00420/257532288 Vedoucí redaktor – Editor in chief Martin Ježek Redakční rada – Editorial board Andrea Bartošková, Martin Bartelheim, Jan Blažek, Jan Klápště, Jiří Macháček, Vladimír Salač, Jan Turek, Josef Unger Technické redaktorky – Production editors Marcela Hladíková, Alena Kornová

Překlad do angličtiny a anglické korektury (pokud není uvedeno jinak) – Unless otherwise noted, English translation/correction: Alastair Millar. Tisk: PBtisk Příbram. Vychází čtyřikrát ročně. Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímá DUPRESS, Podolská 110, 147 00 Praha 4, tel. 241433396. – Orders from abroad: SUWECO CZ s.r.o., Českomoravská 21, 180 21 Praha 9, Czech Republic; Kubon & Sagner, P. O. Box 341018, D-80328 München 34, Germany. Tento sešit vyšel v srpnu 2002 © Archeologický ústav AV ČR Praha 2002

Doporučená cena 45,– Kč ISSN 0323–1267

Archeologické rozhledy LIV–2002

361

OBSAH

Petr Škrdla, Změny v sídelní strategii mladého paleolitu v mikroregionu brněnské kotliny — Changes in settlement strategy during the Upper Palaeolithic in the Brno basin micro–region

363–370

Martin Gojda (ed.) – Dagmar Dreslerová – Patrick Foster – Roman Křivánek – Martin Kuna – Slavomil Vencl – Milan Zápotocký, Velké pravěké ohrazení v Klech (okr. Mělník). Využití nedestruktivních metod výzkumu k poznání nového typu areálu — Das Erdwerk Kly in Mittelböhmen. Auswertung der nichtdestruktiven Methoden zur Erkenntnis eines Siedlungsareal Typus Slavomil Vencl, Poznámky k interpretaci ohrazení v Klech, okr. Mělník Martin Kuna, O věcech praktických a nepraktických. Komentář k poznámkám S. Vencla

371–430

431–436 436–438

Jaroslav Brůžek – Jakub Likovský – Viktor Černý, Současné metody biologické antropologie a jejich využití při hodnocení kostry přisuzované českému knížeti Spytihněvovi I. — Current research methods in biological anthropology and their application in the study of the skeleton attributed to the Bohemian Prince Spytihněv I

439–456

Martin Nejedlý, Od krásné dívky až k hadům a drakům. Proměny víly Meluzíny a jejich odraz v ikonografii středověkých pramenů — From beautiful maiden to snakes and dragons: the transformation of the nymph Melusina and its depiction in the iconography of Medieval source material

457–494

MATERIALIA Jiří Hrala, Bronzový meč z Pošumaví. Mladomohylové meče s plným jilcem v Čechách — Ein Bronzeschwert aus dem Böhmerwaldgebiet. Junghügelgräberzeitliche Vollgriffschwerter in Böhmen

495–501

Jiří Babůrek – Zdeněk Kotrba, Chemické složení meče od Chvalšovic — Die chemische Zusammensetzung des Schwertes von Chvalšovice

501–503

Zdeněk Smrž – Roman Křivánek, Panenský Týnec, okr. Louny: znovuobjevená časně laténská mohyla — Panenský Týnec (Louny district): a rediscovered Early La Te`ne tumulus

504–509

AKTUALITY I. Vojtěchovská – L. Smejtek, XVII. Symposium o pozdním eneolitu a časné době bronzové v českých zemích a na Slovensku

510

M. Šmíd, 20. pracovní setkání „Otázky neolitu a eneolitu našich zemí“

511–512

J. Górecki – Z. Kurnatowska – L. Poláček, Druhé pracovní setkání Mikulčice – Ostrów Lednicki, Mikulčice 25. – 26. 5. 2001

512–515

362


Jana Maříková–Kubková, Deset století architektury. I. část – Architektura románská. Starý královský palác na Pražském hradě, duben–říjen 2001

515–517

Lumír Poláček – Ivana Boháčová, Jitka Vrbová (29. 11. 1969 – 20. 12. 2001)

517–519

NOVÉ PUBLIKACE V. Černý, Renfrew, C. – Boyle, K. eds.: Archaeogenetics: DNA and the population prehistory of Europe (Cambridge 2000)

