Archeobotanické a archeozoologické analýzy materiálů z archeologického výzkumu doby římské ve Slepoticích u Pardubic

Archeologie východních Čech 6 (2013)

335–350

Archeobotanické a archeozoologické analýzy materiálů z archeologického výzkumu doby římské ve Slepoticích u Pardubic Archaeobotanical and archaeozoological analysis of materials from the archaeological investigations of an Early Roman settlement at Slepotice near Pardubice Jaromír Beneš – Alexandra Bernardová – Gabriela Dreslerová

Předložený článek navazuje na archeologické zpracování sídliště prezentované v tomto svazku. Ačkoli má antrakologický materiál vzhledem k nepatrnému množství determinací jen orientační a indikační roli, přesto patří předkládané výsledky k vůbec prvním v oblasti východních Čech v době římské. Zajímavým jevem je poměrně hojný výskyt kostí koně. Jak prozrazují stopy řezání na jeho kostech, lze s vysokou pravděpodobností předpokládat konzumaci koňského masa. Z osteologického pohledu se zajímavým jeví nález deponovaného skeletu kozy domácí. Kosti volně žijících zvířat prozrazují, že obyvatelé sídliště příležitostně využívali zdrojů obživy i výrobního materiálu z okolí studované lokality. Východní Čechy – Slepotice – doba římská – archeobotanika – archeozoologie – kůň

The paper presents the results of analysis of a small amount of randomly selected charcoal and caryopses from feature 1 at Slepotice in the Pardubice region and animal bones from Roman period features investigated at the same settlement. In addition to alder and oak charcoal, the collection of discovered macroremains also includes a mixture of caryopses of two-row barley, both hulled and hulless, which probably formed an admixture. The caryopses do not show any signs of intentional crushing, their fragmentarization probably happened unintentionally, due to later taphonomic processes. Osteological analysis shows great species variability among the killed animals, despite the low quantity of determined material. Domestic species are represented by bones of ox, other livestock are less frequent, however, not neglectable. An interesting observation is the relatively frequent occurrence of horse bones. Traces of cutting on the bones indicate that horse meat was probably eaten during that period. From the osteological point of view, the discovery of a buried skeleton of a domestic goat seems to be quite interesting. Bones of animals living freely in the wild prove that the inhabitants of this settlement occasionally looked for both food and production materials in the surrounding landscape. Archaeobotany – archaeozoology – charcoal – barley – ox – horse – goa – Roman period

Úvod Polykulturní lokalita se nachází v poloze „Na Vinicích“ a je situována v prostoru tzv. nové pískovny (jinak také pískovna 2). Sídliště plaňanské skupiny ve Slepoticích představuje

336

J. Beneš – A. Bernardová – G. Dreslerová – Archeobotanické…

doposud nejrozsáhlejší publikovanou osadu z časné doby římské ve východních Čechách. V rámci záchranných archeologických výzkumů zde došlo k prozkoumání několika zem nic a sídlištních objektů. Na lokalitě známe i předchozí osídlení z mladší doby bronzové (lužická kultura), doby halštatské (slezskoplatěnická kultura) a střední, pozdní doby latén ské. Datování časné doby římské se opírá o práci E. Droberjara (2006). Poloha byla využívána i v raném a vrcholném středověku. Ze jmenovaného archeolo gického terénního výzkumu byly k archeobotanické analýze předány materiály ve velmi malém množství a jen z objektu 1. Ostatní archeologické objekty nebyly vzorkovány systematicky, pouze náhodně vybírány ručně. Proto mají předložené analýzy spíše infor mativní roli. Dobré výsledky poskytuje jen archeozoologická analýza. Zvířecí kosti jsou relativně velké a nápadné a pracovníci je na terénních výzkumech bez nasazení přísluš ných vzorkovacích metod obvykle vybírali spolu s artefakty. Výsledky archeobotanické determinace odráží tedy skutečnost náhodného vzorku, který nemůže nahradit systematic ké vzorkování výplní archeologických objektů.

