Technický pokrok Jak postupoval vývoj, tak přicházely novinky nejen technického rázu do naší obce. V roce 1920 byl vybudován první most u „Luže“. Do té doby tam byl pro povozy vybudován pouze kamenný brod a pro pěší tam sloužila lávka. V roce 1928 bylo započato se zavedením elektrického proudu do obce a 2. srpna 1930 byla obec napojena na elektrické vedení a poprvé zazářily po vsi elektrická světla v počtu 11. Taktéž jsou nainstalovány první bleskosvody – na škole, na hostincích U Nechvátalů a Říhů č.p. 31 a na budovách Fr. Říhy č.p. 8. V roce 1947 bylo započato se zaváděním telefonu do obce, jehož stavění se zúčastnili občané obce. První hovor proběhl 29. Ledna 1948. Pravidelná autobusová linka do Jaroměřic n. r. byla zavedena v roce 1955 a v témže roce byl zakoupen promítací přístroj na filmy, které promítal člen hasičů František Barták. Nový most u „Luže“ byl postaven v roce 1956. První televizor v obci si zakoupil pan Stanislav Kovárník č.p. 23 v roce 1957. Asfaltových cest do Blatnice a do Jaroměřic se lidé dočkali v roce1962 a v roce 1971 byly vyasfaltovány cesty po vsi. Do obce byl zaveden vodovod v roce 2003. V září 2006 byla zahájena stavba plynovodního rozvodu, která byla dokončena v květnu 2007 Významní rodáci Antonín Slavíček – legionář, sloužil jako prezidentská stráž T.G. Masaryka Marie Kovárníková, Ludmila Soukupová roz. Kovárníková – tyto ohrazenické rodačky žijící v Praze byly zapojeny do příprav atentátu na říšského protektora R. Heydricha, který se uskutečnil 27. května1942 v Praze. Sestry ukrývaly a zajišťovaly informace o Heydrichově denním režimu a jeho pohybu, aby byl zvolen nejlepší okamžik k útoku. Předávaly je Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi příslušníkům dvojčlenného paradesantu „Anthropoid“, tehdy v hodnostech rotmistrů. Sestry Kovárníkoy se jako rodačky z Třebíčska znaly s J. Kubišem z Dolních Vilémovic již z předválečné doby. Marie Kovárníková a Jan Kubiš dokonce navštívili otce Antonína Kovárníka a rodinu bratra Rudolfa v Ohrazenici na jaře 1942. Následnému nacistickému běsnění obě sestry podlehly 24. října 1942 v Mauthausenu. Malá dcerka manželů Soukopových Ludmila tomuto osudu unikla a z Prahy do Ohrazenice ji přivezl její děd Antonín Kovárník. Byla však vychována v Třebíči. Paní Ludmila Kovářů roz, Kovárníková se zúčastnila slavnostního odhalení pamětní desky její matky a tety dne 30. 6. 2007 v Ohrazenici.
Bohumil a Oldřich Nechvátalovi – tito bratři, majitelé hostince, dlouhodobě ovlivňovali kulturní život v obci v meziválečné období a obzvláště po II. světové válce. S heslem „Ohrazenice – dobré zábavy tradice“ organizovali taneční zábavy nejen v tanečním sále v jejich hostinci, ale především oblíbené a známé v širokém okolí taneční zábavy venku za hasičským skladem.
Taneční zábava za hasičským skladištěm
Na tyto akce ručně malovali a psali plakáty, které jsou uschovány u paní Táni Velebové. Hrály zde vyhlášení kapely jako Mugraueři, Budvarka, Krhovan atd. Nesoustředili se pouze na tyto akce, ale na vlastní náklady vydali pohlednice z Ohrazenice. Také vlastnili kameru, se kterou zachytili život v obci. Některé krátké filmy jsou dochovány u p. T. Velebové.
