APLIKACE KONTAKTNÍCH ČOČEK U DĚTÍ

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI KATEDRA OPTIKY

APLIKACE KONTAKTNÍCH ČOČEK U DĚTÍ Bakalářská práce

VYPRACOVAL:

VEDOUCÍ BAKALÁŘŠKÉ PRÁCE:

Veronika Pražáková

Mgr. Lenka Musilová, DiS.

Obor 5345R008 OPTOMETRIE Studijní rok 2014/2015

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Lenky Musilové, Dis. za použití literatury a dalších zdrojů uvedených v závěru práce.

V Olomouci 26. 4. 2015

Poděkování Tímto bych chtěla poděkovat své vedoucí práce Mgr. Lence Musilové, Dis. za užitečné rady a připomínky, které mi během psaní poskytla. Tato práce byla vypracována za podpory projektu IGA PřF UP v Olomouci s názvem Optometrie a její aplikace č. IGA_PrF_2015_016.

Obsah Obsah ....................................................................................................................... 4 Úvod ........................................................................................................................ 6 1

Kontaktní čočky.............................................................................................. 7

2

Fyziologický vývoj zraku ............................................................................. 10

3

4

5

2.1

Prenatální vývoj oka .............................................................................. 10

2.2

Postnatální vývoj oka ............................................................................ 12

Refrakční vady a vybrané oční choroby dětského věku ............................... 14 3.1

Refrakční vady ...................................................................................... 14

3.2

Afakie a pseudofakie ............................................................................. 18

3.3

Dětská katarakta .................................................................................... 18

3.4

Keratokonus .......................................................................................... 19

3.5

Strabismus ............................................................................................. 19

3.6

Amblyopie ............................................................................................. 20

3.7

Nystagmus ............................................................................................. 21

3.8

Koloboma .............................................................................................. 21

3.9

Albinismus, aniridie, nepravidelná zornice a rohovkový leukom ......... 22

3.10

Mikroftalmus ......................................................................................... 22

3.11

Poruchy barevného vidění ..................................................................... 22

Indikační hlediska pro aplikaci kontaktních čoček u dětí ............................ 24 4.1

Korekční účely ...................................................................................... 24

4.2

Terapeutické účely ................................................................................ 28

4.3

Kosmetické a protetické účely .............................................................. 29

4.4

Orthokeratologie ................................................................................... 30

4.5

ChromaGenové kontaktní čočky ........................................................... 31

Aplikace kontaktních čoček u dětí ............................................................... 34 5.1

Anamnéza .............................................................................................. 34 4

6

5.2

Měření zrakové ostrosti a refrakce ........................................................ 34

5.3

Biomikroskopie ..................................................................................... 35

5.4

Keratometrie .......................................................................................... 36

5.5

Vyšetření funkce slzného aparátu ......................................................... 36

5.6

Výběr typu kontaktní čočky .................................................................. 36

5.7

Nasazování a vyjímání kontaktních čoček ............................................ 37

5.8

Zácvik a péče......................................................................................... 38

5.9

Kontroly ................................................................................................ 39

Závěr ............................................................................................................. 41

5

Úvod Nároky na kvalitu života dětí se zvyšují, tím se zvyšují i požadavky na jejich perfektní vidění, a proto se o aplikaci kontaktních čoček dětem začíná poměrně dosti diskutovat. Někteří se tohoto tématu obávají, někteří ho berou jako výzvu. A výzvou se stalo i pro mě, poněvadž bych v této práci chtěla nastínit specifika dané problematiky. Hlavním subjektem mé práce jsou děti. Vývojová psychologie chápe dětství jako období od narození až do 18 let. Jelikož je tato životní etapa bohatá na řadu změn, člení se do několika vývojových fází: období novorozenecké (od narození do 28. dne života), kojenecké (od 1. měsíce do 1. roku), batolecí (1. až 3. rok), předškolního věku (od 3 do 6-7 let), školního věku (od 6-7 do 15-16 let) a adolescence (od 15-16 až do 18 let). [1, 2] Cílem je seznámit čtenáře s tím, v jakých situacích jsou kontaktní čočky dětem indikovány a zároveň objasnit, v čem se liší pracovní postup aplikace kontaktních čoček dítěti od aplikace dospělému člověku. Úvodní kapitola vysvětluje, co to kontaktní čočky jsou a jaké typy existují. Následuje část zaměřena na fyziologický vývoj zrakového aparátu a vidění. Práce pokračuje refrakčními vadami a vybranými očními chorobami v dětském věku, v jejichž terapii se mohou uplatnit právě kontaktní čočky. Stěžejní kapitolu tvoří indikační hlediska pro aplikaci kontaktních čoček dětem, v které je věnován prostor i speciálnímu využití kontaktních čoček – orthokeratologii a ChromaGenovým filtrům. V závěru je rozebrán pracovní postup aplikace, počínajíc anamnézou a následnými kontrolami konče. Aplikace kontaktní čoček, jejich předávání s poučením a doplňkovým sortimentem

a

provádění

následných

kontrol

osobám

mladším

15

let

patří

dle vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, do rukou očního lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru oftalmologie nebo optometristy pracujícího pod odborným dohledem tohoto oftalmologa. U osob starších 15 let může výše zmíněné činnosti vykonávat každý způsobilý optometrista samostatně. [3]

6

1 Kontaktní čočky Kontaktní čočky (KČ) jsou zdravotnický prostředek určený k přímému položení na přední segment oka, který lomí světelné paprsky tak, aby se na sítnici vytvořil ostrý obraz. Moderní metody umožnují stále širší využití KČ. Hranice mezi jednotlivými funkcemi nejsou přesně stanoveny, často se vzájemně kombinují. Hlavním důvodem nošení KČ je korekce refrakčních vad. Lze jimi korigovat například i keratokonus, kde se kloubí korekční účinek s terapeutickým. KČ mohou být i kosmetickým doplňkem, poněvadž dokáží zvýraznit nebo zcela změnit barvu duhovky, hovoří se pak o barevných či krycích KČ. Využívá se jich také při zakrytí leukomů rohovky, nepravidelné zornice nebo albinismu, přičemž zde slouží zároveň jako stenopeická clona, která zlepšuje vidění a brání nadměrnému oslnění. Dále své uplatnění nacházejí v terapii některých očních onemocnění. Chrání rohovku před podrážděním nesprávně postavenými víčky, brání vzniku spojivkových srůstů při popálení či poleptání, podporují proces epitelizace. Aplikují se též jako nosič léčiv nebo bandáž. Zvláštním případem je okluzní kontaktní čočka, která se používá při léčbě tupozrakosti. Existují speciální KČ, s nimiž se setkáme při oftalmologických vyšetřeních (ultrazvuk, rentgen, gonioskopie, …). K atypickým metodám využití KČ patří orthokeratologie nebo ChromaGenové filtry. [4, 5] Nejjednodušší a v současné kontaktologické praxi nejpoužívanější rozdělení KČ je dělení na pevné plynopropustné (v angličtině rigid gass permeable, RGP), měkké hydrogelové a měkké silikon-hydrogelové KČ. Pevné RGP mají vysokou propustnost pro kyslík. Při správné péči je u nich nižší riziko infekce indukované KČ než u měkkých hydrofilních KČ a navíc jsou méně náchylné k ukládání depozit. Nabízí širokou škálu designů a parametrů, dokonce i zhotovení na míru, což je výhodou hlavně u nepravidelností rohovky či vysokých refrakčních vad. Jejich výhodou je jejich tvarová stálost a dlouhá životnost. Výběr vhodné KČ je náročnější z důvodu určení přesné geometrie KČ, k čemuž se využívá topografická analýza rohovky. Neodpovídá-li design čočky tvaru rohovky, čočka má tendenci se na oku decentrovat. Dalším negativem je jejich prvotní diskomfort a delší adaptace, děti je však snáší lépe než dospělí. [4, 6, 7, 8] Rozšířenější jsou KČ měkké hydrofilní (výše zmíněné hydrogelové a silikonhydrogelové) a měkké hydrofobní (vyrobené ze silikonové pryže nebo polyethylenu). Měkké hydrofilní KČ jsou pohodlné a doba návyku je poměrné krátká. Riziko poškoze7

ní oka během manipulace je velmi nízké. Měkké hydrogelové KČ se od sebe vzájemně liší procentuálním zastoupením vody, přičemž jejich permeabilita pro nízkomolekulární látky je přímo úměrná tomuto zastoupení. Nabízejí širokou škálu výrobních parametrů a nižší vstupní náklady oproti ostatním typům. Silikon-hydrogelové jsou o něco dražší, s omezeným výrobním rozsahem, avšak vysoká permeabilita z nich dělá ideální volbu pro celodenní nošení každý den. Většina měkkých KČ se vyrábí pouze v rozměrech pro dospělé, tudíž jsou vhodné spíše až pro děti školního věku. [4, 7, 9, 10] Měkké silikonové KČ disponují vysokou propustností pro kyslík a užívají se zejména u afakických pacientů z důvodu možnosti prodlouženého nošení a dostupnosti malých rozměrů a vysokých dioptrií. Pokud jsou aplikovány příliš těsně, mají tendenci adherovat k rohovce a způsobit komplikace. Tyto KČ jsou náchylné k ukládání lipidových depozit, proto je zapotřebí věnovat pozornost důkladné péči. Jelikož jsou tyto KČ hydrofobní, snižuje se tím jejich snášenlivost. Využívají se pouze v zahraničí. [4, 7] Dalším kritériem dělení KČ je jejich velikost. Takto lze čočky rozdělit na sklerální, semisklerální (sklero-korneální) a korneální. Průměr korneálních KČ činí 6-12 mm, tyto rozměry mají RGP. Standardní měkké KČ se vyrábí jako semisklerální, překrývají celou rohovku a dosahují 1 až 2 mm za limbus. Celkový průměr těchto čoček je 12-15 mm. Sklerální KČ jsou 15-25 mm velké, většinou se užívají jako krycí barevné KČ. [4] Doba použitelnosti KČ závisí na mnoha faktorech, zejména na druhu materiálu, typu povrchové úpravy, způsobu péče, atd. Jak již bylo zmíněno, pevné RGP KČ jsou materiálově velmi stabilní a své vlastnosti si zachovávají i několik let, a tak důvodem pro nový pár většinou bývá opotřebení nebo změna refrakce nositele. Průměrně se mění jednou za 4 až 5 let. Hydrogelové a silikon-hydrogelové KČ třídíme na roční (konvenční), čtvrtletní (tříměsíční) a pro plánovanou výměnu. Čočky pro plánovanou výměnu existují v několika dalších typech: měsíční, čtrnáctidenní a jednodenní (jednorázové). Zkrácení doby použitelnosti KČ znamená zvýšení bezpečnosti a pohodlí při nošení KČ. Čím je výměna častější, tím se snižuje riziko tvorby usazenin na povrchu KČ a možnost mechanického poškození oka. [4]

8

S životností souvisí i režim nošení. Základním režimem je denní nošení, kdy se KČ nosí přes den a na noc se vyndávají. Celková doba nošení může být od 1 hodiny až po 20 hodin v závislosti na snášenlivosti KČ a doporučení výrobce. Flexibilní nošení znamená občasné přespání s nasazenými KČ, prodloužené je dovoluje nosit 7 dní a 6 nocí, poté se musí vyjmout k vyčištění a dezinfekci a posledním typem je kontinuální nošení, jež umožňuje nepřetržité nošení po dobu 30 dnů a 29 nocí. [4, 5]

9

2 Fyziologický vývoj zraku Stejně jako ostatní orgány se i oko začíná vyvíjet již během intrauterinního života, definitivní anatomickou stavbu a funkci však získává až několik let po narození, a proto je nutné tento proces respektovat, obzvláště u dětí.

