SOCIOLOGIE/ANTROPOLOGIE NÁBOZENSTVÍ I.
Sociologie náboženství?
Sociologie náboženství zkoumá lidskou stránku vztahu člověka k transcendentnu, respektive sociální jednání, projevy, vztahy a skupiny, které na tomto základě vznikají, aniž si klade otázku, zda to, z čeho berou svoji legitimitu, tedy transcendentno, existuje, nebo ne. Volí k tomu standardní sociologické nástroje a metody, jako jsou dotazníková a další kvantitativní šetření, kvalitativní výzkumy a pozorování, přičemž se liší od různých náboženských sociologií, které využívají sociologických metod k teologickým, pastoračním nebo misijním účelům. Nešpor, Z., Lužný, D. (2007): Sociologie náboženství. Praha: Portál, s. 7.
• Sociologie náboženství nerozhoduje o pravosti náboženství • Ukazuje, jak náboženské vědomí, jednání a slova, skupiny a rituály působí ve společnosti a jak se vzájemně ovlivňují • Vnímání reality je utvářeno sociálně → různé porozumění skutečnosti → Sociologii náboženství zajímají důvody, formy, důsledky sociálního rozumění (sociálně konstruované reality) a jak určitá přesvědčení ovlivňují společnosti a naopak
• Sociologie náboženství je striktně omezena na lidskou dimenzi náboženských jevů a vztahů, aniž vypovídá o jejich „pravdivosti“ – chápání musí být nutně jen částečné • Síla je ve schopnosti vysvětlit, jak jsou různé formy lidské dimenze religiozity závislé na sociokulturním, ekonomickém, mocenském, politickém a dalších kontextech • Vzájemné prostupování sociologie a sociální a kulturní antropologie – stejné nebo podobné metody, stejné autority - dlouho opomíjení širšího mezikulturního porovnávání ze strany sociologie → přeceňování sekularizační teorie - neadekvátní pojmový aparát při komparaci • Průniky také s religionistikou, psychologií náboženství…
Sociologie náboženství „aktuální vědou“ • Do poslední třetiny 20. st. mylné přesvědčení, že upadá význam náboženství, že mizí religiozita → Kepel, Gilles (1996): Boží pomsta. Křesťané, židé a muslimové znovu dobývají svět. Praha: Atlantis.
• Náboženství mají aktuální sociální, politický, kulturní, ekonomický význam… → Huntington, Samuel (2001): Střet civilizací. Praha: Rybka Publishers. – civilizace děleny náboženskými hranicemi → podle sociologa Jamese Beckforda (*1942) má EU tendenci vymezovat hranici nábožensky → náboženské ekonomické principy např. klasické dílo Maxe Webera Protestantská etika a duch kapitalismu
• Thomas Luckman (* 1927) – lidé potřebují nějaké sebepřesažení, absolutno, ke kterému se mohou vztahovat → nefungují-li tradiční víry, nabízí se např. nacionalismus, pokrok, věda apod. - Raymond Aron (1905-1983): náboženství opiem lidu vs marxismus opiem intelektuálů • Opak náboženství může působit podobně jako náboženství samo – náboženstvím moderní Evropy může být sekularismus (José Casanova, *1951) • Náboženství patří mezi základy kultury, sociálních institucí…
A co je tedy náboženství z pohledu sociologie náboženství? •
Dva typy definic – A) Substanciální B) funkcionální
A) Existuje podstata (nebo spíše soubor znaků) společná všem náboženstvím – transcendentno, rituál, spása, církev, náboženské vědomí - problém pro konceptualizaci např. nových náboženských forem - zkoumání pouze viditelných složek B) Náboženství plní nějakou důležitou trvalou sociální roli, jde o odpověď na lidskou potřebu - pokud zanikne nějaká forma náboženství, objeví se nová
ad B) • Thomas O’Dea (1858-1923) – ukazování místa člověka ve světě, vysvětlení negativ tohoto světa odkazem k pozdější nápravě / legitimizace stávajícího sociálního řádu, nebo naopak jeho prorocky zdůvodněné změny / vytváření pocitu bezpečí skrze účast na rituálu / formování a udržování osobní či skupinové identity / usnadnění přechodu mezi jednotlivými životními fázemi • Funkcionální teorie R. Starka a W. S. Bainbridge – náboženství jako systém obecných kompenzátorů založených na nadpřirozených předpokladech (sázka na budoucí prospěch) • Funkcionální přístup již u É. Durkheima v Elementárních formách náboženského života – náboženství jako hypostazovaná společnost • Problém funkcionalistického přístupu je v neohraničenosti kategorie náboženství nejasně ohraničená – v analogii funguje sport, hudba, diety…
