Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie
Antropologická identifikace jedinců z hromadného hrobu objeveného u Vysokého Mýta (forenzně-antropologické hodnocení)
Diplomová práce
Bc. Lucie Konečná
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s pomocí zdrojů uvedených v seznamu použité literatury.
V Brně dne 15.5.2009
...................................... Konečná Lucie
Poděkování: V prvé řadě bych chtěla velmi poděkovat paní docentce RNDr. Evě Drozdové, Ph. D. za vedení mojí diplomové práce, za srdečný přístup, ochotu a cenné rady a připomínky, které mi poskytla během jejího vzniku. Můj velká dík patří také vedení Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové za to, že mi umožnilo zpracovat kosterní pozůstatky. Nemalý vděk patří i MUDr. Miroslavu Šafrovi za jeho pomoc při zajišťování kosterního materiálu, Policii ČR za zapůjčení nálezové zprávy a panu Sapouškovi za cenné informace ohledně místa nálezu. Dále bych chtěla poděkovat Bc. Aleně Dofkové za vytvoření portrétů kresebné rekonstrukce, RNDr. Michaele Křivanové a Mgr. Kateřině Konášové za odborné konzultace, soudnímu znalci Vlastimilu Schildbergerovi a Bc. Kamilu Pecháčkovi za poskytnuté informace z oblasti zbraní a druhé světové války a za dodatečné prohledání místa nálezu. Poděkování patří také mojí sestře Lence Konečné za zhotovení fotodokumetace a mému příteli Mgr. Zbyňku Hanákovi za podporu a pomoc při grafické úpravě této práce.
Obsah OBSAH ............................................................................................................................................................. 4 ABSTRAKT ..................................................................................................................................................... 7 KLÍČOVÁ SLOVA.......................................................................................................................................... 7 1. ÚVOD............................................................................................................................................................ 8 2. CÍLE PRÁCE............................................................................................................................................... 9 3. ZPRACOVÁVANÝ MATERIÁL............................................................................................................... 9 4. POUŽITÁ METODIKA............................................................................................................................ 10 4.1 METODY OBECNÉ IDENTIFIKACE ............................................................................................................ 11 4.2 METODY POUŽITÉ PRO DETEKCI TRAUMATICKÝCH PORANĚNÍ, PATOLOGICKÝCH ÚTVARŮ, VROZENÝCH VÝVOJOVÝCH VAD A EPIGENETICKÝCH ZNAKŮ ............................................................................................ 12 4.3 METODY INDIVIDUÁLNÍ IDENTIFIKACE................................................................................................... 12 4.4 METODY A POSTUPY METRICKÉHO A MORFOLOGICKÉHO HODNOCENÍ KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ ......... 13 5. VYSOKÉ MÝTO A JEHO OKOLÍ BĚHEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY....................................... 14 6. MASOVÝ HROB OBJEVENÝ U VYSOKÉHO MÝTA ....................................................................... 15 6.1 OBECNÉ ZÁSADY A POSTUPY PŘI NALEZENÍ LIDSKÝCH KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ A JEJICH EXKAVACE NA MÍSTĚ ČINU .................................................................................................................................................. 15 6.2 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O HROMADNÉM HROBĚ – VÝŇATEK Z NÁLEZOVÉ ZPRÁVY POLICIE ČR ...................... 18 6.3 DODATEČNÉ OHLEDÁNÍ MÍSTA ČINU ...................................................................................................... 20 7. PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 23 7.1 PRVOTNÍ ZHODNOCENÍ NÁLEZU ............................................................................................................. 24 7.1.1 Určení druhového původu kostí..................................................................................................... 24 7.1.2 Datace nálezu ................................................................................................................................ 24 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů........................................................................... 26 7.1.4 Přehled nalezených kostí ............................................................................................................... 29 7. 2 JEDINEC 8A ........................................................................................................................................ 31 7.2.1 Obecná fakta z místa činu.............................................................................................................. 31 7.2.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8A ............................................................................................ 31 7.2.3 Popis kostry: morfoskopické a morfometrické hodnocení ............................................................. 33 7.2.4 Stanovení pohlaví .......................................................................................................................... 41 7.2.5 Určení věku.................................................................................................................................... 43 7.2.6 Určení etnické příbuznosti............................................................................................................. 44 7.2.7 Stanovení výšky postavy ................................................................................................................ 45 7.2.8 Detekce traumat ............................................................................................................................ 46 7.2.9 Detekce patologických stop a vývojových vad............................................................................... 49 7.2.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti ......................................................... 51 7.2.11 Možná příčina smrti .................................................................................................................... 51 7.2.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby........................................................................................ 52 7.2.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8A.................................................................................................... 52 7.3 JEDINEC 8B ......................................................................................................................................... 54 7.3.1 Obecná fakta z místa činu.............................................................................................................. 54 7.3.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8B ............................................................................................ 54 7.3.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení ............................................... 56 7.3.4 Stanovení pohlaví .......................................................................................................................... 65 7.3.5 Určení věku.................................................................................................................................... 66 7.3.6 Určení etnického původu............................................................................................................... 67 7.3.7 Určení výšky postavy ..................................................................................................................... 68 7.3.8 Detekce traumat ............................................................................................................................ 69 7.3.9 Detekce patologických změn.......................................................................................................... 70 7.3.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti ......................................................... 73
7.3.11 Možná příčina smrti .................................................................................................................... 74 7.3.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby........................................................................................ 74 7.3.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8B.................................................................................................... 74 7.4 JEDINEC 8C ......................................................................................................................................... 76 7.4.1 Obecná fakta z místa činu.............................................................................................................. 76 7.4.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8C............................................................................................ 76 7.4.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení ............................................... 78 7.4.4 Stanovení pohlaví .......................................................................................................................... 85 7.4.5 Určení věku.................................................................................................................................... 87 7.4.6 Určení etnického původu............................................................................................................... 88 7.4.7 Určení výšky postavy ..................................................................................................................... 89 7.4.8 Detekce traumat ............................................................................................................................ 90 7.4.9 Detekce patologických změn.......................................................................................................... 91 7.4.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti ......................................................... 92 7.4.11 Možná příčina smrti .................................................................................................................... 93 7.4.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby........................................................................................ 93 7.4.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8C.................................................................................................... 94 7.4.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8C.................................................................................................... 95 7.5 JEDINEC 8D ......................................................................................................................................... 96 7.5.1 Obecná fakta z místa činu.............................................................................................................. 96 7.5.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8D............................................................................................ 96 7.5.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení ............................................... 98 7.5.4 Stanovení pohlaví ........................................................................................................................ 106 7.5.5 Určení věku.................................................................................................................................. 108 7.5.6 Určení etnického původu............................................................................................................. 109 7.5.7 Určení výšky postavy ................................................................................................................... 110 7.5.8 Detekce traumat .......................................................................................................................... 111 7.5.9 Detekce patologických změn........................................................................................................ 112 7.5.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti ....................................................... 114 7.5.11 Možná příčina smrti .................................................................................................................. 115 7.5.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby...................................................................................... 115 7.5.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8D ................................................................................................. 117 7.6 JEDINEC 8E ....................................................................................................................................... 118 7.6.1 Obecná fakta z místa činu............................................................................................................ 118 7.6.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8E .......................................................................................... 118 7.6.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení ............................................. 120 7.6.4 Stanovení pohlaví ........................................................................................................................ 129 7.6.5 Určení věku.................................................................................................................................. 130 7.6.6 Určení etnického původu............................................................................................................. 131 7.6.7 Určení výšky postavy ................................................................................................................... 132 7.6.8 Detekce traumat .......................................................................................................................... 133 7.6.9 Detekce patologických změn a vývojových vad ........................................................................... 135 7.6.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti ....................................................... 138 7.6.11 Možná příčina smrti .................................................................................................................. 139 7.6.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby...................................................................................... 139 7.6.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8E.................................................................................................. 139 7.7 KOSTI NEPŘIŘAZENÉ ............................................................................................................................ 140 7.7.1 Žebra ........................................................................................................................................... 140 7.7.2 Kosti kostry ruky.......................................................................................................................... 142 7.7.3 Patella ......................................................................................................................................... 143 7.7.4 Kosti kostry nohy ......................................................................................................................... 143 7.7.5 Sternum........................................................................................................................................ 145 8. VÝSLEDKY ............................................................................................................................................. 146 9. DISKUZE ................................................................................................................................................. 149 10. ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 152 11. VÝKLADOVÝ SLOVNÍK .................................................................................................................... 153 12. VĚCNÝ REJSTŘÍK .............................................................................................................................. 163 13. MEDAILON AUTORA......................................................................................................................... 165
14. POUŽITÁ LITERATURA.................................................................................................................... 166 15. SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................................ 177
Abstrakt V březnu roku 2007 byl nedaleko Vysokého Mýta objeven hromadný hrob, který obsahoval kosterní pozůstatky pěti jedinců. K nálezu byla přivolána Policie ČR, která kosterní ostatky vyzvedla a předala je Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Z policejního šetření vyplynulo, že hromadný hrob pochází z 2. světové války a oficiální vyšetřování vedené PČR bylo z výše uvedeného důvodu zastaveno. Se svolením ÚSL UK v Hradci Králové jsem skelety převzala a provedla standardní antropologickou analýzu. Ta odhalila, kromě věku, pohlaví a etnického původu jedinců také trauma, které bylo zřejmě příčinou jejich smrti.
Klíčová slova -
Vysoké Mýto
-
Brteč
-
2. světová válka
-
hromadný hrob
-
kosterní pozůstatky
-
forenzně-antropologická analýza
7
1. Úvod Na konci března roku 2007 byl nedaleko Vysokého Mýta v katastru obce Brteč objeven hromadný hrob obsahující kosterní pozůstatky a artefakty minimálně pěti popravených jedinců. Na místo nálezu byli přivoláni policisté Obvodního oddělení Policie České republiky z Vysokého Mýta, kteří provedli prvotní ohledání místa činu. V následné prohlídce místa pokračovali policisté SKPV (Služba kriminální policie a vyšetřování) z Ústí nad Orlicí. V jejich kompetenci bylo i zajišťování důkazů, vyzvednutí kosterních ostatků a jejich následné dopravení na Ústav soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Krátce po zahájení policejního vyšetřování bylo prokázáno, že masový hrob pochází z období 2. světové války a kriminalistické vyšetřování bylo z důvodu promlčení trestného činu zastaveno1. Kosterní pozůstatky tak zůstaly ležet bez sebemenšímu zájmu justice na ÚSL UK v Hradci Králové a jejich dalším osudem měla být papírová krabice s evidenčním číslem... Neobvyklý nález ovšem vyvolal zájem většiny soudních lékařů ÚSL UK, kteří se opodstatněně domnívali, že vzhledem ke své minulosti a charakteru traumatického poranění by probádání těchto skeletů mohlo přinést řadu zajímavých informací nejen o lidech, kterým tyto kosti patřily, ale také o době, ve které žili. Díky tomu, že jsem s tímto oddělením již dříve spolupracovala na mojí bakalářské práci, byly mi kostry těchto neznámých jedinců z hromadného hrobu nabídnuty k podrobnějšímu antropologickému zpracování. Pomocí dostupných antropologických metod a přístupné techniky jsem postupně odhalovala identitu mrtvých, zjišťovala rozsah traumatických poranění a možný mechanismus jejich vzniku, popisovala stopy po patologických onemocněních, hledala anatomické prvky určující potenciální příbuzenské vztahy a snažila se přijít na způsob, jakým byli tito lidé popraveni. Krůček po krůčku jsem sestavovala jejich biologický profil a za pomoci odborníků vytvářela jejich podobiznu, aby bylo možné na základě výše uvedeného plně prokázat identitu skeletovaných jedinců. Protože i když z právního hlediska je věc oficiálně uzavřena, morální podstata tohoto případu ještě vyřešena není.
1
„Podle § 158 trestního řádu je povinnost prověřovat skutečnosti svědčící o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatelem; podle povahy kosterního nálezu pokračuje vyšetřování, eventuálně trestní stíhání, nebo se věc odloží např. z důvodu promlčení, což je i tento případ. U vražd dle § 219 odst. 2 tr. zákona je doba promlčení 20 let“ (ústní sdělení 13.10.2008, prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc. – Katedra trestního práva PrF MU). Informace byly ověřeny v trestním řádu (Šámal – Púry – Král – Baxa – Novotná 2005, s. 1125) a v trestním zákoníku (Šámal – Púry – Rizman 2004, s. 587, 1297)
8
2. Cíle práce Kosterní nález budil velkou pozornost již od první chvíle, kdy se ocitl na Ústavu soudního lékařství UK v Hradci Králové. To, co poutalo pozornost většiny vědecké obce nebyl jen krutý způsob popravy všech jedinců z hromadného hrobu; byla to i válečná historie nálezového místa a zvláštní nutkavá atmosféra nabádající k tomu, aby pro identifikaci těchto zemřelých bylo provedeno maximum. Bohužel, antropologické posouzení samo o sobě není schopné zajistit plnou pozitivní identifikaci (i když ta by byla velmi zajímavá), k tomu by byla zapotřebí spolupráce dalších potřebných institucí (Policie ČR, státní a zahraniční instituce vedoucí spisy o válečných obětech atd.) A i když jsem se snažila ztotožnit tyto oběti alespoň tím, že jim byly vráceny jejich podoby, hlavní záměr této práce byl měl být spatřován v odlišných oblastech antropologických expertíz. Hlavní cíle mojí diplomové práce jsou tedy následující:
pokus o zpětné rozřazení smíseného kosterního materiálu,
provedení základní antropologické identifikace (pohlaví, věk, etnická příslušnost, výška postavy),
posouzení perimortálního traumatického poškození a určení možné příčiny smrti,
posouzení všech jedinečných znaků na kostře jedinců (patologické, traumatické útvary) a pokus o učení možných příbuzenských vazeb mezi zemřelými (posouzení epigenetických znaků).
Doplňkové úkoly diplomové práce:
zjištění národnosti (česká/německá/ruská) jedinců,
identifikace zemřelých prostřednictvím kresebné rekonstrukce podoby.
3. Zpracovávaný materiál Kosterní materiál, který je v diplomové práci zpracováván, pochází z Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Jedná se o kosterní pozůstatky pěti jedinců, které byly zajištěny a vyzvednuty z hromadného hrobu Policií ČR v obci Brteč nedaleko Vysokého Mýta (okres Ústí nad Orlicí, východočeský kraj) během března a dubna roku 2007. Datace kosterního nálezu byla provedena na základě artefaktů, které určily jejich přibližné stáří na šedesát let do období druhé světové války (podrobněji viz kapitola 7.1.2 Datace nálezu).
9
Celkově je hodnocený kosterní materiál výborně zachovalý, převážná většina kostí je nepoškozená, postmortální poničení je jen minimální. Z hromadného hrobu byly vyzvednuty celé skelety, neadekvátní manipulací došlo ovšem k jejich vzájemnému smísení a byla nutná jejich opětovná kompletace (podrobněji viz kapitola 7.1.4 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů).
4. Použitá metodika Jak již bylo výše zmíněno, cílem práce bylo komplexní antropologické zpracování kosterních pozůstatků. K tomuto účelu byly vybrány metody určující jak obecnou identifikaci (věk, pohlaví, etnický původ a výšku postavy), tak i metody stanovující identifikaci individuální. Hodnoceny proto byly všechny jedinečné znaky na kostře, traumata, patologické útvary, anomálie i epigenetické znaky. Jednotlivé kosti byly popsány jak vizuálně, tak i metricky. Bylo také nutné zpětné rozřazení kostí a kompletace původních skeletů (podrobněji viz kapitola 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Většinu podkladů pro teoretickou i praktickou část práce jsem získala studiem zahraniční i české literatury, vesměs se jednalo o odborné publikace a vědecké časopisy. Za velmi cenné považuji také odborné konzultace se specialisty na danou problematiku a studium policejního spisu. Součástí diplomové práce je i fotodokumentace nalezených jedinců. Tato obrazová příloha obsahuje rentgenogramy a více či méně detailní fotografie jednotlivých kostí. Fotografie skeletů a artefaktů byly zhotoveny Mgr. Zbyňkem Hanákem, Lenkou Konečnou a MUDr. Miroslavem Šafrem, rtg snímky byly pořízeny na Klinice zobrazovacích metod (specializované pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně). Práce je doplněna o přílohy. Pro větší přehlednost jsou tyto přílohy rozděleny do tří celků. Přílohy I obsahují data a informace vážící se bezprostředně k antropologickému hodnocení kosterních pozůstatků. V přílohách II je umístěna fotodokumentace skeletů včetně snímků magnetické rezonance a rtg snímků. Přílohy III jsou svým obsahem zaměřeny na použité metodiky; zde je vysvětlen princip a aplikace jednotlivých metod, uváděna jsou schémata, obrázky a definice kraniometrických bodů, použitých rozměrů a indexů. Přílohy III jsou určeny zejména neodborné veřejnosti, které mají usnadnit orientaci v diplomové práci a současně také doplňují její komplexnost. Přílohy III jsou umístěny pouze na přiloženém CD. 10
4.1 Metody obecné identifikace Metody použité v této práci byly vybrány na základě jejich vědecké validity, spolehlivosti a také jejich dostupnosti a snadné proveditelnosti. Upřednostňovány byly metody morfometrické, jejichž výsledky nejsou zatížené subjektivní chybou pozorovatele, ale naopak využívají přesně definovaných rozměrů zjištěných na kostech, jejichž hodnoty pak dosazují do diskriminačních rovnic. Tyto metody byly (podle možností) doplněny o metody morfoskopické, tedy takové, které hodnotí a popisují jednotlivé morfologické znaky skeletu. Tam, kde byly použity metody morfometrické a bylo nutné měřením získat definovanou hodnotu na kosti, byl určitý rozměr skeletu měřen vždy třikrát, aby bylo možné co nejvíce eliminovat tzv. chyby v technice měření. Do diskriminačních rovnic byly pak použity ty rozměry, jejichž hodnoty převažovaly. Určeny byly všechny základní antropologické atributy – pohlaví, věk, etnický původ a výška postavy. Pro správný výběr metod na odhad věku (metody pro určení věku u mladistvých/dospělých) bylo nutné provést předběžný odhad stáří, jehož cílem bylo zjistit, jestli se v kosterním souboru nenalézají i skelety mladistvých jedinců. Toto první a prozatímní rozdělení bylo provedeno na základě stupně osifikace sphenooccipitální synchondrosy, jejíž plná obliterace určuje hranici dospělosti. Podle Dutra (1944) se tento chrupavčitý spoj na lebeční bázi mezi kostí klínovou a týlní začíná postupně uzavírat mezi 17. až 18. rokem jedince a plné obliterace dosahuje kolem 20 let, v extrémních případech až kolem roku třiadvacátého. Pomocí této prosté metody bylo zjištěno, že u dvou skeletů byla synchondrosis sphenooccipitalis ještě otevřená, a tudíž se jednalo o jedince nedospělé. Z tohoto důvodu bylo nutné zařadit do mojí práce nejenom metody schopné určit věk u dospělců, ale také postupy odhadující stáří adolescentů. Přehled použitých metod pro stanovení:
pohlaví – metoda Novotného (1986), softwarový program DSP (2005), metoda podle Wasterlain (2000), metoda podle Silvy (1995), vizuální zhodnocení morfologických pohlavně-diagnostických znaků na lebce a pánevní kosti.
věk – kategorie juvenis: stupeň uzavření synchondrosis sphenooccipitalis, metoda Rozkovcové a Komínka (1984), osifikační schémata pro přirůstání epifýz k diafýzám (Krogman, Iscan 1986; s. 65; Schwartz 1995, s. 193-194), zhodnocení povrchu facies symphysialis metodou podle Sucheyho a Brookse (1990),
11
zhodnocení zubního obrusu metodou podle Lovejoyové (1985) a komplexní zhodnocení věku (Ferembach et al. 1980)
etnický původ – softwarový program FORDISC 2.0, zhodnocení etnickyrelevantních morfologických znaků na lebce
výška postavy – metoda podle Sjovolda (1990)
Princip a aplikace všech použitých metod je uveden v příloze III, schéma I – XII.
4.2 Metody použité pro detekci traumatických poranění, patologických útvarů, vrozených vývojových vad a epigenetických znaků K odhalení traumatických zranění a možných patologických útvarů jsem použila adekvátní vědeckou literaturu, která mi pomohla objasnit mechanismus vzniku některých traumat a rozpoznat stopy patologického onemocnění. Pro lepší rozpoznání některých útvarů byly zhotovovány CT a RTG snímky. Některé složitější útvary však bylo nutné konzultovat s odborníky na danou problematiku. Existuje několik metod, které je možné použít pro odhalení potenciální příbuznosti mezi několika jedinci. Mezi ty nejpřesnější patří metoda analýzy DNA, kterou ovšem nebylo možné realizovat z technických a finančních důvodů. Stanovit příbuznost pomocí krevních skupin zase nebylo uskutečnitelné zejména z nedostatku času. Proto byl pro detekci epigenetických znaků zvolen obdobný postup jako při odhalování traumat a abnormalit. I navzdory faktu, že takto určená příbuznost je velmi nepřesná a pouze hypotetická, jednalo se o jedinou metodu, která byla v době vzniku diplomové práce použitelná. Z obrovského množství epigenetických znaků na lebce a postkraniálním skeletu byly vybrány pouze ty nejfrekventovanější. Na lebce byly jednotlivé znaky posuzovány z frontálního, laterálního, occipitálního, horního a bazálního pohledu, u postkraniálního skeletu byly hodnoceny jen zcela jasné a dobře viditelné anatomické variety. Přehled posuzovaných znaků uvádí tabulka I a II přílohy III.
4.3 Metody individuální identifikace Použita byla pouze jedna metoda individualizující kosterní pozůstatky. Z časových důvodů byla použita metoda kresebné rekonstrukce podoby. Metodický postup vycházel z popisu,
12
který uvádí Krogman a Iscan (1986, s. 432-448). Princip metody a podrobný postup je uveden v přílohách III schéma XIII.
4.4 Metody a postupy metrického a morfologického hodnocení kosterních pozůstatků Pro přesnější charakteristiku skeletu byl u každého jedince uváděn i zevrubný slovní popis kostry, včetně jejích rozměrů a důležitých indexů. Slovní popis jednotlivých částí skeletu vychází především z vizuálního pozorování, anatomická stavba a morfologie kostí byla konzultována s odbornou literaturou zaměřenou na osteologii lidského skeletu (použity byly tyto publikace: Matshes et al. 2005, s. 7-423; Čihák 2001, s. 89–278; Grim,Druga 2001, s. 19-100; White, Folkens 2005, s. 75–126, 155-308; Sinělnikov 1964 s. 23-176). Morfometrické hodnocení bylo provedeno praktickým zjištěním rozměrů kostí (použitá literatura: Drozdová 2004, s. 37-134). K hodnocení chrupu, jeho stavby a variet v morfologií byla použita odborná stomatologická literatura (Turner et al. 1991, s. 13-31; Velemínský 1999, s. 154-167; Hillson 1996, s. 14–66, 85-99). Podle doporučení Ženevské konvence (Drozdová 2004, s. 28) byly k výpočtu těchto indexů použity kosti levé poloviny těla (pouze v případě, že daný rozměr na levé straně těla nebylo možné změřit, byly k výpočtu indexů použity rozměry pravé strany těla a tyto indexy jsou označeny *). Výběr a popis zjišťovaných rozměrů je uveden ve schématech XV–XVII,přílohy III; přehled indexů a jejich hodnot uvádí schéma XVIII-XIX přílohy III.
13
5. Vysoké Mýto a jeho okolí během druhé světové války Poté, co byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava a prezident Emil Hácha svým podpisem vydal souhlas k okupaci Československa, docházelo k jeho postupnému obsazování fašistickou armádou. Oblast východních Čech nebyla vyjímkou. Vysoké Mýto (a s ním i jeho okolí) bylo německými okupanty obsazeno 16. března 1939 v 16:30 hodin. Jednalo se o třísetčlenný prapor 71. motorizovaného pluku německé armády, který byl vedený majorem Leschkem (Andrle 2007, s. 605; Dvořák 2003, s. 93). Okupanti postupně obsazovali důležité úřady města a strategické body včetně nedalekého letiště (lokalita „Na Hartech“), které německá Luftwaffe během války využívala jako výcvikovou a později i jako průzkumnou základnu. Již od samého počátku okupace projevovalo místní obyvatelstvo odpor proti fašistickým vojskům. Ten dávali najevo rozmanitými způsoby od nošení odznaků v národních barvách až po sabotování nařízení. Nejvyšším stupěm boje proti okupantům byly ilegální protifašistické organizace a odboje. Mezi ty nejvýznamnější patřil odboj československých důstojníku Obrana národa a skupina R3 OK III. Ke konci války v lednu 1945 zahájila svou činnost v oblasti Vysokého Mýta a Chocně také skupina výsadku Krylova – Charitonova vyslaná armádou maršála Koněva. Jednalo se v podstatě o oddíly organizované
sovětskými
vojáky
a
partyzány,
jež
si
vybudovaly
úkryty
ve
vysokomýtských a choceňských lesích a udržovaly stálé radiové spojení s Rudou armádou (Dvořák 2003, s. 94-97). Na začátku května 1945, těsně před koncem války, se ve Vysokém Mýtě stále ještě nacházela početná posádka německé pěchoty pod vedením majora Schnitze a řada silných okupantských ozbrojených jednotek. Město tak bylo neustále terorizováno německými vojáky, i když na mnoha místech Čech (např. na Českomoravské vysočině) probíhala již partyzánská válka. Ta znemožňovala německým vojskům ústup na západ, kam prchala před blížící se Rudou armádou (Dvořák 2003, s. 98-99). Počty sovětských vojáků na území východních Čech s koncem války postupně narůstaly, na řadě míst si sověti budovali své základny. Jedna taková se podle místního pamětníka pana Sapouška nacházela také přímo v obci Brteč (ústní sdělení, dne 21.4. 2009).
14
6. Masový hrob objevený u Vysokého Mýta 6.1 Obecné zásady a postupy při nalezení lidských kosterních pozůstatků a jejich exkavace na místě činu Nalezení kosterních pozůstatků Nález kosterních pozůstatků (nebo jejich neúplně skeletovaných částí) na neobvyklých místech (lesní houštiny, skládky, výkopy apod.) většinou neevokuje nezvyklou archeologickou situaci. V případě takového nálezu je nutné přivolání příslušných státních orgánů (Policie ČR), jejichž povinností je toto místo zajistit a podle § 158 odst. 1 trestního řádu neprodleně prověřit, zda byl spáchán trestný čin (Šámal et al. 2005, s. 1125). Obecné postupy a zásady jsou z právního hlediska stejné jako při objevení jakéhokoliv mrtvého těla; ohledání kosterních pozůstatků, jejich exkavace a analýza je však v praxi komplikovanější a odlišná od běžné soudní pitvy. Pokud je nalezeno skeletované tělo, mělo by být samozřejmostí (kromě soudního lékaře) také přivolání antropologa, za ideálních podmínek by měla proběhnout konzultace i s archeologem, který s jistotou vyloučí přítomnost historického nálezu. Česká legislativa ovšem pojem „soudní antropolog“ nezná a tato zásada se v České republice dodržuje pouze ojediněle. U kosterních nálezů je ale přítomnost soudního antropologa nutná a nenahraditelná, a to z několika důvodů: forenzní antropolog je specialista-odborník a má daleko větší zkušenosti a znalosti z oboru forenzní osteologie než soudní lékař, dokonale ovládá anatomii kostí, a tudíž je schopen rozeznat kosti lidské od zvířecích, vyzná se v tafonomických procesech kostí a je schopen se vyjádřit k době smrti, pozná stupeň kremace u spálených kostí a je také plně obeznámený s paleopatologií kostí, zná zásady ohledání místa činu a exkavace skeletů; ví, jaké vzorky odebírat a jak kosti analyzovat, aby z minima získal maximum informací o zemřelé osobě (Wolf 1986, s. 5, 18-19). Ohledání místa činu Ohledání místa s kosterním nálezem se řídí stejnými zásadami, jaké jsou uplatňovány při prozkoumávání jakéhokoliv místa činu. Velký důraz je kladen především na preciznost prohledání místa činu a detailní dokumentaci o postupu včetně podrobné fotodokumentace; Chmelík et al. (2005, s. 22) dále také uvádí, že pozornost by měla být věnována taktéž osobním předmětům, které byly nalezeny přímo na mrtvém, nebo v jeho těsném okolí. 15
Krogman a Iscan (1986, s. 15) doporučují shromáždit tolik relevantních informací, kolik je jenom na místě činu možné, což je nezbytný akt umožňující pozdější potenciální identifikaci mrtvého. Je to zejména z toho důvodu, že skeletované kosti prozradí o zemřelém daleko méně informací, než „plně zachovalá“ mrtvola. Také je důležité si uvědomit, že pokud jsou kosti vyzvednuty a jejich exkavace není podrobně zaznamenána, již nikdy se nebude nikdo moci vyjádřit k poloze těla na místě činu a odvodit z ní významná fakta, např. jestli byl mrtvý do hrobu shozen již mrtvý, nebo byl popraven až v hrobové jámě apod. Z výše uvedeného je tedy jasné, že ohledání jak místa nálezu, tak i samotné vyzvednutí ostatků musí být proces velmi akurátní, a tím pádem je i relativně zdlouhavý. Specifické zásady jsou uplatňovány i při vyzvedávání kosterních pozůstatků z hrobů masových, jejichž preparace je nesmírně složitá a časové náročná. Exkavace masových hrobů Proces exkavace hromadných hrobů využívá klasické archeologické metody přizpůsobené složitosti kontextu. V případech, kdy se o hromadných hrobech předem ví a z určitých důvodů se přikročí k jejich exhumaci, mají specialisté dostatek času na promyšlení vlastního exkavačního postupu. Použití těžké techniky je možné, ale pouze k odstranění nadbytečné zeminy a jen v místech, kde je jasné, že nedojde k poškození vlastního hrobu ani jednotlivých kostí (Dupras et. al. 2006, s. 49-50). Preparace vlastní hrobové jámy by měla být provedena výhradně ručně jen s pomocí preparačních nástrojů (lopata, rýč, špachtle, štětce atd.). Nezbytné je i pečlivé vysledování vnějších okrajů hrobové jámy, které často mívají nepravidelný tvar. Několik zásadních kroků, které by zejména u kriminalistických případů měly být uplatňovány při vyzvedávání koster z hrobu, uvádí i Krogman a Iscan (1986, s. 19-21). Prvním činem by mělo být stanovení trvalého prostorového bodu, pokud se takový na místě činu nachází (kámen, strom), sloužícího pro lepší pozdější odhad vzdálenosti kostí a artefaktů. Dále je zásadní vytýčení vlastního hrobu a aplikace čtvercové sítě, která napomáhá snadnější orientaci při zakreslování důkazů; důležité je také následné prohledání okolí a zaznamenání všech relevantních detailů včetně fotografické (nebo kresebné) dokumentace hrobu a přilehlého okolí před zahájením exkavace. Hloubení hrobové jámy může být prováděno pomocí lopaty a rýče jen zpočátku (asi prvních 10 cm, jen na rozkrytí povrchu a ohraničení okrajů hrobu), poté je bezpečnější použití špachtlí a drobných preparačních nástrojů. Při odkrývání hrobu je nutné průběžně pořizovat fotografie, zaznamenávat všechny neobvyklé situace (pokud se vyskytnou) a vytěženou hlínu 16
archivovat k pozdějšímu přesévání (mohou být objeveny vlasy, nehty, kulka a další drobné předměty). Morse, Stoutamire a Duncan (1976, s. 743-747) uvádějí, že pomalou a precizní exkavací hrobové jámy je možné odhalit i otisky bot patřící potenciálnímu pachateli, ze kterých je možné odvodit nejen typ obuvi, ale i pachatelovu váhu a případné lokomoční abnormality. Podle Duprase et al. (2006, s. 108) je zase možné vysledovat otisky nástrojů, kterými byl hrob kopán; tyto otisky se však dochovávají jen v jílovité nebo bahnité půdě. V okamžiku, kdy je odhalena první kost, je nutné postupovat velmi obezřetně a k preparaci používat pouze malé nástroje a štětce, aby nedošlo k poškození kosterního materiálu. Vhodné je také odebírat vzorky hlíny na pozdější analýzu, zejména z oblasti hrudníku a krajiny břišní (Wolf 1986, s. 11-13). Poté, co je celá kostra vypreparována, je nutné ji vyfotografovat, všechna důležitá fakta (artefakty, rozměry hrobové jámy atd.) zanést do průvodního protokolu a pomocí nivelační techniky zaznamenat její polohu v XYZ souřadnicích (tzn. v 3-D datech). Kosti musejí být vypreparovány pokaždé tak, aby bylo jasné, kterému jedinci náleží. Až jsou všechny výše zmíněné procedury provedeny, následuje opatrné vyjmutí kostí a jejich bezpečné zabalení, uložení a dopravení do laboratoře (Wrighta et al. 2005, s. 145-157). Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud není dosáhnuto úplného dna hrobu. Během preparace je důležité neustále sledovat tvar hrobové jámy; v případě, že dojde k jakékoliv změně je potřeba tuto skutečnost zaznamenat a nový půdorys opakovaně znivelovat. Také uložení jednotlivých těl v masovém hrobu může napovědět mnohé o způsobu, jakým byl trestný čin spáchán. Podle Wrighta et al. (2005, s. 152) jsou těla ležící v hrobové jámě všemi směry důkazem nerespektování úcty k mrtvým, chaotická změť těl ležících jedno na druhém zase naznačuje, že těla byla do hrobu naházena ve spěchu; oba případy jsou ale důkazem popravy provedené v blízkosti vlastního hrobu. Značnou pozornost je také nezbytné věnovat vlastnímu popisu jednotlivých koster. Podle Krogmana a Iscana (1986, s. 20-21) je důležité podrobné zaznamenání polohy jednotlivých koster v hrobu (např. na kterém boku kostra leží, poloha tváře, popsat chybějící nebo zlomené kosti atd.), stejně jako správné označení hrobu (evidenční číslo hrobu, lokalita a datum nálezu atd.) včetně měřítka a kompasu určujícího orientaci hrobu.
17
6.2 Základní údaje o hromadném hrobě – výňatek z nálezové zprávy Policie ČR Místo nálezu: obec Brteč - lokalita zvaná „Za roklí“; Vysoké Mýto, okres Ústí nad Orlicí Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007 Datum exkavace nálezu: 11.4. 2007 Podle záznamů uvedených v policejním spisu byl hrob objeven svědkem již v červenci roku 1945. Hrob byl v té době pouze označen, exhumace a následná exkavace lidských ostatků ovšem provedena nebyla. Oficiální oznámení o nálezu hrobu obdržela Policie ČR až 29. března 2007. Místo označené svědkem bylo zajištěno a prozkoumáno pyrotechnikem, poté bylo zahájeno vlastní ohledání místa činu a vyšetřování. Prvotní ohledání okolí provedlo 29.3.2007 Obvodní oddělení PČR Vysoké Mýto ihned po ohlášení nálezu. Následné pátrání na místě činu, uskutečněné dne 11.4.2007, převzal policejní útvar SKPV (Služba kriminální policie a vyšetřování) z Ústí nad Orlicí; v kompetenci tohoto policejního orgánu bylo také vyzvednutí kosterních pozůstatků. Dále policejní zpráva uvádí velmi přesnou lokalizaci nálezu včetně GPS souřadnic (GPS: 49° 54’45.172’’N; 16° 7’22.843’’E). Je uveden i slovní popis, podle kterého se toto místo nalézalo v lesíku, v místě, které je místními obyvateli nazýváno „Za roklí“, v katastru obce Brteč nedaleko Vysokého Mýta, okres Ústí nad Orlicí (obr. 1). K nálezovému místu vede nezpevněná polní cesta, která se táhne převážně smrkovým lesem, jehož stáří bylo odhadnuto na 80 až 90 let. „...Po ujití cca 100 m od rohu lesa v úhlu cca 45 stupňů vlevo, přechází starý les v mladší – cca 30 let. Na tomto rozhraní kolmém na vrstevnice jsou v lesní půdě dvě nepravidelné prohlubně cca 150 cm dlouhé a 80 cm široké, vzdálené od sebe cca 2m... Třetí hrob, který by se měl nacházet nad dvěma zmíněnými v okruhu cca 20 m, jsme nenalezli. V místě je několik mělčích jam, které by mohly oním třetím hrobem být. Oznamovatel s odstupem času již nebyl schopen místo přesněji určit ...“ tolik citace z nálezové zprávy o prvotním ohledání místa činu ze dne 29.3.2007. Průběh dalšího ohledání, které proběhlo s dvoutýdenním zpožděním, tedy dne 11.4.2007, popisuje policejní zpráva takto: ... začalo se kopat na dvou místech v těsné blízkosti, kdy v horní části v hloubce 80 cm byla nalezena polovina lidské pánevní kosti. Z tohoto místa se pak postupovalo jak do hloubky, tak do šířky. Postupně bylo v hloubce 120 cm nalezeno větší množství kamenů a pod kameny byla většina kostí. Velikost hrobu po
18
Obr. 1: Mapa místa nálezu masového hrobu (upraveno podle: www.mapy.cz a GPS informace z nálezové zprávy PČR)
19
odkrytí byla 150 x 150 cm. Podloží v této hloubce je jílovité. V místě směrem k příjezdové cestě byly nalezeny u sebe tři lidské lebky položené na kostech z hrudního koše dalšího těla. Ve vzdálenosti 1m od těchto tří směrem vlevo byla nalezena lidská lebka, která byla již rozpadlá, zachovalá byla pouze spodní čelist, a vedle této lebky byla nalezena pátá lidská lebka, která byla částečně v oblasti spánku proražená. Po nálezu lebek pěti osob byl u všech zjištěn v oblasti týla otvor o průměru 5 mm. U všech je zachována spodní čelist, u čtyř pak i horní čelist. Po nálezu kostí spodních končetin byl nalezen pozůstatek bot, jednalo se o nízké, pravděpodobně pánské boty. V jedné z bot byla zjištěna ponožka. V hlíně byl nalezen projektil z nezjištěné zbraně. Kosterní nález byl umístěn pod vrstvou kamenů v hloubce od 80 do 120 cm.“ Tolik nálezová zpráva o ohledání místa činu uvedená v policejním spisu.
6.3 Dodatečné ohledání místa činu Vzhledem k nejasnostem v policejním spisu popisující nálezové místo, ale také kvůli historicky cenným informacím bylo přikročeno k dodatečnému ohledání místa činu. To se uskutečnilo 21.4.2009. Prozkoumání místa činu bylo provedeno panem Vlastimilem Schildbergerem st., soudním znalcem v oboru zbraní, militárií a kriminalistiky, a Bc. Kamilem Pecháčkem (obr. 3). Hrob byl označen místním pamětníkem, oznamovatelem a majitelem pozemku panem Sapouškem. Ten nás také informoval, že se na jeho pozemku nalézají hroby dva: hromadný hrob (obr. 2) a pak ještě jeden, který by měl být od předchozího v dosahu asi deseti metrů. Dále pan Sapoušek uvedl, že to byl právě on, kdo v červnu roku 1945 nalezl první hrob; tento hrob byl údajně obestavěn kameny a jeho velikost odpovídala pohřbení pouze jedné osoby. Výše popsaný hrob však pan Sapoušek již nebyl schopen nalézt, a tak pomohl označit pouze hromadný hrob, který byl již Policií ČR exkavován. Podle jeho vyjádření se policejní útvar rozhodl k otevření hromadného hrobu z důvodů ne historických, ale kvůli podezření, že zde mohla být pohřbena osoba, která je v současné době pohřešována. Při dodatečném ohledání místa nálezu bylo zjištěno, že vlastní hrobová jáma má podle zásypu nepravidelný tvar a nachází se ve svažitém terénu. Povrch jámy nebyl zarovnaný, ale zprohýbaný a v zásypu se nacházelo větší množství kamenů, což odpovídalo popisu hrobu v policejní zprávě. Okolí hrobu i hrob samotný byl prozkoumán detektorem kovu, při kterém byly asi 20–30 cm pod povrchem nalezeny tři kovové
20
předměty, podle vyjádření pana Vlastimila Schildbergera zřejmě středověké. Jednalo se o kovový hřebík, kování a zlomek podkovy (obr. P24:E, přílohy II). Obr. 2 (vlevo): Pohled na místo nálezu; zásyp hrobu tak, jak zůstal po policejním ohledání (foto: L. Konečná) Obr. 3 (dole): Dodatečný průzkum místa nálezu; na fotu Vlastimil Schildberger (vlevo) a Kamil Pecháček (vpravo) (foto: L. Konečná)
Obr. 4: Nábojnice z náboje ráže 7,62 mm nalezená Kamilem Pecháčkem při dodatečném prozkoumání ve svahu pod hromadným hrobem (foto: L. Konečná)
21
Ve svahu pod hrobovou jámou byly pak objeveny tři nábojnice (obr. P24: B-C, přílohy II); ty se nacházely na povrchu země ve směsici spadaného listí a větviček. Po očištění bylo zjištěno, že se na nich nalézá ruské značení; oba pánové, Schildberger i Pecháček poté shodně potvrdili, že se jedná o část náboje ráže 7,62 mm (obr. 4) používaného do ruské pistole Tokarev TT-33 (obr. P24:A, přílohy II), což ověřilo o tom, že bylo skutečně vystřeleno ze sovětské zbraně. Kromě již výše zmíněných artefaktů byl na povrchu hrobu objeven proximální článek prstu (obr. P24: D, přílohy II) pocházející z palce nohy (stranově neurčený). Důkladné znovuprozkoumání hrobové jámy nebylo bohužel z časových důvodů možné. Proto se ani nyní nelze vyjádřit, jestli hromadný hrob opravdu obsahoval pouze pět jedinců.
22
7. PRAKTICKÁ ČÁST - Forenzně-antropologické hodnocení kosterních pozůstatků z hromadného hrobu Primárním úkolem této kapitoly je praktické zhodnocení všech kosterních pozůstatků pocházejících z hromadného hrobu. Včetně klasického protokolu obsahujícího zevrubné antropologické posouzení jednotlivých koster (slovní i metrický popis jednotlivých kostí včetně indexů; věk, pohlaví, etnická příslušnost, zhodnocení traumatických změn, patologických útvarů a epigenetických znaků) je zde uveden také postup, jakým byly jednotlivé kostry zpětně rekonstruovány poté, co byly zničeny následkem neadekvátního postupu při exkavaci na místě činu. Nedílnou součástí je také stanovení posmrtného intervalu (datace nálezu) a určení druhového původu; přiložen je také kompletní seznam všech kostí (zpětně přiřazených i nezařazených).
23
7.1 Prvotní zhodnocení nálezu Náplní prvotního forenzně-antropologického zhodnocení kosterních pozůstatků bylo zejména stoprocentní určení, že se jedná skutečně o kosti lidské a vyloučení případných zvířecích kostí; dalším důležitým faktorem byla datace nálezu a celkový přehled nalezených kostí. Pro potřeby pozdější podrobnější antropologické analýzy bylo nutné kosti zpětně rozřadit k původním skeletům.
7.1.1 Určení druhového původu kostí Ohledáním bylo zjištěno, že všechny exkavované kosti jsou lidské, žádná zvířecí kost nalezena nebyla. U lebek, všech dlouhých kostí končetin a osového skeletu byl tento závěr jasný již na první pohled, u drobnějších kostí (kosti rukou a nohou) byla pečlivě zhodnocena jejich morfologie, která vykazovala pouze humánní znaky.
7.1.2 Datace nálezu Kosterní pozůstatky byly datovány na základě artefaktů (knoflíky; zbytky obuvi, ponožky) nalezených v těsné blízkosti skeletů (viz obr. 5–8); v potaz byla ovšem brána také historie nálezového místa. Prvním vodítkem při datování nálezu byla zmínka v policejním spisu, která uvádí (viz. Kapitola 6.2), že existence hrobů byla ohlášena již v červenci roku 1945. Policejní zpráva dále také uvádí, že vojenský sběratel pan Jiří Kadlec označil nalezené artefakty jako součásti uniformy německého Wehrmachtu. Existovala tak vysoká pravděpodobnost, že vznik hrobu spadá do období druhé světové války. Tento předpoklad byl definitivně potvrzen až vojenským sběratelem a soudním znalcem z oboru zbraní, militárií a kriminalistiky, panem Vlastimilem Schildbergerem st., který označil zbytky šactva a obuvi skutečně za relikty německých uniforem z období druhé světové války. Nejprokazatelnější byla tato datace u obuvi, která byla identifikována jako vojenská obuv (zachované kovové okutí na podrážkách bot) typická pro německé horské jednotky označované jako „horští myslivci“. Knoflíky pocházely z pánského spodního prádla. V lebce jedince 8E byl při antropologickém zpracování objeven projektil ráže 7,62 mm. Závěrem je tedy možné konstatovat, že hromadný hrob byl datován do období druhé světové války; kosterní ostatky tak zřejmě náleží německým vojákům.