520–524

Miroslav Dobeš, Milan Zápotocký: Cimburk und die Höhensiedlungen des frühen und älteren Äneolithikums in Böhmen (Praha 2000)

524–527

Andrea Bartošková, Mediaevalia archaeologica 3. Pražský hrad a Malá Strana (Praha 2001)

527–532

Rudolf Procházka, Mediaevalia archaeologica 3. Pražský hrad a Malá Strana (Praha 2001)

532–536

Jan Sommer, Dobroslav Líbal: Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek (Praha 2001)

536–539

Renáta Švecová, M. Bém – J. Bláha – M. Kalábek – P. Kouřil – J. Peška – P. Procházková – K. Šabatová – P. Vitula: Archeologické zrcadlení – Archaeological Reflection (Olomouc 2001)

540–541

Alena Horáčková, Gabriel Cooney: Landscapes of Neolithic Ireland (London 2000)

541

Karel Valoch, Thomas Einwögerer: Die jungpaläolithische Station auf dem Wachtberg in Krems, NÖ (Wien 2000)

541–542

Eva Čujanová, In memoriam Jan Rulf (Praha 2001)

542–543

M. Jančo, Marek Olędzki: Cmentarzysko z młodszego okriesu przedrzymskiego i okresu rzymskiego w Wólce Domaniowskiej koło Radomia (Łódź 2000)

543

Ivan Pavlů, Radomír Tichý: Expedice Monoxylon. Pocházíme z mladší doby kamenné (Hradec Králové 2001)

544

Martin Wihoda, Przemysław Urbańczyk: Władza i politika we wczesnym średniowieczu (Wrocław 2000)

544–546

P. Malá, Ve službách archeologie II. Přírodovědné metody v archeologii a antropologii (Brno 2001)

546–548

Radek Bláha, Východočeský sborník historický 3/1993, 4/1994, 5/1996, 6/1997, 7/1998, 8/1999, 9/2000 (Pardubice)

548

Rudolf Procházka, Ze studiów nad źyciem codziennym w średniowiecznym miescie. Parcele przy ulicy Więziennej 10–11 we Wrocławiu (Wrocław 1999)