Vývoj sociologie náboženství • Vznik (jako disciplíny) na přelomu 19. a 20. století – často však spíše náboženská sociologie (např. Gabriel Le Bras, Peter L. Berger aj.), historizující, evolucionistická • Důležitá role osvícenství • Auguste Comte (1798-1857) – náboženské systémy výrazem nedokonalého poznání přírodních a sociálních zákonů - evolucionistický pohled na sociální dějiny → fáze teologická, metafyzická (abstraktní), vědecká (pozitivní) • Ludwig Feuerbach (1804-1872) – náboženství je výpovědí o člověku, který ve snaze o sebeuvědomění projektuje své tužby do božství (bůh jako odcizená podstata člověka) • Karl Marx (1818-1883) – náboženství jako sociální produkt, který slouží k potvrzení určitých sociálních pořádků (náboženství „opiem lidu“)
• •
• •
•
- změna základny revolucí bude znamenat změnu vědění (nadstavby) → dojde k likvidaci náboženství = nevědecká teleologická vize nabývající implicitně náboženských podob (následné zbožnění marxistické ideologie) Další teorie v rámci sociální antropologie (do značné míry hledání podstaty náboženství v jeho „původních“ formách) Edward Burnett Tylor (1832-1917) – evolucionistický přístup → animismus – polyteismus – monoteismus - sociální funkce náboženství – ovlivňování reality magickými prostředky Podobně James George Frazer (1854-1941) – kultura magická – náboženská – vědecká Robert Marett (1866-1943) – subjektivní a mimoracionální charakter části náboženských fenoménů → vědomí neosobní transcendentní síly ve vývoji jako první Kritikou animismu také difuzionismus (kulturní výpůjčky)
• Wilhelm Schmidt (1868-1954) – degenerativní teorie náboženského vývoje → od původního monoteismu k polyteismu, k různým synkrezím a zpět • Wilhelm Wundt (1832-1920) – původ religiozity ve zvláštním „náboženském“ vnímání skutečnosti, podmíněnost institucí „povahou“ různých národů • Sigmund Freud (1856-1939) – náboženství iluzí, kolektivní neurózou • Carl Gustav Jung (1875-1961) – kolektivní nevědomí naplněné kulturními archetypy náboženské povahy Vznik subdisciplíny SN spojen s několika „klasiky“: • Émile Durkheim, Marcell Mauss, Lucien Lévy-Bruhl, Georg Simmel, Max Weber, Ernst Troeltsch
• Pro francouzskou sociologickou školu typické integrační pojetí náboženství • É. Durkheim (1858-1917)– v moderních společnostech s organickou solidaritou (vzájemná závislost jedinců) je náboženství důležitým legitimizačním a sociálně integračním prvkem - australský totemismus jako nejjednodušší náboženská forma, odlišení profánního a posvátného → „náboženství je jednotný systém víry a praktik vztahujících se k posvátným věcem…které sjednocují všechny své přívržence v jediném morálním společenství nazývaném církev“ - účast na rituálech legitimizuje členství v církvi = integrační funkce religiozity - náboženství jako kolektivní reprezentace - moderním ekvivalentem totemismu a dalších forem „morální individualismus“, kult člověka, víra ve vědu a pokrok
• Max Weber (1864-1920) - cílem sociologického poznání je rekonstruovat smysl, který jednající svému jednání přikládají - prostředkem jsou pojmy a ideální typy (modelové vztahy mezi zkoumanými jevy) - v nejslavnější práci aplikoval ideální typ racionální protestantské askeze → přispění ke vzniku moderního západního kapitalismu - bez definice náboženství (blíže k substanciálnímu pojetí) - náboženství má také opačnou úlohu než integrační – prorockou - tři formy autority: charismatická, tradiční, legální - dichotomie mezi církví a sektou (univerzalismus vs partikularismus, nedobrovolnost vs dobrovolnost vstupu)