24
Obr. 5: Projektil ráže 7,62 mm nalezený v lebce jedince 8E (foto: M. Šafr)
Obr. 6: Knoflíky objevené při antropologickém zpracování kosterních pozůstatků (foto: M. Šafr)
Obr. 7: Nalezený zbytek ponožky (foto: Z. Hanák)
Obr. 8: Bota, která nese typické prvky uniformy německého Wehrmachtu, nalezená v hromadném hrobu (foto: Z. Hanák)
25
7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů Jak již bylo zmíněno dříve, skelety všech pěti jedinců byly díky nešetrnému zacházení vzájemně smíchány. K tomu, aby bylo možné provést antropologickou analýzu, bylo nutné se alespoň pokusit o opětovné sestavení jednotlivých koster. Tento úkol se mi ovšem podařilo realizovat jen částečně. Protože z finančních a časových důvodů nebylo možné aplikovat k rozřazení kostí analýzu DNA, bylo nutné hledat další alternativní postupy. Po pečlivém uvážení byla zpětná rekonstrukce skeletů provedena pouze na základě metrických parametrů jednotlivých kostí, přihlédnuto bylo i ke zbarvení kostí a jejich celkové stavbě, ověřována byla i vzájemná artikulace kostí mezi kloubními ploškami. Celá situace byla ulehčena také tím, že jedinci měli částečně odlišný věk (dva jedinci spadali do věkové kategorie juvenis, dva do kategorie adultus I a jeden do kategorie adultus II maturus), a bylo tak možné použít věkové indikátory. Rekonstrukce páteře a přiřazení lebky a žeber Vlastní rekonstrukce páteře probíhala následovně: obratle byly rozděleny podle věkových indikátorů do tří skupin (odpovídajících věkovým kategoriím uvedeným výše) a poté byly skládány podle páteřních oddílů jeden na druhý. Během tohoto postupu byla sledována zejména dokonalá artikulační shoda mezi terminálními plochami dvou sousedních obratlů, nápomocné v tomto případě bylo také zbarvení jednotlivých obratlů. Tímto postupem se podařilo zkompletovat páteř u všech pěti jedinců. Jelikož se zachovalo všech pět atlasů, bylo možné přiřadit ke konkrétní páteři konkrétní lebku. Stejným postupem byla přiřazena také os sacrum, a tím celá pánev. U tohoto postupu bylo ale také přihlíženo k věkovým indikátorům a celkové robusticitě obratlů vzhledem ke stavbě celého postkraniálního skeletu. Rozřazení žeber prakticky nebylo možné. Žebra byla přiřazena pouze u jedince 8E, a to zejména díky věkovým a stresovým indikátorům. U ostatních jedinců byla jednotlivá žebra roztříděna pouze do širších věkových kategorií (juvenis a adultus I), bližší určení bohužel již nebylo reálné. Přiřazení pánevních kostí a os sacrum Pánev jako celek je tvořená kostmi pánevními a kostí křížovou, což je předpoklad, ze kterého jsem při zpětném přiřazování těchto kostí vycházela. Dalšími důležitými faktory byly ale také věkové parametry, rozměry a zbarvení kostí a celková stavba pánve, která byla porovnávána s robusticitou skeletů. Jak pánevní, tak i křížové kosti byly rozděleny do 26
tří věkových kategorii, ve kterých poté proběhla vlastní kompletace pánve. Kosti křížové byly přikládány v místech kloubních ploch facies auriculares a velmi pozorně byla sledována jejich vzájemná artikulace. Pánev jako celek byla poté přiřazena ke skeletu na základě artikulační shody mezi posledním bederním a prvním sakrálním obratlem. Přiřazování dlouhých kostí Rekonstrukce vlastní dolní i horní končetiny byla provedena na základě věkových ukazatelů a rozměrů jednotlivých kostí, shody mezi kloubními plochami a jejich vzájemné robusticity. Přiřazení celých končetin ke konkrétnímu jedinci bylo ale již obtížnější a využíván byl zejména soulad mezi kloubními plochami kostí v pletencích. Relativně úspěšné bylo přiřazení dolních končetin, u kterých byla pro tyto účely využívána dokonalá kloubní artikulace v kyčelním kloubu. Problematičtější byla ale situace u horní končetiny, kterou nebylo možné jistě přiřadit, a to zejména z toho důvodu, že kloubní plošky pletenců horních končetin jsou prostorově menší a mělčí a artikulační shoda není zcela zřejmá. Proto byl zvolen postup využívající pro přiřazení horní končetiny jen metrický popis a věkové ukazatele, přihlédnuto bylo i k celkovému stavu skeletu. I tak je ale její přiřazení pouze hypotetické. Přiřazení kostí ruky a nohy Karpální kůstky kostry ruky nebyly v celkovém souboru kostí vůbec přítomny (nalezena byla jen jedna kost, a to levá os scafoideum), rozřadit tak bylo možné pouze metakarpy. I když se na základě kloubních spojů povedlo tyto kosti rozdělit, a sestavit tak pět kostěných sad metakarpů levé i pravé strany, hypotetické přiřazení bylo možné pouze u jedinců 8A a 8B (vycházelo se zejména z artikulujících kloubních ploch a celkové robusticity). U ostatních jedinců tato identifikační vodítka chyběla. Z tohoto důvodu nebylo bližší přiřazení metakarpů možné, konkrétní rozřadění nebylo realizovatelné ani u jednotlivých článků prstů. Kosti nebylo možné rozdělit ani do příslušných věkových kategorií (adultusI, maturus) Obdobně nesnadné bylo i třídění kostí nohy. Výhodou ovšem byla přítomnost většiny tarzálních kostí, které se díky kloubním plochám úspěšně povedlo přiřadit ke všem pěti jedincům. Komplikovanější situace byla ale u metatarzů; na základě artikulujících ploch bylo sice možné sestavit pět sad levé i pravé nohy, identifikace byla úspěšná jen u
27
jedince 8D (zejména na základě specifického zbarvení všech kostí). Přiřazení článků prstů nohy nebylo podle morfologických znaků vůbec realizovatelné. Přestože byly jednotlivé skelety částečně zpětně zkompletovány, rozhodně není možné tvrdit, že jsou zkompletovány správně. I když jsem se snažila k tomuto úkolu přistupovat zodpovědně a velmi pozorně jsem hodnotila stav jednotlivých kostí, stále existuje vysoká pravděpodobnost, že některé kosti jsou zaměněny. S touto skutečností je také nutné počítat v následných antropologických analýzách.
28
7.1.4 Přehled nalezených kostí Tab. 4: Přehled kostí celkového nálezového souboru kost lebka mandibula jazylka clavicula scapula sternum obratle krční obratle hrudní obratle bederní sacrum os coccygys žebra humerus ulna radius os lunatum os scafoideum os triquetrum os hamatum os pisiforme os trapezium os trapezoideum os capitatum metakarpy prox. phalangy ruky inter. phalangy ruky distal. phalangy ruky os coxae femur tibia fibula patella talus calcaneus os naviculare os cuboideum os cuneiforme med. os cuneiforme interm. os cuneiforme lat. metatarzy prox. phalangy nohy inter. phalangy nohy distal. phalangy nohy počet kostí celkem
nepár.
přiřazené kosti párové sin. dx.
F/SN
5 5 ---
nepřiřazené kosti nepár. párové sin. dx. F + SN ---
4 5
4 5 1
29 51 18 5 ---
celkem 5 5 --8 10 1 98
--11 5 5 5 ----------------4
10 4 4 5 ----------------8
33
40
--1 ------------6
----------------6 14 2 1
--5 4 5 4 --5 5 5 3 1 1 1 4
4 5 5 4 --4 5 3 5 3 2 4 4
3
3
17
18
1 2 183
17 9 9 10 8 6 9 10 8 8 4 3 5 43
23 --1
--286
6+8
5 --108 9 9 10 --1 ------------24
27 469
Pozn. F....fragment kosti; SN....stranově neurčená kost; ---....kost v souboru nebyla nalezena
29
Hromadný hrob obsahoval soubor celkem 469 kostí. Do tohoto počtu jsou započítávány samostatné kosti, jednotlivé fragmenty (které nebyly ztotožněné s mateřskou kostí či jiným fragmentem) a nepřirostlé epifýzy, jenž nebyly přiřazeny ke konkrétní kosti. Z celkového počtu 469 kostí se povedlo k jedincům přiřadit 286 kostí. Ostatní kosti nevykazovaly žádné specifické morfoloficko-identifikační znaky (věkové a stresové indikátory, robusticitu atd.), podle kterých by bylo možné tyto kosti přiřadit ke konkrétnímu jedinci (např. jednotlivé články prstů rukou a nohou). V některých případech se povedlo tyto kosti rozdělit jen do věkových kategorií, bližší specifikaci však již nebylo možné provést. U metatarzů a metakarpů se povedlo na základě kloubních ploch rekonstruovat všech pět koster zánártních a záprstních, identifikační vodítka, která by napomohla přiřazení konkrétnímu jedinci ale chyběla. Z tohoto důvodu tyto kosti tvoří zvláštní skupinu kostí nepřiřazených.
30
7. 2 JEDINEC 8A – antropologická analýza
7.2.1 Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8A Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007
Datum exkavace: 11.4.2007
Poloha těla v hrobě: nezaznamenána
Artefakty: nepřiřazeny
Kosterní pozůstatky tohoto jedince byly uloženy v hromadném hrobě; charakter pohřbu tak, jak jej popisují policejní záznamy, byl primární. Vzhledem k absenci slovního popisu a špatné fotodokumentaci postupného odkrývání a vyzvedávání nálezu není možné určit polohu těla jedince 8A v hromadném hrobu, a identifikovat tak artefakty (obuv, zbytky ponožek, knoflíky) náležící tomuto skeletu. Ze stejných důvodu není tedy také možné se vyslovit např. ke konkrétnímu způsobu zabití, ale i jiným relevantním událostem, které mohly předcházet tomuto činu.
7.2.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8A Kvůli nešetrnému zacházení byly kosti tohoto jedince smíchány s ostatními skelety a pro potřeby antropologické analýzy je bylo nutné zpětně rozřadit. Kosti byly zpětně přiřazovány na základě rozměrů, robusticity, zbarvení a věkových parametrů (podrobnější popis viz. kapitola 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Celkem se jedinci 8A povedlo zpětně přiřadit 52 kostí (obr. P1, přílohy II). Přehled kostí tak, jak se je povedlo zpětně přiřadit, zobrazuje tab. 1.
31
Tab. 1: Přehled kostí skeletu jedince 8A (upraveno podle: Dupras et al. 2006, s. 203) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nepárové kosti Lebka
1
krční obratle 3 – 7
5 (3 – 7)
Mandibula
1
hrudní obratle 1 – 12
6
Jazylka
ne
bederní obratle 1 – 5
3
Manubrium
ne
os sacrum
1
Sternum
ne
kostrč
ne
C1 (atlas)
1
C2 (axis)
1
Párové kosti levá
pravá
levá
pravá
Clavicula
1
1
Žebra
A?/B? A?/B?
Scapula
1
1
Pánevní kost
1
1
Humerus
1
1
Femur
1
1
Ulna
1
1
Patella
ne?
ne?
Radius
1
1
Tibia
1
1
Os lunatum
ne
ne
Fibula
1
1
Os scaphoideum
ne
ne
Calcaneus
1
1
Os trapezium
ne
ne
Talus
1
1
Os trapezoideum
ne
ne
Os cuboideum
ne
1
Os triquetrum
ne
ne
Os naviculare
ne
1
Os hamatum
ne
ne
Os cuneiforme med.
ne
1
Os capitatum
ne
ne
Os cuneiforme inter.
ne
ne
Os pisiforme
ne
ne
Os cuneiforme lat.
ne
ne
Metakarpy
4
4
Metatarzy
A?/B? A?/B?
Phalangy
ne?
ne?
Phalangy
A?/B? A?/B?
Kostí celkem
52
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn.
„ne“ – znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) „ne?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu „A?/B?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jsou přiřazeny do věkové kategorie juvenis (jedinec 8A a jedinec 8B), ovšem bližší specifikace ke konkrétnímu jedinci nebyla možná
32
7.2.3 Popis kostry: morfoskopické a morfometrické hodnocení 7.2.3.1 Celkový stav lebky: Lebka je kompletně zachovaná, jednotlivé lebeční kosti jsou ve velmi dobrém stavu. Původně se na lebce nacházely zbytky měkkých tkání (při čištění byly odstaněny) a byla také nutná rekonstrukce levé části lebeční kalvy, která byla roztříštěná. Lebeční kosti nebyly postmortálně deformované. Po opětovném slepení této části lebky se v sutura coronoidea objevil otvor ve tvaru písmene „V“, od kterého se po kalvě paprsčitě rozbíhají jednotlivé fraktury (zasahující na kost čelní a temenní); absenci některých kostěnných fragmentů nelze vyloučit. Na lebce je dále patrná také ruptura, která začíná u levého šupinového švu, táhne se ventrálně přes levý nadočnicový oblouk, glabellu a strop pravé očnice, kde proráží processus zygomaticus kosti čelní, stáčí se na pravou polovinu lebky dorzálním směrem a pokračuje skrze kraniální okraj velkých křídel kosti klínové (ve fossa temporalis) a sutura squamosa a končí na pravé kosti temenní. Na týlní kosti (v pravo nad protuberantia occipitalis externa) se nachází kruhovitý otvor, od kterého se rozbíhají tři drobné fraktury (nacházející se v blízkosti obvodu otvoru) a jedna výrazná ruptura táhnoucí se od horního okraje otvoru přes kost týlní. Asi po jednom centimetru se tato ruptura vidlicovitě rozdvojuje, přičemž jedno její rameno pokračuje přes sutura lambdoidea, táhne se podél sutura sagittalis a končí v horní třetině temenní kosti u švu. Druhá část této fraktury je podstatně kratší, probíhá v levé části kosti týlní a končí v sutura lambdoidea. Lebeční kosti vykazují spíše robustnější stavbu, výraznější svalový reliéf je dobře pozorovatelný na kosti týlní a dolní čelisti. Masivnější stavbu mají také oba mastoideální výběžky kosti spánkové. Na jednotlivých kostech jsou také ještě poměrně dobře pozorovatelné otisky po cévním zásobení mozku. Patologické útvary na lebečních kostech u tohoto jedince nebyly objeveny. Téměř všechny kosti lebky jsou kompletní a neporušené. Zachovány jsou dokonce i drobné a křehké struktury dutiny nosní, zcela kompletní je i levá očnice. Chybí pouze část kosti čelní v oblasti glabelly a pars orbitalis ossis frontalis tvořící strop pravé očnice. Velmi dobře je patrné rozvolnění jednotlivých lebečních švů. Všechny velké švy jsou otevřené na vnější i vnitřní lebeční desce. Neuzavřená je také synchondrosis sphenooccipitalis. V sutura lambdoidea je vloženo osm drobných kůstek (ossa suturatum). Metrický popis lebky (rozměry jednotlivých kostí včetně indexů lebky) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1A a 2A, přílohy I. 33
7.2.3.2 Celkový stav chrupu: Chrup je velmi dobře zachovaný; všechny zuby patří k trvalé dentici. Chrup dolní čelisti je zcela kompletní, v horní čelisti chybí pouze levý první řezák. Alveolus je ale otevřen, což značí postmortální vypadnutí zubu. Obě druhé dolní stoličky jsou skloněny lingválním směrem. U tohoto jedince není ale ještě vývoj trvalé dentice zcela dokončen. V horním chrupu je dobře viditelné započaté prořezávání obou třetích stoliček. U obou dolních třetích stoliček ještě prořezávání nezačalo. Druhá horní levá stolička není založena. Velmi nápadný je také minimální obrus jednotlivých zubů, především zadní zuby obou čelistí vykazují téměř nulové opotřebení. Morfologie předních zubů je standardní, žádné větší abnormality nebyly objeveny. Drobné odlišnosti od klasické zubní stavby byly ale pozorovány u zubů zadních, a to jak v horní, tak i v dolní dentici (obr. P2 přílohy II). Podle popisu, který uvádí Turner et al. (1991, s. 17), se u obou prvních horních premolárů nachází drobný hrbolek na mesiálním konci sagitální rýhy, který je velmi zřetelně izolován od linguálního i buccálního hrbolku; je označován jako přídatný mesiální hrbolek. Slabě vyvinutá forma tuberculum paramolare (také parastyle), což je podle Hillsona (1996, s. 91) separovaný výběžek na mesiobuccální straně paraconu, se nachází na první pravé horní stoličce. Třetí levá horní stolička sice ještě není plně prořezaná, morfologie její okluzální plochy je však v alveolu viditelná. Tato stolička má celkově pět hrbolků; pátý hrbolek, metaconule, je drobný výběžek rozpoznatelný na distolinguální straně hypoconu (Hillson 1996, s. 89, 91). Variabilní počet hrbolků se nachází u všech dolních premolárů (prvního i druhého); linguální hrbolek je tříhrbolkový, všechny výběžky mají stejnou velikost. Na obou dolních druhých molárech je velmi dobře vyvinutý hypoconulid, což je pátý hrbolek situovaný na distální straně okluzální plochy (Turner et al. 1991, s. 24). Za vrozenou vývojovou vadu je možné považovat nezaložení druhé horní levé stoličky. Na chrupu byly nalezeny také patologické stopy (viz. 7.2.9 Detekce patologických stop). Objeveny byly také hnědožlutě zabarvené skvrnky na sklovině prvního i druhého levého dolního premoláru; toto zbarvení je ale s největší pravděpodobností způsobeno delším pobytem v zemi, a nejedná se tak o patologický znak. Postavení obou čelistí je orthognátní, abnormality ve skusu nebyly objeveny.
34
Tab. 2: Přehled dentice horní a dolní čelisti jedince 8A A. Horní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub neprořezán M3
morfolog. variety ne ne ne přídat. hrbolek (m) ne proc. paramolare ne ne
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen zub nezaložen zub neprořezán
morfolog. variety --ne ne přídat. hrbolek (m) ne ne --metaconule
morfolog.variety ne ne ne 3 hrb. ling. hrbolek 3 hrb. ling. hrbolek ne hypoconulid ne
levá strana přítomnost zubu přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen zub neprořezán
morfolog. variety ne ne ne 3 hrb. ling. hrbolek 3 hrb. ling. hrbolek ne hypoconulid ne
B. Dolní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub neprořezán M3
7.2.3.3 Celkový stav postkraniálního skeletu: Všechny kosti postkraniálního skeletu jsou velmi dobře zachované a neporušené. Na kostech jsou patrné ještě drobné otisky cév. Zbytky měkkých tkání a jílovité hlíny byly z kostí při čištění odstraněny. Na kostech je dobře viditelný nízký věk jedince; nepřirostlé jsou epifýzy humeru, femuru, ulny a radia, nesrostla ještě ani crista iliaca s lopatou kyčelní kosti. Charakteristicky vroubkovaný je i povrch facies symphysialis na pánvi. Kostra tohoto jedince má robustnější stavbu, jsou na ní patrné také výraznější svalové úpony. Ty kosti, které se povedlo úspěšně zpětně přiřadit, byly vizuálně i metricky popsány. U každé kosti jsou také spočítány indexy uvedené v doplňujícím protokolu 1 přílohy I. Indexy jsou násobeny 100; k výpočtu indexů byly použity kosti levé poloviny těla (pouze v případě, že daný rozměr na levé straně těla nebylo možné změřit, byly k výpočtu indexů použity rozměry pravé strany těla a tyto indexy jsou označeny *). 1. Páteř a. krční obratle – krční páteř je kompletně zrekonstruována, v celkovém souboru kostí se úspěšně povedlo nalézt všech sedm krčních obratlů, včetně C1 a C2. Všechny obratle jsou 35
ve výborném stavu, kompletně zachované a nepoškozené. Anomálie ani patologické změny nebyly na obratlech nalezeny. b. hrudní obratle – z celkového počtu dvanácti hrudních obratlů se jich u jedince 8A povedlo identifikovat pouze šest. Díky dokonalé kloubní shodě mezi hroními a dolními processi articulares a těli obratlů bylo možné rekonstruovat část hrudní páteře sestávající se z pěti obratlů (podle srovnávacího materiálu bylo zjištěno, že by se mohlo jednat o úsek v rozsahu Th4/Th5 – Th9/Th10, jisté určení však není možné, jedná se pouze o hypotetický odhad); šestý hrudní obratel byl identifikován jako Th12 (jedna kloubní faseta na těle obratle, tělo má tvar podobný spíše bederním obratlům, processi articulares sureriores jsou rovné, ale dolní kloubní výběžky jsou vytočené laterálním směrem pro spojení s prvním bederním obratlem). U všech obratlů byly také nalezeny znaky poukazující na nízký věk nositele; jedná se především o typické vroubkování těl obratlů, nepřirostlé, nebo jen částečně srostlé kloubní plošky na prosessi transversi a zřetelně viditelná osifikační hranice mezi tělem a obratlovým obloukem. Co se celkového stavu týče, jsou všechny hrudní obratle dobře zachované a jen minimálně poškozené. Traumatické poškození nalezeno nebylo. Drobné výrůstky kostěnné tkáně byly objeveny v oblouku mezi processi articulares superiores nad processus spinosus; tyto výrůstky se však nenalézají u Th12. c. bederní obratle – zpětně přiřazené byly pouze tři bederní obratle; všechny jsou v dobrém stavu, zachované a nepoškozené. U všech jsou také zřetelně patrné znaky určující mladý věk (vroubkovaný okraj a nepřirostlé koncové části processus spinosus). Podle obrazce vzniklého spojením horních i dolních kloubních výběžků bylo možné určit i pozici obratle v lumbální páteři. Pomocí této jednoduché techniky bylo zjištěno, že z lumbální páteře je přítomen L1, L2 a L4 (Whita a Folkense 2005, s. 179-180). Metrický popis obratlů (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 2. Os sacrum Kost křížová je ve velmi dobrém stavu, je kompletní a neporušená. V sakrálním kanálu se nacházejí ještě zbytky rostlin a měkkých tkání. Kostrční obratle nejsou přirostlé a chybějí. Křížová kost má masivnější stavbu, ale svalové úpony nejsou příliš výrazné. Kost je jenom velmi mírně prohnutá. Processus spinalis prvního sakrálního obratle, který vytváří horní okraj sakrálního kanálu, není plně srostlý, a vytváří se tak částečná spina bifida. Plně nepřirostlé je také tělo prvního sakrálního obratle k druhému, těla ostatních obratlů jsou již plně srostlá, v místě srůstu je ale ještě velmi dobře patrná ostrá rýha. Postupující růst je 36
také zřetelně viditelný i na okrajích os sacrum v oblasti facies auricularis. Povrch facies auricularis je vroubkovaný, charakteristické zářezy se vyskytují i na povrchu promontoria. Oba znaky je možné považovat za ukazatele nízkého věku. V horní části crista sacralis lateralis (na obou stranách) jsou patrné drobné dutinky, které je možné v omezeném množství nalézt i na přední straně druhého až pátého obratle. Dále bylo také zaznamenáno atypicky vystupující promontorium nad partes laterales. O možnou sakralizaci bederního obratle se ale zřejmě nejedná, tento stav je spíše způsoben ještě nedokonalou osifikací prvního a druhého sakrálního obratle. Trauma pozorováno nebylo. Metrický popis křížové kosti (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 3. Žebra Žebra nebylo možné k jedinci 8A zpětně přiřadit. 4. Clavicula Obě klíční kosti jsou celé, neporušené a dobře zachované. Pravá clavicula je kratší a masivnější a více zakřivená než levá, má také silnější svalové úpony. V oblasti impressio ligamenti costoclavicularis se nachází kostěný výrůstek, který se zřejmě vytvořil pod tahem tohoto vazu. Facies auricularis sternalis je velmi silně zvrásněný. Levá klíční kost působí spíše gracilnějším dojmem. Kostěné výrůstky se ale v oblasti sternálního konce vyskytují také, i když v menší míře (oblast impressio lig. costoclavicularis). Na spodní straně akromiálního konce se nachází zářez od ostrého předmětu, který byl způsobený postmortálně, a nejedná se tak o traumatické poranění. Metrický popis kosti klíční (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 5. Scapula Obě lopatky jsou zachované, lehce postmortálně poškozená je pouze pravá kost. Na obou scapulách je ale opět možné pozorovat nízký věk jedince. U obou chybí nepřirostlá část kosti na angulus inferior a také povrch kloubní plochy acromionu je typicky zvrásněný. Poměrně klenutá je i facies costalis. Pravá lopatka je v dolní části margo medialis postmortálně porušená. Jedná se o prasklinu, která zabíhá až do dolní třetiny fossa infraspinata. Další drobná ruptura se 37
nachází pod spina scapulae. Levá scapula má mírně abradovaný angulus superior a spinu scapulae, krátká postmortální prasklina je viditelná na margo medialis nad angulus inferior. Ve fossa infraspinata je také velmi dobře patrný cévní otisk. Metrický popis scapuly (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 6. Humerus Obě kosti pažní jsou neporušené, a velmi dobře zachované a působí spíše gracilnějším dojmem; výrazné nejsou ani svalové úpony. Na obou kostech jsou dobře patrné otisky cév. U pravého humeru je již proximální epifýza s diafýzou plně srostlá. V sulcus intertubercularis se nacházejí drobné dutinky (možný důkaz anemického onemocnění). Výrazněji drsnatý je i povrch na crista tuberculi majoris. Distální epifýza je v normě. U levého humeru se mezi proximální epifýzou a diafýzou nacházela ještě růstová chrupavka, a tak tyto části ještě nejsou srostlé. Na dorzální straně hlavice v oblasti tuberculum major se také nacházejí drobné dutinky. Metrické hodnocení humeru (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 7. Ulna Obě kosti jsou ve velmi dobrém stavu a nepoškozené. Chybí pouze obě distální epifýzy. Jak pravá, tak i levá loketní kost má masivní olecranon, výraznější je i margo interosseus. Velmi výrazně vyvinuté jsou i obě kloubní plošky pro hlavičku radia. Metrický popis ulny (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 8. Radius Obě vřetenní kosti jsou zachované a neporušené, mají spíše masivnější stavbu. Na levé kosti jsou zřetelně viditelné otisky cév. Pravá kost je delší a vizuálně prohnutější než kost levá. Obě kosti nemají přirostlé epifýzy; u pravého radia je epifýza přítomna, ale levá epifýza chybí. Metrický popis radia (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
38
9. Karpální kůstky Karpální kůstky chybí; v celkovém kosterním nálezu nebyly přítomny. 10. Metakarpy Zpětně přiřadit se povedlo zaprstní kůstky pravé i levé ruky. U obou stran byly kosti přiřazovány na základě artikulační shody kloubních plošek; tímto způsobem se povedlo přidělit II. až V. metakarp na levé i pravé straně. Všechny kosti jsou ve výborném stavu, postmortálně jsou neponičené. Hlavičky jsou již s těly metakarpů obliterované, u všech je ale možné nalézt výraznou osifikační linii. Metrické hodnocení metakarpálních kůstek (pouze rozměry) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B, přílohy I. 11. Články prstů ruky Články prstů ruky nebylo možné zpětně přiřadit; v celkovém kosterním nálezu ovšem byly některé falangy přítomny. 12. Os coxae Pánevní kosti jsou ve velmi dobrém stavu jen s minimálním poškozením. U obou kostí chybí crista iliaca, která ještě nepřirostla k lopatě kyčelní kosti, u levé os coxae absentuje také navíc část nepřirostlé kosti na tuber ischiadicum. Typicky zvrásněný je povrch facies symphysialis. Celkově mají pánevní kosti spíše masivnější stavbu, svalové úpony ale ještě nejsou příliš výrazné. Na pravé os coxae se vyskytuje v oblasti spina iliaca anterior inferior mohutný kostěný výrůstek, který ovšem na levé kosti zcela chybí. Tento hrbol má hranatý tvar a na spodní straně se v něm nachází dírka. Dále jsou drobné výrůstky kostí patrné také na horním obvodu acetabula (na kosti kyčelní). Kolem acetabula jsou patrné drobné dírky, uvnitř acetabula pod facies luneta na kosti stydké jsou patrné také větší dutinky. Kost na tuber ischiadicum je již pevně přirostlá ke zbytku os ischii, lehce abradovaná je spina iliaca posterior inferior. Na facies glutealis lopaty kyčelní kosti se nachází postmortální poškození. Levá pánevní kost je abradovaná v oblasti spina iliaca posterior superior, ulomená je také spina ischiadicum. Drobné otvůrky a dutinky jsou rozesety v oblasti acetabula jak na jeho vnějším okraji, tak i ve fossa acetabuli. Metrický popis pánve (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 39
13. Femur Obě stehenní kosti jsou ve výborném stavu, jsou kompletní a zcela neporušené. Mají robustní stavbu a poměrně výrazné svalové úpony. Velmi dobře viditelné jsou i otisky drobných cév. U obou femurů jsou ještě distální epifýzy od diafýzy oddělené; u hlavic femurů a velkých trochanterů je velmi dobře pozorovatelná linie nedávného srůstu se zbytkem kosti. Na krčku se nacházejí drobné dutinky a otvůrky, které na ventrální straně u pravého femuru připomínají spíše trámčinu. Levý femur má na distální epifýze abradovaný mediální epikondylus. Patologické útvary ani traumata nebyly registrovány. Metrické hodnocení femuru (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 14. Patella Patelly nebylo možné ke skeletu přiřadit. 15. Tibia Holenní kosti jsou obě kompletně zachované a zcela neporušené. Pouze na v oblasti mediálního konsulu je lehce abradovaný povrch. Zatímco distální epifýzy obou tibií jsou již zcela srostlé, u proximálních epifýz je ještě dobře patrná linie indikující nedávný srůst s diafýzou. Na proximálním konci kostí, zejména v oblasti tuberositas tibiae, jsou patrné drobné dutinky. Obě kosti jsou poměrně masivní a mají také silné svalové úpony. Trauma a patologické útvary nebyly nalezeny. Metrické hodnocení tibie (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 16. Fibula Zachovány jsou obě lýtkové kosti. Kosti jsou neporušené, pouze levá proximální epifýza má postmortálně abradovanou plošku v místě růstové chrupavky; u levé kosti není proximální epifýza přirostlá, pravá kost je kompletní, proximální epifýza je přirostlá a v místě epifyzární chrupavky je viditelná osifikační linie. Nebyly pozorovány žádné abnormality. Metrické hodnocení (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
40
17. Tarzální kůstky Tarzální kosti byly přiřazeny na základě artikulace kloubních ploch. K levým tarzálním kůstkám bylo možné zpětně přiřadit pouze talus a calcaneus, pravá noha obsahuje talus, calcaneus, os cuboideum, os cuneiforme mediale a os naviculare. Všechny kosti jsou v dobrém stavu, postmortálně téměř nepoškozené. Metrické hodnocení tarzálních kostí (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 18. Metatarzální kůstky I když v celkovém nálezovém souboru byly přítomny všechny záprstní kůstky, ke konkrétnímu jedinci se tyto kosti nepovedlo přiřadit. 19. Články prstů nohy Články prstů nohy se nepovedlo zpětně přiřadit; v celkovém kosterním nálezu ovšem byly některé články prstů nohy přítomny.
7.2.4 Stanovení pohlaví Ke stanovení pohlaví byly použity metrické i nemetrické metody, jejichž postup a princip je uveden v příloze III. 7.2.4.1 Metrické metody pro odhad pohlaví Pro stanovení pohlaví byly použity rozměry levých kostí; rozměry jsou pro určení pohlavní diagnózy uváděny v milimetrech, pouze u Novotného metody je počítáno v centimetrech.
Novotného metoda (1986) -
určené pohlaví:...............mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 1, kapitola 3A, přílohy I)
DSP (2005) -
určené pohlaví:................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 1, kapitola 3B, přílohy I)
41
Wasterlain (2000) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 1, kapitola 3C, přílohy I)
Silva (1995) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 1, kapitola 3D, přílohy I)
7.2.4.2 Morfologické znaky určující pohlaví
pohlavně diagnostické znaky nalezené na lebce (obr. P3:A přílohy II): -
poměrně robustní stavba, výraznější svalové úpony, drsnější povrch většiny lebečních kostí; zvrásněný povrch planum nuchae týlní kosti s výrazně vystouplou protuberantia occipitalis externa (Brothwell 1981, s. 60); vystouplé supraorbitální oblouky (White, Folkens 1991, s. 322); šikmo dorzálně ubíhající čelo, prominující glabella, silná a zřetelně vystouplá je i protuberantia mentalis s výrazným svalovým reliéfem v oblasti gonia, přítomnost processus marginalis, processus mastoideus dotýkající se podložky, hranatá očnice a drsnatý povrch lícní kosti (Dobisíková 1999a, s. 172)
pohlavně diagnostické znaky nalezené na pánevní kosti (obr. P3:B přílohy II): -
pánev nese jasné maskulinní znaky; především má robustní stavbu, jako celek je úzká a vysoká, crista iliaca je silně esovitě zakřivená, foramen obturatum má oválný tvar, symfýza je dlouhá a úzká a angulus pubicus je ostrý; acetabulum je poměrně velké a orientované laterálním směrem, spina ischiadica je plošně hranatá, tvar incisura ischiadica major je hlubší, ale více otevřený; sulcus paraglenoidalis je na pravé pánevní kosti velmi slabý, na levé kosti úplně absentuje, arc composae je jednoduchý (Dobisíková 1999a, s. 182-183), vchod do malé pánve má výrazně srdčitý tvar s vyčnívajícím promontoriem (Čihák 2001, s. 283).
Výsledná pohlavní diagnóza: mužské pohlaví. Všechny čtyři metrické metody i morfologické znaky shodně určily mužské pohlaví.
42
7.2.5 Určení věku Již prvotní ohledání skeletu indikovalo relativně nízký věk u jedince 8A. Mezi jasně zřetelné věkové ukazatele patřilo nejen velké procento nesrostlých epifyzárních štěrbin, ale také typické vroubkování na tělech obratlů a nepřirostlá anulární epifýza (Scheuer, Black 2004; s. 215), zvrásněný povrch facies symphysialis a mělký, ostře hrbolatý povrch na sternálním konci claviluly. Plně otevřené (na vnější i vnitřní lebeční desce) byly také všechny velké kraniální švy. 7.2.5.1 Přirůstání epifýz k diafýzám Věk byl stanoven na základě zhodnoceného osifikačního stupně a následného porovnání se dvěma schématy Schwartzovým a Krogmannovým.
Synchondrosis sphenooccipitalis -
určený věk: ..................... jedinec je mladší 18 let (viz protokol 1, kapitola 4A, přílohy I; obr. P3:C přílohy II)
Schwartzovo osifikační schéma (Schwartz 1995) -
určený věk:.........................kolem 16 let (hodnocení viz protokol 1, kapitola 4B, přílohy I; obr. P3:D přílohy II)
Krogmanovo osifikační schéma (Krogman, Iscan 1986) -
určený věk:..........................15,6 let (hodnocení viz protokol 1, kapitola 4C, přílohy I)
7.2.5.2 Mineralizace zubů
Metoda Rozkovcové a Komínka (1984) -
určený věk:...........................15,49 let (hodnocení viz protokol 1, kapitola 4D, přílohy I; obr. P3:E, F přílohy II)
Konečný odhad věku: věk jedince 8A byl odhadnut na 15 a půl roku; rozhodující pro tento závěr byla metoda Rozkovcové a Komínka, a to zejména z toho důvodu, že mineralizace zubní skloviny je řízena geneticky a formování jednotlivých stádií zubů je jen minimálně ovlivněno vnějšími faktory. Proto má tato metoda vysokou validitu.
43
7.2.6 Určení etnické příbuznosti Etnický původ jedince 8A byl určen metodou metrickou a posouzením morfologických znaků. 7.2.6.1 Metrické určení etnického původu K výpočtu etnické příslušnosti byly použity rozměry zjištěné na levé polovině lebky (včetně levé očnice). Jednotlivé rozměry jsou měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba při měření.
FORDISC 2.0 -
určený etnický původ:............ europoidní (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 1, kapitola 4A, přílohy I)
7.2.6.2 Morfologické znaky určující etnickou příslušnost
nalezené morfologické znaky určující europoidní etnický původ: -
vystupující lícní kosti, prominující spina nasalis anterior, ortognátní profil obličeje (Bass 1995, 84, 87); úzká apertura piriformis (Ubelaker 1988, s. 34); rovný tvar nosních kůstek (Krogmann, Iscan 1986, s. 271); zašpičatělý processus mastoideus (Gill 1986, s. 151); šikmý průběh lícních kostí (Velemínský 1999, s. 118); šikmé postavení očnice (Titlbachová 1967, s. 231), mandibula je bilaterálně souměrná a bradový výběžek výrazně prominuje (Gill 1986, s. 149), viz obr. P3:A přílohy II.
nalezené morfologické znaky určující mongoloidní etnický původ: -
nenalezeny
nalezené morfologické znaky určující negroidní etnický původ: -
obdélníkovitý tvar očnice (White, Folkens 1991, s. 329)
Určený etnický původ: europoidní
44
7.2.7 Stanovení výšky postavy 7.2.7.1 Sjøvoldova metoda (1990) Výška postavy byla rovnicemi uvedenými ve Sjøvoldově metodě (1990, s. 442). Jednotlivé kosti byly měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba měření. Směrodatná pro výpočet postavy je rovnice počítající s rozměrem F1, tato rovnice totiž nejvíce koreluje se skutečnou výškou postavy. Použity jsou ovšem i další diskriminační výpočty pro ověření odhadu. Rozměry kostí jsou uvedeny v centimetrech, měřeny byly pravé kosti. Vlastní výpočty výšky postavy jedince 8B jsou uvedeny v protokolu 2, kapitola 6A přílohy I. Výška postavy jedince 8B byla odhadnuta podle rozměru F1 (největší délka femuru) na 168,35 cm +/- 4,49 cm. Tento rozměr byl vybrán jako nejvíce reprezentativní (má největší korelační koeficient s výškou postavy), výpočty podle dalších rozměrů kostí se poměrně různí. Stanovená výška postavy: 168,35 +/- 4,49 cm (163 – 173 cm)
45
7.2.8 Detekce traumat Ante-mortem trauma Stopy po zhojeném traumatickém poranění, které by jedinec 8A utrpěl během života na kostře, nebyly nalezeny. Peri-mortem trauma
Střelné zranění
Klasické stopy střelného poranění byly detekovány na lebce (obr. 9); objevení dvou otvorů na protilehlých částech lebky charakterizuje průstřelové zranění, ze kterého je možné určit trajektorii vystřeleného projektilu. Vstřel, neboli otvor, kterým projektil vstoupil do lebky, byl identifikován v oblasti okcipitální krajiny, v její pravé polovině, ventrolaterálně nad protuberancia occipitalis externa. Tento otvor má pravidelný kruhovitý tvar a je velký přibližně 1 cm. Okraje okolo vstřelu jsou ostré a zkosené směrem k vnitřní lebeční desce, což odpovídá popisu vstřelu podle Rodríguez-Martína (2006, s. 214). Z levého horního okraje vstřelu odstupuje fraktura, která dosahuje až k sutura sagittalis; další tři zlomeniny způsobené v souvislosti se střelným poraněním byly lokalizovány v pravé části a na protilehlé straně otvoru. Tyto fraktury mají ale jen velmi krátký průběh a nejsou příliš zřetelně viditelné. Pokud ale zlomeniny posoudíme komplexně, zjistíme, že jsou všechny lokalizovány v pravé polovině vstřelu, kde mají radiální charakter. Kost je také v oblasti fraktur lehce nadzvednutá a její stěny nejsou zešikmené. Podle Klepingerové (2006, s. 112113) je možné z takovéto situace odhadnout polohu zbraně při střelbě, což by v tomto případě znamenalo, že zbraň nebyla držena striktně kolmo, ale projektil pronikl do lebky lehce zleva. Výstřel, neboli místo, kterým projektil lebku opustil, se nachází v oblasti glabelly, lehce vlevo na kosti čelní. Tento otvor má spíše oválný tvar a jeho okraje jsou ostré, jejich typické zešikmení ovšem chybí. Také jeho velikost je v průměru větší – asi 1,5 cm na šířku a 1 cm na výšku, což se shoduje s popisem Rodríguez-Martína (2006, s. 214). Z obou bočních okrajů otvoru vedou laterálním směrem dvě fraktury vzniklé v důsledku zvětšeného intrakraniálního tlaku, který byl vyvolán prostupující střelou (Klepinger 2006, s. 110). Dlouhá a hluboká zlomenina táhnoucí se na pravé straně lebky zasahuje až do očnice. Síla tlaku zřejmě způsobila praskliny i v pravé očnici, čímž vznikly drobné kůstky, které se při čištění rozpadly; z toho důvodu chybí celý strop pravé očnice. Vzhledem
46
k charakteru vstřelu je možné odvodit, že vystřeleno bylo z bezprostřední blízkosti, zbraň byla k hlavě přiložena kolmo.
Obr. 9: Vlevo detail vstřelu, vpravo otvor v oblasti glabelly po výstřelu projektilu (foto: Z. Hanák)
Poranění vzniklé tupým předmětem
V oblasti levé poloviny kalvy, mezi kostí čelní a temenní, byla identifikována rozsáhlá zlomenina, která mohla být způsobena úderem tupého předmětu. Tato fraktura má nepravidelný srdčitý tvar a ostré nezhojené okraje, ve kterých se nacházejí zbytky jílovité hlíny a měkké tkáně. Kost je v této oblasti fragmentární a některé úlomky chybí, tudíž nebylo možné vysledovat původní tvar fraktury (obr. 10: A). Velikost otvoru je kolem 3,5 cm na výšku a 2,5 cm na šířku (měřen vždy největší rozměr). Okraje otvoru jsou ostré a šikmé. Podle popisu, který uvádí Mohapl a Häckel (2001, s. 54) by se mohlo jednat o zlomeninu impresivní, neboli vpáčenou, v úvahu by připadala ještě zlomenina hvězdicová (Galloway 1999, s. 68), a to zejména z toho důvodu, že z okrajů zlomeniny vycházejí čtyři hluboké radiálně se rozvětvující ruptury (obr. 10: B, C). Tento obraz na lebce vzniká zejména, pokud je rána vedena dostečně velkou silou; praskliny pak probíhají po lebečních kostech v předvídatelných vzorcích v místech nejmenšího odporu (Kimmerle – Baraybar 2008 s. 159). I když charakter zranění odpovídá uváděným popisům tupého násilí, typický otisk atakujícího nástroje na lebečních
kostech
není
rozpoznatelný.
S
velkou
pravděpodobností byla tato zlomenina natolik rozsáhlá a Obr. 10: A – Detail zranění způsobeného tupým předmětem (foto: L. Konečná)
fragmentární, že se postižené kosti už v hrobě nebo při exkavaci rozpadly, a díky nešetrnému zacházení s ostatky
47
se posléze ztratily. Obr. 10: B – RTG snímek tupého poranění hlavy u jedince 8A; pohled z norma lateralis (rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. 10: C – RTG snímek tupého poranění hlavy u jedince 8A; pohled z norma facialis (rtg: KZM FN u sv. Anny).
48
Domněnku, že se o tupé poranění skutečně jedná, podporují také nálezy pocházející z antropologického výzkumu masového hrobu z bitvy u Towtonu z roku 1461, kde byla objevena zranění mající stejný nebo podobný charakter; tyto zlomeniny byly diagnostikovány jako fraktury vzniklé po úderu nepravidelného tupého předmětu (Fiorato, Boylston, Knüsel 2000, s. 90-102). Post-mortem trauma
Abraze kostních tkání
Objeveny byly pouze lokální abradované části kostí, zejména na epifýzách dlouhých kostí, které vznikají působení abiotických faktorů při delším pobytu kostí v zemi (Nawrocki 1995, s. 51-53). Žádné další významné deformace skeletu, nebo jiné postmortálně vzniklé alterace na kostech, nebyly nalezeny.
7.2.9 Detekce patologických stop a vývojových vad Patologické útvar dentice
Hypoplasie skloviny
Horizontálně orientované proužky odpovídající hypoplasii skloviny byly nalezeny na předních zubech, dobře viditelné jsou zejména na dolních řezácích (obr. P4:A přílohy II). Tento defekt ve sklovině vzniká v dětství během vývoje zubů a je důkazem fyziologického stresu, který v daném období působil na vyvíjející se organismus (Roberts, Manchaster 2005, s. 75).
Zubní kámen
Pozůstatky zubního kamene byly objeveny na linguální straně dolních řezáků a na zadních zubech horní čelisti (obr. P4:B přílohy II). Nejmohutnější a nejlépe pozorovatelná vrstva zubního kamene se však nachází na pravém prvním dolním řezáku, kde pokrývá celou plochu zubní korunky na její linguální straně. Tento typ zubního kamene je označován jako kámen supragingivální (Hillson 1996, s. 256).
