Antonín Hulka a Maxmilián Pilát, poslanci z Valašska Bakalářská diplomová práce. Jiří Hala

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Historický ústav

Antonín Hulka a Maxmilián Pilát, poslanci z Valašska Bakalářská diplomová práce

Jiří Hala

Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.

Brno 2009

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu pouţitou literaturu a prameny. V Brně dne 26. února 2009

…………… 2

Poděkování Děkuji panu Mgr. Lukáši Fasorovi, Ph.D. za pomoc, kterou mi při zpracování diplomové práce poskytl. Rovněţ děkuji Mgr. Zdeňku Pomklovi, pracovníkovi Státního okresního archivu ve Vsetíně, za jeho ochotu a pomoc při hledání materiálů. 3

Anotace Bakalářská diplomová práce „Antonín Hulka a Maxmilián Pilát, poslanci z Valašska“ seznamuje čtenáře se ţivotními příběhy dvou osobností, které působily na valašskomeziříčsku na přelomu 19. a 20. století, s jejich veřejnou činností v tomto regionu a zejména s jejich poslaneckou kariérou na moravském zemském sněmu v Brně. This bachelor thesis “Antonín Hulka and Maxmilián Pilát, Representatives from Wallachia” introduces the lives and careers of two personalities active in the Valašské Meziříčí region during the late Nineteenth and early Twentieth Century, their public activity in this region, and especially their parliamentary careers in the Moravian Provincial Assembly in Brno. Klíčová slova: moravský zemský sněm, návrh, poslanec, regionální politika, Valašsko, volby, zasedání Keywords: Moravian Provincial Assembly, bill, representative, regional politics, Wallachia, elections, legislative session

4

Obsah 1. Úvod

6

2. Okresní hejtmanství Valašské Meziříčí

8

2.1. Správní poměry okresního hejtmanství Valašské Meziříčí v letech 1849 - 1918

8

2.2. Charakteristika území

9

2.3. Regionální poslanci na moravském zemském sněmu

11

3. Antonín Hulka

13

3.1. Veřejná činnost

14

3.2. Činnost na moravském zemském sněmu v letech 1890 - 1906

16

3.3. Další politická činnost

24

3.4. Nekrology

25

4. Maxmilián Pilát

28

4.1. Veřejná činnost v Liptále

31

4.2. Veřejná činnost v regionu

33

4.3. Politická kariéra a činnost na moravském zemském sněmu v letech 1906 - 1912

34

4.4. Další politická činnost

41

4.5. Závěr ţivota

43

5. Závěr

45

Obrazové přílohy

49

Seznam obrazových příloh

53

Prameny a literatura

54

5

1. Úvod Tématem mé bakalářské práce jsou pánové Antonín Hulka a Maxmilián Pilát, dvě osobnosti z Valašska, respektive z tehdejšího okresního hejtmanství Valašské Meziříčí, které se na přelomu 19. a 20. století nezanedbatelnou měrou podílely na tamním veřejném ţivotě a rovněţ zasáhly i do politiky na úrovni celozemské, především jako poslanci moravského zemského sněmu v Brně. Jedná se o dnes téměř neznámé, ale podle mého názoru pozoruhodné postavy. Ačkoli ani jeden nepocházel přímo z regionu, oba v něm podstatnou část svého ţivota strávili a působili v něm. Mým původním záměrem bylo zpracovat biografie více osobností, které zastupovaly můj rodný region na zemském sněmu. Zůstal jsem však pouze u těchto dvou, neboť jejich ţivotní osudy mi připadly natolik zajímavé, ţe si nezaslouţily být výrazně zestručněny, k čemuţ by při zařazení více biografií nepochybně došlo. Tyto dva poslance jsem zvolil proto, ţe aktivně působili na konci 19. a na začátku 20. století, tedy v době, kdy na Moravě docházelo k velkému politickému i kulturnímu vření, kdy se diferencovaly politické strany, rozrůzňovaly se politické názory českého obyvatelstva a kdy se počalo rodit to, čemu dnes říkáme veřejné mínění; v prvním desetiletí 20. století jiţ v regionu například fungoval místní tisk, díky němuţ si můţeme o obou osobnostech utvořit mnohem dokonalejší obraz. Při práci jsem čerpal z různých zdrojů. Vyuţíval jsem informací z rozličných archivních pramenů několika archivů, převáţně ze Státního okresního archivu ve Vsetíně. Jednalo se zejména o sčítací operáty, matriky, prezidiální spisy, kroniky apod. Dále jsem vyuţil četné, často dobové literatury, zejména knih zápisů z jednání moravského zemského sněmu a také novin; ve dvou případech jsem vyuţil informací z matričních oddělení na městských úřadech a v jednom případě jsem čerpal z internetového zdroje. Stěţejní částí této práce jsou ţivotopisy obou poslanců, proto jsem při jejich psaní postupoval metodou biografickou. Při shromaţďování informací z materiálů jsem postupoval metodou přímou (přímé získávání informací ze zdroje) i metodou nepřímou. Při zpracovávání zjištěných informací jsem pak vyuţil metody jak indukce (zobecňování dílčích zjištění), tak také dedukce (utváření dílčích závěrů na základě výchozích tvrzení) a metody progresivní (sledoval jsem události tak, jak po sobě následovaly).

6

Cílem mé práce nebylo pouze přiblíţit ţivotní osudy těchto širší i odborné veřejnosti téměř neznámých představitelů moravské regionální a zemské politiky a jejich činnost na zemském sněmu, ale také se pokusit zjistit okolnosti, které je vedly ke kandidatuře do sněmu, zjistit, jak významné byly jejich role v regionální a celozemské politice, jak aktivně a ve prospěch koho na sněmu vystupovali, zda zastupovali zájmy pouze svého regionu nebo celé země, zda se angaţovali ve prospěch své sociálně či profesně blízké skupiny nebo strany, k níţ náleţeli a potom také jak reflektovali svůj domovský region a jak naopak tento region vnímal je. Doufám, ţe má práce alespoň trochu přispěje k lepšímu poznání regionálních dějin a ukáţe, ţe i v tak málo rozvinutém výchomoravském regionu, jakým bylo Valašsko na přelomu 19. a 20. století, existoval čilý politický ruch, na němţ se podílely pozoruhodné osobnosti.

7

2. Okresní hejtmanství Valašské Meziříčí 2.1. Správní poměry okresního hejtmanství Valašské Meziříčí v letech 1849 - 1918 Region Valašsko, jehoţ jádrem bylo do roku 1918 okresní hejtmanství Valašské Meziříčí, se nachází na východní Moravě. Území tohoto okresního hejtmanství bylo téměř shodné s územím pozdějšího, nedávno zrušeného okresu Vsetín. Okresní hejtmanství vzniklé roku 1849 náleţelo od roku 1850 do obvodu nově zřízené Krajské vlády v Olomouci, jejíţ kompetence zahrnovala dosavadní kraj olomoucký, přerovský a hradišťský. Sestávalo ze tří soudních okresů: roţnovského, valašskomeziříčského a vsetínského. Do obvodu Okresního soudu Roţnov pod Radhoštěm náleţely obce Dolní Bečva, Háţovice, Horní Bečva, Hutisko, Malé Karlovice, Prostřední Bečva, Roţnov pod Radhoštěm, Solanec pod Soláněm, Tylovice, Valašská Bystřice, Velké Karlovice, Vidče, Vigantice a Zubří. Do obvodu Okresního soudu Valašské Meziříčí náleţely obce Branky, Brňov, Bynina, Hrachovec, Choryně, Jarcová, Jasenice, Juřinka, Kladeruby, Komárovice, Krásno nad Bečvou, Křivé, Kunovice, Lázy, Lešná, Lhota u Choryně, Lhotka nad Bečvou, Loučka, Malá Bystřice, Malá Lhota, Mštěnovice, Němetice, Oznice, Perná, Podolí, Police, Poličná, Příluky, Stříteţ, Valašské Meziříčí, Velká Lhota, Veselá, Vrchovec, Vysoká a Zašová. Do obvodu Okresního soudu Vsetín náleţely obce Bystřička, Halenkov, Hoštálková, Hovězí, Jablůnka, Janová, Jasenka, Kateřinice, Leskovec, Lhota u Vsetína, Liptál, Mikulůvka, Nový Hrozenkov, Prţno, Ratiboř, Rokytnice, Růţďka, Seninka, Ústí, Valašská Polanka, Vsetín a Zděchov. V roce 1855 byla okresní hejtmanství zrušena a místo nich byly v sídlech soudních okresů zřízeny smíšené politicko-soudní okresní úřady. V té době byly zrušeny také krajské vlády a smíšeným okresním úřadům byly místo nich nadřazeny krajské úřady; okresy Roţnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí, Vsetín a Hranice se tak ocitly v kraji Nový Jičín. Smíšené politicko-soudní okresy a krajské úřady byly zrušeny roku 1868 a došlo k obnovení okresních hejtmanství a soudních okresů dle stavu před reformou z roku 1855. Tento stav pak trval beze změny do roku 1902, kdy byla z okresního hejtmanství Uherský Brod a soudního okresu Valašské Klobouky vyčleněna obec Luţná, která se stala součástí okresního hejtmanství Valašské Meziříčí a soudního okresu Vsetín. V roce 1909 se rozsah okresního hejtmanství Valašské Meziříčí výrazně zmenšil, kdyţ se dosavadní soudní okres Vsetín osamostatnil jako politický okres. Valašskomeziříčské okresní hejtmanství pak zahrnovalo pouze soudní okresy