• Georg Simmel (1858-1918) - rozlišování mezi religiozitou (vnitřní náboženská zkušenost, „stav či duchovní rytmus nemající žádný objekt“) a náboženstvím jako její objektivací, která vedla ke vzniku společenství a k lidské sebeprojekci do božství • Po druhé světové válce rozmach v USA – důraz na empirický, kvantitativní výzkum, zároveň ale i velké teorie • Talcott Parsons (1902-1979) – strukturální funkcionalismus - důraz na sociální jednání, které je institucemi (např. náboženství) usměrňováno k rovnováze - instituce zajišťují, že proces diferenciace umožňuje adaptace a ústí v novou integraci, ne v anomii nebo rozpad společnosti (křesťanství mělo významný „světský“ aspekt při formování moderních západních společností) - později větší důraz na komparativní a historickou sociologii
• Thomas F. O’Dea (1915-1974) 6 základních sociálních funkcí náboženství - poskytování podpory a útěchy - rituálně zakotvený transcendentní vztah - sakralizace sociálních hodnot - kritika stávajícího stavu společnosti - formování a udržování identity - usnadnění přechodu mezi životními fázemi • Peter L. Berger (1929) (sekularizační teze) - problematika sekularizace → důsledek rozpadu primárních sociálních vazeb a růstu náboženské plurality - konceptualizace „náboženského trhu“ • Thomas Luckmann (1927) - rozvoj privatizovaných náboženských forem → napětí s „oficiální“ religiozitou → nárůst liberalismu nebo fundamentalismu
• Berger a Luckmann – sociologie vědění → náboženství a jazyk jsou nejdůležitějšími zprostředkujícími činiteli mezi sociální realitou a její sociální konstrukcí → řád ve společnosti vzniká zdola – věřící na základě svých zkušeností a společně sdílených kulturních prvků dávají smysl svým životům, jednání i světu, který je obklopuje • V USA zkoumání náboženství v uzavřených lokálních komunitách (Arthur Vidich, Joseph Bensman), zkoumání rasové, ekonomické, sociální a náboženské segregace (Gerhard Lenski), populární náboženské četby… - kritika sekularizační teze - zkoumání nových náboženských hnutí • Rodney Stark (1934), William Bainbridge (1940) – teorie racionální volby - vlastně ekonomická teorie (investice → (zisk) kompenzátor) - ambice stát se novým paradigmatem SN
• Ve Velké Británii spíše antropologové Bronislaw Malinowski (18841942), Alfred Radcliffe-Brown (1881-1955), Edward EvansPritchard (1902-1973) • Zájem o nová náboženská hnutí (Eileen Barker 1938), sekty, kulty – reakce částí společnosti na sekularizaci spojenou s modernizací • Otázky plurality moderního náboženského vývoje, úlohy náboženství v procesu globalizace (Roland Robertson 1938) • Přijímání výzkumného empirismu - např. i v náboženské sociologii, př. Gabriel Le Bras (1891-1970) → náboženská charakterizace francouzských měst, atlas praktikování katolictví ve Francii • Henri Desroche (1914-1994) – sektářská a mesianistická náboženství i nábožensko-sociální utopie - sociální utopie jsou implicitními náboženstvími – tvoří kolektivně sdílenou paměť a novou genealogii, které spojují současnost s mytizovanou historií a vizí budoucnosti popírající nedokonalou současnost ve prospěch ideálu
FUNKCIONALISMUS • Dominantní teoretická perspektiva po II. sv. válce • Vysvětluje existenci sociálních institucí (např. náboženství) pomocí potřeb, které tyto instituce naplňují • Bronislaw Malinowski (1884-1942) – zvyky a praktiky mají být chápány v celém kontextu kultury a vysvětlovány pomocí funkcí, které zde plní - náboženství je nástrojem čelení smrti a nejistotě bez očekávání nějakých konkrétních výsledků (protiklad k magii) - silný prvek tradice v náboženských úkonech • Alfred Radcliffe-Brown (1881-1955) – holistický přístup k výzkumu kultury - společnost jako vnitřně strukturovaný systém - náboženství jedním ze subsystémů sloužících k zachovávání sociální struktury