Antrakologická analýza Metoda

Nejprve byl makroskopicky posouzen obsah fragmentů jako celek. Poté byly celky v sáč cích zváženy. Jednotlivé fragmenty byly lámány, vyhotoveny byly axiální (transverzální), radiální a tangenciální pozorovací roviny. Vzorek byl pozorován na stereomikroskopu Nikon SMZ 1500 a na optickém světelném mikroskopu Nikon Eclipse 80i. Obraz byl zpracován v prostředí programu NIS Elements 3.0. Anatomické struktury dřeva byly porovnány s mikroskopickým atlasem dřev (Schweingruber 1978) a webových atlasem na www.woodanatomy.ch. Fragmenty uhlíků byly určovány tak, jak je to dosud v antra kotomických analýzách typické, pouze do úrovně botanického rodu. Výsledky

Celkově byl analyzován obsah 4 sáčků s uhlíky, které jsou výsledkem ručního vybírání archeology v terénu (vzorky nejsou produktem plavení). Počet pozitivně určených je dinců je 50. Tento počet však nedovoluje vytvoření základního antrakologického snímku zkoumaného objektu, důvody jsou uvedeny níže. Podle sáčků: 1. Obj. 1, vrstva 4, hl. 120 cm, 20 určení náhodným výběrem, 168 g, 20 x Quercus sp. – dub. Tafonomicky jde o velké fragmenty rozpadlé kulatiny o průměru cca 8–10 cm, dokonalé spálené dřevo. 2. Obj. 1, vrstva 4, hl. 120 cm, 30 ks, 20 určení náhodným výběrem, 173 g, 20 x Quercus sp. – dub. Tafonomicky jde o velké fragmenty rozpadlé kulatiny, dokonalé spálené dřevo. Je zřejmé, že obsahy obou sáčků představují stejný nález, pravděpodobně lokální koncentraci uhlíků v jednom místě výplně objektu.


337

3. Obj. 1, bez bližšího označení, 69 kusů větších fragmentů, 146 g, 10 vzorků určeno podle náhodného výběru, 10 x Alnus sp. (viz příloha). Tafonomicky jde o spálenou větev o průměru cca 3–4 cm. 4. Obj. x, V. polovina, 2. vrstva, 2 fragmenty, spálená porézní kost (není uhlík).

Závěr antrakologické determinace Studovaný materiál poskytl informaci o charakteru nálezu větších kusů spálených dřev v objektu 1/1998. Vzhledem k tomu, že jde o pouze dva kusy velkých dřev, nelze iden tifikace použít k charakterizaci stromové vegetace v prostředí sídliště plaňanského stupně doby římské. Bez znalosti nálezové situace ve výplni objektu nelze ani rozhodnout, zda se jedná o pozůstatek destruované konstrukce, nebo pozůstatek palivového dřeva. Vzhledem k velikosti jednotlivých individuálních dřev je první možnost pravděpodobnější, je však nutné posoudit jejich uložení ve vrstvě. Z hlediska ekologického jsou duby a olše nejběžněj ší součástí stromové vegetace českého termofytika. Dub byl dominantou smíšených doubrav, olše součástí vegetace aluviálních poloh nebo podmáčených stanovišť. Takové prostředí bylo v oblasti na přelomu starší a mladší doby římské běžné, jak dokládá archeo botanická analýza ze studny 368 z Dražkovic (Sedláček et al. 2008).

Analýza rostlinných makrozbytků K analýze byly předány dva vzorky z výzkumu z r. 1996. Pocházejí ze stěny pískovny, ze dvou rozdílných hloubek – 125 a 140 cm. Data o objemu vzorků dodána nebyla. Metodika

Vzorky byly do laboratoře dodány po ručním vybírání během archeologického odkryvu. Jejich obsah byl analyzován pod stereoskopickým mikroskopem. Výsledky

Celý soubor se skládal výlučně z obilek ječmene setého – Hordeum vulgare a jejich fragmentů. Podíly jednotlivých nálezů shrnuje Tab. 1.

338


Slepotice, okr. Pardubice 1996, obj. 1/1996

obilky

cele rovne

cele za krivene

apex

baze

1/2

fgm (cerealia)

Hordeum distichon 125cm

12

1

4

6

5

14

Hordeum distichon 140cm

130

2

3

14

7

38

Hordeum distichon var. nudum 140cm

3

Tab. 1: Slepotice, okr. Pardubice. Počty nálezů zrn ječmene a jejich zachování. Tab.1: Slepotice, okr. Pardubice. Anzahl der Funde von Gerstenkernen und ihr Erhaltungszustand.

Na základě morfologie obilek – dle poměru obilek s rovnou a zakřivenou středovou rýhou – lze usuzovat na soubor složený převážně z ječmene dvouřadého Hordeum distichon (Bouby 2001, van Zeist 1984). Převládající je plevnatá varianta (Hordeum distichon). Plevnatý dvouřadý ječmen byl (a stále i je) pěstován především jako krmovina, k výro bě krup, popř. i mouky a pro přípravu sladu k vaření piva (Hajnalová 1993). Současné sladové odrůdy ječmene tvoří též dvouřadý ječmen (Kuhn 1962). Nahá varianta ječmene – Hordeum distichon var. nudum je v souboru sice zastoupena, ale nijak výrazně (identifikovány byly pouze tři obilky). Od pěstování této archaické formy bylo upuštěno, a to pro její náchylnost k chorobám a náročnost na pěstování. Poměrové zastoupení obilek a jejich jednotlivých částí znázorňuje Graf 1.