8

Roţnov pod Radhoštěm a Valašské Meziříčí. Území okresu Vsetín bylo roku 1911 rozšířeno ještě o obce Malé Karlovice a Velké Karlovice.1 2.2. Charakteristika území Kopcovité a lesnaté území okresu v polovině 19. století leţelo stranou od nejvýznamnějších komunikací a do konce 19. století postrádalo ţelezniční spojení s důleţitými hospodářskými centry. V té době mělo zhruba 80 000 téměř výlučně českých obyvatel a nacházelo se na něm 86 obcí, z toho dvě města, Valašské Meziříčí a Kelč, městečka Krásno nad Bečvou, Roţnov pod Radhoštěm a Vsetín a dva městyse (trţní místa) Liptál a Nový Hrozenkov. Důvodem umístění úřadu okresního hejtmanství do Valašského Meziříčí byl fakt, ţe město leţelo uprostřed nejhustěji osídlené části okresu nacházející se nejblíţe dráze, ačkoli bylo v pořadí co do počtu obyvatel obcí okresu aţ na 8. místě. Jen malá část obyvatel měst a městeček se ţivila řemeslem a obchodem, ale i ta byla závislá na zemědělství. Odlehlost území, neúrodnost půdy, nedostatek nerostných surovin a nedostatek kapitálu spolu s dalšími vlivy způsobovaly hospodářskou, sociální a kulturní zaostalost. Typickým znakem východní Moravy bylo mnoţství lesů; v roce 1900 bylo zalesněno 37 % území politického okresu. Od toho se také odvíjelo hospodářství - dřevařství bylo po celou druhou polovinu 19. století hlavním průmyslovým odvětvím. Po zániku patrimonií a zrušení roboty v roce 1848 se místní velkostatky orientovaly hlavně na lesní hospodaření a obchod se dřevem. Na samotném Valašsku se dřevo ve velké míře nezpracovávalo. Rozhodujícím průlomem bylo zavedení tovární výroby nábytku z ohýbaného dřeva Michaelem Thonetem a později firmou Jakub & Josef Kohn. Druhým nejvýznamnějším odvětvím co do počtu pracovníků bylo sklářství - od 50. let v regionu působila firma S. Reich a spol. a třetím nejvýznamnějším průmyslovým oborem byl průmysl textilní (tkalcovství, pletařská výroba, soukenictví), kde tovární výroba vytlačovala výrobu domácí. Po celou druhou polovinu 19. století se však dařilo domácí výrobě dřevěného nářadí, známá byla výroba kapesních noţů (křiváků). Jak jiţ bylo řečeno, hlavní obţivou drtivé většiny obyvatel regionu bylo zemědělství. Vedle lesů zaujímaly velké plochy také louky a pastviny. Většinu zemědělské půdy obdělávali drobní zemědělci, avšak při převaţující nízké bonitě půdy a vzhledem k podhorským aţ horským polohám nemohla zemědělská hospodářství poskytnout dostatek obţivy nejen pro

1

Baletka, Ladislav: Od zrušení roboty a začátků samosprávy 1848 - 1918 ke vzniku samostatného státu. In: Okres Vsetín: Roţnovsko, Valašskomezříčsko, Vsetínsko. Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Okresní úřad Vsetín, Brno 2002, s. 214.

9

obyvatelstvo okresu, ale často ani pro samotné hospodáře. I kdyţ zemědělství vázalo velké mnoţství pracovníků, ve skutečnosti jich byl nadbytek. Z valašských vesnic odcházely tisíce muţů na stavební či sezonní zemědělské práce na Hanou a do Rakous. Nedostatek obţivy byl ve druhé polovině 19. století také příčinou několika vln vystěhovalectví, především do Spojených států. Jedním z důvodů slabého rozvinutí průmyslu na Valašsku byla jeho komunikační odlehlost. Nejbliţší ţeleznice se nacházela severozápadně od Valašského Meziříčí, v Polomu u Hranic. Teprve v letech 1883 - 1885 byla vybudována trať z Hranic přes Valašské Meziříčí do Vsetína, kam přijel první vlak 7. dubna 1885, a stala se součástí Severní dráhy císaře Ferdinanda. Roku 1892 byla pak otevřena místní dráha z Krásna nad Bečvou do Roţnova pod Radhoštěm a roku 1908 další místní dráha ze Vsetína do Velkých Karlovic. Celková zaostalost regionu se projevovala i na vzdělání obyvatelstva. Zatímco roku 1890 bylo mezi obyvatelstvem Moravy starších 10 let 6,9 % analfabetů, v soudním okrese Valašské Meziříčí to bylo 26 %, na Vsetínsku 34,5 % a na Roţnovsku dokonce 43,8 %. Valašské školství zaostávalo také za celomoravským průměrem. Kvůli náboţenskému rozdělení obyvatelstva byla jeho typickým rysem častá existence dvou škol (někdy i jejich poboček) v jedné obci. Podle školských zákonů z let 1868 - 1870, které svěřovaly dozor nad školami státu, bylo na území okresního hejtmanství zřízeno 48 obecných škol se 60 třídami a jejich počet, i přes velké těţkosti, rychle narůstal. Narůstal také počet měšťanských a ţivnostenských pokračovacích škol. Podobně jako v jiných městech se začal i v těch valašských v 60. letech 19. století probouzet veřejný a kulturní ţivot. Ve Valašském Meziříčí, Vsetíně, Roţnově pod Radhoštěm, Kelči i v Krásně nad Bečvou vznikala celá řada osvětových spolků, v drtivé většině českých. Nejprve vznikaly spolky vzdělávací a osvětové (čtenářské), postupně docházelo k jejich diferenciaci a v 90. letech uţ existovala v kaţdém městě celá plejáda spolků kulturních, sportovních, náboţenských, profesních i zájmových, vznikaly rovněţ místní hospodářské jednoty, spořitelní spolky a záloţny. Postupně se spolková činnost rozšiřovala i mimo města a na počátku 20. století jiţ téměř v kaţdé obci existoval místní hasičský sbor a ochotnické divadlo.2

2

Tamtéţ, s. 215 - 234.