• Velký vliv E. Durkheima - koncept sociální solidarity (A - mechanická v předmoderních společnostech, B - organická v moderních) A) homogenní populace, nerozvinutá specializace v dělbě práce, chybí individualismus, co je sociální, je také náboženské B) osobní preference, svobodná vůle jedince → snížení vlivu tradice, omezení kolektivního vědomí → ztráta transcendentního charakteru → sekularizace → častější sociálně patologické jevy - funkce náboženství je v integraci společnosti a v udržování sociální solidarity → společnost nemůže existovat bez náboženství
Talcott Parsons (1902-1979) • Společnost jako tělo, kde všechny části spolupracují k vyváženosti celku • Odmítnutí Weberova postupného „odkouzlení světa“ • Postupující diferenciace povede k novým formám integrace společnosti – normativní standardy pro korigování individuálních voleb budou stále spojeny s náboženstvím • Normativní vzorce koordinují a harmonizují integrační procesy, poskytují společnosti její identitu • Úspěch USA? – transformace umožňující existenci vysoce diferencované moderní společnosti složené z mnoha odlišných světových názorů – podmínkou bylo, že americký asketický protestantismus umožnil inkluzi dalších skupin do národní komunity • Protestantské hodnoty mají mít výjimečnou adaptační schopnost
Bryan Wilson (1926-2004) • Manifestní a latentní funkce náboženství • Hlavní manifestní fcí je poskytnutí spásy osobní identity – náboženské rituály jsou zaměřeny na získání co nejlepší pozice v procesu spásy + dodržování etických pravidel • Latentní funkce – výraz aktivit zdokonalování (duchovního a personálního) jedince • Sekularizace jako průvodní jev přechodu mezi společenstvím (Gemeinschaft) a společností (Gesellschaft), který vyžaduje silnou racionalizaci - náboženství jedním ze způsobů legitimizace sociálního řádu ve společenství, ve společnosti tuto funkci ztrácí • Základem přeměny je posun k empirickému, od spekulativního vědění k praktickým zájmům, od dogmat k verifikovatelným propozicím, od zázračných projevů božského k systematickému, plánovanému a racionalizovanému lidskému řízení (= teorie sekularizace)
Milton Yinger (1916-2011) • Jako náboženský může být označen takový sociální fenomén, který pomáhá jedinci překonat a vysvětlit smrt, utrpení, zlo a nespravedlnost • Žádný systém či instituce není autonomní • Náboženství je dynamický, měnící se fenomén, který uspokojuje specifické potřeby uvnitř sociálního systému • Kritika tradičních funkcionalistických modelů kvůli chybějící časové perspektivě – probíhá neustálá změna na úrovni jedinců i celého systému • Náboženský systém je zároveň integrovaný a otevřený, evoluční i relativně stabilní - střetávají se potřeby či postoje jedinců i celku → jednání na základě strukturálních potřeb a tlaků a zároveň podle vlastního přesvědčení jedince
Thomas F. O’Dea (1915-1974) • Společnost jako rovnováha (ekvilibrium) sociálních institucí usměrňujících lidské jednání → náboženství základní formou institucionalizovaného jednání vedoucího k rovnováze • Náboženství umožňuje, aby deprivace a frustrace z tohoto světa byla zažívána - s ohledem na onen svět – jako něco smysluplného - poskytuje pocit jistoty a bezpečí prostřednictvím účasti na rituálu • Tyto cíle jsou obsaženy v základních funkcích náboženství 1) podpora, útěcha v nejistém, nestálém světě 2) Nabízí transcendentální vztah, který přispívá k nalezení místa ve světě → udržení sociálního i ontologického řádu 3) Sakralizuje normy a hodnoty tak, že upřednostňuje skupinové cíle před individuálními tužbami 4) Nabízí i hodnoty vedoucí ke změně sociálního pořádku 5) Formuje a udržuje identitu, protože usnadňuje orientaci 6) Usnadňuje přechody z jedné věkové skupiny do druhé