B. Nechvátal - na svatbě J. Sovky
Výstavka ručně malovaných plakátů – díla bratří Nechvátalů
Petr Venhoda – nezapomenutelná postava obce. Byl oblíben nejen místními občany pro svou veselou a společenskou povahu. Hrou na akordeon zpříjemnil nejednu společenskou událost. Hrál při narozeninových oslavách, rozlučkách se svobodou, masopustu a spoustě dalších akcí.
Petr Venhoda hraje na akordeon Josef Sovka – žokej a účastník Velká pardubická steeplechase, což je nejtěžší dostih kontinentální Evropy.. V roce 2010 vyhrál cenu „Labe“. V říjnu 2014 se jel 124. ročník Velká pardubická steeplechase, ve kterém si vydobyl úžasné 2. místo.
Josef Sovka s předsedou OV Ohrazenice Františkem Plíškem
Zajímavosti Temná 50. léta – v rámci „Akce Kulak“ byla v roce 1953 vystěhována rodina Votava do Kunratic u Frýdlantu v Čechách. Otec rodiny František Votava byl pro údajný trestný čin sabotáže zavřen. Nejmladší syn, který se připravoval na závěrečnou zkoušku, byl odveden přímo ze školní třídy se slovy: „Votavo, půjdeš s námi! Vezmi si vše s sebou, zítra se stěhujete.“ Nebylo mu dovoleno dokončení vzdělání základní školy, načež další vzdělání mu bylo upřeno na dobro. Jediné, co mu bylo umožněno, bylo budování zemědělství v pohraničí s dodatkem NAVŽDY. Smutná budoucnost, když je vám 15 let! (František Votava s rodinou Ohrazenice č.p. 8, Na uplynulý život svůj a svých rodičů vzpomíná nejmladší syn Jan ) Rybník Skalka byl vybudován v letech 1974 – 75, ale již v roce 1984 po velké bouři, kdy spadlo 110 mm vody, která poškodila hráz rybníku a voda tekla přes hráz. V dolním pořadu měli obyvatelé vodu až ve světnicích. V tomto roce velká vichřice zničila ve Špitálském lese 20 ha.
Rybník Skalka v roce 1976
30. června 1981 v noci zavraždil svoji manželku Adolf Chromek č.p. 24 a teprve 2. července nahlásil, že spadla a zabila se. Byl zajištěn Veřejnou bezpečností a dopraven do Brna –Bohunic a později do Jihlavy. V době činu mu bylo 84 roků a jeho manželce 88 roků. Zabil ji údajně za to, že od něj žádala nějaké peníze.
Chráněný dub se nachází cca 2 km jihovýchodně od obce. Není známo jeho stáří, ale odhaduje se na 250 – 300 let.
Památný dub
Četnické humoresky – od 1. 7. 2000 do konce měsíce natáčela Česká televize Brno seriál režiséra Antonína Moskalyka o četnictvu za první republiky a to v usedlostech u Votavů č.p. 8, Pokorných č.p. 27, Papoušků č.p. 26, Velebů č.p. 16 a ve školní budově.
U Trojanů č.p.6
Ochotnické divadlo První dochované písemné zmínky o místních ochotnících sahají až do roku 1918, kdy v rámci oficiální oslavy vzniku Československé republiky, která proběhla v neděli 29. 10. 1918 v budově školy, bylo sehráno ochotnické divadelní představení. V období předválečném a po válečném byli místní ochotníci vedeni panem Bohdálkem, který byl v obci velice oblíben, protože byl nejen vážený režisér, ale současně i vychovatel. Na repertoáru byly nejen komedie, ale i operetky doprovázené hrou na housle. Divadelní představení hráli nejen v Ohrazenici, ale i v přilehlém okolí. Z té doby se zachovala ručně malovaná opona. Na tuto tradici navázal roku 2006 současný ochotnický soubor, vedený Pavlínou Sovkovou, nastudování hry „Dívčí válka“ od F. R. Čecha. Další divadelní představení „Pravda o zkáze Titaniku“ bylo nacvičeno v roce 2009. Při úklidu hasičské zbrojnice bylo nalezeno 80 starých divadelních scénářů, ze kterých byl po úpravách nastudován divadelní kus „Zelená krev na záletech“. Toto představení bylo finančně podpořeno skupinou ČEZ, v rámci zaměstnaneckých grantů Jaderné elektrárny Dukovany.