Graf 1: Slepotice, okr. Pardubice. Poměrové zastoupení obilek a jejich jednotlivých částí v souboru Slepotice, obj. 1/1996. Graf 1: Slepotice, Bez. Pardubice. Verhältnismäßige Vertretung der Karyopsen und ihrer einzelnen Bestandteile im Fundensemble aus Slepotice, Obj. 1/1996.


339

Z období doby římské a stěhování národů (0–500 n. l.) máme z archeobotaniky užit kových rostlin v České republice jen velmi sporé informace (Šálková et al. 2012). Toto období se z hlediska klimatologického vývoje vyznačuje mírným optimem ve staletí po chladném výkyvu kolem změny letopočtu, které usnadnilo expanzi římského impéria směrem do střední Evropy (Tarrico et al. 2009). Z hlediska skladby plodinové struktury se však zdá, že si ječmen stále držel ve struktuře pěstovaných obilovin dobré postavení. V době římské a době stěhování národů je ječmen doložený na 78 % archeobotanicky zkoumaných nalezišť v ČR (Kočár–Dreslerová 2010). Nahá forma ječmene, byť tvořila malý fragment ze souboru, je přesto pozoruhodná. Historie jeho pěstování sahá ve střední Evropě od neolitu do konce doby bronzové, pak jsou nálezy této formy vzácné (Beneš– Kočár 2000). Z tohoto důvodu můžeme označit nález nahé formy ječmene za významný.

Archeozoologická analýza Hodnocený soubor pocházející ze 14 objektů sídliště časné doby římské čítá 1247 frag mentů kostí, zubů a parohů, včetně zlomku škeble. Celková hmotnost těchto nálezů dosahuje takřka 18 kilogramů. Protože se jedná především o tzv. kuchyňský odpad, docho valy se kosti ve zlomcích, z nichž některé nebylo možno blíže identifikovat. O množství určených a neurčených kostí informuje Graf 2. Sloupec vlevo, prezentující počet, ukazuje, že převažují nálezy neurčené. Naproti tomu pravý sloupec, znázorňující situaci na základě hmotnosti kostí, ukazuje, že bylo určeno cca 75 % objemu nálezů. Z tohoto výsledku vyplývá, že neurčené zůstaly početné drobnější zlomky kostí. Ty ale nebyly z hodnoce ní zcela vyloučeny. Na základě jejich mohutnosti (tloušťky kompakty) byly rozděleny do velikostních kategorií (kosti zvířete malé – MV /kočka, zajíc atd./, střední SV /ovce, koza, srna atd./, velké VV velikosti /tur, kůň atd./ a jejich přechodných skupin v přípa dě nejasností).

Graf 2: Slepotice, okr. Pardubice. Relativní poměr určených a neurčených kostí podle počtu a hmotnosti. Graf 2: Slepotice, Bez. Pardubice. Relatives Verhältnis zwischen bestimmbaren und unbestimmbaren Knochen aufgrund der Anzahl und des Gewichts.

340


3

301

312

32

346

8

2

39

4

2

1

16

51

8

2

81

2

84

1

Equuscaballus Canis lupus f.familiaris

32

4

2

1

domácí zvířata

436

Bos primigenius

4

Susscrofa

5

Cervuselaphus Capreolusca preolus

19

Castor fiber

1

Molusca

2

volně žijící Susscrofa f.d.-Susscrofa

36

Cricetuscricetus

5

celkem určeno

517

VMV

1

SV

266

3

VV

464

6

celkem neurčeno 731

9

CELKEM

4891

1

5

105

61

929

8

52

707

4

40

1253

4

13

2035

61

Ovis-Capra Susscrofaf. domestica

7

1

1

1

3

0

6

11

14

21

4

8

1

64

1

1

1 8

3

81

1

2

9

2

2

6

5

4

34

19 222

0

9939

3

1

648

1

1

280

12

1

400

1

206

1

34 2

7

hmotnost

29

39

427

186

2

144

127

121

4

110

168

13

Bos primigeniusf.taurus Ovisammon f. aries Capraaegagus f. hircus

1

Druh

počet

Pochopitelně nejzajímavější informací archeozoologických analýz je zjištěné druhové spektrum na lokalitě. V případě Slepotic můžeme konstatovat, že se zde vyskytovala poměrně početná skupina zvířat, viz Tab. 2. Celkem se jedná o 13 zvířecích druhů, přičemž jeden z nich je s vysokou pravděpodobností recentního stáří (křeček polní). Skupina domácích zvířat je zastoupena 6 druhy (tur, ovce, koza, prase, kůň a pes), stejným počtem pak i lovná fauna (pratur, prase divoké, jelen, srnec, bobr, mlž).

