Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Aplikace zahraničního práva v České republice Bakalářská práce
Autor :
Marcela Horváthová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
JUDr. Petr Dobiáš, ,Ph.D.
Praha
Červen, 2015
1
Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze červen 2015
Marcela Horváthová
2
Poděkování:
Touhle cestou chci poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce panu JUDr. Petrovi Dobiášovi,Ph. D., za ochotu, odbornou pomoc a cenné rady, které mi poskytl při jejím vypracování.
3
Anotace V bakalářské práci se věnujeme problematice aplikace zahraničního práva v České republice. Cílem bakalářské práce je objasnit, kdy se zahraniční právo v České republice aplikuje, kdo zahraniční právo aplikuje, podrobit rozboru zásady aplikace cizího práva a porovnat rozdíly v aplikaci zahraničního práva v právním systému common law a civil law. Klíčové slova: zahraniční právo, mezinárodní právo soukromé, mezinárodní prvek, angloamerický právní systém, rozhodčí řízení
Annotation: Aim of this work is to clarify when foreign law applied in the Czech Republic, who applied foreign law, the principles of the application of foreign law and the differences in the application of foreign law in the legal system of common law and civil law. Key words: foreing law, international private law, international element, common law, arbitration
4
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.
Zákon o mezinárodním právu soukromém v ČR ................................................................ 8 1.1.
2.
3.
4.
Systematika zákona ............................................................................................................... 10
Orgány aplikující zahraniční právo v ČR.......................................................................... 11 2.1.
Soudci prostřednictvím Soudů .............................................................................................. 11
2.2.
Rozhodci prostřednictvím Rozhodčího řízení ....................................................................... 12
2.3.
Mezinárodní prvek v soukromoprávním vztahy ................................................................... 13
Normy mezinárodního práva soukromého ........................................................................ 15 3.1.
Kolizní normy ....................................................................................................................... 16
3.2.
Hraniční určovatel ................................................................................................................. 19
3.3.
Navázání ................................................................................................................................ 23
3.4.
Přímá metoda......................................................................................................................... 23
3.5.
Předběţná otázka ................................................................................................................... 24
Aplikace zahraničního práva v ČR.................................................................................... 24 4.1.
Zjišťování a pouţívání zahraničního práva ........................................................................... 25
4.2.
Zásady pouţívaní cizího práva .............................................................................................. 26
4.3.
Mezinárodní smlouvy ............................................................................................................ 27
4.4.
Zpětný a další odkaz .............................................................................................................. 28
4.5.
Rozhodné právo..................................................................................................................... 30
4.6.
Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí ......................................................................... 31
4.7.
Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva .................................................................. 33
4.8.
Nutně pouţitelné ustanovení právních předpisů ................................................................... 34
4.8.1. 4.9.
5.
6.
Nutně pouţitelná práva jiného zahraničního práva ....................................................... 36
Výhrada veřejného pořádku (ordre public) ........................................................................... 37
Rozhodčí řízení ................................................................................................................. 38 5.1.
Rozhodné právo v rozhodčím řízení ..................................................................................... 39
5.2.
Mezinárodní prvek v rozhodčím řízení ................................................................................. 39
5.3.
Normy mezinárodního rozhodčího řízení.............................................................................. 40
5.4.
Uznání cizích rozhodčích nálezů ........................................................................................... 40
Angloamerický a kontinentální právní systému - ............................................................. 41
komparace................................................................................................................................. 41 6.1.
Aplikace cizího práva v systému common law ..................................................................... 42
6.2.
Specifika mezinárodního práva soukromého v USA ............................................................ 43
Závěr ......................................................................................................................................... 45 5
Seznam pouţité literatury: ................................................................................................................. 48 Seznam internetových zdrojů : .......................................................................................................... 49 Zkratky: ............................................................................................................................................. 51
6
Úvod
V bakalářské práci se věnujeme problematice aplikace zahraničního práva v České republice. Aplikace zahraničního práva je téma skutečně široké a teoreticky náročné. MPS obsahuje normy, které upravují soukromoprávní poměry s mezinárodním prvkem. Existence těchto poměrů byla podmínkou vzniku a existence MPS1. V první kapitole si dovolíme představit nový ZMPS, poukáţeme na změny v jeho úpravě. Vysvětlíme si pojmy, které úzce souvisí s MPS a tím i s aplikací zahraničního práva v ČR. Charakterizujeme mezinárodní prvek, kolizní normu, její úzký vztah s hraničním určovatelem. V další kapitole budeme identifikovat orgány, které zahraniční právo aplikují a za jakých okolností. Důraz bude kladen na zásady aplikace zahraničního práva před příslušnými orgány, které podrobíme rozboru. Pokusíme se charakterizovat aplikaci na základě kolizních norem, nutně pouţitelných norem, aplikaci zahraničního práva nepřímou formou, a to uznáním a výkonem cizích rozhodnutí. Dále se budeme věnovat aplikaci zahraničního páva v rozhodčím řízení. V poslední kapitole, porovnáme hlavní rozdíly v aplikaci zahraničního práva v právním systému civil law a common law. V této práci jsem z praktického hlediska, zvolila metodu popisnou a komparativní.
1
Důvodová zpráva k ZMPS
7
1. Zákon o mezinárodním právu soukromém v ČR
„ Autorem nového ZMPS se stal univerzitní profesor Z. Kučera, který do textu nové úpravy promítl nové trendy v oblasti MPS2.“ Nový zákon o mezinárodním právu soukromém byl přijat pod č. 91/2012 Sb. Oproti minulému zákonu přináší uţivatelům mnohem podrobnější úpravu soukromoprávních a procesních vztahů s mezinárodním prvkem (nový zákon má 125 paragrafů, minulý pouze 70). Z celkových změn můţeme podtrhnout3: ZMPS obsahuje kolizní normy, které byly původně roztroušeny v jiných právních předpisech např. kolizní normy směnečného práva. Kolizní normy a normy procesního práva je moţné nalézt na jednom místě. Ůprava nových institutů, které jsou zavedené v občanském zákoníku (např. § 73) kolizní pravidla pro svěřenský fond. Nahrazuje se tzv. hraniční určovatel, určovatelem obvyklého pobytu. Obvyklý pobyt je moderním hraničním určovatelem, pouţívá se jak v mezinárodních úmluvách i v unijním právu. ZMPS zakotvuje pravidla, ke kterým dospěla judikatura. Konkrétně obcházení zákona, způsob zjištění a pouţívaní zahraničního práva. Doplnění ustanovení, které se týkají zastoupení § 44, či ustanovení týkající se statusových otázek právnických osob4 Nový zákon o mezinárodním právu soukromém zavádí jak nové slovní termíny, obsaţeny v novém občanském zákoníku, ale za nejdůleţitější se dá povaţovat úprava otázek, které dosud nebyly v zákoně upravené, musela je v minulosti dovozovat doktrína, a jejich výklad byl spíše rozdílný. Zákon o mezinárodním právu soukromém nahradil obdobný zákon z roku 1963. Základem ZMPS je jeho obecná část, na základě které je moţné pochopit význam kolizních norem a tím následně jejich výklad a pouţívání. Kodifikace některých významných otázek obecné části, usnadňuje aplikaci a interpretaci těchto zvláštních pravidel5. Jeho cílem je
2
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s. 15 Zdroj dostupný z:http://finance.idnes.cz/novy-zakon-o-mezinarodnim-pravu-soukromemnje-pro-praxiprinosem-phk/pravo.aspx?c=A120817_155730 4 Broţura Ministerstva spravedlnosti NZMPS 5 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014, s. 37 3
8
především navázání kolizních norem na nový občanský zákoník, danou právní úpravu však také výrazně modernizuje a doplňuje. ZMPS řeší situace, kdy na určitý právní vztah dopadá jak právo ČR, ale i právo cizího státu. Takovéto situace můţou nastat, např. kdyţ český občan uzavře manţelství s cizincem, způsobí škodu na území jiného státu, zakoupí v zahraničí nemovitost, a podobně. ZMPS bude v tomto případě řešit, jakým právem, zda českým či zahraničním se má daný právní vztah řídit a jestli české či soudy zahraniční, budou rozhodovat daný právní vztah6. Z dalších změn , můţeme zdůraznit, ţe ze zákona o rozhodčím řízení byla do nového zákona přenesena také úprava některých otázek rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem a uznávání cizích rozhodčích nálezů. Zcela nově zákon přináší podrobnou úpravu některých otázek, které donedávna řešili soudci a advokáti takovým zpsobem, ţe museli nahlíţet do učebnic mezinárodního práva soukromého, protoţe odpověď na otázky nebylo moţné nalézt v samotném zákoně. Platí to o výkladu tzv. kvalifikačního problému, teď je upraven v §20, předběţných otázkách v §22, nutně pouţitelných (imperativních) normách v §3 a §25 , nemoţné je opomenout otázky o podpůrném pouţití jiného rozhodného práva, neţ toho, zákonem primárně určeného §24. Mnohem podrobnější a logičtější je zahrnuta i úprava zjišťování a pouţívání zahraničního práva §23, jedná se o oblast, která dosud činila v soudní praxi často problémy. Nový zákon má také odlišnou a oproti předešlému zákonu přívětivější strukturu pro uţivatele. Opustilo se od dosavadní úpravy kolizních norem a norem procesních ve dvou oddělených částech. Normy, které určující soudní příslušnost se tematicky slučují s normami kolizními. Soudce či praktikující advokát, můţe tak jednodušeji vyhledat příslušnou věcnou oblast, a také úpravu určení soudní pravomoci, tak úpravu rozhodného práva na jednom místě7. Za přínos nového zákona lze označit i výslovnou úpravu insolvence s mimounijním prvkem, tedy těch aspektů insolvence, které nejsou pokryty nařízením o úpadku (č. 1346/2000). Jedná se o insolvenční řízení proti dluţníkovi, jehoţ hlavní zájmy jsou soustředěny mimo EU.
6
Zdroj dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/user_upload/informacni_brozury/MS_brozura_ZMPS.pdf 7
Zdroj dostupný z:http://finance.idnes.cz/novy-zakon-o-mezinarodnim-pravu-soukromemnje-pro-praxi-
prinosem-phk/pravo.aspx?c=A120817_155730
9
Zákon řeší nejen pravomoc českých soudů a insolvenčního správce ve vztahu k těmto řízením, ale i uznávání cizích rozhodnutí8.
1.1.
Systematika zákona
Zákon o mezinárodním právu soukromém má 9 částí, první část obsahuje obecná ustanovení, které mají význam pro celý zákon, druhá část obsahuje obecná ustanovení mezinárodního práva procesního a v třetí části jsou obecná ustanovení MPS. Ustanovení pro jednotlivé druhy soukromoprávních poměrů, jsou obsaţeny ve čtvrté části, která se dělí následujícím způsobem: Hlava I Způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost k právním jednáním Hlava II Právní jednání Hlava III Zastoupení Hlava IV Promlčení Hlava V Rodinné právo Hlava VI Registrované partnerství a obdobné poměry Hlava VII Věcná práva Hlava VIII Dědické právo Hlava IX Práva duševního vlastnictví Hlava X Cenné papíry, investiční nástroje a jiné listiny Hlava XI Závazková práva
8
Zdroj dostupný z: http://jinepravo.blogspot.cz/2014/04/strucny-komentar-k-zakonu-o.html, 2014
10
Čtvrtá část je nejrozsáhlejší část zákonné úpravy (§ 29-101), obsahuje ustanovení o pravomoci českých soudů, pak následuje ustanovení o kolizních normách, na základě kterých se určí rozhodné právo, poslední je ustanovení o cizích rozhodnutích9.
2. Orgány aplikující zahraniční právo v ČR
V téhle části se pokusíme zodpovědět první otázku naši práce, které osoby a orgány aplikují zahraniční právo v ČR.
2.1.
Soudci prostřednictvím Soudů
Ust.§ 6 odst. 1 ZMPS vymezuje všeobecnou pravomoc českých soudů, která je dána na základě OSŘ a ZŘS, kdyţ není stanoveno něco jiného v ZMPS. Místní pravomoc se určí podle obecného soudu. Zaloţení pravomoci soudů určitého státu projednat a rozhodnout soukromoprávní spor s mezinárodním prvkem vychází z příslušných jurisdikčních pravidel. Postup soudů, jiných orgánů a účastníků řízení upravuje soubor právních norem mezinárodního práva procesního. V soukromoprávních řízeních s mezinárodním prvkem, nevzniká kolizní problematika a to proto , ţe se zásadně postupuje podle § 8 odst.1 zákona, to znamená , ţe české soudy postupují podle českých procesních předpisů a strany řízení mají rovné postavení při uplatňování svých práv10. Co je pravomoc? Je to oprávnění, které soudům přiznává zákon, jako orgánům státu. Pravomoc můţe být výlučná, fakultativní a vyloučená, stanovena mezinárodní smlouvou, přímo pouţitelným zákonem, anebo dohodou účastníků řízení. Výlučná pravomoc znamená, ţe můţe rozhodnout jenom český soud, napr. podle § 68 zákona rozhodování o právech k nemovitostem, které jsou v ČR. Fakultativní pravomoc znamená, ţe můţe rozhodnout český 9
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,s.18 Tamtéţ ,s.52
10
11
soud, ale i soud cizího státu a to dohodou stran, anebo budou-li splněny podmínky stanoveny příslušnými předpisy. Vyloučená pravomoc znamená, ţe český soud nemůţe rozhodnout vůbec §711.