10

2.3. Regionální poslanci na moravském zemském sněmu Na zemském sněmu v Brně zastupoval obyvatele venkovských obcí soudních okresů Roţnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí a Vsetín v letech 1861 - 1871 roţnovský starosta Michal Jurajda a v letech 1867 - 1874 další roţnovský starosta Čeněk Janík. Ve volbách roku 1874 se s ním střetl, podobně jako předtím roku 1867, advokát JUDr. Alois Mikyška z Valašského Meziříčí, který tentokrát zvítězil. Na sněmu se Mikyška zasazoval mimo jiné o výstavbu ţeleznice, povznesení školství, provádění regulace řeky Bečvy apod. Ve volbách v roce 1878 zvítězil nad svým protikandidátem, rolníkem Josefem Koláčkem z Hutiska. Ve stejném roce Mikyška proti vůli meziříčského okresního hejtmana prosadil zřízení pomníku Františka Palackého v Roţnově pod Radhoštěm. Mikyška byl poslancem zemského sněmu do roku 1883. V letech 1884 - 1890 byl poslancem zemského sněmu za skupinu venkovských obcí ThDr. František Srbecký, děkan a farář ve Valašském Meziříčí, a v letech 1890 - 1906 notář ve Valašském Meziříčí Antonín Hulka.3 Ve venkovské skupině Valašské Meziříčí - Roţnov pod Radhoštěm byl v roce 1906 zvolen poslancem vrchní geometr Jan Kratzl4 a v roce 1913 P. Eduard Kavan. Ve venkovské skupině soudního okresu Vsetín byl zvolen v roce 1906 učitel Maxmilián Pilát z Liptálu a v roce 1913 Karel Bubela ml. ze Vsetína. Ve všeobecné skupině byl zvolen roku 1906 i roku 1913 učitel Josef M. Kadlčák z Frýdlantu. Za volební okrsek měst Bystřice pod Hostýnem, Holešov, Valašské Meziříčí, Vsetín, Kelč a Zlín byl v letech 1861 - 1870 poslancem zemského sněmu zvolen Ludvík Horecký, děkan v Holešově, v letech 1870 - 1871 Ignác Fuks z Hulína, v letech 1871 - 1883 továrník a velkostatkář August Thonet a v letech 1884 - 1908 podnikatel Karel Bubela ze Vsetína. Po jeho smrti roku 1908 jej vystřídal František Šerý z Valašských Klobouk, který byl zvolen v městské skupině měst Valašské Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Roţnov pod Radhoštěm, Vsetín, Vizovice a Valašské Klobouky i v roce 1913. Z těchto poslanců na sebe snad nejvýrazněji upozornil JUDr. Alois Mikyška, který usiloval o odstranění chudoby zemědělského obyvatelstva hlavně prostřednictvím státních dotací rolníkům a výhodnou úvěrovou politikou usiloval o záchranu středního stavu před jeho zproletarizováním. Kladl důraz na poskytování lepšího vzdělání ţivnostníkům, na zřizování ţivnostenských škol a organizování ţivnostenských kurzů a ţivnostenských muzeí. Díky Mikyškovu přesvědčení o rozhodujícím podílu školství na utváření prosperující společnosti získalo Valašské Meziříčí postupně několik škol. Na druhé straně Mikyškova představa o 3 4

Tamtéţ, s. 234. Noviny z pod Radhoště, č. 48, 24. 11. 1906, s. 2.

11

škodném vlivu velkokapitálu vedla k odmítání jakéhokoliv průmyslu a způsobila stagnaci města v období průmyslové revoluce. Mikyškovu pověst sociálního reformátora zvrátil roku 1903 pád jeho záloţny ve Valašském Meziříčí, na jejímţ krachu se prokazatelně podílel. Mezi obyvatelstvem východní Moravy převaţoval na přelomu 19. a 20. století vliv katolické církve a z tohoto důvodu také vliv katolicko-národní strany. Ten se projevoval také ve volbách a to jak ve volbách zemských, tak do říšské rady, a to i přesto, ţe velká část obyvatel byla evangelického reformovaného nebo luterského vyznání. Cíle katolicko-národní strany prezentoval týdeník Noviny z pod Radhoště, vydávaný ve Valašském Meziříčí od roku 1899. Ve volbách se dále uplatňovali také kandidáti staročechů. Význam dělnického hnutí byl na konci 19. století v důsledku nízkého stupně industrializace poměrně malý, i kdyţ v průběhu 90. let poměrně vzrostl, kdyţ bylo ve městech zaloţeno několik dělnických spolků a na řadě míst došlo ke stávkám a demonstracím. Sociální demokracie vydávala od roku 1908 ve Vsetíně noviny Boj Valašska a ve Valašském Meziříčí od roku 1911 noviny Cíl. Rostoucí vliv sociální demokracie se projevil r. 1907 při volbách do říšské rady, kdy byl ve volebním obvodě českých měst východní Moravy díky její podpoře zvolen univerzitní profesor T. G. Masaryk, předseda České strany pokrokové. V roce 1911 Masaryk zvítězil opět. Jako poslanec se zaslouţil mimo jiné o výstavbu nemocnice ve Vsetíně, o vybudování dráhy do Velkých Karlovic nebo o zřízení okresního hejtmanství ve Vsetíně.5 V okruhu Masarykových příznivců vznikl roku 1907 ve Valašském Meziříčí Pokrokový politický spolek, který od téhoţ roku vydával týdeník Valašské noviny. Tento týdeník, od roku 1908 nesoucí název Palacký, pak fungoval jako opoziční list vůči katolicky zaměřeným Novinám z pod Radhoště.6

5

Baletka, Ladislav: Od zrušení roboty a začátků samosprávy 1848 - 1918 ke vzniku samostatného státu. In: Okres Vsetín: Roţnovsko, Valašskomezříčsko, Vsetínsko. Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Okresní úřad Vsetín, Brno 2002, s. 234, 235. 6 Hrst vzpomínek na dobu poslanecké činnosti T. G. Masaryka na Valašsku, Tělovýchovná jednota Sokol, Valašské Meziříčí 1935, s. 18, 20, 21.

12

3. Antonín Hulka Antonín Hulka se narodil 29. března 1849 v Kotojedech u Kroměříţe manţelům Františkovi a Františce Hulkovým.7 Kotojedy (německy Kotojed) byla malá, čistě česká obec, leţící v soudním i politickém okrese Kroměříţ. Od roku 1960 je součástí Kroměříţe. V roce 1854 měla 214 obyvatel převáţně katolického vyznání.8 Rodina Hulkových byla taktéţ katolická, Antonín Hulka byl pokřtěn 30. března 1849.9 Jeho otec byl rolníkem (čtvrtláníkem) v Kotojedech. Narodil se 27. listopadu 1810 v blízkých Šelešovicích10 v rodině podsedníka Ignáce Hulky a Viktorie, rozené Strakové11 a zemřel mezi lety 1880 a 1890.12 Matka se narodila 17. října 1815 v taktéţ blízkých Těšanech13 (dnes Velké Těšany) v rodině rolníka Jana Kytlice a Anny, rozené Krejčiříkové.14 Sčítací operáty obce Heršpice nám bohuţel neumoţňují přesněji určit majetkové poměry rodiny Hulkových a dokonce ani s jistotou určit sourozence Antonína Hulky. Jisté je, ţe měl nejméně jednoho bratra.15 Po absolvování gymnázia v Kroměříţi roku 1869 studoval Hulka práva ve Vídni a v Praze16 (týdeník Palacký uvádí, ţe byl vrstevníkem Dra. Ţáčka, předsedy moravské národní strany).17 V Praze se mu 24. května 1872 narodil zřejmě jeho jediný potomek, syn Otakar. V té době byl Hulka jiţ pravděpodobně ţenatý. Vzal si Josefu Pecníkovou, narozenou 26. listopadu 1853 v Jarohňovicích u Kroměříţe.18 Po absolvování studia roku 1873 nastoupil notářskou a soudní praxi a 12. června 1879 byl jmenován c. k. notářem ve Dvorci.19 Dvorec 7

Moravský zemský archiv Brno (dále jen MZA Brno), Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Kroměříţ, Římskokatolický farní úřad Těšnovice, Kotojedy - matrika narozených, 1784 - 1869, matrika č. 8425. 8 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek IV. Okresy: Přerov, Hranice, Kroměříţ, Profil, Ostrava 1978, s. 231. 9 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Kroměříţ, Římskokatolický farní úřad Těšnovice, Kotojedy - matrika narozených, 1784 - 1869, matrika č. 8425. 10 Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Kroměříţ, Sčítací operáty - 1880, obec Kotojedy, OÚ Kroměříţ, fond A-9, i. č. 1240. 11 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Kroměříţ, Římskokatolický farní úřad Těšnovice, Kotojedy - matrika narozených, 1784 - 1869, matrika č. 8425. 12 SOkA Kroměříţ, Sčítací operáty - 1890, obec Kotojedy, OÚ Kroměříţ, fond A-9, i. č. 1240. 13 SOkA Kroměříţ, Sčítací operáty - 1880, obec Kotojedy, OÚ Kroměříţ, fond A-9, i. č. 1240. 14 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Kroměříţ, Římskokatolický farní úřad Těšnovice, Kotojedy - matrika narozených, 1784 - 1869, matrika č. 8425. 15 Ve Valašském Meziříčí bydlela u Antonína Hulky jeho neteř Františka Hulková. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 626, č. p. 177. 16 Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899, s. 59. 17 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. 18 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 626, č. p. 177. Jiné sčítací operáty uvádí jako datum manţelčina narození 30. prosinec 1850. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 723, č. p. 177. Další uvádějí datum 25. prosinec 1850. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 820A, č. p. 177. 19 Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899, s. 59, 60.