0

0

0

0

0

1

2

6

0

0

0

16

4 5

1

2

55 5

21 1

3

0

65

8

5

95

9

29

2

2

2

5

72

232

2

22

176

780 3793

1 26

1572

13162 4

8

1

121 18

24

84

13

9

4

42

142

0

0

1

148 26

24

113 15

9

4

64

318

0

4577

1248 30 1

3

1

213 34

29

208 24

11

6

136

550

2

17739

Tab. 2: Slepotice, okr. Pardubice. Přehled zastoupených druhů v jednotlivých objektech. Taf. 2: Slepotice, Bez. Pardubice. Übersicht der vertretenen Arten in den einzelnen Objekten.


341

Zjištěné výsledky nejlépe prezentuje Graf 3. V prvním případě je do výsledku zahrnut i počet kostí nalezeného skeletu kozy domácí. Tím se však výsledek poněkud zkresluje, a proto byl vytvořen další graf, kde jsou kosti deponované kozy z porovnání vyjmuty, Graf 4. V obou případech početně převažují kosti tura domácího. Na druhém místě, podle situace, Graf 4, dosahují kosti prasete a drobných přežvýkavců skoro stejného počtu. Navzdory skutečnosti, že kůň primárně nesloužil za jatečné zvíře, je zajímavá vyšší četnost jeho kostí v osteologickém souboru. Pozůstatky psa se objevily ve dvou nálezech. Situace se částečně liší podle hmotnosti kostí. Zde je převaha tura dominantní, druhým v pořadí je kůň, následován prasetem domácím a ovcí/kozou. Kosti volně žijících zvířat dosáhly počtu 36 kusů. Nejčetněji byly zastoupeny fragmen ty parohu jelena (18 zlomků). S větším početním odstupem následují kosti pratura, srnce (5 zlomků parohu) a prasete domácího. Jedním nálezem (dolní čelist) byla prokázána přítomnost bobra, dvěmi fragmenty lastury mlže. Nálezy kousků parohů jelena a srnce nemusí jednoznačně potvrzovat jejich lov. Nelze vyloučit pouhý sběr parohu, který platil za důležitou výrobní surovinu.

Graf. 3: Slepotice, okr. Pardubice. Relativní početní poměr zvířecích kostí podle počtu a hmotnosti. Graph 3: Slepotice, Bez. Pardubice. Relatives Verhältnis von Tierknochen aufgrund der Anzahl und des Gewichts.

Graf 4: Slepotice, okr. Pardubice. Relativní početní poměr zvířecích kostí podle počtu a hmotnosti. Graph 4: Slepotice, Bez. Pardubice. Relatives Verhältnis von Tierknochen aufgrund der Anzahl und des Gewichts.

342


Obr. 1: Slepotice, okr. Pardubice. Dochované kosti skeletu kozy z objektu 346, levá a pravá strana. Abb. 1: Slepotice, Bez. Pardubice. Erhaltene Knochen vom Skelett einer Ziege aus Objekt 346, linke und rechte Seite.