Zubní kaz
Ložiska zubního kazu byla lokalizována jak v horní, tak i v dolní dentici, většina však byla stomatologicky ošetřena (plomba na levé horní P2, na obou dolních M1). Identifikován byl pouze jeden neošetřený zubní kaz na okluzální ploše pravé druhé dolní stoličky. Zde se demineralizovaný povrch skloviny ve žlábku mezi buccálními hrbolky jevil jako drobný 49
otvor kulatého tvaru, ale při podrobnějším zkoumání bylo zjištěno, že dosahuje značné hloubky a postižen je i dentin; jedná se tedy o tzv. dentinový zubní kaz (Hillson 1996, s. 271–272).
Hypodoncie druhého maxillárního moláru
Vrozená absence jednoho nebo více zubů je označována jako hypodoncie a většinou se projevuje v trvalé dentici. Tato vývojová vada byla nalezena i u jedince 8A, u kterého nedošlo k založení druhé levé maxillární stoličky (obr. P4:C přílohy II). Nepřítomnost tohoto zubu byla ověřena rentgenogramem. Protože absentuje pouze jeden zub, jedná se o hypodoncii náhodnou (Soames, Southham 2005, s. 3). Příčiny jejího vzniku můžou být familiárně dědičné, často je ale výsledkem mutace polygenů řídících vývoj kraniofaciální oblasti. Nalézána je i jako doprovodný symptom u vrozených syndromů (Dixon, Stewart 1976, s. 124–150).
Radikulární cysta
Radikulární cysta byla nalezena pod dolní pravou první stoličkou, lokalizována byla na základě rentgenového snímku (obr. P4:D přílohy II). Na záznamu se tento útvar jevil jako kulaté, ostře ohraničené prosvětlení, které Cawson a Odell (2008, s. 119) označují za typické pro zubní cystu tohoto druhu. Dobře viditelná je i rozsáhlá kazová dutina a deformované kořeny baňkovitého tvaru, které naznačují, že cysta pod kořenem vznikla jako důsledek rozsáhlého zánětu zubní pulpy. Patologické útvary na lebce Stopy patologického onemocnění na lebce nebyly zaznamenány. Patologické útvary na postkraniálním skeletu
Poškození měkké tkáně
Na pravé pánevní kosti, v oblasti spina iliaca anterior inferior, byl nalezen mohutný výběžek kostěnné tkáně (2,5 cm výška a 2 cm šířka). Tento výrůstek má přibližně čtvercovitý tvar, který je na dorzální straně drsnatý, ventrálně je ale hladký (obr. P4:E-F, přílohy II). Zespodu, na jeho distální ploše se nalézá úzká a hluboká jamka. Robertsová a Manchaster (2005, s. 85–86) uvádějí, že tento kostěnný výrůstek může vzniknout jako důsledek poškození měkké tkáně, kdy v oblasti zranění vzniká hematom a měkká tkáň osifikuje. Při svých úvahách vycházejí ze zranění, které bylo objeveno na pánevní kosti 50
anglického vojáka (17. století); útvar na pánevní kosti vojáka má stejný charakter jako u jedince 8A.
7.2.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Uváděny jsou pouze ty epigenetické znaky, které byly na skeletu objeveny, nebo u kterých existují potenciální variety. Epigenetické znaky na lebce
Foramen infraorbitale – na levé i pravé horní čelisti je zřetelný vždy pouze jeden otvor oválného tvaru; obě foramina jsou souměrná. Levé foramen infraorbitale měří ve svém největším rozměru 3 mm, pravé 4 mm.
Foramen parietale – foramen parietale se vyskytuje na levé i pravé temenní kosti. Oba otvory mají kulatý tvar a relativně souměrné rozmístění. Levý otvor je velký asi 1 mm a na os parietale je poměrně zřetelně viditelný; pravé foramen parietale je drobnější, jeho průměr je menší než 0,5 mm a na kosti je velmi špatně detekovatelné.
Ossa suturatum – celkem bylo nalezeno sedm kůstek vložených do lambdového švu a jedna kůstka ve švu šípovém.
Foramen mastoideum – na levém mastoideálním výběžku byl nalezen pouze jeden foramen
mastoideum,
který
měří
v průměru
3
mm
a
je
lokalizován
v
occipitomastoideálním švu. Na pravé straně však byly nalezeny dva mastoideální otvory, oba lokalizované na processus mastoiudes a oba dosahující přibližně stejných rozměrů kolem 3 mm. Prostorové uspořádání foramen mastoideum levé a pravé strany je tedy nesouměrné.
Foramen mentale – na levé i pravé polovině dolní čelisti se nalézá vždy pouze jedno foramen mentale. Pravý otvor je větší (3,5 mm) a je uložený kraniálněji než otvor levý. Levé foramen mentale je menší, v průměru měří 3 mm. Mezi oběma otvory je možné vysledovat lehkou nesymetričnost v jejich lokalizaci na kosti.
Epigenetické znaky postkraniálního skeletu Epigenetické znaky na postkraniálním skeletu nebyly nalezeny.
7.2.11 Možná příčina smrti Příčinou smrti jedince 8A bylo rozsáhlé traumatické poranění lebky a mozku. Primárně smrtelné bylo zřejmě průstřelové poranění procházející napříč celou lebeční dutinou od 51
krajiny týlní po glabellu. Vystřeleno bylo z vojenské pistole typu TT-33, lebku zasáhla celoplášťová střela ráže 7,62 x 25 mm, jejíž počáteční rychlost byla 415 m/s, což je již rychlost způsobující tzv. high velocity injuries. Při tomto druhu poranění dochází k rozsáhlé devastaci mozkové tkáně, která je infikována a lacerována penetrující střelou, poté dochází k molekulárnímu otřesu (tzv. šokovým vlnám) a kavitaci, při které je mozková tkáň roztlačována do stran od procházející střely (Mohapl – Häckel 2001, s. 72– 74). Podle lokalizace vstřelu letící projektil zřejmě zasáhl důležitá mozková centra včetně mozkového kmene. Charakter tupého poranění je poměrně rozsáhlý a klinicky závažný, v porovnání se střelným poškozením ale pravděpodobně nebyl primárně smrtelný. Úderem tupého předmětu (nebo pádem) došlo ke zlomenině lebeční kosti, která měla za následek určitý typ mozkového krvácení. Krvácení vzniklé v důsledku tupého zranění může být epidurální, subdurální nebo subarachnoideální (Dix a Calaluce 1999, s. 92–94; Kvapilová – Dogoši 2007, s. 113–114).
7.2.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Zhotovena byla kresebná rekonstrukce podoby (obr. 11). I přesto ovšem nebyla vytipována vhodná pohřešovaná osoba, se kterou by bylo možné rekonstruovanou podobu jedince 8A následně porovnat. Jedinec 8A proto nebyl ztotožněn.
7.2.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8A U jedince 8A bylo určeno mužské pohlaví a europoidní etnická příslušnost. Stáří skeletu bylo odhadnuto do věkové kategorie juvenis na 15 a půl roku. Výška jedince byla stanovena na základě rozměru femuru F1 na 168,35 cm +/- 4,49 cm (163 – 173 cm). Na lebce byla nalezena dvě rozsáhlá traumatická poškození: zranění způsobené tupým předmětem a průstřel (vstřel v oblasti týlní krajiny a výstřel v oblasti glabelly). Patologické útvary se nejčastěji objevovaly zejména v souvislosti s denticí. Jednalo se o zubní kámen, zubní kaz, sklovinnou hypoplásii a radikulární cystu; za jistou vývojovou vadu je možné považovat i hypodontii druhého levého maxillárního moláru. Na posktarniálním skeletu byl jediným patologickým útvarem kostěnný výrůstek na pravé pánevní kosti, který se zde zřejmě vytvořil v souvislosti s poraněním měkké tkáně. Žádné významné epigenetické znaky (např. sutura metopica nebo perforatio sterni) nalezeny nebyly. Příčinou smrti jedince bylo s velkou pravděpodobností střelné poranění.
52
Obr. 11: Pokus o rekonstrukci podoby jedince 8A (rekonstrukce: A. Dofková).
53
7.3 JEDINEC 8B - antropologická analýza
7.3.1 Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8B Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007
Datum exkavace: 11.4.2007
Poloha těla v hrobě: nezaznamenána
Artefakty: nepřiřazeny
Všechny kosterní pozůstatky pocházejí z hromadného hrobu, jednalo se o primární pohřeb. Stejně jako u předchozího jedince, tak ani u tohoto není známá poloha těla v hrobě, ani to, které artefakty přísluší tomuto jedinci. Policejní zpráva se pouze zmiňuje, že jedna lebka byla již při preparaci kostí poničená. Jako jediná byla zničena právě lebka jedince 8B; jestli se však jednalo o postmortální nebo o perimortální poškození, zpráva neuvádí, fotodokumentace z místa nálezu chybí, a proto se není možné k této situaci blíže vyjádřit.
7.3.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8B Vzhledem k faktu, že kosti všech jedinců byly smíchány dohromady, bylo nutné je před vlastní antropologickou analýzou opětovně zkompletovat. Kosti byly zpětně přiřazovány na základě rozměrů kostí, shodnosti artikulačních kloubních ploch a věkových parametrů (podrobnější popis viz kapitola 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Přiřazena byla páteř, dlouhé kosti končetin a některé drobnější kosti rukou a nohou. Opět ovšem platí upozornění, že mnou přidělené kosti nemusejí jedinci 8B stoprocentně náležet. Přehled přiřazených kostí jedince 8B uvadí tab. 3 (obr. P5 přílohy II).
54
Tab. 3: Přehled kostí skeletu jedince 8B (upraveno podle: Dupras et al. 2006, s. 203) ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nepárové kosti Lebka
1
krční obratle 3 – 7
5 (3 - 7)
Mandibula
1
hrudní obratle 1 – 12
12 (1 – 12)
Jazylka
ne
bederní obratle 1 – 5
5 (1 – 5)
Manubrium
ne
os sacrum
1
Sternum
ne
kostrč
ne
C1 (atlas)
1
C2 (axis)
1
Párové kosti levá
pravá
levá
pravá
Clavicula
1
1
Žebra
A?/B? A?/B?
Scapula
1
1
Pánevní kost
1
1
Humerus
1
1
Femur
1
1
Ulna
1
1
Patella
ne
ne
Radius
1
1
Tibia
1
1
Os lunatum
ne
ne
Fibula
1
1
Os scaphoideum
ne
ne
Calcaneus
1
1
Os trapezium
ne
ne
Talus
1
1
Os trapezoideum
ne
ne
Os cuboideum
1
1
Os triquetrum
ne
ne
Os naviculare
1
1
Os hamatum
ne
ne
Os cuneiforme med.
ne
ne
Os capitatum
ne
ne
Os cuneiforme inter.
ne
ne
Os pisiforme
ne
ne
Os cuneiforme lat.
1
1
Metakarpy
ne
4
Metatarzy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Kostí celkem
59
------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn.
„ne“ – znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) „ne?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu „A?/B?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jsou přiřazeny do věkové kategorie juvenis (jedinec 8A a jedinec 8B), ovšem bližší specifikace ke konkrétnímu jedinci nebyla možná
55
7.3.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení 7.3.3.1 Celkový stav lebky I když jednotlivé lebeční kosti jsou v poměrně dobrém stavu, lebka jako celek nese rozsáhlé známky poškození. Původně byla v celku zachována jenom týlní a temenní oblast, všechny ostatní části bylo nutné do současné podoby zpětně rekonstruovat. I tak ale lebka není kompletní a některé lebeční kosti chybí. Kosti jsou také postmortálně deformované, takže jednotlivé rekonstruované části na sebe ne zcela dokonale „sedí“. Dolní čelist je ale kompletní a nepoškozená. Na obou kostech temenních jsou zřetelně viditelné otisky cévního zásobení mozku. Původně byla lebka znečištěná jílovitou hlínou, v hůře přístupných částech lebky (např. v očnici) se ještě nacházely zbytky měkkých tkání, které nebylo možné při čištění odstranit. Celkově lebka působí spíše gracilnějším dojmem, což může být ale způsobeno chybějícími částmi. Týlní oblast má ale masivnější stavbu s výraznějšími svalovými úpony, robustnější charakter má i dolní čelist. Jak už bylo výše zmíněno, lebka nese výrazné stopy traumatického poranění. Těsně pod protuberantia occipitalis externa na kosti týlní se nachází asi centimetr velký kruhový otvor. Dalším zraněním jsou rozsáhlé fraktury, které se izolovaně táhnou po kostech temenních; první probíhá jako dlouhá čára po pravé os parietale (začíná asi uprostřed této kosti) a pokračuje dále až na kost čelní. Druhá zlomenina se táhne po levé temenní kosti od šupinového švu přes tuber parietale, kde se téměř pravoúhle láme, stáčí se ventrálně a probíhá přes temenní a čelní kost, kde vytváří levou stěnu v polokruhovitém otvoru a nad levým nadočnicovým obloukem se stáčí, probíhá vodorovně s ním a končí u šupinového švu na styku kosti spánkové a velkých křídel kosti klínové. Fraktury se nacházejí i na okrajích foramen magnum, drobná zlomenina se táhne i na pravém okraji kosti týlní podél lambdového švu. Polokruhovitý otvor měří v průměru asi tři centimetry, nachází se v levé polovině kosti čelní a vykazuje také známky násilného poškození. Kost na spodní části tohoto otvoru chybí; tato kostěná část absentuje jako pás od poloviny čelní kosti až po kořen nosu. Chybí také mediální stěna levé očnice (kost slzní a čichová, processus frontalis horní čelisti), kompletně dutina nosní (nosní přepážka, všechny nosní skořepy, vomer, kost patrová, kost klínová a lamina perpendicularis ossis ethmoidalis), celá pravá očnice (kost slzní, čichová, všechny struktury maxilly, pars orbitalis ossis frontalis a struktury kosti klínové) a pravá os zygomaticus. Dále absentuje také levá dolní část kosti nosní, část kosti na pravé straně kosti čelní, oba jařmové oblouky, zadní část pravé a přední část levé šupiny 56
kosti spánkové, odlomená je i oblast kosti týlní pod processus mastoideus kolem týlního otvoru. Všechny velké lebeční švy jsou otevřeny na vnější i vnitřní lebeční desce. Na synchondrosis sphenooccipitalis je patrný proces postupné osifikace, vlastní růstová chrupavka ovšem ještě není zcela uzavřena. Metrické hodnocení (rozměry a indexy) mozkovny i splanchnokrania je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1A a 2A, přílohy I. 7.3.3.2 Celkový stav chrupu: Chrup horní i dolní čelisti je velmi dobře zachován, všechny zuby patří k trvalé dentici. Chrup dolní čelisti je kompletní, v maxillárním chrupu chybějí oba první řezáky (postmortální ztráta). Levý horní třetí molár je sice založen, ale ještě není prořezán (v alveolu je viditelný), na pravé straně tato třetí stolička chybí; rtg snímkem bylo ověřeno, že tento zub není vůbec založen. Oba třetí moláry v dolní čelisti také nejsou založeny. Celkem tedy nejsou v čelistech přítomny tři zuby, chrup je tedy hypodontní. Abraze zubů je fyziologická, pořadí obrušování jednotlivých incisiálních a okluzálních ploch má standardní pořadí, i když je jen minimální. Velmi slabý obrus se vyskytuje pouze u předních zubů, zuby zadní nejsou zatím obroušeny vůbec, což by mohlo ukazovat na nedávné prořezání chrupu a poměrně mladého jedince. Atypická zubní abraze mající vlnkovitý tvar byla objevena pouze u jednoho zubu, a to u horního pravého druhého řezáku. Morfologie většiny zubů je standardní bez zásadních variet ve stavbě jejich korunky. Odlišnosti od klasické morfologie však byly nalezeny na oklusální ploše druhých dolních premolárů, kde je linguální hrbolek rozdělen na dvě části, větší mesiální a menší distální vyvýšeninu; tento vzor je shodný i u obou P2. Další variety je možné v dolní čelisti nalézt i u první pravé stoličky, kde je na její distální ploše přítomen jak pátý hrbolek (hypoconulid), tak i hrbolek šestý (entoconulid). Pátý i šestý hrbolek se nalézají také na distální ploše druhé pravé i levé stoličky a u těchto zubů je však navíc vytvořena i fovea anterior (FA), drobná jamka na okluzální ploše v mesiální části zubu (Turner et al. 1991, s. 22). Morfologií první levé dolní stoličky není možné kvůli stomatologickému zásahu hodnotit. U horních stoliček se variabilita vyskytuje na korunkách obou druhých stoliček, kde je výrazně redukován hypoconus, což je čtvrtý distopalatinální hrbolek. Redukce tohoto hypoconu je zřetelnější u pravého moláru. Drobný náznak výskytu tuberculum Carabelli je možné nalézt na mesiopalatinální straně obou prvních stoliček a přídatný 57
mesiální i distální hrbolek se vyskytuje na okluzální ploše druhého levého premoláru (obr. P6, přílohy II). Na chrupu byly objeveny patologické útvary (viz. 7.3.9 Detekce patologických stop a vývojových vad). Vzhledem k postmortální deformaci horní čelisti není možné přesně zhodnotit stav skusu, přibližně se ovšem jeví postavení čelistí jako orthognátní. Tab. 4: Přehled dentice horní a dolní čelisti u jedince 8B A. Horní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu chybí,alv. otevřen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 ztráta zubu AM M3
morfolog. variety --ne ne ne ne Carabell. hrbolek redukce hypoconu ---
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen, P přítomen zub neprořezán
morfolog. variety --ne ne ne přídat. hrbolek (m,d) Carabell. hrbolek redukce hypoconu ---
morfolog. variety ne ne ne ne ling. hrbolek (m,d) 5. a 6. hrbolek 5. a 6. hrbolek; FA ---
levá strana přítomnost zubu přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen, P přítomen, P zub nezaložen
morfolog. variety ne ne ne ne ling. hrbolek (m,d) nelze hodnotit 5. a 6. hrbolek; FA ---
B. Dolní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub nezaložen M3
7.3.3.3 Celkový stav postkraniálního skeletu: Postkraniální skelet byl původně kompletní, ovšem díky nesprávnému postupu při vyzvedávání kosterních pozůstatků byla kostra tohoto jedince zničena. Bylo nutné pokusit se zpětně přiřadit jednotlivé kosti postkraniálního skeletu k lebce. Toto bylo možné pouze u dlouhých kostí horních a dolních končetin, pánve a také u krčních, hrudních a bederních obratlů; přiřadit se povedlo i tarzální kůstky kostry nohy a některé kosti záprstní. Zpětné přiřazení bylo provedeno na základě věkových ukazatelů a artikulujících kloubních plošek. Je ovšem nutné zdůraznit, že správné přiřazení je možné pouze na základě genetické analýzy a mnou přiřazené kosti nemusejí náležet popisované lebce.
58
Celkově je kostra ve výborném stavu, jednotlivé kosti postkraniálního skeletu jsou velmi dobře zachované a jen minimálně poničené. Původně se na nich nacházely zbytky měkkých tkání, které byly při čištění odstraněny. Na kostech jsou dosud velmi dobře patrné otisky cévního zásobení, viditelné zejména na kostech pánevních a stehenních. To, že jednotlivé kosti patří značně mladému jedinci, dokládají hlavně nepřirostlé epifýzy u obou kostí stehenních a levého humeru. S lopatou kyčelní kosti dosud ještě nesrostla crista iliaca, ta ovšem v kosterním materiálu nebyla nalezena. Chybějí také dolní epifýzy u kostí loketních a pravého radia. Kosti postkraniálního skeletu už mají ale robustní stavbu, jsou na nich dobře patrné také silnější svalové úpony. Jednotlivé kosti, které se povedlo zpětně přiřadit, byly popsány jak vizuálně (viz. níže), tak i metricky; u každé kosti jsou vypočítány i indexy. Metrické hodnocení uvádí doplňující protokol 2, přílohy I. 1. Páteř Všechny páteřní oddíly byly kompletně zpětně rekonstruovány; jednotlivé obratle k sobě byly řazeny na základě artikulačních plošek; k jedinci 8B byla páteř přiřazena až po ověření dokonalé shody kloubních plošek mezi atlasem a occipitálními kondyly a L5 a os sacrum. Páteř jako celek je výborně zachovaná a nepoškozená. Na všech obratlech jsou velmi dobře pozorovatelné znaky indikující nízký věk nositele; jedná se především o vroubkovaný povrch těl obratlů, zřetelné linie po nedávném srůstu těla s obratlovým obloukem a u některých hrudních obratlů je možné nalézt ještě viditelné stopy po obliteraci processus transversus a jeho kloubní plošky. Zásadní abnormality v anatomické stavbě nebyly nalezeny. a. krční obratle – všech sedm krčních obratlů bylo zpětně přiřazeno včetně atlasu a axisu; celá krční páteř je postmortálně nepoškozená. Na ventrální ploše těl všech krčních obratlů (kromě atlasu) byly nalezeny drobné perforace; tyto útvary se nalézají i na dorzální straně obratlů, zde jsou tyto perforace ale větší a hlubší, i když jejich plošný rozsah se zmenšuje. b. hrudní obratle – zpětně přiřazeno je všech dvanáct hrudních obratlů, všechny jsou ve velmi dobrém stavu a vykazují jen minimální postmortální poškození. Také na povrchu hrudních obratlů se vyskytují perforace, a to jak na ventrální, tak i na dorzální straně těla. Perforace jsou zde však mnohem výraznější a otvůrky dosahují také větších rozměrů.
59
c. bederní obratle – přítomno je všech pět lumbálních obratlů, postmortální poškození je pouze ojedinělé a obratle jsou v dobrém stavu. I bederní obratle mají perforovaný povrch celého obratlového těla. Metrické hodnocení obratlů (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 2. Os sacrum Kost křížová je ve výborném stavu, je kompletně zachovaná a neponičená. V sakrálním kanálu se nacházejí ještě drobné zbytky měkkých tkání, které nebylo možné čištěním odstranit. Kost je asi v polovině silně prohnutá, a vytváří se tak konvexní oblouk. Kostrční obratle nejsou přirostlé a ani nebyly v kosterním materiálu nalezeny. Celkově se os sacrum příliš robustně nejeví. Určité charakteristické znaky odpovídají tomu, že tato kost patřila poměrně mladému jedinci. Jedná se především o počáteční srůst sakrálních obratlů v kost křížovou, který je na facies pelvina velmi dobře viditelný v podobě výrazných proužků mezi jednotlivými obratli a částečně ještě také na facies auricularis v podobě otevřených zářezů. Drobné nesrostlé otvory se vyskytují na crista sacralis mediana. Na nízký věk ukazuje také vroubkovaný povrch promontoria a zvrásněná facies auricularis obou stran. V oblasti tuberositas sacralis na zadní straně kosti křížové se nacházejí poměrně velké perforace, které svým charakterem připomínají trámčinu kosti (nejlépe viditelné v oblasti facies auricularis). Tyto dutinky se nalézají také na třetím, čtvrtém a pátém sakrálním obratli na přední straně křížové kosti. Trauma není pozorováno. Metrické hodnocení křížové kosti (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 3. Žebra Žebra nebylo možné zpětně přiřadit. 4. Clavicula Obě kosti klíční jsou zachované a neponičené, viditelné jsou i drobné otisky cév. Celkově jsou robustnější a na spodní straně mají výraznější svalové úpony. Povrch obou facies sternalis je výrazně vroubkovaný. Traumata a patologické útvary nebyly pozorovány. Pravá clavicula je na pohled kratší a více zakřivená. U sternálního konce v oblasti impressio ligamenti costoclavicularis se nachází hluboká propadlina. Další útvary 60
nevykazují abnormality. Levá clavicula je delší a méně zakřivená. V oblasti impressio ligamenti costoclavicularis se nachází hlubší a zdrsnatělá rýha. Část akromiálního konce je lehce abradovaná. Ostatní kostěné útvary jsou v normě. Metrické hodnocení kosti klíční (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B přílohy I. 5. Scapula Obě lopatky jsou ve velmi dobrém stavu. I když nevykazují přílišnou robusticitu, mají výraznější svalové úpony, zejména pravá spina scapulae. Stále přítomny jsou i zbytky tkání a otisky cév. Traumata a patologické útvary nebyly objeveny. Pravá scapula je kompletně zachovaná a neporušená. Na angulus inferior chybí část kosti, která ještě nesrostla se zbytkem lopatky, jedná se o pozůstatek po růstové štěrbině. Absentuje také část za růstovou zónou na acromiálním konci. Levá lopatka je v poměrně dobrém stavu, ovšem postmortálně byl ulomen angulus a margo superior a spina scapulae. Chybí také nepřirostlé části v oblasti acromionu a angulus inferior. Metrické hodnocení scapuly (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 6. Humerus Obě pažní kosti jsou ve výborném stavu a neporušené. Mají výraznější svalové úpony, i když příliš robustní stavbu nevykazují. U obou kostí jsou ještě zcela nepřirostlé proximální epifýzy. Pravá pažní kost má v oblasti crista tuberculi majoris hlubší žlábek, který může být způsoben silným tahem svalů. Na hlavici humeru se nalézá postmortální zásek, v oblasti tuberculum major a minor bylo lokalizováno několik drobných dutinek. Na levém humeru se v distální části diafýzy nalézají velmi dobře viditelné otisky cévního zásobení. V témže místě se nalézá zelenomodrá skvrna (od kovového předmětu). Na distální epifýze nad trochleou je patrný otvor oválného tvaru měřící 8,5 mm na šířku a 7 mm na výšku; okraje tohoto otvoru jsou zaoblené. Tento znak byl charakterizován jako foramen (perforatio) humeri a je možné ho považovat za epigenetický znak. Trochlea této kosti je lehce abradovaná. Traumatické zranění nebylo registrováno. Metrický popis humeru (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
61
7. Ulna Loketní kosti jsou v dobrém stavu, obě jsou ovšem nekompletní. U pravé ulny chybí nepřirostlá distální epifýza, levá loketní kost je odlomená v distální části diafýzy. Obě loketní kosti mají masivnější stavbu v oblasti olecranonů, robustnější charakter je viditelný i na margo interosseus. Metrické hodnocení ulny (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 8. Radius Pravý radius je velmi dobře zachovaný a téměř kompletní, chybí pouze distální epifýza pod růstovou chrupavkou. Z levé vřetenní kosti je dochována pouze diafýza, hlavička radia je ulomená v oblasti krčku, chybí také část distální diafýzy na ventrální straně a nepřirostlá distální epifýza. Kosti mají spíše gracilnější stavbu. Metrické hodnocení radia (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 9. Karpální kůstky Karpální kůstky chybí; v celkovém kosterním souboru nebyly nalezeny. 10. Metakarpy Ke kostře jedince 8B se povedlo přiřadit pouze čtyři pravé metakarpální kůstky (II–V). Jednotlivé kosti jsou zachované a kromě IV. metakarpu nepoškozené. Kůstky nesou řadu znaků určujících mladý věk; především se jedná o zřetelná růstovou hranici mezi tělem a hlavičkou. U V. metakarpu není hlavička metakarpu vůbec přirostlá a chybí. Vyjma II. metakarpu je morfologie jednotlivých kůstek bez anomálií; morfologie II. metakarpální kůstky není standardní a vykazuje známky lehké deformace. Indexy popisující metakarpy stanovovány nebyly. Metrický popis radia (pouze rozměry) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 11. Články prstů ruky Jednotlivé články prstů ruky se k jedinci 8B nepovedlo zpětně přiřadit.
62
12. Os coxae Obě pánevní kosti jsou výborně zachované a jen minimálně porušené; mají spíše robustnější stavbu a výraznější svalové úpony. Velmi masivní je stavba obou acetabulí. Tomu, že pánevní kosti patřily velmi mladému jedinci, nasvědčují zejména nepřirostlé cristae iliacae k lopatě kyčelní kosti a nepřirostlé části kostí k tuber ischiadicum (ani jedna nepřirostlá část v kosterním materiálu nebyla nalezena). Charakteristicky vroubkovaný pro nízký věk je také povrch facies symhysialis. Kost je u obou pánví v oblasti fossa iliaca značně ztenčená; kolem acetabula se u obou pánví nacházejí drobné dírky a dutinky. Velmi dobře jsou viditelné otisky cévního zásobení. Nebyly pozorovány žádné traumatické ani patologické útvary. Pravá pánevní kost je zcela neporušená, u levé je postmortálně odlomená část podél ramus ossis ischii. Metrické hodnocení pánve (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 13. Femur Obě stehenní kosti mají robustní stavbu a jsou na nich velmi dobře pozorovatelné výrazné svalové odstupy. U obou kostí jsou ještě obě distální epifýzy nepřirostlé, hlavice femuru již plně s krčkem kosti osifikovaly, v místě srůstu je však stále patrná růstová linie. Tato linie je také zřetelná u obou trochanterů na pravém femuru. Na těle femurů jsou viditelné otisky cév, na levé kosti se nacházejí také ještě tmavé skvrny, které jsou zřejmě způsobené plísní. Černě zbarvené jsou i styčné plochy v místech, kde se nacházela růstová chrupavka u distální epifýzy (důvod tohoto zbarvení je stejný). Drobné otvory a dutinky se nacházejí na krčku, trochanteru a laterálním a mediálním epikondyly, a to u obou stehenních kostí. Traumatické poškození nebylo objeveno. Metrický popis femuru (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 14. Patella Levou ani pravou čéšku nebylo možné k postkraniálnímu skeletu zpětně přiřadit. 15. Tibia Obě kosti holenní jsou nepoškozené a velmi dobře zachované, celkově vykazují robustnější stavbu; výraznější jsou i svalové úpony. U obou kostí je také vidět nedávné spojení proximální epifýzy s diafýzou, pozůstatkem je zřetelná růstová linie. Nad tuberositas tibie 63
se u obou holení vyskytují drobné dutinky, pod stejnojmennou drsnatinou část kosti chybí, okraje kosti v této části jsou zubaté. Na dialýzách obou kostí jsou patrné otisky cév, na pravé kosti se navíc vyskytují i černě zbarvené skvrnky. Mediální kotníky u obou kostí jsou nepoškozené, pouze u pravé holeně je část tohoto útvaru na dorzální straně lehce abradována. Trauma a patologické útvary nebyly objeveny. Metrický popis tibie (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 16. Fibula Obě lýtkové kosti jsou zachované a neporušené. Kosti mají výrazné hrany a masivnější distální epifýzy. Trauma a patologické útvary nebyly nalezeny. Metrický popis fibuly (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 17. Tarzální kůstky Na základě artikulace koubních ploch byla úspěšně přiřazena část tarzálních kůstek levé i pravé nohy. Ke kostře levé nohy byl přiřazen talus, calcaneus, os cuboideum a os naviculare; kostra pravého chodidla obsahuje talus, calcaneus, os cuboideum, os naviculare a os cuneiforme laterale. Všechny kosti jsou zachované a nepoškozené; žádná kost také nenesla relevantní věkové znaky (všechny části kostí byly již plně osifikované). Abnormality nebyly nalezeny. Metrický popis tarzálních kůstek (rozměry a indexy) je uveden v doplňujícím protokolu 2, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 18. Metatarzální kůstky Záprstní kůstky nebylo možné k jedinci 8B zpětně přiřadit. 19. Články prstů nohy Falangy nohy nejsou přiřazeny.
64
7.3.4 Stanovení pohlaví K určení pohlaví byly použity metody morfometrické i morfologické; metodika, její postup a princip je uveden v kapitole 2.2.1 Metody použité pro odhad pohlaví. 7.3.4.1 Metrické metody pro odhad pohlaví Pro stanovení pohlavní diagnózy byly použity čtyři morfometrické metody; všechny shodně stanovily pohlaví jedince 8B jako mužské. Ke zjištění pohlaví byly použity rozměry levých kostí.
Novotného metoda (1986) -
určené pohlaví:...............mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 2, kapitola 3A, přílohy I)
DSP (2005) -
určené pohlaví:................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 2, kapitola 3B, přílohy I)
Wasterlain (2000) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 2, kapitola 3C, přílohy I)
Silva (1995) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 2, kapitola 3D, přílohy I)
7.3.4.2 Morfologické znaky určující pohlaví
pohlavně diagnostické znaky nalezené na lebce (obr. P7:A, přílohy II): -
obličejová část lebky působí spíše gracilnějším dojmem, naproti tomu mozkovna má robustnější stavbu a nese jasné znaky maskulinního charakteru: výraznější svalové úpony, drsnatý reliéf planum nuchae a výrazně prominující protuberanitia occipitalis externa (Brothwell 1981, s. 60);. processus mastoideus je relativně velký a dotýká se podložky; zaoblené margo supraorbitalis a hranatý tvar očnice (White, Folkens 1991, s. 322); výrazně vystouplá protuberantia
65
mentalis, tupý úhel ramus mandibulae a celková masivní stavba dolní čelisti potvrzují mužský původ krania.
pohlavně diagnostické znaky nalezené na pánvi (obr. P7:B, přílohy II): -
masivní stavba celé kosti a výrazné svalové úpony, srdčitý vchod do malé pánve s vyčnívajícím promontoriem (Čihák 2001, s. 283); ostrý subpubický úhel, úzká a hluboká incisura ischiadica major, která má tvar obráceného J (Brothwell 1981, s. 60, 62); crista iliaca je esovitě zakřivená, arc composae je jednoduchý a foramen obturatum oválné; na horním rameni incisura ischiadica major je vytvořen jen velmi mělký a nevýrazný sulcus paraglenoidalis. Ramus ischiopubicus na crista phallica je lehce vybočený (Dobisíková 1999a, s. 182183). Výrazně konvexně prohnutá je i os sacrum. Celkově je kost pánevní vyšší a užší.
Určené pohlaví: mužské
7.3.5 Určení věku Na mladého jedince poukazovala řada věkových indikátorů již při zběžném ohledání. Jednalo se zejména o velkou část otevřených růstových štěrbin, nepřirostlé anulární epifýzy na terminálních ploškách obratlů (Scheuer, Black 2004; s. 215), zvrásněný povrch facies symphysialis a mělký, ostře hrbolatý povrch na sternálním konci claviluly. Plně otevřené byly také všechny velké kraniální švy, a to jak na vnitřní, tak i na vnější lebeční desce. 7.3.5.1 Přirůstání epifýz k diafýzám Věk byl stanoven na základě zhodnoceného osifikačního stupně a následného porovnání se dvěma schématy Schwartzovým a Krogmannovým.
Synchondrosis sphenooccipitalis -
určený věk: ..................... jedinec je mladší 18 let (viz protokol 2, kapitola 4A, přílohy I; obr. P7:C, přílohy II)
66
Schwartzovo osifikační schéma (Schwartz 1995) -
určený věk:......................... 15 – 16 let (hodnocení viz protokol 2, kapitola 4B, přílohy I; obr. P7:D, přílohy II)
Krogmanovo osifikační schéma (Krogman, Iscan 1986) -
určený věk:.......................... kolem 16 let (hodnocení viz protokol 2, kapitola 4C, přílohy I)
7.3.5.2 Mineralizace zubů
Metoda Rozkovcové a Komínka (1984) -
určený věk:........................... 14 – 15 let (hodnocení viz protokol 2, kapitola 4D, přílohy I; obr. P7:E – F, přílohy II)
Konečný odhad věku: 14 – 16 let. Osifikační schémata určila věk jedince 8B spíše na 16 let. Metoda Rozkovcové a Komínka stanovila věk nižší, a to mezi 14 a 15 let. Vzhledem k tomu, že metoda Rozkovcové a Komínka stanovuje věk na základě mineralizace zubní skloviny, která je determinována geneticky, byla tato metoda tou hlavní, která stanovila věk jedince 8B. Do věku byly zahrnuty i výsledky z osifikačních schémat, a proto bylo věkové rozmezí stanoveno na 14 až 16 let. Osobně se však přikláním k nižší věkové hranici.
7.3.6 Určení etnického původu Etnický původ jedince 8B byl určen metricky i morfologicky. 7.3.6.1 Metrické určení etnického původu Etnická příslušnost byla u jedince 8B stanovena FORDISCem 2.0; k výpočtu byly použity rozměry zjištěné na levé polovině lebky (včetně levé očnice). Jednotlivé rozměry jsou měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba při měření.
FORDISC 2.0 -
určený etnický původ: ............ europoidní (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 2, kapitola 5A, přílohy I)
67
7.3.6.2 Morfologické znaky určující etnickou příslušnost
nalezené morfologické znaky určující europoidní původ (obr. P7:A, přílohy II): -
ustupující lícní kost, prominující spina nasalis anterior (Bass 1995, s. 84, 87); úzká apertura piriformis (Ubelaker 1988, 34); klenutý tvar nosních kůstek (Krogmann, Iscan 1986, s. 271); relativně úzký processus mastoideus, parabolický tvar patra s mírně zoubkovaným transverzálním švem, vystupující bradový výběžek a bilaterálně souměrná brada (Gill 1986, s. 149, 151).
nalezené morfologické znaky určující mongoloidní etnický původ: -
nenalezeny
nalezené morfologické znaky určující negroidní etnický původ: -
nenalezeny
Určený etnický původ: europoidní
7.3.7 Určení výšky postavy 7.3.7.1 Sjøvoldova metoda (1990) Výška postavy byla stanovena na základě diskriminačních rovnic uvedených ve Sjøvoldově metodě. Jednotlivé kosti byly měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba měření. Směrodatná pro výpočet výšky postavy je rovnice počítající s rozměrem F1 (nejvíce koreluje se skutečnou výškou postavy). Použity jsou ovšem i další diskriminační výpočty pro ověření odhadu. Rozměry kostí jsou uvedeny v centimetrech, měřeny byly pouze pravé kosti. Diskriminační rovnice a vlastní výpočty včetně rozměrů zjištěných na kostech jsou uvedeny v protokolu 2, kapitola 5A, přílohy I. Při výpočtu výšky postavy u tohoto jedince panovala překvapivá shoda v jednotlivých výsledcích. Kromě rozměru T1 (největší rozměr tibie), byla určená výška vždy v rozmezí 174 – 175 cm (+/- 4 – 5 cm), což tuto výšku postavy potvrzuje. Přesto byl jako nejreprezentativnější odhad reálné výšky postavy zvolen výpočet podle rozměru F1 (největší délka femuru), který nejvíce odpovídá skutečné výšce postavy. Odhadnutá výška postavy jedince 8A je tedy přibližně 174,3 cm +/- 4,49cm. Stanovená výška postavy: 174,3 cm +/- 4,49cm (rozmezí 170 – 179 cm).
68
7.3.8 Detekce traumat Ante-mortem trauma Na skeletu nebyly nalezeny žádné stopy zhojeného zranění nebo poškození, které by jedince 8B prodělal během svého života. Peri-mortem trauma
Střelné zranění
Stopy typického střelného zranění byly objeveny na lebce (obr. P8, přílohy II). V oblasti planum nuchae, pod protuberania occipitalis externa týlní kosti se nalézá vstřel; výstřel byl rozpoznán na protilehlé straně lebky na šupině kosti čelní, spíše vlevo od mediánní roviny. Otvor vstřelu má kruhovitý tvar, jeho velikost je v průměru 8 mm. Hrany otvoru jsou směrem dovnitř lebeční dutiny šikmě zkosené a ostré; z okraje vstřelu nevycházejí žádné fraktury ani prasklinky. Otvor výstřelu je plošně poměrně rozsáhlý a jeho původní tvar byl postmortálně zničený. Pravá část otvoru má půlkruhový charakter, jeho levá část ovšem není kompletní a část kosti chybí. Tyto absentující kostěné dílky byly s největší pravděpodobností vylomeny vnitrolebečním tlakem, tafonomickými změnami došlo k jejich uvolnění z lebky a během exkavace byly ztraceny, jelikož se je nepovedlo v celkovém kosterním souboru najít. Velikost výstřelu je 2 cm a byla měřena jako průměr na pravé polovině otvoru. Hrany výstřelu jsou ostré, kost se sešikmuje směrem od vnitřní ke vnější lebeční desce. Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o zranění průstřelové; mezi otvorem vstřelu a výstřelu je jasně zřetelná přímočará trajektorie probíhajícího projektilu. Podle charakteru zranění muselo být ze zbraně vystřeleno z bezprostřední blízkosti, a to buď přiložením hlavně k lebce, nebo ve vzdálenosti jen několika málo centimetrů od ní (Brickley, Ferllini 2007, s. 206) Post-mortem trauma
Poškození lebky
Z policejního spisu vyplývá, že drtivá část lebky byla již při preparaci kosterního materiálu postmortálními změnami značně poškozená. V podstatě jedinou nezničenou částí byla lebeční kalva, obličejová část krania byla kompletně destruovaná a částečně došlo také k deformaci kostí. K tomuto poškození mohlo dojít jak vlivem velkého vnitrolebečního tlaku (hypoteticky mohl způsobit fraktury křehkých struktur očnice a dutiny nosní a 69
tafonomickými procesy došlo k uvolnění těchto kostěných fragmentů), tak i působením abiotických postmortálních faktorů (například váha půdního nadloží nebo kamenů, které způsobily zlomeniny a rozdrcení křehkých strukrtur obličejové části lebky). V úvahu připadá také kombinace obou hypotéz.
Poškození postkraniálního skeletu
Zásadní postmortální poškození nebylo na postkraniálním skeletu objeveno; nalezeny byly jen lokálně abradované části povrchu kostí (např. distální epifýzy femurů, těla obratlů atd.) vzniklé působením abiotických faktorů. Některé kosti byly ovšem poškozeny v průběhu vyzvedávání kosterních ostatků (např. odlomená crista phalica na levé pánevní kosti, zlomená proximální i distální epifýza levého radia atd.). Pro tato relativně „čerstvá“ traumata jsou typické ostré lomy bez zabarvení.
7.3.9 Detekce patologických změn Patologické útvary dentice
Hypoplásie skloviny
Hypoplastické změny skloviny byly objeveny na zubech jak dolní, tak i horní čelisti; výraznější hypoplásie byla zaznamenána zejména na předních zubech, proužky je ovšem možné rozeznat i na zubech zadních. Zřetelnější jsou hypoplastické proužky na zubech dolní čelisti, kde jsou velmi dobře viditelné na labiální ploše všech předních a třenových zubů; u řezáků a špičáků je postižena i linguální strana; u stoliček je hypoplásie také přítomná, není ovšem tak výrazná a vyskytuje se pouze na bukální straně (obr. P9:A, přílohy II). Podobnou situaci je možné pozorovat i na zubech maxillární dentice, pouze s tím rozdílem, že na molárech se použky nevyskytují. Hypoplásií nejvíce postižené jsou horní a dolní špičáky, u kterých se kromě proužků vyskytují také mělké jamky, jenž deformují dolní polovinu korunky zubu. Hypoplastické změny skloviny jsou důkazem fyziologického stresu působícího v době vývoje mladého organismu (Waldron 2008, s. 244–245).
Zubní kaz
Dentice jedince 8B obsahovala relativně velký počet stomatologicky neošetřených zubní kazů. V horní čelisti byl objeven kaz na okluzální ploše levé i pravé první stoličky; oba kazy jsou značně rozsáhlé, zasahují poměrně hluboko dovnitř zubní korunky, a tím zachvacují dentin. Tento popis odpovídá tzv. dentinovému kazu (Hillson 1996, s. 271). 70
Další kazy byly objeveny mezi kontaktními plochami jednotlivých zubů. Hnědý demineralizovaný povrch skloviny signalizující rostoucí zubní kaz je rozpoznatelný na distální ploše levého prvního a druhého premoláru, na mesiální i distální ploše levé první stoličky, na mesiální ploše druhé levé stoličky, na distální ploše pravého druhého premoláru a mesiální ploše pravé první stoličky (obr. P9:B, přílohy II). V dolní čelisti se vyskytují pouze dva kazy menšího rozsahu, oba jsou situovány v oblasti foramen nutritivum na bukálních plochách prvního a druhého levého moláru. Tyto kazy zachvacují pouze sklovinný povrch a podle Hillsonova popisu (1996, s. 269) byly identifikovány jako kazy sklovinné. Na okluzální ploše prvního levého moláru se vyskytuje ještě jeden zubní kaz, ten byl ovšem stomatologicky ošetřen.