13

(německy Hof; dnešní Dvorce) bylo menší město leţící v jiţní části soudního okresu Dvorec, v letech 1849 - 1909 patřícímu k okresnímu hejtmanství Šternberk. V roce 1880 mělo 2925 obyvatel v drtivé většině německé národnosti.20 20. února 1883 byl Hulka přeřazen do Valašského Meziříčí,21 kam se zanedlouho se svou manţelkou, synem a tchyní Annou Pecníkovou přestěhoval. Hulkovi bydleli na Gymnasiální ulici, v domě č. p. 177.22 Valašské Meziříčí (německy Wallachisch-Meseritsch), centrum politického a soudního okresu Valašské Meziříčí, bylo v té době po Vsetínu druhým největším městem v okresním hejtmanství.23 V roce 1890 v domě Hulkových zřejmě dočasně bydleli synovec Antonína Hulky Antonín Pecník, jenţ zde studoval gymnázium, neteře Gizela Pecníková a Františka Hulková a také pacholek Vincens Pohl a děvečka Aloisie Pekárková s dcerou Marií. Hulka choval dokonce dva koně.24 V roce 1900 uţ v domě kromě manţelky a tchyně bydleli pouze sluţebná a student Kamil Jandl, nájemce bytu.25 3.1. Veřejná činnost Antonín Hulka působil jiţ od svého příchodu do Valašského Meziříčí v roce 1883 jako velitel dobrovolného hasičského sboru ve Valašském Meziříčí.26 14. srpna 1893 svolal ve Valašském Meziříčí poradní schůzi hasičského sboru valašskomeziříčského hejtmanství, na níţ „byla jednohlasně uznána potřeba zřízení hasičské ţupy pro politický okres valašskomeziříčský a přijata osnova navrţených stanov.“27 Sám byl pak také zvolen jedním z prozatímních funkcionářů nové ţupy.28 V roce 1894 Antonín Hulka z vedoucí funkce meziříčského hasičského spolku odešel a zároveň byl jmenován jeho čestným členem.29 Antonín Hulka byl významným činovníkem s „funkcí pro celé Valašsko“ v přípravném odboru pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, který byl ve Valašském

20

K tomutéţ roku je uvedeno pouze 5 obyvatel české národnosti. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek III. Okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun, Profil, Ostrava 1972, s. 318. 21 Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899, s. 60. 22 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 723, č. p. 177. 23 Počet obyvatel: 1880 - 3328, 1900 - 3456, 1910 - 3583. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 1960. Svazek VII. Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín), Profil, Ostrava 1980, s. 35. 24 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 626, č. p. 177. 25 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 723, č. p. 177. 26 Skácel, Richard: Památník ţupních hasičských jednot - Kravařské č. 2, Valašské č. 32, Severo-východní Moravy č. 33 a Vsacké č. 45, Místek 1912, s. 91. 27 Krška, Titus: Hasičská kronika, s. n., Holešov 1898, s. 529. 28 Tamtéţ. 29 Baletka, Ladislav: 100 let dobrovolné poţární ochrany ve Valašském Meziříčí - jubilejní výroční zpráva za léta 1872 - 1972, výbor Českého svazu poţární ochrany - poţárního sboru ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1972, s. 86, 93.

14

Meziříčí ustaven v roce 1892. Na výstavě se podílela i jeho manţelka. Ona slavná národopisná výstava se konala v roce 1895 v Praze.30 Antonín Hulka byl v letech 1885 - 1893 členem obecního výboru ve Valašském Meziříčí31, 19 let působil jako předseda okresní hospodářské jednoty ve Valašském Meziříčí32 a také byl dlouholetým předsedou místní besedy. Delší dobu byl členem c. k. notářské komory v Olomouci33 a těsně před smrtí, v roce 1909, byl zvolen jejím prezidentem. Byl jmenován čestným občanem mnoha obcí na Valašsku a čestným členem učitelských spolkových organizací,34 například spolku Radhošť, podporujícího studenty z Moravy, Slezska a Slovenska na vysokých školách.35 Velmi významné byly Hulkovy zásluhy o zaloţení dívčí měšťanské školy a později dívčího učitelského ústavu ve Valašském Meziříčí. Hulka se podle jeho vlastních slov pokoušel ve sněmu prosadit zřízení dívčí měšťanky, ale neuspěl. Zaloţil tedy školu sám a po tři roky ji finančně vydrţoval (dle jeho slov ho stála 3 000 zlatých), neţ jí konečně na sněmu byla uznána podpora.36 V prvních letech se vyučovalo ještě v provizorních prostorách a aţ v roce 1900 byla postavena školní budova.37 Roku 1903 byl ve Valašském Meziříčí zaloţen ústav pro vzdělání učitelek.38 Podle týdeníku Palacký Hulka jeho „zaloţení umoţnil značnou svojí hmotnou podporou, s jakou ústav v prvních počátcích také udrţoval.“39 Jisté je, ţe tuto školu vydrţoval Spolek pro zřízení a vydrţování soukromého městského ústavu ku vzdělání učitelek s českou řečí vyučovací ve Valašském Meziříčí, který vykonával finanční i administrativní dozor a Hulka byl předsedou jeho kuratoria. Na školu bylo přijato 48 chovanek, ale podle schváleného statutu jich mohlo být přijato jen 40. Po Hulkově intervenci byl však větší počet zemskou školní radou schválen a 21. září se začalo vyučovat.40 Rovněţ

30

IV. Krajinské odbory a výstavy. In: Doklady a poznámky k dějinám Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895, s. XXXIII. 31 SOkA Vsetín, Archiv obce Valašské Meziříčí, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, svazek 1884 - 1889, i. č. 108, s. 48; svazek 1889 - 1901, i. č. 109, s. 104. 32 Noviny z pod Radhoště, č. 12, 19. 3. 1910, s. 1. 33 Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899, s. 60. 34 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. 35 Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899, s. 60. Některá Hulkova ţivotopisná data - viz téţ: Navrátil, Michal: Almanach československých právníků, vlastním nákladem, Praha 1930, s. 130. 36 Hned první rok nastoupilo do prvního ročníku 33 děvčat a druhý rok 36. Sněmovní list o seděních moravského sněmu zemského svolaného nejvyšším patentem ze dne (...) (dále jen SL), 1898, s. 681. 37 SL, 1899/1900, s. 499. 38 Janovská, Jana, Demel, Jiří: Školství, tělesná výchova a sport. In: Okres Vsetín: Roţnovsko, Valašskomezříčsko, Vsetínsko. Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Okresní úřad Vsetín, Brno 2002, s. 587. 39 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. 40 SOkA Vsetín, Masarykův státní koedukační ústav učitelský Valašské Meziříčí, i. č. 220, s. 4, 5.

15

v září 1903 město Valašské Meziříčí převzalo správu košíkářské školy a Antonín Hulka byl zvolen členem předsednictva s funkcí zástupce zemského výboru.41 Jistě pak není náhoda, ţe Hulkovy kandidatury do zemského sněmu a do říšské rady otevřeně podporovaly regionální učitelské organizace.42 3.2. Činnost na moravském zemském sněmu v letech 1890 - 1906 Antonín Hulka byl poslancem zemského sněmu 16 let. Poprvé kandidoval v roce 1890 ve volebním okrese venkovských obcí soudních okresů Valašské Meziříčí, Roţnov pod Radhoštěm a Vsetín. V první volbě, která se konala 26. června 1890 ve Valašském Meziříčí, získal Hulka ze 126 odevzdaných volitelských hlasů 52,43 Oldřich Holub, bývalý starosta v Roţnově pod Radhoštěm 36 a Antonín Skýpala, starosta v Brankách44 38 hlasů. Protoţe nikdo nezískal nadpoloviční většinu, konala se druhá volba, ve které získal Hulka 62 hlasů, Holub 35 a Skýpala 28 hlasů. Protoţe ani tentokrát nikdo nezískal nadpoloviční většinu, konala se uţší volba mezi Hulkou a Holubem, ve které konečně Hulka zvítězil se ziskem nadpoloviční většiny 82 hlasů, Holub obdrţel 40 hlasů.45 Volba byla verifikována 15. října 1890, Hulka sloţil poslanecký slib 14. října 1890.46 Ve stejném okrese a stejné kurii kandidoval Hulka i v roce 1896. Volba se konala 26. října 1896 a ze 148 odevzdaných hlasů získal Hulka 90, Jan Pazderka, c. k. okresní soudce ve Vsetíně, 31 a Jiří Černý, kooperátor ve Valašském Meziříčí, 27 hlasů. Hulka tak hned v prvním kole získal nadpoloviční většinu hlasů a zvítězil.47 Volba byla zemským sněmem verifikována 28. prosince 1896 a téhoţ dne Hulka také sloţil poslanecký slib.48 V následujících volbách, v roce 1902, Hulka kandidoval opět ve stejném okrese a stejné voličské třídě. Volba se uskutečnila 16. října 1902 a ze 151 odevzdaných hlasů získal Hulka nadpoloviční většinu 109 hlasů a zvítězil tak nad protikandidátem Aloisem Pallatem, inţenýrem z Olomouce, který získal 42 hlasů.49 Volba byla verifikována 20. prosince 1902 a téhoţ dne Hulka sloţil slib.50