548–550

504


PANENSKÝ TÝNEC, OKR. LOUNY: ZNOVUOBJEVENÁ ČASNĚ LATÉNSKÁ MOHYLA Zdeněk Smrž – Roman Křivánek Úvod Leteckou prospekcí objevujeme nová naleziště, zároveň však „znovuobjevujeme“ již dříve známá, lépe či hůře lokalizovaná (podrobněji Smrž 2000). Nejzajímavější ze 108 objevů tohoto druhu, představujících 24,3 % ze 445 nalezišť zachycených v letech 1992–2001 v regionu SZ Čech, přinesl snímek umožňující přesnou lokalizaci zničené mohyly z katastru Panenského Týnce, známé díky nádherné, často publikované maskovité sponě z přelomu 5./4. století př. Kr. (vyobrazení např. Filip 1969, 995, Taf. LXXXIV/1; Pleiner et al. 1978, 482, obr. 149, tab. 66). Díky novým poznatkům můžeme nyní nejen přesně určit dosud neznámé místo nálezu z roku 1892, ale i částečně rekonstruovat nejasnou a různě vykládanou nálezovou situaci. Publikace je možná i díky skutečnosti, že geofyzikální měření R. Křivánka neprokázalo existenci hrobové komory či jiných zahloubených objektů (kromě příkopu) a proměření celé plochy magnetometrem i detektorem kovů nepřineslo nálezy pravěkých kovových artefaktů. Jen tak si můžeme být jisti, že se naleziště nestane cílem „hledačů pokladů“, devastujících v posledním desetiletí naše kulturní dědictví. Místo nálezu Při letecké prospekci dne 19. 7. 2000 objevil Z. Smrž na poli při zzs. okraji Panenského Týnce, v trati „V hliništích“, osamocený kruhový lineární objekt, zjevně příkop (obr. 1). Jeho vnější průměr činí dle geofyzikálního měření ca 35 m, šířka příkopu ca 2,5 metru. Souřadnice na mapě 1 : 10000, list 12–12–14, jsou 410 mm od Z a 165 mm od J s. č. Objekt leží na táhlé jazykovité ostrožně svažující se od Z k V, ze S a V vymezené Úhereckým potokem a jeho pravobřežním bezejmenným přítokem, ze Z silnicí do Vrbna a Telců a z J státní silnicí Slaný – Louny, která dříve procházela přímo obcí, ca o 100 m blíže nalezišti. Nadmořská výška činí 362 m a je nutno zdůraznit, že ač je poloha při pohledu od jihu (ze státní silnice) nenápadná, je z ní výborný výhled směrem k Z, S a V a z těchto stran je v krajině dominantní. Při rekognoskaci v říjnu 2000 jsem zjistil, že objekt se nachází v nejvyšším bodě terénu, na přirozeném nízkém pahorku. Podloží tvoří štěrkopísek, půdní pokryv hnědá ornice s oblázky z podloží. V místě objektu je však nápadná kruhová plocha zlomky opuky promísené černohnědé hlíny, evokující dojem humusového horizontu, jehož existence je na vrcholku pahorku vzhledem k orbě a erozi za normálních okolností vyloučena. Sběr byl negativní. Verifikace Nebude na škodu ocitovat původní a jedinou autentickou zprávu o nálezu spony z Panenského Týnce (F. Kučera, Český lid III, 1894, 572–573). „V Panenské Týnici, okresu Lounského, asi 20 metrů od silnice do Vrbna, na pozemku p. Houfa č. parc. 528 našla se spona nádherné práce. Asi uprostřed jmenovaného pozemku byla nápadná vyvýšenina (jakého rozměru, nedozvěděl jsem se), kterou před dvěma roky majetník dal rozkopati, hlínu pak po poli rozvésti. Podle vypravování dělníků, kteří tehdy prací tou byli zaměstnáni, nejhořeji byla hlína (jaká, nedozvěděl jsem se), pak narovnáno kamení a pod kamením opět hlína, ve kteréž nalezena sponka, kosti a lebky; jaké však, není známo. Tolik mi sděleno. Patrně byla tu kostra, nad kterouž nasypána mohyla …“ Následující stručný popis spony není již z našeho hlediska zajímavý. Pro další rozbor je důležité, že F. Kučera patrně neznal místo nálezu z autopsie. Důvody vedoucí ke ztotožnění 110 let starého nálezu s objektem objeveným leteckou prospekcí lze shrnout do tří bodů. 1. Objekt skutečně leží vpravo od silnice do Vrbna, byť je jeho střed od ní vzdálen ca 40 m, nikoliv dvacet. 2. Na kopii z mapy bývalého pozemkového katastru z roku 1895 odpovídá dnešní poloze „V hliništích“ pomístní název „V hliníšťatech“. Dlouhé úzké parcely jsou orientovány ve směru S–J, mezi parcelami č. 527 a 529 je nápadně malá parcela označená nelogicky číslem 529 (viz obr. 2). Lze důvodně předpokládat, že původně šlo o neobdě-

SMRÎ – K¤IVÁNEK: Panensk˘ T˘nec, okr. Louny ...

505

Obr. 1. Panenský Týnec (č. neg. 168:11 ÚAPP Most, foto Z. Smrž). Uprostřed snímku je patrný kruhový příkop zničené mohyly. — Fig. 1. Panenský Týnec (neg. no. 168:11, ÚAPP Most archive, photo: Z. Smrž). The ring ditch of the destroyed tumulus can be seen in the middle of the picture.