2.2.
Rozhodci prostřednictvím Rozhodčího řízení
Rozhodcem můţe být občan ČR, ale i cizinec, který je způsobilý k právnímu jednání, podle práva státu, které ho je občanem. Rozhodcem se nesmí stát právnická osoba, výjimečně je poţadováno aby měl rozhodce úplné právnické vzdělání (spotřebitelské spory), bezúhonnost. Rozhodce nemusí být státním občanem státu, kde bude konat rozhodčí řízení12. Kdyţ chce rozhodovat spotřebitelské spory, musí být ve zvláštním seznamu Ministerstva spravedlnosti. Rozhodce musí být FO, s ukončeným magisterským studiem v oblasti práva, nebo dosáhl uznatelné vzdělání, které je rovnoceným studiem ze zahraničí. Musí uhradit poplatek 5000 Kč a nebyl vyškrtnut posledních 5 let se seznamu rozhodců. Rekodifikované MPS, jiţ obsahuje českou právní úpravu o regulaci rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem a je spolu v jednom zákoně s ostatními normami mezinárodního práva soukromého a procesního. Česká právní úprava se hodně přiblíţila švýcarské, koncepce ale zůstala zachovaná, těţiště regulace vlastního procesu zůstává v ZRŘ. Obsahově došlo ke změnám, zákon přejímá ustanovení ZRŘ. Před nově účinnými ustanoveními, budou mít přednost mezinárodní smlouvy o rozhodčím řízení, především Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (NYÚ), která je aplikovatelná na uznání a výkon rozhodčích nálezů, které vyplývají ze sporu PO nebo FO, vydaných na území jiného státu neţ toho, v němţ je ţádáno o uznání a výkon. Dalšími důleţitými, jsou Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráţi (EÚ),Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států13. Přípustnost rozhodčího řízení se posuzuje se podle českého právního řádu, konkrétní podmínky jsou jak pro vnitrostátní i mezinárodní rozhodčí řízení v ZRŘ. Z uvedeného vyplynulo, ţe podle § 2 ZRŘ je moţné spor v rozhodčím řízení projednat, kdyţ jsou splněny podmínky, a to jedná se o majetkový spor, je ho moţné projednat před soudem nestanoví-li zákon jinak a je moţné uzavřít smír. Z pohledu mezinárodního práva ohledně příslušnosti, je důleţitá NYÚ, a to konkrétně ustanovení čl.V odst.2 písm. a), který stanoví, ţe uznání a výkon cizích rozhodnutí můţou být odepřeny,
11
Tamtéţ, s.53 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s. 433 13 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,s.176,177 12
12
pokud příslušný orgán země, ve kterém se o uznání ţádá, zjistí, ţe předmět sporu nemůţe být předmětem rozhodčího řízení, podle jeho práva. Ostatní náleţitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního řádu státu, kde má být rozhodčí nález vydán14. Více o rozhodčím řízení v 5. kapitole.
Zjišťovat a pouţívat zahraniční právo nejsou povinny jen soudy v rámci civilního řízení, ale také orgány veřejné moci, které mají rozhodovací pravomoc ve věcech spadajících do působnosti ZMPS. Takovými orgány mohou být např. matriční úřady, při posuzování např. platnosti určení rodičovství na základě prohlášení o uznání či popření rodičovství, k němuţ došlo v cizím státě15. (§ 54 odst. 3)
2.3.
Mezinárodní prvek v soukromoprávním vztahy
„ Mezinárodní právo soukromé je součástí právního řádu každého státu. Výrazu „mezinárodní“ v názvu tohoto právního odvětví nejde rozumět tak, že by existoval jednotný, v mezistátních vztazích obecně závazný systém. Každý stát má své vlastní mezinárodní právo soukromé.“16
Společenské vztahy, které v důsledku úpravy prováděné normami práva soukromého (občanského, obchodního, rodinného a pracovního), jsou vztahy právní. Většinou se plně uskutečňují uvnitř kaţdého státu. Např. manţelství uzavírají partneři stejné státní příslušnosti před příslušným orgánem na území svého státu, v kterém i nadále budou spolu ţít. Ze způsobené škody obvykle vzniká právní vztah mezi poškozeným a odpovědnou osobou, kteří jsou příslušníky státu, v němţ došlo ke škodě a v němţ ţijí. Některé vztahy soukromého práva se liší od většiny ostatních tím, ţe jejich význam přesahuje oblast určitého státu, protoţe některý jejich prvek, vykazuje vztah k zahraničí a tím se dostávají do vztahu k jinému státu. Příklady; „Při uskutečňování mezinárodního obchodu dochází k uzavírání právních úkonů mezi účastníky z různých států. Čeští podnikatelé uzavírají kaţdodenně značné mnoţství 14
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s.429,430 PAUKNEROVÁ et al.Zákon o mezinárodní právu soukromém.Komentář.Praha : WOLTERS Kluwer ČR, 2013 2013, s. 169 16 KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé, 2.doplněné vydání Praha: Panorama, 1980, s.19 15
13
smluv se svými obchodními partnery v zahraničí. Čeští občané z pracovních nebo jiných důvodů cestují do zahraničí a tam za jejich pobytu dochází k právním úkonům nebo jiným právním skutečnostem, na jejichţ základě vznikají právní vztahy. Při pobytu v zahraničí můţe občan svým automobilem způsobit škodu jiným osobám, příslušníkům státu místa pobytu i třetích států. Manţelství uzavírají občané ČR i s cizinci. Příslušník sousedního státu, který bydlí v jeho pohraniční oblasti blízko státní hranice s ČR, pracuje na českém území v pracovním poměru s českým podnikatelem. Mají-li uvedené vztahy v některém svém prvku vztah k zahraničí, označujeme je jako „soukromoprávní vztahy (poměry) s mezinárodním, popřípadě zahraničním nebo cizím prvkem.“17 Příklady: „Ve smlouvách uzavíraných v zahraničním obchodu je mezinárodním prvkem sídlo nebo bydliště účastníka v cizím státě, při uzavření manţelství jím můţe být cizí státní příslušnost snoubence nebo místo uzavření manţelství v zahraničí, jindy se uskuteční v zahraničí právně významná skutečnost, např. způsobení škody, nebo se má v zahraničí uskutečnit plnění účastníka závazkově právního poměru; jindy je uzavřena smlouva ohledně věci, která je v zahraničí, atd.“18 Z uvedených označení tohoto prvku se nám jeví jako nejvhodnější výraz „zahraniční prvek“. Méně výrazný výraz „cizí" označuje výstiţně povahu tohoto prvku. Proto je vhodnější i neţ výraz „mezinárodní prvek“, neboť prvek sám o sobě mezinárodní není. Teprve přítomnost zahraničního prvku vtiskuje danému vztahu mezinárodní povahu19. Mezinárodní prvek, odlišuje mezinárodní právo soukromé od vnitrostátního práva.. "Mezinárodní prvek můţe být dán v subjektu právního poměru (účastníkem právního poměru je cizinec), objektu právního poměru (dědictví v zahraničí), nebo akcesorickém právním poměru závislém na právním poměru s mezinárodním prvkem. Mezinárodní prvek musí být dostatečně významný, aby nedocházelo ke zbytečným komplikacím spojeným např. se zjišťováním obsahu cizího práva a určováním příslušnosti cizích soudů."20 O tom jestli je obsaţen mezinárodní prvek v řízení rozhoduje soudce, nebo rozhodce21. „Nově se v rámci Evropské unie setkáváme taky s pojmem " komunitární prvek ", který označuje, ţe
17
KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008,s.17,18 18 Tamtéţ,s.17,18 19 Tamtéţ, s.17,18 20 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s. 29 21 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014, s. 54
14
určité právní instrumenty evropského práva omezují svou regulaci pouze na vztahy vznikající v rámci Evropské unie.“22 Nemůţeme opomenout ani pojem “přeshraniční prvek“ u osob fyzických a právnických. Bydliště fyzických osob je vykládáno podle zásady lex fori , tzn. podle práva státu, u kterého byla podaná ţaloba, nebo návrh. Odkazuje na to Nařízení Brusel I, čl. 59. Na posouzení bydliště v nečlenském státě se Nařízení Brusel I nepouţije, ale bude se postupovat podle vnitrostátního práva. U osob právnických se určuje bydliště na základě jejich sídla, ústředí, nebo hlavní provozovny. V případě, ţe by nastala situace, ţe má PO bydliště ve třech členských státech, za její sídlo se bude povaţovat adresa, která je zapsaná v příslušném veřejném rejstříku, jedná se o přeshraniční prvek23.
3. Normy mezinárodního práva soukromého
Normy mezinárodního práva soukromého můţou být vnitrostátního původu, tj. obsaţeny v právních předpisech daného státu a také mezinárodního původu a ty jsou obsaţeny ve smlouvách mezinárodních. Mezinárodní právo soukromé obsahuje tyto duhy norem: a.) Kolizní normy b.) Přímé normy c.) Věcné normy mezinárodního práva soukromého d.) Normy mezinárodního práva procesního Evropským mezinárodním právem soukromým rozumíme normy MPS, které byly sjednány mezi členskými státy Evropské unie, Evropských společenství, a to za účelem naplnění cílů,
22
PAUKNEROVÁ, M et al.: Nové jevy na počátku 21. století IV, Proměny soukromého práva. Praha: Karolinum 2009, s.178 23 Zdroj dostupný z: http://casopis.vsehrad.cz/2012/zjednodusena –rizeni-v –europskem-justičném-prostoru-i/
15
které
jsou
stanovených
v
základních
dokumentech
Evropských
společenství.
Normy evropského mezinárodního práva soukromého se dělí následovně : normy, které upravují pravomoc civilních soudů určitých členských státu EU v přeshraničních sporech, jakoţ i otázky spolupráce mezi těmito soudy normy, které určují rozhodné právo, které bude aplikováno na daný soukromoprávní vztah s mezinárodním prvkem (kolizní normy) normy, které upravují uznání a výkon cizích soudních a dalších rozhodnutí, tj. rozhodnutí , které byly vydané v jiných členských státech EU
Vstupem ČR do EU, nastala výrazná změna ve vnitrostátní úpravě soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem pro ČR. Evropská úprava MPS v rámci působnosti nahradila kolizní normy, jakoţ i další vnitrostátní pravidla. Změny vznikly v oblasti, které jsou v rámci EU upravené komplexně a to formou nařízení. Příkladem je nařízení Brusel I, na základě kterého se do ZMPS zakotvilo ustanovení o výkonu některých cizích rozhodnutí (§ 68a ZMPS a násl.) Ve vztahu s nařízení Řím I, ţádná změna nestala. Reflektuje ho aţ s nový ZMPS24.
3.1.