41

SOkA Vsetín, Archiv obce Valašské Meziříčí, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, svazek 1901 - 1909, i. č. 110. 42 Viz: Noviny z pod Radhoště, č. 39, 26. 9. 1902, s. 1; č. 12, 19. 3. 1910, s. 1, Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 5, 6. 43 SL, 1890, příloha 28. 44 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. 45 SL, 1890, příloha 28. 46 SL, 1890, s. 4, 28. 47 SL, 1896/97, příloha 40. 48 SL, 1896/97, s. 4, 16. 49 SL, 1902/3, příloha 48. 50 SL, 1902/3, s. 5, 49.

16

Při svém prvním zvolení byl Hulka kandidátem - v té době jediné české - národní strany a stal se jedním z jejích 31 poslanců.51 Po rozkolu ve straně v roce 1891 se Hulka přidal k odštěpené straně lidové.52 Podle Jiřího Malíře měl Hulka národní stranu opustit do roku 1894, stal se tedy mezi lety 1890 - 1896 jedním ze čtyř „přeběhlíků“ a jedním z prvních poslanců lidové strany. V lednu 1898 se Antonín Hulka stal členem předsednictva poslaneckého klubu lidové strany na zemském sněmu s funkcí zapisovatele. Při ustavení nového předsednictva poslaneckého klubu lidové strany v červnu 1902 byl pak ustaven jeho zapisovatelem a pokladníkem.53 Během 8. sněmovní periody (v dobové terminologii sněmovní doby) proběhlo 6 zasedání moravského zemského sněmu: 1. 1890, 2. 1892, 3. 1892, 4. 1893 - 1894, 5. 1894 1895 a 6. 1895 - 1896, během 9. sněmovní periody proběhlo také 6 zasedání: 1. 1896 - 1897, 2. 1898, 3. 1898 - 1899, 4. 1899 - 1900, 5. 1900 - 1901 a 6. 1901 - 1902 a během 10. sněmovní periody proběhla 3 zasedání: 1. 1902 - 1903, 2. 1904 a 3. 1905 - 1906. Hulka byl po celou dobu svého působení na sněmu členem petičního odboru a během kaţdého zasedání byl zvolen jeho místopředsedou. Během 1., 2., 4. a 5. zasedání 8. sněmovní periody působil jako člen odboru pro osnovu rybářského zákona, během 1. a 2. zasedání byl zvolen jeho zapisovatelem a během 5. zasedání jeho místopředsedou. V letech 1895 - 1906 byl členem školského odboru, kde působil kromě 2. zasedání 9. sněmovní periody jako zapisovatel. Poslední odbor, jehoţ byl členem, byl odbor imunitní, v němţ působil v letech 1899 - 1903 a během 1. zasedání 10. sněmovní periody byl dokonce zvolen jeho místopředsedou.54 Ještě během tohoto zasedání se však svého mandátu v imunitním odboru vzdal.55 Na jeho místo byl zvolen František Hruban,56 který byl rovněţ poslancem lidové strany.57

51

Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1996, s. 346. Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. 53 Malíř, Jiří: Vývoj liberálního proudu české politiky na Moravě - Lidová strana na Moravě do roku 1909, Univerzita J. E. Purkyně v Brně - filozofická fakulta, Spisy filozofické fakulty č. 258, Brno 1985, s. 197, 199. 54 SL, 1890, s. 42, 53, 58; SL, 1892 (2. zasedání), s. 15 - 18; SL, 1892 (3. zasedání), s. 22, 23, 25; SL, 1893/94, s. 18, 30. SL, 1894/95, s. 19, 20, 23, 70; SL, 1895/96, s. 16 - 18; SL, 1896/97, s. 42 - 44; SL, 1898, s. 24, 26; SL, 1898/99, s. 15, 16, 78, 90; SL, 1899/1900, s. 17, 18, 94, 117; SL, 1900/01, s. 23, 24, 138, 160; SL, 1901/02, s. 15, 16, 114, 115, 133; SL, 1902/03, s. 59, 60, 173 - 175; SL, 1904, s. 36, 38, 39; SL, 1905/06, 8. sezení, 3. zasedání, s. 392, 393, 404, 405. 55 SL, 1902/03, 22. sezení, 1. zasedání, s. 850. Se svolením sněmu byla 2. října 1903 přidělena imunitnímu odboru ţádost okresního soudu ve Valašském Meziříčí ze dne 1. října 1903, U 717/3 o svolení, aby byl Hulka soudně stíhán pro uráţku na cti. SL, 1902/03, 8. sezení, 1. zasedání, s. 246. 56 SL, 1902/03, s. 875. 57 Malíř, Jiří: Vývoj liberálního proudu české politiky na Moravě - Lidová strana na Moravě do roku 1909, Univerzita J. E. Purkyně v Brně - filozofická fakulta, Spisy filozofické fakulty č. 258, Brno 1985, s. 197. 52

17

Hulka působil také jako zpravodaj. V rozmezí let 1896 - 1904 přednesl celkem 18 zpráv školského odboru58 a 2 zprávy školského odboru ve shodě s odborem finančním.59 Ve sněmovních listech všech zmiňovaných zasedání lze najít také značné mnoţství peticí, které odevzdával zemskému výboru, většinou posílaných obcemi a spolky valašskomeziříčského okresu. Hlavním polem Hulkova působení na sněmu byly záleţitosti školství. Podal mnoţství interpelací, návrhů a rezolucí a o problémech ve školství téţ mnohokrát pronášel řeč při schvalování rozpočtu národních a měšťanských škol a učitelského penzijního fondu nebo při schvalování rozpočtu zemského. Často přitom naráţel na nerovnoprávné postavení Čechů a Němců na Moravě, opakovaně kritizoval poměry ve školství a vytýkal německým poslancům, jichţ byla na sněmu většina, ţe se nesnaţí o nápravu. Pohoršoval se nad tím, jaký nepoměr existuje v počtech německých a českých (zejména obecných a měšťanských) škol na Moravě, nad c. k. úřady, které brání rozvoji českého školství a straní Němcům a prosil zemský výbor, aby pozitivně vyřizoval ţádosti o zřízení českých, zvláště měšťanských škol.60 Nejčastěji se Hulka zasazoval o zvyšování dotací na stavbu škol a na zřizování měšťanských škol. Především v debatách o školském nebo zemském rozpočtu často upozorňoval na nedostatečné financování škol, hlavně v chudých vesnicích, které se kvůli stavbám zadluţovaly a popisoval velmi špatné podmínky, za jakých se vyučuje na školách na Valašsku. Opakovaně proto navrhoval zvýšení dotací na stavbu národních škol, ţádal povolení půjček valašským obcím Růţďka, Jarcová a Horní Bečva na stavbu škol a výstavbu měšťanských škol v Roţnově pod Radhoštěm a v Hrotovicích.61 Prosazoval také zřizování odborných škol. Doporučoval dvě petice druţstva pro zřízení košíkářské školy v Roţnově pod Radhoštěm, které sám podával,62 podal návrh na zřízení zimní hospodářské školy ve Valašském Meziříčí,63 ţádal podporu pro ústav pro vzdělání učitelek ve Valašském Meziříčí a podal rezoluční návrh na udělení stipendií ţákům