2.1 Prenatální vývoj oka Při vývoji embrya vznikají tři zárodečné listy - ektoderm, mezoderm a entoderm, které tvoří orgánové základy. Oko má základ v ektodermu, konkrétně v neuroektodermu předního mozku, povrchového ektodermu hlavy zárodku, mezenchymu umístěném mezi těmito vrstvami a buněk neurální lišty. [11] Počátkem 4. gestačního týdne se objevují oční zárodky v podobě očních rýh, jež se vytvořily vychlípením neurální ploténky v oblasti mezimozku. Dalším vyklenutím se přemění na duté oční váčky, které se prostřednictvím svých dutin, zvaných stopek, spojují s předním mozkem. Přibližně 26. den je okolo váčku vybudováno souvislé mezenchymové pouzdro. V 5. týdnu dochází k invaginaci očního váčku, jenž se přeměňuje na dvouvrstevný oční pohárek. Na dolním obvodu pohárku se nalézá zářez přecházející na stopku ve formě pohárkové štěrbiny. V tomto období se naproti očním váčkům zakládá čočková plakoda ze ztluštělého povrchového ektodermu. Plakoda se přemění v čočkovou jamku a dále v dutý čočkový váček. Poté se odloučí od ektodermu a sestupuje do očního pohárku. V této chvíli se mezi čočkový váček a ektoderm vsune tenká vrstva mezenchymu. Oční pohárek se postupně uzavírá. Mezenchymové buňky uvnitř pohárku produkují mezibuněčnou hmotu primitivního sklivce, jež později dostane sekundární (definitivní) podobou. Skrz stopku proniká hyaloidní arterie, která vede až k zadnímu pólu čočkového váčku. Tento cévní systém zásobuje sklivec, čočku a později i sítnici pouze do 7. měsíce gravidity, poté většinou zaniká. Buňky čočkového váčku se prodlužují, ztrácejí jádra a mění se na čočková vlákna, která do 7. týdne vyplní celou dutinu čočky, čímž se vytvoří jádro a kůra. Kolem 37. dne nitroděložního života se pohárková štěrbina zcela uzavře. [4,11,12] Vnější část očního pohárku se transformuje na pigmentový list budoucí sítnice a z vnitřní vrstvy se stává neurosenzorický list. Vývoj buněčných elementů probíhá od vnitřních vrstev k zevním a od středu sítnice k periferii. V 7. týdnu zárodku se diferencují první gangliové buňky, dále pak podpůrné gliové Müllerovy, bipolární, amakrinní a horizontální buňky. Ve 3. měsíci těhotenství se formuje vnitřní plexiformní

10

vrstva a zevní plexiformní vrstva je patrná koncem 5. měsíce. Jako poslední se vytváří fotoreceptory (nejprve čípky a poté tyčinky), jejichž zevní segmenty pronikají do pigmentového retinálního listu. Vývoj makuly má počátek již v 6. fetálním měsíci, definitivní podobu však dostává až několik měsíců po narození. Oko začíná být citlivé na světlo přibližně v 7. měsíci gestace. Směrem k dutým stopkám rostou axony gangliových elementů, z nichž se vytváří optický nerv. Během 3. intrauterinního měsíce do něj pronikají cévy a vytváří se základ krevního oběhu sítnice. [4,11,12] Mezenchymová tkáň obklopující oční pohárek se diferencuje v živnatku a bělimu. V 6. fetálním týdnu se do prostoru mezi povrchový ektoderm a čočku dostává mezenchym, z něhož se vyvíjí rohovkové stroma a endotel. Korneální epitel má původ v povrchovém ektodermu. Na začátku 3. měsíce života plodu dorůstá živnatka před čočku a vytváří kruhový základ duhovky. Zornice je však ještě velmi široká a vyplněná tenkou cévnatou blankou, pupilární membránou, která před narozením vymizí. Zatímco zornicový svěrač se začíná diferencovat již ve 4. měsíci, rozvěrač zornice se vyvíjí až během 6. měsíce. Od 10. týdne se z pigmentového epitelu na okraji očního pohárku formuje základ závěsného aparátu čočky. Ciliární sval se formuje z přilehlého mezenchymu od 5. měsíce. Ve třetím trimestru těhotenství dochází k posuvu duhovky a ciliárního tělíska směrem dozadu. [4,11,12] Od 6. gestačního týdne můžeme zpozorovat základy horního a dolního víčka, které se přibližně ve 12. týdnu spojí. Společně s rohovkou ohraničují prostor, jenž se označuje jako spojivkový vak. V 8. měsíci jsou víčka od sebe znovu separována. Z epitelu okraje víček vznikají řasy a drobné žlázky. Slzná žláza vzniká kolem 8. týdne oddělením buněk horního fornixu spojivky. Základem slzovodných cest je slzonosní vráska, která se přetváří na slznou trubičku. Slzný vak se vytváří ve 4. měsíci. Od této chvíle se otvírají slzovodné cesty a jako poslední se otvírají slzné body. Během 5. týdne těhotenství se začínají z mezenchymální tkáně vytvářet okohybné svaly. Současně k nim dorůstají motorické nervy, jež je inervují. Očnice se formuje ze stejného mezenchymu jako okohybné svaly. Orbitální stěny jsou nejprve vazivové, poté chrupavčité a osifikace startuje v 6. měsíci těhotenství a pokračuje i po porodu. [4,11,12]

11

2.2 Postnatální vývoj oka Po narození nemá zrakové ústrojí ještě definitivní podobu. Během celého dětství dochází k anatomickým i fyziologickým změnám bulbu, nejvíce však v prvních letech života. Objem oční koule novorozence je průměrně 2,8 cm3, do 14 let se zvětší na 6,8-7,5 cm3, což odpovídá objemu oka dospělého člověka. Axiální délka bulbu po narození činí přibližně 16 mm, na konci druhého roku života 22 mm a do dospělého stavu emetropie doroste kolem 15. roku života, kdy dosáhne délky 24 mm. Optická mohutnost rohovky novorozence je přibližně +51 D, postupně klesá až na hodnotu +43 D. Průměr rohovky po narození činí přibližně 10 mm a její poloměr zakřivení je 6,9 mm, svůj růst ukončuje kolem 3. až 4. roku, přičemž dosahuje průměru asi 11,5 mm a rohovkového rádiu přibližně 7,6 mm. Až do deseti let však může docházet ještě ke změnám. Novorozenecká čočka má optickou mohutnost +34 D, ve vertikále měří 6 mm, ve dvou letech asi 8,5 mm a v šestnácti dorůstá velikosti 9,5 – 10 mm a optická mohutnost činí +15 až +20 D. [4,8,11,13] Sítnice se formuje až do 4 let. Ačkoli její periferie je po narození zcela vyvinutá, centrální oblast, zejména makula, musí projít ještě dlouhým vývojem. Nejprve dochází k pigmentaci makuly a pak následuje diferenciace fovey. Čípky uvnitř fovey se prodlužují a ztenčují. Nazální retinální cévní zásobení je již plně vyvinuté, ale temporální část ještě několik týdnů dorůstá. Barva duhovky novorozence je světlá, nicméně do 1 roku se zbarví podle zákonů genetiky. Zajímavé je, že spojivkový vak je při narození sterilní, ale už od 5. dne je osídlován běžnou mikroflórou. K bazální sekreci slzné žlázy se během prvních pár dní života připojuje i reflexní. Stejně jako bulbus, tak i očnice je po narození menší, do 8 let se mění nejen její objem, ale i tvar a postavení vůči lebce. Okohybné svaly se až do dvou let prodlužují, vývoj jejich funkcí probíhá až do 12 let. S ortotropií se rodí asi 30 % dětí, 70 % má mírnou exotropii, která se do dvou měsíců vyrovnává. [11] Stupeň zrakové ostrosti úzce souvisí s vývojem optického aparátu oka, makuly, zrakové dráhy a mozkové kůry. Naměřené hodnoty vizu závisí nejen na věku a spolupráci dítěte, ale i na použité měřící metodě. Vývoj zrakové ostrosti zachycuje graf 1. Během života dochází k postupným změnám refrakce za účelem dosažení emetropického stavu oka, přičemž jako emetropie se označují refrakční hodnoty -0,25 D až +1,0 D. [6, 14]

12

Graf 1 - Vývoj zrakové ostrosti v závislosti na věku dítěte [11,15]

Vízus 1,2 1 0,8 0,6 0,4 0,2 0 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200 Věk v měsících

S vývojem zrakové ostrosti je spjat i vývoj binokulárního vidění. V 1. týdnu novorozenec rozezná světlo a tmu. V 1. měsíci se vyvíjí monokulární periferní fixace, oči se ve fixaci střídají, rozvíjí se sledovací reflex. Dítě reaguje na světlo, rozeznává pohyb ruky a rozliší prsty. Ve 2. měsíci vzniká binokulární periferní fixace, rozvíjí se konjugované pohyby očí. Dítě je schopno krátce pozorovat blízko se pohybující předmět. Ve 3. měsíci se objevuje reflex konvergence a divergence. Upevňuje se centrální fixace. Ve 4. měsíci se vyvíjí reflex akomodace. V 6. měsíci je ukončena maturace makuly. Vzniká reflex fúze, což umožní spojení dvou obrazů do jednoho vjemu v centrální korové oblasti. Jsou dány podmínky binokulárního a hloubkového vidění. Během 9. měsíce dochází k upevnění těchto schopností. V jednom roce se utváří spolupráce fixačního, fúzního a akomodačně konvergentního reflexu. Dítě začíná prostorově vnímat. Akomodačně konvergentní reflex se upevňuje ve věku 2 let, fúzní ve 3 letech. Do šesti let se tyto reflexy stávají nepodmíněnými. [4, 16]

13

3

Refrakční vady a vybrané oční choroby dětského věku Oční poruchy se mohou projevit u dítěte ihned po narození nebo až v průběhu ži-

vota. Je nezbytné této problematice věnovat pozornost, protože zanedbání odpovídajícího rešení může způsobit trvalé poškození zraku, jež jedince ovlivní na celý život. Oční vady a choroby u dětí se většinou projevují snížením zrakových funkcí, chybným postavením očí, změnami předního segmentu oka nebo patologií na sítnici. [17]

3.1 Refrakční vady Refrakce popisuje vztah mezi lomivostí optického systému oka a jeho axiální délkou. Stav bez refrakční vady se nazývá emetropií. V této situaci leží daleký bod v nekonečnu, čili ohnisko neakomodovaného oka se nachází na sítnici. Ametropie je naopak stav oka s nějakou refrakční poruchou, jež má původ buď v nesprávné předozadní délce oka, ve změně zakřivení optických ploch zrakového aparátu, anebo v chybném indexu lomu optických prostředí.

V dětské populaci se vyskytují v různém stupni

závažnosti, viz graf 2. [16, 18]

Graf 2 - Procentuální zastoupení velikosti refrakčních vad v dětské populaci České republiky[19]

0,00 D až ±0,75 D

od ±0,75 D do ±4,0 D

nad ±4, 0 D

3% 22%

75%

14

Refrakční vady v dětském věku se doporučuje korigovat podle následujícího schématu.