Divadelní hra Zelená krev na záletech - 2014
Staré pověsti Slepá kaplička – pověst uvádí, že když jela svatba z Ohrazence do kostela v Jaroměřicích po staré cestě (silnice ještě nebyla), vystoupil proti svatbě bývalý milý nevěsty, který se právě vrátil z vojny a na ženicha vystřeli. Koně se splašily a mnoho svatebčanů bylo zabito. Na památku tam byla postavena Boží muka nebo tzv. slepá kaplička, která je tam dodnes. U obrázku sv. Anny – pověst uvádí, že když tu ještě býval rybní. V podvečer se v něm koupalo děvče z Blatnice, které se tu scházelo s lesním adjunktem ze zámku v Jaroměřicíh. Ten si ji údajně spletl s divokou kačenou, střelil a děvče zastřelil. Protože se jmenovala Anička, postavili tu na památku dubový kůl a na něm obrázek sv. Anny. U sklepa – pověst vypráví, že při těžbě kamene dělníci narazili na velký balvan, který nemohli odvalit, a tu se jim zjevil ohnivý muž, který je varoval, ať kámen nechají nebo je stihne neštěstí. Vyprávělo se, že pod balvanem je chodba a v ní bohatství zlata. Pro zajímavost: geologové z Jihlavy v roce 1985 hledali staré jámy v lese Špitálském, a že prý se tam má nacházet v kamení menší procento zlata. Všechny uvedené pověsti se váží k lesu Špitálskému, ale je tu ještě jedna pověst: Vypráví se, že správce ze zámku v Jaroměřicích panu hraběti do Vídně, že na kraji Špitálského lesa stojí velká borovice u cesty do Ohrazenice. Jednoho červnového rána se přihnal prudká bouře, před kterou se schovali mladí milenci právě pod touto borovicí. Náhle uhodil blesk do borovice a oba mladé lidi usmrtil. Šli prý zvát do Ohrazenice příbuzné na svoji svatbu a zatím skončili nenadálou smrtí.
Staré zvyky Opravdu starým zvykem byla pastýřská zábava, která se konala ještě, když byl obecní pastýř. Když prvně na jaře vyháněl krávy na výhon, hnal sebou též ozdobeného obecního býka. Při pastýřské zábavě šli pro pastýře s hudbou, vezli jej na kolečku a vymáchali v rybníce. Byl pak za to dobře pohoštěn. Masopust se slavíval po tři dny. V úterý chodily maškary s hudbou dům od domu a prováděly velké taškařice. Kominík počernil všechny ženské, cikánka sebrala na hnízdech vajíčka a jiné maškary sebraly, co nebylo hlídané a v jiném domu to zase prodávali. Večer byla zábava v obou místních hostincích. Tento zvyk se stále dodržuje, ale průvod masek chodí v sobotu, hudbu zajišťují Petrovští.
Masopust 2012
Na 1. května dávali mládenci děvčatům břízové opentlené májky třeba i do komína. Že se i při tom prováděly i jiné taškařice, není třeba dodávat. Nejčastěji jeden druhému májku sebral, a proto se často nespalo celou noc. Děvčata potom pořádala zástěrkovou zábavu, při které si děvčata chodila pro mládence.