58

SL, 1896/97, s. 593, 596, 598; SL, 1898/99, s. 205, 294, 295; SL, 1899/1900, s. 618, 619, 724; SL, 1900/01, s. 595, 748, 749, 767; SL, 1901/02, s. 746, 915; SL, 1904, s. 1096, 1188, 1248. 59 SL, 1896/97, s. 396; SL, 1902/03, s. 1378. 60 Například v debatě o návrhu na zřízení německé vyšší reálky ve Svitavách a v debatách o zemském rozpočtu. SL, 1894/95, s. 534 - 536; SL 1895/96, s. 528, 530 - 532; SL, 1896/97, s. 722 - 724, 727; SL, 1898, s. 679 - 683. 61 SL, 1890, s. 247 - 251; SL, 1892 (2. zasedání), s. 579, 580; SL, 1893/94, s. 232 - 235; SL, 1894/95, s. 117, 222 - 225, 575, 576, 583; SL, 1898, s. 679 - 683, 708; SL, 1898/99, s. 423, 431, 432, 458; SL, 1899/1900, s. 495, 496, 498, 499; SL, 1900/01, s. 512 - 515, 530; SL, 1902/03, s. 1023, 1034, 1035, 1043, 1076; SL, 1904, s. 619, 628 - 630, 637; SL, 1905/06, s. 810 - 812, 817. 62 SL, 1892 (3. zasedání), s. 37, 38; SL, 1895/96, s. 62, 63. 63 SL, 1896/97, 172, 386, 387, 798, 799.

18

nově zřízené odborné školy pro stavební a nábytkové stolařství ve Valašském Meziříčí.64 V rámci zavádění odborného, respektive hospodářského vzdělání na obecných školách poukazoval na potřebu tohoto vzdělání také u rolníků.65 Snaţil se rovněţ prosazovat legislativní změny ve školství. Jiţ v říjnu 1890 podal spolu s poslancem Benešem návrh na změnu § 20 lit. d) zemského zákona z 12. ledna 1870. Návrh ukládal, aby 4 členové okresních školních rad, volení zemským výborem, byli voleni představenstvem obcí školního okresu, pokud by nebyla zřízena okresní zastupitelstva (v tom případě by právo volby přešlo podle zákona na okresní zastupitelstva). Provizorní stav, kdy 4 členy okresních školních rad volil zemský výbor, trval od roku 1870, předpokládalo se totiţ se zřízením okresních zastupitelstev. Hulka tvrdil, ţe zemský výbor by neměl mít právo volit členy školních rad na celé Moravě, protoţe nezná poměry v jednotlivých okresech, a tudíţ k tomu nemá kompetenci. Zákon horlivě podporoval, německá většina na sněmu však jeho návrh zamítla.66 Ještě roku 1897 v této věci naléhal na zemský výbor, aby záleţitost vyšetřil a podal o ní zprávu.67 Dále se Hulka pokoušel zlepšit postavení učitelů změnou jejich disciplinárního řádu. V únoru 1898 podal s poslancem Heimrichem návrh na změnu §§. 45, 46, 49, 51, 52 a 57 zákona ze dne 24. ledna 1870, z. z. čís. 18, týkající se právě disciplinárního řádu učitelů obecných a měšťanských škol. Poukazoval na nutnost zmírnit tresty, které jsou učitelům udělovány, ochránit učitele před předpojatostí školních dozorců, umoţnit učitelům odvolat se proti výsledkům inspekcí apod.68 Přes všechnu Hulkovu snahu, opětování návrhu a interpelace na zemského hejtmana však návrh opakovaně nebyl schvalován.69 V dubnu 1900 podal rezoluci navrhující změnu platebních tříd učitelů, změnu disciplinárního řízení s učiteli a poskytnutí státních prostředků na úpravu učitelských platů. Přednášel stíţnosti učitelů na jejich hmotné, sociální a politické postavení a poukazoval na křivdy, které se jim dějí ze strany úřadů.70 Aţ 5. listopadu 1903 Hulka konečně vyjádřil své uspokojení z nového zákona zlepšujícího platové postavení učitelů a naznačil ještě nutnost některých menších úprav.71 O

64

SL, 1904, s. 618, 629, 1224, 1228, 1246. SL, 1896/97, s. 593, 595, 596. 66 SL, 1890, s. 109, 150 - 153, 546, 547, 549, 550, 557. 67 SL, 1896/97, s. 596 - 598. 68 SL, 1898, s. 545 - 548, 869, 870. 69 SL, 1898, s. 1004; SL, 1898/99, s. 143 - 146, 198 - 200, 304, 946, 947; SL, 1900/01, s. 767, 775 - 778; SL, 1901/02, s. 424; SL, 1902/03, s. 38, 39, 114, 115, 1056, 1276, 1277. 70 SL, 1899/1900, s. 495 - 500, 889 - 891. 71 SL, 1902/03, s. 1378, 1379, 1383. 65

19

ty se Hulka pokusil o rok později, kdyţ podal návrh na přijetí osnovy zákona, měnícího třetí oddíl zmiňovaného zákona z roku 1870.72 Ve prospěch učitelů navrhoval také změnu tzv. aktivitních přídavků pro učitele73 a v červenci 1901 podal rezoluci poţadující šetření ohledně zrušení školného (ta však byla zamítnuta) a doporučil schválení návrhu školského odboru na připočtení sluţební doby strávené v definitivní podučitelské sluţbě ke sluţebnímu přídavku podle sluţebního stáří.74 Hulka podal tři interpelace týkající se škol v Hodoníně. První interpelací poţadoval ukončení průtahů v aktivaci české průmyslové školy v Hodoníně, ve druhé poţadoval reorganizaci tamější obecné školy75 a třetí se týkala podle Hulky protizákonného jmenování osob německé národnosti na všechny čtyři posty hodonínské okresní školní rady.76 Několikrát Hulka na sněmu podporoval zmiňovaný spolek Radhošť, podporující moravské studenty na vysokých školách v Praze, konkrétně podporoval petice spolku o zvýšení dotace nebo sám zvýšení podpory navrhoval.77 Dále navrhoval spolu s poslancem Heimrichem pouţití části rezervních fondů okresních sirotčích pokladen ke zřízení sirotčinců v okresech,78 přimlouval se za povolení penze vdově po krumlovském učiteli,79 za změnu dobročinného ústavu sv. Josefa v Zašové na zemský sirotčí ústav80 a za petici obcí Nový Hrozenkov, Halenkov a Hovězí za zřízení polévkových ústavů pro školáky.81 Další Hulkovou prioritou na sněmu byla pomoc oblastem postiţeným ţivelnými pohromami, především Valašsku. Jiţ v říjnu 1890 podal spolu s poslanci Šromem, Pavlicou, Weberem, Noskem, Stanclem, Eliášem, Lízalem, Bubelou a Rozkošným návrh na poskytnutí podpory moravskému obyvatelstvu poškozenému ţivelnými pohromami.82 V březnu 1892 se přimlouval za větší podporu obyvatelstva postiţeného ţivelnými pohromami neţ jakou tehdy navrhoval finanční odbor, přičemţ líčil aktuální bídu na Valašsku způsobenou neúrodou brambor.83 O ţivelných pohromách na Valašsku jednal téţ v lednu 1898. Ţádal, aby při rozdělování podpor byl brán na Valašsko větší ohled, přimlouval se za dvě petice poţadující

72

SL, 1904, s. 391, 493, 1187 - 1189. SL, 1892, s. 372, 373. 74 SL, 1900/01, s. 514, 530, 595. 75 SL, 1893/94, s. 542, 543, 544, 714, 715. 76 SL, 1894/95, s. 313 - 315, s. 858, 859. 77 SL, 1890, s. 331; SL, 1892, s. 48; SL, 1894/95, s. 386 - 388; SL, 1895/96, s. 62. 78 SL, 1895/96, s. 424, 490, 491. 79 SL, 1890, s. 359 - 361. 80 SL, 1902/03, s. 1344; SL, 1904, s. 922. 81 SL, 1904, s. 618, 629, 714 - 716. 82 SL, 1890, s. 77, 195. 83 SL, 1892, s. 254, 255. 73