Odhad věku zabitých zvířat vychází hlavně ze stavu postkraniálního skeletu a pro řezávání zubů v čelistech. V materiálu ze Slepotic převažují kosti zvířat subadultních a adultních. Následuje výčet několika mála kostí zvířat prokázaného nižšího věku: tur domácí – 1 kost zvířete mladšího 1,5 roku, 2 kosti mladšího 2,5 roku a 1 kost věku do 3 let; prase domácí – 1 kost ve věku do 1 roku, 2 kosti ve věku do 2 let, jedna kost do 4 let; ovce/koza – 1 kost do 0,5 roku, 1 kosti do 2 let a 2 kosti ve věku do 3,5 let. V případě stavu zubů lze o přesném věkovém určení hovořit pouze u prořezávání zubů: tur – čelis ti ve věku 0,5 a 1,5 roku; ovce/koza – čelisti ve věku 2 a 4 let; prase domácí – čelist ve věku 0,5 roku, dvě čelisti ve věku 1,5 roku. Často se objevující zuby lehce či více obrou šené, u nichž není možné přesné věkové zařazení. Některé zvířecí kosti nesly na svém povrchu rovněž stopy po bourání těla zvířete (řezání, sekání), barevné změny v důsledku vysokých teplot i stopy řemeslného opraco vání nebo pracovního použití. Tyto jevy jsou přehledně prezentovány v tabulce, Tab. 3. Nejčetněji se zde u modifikovaných kostí objevují kosti ohořelé a okousané šelmou. Zajímavým poznatkem jsou zjištěné stopy řezání a sekání na koňských kostech. Toto spolu se skutečností, že jsou v souboru kuchyňského odpadu kosti koní poměrně hojně zastoupeny, může znamenat, že zde bylo jejich maso konzumováno. Četným jevem tohoto období se staly pohřby psů na sídlišti. Takto byla předběžně identifikována i kumulace kostí z objektu 346. Archeozoologické určení však zjistilo, že se jedná o skelet kozy domácí. Tím není nález méně významný, naopak. Maso psí bylo v lidské minulosti konzumováno výjimečně a výskyt psích deponovaných těl je na archeologických lokalitách poměrně hojný. Odlišná je situace s nálezy kompaktních těl hospodářských zvířat chovaných zejména pro maso a mléko, kam patří i zde nalezená koza. Dle zjištěných údajů tento jedinec – samice dosahovala kohoutkové výšky 65 cm (Schramm 1967; Driesch–Boessneck 1974) a věku 3 let. Při nálezech koster zvířat se často řeší důvod deponování. V případě nálezu ze Slepotic je zřejmé, že koza neuhynula přirozenou smrtí, ale byla zabita, přesněji řečeno podříznuta


343

artefakt

odpad z výroby artefaktu

stopy okousání, masožravec

stopa sekání

stopa ostrého oddělené

jemné stopy řezání

silné stopy řezání

šedě spáleno

převážně šedě,částečně bíle spáleno

převážně černě,částečně hnědě spáleno

černě spáleno

malá část černě spálená

malá část bíle spálená

převážně bíle,částečně šedě spáleno

převážně bíle spáleno

zcela bíle spáleno

29

13

3

celkem

Objekt

v oblasti prvního a druhého krčního obratle, jak ukazují zjištěné stopy řezání a sekání na zmíněných kostech. Tělo bylo uloženo pravděpodobně celé, viz Obr. 1, kde jsou šedě zvýrazněny dochované kosti. Jejich počet není kompletní; důvodem mohou být jak depoziční podmínky, tak způsob vyjmutí z nálezové situace. Z výzkumu bohužel neexis tuje obrazová dokumantace nálezu, a nelze proto s určitostí říci, zda pozice uložené kostry byla primární, nebo sekundární, tzn. kosti se nenacházely v anatomické poloze, bylo s nimi již manipulováno. V dochované hrudce hlín v lebeční části byl zachován a zachycen i mediální prstní článek. Mohl se tam přemístit dvěma způsoby, buď že kosti byly volně již ložené a nezpevněné vazy, nebo zde zapracovali drobní podzemní živočichové a člá nek posunuli. Kromě zmíněného řezání a sekání na krčních obratlích se obdobné stopy objevily i na distálním konci kosti pažní. Z toho může vyplývat, že tělo zvířete bylo zbaveno svalstva (masa) a zbývající kosti společně z nějakého důvodu uloženy v jeden okamžik na jedno místo.

1

1

9

1

1

1

1

2

3

Equuscaballus

2

1

1

SV

3

1

2

VV

58

1

15

6

36

1

1

1

1

1

1

Equuscaballus

1

1

Susscrofa

2

1

1

SV

1

1

VV

3

1

1

1

Druh Susscrofaf. domestica Bos primigeni usf.taurus

Susscrofaf. domestica Ovisammon f. aries Bos primigeni usf.taurus

344

2

2

Ovis-Capra

1

1

Bos primigeni usf.taurus

1

1

Cervuselaphus

10

1

4

2

3

Equuscaballus

2

1

1

Susscrofa

1

1

SV

6

2

1

3

VV

5

1

3

1

127 VV

1

1

144 SV

8

1

7

1

1

3

1

2

Ovis-Capra

2

1

1

Bos primigeni usf.taurus

4

3

1

Equuscaballus

1

1

VV

4

1

2

1

celkem

135

2

2

22

3

3

3

2

7

15 1

1

8

2

3

8

53

32

Susscrofaf. domestica

346


Bos primigeni 301 usf.taurus Caprahircus f. aegagrus

Tab. 3: Slepotice, okr. Pardubice. Přehled zachycených tafonomických stop na kostech. Taf. 3: Slepotice, Bez. Pardubice. Übersicht der festgestellten taphonomischen Spuren an den Knochen.