Tabulka 1 - Princip korekce refrakčních vad u dětí [4, 7, 14, 20]

2 roky

3 roky

6 let

Izometropie

1 rok

Hypermetropie +6,0 D a více +5,0 D a více +4,5 D a více +3,0 D a více

Anizometropie

Refrakční vada / Věk

Hypermetropie +2,5 D a více +2,0 D a více +1,5 D a více

Myopie

-4,0 Da více

-1,0 D a více

Astigmatismus ±3,0 D a více ±2,5 D a více ±2,0 D a více ±2,0 D a více

±1,0 D a více

-2,5 D a více -2,5 D a více

-3,0 D a více

snížená zraková ostrost, astenopie

-2,0 D a více

Myopie

-4,0 D a více

7 až 15 let

-2,0 D a více

Astigmatismus +2,5 D a více +2,0 D a více +1,5 D a více

Speciálním případem je hypermetropie se strabismem, která se doporučuje korigovat při ametropii vyšší než +1,5 D. Další výjimkou je léčba amblyopie, která vyžaduje plnou cykloplegickou korekci. Afakickému pacientovi by měla být indikována rovněž plná cykloplegická korekce, od 3 let upravená na bifokální korekci s adicí +2,5 D až +3,5 D. Pro ústup astenopických potíží se volí plná cykloplegická korekce s přičtením hodnoty +3,0 D. [4]



Hypermetropie

Hypermetropie neboli dalekozrakost je oční vada, při které obrazové ohnisko neakomodovaného oka leží za sítnicí. Je tedy třeba zvětšit optickou mohutnost oka, což umožňuje korekce plusovými čočkami. Volí se nejsilnější spojka, při jejímž předložení ještě nedojde k zhoršení zrakové ostrosti. Hypermetropie se skládá z několika složek, které jsou uvedeny v tabulce 2. [4, 18]

15

Tabulka 2 - Složky hypermetropie[4, 20] Totální (celková) hypermetropie Latentní (skrytá) hypermetropie

Manifestní (zjevná) hypermetropie

Trvale ji kompenzuje tonus ciliárního svalu, lze Projevuje se astenopickými potížemi nebo zhoršeným viděním. vyšetřit pouze v cykloplegii.



Fakultativní hypermetropie

Absolutní hypermetropie

Je kompenzována volní akomodací, zvýšené akomodační úsilí způsobuje astenopické potíže.

Oko ji není schopno samo vykorigovat, projeví se zhoršením vizu.

Myopie

Při myopii čili krátkozrakosti leží obrazové ohnisko oka při minimální akomodaci před sítnicí, jinými slovy daleký bod se nachází v konečné vzdálenosti před okem. Koriguje se nejslabší rozptylnou čočkou, která ještě zlepší zrakovou ostrost. Příznakem je rozmazané vidění do dálky, které se myop snaží zlepšit mhouřením očí. Myopické oko bývá celé větší, prodloužené hlavně při zadním pólu, přední komora je hlubší a ciliární sval bývá atrofický. [18]

Tabulka 3 - Klasifikace myopie [18, 20]

Lehká myopie (simplex)

-0,25 D až -3 D

bez degenerativních změn

Střední myopie (modica)

-3,25 D až -6 D

bez degenerativních změn

Vysoká myopie (gravis)

-6,25 D až -10 D

s degenerativními změnami

Těžká myopie (progressiva)

-10 D a více

s degenerativními změnami

Intermediální myopie se projevuje postupným zvětšováním bulbu až k -10 D, její vývoj je ukončen přibližně po 20. roce života. Progresivní myopie je stav, kdy se krátkozrakost rychle zvyšuje až o -4,0 D za rok a dosahuje hodnot -10 D až -30 D. Je spoje16

ná s degenerativními změnami cévnatky, což bývá příčinou odchlípení sítnice, dále dochází ke zkapalnění sklivce a oblast skléry na zadním pólu se vyklenuje stafylomem. Progresivní myopii doprovází riziko výskytu primárního glaukomu s otevřeným úhlem. U dětí se často setkáme se školní myopií, což označuje vadu manifestující se od 6 let do konce růstu. [18, 21]



Astigmatismus

Astigmatismus je refrakční vada, při které nemá optický systém oka ve všech řezech stejnou optickou mohutnost. Nejčastěji bývá způsoben asfericitou optických ploch nebo jejich decentrací. Celkový astigmatismus se skládá z rohovkového, čočkového a zbytkového. Pacient s nekorigovaným astigmatismem uvádí astenopické obtíže, bolesti hlavy nebo očí, mlhavé vidění. U astigmatismu šikmých os může docházet ke kompenzačnímu postavení hlavy. Pravidelný astigmatismus lze korigovat torickými (sférocylindrickými) brýlovými nebo kontaktními čočkami, které mají různé zakřivení v různých směrech. [4,18,22]

Tabulka 4 – Klasifikace astigmatismu [18, 22]

Pravidelnýastigmatismus (regularis) prostý (symplex) složený (compositus) smíšený (mixtus)

existují dva na sebe kolmé řezy, jeden s největší a druhý s nejmenší lomivostí (optickou mohutností) jeden řez je buď myopický nebo hypermetropický a druhý je emetropický oba řezy jsou buď myopické nebo hypermetropické jeden řez je myopický a druhý hypermetropický

podle pravidla (rectus)

vertikální řez má větší optickou mohutnost než horizontální

proti pravidlu (inverzus)

horizontální řez má větší optickou mohutnost než vertikální.

šikmých os (obliquus)

nelze rozhodnout, který z řezů je více horizontální a který vertikální

Nepravidelný astigmatismus (irregularis)

nelze nalézt dva na sebe kolmé řezy s největší a nejmenší lomivostí. Nejčastěji způsoben nepravidelnostmi rohovky(jizvy, keratokonus, ...)

17



Anizometropie

Rozdílný refrakční stav obou očí se nazývá anizometropie. Pokud bychom pacienta s rozdílem vyšším jak 2,5 D korigovali brýlovými skly, došlo by ke vzniku nestejně velkých obrazů na sítnici, což vede k narušení binokulární spolupráce nazývané jako anizeikonie, jež může vyústit až k rozvoji amblyopie. Řešením je podkorigovat jedno oko, aby se zlepšila snášenlivost nebo zvolit KČ, s kterými je rozdíl ve zvětšení obrazů a prizmatický účinek nepatrný. Děti a mladí lidé snášejí rozdíly až 5-6 D. [7, 18, 23]

3.2 Afakie a pseudofakie Afakickému oku chybí čočka v optické ose, čímž dochází k hypermetropizaci oka. Příčinou chybějící čočky v dětském věku je nejčastěji její chirurgické vyjmutí při řešení kongenitální katarakty. Další příčinou může být trauma. Kongenitální afakie je vzácné onemocnění, jehož příčinou je nevyvinutí čočkové plakody nebo vstřebání čočky během intrauterinního vývoje. [4, 8, 18] V dětském věku, a to hlavně do 6 měsíců, kdy dochází k největšímu vývoji zraku, je nutné afakii korigovat okamžitě, aby se předešlo vzniku tupozrakosti. Afakie lze korigovat pomocí brýlové korekce, která s sebou nese určitá úskalí jako například obtížný výběr obruby, vyšší hmotnost a prizmatický účinek silných brýlových čoček a především zvětšení sítnicového obrazu až o 30 %, což způsobuje změnu prostorového vnímání. S KČ je zvětšení sítnicových obrazů nižší než 10 %, což je pro nositele mnohem příjemnější. Tohoto přínosu se využívá zejména u jednostranné afakie. Pokud KČ nevyhovují, přichází na řadu sekundární vložení umělé nitrooční čočky (IOL). [5, 7, 8, 18] Pseudofakie je korekce afakie umělou nitrooční čočkou. Zvětšení sítnicových obrazů je přibližně 4 %. V současnosti jsou dostupné i víceohniskové nebo akomodující nitrooční čočky. [18]

3.3 Dětská katarakta Jedná se o šedavě bílé zakalení nitrooční čočky. Etiologie není vždy známa, na vzniku se může podílet genetika, hypoxie, porodní trauma, endokrinní či metabolické onemocnění. S kataraktou se dítě může již narodit, nebo se u něj může rozvinout až v pozdějším věku. [4, 18]

18

Při bilaterální pokročilé kataraktě je nutné operativní odstranění čočky do 3 měsíců, aby se předešlo vzniku nystagmu z rozsáhlé oboustranné amblyopie. U jednostranné katarakty se doporučuje vyjmout zakalenou čočku během prvních 4 až 6 týdnů života. Pokud se čočka do půl roku nevyjme nebo není nasazená následná optimální korekce, dochází ke vzniku amblyopie. Někdy se však může rozvinout i s následnou korekcí, a to z toho důvodu, že onemocnění je spojeno ještě s dalšími očními abnormalitami. [4, 6] Po vyjmutí čočky se oko stává afakickým, což se řeší buď umělou nitrooční čočkou, brýlovou korekcí nebo KČ. Implantace IOL u dětí starších 2 let je již běžnou procedurou, avšak u mladších dětí zůstává sporná kvůli pooperačním komplikacím a jiným anatomickým rozměrům oka. [4]

3.4 Keratokonus Jedná se o anomální zakřivení rohovky, které je charakteristické ztenčením a kuželovitým vyklenutím rohovky centrálně či v její spodní polovině. Obvykle se vyskytuje na obou očích. Většinou se projevuje v druhé dekádě života a progreduje ve třetí. Často je součástí dalších očních onemocnění, systémových chorob a syndromů. V iniciační fázi lze někdy korigovat brýlovými čočkami nebo měkkými KČ, v další progresi jej lze korigovat pouze pevnými KČ. Chirurgická terapie je u dětí do 15 let výjimečná. [4] Charakteristickými symptomy jsou rozmazané vidění do dálky i do blízka, distorze viděných obrazů, monokulární diplopie a vnímání duchů kolem předmětů. K dalším příznakům patří Munsonův znak, hydrops, ztenčení rohovkového apexu, Vogtovy strie, Fleischerův prstenec, zviditelnění nervových zakončení a jiné. Keratokonus lze ještě dále klasifikovat podle specifických kritérií. [5, 8, 24]

3.5 Strabismus Strabismus, nazýván též šilhání, představuje poruchu postavení očí. Šilhání může být konvergentní (eso odchylka, oko se uchyluje směrem k nosu), divergentní (exo odchylka, bulbus se stáčí ven) a vertikální (odchylka je buď nahoru, nebo dolů). Podle manifestace rozlišujeme strabismus zjevný (manifestní, heterotropie – odchylka je stálá), skrytý (latentní, heteroforie – odchylka je kompenzována fúzí, projeví se při jejím zrušení) a intermitentní (střídání manifestní a latentní formy). Odchylovat se může pouze jedno oko (unilaterální strabismus) nebo se oči ve fixaci střídají (alternující 19

strabismus). Dále jej můžeme dělit na konkomitantní (dynamický, funkční) či inkomitantní (paralytický,organický). [11] Pro konkomitantní strabismus je typické, že primární odchylka je stejná jako sekundární, motilita bulbu zůstává neporušená, většinou není doprovázen diplopií, avšak na šilhajícím oku vzniká amblyopie. Konvergentní strabismus, označovaný též jako esotropie, se u dětí vyskytuje ve formě monokulární, alternující, akomodační či cyklické. S divergentním šilháním, nazývaným též exotropie, se setkáme v podobě monokulární, alternující, s excesem divergence nebo insuficiencí konvergence. [4, 25] Inkomitantní strabismus je způsoben poruchou jednotlivých hlavových nervů inervujících okohybné svaly či mechanickou deviací. Motilita je narušena ve směru funkce postiženého svalu, primární úchylka je menší než sekundární a vyskytuje se zde rušivá diplopie. Tento typ může být vrozený, označovaný jako strabismus fixus, nebo se může objevit na základě úrazu, nádoru či degenerativních onemocněních. [4, 25] Terapie spočívá v korekci refrakční vady, v případě amblyopie doplněné o pleoptiku a ortooptiku, chirurgickém řešení a u inkomitantního šilhání se úchylka koriguje pomocí prizmatických skel. [4, 25]