Předčasná ztráta pravé třetí stoličky
Charakteristické stopy hojivého procesu kostní tkáně alveolárního výběžku maxilly naznačují, že pravá horní třetí stolička byla původně založena, ale již během života jedince došlo k její intravitální ztrátě (obr. P9:C, přílohy II). Této teorii by odpovídala pozice zubů v zubní oblouku; pokud by třetí molár nebyl vývojově založen, došlo by k částečnému rozestupu zubů na alveolárním výběžku. Zuby jsou ale natěsnané u sebe a jejich pozice je stranově souměrná. Za druhou stoličkou je také dostatek místa pro další zub. Dalším důkazem je také výskyt reparační tkáně (Ortner 2003, s. 593), která uzavírá částečně ještě viditelný otvor do alveolu. Patologické útvary na lebce
Anemické onemocnění
Drobně perforovaná struktura kosti byla nalezena na kosti patrové, podobné znaky se nalézají také na kosti parietální a okcipitální (obr. 12:B). Počáteční a velmi slabá kribrifikace (vznik cribra orbitalia) je viditelná také na stropu levé očnice, perforace se nalézají i na kosti patrové (obr. 12:A). Zimmerman a Kelley (1982, s. 75) tyto perforace popisují jako anemické změny vzniklé v důsledku velké ztráty krve, nedostatečného množství železa ve stravě nebo jako příznak dýchacích a trávících onemocnění. Perforace nalezené na lebce ale nejsou natolik rozsáhlé, že by z nich bylo možné vyvodit jednoznačný závěr. Pokud ovšem vezmeme v potaz znaky indikující anemické onemocnění nalezené na postkraniálním skeletu (viz níže) je možné usoudit, že by se skutečně o anemické onemocnění mohlo jednat.
71
A
B
C
D
Obr. 12: A – Perforovaný povrch patrové kosti. B – perforace na kostech temenních. C – anemické změny na těle obratle. D – perforace na kosti křížové (foto: L. Konečná)
72
Patologické útvary postkraniálního skeletu
Anemické onemocnění
Perforovaný povrch obratlových těl je jedním z řady příznaků anemického onemocnění (Ortner 2003, s. 365). Tyto perforace byly objeveny také téměř na všech tělech obratlů bez ohledu na páteřní oddíl. Na ventrální straně byly rozpoznávány spíše drobnější, ale hustější dutinky; na dorzální straně byly velmi často nacházeny perforace méně početné, ale dosahující větších rozměrů, často rozrušující tramčinu kosti (obr. 12: C). Podobně nápadné útvary bylo možné rozeznat také na kosti křížové (obr. 12:D) a proximálních epifýzách tibie. Pokud kromě výskytu těchto abnormálních struktur na kostře přihlédneme také k útvarům nalezených na lebečních kostech (cribra orbitalia, kribrifikace patrové kosti), je možné usoudit, že dotyčný mohl trpět jistou formou anemického onemocnění.
Deformovaný II. metakarp
Nestandardní anatomická stavba byla zjištěna u II. pravé metakarpální kůstky. Jedná se o lehkou deformaci distální části těla metakarpu včetně jeho hlavičky, která se projevuje zřetelným palmárním skloněním této zaprstní oblasti (obr. P9:D – E, přílohy II). Jelikož na RTG snímku nebyly patrné žádné stopy po hojení nebo zlomenině, je interpretace pouze hypotetická; nejpravděpodobněji byla tato deformace způsobena větším nebo abnormálním tahem svalstva upínajícího se na tuto část kosti.
7.3.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Epigenetické znaky na lebce
Supratrochleární struktury – supratrochleární struktury se na levé očnici nevyskytují, přítomen je pouze mělký a zaoblený žlábek. Pravá očnice chybí, tudíž nebylo možné tyto útvary hodnotit.
Foramen infraorbitale – na levé maxille se nachází pouze jedno foramen infraorbitale, které ve svém největším průměru dosahuje 3 mm. Pravá polovina maxilly chybí, není možné se proto vyjádřit k charakteru infraorbitálního otvoru a ani k jejich stranové souměrnosti.
Foramen parietale – nalezeno bylo pouze jedno foramen parietale, a to na pravé temenní kosti. Má kulatý tvar a je poměrně drobné, v průměru měří jen 0,5 mm. Stranová nesouměrnost.
73
Ossa suturatum – v průběhu velkých švů absentují ossa suturatum; pouze v lambdovém švu se v jeho pravé části nachází jedna drobná vložená kůstka.
Foramen mastoideum – na každé straně bylo nalezeno pouze jedno foramen mastoideum; pravé měří 2 mm, levé 1,5 mm. Stranově jsou souměrná.
Foramen mentale – na levé i pravé polovině dolní čelisti se nalézá jen jedno foramen mentale; obě jsou stranově souměrná. Levé je metricky větší, měří 4 mm, pravé má v průměru 3 mm.
Epigenetické znaky postkraniálního skeletu
Perforatio humeri – perforatio humeri bylo objeveno na distální epifýze levého humeru ve fossa olecrani (obr. P9:F, přílohy II). Tento otvor má oválný tvar a je přibližně velký jako hrachové zrnko; jeho rozměr na šířku je 8,5 mm a jeho výška dosahuje 7 mm. Okraje otvoru nejsou výrazněji ztenčené a jeho hrany jsou zaoblené. Těmito charakteristikami je možné doložit, že otvor nevznikl postmortálně vlivem působení abiotických faktorů, a je možné ho považovat za epigenetický znak.
7.3.11 Možná příčina smrti Příčinou smrti bylo střelné zranění. Vzhledem k charakteru vstřelu a rozsáhlé devastaci lebky (kompletní zničení obličejové části a křehkých struktur dutiny nosní) je možné usuzovat, že vystřeleno bylo z velmi malé vzdálenosti. Nasvědčuje tomu také přítomnost rozsáhlých roztříštěnin a puklin na levé lebeční klenbě. Vznik tohoto poškození Knobloch (1956, s. 184) vysvětluje jako důsledek působení plynů a hydrodynamického tlaku; který vyvine projektil na mozek a mozkomíšní mok, a tím dochází k rozdrcení mozkové tkáně.
7.3.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Jedinec 8B nebyl individuálně ztotožněn. Nebylo totiž možné dohledat pohřešovanou osobu, která by odpovídajícímu profilu odpovídala. Rekonstrukce podoby nebyla provedena kvůli rozsáhlému poškození lebky.
7.3.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8B Jedinec 8B byl identifikován jako mladistvý muž ve věku 14 – 16 let. Etnický původ byl určený jako europoidní. Výška postavy byla odhadnuta podle rozměru F1 na 174,3 cm +/4,49 cm. Na lebce bylo nalezeno průstřelové poranění, které bylo s největší pravděpodobností také příčinou smrti tohoto jedince. Stopy po možném anemickém 74
onemocnění byly zaznamenány na lebce i na postkraniálním skeletu, abnormálně deformovaný je II. pravý metakarp. Z patologických onemocnění dentice byla detekována hypoplásie skloviny a zubní kámen, intravitálně ztracená byla také pravá třetí stolička. Na lebce byly nalezeny pouze drobné variety v epigenetických znacích, na postkraniálním skeletu byly nalezeny na obou pažních kostech perforatia humeri.
75
7.4 JEDINEC 8C - antropologická analýza
7.4.1 Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8C Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007
Datum exkavace: 11.4.2007
Poloha těla v hrobě: nezaznamenána
Artefakty: nepřiřazeny
Kosterní pozůstatky jedince 8C byly objeveny v hromadném hrobě, poloha těla v hrobové jámě ovšem není zaznamenána, fotodokumentace z místa nálezu nebyla pořízena. Dále také nebylo možné zpětně určit, které z nalezených artefaktů patřily k této kostře. V souvislosti s těmito fakty se není možné vyjádřit k dalším relevantním událostem, které mohly předcházet smrti tohoto jedince (tělo bylo do hrobu vhozeno?/ položeno?).
7.4.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8C Stejně jako u ostatních jedinců, tak i kostru jedince 8C bylo nutné před antropologickou prohlídkou zpětně zkompletovat (podrobnější postup rekonstrukce koster viz kapitola 5.1.4 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Z tohoto důvodu proto upozorňuji, že mnou sestavené kosti nemusejí patřit právě tomuto jedinci. K lebce se na základě artikulace kloubních ploch uspěšně povedlo přiřadit páteř, seskupení pánevního pletence a kosti dolních končetin. Horní končetiny byly přiřazeny k jedinci 8C po srovnání metrických hodnot jednotlivých kostí s rozměry kostí již přiřazených. Přehled kostí zpětně sestaveného skeletu jedince 8C zobrazuje tab. 5, obr. P10, přílohy II.
76
Tab. 5: Přehled kostí skeletu u jedince 8C (schéma upraveno podle: Dupras et al. 2006, s. 203) ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nepárové kosti Lebka
1
krční obratle 3 – 7
4
Mandibula
1
hrudní obratle 1 – 12
9
Jazylka
ne
bederní obratle 1 – 5
ne
Manubrium
ne
os sacrum
1
Sternum
ne
kostrč
ne
C1 (atlas)
1
C2 (axis)
1
Párové kosti levá
pravá
levá
pravá
Clavicula
ne
ne
Žebra
C?/D? C?/D?
Scapula
1
1
Pánevní kost
1
1
Humerus
1
1
Femur
1
1
Ulna
1
1
Patella
ne?
ne?
Radius
1
1
Tibia
1
1
Os lunatum
ne
ne
Fibula
1
1
Os scaphoideum
ne
ne
Calcaneus
1
1
Os trapezium
ne
ne
Talus
1
1
Os trapezoideum
ne
ne
Os cuboideum
1
1
Os triquetrum
ne
ne
Os naviculare
1
1
Os hamatum
ne
ne
Os cuneiforme med.
1
ne
Os capitatum
ne
ne
Os cuneiforme inter.
1
1
Os pisiforme
ne
ne
Os cuneiforme lat.
ne
1
Metakarpy
ne?
ne?
Metatarzy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Kostí celkem
46
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn.
„ne“ – znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) „ne?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu „C?/D?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jsou přiřazeny do věkové kategorie adultus I (jedinec 8C a jedinec 8D), ovšem bližší specifikace ke konkrétnímu jedinci nebyla možná; kosti se nalézají v souboru kostí nepřiřazených
77
7.4.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení 7.4.3.1 Celkový stav lebky Lebka je ve velmi dobrém stavu, je téměř kompletní jen s minimálním poškozením. Zničené jsou především křehké struktury uvnitř levé očnice, kde chybí strop orbity (pars orbitalis ossis frontalis), její zadní a mediální stěna (malá křídla kosti klínové, kost slzní a lamina orbitalis kosti čichové) a část dolní stěny orbity (maxilla a processus orbitalis patrové kosti). Pravá orbita má poškozenou pouze mediální stěnu, kde absentuje kost slzní a čichová. Zcela chybí také nosní přepážka (lamina perpendicularis čichové kosti a část kosti radliční), boční stěny dutiny nosní (na levé straně chybí všechny tři nosní skořepy, tělo maxilly, kost slzní, čichový labyrint, lamina perpendicularis patrové kosti a lamina medialis processus pterygoidei kosti klínové; na pravé straně chybí všechny výše uvedené struktury s výjimkou těla maxilly), levý jařmový oblouk a lamina lateralis levého processus pterygoidei klínové kosti. Lebka nese také stopy po traumatickém poranění, většinou se jedná o menší fraktury. Nejvýraznější praskliny se nacházejí po obou stranách maxilly a téměř souměrně obkružují aperturu piriformis, další fraktury jsou viditelné po stranách na spáncích. Výrazné traumatické poškození je dobře viditelné v levé polovině planum nuchae, kde se nalézá oválný otvor. Na spodním okraji tohoto otvoru probíhá zlomenina. Její průběh je zpočátku rovný, nad levým kondylem se ovšem stáčí laterálně a končí u levého processus mastoideus. Povrch lebeční kalvy je perforovaný. Tyto drobné dírky se nalézají na čelní kosti na obou nadočnicových obloucích a také kolem měrného bodu lambda na temenní a týlní kosti. Původně se na lebce nalézaly zbytky tkání a hlína, které byly sice při čištění odstraněny, částečně se ovšem nacházejí ještě v obtížně dostupných prostorách lebky. Na lebeční kalvě jsou také viditelné otisky cévního zásobení mozku, povrch celé lebky je pobytem v zemi zbarven do žlutohněda. Lebka má celou řadu velmi robustních znaků s výraznými svalovými úpony. V sutura lambdoidea je vložena jedna větší kůstka, na styku se šípovým švem se nachází os apicis. Další kůstka je vložena v sutura occipitomastoidea, tzv. epipterická kost se nachází na levé straně mezi kostí čelní, klínovou, temenní a šupinou kosti spánkové. Průběh všech velkých švů je viditelný na vnitřní i vnější lebeční desce. Metrický popis mozkovny i obličejové části lebky (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 3, kapitola 1A a 2A, přílohy I. 78
7.4.3.2 Celkový stav chrupu: Dentice je téměř kompletní, chybí pouze oba horní první řezáky a levý druhý horní řezák. Přední zuby jsou zdravotně v poměrně dobrém stavu, rozsáhlá kazová ložiska se nalézají pouze na zadních zubech. Kazem zcela zničená je první dolní levá stolička (kde kaz zachvátil celou korunku zubu), výrazně poškozený je i první horní pravý premolár. Kazová ložiska menšího rozsahu se nalézají na dolní pravé a horní levé první stoličce a na druhém levém horním premoláru. Stomatologicky ošetřen byl pouze kaz na pravé první horní stoličce. Na předních zubech dolní čelisti (na linguální straně) byl objeven poměrně silný zubní kámen. Prostory mezi jednotlivými zuby dolní čelisti jsou poměrně velké, zuby na sebe nejsou nahlučeny, což by mohlo indikovat nezaložení třetích molárů, vyloučit ovšem nelze ani jejich retenci. Rtg snímky čelistí nebyly pořizovány, proto není možné se k absenci třetích stoliček blíže vyjádřit. Tab. 6: Přehled dentice horní a dolní čelisti u jedince 8C A. Horní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub N/R? M3
morfolog. variety --ne ne přídat. hrbolek (d) přídat. hrbolek (d) Carabell. hrbolek absence hypoconu ---
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen chybí, alv. otevřen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen zub N/R?
morfolog. variety --ne ne přídat. hrbolek (d) přídat. hrbolek (d) Carabell. hrbolek redukce hypoconu ---
morfolog. variety ne ne ne ne ling. hrbolek (m,d) nelze hodnotit red. metaconid; FA ---
levá strana přítomnost zubu přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen zub N/R?
morfolog. variety ne ne ne ne ling. hrbolek (m,d) ne red.metaconid; FA ---
B. Dolní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub N/R? M3 N...zub nezaložen; R...zub je retinován
Morfologie předních zubů, na rozdíl od zubů zadních, nevykazuje žádné variabilní znaky. Drobné odchylky od klasické zubní morfologie byly nalezeny na dolních 79
premolárech a na horních i dolních stoličkách (obr. P11, přílohy II). Na obou druhých dolních premolárech je linguální hrbolek rozdělený na dva menší, přibližně stejně velké hrbolky. První pravá dolní stolička má klasickou morfologií. Obě druhé dolní stoličky mají jen tři hrbolky (dva bukální a jeden linguální), v mesiální části okluzální plochy byla nalezena také drobná jamka, která vykazuje podobné charakteristiky jako tzv. fovea anterior popisovaná i Turnerovou et al (1991, s. 22). Na všech horních premolárech byly objeveny přídatné distální hrbolky; korunky obou prvních horních stoliček jsou čtyřhrbolkové a kromě výrazných Carabelliho hrbolků na linguální straně levého i pravého protoconu je jejich morfologie normální. Druhé horní stoličky jsou ve své stavbě již variabilnější. Pravý molár má tři hrbolky; levý je čtyřhrbolkový, distolinguální hrbolek (hypoconus) je ale redukován. Sklovina, zejména na předních zubech, je zřejmě díky pobytu v zemině zbarvena do fialovohněda; jsou na nich viditelné i drobné praskliny. Přední zuby jsou obroušeny pouze minimálně, u zadních zubů se abraze nevyskytuje téměř vůbec. Skus u tohoto jedince je v normě, abnormality nebyly zaznamenány. 7.4.3.3 Celkový stav postkraniálního skeletu: Celkově je postkraniální skelet v poměrně dobrém stavu, postmortálně poškozené jsou pouze některé kosti. Kromě pravého humeru, který je zlomený (část kosti chybí, takže rekonstrukce není možná), se jedná pouze o poškození menšího charakteru, vesměs o abrazi kostní tkáně nebo drobnější zlomeniny. Porušené jsou tyto kosti: obě lopatky, hlavice levého humeru, distální epifýza pravé ulny, abraze na distální epifýze pravého radia a hlavičce levého radia, sternum, levá pánevní kost a levá proximální epifýza femuru a levá distální epifýza tibie. Kosti, stejně jako u ostatních jedinců, byly zpřeházené a smíchané se skelety dalších jedinců. Proto bylo nutné se alespoň pokusit o zpětné přiřazení kostí k lebce. Vzhledem k tomu, že skelety jedineců 8C a 8D vykazují přibližně stejné stáří, kosti nebylo možné přiřazovat na základě věkových indikátorů, protože ty vykazovaly shodné znaky. Přiřazení kostí proto bylo provedeno na základě artikulace kloubních ploch a robusticity jednotlivých kostí, v potaz bylo bráno i zbarvení kostí. Z tohoto důvodu upozorňuji, že přiřazené kosti nemusejí náležet k lebce. Tento způsob byl však jedinou dostupnou metodou. Svalové úpony, ale ani stavba postkraniálního skeletu není tolik masivní a robustní jako u jedince 8D, přesto jednotlivé kosti nelze považovat za gracilní. Na většině kostí jsou 80
dobře patrné otisky cév, původně se na nich nalézaly i zbytky tkání, ty však byly při čištění odstraněny. Ty kosti, které se povedlo zpětně přiřadit, byly vizuálně i metricky popsány (viz. níže). U každé kosti jsou také spočítány indexy, které jsou uvedeny v doplňujícím protokolu 3, přílohy I. 1. Páteř Páteř u jedince 8C není kompletní; na základě shodnosti artikulačních ploch byla sestavena jen její část. Páteř nebyla rekonstruována v celém rozsahu zejména z toho důvodu, že některé obratle nebyly v celkovém souboru nalezeny. a. krční obratle – z krční páteře je zachováno šest obratlů. K lebce prokazatelně patří atlas a axis, u dalších čtyř obratlů není možné určit jejich pořadí. Stavba prvních dvou obratlů je typická a žádné anomálie nebyly objeveny; ovšem na Ca, na rameni pravého tuberculum anterius transverzálního výběžku, byla objevena zóna nedostatečné osifikace. Raménko je v této části velmi ztenčené a jen částečně spojené nedostatečně osifikovaným švem. Obratel Cb a Cc má na processus transversus částečně přepažené foramen transversarius. Obratle Ca až Cc spolu kloubně artikulují. Obratel Cd je postmortálně poškozený, chybí celé tělo a pravý processus transversus. b. hrudní obratle – celkem bylo objeveno a přiřazeno devět hrudních obratlů. Kloubní plošky jednotlivých obratlů spolu sice dokonale artikulují, jejich přesné pořadí však nebylo možné stanovit. I když ještě částečně nesou znaky určující relativně mladý věk, anulární epifýzy jsou již přirostlé, stejně jako všechny další kloubní plochy. Povrch těl je drobně a řídce perforovaný. c. bederní obratle – chybí; v celkovém kosterním souboru nebyly nalezeny. Metrické hodnocení obratlů (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 2. Os sacrum Křížová kost je celkově v dobrém stavu, chybí ovšem její levá dolní část a spodní část crista sacralis mediana. I když je složena jen z pěti sakrálních obratlů, promontorium kosti lehce vystupuje nad postranní laterální části, které vykazují také drobnou asymetrii (levý pars laterales je kratší než pravý). Konvexita křížové kosti není nijak výrazná. Jednotlivé obratle mezi sebou jsou již plně srostlé, viditelné jsou však ještě růstové linie, pravá laterální část mezi druhým a třetím obratlem není obliterována vůbec a nachází se zde 81
drobná mezera. Facies auricularis je zvrásněná a drsnatá, což ukazuje na nižší věk jedince. Za těmito kloubními plochami jsou patné drobné dutinky a otvůrky. Kost má robustnější stavbu. Patologické útvary a trauma nalezeno nebylo. Metrické hodnocení křížové kosti (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 3. Žebra Žebra nebylo možné zpětně přiřadit. 4. Clavicula Obě klíční kosti chybí. 5. Scapula Lopatky jsou zachované a v relativně dobrém stavu, na obou se ale nachází drobné postmortální poškození; pravá lopatka má ulomený acromion i processus coracoideus, poškozené je i margo medialis, pod spina scapulae se nalézá otvor ve tvaru písmene V. Levá lopatka je nad arcus inferior zlomená a celý arcus inferior je na dorzální straně abradovaný, odlomená je také celá margo superior. Na obou lopatkách jsou patrné otisky cév, na pravé scapule jsou ještě drobné zbytky měkkých tkání. Obě kosti jsou spíše robustnější s výraznějšími svalovými úpony. Abnormality nebo stopy po patologickém onemocnění nebyly nalezeny. Metrické hodnocení lopatky (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 6. Humerus Kompletní a relativně nepoškozený je levý humerus, pravá pažní kost je v distální třetině těla zlomená. Část kosti chybí, a proto nebylo možné tuto kost zpětně rekonstruovat. Obě lomné hrany jsou světlé, ostré, poměrně hladké a nevykazují známky hojivého procesu, což nasvědčuje tomu, že kost byla zlomená až po smrti jedince. Levý humerus není sice výrazně poškozený, ventrální strana hlavice a laterální i mediální výběžky na trochlei jsou ovšem abradované. Hlavice u obou kostí jsou již plně přirostlé k tělům, na obou kostech jsou však ještě stopy po srůstu v podobě růstových linií. Na těle obou kostí jsou viditelné otisky cév. Kosti nevykazují přílišnou robusticitu, svalové úpony, v porovnání s ostatními jedinci, nejsou příliš výrazné. 82
Metrické hodnocení humeru (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 7. Ulna Obě loketní kosti jsou zachované a vesměs nepoškozené. Pouze pravá ulna má ulomenou distální epifýzu a lehce abradovaný olecranon. Levá ulna je kompletní a nepoškozená, na distální epifýze je ještě patrná růstová linie. Obě kosti mají spíše robustnější charakter. Anomálie pozorovány nebyly. Metrické hodnocení loketní kosti (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 8. Radius Obě vřetenní kosti jsou v dobrém stavu, kompletní a kromě lehkých abrazí na hlavičce levé kosti a distální epifýze kosti pravé nejsou poškozeny. Kompakta na těle pravého radia je lehce sloupaná, což je způsobené pobytem v zemině. Kosti mají spíše robustnější stavbu. Abnormality nebyly nalezeny. Metrické hodnocení radia (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 9. Karpální kůstky Karpální kůstky chybí; v celkovém kosterním souboru nebyly nalezeny. 10. Metakarpální kůstky Metakarpální kůstky v nalezeném kosterním souboru sice objeveny byly, jejich přiřazení k jedinci 8C však nebylo realizovatelné. 11. Články prstů ruky Jednotlivé články prstů ruky nebylo možné zpětně přiřadit. 12. Os coxae Obě pánevní kosti jsou ve velmi dobrém stavu a jsou téměř kompletní. Pravá pánev je nepoškozená, u levé chybí tělo a celý ramus inferior stydké kosti, poškozené je i tělo kosti sedací. Dále postrádá také crista iliaca, která ještě nebyla přirostlá k lopatě kosti kyčelní, odlomená je i část kosti kolem spina iliaca posterior superior. Lehkou abrazí je postižená i 83
spina ischiadica. Tuber ischiadicum u obou kostí je již plně přirostlý, stejně jako crista iliaca u pravé pánve, u všech struktur jsou však patrné ještě částečně otevřené růstové linie. Na povrchu obou kostí jsou velmi pěkně viditelné otisky cév. Kosti nejsou výrazně robustní, svalové úpony jsou však masivnější. Povrch facies symphisialis je drsnatý a zvrásněný. Kolem acetabula se u obou kostí nalézají drobné perforace. Patologické útvary, premortální trauma ani jiné abnormality nalezeny nebyly. Metrické hodnocení pánve (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 13. Femur Obě kosti jsou v dobrém stavu, jsou kompletní a nepoškozené. Postmortálně zničené jsou pouze oba trochantery u levého femuru. U obou kostí jsou všechny epifýzy již plně přirostlé, patrná je pouze velmi tenká růstová linie kolem hlavice, a to u obou femurů. Na krčcích i distálních epifýzách jsou patrné drobné perforace. Na těle levého femuru se nalézají drobné, dočerna zbarvené skvrny. Oba femury jsou poměrně málo robustní, výrazné nejsou ani svalové úpony. Abnormality, trauma ani stopy po patologickém onemocnění nalezeny nebyly. Metrické hodnocení femuru (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I.
14. Patella Čéšky nebylo možné zpětně přiřadit. 15. Tibia Obě holenní kosti jsou v dobrém stavu a plně zachované. Odlomená byla jen distální epifýza u levé kosti, což bylo možné částečně zpětně rekonstruovat. U této kosti však stále chybí její část na ventrální straně. Epifýzy jsou plně přirostlé, velmi slabě viditelné jsou růstové linie pouze u proximálních epifýz. Povrch obou kostí nese stopy po cévách. Barevně se kosti od sebe liší, levá kost je tmavší než kost pravá. Nad tuberositas tibie je u obou kostí povrch perforovaný. I když robusticita holení není příliš výrazná, poměrně nápadné je margo anterior. Abnormality nebyly nalezeny. Metrické hodnocení tibií (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I.
84
16. Fibula Obě kosti lýtkové jsou zcela nepoškozené, jsou kompletní a dobře zachované. Distální i proximální epifýzy u obou kostí jsou již plně obliterované bez viditelných růstových linií. Robusticita kosti není příliš výrazná; abnormality, trauma ani patologické útvary nebyly objeveny. Metrické hodnocení fibuly (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 17. Tarzální kůstky Většina tarzálních kůstek levé i pravé strany byla úspěšně zpětně přiřazena. Levá tarzální kostra obsahovala calcaneus, talus, os cuboideum, os naviculare a mediální a intermediální os cuneiforme. Pravá strana obsahuje calcaneus, talus, os cuboideum a naviculare a os cuneiforme intermedium a laterale. Všechny kosti jsou ve velmi dobrém stavu, zachované a nepoškozené. Pouze místy jsou lehce postmortálně abradované. Metrické hodnocení tarzálních kostí (rozměry a indexy) je uvedeno v protokolu 3, kapitola 1B, přílohy I. 18. Metatarzální kůstky Metatarzální kůstky byly sice v celkovém kosterním souboru přítomny, nebylo je ovšem možné přiřadit ke konkrétnímu jedinci. 19. Články prstů nohy Články prstů nohy, až na výjimky, nebyly v kosterním souboru objeveny.
7.4.4 Stanovení pohlaví Ke stanovení pohlaví u jedince 8C bylo použito několik metod, jejichž postup a princip je uveden v přílohách III. 7.4.4.1 Metrické metody pro odhad pohlaví
Novotného metoda (1986) -
určené pohlaví:...............mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 3 kapitola 3A, přílohy I)
85
DSP (2005) -
určené pohlaví:................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 3, kapitola 3B, přílohy I)
Wasterlain (2000) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 3, kapitola 3C, přílohy I)
Silva (1995) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 3, kapitola 3D, přílohy I)
7.4.4.2 Morfologické znaky určující pohlaví
pohlavně diagnostické znaky nalezené na lebce (obr. P12:A, přílohy II): -
lebka má robustnější stavbu, výraznější svalové úpony na dolní čelisti; typické maskulinní znaky se nacházejí na povrchu planum nuchae týlní kosti – ten je zvrásněný a výrazně vystouplá je i protuberantia occipitalis externa (Brothwell 1981, s. 60); nadočnicové oblouky jsou poměrně masivní a vystouplé; glabella jasně prominuje (White, Folkens 1991, s. 322); silná a zřetelně vystouplá protuberantia mentalis s výrazně hrotitou bradou; zářez nad nosním kořenem, masivnější processus mastoideus dotýkající se podložky a hranatá očnice (Dobisíková 1999a, s.172).
pohlavně diagnostické znaky nalezené na pánvi: -
výrazné svalové úpony, srdčitý vchod do malé pánve s vyčnívajícím promontoriem (Čihák 2001, s. 283), ostrý subpubický úhel, úzká a hluboká incisura ischiadica major, esovitě zakřivená crista iliaca, jednoduchý arc composae (Dobisíková 1999a, s. 182-183); absence sulcus paraglenoidalis a plochý povrch facies auricularis (Adams 2007, s. 46); celkově je kost pánevní vyšší a užší.
Určené pohlaví: mužské
86
7.4.5 Určení věku Věk byl odhadnut na základě několika metod, viz níže. U párových kostí byly věkové indikátory zhodnoceny na levé i pravé straně. Mladý věk byl ovšem viditelný již při prvotním ohledání kostí (viditelné osifikační linie u uzavřených epifyzárních chrupavek, zřetelný průběh švů na vnější i vnitřní lebeční desce). 7.4.5.1 Přirůstání epifýz k diafýzám Věk byl odhadnut na základě zhodnoceného osifikačního stupně a následného porovnání se Schwartzovým schématem. Důležité bylo i zhodnocení sphenookcipitální synchondrózy.
Synchondrosis sphenooccipitalis -
určený věk: .....................jedinec je starší 18 let (viz protokol 3, kapitola 4A, přílohy I)
Schwartzovo osifikační schéma (Schwartz 1995) -
určený věk:...................................................20 – 25 let (hodnocení viz protokol 3, kapitola 4B, přílohy I)
7.4.5.2 Komplexní hodnocení věku
Ferembach et al. (1980) -
určený věk: dva znaky.................................19 – 28 let (hodnocení viz protokol 3, kapitola 4C, přílohy I)
-
určený věk: čtyři znaky.............................23 let (hodnocení viz protokol 3, kapitola 4C, přílohy I; obr. P12:B, přílohy II)
7.4.5.3 Povrch facies symphysialis
Suchey – Brooks (1990) -
určený věk: ...................................................15 – 24 let (hodnocení viz protokol 3, kapitola 4D, přílohy I)
7.4.5.4 Opotřebení okluzální plochy zubů
Lovejoy (1985) -
určený věk: ...................................................18 – 24 let (hodnocení viz protokol 3, kapitola 4E, přílohy I; obr. P12:C – D, přílohy II) 87
Konečný odhad věku: Věk u jedince 8C byl odhadnut na 19 – 28 let (zřejmě kolem 23/24 let). K tomuto závěru jsem dospěla postupnou selekcí výsledků získaných rozdílnými metodami. Na základě uzavřené synchondrosis sphenooccipitalis bylo určeno, že se jedná o dospělce; následně byl zhodnocen věk u jednotlivých kostí skeletu, čímž jsem si ověřila, že přiřazené kosti vykazují přibližně stejný věk. Zubní abraze byla jen minimální a určila věk na 18 – 24 let. Nejzásadnější metoda, komplexní hodnocení věku podle Ferembachové et al. (1980), nejdříve stanovila věkové rozmezí na základě dvou znaků na 19 – 28 let. Věk byl upřesněn na 23 let poté, co byly zhodnoceny všechny čtyři věkové indikátory; protože ale nemohu žádnou dostupnou vědeckou metodou prokázat, že dlouhé kosti stoprocentně náleží jedinci 8C, bylo nutné stanovit věk jen na základě dvou znaků, a to na 19 – 28 let.
7.4.6 Určení etnického původu Etnický původ jedince 8C byl určen na základě dvou metod, jejichž podrobný popis je uveden v příloze III. 7.4.6.1 Metrické určení etnického původu K výpočtu byly použity rozměry zjištěné na levé polovině lebky (včetně levé očnice). Jednotlivé rozměry jsou měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba při měření; rozměry jsou uvedeny v milimetrech.
FORDISC 2.0 -
určený etnický původ: ............ europoidní (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 3, kapitola 5A, přílohy I)
7.4.6.2 Morfologické znaky určující etnickou příslušnost
nalezené morfologické znaky určující europoidní původ (obr. P12:A, přílohy II): -
prominující spina nasalis anterior, úzká apertura piriformis, mírný prognatismus (Bass 1995, s. 84, 87); úzký a klenutý tvar nosních kůstek (Krogmann, Iscan 1986, s. 271); ostrý nosní práh, parabolický tvar tvrdého patra, bilaterálně souměrný tvar brady, prominující bradový výběžek a užší processus mastoideus (Gills 1986, s. 149, 151)
nalezené morfologické znaky určující mongoloidní etnický původ: -
lehce vystupující lícní kosti (Bass 1995, s. 87) 88
nalezené morfologické znaky určující negroidní etnický původ: -
nenalezeny
Určený etnický původ: europoidní
7.4.7 Určení výšky postavy 7.4.7.1 Sjøvoldova metoda (1990) Výška postavy byla stanovena prostřednictvím diskriminačních rovnic uvedených ve Sjøvoldově metodě (1990, s. 442). Jednotlivé kosti byly měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba měření. Směrodatnou pro výpočet postavy je rovnice počítající s rozměrem F1, tato rovnice totiž nejvíce koreluje se skutečnou výškou postavy. Použity jsou ovšem i další diskriminační výpočty pro ověření odhadu. Rozměry kostí jsou uvedeny v centimetrech, měřeny byly pravé kosti. Výpočet výšky postavy touto metodou je uveden v doplňujícím protokolu 3, kapitola 6A, přílohy I. Výška postavy jedince 8C byla odhadnuta podle rozměru F1 (největší délka femuru) na 171,60 cm +/- 4,49 cm. Tento rozměr byl vybrán jako nejvíce reprezentativní (má největší korelační koeficient s výškou postavy), výpočty podle dalších rozměrů kostí se tomuto metrickému odhadu blíží. Stanovená výška postavy: 171,60 cm +/- 4,49 cm (167 – 176 cm).
89
7.4.8 Detekce traumat Ante-mortem trauma Známky zhojeného traumatického poškození na skeletu jedince nebyly nalezeny. Peri-mortem trauma
Střelné zranění
Klasické stopy po střelném traumatu byly objeveny i na lebce jedince 8C. V oblasti týlní krajiny, vlevo od crista occipitalis externa na planum nuchae, asi 1,5 cm od velkého týlního otvoru byl objeven otvor vstřelu; otvor výstřelu byl lokalizován v levé očnici. Otvor vstřelu má jasně oválný tvar, což naznačuje, že výstřel nebyl veden kolmo a hlaveň zbraně byla k hlavě přiložena šikmo (obr. P13:A, přílohy II). Na délku měří vstřel 1,5 cm a jeho rozměr na šířku dosahuje přibližně 8 mm. Okraje vstřelu jsou ostré; jeho levá polovina je zkosená směrem od vnitřní k vnější lebeční desce, okraje jeho pravé poloviny jsou sešikmené opačně (od vnější ke vnitřní lebeční desce). Od vstřelu se rozbíhají dvě fraktury; menší a drobnější odstupuje laterálně vlevo na planum nuchae, druhá výraznější zlomenina se táhne od dolního okraje vstřelu po týlní kosti kaudálně až k levému bočnímu okraji foramen magnum. Otvor výstřelu byl nalezen v levé očnici splanchnokrania (obr. P13:B, přílohy II), a i když nevykazuje znaky typické pro výstřel, jeho existence byla dokázána experimentálně, neboť se nalézá na přímé spojnici vstřelu a výstřelu. Jeho přesnou polohu již není možné lokalizovat, neboť vlivem zvýšeného vnitrolebečního tlaku došlo k rozsáhlé devastaci křehkých struktur očnice a dutiny nosní. Podle charakteru střelného poranění bylo vystřeleno z bezprostřední blízkosti (Kimmerle, Baraybar 2008, s. 331). Post-mortem trauma Na skeletu, zejména na jeho postkraniální části, byly objeveny především abradované části kompakty na epifýzách dlouhých kostí. Postmortálně byla způsobena také značná část fraktur (zlomenina dorzální části křížové kosti, odlomená polovina hlavičky pravého femuru, zlomenina pravé kosti stydké a sečná rána pod pravým acetabulem). Tyto vyjmenované zlomeniny mají společný charakter, a to ten, že u všech je dobře zřetelný světlý a ostrý povrch kostí v místech zlomenin, což naznačuje, že tyto fraktury byly způsobeny při exkavaci kosterních pozůstatků. Další zlomeniny nalezené na kosterním materiálu (fraktura distální diafýzy levého humeru a distální diafýzy pravé tibie) mají již jiný charakter zlomových okrajů. Tyto okraje jsou dobře zřetelné, na dotyk však již nejsou 90
ostré, ale ohlazené, což nasvědřuje tomu, že k těmto změnám došlo postmortálně v hrobové jámě vlivem abiotických faktorů, s největší pravděpodobností působením váhy nadloží.
7.4.9 Detekce patologických změn Patologické útvary dentice
Zubní kámen
Silnější vrstva zubního kamene byla nalezena na linguální straně všech mandibulárních řezáků; u obou dolních řezáků je možné nalézt tento kámen i na mesiálních a vestibulární ploše (obr. P13:C, přílohy II). Zubní kámen pokrývá pouze korunku zubu, jedná se tedy o tzv. supragingiviální zubní kámen (Hillson 1996, s. 256).
Zubní kaz
Velmi rozsáhlý zubní kaz byl nalezen na první levé maxillární stoličce, kde kompletně zničil celou zubní korunku a v čelisti jsou přítomny jen kazem zachvácené kořeny zubu; přiléhající kostěný alveol je perforovaný a nese stopy po zánětlivém poškození, které bylo způsobené právě akutně vzniklým kazem. Další kazové ložisko bylo nalezeno na první dolní pravé stoličce, kde kaz zachvátil již dutinu zubu, a na horní levé první stoličce, kde kromě skloviny postihuje i dentin (obr. P13:D, přílohy II).
Hypoplásie skloviny
Hypoplastické pruhy na sklovině byly zaznamenány na zubech jak horní, tak i dolní čelisti. Hypoplásie není výrazná, proužky na sklovině jsou mělké, nalézají se však na všech předních a třenových zubech – dobře viditelné zejména na mandibulárních premolárech (obr. P13:E, přílohy II). I když sklovinné defekty nejsou příliš výrazné, jsou stále důkazem toho, že jedinec v postnatálním období trpěl fyziologickým stresem (Lewis 2007, s. 104– 105).
Nepřítomnost třetích molárů
Podle Soamese a Southama (2005, s. 3) je absence třetích molárů poměrně častým jevem a byla nalezena i u jedince 8C. Třetí stoličky chybí v maxille i v mandibule. To, že třetí stoličky nebyly v čelistech vůbec přítomny, podporuje i rozvolnění jednotlivých zubů, které mají v čelistech více místa, nejsou k sobě těsně nahloučeny a rozestupy mezi nimi jsou větší. Tento jev je lépe viditelný na zubech dolní čelisti. Není ovšem jasné, jestli jsou 91
tyto moláry jen retinovány, nebo jestli v čelistech nejsou vůbec založeny a chrup je hypodontický. Rtg snímek nebyl pořízen, jednoznačný závěr proto není možné vyslovit. Patologické útvary na lebce Nenalezeny Patologické útvary na postkraniálním skeletu
Schmorlovy uzly
Schmorlovy uzlíky byly nalezeny na terminálních ploškách některých hrudních obratlů (obr. P13:F, přílohy II). I když není známé pořadí jednotlivých obratlů v hrudní páteři, morfologie postižených obratlů odpovídá nižším úsekům (od Th 7 – Th 9). Šchmorlovy uzly byly objeveny na třech obratlech, které spolu vzájemně artikulují. Tyto oválné prohloubené útvary mohou být důsledkem velké fyzické zátěže působící na dolní část páteře, objevují se také při tzv. Scheuermannově nemoci (Waldron 2008, s. 45). Horáčková et al. (2004, s. 57) se ovšem také zmiňuje, že se Schmorlovy uzly mohou vyskytovat při spondyloartróze. Ovšem vzhledem k tomu, že na páteři nebyly objeveny žádné další artrotické změny, je výskyt této nemoci u jedince 8C nepravděpodobný.
7.4.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Epigenetické znaky na lebce
Supertrochleární struktury – u obou očnic jsou vytvořeny jako mělká jamka; stranově jsou souměrné
Foramen infraorbitale – na obou stranách se nalézá pouze jedno foramen infraorbitale; stranově jsou souměrná. Levé i pravé měří ve svém největším průměru 5 mm
Foramen parietale – nalezeno bylo pouze pravé foramen parietale, které měří 3 mm, levé na kosti objeveno nebylo. Stranová nesouměrnost.
Ossa suturatum – v lambdovém švu se nachází pouze jedna vložená kůstka (na délku měří asi 1,4 cm, na výšku asi 1 cm). Na obou stranách na styku kosti klínové, čelní, spánkové a temenní byla nalezena os epiptericum (na pravé straně je hůře viditelná a má podlouhlý tvar; měří asi 2 cm na délku a 8 mm na výšku. Nalevo je epipterická kost zřetelnější, má tvar trojúhelníku a měří 1,8 cm na šířku a 1,2 cm na výšku). Os apicis je další vložená kost lokalizovaná na styku švu lambdového a šípového. Tato kost má obdelníkovitý tvar a měří 2,3 cm na šířku a 1,4 cm na výšku. Jedna kůstka je vložena i do průběhu okcipitomastoideálního švu (obr. 13). 92
Foramen mastoideum – na obou mastoideálních výběžcích bylo nalezeno pouze jedno foramen mastoideum; pravé se nachází v okcipitomastoideálním švu a měří 3 mm, levé leží na mastoideálním výběžku a dosahuje asi 5 mm. Stranově jsou lehce asymetrické.
Foramen mentale – na levé i pravé polovině dolní čelisti bylo nalezeno jen jedno foramen mentale; obě měří přibližně 4 mm a jsou stranově souměrné.
A
B
Obr. 13: Epigenetické znaky. A – Os epiptericum. B – Os apicis (foto: L. Konečná)
Epigenetické znaky postkraniálního skeletu Žádný z posuzovaných epigenetických znaků na postkraniálním skeletu nebyl nalezen.
7.4.11 Možná příčina smrti Příčinou smrti bylo střelné zranění, v důsledku kterého došlo k poškození mozkové tkáně. Jelikož se otvor výstřelu nachází přímo uprostřed levé očnice, zasaženo a poškozeno bylo také levé oko.
7.4.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby I když byla zhotovena kresebná rekonstrukce podoby (obr. 14), jedince 8C se nepovedlo individuálně identifikovat. Hlavní příčinou tohoto neúspěchu byla nemožnost zpětného dohledání osoby, která by odpovídala sestavenému profilu.
93
Obr. 14: Pokus o rekonstrukci podoby jedince 8C (rekonstrukce: A. Dofková).
94
7.4.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8C Jedinec 8C byl určen jako muž europoidního etnického původu. Věk byl odhadnut v rozmezí 19 – 28 let. Výška postavy byla stanovena podle femuru na 171,60 cm +/- 4,49 cm. Na lebce bylo nalezeno střelné zranění, které také bylo s velkou pravděpodobností příčinou smrti. Patologické změny se nejčastěji objevovaly na dentici, jednalo se o zejména o zubní kámen, zubní kaz a hypoplásii skloviny. Třetí stoličky nejsou v horní ani v dolní čelisti prořezány, není ovšem možné s jistotou tvrdit, že je chrup hypodontický (zuby mohou být i retinovány). Na obratlech byly nalezeny Schmorlovy uzly, které jsou zřejmě důkazem působení velké fyzické zátěže na organismus. Nalezeny byly pouze drobné variety v epigenetických znacích; za významnější epigenetický znak je možné považovat výskyt epipterické kosti na levém i pravém spánku a os apicis na styku sutura lambdoidea a sutura sagittalis.
95
7.5 JEDINEC 8D - antropologická analýza
7.5.1 Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8D Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007
Datum exkavace: 11.4.2007
Poloha těla v hrobě: nezaznamenána
Artefakty: nepřiřazeny
Kosterní pozůstatky jedince 8D byly uloženy v hromadném hrobě společně s jedinci dalšími. Vzhledem k neadekvátnímu postupu exkavace a jejímu záznamu chybí celá řada důležitých faktů, např. poloha těla v hrobové jámě nebo artefakty náležející k těmto kosterním pozůstatkům. To, že tyto skutečnosti nebyly registrovány, způsobilo, že se není možné vyjádřit k relevantním událostem, které mohly předcházet smrti tohoto jedince (např. jestli byl jedinec 8D do hrobu uložen nebo vhozen atd.).
7.5.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8D Při exkavaci kosterních pozůstatků byly kosti všech jedinců smíseny dohromady a před vlastní antropologickou analýzou bylo nutné jednotlivé kosti zpětně k jedinci 8D přiřadit. Kosti byly přiřazovány zejména na základě shody kloubních plošek, což umožnilo zpětnou rekonstrukci páteře a její následné přiřazení ke konkrétní lebce a pánevní kosti. Kosti dolních končetin byly přiřazeny na základě artikulace hlavice femuru s kyčelním kloubem pánve; horní končetina byla přiřazena pouze na základě metrických rozměrů a jejich posouzení s rozměry celého skeletu. Tarzální kůstky a metatarzy, včetně článků prstů, měly na kloubních ploškách charakteristické šedozelené zbarvení, které se u jiných kostí nenacházelo. Tento odstín byl nalezen také na kloubní ploše mediálního kotníku tibie. Tab. 7. a obr. P14 (přílohy II) zobrazuje přehled kostí jedince 8D.