Dožínky se slavily většinou v každém domě zvlášť, ale hlavní slavnost byla společná. Ženci a ženy, které posečené obilí odebíraly, šli s kosami a srpy. V čele průvodu šlo děvče s chlapcem a nesli hospodáři věnec z obilí. Průvod doprovázela hudba, která potom vyhrávala k tanci. Posvícení se slavila dva dny – v neděli pro celou společnost včetně hostí a v pondělí pak pro domácí. Předcházelo tomu dovoz velké máje z lesa, opentlení a postavení u obou hostinců. Pod májí bývaly postaveny „stany“ z chvojí a zem posypána bodličkami, aby se lépe tancovalo. Posvícení se v obci stále slaví, taneční zábava bývá v pátek nebo sobotu. Na Štědrý večer chodil průvod po vsi a pastýř po koledě. Práskal při tom „karabáčem“ a doprovázeli jej chlapci, oblečení do obrácených kožichů, čímž znázorňovali ovce i s bečením. Později je doprovázeli též místní hudebníci, kteří vytrubovali i ráno, než se odešlo na „jitřní“. Dalším zvykem o Vánocích bývaly koledy. Na sv. Štěpána se chodilo po vsi a „koledovalo se“. Odříkávaly se různé říkanky – koledy. Za to pak dostali nějaký mlsek – cukroví, vánočku a chudí nepohrdli ani chlebem. Na Tři krále chodili na koledu i přespolní. Měli přes sebe bílá prostěradla anebo jen košile. Na hlavách papírové koruny, obyčejně vystříhané ze sáčků, a na nich křížky. Také tito koledníci byli obdarováváni ovocem, buchtami i chlebem. V současné době od roku 2002 probíhá v obci Tříkrálová sbírka, jejíž výtěžek je věnován na konto Charity. Malí koledníci v pěkných kostýmech před každým domem zazpívají „My tři králové . . .“ Za obdržený finanční příspěvek do kasičky koledníci obdarovávají obyvatele cukrem a na dveře píší K+M+B.
Tříkráloví koledníci – rok 2014
Na Tři krále se svěcenou vodou vysvětily všechny místnosti i hospodářské budovy a na „futra“ dveří se vždy napsalo K+M+B, zkratky jmen tří králů Kašpara, Melichara a Baltazara, kteří se přišli poklonit do Betléma Ježíškovi. O velikonočních svátcích se dodržoval pěkný zvyk hrkání. Průvod chlapců s hrkači, klapačkami a později i s trakaři vycházel z kapličky, obešel celou ves a vrátil se opět do kapličky, kde se modlívali. Průvod vedli „párovači“, kteří dbali na pořádek a vedli evidenci o docházce. Hrkalo se od čtvrtku v poledne do soboty ráno (to proto, že zvony z kapličky odletěly do Říma). V sobotu pak chodili vybírat „za hrkání“. Dostávali většinou vajíčka, později peníze. Potom se sešli opět v kapličce, kde se o všechno podělili. I tento zvyk je stále v naší obci dodržován. Na velikonočním pondělí si chlapci napletli z vrbového proutí „žíly“ a těmi pak vypláceli nejen děvčata, ale všechny ženské, aby prý nedostaly „prašivinu“. Asi i proto, že za šlehání dostali malované vajíčko. Tomuto zvyku se říkalo „pomlázka“. V dnešní době jsou darována spíše čokoládová vajíčka a zajíčci, starší chlapci neomítnou nějaký „panáček“. Tomuto zvyku se říká pomlázka. Advent – místní organizace ve spolupráci s osadním výborem od roku 2011 připravují slavnostní zahájení Adventu. Místní ženy a děti za doprovodu Trubačů od Luže zpívají tradiční vánoční koledy. Po rozsvícení kapličky a vánočního stromku přichází za dětmi Mikuláš s andělem. Nesmí chybět nezbední čerti, kteří chtějí neposlušné děti odnést s sebou do pekla, ale Mikuláš je vždy ochrání a naopak je obdaruje nadílkou. Dospělí spokojeně popíjejí svařené vína a děti čaj. Klid a mír zavládne v obci.
Slavnostní zahájení Adventu - 2013
Stručné dějiny obce ve výběru hesel, Jaromír Kovárník