3.6 Amblyopie Amblyopie neboli tupozrakost je pokles zrakové ostrosti bez organické příčiny, která nelze zlepšit optickou korekcí. Tupozrakost může vzniknout až do 6 let života. Amblyopii lze klasifikovat dle příčiny vzniku:  strabická – vzniká trvalým centrálním útlumem šilhajícího oka, který přetrvává i po převzetí fixace šilhajícím okem  deprivační – redukce zrakových stimulů v raném dětství způsobená organickou vadou (katarakta, zákaly rohovky)  anizometropická – centrální inhibice oka s vyšší dioptrickou vadou, která je vyvolána rozdílnou refrakcí očí  ametropická – příčinou je nekorigovaná větší refrakční vada obou očí  kongenitální – způsobena absencí centrální fixace při nystagmu, achromatopsii nebo albinismu

20

Základním postupem v terapii tupozrakosti je korekce refrakční vady, u kojenců je vhodnou volbou aplikace KČ (možno od 3. měsíců). Druhým krokem je pleoptická léčba spočívající v dočasném vyřazení lépe vidoucího oka, čímž se snažíme přimět tupozraké oko k činnosti. Vyřazení dosáhneme náplasťovým či látkovým okluzorem nebo okluzní KČ. Zakrytí bývá doplňováno o speciální pleoptická cvičení (hry, navlékání korálků, omalovánky). Úspěšnost terapie závisí na věku zjištění tupozrakosti, jejím stupni a spolupráci rodičů. Čím dříve je amblyopie řešena, tím je naděje na zlepšení vyšší. [4, 18]

3.7

Nystagmus Patologický nystagmus je neurologická porucha, jež se projevuje jako mimovolní

trhavé pohyby očí o různé rychlosti a amplitudě, které brání správným zrakovým funkcím. Odchylky bývají horizontální, ale existují i vertikální nebo dokonce i rotační. Stupeň postižení je individuální. Kongenitální nystagmus označuje všechny klinické podoby projevené do 4 měsíců po narození, získaný má nejčastější příčinu v deficitním vidění nebo patologii v intrakraniálním prostoru. Latentní nystagmus se projevuje pouze za určitých okolností (např. při zakrytí druhého oka). Konstantní nystagmus je zjevný trvale a způsobuje problémy s viděním. [11, 26] Existuje i fyziologický nystagmus, ten zahrnuje optokinetický, fixační, labyrintový a vestibulární typ. Samostatnou kategorií je volní nystagmus, který je navozen vlastní vůlí, přičemž obvykle není doprovázen zrakovými obtížemi. [11]

3.8 Koloboma Koloboma je vrozená vývojová vada oka, jejíž příčinou je neúplný uzávěr pohárkové štěrbiny, projevující se jako viditelný zářez na očních strukturách. Nejčastěji je postižena duhovka. Jelikož se rozštěp většinou nachází na jejím dolním okraji, získává tvar klíčové dírky. Rozštěp může pokračovat až po přední část zrakového nervu a postihnout tak řasnaté tělísko, sítnici, cévnatku, bělimu i část zrakového nervu. Není výjimkou bilaterální postižení spojené s dalšími vrozenými očními i systémovými anomáliemi. Vzniklou štěrbinu vyplňuje vazivo s cévami. Na vzniku kolobomy se podílí dědičnost, případně vnější vlivy jako např. zarděnky či toxoplazmóza. [18]

21

3.9 Albinismus, aniridie, nepravidelná zornice a rohovkový leukom Albinismus je vrozená porucha pigmentace, způsobená nedostatkem nebo defektem enzymu tyrozinázy. Intenzita projevů se u každého jedince může lišit. Albíni mají většinou světlé vlasy a kůži, častý je i projev pouze na oku, kde je postižena především duhovka, ale i jiné struktury. Duhovková tkáň je transparentní, světle modře zbarvená, díky čemuž si můžeme povšimnout červeného reflexu očního pozadí. Pacienti trpí světloplachostí, někdy sníženou zrakovou ostrostí, případně i nystagmem. U albínských dětí je důležitá perfektní korekce, aby se předešlo vzniku amblyopie. Doprovodný strabismus bývá řešen chirurgicky, avšak už nikdy nebude přítomno binokulární vidění. [4, 7, 11] Aniridie je vrozená bilaterální anomálie, při níž duhovka zcela chybí nebo je přítomna v nekompletní podobě. Zraková ostrost je nízká, často doprovázená fotofobií a nystagmem. Nepravidelná zornice znamená zvětšení, zmenšení či decentraci pupily. Rohovkovým leukomem nazýváme bělavé neprůhledné jizvy na rohovce. [11, 27]

3.10 Mikroftalmus Mikroftalmus označuje zmenšení očního bulbu, intraokulárních orgánů a orbity. Vzniká při abnormálním vývoji očního váčku a pohárku, proto bývá občas spojen s dalšími vývojovými vadami (např. kolobomy). V klinické praxi jej rozlišujeme na nanoftalmus (vyšší stupeň hypermetropie, nad +10 D, hypoplazie makuly, primární glaukom s úzkým iridokornealním úhlem), simplexní mikroftalmus (střední hypermetropie kolem +7,0 D, s korekcí děti dosahují normálního vízu) a komplexní mikroftalmus (nejčastější typ, přidružené další oční anomálie, zraková ostrost je minimální). Mezi příčiny se řadí genetické faktory nebo infekční agens.[18]

3.11 Poruchy barevného vidění Poruchu barevného vidění chápeme jako stav, kdy daný jedinec nerozezná žádné nebo některé barevné tóny. Většinou se jedná o vrozené defekty, avšak lze je i získat například poškozením oka, zrakového nervu, mozku či působením určitých chemických látek. Vrozené poruchy se dále dělí podle typu postižených receptorů. První kategorií je monochromázie, kdy dochází k úplné ztrátě barvocitu v důsledku přítomnosti jen jednoho pigmentu, a to buď tyčinkového, kdy člověk rozezná pouze odstíny šedé, často trpí 22

fotofobií, nystagmem a má nízký vizus, anebo čípkového, kdy je zachován pouze jeden druh čípkového pigmentu za současné relativně dobré zrakové ostrosti. Dichromázie je vada, při které člověk postrádá počitek pro jednu základní barvu. Jedná-li se o dysfunkci receptoru citlivého na červenou, nazývá se toto onemocnění protanopií, na zelenou deuteranopií, na modrou (resp. fialovou) tritanopií. Tetranopie označuje poruchu v oblasti modrých a žlutých barev. Anomální trichromat má všechny tři typy čípkového pigmentu, jeden z nich je však abnormální, rozdělení je obdobné jako u dichromázie, protanomálie s sebou nese poruchu vnímání červené barvy, deuteranomálie zelené, tritanomálie modré (resp. fialové). [28, 29] Poruchy barvocitu mohou být celkové nebo jen částečné, ty částečné jsou častější a patří k nim porucha pro barvu modro-žlutou nebo červeno-zelenou. Totální defekt znamená neschopnost rozlišení žádné barvy. Postižení sice nerozliší barevné tóny, ve skutečnosti však dokáží do jisté míry rozeznat barvy díky jejich jasu a sytosti. Problém jim nečiní pojmenování barev, nýbrž stanovení rozdílů mezi nimi. [28, 29]

23

4 Indikační hlediska pro aplikaci kontaktních čoček u dětí Při indikaci kontaktních čoček pro děti se berou v úvahu jejich všeobecně platné výhody, kam patří redukce zvětšení sítnicových obrazů, zachování velikosti zorného pole, minimalizace aberací a periferního zkreslení. Nošení KČ přispívá ke zvýšení kvality dětského života, neomezuje při pohybových aktivitách, dítě se lépe začleňuje do kolektivu, necítí se méněcenné nebo v nevýhodě, jako se tomu může stávat s brýlemi. K aplikaci KČ se rovněž přistupuje v případě intolerance samotných brýlí, ať už z důvodu kožních problémů, nepohodlí v brýlích nebo nesnášenlivosti čehokoli na hlavě. Svou roli hraje také omezený výběr obrub pro velmi malé děti, v takových případech KČ umožní nošení požadované korekce. Své uplatnění nalézají v korekčních, terapeutických, protetických a kosmetických účelech. [5, 30, 31]

4.1 Korekční účely Korekční účely zahrnují zejména zlepšení zrakové ostrosti a zajištění binokulárního vidění. 

Korekce refrakčních vad

Korekce refrakčních vad je nejfrekventovanější indikací pro nošení KČ jak v dospělosti, tak i v dětském věku. Od 1 roku do 6 let je na zvážení, zda KČ aplikovat či ne. Záleží na dostupných výrobních parametrech KČ, hygienických návycích dítěte a celé rodiny, podpoře rodiny a hlavně na motivaci a šikovnosti dítěte. Výběr typu KČ ovlivňuje věk, stupeň astigmatismu, snášenlivost pevných KČ či aktivita dítěte. U většiny dětí (do 6 let téměř vždy) v prvotním výběru vítězí měkké KČ. [13,30] Při korekci myopického oka je důležité si uvědomit, že má plošší rohovkový rádius, než je průměrná hodnota v daném věku. V případě jednostranné myopie se jeví KČ dokonce úspěšnější než brýle při řešení amblyopie. Při rychle se rozvíjející myopii jsou vhodné měkké KČ s plánovanou výměnou, aby se stále mohly optimálně měnit dioptrie. U vysokých mínusových dioptrií může nastat problém se silnějšími okraji, které z dlouhodobého hlediska mohou vést k vaskularizaci rohovky. Vhodné jsou i RGP čočky. [9, 13] Hypermetropie u dětí je často doprovázena strabismem, zejména akomodační esotropií. Vykorigujeme-li hypermetropii, uvolníme akomodaci, čímž snížíme akomodační složku konvergence. Zároveň KČ nezpůsobují prizmatický efekt, což je výho24

dou oproti spojným brýlovým čočkám. U akomodační esotropie s vysokým AC/A poměrem KČ zjevně snižují tento poměr. Bifokální či multifokální KČ jsou řešením při zbytkové odchylce do blízka, nebo netoleranci bifokálních brýlí. Alternativním řešením může být korekce do dálky pomocí KČ a nošení brýlí na blízko. [6, 7, 30] Astigmatismus lze korigovat torickými brýlovými čočkami, ale jejich nevýhodou je navození meridionální anizeikonie a distorze. Z tohoto důvodu přichází v úvahu KČ, u nichž jsou tyto nežádoucí efekty minimalizovány. Pro děti s pravidelným nízkým astigmatismem jsou vhodné měkké KČ. Malý astigmatismus do ±1,0 D lze korigovat sférickými měkkými KČ. Měkké torické KČ se používají ke korekci vyššího pravidelného astigmatismu. Nepravidelný astigmatismu lze úspěšně korigovat individuálními pevnými KČ. Korekce nepravidelného astigmatismu během zrakového vývoje je důležitá, aby posléze nevznikla amblyopie. [5, 8, 18] 

Anizometropie

Anizometropie je typickou indikací pro KČ. Korekce pomocí KČ je úspěšnější než brýlovými skly, a to proto, že nedochází k tak velkému rozdílu ve velikosti sítnicových obrazů a mozek je tak schopen spojit informace z obou očí v jeden vjem, což je zvláště v dětství podstatné, aby se podpořil správný vývoj zraku, zejména binokulárního vidění. Velký rozdíl retinálních obrazů nebo jednostranná refrakční vada může vést k amblyopii, občasná okluze spolu s nošením kontaktních čoček vede k lepším výsledkům v léčbě tupozrakosti než v kombinaci s brýlemi a to hlavně proto, že KČ umožnují lepší prostorové vidění. [13] 