96
Tab. 7: Přehled kostí skeletu u jedince 8D (schéma upraveno podle: Dupras et al. 2006) ------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nepárové kosti Lebka
1
krční obratle 3 – 7
5
Mandibula
1
hrudní obratle 1 – 12
12
Jazylka
ne
bederní obratle 1 – 5
5
Manubrium
ne
os sacrum
1
Sternum
ne
kostrč
ne
C1 (atlas)
1
C2 (axis)
1
Párové kosti levá
pravá
levá
pravá
Clavicula
1
1
Žebra
C?/D? C?/D?
Scapula
1
1
Pánevní kost
1
1
Humerus
1
1
Femur
1
1
Ulna
1
1
Patella
ne?
ne?
Radius
1
1
Tibia
1
1
Os lunatum
ne
ne
Fibula
ne
ne
Os scaphoideum
ne
ne
Calcaneus
1
1
Os trapezium
ne
ne
Talus
1
ne
Os trapezoideum
ne
ne
Os cuboideum
ne
1
Os triquetrum
ne
ne
Os naviculare
ne
1
Os hamatum
ne
ne
Os cuneiforme med.
ne
1
Os capitatum
ne
ne
Os cuneiforme inter.
ne
ne
Os pisiforme
ne
ne
Os cuneiforme lat.
ne
1
Metakarpy
ne?
ne?
Metatarzy
4
4
Phalangy
ne?
ne?
Phalangy
1
2
Kostí celkem
61
------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn.
„ne“ – znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) „ne?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu „C?/D?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jsou přiřazeny do věkové kategorie adultus I (jedinec 8C a jedinec 8D), ovšem bližší specifikace ke konkrétnímu jedinci nebyla možná; kosti se nalézají v souboru kostí nepřiřazených
97
7.5.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení 7.5.3.1 Celkový stav lebky Lebka jako celek je ve velmi dobrém stavu, je zachovaná a nepoškozená. Absentují pouze ty části lebky, které byly postiženy traumatickým zásahem, tj. mediální stěna a část stropu pravé očnice, část čelní kosti v oblasti pravého arcus supraciliares, laterální stěna dutiny nosní včetně horní a střední nosní skořepy. Poškozená je také kost klínová (zejména její tělo) a mediální stěna levé očnice (chybí část kosti slzní a čichové). Dále je odlomený také levý processus styloideus kosti spánkové. Rekonstrukce lebečních kostí nebylo zapotřebí, lebka také není postmortálně deformovaná. Původně se na ní nacházely zbytky měkkých tkání a hlína, které jsou patrné ještě v těžko přístupných otvorech, kde je nebylo možné čištěním odstranit. Na lebce, zejména na šupinách kostí spánkových, jsou velmi dobře viditelné otisky cévního zásobení mozku. Celkově vykazují lebeční kosti poměrně robustní stavbu, mohutné jsou zejména svalové úpony na kosti čelní (na linea temporalis) a reliéf protuberantia occipitalis externa, velmi výrazná je i glabella a nadočnicové oblouky. Pobytem v zemině je pravá polovina čelní kosti zbarvena dohněda a oblasti kosti podél sutura sagittalis a lambdoide jsou lehce abradované a mají pórovitou strukturu. Dolní čelist je nepoškozená, kompletně zachovaná a má robustní stavbu. Na její pravé polovině je patrný otisk cévního zásobení. Na lebce bylo objeveno také několik traumatických poškození, které s největší pravděpodobností byly příčinou absence výše uvedených lebečních kostí. Kromě drobných fraktur, patrných na pravé maxille, na kosti čelní (kolem chybějící části) a kolem pravého kondylu na bázi týlní kosti, se na crista occipitalis externa kosti týlní nalézá kruhový otvor. Tento otvor má v průměru velikost 8 mm na šířku a 13 mm na výšku; na jeho pravé straně od něj odstupují dvě výrazné zlomeniny. V přímém prodloužení tohoto otvoru se nachází rozsáhlá fraktura, díky které byly zasáhnuté oblasti zničeny a nebylo je možné zpětně rekonstruovat, což je hlavní důvod jejich současné absence. Jak již bylo výše zmíněno, zasažena byla pravá polovina obličeje (chybí celá mediální stěna očnice, část kosti čelní tvořící strop očnice, arcus superciliares, laterální stěna dutiny nosní) a kost klínová. Další útvar nalezený na lebce je lokalizován na kosti čelní v její pravé polovině blízko linea temporalis. Zde se nachází žlábek dlouhý 15 mm, který se na první pohled jeví jako zhojená fraktura. Při bližším prozkoumání bylo ale zjištěno, že se jedná o otlak mozkové cévy. Druhý zajímavý objekt se nalézá asi dva centimetry od žlábku na linea temporalis. Jedná se o drsnatý výstupek kostní tkáně, který připomíná osteom. Vzhledem 98
k faktu, že se tento útvar nalézá na úponové ploše pro svaly, je pravděpodobnější, že se jedná o zesílenou svalovou odstupovou plochu. Všechny velké lebeční švy (sutura sagittalis, lambdoidea, coronoidea a squamosa) jsou otevřeny po celé délce na vnější a vnitřní lebeční desce. Výjimkou je pouze šev šípový, u kterého je na lamina interna možné pozorovat počátky obliterace (ale jen v některých částech, takže má tento šev přerušovaný charakter). Nad oběma mastoideálními výběžky je na styku švu lambdového a šupinového vložena kůstka (os suturatum). Synchondrosis sphenooccipitalis je již plně obliterována. Metrické hodnocení (rozměry a indexy) mozkovny i splanchnokrania je uvedeno v doplňujícím protokolu 4, kapitola 1A a 2A, přílohy I. 7.5.3.2 Celkový stav chrupu: Chrup horní i dolní čelisti je ve výborném stavu a téměř kompletní. V dolní čelisti chybí oba první řezáky, v horní čelisti chybí první levý řezák a třetí levý molár; alveoly chybějících zubů jsou ovšem otevřeny, zuby vypadly až postmortálně. Všechny zuby patří k trvalé dentici. Morfologická stavba předních zubů je bez jakýchkoliv variet, a to jak v horní, tak i v dolní čelisti. Naopak drobné odchylky od klasické morfologie byly pozorovány na zubech zadních (obr. P15: A-C, přílohy II). V maxillární dentici se jedná zejména o pravý první premolár, u kterého byl objeven mesiální i distální přídatný hrbolek; u obou prvních stoliček je velmi dobře viditelný Carabelliho hrbolek, který se nachází na linguální ploše protoconu. U obou horních druhých stoliček je redukovaný distolinguální hrbolek, hypocone, což je příčinou, že jejich korunky jsou jen tříhrbolkové. U zubů dolní čelisti je možné pozorovat morfologickou variabilitu u obou druhých premolárů. Na okluzální ploše těchto zubů je linguální hrbolek rozdělen na dva menší (mesiální je větší než distální) a korunka má čtvercovitý tvar. Variety v zubní morfologií byly hodnoceny na základě popisů Turnerové et al. (1991, s. 17–22) a Velemínského (1999, s. 112–167). Postavení čelistí je orthognátní, abnormality ve skusu nebyly objeveny. Opotřebení okluzálních ploch je výraznější pouze u předních zubů, abraze u zadních zubů je na okluzální ploše jen minimální. Lehké opotřebení bylo ovšem objeveno na bukálních ploškách u zadních zubů dolní čelisti. Na zubech bylo nalezeno také několik patologických útvarů. Velmi dobře viditelné jsou hypoplastické pruhy, objeveny byly také čtyři kazy, z toho tři byly stomatologicky ošetřeny (bukální strana první dolní pravé stoličky, okluzální plochy obou horních levých 99
stoliček. Ošetřen nebyl pouze jeden kaz lokalizovaný na distální ploše první dolní levé stoličky. Tab. 8: Přehled dentice horní a dolní čelisti u jedince 8D A. Horní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 zub N/R M3
morfolog. variety ne ne ne ling. hrbolek (m,d) ne Carabell. hrbolek redukce hypoconu ---
levá strana přítomnost zubu přítomen chybí, alv. otevřen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen chybí, alv. otevřen
morfolog. variety ne --ne ne ne Carabell. hrbolek redukce hypoconu ---
B. Dolní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen I1 přítomen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 přítomen M1 přítomen M2 M3 zub N/R
morfolog. variety --ne ne ne ling. hrbolek (m,d) ne ne ---
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen přítomen
zub N/R
morfolog. variety --ne ne ne ling. hrbolek (m,d) ne ne ---
N...zub nezaložen; R... zub retinován
7.5.3.3 Celkový stav postkraniálního skeletu: Postkraniální skelet je ve velmi dobrém stavu, jednotlivé kosti jsou nepoškozené a velmi dobře zachované. Původně byla kostra tohoto jedince úplná (včetně žeber, páteře a kostry ruky a nohy), ale kvůli nešetrnému vyzvedávání kosterních pozůstatků na místě činu byl postkraniální skelet kompletně zničen. Z tohoto důvodu bylo nutné se alespoň pokusit o zpětné přiřazení kostí k lebce tohoto jedince. Vzhledem k tomu, že jedinec 8C a jedinec 8D jsou přibližně stejného věku, přiřazování kostí na základě věkových ukazatelů nebylo možné (oba mají věkové indikátory na kostech ve stejném stadiu). Proto bylo zpětné přiřazování jednotlivých kostí provedeno pouze na základě robusticity kostí, přihlédnuto bylo i k celkové délce kostí a jejich vzájemnému poměru s kostmi horní končetiny, v úvahu bylo bráno i zbarvení kostí způsobené pobytem v zemi. Takovéto přiřazování kostí je nejenom ve forenzní praxi značně nevědecké a jsem si plně vědoma toho, že mnou přiřazené kosti nemusejí náležet k lebce. Tento způsob rekonstrukce postkraniálního 100
skeletu byl ovšem jedinou dostupnou metodou. Stoprocentní určení kostí náležejících jednomu jedinci je v takovémto případě možné pouze na základě analýzy DNA, což ovšem z finančních důvodů bohužel není možné. Postkraniální skelet má celkově robustní stavbu, výrazné jsou i svalové úpony. Původně se na něm nacházely ještě zbytky měkkých tkání a hlína; tyto nečistoty však byly při čištění odstraněny. Téměř na všech kostech jsou stále velmi dobře viditelné otisky cévního zásobení. Na kostře nebyly objeveny známky traumatického zranění, zaznamenány ovšem byly určité abnormality. Na pravé i levé distální epifýze humeru byly nalezeny drobné otvory, které svým charakterem odpovídají foramen humeri, možnému epigenetickému znaku. Ty kosti, které se povedlo zpětně přiřadit, byly vizuálně i metricky popsány (viz níže). U každé kosti jsou také spočítány indexy, které jsou uvedeny v doplňujícím protokolu 4, přílohy I. 1. Páteř Úspěšně byla zpětně sestavena celá páteř; její jednotlivé úseky jsou kompletní. a. krční obratle – křční páteř obsahuje všech sedm cervikálních obratlů. Obratle jsou v dobrém stavu a jen minimálně postmortálně poškozené (lehká abraze na transverzálních výběžcích). Na povrchu obratlových těl se nalézají drobné perforace, výraznější jsou pak na dorzální straně. Stavba většiny obratlů je typická pro krční úsek páteře, abnormality však byly objeveny na sedmém krčním obratlu. U C7 nedošlo k vytvoření tuberculum anterius na transverzálním výběžku. To má za následek defektní foramen transverzarium, které na pravé straně není vytvořeno vůbec a na levé straně je nekompletní. b. hrudní obratle – přiřazeno bylo všech dvanáct hrudních obratlů. Většina obratlů je v dobrém stavu a jen lehce abradovaná, výrazněji poškozen je pouze Th10, u kterého chybí celý arcus vertebrae postmortálně. Všechny tyto defekty byly způsobeny postmortálními změnami. Anulární epifýzy jsou již k tělům obratlů sice plně přirostlé, jejich srůst je ovšem stále patrný. Zřetelná je také osifikační linie spojující tělo s obloukem obratlu. Těla obratlů jsou perforována, avšak jen velmi drobně a řídce. Na kloubních plochách Th7 až Th9 byly rozpoznány také drobné prohlubně nepravidelných tvarů známé jako Schmorlovy uzly. c. bederní obratle – bederní úsek páteře je kompletní, přítomno je všech pět obratlů. Obratle jsou v dobrém stavu, pouze povrch těl a výběžků je místy lehce postmortálně abradován. Povrch obratlových těl je sice také perforovaný, tyto perforace nejsou ale nijak výrané a jsou řídce rozeseté. 101
Metrický popis obratlů (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 2. Os sacrum Kost křížová je nepoškozená a kompletní, celkově je ve velmi dobrém stavu. Přítomno je celkem pět sakrálních obratlů, mezi kterými jsou patrné nedávné srůsty v lineae transversae. V těžko přístupných částech, zejména v sakrálním kanálu, jsou patrné ještě zbytky měkkých tkání. Kost působí robustním dojmem, výraznější jsou i svalové úpony. Kost je také poměrně značně zakřivená. Promontorium vystupuje lehce nad partes laterales, ovšem o sakralizaci lumbálního obratle se zřejmě nejedná. Na facies dorsalis je velmi dobře patrná spina bifida; bifurkace sakrálního kanálu zasahuje až na úroveň třetího sakrálního obratle. Nedokonale srostlý je ale také oblouk prvního sakrálního obratle, pod kterým se nachází otvor v průměru velký 1 cm. Horní část crista sacralis lateralis pravé strany je lehce abradovaná, stejně jako výběžek na crista sacralis mediana. Povrch facies auricularis nese drsnaté zvrásnění charakteristické pro mladý věk. Za facies auricularis obou stran jsou viditelné prohloubeniny, na jejichž povrchu se nacházejí drobné dírky a dutinky; podobné útvary v menší míře je možné spatřit také na tělech jednotlivých obratlů na facies pelvina. Traumatické poranění objeveno nebylo. Metrický popis os sacrum (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 3. Žebra Nebylo možné přiřadit k jedinci 8D; v celkovém kosterním nálezu ale byla přítomna. 4. Clavicula Obě kosti jsou zachované a neporušené. Povrch obou nese cévní otisky. Obě claviculy mají spíše robustnější stavbu a výrazné svalové úpony. Povrch facies auricularis sternalis je typicky zvrásněný, což ukazuje na mladý věk jedince. Abnormality, patologické útvary ani traumatické poranění pozorováno nebylo. Metrický popis klíční kosti (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
102
5. Scapula Obě lopatky jsou ve velmi dobrém stavu, jsou kompletně zachované a neporušené. Obě mají robustní stavbu a velmi výrazné svalové úpony. Na povrchu obou kostí jsou patrné otisky cévního zásobení. Na lopatkách nebyly nalezeny žádné abnormality ani patologické nebo traumatické útvary. Metrický popis scapuly (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 6. Humerus Obě pažní kosti jsou nepoškozené a kompletně zachované. Kosti působí robustnějším dojmem, výraznější jsou i svalové úpony. Na povrchu jsou viditelné otisky cév, na přední straně, v její distální části, se svrchní vrstva kompakty odlupuje v tenkých šupinkách; tento stav byl zaznamenán na obou kostech a je způsoben pobytem v zemi. Proximální epifýzy obou humerů jsou již plně přirostlé k tělu kosti, na obou je však ještě patrná výrazná růstová linie. Lehce abradovaný je laterální kondyl pravé kosti a mediální kondyl levého humeru. Na obou kostech byly objeveny abnormální útvary lokalizované na jejich distálních epifýzách. Jedná se o drobný otvor ve fossa olecrani; hrany tohoto útvaru jsou oblé, což odpovídá epigenetickému jevu zvanému perforatio humeri. Otvor na pravém humeru měří 4 mm, na levém humeru 7 mm. Metrický popis humeru (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
7. Ulna Pravá i levá loketní kost jsou ve velmi dobrém stavu, jsou nepoškozené a kompletní. Obě mají robustní stavbu (především masivní proximální konec kostí) a výrazné svalové úpony. Otisky cévního zásobení jsou patrné především na pravé ulně. U obou loketních kostí jsou již plně přirostlé distální epifýzy, v růstové linii je ale ještě viditelný obliterační pruh. U pravé ulny je lehce abradovaná horní část olecranon. Na kostech nebyly objeveny žádné abnormality, patologické či traumatické stopy. Metrický popis loketní kosti (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
103
8. Radius Obě kosti mají robustní stavbu, výrazné svalové úpony, jsou nepoškozené a kompletní. Na pravém radiu jsou dobře patrné otisky cév; je také gracilnější než radius levý. U pravé kosti je lehce abradovaná circumferentia articularis. Na kostech nebyly objeveny abnormality, patologické ani traumatické útvary. Metrický popis vřetenní kosti (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 9. Karpální kůstky Karpální kůstky chybí; v celkovém souboru nebyly nalezeny. 10. Metakarpální kosti Metakarpální kosti nebylo možné přiřadit kvůli absenci prokazatelných identifikačních znaků; v celkovém kosterním souboru ale některé přítomny byly. 11. Články prstů ruky Phalangy nejsou přiřazeny, chybí v celkovém kosterním souboru. 12. Os coxae Kompletně zachovaná a neškozená je pouze levá pánevní kost, pravá kost utrpěla značné postmortální poškození při vyzvedávání ostatků ze země na místě činu. Poškozená je lopata kosti kyčelní na jejím okraji, dále úplně chybí nepřirostlý okraj crista iliaca, celá kost stydká a část kosti sedací. Levá pánevní kost postrádá pouze poloviční část nepřirostlé crista iliaca. Obě kosti mají robustní stavbu a výrazné svalové úpony, na obou je také možné registrovat indikátory mladého věku (nepřirostlá crista iliaca, typicky drsnatý povrch facies symphysialis, neúplnou obliteraci kosti na tuber ischiadicum). Abnormality a premortální traumatické poranění na kostech objeveno nebylo. Metrický popis pánve (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 13. Femur Obě stehenní kosti jsou kompletně zachované, ve výborném stavu a zcela nepoškozené. Mají robustní stavbu a také velmi výrazné svalové úpony. Distální i proximální epifýzy u obou kostí jsou plně obliterované a růstová linie není již patrná. Na povrchu obou femurů 104
jsou dobře viditelné otisky po cévním zásobení. Distální polovina těla včetně distální epifýzy u levého femuru a distální epifýza u pravé kosti mají načernalou barvu. Na kostech nebyly objeveny žádné abnormální úkazy ani traumatické zranění. Metrický popis stehenní kosti (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 14. Patella Patelly nebylo možné přiřadit; v celkovém kosterním nálezu ale byly přítomny. 15. Tibia Obě holenní kosti jsou neporušené a kompletně zachované. Mají velmi robustní stavbu a silné svalové úpony. Na jejich těle jsou ještě místy viditelné cévní otisky. Proximální i distální epifýzy jsou již plně obliterované, růstová linie již proto není patrná. Oba proximální konce mají černé zbarvení a na obou se také nacházejí drobné otvůrky a dutinky. Tyto dírky jsou patrné také na distálních epifýzách obou holení. Žádné jiné abnormality, zranění ani onemocnění objeveno nebylo. Metrický popis tibie (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 16. Fibula Pravá i levá lýtková kost chybí; v kosterním nálezu nebyly přítomny. 17. Tarzální kůstky K tarzálním kůstkám levé strany se úspěšně povedlo přiřadit talus a calcaneus; pravá strana obsahuje calcaneus, os cuboideum, os naviculare a os cuneiforme mediale a laterale. Všechny kosti jsou v dobrém stavu, bez postmortálně abradovaných úseků. Kloubní plošky všech kostí mají typické lehce šedozelené zabarvení. Metrický popis tarzálních kostí (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 18. Metatarzální kůstky Pouze u jedince 8D bylo možné přiřazení metatarzálních kůstek, což bylo provedeno na základě šedozeleného zbarvení kloubních plošek, ověřena byla také jejich vzájemná
105
artikulace. Pravá kostra nohy obsahuje I., III., IV. a V. metatarz, levá strana pak I., II., III. a IV. metatarz. Všechny kosti jsou zachované a nepoškozené. Metrický popis metatarzů (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 19. Články prstů nohy a. proximální články prstů nohy – úspěšně byl přiřazen pouze I. proximální článek palce, a to na základě šedozeleného zbarvení a shodné artikulace s kloubní plochou I. metatarzu. Kost je zachovaná a nepoškozená. b. intermediální články prstů nohy – nepřiřazeny c. distální článkyprstů nohy – přiřazen byl distální článek levého i pravého palce; přiřazení bylo provedeno nejdříve metrickým posouzením přibližné shodnosti jejich rozměrů, čímž bylo prokázáno, že oba články pocházejí od jednoho jedince. Provedena byla i artikulace kloubních ploch a určení strany. Oba distální články jsou v dobrém stavu, zachované a nepoškozené; šedozelené zbarvení se na kloubních plochách již nevyskytuje. Metrický popis článků prstů nohy (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 4, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
7.5.4 Stanovení pohlaví Pohlaví bylo určeno metodami metrickými a doplněno o posouzení morfologických nemetrických znaků. 7.5.4.1 Metrické metody pro odhad pohlaví Pro stanovení pohlavní diagnózy byla použita Novotného metoda a DSP; pro ověření byly použity i metody určující pohlaví z jiných kostí než z kostí pánevních, viz metoda Wasterlainové a Silvy.
Novotného metoda (1986) -
určené pohlaví:...............mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 4, kapitola 3A, přílohy I)
106
DSP (2005) -
určené pohlaví:................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 4, kapitola 3B, přílohy I)
Wasterlain (2000) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 4, kapitola 3C, přílohy I)
Silva (1995) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 4, kapitola 3D, přílohy I)
7.5.4.2 Morfologické znaky určující pohlaví
pohlavně diagnostické znaky nalezené na lebce (obr. P15:D, přílohy II): -
výrazné svalové úpony a drsnatiny na povrchu lebečních kostí; zvrásněný povrch planum nuchae týlní kosti s výrazně prominující protuberantia occipitalis externa (Brothwell 1981, s. 60), mohutně vyduté nadočnicové oblouky s vystouplou glabellou (White, Folkens 1991, s. 322), šikmo dorzálně ustupující čelo, obdélníkovitý tvar očnice, přítomný je processus marginalis, processus mastoideus je velký a dotýká se podložky, mandibula je výrazně robustní, protuberantia mentalis zřetelně vystupuje (Dobisíková 1999a, s. 172).
pohlavní znaky nalezené na pánvi: -
pánevní kost má velmi masivní a drsný povrch, celkově je vyšší a užší; kyčelní kost je robustní zejména v oblasti sacroiliacálního kloubu, crista iliaca je esovitě prohnutá, incisura ischiadica major je úzká a hluboká, sulcus paraglenoidalis je na obou kostech silněji vykreslen; spina ischiadica je oploštělá, arc composé tvoří pouze jednu linii, maskulinní charakter dokresluje mohutné a výrazné acetabulum (Dobisíková 1999a, s. 182-183) a srdčitý tvar vchodu malé pánve (Čihák 2001, s. 283).
Určené pohlaví: mužské
107
7.5.5 Určení věku Prostřednictvím Schwartzova osifikačního schématu (1995, s. 196-200) bylo ověřeno, jestli jednotlivé kosti vykazují alespoň přibliženě stejné stáří. Poté následovalo přesnější určení věku komplexním hodnocením podle Ferembachové et al (1980). Schwartzovo schéma bylo zvoleno z toho důvodu, že na kostech byly viditelné ještě některé ne plně uzavřené osifikační linie, tudíž existovala jistá pravděpodobnost, že jedinec nebude mít příliš vysoký věk. Pro komplexnost byl hodnocen samostatně i povrch facies symphysialis a opotřebení okluzální plochy zubů. 7.5.5.1 Přirůstání epifýz k diafýzám Věk byl odhadnut na základě zhodnoceného osifikačního stupně a následného porovnání se Schwartzovým schématem. Důležité bylo i zhodnocení sphenookcipitální synchondrózy.
Synchondrosis sphenooccipitalis -
určený věk: .....................jedinec je starší 18 let (viz protokol 4, kapitola 4A, přílohy I)
Schwartzovo osifikační schéma (Schwartz 1995) -
určený věk:.................................................23 – 25 let (hodnocení viz protokol 4, kapitola 4B, přílohy I)
7.5.5.2 Komplexní hodnocení věku
Ferembach et al. (1980) -
určený věk: dva znaky...............................19 – 28 let (hodnocení viz protokol 4, kapitola 4C, přílohy I)
-
určený věk: čtyři znaky..........................28,25 let (hodnocení viz protokol 4, kapitola 4C, přílohy I; obr. P15:E, přílohy II)
7.5.5.3 Povrch facies symphysialis
Suchey – Brooks (1990) -
určený věk:.................................................15 – 24 let (hodnocení viz protokol 4, kapitola 4D, přílohy I)
108
7.5.5.4 Zubní obrus
Lovejoy (1985) -
určený věk:.................................................20 – 30 let (hodnocení viz protokol 4, kapitola 4E, přílohy I)
Konečný odhad věku: Věk jedince 8D byl odhadnut do kategorie adultus I, do rozmezí 19 – 28 let. To, že se jedná o dospělého jedince, určil pevný srůst synchondrosis sphenooccipitalis. Schwartzovo osifikační schéma stanovilo věk na 23 – 25 let. Povrch facies symphysialis odpovídal kategorii 15 – 24 let, v potaz je ale nutné brát pouze vyšší věkovou hranici. Rozhodující pro odhad věku byla metoda komplexního hodnocení věku. Na základě dvou znaků bylo určeno stáří 19 – 28 let. Pouze okrajově byl stanoven věk také na základě čtyř znaků, který určil věk na 28,25 let.
7.5.6 Určení etnického původu Etnický původ jedince 8D byl hodnocen metodami morfologickými i metrickými. 7.5.6.1 Metrické určení etnického původu K výpočtu byly použity rozměry zjištěné na levé polovině lebky (včetně levé očnice). Jednotlivé rozměry jsou měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba při měření; rozměry jsou do programu zadávány v milimetrech.
FORDISC 2.0 -
určený etnický původ: ............europoidní (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 4, kapitola 5A, přílohy I)
7.5.6.2 Morfologické znaky určující etnickou příslušnost
nalezené morfologické znaky určující europoidní etnický původ: -
ustupující lícní kosti, prominující spina nasalis anterior, téměř nulový prognatismus (Bass 1995, s. 84, 87); úzká apertura piriformis (Ubelaker 1988, s. 34); úzký a klenutý tvar nosních kůstek (Krogmann, Iscan 1986, 271); šikmé postavení očnice (Titlbachová 1967, s. 231); úzký a špičatý processus mastoideus, parabolický tvar patra s rozvolněným zubatým transverzální švem,
109
bilaterálně souměrná brada a prominující bradový výběžek (Gill 1986, s. 149, 151).
nalezené morfologické znaky určující mongoloidní etnický původ: -
nenalezeny
nalezené morfologické znaky určující negroidní etnický původ: -
nenalezeny
Určený etnický původ: europoidní; morfologické znaky vykazují jasně zřetelnou europoidní etnickou příslušnost.
7.5.7 Určení výšky postavy 7.5.7.1 Sjøvoldova metoda (1990) Výška postavy byla stanovena prostřednictvím diskriminačních rovnic uvedených ve Sjøvoldově metodě (1990, s. 442). Jednotlivé kosti byly měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba měření. Směrodatnou pro výpočet postavy je rovnice počítající s rozměrem F1, tato rovnice totiž nejvíce koreluje se skutečnou výškou postavy. Použity jsou ovšem i další diskriminační výpočty pro ověření odhadu. Rozměry kostí jsou uvedeny v centimetrech, měřeny byly pravé kosti. Výpočty a rozměry kostí jsou uvedeny v protokolu 4, kapitola 6A, přílohy I. Stanovená výška postavy: 164,8 cm +/- 4,49 cm. Výška postavy jedince 8D byla odhadnuta podle rozměru F1 na 160 – 169 cm. Tento rozměr byl vybrán jako nejvíce reprezentativní (má největší korelační koeficient s výškou postavy). Tento výškový odhad podporují i výsledky ostatních výpočtů, které se této hodnotě velmi blíží.
110
7.5.8 Detekce traumat Ante-mortem trauma Stopy po zhojeném traumatickém poškození, které by jedinec 8D prodělal během svého života, na kostře nebyly objeveny. Peri-mortem trauma
Střelné zranění
Klasické stopy po průstřelovém poranění byly objeveny na lebce (obr. P16:A-B, přílohy II). Otvor vstřelu byl nalezen na crista occipitalis externa týlní kosti a je vzdálený od velkého týlního tvoru přibližně 1 centimetr. Výstřel se nachází na protilehlé straně lebky, v pravé polovině os frontale, těsně nad horním okrajem pravé očnice, a jeho poloha přesně odpovídá trajektorii prostupujícího projektilu. Otvor vstřelu má nyní nepravidelný tvar (jeho dolní polovina je oválná, v horní polovině je otvor zubatý), který ovšem nevznikl v přímé souvislosti se střelným zraněním, ale až druhotně postmortálními procesy. V horní části otvoru zřejmě vlivem vystřeleného projektilu vznikly drobné trhlinky a fraktury, které se působením abiotických faktorů stávaly křehčí až došlo k jejich vylomení a zdeformování tvaru otvoru. I tak má ale vstřel spíše oválný charakter, což nasvědčuje tomu, že zbraň zřejmě nebyla držena zcela kolmo u lebky (Kimmerle, Baraybar 2008, s. 340). Vstřel měří v průměru přibližně 1 cm a z jeho okrajů se radiálně rozbíhají drobné zlomeniny. Nejvýraznější a současně nejdelší z nich odstupuje z jeho pravého okraje, probíhá laterálně vpravo po planum nuchae týlní kosti; kost je v tomto úseku vyhřezlá a svou plochou překrývá zlomovou linii. Výstřelový otvor je poměrně rozsáhlý a kromě frontální dutiny zničil také značnou část stropu očnice a dutinu nosní. Tento otvor měří přibližně kolem 3 cm, dobře pozorovatelné je vylomení kostní tkáně ve směru letícího projektilu. V souvislosti se zvýšeným vnitrolebečním tlakem došlo zřejmě také ke vzniku fraktury na maxile pravé strany. Post-mortem trauma
Fraktury
Fraktury rozsáhlejšího charakteru vzniklé postmortálním působením abiotických faktorů byly objeveny na pravé pánevní kosti. Poškozená byla zejména lopata kyčelní kosti, odlomená je také velká část kosti stydké (její rekonstrukce ovšem nebyla možná, v kosterním souboru se tato kostěná část nenacházela) a další zlomenina byla lokalizována
111
na ramus inferior ossis ischii. Zlomená část byla ale v kosterním souboru nalezena, a tudíž bylo možné tuto část pánve rekonstruovat. Další fraktury byly nalezeny také na os sacrum (processus spinosus S2) a hrudních obratlech Th9 a Th10 (zlomenina prosessus spinosus u Th9 a zlomenina obratlového oblouku u Th10).
Sečné zranění
Dalším postmortálně vzniklým traumatem je zranění na dolním okraji mediálního epicondylu levého humeru. Tato rána má tvar dlouhého a úzkého zářezu (1 mm širokého a 2 cm dlouhého) a odpovídá poškození způsobenému sečnou zbraní. Toto postmortální trauma vzniklo zřejmě při preparaci nebo exkavaci kosterního souboru.
Abraze kostní tkáně
Abradované části kompakty byly nalezeny na distálních epifýzách humerů, na dorzální ploše křížové kosti a na tělech i výběžcích většiny obratlů. Tyto drobné abradované úseky jsou způsobené abiotickými faktory, které na kost působí při jejím pobytu v půdě.
7.5.9 Detekce patologických změn Patologické útvary dentice
Zubní kaz
Neošetřený zubní kaz byl objeven na distální ploše druhé levé mandibulární stoličky (obr. P16:C, přílohy II); jeho rozsah je poměrně značný, neboť postižená je celá distální strana zubu od okluzální plošky až po krček. Kaz zasahuje také do hloubky stoličky a napadnutý je již i zubní dentin. Jedná se tedy o kaz dentinový (Hillson 1996, s. 271). Ostatní kazová ložiska (na okluzálních plochách levého druhého a prvního maxillárního moláru a bukální straně první pravé mandibulární stoličky) byla stomatologicky ošetřena.
Hypoplásie skloviny
Hypoplastické proužky se nalézají zejména na předních zubech, a to jak v horní, tak i dolní čelisti. Jejich výskyt je ale viditelný i na zubech zadních, i když jen velmi slabě. Hypoplásie má na zubech tvar horizontálních proužků, její jiné formy nebyly zaznamenány. Nejlépe viditelná je na mandibulárních a maxillárních špičácích a horních řezácích (obr. P16:D, přílohy II).
112
Anomální opotřebení okluzální plochy stoliček
Nestandardní zubní abraze byla zaznamenána u zadních zubů dolní čelisti, u kterých nejsou primárně opotřebovávané bukální hrbolky stoliček a premolárů, ale horní části bukálních ploch těchto zubů. Tato situace může být podle Soamese, Southhama (2005, s. 36) způsobena anomální okluzí nebo abnormální zubní morfologií. U tohoto jedince je toto nestandardní opotřebení způsobené zřejmě lehce anomální okluzí zadních zubů, neboť dolní stoličky jsou mírně skloněny linguálním směrem. Patologické útvary na lebce
Cribra orbitalia
Na lebce jedince 8D byla objevena cribra orbitalia lokalizovaná v pravém laterálním úseku očnice. I když je tento patologický jev vesměs spojován s anemickým onemocněním, u jedince 8D bude vznik tohoto útvaru způsoben zřejmě jiným onemocněním. Na lebce a ani na postkraniálním skeletu nebyly nalezeny žádné další patologické stopy jednoznačně potvrzující anemii. Patologické útvary na postkraniálním skeletu
Schmorlovy uzly
Drobné vchlípeniny kostní tkáně na terminálních ploškách obratlů, zvané Schmorlovy uzly, byly nalezeny v úseku hrudní páteře od Th7 až po Th11. Nejvýraznější jsou tyto patologické útvary na sedmém, osmém a devátém hrudním obratli, kde mají podobu hlubokých oválů, u desátého a jedenáctého obratle se jejich charakter mění na mělké jamky (obr. 15). Schmorlovy uzly na terminálních ploškách obratlů vznikají při poškození a vyhřeznutí meziobratlových plotének a vyskytují se v souvislosti s řadou chodob postihujících páteř. Nejčastěji jsou tyto útvary spojovány s velkou fyzickou zátěží, Scheuermannovou nemocí nebo spondyloartrózou (Waldron 2008, s. 45; Horáčková et al. 2004, s. 57).
Spina bifida
Na křížové kosti jedince 8D byly nalezeny klasické stopy vývojové vady známé jako spina bifida. Tato kongenitální anomálie se projevuje úplným nebo částečným neuzavřením sakrálního kanálu a podle toho také mívá svůj klinický dopad (Barnes 1994, s. 46 - 50). U jedince 8D byl nalezen jen částečný rozštěp, tzv. spina bifida occulta, při kterém nedošlo k uzavření obratlového oblouku pouze u třetího a čtvrtého sakrálního obratle (obr. 16). 113
Obr. 15: Schmorlův uzel na terminální plošce těla hrudního obratle (foto: L. Konečná)
Obr. 16: Spina bifida: rozštěp křížového kanálu os sacrum (foto: L. Konečná)
7.5.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Z celkového množství posuzovaných epigenetických znaků jsou uváděny pouze ty, které se na skeletu vyskytovaly, nebo se u nich předpokládá jistá variabilita. Epigenetické znaky na lebce
Supratrochleární struktury – hodnocena byla pouze levá očnice, u které byl nalezen ostrý zářez uložený laterálně veliký 4 mm, a kulatý otvor velikosti 1,5 mm ležící mediálně.
Foramen infraorbitale – na každé straně byl nalezen pouze jeden otvor, levý je uložen výše než pravý; oba otvory jsou stejně velké, v největším rozměru mají 5 mm. Stranově jsou lehce nesouměrné.
Foramen parietale – ani jedno foramen parietale nebylo na temenní kosti nalezeno.
Ossa suturatum – na pravé straně byla objevena os epipetricum, která měří ve své největší délce 1cm a ve své největší šířce 7 mm, na levém spánku tato kost nalezena nebyla; v průběhu pravého sutura occipitomastoidea se nalézá jedna vložená kůstka (měří 1,5 cm v největším rozměru na výšku a 1,1 cm ve své největší šířce). 114
Foramen mastoideum – nebylo nalezeno ani na jedné straně.
Foramen mentale – objeveno bylo pouze jedno foramen mentale na levé i pravé polovině dolní čelisti, stranově jsou souměrná; obě foramina byla přibližně stejně velká, asi 3 mm.
Epigenetické znaky postkraniálního skeletu
Nekompletní foramen transversae – u sedmého krčního obratle byla objevena nedostatečná osifikace foramen transversus a tuberculum anteris transverzálního výběžku. Na pravé straně chybí jak hrbolek, tak foramen transversus; na levé straně je foramen transversus vytvořeno, ale jeho přední část není zcela uzavřená a přední hrbolek je vytvořen nekompletně (obr. P16:E, přílohy II).
Perforatio humeri – na distálních epifýzách obou pažních kostí se nachází otvor označovaný jako perforatio humeri (obr. P16:F, přílohy II). Na levém humeru měří tento otvor 7 mm, na pravé kosti je menší a dosahuje jen 4 mm.
7.5.11 Možná příčina smrti Příčinou smrti jedince 8D bylo střelné zranění. Jedná se o průstřelové trauma, které zasáhlo důležitá mozková centra (mozeček, prodloužená mícha) a způsobilo devastaci mozkové tkáně. Ta je, podle Mohapla a Häckela (2001, s. 73-74), poškozena penetrujícím projektilem, šokovými vlnami a kavitací. Lebka byla zasažena celoplášťovou vojenskou střelou ráže 7,62 mm, vystřeleno bylo z ruské automatické pistole Tokarev TT-33.
7.5.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Rekonstrukce podoby byla zhotovena (obr. 17), přesto se však nepovedlo jedince 8D individuálně ztotožnit. U mrtvého nebyla nalezena identifikační známka a současně nebylo také časově reálné zpětné dohledání pohřešované osoby, která by odpovídala sestavenému antropologickému profilu.
115
Obr. 17: Pokus o rekonstrukci podoby jedince 8D (rekonstrukce: A. Dofková).
116
7.5.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8D Jedinec 8D byl identifikován jako muž europoidního etnického původu, věk byl stanoven do rozmezí 23 – 29 let. Výška postavy byla odhadnuta na základě rozměru femuru na 164,83 cm +/- 4,49 cm. Jediným perimortálním traumatem bylo střelné poranění lebky, které bylo s vysokou pravděpodobností také příčinou smrti dotyčného. Antemortem trauma nalezeno nebylo. Mezi nalezené patologické útvary dentice patřil zubní kaz, hypolásie skloviny a abnormální zubní abraze, v očnici se vyskytovala slabá cribra orbitalia a na postkraniálním skeletu byla objevena spina bifida a Schmorlovy uzly. Z epigenetických znaků byly významějšími os epiptericum dx. a perforatio humeri na obou pažních kostech. Jedinec 8D nebyl identifikován.
117
7.6 JEDINEC 8E - antropologická analýza
7.6.1 Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8E Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: 29.3.2007
Datum exkavace: 11.4.2007
Poloha těla v hrobě: nezaznamenána
Artefakty: nepřiřazeny
Kostra jedince 8E je poměrně dobře zachovaná, postmortální poškození je jen minimální. Původně byly všechny kosti znečištěné hlínou, v hůře dostupných částech skeletu (např. lebka) se nacházely ještě zbytky měkkých tkání. Kostra se nacházela v hromadném hrobě společně s dalšími čtyřmi předchozími jedinci; charakter pohřbu byl zřejmě primární. Jako u všech předchozích skeletů, tak ani u jedince 8E není poloha jeho těla v hrobě známá; nejsou známy ani artefakty náležející k této kostře. V souvislosti s tímto faktem se není možné vyjádřit k relevantním událostem, které mohly předcházet smrti tohoto jedince.
7.6.2 Přehled přiřazených kostí jedince 8E Vzhledem k tomu, že kosti všech jedinců byly smíchány dohromady, před vlastní antropologickou analýzou bylo nutné je opětovně zkompletovat. Kosti byly zpětně přiřazovány na základě rozměrů, shodnosti artikulačních kloubních ploch a věkových parametrů (podrobnější popis viz. kapitola 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Přiřazena byla lebka, páteř, dlouhé kosti končetin a některé drobnější kosti rukou a nohou (obr. P17, přílohy II). Přehled přiřazených kostí jedince 8E uvadí tab 9.
118
Tab. 9: Přehled kostí skeletu u jedince 8E (schéma upraveno podle: Dupras et al. 2006, s. 203) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nepárové kosti Lebka
1
krční obratle 3 – 7
1
Mandibula
1
hrudní obratle 1 – 12
12
Jazylka
ne
bederní obratle 1 – 5
5
Manubrium
ne
os sacrum
1
Sternum
ne
kostrč
ne
C1 (atlas)
1
C2 (axis)
ne
Párové kosti levá
pravá
levá
pravá
Clavicula
1
1
Žebra
11
10
Scapula
1
1
Pánevní kost
1
ne
Humerus
1
ne
Femur
ne
1
Ulna
1
ne
Patella
ne?
ne?
Radius
1
1
Tibia
1
1
Os lunatum
ne
ne
Fibula
1
1
Os scaphoideum
ne
ne
Calcaneus
1
1
Os trapezium
ne
ne
Talus
1
1
Os trapezoideum
ne
ne
Os cuboideum
1
1
Os triquetrum
ne
ne
Os naviculare
1
1
Os hamatum
ne
ne
Os cuneiforme med.
1
ne
Os capitatum
ne
ne
Os cuneiforme inter.
1
ne
Os pisiforme
ne
ne
Os cuneiforme lat.
1
ne
Metakarpy
ne?
ne?
Metatarzy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Phalangy
ne?
ne?
Kostí celkem
68
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn.
„ne“ – znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) „ne?“ – znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu
119
7.6.3 Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení 7.6.3.1 Celkový stav lebky Jednotlivé lebeční kosti jsou v poměrně dobrém stavu, nejsou abradované ani jinak zničené. Lebka se však našla rozbitá, a proto byla nutná zpětná rekonstrukce. Některé kosti ovšem úplně absentují, z tohoto důvodu není lebka kompletní ani po opětovném slepení. Chybí celá levá polovina obličejové části (část horní čelisti a celá lícní kost), kompletně levá očnice (kost čelní v oblasti galbelly, arcus supraciliares a pars orbitales, velká i malá křídla kosti klínové, lamina papyracea kosti čichové a kost slzní), část neurokrania levé strany zasahující do temporální jámy (velká křídla kosti klínové a šupina kosti spánkové). Na pravé straně splanchnokrania chybí mediální stěna očnice (kost slzní, lamina papyracea kosti čichové a malá křídla kosti klínové) a část jejího stropu (kost čelní přiléhající k mediální stěně a processus zygomaticus čelní kosti). Dále absentuje také většina struktur dutiny nosní; nejsou přítomny obě laterální stěny (nalevo chybí tělo maxilly, kost slzní, čichový labyrint, lamina perpendicularis patrové kosti a lamina medialis processus pterygoidei kosti klínové, horní a střední koncha; napravo kost slzní, čichový labyrint, lamina perpendicularis patrové kosti a lamina medialis processus pterygoidei kosti klínové, horní a střední koncha), nosní přepážka (lamina perpendicularis kosti čichové a část vomeru) a zadní část stropu (část lamina cribrosa čichové kosti a tělo kosti klínové). V oblasti neurokrania chybí také levý processus styloideus a processus zygomaticus kosti spánkové, na pravé straně chybí část kosti skalní. Lebeční kosti byly také částečně postmortálně deformovány. V těžko přístupných oblastech lebky se ještě nacházejí zbytky měkkých tkání, které nebylo možné čištěním odstranit. Na pravé temenní kosti jsou viditelné slabé otisky cévního zásobení mozku. Lebka tohoto jedince nese také několik traumatických zranění; první výrazný úraz je patrný v levé části kalvy na kosti temenní. Nacházejí se zde čtyři fraktury ve tvaru kříže; dvě se táhnou přes kost temenní (jedná dorsolaterálně a druhá dorsomediálně), další dvě zlomeniny vybíhají od středu po kosti temenní ventromediálně a ventrolaterálně a táhnou se až na okraj kosti čelní. Dále je na lebce přítomna řada dalších, spíše drobných fraktur. První probíhá od levého okraje kosti čelní (v místě, kde se v kosti nachází otvor), táhne se nad glabellou a přes pravý arcus supraciliares se stáčí na mediální stěnu očnice. Druhá fraktura začíná na stropě pravé očnice, vybíhá do pravé temporální jámy, kde dorsokaudálně protíná velká křídla kosti klínové a stejným směrem pokračuje přes pravou šupinu kosti spánkové, odděluje processus zygomaticus a končí v sutura squamosa 120
kraniálně nad mastoideálním výběžkem. Další prasklina vybíhá z fraktury předchozí v oblasti za processus zygomaticus spánkové kosti a odděluje od zbytku kosti celou fovea mandibularis. Drobné zlomeniny se nacházejí i na levé maxille, dorzálním směrem probíhá slabá prasklina nad levým processus mastoideus. Větší koncentrace výraznějších fraktur se nalézá také na lební bázi, na které bylo také objeveno druhé násilné zranění. Těsně nad foramen magnum v týlní kosti byl objeven kruhovitý otvor v průměru měřící přibližně 12 mm. Z tohoto otvoru pak odstupují dvě výraznější praskliny; jedná se táhne rovně kraniálně přes protuberantia occipitalis externa a končí centimetr pod bodem lambda, druhá vybíhá z pravého laterálního okraje otvoru a šikmo prochází až k processus mastoideus, kde také končí. Z levého bočního okraje foramen magnum laterálně odstupuje ještě jedna drobná zlomenina, která končí u lambdového švu nad levým mastoideálním výběžkem. Dolní čelist jedince je postmortálně zničená, s největší pravděpodobností bylo poškození způsobeno nešetrnou exkavací na místě činu. Mandibula je zlomená na levé straně za druhým řezákem. Tato část mandibuly chybí, tudíž ji nebylo možné zpětně rekonstruovat. Z levé poloviny dolní čelisti zůstal zachovaný pouze fragment levého ramena s hlavičkou mandibuly. Lebeční švy jsou již na několika místech lebky zcela uzavřeny, a to jak na vnitřní, tak i na vnější lebeční desce. Na vnitřní lebeční desce je zcela obliterován věncový šev, velmi pokročilé je i uzavření šípového a lambdového švu (mají výrazný čerchovaný průběh). Odlišná je ovšem situace na lebeční desce vnější. Zde je úplná obliterace patrná jenom na levé polovině věncového švu a střední části švu šípového. Průběh lambdového švu je stále ještě patrný, stejně jako u švu šupinového. Do průběhu švů jsou vloženy drobné kůstky; jedna je patrná na styku švu šípového a věncového v místě bodu bregma, druhá je vložena v místě styku švu lambdového a šípového na bodu lambda. Další drobné kůstky se vyskytují ve švech nad oběma mastoidealními výběžky. Synchondrosis sphenooccipitalis je plně obliterována. Patologické útvary ani jiné abnormality na lebce pozorovány nebyly. Lebka má spíše robustní stavbu, výraznější svalové úpony má reliéf planum nuchae. Metrické hodnocení lebky (rozměry a indexy) je uvedeno v doplňujícím protokolu 5, kapitola 1A a 2A, přílohy I.