Závěr Antrakologický materiál z objektu 1 má však vzhledem k nepatrnému množství deter minací jen orientační a indikační roli. Celý soubor nalezených obilek je tvořen směsí obilek dvouřadého ječmene plevnatého i jeho nahé varianty, která patrně tvoří příměs. Zajímavé je, že nebyly nalezeny makrozbytky polních plevelů či ruderálních druhů, neboť ty často tvoří nechtěnou příměs. Jedná se tedy o velmi čistý soubor. Obilky nejeví žádné známky záměrného nadrcení, k fragmentarizaci došlo patrně samovolně, pozdější mi tafonomickými procesy. Osteologická analýza ukazuje – navzdory nízkému množ ství determinovaného materiálu – na vysokou druhovou variabilitu zabitých zvířat. Z domácích druhů zde v nálezech převažují kosti tura, další hospodářsky významné druhy se vyskytují méně, ale ani jejich zastoupení není nízké. Zajímavým jevem je poměrně hojný výskyt kostí koně. Jak prozrazují stopy řezání na jeho kostech, lze s vysokou pravděpodobností předpokládat konzumaci koňského masa v tomto období. Z osteo logického pohledu se zajímavým jeví nález deponovaného skeletu kozy domácí. Kosti volně žijících zvířat prozrazují, že obyvatelé sídliště příležitostně využívali zdrojů obživy i výrobního materiálu z okolí.


345

Použitá literatura Beneš, J. – Kočár, P. 2000: Novověké obilnářství vsi Lažiště (okr. Prachatice) v Pošumaví na základě archeobotanické makrozbytkové analýzy: Nahý ječmen Hordeum vulgare convar. distichon var. nudum – středověký relikt nebo novověký výsadek? Archeo logické výzkumy v jižních Čechách 13, 185–196. Bouby, L. 2001: L‘orgeà deux range (Hordeum distichum) dans l‘agriculture Gallo-Romaine: données archéobotaniques. Revue d‘Archéométrie 25, 35–44. Driesch, A.v. d. – Boessneck, J. 1974: Kritische Anmerkungen zur Widerristhöhenberech nung aus Längenmassen vor- und frühgeschichtlicher Tierknochen. Säugetierkundliche Mitteilungen 22, 325–348. Droberjar, E. 2006: Plaňanská skupina großromstedtské kultury. K chronologii germán ských nálezů a lokalit v Čechách na sklonku doby laténské a v počátcích doby římské. In: E. Droberjar – M. Lutovský (eds.): Archeologie barbarů 2005. Praha, 11–90. Habermehl, K. H., 1975: Die Alterbestimmung bei Haus- und Labor- tieren. Berlin. Schmid, E. 1972: Atlas of animal bones. Amsterdam. Hajnalová, E. 1993: Obilie v archeobotanických nálezoch na Slovensku. Archeologický ústav SAV, Nitra. Kuhn, V. 1962: Speciálne pestovanie rastlín. Bratislava. Kočár, P. 2005: Environmentální archeologie na dálnici D1 (Vyškov-Hulín). Archeolo gické centrum Olomouc. Příspěvková organizace. Ročenka 2005, 265–281. Kočár, P. – Dreslerová, D. 2010: Archeobotanické nálezy pěstovaných rostlin v pravěku České republiky. Památky archeologické 101, 203–242. Schramm, Z. 1965: Kości dlugie a wysokość w klebie u kozy. Roczniki Wyźszej Szkoly Rolnycznek w Poznanie 36, 89–105. Schweingruber, FH 1978: Mikroskopische Holzanatomie. Formenspektren mitteleuro päischer Stamm- und Zweighölzer zur Bestimmung von rezentem und subfossilem Material. Zug. Sedláček, R. – Beneš, J. – Čejková, A. – Kolář, T. – Komárková, V. – Kyncl, T. – Novák, J. – Nováková, K. – Světlík, I. 2008: Studna z Dražkovic u Pardubic: kom plexní archeologická a archeobotanická analýza – Well from Dražkovice by Pardubice: complex archaeological and archaeobotanical analysis. In: J. Beneš – P. Pokorný (eds.): Bioarcheologie v České republice – Bioarchaeology in the Czech Republic. České Budějovice – Praha, 285–330. Šálková, T. – Beneš, J. – Komárková, V. – Vaněček, Z. 2012: Historie ječmene setého (Hordeum vulgare) ve střední Evropě podle archeobotanických nálezů – History of barley (Hordeum vulgare) in Central Europe according to archaeobotanical findings. Kvasný průmysl – Journal of Brewing and Malting 58 (7–8), 215–227. Taricco, C. – Ghil, M. – Alessio, S. – Vivaldo, G. (2009). Two millennia of climate variability in the central mediterranean. Climate of the Past.