Afakie a pseudofakie

V případě, že u afakického oka nelze implantovat nitrooční čočku nebo je z nějakého důvodu implantace odložena, je řešením korekce pomocí KČ. Výhodou afakických KČ je to, že lze jejich optickou mohutnost měnit podle aktuální refrakce oka, což s IOL není možné. [5] Unilaterální afakie se v důsledku anizometropie, která znemožňuje binokulární vidění, koriguje KČ. Bilaterální ztráta intraokulární čočky může být řešena brýlemi, ty však s sebou nesou řadou nevýhod, které jsou zmíněny již v kapitole 3.2. Výběr KČ je individuální, zohledňuje se věk pacienta, velikost oka, způsob nošení, ale i zkušenost kontaktologa. Kvůli riziku neovaskularizace, infekce a dalším komplikacím vznikajících v důsledku kontinuálního nošení se upřednostňují KČ pro denní 25

nošení. Pokud je však nasazování a vyndávání čoček komplikováno fyzickým či mentálním postižením dítěte, nebo mají rodiče problém s manipulací s KČ, přistupuje se k prodlouženému nošení. Nejčastěji jsou aplikovány hydrogelové KČ s vysokým obsahem vody určené pro denní nošení, nebo silikon-hydrogelové s možností prodlouženého nošení. Konvenční hydrogelové KČ se též mohou použít. Nevýhodou hydrogelových čoček s vysokými dioptriemi je nízká propustnost pro kyslík, což vede k hypoxii rohovky, dále mají tendenci k dehydrataci, která může způsobit změnu optické mohutnosti KČ. Silikon-hydrogelové KČ propouští více kyslíku k rohovce, avšak vznikají na nich lipidové usazeniny. RGP jsou vhodné pro děti od 5 let, v některých případech i dříve. Zajímavé je, že pro dětské oči mají menší rozměry. Jsou také vhodné při traumatické afakii. V cizojazyčných publikacích se setkáme ještě s další variantou, a to s KČ ze silikonového elastomeru. Afakii může doprovázet i fotofobie, kterou lze úspěšně řešit barevnými KČ. [8, 10, 13, 30, 32, 33] Při výběru parametrů vhodné KČ je nejlepší postupovat dle doporučení výrobce. Přibližné parametry hydrogelových KČ vhodných pro korekci afakie jsou uvedeny v tabulce č. 6, lze je využít i při výběru ostatních KČ. Tabulka 5 - Parametry afakických KČ doporučené podle věku [9]

Věk

Poloměr křivosti KČ

Průměr KČ

Optická mohutnost KČ

1 měsíc

7,0 mm

12,0 mm

+35,0 D

2 měsíce

7,2 mm

12,5 mm

+32,0 D

3 měsíce

7,5 mm

13,0 mm

+30,0 D

6 měsíců

7,8 mm

13,5 mm

+25,0 D

12 měsíců

8,1 mm

13,5 mm

+20,0 D

Rohovkový poloměr se postupně zvětšuje a refrakce se naopak snižuje, ve věku 5–10 let se pak optická mohutnost afakické KČ pohybuje okolo +15,0 D, po ukončení růstu oka je vyžadovaná optická mohutnost KČ přibližně +10 D až +12 D. [13, 33] Jelikož v počátečních měsících života vnímá dítě pouze blízké okolí (30-50 cm), do roku a půl se aplikují KČ s dioptrickou hodnotou o +2 až +3 D vyšší, než je refrakční stav oka. Mezi 18 a 30 měsíci dochází k redukci této nadkorekce. S bifokální korekcí se začíná mezi 3-4 lety, a to v podobě brýlí nebo bifokálních KČ, ba dokonce multifokálních KČ. [9, 34] Během prvních dvou let se doporučuje měnit parametry KČ přibližně jednou za čtvrt roku. Z důvodu růstu oka, by dítě mělo první dva měsíce nošení KČ chodit 26

na kontroly každý týden, později pak jednou až třikrát za čtvrt roku až do té doby, než nastoupí do školy. [8, 33] Řešením kongenitální katarakty je implantace IOL. Její optická mohutnost se volí nižší, než je refrakce oka, kvůli jeho myopizaci. Následný refrakční rozdíl může být kompenzován právě KČ. Začíná se s překorigováním o +2,0 D, které se postupně snižuje, dokud oko nedosáhne emetropického stavu. [9]



Keratokonus

Úspěšnou korekcí keratokonu v iniciálním stádiu mohou být měkké KČ, případně doplněné o brýle. V pokročilých fázích jej lze korigovat pomocí pevných RGP KČ. Je nutné si uvědomit, že KČ nezabrání progresi tohoto onemocnění. Důležité je, aby tlak KČ byl rovnoměrně rozložen mezi vrchol rohovky a její periferii. Toho dosáhneme pomocí vícekřivkových KČ s oploštěním v periferii. Cílem je dosažení minimálního dotyku zadní plochy čočky a apexu rohovky. Důležitým faktorem je rovněž cirkulace slz v optické zóně pod čočkou, stabilní poloha a pohodlí. Nezbytné je hodnocení usazení pomocí floresceinového testu. Existuje několik filozofií ideálně naaplikované KČ, jejichž popis však přesahuje rámec této práce. [8] V případě, že dítě špatně snáší RGP čočku, alternativou je použití tzv. piggyback systému. Tato technika spočívá v kombinaci měkké a RGP čočky, měkká se přiloží přímo na oko a na ni se teprve aplikuje RGP. Další variantou jsou hybridní KČ, kdy střed tvoří pevný plynopropustný materiál a okraj je měkký. Tato metoda se používá výjimečně.

Pro pacienty, kteří nesnesou korneální KČ, existují RGP s průměrem

10,5 až 15 mm nebo dokonce sklerální, avšak o to větší pozornost se u nich musí věnovat správnému usazení. V současné době již existují i měkké silikon-hydrogelové KČ určené ke korekci keratokonu. V zahraničí jsou k dostání pod názvem Kerasoft. [8, 33, 35, 36] Pacienti s keratokonem by měli být kontrolováni minimálně jednou za půl roku. Dochází-li ke změnám parametrů rohovky či jiným potížím je nutné KČ vyměnit. Pokud však změna není potřebná, RGP čočka vydrží až dva roky. [8]

27



Nystagmus

Při nystagmu se KČ volí z toho důvodu, že snižují frekvenci kmitání. Vzhledem k tomu, že se KČ pohybuje spolu s pohybem oka, osa vidění prochází stále centrální optickou částí KČ, což umožnuje stále ostré vidění i při ametropii. Toto je obrovská výhoda oproti brýlové korekci. Při nystagmu se doporučují spíš měkké KČ, protože s pevnými KČ frekvence či amplituda může naopak vzrůst v důsledku stresu vyvolaného adaptací na ně. [5, 13, 30]

4.2 Terapeutické účely Kontaktní čočky lze využít i při léčbě některých abnormalit. U dětí jde především o amblyopii nebo onemocnění a poškození rohovky. 

Amblyopie

Při terapii amblyopie, respektive předcházení jejímu vzniku, se setkáme s používáním KČ ze dvou důvodů. Prvním je korekce refrakční vady a tím druhým je okluze. Aspekty korekce refrakční vad pomocí KČ jsou zmíněné v kapitole 4.1. Výběr vhodné okluzní KČ se provádí na lépe vidoucím oku s čirou KČ, usazení na tupozrakém oku pak obvykle bývá stejně úspěšné. Kontaktní okluzor lze objednat buď jako hotový výrobek, nebo se pupilová oblast čiré KČ nechá začernit u specializované firmy. Nejčastěji jsou k dispozici hydrogelové okluzní čočky, ale vyrábí se i pevné. Druhou variantou okluze je zamlžení silnou plusovou čočkou. [6, 13] Výhodou je, že děti nemohou podvádět, překukovat přes brýle nebo si okluzor sundávat. Přínosem je také to, že dětem okluze pomocí KČ nevadí z kosmetických důvodů. Rizika jsou stejná jako u ostatních KČ. [37] 

Onemocnění a poškození rohovky

I v dětském věku se setkáme s očními onemocněními a abnormalitami. Patří mezi ně například rohovkové dystrofie, eroze rohovky, keratopatie, keratitidy, pooperační a poúrazové stavy rohovky, perforace rohovky, ektropium, trichiáza a další defekty víček. [11] V těchto případech terapeutické KČ zlepšují a urychlují hojení epitelu, snižují bolest či pocit cizího tělíska, slouží k předcházení recidiv, napomáhají k zachování integrity rohovky při perforaci rohovky, chrání rohovku před drážděním víčky. Typ KČ závisí 28

na požadavku, kterého se chce dosáhnout. V současnosti se k prodlouženému nošení volí především silikon-hydrogelové KČ. V České republice jsou jako terapeutické KČ pro kontinuální nošení pro děti schválené silikon-hydrogelové Night and Day od firmy Alcon. [11, 30, 38] Při určování doby výměny terapeutických KČ se řídíme doporučením výrobce. Oftalmologové často používají běžně dostupné KČ a frekvenci výměny si určují sami. Frekvence kontrol se odvíjí od konkrétního postižení rohovky, například perforace rohovky vyžaduje každodenní kontrolu, bulózní keratopatie, povrchové keratitidy, recidivující eroze se prohlíží v týdenním intervalu. KČ by měla zakrývat celou rohovku a sedět trochu těsněji než obvykle kvůli zajištění stability, ale zároveň musí být zachována výměna slzného filmu pod čočkou a nesmí docházet k traumatizaci rohovky. [8]

4.3 Kosmetické a protetické účely Kosmetické a korekční účinky KČ se vzájemně prolínají a doplňují, někdy je těžké

rozlišit

hranici

mezi

nimi.

Přehledné

a

celkem

logické

je

rozdělení

dle Petrové: kosmetické KČ zlepšují vzhled normálního oka, protetické KČ zlepšují vzhled poškozeného oka nebo pomáhají korigovat zrakové funkce. Protetické KČ tedy zlepšují zrakové schopnosti, zabraňují oslnění a především zlepšují vzhled, což významně přispívá ke zvýšení sebevědomí a pomáhá předejít vzniku sociálních a psychologických problémů, které se objevují v dětském kolektivu. [5, 8, 9] Pro tyto účely se používají barevné KČ, které se vyrábí jak nedioptrické, tak i s dioptriemi. Jsou-li určené k zlepšení zrakové ostrosti, mají čirou oblast pupily. Na nevidoucí oko se aplikují KČ s černou pupilou. Kosmetické KČ jsou převážně měkké průsvitné nebo měkké neprůhledné – krycí. Protetické KČ mohou být v podobě pevných RGP, sklerálních nebo klasických měkkých KČ. Čočky jsou k dostání v různých barvách a vzorech. Existuje možnost nechat si zhotovit barevnou KČ podle fotky vlastního zdravého oka, náklady jsou však vyšší a dodací doba delší. Dítě i rodiče by měli být obeznámeni s tím, že postižené oko nebude zcela identické se zdravým okem. Pro dosažení stejného vzhledu obou očí bývá někdy výhodnější místo jedné individuálně zbarvené KČ naaplikovat běžné dostupné stejně barevné KČ na obě oči. Měkké sklerální čočky se používají, je-li vyžadována větší stabilita KČ, překrytí rozsáhlého poškození bulbu nebo vysoké odchylky šilhání. Pevné korneální KČ se aplikují na vidoucí oko, obvykle mají velikost shodnou s velikostí duhovky. [8, 27, 39] 29



Albinismus, aniridie, kolobom duhovky, atrofie duhovky, široká či nepravidelná zornice, rohovkový leukom