121
7.6.3.2 Celkový stav chrupu: Celkově je v obou čelistech dohromady zachováno pouze dvanáct zubů; zbylé zuby vypadly již zaživa v důsledku zánětů (alveolus je již úplně uzavřený, nebo je na něm patrné jeho postupné uzavírání), některé zuby byly ovšem ztraceny až posmrtně (alveolus těchto zubů je otevřen). Tyto zuby nebyly nalezeny, a proto nebylo možné dentici plně rekonstruovat. Dále absentuje také celá levá polovina dolní čelisti. Z tohoto důvodu nelze usuzovat na celkový stav chrupu, posoudit je tedy možné pouze přítomné zuby, jejichž celkový stav odpovídá věku jedince. Na chrupu nejsou patrné žádné zásahy po stomatologickém ošetření; kromě přítomných kazů nese dentice i výrazné stopy po onemocnění parodontu. Dokladem tohoto tvrzení jsou zcela uzavřené alveoly signalizující již premortální vypadnutí některých zubů a ustupující alveolární výběžky. Stopy po paradentóze byly objeveny také na zachované části dolní čelisti, dobře patrné u zadních zubů. Intravitálně ztracený je i druhý pravý dolní řezák, jehož alveol vykazuje známky postupného zacelování. Dolní čelist je porušená, zachovaná je pouze pravá polovina a horní část levého ramus mandibulae. Na zubech byla objevena i hypoplásie a stopy zubního kamene. Postmortálně zlomený je první pravý dolní premolár. Tab. 10: Přehled dentice horní a dolní čelisti u jedince 8E A. Horní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen I1 přítomrn I2 přítomen C chybí, alv. otevřen P1 přítomen P2 chybí, alv. uzavřen M1 přítomen M2 přítomen M3
morfolog. variety --nelze hodnotit nelze hodnotit --nelze hodnotit --ne redukce hypoconu
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen chybí, alv. otevřen přítomen přítomen chybí, alv. otevřen chybí, alv. uzavřen chybí, alv. resorbován chybí, alv. resorbován
morfolog. variety --ne nelze hodnotit nelze hodnotit ---------
morfolog. variety ne --ne ne nelze hodnotit --FA ---
levá strana přítomnost zubu chybí, alv. otevřen chybí, alv. otevřen -------------
morfolog. variety -----------------
B. Dolní čelist: typ zubu pravá strana přítomnost zubu přítomen I1 chybí,alv. uzavřen I2 přítomen C přítomen P1 přítomen P2 chybí,alv. uzavřen M1 přítomen M2 zub N/R M3
N...zub nezaložen; R...zub je retinován; FA...fovea anterior
122
Hodnotit morfologii zubní korunky bylo možné pouze u stoliček; u ostatních zubů bylo obroušení okluzální plochy natolik pokročilé, že nebylo možné morfologií korunky zhodnotit. U dolní druhé pravé stoličky byla nalezena drobná jamka na mediálním okraji okluzální plochy, kterou Turnerová et al. (1991, s. 22) označuje jako fovea anterior. U obou horních pravých (třetí a druhé) stoliček byla objevena pouze třihrbolková korunka, distolinguální hrbolek je zde redukován. Přestože je zubní abraze poměrně výrazná, není patologická. Výrazněji obroušeny jsou především přední zuby (obroušení incisiálních hran až na dentin), stoličky mají obroušené jen hrbolky. Postup obrušování jednotlivých zubů je v souladu s fyziologickým opotřebením vzhledem k vysokému věku jedince 8E. Abnormálitu skusu díky poškozené dolní čelisti ovšem nelze zjistit. 7.6.3.3 Celkový stav postkraniálního skeletu: I když jsou jednotlivé kosti skeletu ve velmi dobrém stavu, postkraniální skelet není kompletní. Zcela chybí pravý humerus, pravá ulna, pravá pánevní kost a levý femur. Tyto kosti nebyly na místě činu vyzvednuty, což bylo s největší pravděpodobností způsobeno špatnou manipulací policejních techniků s kosterními pozůstatky. Přítomné kosti jsou celé a nepoškozené; vesměs mají robustní stavbu a mohutné svalové úpony (patrné zejména na humeru a pánevní kosti). Otisky cévního zásobení jsou viditelné zejména na lopatkách a pánvi, částečně také na dlouhých kostech končetin. Traumatické poranění způsobené před nebo během smrti na kostech nalezeno nebylo, objeveno bylo jen několik drobných postmortálních poškození (zásek na trochlea humeri, margo medialis scapulae a zlomení kompakty na distálním konci tibie). Zaznamenány byly ovšem určité patologické stopy, které by mohly indikovat anemické onemocnění (perforace obou proximálních epifýz tibie a distální epifýzy femuru). Ty kosti, které se povedlo zpětně přiřadit, byly vizuálně i metricky popsány (viz níže). U každé kosti jsou také spočítány indexy, které jsou uvedeny v doplňujícím protokolu 5, přílohy I. Indexy jsou násobeny 100; k výpočtu indexů byly použity kosti levé poloviny těla (pouze v případě, že daný rozměr na levé straně těla nebylo možné změřit, byly k výpočtu indexů použity rozměry pravé strany těla a tyto indexy jsou označeny *); přehled hodnot jednotlivých indexů je uveden ve schématu XVIII a XIX, přílohy III.
123
1. Páteř a. krční obratle – z krčních obratlů se zachovaly pouze dva, atlas a obratel, u kterého nebylo možné přesné pořadí v krčním úseku páteře stanovit (označen jako Ca). Oba obratle jsou zachované, u atlasu jsou výběžky lehce postmortálně abradované. U obratle Ca je viditelný náznak částečného přepažení foramen transversarius; u atlasu se nalézají přídatné kloubní plošky pod massa lateralis. b. hrudní obratle – hrudní páteř byla zachována v celém svém rozsahu, tzn. přítomno je všech 12 obratlů. Většina obratlů je dobře zachovaná a jen minimálně poškozená (lehká abraze kompakty vesměs na ventrální straně těl a výběžky obratlů). Anulární epifýzy jsou plně srostlé, růstová linie není patrná. Na terminálních ploškách většiny obratlů byly objeveny jamky v kompaktní kostní tkáni známé jako Schmorlovy uzly. U Th11 a Th12 byly rozpoznány osteofyty na ventrální straně těl a výrůstky kostní tkáně mezi levým a pravým horním kloubním výběžkem. c. bederní obratle – bedrní úsek páteře obsahuje všech pět velmi dobře zachovaných obratlů, lehce abradované jsou pouze žeberní výběžky. Těla jsou masivní a nepoškozená, pouze na L1 je patrný osteofytický lem; výraznější artrotické změny byly zazanamenány také na kloubních výběžcích všech pěti obratlů. U L5 na levé části oblouku byl nalezen abnormálně tvarovaný úsek; oblouk je v této části ztenčený, není plně osifikovaný a kolem neúplného spoje jsou vytvořeny artrotické změny. Metrický popis obratlů (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 2. Os sacrum Kost křížová je velmi dobře zachovaná, kompletní a nepoškozená. Kost je složena z pěti sakrálních obratlů. Linea transversae jsou sice ještě viditelné, ale již plně obliterované. Celá kost je spíše širší a kratší a je velmi silně konvexně prohnuta. V sakrálním kanálu se nacházejí ještě zbytky měkkých tkání, které nebylo možné při čištění odstranit. Postavení promontoria je lehce asymetrické; tělo prvního sakrálního obratle je mírně skloněno a také posunuto na pravou stranu. Za oběma facies auricularis se nalézají hluboké jamky, jejichž povrch je jemně perforovaný (možný důsledek anemického onemocnění). Drobné otvůrky lze nalézt také na crista sacralis mediana, takže sakrální kanál není kompletně kostěně uzavřený. Metrický popis křížové kosti (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 124
3. Žebra Celkem bylo zpětně přiřazeno deset žeber z pravé strany hrudního koše a jedenáct ze strany levé. Indentifikovat pořadí bylo možné pouze u prvního a druhé žebra, u ostatních žeber není jejich pozice známá a jsou označovány písmeny; nalezeno bylo i jedno žebro volné, není ale jisté, jestli se jedná a žebro jedenácté nebo dvanácté. Všechny žebra jsou dobře zachovaná a mají stejný barevný odstín; téměř u všech se na kaudální straně nalézají kostěné výrůstky. Také vysoká věková kategorie byla u žeber zjevná již při prvotním ohledání (žebro je kompletně osifikované, všechny jeho části jsou plně přirostlé a podle Iscana a Lothové (1986, s. 71, 81) odpovídá povrch sternálních konců žeber morfologii stanovující vyšší věk. Na základě těchto ukazatelů bylo poměrně snadné odlišit tato žebra od žeber relativně mladých jedinců a přiřadit je jedinci 8E, u kterého je očekávaný věk v kategorií adultus II až maturus. Osm žeber pravé strany je kompletní a nepoškozeno, dvě byla zlomená postmortálně; na straně levé je bez traumatických změn žeber devět a dvě jsou poškozená také postmortálními změnami. Metrický popis žeber (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 4. Clavicula Obě klíční kosti jsou neporušené a ve velmi dobrém stavu. Mají robustní stavbu a velmi výrazné svalové úpony. Povrch facies sternalis je hladký. Levá klíční kost je zakřivenější než kost pravá, levá kost je také kratší. Traumata, anomálie ani patologické změny nebyly nalezeny. Metrický popis claviculy (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 5. Scapula Obě lopatky jsou neporušené, kompletně zachované a jsou ve velmi dobrém stavu. Nachází se na nich jen drobné postmortální poškození; pravá lopatka má dvě výraznější praskliny na margo medialis a abradovaný processus coracoideus, levá lopatka má lehce abradovaný dolní okraj cavitas glenoidalis a promáčklinu (kompresi) u margo medialis v místě odstupu spina scapulae. Obě kosti jsou velmi robustní a jsou na nich viditelné velmi masivní svalové úpony. Na levé lopatce jsou patrné otisky cév, na pravé však nikoliv. Patologické útvary nebo traumatické poranění nalezeno nebylo.
125
Metrický popis scapuly (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 6. Humerus Postkraniální skelet tohoto jedince obsahoval pouze levou pažní kost, pravý humerus zřejmě nebyl při exkavaci vyzvednut. Přítomná kost je ve velmi dobrém stavu, kompletní a nepoškozená. Má robustní stavbu a výrazné svalové úpony. Uprostřed těla je humerus lehce abradován; tato abraze má půlkruhovitý tvar a může být způsobena činností rostlin, případně i hlodavců. Nad i pod tímto útvarem je horní vrstva kompakty odloupnutá. Na distální epifýze ve fossa olecrani se nachází otvor ledvinovitého tvaru. Okraje tohoto otvoru nejsou výrazně ztenčené, jejich charakter je spíše oblý; tento útvar vykazuje známky epigenetického znaku označovaného jako foramen humeri. Na spodní straně trochlei se nalézá postmortální poškození, asi centimetr dlouhý žlábek způsobený ostrým předmětem při exkavaci. Metrický popis humeru (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 7. Ulna Pravá ulna chybí, zachovaná je pouze levá loketní kost, která je ve velmi dobrém stavu. Odlomený je pouze processus styloideus, jinak je kost nepoškozená. Má také poměrně robustní stavbu s výraznými svalovými úpony. Patologické útvary ani trauma nebylo nalezeno. Metrický popis ulny (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 8. Radius Obě vřetenní kosti jsou kompletně zachované, neporušené a ve výborném stavu. Mají robustní stavbu a výrazné svalové úpony, na obou kostech se nacházejí otisky cévního zásobení. Na distální epifýze levého radia je viditelná ještě růstová linie. Tato stopa po srůstu se nalézá i na pravé kosti, ale není tolik výrazná. Proximální epifýzy u obou kostí jsou plně obliterované bez viditelných stop. Hlavička u levého radia je na laterální straně deformovaná, takže circumferencia auricularis nevytváří souměrný kruh. Tato zvláštnost se v poměrně menší míře vyskytuje i na kosti pravé. Trauma ani patologické útvary ovšem nalezeny nebyly. 126
Metrický popis radia (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 9. Karpální kůstky Nebylo možné zpětně přiřadit. 10. Metakarpální kůstky Nebylo možné zpětně přiřadit. 11. Články prstů ruky Články prstů ruky nebylo možné zpětně přiřadit; v celkovém souboru nebyly nalezeny. 12. Os coxae Z obou pánevních kostí je zachována pouze levá os coxae, pravá chybí. Přítomná kost je ve velmi dobrém stavu, je kompletní a nepoškozená. Byla objevena jen drobná postmortální prasklina nad spina iliaca posterior superior a lehce abradovaná spina ischiadica. Ve foramen obturatum, v části kosti stydké, bylo objeveno několik drobných kostěných výrůstků. Kost má robustní stavbu s velmi výraznými svalovými úpony. Všechny části kosti jsou již plně obliterovány, růstové linie již nejsou viditelné. Na povrchu kosti jsou viditelné otisky cévního zásobení. Trauma ani patologické útvary nalezeny nebyly. Metrický popis pánve (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 13. Femur Zachovaná je pouze pravá stehenní kost, levá chybí. Femur má robustní stavbu a výrazné svalové úpony, na těle kosti jsou také velmi dobře viditelné otisky cév. Uprostřed těla femuru na jeho laterální straně se nalézá dočerna zbarvená skvrna (zřejmě způsobená působením půdních mikroorganismů). I když jsou již obě epifýzy plně srostlé s tělem femuru, na jeho proximální epifýze, podél kloubní plošky hlavice, je ještě patrná růstová linie; na distální epifýze se však tento jev nevyskytuje a kondyly jsou plně srostlé s tělem. Na kosti nebyly nalezeny žádné známky traumatického poškození ani patologické útvary. Metrický popis femuru (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 127
14. Patella Patellu pravé ani levé strany nebylo možné zpětně přiřadit. 15. Tibia Obě holenní kosti jsou zachované, neporušené a jsou ve velmi dobrém stavu. Drobné postmortální poškození se nachází pouze na ventrální straně distální epifýzy. Obě kosti mají robustnější stavbu, výrazné jsou i svalové úpony. Na povrchu kostí jsou patrné drobné cévní otisky. Mezi tělem kosti a proximální epifýzou se u obou kostí nalézá viditelná stopa po růstové linii, i když jsou již obě části kosti plně obliterované. Povrch proximálních epifýz je u obou kostí výrazně perforovaný. Trauma ani patologické útvary pozorovány nebyly. Metrický popis tibie (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 16. Fibula Zachované jsou obě lýtkové kosti, nejsou ovšem kompletní. U pravé fibuly absentuje část laterálního kotníku a levá lýtková kost postrádá proximální epifýzu; pravá kost je více prohnutá než kost levá. Nad kloubní plochou u pravé i levé lýtkové kosti je viditelná růstová linie, jednotlivé části kostí jsou však již dlouhou dobu plně obliterovány. Na kostech nebyly nalezeny žádné abnormality, trauma ani stopy onemocnění. Metrický popis fibuly (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I. 17. Tarzální kůstky Zpětně přiřazeny byly tarzální kosti pravé i levé strany; zpětná rekonstrukce byla provedena na základě shody kloubních plošek. Tarzální kosti pravé strany obsahují talus, calcaneus, os cuboideum a os naviculare; levá strana zahrnuje talus, calcaneus, os cuboideum, os naviculare a os cuneiforme mediale, intermedium a laterale. Všechny kosti jsou nepoškozené a dobře zachované; na kostech patních jsou viditelné silnější svalové úpony. Barevný odstín je u všech kostí stejný. Metrický popis tarzu (rozměry a indexy) je uveden v protokolu 5, kapitola 1B a 2B, přílohy I.
128
18. Metatarzální kůstky I když v celkovém kosterním nálezu metatarzální kůstky byly nalezeny, k jedinci 8E se tyto kosti nepovedlo přiřadit. 19. Články prstů nohy Články prstů nohy nebyly přiřazeny; v celkovém kosterním nálezu nebyly přítomny.
7.6.4 Stanovení pohlaví K určení pohlaví byly použity metody metrické i metody morfologické. Metody podle Wasterlainové a Silvy nejsou pro odhad pohlaví stěžejní, pouze potvrzují, že i jiné kosti než pánev vykazují maskulinní charakter. 7.6.4.1 Metrické metody pro odhad pohlaví Pro stanovení pohlavní diagnózy byla použita Novotného metoda, DSP metoda podle Wasterlain a Silvy; všechny shodně stanovily pohlaví jedince 8E jako mužské.
Novotného metoda (1986) -
určené pohlaví:...............mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 5, kapitola 3A, přílohy I)
DSP (2005) -
určené pohlaví:................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 5, kapitola 3B, přílohy I)
Wasterlain (2000) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 5, kapitola 3C, přílohy I)
Silva (1995) -
určené pohlaví:.................mužské (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 5, kapitola 3D, přílohy I)
Určené pohlaví: mužské 129
7.6.4.2 Morfologické znaky určující pohlaví
pohlavní znaky nalezené na lebce (obr. P18:F, přílohy II): -
výrazně prominující glabella a arcus superciliares (White – Folkens 1991, s. 322), drsnatý povrch planum nuchae s vystouplou protuberancia occipitalis externa, šikmo dorzálně ubíhající čelo a relativně velký processus mastoideus (Dobisíková 1999a, s. 172); mandibula má jasně robustní charakter, v oblasti gonia je silný svalový reliéf, vyvinutá protuberania mentalis, ramus mandibulae má tupý úhel.
pohlavní znaky nalezené na pánvi: -
levá os coxae je masivní kost s jasně zřetelnými svalovými úpony; crista iliaca je výrazně esovitě zakřivená, úzká a hluboká incisura ischiadica major, hrotitá a oploštělá spina ischiadica, jednoduchý arc composé (Dobisíková 1999a, s. 182183); nevýrazný a mělký sulcus paraglenoidalis (Adams 2008, s. 46); mohutné acetabulum, oválný tvar foramen obturatum a dlouhá a úzká symfýza jsou další znaky, které určují mužské pohlaví.
Určené pohlaví: mužské
7.6.5 Určení věku Věk u jedince 8E byl určen na základě několika metod, jejichž princip je uveden v přílohách III.
Synchondrosis sphenooccipitalis -
určený věk: .....................jedinec je starší 18 let (viz protokol 5, kapitola 4A, přílohy I)
Obliterace endokraniálních švů metodou podle Lince (in. Dobisíková 1999b) -
určený věk:.................................................55 – 60 let (hodnocení viz protokol 5, kapitola 4B, přílohy I; obr. P18:A, přílohy II)
Komplexní hodnocení věku (Ferembach et al. 1980) -
určený věk:.................................................51,75 let (hodnocení viz protokol 5, kapitola 4C, přílohy I; obr. P18: B, přílohy II) 130
Povrch facies symphysialis (Suchey – Brooks 1990) -
určený věk:.................................................21 – 53 let (hodnocení viz protokol 5, kapitola 4D, přílohy I; obr. P18:C, přílohy II)
Zubní obrus (Lovejoy 1985) -
Určený věk: ..............................................40 – 55 let (hodnocení viz protokol 5, kapitola 4E, přílohy I; obr. P18:D-E, přílohy II)
Konečný odhad věku: 52 let. Většina metod shodně určila vyšší věk jedince 8E – mezi 40 až 60 lety. Rozhodující metodou pro odhad věku byla ale metodika komplexního hodnocení věku, jež určuje stáří skeletu pomocí čtyř věkových indikátorů. Vzhledem k tomu, že tato metoda je nejpřesnější z aplikovaných metodik, rozhodla jsem se použít odhadnutý věk jako nejsměrodatnější. Věk jedince 8E byl proto odhadnut na 52 let.
7.6.6 Určení etnického původu Etnický původ byl určen na základě tří metod, jejichž podrobný popis je uveden v příloze III. Zde jsem se omezila pouze na výsledky a stručný popis morfologických znaků. 7.6.6.1 Metrické určení etnického původu Etnická příslušnost jedince 8E byla stanovena programem FORDISC 2.0. K výpočtu byly použity rozměry zjištěné na levé polovině lebky (včetně levé očnice). Jednotlivé rozměry jsou měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba při měření, rozměry jsou uvedeny v milimetrech.
FORDISC 2.0 -
určený etnický původ: ............ europoidní (viz přehled rozměrů a výpočtů, protokol 5, kapitola 5A, přílohy I)
7.6.6.2 Morfologické znaky určující etnickou příslušnost
nalezené morfologické znaky určující europoidní etnický původ: -
prominující spina nasalis anterior, tvář zužující se podél osy obličeje, oploštění v oblasti nasionu (Bass 1995, s. 84, 87), úzká apertura piriformis (Ubelaker 131
1988), parabolický tvar tvrdého patra s rovným, lehce zoubkovaným transverzálním švem, processus mentalis je vystouplý a brada bilaterálně souměrná (Gill 1986, s. 149, 151), svislé postavení os zygomaticum (Velemínský 1999, s. 118)
nalezené morfologické znaky určující mongoloidní etnický původ: -
krátký a široký processus mastoideus (Gill 1986, s. 151)
nalezené morfologické znaky určující negroidní etnický původ: -
nenalezeny
Určený etnický původ: europoidní
7.6.7 Určení výšky postavy 7.6.7.1 Sjøvoldova metoda (1990) Výška postavy byla stanovena prostřednictvím diskriminačních rovnic uvedených ve Sjøvoldově metodě (1990, s. 442). Jednotlivé kosti byly měřeny vždy třikrát, aby byla eliminována chyba měření. Směrodatnou pro výpočet postavy je rovnice počítající s rozměrem F1, tato rovnice totiž nejvíce koreluje se skutečnou výškou postavy. Použity jsou ovšem i další diskriminační výpočty pro ověření odhadu. Rozměry kostí jsou uvedeny v centimetrech, měřeny byly kosti pravé strany. Výpočet včetně rozměrů kostí je uveden v protokolu 5, kapitola 6A, přílohy I. Stanovená výška postavy: 166,2 cm +/- 4,49 cm. Výška postavy jedince 8E byla přibližně odhadnuta na 166,2 cm +/- 4,49 cm (162 cm – 171 cm). Tento závěr je podpořen třemi diskriminačními rovnicemi (rozměr R1, F1 a T1), jejichž výsledky odpovídají odhadnuté míře.
132
7.6.8 Detekce traumat Ante-mortem trauma Stopy zhojeného traumatického poškození na kostře nebyly objeveny. Peri-mortem trauma
Střelné poranění
Stejně jako u předchozích skeletů, tak i u jedince 8E bylo nalezeno střelné poranění. U tohoto skeletu však byly rozpoznány dva vstřelové otvory (oba lokalizované na kosti týlní), pouze jeden výstřel a výrazná zlomenina levé lebeční klenby mající tvar písmene X. Experimentálně bylo dokázáno, že lebka jedince 8E skutečně utrpěla dva zásahy střelnou zbraní: průstřel a zástřel. •
Průstřel První otvor vstřelu byl rozpoznán ve spodní části týlní krajiny asi tři
centimentry pod protuberantia occipitalis externa. Vstřel je poškozený, jeho spodní strana je kompletně odlomená a ústí do foramen magnum. Od jeho laterálního okraje odstupuje na pravou stranu dlouhá zlomenina odlamující pravou polovinu lební báze; další zlomenina se táhne od horní hrany otvoru kraniálně přes celou týlní kost. Původní tvar vstřelu (kulatý/oválný) již není možné posoudit. Jeho rozměr na šířku měří kolem 12 milimetrů. Okraje vstřelu jsou ostré a kost je vylomená ve směru letícího projektilu. Místo, kde projektil lebku opustil, bylo rozpoznáno na protilehlé straně neurokrania, v levé části čelní kosti nad arcus superciliares. Zachovány jsou jen kraniální a mediální okraje, laterální část a strop očnice chybí. Výstřel má nepravidelný tvar; jeho rozměr není možné přesněji určit (odhadem měří kolem 3 – 4 cm). Okraje výstřelu jsou ostré a lehce trychtýřovitě zkosené směrem od lamina interna k vnější lebeční desce. Vzhledem k tomu, že otvor vstřelu není kompletní, ze zbytku jeho tvaru nelze usoudit, jestli zbraň byla k týlu přiložena kolmo, nebo pod jiným úhlem. Rozsáhlá devastace křehkých struktur v oblasti levé očnice a dutiny nosní, včetně fraktur kolem otvoru vstřelu, je zřejmě důsledkem velkého vnitrolebečního tlaku, který byl vyvolán prostupujícím projektilem. Průstřelové zranění viz obr. 18.
133
B Obr. 18: Průstřelové zranění. A – vstřel lokalizovaný na týlní kosti v blízkosti foramen magnum. B – výstřel v levé části čelní kosti (foto: L. Konečná)
•
A
Zástřel
Druhý otvor vstřelu byl objeven v dolní části týla, těsně za levým okcipitálním kondylem. Jeho pravá boční strana chybí, a otvor se tak rozevírá do velkého týlního otvoru. Z jeho levého dolního okraje odstupuje fraktura obkružující levou polovinu báze. Otvor má lehce oválný tvar, který naznačuje, že zbraň byla k lebce přiložena šikmo pod úhlem jiným než 90°. Okraje vstřelu jsou ostré a zkosené; na délku měří 7 mm a na šířku 10 až 12 mm (blíže není možné šířkový rozměr kvůli chybějící části určit). Trajektorie projektilu končí přesně ve středu zlomeniny lokalizované na levé polovině lebeční klenby. Vzniklá fraktura má tvar písmene „X“, lomné hrany jsou ostré a rovné, mezi nimi je možné nalézt ještě zbytky měkkých tkání. Výše popsaná situace je důkazem toho, že prostupující kulka zřejmě neměla dostatečné množství energie, do lebečních kostí pouze narazila, čímž způsobila zlomeninu lebeční klenby a zůstala v dutině lební (zde byla také jako jediný projektil při čištění kostí nalezena). V důsledku vysokého nitrolebečního tlaku byla zničena zřejmě i celá chybějící levá polovina splanchnokrania, včetně levé poloviny mandibuly (lomné hrany jsou ostré, nepravidelné a barevně stejné jako okolní kostní tkáň mandibuly, což nasvědčuje tomu, že se jedná buď o perimortální trauma, nebo o postmortální trauma způsobené vlivem tíhy nadloží). Zástřelové poranění viz obr. 19.
134
B
A
Obr. 19: Zástřelové zranění. A – zlomenina lebeční klenby způsobená nárazem projektilu. B – detail vstřelu, který způsobil zástřel (polokruhovitý otvor vpravo) (foto: L. Konečná)
Post-mortem trauma
Abraze kostní tkáně
Lehce abradované části kompakty jsou viditelné zejména na epifýzách dlouhých kostí (tibia, filula) a na ventrální straně těl Th1, Th3 a Th4. Tato narušení kostní tkáně vyvolaná abiotickými faktory působícími v zemi je možné rozpoznat ale i na většině obratlových výběžků a obou lopatkách.
Zlomeniny
Řada postmortálně vzniklých fraktur byla nalezena na žebrech a na mediálním okraji pravé lopatky.
7.6.9 Detekce patologických změn a vývojových vad Patologické útvary dentice
Hypoplásie
Hypoplastické proužky byly nalezeny na horních špičácích a druhém pravém řezáku; v mandibulární dentici je hypoplásií postižen pouze pravý špičák a druhý pravý molár. Místo proužků se zde ale vyskytují spíše drobné mělké jamky (obr. P19:A, přílohy II). I když tyto sklovinné defekty nejsou nijak vyrazně viditelné, i tak jsou důkazem jistého fyziologického
stresu,
který
na
jedince
8E
působil
v jeho
růstovém
období
(Langsjoen1998, s. 405).
Zubní kámen
Stopy zubního kamene byly rozpoznány jak v maxillární, tak i v mandibulární dentici. Zatímco u zubů horní čelisti je tento patologický útvar patrný jen z pozůstatků indikujících, 135
kde všude byl zubní kámen za života jedince 8E přítomen (zubní kámen na kosterních pozůstatcích často odpadává), v mandibulární dentici byla nalezena celá vrstva zubního kamene, a to na labiální straně korunky pravého druhého premoláru, který je podle Hillsona (1996, s. 256) označovaný jako kámen supragingiviální. Stejný typ zubního kamene byl rozpoznán také na labiální ploše pravého prvního řezáku, špičáku a prvního premoláru, jejich mocnost se však nedochovala úplná a kámen je zčásti oprýskaný. Kromě supragingiválního zubního kamene se v dentici vyskytuje ještě i jeho druhý typ, který je Hillsonem (1996, s. 257) popisovaný jako subgingiviální zubní kámen. Ten se nalézá na kořenech zubů, kde vzniká v důsledku ustupujícího parodontu. Subgingiviální zubní kámen byl objeven v obou čelistech téměř na všech zubech. Není ale plně dochovaný a jeho původní přítomnost naznačují pouze drobná rezidua kolem zubního kořene(obr. P19:B, přílohy II).
Zubní kaz
Korunkový kaz, vznikající na okluzální ploše zubu, nebyl nalezen ani u jednoho z přítomných zubů. Velmi častý je ale výskyt tzv. kořenového kazu (Hillson 2005, s. 292), který se vytváří na kořenu zubu po odhalení cemento-sklovinné hranice, mimo jiné i v důsledku periodontálního onemocnění. Kořenový kaz byl nalezen na mesiální i distální ploše pravého druhého horního řezáku, na distální ploše druhé pravé stoličky a na mesiální ploše třetí pravé stoličky. Všechny tyto kazy jsou hluboké a postihují dentin. Jedná se tedy nejen o kazy kořenové, ale také dentinové.
Periodontitis a předčasná ztráta zubů
Podle Horáčkové et al. (2004, s. 185) je paradentóza (také periodontitis) degenerativní onemocnění (zánětlivé i nezánětlivé), způsobující destrukci tkání ukotvujících zub v alveolu, což vede ke snižování alveolárního hřebene a předčasné ztrátě i zdravých zubů. Typické symptomy doprovázející toto onemocnění byly objeveny i u jedince 8E. Jedná se zejména o celkový horizontální ústup kostěného alveolu, čímž dochází k odhalování kořenů jednotlivých zubů. Na takto obnažených kořenech je viditelný sugingiviální calculus. Alveolární septa jsou kolem kořene zubu nápadně porózní a na bukální straně dolní druhé stoličky je výrazný kostěný lem obkružující nejen zmíněný molár, ale i druhý třenový zub (obr. P19:C, přílohy II).
136
S onemocněním parodontu je velmi často spojována také předčasná ztráta zubů, která není symptomem periodontitis, ale jejím následkem. U jedince 8E došlo ke ztrátě zejména zadních zubů, a to jak v horní, tak i v dolní čelisti. Jedná se o první pravý horní molár, o všechny levé horní stoličky (M1, M2, M3) a o první a třetí dolní pravé stoličky. Zatímco alveoly po vypadnutí většiny molárů jsou již plně resorbované, zubní jamky druhé a třetí levé horní stoličky jsou spojené, hluboké, bez viditelných kořenových sept. Kostěný okraj na bukální straně čelisti odstupuje vysoko nad okolní alveol. Tyto příznaky naznačují teprve nedávnou ztrátu stoliček. Patologické útvary na lebce Stopy patologických útvarů na lebce nebyly objeveny. Patologické útvary na postkraniálním skeletu
Spondyloartróza
Změny kostní tkáně tak, jak jej popisuje Rogersová (2000, s. 163-183) byly objeveny na páteři, zejména na jejím dolním hrudním a horním bederním úseku. V tomto úseku, přesněji na terminálních ploškách těl obratlů Th11, Th12 a L5, byly objeveny kostěné výrůstky, osteofyty, vznikající při odhalení kosti následkem destrukce kloubní chrupavky. Osteofyty (obr. P19:D, přílohy II) byly nalezeny pouze na pravé straně a jen u tří výše uvedených obratlů, v redukovanějším projevu i u Th1. U ostatních obratlů jsou zřetelné pouze ztluštělé a lehce převislé lemy kolem kloubních ploch, za osteofyty je ale nemůžeme považovat. Drobné artrotické alterace se vyskytují ale také kolem kloubních plošek transverzálních výběžků a mezi processi articulares superiores a inferiores. Dalším útvarem doprovázejícím artrotické onemocnění jsou drobné vklestiny v kostní tkáni na terminálních ploškách těl obratlů známé jako Schmorlovy uzly (obr. P19:E, přílohy II). Tyto formace byly nalezeny na početně širším úseku páteře od Th5 až po L5 a mají podobu různě hlubokých jamek. Tyto útvary vznikají vyhřezáváním meziobratlových plotének a jsou doprovodným jevem i dalších chorob postihujících páteř (Waldron 2008, s. 45). Zvláštní kostěné výběžky byly nalezeny i na obratlovém oblouku mezi levým a pravým processus articulares superiores, a to pouze u Th 11 a Th12 (obr. P19:F, přílohy II). Tyto útvary mají podobu nepravidelných zubatých výběžků, a i když literatura podobné změny neuvádí, není možné tyto alterace kosti z artrotických změn jednoznačně vyloučit. Vzhledem k tomu, že jsou lokalizované až v dolním úseku hrudní páteře, mohly zde vyrůst 137
jako důsledek velké fyzické zátěže nebo abnormálním tahem svalstva. Etiologii jejich vzniku ale není možné jednoznačně doložit. Drobné artrotické změny se však nevyskytují jen na páteři, zaznamenat je můžeme také na žebrech a klíčních kostech.
Abnormální morfologie oblouku L5
Morfologie oblouku posledního bederního obratle není standardní, alterace kosti se nalézá na jeho pravé polovině. Zde, pod pravou kloubní ploškou na processus articulares superior je obratlový oblouk ztenčený a přerušený. I když k sobě obě přerušené části oblouků přiléhají, nejsou plně osifikovány; kolem jejich styčných plošek je viditelné formování artrotických výrůstků. Podle charakteru se může jednat o jistou formu vývojové vady nebo o nezhojenou zlomeninu.
7.6.10 Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Uváděny jsou pouze ty epigenetické znaky, jejichž výskyt je na skeletu nestandardní, nebo u kterých se předpokládá jistá morfologická variabilita. Epigenetické znaky na lebce
Subtrochleární struktury – hodnoceny byly pouze struktury pravé očnice; zde je vytvořen pouze dlouhá a mělká jamka; stranovou souměrnost není možné posoudit, protože pravá očnice chybí.
Foramen infraorbitale – na levé i pravé straně bylo nalezeno vždy jen jedno foramen infraorbitale. Obě měří 6 mm, stranově jsou souměrné.
Foramen parietale – není viditelné, nebylo na lebce rozpoznáno.
Ossa suturatum – objevena byla os bregmaticum (rozměry: 1,2 cm na výšku a 1,6 cm na šířku) a os apicis (rozměry: 1,5 cm na výšku a 2,5 cm na šířku). V průběhu sutura lambdoidea byly nalezeny ještě dvě viditelné vložené kůstky, každá na opačné straně týlní šupiny (levá kost měří 9 mm, pravá 1,2 cm; měřen byl vždy největší rozměr).
Foramen mastoideum – nalezeno bylo jen pravé foramen mastoideum (3mm), levé na kosti nebylo objeveno; stranově jsou nesouměrné.
Foramen mentale – posuzováno bylo pouze pravé foramen mentale; tvar je kulatý, bez přepažení a velikost je 4 mm; stranovou souměrnost nelze posoudit.
138
Epigenetické znaky postkraniálního skeletu
Perforatio humeri – drobný otvor byl nalezen na distální epifýze pravého humeru. Okraje otvoru jsou zakulacené a hladké; otvor má ledvinovitý tvar a dosahuje přibližně 5 milimetrů.
7.6.11 Možná příčina smrti Na lebce byla nalezena střelná zranění (průstřel a zástřel), která byla zřejmě příčinou smrti. Při zástřelu vedla dráha projektilu po levé laterální části mozku, kde ztratil většinu své energie a způsobil zlomeninu levé lebeční klenby. Trajektorie průstřelové střely vedla středem lebky a zasáhla důležitá mozková centra (prodlouženou míchu, mozeček atd.). V obou případech způsobilo střelné poranění rozsáhlou devastaci mozku, která byla neslučitelná se životem.
7.6.12 Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Kvůli rozsáhlé devastaci obličejové části lebky nebylo možné zhotovit kresebnou rekonstrukci podoby. Jedinec 8E také nebyl individuálně ztotožněn, neboť nebylo možné dohledat pohřešovanou osobu odpovídající sestavenému profilu.
7.6.13 Závěrečné shrnutí o jedinci 8E U jedince 8E bylo určeno mužské pohlaví a europoidní etnická příbuznost, věk byl stanoven na 52 let. Výška postavy byla odhadnuta na 166,18 cm +/- 4,49 cm. Na lebce bylo nalezeno střelné poranění vzniklé perimortálně a bylo zřejmě příčinou smrti jedince. Patologické útvary se hojně vyskytovaly v dutině ústní a postihovaly především zuby, ale také přilehlou alveolární tkáň. Jednalo se hlavně o zubní kaz, zubní kámen, sklovinnou hypoplásii a paradentózu, v důsledku které došlo k intravitální ztrátě některých zubů. Na skeletu byly nalezeny stopy po spondyloartróze. Z posuzovaných epigenetických znaků se jako zásadnější jeví pouze přítomnost os bregmaticum a os apicis.
139
7.7 Kosti nepřiřazené
- antropologické posouzení Z celkového počtu 469 nalezených kostí zůstalo 183 nepřiřazených; vesměs se jedná o žebra, metakarpy, metatarzy a články prstů nohy. V tomto souboru jsou obsaženy kosti, které buď nevykazovaly žádné směrodatné indikátory, které by napomohly jejich přiřazení ke konkrétnímu jedinci, nebo kosti (a těch je většina), které byly na základě věkových indikátorů rozděleny do kategorií juvenis a adultus I, jejich další specifikace ale už nebyla možná. Většina kostí byla poměrně dobře zachovaná, postmortální poškození bylo minimální. Kosti byly metricky i vizuálně popsány, nechybí ani jejich fotodokumentace.
7.7.1 Žebra 7.7.1.1 Žebra zařazená do věkové kategorie juvenis (jedincec A / jedinec B) Tato věková kategorie obsahovala celkem 14 žeber z pravé strany (a-n) a 11 žeber ze strany levé (a-k). Všechny kosti zařazené do této skupiny vykazovaly podobné znaky. Jedná se hlavně o částečnou fůzi facies articularis s tuberculum costae, caput costae není plně osifikovaná, a ke zbytku žebra tak vůbec nepřirůstá (podle Sheuera a Blackové 2004, s. 241 začíná spojování kolem 17. roku); kost má v tomto místě ostrý zvrásněný povrch a naznačuje, že se zde nalézala chrupavka. Sternální konec všech žeber je jamkovitě prohnutý a zvrásněný. Všechna žebra mají také podobný barevný odstín, který je od caput costae až po angulus costae světle hnědý a na těle přechází v tmavě hnědou. Většina žeber je nepoškozená a kompletní; u některých jsou ale zřejmé postmortální alterace. Patologické útvary ani morfologické variety nebyly nalezeny. Metrické hodnocení (rozměry a indexy) viz protokol 6, kapitola 1A:1 a 2:1, přílohy I; obr. P20:A-B, přílohy II.
Žebra pravé strany: -
žebra a, b, c, g, f, k, l: jsou výborně zachovaná a nepoškozená,
-
žebra d, e: kosti jsou zachované a nepoškozené, viditelné jsou však abrazivní změny na jejich povrchu,
-
žebra h, i, j, n: tato žebra jsou postmortálně poškozená, u všech chybí corpus costae; žebro m je zbarevné měděnkou (důkaz přítomnosti kovu).
140
Žebra levé strany: -
žebra a, b, c, d, e, f, g, i, k: tato žebra jsou nepoškozená a zachovaná,
-
žebra h, j: žebro h má postmortálně poškozené corpus costae, žebro j má posmrtně odlomené celé tělo.
7.7.1.2 Žebra zařazená do věkové kategorie adultus / maturus (jedinec C / jedinec D, jedinec E) Do této skupiny byla řazena žebra, u kterých nebylo možné rozhodnout, jestli patří jedinci 8C, 8D nebo 8E. Nelze ale také vyloučit, že do této skupiny nebyla přiřazena i žebra patřící do kategorie juvenis (kloubní plošky těchto žeber nebyly jasně čitelné). Morfologie věkových indikátorů se u všech žeber nacházela ve stejné vývojové fázi, což poukazuje na přibližně stejný věk: kloubní ploška je k tuberculum costae plně přirostlá, sternální konec má miskovitý tvar a je jemně vroubkovaný. Kloubní plošky hlaviček v drtivé většině chybí, a tudíž není možné posoudit, jestli nebyly ke caput costae ještě přirostlé, nebo jestli byly fůzované jen částečně a manipulací došlo k jejich sekundárnímu odlomení. Posouzením robusticity a morfologie se povedlo rozdělit žebra na dvě skupiny, jejich konkrétní zařazení ale už dále nebylo úspěšné. Žebra mají stejný hnědý barevný odstín, většina jich je kompletní a nepoškozená. Patologické útvary, antemortem trauma ani morfologické variety nebyly nalezeny. Celkem tento soubor obsahuje 22 (a-v) žeber levé strany a 26 žeber na straně pravé (a-z). Metrické hodnocení (rozměry a indexy) viz protokol 6, kapitola 1A:2 a 2:2, přílohy I; přílohy P20:C-D, přílohy II.
Žebra pravé strany: -
žebra l-z jsou gracilnější, užší a jejich těla jsou více oploštělá; žebro m je zbarvené měděnkou (důkaz přítomnosti kovu),
-
žebra a-k, u, t, s jsou robustnější, jejich těla jsou silnější a více kulatá,
-
žebra b, h, l, m, u vykazují postmortální poškození, vesměs se jedná o fraktury.
Žebra levé strany: -
žebra c-j, l, m vykazují přibližně stejnou morfologii, jsou gracilní, úzká a opicky menší a jejich crista costae je ostřejší a existuje pravděpodobnost, že tato žebra mohou patřit jednomu jedinci,
-
žebra a, b, k, n-v mají také velmi podobnou stavbu; jsou robustnější, kulatější a jejich svalové úpony jsou výraznější. Tato žebra mohou patřit jednomu jedinci. 141
-
žebra a, b, f, i, j, m, o, p, q, u jsou postmortálně poškozená, vesměs se jedná o fraktury a lehké abraze.