Niklas Luhmann (1927-1998) • Funkce náboženství spočívá v přetváření nevymezeného světa ve svět, který je možné vymezit • Umí redukovat či regulovat to, s čím si neumí poradit jiné subsystémy sociálního systému pracující s „obyčejnými“ postupy → paradoxy či nejistotu řeší adaptací a redukcí komplexnosti • Problematické postavení náboženství v moderní společnosti - různé subsystémy (hospodářství, věda, politika) se specializují, osamostatňují, specializují, sebelegitimizují → žádný z nich neovládá systém jiný - náboženství má univerzalistické nároky → to je v rozporu s moderní strukturální diferenciací a svobodnou volbou → nejsou akceptovány ostatními subsystémy - náboženství může rezignovat na svou univerzalitu, pak se však může stát jen souborem etických zásad, nebo např. národní ideologií
TEORIE RACIONÁLNÍ VOLBY • Jedna z reakcí kritiky funkcionalismu – problém s vysvětlením role a podstatou lidského chování – lze bez něho pochopit fungování společnosti? • TRV je jakousi mikroekonomickou teorií lidského jednání – fungování celku lze vysvětlit až po pochopení elementární úrovně (jedinec) - rozhodování jedince není spontánní nebo iracionální - vždy je racionálně zvažována výhodnost (náklady a očekávané výnosy - materiální i nemateriální) • Stěžejní postavy: Rodney Stark a William Bainbridge – Teorie náboženství (1987) - dva klíčové pojmy: odměna (reward) a kompenzátor (compensator)
• Kompenzátor (příslib) jako náhražka nedostupné odměny - jednotlivé (specifické) nebo soubory (obecné) → náboženství je systémem obecných kompenzátorů založených na nadpřirozených předpokladech - tj. za malé náklady (modlitba, oběť, pravidla) velký zisk (spása, lepší karma, věčný život) - směnný vztah s božským - tento odložený zisk odlišuje náboženství od magie • Kritika Weberových ideálních typů – v reálném světě jsou pravidlem kombinace, ne ideální typy • Pro charakteristiku náboženské skupiny je významné napětí mezi ní a sociokulturním prostředím → sociální hnutí, které se snaží o sociální změnu, nebo jí brání → pokud akceptuje sociokulturní okolí, stává se církevním hnutím, pokud je odmítá, jde o sektářské hnutí - kulty – skupiny v daném sociokulturním kontextu zcela nové
SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS • Dnes množství různých přístupů – sociální psychologie, kognitivní filosofie, diskursivní analýza, symbolická antropologie… • Peter L. Berger, Thomas Luckmann – Sociální konstrukce reality - náboženství je lidským, společenským výtvorem - projev i výsledek kolektivního jednání společnosti - společnost je zároveň objektivní daností i souborem subjektivních významů → „společnost je výtvorem člověka. Společnost je objektivní realitou. Člověk je výtvorem společnosti.“ → externalizace – objektivace – internalizace (cyklus sociální konstrukce reality) → náboženství existuje potud, pokud existuje náboženské jednání (externalizace) → habitualizace, zužuje se možnost volby v jednání (objektivace), vznikají objektivní instituce → lidé se setkávají s hotovými institucemi (internalizace), subjektivní osvojování objektivizovaného náboženství
→ cílem sledování procesů (sociálních interakcí), v jejichž průběhu začne být jakýkoliv soubor vědění sociálně chápán jako realita • Sociální konstrukce náboženství → každodenní realita nabývá náboženského významu tím, že se začlení do nadpozemského řádu → činy v místě a čase jako nutné, podepírající existenci kosmického řádu
NÁBOŽENSTVÍ A KOLEKTIVNÍ PAMĚŤ • V USA po ústupu sekularizační teorie obliba teorie racionální volby • V Evropě další vlivy: postmodernismus, sociální a kulturní změny, konceptualizace náboženství jako pouta kolektivní paměti • Náboženství je soubor reprezentací, obrazů, praktického a teoretického vědění, které skupina nebo společnost přijímá ve jménu nezbytné kontinuity mezi minulostí a přítomností • Kolektivní paměť jedním z nejzákladnějších výrazů skupinového života (Maurice Halbwachs (1877-1945), Sociální rámce paměti, 1925) → individuální paměť jako derivát té kolektivní - předává se prostřednictvím pojmů, každodenní zkušenosti, kognitivních rámců