Výběr KČ se zde odvíjí od konkrétního postižení. Při výše jmenovaných anomáliích většinou zůstává oko alespoň částečně vidoucí, a proto se volí krycí KČ s čirou pupilou. KČ si ponechává svůj kosmetický účinek, koriguje případnou ametropii a zároveň snižuje citlivost na oslnění. Při těžké fotofobii je indikována neprůhledná KČ, u mírné formy někdy postačí průsvitná KČ s barevnou duhovkou. Nicméně překrytí centrálního rohovkového leukomu vyžaduje KČ s černou pupilou. V prvních letech života může být krycí KČ s kresbou nahrazena černou světlo propustnou čočkou, protože je tato forma finančně méně náročná a snáze dostupná. [27, 30] 

Mikroftalmus

V případě mikroftalmu většinou postačí hydrogelová KČ s kresbou duhovky, je však důležité správně zvolit její průměr Velikost zornicového segmentu se pohybuje od 3 mm do 4 mm. Protože postižené oko má menší rohovkový rádius (okolo 6,8 mm) a vysoký stupeň hypermetropie, lze využít KČ určených ke korekci afakie. Pokud je k mikroftalmu přidružena i jednostranná amblyopie, volí se měkké barvené KČ, přičemž silné plusové dioptrie způsobí, že oko vypadá větší. [13, 30] 

Strabismus

I když v dětském věku je snaha strabismus odstranit, bohužel existují situace, kdy už odchylka oka nelze upravit. A tak k dosažení dojmu přímého pohledu se mohou použít měkké KČ s namalovanou duhovkou i zornicí. [27]

4.4 Orthokeratologie Orthokeratologie je metoda, jež slouží ke korekci nízké a střední myopie. Principem je oploštění poloměru křivosti přední plochy rohovky pomocí pevných KČ, které se nosí přes noc. Během dne pak nositelé nemusí používat korekci, poněvadž oploštění dostatečně zlepší zrakovou ostrost. Jelikož tato změna není trvalá, vyžaduje stálý orthokeratologický režim. [6] Přistupuje se k ní v situacích, kdy jsou brýle či běžné denní KČ kontraindikovány nebo snižují komfort. Také závisí na pacientově refrakční vadě: myopie by neměla přesáhnout hodnotu -4,5 D, astigmatismus je možno korigovat jen rohovkový a většinou 30

do ±1,5 D, hypermetropii tímto způsobem korigovat nelze. Vhodnými kandidáty jsou lidé (děti) s vyšší excentricitou rohovky a menší pupilou. Jelikož se stále jedná o KČ, platí i pro orthokeratologické KČ stejné kontraindikace plus některé další jako například keratokonus, transplantace rohovky, refrakční chirurgie… [30] Pro úspěšnou aplikaci je nutné přesné zmapování povrchu rohovky (nejlépe topografem) a správně zvolena geometrie KČ. Moderní orthokeratologické KČ mají 4 až 5 zakřivení. Zadní křivka KČ se volí plošší, než je větší centrální poloměr křivosti rohovky a to tak, že na každou 0,5 D, o kterou chceme oploštit rohovku, připadá 0,1 mm navíc. Vzhledem k tomu, že během dne dochází k postupnému návratu k původnímu tvaru rohovky, počítá se s lehkým překorigováním asi o -0,75 D. Zároveň se však bere v úvahu, aby nositelé těchto KČ ostře viděli, i když je mají nasazené, proto je jejich optická mohutnost o +0,75 D nižší, než je dioptrická hodnota refrakce. [30] Vzhledem k tomu, že tyto KČ se nosí během spánku, nesmí se opomenout zvýšené riziko infekce a dalších komplikací, a proto se zde klade velký důraz na čištění a péči o KČ. Tato metoda obnáší častější kontroly doplněné o topografii rohovky, což umožňuje porovnávání

změn

tvaru

rohovkového

povrchu

během

průběhu

nošení. [5, 10, 30] Orthokeratologický uživatel by měl být zkontrolován ráno po prvním přespání s čočkou. Udělá se topografie rohovky, na které by se ideálně mělo projevit symetrické oploštění. Objeví-li se znaky ve tvaru osmičky či motýlka, ukazuje to na vznik astigmatismu rohovky z důvodu decentrace, potom se volí čočka strmější nebo s větším průměrem. Během prvních tří měsíců proběhne přibližně 8 následných sezení, poté se s kontrolami pokračuje v tříměsíčních intervalech, případně individuálně dle potřeb nositele. [6, 30]

4.5 ChromaGenové kontaktní čočky Pojem ChromaGen označuje barevné filtry určené pro lidi s poruchou barvocitu. Výrobci udávají možnost uplatnění těchto filtrů také při dyslexii. Mohou být v podobě jak brýlových čoček, tak měkkých KČ. Nejvhodnější typ je vybírán spolu s pacientem, kterému jsou vyzkoušeny jednotlivé filtry a on si sám zvolí, při jakém typu se mu subjektivně zvýší barevné rozpětí. ChromaGenové KČ jsou aplikovány na vidoucí oči buď binokulárně, nebo monokulárně, a to na nedominantní oko. Při poruchách učení se jeví úspěšnější binokulární aplikace. V České republice jsou dostupné bez dioptrií, tudíž se 31

případná refrakční vada koriguje brýlemi. V zahraničí je lze sehnat už i s optickou mohutností. Je nutné zdůraznit, že poruchy barvocitu se tím nevyléčí, pouze se může zlepšit rozlišování barevných rozdílů, a tím i orientace při každodenních činnostech. [5, 39, 40] Princip fungování barevných filtru není exaktně zcela vysvětlen. Hovoří se o dvou základních principech – posun spektrální citlivosti anomálního čípkového pigmentu (opsinu) k jeho standardní pozici a ovlivnění velkých gangliových buněk zrakového nervu. [29] V prvním případě se předpokládá, že filtry dokáží posunout absorpční maximum anomálního opsinu a zároveň absorpční maxima zbylých dvou typů opsinu zůstanou nezměněna. To se však reálně nestane, pouze se změní absorpce všech tří typů opsinu v závislosti na propustnosti daného filtru. Předložením barevného filtru pouze před jedno oko se docílí rozdílné stimulace obou očí, do mozku pak přicházejí dva odlišné soubory informací o barvách, čímž se umožní rozlišení barev, které se bez filtru zdály být stejné. Toto ale neodpovídá faktu, že barevný vjem vzniká na základě rozdílných stimulů čípků jedné sítnice, a ne obou očích. Lepší výsledky ve čtení pseudoizochromatických tabulek objasňuje argument, že přes filtr se změní odstín barev použitých tabulek tak, že už neleží na přímce záměn, tudíž ztrácí svou funkci. Dále tomu napomáhá skutečnost, že filtry zvyšují kontrast. [29] Druhým názorem je, že na dyslexii se podílí velké gangliové buňky (M-buňky). Tyto buňky nejsou citlivé na barvy, avšak mají vysoký stupeň citlivosti na světlo a velká receptivní pole. Zprostředkovávají přenos informací ze sítnice do mozku. Dyslektici mají porušený systém M-buněk, což způsobuje rozostřený a zkreslený obraz. Přiložením barevných filtrů se na sítnici dostane méně světla, tím se změní zpracování informací tak, že se postiženému můžou zlepšit psací a čtecí schopnosti. [29]

32

Mezi nejznámější výrobce patří Cantor and Nissel, který je vyrábí jako měkké hydrogelové KČ s 55 % vody. Vyrábí se ve fialovém, růžovém, červeném, oranžovém, žlutém, světle modrém, modrém a zeleném provedení, v různých stupních intenzity. Průměr zabarvené části v oblasti pupily činí 5,0; 6,0 nebo 7,0 mm, průměr celé čočky je 14,5 mm a poloměr křivost zadní plochy čočky se rovná 8,6 mm. Tyto KČ jsou určeny k denním režimu nošení. Péče o tyto čočky je stejná jako o běžné hydrogelové KČ se středním obsahem vody. ChromaGenové KČ může předepisovat pouze kontaktolog se

speciální

licencí.

Pro

představu

je

na

obrázku

1

vyobrazen

příklad

ChromaGenových KČ. [39, 40]

Obrázek 1 – ChromaGenové kontaktní čočky [44]

33

5 Aplikace kontaktních čoček u dětí Výběr vhodného postupu u všech částí aplikace je velmi individuální a odvíjí se od spolupráce a psychomotorického vývoje dítěte, přičemž orientačně se lze rozhodovat podle věku. U velmi malých dětí se vzhledem k časové a psychické náročnosti doporučuje celé vyšetření rozdělit do několika kratších bloků. Je to přínosné jak pro dítě a jeho rodiče, tak pro kontaktologa. Dítě je vhodné na vyšetření předem připravit, důkladně mu vysvětlit, co od něj požadujeme a nikam nespěchat. Nebojíme se vyšetření odložit, nebo zopakovat později. [9, 30, 41]

5.1 Anamnéza Velmi významnou částí aplikačního vyšetření je úvodní rozhovor a anamnéza. Komunikace by měla probíhat nejen mezi kontaktologem a rodiči, ale i dítětem. Jakmile zjistíme, že dítě je schopno s námi spolupracovat, měli bychom se na něj obracet s otázkami, které může zodpovědět samo. Cílem je navázání důvěry a seznámení se s očekáváním dítěte i rodičů. Klade se důraz na prenatální, celkovou a oční anamnézu - současné problémy se zrakem, doba jejich trvání, dřívější potíže, dosavadní korekce či terapie, operace, úrazy, oční choroby v rodině. V případě nedostačujících informací může s anamnézou pomoci ošetřující dětský lékař. [4, 30, 41]

5.2 Měření zrakové ostrosti a refrakce Zraková ostrost se zjišťuje monokulárně do dálky i do blízka, s korekcí i bez korekce. Druhé oko musí být důkladně zakryté (náplasťovým okluzorem, čtvercem gázy). Při nystagmu se vyšetřuje i binokulární zrakovou ostrost. Během vyšetření se posuzuje i kompenzační postavení hlavy. U kojenců se orientujeme pouze podle stranového rozdílu ve vidění. Pomocí světla nebo hračky se upoutá pozornost dítěte, střídavě se zakrývá pravé a levé oko a sleduje se jeho reakce, obvykle se dítě brání zakrytí funkčně zdatnějšího oka. Mělo by se vyvarovat zvukových podnětů a dotyků. [4] Od jednoho roku lze použít metody využívající preferenční vidění, které vychází z předpokladu, že dítě bude sledovat ty podněty, které ještě rozliší. Existuje několik testů na tomto principu, např. Tellerův nebo Cardiffův test. Další variantou jsou vizuální evokované potenciály (VEP), což je objektivní metoda, vhodná pro měření zlepše-

34

ní zrakových schopností při nošení správné korekce, nicméně je poměrně drahá a obtížná na provedení u velmi malých dětí. [4, 6, 30] Od tří let lze stanovit vizus pomocí symboliky obrázků (Kay picture, Lea symbols). Od čtyř let je možné užít izolované Pflügerovy háky či Landoltovy prstence. Později Snellovy optotypy. Od 7 let se většinou používají stejné testy jako u mládeže a dospělých, většinou se jedná také o Snellovy optotypy. [30] Existuje několik metod na měření refrakce. Do 5 let je nejosvědčenějším objektivním měřením refrakce skiaskopie. Užívají se dvě varianty cykloplegická a Mohindronova. První zmíněná je přesnější, umožnuje dobrou kontrolu akomodace, nevýhodou však je použití cykloplegik, což může být pro dítě stresující a časově náročnější. Mohindronova skiaskopie nevyžaduje rozkapání a je vhodná pro malé děti, které mají tendenci dívat se na světlo ve tmě. U dětí starších alespoň 3 let je možné použít automatický refraktometr, avšak při měření se špatně kontroluje akomodace a výsledky jsou oproti skiaskopii méně přesné. Dále se objektivní refrakce může určit pomocí mechanického refraktometru či přístroje fungujícího na principu fotorefrakce – u nás je znám pod názvem Plusopitix. [6, 14, 30] Nejčastější metodou užívanou v předškolním věku je normální statická skiaskopie. V případě nejistoty, vysoké ametropie či strabismu se raději ještě přistupuje k cykloplegické skiaskopii. U školáků je možné použít klasické objektivní měření refrakce na autorefraktometru a subjektivní refrakci provést ve zkušební obrubě či foropteru. K cykloplegické skiaskopii se opět přistupuje, objeví-li se nějaké nejasnosti. [6, 30]