Kolizní normy
„Konstrukce stavby z kolizních norem, která vypadá jako zbytečná hra skleněných perel, není samo účelem, ale v konečném výsledku je prostředkem, podporujícím myšlenku spolupráce mezi státy v zájmu lidstva.“25 ZMPS obsahují kolizní úpravu, která na základě kolizních norem vybírá rozhodné právo. Kolizní normy, neobsahují hmotně právní úpravu, ale odkazují na rozhodné právo, které můţe být vnitrostátní nebo zahraničí právní řád. Tento způsob úpravy, poţívající jako svého prostředku kolizních norem, se označuje jako kolizní metoda. Jak jsme jiţ naznačili, charakteristické pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem je pouţívání 24
KADLECOVÁ, T.: Evropské mezinárodní právo soukromé v kontextu pracovního práva. Praha: WOLTERS
Kluwer ČR, 2013,s.49 25
KONRAD ZWEGERT Droit international privé et droit public. Reveu critique 1965, s.645
16
jak tuzemského, tak zahraničních právních řádů. Kolizní norma se omezuje zásadně jen na dosaţení kolizně správného řešení. Kolizní norma zachází jak s právem tuzemským, tak s právem cizím, jako s rovnými.26 Kolizní právní úprava se nepouţije, kdyţ mezinárodní smlouva, nebo přímo pouţitelný příkaz EU, stanoví něco jiného27(§ 2 ZMPS). Co se týká mezinárodních smluv, můţeme jako příklad uvést hmotně právní úpravu smluv o přepravě v mezinárodní dopravě. V členských zemích EU, to znamená i v České republice, mají před zákonem přednost přímo pouţitelné nařízení práva EU, zákon na mnoho místech odkazuje na přímé pouţití úpravy, obsaţené v přímo pouţitelných přepisech EU. Pouţití by bylo samozřejmé, i bez uvedeného odkazu28. Jak jiţ bylo výše řečeno, kolizní norma neobsahuje věcnou úpravu, z kolizní normy samotné nezjistíme obsah práv a povinností účastníků právního poměru ani způsobilosti k právním úkonům, atd. Tím odlišíme kolizní normu od věcných norem. Těmi rozumíme především hmotněprávní normy právního řádu, kterého se na základě kolizní normy pouţije a dále také přímé normy a věcné normy mezinárodního práva soukromého. Kolizní norma přikazuje a odkazuje pouţití jiných (věcných) norem29. Ke kolizní normě nelze přistupovat samostatně, ale ve spojení s věcnými normami, tj. hmotným právem, na které odkazuje. Kolizní norma s věcnou normou, na kterou odkazuje, vytvářejí společně, pravidlo chování. Soudce při řešení konkrétního případu soukromoprávního poměru s mezinárodním prvkem, poměr, popřípadě určitou otázku právně zhodnotí, a to tak, aby je bylo moţno zařadit do rozsahu některé kolizní normy. V případě obvyklých kolizních norem je potřebné, takové poměry či otázky podřadit pod rozsah některého z právních pojmů, které se pouţívají v rozsahu kolizních norem a najít kolizní normu, která na daný případ dopadá 30. Kolizní norma můţe odkazovat zpětně na právní řád ČR, nebo také třetího státu31. V určitých případech, jestliţe zahraniční právo povolané základní kolizní normou vede k neţádoucímu výsledku, se stanoví pouţití tuzemského práva, aby se dosáhlo věcně spravedlivé řešení. Dle Kučery se k základní kolizní normě, připojí další kolizní norma, nazývaná jako rozšiřující,
26
KUČERA, Z.: Mezinárodní právo soukromé, 6. Opravené a doplněné vydání, Brno: Doplněk, 2004. s. 23 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s.29 28 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,s.16,17 29 KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008 s. 103 30 Tamtéţ, s.109 31 POKORNÝ, M. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck 1998, s. 21 27
17
protoţe proti pravidlu základní kolizní normy rozšiřuje oblast, kde se pouţije tuzemské právo, nebo také vylučující, neboť z rozsahu základní kolizní normy vyloučí určité úzce vymezené případy, pro něţ se pouţije tuzemské právo. § 22 ZMPSaP: „(1) Zrušení manţelství rozvodem se řídí právem státu, jehoţ jsou manţelé příslušníky v době zahájenířízení (základní kolizní norma). (2) Jestliţe by bylo třeba podle odstavce 1 pouţít cizího právního řádu, který by zrušení manţelství nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíţivých, avšak manţelé nebo alespoň jeden z nich ţije v ČR delší dobu, pouţije se práva českého (rozšiřující kolizní norma).“ § 23 ZMPSa P: (1) Určení (zjištění nebo popření) otcovství se řídí právním řádem státu, jehoţ příslušnost nabylo dítě narozením (základní kolizní norma). (2) Ţije-li dítě v ČR, můţe být otcovství určeno podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte (rozšiřující kolizní norma)32. Kolizní normy můţeme rozdělit na jednostranné a dvoustranné. Jednostranná kolizní norma - je to vlastně neúplná kolizní norma, obrácena jen vůči jednomu, tj. tuzemskému právu a vymezuje oblast jeho pouţití.. Navázání jednostranné kolizní normy spojuje její rozsah s jediným, tuzemským právním řádem, aproto v něm chybí hraniční určovatel Dvoustranná kolizní norma - je na základě hraničního určovatele obrácena na dvě strany, do tuzemska a ciziny Kolizní normy dispozitivní a kogentní: Kogentní - uplatňují se bez ohledu na vůli účastníka Dispozitivní - účastníci můţou jejich pouţití svým ujednáním upustit a hraniční určovatele nahradit Kolizní normy můţeme dále rozdělit: Kolizní normy pro určení subsidiárního statutu Mezinárodně sjednané soubory přímých norem můţou obsahovat kolizní normy pro určení 32
KUČERA, Z.,Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008,s.117
18
právního řádu, jímţ se řídí neupravené otázky v těchto souborech tzv. mezery v úpravě. Právo určenéna na jejich základě se označuje také jako subsidiární statut33. Kolizní normy mezinárodně unifikované -V mezinárodních smlouvách existují kolizní normy unifikované. Osahují ve své legislativně technické konstrukci zvláštnosti, a to nejen na základě rozsahu, ale i navázání. Důvodem je jakási snaha dosáhnout ve smluvních státech jednotný výklad a způsob aplikace, který by odpovídal unifikační funkci těchto kolizních norem34.
Normy mezinárodního civilního procesního práva Důleţitou kategorií norem, které jsou zařazovány do mezinárodního práva soukromého, jsou normy mezinárodního civilního procesního práva. Mezinárodní civilní procesní právo upravuje řízení o soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem, zejména otázky příslušnost, neboli pravomoci soudů, spolupráce soudů při provádění procesních úkonů na území jiného státu, uznání a výkon cizích rozhodnutí.
3.2.
Hraniční určovatel
V kolizních normách, na základě kterých se určuje právní řád a jímţ se řídí určitý právní vztah ve věcech s mezinárodním prvkem, slouţí tzv. hraniční určovatelé35. Hraničním určovatelem je určitá skutečnost, která má význam pro daný druh právních vztahů nebo otázek, které jsou označené v rozsahu kolizní normy. Která rozhodne o určení, nebo-li výběru práva, které se má pouţít pro jejich úpravu36. ZMPS obsahuje převáţně kolizní normy, tedy pravidla, která neurčují přímo práva a povinnosti, ale určují jaký právní řád se pouţije na daný právní vztah, kterým se řídit. Pokud vznikne spor mezi občany ČR ohledně vlastnictví nemovitosti, která se nachází na území jiného státu (např. Chorvatska), nemůţe příslušný český soud automaticky přistoupit k jeho řešení podle českého práva. Rozhodnutí soudu musí
33
Tamtéţ, s.118 KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.,2008, s.119 35 POKORNÝ, M.: Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 1998,s.21 36 KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 200,.s.121 34
19
závislé na tom, zda se má v souladu s kolizními normami pouţít právo ČR (vzhledem k účastníkům sporu), či právo chorvatské (vzhledem k poloze nemovitosti). Podle ust. § 69 ZMPS se práva k nemovitým věcem řídí právním řádem místa, ve kterém se daná nemovitost nachází, měl by soud případ posoudit podle chorvatského práva37. Věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němţ věc je. Podle toho to právního řádu se rovněţ určuje, jestli je věc nemovitá nebo movitá.( § 69 ZMPS odst.1) S tímto ustanovením souvisí právní úprava EU čl. 4 odst. 1 Nařízení Řím I, čl.1 odst.. 2 písm. k) Nařízení o dědictví38. Kritéria, které určují, jakým právním řádem se bude právní vztah řídit, se označují jako tzv. hraniční určovatelé. V tomto případě je hraničním určovatelem poloha nemovitosti, pouţije právo země, na jejímţ území se nemovitost nachází. Kolizní normy ZMPS obsahují celou řadu typů hraničních určovatelů. Snahou je přitom volit určovatele, které jsou pro účastníky právního vztahu co nejpředvídatelnější. Ve výsledku by tak mělo být vybráno právo, které je v daném právnímu vztahu z povahy věci nejbliţší (nikoho např. nepřekvapí, ţe otázka vlastnictví nemovitosti se bude posuzovat podle právního řádu místa, kde se nemovitost nachází; naopak neočekávané by bylo, kdyby se tato otázka posuzovala např. podle bydliště předchozího majitele39. Kučera tvrdí: „Má-li hraniční určovatel plnit svou funkci bez obtíží a pochybností, měla by skutečnost, které se používá jako kritéria pro určení rozhodného práva, být také přesně určena z hlediska času. Skutečnost, rozhodná pro určení práva, má být, pokud možno, stabilizována, připnuta k určitému časovému momentu.“40 Hraniční určovatel je zvolené kritérium (hledisko) podle něhoţ kolizní normy vybírají mezi právními řády ten právní řád, který se stane rozhodným pro posouzení řešení právního vztahu. Nový zákon, modernizuje některé hraniční určovatele, upravuje kritéria "státní příslušnosti" vhodnějším "obvyklým pobytem", reflektuje se tím vysoká mobilita současnosti a její doby41. 37
Broţura k NZMPS DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges, 2013,s.261 39 Zdroj dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/user_upload/informacni_brozury/MS_brozura_ZMPS.pdf 40 KUČERA, Z.:Mezinárodní právo soukromé.7.vydání:Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008.s. 122 38
41
Zdroj dostupný z:http://finance.idnes.cz/novy-zakon-o-mezinarodnim-pravu-soukromem-je-pro-praxi-
prinosem-phk- /pravo.aspx?c=A120817_155730
20
Skutečnost pouţitá ke konstrukci hraničního ukazatele můţe souviset s některým prvkem soukromoprávního vztahu s mezinárodním prvkem; nebo být jinak významná pro právní vztah. Podle toho můţeme rozlišovat jednotlivé hraniční určovatele: a) které mají souvislost s jednotlivými prvky právního vztahu se subjektemv právního vztahu:bydliště, státní příslušnost (lex patriae), sídlo právnické osoby, nebo právo podle kterého byla zaloţena (lex incorporationis), domicil (lex domicilii, v některých cizích právech) b) souvisí se skutečností, kterou vznikl právní vztah - místo, v němţ byl učiněn právní úkon (lex loci actus), nejčastěji místo uzavření smlouvy (lex loci conclusionis contractus); místo nedovoleného úkonu, deliktu (lex loci delicti); místo události zakládající nárok na náhradu škody (lex loci delicti commissi);místo vzniku škody (lex loci damni infecti) c) souvisí s chováním účastníků, předmětem právního vztahu je místo výkonu práce (lex loci laboris), nebo místo plnění (lex loci solutionis) d) s věcí nebo hodnotou, jeţ je předmětem právního vztahu (v nepřímém smyslu),poloha věci (lex rei sitae), místo odeslání věci (lex loci expeditionis), místo určení věci (lex loci destinationis),měna, v níţ se má plnit peněţní závazek (lex monelae), místo ochrany práva k nehmotnému statku (lex loci protec tionis) e) s obsahem právního vztahu, k němuţ se přidruţují další otázky téhoţ vztahu (např. forma právního úkonu, jímţ se vztah zakládá, změny závazku, následky porušení závazku) f)
nebo který je základním vztahem pro jiný akcesorický právní poměr (např. ručení)
g) souvisí s právním řádem, kterým se řídí základní vztah, popřípadě obsah, náplň právního vztahu (lex causae) K jiným skutečnostem majícím význam pro právní vztah a pouţívaným jako hraničních určovatelů patří zejména: -shodný projev vůle účastníků o tom, kterým právem se má řídit jejich právní vztah, tzv. volba práva (lex electa, lex voluntatis);
21
-místo sídla soudu nebo úřadu, který vede řízení (lex fori); -místo registrace dopravního prostředku, při jehoţ provozu dojde ke vzniku škody; místo registrace letadla, říční lodi; právo státu vlajky námořní lodi (lex banderae) a některé další (místo, v němţ poškozená osoba získala výrobek, z něhoţ jí vznikla škoda; místo, v němţ je obvykle umístěn dopravní prostředek), které lze vytvářet např. při unifikaci kolizních norem42. Osobní statut fyzické osoby Ustanovení §29 ZMPS se řídí postavení FO na základě jejích osobních poměrů. Podle odst.1 je základním hraničním určovatelem obvyklý pobyt, to znamená, ţe rozhodným je právní řád státu, kde má FO obvyklý pobyt. Posuzuje se obvyklý pobyt v rozhodné době43. Ustanovení odst.2 se aplikuje podpůrně v případech, kdyţ není FO způsobilá podle právního řádu státu ve kterém má obvyklý pobyt, platnost takového právního jednání bude zachována, je-li způsobilá na území u kterého se právní jednání činí. Jedná se subsidiární kolizní normu.V této úpravě zaznamenáváme změnu v porovnání s minulou úpravou, která připouštěla zachovat platnost právního jednání jenom v případě, kdy se jednalo o právní jednání na území ČR a osoba byla způsobilá dle českého právního řádu. Řada dvoustranných smluv obsahuje kolizní úpravu osobního statutu fyzických osob, rozhodným hraničním určovatelem je státní příslušnost. Hovoříme o bilaterárních smlouvách o právní pomoci , které jsou jiţ staršího data, ale platnost předchází úpravě ZMPS44. Osobní statut právnické osoby Pro určení osobního statutu PO, rozlišujeme dva principy. Prvním je princip sídla, rozhodným je pak právo státu, kde má PO skutečné sídlo. Druhým principem, je princip inkorporační, který vychází z toho, ţe rozhodným je právo státu, kde byla PO zaloţena, přesněji řečeno na základě práva, na základě kterého byla PO zaloţena. Na základě inkorporačního principu vychází i právo české, je to zakotveno v OZ. V EU se vychází z kombinace obou principů, v podstatě se to samé děje v ČR, např. moţnost přemístění sídla společnosti., dle OZ45.