20

vybudování silnic jako staveb z nouze a podal rezoluci ţádající zastavení exekučního vymáhání daní v oblastech stiţených pohromami do konce října 1898.84 Zastavení exekučního vymáhání daní do konce října v postiţených oblastech (opět jimi mínil hlavně Valašsko) Hulka opět navrhl v rezoluci, kterou podal v červenci 1901.85 V září 1904 podal pilný návrh na poskytnutí podpory obcím okresů Valašské Meziříčí, Vsetín a Roţnov pod Radhoštěm na zmírnění nouze, tentokrát způsobené suchem.86 Kdyţ v únoru 1894 komunikační odbor navrhl nesniţovat příspěvky poplatníků na úpravu řeky Bečvy, Hulka podal dva pozměňující návrhy, které by příspěvky sníţily.87 V lednu 1896 pak doporučoval petici poplatníků obce Stříteţ u Valašského Meziříčí za subvenci na úhradu výloh na regulaci Bečvy.88 Váţným problémem, který se na sněmu snaţil řešit, byla devastace velké plochy lesů roţnovského a valašskomeziříčského velkostatku baronem Popperem. V červnu 1901 podal interpelaci, v níţ se ptal místodrţitele, zda a jakým způsobem devastaci zabrání. Místodrţitel odpověděl, ţe státní orgány nemohou proti kácení nijak zakročit, neboť vykácené plochy jsou opět zalesňovány a zákony tak nejsou porušovány. Několik dnů nato podal rezoluci navrhující, aby zemský výbor předloţil osnovu zákona, kterým by bylo zamezeno devastaci moravských lesů. Rezoluce byla přijata.89 Během následujícího zasedání (1901 - 1902) podal na zemského hejtmana dvě interpelace poţadující opět předloţení osnovy zákona zamezujícího devastaci moravských lesů, v červnu 1902 pak mluvil o aktuální povodni na Valašsku, kterou prohloubila eroze způsobená zmíněným kácením lesů. Opakovaně apeloval na zemský výbor, aby okamţitě na místo vyslal komisi, která by situaci vyšetřila. Spolu s poslancem Richterem podal pilný návrh na okamţité povolení zemské podpory oblastem postiţeným rozvodněním Bečvy. Návrh byl přijat a později byla odsouhlasena zemská podpora ve výši 80 000 korun.90 V prosinci 1902 podal Hulka opět interpelaci na zemského hejtmana poţadující vydání osnovy zákona, kterým by se zamezilo devastaci moravských lesů. V červenci 1903 došlo v povodí Bečvy opět k povodni. V září pak podal Hulka pilný návrh na udělení velké podpory postiţeným obcím a rovněţ na výzvu vlády k další pomoci. Regulace Bečvy byla opět poškozena erozí způsobenou devastací lesů, škoda na zničených polích a cestách byla odhadnuta na 1,5 milionu korun a Valašsko bylo navíc tehdy postiţeno 84

SL, 1898, s. 128, 132. SL, 1900/01, s. 514, 530. 86 SL, 1904, s. 125. 87 SL, 1893/94, s. 724 - 728, 731. 88 SL, 1895/96, s. 62, 63. 89 SL, 1900/01, s. 290 - 292, 514, 530, 531, 545. 90 SL, 1901/02, s. 21, 99, 119, 131, 172, 207, 208, 690, 691. 85

21

krachem místní záloţny. V říjnu Hulka ještě jednou nabádal zemský výbor, aby vypracoval zákon zamezující devastaci moravských lesů a to v nové rezoluci, která však byla zamítnuta.91 Na sněmu Hulka podporoval také stavbu silnic a ţeleznic na Valašsku. V březnu 1899 projevil nesouhlas se čtyřicetiprocentní silniční přiráţkou, kterou musí platit chudý soudní okres Roţnov pod Radhoštěm kvůli silniční subvenci 3 000 zlatých. Navrhl zvýšení subvence na 4 000 zlatých a sníţení přiráţky na 35 %. Pozměňovací návrh byl však zamítnut.92 V říjnu 1904 upozornil na nutnost výstavby silnic a mostů na Valašsku, často poničených povodněmi předchozího roku,93 dále dvakrát doporučoval petice některých valašských obcí za výstavbu místních okresních silnic druhé třídy94 a jednou se přimlouval za přijetí návrhu na výstavbu další okresní silnice druhé třídy jako stavby z nouze.95 Navrhoval také zlepšení ţelezničního spojení stanice v Krásně u Valašského Meziříčí (dnes součást Valašského Meziříčí) s okolními stanicemi. V únoru 1897 navrhoval lepší spojení Krásna s Brnem, návrh však přijat nebyl,96 proto jej v březnu 1899 předloţil znovu.97 Tentokrát uţ byl přijat a 1. května 1900 Hulka vyjádřil své uspokojení - právě v tento den jel tento rychlý spoj poprvé - a podal další rezoluci navrhující návaznost tohoto spoje na vsetínskou a roţnovskou lokálku.98 V říjnu 1904 podal další návrh na zavedení lepšího ţelezničního spojení, tentokrát na trati Místek Frýdek - Krásno - Kojetín - Přerov - Brno99 a o rok později podal návrh na zřízení osobní zastávky v Policích na trati Kojetín - Bílsko mezi zastávkami Kunovice-Loučka a Branky.100 Další oblastí, v níţ se Hulka na sněmu angaţoval, bylo hospodářství. Doporučoval petici za subvenci hospodářskému spolku v Roţnově pod Radhoštěm,101 podal interpelaci na místodrţitele poţadující opatření proti zavlečení nakaţlivých zvířecích nemocí z Uher a

91

SL, 1902/03, s. 40, 151, 152, 265, 356 - 358, 363, 701, 702, 706. SL, 1898/99, s. 608 - 612. 93 Jednalo se především o silnici vedoucí z Roţnova do Velkých Karlovic přes Soláň, silnici z Lešné do Jasenice, ze Seninky ke Vsetínu, ze Zděchova do Hovězího a z Růţďky do Velké Bystřice. SL, 1904, s. 715. 94 Jednalo se o petici obcí Velká Bystřice, Vidče, Stříteţ a města Roţnov pod Radhoštěm a o petici obcí Jasenice, Hodslavice, Straník, Hostašovice, Vysoká, Příluky a Mštěnovice za stavbu silnice z Lešné do Hodslavic. SL, 1890, s. 403; SL, 1894/95, s. 771. 95 Jednalo se o návrhu týkajícím se petice obcí Velká Lhota, Malá Bystřice, Bystřička a Růţďka za stavbu silnice z Růţďky do Malé Bystřice. SL, 1902/03, s. 1117, 1118. 96 Navrhoval, aby vlak, končící svou cestu v Bystřici pod Hostýnem, pokračoval aţ do Valašského Meziříčí a poté jel také zpět. SL, 1896/97, s. 172, 173, 387, 388. 97 SL, 1898/99, s. 186, 307, 308. 98 SL, 1899/1900, s. 824. 99 SL, 1904, s. 495. 100 SL, 1905/06, s. 204, 205. 101 SL, 1895/96, s. 62, 63. 92

22

poskytování náhrady za škody způsobené zavlečením prasečího moru,102 v debatě o zřízení dobytčí pojišťovny markrabství moravského v červenci 1902 zdůraznil rostoucí význam zvěrolékařství pro moravské hospodářství a nutnost úpravy platů zvěrolékařů103 a v říjnu 1904, v debatě o zemském rozpočtu, ţádal zemědělskou radu o podporu dobytkářství na Valašsku.104 Vystupoval také s řešeními záleţitostí státoprávněpolitických. Upozorňoval na špatnou znalost češtiny u německých zemských úředníků,105 v lednu 1894 podal formální návrh na zřízení nejvyšší soudní stolice pro země koruny české v Praze106 a interpelaci ţádající místodrţitele opětovné povolení prodeje deníku Lidové noviny v Brně.107 Spolu s poslancem Skálou se v interpelaci tázal místodrţitele, zda by bylo moţno zamezit násilnostem, jichţ se v prosinci 1897 a v únoru 1898 dopouštěli němečtí studenti brněnské techniky na studentech českých, poskytnout ochranu českým studentům a zaloţit v Brně českou vysokou technickou školu.108 V prosinci 1899 podal spolu s poslanci Bubelou, Šíleným a Ţáčkem pilný návrh na udělení amnestie osobám, jeţ se zúčastnily politických demonstrací na Moravě a byly odsouzeny, a na jejich patřičné odškodnění109 a v červnu 1902 podal interpelaci, v níţ si stěţoval na postup brněnské policie vůči českým spolkům, hlavně proti členům sokolské jednoty Tyrš, kteří byli nespravedlivě udáni, ačkoli se ničeho nezákonného dopustit neměli.110 V debatě o zemském rozpočtu v březnu 1899 Hulka nastiňoval moţnost zavedení daně z přepychu, upozorňoval na špatné fungování petičního odboru a navrhl rezoluci, kterou vyzval vládu, aby u berních úřadů, stejně jako u všech ostatních c. k. úřadů, zavedla nedělní klid.111 Spolu s poslancem Heimrichem podal návrh na úpravu domovského zákona112 a dvakrát - jiţ samostatně - podal návrh na vytvoření místa evidenčního geometra v kaţdém