lávanou parcelu č. 528 v místě mohyly, po jejím rozebrání přiřazenou k parcele č. 529. 3. Dle cest vyznačených v mapě odpovídá poloha naleziště i parcely plně objektu objevenému z letadla. Interpretace a hodnocení Kostrový pohřeb (snad i několika osob) byl buď pod kamenitým závalem, nebo ve skříňce z opuky. Černá skvrna v místě mohyly je patrně reziduem jejího náspu či jím konzervovaného půdního horizontu, které ani po 110 letech orby nepodlehly zcela erozi. Tmavým zbarvením ornice se projevovaly ještě v 30. letech 20. století bylanské mohyly u Račiněvsi (údaj dle Koutecký 2000, 127) a dodnes tak lze z letadla identifikovat rozorané mohyly. Lze tedy vyvodit závěr, že hrob byl uložen buď na úrovni původního terénu, nebo spíše v náspu mohyly, ne však příliš vysoko. Existenci zahloubené hrobové komory vylučuje popis nálezových okolností a hlavně skutečnost, že ji neprokázaly ani geofyzikální měření, ani letecká prospekce. Vegetační příznaky by se totiž projevovaly nejen nad nenarušeným, ale i nad prokopaným a opět zaházeným objektem. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že revizní výzkum nemá smysl. Novým poznatkem je doložení 2,5 m širokého kruhového příkopu kolem mohyly a zjištění jejího vlastního průměru – ca 30 metrů. Je pravděpodobné, že mohyla takové velikosti obsahovala množství dalších milodarů (možná i vůz), buď z neznalosti zničených, nebo zcizených. Jen na okraj lze poznamenat, že název trati („V hliníšťatech“, „V hliništích“) by mohl být reminiscencí na rozkopanou mohylu či mohyly. Letecké snímky totiž neprokázaly žádné jiné zásahy do

506


podloží, které by při jeho charakteru (štěrkopísek) musely být díky vegetačním příznakům patrné, zvláště v případě tzv. selské těžby. Z hlediska metodického je zajímavé, že zatímco na leteckém snímku je kruhový příkop dobře patrný celý, geofyzika jej zachytila pouze z poloviny. Z jiných výzkumů ovšem víme, že vegetační příznaky se projevují v optimálních případech i nad velmi mělkými zahloubeními, jen do podorničního horizontu. Je tedy zjevné, že s. a z. část příkopu téměř podlehla erozi a orbě. Situace je dokladem komplementárnosti obou nedestruktivních prospekčních metod, při nichž geofyzika je úspěšnější v místech s mocnějším půdním pokryvem, na nichž se naopak vegetační a půdní příznaky nemusejí vůbec projevovat. Závěrem Je známou skutečností, že nepřehlédnutelnou součástí pravěké krajiny byly pohřební areály, u většiny kultur zahrnující i nápadné mohyly, umístěné v dominantních místech a zdaleka viditelné, představující tzv. krajinný antecedent (pojem viz Beneš – Brůna 1994, 42), a respektované proto pozdějším obyvatelstvem (např. Šmejda 2001, 509–511, s lit.). A právě „knížecí“ mohyly doby halštatské a časně laténské patřily k největším a nejbohatěji vybaveným (přehled viz Drda – Rybová 1998, 30–53; zmínku jistě zaslouží i bylanská mohyla o průměru 27,5 m z Poláků u Kadaně: Koutecký – Smrž 1991, 169, obr. 27–29). Není proto divu, že právě ony byly nejvíce ničeny. Ať orbou, nebo při úpravách pozemků, či archeology v dobách, kdy technika výzkumu nedosahovala dostatečné úrovně. Dnešním archeologům nezbývá než jejich vzhled a inventář pracně rekonstruovat (např. Michálek 1977; Drda – Rybová 1998), někdy je dokonce v terénu znovu složitě lokalizovat (Fröhlich 1977). Právě při procesu vyhledávání hraje stále větší roli letecká archeologie. Kromě Panenského Týnce mohou být příkladem J. L. Píčem, A. Stockým a J. Böhmem zkoumané hroby bylanské kultury u Račiněvsi (přehled Koutecký 2000), u nichž nebyly tehdy zachyceny z letadla patrné příkopy mohyl, nebo narušené hroby středobronzové mohylové kultury z katastru Straškova (okr. LT), z nichž tři měly kruhové žlaby po palisádách o průměru 10 až 14 metrů (M. Dobeš, zpráva o výzkumu v roce 1999, čj. 214/01 ÚAPPSZČ Most). O předchozím „výzkumu“, který proběhl patrně již v 19. století, se zatím nepodařilo získat žádné informace. Ostatně v regionu sz. Čech zatím Z. Smrž objevil ca 50 tzv. lineárních uzavřených kruhových objektů: tedy mohyl, příkopů či palisádových ohrazení. Některé z nich mohou ovšem patřit nově zjištěnému fenoménu – tzv. rondeloidům z doby bronzové a halštatské (Podborský et al. 1999), při jehož objevu hrála letecká archeologie hlavní roli. Mohyla z Panenského Týnce i např. polní opevnění z 18.–19. století u obce Poplze (Smrž – Meduna – Brůna – Křivánek 1999) mohou být příkladem toho, jak jsou z letadla objevené objekty náročné na týmové zpracování po stránce heuristické a interdisciplinární. Zároveň však ilustrují skutečnost, že i kdyby nám „někdo“ leteckou archeologii zakázal, zabralo by zpracování a vyhodnocení dosavadních poznatků a objevů řadu let, ne-li desetiletí. A byla by to práce zajímavá a smysluplná. Exkurs. Geofyzikální průzkum mohyly v Panenském Týnci v roce 2001 Pro ověřovací magnetometrický průzkum 17. 8. 2001 bylo na lokalitě Panenský Týnec v podrobné síti měření (ca 0,5 x 0,25 m) užito dvojice cesiových magnetometrů ArÚ AV ČR Praha (Smartag SM–4g, Scintrex, Kanada) využívaných pro podobné ověřovací průzkumy nových výsledků leteckých průzkumů v rámci projektu Sídelní prostor pravěkých Čech (Gojda 2000). Podkladem pro výběr plochy měření (60 x 55 m) byly letecké snímky Z. Smrže, kterými se podařilo porostovými příznaky identifikovat mohylu zničenou již koncem 19. století. Vzhledem k předpokladu, že na orané části pole se mohly dochovat pouze ty části mohyly, které byly více zahloubené do podorničí a nebyly ještě destruovány, bylo k průzkumu plochy vybráno jako nejvhodnější celoplošné magnetometrické měření. Podrobným ověřovacím magnetometrickým průzkumem širšího místa identifikovaného obvodového kruhového příkopu a vnitřního prostoru (strniště po sklizni) však nebyl bezpečně vymezen ani celý průběh obvodového příkopu. Při velice nízkých nehomogenních magnetických anomáliích na