- paměť rodinná, náboženská, třídní - v moderní pluralitní společnosti se liší, mohou existovat malé skupiny → mají ale společnou symbolickou moc umožňující participantům zakoušet pocity jednoty a smyslu prostřednictvím odkazu ke společně sdílené minulosti (k jejímu obrazu, reinterpretaci) – a očekávané budoucnosti → v celé kolektivní paměti se prolínají (kolektivní paměť je pluralitní) - otázkou je, jak se kolektivní paměť sjednocuje a institucionalizuje → nástroji jsou formy jako mýtus, rituál, svátky • Tento přístup se může vzdát sporů substance/funkcionalita, zkoumá jen sociální projevy náboženství
Danièle Hervieu-Léger (1947) • Náboženství jako paměť (1993) • Redukcionistická perspektiva religiozity → pouto kolektivní paměti se sociálně identifikačním potenciálem • Náboženství je souborem ideologických, symbolických mechanismů, které utvářejí, udržují, rozvíjejí a kontrolují vědomí přináležení k partikulární věroučné tradici • Klíčem ke studiu náboženství jsou mechanismy vytváření významů ukládaných do kolektivní paměti • V tradičních společnostech prostředkem kosmogonický mýtus nebo teleologické výklady světa, z jejichž autority vyplývaly všechny sociální normy a jednání (jedna paměť) • V moderních společnostech více pamětí, chybí jedna integrující → tradiční náboženství již neuspokojuje, ne kvůli větší racionalitě společností, ale kvůli neschopnosti mobilizovat kolektivní paměť
• Studie Náboženství v pohybu: poutník a konvertita (1999) - dva typy charakteristické pro současnou evropskou religiozitu - osobní náboženské hledání důležitější než přesná vize cíle - jako autentická identita je vnímána ta, která je svobodně zvolena - skládání víry z mnoha zdrojů, nechuť k podřizování se autoritě, formě - zakoušení kolektivity (např. poutě, rituály) je pouze dočasné - typické pro mystiku (Ernst Troeltsch (1865-1923) – církev / sekta / mystika), silně privatizované religiózní přesvědčení - paradoxem moderní společnosti je popírání své historicko-náboženské dimenze, alternativa pak v různých utopiích, které mají náboženský charakter - eroze sociálního významu náboženských organizací však neznamená jejich zánik, ale proměnu Grace Davie – zapomínání sociokulturních forem a hodnot spojených s původními náboženskými obsahy, respektive jejich nesrozumitelnost v důsledku náboženského analfabetismu, se stává problémem pro západoevropské společnosti, které jej řeší např. školním zprostředkováním
METODY A TECHNIKY SOCIOLOGICKÉHO/ANTROPOLOGICKÉHO VÝZKUMU NÁBOŽENSTVÍ Kvantitativní výzkumy • Nevýhodou nemožnost zachytit subjektivní postoje zkoumaných, jejich interpretace, pocity, posuny významů • Výhodou určitá míra objektivity, standardizace, mohou pracovat s velkým vzorkem → při dostatečně velkém počtu dotazovaných dostaneme reprezentativní vzorek celé populace, skupiny apod. • Kvantitativní metody umožňují testování hypotéz, oproti kvalitativním umožňuje stanovovat četnost jevu apod. • Relativní časová nenáročnost, opakovatelnost • Typická problematika: víra v Boha, existence transcendentna, priorita hodnot, návštěvnost rituálů…
Modelový příklad • Stanovení výzkumných otázek → formulace do podoby operacionalizovatelných hypotéz → zpracování do podoby dotazníku • Dotazník: výlučné odpovědi (ano/ne) nebo formulace škály mezi extrémy - volné otázky nejsou žádoucí, špatně se kvantifikují • Test funkčnosti na malém vzorku • Volba vzorku (často náhodný výběr, ale také výběr kvótní) • Vlastní výzkum – odmítání snižuje reprezentativnost • Výsledky jsou statisticky zpracována pomocí softwaru – průběžná kontrola Mezinárodní srovnávací výzkumy religiozity: • World Values Survey (od roku 1981) - European Values Survey • International Social Survey Programme
Modelový příklad • •
• • • •