346


Obr. 2: Slepotice, okr. Pardubice. Objekt 1/1996, bez určení polohy ve výplni, Alnussp. – olše, axiální rovina, foto J. Beneš. Abb. 2: Slepotice, Bez. Pardubice. Objekt 1/1996, ohne Bestimmung der Lage in der Verfüllung, Alnus sp. – Erle, Axialebene, Foto J. Beneš.

Obr. 3: Slepotice, Okr. Pardubice. Objekt 1/1996, bez určení polohy ve výplni, Alnussp. – olše, radiální rovina. Foto J. Beneš. Abb. 3: Slepotice, Bez. Pardubice. Objekt 1/1996, ohne Bestimmung der Lage in der Verfüllung, Alnus sp. – Erle, Axialebene, Foto J. Beneš.


347

Obr. 4: Slepotice, okr. Pardubice. Objekt 1/1996, bez určení polohy ve výplni, Alnussp. – olše, radiální rovina. Foto J. Beneš. Abb. 4: Slepotice, Bez. Pardubice. Objekt 1/1996, ohne Bestimmung der Lage in der Verfüllung, Alnus sp. – Erle, Axialebene, Foto J. Beneš.

Obr. 5: Slepotice, okr. Pardubice. Hordeum distichon var. nudum (Ječmen obecný, dvouřadý, nahý). Foto Alexandra Bernardová. Abb. 5: Slepotice, Bez. Pardubice. Hordeum distichon var. nudum (Kulturgerste, zweizeilig, nackt). Foto Alexandra Bernardová.

348


Obr. 6: Slepotice, okr. Pardubice. Hordeum distichon (ječmen obecný, dvouřadý, plevnatý). Foto Alexandra Bernardová. Abb. 6: Slepotice, Bez. Pardubice. Hordeum distichon (Kulturgerste, zweizeilig, bespelzt). Foto Alexandra Bernardová.

Jaromír Beneš – Alexandra Bernardová – Gabriela Dreslerová Archäobotanische und archäozoologische Analysen des Materials aus der archäologischen Untersuchung der römischen Kaiserzeit in Slepotice bei Pardubice Das analysierte Material stammt aus einer Rettungsgrabung in Slepotice. Nur wenig aus dieser Ausgrabung stammendem Material wurde zur archäobotanischen Analyse über geben – und zwar nur aus dem Objekt 1/1996. Aus den anderen archäologischen Objekten wurden systematisch keine Proben entnommen, es handelt sich nur um zufällig manuell ausgehobenes Material. Repräsentative Ergebnisse brachte allerdings nur die archäo zoologische Analyse. Das studierte anthrakologische Material (verbranntes Holz – Holz kohle) lieferte zahlreiche Informationen über dem xylotomischen Charakter von größeren Stücken verbranntes Holz im Objekt 1/1996. Eiche und Erle wurden als der gewöhn lichste Bestandteil der Baumvegetation des böhmischen Thermophytikums identifiziert. Die Eiche war eine Dominante der gemischten Eichenwälder, die Erle war ein Bestand teil der Vegetation an alluvialen Böden oder sumpfigen Stellen. So ein Milieu war in diesem Gebiet am Übergang zwischen der älteren und jüngeren römischen Kaiserzeit