507

Obr. 2. Panenský Týnec, výsek z mapy bývalého pozemkového katastru z roku 1895. Poloha parcely 579, někdejší mohyly, zvýrazněna symbolem. — Fig. 2. Panenský Týnec: extract from an 1895 cadastral map of land–ownership. The location of plot 579, once a tumulus, is marked.

celé ploše měření (štěrkopísky) můžeme ve výsledcích vymezit úzkou liniovou slabě magnetickou anomálii pouze cca poloviny oblouku obvodového příkopu (proměnlivá šířka anomálie 1,5–2,5 m). Eventuální hrobová komora je ve výsledcích nerozlišitelná, ve vnitřní ploše mohyly lze slabými anomáliemi vymezit pouze několik nehomogenit nejasného původu, zřejmě nehomogenit štěrkopísko-

508


vého podloží. Z dosažených (neuspokojivých) výsledků magnetometrického průzkumu lze předpokládat, že celá plocha mohyly byla již intenzivně rozorána s pravděpodobným zachováním pouze v podorničí nehlubokých a málo mocných (či magneticky se od okolí téměř nelišících) spodních částí obvodového příkopu (s vnějším průměrem ca 35 m). Na leteckých snímcích je kruhový příkop dobře rozlišitelný celý, ve výsledcích měření se jeví pouze na straně severní a západní (může to cosi vypovídat o stavu nerovnoměrného podpovrchového dochování příkopu, ale i o rozdílných vlivech nehomogenity štěrkopísků na odlišnost magnetických vlastností a porostových příznaků objektu). Event. hrobová komora zřejmě nebyla více zahloubena než obvodový příkop, a proto byla z velké části (pokud ne úplně) destruována orbou. Pro celou geofyzikálně sledovanou plochu byl charakteristický poměrně velice vysoký výskyt drobných i větších nerovnoměrně rozptýlených kovů v ornici. Vzhledem k situování lokality nedaleko rohu pole podél polní cesty k zahradám (i s ohledem na povrchové nálezy recentních kovových předmětů na poli) většina z nich bude recentního původu. Magnetometrický průzkum byl doplněn zaměřením plochy měření pomocí GPS a povrchovými sběry, s nálezy pouze ojedinělých zlomků pravěké a novověké keramiky. Za pomoc při získávání informací a podkladů děkujeme P. Novákovi a P. Drdovi.