Nebrat si příklad z Diederika Stapela, Tilburg University! Stanovení výzkumných otázek → formulace do podoby operacionalizovatelných hypotéz → zpracování do podoby dotazníku Dotazník: výlučné odpovědi (ano/ne) nebo formulace škály mezi extrémy - volné otázky nejsou žádoucí, špatně se kvantifikují Test funkčnosti na malém vzorku Volba vzorku (často náhodný výběr, ale také výběr kvótní) Vlastní výzkum – odmítání snižuje reprezentativnost Výsledky jsou statisticky zpracována pomocí softwaru – průběžná kontrola
Mezinárodní srovnávací výzkumy religiozity: • World Values Survey (od roku 1981) - European Values Survey • International Social Survey Programme
Kvalitativní výzkum • Výzkum jako pokus pochopit pavučinu významů tkanou aktéry, věřícími (Geertz) – pokus nahlédnout cizí, mnohovrstevnatý, často inkoherentní a kontinuálně upravovaný text, který je psán prchavými příklady lidského jednání a sociálních interakcí • 3 epistemologické důvody - hermeneutický obrat – je třeba začínat jednáním aktérů, kteří spoluvytvářejí sociální jevy - reakce na obraz sdílený v obecném povědomí (díky médiím např.), který je zjednodušující – sociologie/antropologie náboženství tak může i hodnotit konkrétní politické postupy a nenáboženské společenské procesy - požadavek re-kategorizace náboženství z psaného a myšlenkového fenoménu na fenomén žitý, zakoušený a vyjednávaný
• Jedním z klíčových principů kvalitativního přístupu je „rozumění“ → přiblížení se perspektivám věřících, tlumočení významových souvislostí • Výsledkem výzkumu by měla být rekonstrukce světa podle perspektivy sociálních aktérů, který je smysluplný (bez hodnotových soudů) • Vždy však existuje konflikt mezi diskurzem sociologie/antropologie a diskurzem každodennosti konflikt interpretací • Nejasná hranice mezi schopností rekonstruovat zkoumaný svět a ochotou vidět zkoumaný svět podle perspektivy jeho aktérů!!! - určitým řešením je induktivní přístup spolu se sebereflexí výzkumníka
• O výběru vhodné metody by měla rozhodovat výzkumná otázka • Obvykle kombinace různých výzkumných metod a jejich postupná modifikace - různé podoby rozhovorů, pozorování, dotazníky, studium dokumentů, různých záznamů, případové studie + zapojení i kvantitativních postupů • kvalitativní výzkumy jsou časově i finančně náročné • Důležitá etická pravidla
Historicko-sociologické výzkumy • Zájem o historický vývoj náboženství v sociologii/antropologii je samozřejmý – hledání typických konfigurací, principů, zákonů (Auguste Comte, Herbert Spencer, Karel Marx i Durkheim či Weber) • Neudržitelná evolucionistická perspektiva, navíc např. v Comteho případě hodnotící Ernst Troeltsch (1865-1923) • Skloubení historického studia teologie a sociálních praktik se sociologickou typologií a metodami Sociální učení křesťanských církví a skupin - předpoklad determinace kulturních dějin sociálním prostředím - typy skupin: univerzalistická církev, exkluzivní sekty, neinstitucionalizovaná „společenství duší“ - mystika
• SN se ve 20. století historii spíše vyhýbala - často jen jakési historické úvody - „rituální způsob využívání historie“ (Charles Wright Mills 1916-1962) - implicitní přijímání sekularizační teze (základem historickoevolucionistické přesvědčení o snižování významu náboženství ve společnosti) • Až s ústupem sekularizační teze změna - Roger Finke a Rodney Stark Zcírkevnění Ameriky (1992) – rozbor vývoje zcírkevnění obyvatelstva (až v 19. i 20. století), v současnosti nejvyšší míra religiozity • V Evropě sociologizující tendence u historiků náboženství – zpochybnění sekularizační teze - ta se odvolávala na jakýsi zlatý věk v podstatě absolutní náboženskosti v minulosti - přitom ve středověku byla větší část společnosti christianizována jen povrchně, ani v raném novověku nedocházelo k nějaké masivní církevní participaci nebo ke ztotožnění církevních a lidových náboženských představ a praktik