42
KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství
Aleš Čeněk s.r.o., 2008, s.123,124 43
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,. s.64 Tamtéţ,s. 65 45 Tamtéţ,s.68 44
22
3.3.
Navázání
Navázáním určuje kolizní norma právní řád, který se pouţije pro úpravu právního poměru či otázky, které patří do jejího rozsahu. Znamená to spojení s určitým právním řádem, který se pouţije na úpravu dané otázky. Kritéria které se pouţívají v navázaní se nazývají kolizní kritéria, hraniční ukazatelé, hraniční určovatelé46. „K určení rozhodného práva, se pouţívá v navázání dvoustranné kolizní normy zvláštních hledisek, která se nazývají hraniční určovatelé47“.
3.4.
Přímá metoda
Vztah přímé a nepřímé volby. Kolizní normy se uplatní všude , kde není norem přímých. Přímé normy, mezinárodně sjednané si svůj předmět vemezují na venek i uvnitř. Na venek vymezují oblast právních vztahů, na základě zvláštních ustanovení, nebo je vymezení zakotveno přímo v textu. Další z metod, která je vedle kolizní metody druhou ze základních metod úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem, je přímá metoda. Přímá metoda se vyznačuje pouţíváním zvláštních hmotněprávních norem určených jenom pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Tyto normy samy obsahují právní úpravu a úpravu povinností účastníků soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Jsou upraveny přímo bez odkazu na jiný právní řád, a pouţije se jich pro úpravu vztahů, pro něţ jsou určeny, bezprostředně, nepředchází jim pouţití kolizní normy. V současném právním vývoji jsou málo kdy obsaţeny v právních normách vnitrostátního původu, pravidlem jsou přímé normy sjednané zainteresovanými státy prostřednictvím mezinárodních smluv.
46 47
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,s.31 KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé.7.vydání: Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství
Aleš Čeněk s.r.o., 2008, s.110
23
Z důvodu, ţe přímá metoda nemá souvislost s aplikací zahraničního práva, nebudeme se jí v naši práci věnovat.
3.5.
Předběţná otázka
Vzniká tehdy, pokud se základní otázka řídí zahraničním právem. Neboli se jedná o posouzení , které je neodmyslitelné pro rozhodnutí o základní otázce, která se řídí cizím právem (předběţnou otázkou můţe být formální platnost manţelství při dědickém řízení)48. Otázkou pak je, zda se má právo rozhodné pro předběţnou otázku určit na základě kolizní normy tuzemského nebo na základě cizího rozhodného práva. První případ se nazývá samostatné navázání, kdyţ se bude postupovat podle druhé moţnosti jedná se o nesamostatné navázání49. Český zákonodárce upřednostňuje samostatné navázáni, pokud má český soud pravomoc pro posouzení základní otázky. Kdyby soud neměl pravomoc o rozhodování o předběţné otázce , pouţije se na základě kolizní normy práva státu, rozhodné právo, kterým se řídí základní otázka. Za okolností, ţe bylo jiţ o předběţné otázce rozhodnuto českým orgánem veřejné moci, nebo zahraničním a jsou splněny podmínky uznatelnosti, rozhodnutí se respektuje50.
4. Aplikace zahraničního práva v ČR
Dostáváme se k jádru práce. Musíme si uvědomit, ţe soud, který pouţívá zahraničního práva, koná tak hlavně zájmu účastníků, který očekávají i na základě projevené vůli, spravedlivé řešení jejich soukromoprávních poměrů. Rozhodovaný případ s mezinárodním prvkem má uţší vztah k právu zahraničnímu neţli k tuzemskému. Tím, ţe jsou stanoveny pravidla, které upravují podmínky, kdy se pouţije rozhodné právo tuzemské, nebo zahraniční, aby se rozhodlo spravedlivě a vyváţeně. Zákonodárce tak nečiní s důvodu zdvořilosti k zahraničnímu právnímu řádu, i kdyţ je vhodné zachovat standart v zájmu mezinárodní 48
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s.118 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014,s.47 50 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s.118,119 49
24
spolupráci. Výběr práva se uskutečňuje na základě kolizních kritérií, tzv. hraničních určovatelů. Posláním MPS je kolizní spravedlnost. Jakoţ stát EU, ČR respektuje přednostně předpisy EU a tím rovnost občanů EU v přístupu k českým soudům. Zákonodárce respektuje vůli stran sporu ve vymezených případech, chrání osoby ve slabším postavení vůči druhé straně sporu, vychází z rovného postavení cizinců51. Zahraniční právo můţe být před tuzemskými soudy aplikováno jen v případech, kdy jsou splněny, lépe řečeno naplněny podmínky pro jeho aplikaci, dle mezinárodního práva soukromého. Je důleţité objasnit, kdy můţe nastat situace, ţe je český soudce povinen aplikovat zahraniční právo. Kolizní norma určuje, kdy je třeba pouţít na určitý právní poměr s mezinárodním prvkem, tuzemského a kdy zahraničního hmotného práva a určuje podmínky, podle kterých se má provést volba příslušného právního řádu. Soudce aplikuje zahraniční právo tak, jak se ho pouţívá na území, na němţ toto právo platí. Soudce je povinen dohledat, zjistit příslušná zákonná ustanovení, které
je
nutno
aplikovat
na
zjištěný
skutkový
stav.
Stručně řečeno, kolizní norma a hraniční určovatel, který je obsaţen v navázaní “přikáţe“ soudci pouţít zahraniční právo a ten je ho povinen aplikovat z úřední povinnosti, kdyţ mu to přikáţe kolizní norma, a to ve všech případech. Není odkázán na návrh stran. Kolizní normy mají v České republice obligatorní povahu, operují přímo52.
4.1.
Zjišťování a pouţívání zahraničního práva
Právní kultury států řeší zjištování a pouţívání zahraničního práva odlišně, rozdíly jsou patrné ve státech s právním systémem common law a civil law. Problematiku srovnávame v poslední kapitole. České soudy musí z úřední povinnosti zjistit obsah i správný způsob aplikace cizí právní úpravy. Jak je to se zjišťováním a pouţíváním zahraničního práva? „Zahraniční literatura se rozlišuje obligatorní a fakultativní ex officio aplikaci zahraničního práva. Fakultativní ex officio aplikace zahraničního práva se aplikuje ve Francii, kde Cour de Cassation vytvořil kritérium „waivable rights“ V případě těchto práv musí strany nejdřív aplikaci zahraničního práva navrhnout a následně poté je soudce povinen aplikovat zahraniční právo ex officio aplikovat. Taková fakultativní ex officio aplikace cizího práva je v Evropě 51
Důvodová zpráva k ZMPS Zdroj dostupný z: http://www.epravo.cz/top/clanky/aplikace-ciziho%20-prava-pred-ces%20kymi-soudy-po-11-2012-dojde-k-zasadn%20i-zmene-61233.html 52
25
dosti výjimečná a hodně kritizovaná francouzskou doktrínou. V České republice, podobně jako např. v Belgii, Rakousku, Nizozemsku, Německu, či Švýcarsku se aplikuje obligatorní ex officio.“53 K zahraničnímu právu je nutné přihlíţet jako k celku a pouţít všechna pravidla, kterými se pod něj řídí posuzovaný soukromoprávní poměr bez ohledu na to, zda jsou tato pravidla v systému zahraničního právního řádu pravidly soukromoprávními či veřejnoprávními. Vyplývá z toho, ţe je třeba pouţít i tzv. nutně pouţitelné předpisy cizího práva, dojde-li během trvání posuzovaného poměru ke změně zahraničního práva, aplikuje se přechodné ustanovení.
4.2.
Zásady pouţívaní cizího práva
(Přímá forma pouţití cizího práva) V určitých případech, který obsahují mezinárodní prvek, kolizní norma přikáţe pouţít rozhodné práva cizího státu. a) První zásadou pouţití cizího právo je z úřední povinnosti ex officio, bez ohledu na vzájemnost. b) S povinností pouţít cizí právo souvisí i povinnost zjistit obsah cizího právního řádu. Není povinností soudu znát obsah cizí právní úpravy. Povinnost můţe splnit více způsoby. Soud, nebo jiný orgán veřejné moci má k dispozici právní úpravu daného státu, kterou umí správně přeloţit, další moţností je vyţádat si znalecké posudky, nebo úředně ověřené překlady cizího právního předpisu. Podle § 23 odst.3 ZMPS, si můţe soud vyţádat potřebné informace od Ministerstva spravedlnosti, které § 110 ZMPS zmocňuje k podání vyjádření o obsahu a výkladu právních předpisů včetně judikatury zahraničních soudů54. Podle instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 11.6.2010 č.j.59/2010-MOC-J, je v případě nutnosti moţné ustanovit znalce z oboru. Totéţ je moţné uloţit účastníkům sporu, který se cizího práva dovolají, aby konkrétní text cizí normy doloţili. V případě, ţe se českému soudu , ani jinému orgánu veřejné moci, nepovede obsah daného cizího práva zjistit ani s maximálním úsilím do přiměřené doby, při vyuţití veškerých dostupných prostředků pouţije 53
Zdroj dostupný z: http://www.epravo.cz/top/clanky/aplikace-ciziho%20-prava-pred-ces%20kymi-soudy-po-11-2012-dojde-k-zasadn%20i-zmene-61233.html 54 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. Praha: Leges 2013,s.394
26
se české právo. Ministerstvo vnitra slouţí jako příjemce a odesílací orgán právní pomoci. Smluvní strany EÚZPC si poskytují informace o svém občanském, obchodním právu a řízení o organizaci svého soudnictví55. c) Cizího práva se pouţívá jako práva, rozumíme tomu tak, ţe není potřeba skutečnost, která se musí dokazovat. Kdyţ to řekneme stručně zahraniční právo nemění svoji povahu, zůstává cizím právem a takové se pouţívá. d) Cizího práva se pouţívá tak, jak se pouţívá ve státě ve kterém platí. Vykládá a pouţívá se stejně jako by postupoval orgán státní moci v daného státu. Je potřeba sledovat a přihlíţet hlavně k judikatuře Nejvyšších soudů. Stejné texty právní úpravy můţou být platné ve dvou státech , ale můţou být v kaţdém z nich rozdílně vykládány. V případě , ţe by došlo ke změnám v cizím právu v období sjednání smlouvy do zahájení řízení, je potřeba postupovat stejně jako by se postupovalo v daném státě. e) V případě porušení cizího práva soudním rozhodnutím, nesprávným posouzením cizího práva jsou příslušné opravné prostředky56. České orgány pouţívají cizí právo: • z moci úřední, tj. vţdy kdyţ vyplývá jeho pouţití z kolizní normy • jako právo, tj. nikoli jako skutečnost, která by se musela dokazovat • musí se ho pouţít jako v domovském státě Náhradní právo za nezjištěné právo. Nepodaří-li se přes vynaloţení veškerého úsilí obsah cizího práva zjistit, které by se mělo pouţít na základě kolizní normy, je potřeba pouţít náhradní právo. Důvodem muţe být, ţe chybí mezinárodní smlouva o součinnosti při poskytování vzájemných informací, nebo je obtíţné právo přeloţit, nebo vznikne jiný nepřekonatelný problém, pouţije se tuzemské právo, jiná pravděpodbnost je spíš nepravděpodobná57.
4.3.
Mezinárodní smlouvy
55
Tamtéţ,s.121 KUČERA et al.Mezinárodní právo soukromé. 8.vydání.Plzeň:Doplněk a Aleš Čenek, 2015,s.186 57 Tamtéţ, s.187 56
27
Musíme odlišit hmotněprávní normy, které nemůţou být zahrnuty do MPS. Jsou to přímé , hmotněprávní normy, které jsou vytvořené na základě mnohostranných smluv. Příkladem je např. Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboţí ,č. 160/1991, které jsou podle § 2 ZMPS přednostně aplikovatelné i před kolizními normami. Stejná úprava je jiţ v čl. 10 Ústavy, který říká, ţe se mezinárodní smlouva aplikuje, kdyţ zákon stanoví něco jiného. V případě , ţe je obsah úpravy stejný, není nutné aplikovat mezinárodní smlouvu. Kdyţ na určitý poměr, nastane situace moţnost pouţít více smluv, kterými je ČR vázána, jedná se o střet mezinárodních smluv, konflikt konvencí. Uvedené mezinárodní smlouvy lze zařadit zejména do těchto kategorií: smlouvy o právní pomoci a o výkonu soudních rozhodnutí, smlouvy unifikující kolizní normy, smlouvy unifikující normy mezinárodního práva procesního, smlouvy unifikující hmotněprávní přímé normy, smlouvy v oboru rozhodčího řízení, smlouvy v oblasti mezinárodního obchodu, smlouvy v oblasti mezinárodní přepravy, smlouvy v oblasti ochrany práv autorských a průmyslových, smlouvy v oblasti diplomatických a konzulárních styků.
4.4.