7.7.1.3 Fragmenty žeber Celkem byla do této skupiny zařazena 4 žebra z pravé strany (f1 – f4), 2 žebra z levé strany (f1, f2) a 8 stranově neurčených fragmentů (SN1 – SN8). Tato žebra utrpěla rozsáhlé postmortální poškození; na fragmentech ale nebyly identifikovány stopy patologických útvarů ani antemortem vzniklých traumat. Rozměry dochované délky viz protokol 6, kapitola 1A:3, přílohy I; obr. P20:E-F, přílohy II.
7.7.2 Kosti kostry ruky 7.7.2.1 Karpální kůstky V celkovém kosterním souboru byla nalezena pouze jedna os scafoideum sinistra. Kost je dobře zachovaná a nepoškozená. Abnormality ani patologické změny nebyly objeveny. Metrické hodnocení je uvedeno v protokolu 6, kapitola 1B:1 a 2:3, přílohy I; obr. P21:B, přílohy II. 7.7.2.2 Metakarpální kůstky Zpětné přiřazení nebylo možné u 12 metakarpů: šest metakarpů pravých (dva I. metakarpy, dva II. metakarpy a dva třetí metakarpy) a šest levých (tři I. metakarpy, dva II. metakarpy a jeden V. metakarp). Všechny kosti jsou výborně zachované a nepoškozené. Hlavice a báze jsou k diafýzám pevně přirostlé a obliterační linie již není viditelná. Patologické útvary a abnormality nebyly nalezeny. Délkový rozměr viz protokol 6, kapitola 1B:2, přílohy I; obr. P21:A, přílohy II. 7.7.2.3 Články prstů ruky Proximální články prstů – celkem zůstalo nepřiřazených 14 proximálních článků; všechny jsou stranově nezařazené. Jednotlivé články jsou ve výborném stavu, nevykazují žádné poškození, abnormality ani patologické alterace. Intermediální články prstů – objeveny byly pouze dva intermediální články; na metafýze if2 je patrná ještě obliterační linie, což napovídá, že tento článek zřejmě náleží do kategorie juvenis. Kosti jsou nepoškozené, bez anomálií a patologických stop.
142
Distální články prstů – v celkovém souboru byl nalezen jen jeden distální článek, stranově není určený. Prstní článek je výborně zachovaný, nepoškozený. Abnormality a patologické útvary nebyly pozorovány. Délkové rozměry všech prstních článků viz protokol 6, kapitola 1B:3, přílohy I; obr. P21:B, přílohy II. .
7.7.3 Patella Nepřiřazeno zůstalo všech 6 čéšek (tři z levé a tři z pravé strany těla). Kosti jsou velmi dobře zachované, nepoškozené a bez patologických změn. Metrické hodnocení viz protokol 6, kapitola 1C:1 a 2:4, přílohy 1, obr. P23:F, přílohy II.
7.7.4 Kosti kostry nohy 7.7.4.1 Metatarzální kůstky Na základě kloubního spojení se mi povedlo sestavit čtyři soubory metatarzálních kůstek (levou i pravou část). Tyto soubory (A – D) obsahují metatarzy II – V. Další čtyři sady (také A – D) byly sestaveny pouze z prvních metatarzů (obr. P22, přílohy II). Kompletní metatarzální kostru nebylo možné sestavit, a to hlavně z toho důvodu, že I. metatarzální kůstka nenese na své bázi žádnou kloubní plochu, jež by dovolovala kloubní kompletaci s ostatními zánártními kůstkami. Označení metatarzálních souborů je pouze popisné a kostní sady označené stejným písmenem spolu nesouvisejí. I. metatarzy
Soubor A – obsahuje dva I. metatarzy, levý a pravý. Morfologie i metrické hodnocení obou kostí je shodné, což nasvědčuje tomu, že obě kosti pocházejí z jednoho jedince. Kosti jsou dobře zachované, bez anomálií a patologických změn.
Soubor B – obsahuje levý a pravý I. metatarz; obě kosti mají shodnou morfologii a podobné metrické rozměry, tudíž mohou pocházet od jednoho jedince. Kosti jsou neporušené a dobře zachované, anomálie a patologické útvary nenalezeny.
Soubor C – obsahuje pravý a levý I. metatarz; obě kosti si odpovídají morfologickou stavbou i rozměry a mohou pocházet od jednoho jedince. Kosti jsou dobře zachované a nepoškozené. Anomálie a patologické alterace nebyly objeveny.
Soubor D – obsahuje levý a pravý I. metatarz; obě zánártní kosti mají velmi podobnou morfologickou stavbu a vykazují stejné metrické proporce, tudíž existuje 143
jistá pravděpodobnost, že tyto kosti pocházejí od jednoho jedince. Abnormality a patologické útvary nebyly nalezeny. Metrické hodnocení souborů A – D viz protokol 6, kapitola 1D:1 a 2:5, přílohy I. Metatarzy II – V
Soubor A – obsahuje II., III., IV. a V. metatarz pravé i levé strany, celkem tedy 8 zánártních kůstek. Tyto kosti mají pobobnou morfologii, vykazují stejné proporce a artikulační shodu mezi kloubními ploškami, což znamená, že zřejmě pocházejí od jednoho jedince. Všechny metatarzy jsou dobře zachované a nepoškozené; abnormality a patologické útvary nebyly nalezeny.
Soubor B – do této kosterní sady byly na základě morfologických i metrických podobností přiřazeny II., IV. a V. metatarzy levé i pravé strany. Zachovanost všech kostí je výborná; poškození, anomálie ani patologické alterace nebyly nalezeny.
Soubor C – obsahuje II. – V. metatarz, a to jak na levé, tak i na pravé straně. Morfologie i rozměry na nich zjištěné vykazují vzájemnou shodu, stejně jako spolu dokonale artikulují jejich kloubní plochy; existuje tak pravděpodobnost, že kosti z tohoto souboru patří jednomu jedinci. Zachovanost je výborná; změny na kostech nenalezeny.
Soubor D – obsahuje II. a IV. metatarz z levé strany a II., IV. a V. metatarz z pravé strany. Kosti jsou dobře zachované a neporušené; vykazují také vzájemnou shodu v morfologické stavbě, podobné jsou i rozměry na nich zjištěné. Patologické útvary a jiné změny na kostech nebyly objeveny.
Metrické hodnocení souborů A – D viz protokol 6, kapitola 1D:2 a 2:6, přílohy I. 7.7.4.2 Články prstů nohy Proximální články – celkem bylo nalezeno 5 proximálních článků palce (a – e) a 18 článků ostatních prstů (A – R); kosti se nepovedlo stranově zařadit. Všechny kosti jsou ve výborném stavu, neporušené, bez abnormalit a patologických útvarů. Intermediální články – nenalezeny. Distální články – objeven byl pouze jeden palcový, stranově neurčený distální článek. Kost je výborně zachovaná, nepoškozená a bez patologických změn a anomálií. Metrické hodnocení článků nohy viz protokol 6, kapitola 1D:3 a 2:7, přílohy I; obr. P23: A-D, přílohy II.
144
7.7.5 Sternum Hrudní kost není kompletní, dochované je jen samostatné manubrium sterni (prává část postmortálně zničena). V oblasti angulus sterni je ploška typicky zvrásněná, což naznačuje, že se zde za života jedince nalézala ještě tzv. synchondrosis manubriosternalis, neboli chrupavčité spojení. Podle tohoto spoje však není možné odhadovat věk, neboť se tento spoj uzavírá až kolem 60. roku (Čihák 2001, s. 127). Na manubriu nebyly objeveny žádné anomálie ani patologické útvary. Kost nebylo možné metricky hodnotit. Sternum viz obr. P23:E, přílohy II.
145
8. Výsledky - shrnutí antropologického hodnocení Zhodnocen byl všechen vyzvednutý kosterní materiál, celkem tedy 469 kostí. Jednotlivé kosti byly ve velmi dobrém stavu, jejich zachovanost byla výborná a postmortální poškození a deformace byly jen ojedinělé. I když bylo původně odkryto pět kompletních koster, při exkavaci byly jejich kosti smíchány a pro potřeby antropologických analýz bylo nutné kostry zpětně zkompletovat. Celkem se povedlo přiřadit 286 kostí, 183 kostí zůstalo nepřiřazených. K jedinci 8A bylo přiřazeno 52 kostí, k jedinci 8B 59 kostí, k jedinci 8C 46 kostí, k jedinci 8D 61 kostí a kostra jedinec 8E čítá celkem 68 kostí. Kosti byly ke skeletům zpětně přiřazovány hlavně na základě shodnosti kloubních ploch a věkových parametrů, přihlédnuto bylo i k celkové robusticitě a ke zbarvení kostí. Antropologickým posouzením bylo stanoveno mužské pohlaví a europoidní etnický původ u všech pěti jedinců. Výpočtem lebečních indexů bylo zjištěno, že dva jedinci (8A a 8C) jsou krátkolebí a dva střednělebí (jedinec 8D a 8E), u jedince 8B nebylo možné tento index určit. Dva jedinci (8A a 8B) spadali do kategorie juvenis, jejich věk byl odhadnut u jedince 8A na 15 – 16 a u jedince 8B na 14 – 16 let. U jedince 8C a 8D byl věk shodně určen do rozmezí 19 – 28 let, což odpovídá věkové kategorii adultus I. Nejstarší věk byl určen u jedince 8E, jeho stáří bylo odhadnuto na 52 let, což odpovídá kategorii maturus. Výška postavy se pohybovala v rozmezí od 164,8 cm do 174,3 cm (+/- 4,49 cm). U všech jedinců bylo na lebce nalezeno střelné zranění (perimortální trauma); vstřel se nacházel v oblasti týlní krajiny, což naznačuje zvláště krutý způsob smrti popravením. Výstřel byl ve většině případů lokalizován v obličejové části lebky v oblasti očnice. Antemortem traumata ani jiné stopy již zhojených poranění na skeletech nebyly objeveny. Ojediněle se vyskytovaly pouze abrazivní změny kostních tkání a drobné zlomeniny způsobené činností postmortálních faktorů. Patologické útvary se nejčastěji nacházely na dentici, v menší míře bylo možné zaznamenat stopy onemocnění i na postkraniálním skeletu. Mezi paleopatologické formace, které byly objeveny u všech pěti jedinců, patří sklovinná hypoplásie a zubní kaz, na postkraniálním skeletu byly nejběžnějšími patologickými útvary Schmorlovy uzly.
146
Tab. 11: Shrnutí výsledků antropologické analýzy
Počet přiřazen. kostí Zachovanost skeletu Lebeční index Pohlaví Věk Etnický původ Výška postavy Perimortem trauma Patologické útvary a vývojové vady
Epigenetické znaky
Rekonstruk. podoby Příčina smrti Ztotožnění osoby
jedinec 8A
jedinec 8B
jedinec 8C
jedinec 8D
jedinec 8E
52 výborná hyperbrachykranní mužské 15 – 16 let europoidní 168,3 +/- 4,49 cm střelné zranění, tupé zranění hypoplásie, zubní kaz, zubní kámen, hypodontie M2, radikulární cysta, kostěnný výrůstek na os coxae dx. FI: 1 dx.+1 sin., ss FP: 1 dx.+1 sin., ss OS: 8 lambd.kůstek + 1 sagittál. kůstek FM: 2 dx.+1 sin., sn FMe: 1 dx.+1 sin., sn
59 výborná nelze stanovit mužské 14 – 16 let europoidní 174,3 +/- 4,49 cm střelné zranění
46 výborná brachykranní mužské 19 – 28 let europoidní 171,6 +/- 4,49 cm střelné zranění
61 výborná mesokranní mužské 19 – 28 let europoidní 164,8 +/- 4,49 cm střelné zranění
68 výborná mesokranní mužské 52 let europoidní 166,2 +/- 4,49 cm střelné zranění
hypoplásie, zubní kaz, intravit. ztráta M3, anémie, deform. II. metakarp
hypoplásie, zubní kaz, zubní kámen, neprořezaná M3, Schmorlovy uzly
hypoplásie, zubní kaz, anomál. „attrition“, cribra orbitalia, Schmorlovy uzly, spina bifida
StS: žlábek (sin.), 0 dx. FI: 1 dx.+1 sin., ss FP: 1 dx.+0 sin., sn OS: 1 lambd. kůstka FM: 1 dx.+1 sin., ss FMe: 1 dx.+1 sin., ss PH: 1 dx.+1 sin.
StS: žlábek (sin.+dx.) FI: 1 dx.+1 sin., ss FP: 1 dx.+0 sin., sn OS: 1 lambd. kůstka, 1occipitomast. kůstka os apicis, os epiptericum (dx.+sin.) FM: 1 dx.+1 sin., sn FMe: 1 dx.+1 sin., ss ano následek střel. zranění neidentifikován
StS: žlábek (sin.), 0 dx. FI: 1 dx. + 1 sin., sn FP: 0 dx. + 0 sin. OS: 1occipitomast. kost, os epiptericum dx., FM: 0 dx. + 0 sin. FMe: 1 dx. + 1 sin., ss FT: nekomplet. u C7 PH: 1 dx. + 1 sin. ano následek střel. zranění neidentifikován
hypoplásie, zubní kaz, zubní kámen, paradentóza, Schmorlovy uzly, artróza, anomál. morfologie L5 StS: žlábek (dx.), 0 sin. FI: 1 dx. + 1 sin., ss FP: 0 dx. + 0 sin. OS: 2 lambd. kůstky, os bregmaticum, os apicis FM: 1 dx. + 0 sin., sn FMe: 1 dx. + 0 sin., sn PH: 1 dx.+ 0 sin.
ano následek střel. zranění neidentifikován
ne následek střel. zranění neidentifikován
ano následek střel. zranění neidentifikován
StS...supratrochleární struktury; FI...foramen infraorbitale; FP...foramen parietale; OS...ossa suturatum; FM...foarmen mastoideum; FMe...foramen mentale; PH...perforatio humeri; FT...foramen transversae; ss...stranová souměrnost; sn...stranová nesouměrnost
147
I když byla snaha o odhad možných příbuzenských vazeb na základě zhodnocení epigenetických znaků, výsledky nejsou jednoznačné. Zhodnocené znaky možnou příbuznost nevyvracející, ale současně ani nepotvrzují. Jistá shodnost některých znaků se zde sice vyskytuje, může se ale jednat pouze o určitou variabilitu jistého znaku v populaci, ke které daní jedinci patřili. Z tohoto důvodu nebylo možné zodpovědět otázku vzájemné příbuznosti mezi jedinci z hromadného hrobu. Žádného z jedinců se nepovedlo individuálně identifikovat. Kresebné rekonstrukce podoby byly sice zhotoveny u tří z pěti jedinců, neexistoval však žádný vhodný srovnávací materiál, který by umožnil identifikaci provést. Všech pět jedinců zemřelo násilnou smrtí následkem střelné rány do týla. Antropologicky zpracovány byly také kosti nepřiřazené; jednotlivé kosti byly označeny, popsány a metricky zhodnoceny. U některých, především u metatarzů, se povedlo sestavit části čtyř koster chodidel, které k sobě prokazatelně patří (odpovídají si svou morfologickou stavbou a rozměry). Jejich přiřazení ke konkrétnímu skeletu však již nebylo možné.
148
9. Diskuze Jak již bylo několikrát výše zmíněno, ohledání místa nálezu i samotnou exkavaci kosterních pozůstatků prováděl policejní útvar SKVP z Ústí nad Orlicí; postupy, které uplatnil při odkrývání kosterního nálezu, nebyly obecně standardní. Na místě činu nebyl přítomen soudní lékař ani soudní antropolog, neproběhla odborná diskuze s archeologem. Konzultovány byly pouze nalezené artefakty s vojenským sběratelem, panem Jiřím Kadlecem (bližší specifikaci policejní spis neuvádí), který uvedl, že artefakty odpovídají vojenským uniformám německého Wehrmachtu z období II. světové války. Chybí popis vlastního uložení jednotlivých koster včetně fotodokumentace; z policejních záznamů také není jasné, jestli jedinci byly uloženi ve dvou hrobech, které se preparací spojily v jeden, nebo jestli bylo všech pět jedinců uloženo v hrobu jednom. Nicméně vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o primární pohřby všech těl. Odebrány nebyly žádné vzorky půdy; hlína z hrobu nebyla přesévána, proto je velmi pravděpodobné, že došlo ke ztrátě části cenných důkazů. Postupné odkrývání koster pracující se systémem čtvercové sítě nebylo použito, rozměry hrobu ani kosterní nálezy včetně artefaktů nebyly znivelovány. Kosti byly exkavovány za pomoci těžké techniky, čímž byly některé poničeny a některé nebyly zřejmě vůbec vyzvednuty. V policejním spisu se také nikde zřetelně neuvádí, jestli byla hrobová jáma skutečně vypreparována až na samotné dno. Tento fakt s sebou nese otázku, zda hrob skutečně obsahoval pouze pět jedinců, nebo jich mohlo být více. V kompetenci členů SKPV PČR bylo i uložení a dopravení zajištěného kosterního materiálu na ÚSL UK do Hradce Králové. Kostry všech jedinců byly bez označení uloženy do jednoho společného plastového pytle, což mělo za následek vzájemné smísení jednotlivých kostí. Tento postup vedl ke znehodnocení skeletů a ztížil postup antopologického hodnocení. Kostry bylo nutné zpětně zkompletovat, ovšem ne všechny kosti se povedlo dostupnými metodami zpětně přiřadit a i tak je jejich přiřazení ke konkrétnímu jedinci pouze hypotetické. Jedinou cestou, jak s jistotou opětovně sestavit kostry všech jedinců do původní podoby, by byla analýza DNA. Tento krok byl ovšem pro potřeby mojí diplomové práce krajně nereálný, a to z několika důvodů: vzorek DNA by musel být odebrán z každé kosti, což je při počtu pěti skeletů velmi finančně nákladná záležitost, dalším důvodem je také časová náročnost a riziko, že DNA bude již degradovaná, a tudíž nepoužitelná.
149
Dalším diskutabilním bodem je původ a národnost obětí. Artefakty nalezené na skeletech byly identifikovány (dvěma vojenskými sběrateli nezávisle na sobě) jako součásti německých uniforem. Velmi dobře zachována byla zejména obuv, která byla označena soudním znalcem (obor zbraní, militárií a kriminalistiky), panem Vlastimilem Schildbergerem, jako německá obuv patřící k uniformě horských jednotek, což by svědčilo o německém původu jedinců. Podle vyjádření pana Vlastimila Schildbergera se v blízkosti Vysokého Mýta skutečně nacházela základna německé horské pěchotní jednotky (tzv. horští myslivci). Všichni jedinci byly zastřeleni, vystřeleno bylo z ruské automatické pistole Tokarev typu TT-33, což značí, že potenciálním pachatelem mohl být ruský voják. Ovšem to, co tuto doměnku nepodporuje, je způsob, jakým byli dotyční zavražděni. Podle vyjádření soudního znalce, pana Vlastilima Schildbergera, není poprava střelou do týla typická pro ruskou armádu. Takovýto způsob volily spíše německé jednotky, které tímto způsobem popravovaly vojenské zběhy. Zarážející je i fakt, že obětem byla ponechána obuv, která v období druhé světové války platila za velmi cenný artikl a jako takový byla běžně mrtvým kradena. A pokud by pachatelem byl skutečně ruský voják, lze předpokládat, že boty by pravděpodobně zcizil. Další otázkou je, jestli oběti jsou skutečně něměčtí vojáci. Fakt, že u nich byly nalezeny součásti německé uniformy, ještě nezaručuje, že se skutečně o vojáky Werhmachtu jednalo. Délkošířkový index určil lebky jako krátko až střednělebé. V porovnání se třemi skelety německých vojáků nalezených u Orlovic v roce 2007 jsou jedinci z hromadného hrobu spíše gracilní, drobnější a výškově malí. Proti tomuto argumentu se ale staví jiný, který říká, že dotyční mohli narukovat do německé armády až ke konci války, v době, kdy Německo nemělo dostatek bojových sil a na tělesnou konstituci nehledělo. Důležitá je také zmínka, že hranice pro vstup do německé armády byla 15 let a že za Německo nebojovali pouze němečtí občané, ale také řada Čechů z oblasti Sudet. Další zvláštností, kterou nelze rozhodně opomenout, je věkové rozložení obětí, které svědčí o tom, že obětmi se spíše než vojenští zběhové stala partyzánská skupina, popřípadě členové jedné rodiny (nápadná podobnost obličejů kresebné rekonstrukce). Jistým vodítkem by v tomto případě mohla být shodnost některých epigenetických znaků (perforatio humeri, os epiptericum, os apicis atd.), která příbuzenské vztahy nepotvrzuje, ale rozhodně také nevyvrací. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že při pokusu o určení národnostní skupiny jedinců z hromadného hrobu je stále více otázek než odpovědí. Vojenské známky nebyly 150
nalezeny, řada důkazů nebyla vyzvednuta, nebo byla ztracena při exkavaci. Svědkové buď nejsou, nebo již zemřeli a spolupráce se zahraničními institucemi není z nejsnadnějších. Proto, než spekulovat, je lepší ponechat otázku národnosti otevřenou. Třeba někdy budou nalezeny důkazy, na základě kterých bude možné tyto oběti identifikovat.
151
10. Závěr V roce 2007 byl nedaleko Vysokého Mýta v katastru obce Brteč Policií ČR zajištěn a exkavován hromadný hrob obsahující pět jedinců. Kosti byly vyzvednuty a dopraveny na Ústav soudního lékařství UK do Hradce Králové. Poté, co bylo prokázáno, že nález spadá do období druhé světové války, byl případ uzavřen jako justičně promlčený a se svolením vedení ÚSL UK mohly být kosti předány k antropologickému zpracování. Dataci nálezu provedli dva na sobě nezávislí vojenští sběratelé, kteří označili pozůstatky artefaktů (obuv, knoflíky) za součásti uniforem Wehrmachtu. Při exkavaci kosterních pozůstatků došlo k jejich vzájemnému smísení, a proto bylo nutné se alespoň pokusit o zpětnou kompletaci skeletů. Antropologickým zhodnocením byly všichni jedinci shodně identifikováni jako muži europoidního původu, věkově spadali dva jedinci do kategorie juvenis, u dvou bylo odhadnuto stáří do kategorie adultus I a jeden skelet patřil do kategorie maturus. Výška postavy se povětšinou pohybovala v rozmezí od 164,8 cm do 174,3 cm (+/- 4,49 cm). U všech jedinců bylo také nalezeno perimortální poranění. Jednalo se o střelné poranění průstřelového charaketru (pouze v jednom případě, u jedince 8E, byl nalezen průstřel i zástřel), jen u jedince 8A bylo nalezeno i perimortálně způsobené tupé zranění. Vstřel byl vždy lokalizován na lebce v oblasti týlní krajiny, výstřel většinou vycházel v oblasti splanchnokrania (zasažena byla v různé míře většinou očnice). Co se týče onemocnění, nejčastěji se patologické útvary nacházely v dentici. U všech jedinců byla objevena hypoplásie skloviny a zubní kaz. Poměrně často se nacházel také zubní kámen a na postkraniálním skeletu Schmorlovy uzly. Kolem identitiy mrtvých vyvstalo poměrně velké množství otazníků. Nejenže není jistá národnost (německá / česká) a vzájemný příbuzenský původ jedinců, ale také nebylo možné tyto skelety plně ztotožnit. Byla sice provedena kresebná rekonstrukce podoby, nebyl však nalezen vhodný srovnávací materiál, se kterým by byla možná komparace.
152
11. Výkladový slovník anemie, také chudokrevnost – vzniká následkem snížené koncentrace hemoglobinu v červených krvinkách a/nebo redukcí počtu erytrocytů v krvi (Roberts, Manchester 2005, s. 225-234). Příčiny vzniku chudokrevnosti jsou různé; Steinbock (1976, s. 273) například uvádí, že projevy anemie může vyvolat jak strava s nedostatečným obsahem látek důležitých pro syntézu hemoglobinu, tak i kongenitálně dědičné poruchy, jako je thalasemie major a minor nebo spherocytóza. I když etologie jednotlivých onemocnění se liší, anemické symptomy nacházené na kosterním materiálu jsou v zásadě velmi podobné. Pro nejzávažnější formy anemie je typická tzv. hair-on-end, neboli vertikálně orientované drobné čárkování lebeční kosti dobře rozpoznatelné na rtg snímcích (Moseley 1963, s. 161 - 179). V současnosti je ale nejrozšířenějším typem anemie vyvolaná nedostatkem železa, iron dificiency anemia. Tento druh chudokrevnosti je způsobován buď nedostatečným obsahem železa ve stravě, nebo grastrointestinálním onemocněním, kdy tělo není schopno železo vstřebávat; dalšími faktory může být také chronická ztráta krve nebo narušený metabolismu železa. Stopy takového onemocnění jsou nejčastěji nacházené na lebce, kde se projevují jako drobná porosita spíše v okcipitální než frontální oblasti. Diploe se rozšiřuje a vnější a vnitřní lebeční deska se postupně ztenčuje (Zimmerman, Kelley 1982, 75-78). Podle Steinbocka (1976, s. 273) u tohoto typu anemie také není nijak výrazně rozvinutá tzv. porotic hyperostosis, neboli perforovaný povrch parietální a frontální oblasti. Roberts a Manchester (2005, s. 231) zmiňují také možný výskyt cribra orbitalia. Postraniální skelet nebývá většinou výrazněji postižený, i když drobné defekty se mohou objevit na kostech v oblasti loketního kloubu. Stopy podobné osteoporóze se nejčastěji objevují na distální epifýze humeru a proximální části radia a ulny (Steinbock 1976, s. 274). ante-mortem trauma – poranění vzniklé během života (před smrtí) jedince, vykazuje známky zhojení (Pickering, Bachman 1997, s. 119-121) antropologie – multidisciplinární věda studující biologickou i socio-kulturní strukturu člověka v celém kontinuu jeho vývoje i budoucího směřování (Drozdová 2004, s. 179) attrition – také opotřebení okluzální/incisiální plochy zubů – opotřebení kousací plochy zubů, attrition, je způsobené vzájemným kontaktem zubů horní a dolní čelisti (Ortner 2003, s. 604-605). Přirozené fyziologické opotřebení se zvyšuje s věkem a má ustálené pořadí; nejprve se opotřebovávají incisiální hrany řezáků následované okluzální plochou stoliček, 153
palatální hrbolky u maxillárních zubů a bukální hrbolky u dolních zubů. Jakékoliv odchylky od tohoto pořadí indikují abnormální opotřebení skloviny a mohou být výsledkem patologické okluze nebo abnormální zubní morfologie (Soames, Southham 2005, s. 36). cribra orbitalia – také usura orbitae, hyperostosis spongiosa orbitae; drobné perforace situované většinou v anterolaterální oblasti stropu očnice; často nacházená u dětí, vzniká vlivem anemie (Aufderheide, Rodríguez-Martín 1998, 348 - 350) Drozdová Eva – 6. 12. 1967 Brno; docentka RNDr., Ph.D., biologická antropoložka a paleoantropoložka, docentka Katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a zástupkyně vedoucího katedry, soudní znalkyně v oboru identifikace neznámých kosterních pozůstatků; v roce 1992 absolvovala obor Systematická biologie a ekologie se zaměřením na antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1992 pracuje (v různých funkcích) na Katedře antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (Malina 2004, s. 244) forenzní antropologie – subdisciplína antropologie, která aplikuje poznatky a techniky fyzické antropologie v trestněprávním systému k identifikaci neznámých kosterních pozůstatků; mezi stěžejní antributy, které musí FA zodpovědět, patří určení druhové příslušnosti, pohlaví, věku a etnického původu kosterních ostatků, nezbytný je také odhad výšky postavy, stanovení posmrtného intervalu a detekce traumat a patologických útvarů; k úspěné identifikaci je nutná spolupráce FA s dalšími soudními obory (Ubelaker 2004, s. 37 - 41) fraktura – zlomenina, přerušení souvislosti kosti (Horáčková, Strouhal, Vargová 2004, s. 252) frankfurtská horizontála – normovaná poloha lebky, která probíhá oběma porii a oběma orbitalii (v praxi postupujeme tak, že do jedné roviny postavíme horní okraj meatus acusticus externus a dolní okraj očnice); je označena podle dohody o této rovině z Frankfurtu nad Mohanem z roku 1884, někdy je také označována jako oční – ušní rovina (Drozdová 2004, s. 21-22) hypodoncie – vrozená absence jednoho nebo více zubů je označována jako hypodoncie a v drtivé většině se projevuje v trvalé dentici. Příčiny jejího vzniku mohou být familiárně dědičné, často je ale výsledkem mutace polygenů řídících vývoj kraniofaciální oblasti. Nacházena je i jako doprovodný symptom u vrozených syndromů (Dixon, Stewart 1976, s. 124-150). Hypodoncie může být symetrická nebo náhodná a častěji se vyskytuje u žen.
154
Nejběžnější je hypodoncie třetích stoliček, druhých trvalých maxilárních řezáků (velká míra heritability) a druhých mandibulárních premolárů (Soames, Southham 2005, s. 3). hypoplásie - je možné charakterizovat jako sklovinný defekt, který bývá nejčastěji manifestován na vestibulární ploše řezáků a špičáků, může se objevit ale i na premolárech. Nejčastěji mívá podobu horizontálně orientovaných proužků nebo linií, objevit se mohou ale i jamky nebo žlábky. Vzniká jako důsledek fyziologického stresu (nemoc, nedostatečná výživa), který působil v daném období na vyvíjející se organismus (Roberts, Manchester 2005, s. 75). identifikace – stanovení, určení shodnosti, totožnosti např. oběti, pachatele (Petráčková, Kraus 2001, s. 319). kalibr – také ráže – jedná se o smluvní číslo označující nejmenší vnitřní průměr hlavně zbraně a průměr střely; udává se v rozdílných jednotkách (anglosaské země – palce, kontinentální Evropa v milimetrech) (Hirt 1995, 30-31; Kovárník – Rouč 2007, s. 79) masový hrob – hrob obsahující ostatky více osob, mezi kterými nejsou žádné příbuzenské vazby; důvody vzniku hromadných hrobů mohou být náhodné (kořist velkých šelem), politické (oběti genocid), ekonomické (nedostek místa k pohřbívání a rušení starých hrobů) a justiční (trest) (Quigley 2001, s. 42-49). náboj – celek upravený k nabíjení palné zbraně; skládá se z nábojnice, zápalky, prachové náplně a střely (Dolínek – Francev – Šach 2000, s. 250). nábojnice – je tenkostěnná nádobka válcovitého nebo lahvovitého tvaru se zesíleným dnem; slouží zejména ke spojení zápalky, střely a prachové náplně v jeden celek, dalším jejím úkolem je zachycení tlaku plynů při výstřelu (Kovárník – Rouč 2007, s. 83). Novotný Vladimír – (7. 4. 1939, Brno), docent MUDr., CSc., anatom, morfolog a antropolog; v oboru antropologie se habilitoval v roce 1996; zabývá se především těmito oblastmi: paleoantropologie (Sexuální dimorfismus a adaptivní změny skeletu hominidů, zejména na pánvi Homo sapiens) morfologie a osteologie (pohlavní rozdíly a identifikace pohlaví skeletu člověka u recentních, historických a prehistorických populací lišících se v prostoru a čase; pro archeologii, historickou antropologii, forenzní antropologii a kriminalistiku) (Meta)-metodologie (Systémový přístup v morfologii a filozofie vědy, morfometrická analýza tvaru a analýza obrazu, antropologická rekonstrukce podoby podle lebky a didaktika morfologie pro antropology a výtvarníky); aktivně působil také na řadě zahraničních prestižních univerzit (Malina 2004, s. 276). obliterace – uzavření, ucpání, úplná ztráta průchodnosti (Vokurka – Hugo 2007; s. 674) v antropologií je výraz užíván v souvislosti s uzavíráním lebeční švů. 155
onemocnění periodontu - vzniká následkem nahromadění bakteriálního plaku v oblasti kolem zubního krčku; gingiviální okraj přiléhající ke krčku se vlivem narůstající vrstvy plaku postupně odchlipuje a toxiny produkované bakteriemi zubního plaku způsobují zánět a destrukci periodontálních tkání ukotvujících zub v kostěném alveolu. Kostní tkáň je vlivem zánětu postupně destruovaná a zub se v zubním lůžku uvolňuje, což může vést k předčasné ztrátě zubu (Ogden 2008, s. 288-289). Etiologie tohoto onemocnění není přesně vysvětlena, jasné ovšem je, že zde působí více faktorů současně (plak, zubní kámen, špatná ústní hygiena atd.). Mezi periodontální onemocnění se tradičně řadí záněty dásní, gingivitis, a paradentóza, periodontitis. Obě onemocnění se liší zejména rozsahem poškození periodontálních tkání. Zatímco gingivitis je zánětlivé onemocnění pouze marginálních částí dásní přiléhajících těsně ke krčku zubu (periodontální vazy a kost nejsou zánětem zasaženy) a není na kosterním materiálu viditelná, při paradentóze dochází k zánětu dásní, periodontálních vazů a kostěného alveolu. Toto onemocnění je často chronické, bolestivé a dobře detekovatelné na kosterních pozůstatcích. Kost je totiž následkem zánětu destruována, což vede ke snižování alveolárního hřebene a postupnému odhalování kořene zubu. Ústup alveolu může být horizontální, pokud dochází ke ztrátě celé kostěné stěny rovnoměrně na všech stranách, nebo vertikální, když je kost snížená pouze kolem jednoho zubu nebo celé skupiny (Hillson 1996, s. 264-265). osifikace – proces kostnatění vznikající přestavbou pojivových tkání (vazivo, chrupavka) (Grim, Druga 2001, s. 26). osteoartróza – je jedním z nejčastějších kloubních onemocnění vyskytujících se jak u archeologických populací, tak i u současného člověka. Toto onemocnění postihuje zejména synoviální klouby, a to tak, že způsobuje destrukci kloubní chrupavky a odhalení pod ní ležící kosti. Tyto degenerativní změny vyvolají formování osteofytů (kostěné výrůstky kolem kloubního okraje) a oploštění kloubní plochy (Rogers 2000, s. 163-183), na tělech obratlů je možné pozorovat i nepravidelné vklesliny dovnitř kosti známé jako Schmorlovy uzly. Toto onemocnění nejčastěji postihuje intervertebrální kloubní spoje, klouby rukou, kyčelní a kolenní klouby, akromioclaviculární kloub a první metatarsophalangeální kloub, je však možné je nálezt i na jiných kloubních spojích. Výskyt osteoartrózy je častější u žen a jeho přirozená frekvence se zvyšuje s věkem. Podle Whita a Folkense (2000) etiologie tohoto onemocnění však může být ovlivněna také mechanickým stresem, genetickými predispozicemi, traumatickým zraněním a bakteriální infekcí; Rogersová (2000, s. 163183) ještě dodává abnormální kloubní používání. Mechanickou zátěží je nejvíce postižena lumbální část páteře následovaná hrudním oddílem. Capasso et al. (1999, s. 53) uvádí, že 156
velkou zátěží této vertebrální oblasti je jen pouhý bipedijní postoj a vzpřímená chůze; pokud na organismus působí ještě velká fyzická zátěž, dochází k formování osteofytů. Osteoartróza je na kostech rozpoznatelná zejména díky osteofytům, kostěným výrůstkům kolem okrajů kloubních ploch; objevit se může také porozita nebo drobné dírky na kosti, které se spojují se subchondrální cystou. Velmi často dochází také ke změně původního tvaru kloubní plochy (Rogers 2000, s. 163-183). periapicální granulom - vzniká kolem kořenového apexu zubu jako následek pulpitidy; nahromaděný hnis proniká z dutiny zubu přes apex do okolních měkkých tkání kolem zubního kořene; přiléhající kost je resorbována a přeměňována v granulární hmotu obsahují makrofágy a lymfocyty. V některých případech může periapicální granulom vyústit ve vytvoření cysty. Dutina granulomu je hladká, většinou kulatá (Ogden 2008, s. 293-298). periapicální chronický absces – nejčastěji se vyvíjí z nahromaděného hnisu periapikálního granulomu; tlak hnisu je natolik velký, že vytvoří široký otvor nebo tunel (fistula) kolem kořene pro jeho únik. Nejčastěji je pozorovatelný na bukální straně čelisti, objevit se může ale i na linguální straně, v dutině nosní nebo maxilární (Hillson 2005, s. 309-310). Podle Ogdena (2008, s. 297), se dutina abscesu liší od cysty tím, že dutina chronického abscesu v místě penetrace má zaoblené a ztluštělé okraje, povrch uvnitř dutiny je pórovitý; apex kořene může být zaoblený, což naznačuje, že zub odumřel před delší dobou. peri-mortem trauma – peri-mortem trauma je definováno jako zranění vzniklé v době smrti a často také bývá příčinou smrti jedince (Pickering, Bachman 1997, s. 122-124). Pro většinu peri-mortálně vzniklých fraktur jsou typické ostré, hladké a zešikmené okraje, v oblasti poškození se nachází radiální rozchod jednotlivých prasklin. V okrajích zlomenin se mohou nalézat zbytky měkkých tkání a nečistot; fragmenty kostí mají také tendenci držet pospolu a zlomenina často kopíruje tvar předmětu, který frakturu způsobil (Mann, Murphy 1990, s. 156). pistole – je krátká ruční palná zbraň se samonabíjecí funkcí a zásobníkem. Funkce zbraně je založena na využití energie plynů vzniklých při výstřelu (vymetení střely z hlavně, vyhození vystřelené nábojnice, napnutí bicího mechanismu a nabití nového náboje do nábojové komory) (Kovárník – Rouč 2007, s. 49). post-mortem trauma – jako post-mortem trauma je označováno takové poškození kostí, ke kterému dochází po smrti jedince a v drtivé většině případů je způsobené jak biotickými, tak i abiotickými faktory vnějšího prostředí. Mezi biotické faktory je řazena 157
zejména činnost živých organismů, jako jsou zvířata (masožravci a hlodavci), mikroorganismy (houby a bakterie) a kořeny rostlin. Pokud opomeneme velké masožravce, biotické faktory většinou nejsou zodpovědné za rozsáhlá post-mortální poškození, i když jejich činností může snadno dojít k narušení povrchu kostí (např. naleptání kosterního povrchu sekretem, který produkují rostlinné kořeny, nebo porušení kostí malými hlodavci). Abiotické faktory zahrnují zejména složení půdy včetně jejího pH a váhu půdy stlačující kosterní ostatky, ale také působení teplotních změn, vody a slunečního zaření. Rozsáhlá post-mortální poškození jsou nejčastěji zapříčiněná právě kompresí a značnou vahou zásypové hlíny, která na kosti působí; abraze kosterního povrchu je nejčastěji vyvolávána agresivním půdním pH (Nawrocki 1995, s. 50-53). I když post-mortálně vzniklé traumatické poškození vykazuje určité charakteristiky, v některých případech zlomenin není jednoduché odlišit post-mortální trauma od peri-mortálního. U post-mortálně vzniklých fraktur jsou okraje kostí nepravidelné a roztřepené, ale mají tupá a lehce zešikmená zakončení, u zlomenin také chybí tradiční radiální rozchod prasklin. Kosti jsou křehké a snadno se lámou (Mann, Murphy 1990, s. 156). porotic hyperostosis – také hyperostosis cranii, spongy hyperostosis; většinou symetricky rozložené poškození kraniální oblasti projevující se ztenčením lebeční desky a její porositou na parietálních a frontálních kostech; toto poškození vzniká v důsledku chudokrevnosti (Aufderheide, Rodríguez-Martín 1998, s. 348-350). pulpitis - neboli zánět zubní dřeně, je nejčastěji způsobena bakteriemi dutiny ústní, které do dutiny zubu proniknou akutním zubním kazem, parodonto-pulpárním onemocněním, zlomeninou zubu nebo nadměrným opotřebením incisiální nebo okluzální plochy, etc. (Wotke 2001, s. 104). Neléčený zánět vede k nekróze a odumření zubní dřeně a velmi často je také hlavní příčinou vzniku periapicálního granulomu (Hillson 1996, s. 284). radikulární cysta - je nejběžnější forma nalézaná u kosterních pozůstatků; její výskyt je častější v horní čelisti a u mužů. Vytváří se kolem odumřelého zubního kořene a na rtg snímku je viditelná jako kulatá radiolucentní zóna s ostře ohraničenými okraji; příčinou jejího vzniku bývá velmi často infekce z pulpární dutiny, jež způsobuje periapicální granulom kolem kořene zubu. Granulom spustí proliferaci zbytku Mallassezových buněk, čímž dochází k růstu cysty a infiltraci zánětu. Cysta je za živa vyplněná tekutinou; její růst vyvolává resorbci kostní tkáně (Cawson – Odell 2008, s. 116-119). ráže – viz kalibr. Schmorlovy uzly – deprese na terminálních ploškách obratlů vznikající v důsledku tlaku vyhřezlého nucleus pulposus meziobratlové destičky (Horáčková et al. 2004, s. 250). Tyto 158
útvary mohou mít různý tvar a jsou doprovodným jevem velké fyzické zátěže, Scheuermannovy nemoci nebo spondyloartrózy (Waldron 2008, s. 45; Horáčková et al. 2004, s. 57). spina bifida – je definována jako vrozený defekt či rozštěp páteře, při kterém dochází k nedokonalému uzavření páteřních oblouků, a tím celého páterního kanálu. Ze skupiny defektů NTD (defekty vývoje neurální trubice) se řadí mezi nejčastější vrozené vývojové vady a její výskyt může být v různě závažných formách (Aufderheide, Rodríguez-Martín 1998, s. 61). Spina bifida occulta je nejlehčí a nejběžnější formou. Většinou bývá postižen pouze jeden nebo dva obratle, nejčastěji se jedná o defekty v oblasti sakrálního kanálu (processus spinosus) křížové kosti; vlastní mícha je však nedotčená. Další, klinicky mnohem závažnější formou, je spina bifida cystica, při které dochází k agenezi (nevyvinutí) trnových výběžků obratlů a otevření páteřního kanálu, přes který může dojít k vyhřeznutí míšních plen nebo i samotné míchy. Tento defekt se nejčastěji objevuje v lumbosakrální oblasti (Barnes 1994, s. 44-50). střela – také projektil, kulka – je přední část náboje zalisovaná do nábojnice; tvar a výrobní materilál střely zavisí na účelu, k jakému má být použita. Nejrozšířenějším typem jsou střely celoplášťové (FMJ), u kterých je olověné jádro překryto kovovým pláštěm a díky pevné konstrukci vytváří střela hladký průstřel bez devastace tkáně (Hartink 2002, s. 389; Kovárník – Rouč 2007, s. 93-95). střelné poranění – spadají do kategorie traumat vzniklých tupým předmětem a jsou způsobená malým předmětem o velké síle a rychlosti působící na malou plochu. Charakter střelných zranění na kosterním materiálu bývá obecně stálý a trauma je relativně dobře detekovatelné; drobné odchylky se však mohou objevit, a to zejména v souvislosti s typem použité zbraně, velikostí a konstrukcí projektilu a vzdálenosti střelné zbraně od zasaženého cíle (Klepinger 2006, s. 109-114). Střelnou zbraní může být zasažena kterákoliv část lidského těla, typické stopy střelného zranění jsou ovšem nejlépe čitelné při traumatickém zranění lebky, kde podle Rodríguez-Martína (2006, s. 214-216) jsou nejčastěji nacházeny dva typy střelného poranění: průstřel a zástřel. Zástřel je střelné poranění, při němž střela proniká do těla a v organismu zůstává; střela je objevena zpravidla na konci střelného kanálu. Průstřelové poranění je ale charakteristické tím, že projektil na počátku střelného kanálu do těla vniká a na jeho konci je i opouští (Hirt et al. 1996, s. 10-11). Při průstřelu je tedy na kostech nalézan vstřel (otvor, kudy projektil do lebky vstoupil) a výstřel (otvor, kudy projektil lebku opustil); současně je možné odhadnout také trajektorii vypálené střely. 159
Pokud hodnotíme střelné poranění nalezené na lebce, má otvor vstřelu většinou cirkulární nebo mírně oválný tvar a ve svém průměru je menší než výstřel. Okraje vstřelu jsou ostré a zešikmené směrem k vnitřní lebeční desce (otvor je menší na lamina externa a širší na lamina interna). Typický a často se objevující je také radiálně se rozestupující systém prasklin probíhající od okrajů vzniklého traumatu do periferie. Velikost otvoru vstřelu na lamina externa se většinou blíží ráži použitého projektilu, výjimky však existují. Hirt et al. (1999, s. 184) například uvádí, že při kolmém dopadu střely na lebeční desku může být velikost tohoto otvoru dokonce menší než ráže použité střely, a to asi o 0,4 – 0,6 mm. V porovnání se vstřelem, je výstřel v průměru větší a ve svém tvaru nepravidelný. Jeho okraje se vylamují ve směru letící střely a přítomnost drobných fragmentů kosti v okolí rány je poměrně běžný jev. V některých případech se mohou od vstřelu rozbíhat i další drobnější fraktury. Štefan a Mach (2005, s. 55) dále také uvádějí, že zlomeniny kostí mohou vznikat i v důsledku vysokého vnitrolebečního tlaku a postižené kosti nemusejí být střelou vůbec zasaženy. Z tvaru vstřelu je částečno možné také odhadnout, pod jakým úhlem a z jaké vzdálenosti byla oběť zasažena. Pokud střela dopadá na kost šikmo pod úhlem menším než 70°, má vstřel oválný tvar; pokud je ale dopad střely kolmý (90°), je charakter vstřelu okrouhlý (Hirt et al. 1999, s. 174). synchondrosis sphenooccipitalis – chrupavčitý spoj mezi kostí týlní a kostí klínovou; je růstovým místem lebeční báze a zaniká po 18. – 20. roce věku; jeho přítomnost je jedním ze znaků pro určení věku podle lebky (Čihák 2001, s. 136). Tokarev TT–33 – pistole sovětské výroby navržená Fědorem Tokarevem; první model pistole s označením TT-30 se začal vyrábět na konci 20. let 20. století a konstrukčně tato zbraň vycházela z americké pistole Colt M1911, měla ale zjednodušený mechanismus bez pojistky. O tři roky později byl model TT-30 nahrazen typem TT-33, jenž se vyznačoval jiným provedením uzamykacích ozubů hlavně (nalézaly se po celém jejím obvodu), což usnadnilo jeho výrobu. Svoji pistoli navrhl Tokarev tak, aby byla co nejjednodušší, obstála v těžké službě sovětských ozbrojených sil a byla snadno opravitelná v polních podmínkách. Technické parametry TT-33: země původu – SSSR; ráže – 7,62 x 25 mm; délka – 193 mm; hmotnost – 0,83 kg; hlaveň – délka 116 mm, čtyřdrážkový pravotočivý vývrt; zásobník – 8 nábojů; počáteční rychlost – 415 m/s; učinný dostřel – 30 m (McNab 2002, s. 82; Dolínek – Francev – Šach 2000, s. 58) trauma – úraz, poranění; náhlá zevní událost, která svým působením na organismus vyvolá jeho poškození. K úrazům patří rány, zlomeniny, popáleniny atd. (Vokurka – Hugo et al. 2007, s. 968) 160
tupé zranění – je definováno jako poranění způsobené úderem, jenž má relativně malou rychlost a působí na relativně velkou plochu; tento typ zranění je nejčastěji způsoben pěstí, kopnutím, tyčí, prknem, kamenem (zlomeniny přímé), pádem nebo při dopravních nehodách (zlomeniny nepřímé) (Galloway et al. 1999, s. 5). Pokud hodnotíme pouze tupé poranění lebky, respektive její mozkové části, rozeznáváme několik typů fraktur, jež vznikají v závislosti na typu použitého předmětu, rychlosti, s jakou byl úder veden, elasticitě a tloušťce lebeční diploe, místa a velikost plochy, na kterou úder dopadá. Nejjednodušším typem je fraktura lineární, při které dochází k přerušení celistvosti jedné nebo více kostí a vzniká při působení pomalého úderu na velkou plochu (pád na chodník, automobilové nehody), mohou se ale také objevit na jiných místech v důsledku přenesení působících sil. Impresivní (vpáčená) zlomenina vzniká prostřednictvím velké síly, která působí na malou plochu. Může dojít k odlomení jednoho či více fragmentů, nejčastěji trojúhelníkovitého tvaru, a jejich posunutí intrakraniálním směrem. Z místa zásahu se mohou radiálně rozbíhat drobné lineární fraktury; v některých případech kopíruje zlomenina tvar atakujícího předmětu. Hvězdicovité fraktury se skládají z několika radiálně odstupujících lineárních zlomenin a vznikají kolem místa úderu. Tříštivé zlomeniny jsou nápadné velkou kostní fragmentarizací a často vznikají při dopravních nehodách. Dalším typem je zlomenina báze lební, která může vznikat buď samostatně, nebo je pokračováním zlomeniny kalvy; téměř vždy vzniká nepřímo – působením úderu na kalvu, na kosti obličeje nebo při stlačení lebky (DiMaio – DiMaio 1993, s. 148-155; Galloway 1999, s. 67-69; Mohapl – Häckel 2001, s. 53-56). Nejčastějším důsledkem tupých zranění hlavy jsou krvácivé stavy mezi mozkové obaly. Nejčastější je krvácení subdurální (krvácení pod tvrdou plenu mozkovou) vznikající při náhlém předozadním posunu mozku. Při zlomení klenby lební v oblasti šupiny kosti spánkové a přilehlé části kosti temenní vzniká krvácení epidurální (mezi tvrdou plenu a vnitřní lebeční desku). Subarachnoideální krvácení je krvácení mezi měkké pleny (Kvapilová – Dogoši 2007, s. 113-114). zubní kámen – je definován jako mineralizovaná dlouholetá akumulace zubního plaku, který není systematicky a pravidelně odstraňován. Nejčastěji je nacházen na povrchu zubů v blízkosti vyústění velkých slinných žláz, tzn. na linguální straně dolních předních zubů (řezáků a špičáků) a na bukálním povrchu horních molárů. Zbarvení zubního kamene může mít různé odstíny, od světle hnědé přes mléčně žlutou až po tmavě hnědou a černou, jeho odstín však může být ovlivněn také diagenetickými změnami (Hillson 2005, s. 288-290). Podle lokalizace na jednotlivých částech zubu rozlišujeme zubní kámen supragingiviální a subgingiviální. Supragingiviální kámen je charakterizován jako různě silná vrstva na nebo 161
kolem povrchu zubní korunky; subgingiviální kámen je nachází jako tenká vrstva v oblasti zubního krčku a na obnaženém kořeni (Hillson 1996, s. 256-257). I když zubní kámen u živého člověka většinou na zubním povrchu drží velmi pevně a jeho odstranění vyžaduje stomatologický zásah, u archeologického kosterního matriálu často ze zubní skloviny odpadává. zubní kaz – je progresivní choroba postihující jednotlivé kalcifikované zubní tkáně; je charakteristický demineralizací anorganických (sklovina a dentin) a destrukcí organických (pulpa) částí zubu (Soames, Southham 2005, s. 21). Zubní kaz je nejčastější patologické onemocnění dentice a vzniká působením chemických látek, které produkují bakterie zubního plaku v kombinaci se špatnou ústní hygienou; svůj významný podíl na tvorbě kazu má i cukernatá strava. Zubní kaz začíná jako nepatrná hnědá nebo mléčně bílá skvrnka na povrchu zubu. Postupným vývojem se tato skvrna rozrůstá, stává se okem viditelnou a v konečné fázi dochází k rozrušení sklovinného povrchu. Takovýto kaz je označován jako kaz sklovinný a postihuje pouze zubní enamel. Pokud takovéto ložisko není stomatologicky ošetřeno, kaz postupuje, až dosáhne amolodentinové hranice a postupně zachvátí dentin – dentinový kaz (Hillson 1996, s. 269-272). V případech, kdy se zubní kaz rozšíří přes dentin až do zubní pulpy, dochází k infekčnímu zánětu pulpy tzv. pulpitis, který může způsobovat další patologické onemocnění zubů a čelistí (Mays 1998, s. 146161).