5.3 Biomikroskopie Přední segment můžeme vyšetřit pomocí kvalitního světelného zdroje a zvětšovací optiky. U miminek a malých dětí je vhodné použití ruční štěrbinové lampy, což je příjemnější pro obě strany. Pokud však není k dispozici, přichází na řadu „poloha létajícího dítěte“, kdy rodič nebo pomocný personál drží dítě ve vodorovné poloze břichem dolů, které se opírá se bradičkou o podložku stolní štěrbinové lampy. Od 2 let dítě zvládá klečet na židli, rukama se přidržovat a hlavu mít umístěnou na podpěrce, případně může sedět někomu na klíně. Ze zkušeností je známo, že děti starší 5 let jsou schopné sedět samostatně u štěrbinové lampy. Osvětlovací techniky a třídění očních nálezů jsou nad rámec této práce, proto nebudou dále rozebrány. [11, 30] 35

5.4 Keratometrie První metoda, která se může u dětí do 2 let použít, je měření poloměru křivosti rohovky keratometrem během narkózy. Druhou metodou je odhadnutí poloměru křivosti zadní plochy KČ podle průměrné keratometrické hodnoty v daném věku. Ve věku 3 až 5 let probíhá měření podobně jako u biomikroskopie, buď pomocí ručního keratometru, nebo stolního keratometru, přičemž dítě sedí někomu na klíně či klečí samo na židli. Od 6 let probíhá vyšetření zpravidla stejně jako u dospělých, a to buď pomocí automatického keratometru, mechanického keratometru nebo topografu. [9, 30]

5.5 Vyšetření funkce slzného aparátu Funkce slzného filmu lze částečně zjistit již při vyšetření na štěrbinové lampě. Stabilitu slzného filmu se ověří pomocí break-up time testu. Ke zjištění množství slz se používá Schirmerův test I a II. Funkce odvodných cest se zjišťuje průplachem slzných cest,

průchodem

barvící

látky

do

nosu,

diagnostickou

sondáží,

nebo

dakryocystografií. [11, 18] Od půl roku života je sekrece slz stejná jako u dospělých. Slzný film miminek a malých dětí obsahuje méně lipidů, proteinů, minerálů a více vodné složky, než je tomu u dospělých. Z tohoto důvodu nemívají tak velké obtíže s usazeninami na hydrofilních KČ. Díky vyššímu obsahu vody je výměna slzného filmu pod KČ intenzivnější, čímž se zvyšuje kyslíkové zásobení rohovky. Dokonce i během zdřímnutí zůstává oko dostatečně vlhké a jen zřídka dochází ke komplikacím souvisejícím s nedostatečnou hydratací KČ. [7, 42]

5.6 Výběr typu kontaktní čočky Po důkladném vyhodnocení, zda je zájemce o KČ vhodným kandidátem, přichází na řadu výběr konkrétní KČ. Každý typ má své výhody a nevýhody, které je nutné zohlednit spolu s individuálními potřebami dítěte. Na KČ pro děti se kladou zejména dva požadavky: vysoká propustnost pro kyslík a zdravotní nezávadnost. Tomu nejlépe vyhovují silikon-hydrogelové jednorázové KČ. Mají vysokou permeabilitu a vždy se používá nový sterilní pár. [43] K indikacím na měkké KČ mimo jiné patří nízký věk dítěte, nízká refrakční vada, příležitostné nošení, sportování, nesnášenlivost pevných KČ, široká oční štěrbina, 36

nystagmus, albinismus, aniridie apod. Někteří rodiče mají s tímto typem zkušenost, a proto se k nim raději přiklánějí. Konvenční měkké KČ se u dětí moc nepoužívají, protože se o ně hůře pečuje a mají nižší permeabilitu pro kyslík. [10, 11] Druhým typem KČ, který se u dětí aplikuje, jsou RGP, indikují se v případech jako například keratokonus, vysoký astigmatismus, progresivní myopie, ochrana rohovky nebo nesnášenlivost měkkých KČ. [11] Vzhledem k riziku vzniku rohovkové deprivace při kontinuálním nošení je doporučováno denní nošení KČ. Ke kontinuálnímu nošení přistupujeme pouze při vysokých refrakčních vadách, afakii, nebo když je manipulace s KČ pro rodiče, případně dítě, velmi obtížná. V předškolním věku bývají přechody z kontinuálního nošení na denní dosti komplikované. [7] Používají se KČ pro plánovanou výměnu. U školáků a teenagerů se upřednostňují jednorázové jednodenní čočky, dítě si bere vždy novou sterilní čočku a odpadá starost o čištění. Náctiletí se zároveň považují za nejrizikovější skupinou ohledně péče, mají totiž tendenci zanedbávat čištění, desinfekci a celkovou péči. Setkáme se i s přenášením, či přespáváním v KČ, které k tomu nejsou určené, proto jsou pro ně nejvhodnější jednorázové KČ, u kterých jsou rizika související se zanedbáváním péče nejnižší. Zároveň nedochází k takovým škodám při ztrátě nebo poškození KČ během manipulace. [6, 11]

5.7 Nasazování a vyjímání kontaktních čoček Před samotnou aplikací si musíme být jisti, že na oko KČ můžeme umístit, jinými slovy, že oko je bez infekce nebo jiných onemocnění či poranění, která by znemožňovala použití KČ. U miminek a velmi malých dětí, které si ještě nedokáží nasadit nebo vyjmout KČ samy, je nezbytné, aby se tohoto procesu ujala další osoba (rodič, opatrovník,…). Jednou možností je nasazovat a vyjímat KČ, když dítě leží na zádech. Pokud je neklidné, doporučuje se, hlavně z počátku, asistence druhé osoby, která ho přidrží. Pokud není nikdo k dispozici, může se zabalit do zavinovačky nebo deky. Někdy může být snazší proces aplikace provádět ve spánku a to zejména v batolecím období, kdy dítě nejméně spolupracuje. [9, 30] Vzhledem k tomu, že malé děti mají úzkou oční štěrbinu, doporučuje se KČ zmáčknout do mušličky mezi ukazováček a palec, prostředníčkem téže ruky stáhnout 37

spodní víčko, prsty druhé ruky přidržet horní víčko a čočku vsunout nejprve pod horní a pak pod spodní víčko. Toto platí pro všechny typy KČ. Nasazování měkkých KČ může být nepatrně těžší vzhledem k jejich většímu průměru a pružnosti. Měkké KČ se vyndávají tak, že se opět přidrží víčka, ukazováčkem se čočka stáhne směrem dolů na skléru a poté se uchopí mezi ukazováček a palec. U miminek existuje ještě jiná varianta, při které se ukazováček jedné ruky položí na horní víčko, ukazováček druhé ruky na dolní a víčka se sunou proti sobě, až KČ vypadne. Vyjmutí pevných nebo měkkých silikonových KČ se docílí obdobným způsobem. [9, 32] U starších dětí je nasazování a vyndávání obdobné jako u dospělých. Dospělý nebo dítě samo si položí KČ na špičku ukazováčku, prostředníčkem stejné ruky stáhne spodní víčko, druhou rukou si přidrží horní víčko. Čočku přibližuje k oku, dokud se ho nedotkne a KČ k němu nepřilne, víčka uvolní, zahýbe bulbem a zavře oko, mírným poklepem na víčko se zbaví vzduchové bubliny pod čočkou a může oko otevřít. [9] Po usazení zkušební čočky se hodnotí centrace, pohyb, aplikace, zraková ostrost, provede se dokorekce a podle získaných informací se případně vymění stávající čočka za jinou s požadovanými parametry. [7, 8] Jelikož jsou děti obvykle aktivnější než dospělí, volí se o něco těsnější (strmější) aplikace, aby se zabránilo decentraci případně vypadnutí KČ. Obavy ze vzniku hypoxie z příliš těsné čočky mírní fakt, že dětský slzný film obsahuje větší množství vodné složky, a tak zůstává oko déle vlhké. [7]

5.8 Zácvik a péče Velkou roli v celé aplikaci a následné péči hrají rodiče, proto je nutné vysvětlit jim, jak KČ fungují a jak se používají, seznámit je s jejich výhodami a riziky, pečlivě informovat o péči. Nejlepší je vše názorně předvést, obeznámit je s tím, proč je nutné chodit na pravidelné kontroly a vhodně je motivovat zejména zpočátku, kdy se vše učí. Musí pochopit, že záleží hlavně na nich, zda aplikace bude úspěšná. Rodičům malých dětí se doporučuje věnovat se nasazování a vyndávání KČ vždy ve stejný čas, aby se celý proces zautomatizoval a činil méně obtíží. Nejkritičtější období pro začátek nošení KČ je mezi druhým a pátým rokem života, kdy je to dětem zprvopočátku velmi nepříjemné. Müller-Treiber ve své knize uvádí, že děti jsou schopny s KČ manipulovat již od 5 let. Nezbytný je však dohled rodičů nebo jiné starší osoby. [7, 9, 30]

38

Rodičům a starším dětem by měla být řádně vysvětlena a ukázána práce s KČ. Sami by si to měli několikrát vyzkoušet a tím pádem i prokázat svou schopnost tento proces provést doma. Je přínosné informace několikrát zopakovat a předat je v písemné či elektronické podobě. Rizika infekce se minimalizují, pokud se dodržují pravidla v péči o KČ. Jednotlivé kroky péče jsou obdobné jako u dospělých nositelů KČ. [10] V současné době péče o měkké KČ už není nijak komplikovaná. Jednorázové nevyžadují žádné další příslušenství, čtrnáctidenní nebo měsíční se po vyjmutí čistí a ukládají do pouzder s multifunkčním nebo peroxidovým roztokem. [5]