Zpětný a další odkaz
ZMPS zaujal nový přístup ke zpětnému a dalšímu odkazu, připouštěl se podle ZMPSaP , ale jenom v případě pokud to odpovídalo rozumnému uspořádání daného vztahu. Ust. § 21 v odst. 1 ZMPS definuje pojmy zpětný a další odkaz. Zpětný odkaz Jestli odkáţe norma rozhodného zahraničního práva zpět na právo tuzemské (české), české právo tento zpětný odkaz příjme. Soudce bude následně aplikovat české právo, ale pouze jeho hmotněprávní ustanovení, nikoliv kolizní normy. Další odkaz Jestli tuzemská kolizní norma odkáţe na zahraniční právo, a to dále odkáţe na právo třetího státu, tomu se vyhoví jenom za podmínek existence odkazu kolizních norem daného státu58. Evropské předpisy a mezinárodní smlouvy se povětšinou vylučují.V rozhodčím řízení § 119
58
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014, s.41
28
uvádí: „Ke kolizním ustanovením rozhodného práva lze přihlédnout jen tehdy, jestliţe to vyplývá z volby práva učiněné stranami.“ Znamená na to, ţe výjimečně se bude zpětný odkaz přijímán v oblasti závazkového práva59. Připouští-li se situace, kdy česká kolizní norma odkáţe na cizí kolizní normu, která odkazuje zpět na české právo, se pouţije české hmotné právo. Další odkaz představuje situaci, kdy česká kolizní norma odkazuje na kolizní normu druhého státu, která dále odkáţe na cizí právo třetího státu. V takovém případě se připouští jeden další odkaz a tím i aplikace hmotně právních norem v pořadí třetího státu, ale jeho vlastní mezinárodní právo soukromé musí další odkaz na základě vlastní kolizní normy připouštět. V opačném případě se pouţije česká právní úprava. Zpětný a další odkaz se nepouţije, kdyţ se účastníci rozhodnou pro pouţití konkrétní hmotně právní úpravy, tzv.volba práva60. „Zpětný a další odkaz se nepřipouští v kolizní úpravě některých práv k cenným papírům podle § 83 odst. 2,3 a 5 ZMPS.“61 Podle §21 odst.1 ZMPS přikazuje pouţít podle ustanovení zákona zahraniční právo, jehoţ ustanovení odkazuje zpět na české právo. Jestli odkazuje ustanovení zahraničního práva k právu dalšího státu, pouţije se jestli se má pouţít dle jeho kolizního ustanovení a pouţije se jeho hmotněprávní úprava. Jinak se pouţije právo české. „ ….aby nedošlo k pouţití cizího práva, které si na základě své kolizní normy nepřeje své pouţití pro daný případ. Jestliţe právo dalšího cizího státu, svým kolizním ustanovením další odkaz na své právo nepřímá a odkazuje k jinému právu, pouţije se právo české.“ To v praxi znamená, ţe u zpětného odkazu, kdyţ norma rozhodného cizího práva, odkáţe zpět na české, české právo odkaz příjme, soudce aplikuje tuzemské právo, ale jenom jeho hmotněprávní ustanovení, ale bez kolizních norem62. Kdyţ tuzemská kolizní norma odkáţe na cizí právo a to dál na právo dalšího státu , vyhoví se mu, kdyţ jeho pouţití je v souladu s kolizními normami daného státu. Ke zpětnému a dalšímu odkazu se nepřihlíţí v poměrech pracovního a závazkového práva, výjimečně kdyţ si strany rozhodné právo určí, lze k jeho kolizním ustanovením přihlédnout. (§21 ost.2 ZMPS)
59
Tamtéţ, s.42 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges, 2013, s. 116 61 Tamtéţ, s. 117 62 PAUKNEROVÁ et al., Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha, 2014, s.41 60
29
Další výjimkou v §31 odst.1 ZMPS, způsobilost osoby směnečně a šekově, kde je zakotvena povinnost pouţití zpětného a dalšího odkazu.
4.5.
Rozhodné právo
Větší význam, neţ dosud má pro určení rozhodného práva projev vůle stran. Zákon připouští volbu práva například při smluvní upravě manţelských majetkových poměrů63. Ust.§ 49 odst.4 dává manţelům moţnost zvolit si rozhodné právo. Manţelé se mohou se dohodnout , ţe se jejich majetkové poměry budou řídit právem státu, kterého je jeden z nich občanem, nebo v němţ má jeden z nich obvyklý pobyt. Pokud se jedná o nemovitou věc, řádem státu v kterém se nemovitost nachází (lex rei sitae), nebo právním řádem ČR. O dohodě musí být pořízen notářský zápis, nebo obdobná listina, kdyţ se dohoda uzavírá v cizině64. Jestli manţelé nevyuţijí moţnost zvolit si rozhodné právo na základě hraničních určovatelů, bude se řídit majetková úprava právním řádem, který byl rozhodný v době uzavření smlouvy o majetkovém manţelském reţimu65. Pro smluvní závazky se pouţije právo které si zvolí strany, volba musí být ústní nebo písemní , konkludentní. Smlouva se bude řídit právem státu, kdyţ si ho strany nezvolí, s nímţ souvisí neblíţ, souvisí po vzoru čl.4 odst.3 a 4 Nařízení Řím I. Na základě nařízení je moţnost určit a a aplikovat právo členského i nečlenského státu EU. Výjimky jsou v oblasti pojistných smluv66. Zvláštní úprava spotřebitelské smlouvy Ust. §87 ZMPS stanovilo obecné pravidlo, tzv. Princip nejužšiho spojení67. Pravdou je, ţe princip nejuţšího spojení muţe vyvolat mezi účastníky sporu pocit nepředvídatelnosti, jakým rozhodným právem se bude jejich poměr řídit. Orgánům veřejné moci, ale dáva prostor vše citlivě posoudit. Spořebitelské smlouvy mají zvláštní úpravu, podle ustanovení § 87 odst.2 ZMPS nelze spotřebitele zbavit ochrany, i kdy by měla smlouva úzkou vazbu na jiný stát EU, a taktéţ kdyby si smluvní strany zvolily rozhodne právo nečlenského státu. 63
Tamtéţ s.22 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013 s.191 65 Tamtéţ, s.92 66 Tamtéţ,s.327,328 67 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé, Univerzita Karlova Praha,2014,s.152 64
30
Zvláštní úprava pojistné smlouvy Zvláštní úprava pojistné smlouvy, odst. 3, v případě ţe si strany rozhodné právo nezvolí, budou se poměry, řídit právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Ustanovení je aplikovatelné na určité typy pojistných smluv, které jsou vyňaty z působnosti nařízení Řím I 68
.
Uznání a výkon cizích soudních rozhodnutí
4.6.
(Nepřímá forma aplikace cizího práva) Jedná se o skutečnost, kdyţ se cizímu rozhodnutí přiznají stejné právní účinky, jako tuzemskému rozhodnutí, dochází k právnímu jevu, který by nastal i rozhodnutím tuzemského soudu. Je to vlastně donucení osoby , která dobrovolně nesplnila určitou povinnost. Tím , ţe se výkon nařídil, očekává se uznání. Český soud pohlíţí na výkon, jakoby šlo o rozhodnutí českého soudu, čím uznává rozhodnutí. Podmínkou uznání cizích rozhodnutí je právní moc cizích rozhodnutí69. Před úpravou mají přednost mezinárodní smlouvy a přímo pouţitelné předpisy EU, z mnohostranných smluv je to Luganská úmluva 2007, Úmluva o ochraně dětí. Z nařízení , Brusel I, Brusel II a, nařízení o dědictví, nařízení o úpadkovém řízení a další. Naopak pravomocná rozhodnutí nelze uznat pole §15 ZMPS: 1. Věc náleţí výlučné do pravomoci českých soudů, nebo jestliţe by řízení nemohlo být provedeno u ţádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudu pouţilo na posouzení pravomoci cizích orgánů, neboli by se účastník řízení dobrovolně podrobil pravomoci cizích orgánů. 2. O samém právním poměru se jiţ vede řízení u českého soudu, bylo zahájeno dříve, neţli v cizině, v němţ bylo rozhodnutí vydáno. 3. O témţe právním poměru, jiţ bylo vydáno českým soudem pravomocné rozhodnutí, nebo jiţ bylo v ČR uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu.
68 69
Tamtéţ,s.153 PAUKNEROVÁ et al, Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014, s.61
31
4. Účastník se nemůţe řádně účastnit řízení, byla mu tato moţnost odejmutá postupem cizího orgánu, nebyl mu doručen návrh, nebo předvolání na zahájení řízení, k této skutečnosti se přihlédne, kdyţ se ji účastník řízení vůči kterému má být rozhodnutí uznáno dovolá. 5. Uznání rozhodnutí by se příčilo veřejnému pořádku. 6. Není zaručena vzájemnost, není vyţadována, nesměruji-li cizí rozhodnutí proti občanovi ČR, nebo české právnické osobě. Důvody pro odepření a uznání cizích rozhodnutí jsou podobná i pro jednotlivé přímo pouţitelné nařízení EU. Některé mezinárodní smlouvy a přímo pouţitelné předpisy EU, vyţadují před nařízením výkonu rozhodnutí tzv. prohlášení vykonatelnosti. V takovém případě soudce rozhodne o uznání rozsudkem. Proti rozhodnutí je moţné pouţít opravný prostředek. Nařízení Brusel I bis takové prohlášení nevyţaduje. Souhlasíme s názorem , ţe to dopomůţe k rychlejšímu průběhu dosaţení spravedlnosti. Uznání rozhodnutí ve věcech majetkových se nevyslovuje zvláštním výrokem. Soud k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Jestli je namítaná výhrada veřejného pořádku, nebo jiný důvod pro odepření uznání, řízení se přeruší a je určena lhůta k zahájení řízení. Po marném uplynutí stanovené lhůty , nebo po pravomocném ukončení řízení, se v přerušeném řízení pokračuje70. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1143/2006 ze dne 26. září 2007 judikoval v otázce dokazování cizího práva jako skutečnosti následující: „Z citovaného ustanovení vyplývá (s ohledem na zásadu "iura novit curia - soud zná právo“), ţe předmětem dokazování nemohou být právní předpisy a byť zákon tuto zásadu výslovně uvádí jen ve vztahu k předpisům, jeţ jsou uveřejněny ve Sbírce zákonů České republiky, lze ji obecně vztáhnout i na právní předpisy cizozemské, neboť se v důkazním řízení dokazují jen skutečnosti účastníky tvrzené či v řízení jinak vyšlé najevo. V souvislosti s námitkou dovolatele je třeba uvést, ţe soud můţe získávat znalosti o cizím právu i jinak, tj. vlastním studiem, případně vyjádřením Ministerstva spravedlnosti ČR. Pokud tedy dovolatel zpochybňuje dostatečnou znalost práva ze strany soudů jen s poukazem na skutečnost, ţe při právním posouzení věci soudy obou stupňů vycházely z neověřených právních předpisů, aniţ by konkrétně uvedl, v čem spatřuje pochybení soudů obou stupňů při aplikaci tohoto právního 70
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé, Univerzita Karlova Praha, 2014, s.62.
32
předpisu, zda v jeho nesprávném pouţití či výkladu, není tato jeho námitka důvodem k pochybám o správnosti právního posouzení věci.“71
4.7.
Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva
ZMPS nově přichází se samostatnou úpravou únikové doložky, která je obsaţena v § 24 odst. 1 ZMPS. Jedná se o nejvýznamnější změnu v ZMPS. Doloţka výjmečně umoţnuje neaplikovat rozhodné právo, které určila kolizní norma. Tahle výjimečná situace je moţná pouze za zvláště vymezených okolností. Právo, které by se mělo aplikovat, se dostane do zjevného rozporu s očekáváním účastníků a s představou spravedlivého a rozumného uspořádání vztahu. Podmínky pro aplikaci únikové doloţky jsou nejednoznačné. Druhá podmínkou, je ţe nesmí byt dotčena práva třetích osob, pouţitím jiného právního řádu neţ stanoveného na základě kolizních norem. Splněné obou uvedených podmínek nebude jednoduché72. Jestliţe pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, pouţije se pro ně právo, které je s nimi v nejuţším vztahu, ledaţe pro ně strany zvolily nebo jinak označily pouţití určitého práva.(§ 24 odst.2 ZMPS) Úprava řeší mezery v zákoně. V případě, ţe na určitý poměr chybí právní úprava, to znamená , ţe nejde určit rozhodné právo, pouţije se právo , které je nejblíţ, nebo-li má nejuţší vztah k danému poměru. Přednost by měla , ale volba stran sporu73. Z uveřejněné judikatury: Nová zákonní úprava se umoţňuje odklonit v případě výhrady veřejného pořádku od cizího práva, na které poukázala tuzemská kolizní norma, stejně tak v právu procesním, např. porušením základních zásad spravedlivého procesu74. „ Nález ÚS ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 170/11- Ústavní soud v tomto kontextu dodává, Ţe v materiálním právním státě nejde pouze o formální aplikaci práva bez dalšího, ale především o dodrţování takových pravidel chování, která jsou v souladu s hodnotami, na
71
Zdroj dostupný z: http://www.elaw.cz/judikatura/k-dokazovani-ciziho-prava-jako-skutenosti, 2009
72
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013, s. 124
73
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014, s.50
74
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013,s.44
33
nichţ je právní řád vybudován. Právo nikdy nemůţe být interpretováno jen striktně či mechanicky, neboť taková přístup s sebou zpravidla nese zcela nepřijatelné důsledky. Právo ve společnosti neexistuje proto, by takové nerozumné a nespravedlivé důsledky legitimizovalo, ale proto, aby přinášelo racionální a spravedlivé uspořádaní vztahů mezi jednotlivci. Jinak řečeno, právo společenský normativní systém, jehoţ účelem je rozumné a spravedlivé uspořádání vztahů mezi členy společnosti. Jiţ z této základní funkce práva vyplývá, ţe řešení, která se poţadavku rozumného či spravedlivému vztahů příčí,
jsou
nepřijatelná. Soudu tedy přísluší, aby se zabýval otázkou, zda mechanická aplikace zákona a instrumentárií na jeho základě vytvořených nemůţe přinést rozumné či nespravedlivé důsledky, v případě, ţe tomu tak je, je třeba, aby takovou interpretaci a aplikaci odmítl, a aby zvolil výklad a aplikaci, která bude racionální a spravedlivá.“
4.8.