349

gewöhnlich, was auch die archäobotanische Analyse des Brunnens 368 aus Dražkovice beweist (Sedláček et al. 2008). Interessante Ergebnisse wurden auch durch die Analyse der verkohlten Karyopsen er halten. Aufgrund ihrer Morphologie und der Vertretung von Karyopsen mit geraden und gekrümmten Mittelfurchen kann man voraussetzen, dass das Fundensemble überwiegend aus der zweizeiligen Gerste (Hordeum distichon) zusammengesetzt war. Die zweizeilige Gerste wurde (und zur Zeit noch wird) besonders als Futter, zur Her stellung von Graupen oder eventuell auch Mehl, und zur Vorbereitung des Malzes zum Bierbrauen angebaut. Die Nacktgerste – Hordeum distichon var. nudum – ist im Fundmaterial auch vertreten, aber ihr Anteil ist nicht beeindruckend (nur drei Karyopsen wurden identifiziert). Die Menschen verzichteten langsam auf den Anbau dieses archaischen Getreides, da es zu Krankheiten neigt und schwierig anzubauen ist. Aus der römischen Kaiserzeit und der Völkerwanderungszeit (40 v. Chr. – 580/600 n. Chr.) haben wir nur wenige Informationen über die Archäobotanik der Nutzpflanzen in Böhmen (Šálková et al. 2012). Für diese Periode ist aus dem klimatologischen Gesichtspunkt ein mildes Optimum charakteristisch, das die Expansion des Römischen Reiches Richtung Mitteleuropa ermöglichte. Aus dem Gesichtspunkt der Struktur der Früchte scheint es, dass von den anderen Getreidearten Gerste damals eine wichtige Rolle spielte. Das analysierte Tierknochenensemble stammt aus 14 Objekten in der Siedlung der Pla ňany-Gruppe (frühe römische Kaiserzeit) und enthält 1247 Fragmente von Knochen, Zähnen, Geweihen und sogar ein Muschelfragment. Das Gewicht aller dieser Funde beträgt fast 18 Kilogramm. Da es sich vorwiegend um Küchenabfall handelt, blieben die Knochen meistens nur fragmentarisch erhalten, und einige von ihnen war es nicht möglich zu identifizieren. Das festgestellte Artenspektrum beweist, dass es hier eine zahlreiche Tiergruppe vorkam, siehe Abb. 2. Es handelt sich insgesamt um 13 Tierarten, wobei eine von ihnen höchstwahrscheinlich rezent ist (Feldhamster). Die Gruppe der Haustiere ist mit 6 Arten vertreten (Eigentliche Rinder, Schaf, Ziege, Schwein, Pferd und Hund) und die Anzahl der gejagten Tierarten ist derselbe (Auerochse, Wildschwein, Hirsch, Rehbock, Biber, Miesmuschel). Bezüglich der Knochen der im Freien lebenden Tiere, 36 Stücke wurden identifiziert. Am zahlreichsten waren Hirschgeweihbruchstüc ke (18 Fragmente). Dann folgten die Knochen von Auerochse, Rehbock (5 Geweihfrag mente) und Wildschwein. Ein einziger Fund (Unterkiefer) beweist die Anwesenheit von Biber, zwei Muschelfragmente gehörten höchstwahrscheinlich der Miesmuschel. Die Funde von Stücken der Hirsch- und Rehbockgeweihe müssen nicht unbedingt von der Jagd zeugen. Auch das Sammeln von Geweihen kann nicht ausgeschlossen werden, da es sich um einen wichtigen Rohstoff handelte. Die Altersschätzung der geschlagenen Tiere basiert überwiegend auf dem Zustand des postkranialen Skeletts und dem Durch bruch der Zähne aus dem Kiefer. Im osteologischen Material aus Slepotice überwiegen Knochen von subadulten und adulten Tieren. Es folgt ein Verzeichnis der wenigen Tier knochen mit bestätigtem niedrigeren Alter: Eigentliche Rinder – 1 Knochen von einem weniger als 1,5 Jahre alten Tier, 2 Knochen – jünger als 2,5 Jahre, 1 Knochen im Alter bis 3 Jahre; Hausschwein – 1 Knochen im Alter bis 1 Jahr, 2 Knochen im Alter bis 2 Jahre, 1 Knochen im Alter bis 4 Jahre; Schaf/Ziege – 1 Knochen im Alter bis 6 Mona te, 1 Knochen im Alter bis 2 Jahre und 2 Knochen im Alter bis 3,5 Jahre. Die exakte Altersbestimmung konnte nur aufgrund des Durchbruchs der Zähne durchführt werden:

350


Eigentliche Rinder – Kiefer im Alter zwischen 0,5 und 1,5 Jahre, Schaf/Ziege – zwei Kiefer im Alter 2 und 4 Jahre, Hausschwein – 1 Kiefer im Alter bis 6 Monate, zwei Kiefer im Alter bis 1,5 Jahre. Leicht oder stärker abgeschliffene Zähne kommen häufig vor, aber ihre Altersbestimmung ist leider nicht möglich. Eine interessante Erscheinung sind die Spuren von Schnitten und Hieben auf Pferdeknochen. Zusammen mit der Tatsache, dass die Pferdeknochen im Küchenabfall stark vertreten sind, könnte es beweisen, dass Pferdefleisch damals gegessen wurde.

Archeobotanické a archeozoologické analýzy materiálů z archeologického výzkumu doby římské ve Slepoticích u Pardubic

Recommend Documents