5.9 Kontroly V prvních dnech se doporučuje doba nošení okolo tří hodin, která se postupně může prodlužovat až ke 12 hodinám. Důvodem je, aby si dětský nositel na ně nejprve zvykl. Frekvence kontrol se odvíjí od konkrétního účelu KČ, věku dítěte, schopnosti rodičů. Většinou by první kontrola měla přijít do týdne, poté asi přibližně za čtrnáct dní, dále za tři měsíce. Od 6 let dítěte při denním nošení KČ sloužících ke korekci refrakčních vad se doporučuje další kontrola jednou za půl roku nebo dle potřeby. Ve výjimečných situacích nebo při indikaci speciálních KČ (afakie, binokulární potíže, amblyopie, terapie) jsou vhodné častější kontroly. [6, 30] Na každé návštěvě se zjišťuje zraková ostrost naturální i s KČ, srovnává se monokulární vizus pravého a levého oka, což je důležité jak v léčbě amblyopie, tak i k včasnému odhalení této poruchy. Následovat by měla objektivní, případně subjektivní refrakce a kontrola binokulárního vidění. Dále se vyhodnocuje stav předního segmentu, případně celého bulbu, usazení, pohyblivost a stav KČ a podle toho dochází k úpravě parametrů KČ. Nesmí se zapomenout ověřit, zda jsou oči bez infekce nebo jiných očních patologií. Naměřené hodnoty by se měly pečlivě zaznamenat a porovnat s výsledky získanými na předchozích kontrolách. Během kontroly se zjišťuje, jak dlouho KČ jsou v oku v den návštěvy, kolik hodin denně jsou KČ nošeny, problémy s péčí, nasazováním, vyndáváním, dotazuje se na pocity nepohodlí, slzivost, zarudnutí, mnutí očí, ztráty KČ. Až je vyšetření dokončeno, měli by býti rodiče, respektive dítě, požádaní o vyjmutí a nasazení KČ, kdy se ověří, jak zvládají manipulaci. [6, 7, 9, 30] Ani dětem se bohužel nevyhýbají komplikace spojené s nošením KČ, proto je nutné rodiče, respektive samotné dítě, na to řádně upozornit a poučit. Na kontrolách by se mělo na tyto potíže záměrně zaměřit, aby se včas podchytily a přistoupilo se ke kon39

krétním opatřením. Když pomineme ztrátu a zničení KČ, nejčastějšími komplikacemi u dětí jsou usazeniny na KČ, těsná aplikace KČ a známky hypoxie. Častou příčinou chyb v manipulaci a péči o KČ je špatné porozumění, proto je kladen důraz na jasné, jednoduché a především nezavádějící vysvětlování. Pokud rodiče či samotné dítě během nošení zpozorují známky bolesti, zarudnutí, nadměrné slzivosti, ulepených očí, šilhání, nepřiměřených změn v chování či jiných neadekvátních reakcí, KČ by měla být okamžitě vyjmuta a následně kontaktován oční specialista. [6, 7, 9]

40

6 Závěr První kapitola této práce seznamuje s kontaktními čočkami, přibližuje jejich funkci, rozdělení a uplatnění. Další část je zaměřena na vývoj zrakového systému, poněvadž k tomuto procesu dochází právě v průběhu dětství. Kvůli adekvátnímu řešení patologických změn, je zapotřebí umět je rozpoznat, a proto jsou nejprve jednotlivé abnormality charakterizovány v kapitole refrakční vady a vybrané oční choroby a teprve následně, v kapitole indikace kontaktních čoček u dětí, je rozebráno, jak kontaktní čočky v daném případě fungují, jaký typ je vhodné použít a na co si dát pozor. Typickou indikací jsou vysoké refrakční vady, afakie nebo albinismus. Velmi zajímavým využitím kontaktních čoček je metoda zvaná orthokeratologie, jež se zabývá oploštěním myopické rohovky za účelem snížení refrakce. Bližší prozkoumání úspěšnosti tohoto principu a možnosti jeho užití v jiných neobvyklých situacích by jistě byly přínosným tématem pro další odbornou práci. Poslední úsek objasňuje způsoby vyšetřování dětí, informuje o manipulaci s kontaktními čočkami a nastiňuje průběh následných kontrol. Rozdíly od aplikace dospělým jsou patrné hlavně u dětí do 6-7 let. Refrakce se stanovuje většinou cykloplegickou skiaskopií, velikost a rozměry čoček se určují pomocí ručního keratometru nebo z průměrných hodnot v daném věku a nasazování či vyndávání se ujímá jiná osoba, která obvykle nese i odpovědnost za úspěšnost nošení. S tím souvisí i psychologická stránka věci, během celé aplikace by se k dětem mělo přistupovat s citem, respektovat jejich potřeby, vhodně je motivovat a věnovat jim patřičnou péči. Zpracováním této tématiky jsem zjistila, jak moc je práce s dětmi specifická a zároveň rozmanitá, že jsem jí věnovala většinu času své odborné praxe na oftalmologickém pracovišti a ráda bych se k ní vrátila i ve své budoucí kariéře.

41

Seznam použité literatury [1]

VACUŠKOVÁ, M. a kol. Psychomotorický vývoj dítěte a jeho sledování sestrou. Pediatrie pro praxi, roč. 4, 2003, č. 1, str. 43-45, ISSN 1803-5264.

[2]

DRÁPALOVÁ, R. Úvod do pediatrie – Rozdělení dětského věku, růst a vývoj dítěte – výukové materiály k předmětu Ošetřovatelství v pediatrii, Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Emanuela Pöttinga Olomouc, Olomouc, 2014.

[3]

ČESKO. VYHLÁŠKA č. 55/2011 Sb., O činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, ze dne 14. března 2011. In: Sbírka zákonů České republiky 14. 3. 2011, roč. 2011, částka 20. ISSN 1211–1244.

[4]

KUCHYNKA,

P.

a

kol.

Oční

lékařství.

Praha:

Grada

Publishing,

2007.

ISBN 978-80-247-1163-8. [5]

PETROVÁ, S. a kol. Základy aplikace kontaktních čoček. 1. vyd. Brno: Národní centrum

ošetřovatelství

a

nelékařských

zdravotnických

oborů,

2008.

ISBN 978-807-0134-702. [6]

DUCKMAN, R. H. Visual development, diagnosis, and treatment of the pediatric patient. Philadelphia: Lippincott Williams & Wilkins, 2006. ISBN 0-7817-5288-6.

[7]

MOORE, B. D. Eye care for infants and young childern. Boston, Mass.: ButterworthHeinemann, 1997. ISBN 0-7506-9646-X.

[8]

MANNIS, M. J. Contact lenses in ophthalmic practice. New York: Springer, 2003. ISBN 03-874-0400-7.

[9]

EFRON,

N.

Contact

lens

practice.

2nd

ed.

Oxford:

Elsevier,

2010.

ISBN 978-075-0688-697. [10] ROACH, L. Contact Lenses in Children: Getting It Right—Lens, Age and Need, EyeNet Magazine. American Academy of Ophthalmology, 2012, no. 3, page 37–39. [11] GERINEC,

A. Detská

oftalmológia.

1.

vyd.

Martin:

Osveta,

2005.

ISBN 80-806-3181-6. [12] KVAPILÍKOVÁ, K. Anatomie a embryologie oka. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 80-7013-313-9. [13] GASSON, A. The contact lens manual: a practical guide to fitting. 4th ed. Edinburgh: Butterworth-Heinemann, 2010. ISBN 9780750675901. [14] ANTON, M. Korekce refrakčních vad u dětí. Česká oční optika, roč. 48, 2007, č. 4, str. 18–19. ISSN 1211–233X. [15] ZOBANOVÁ, A. Dětská mozková obrna z pohledu oftalmologa., Neurologie pro praxi, roč. 12, 2011, č. 4, str. 234–238, ISSN 1803-5280.

42

[16] PLUHÁČEK, F. Normální binokulární vidění – výukové materiály k předmětu Binokulární vidění, Katedra optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013. [17] DĚTSKÉ OČNÍ CENTRUM, s.r.o., Dětské oční centrum Kukátko[online], © 2013 [cit. 2015-04-01]. Dostupné z: http://www.detskeoci.cz/ [18] ROZSÍVAL, P. Oční lékařství. Praha: Galén, 2006. ISBN 80-7262-404-0. [19] ZOBANOVÁ, A. Kdy, proč a jak vyšetřovat zrak u dětí. Vox Pediatriae, roč. 8, 2008, č. 10, str. 14-16, ISSN 1213-2241. [20] PLUHÁČEK, F. Hypermetropie – výukové materiály k předmětu Fyziologická optika, Katedra optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2012. [21] GROSVENOR, T. P. Primary care optometry. 5th ed. St. Louis, Mo.: ButterworthHeinemann/Elsevier, 2007. ISBN 978-075-0675-758. [22] PLUHÁČEK, F. Astigmatismus – výukové materiály k předmětu Fyziologická optika, Katedra optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2012. [23] VLÁČIL, O. a kol. Možnosti korekce refrakčních vad u dětí. Pediatrie pro praxi, roč. 13, 2012, č. 4, str. 227–229. ISSN 1803-5264. [24] DRTILOVÁ, P. Kontaktní čočky 7 – výukové materiály k předmětu Kontaktní čočky, Katedra optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013. [25] ŠIMIČÁK, J. Pedooftalmologie – výukové materiály k předmětu Klinická oftalmologie, Oční klinika Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Fakultní nemocnice Olomouc, Olomouc, 2015. [26] KITCHEN, C. K. Fact and fiction of healthy vision: eye care for adults and children. Westport, Conn.: Praeger Publishers, 2007. ISBN 02-759-9345-0. [27] KOVÁŘ D. Protetické kontaktní čočky. Česká oční optika, roč. 49, 2008, č. 1, str. 104-105, ISSN 1211-233X. [28] VESELÝ, P. Současné metody vyšetřování barvocitu., roč. 51, 2010, č. 4, str. 54-67, ISSN 1211–233X. [29] BERKE, A. Korrektion angeborener Farbsinnstörungen durch farbige Gläser und Kontaktlinsen?, DOZ , 2009, n. 12, s. 52-56. [30] MÜLLER-TREIBER, A. Kontaktlinsen-Know-how. 2. Aufl. Editor Nathan Efron. Heidelberg: DOZ, 2009. ISBN 978-392-2269-922. [31] RANÁ PÉČE EDA, Kontaktní čočky u dětí raného věku. Jak na to? - edukační materiál, Raná péče EDA, o.p.s., Praha.

43

[32] LINDSAY, R. G. et al. Contact lens management of infantile aphakia, Clinical and Experimental

Optometry,

vol.

93,

2010,

no.

1,

page

3-14,

DOI: 10.1111/j.1444-0938.2009.00447.x. [33] ARGOLENS

s.r.o.,

ArgoLens

[online].

Copyright

2011

[cit.

2015-01-15].

Dostupné z http://www.argolens.cz/ [34] BRŮNOVÁ, B. Kontaktní čočky u dětí. Vox Pediatrie, roč. 8, 2008, č. 10, str. 18-19, ISSN 1213-2241. [35] BAUSCH & LOMB. Bausch + Lomb [online]. © 2015 [cit. 2015-04-07]. Dostupné z http://www.bausch.com/ [36] ULTRAVISION, Ultravision [online], © UltraVision CLPL 2015 [cit. 2015-01-01]. Dostupné z: http://www.ultravision.co.uk/ [37] RANÁ PÉČE EDA, Vaše dítě má nosit okluzi! Jak na to? – edukační materiál, Raná péče EDA, o.p.s., Praha. [38] BENDORIENE, J., VOGT, U. Therapeutic Use of Silicone Hydrogel Contact Lenses in Children. Eye & Contact Lens: cience & Clinical Practice: Volume 32, 2006, Issue 2, page 104-108, DOI: 10.1097/01.icl.0000174755.50802.15. [39] WILENS,

spol.

s

r.o.,

Wilens

[online].

©

2011

[cit.

2015-01-01].

Dostupné z: http://www.wilens.cz/ [40] CHROMAGEN EUROPE, Chromagen [online], © 1989-2015 Chromagen Europe BV [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.chromagen.us/ [41] HLADÍKOVÁ, E. Vyšetřování dětí – výukové materiály k předmětu Korekce zraku II, Katedra optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013. [42] FLETCHER, R. et al. Contact lens practice: a clinical guide. Oxford: Blackwell Scientific Publications, 1994. ISBN 06-320-3287-1. [43] JOHNSON AND JOHNSON VISION CARE, Eye health AdvisorTM – Děti, dospívající a kontaktní čočky – edukační materiál. Johnson and Johnson Vision Care, divize Johnson and Johnson, s.r.o. 2009.

[44] LENS DÜNYASI, Lens Dünyasi [online], © Copyright 2014 [cit. 2015-04-26]. Dostupné z: http://lensdunyasi.net/

44