Nutně pouţitelné ustanovení právních předpisů
Jsou významné v oblasti závazkových vztahů, ty jsou z velké části unifikované unijním právem. I kdyţ je ZMPS upravuje pouţiji se přednostně75. Souvisí s právní úpravou EU s Nařízením Řím I čl.9, a nařízení Řím II čl.16 a rovněţ v čl. 30 nařízení o dědictví. Mimo oblast unijního práva je pouţití nutně pouţitelných norem omezené, nevztahují se na majetkové vztahy mezi manţely, šekové a směnečné závazkové vztahy. Unijní předpisy se pouţijí na smluvní a mimosmluvní závazky. Nutně pouţitelné ustanovení můţou být tuzemské a cizí. Ustanovení § 25 umoţňuje na návrh účastníka pouţit nutně pouţitelná ustanovení cizího práva76. Lze je nazvat jako předpisy třetího státu. Bude-li se jich účastník dovolávat, můţe je soud zváţit, nemůţe je hned odmítnout77. Soudce nemá povinnost je aplikovat, musí být znatelný a velice silný vztah takových norem k danému případu. Nejedná se o normy lex fori( práva soudu) ani lex causae(určené kolizní normou). Normy třetího státu musí mít imperativní povahu a prosazovat svou aplikaci. Účastník se jich musí dovolat a navíc prokázat jejich obsah a platnost78.
75
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014,s.42 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013,s.126 77 Důvodová zpráva k ZMPS 78 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014,s.44 76
34
Problematické je určit, které ustanovení je nutně pouţitelné. Kdyţ to chybí v právním předpise, je nutné nahlédnout do judikatury, zda jiţ ustanovení nebylo klasifikováno jako imperativní. Za opačných okolností musíme zkoumat charakter právní normy, musí zastupovat obecný společenský zájem79. To znamená zahraniční nutně pouţitelné normy se pouţívají za určitých podmínek, hodně striktních podmínek. Soudce má moţnost , ale ne povinnost normy pouţít. Kdyţ mají imperativní povahu a prosazují svoji aplikaci bez ohledu na rozhodné právo, jsou zásadně pouţitelné. Podmínkou je tedy úzký vztah k danému případu a jejich pouţití se musí jevit spravedlivé. Jejich pouţití je moţné, kdyţ se jich účastník sporu dovolá, účastník musí prokázat jejich obsah a platnost80. Omezení volby rozhodného práva odlišujeme v Římské úmluvě, dle článku 7 a to v podobě imperativních norem, neboli mezinárodně kogentní normy a dále na základě článku 16 v podobě výhrady veřejného pořádku. "Aktivní" veřejný pořádek , je jakou si pozitivní formou veřejného pořádku a představuje veřejný zájem státu, slouţí jako "obrana" proti cizímu právu. Imperativní normy mají donucující funkci, v mezinárodním právu soukromém hovoříme o normách, které upravují věcnou stránku sféru v ekonomické oblasti, jako je hospodářská soutěţ, zákaz vývozu a dovozu, ochrana ţivotního prostředí, ochrana zdraví atd. Imperativní normy se zaměňují s kogentními normami, které jsou absolutně kogentní, donucující. Kaţdý stát má svůj veřejný zájem, hlavně v oblasti trestního, ústavního, finančního, správního práva. V doktríně můţeme rozlišit situaci, kdy je veřejný zájem obsahem norem vnitrostátních, nebo v normách zahraničních. Je nemoţné takovéto normy fóra opomenout , nebo nahradit cizím právem. Aplikují se spolu s rozhodným právem a jejich pouţití má aplikační přednost. Můţe nastat situace , ţe v některých zahraničních normám je obsaţen veřejný zájem s soud je musí zohlednit. Výhrada veřejného pořádku slouţí k obraně vůči nepřijatelným účinkům, které by vyvolalo pouţití cizího rozhodného práva. Imperativní normy se aplikují běţně, jsou všeobecně respektovány. V případě jejich nezohlednění by mohla nastat situace, ţe by rozhodnutí nebylo moţno uznat a vykonat v zahraničí. Důleţitou odlišností mezi nutně pouţitelnými normami a výhradou veřejného pořádku je smysl a způsob jejich pouţití. Výhrada veřejného pořádku se pouţije aţ poté, co došlo k volbě rozhodného práva na základě 79 80
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013,s.40 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014 s.44
35
kolizní normy. Poskytuje státu moţnost bránit se před nepřijatelnými účinky pouţití cizího práva. Z časového hlediska se k imperativním normám přihlíţí před tím, neţ soud přistoupuje k aplikaci práva rozhodného81.
4.8.1. Nutně pouţitelná práva jiného zahraničního práva Zahraniční nutně pouţitelné normy, které jsou součástí rozhodného práva (lex causae) je soudce povinen aplikovat a zjistit jejich obsah. Zákon uvádí, ţe se mají pouţít bez ohledu na jejich veřejnoprávní povahu, pokud nejsou v rozporu s nutně pouţitelnými předpisy tuzemského práva82. K imperativním normám cizího právního řádu se přihlédne k návrhu účastníka, který argumentuje v řízení např. tím, ţe zahraniční imperativní normy činí splnění jeho závazku nemoţným (zakázaným). Pro pouţití cizích imperativních norem se stanoví dvě podmínky. Za prvé musí existovat dostatečně významný vztah mezi právním poměrem, který je předmětem řízení a cizím právem, jehoţ součást je imperativní norma. Bude-li například součástí pozůstalosti majetek, který se nachází v jiném státě, neţ jehoţ právo se pouţije na dědické poměry, bude moţné na návrh účastníka aplikovat imperativní normu, která omezuje nabývání předmětného majetku cizinci z důvodu zvláštních ekonomických a společenských zájmů státu a polohy předmětného majetku. Existuje zde tedy dostatečně silný právní vztah k imperativním normám obsaţeným v právu státu, ke se majetek nachází. Za druhé musí být aplikace cizích imperativních norem spravedlivá vzhledem jeho účelu, nebo důsledku83. Ustanovení § 25 umoţňuje na návrh účastníka pouţit nutně pouţitelná ustanovení cizího práva84. Lze je nazvat jako předpisy třetího státu. Bude-li se jich účastník dovolávat, můţe je soud zváţit, nemůţe je hned odmítnout85. Soudce nemá povinnost je aplikovat, musí být znatelný a velice silný vztah takových norem k danému případu. Nejedná se o normy lex fori ( práva soudu) ani lex causae (určené kolizní normou). Normy třetího státu musí mít imperativní povahu a prosazovat svou aplikaci. Účastník se jich musí dovolat a navíc prokázat jejich obsah a platnost86.
81
Zdroj dostupný z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/mps/web/pages/08.html KUČERA et al., Mezinárodní právo soukromé. 8.vydání.Plzeň:Doplněk a Aleš Čenek, 2015,s.234,235 83 DOBIÁŠet al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013, s.124 84 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges,2013,s.126 85 Důvodová zpráva k ZMPS 86 PAUKNEROVÁ et al.Rekodifikované mezinárodní právo soukromé. Univerzita Karlova Praha, 2014, s.44 82
36
4.9.
Výhrada veřejného pořádku (ordre public)
S pouţitím zahraničního práva můţou nastat situace, které jsou neslučitelné s veřejným pořádkem ČR. Nehodnotí se právní předpisy cizího státu, ale moţný dopad účinků z hlediska ČR. Odmítnutí je opravdu výjimečné, je moţné odmítnout pouze konkrétní ustanovení, které je v rozporu se základními zásadami právního řádu. Výhrada veřejného pořádku se uplatňuje i při odepření uznání cizích rozhodnutí a rozhodčích nálezů87. V některých situacích, můţe aplikací zahraničního práva dojít k tomu, ţe kolizní norma odkáţe na cizí právní řád, který je s rozporem se společenským zřízením ČR. Ustanovení zahraničního právního řádu, jehoţ se má pouţít podle ustanovení tohoto zákona, nelze pouţít, jestliţe by se účinky tohoto pouţití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k doţádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.(§ 4 ZMPS) Výhrada veřejného pořádku byla jiţ upravena v minulém ZMPSaP, ale na rozdíl od něj zdůrazňuje, ţe pouţití výhrady by mělo být výjimečné. Poukazuje na to formulace výrazu „ zjevně.“88 Rozdělení veřejného pořádku: 1. kolizní, uznávací, při výkonu mezinárodní právní pomoci 2. procesní, materiální – podle toho, ve kterém je veřejný pořádek obsaţen 3. tuzemský, mezinárodní, evropský, zahraniční – podle toho, ve kterém právního řádu se hodnota tvořící veřejný pořádek nachází 4. obecný – který je vyjádřen na základě obecné normý, povaţuje se za univerzální Z uveřejněné judikatury: „Stanovisko NS ČR ze dne 27.8.1987, sp.zn Cpjf 27_86(R 26/1987). s.491-Pokud podle příslušné kolizní normy má být aplikováno cizí právo, je třeba se zabývat také tím, zda by účinky této aplikace nebyly v oblasti československého právního řádu zásadně nepřijatelné. Pokud by tomu tak bylo, nelze v konkrétní věci právo aplikovat, a to bez ohledu na to, jaký pramen obsahoval kolizní normu odkazující na cizí právo. Platí ti tzv. výhrada veřejného 87 88
Důvodová zpráva k ZMPS PAUKNEROVÁ et al.Rekodifikované mezinárodní právo soukromé.Univerzita Karlova Praha,2014,s.38
37
pořádku (ordre public) .Uţití této výjimečné výhrady je závislé na splnění všech předpokladů stanovených v ustanovením. Jde především o případy, v nichţ se účinky právního předpisu cizího státu, který by měl být aplikován, příčí zásadám společenského a státního zřízení ČSSR. Závaţnost tohoto rozporu pak je vyjádřena tím, ţe musí jít o takové zásady, na nichţ je nutno bez výhrady trvat. Nebylo by proto moţné aplikovat cizí právní normu obsahující např. úpravu diskriminující ţeny, národnost, rasu apod., ale i normu, jeţ by obsahovala ustanovené o tom, ţe není třeba účastníku řízení doručovat návrh na zahájení řízení Ust. § 4 ZMPS brání tomu, aby docházelo k aplikaci cizího právního řádu s účinky, které nejsou z pohledu našeho společenského zřízení přijatelné89. Nová zákonní úprava se umoţňuje odklonit v případě výhrady veřejného pořádku od cizího práva , na které poukázala tuzemská kolizní norma, stejně tak v právu procesním, např. porušením základních zásad spravedlivého procesu90.
5. Rozhodčí řízení
V této kapitol se budeme věnovat aplikaci zahraničního práva rozhodci. Kdy lze soudní řízení nahradit rozhodčím řízením? Co musí být vlastně splněno, aby mohlo dojít k rozhodčímu řízení? Z důvodu, ţe charakteristika rozhodčího řízení nepatří do obsahu naši práci, popíšeme ji jenom okrajově. Podle ZRŘ musí být splněny tyto základní podmínky: Jedná se o spor majetkový, k jehoţ projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc státního soudu. To znamená, ţe spor je moţný projednat v řízení před soudem, strany mohou o předmětu sporu uzavřít smír podle §99 OSŘ a nejde o vyloučený spor, jsou vyloučeny spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a spory vyvolané prováděním konkurzu a vyrovnání) mezi stranami existuje platná rozhodčí smlouva91.
89
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém.Komentář.Praha: Leges, 2013, s.43 Taktéţ s.44 91 Zdroj dostupný z: http://www.arbitercz.eu/rozhodci_rizeni_praxe.pdf 90
38
5.1.