LITERATURA Beneš, J. – Brůna, V. 1994: Má krajina paměť? In: J. Beneš – V. Brůna (edd.), Archeologie a krajinná ekologie, Most, 37–46. Drda, P. – Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha. Filip, J. 1969: Enzyklopädisches Handbuch zur Ur– und Frühgeschichte Europas. Band 2. Prag. Fröhlich, J. 1977: Lokalizace dvou časně laténských mohyl u Hradiště, Archeologické rozhledy 29, 643–645. Gojda, M. 2000: „Sídelní prostor pravěkých Čech“. Zpráva o průběhu komplexního výzkumného projektu Archeologického ústavu AV ČR a Jihočeského muzea, Archeologické rozhledy 52, 534–545. Koutecký, D. 2000: Bylanské pohřebiště v Račiněvsi (starší nálezy a výzkum z roku 1999). In: P. Čech – M. Dobeš (edd.), Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 127–132. Koutecký, D. – Smrž, Z. 1991: Pohřebiště bylanské kultury v Polákách, okr. Chomutov, Památky archeologické 82, 166–223. Michálek, J. 1977: Knížecí mohyly z časné doby laténské u Hradiště, okr. Písek, Archeologické rozhledy 29, 634–643. Pleiner, R. et al. 1978: Pravěké dějiny Čech. Praha. Podborský, V. et al. 1999: Pravěká sociokultovní architektura na Moravě. Brno. Smrž, Z. 2000: Vypovídací schopnost a efektivita letecké archeologie. In: P. Čech – M. Dobeš (edd.), Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 239–242. Smrž, Z. – Meduna, P. – Brůna, V. – Křivánek, R. 1999: Polní fortifikace z 18.–19. století u obce Poplze, okr. Litoměřice, Archeologické rozhledy 51, 335–345. Šmejda, L. 2001: Kostel, nebo mohyla? Příspěvek ke studiu pohřebních areálů, Archeologické rozhledy 53, 499–514.

Panenský Týnec (Louny district): a rediscovered Early La Te`ne tumulus In 1892, during alterations to a field, a large tumulus was destroyed somewhere near Panenský Týnec (9 km south–east of Louny, in North–West Bohemia). The only find to survive was a marvellous and oft–published mask fibula from the turn of the 4th century BC (illustrated for example in Filip 1969, 995, Tab. LXXXIV/1; Pleiner et al. 1978, fig. 149, tab. 66). By comparing aerial photographs with old cadastral maps and the original, very short report in the literature, it was possible after 110 years


509

to precisely locate the site and partially reconstruct the finds situation. The tumulus, with a diameter of 30 m and a 2.5 m wide ring ditch, lay on the western edge of the village, on the summit of an extended spur offering broad views of the surrounding landscape. The inhumation burial was either at the original ground surface level or somewhat above it within the earthwork, either beneath stony rubble or in a stony cist. In neither case was there a sunken grave chamber – the original report, the aerial photograph and the geophysical measurements conducted on the site all go against this suggestion. A „Princely“ tumulus of such size must have contained a large quantity of grave goods, but these were either stolen or destroyed due to the discoverers’ lack of knowledge. Aerial prospection conducted by one of the authors in North–West Bohemia over the last decade has led to the discovery of 445 archaeological sites, of which 50 are documented tumulus relicts (actual tumulus accumulations in other areas, with the exception of the densely wooded regions of southern and western Bohemia, have almost all been ploughed out or otherwise destroyed). ZDENĚK SMRŽ, Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, Žižkova 835, 434 01 Most; e-mail: [email protected] ROMAN KŘIVÁNEK, Archeologický ústav AV ČR, Letenská 4, 118 01 Praha 1; e-mail: [email protected]

Archeologické rozhledy LIV 2002, sešit 2 Recenzovaný časopis Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky v Praze

Recommend Documents