162
12. Věcný rejstřík A analýza antropologická, 31, 54, 76, 96, 118 anémie, 147
I identifikace, 9, 11, 12, 27, 52, 74, 93, 115, 139, 154, 155, 171
antropologie, 153, 154, 155, 165, 167, 169, 170, 176
K
antropologie forenzní, 154, 165 artróza, 147
komplexní hodnocení věku, 88
attrition, 147, 153
kosterní, 8, 9, 10, 12, 24, 54, 144, 146, 149, 158, 165 kosti nepřiřazené, 29
B M
Brteč, 8, 9, 14, 18, 31, 54, 76, 96, 118, 152 materiál kosterní, 10, 146
C N
cribra orbitalia, 71, 73, 113, 117, 147, 153, 154 cysta radikulární, 147, 158
náboj, 155 nábojnice, 22, 155, 157, 159
D O
datace, 23, 24 dentice, 34, 35, 49, 58, 70, 75, 79, 91, 100, 112, 117, 122, 135, 162
obliterace, 11, 99, 121, 155 osifikace, 11, 57, 81, 115, 156
E exkavace, 15, 16, 18, 31, 54, 69, 76, 96, 118
P paradentóza, 136, 147, 156 páteř, 26, 35, 54, 59, 76, 101, 113, 118, 124, 137
F facies symphysialis, 11, 35, 39, 43, 66, 87, 104, 108, 109, 131, 177, 178, 181 FORDISC 2.0, 12, 44, 67, 88, 109, 131, 174, 177, 178, 181
pistole, 22, 52, 115, 150, 157, 160 pohlaví, 9, 10, 11, 23, 41, 42, 52, 65, 66, 85, 86, 106, 107, 129, 130, 139, 146, 154, 155, 167, 171 Policie ČR, 9, 15, 18, 176 porotic hyperostosis, 153, 158
fraktura, 46, 47, 90, 98, 120, 134, 154, 161
projektil, 20, 24, 46, 52, 74, 133, 134, 159 průstřel, 52, 133, 139, 152, 159
G granulom periapicální, 157, 158
příslušnost etnická, 9, 23, 52 pulpitis, 158, 162
R
H hrob
ráže, 22, 24, 52, 115, 155, 158, 160
hromadný, 8, 20, 22, 24, 31, 54, 76, 96, 118, 152 masový, 8, 155 hypodontie, 147
rekonstrukce podoby, 9, 12, 52, 93, 148, 155
hypoplásie, 70, 75, 122, 146, 147, 152, 155
rekonstrukce skeletů, 26 ruský, 150
163
S
V
Schmorlovy uzly, 92, 95, 101, 113, 137, 146, 147, 152,
věk, 9, 10, 11, 23, 26, 35, 36, 37, 43, 59, 60, 62, 63, 66,
158
67, 81, 82, 87, 88, 102, 108, 109, 117, 125, 130,
skelet, 58, 100, 101, 126, 152, 153 postkraniální, 80, 100, 123, 177, 178 spina bifida, 36, 102, 113, 117, 147, 159 střela, 52, 159
131, 139, 141, 145, 146 voják, 150 Vysoké Mýto, 14, 18, 31, 54, 76, 96, 118, 166, 167 výška postavy, 9, 11, 12, 45, 68, 89, 110, 132
synchondrosis sphenooccipitalis, 11, 33, 57, 88, 109, 160
Z T
Tokarev TT-33, 22, 115
zástřel, 133, 139, 152, 159 znaky epigenetické, 10, 51, 52, 138 zranění
trauma, 46, 49, 69, 82, 84, 85, 90, 111, 112, 115, 117, 126, 128, 133, 134, 135, 141, 146, 147, 157, 159, 160, 169
střelné, 74, 93, 95, 115, 146, 147 tupé, 147, 152, 161 zubní kámen, 52, 75, 79, 91, 95, 136, 139, 147, 152, 156, 161 kaz, 49, 52, 70, 71, 91, 95, 112, 117, 139, 146, 147, 152, 162
ante-mortem, 153 peri-mortem, 157 post-mortem, 157
U útvary patologické, 10, 40, 58, 60, 61, 63, 64, 85, 102, 113, 117, 126, 127, 128, 143, 144, 145, 152
164
13. Medailon autora Konečná Lucie, Bc. (narozena 16.12.1982 v Kyjově), studentka navazujícího magisterského programu antropologie, směr fyzická antropologie, Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V roce 2001 absolvovala Klvaňovo gymnázium v Kyjově; v roce 2003 zakončila studium anglického jazyka státní jazykovou zkouškou na Státní jazykové škole Brno. Bakalářský titul získala v roce 2007 v oboru antropologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2008 se zúčastnila zahraničního studijního pobytu na univerzitě v Coimbře (Universidade de Coimbra) v Portugalsku. Ke studiu fyzické antropologie ji vedl zájem o biologickou stavbu a kosterní anatomii člověka, jejím studijním cílem je především forenzní antropologie a bioarcheologie.
165
14. Použitá literatura
Adams, Bradley J. (2007): Forensic Anthropology. New York: Chelsea House Publishers.
Andrle, Augustin (2007): Města a obce Vysokomýtska. Vysoké Mýto: Vydavatelství AAA Atlantik.
Aufderheide, Arthur C. – Rodríguez-Martín, Conrado (1998): The Cambridge Encyclopedia of Human Paleopathology. Cambridge: Cambridge University Press.
Bass, William M. (1995): Human osteology; A Laboratory Field Manual. Columbia: Special publication No. 2 of the Missouri Archeological Society.
Barnes, Ethne (1994): Developmental Defects of the Axial Skeleton in Paleopathology. Niwot: University Press of Colorado.
Brickley, Megan – Ferllini, Roxana (2007): Forensic Anthropology: Case Studies from Europe. Springfield: Charles C Thomas Publisher.
Brothwell D. R. (1981): Digging up Bones. Oxford: Oxford University Press.
Buikstra, Jane E. – Ubelaker, Douglas H. (1994): Standards for Data Collection from Hunam Skeletal Remains. Indianopolis: Western Newspaper Company.
Capasso, Luigi – Kennedy, Kenneth A. R. – Wilczak, Cynthia A. (1999): Atlas of Occupational Markers on Human Remains. Teramo: Edigrafital SpA.
Cawson, R. A. – Odell, E. W. (2008): Cawson’s Essentials of Oral Pathology and Oral Medicine. London – New York – Toronto: Elsevier Academic Press.
Čihák, Radomír (2001): Anatomie 1. Praha: Grada publishing a. s.
166
Di Maio, D. J. – Di Maio, V. J. M. (1993): Forensic Pathology. Boca Raton – London – New York – Washington D. C: CRC Press.
Dix, Jay – Calaluce, Robert (1999): Guide to Forensic Pathology. Boca Raton – London – New York – Washington D. C: CRC Press.
Dixon, Gordon H. – Stewart, Ray E. (1976): Genetic aspects of anomalous tooth development. In. Stewart, Ray E. – Prescott, Gerald H. ed: Oral Facial Genetics. Saint Louis, Mosby, s. 124-150.
Dobisíková, Miluše (1999a): Určování pohlaví. In. Stloukal et al. ed., Antropologie; příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 168-234.
Dobisíková, Miluše (1999b): Určování věku. In. Stloukal et al. ed., Antropologie; příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 235-339.
Dolínek, Vladimír – Francev, Vladimír – Šach, Jan (2000): Zbraně 1. a 2. světové války. Praha: Aventinum.
Drozdová, Eva (2004): Základy osteometrie. In. Jaroslav Malina ed.,
Panoráma
biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných oborů“, 18. svazek. Brno: Nadace Universitas Masarykiana – Masarykova univerzita – CERM – NAUMA.
Dupras, Tosha L. – Schultz, John J. – Wheeler, Sandra M. – Williams, Lana J. (2006): Forensic Recovery of Human Remains: Archaeological Approaches. Boca Roton – London – New York – Singapore: CRC Press.
Dutra, F. R. (1944): Identification of Person and Determination of Cause of Death from Skeletal Remains. Archvives of Pathology, sv. 38, s. 339.
Dvořák, Radovan (2003): Vysoké Mýto: stručné dějiny města. Ústí nad Orlicí: Oftis.
167
Ferembach, D. – Schwidetzky, I. – Stloukal, M. (1980): Workshop of European Antropologist: Recommendations for Age and Sex Diagnoses of Skeleton. Journal of Human Evolution, roč. 9, s. 517-549.
Finnegan, M. (1978): Non-metric Variation of the Infracranial Skeleton. Journal of Anatomy, roč. 125, s. 23-37.
Fiorato, Veronica – Boylston, Anthea – Knüsel, Christopher (2000): Blood Red Roses: The archaeology of a mass grave from the Battle of Towton AD 1461. Oxford, Oxbow Books.
Galloway, Alison (1999): Fracture Patterns and Skeletal Morphology. In. Galloway, Alison ed., Broken Bones: Anthropological Analysis of Blunt Force Trauma. Springfield: Charles C Thomas Publisher, s. 63-80.
Galloway, Alison – Symes, Steven A. – Haglund, William D. – France, Diane L. (1999): The Role of the Forensic Anthropologist in Trauma Analysis. In. Galloway, Alison ed., Broken Bones: Anthropological Analysis of Blunt Force Trauma. Springfield: Charles C Thomas Publisher, s. 5-31.
Gibson, Lois (2008): Forensic Art Essentials. San Diego. Elsevier
Gill, George W. (1986): Craniofacial Criteria in Forensic Race Identification. In. Reichs, Kathleen J. ed, Forensic Osteology: Advances in the Identification of Human Remains. Springfield: Charles C Thomas Publisher s. 143-157.
Grim, M. – Druga, R. ( 2001): Základy anatomie; 1. obecná anatomie a pohybový systém. Praha: Nakladatelství Golem.
Hartink, A. E. (2002): Velká encyklopedie pistolí a revolverů. Čestlice: Rebo Productions.
Hillson, Simon (1996): Dental Anthropology. Cambridge, Cambridge University Press.
168
Hillson, Simon (2005): Teeth. Cambridge: Cambridge University Press.
Hirt, Miroslav – Korbička, Josef – Krejzlík, Zdeněk – Mráz, Jiří (1995): Soudní lékařství pro posluchače Právnické fakulty MU. Brno: Masarykova univerzita.
Hirt, Miroslav – Krejzlík, Zdeněk – Mráz, Jiří – Korbička, Josef - Jirkovský, Pavel – Wotke, Jiří (1996): Střelná poranění v soudním lékařství. Brno: Masarykova univerzita.
Hirt, Miroslav – Beran, Michal – Hottmar, Petr – Krejzlík, Zdeněk – Mráz, Jiří – Vorel, František – Wotke, Jiří (1999): Střelná poranění. In. Vorel, František ed, Soudní lékařství. Praha: Grada publishing, s. 167-189.
Horáčková, L. – Strouhal, E. – Vargová, L. (2004): Základy paleopatologie. In. Jaroslav Malina ed., Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzné“obory, 15. svazek. Brno. Nadace Universitas Masarykiana – Masarykova univerzita – CERM – NAUMA.
Chmelík, Jan et al. (2005): Místo činu a znalecké dokazování. Plzeň. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.
Iscan, Yasar M. – Loth, Susan R. (1986): Estimation of Age and Determination of Sex from The Sternal Rib. In. Reichs, Kathleen J. ed, Forensic Osteology: Advances in the Identification of Human Remains. Springfield: Charles C Thomas Publisher, s. 68-87.
Kimmerle, Erin H – Baraybar, José Pablo (2008): Skeletal trauma: Identification of Injuries Resulting from Human Rights Abuse and Armed Conflict. Boca Raton – London – New York – Washington D. C: CRC Press.
Klepinger, Linda L. (2006): Fundamentals of Forensic Anthropology. New York: Wiley – Liss.
Knobloch, Edvard (1956): Lékařská kriminalistika. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství.
169
Komínek J. – Rozkovcová E. (1984): Metoda určování zubního věku a její význam pro praxi. In. Kolektiv autorů ed., Pokroky ve stomatologii 2. Praha: Avicenum, s. 175-207.
Kovárník, Libor – Rouč, Miroslav (2007): Zbraně a střelivo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.
Kraus, J. – Petráčková, V. (2001): Akademický slovník cizích slov. Praha: Akademia.
Krogman, Wilton Marion – Işcan, Mehmet Yaşar (1986): The Human Skeleton in Forensic Medicine. Springfield: Charles C. Thomas Publisher.
Křivanová, Michaela (2003): Antropologické metody mongoloidních a negroidních znaků na kostře. Bakalářská práce, Brno: Ústav antropologie Masarykovy univerzity Brno.
Kvapilová, Helena – Dogoši, Michal (2007): Soudní lékařství pro právníky a policisty. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o.
Malina,
Jaroslav
(2004):
Antropologie;
Brněnská
antropologie
v českém
a
mezinárodním kontextu (se zaměřením na Katedru antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Masarykova univerzita.
Mann, Robert W. – Murphy, Sean P. (1990): Regional Atlas of Bone Disease: A Guide to Pathologic and Normal Variation in the Human Skeleton. Springfield: Charles C. Thomas Publisher.
Matshes, Evans – Burbridge, Brent – Sher, Belinda – Mohamed, Adel – Juurlink, Bernhard (2005): Hunam Osteology and Skeletal Radiology. Boca Raton – London – New York – Washington, D.C.: CRC Press.
Mays, Simon (1998): The Archeology of Human Bones. London – New York: Routledge.
170
McNab, Chris (2002): Ruční palné zbraně dvacátého století. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co.
Mohapl, Milan – Häckel, Martin (2001): Druhy kraniocerebrálních poranění. In. Smrčka, Martin ed., Poranění mozku. Praha: Grada Publishing.
Moseley, J. E. (1963): Bone Changes in Hematologic Disorders. New York: Grune and Stratton.
Mourse, D. – Stoutamire, J. – Duncan, J. (1976): A Unique Course in Anthropology. American Journal of Physical Anthropology, roč. 45, s. 743-747.
Murail, P. – Brůžek, J. - Houët, F. – Cunha, E. (2005): DPS: A Tool for Probabilistic Sex Diagnosis Using Worldwide Variability in Hip-bone Measurements. Bulletins et Mémoires de la Société d`Anthropologie de Paris, roč. 17, s. 167-176.
Langsjoen, Odin (1998): Diseases of the dentition. In. Aufderheide, Arthur C. Rodríguez-Martín,
Conrado
ed,
The
Cambridge
Encyclopedia
of
Human
Paleopathology. Cambridge: Cambridge University Press, s. 393-412.
Lewis, Mary E. (2007): The Bioarchaeology of Children: Perspectives from Biological and Forensic Anthropology. Cambridge: Cambridge University Press.
Nawrocki, Stephen P. (1995): Taphonomic Processes in Historic Cemeteries. In. Grauer, Anne L. ed., Bones of Evidence: Reconstructing History through Skeletal Analysis. New York: Wiley – Liss, s. 49-63.
Novotný, Vladimír (1981): Pohlavní rozdíly a identifikace pohlaví pánevní kosti. Kandidátská práce. Brno: Lékařská fakulta Univerzity Jana E. Purkyně v Brně.
Novotný, Vladimír (1986): Sex Determination of the Pelvic Bone: a System Approach. Anthropologie, roč. 24, č. 2 – 3, s. 197-205.
171
Ogden, Alan (2008): Advances in the Palaeopathology of Teeth and Jaws. In. Pinhasi, Ron – Mays, Simons ed., Advances in Human Palaeopathology. Chichester: John Wiley and Sons Ltd, s. 283-307.
Ortner, Donald J. (2003): Identification of Pathological Conditions in Human Skeletal Remains. San Diego – London: Academic Press.
Pickering, Robert B. – Bachman, David C. (1997): The Use of Forensic Antropology. Boca Raton – London – New York – Washington D. C: CRC Press.
Prag, John – Neave, Richard (1997): Making Faces: Using Forensic and Archeological Evidence. London: Butler and Tanner Ltd.
Quigley, Christine (2001): Skulls and skeletons: human bone collections and accumulations. Jefferson – London: McFarland and Company Publishers.
Reichs, Kathleen J. (1986): Forensic Osteology: Advances in the Identification of Human Remains. Springfield: Charles C. Thomas Publisher.
Roberts, Charlotte – Manchester, Keith (2005): The Archaeology of Disease. Sparkford, Sutton Publishing.
Rodríguez-Martín, Conrado (2006): Identification and Differential Diagnosis of Traumatic Lesions of the Skeleton. In. Schmitt, Aurore – Cunha, Eugénia – Pinheiro, Joao ed., Forensic Anthropology and Medicine. Totowa – New Jersey, Humana Press, s. 197-221.
Rogers, Juliet (2000): The Palaeopathology of Joint Disease. In. Cox, Margaret – Mays, Simon ed., Human Osteology in Archaeology and Forensic Science. London: GMM, s. 163-183.
Saunders, S. (1978): The Development and Distribution of Discontinuous Morphological Variation of the Hunam Infracranial Skeleton. National Museum of Man
172
Mercury Series, Archaeological Survey of Canada. č.81, National Museum of Man, Ottawa.
Sheuer, Louise – Black, Sue (2004): The juvenile Skeleton. San Diego – NY – London: Elsevier Academic Press.
Schmidt, Christopher W. (2008): Forensic dental anthropology: issues and guidelines. In. Irish, Joel D. – Nelson, Greg C. ed, Technique and Application in Dental Anthropology. Cambridge: Cambridge University Press, s. 266-292.
Schwartz, J. H. (1995): Skeleton Keys. New York – Oxford: Oxford Univerzity Press.
Silva, Ana Maria Gama (1995): Sex assessment using calcaneus and talus. Antropologia Portuguesa, roč. 13, s. 85-97.
Sinělnikov, R. D. (1964): Atlas anatomie člověka. Praha: Statní zdravotní nakladatelství.
Sjøvold T. (1990): Estimation of Stature from the Long Bone Utilizing the Line of Organic Correlation. Human evolution, sv. 5, s. 431-447.
Slavec, Zvonka Zupanič (2004): New Method of Identifying Family Related Skulls: Forensic Medicine, Anthropology, Epigenetics. Wien – New York: Springer – Verlag.
Smrček, Martin (2001): Patofyziologie poranění mozku. In. Smrčka, Martin et al. ed., Poranění mozku. Praha: Grada Publishing, s. 29-52.
Soames, J. V. – Southam, J. C. (2005): Oral Pathology. Oxford, University Press.
Steinbock, R. Ted (1976): Paleopathological Diagnosis and Interpretation. Springfield, Charles C. Thomas Publisher.
Šámal, Pavel – Púry, František – Král, Vladimír – Baxa, Josef – Novotná, Jaroslava (2005): Trestní řád: komentář – I.díl. Praha: C. H. Beck. 173
Šámal, Pavel – Púry, František – Rizman, Stanislav (2004): Trestní zákon: komentář I. díl (§1 až §90) a II. díl (§91 až §301). Praha. C. H. Beck.
Štefan, Jiří – Mach, Jan (2005): Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha. Grada publishing.
Suchey, J. M. – Brooks, S. (1990): Skeletal age determination based on the os pubis: a comparison of the Acsádi – Nemeskéri and Suchey – Brooks methods. Journal of Human Evolution, 5: p. 227-238.
Szilvássy, J. (1988): Altersdiagnose am Skelett. In. Knussman, R. ed., Antropologie; Handbuch der Vergleichenden Biologie des Menschen. Stuttgart - New York: Gustav Fischer Verlag, s. 421-443.
Taylor, Karen T. (2001): Two – Dimensional Facial Reconstruction from the Skull. In. Karen T. Taylor ed., Forensic Art and Illustration. Boca Raton – London – New York – Washington D. C.: CRC Press, s. 361-417.
Titlbachová, S. (1967): Rekonstrukce obličeje. In. Fetter, V. – Prokopec, M. – Suchý, J. – Titlbachová, S. ed., Antropologie. Praha: Academia, s. 226-236.
Turner, Christy G. – Nichol, Christian R. – Scott, Richard G. (1991): Scoring Procedures for Key Morphological Traits of the Permanent Dentition: The Arizona State University Dental Anthropology System. In. Kelley, Marc A. – Larsen, Clark Spencer ed., Advances in Dental Anthropology. New York: Wiley – Liss, s. 13-31.
Ubelaker, Douglas H. (1988): Human Skeletal Remains - excavation, analysis, interpretation, 2nd ed. Washington, DC: Taraxacum.
Ubelaker, Douglas H. (1998): FORDISC 2.0: Personal Computer Forensic Discriminant Functions. International Journal of Osteoarcheology, roč. 8, č. 2, s. 128131.
174
Ubelaker, Douglas H. (2000): Methodological Considerations in the Forensic Applications of Human Skeletal Biology. In. Katzenberg, M. Anna – Saunders, Shelley R. ed., Biological Anthropology of the Human Skeleton. New York: Wiley – Liss, s. 41-70.
Ubelaker, Douglas H. (2004): Forensic Anthropology. In. Ember, Carol R. – Ember, Melvin ed., Encyclopedia of Medical Anthropology – volume 1. New York: Springer, s. 37-41.
Velemínský, Petr (1999): Morfologické znaky na lidské kostře. In. Stloukal et al. ed., Antropologie; příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 112-167.
Vokurka, Martin – Hugo, Jan et al. (2007): Velký lékařský slovník. Praha: Jessenius Maxdorf.
Waldron, Tony (2008): Palaeopathology. Cambridge: Cambridge University Press.
Wasterlain, Rosa Sofia da Conceição Neto (2000): Morphé [Texto policopiado]: análise das proporções entre os membros, dimorfismo sexual e estatura de uma amostra da colecção de esqueletos identificados do Museu Antropológico da Universidade de Coimbra. Coimbra: Universidade de Coimbra.
White, Tim D. – Folkens, Pieter A. (1991): Human osteology. San Diego: Academic Press Inc.
White, Tim D. – Folkens, Pieter A. (2005): The Human Bone Manual. San Diego – NY – London: Elsevier Academic Press.
Winder, Snyder S. (1981): Infracranial Nonmetric Variation: An Assessment of its Value for Biological Distance Analysis. Ph.D. dissertation, Indiana University. Ann Arbor.
175
Wolf, David J. (1986): Forensic Anthropology Scene Investigations. In. Reichs, Kathleen J. ed, Forensic Osteology: Advances in the Identification of Human Remains. Springfield: Charles C Thomas Publisher, s. 3-23.
Wotke, Jiří (2001): Patologie orofaciální oblasti. Praha: Grada Publishing.
Wright, R. – Hanson, I. – Sterenberg, J. (2005): The Archaeology of Mass Graves. In. Hunter, John – Cox, Margaret ed, Forensic Archaeology: Advanced in Theory and Practice. London – New York: Routledge, s. 137-158.
Zimmerman, Michael R. – Kelley, Marc A. (1982): Atlas of Human Paleopathology. New York: Praeger Publishers.
Nepublikované dokumenty:
Nálezová zpráva Policie ČR (2007): nepublikovaný dokument. Policejní spis popisující vyšetřování hromadného hrobu nalezeného v obci Brteč, Vysoké Mýto.
Orlovice 2007: nepublikovaný nález hromadného hrobu z druhé světové války objevený Bc. Kamilem Pecháčkem, datovaný Vlastimilem Schildbergrem st. a antropologicky zpracovaný doc. RNDr. Evou Drozdovou Ph.D., uložený v Laboratoři biologické a molekulární antropologie Ústavu experimentální biologie Přírodovědecké Fakulty Masarykovy univerzity.
Webové zdroje:
http://web.utk.edu/~anthrop/FACpubs.html
(30.9.2008; 14:10)
http://web.utk.edu/~anthrop/FACdatabank.html
(30.9.2008, 15:31)
http://www.mapy.cz
(23.10.2008, 15:15)
http://sdv.me/tokarevtt33.jpg
(4.5.2009, 17:56)
176
15. Seznam příloh Přílohy I Protokol 1: Jedinec 8A – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry kostí: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na lebce; 1B: Rozměry zjištěné na postkraniálním skeletu; 2. Indexy: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 2A: Indexy popisující tvar lebky; 2B: Indexy popisující postkraniální skelet; 3. Stanovení pohlavní diagnózy: rozměry kostí a výpočty; 3A: Metoda Novotného (1986); 3B: DSP (2005); 3C: Metoda podle Wasterlain (2000); 3D: Metoda podle Silvy (1995); 4. Odhad věku: zhodnocení věkových indikátorů; 4A: Synchondrosis sphenoocipitalis; 4B: Schwartzovo osifikační schéma; 4C: Krogmanovo osifikační schéma; 4D: Metoda mineralizace zubů; 5. Stanovení etnické příslušnosti: rozměry kostí a výpočty; 5A: FORDISC 2.0; 6. Určení výšky postavy: rozměry kostí a výpočty; 6A: Sjovoldova metoda (1990).
Protokol 2: Jedinec 8B – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry kostí: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na lebce; 1B: Rozměry zjištěné na postkraniálním skeletu; 2. Indexy: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 2A: Indexy popisující tvar lebky; 2B: Indexy popisující postkraniální skelet; 3. Stanovení pohlavní diagnózy: rozměry kostí a výpočty; 3A: Metoda Novotného (1986); 3B: DSP (2005); 3C: Metoda podle Wasterlain (2000); 3D: Metoda podle Silvy (1995); 4. Odhad věku: zhodnocení věkových indikátorů; 4A: Synchondrosis sphenoocipitalis; 4B: Schwartzovo osifikační schéma; 4C: Krogmanovo osifikační schéma; 4D: Metoda mineralizace zubů; 5. Stanovení etnické příslušnosti: rozměry kostí a výpočty; 5A: FORDISC 2.0; 6. Určení výšky postavy: rozměry kostí a výpočty; 6A: Sjovoldova metoda (1990).
Protokol 3: Jedinec 8C – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry kostí: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na lebce; 1B: Rozměry zjištěné na postkraniálním skeletu; 2. Indexy: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 2A: Indexy popisující tvar lebky; 2B: Indexy popisující postkraniální skelet; 3. Stanovení pohlavní diagnózy: rozměry kostí a výpočty; 3A: Metoda Novotného (1986); 3B: DSP (2005); 3C: Metoda podle Wasterlain (2000); 3D: Metoda podle Silvy (1995); 4. Odhad věku: zhodnocení věkových indikátorů; 4A: Synchondrosis sphenoocipitalis; 4B: Schwartzovo osifikační schéma; 4C: Komplexní hodnocení věku; 4D: Věk podle povrchu facies symphysialis; 4E: Věk podle stupně zubního obrusu; 5. Stanovení etnické příslušnosti: rozměry kostí a výpočty; 5A: FORDISC 2.0; 6. Určení výšky postavy: rozměry kostí a výpočty; 6A: Sjovoldova metoda (1990).
Protokol 4: Jedinec 8D – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry kostí: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na lebce; 1B: Rozměry zjištěné na postkraniálním skeletu; 2. Indexy: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 2A: Indexy popisující tvar lebky; 2B: Indexy popisující postkraniální skelet; 3. Stanovení pohlavní diagnózy:
177
rozměry kostí a výpočty; 3A: Metoda Novotného (1986); 3B: DSP (2005); 3C: Metoda podle Wasterlain (2000); 3D: Metoda podle Silvy (1995); 4. Odhad věku: zhodnocení věkových indikátorů; 4A: Synchondrosis sphenoocipitalis; 4B: Schwartzovo osifikační schéma; 4C: Komplexní hodnocení věku; 4D: Věk podle povrchu facies symphysialis; 4E: Věk podle stupně zubního obrusu; 5. Stanovení etnické příslušnosti: rozměry kostí a výpočty; 5A: FORDISC 2.0; 6. Určení výšky postavy: rozměry kostí a výpočty; 6A: Sjovoldova metoda (1990).
Protokol 5: Jedinec 8E – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry kostí: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na lebce; 1B: Rozměry zjištěné na postkraniálním skeletu; 2. Indexy: dodatek k popisu kostry: morfometrické hodnocení; 2A: Indexy popisující tvar lebky; 2B: Indexy popisující postkraniální skelet; 3. Stanovení pohlavní diagnózy: rozměry kostí a výpočty; 3A: Metoda Novotného (1986); 3B: DSP (2005); 3C: Metoda podle Wasterlain (2000); 3D: Metoda podle Silvy (1995); 4. Odhad věku: zhodnocení věkových indikátorů; 4A: Synchondrosis sphenoocipitalis; 4B: Schwartzovo osifikační schéma; 4C: Věk podle uzavírání endokraniálních švů; 4D: Komplexní hodnocení věku; 4E: Věk podle povrchu facies symphysialis; 4F: Věk podle stupně zubního obrusu; 5. Stanovení etnické příslušnosti: rozměry kostí a výpočty; 5A: FORDISC 2.0; 6. Určení výšky postavy: rozměry kostí a výpočty; 6A: Sjovoldova metoda (1990).
Protokol 6: Nepřiřazené kosti – dodatky k antropologické analýze 1. Rozměry nepřiřazených kostí: dodatek: morfometrické hodnocení; 1A: Rozměry zjištěné na žebrech; 1B: Rozměry zjištěné na kostech ruky; 1C: Rozměry patelly; 1D: Rozměry zjištěné na kostech nohy; 2. Indexy nepřiřazených kostí: morfometrické hodnocení.
Přílohy II Obr. P1: Kostra jedince 8A (foto: L. Konečná). Obr. P2: Variety v zubní morfologii jedince 8A A – variety na zubech horní čelisti. B – variety na zubech dolní čelisti (foto: L. Konečná).
Obr. P3: Určení věku a pohlaví u jedince 8A A – pohlavní a etnické znaky na lebce. B – pohlavní znaky na pánvi. C – ne plně osifikovaná synchondrosis sphenooccipitalis. D – nepřirostlá distální epifýza femuru. E – vývoj chrupu, levá polovina mandiluly. F – vývoj chrupu, pravá polovina mandiluly (foto: Z. Hanák, L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P4: Patologické změny skeletu jedince 8A A – hypoplásie. B – zubní kámen. C – hypodontie M2. D – radikulární cysta pod kořenem M1. E – patologický výrůstek na os coxae dx. F – RTG snímek patologického výrůstku os coxae dx. (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P5: Kostra jedince 8B (foto: L. Konečná). 178
Obr. P6: Variety v zubní morfologii jedince 8B A – variety na zubech horní čelisti, pravá polovina maxilly. B – variety na zubech horní čelisti, levá polovina maxilly. C – variety na zubech dolní čelisti (foto: L. Konečná).
Obr. P7: Určení věku a pohlaví u jedince 8B A – pohlavní a etnické znaky na lebce. B – pohlavní znaky na pánvi. C – ne plně osifikovaná synchondrosis sphenooccipitalis. D – nepřirostlá distální epifýza femuru a proximální epifýza humeru. E – vývoj chrupu, levá polovina mandiluly. F – vývoj chrupu, pravá polovina mandiluly (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P8: Perimortální trauma jedince 8B A – otvor vstřelu. B – místo výstřelu. C – střelný kanál (L. Konečná).
Obr. P9: Patologické změny a epigenetické znaky na skeletu jedince 8B A – hypoplásie. B – zubní kaz na pravé horní M1. C – viditelný proces hojení po intravitální ztrátě M3. D – RTG deformovaného druhého metakarpu. E – srovnání: deformovaný druhý metakarp a normální stavba třetího metakarpu. F – perforatio humeri (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P10: Kostra jedince 8C (foto: L. Konečná) Obr. P11: Variety v zubní morfologii jedince 8C A – variety na zubech horní čelisti, pravá polovina maxilly. B – variety na zubech horní čelisti, levá polovina maxilly. C – variety na zubech dolní čelisti (L. Konečná).
Obr. P12: Určení věku a pohlaví u jedince 8C A – pohlavní a etnické znaky na lebce. B – RTG snímek vnitřní struktury spongiózní kosti u humeru a femuru. C – zubní obrus u maxillární dentice. D – zubní obrus u mandibulární dentice (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P13: Perimortální trauma a patologické změny na skeletu jedince 8C A – detail vstřelu. B – otvor výstřelu situovaný vně očnice. C – zubní kámen. D – zubní kaz. E – hypoplásie. F – Schmorlův uzel na těle obratle (foto: L. Konečná).
Obr. P14: Kostra jedince 8D (foto: L. Konečná). Obr. P15: Variety v zubní morfologii jedince 8D a pohlavní a věkové indikátory. A – variety na zubech horní čelisti, pravá polovina maxilly. B – variety na zubech horní čelisti, levá polovina maxilly. C – variety na zubech dolní čelisti. D – pohlavní znaky na lebce. E – RTG snímek vnitřní struktury spongiózní kosti u humeru a femuru (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
179
Obr. P16: Perimortální trauma, patologické změny a epigenetika na skeletu jedince 8D. A – otvor vstřelu. B – otvor výstřelu. C – zubní kaz. D – hypoplásie skloviny. E – nekompletní foramen transversariae. F – perforatio humeri (foto: L. Konečná).
Obr. P17: Kostra jedince 8E (foto: L. Konečná). Obr. P18: Věkové a pohlavní indikátory na skeletu jedince 8E. A – endokraniální švy. B – RTG snímek vnitřní struktury humeru a femuru. C – facies symphysialis. D – zubní obrus maxillární dentice. E – zubní obrus mandibulární dentice. F – pohlavní znaky na lebce (foto: L. Konečná; rtg: KZM FN u sv. Anny).
Obr. P19: Patologické změny na skeletu jedince 8E. A – hypoplásie skloviny. B – zubní kámen. C – ústup kostěnného alveolu (paradentóza). D – osteofyty. E – Schmorlův uzel. F – výrůstky na arcus vertebrae (foto: L. Konečná).
Obr. P20: Nepřiřazené kosti: žebra. A – žebra A/B sin., B - žebra A/B dx. C – žebra C/D/E sin. D - žebra C/D/E dx. E – fragmenty žeber, stranově určené. F – fragmenty žeber, stranově neurčené (foto: L. Konečná).
Obr. P21: Nepřiřazené kosti: ruka. A – metakarpy. B – články prstů ruky a os scafoideum (foto: L. Konečná).
Obr. P22: Nepřiřazené kosti: noha. A – V. metatarzy. B – metatarzy souboru A. C – metatarzy souboru B. D – metatarzy souboru C. E – metatarzy souboru D (foto: L. Konečná).
Obr. P23: Nepřiřazené kosti: noha, patella a sternum. A – proximální články prstů nohy. B – proximální články palců. C – distální článek palce. D – proximální a distální článek palce. E – fragment sterna. F – patelly (foto: L. Konečná).
Obr. P24: Artefakty vztahující se ke kosternímu nálezu. A – poloautomatická pistole ruské výroby Tokarev TT-33; ukázka zbraně, která způsobila střelné poranění u všech pěti jedinců. B, C – nábojnice nalezené na místě činu při jeho dodatečném ohledání. D – proximální článek palce nohy nalezený na místě činu při jeho dodatečném ohledání. E – fragmenty středověkého kovaní objevené na místě činu při jeho dodatečném ohledání (foto: L. Konečná, http://sdv.me/tokarevtt33.jpg).
180
Přílohy III – uvedeny pouze na přiloženém CD Schéma I: Pohlavní diagnóza podle Novotného (1986) – princip metody, grafické znázornění a definice rozměrů pánevní kosti. Schéma II: DSP – princip metody a definice rozměrů pro výpočet pravděpodobnosti pohlavní diagnózy. Schéma III: Pohlavní diagnóza podle Wasterlain (2000) a podle Silvy (1995) – princip metody, přehled rozměrů a dělících bodů. Schéma IV: Pohlavní diagnóza stanovená na základě morfologických znaků – princip metody, přehled pohlavně dimorfních morfologických znaků na lebce a na pánvi. Schéma V: Odhad věku metodou Komínka a Rozkovcové (1984) – princip metody a přehled vývojových stádií. Schéma VI: Odhad věku na základě uzavírání růstových chrupavek – princip metody, osifikační schémata. Schéma VII: Komplexní hodnocení věku vycházející z doporučení kolektivu evropských antropologů – princip metody, obrazová příloha, tabulky na odhad věku. Schéma VIII: Odhad věku metodou Suchey – Brookse (1990) – princip metody, schéma pro odhad věku z facies symphysialis. Schéma IX: Odhad věku metodou podle Lovejoyové 1985 – princip metody, schémata na odečtení stupně zubní abraze. Schéma X: FORDISC 2.0 – princip, provedení a definice základních rozměrů programu. Schéma XI: Přehled morfologických znaků určující etnický původ – princip metody, morfologické znaky. Schéma XII: Odhad výšky postavy Sjøvoldovou metodou – princip metody, diskriminační rovnice. Tab. I: Přehled hodnocených epigenetických znaků na lebce – výběr. Tab. II: Přehled hodnocených epigenetických znaků na postkraniálním skeletu – výběr.
181
Schéma XIII: Metoda kresebné obličejové rekonstrukce – princip metody, postup rekonstrukce a tloušťka měkkých tkání v příslušných kraniometrických bodech. Schéma XIV: Definice základních kraniometrických bodů lebky. Schéma XV: Definice použitých rozměrů lebky – míry mozkovny. Schéma XVI: Definice použitých rozměrů lebky – míry splanchnokrania. Schéma XVII: Definice použitých rozměrů postkraniálního skeletu. Schéma XVIII: Indexy lebky – klasifikace. Schéma XIX: Indexy postkraniálního skeletu – klasifikace.
182
MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie
DIPLOMOVÁ PRÁCE Antropologická identifikace jedinců z hromadného hrobu objeveného u Vysokého Mýta
Brno 2009
Bc. Lucie Konečná
183