Rozhodné právo v rozhodčím řízení
Rozhodci musí posuzovat předmět sporu na základě určitého rozhodného práva. Dle kolizní ustanovení §119 ZMPS, je právem rozhodným právo zvolené stranami sporu. Kdyţ si strany právo nezvolí, určí jej rozhodci na základě ustanovení zákona, kdyţ přednostně na určení rozhodného práva nepouţije nařízení EU, nebo mezinárodní smlouva. „V této oblasti nevznikne ţádný problém k Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, obě totiţ připouštějí pro smluvní a mimo smluvní závazkové vztahy, volbu práva.“92 Zpětný a další odkaz se vylučuje, připouští se jenom kdyţ to vyplyne z volby právního řádu, které provedly strany. Strany můţou pověřit rozhodce , aby rozhodl na základě spravedlnosti, dle ustanovení zákona. Kdyţ se jedná o spotřebitelské smlouvy, musí být pouţito ustanovení §87 ods. 2 na ochranu spotřebitele93. Platí to v případě, ţe rozhodné právo nebylo určeno na základě předpisu EU nebo mezinárodní smlouvy, závazné pro ČR. Rozhodčí řízení se můţe pouţít na majetkové spory, na všechny spory kde je moţné předmět sporu vyjádřit v penězích, nebo v jiné majetkové hodnotě. Není zde vymezena věcná, místní a funkční příslušnost, jak je to v občanském soudním řádu. Majetková hodnota můţe mít formu hmotnou, nebo nehmotnou, napřiklad se můţe jednat o majetkové aspekty , duševní vlastnictví. Rozhodčí řízení se nesmí pouţít, je nepřípustné na ţaloby o rozvodu, o určení otcovství, určení manţelství, o osvojení, to znamená ţaloby osobního stavu. Dále spory o způsobilosti k právním úkonům, prohlášení za mrtvého. Dále na řízení dle ustanoveni §81 občanského soudního řádu, tzv nesporná řízení, řízení ve věcech péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo drţení v ústavu zdravotnické péče, řízení opatrovnické a více. Rozhodci nesmí rozhodovat spory vyvolané prováděním konkursu nebo vyrovnání94.
5.2.
Mezinárodní prvek v rozhodčím řízení
Mezinárodní prvek můţe spočívat v:
92
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém.Komentář.Praha: Leges, 2013, s.438 PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé, Univerzita Karlova Praha, 2014 s.182 94 Zdroj dostupný z: http://www.arbitercz.eu/rozhodci_rizeni_praxe.pdf 93
39
• účastnicích řízení) rozdílná příslušnost, rozdílný domicil, rozdílný pobyt, rozdílné sídlo či místo zřízení) • subjektech právního vztahu, který je předmětem sporu, tj. stranách smlouvy (rozdílná státní příslušnost, rozdílné místo podnikání, rozdílné sídlo, či místo zřízení, rozdílný domicil) • předmětu posuzovaného právního vztahu. Například jednání bylo v jiném státě neţ strany mají společné sídlo, byla smlouva uzavřená mimo území státu, v zahraničí je situováno plnění smlouvy • jiných skutečnostech objektivně prokazujících vztah k jinému právnímu řádu.95
5.3.
Normy mezinárodního rozhodčího řízení
V mezinárodním rozhodčím řízení jsou tři skupiny norem. Ty mohou mít v konkrétním případě mezinárodní původ (jsou obsaţeny v mezinárodních úmluvách, původ vnitrostátní, případně můţe jít i o normy vzniklé mimo legislativní činnost státu či států. Konkrétně jde o: a) Nomy procesní, které dopadají na rozhodčí smlouvu, na průběh řízení do uznání a výkon rozhodčích nálezu. b) Normy mezinárodního práva soukromého, které určují hmotné právo zejména pro řešení merita sporu. c) Normy hmotného práva, které uplatňují na rozhodování o meritu věci96
5.4.
Uznání cizích rozhodčích nálezů
Cizím rozhodčím nálezem je rozhodčí nález , který byl vydán v zahraničí. Podle §120 ZMPS se cizí rozhodčí nálezy uznávají a vykonávají na základě vzájemnosti. Je tomu tak vţdy, kdy stát ve kterém byl nález vydán, prohlašuje rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky vzájemnosti. Cizí stát by mohl učinit takovévéto prohlášení prostřednictvím svého veřejného orgánu.97
95
ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku 2009. Praha: ASPI 2008,s.48 96 Tamtéţ, s.51 97 DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges, 2013s.440
40
Důvody k odepření podle §121 ZMPS : a) rozhodčí nález není pravomocný, nebo vykonatelný ve státě v němţ byl vydán, podle jeho práva b) byl zrušen ve státě, ve kterém byl vydán c) má vadu, která je důvodem ke zrušení nálezu soudem d) odporuje veřejnému pořádku Podle Dobiáše bude aplikace ustanovení §121 zřídka kdy, protoţe ČR je smluvním státem NYÚ, která má aplikační přednost před ZMPS. NUÝ stanoví , ţe nálezy se můţou odmítnout , podle ZMPS se musí, není zde ponechán prostor pro soudce, aby zváţil zda nález odepřít , nebo ne.98 Strany můţou poţádat o přezkoumání rozhodčího nálezu u jiného rozhodce, dle ust. § 27 ZRŘ. Jedna strana můţe ţádat o přezkum a druhá strana můţe podat návrh na uznání a výkon rozhodčího nálezu. Úprava na přezkum je spíš výjimečná, v právních řádech jiných státu, taková úprava chybí. Kdyţ se podá návrh na zrušení rozhodčího nálezu u soudu, nemá to vţdy za následek odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu a odklad právní moci.99 Rozsudek NS ČR ze dne 31.5.2011, sp.zn.29 Cdo 265/2010 (R 120/2011)“ Namítá-li v soudním řízení jeho účastník, proti němuţ byl vydán cizí rozhodčí nález, ţe neměl moţnost se v RŘ bránit, můţe soud v reţimu Úmluvy ze dne 6.listopdu 1959 o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů ( uveřejněné pod číslem 74/1959 Sb.) tento rozhodčí nález uznat ( vycházet z něj ) pouze tehdy, vypořádá-li se s uvedenou námitkou( článek V odst.1 pésm.b) úmluvy).“
6. Angloamerický a kontinentální právní systému komparace V této závěrečné kapitole si přiblíţíme angloamerický právní systém a poukáţeme na rozdíly v aplikaci cizího práva v tomto právním systému. Třetina populace ve světě, přibliţně 2,3 miliardy lidí, ţije v zemích s právním systémem common law, to znamená s angloamerickou právní kulturou, kde je tento systém smíchán s evropskou kontinentální tradicí. Angloamerická právní kultura vznikla ve středověké Anglii a zůstala zachována v mnoha zemích, které někdy byly koloniemi britského impéria. Patří sem
98 99
DOBIÁŠ et al, Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges, 2013, s.441 Tamtéţ.s.442
41
Indie, USA, Pákistán, Nigérie, Bangladéš, Kanada, ovšem s výjimkou provincie Québec, kde se pouţívá směs kontinentálního (na úrovni provincie) a angloamerického práva (většinou na federální úrovni), Malajsie, Ghana, Austrálie, Srí Lanka, Hong Kong, Singapur, Myanmar, Irsko, Nový Zéland, Jamajka, Trinidad a Tobago, Kypr, Barbados, Jiţní Afrika, Zimbabwe, Kamerun, Namibie, Botswana, Guyana a Izrael100.
6.1.
Aplikace cizího práva v systému common law
Teorii mezinárodního práva soukromého mezinárodním prvkem se setkáváme s mnoha metodami výběru rozhodného práva.V této kapitole nastínime způsob aplikace před soudy americkými. V části práce o kolizních normách jsme si objasnili funkci kolizní normy, která spolu s věcnou normou vytváří, pravidlo chování. Kolizní normy nejsou neznámou ani v americkém právním systému (common law). V některých státech USA je upřednostňostnován lex loci contractus jedná se o klasický přístup pro výběr práva na základě kolizních norem. Klasický přístup představuje tzv.vested rights theory, teorii nabitých práv. Doktrína řeší spory podle místa kde závazky a práva vznikla. Soudce aplikuje na konkrétní vztah právo místa kde vznikla skutečnost, která zakládá právní vztah, například místo uzavření smlouvy lex loci delicti. Tato teorie byla inkorpovaná do First Restatement of Conflict of Law z roku 1934. Bliţši neţli kolizní metoda jsou metody local law theory tzv. teorie místního práva, která se soustředí především na hmotněprávní normy a jejich obsah. Představitelé tohoto pragmatického přístupu např. W. Cook, odmítají uznávat cizí právní řády. Aplikace cizího práva je výjimečná, na základě inkomporace práva nabitého na základě zákona do svého právního řádu.101 V USA a Velké Británii se v řízení s mezinárodním prvkem nepouţívá zahraničního práva z úřední povinnosti, ale jen v případě jestliţe to strana řízení navrhne. V systému common law soudy pohlíţejí na normy jiných států, jako na skutkové okolnosti, které je potřeba dokázat. Doklad cizího zákonného textu je nedostatečný. Důkaz se provádí prostřednictvím znalce, který na základě podpisu a svého posudku s datem, nese zodpovědnost za pravdivost dokumentu, ţe v době, kdyţ posudek vydal, byl obsah právního předpisu platný. Stanovisko 100
Zdroj dostupný z: cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerické právo Z http://www.e-polis.cz/clanek/metody-vyberu-rozhodneho-prava-a-jejich-uplatneni-v-americke-praximezinarodniho-prava-soukromeho.htmldroj dostupný z: 101
42
znalce o obsahu práva je pro další sporné případy závazné, pokud do ty doby nebude o opaku proveden důkaz. Účastníkům sporného řízení mají oprávnění předejít nutnosti cizí právo dokazovat tím, ţe se na obsahu takového práva dohodnou102. V současnosti je znatelný rozdíl v aplikaci zahraničního práva ve státech angloamerického právního systém. Co se týče jiţ zmíněné Velké Británie, strana řízení musí navrhnout aplikaci zahraničního práva, ale i existenci zahraničního práva dokázat. Soudce sám takovou pravomoc nemá. Co se mezinárodních smluv týče, chybí ustanovení, které by ustanovovalo pouţít mezinárodní smlouvy. V anglické judikatuře a v anglických doktrínách, na základě vnitřních ustanovení se nedovoluje pouţití smluv mezinárodních, která se na jich základě povaţují za neplatné. Navrhnout aplikaci zahraničního práva můţe jak ţalobce i ţalovaný. Soudu nepostačí, kdyţ strana předloţí obsah zahraničního zákonu, je vţdy nutné obsah posoudit a ověřit znalcem103.
6.2.
Specifika mezinárodního práva soukromého v USA
Angloamerická právní teorie zaujala zvláštní místo v doktríně mezinárodního práva soukromého v právním systému a myšlení. Teorie a praxe je na rozdíl od evropského kontinentu zaloţena na mezioblastních kolizních normách, ne na mezinárodních kolizních normách.. Následkem je velká odlišnosti v doktríně na europském kontinentě. Mezioblastní normy nejsou součástí mezinárodního práva soukromého. Normy mezioblastního práva soukromého, na základě kterých se vybere právo, které územní oblasti daného státu se pouţije, pro úpravu soukromoprávních vztahů, které mají vztah k více oblastem. Kolizní normy mezioblastního práva neřeší soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem , ale aplikuje se na vztahy uvnitř daného státu. V USA se kolizní normy mezioblastní se kolizními normami MPS a to tehdy , kdy chybí ve státech jednotné MPS. V USA kaţdý ze státu si otázky MPS upravuje samostatně. Platí zde state law. MPS v právním systému common law se v případě řešení sporů s mezinárodním prvkem zabývá následně: 102
Zdroj dostupný z: http://www.e-polis.cz/pravo/196-metody-HYPERLINK "http://www.e-polis.cz/pravo/196metody-vyberu-rozhodneho-prava-a-jejich-"vyberu-rozhodneho-prava-a-jejich-uplatneni-v-americke-praximezinarodniho-prava-soukromeho.html, 2007 103 ŠEVČÍK. Zacházení s cizím právem před českými soudy, Diplomová práce, Masarykova univerzita 2010.s.77,78,79
43
A) volbou práva - chiose of law. Jestli daný poměr vykazuje vztah ke dvěma nebo k více státům, lépe řečeno k jejich právním řádům, volbou práva to znamená určí se právo které se pouţije na daný právní vztah B) pravomocí soudu - chiose of jurisdiction, určí se který soud je pravomocný rozhodnout o daném právním sporu s mezinárodním prvkem C) uznáním cizích soudních rozhodnutí - recognition of foriegn judgments, rozhoduje o uznáni rozhodnutí , jestli na něj přihlíţet stejně jako na tuzemské.104 V státech Louisiana a Oregon platí výjimka. V Louisianě bylo mezinárodní právo soukromé kodifikované zákonem č. 923/1991 a do svého Lousiana Civil Code, občanského zákoníku se komplexní úpravu zařadila 1. 1. 1992. Na kodifikaci se od roku 1975 podílel právní institut Louisiana State Law Institute, která je výsledkem jejich dlouhé práce. V Oregonu, se mezinárodní právo kodifikovalo jako ve druhém státě. Komplexní kodifikace Oregon House of Bill 2414 z roku 2001, kodifikace závazků ze smluv platnou od 1.1.2002. Na kodifikaci pracoval Oregon Law Commission. Cílem je vytvořit úpravu kolizní problematiky práva. V USA se kolizních otázek týkají některé předpisy. Velký vliv na na praxi v americkém soudnictví mají precedenty soudů. V American Law Institute byly vypracovány soukromé kodifikace mezinárodního práva soukromého, Restatements of the Law of the Conflict of Laws. First Restatement , který byl vypracován v roce 1934 a dále Second Restatement byl vypracován v roce 1971. Dále v roce 1986 byl vypracován Third Restatement, tak zvaný, Foreign Relations Law of the United States105. Na rozdíl od Velké Británii se v USA se pohlíţí na zahraniční právo jako na právo. Orgány aplikující právo v USA nemají povinnost aplikovat zahraniční právo ex officio. Opět je to na stranách řízení. Velký rozdíl mezi aplikací zahraničního práva v USA a Velké Británie je, ţe v případě, ţe strany samy nenavrhnou pouţití zahraničního práva, soudce můţe navrhnout jeho pouţití ex officio. Můţeme konstatovat, ţe USA se odklání od typického common law106. Komparace Na základě těchto poznatků můţeme konstatovat, ţe rozdíly s pouţitím zahraničního práva v rozdílných právních systémech před soudy jsou hlavně: V způsobu aplikace 104
SEDLÁČKOVÁ.Mezinárodní právo soukromé a kolizní normy v ČR a USA , seminární práce, 2010 Zdroj dostuoný z: http://www.epolis.cz/191-uvod do problematiky mezinárodního práva soukromého-vusa.html. 106 ŠEVČÍK, Zacházení s cizím právem před českými soud.Diplomová práce, Masarykova univerzita 2010,s.80 105
44
V ČR se aplikuje zahraniční právo vţdy ex officio, tedy z moci úřední. Před současným ZMPS, nebyla ustanovena táto úřední povinnost zákonem, ale dovozovala ji doktrína. V způsobu zjištění V ČR musí obsah zahraniční právo a způsob jeho aplikace zjistit soud. V případě, ţe se mu to nepodaří, i kdyţ vynaloţí veškerou úsilí, poţádá jiný veřejný orgán, aby zjistil obsah zahraničního práva. Další moţnost je na základě informací justičních orgánů orgánu smluvních států. „V případě, ţe v zahraničí neplatí zásada zjišťování, jsou obsahu cizího práva z úřední povinnosti povinny sporné strany obsah předloţit.“107 Kdyţ se to nepodaří, v řízení se pouţije české právo. Ve státech s právním systému common law soudce povolá znalce. Neplatí zásadaţe aplikace a postup zjištění zahraničního práva ve všech státech v systému common law je stejná.
Závěr
Cílem naši práce bylo vysvětlit kdo aplikuje, kdy se tak děje a jakým způsobem dochází k aplikaci zahraničního práva v České republice. 107
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář.Praha: Leges, 2013, s.121
45
Musíme si uvědomit, ţe soud, který pouţívá zahraničního práva, koná tak hlavně zájmu účastníků, který očekávají i na základě projevené vůli, spravedlivé řešení jejich soukromoprávních poměrů. Rozhodovaný případ s mezinárodním prvkem má uţší vztah k právu zahraničnímu neţli k tuzemskému. Tím, ţe jsou stanoveny pravidla, které upravují podmínky, kdy se pouţije rozhodné právo tuzemské, nebo zahraniční, aby se rozhodlo spravedlivě a vyváţeně. Utvrdilo nás, ţe vznik současného ZMPS je přínosem jak pro účastníky řízení, tak pro soudce a rozhodce aplikující zahraniční právo. V první kapitole bylo cílem čtenáři ozřejmit co to vlastně zahraniční právo je. Bylo nutné definovat pojem mezinárodní prvek, hraniční určovatel, pro silný vztah problematiky s MPS. Dále specifikovat orgány aplikující v ČR zahraniční právo a analyzovat metody, které odkazují na rozhodné právo v soukromoprávních poměrech s mezinárodním prvkem. Kromě metody kolizní, která při výběru rozhodného práva na základě kritérií tzv. hraničních určovatelů, určuje jakým právním řádem se bude právní vztah řídit, jsme charakterizovali imperativní normy, jejich významnou roli v oblasti pokryté s unijním právem. Následným krokem byla analýza zahraničničních nutně pouţitelných norem, které jsou aplikovatelné za velmi striktních podmínek, navrhnout jejich aplikaci můţou strany sporu a je na soudci jestli uváţi jejich aplikaci, jedná tzv.normy právních předpisů třetích států. Obsah a platnost právního předpisu musí v tomhle případě prokázat účastník sporu. Rozdílně bude postupovat soudce při aplikaci zahraničních norem lex causae, které jsou součástí rozhodného práva. Jeho povinností je ze zákona obsah zjistit, bez ohledu na jejich povahu. Jejich aplikace není závislá na kolizních normách108. Ve čtvrté kapitole jsme analyzovali postup soudů při aplikaci zahraničního práva a zásady aplikace. Zahraniční právo se aplikuje z úřední povinnosti, zachází se s nim jako s právem, je důleţitá stejná forma jako v zemi právního řádu. Odůvodnili jsme jakým způsobem se zahraniční právo zjišťuje. V tuzemsku je povinností obsah právního řádu zjistit a pouţít. Uţívání zahraničního práva, je celosvětově po řadu staletí trvající a předávanou zkušeností a praxí. Soud, který pouţívá zahraničního práva, činí tak především, protoţe vztah rozhodovaného případu k zahraničnímu právu je uţší, významnější, převaţuje nad vztahem k tuzemskému právu. Je třeba připomenout, ţe případy, v nichţ dochází k pouţití zahraničního práva, jsou poměry soukromého práva s mezinárodním prvkem. S aplikací zahraničního práva souvisí i výhrada veřejného pořádku, která slouţí jako obrana před cizím
108
PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé, Univerzita Karlova Praha, 2014,s.45
46
právem, které se má pouţít a je v rozporu z pohledu společenského zřízení v ČR. To platí stejně i o uznání a výkonu cizích rozhodnutí 109. Stanovením pravidel upravujících podmínky, kdy se pouţije tuzemského nebo zahraničního práva, se tak sleduje, aby se stranám soukromoprávního poměru dostalo spravedlnosti, aby rozhodnutí o jejich věci bylo i co do otázky pouţití toho kterého právního řádu spravedlivé a vyváţené. Pátou kapitolu jsme vymezili rozhodčímu řízení, které je modernějším a rychlejší metodou v mezinárodním obchodním styku. Vysvětlili jsme, ţe v případě rozhodčího řízení se rozhodné právo pro spor, určí na základě výběru stran. V případě, ţe se tak nestane, rozhodce bude postupovat podle ZMPS. Rozhodčí nálezy, které vydal cizí stát budou v ČR uznány a vykonány jako české, v případě ţe je zaručena vzájemnost, která je upravena v § 13 ZMPS. V poslední kapitole jsme vysvětlili co co vlastně angloamerická právní kultura je a popsali rozdíl v aplikace cizího práva v něm a v systému civil law. Dopracovali jsme se k závěru, ţe rozdíl je především, v zásadách aplikace zahraničního práva. U nás soud aplikuje zahraniční právo z úřední povinnosti (ex officio), to znamená i bez návrhu a způsob jeho aplikace musí být stejný neţ je v daném státě, v zemi původu. V systému common law aplikace zahraničního práva vţdy na návrh strany. Soudce nemá úřední povinnost aplikovat zahraniční právo. Dalším rozdílem je způsob zjištění zahraničního práva. V České republice má především povinnost soudce právo zjistit, v právním systému angloamerickém, se soud dívá na normy cizích státu odlišně. I kdyţ je platný text zákona neboli lépe řečeno právní předpis předloţen, soudu v právním systému common law to nepostačí, dá ho ověřit znalcem, který za obsah právního předpisu ručí. Předpokládáme , ţe se nám povedlo cíl bakalářské práce splnit.
109
DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém.Komentář. Praha: Leges, 2013,s.43
47
Seznam pouţité literatury: 1. DOBIÁŠ et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář, Podle právního stavu k 1. lednu 2014. Praha: Leges, 2013, 528 s. ISBN 978-80-87576-94-6 2. KADLECOVÁ, T. Evropské mezinárodní právo soukromé v kontextu pracovního práva. Praha: WOLTERS Kluwer ČR, 2013, 212 s. ISBN 97880-7478-341-8 3. KUČERA et al. Mezinárodní právo soukromé. 8.vydání.Plzeň Nakladatelství Doplněk a Aleš Čenek s.r.o, 2015 ISBN 978-80-7380-5500 4. KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. vydání. Brno-Plzeň: Nakladatelství Doplněk a Nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2008, 460 s. ISBN 978-80-7239-231-5 (Doplněk Brno) ISBN 978-80-7380-171-7 (Aleš Čeněk Plzeň) 5. KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 2.doplněné vydání Praha: Panorama, 1980,393 s. 6. KUČERA, Z.Mezinárodní právo soukromé. 6. Opravené a doplněné vydání, Brno: Doplněk, 2004 ISBN 80-7239-166-6 7. PAUKNEROVÁ et al. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé, 2014, vydala Univerzita Karlova Praha: Nakladatelství Eva Rozkotová, s.194 ISBN 978-80-871146-94-1 8. PAUKNEROVÁ,M.et al.Zákon o mezinárodní právu soukromém.Komentář.Praha : WOLTERS Kluwer ČR, 2013 ISBN 97880-7478-368-5 9. PAUKNEROVÁ, M et al. Nové jevy na počátku 21. století IV, Proměny soukromého práva. Praha: Karolinum 2009,424 s. ISBN 978-80-246-16875 10. POKORNÝ, M. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck 1998,299 s. ISBN 80-7179-214-4 11. ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku 2009. Praha: ASPI, 386 s. ISBN 978-80-7357
48
12. ŠEVČÍK, P. Zacházení s cizím právem před českými soudy, Diplomová práce, Masarykova univerzita 2010, Vedoucí práce: prof. JUDr. Naděţda Rozehnalová. CSc. 13. BROŢURA MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČR: Nový zákon o mezinárodním právu soukromém 14. Konrad Zwegert, Droit international privé et droit public, Reveu critique 1965 15. SEDLÁČKOVÁ, H. Mezinárodní právo soukromé a kolizní normy v ČR a USA , seminární práce, 2010 Zákony 1. Občanský soudní řád č.99/1963 Sb. 2. Zákon o rozhodčí řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č.216/1994 3. Občanský zákoník č.89/2012 Sb. 4. Zákon o mezinárodním právu soukromém č.91/2012
Seznam internetových zdrojů :
1. www.http//obcanskyzakonik.justice.cz/.
/Duvodova_zprava_ZMPS__leden_2011
2. http://www.e-polis.cz/pravo/196-metody-vyberu-rozhodneho-prava-a-
jejich-uplatneni-v-americke-praxi-mezinarodniho-prava-soukromeho.html, 2007
49
3. http:// cs.wikipedia.org/wiki/Angloamerické právo.html
4. http://www.arbitercz.eu/rozhodci_rizeni_praxe.pdf
5. http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/js09/mps/web/pages/08.html
6. http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova_zprava_ZMPS__le
den_2011_.pdf
7. http://casopis.vsehrad.cz/2012/zjednodusena–rizeni-v–evropském-
justiHYPERLINK "http://casopis.vsehrad.cz/2012/zjednodusena–rizeni-v– evropsk%E9m-justičn%E9m-prostoru-i/"čném-prostoru-i/
8. http://www.epravo.cz/top/clanky/aplikace-ciziho%20-prava-pred-
ces%20kymi-soudy-po-1-1-2012-dojde-k-zasadn%20i-zmene-61233.html
9. http://finance.idnes.cz/novy-zakon-o-mezinarodnim-pravu-soukromemnje-
pro-praxi-prinosem-phk/pravo.aspx?c=A120817_155730 10. http://www.e-polis.cz/clanek/metody-vyberu-rozhodneho-prava-a-jejich-
uplatneni-v-americke-praxi-mezinarodniho-prava-soukromeho.html 11. http://www.e-polis.cz/191-uvod-do-problematiky-mezinárodního práva
soukromého-v-usa.html.
50
Zkratky: ZMPS – zákon o mezinárodním právu soukromém ZMPSaP– zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním MPS– mezinárodní právo soukromé EU – Evropská unie EÚZCPEvropská úmluva o poskytování informací o cizím právu NYÚ– Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů RŘ – rozhodčí řízení PO –právnická osoba FO–fyzická osoba Ust. – ustanovení Písm. – písmeno Čl.- článek např. – například Sp. – spis Zn. - značka
Odst. –odstavec
51