102

SL, 1899/1900, s. 435 - 437. SL, 1901/02, s. 697 - 699. 104 Ţádal taktéţ o subvenci hospodářskému spolku v Roţnově na místo zahradníka a nabádal člena zemského výboru dr. Fuxe, aby při obsazování míst výběrčích daně z piva postupoval co se týče národností spravedlivě. SL, 1904, s. 715, 716. 105 Úředníci na Moravě měli povinnost znát český i německý jazyk a tuto znalost prokazovali ve zkouškách. Hulka upozorňoval na to, ţe zkouška z českého jazyka je často odbývána a ţe například absolventi německých gymnázií mají větší šance získat místo úředníka neţ absolventi gymnázií českých. SL, 1890, s. 509, 510. 106 SL, 1893/94, s. 116. 17. ledna 1894 vedl dlouhý plamenný projev s prvky českého patriotismu, v němţ návrh obhajoval. Zejména uváděl státoprávní důvody. SL, 1893/94, s. 193 - 196. 107 Tamtéţ, s. 421, 422. 108 SL, 1898, s. 433 - 435. 109 SL, 1899/1900, s. 18. 110 SL, 1901/02, s. 269 - 271. 111 SL, 1898/99, s. 717, 748, 749. 112 Domovské právo by podle nich mohli získat i plnoletí občané pobývající delší dobu dobrovolně a nepřetrţitě v dané obci a to ode dne, kdy tam ohlásili svůj pobyt. Hulka dokazoval, jak byly tehdejší zákony nevyhovující a nepruţné a jak často způsobovaly problémy obcím nemajícím peníze na zaopatřování svých chudých příslušníků. Hulkův projev ve sněmovně vzbudil velmi pozitivní ohlas. SL, 1892 (2. zasedání), s. 136, 271 - 273. 103

23

soudním okrese.113 V březnu 1892 podal interpelaci ohledně volby zemského poslance v městském volebním okrese Moravský Krumlov,114 přimlouval se za schválení petice ţádající subvenci pro Cyrilskou farní jednotu ve Valašském Meziříčí115 a v lednu 1894, při hlasování o subvenci Františkovu muzeu, poukazoval na fakt, ţe do muzejního výboru nebyl zvolen ani jeden český zástupce, jelikoţ čeští členové hospodářské společnosti nebyli k volbě přizváni.116 Za celou dobu svého působení na sněmu podal Hulka celkem 14 interpelací (z toho 13 samostatných), 17 obyčejných návrhů (z nich 9 samostatných), 4 pilné návrhy (z toho 2 samostatně), 8 pozměňovacích návrhů a 11 rezolucí. 3.3. Další politická činnost I v roce 1906 Hulka kandidoval do zemského sněmu a to v českém volebním okrese ve voličské třídě venkovských obcí soudních okresů Valašské Meziříčí a Roţnov pod Radhoštěm (český volební okres Vsetín byl uţ tehdy samostatný). Volba se uskutečnila 20. listopadu 1906. Z odevzdaných 1356 hlasů získal 457 hlasů Jan Kratzl, Jan Skýpala 433, Antonín Hulka 369, Čeněk Kroupa 94, kandidát Krmela 1 a Jan Pratzl 2 hlasy. V uţší volbě mezi Kratzlem a Skýpalou, která se konala 27. listopadu 1906 za účasti 1379 voličů, zvítězil c. k. vrchní geometr Jan Kratzl s 850 hlasy, Jan Skýpala získal 529 hlasů.117 V roce 1907 Antonín Hulka dokonce kandidoval do říšské rady a to v 18. českém volebním obvodě místních obcí soudních okresů Roţnov pod Radhoštěm, Vsetín a Vizovice.118 Nad kandidaturou v tomto obvodě uvaţoval v té době i T. G. Masaryk,119 který pak kandidoval ve čtvrtém volebním obvodě českých měst na východní Moravě.120 Hulka byl při kandidatuře podporován lokálním učitelstvem. V týdeníku Valašské noviny se dočteme: „Jednota učitelská pro Velké i Malé Karlovice, Nov. Hrozenkov, Halenkov i okolí usnesla se ve svém sezení, dne 14. února v Nov. Hrozenkově konaném s kandidaturou p. Antonína Hulky, notáře ve Val. Meziříčí pro říšskou radu, za venkovské obce Roţnova, Vsetína a Vizovic z plna souhlasiti a jí všem přátelům školy odporučiti a tak podporovati. Dne 12. února 113

SL, 1902/03, s. 1130; SL, 1904, s. 494. Naléhal na místodrţitele, aby co nejdříve sdělil zemskému výboru výsledek vyšetřování této volby. SL, 1892 (2. zasedání), s. 100, 101, 469. 115 Tamtéţ, s. 233. 116 SL, 1893/94, s. 473. 117 SL, 1906/7, příloha 105. Volba byla verifikována dne 25. února 1907. SL, 1906/07, s. 267, 268. 118 Nečas, Ctibor: T. G. Masaryk a východní Morava, Matice Moravská, Brno 1997, s. 106. 119 Tamtéţ, s. 55. 120 Tamtéţ, s. 13. 114

24

t. r. konána důvěrná schůze starostů okresu vizovického za přítomnosti starostů resp. zástupců 19. obcí, v níţ představil se kandidát pro venkovskou skupinu Roţnov-Vsetín a Vizovice, pan Antonín Hulka, c. k. notář ve Val. Meziříčí. - Po vyslechnutí kandidátní řeči přistoupili všichni shromáţdění na přání pana Emila Šolastra, starosty z Lípy, by kandidatura p. notáře Hulky byla přítomnými přijata a on vyzván o důvěru okresu vizovského se ucházeti.“121 Při této kandidatuře měl ale Hulka údajně zneuţít dopisu jistého předáka moravského učitelstva Úlehly. Úlehla napsal dopis, v němţ doporučoval kandidaturu Hulky pro volby do moravského zemského sněmu, na podzim 1906. Hulka však vyuţil tohoto dopisu bez uvedení jeho data při své agitaci před volbami říšskými, proti čemuţ se Úlehla ohradil.122 Jak se zdá, Hulka v posledních týdnech před volbou uţ zřejmě předpokládal svou poráţku. Svědčí o tom zpráva otištěná ve Valašských novinách, která referuje o schůzi voličstva na podporu kandidáta ze stejného volebního obvodu, vsetínského továrníka a zemského poslance Karla Bubely, uspořádané Hulkou v Jasenné na Vizovicku. Na schůzi mluvil Bubelův syn Karel Bubela ml. Jeho otec se své kampaně osobně téměř neúčastnil, neboť byl v té době dlouhodobě nemocný. Hulka tedy otevřeně podporoval svého soupeře.123 Hulkův neúspěch byl opravdu výrazný. Ve volbě konané 14. května 1907 zvítězil nakonec klerikální kandidát Josef M. Kadlčák se 6187 hlasy. Samostatný kandidát Bubela získal 4332 hlasy, kandidát sociální demokracie Světlík 1003 hlasy a Hulka obdrţel pouze 226 hlasů.124 Jeho nekrolog v týdeníku Palacký mluví celkem o dvou jeho neúspěšných pokusech o mandát do říšské rady, neuvádí však jejich data.125 3.4. Nekrology Antonín Hulka zemřel ve věku nedoţitých 61 let 17. března 1910 ve svém domě ve Valašském Meziříčí na zánět pobřišnice.126 „Pohřben byl v sobotu 19. března na městském hřbitově (ve Valašském Meziříčí) za účastenství místního obecenstva, spolků, úřadů, školních dětí, řady kněţí. Z okolí dostavilo se v četném počtu zvláště učitelstvo, téměř všichni notáři z obvodu olomoucké notářské komory, z poslanců viděli jsme dra. Šromotu, Piláta a

121

Valašské noviny, č. 8., 22. 2. 1907, s. 1. Valašské noviny, č. 14., 6. 4. 1907, s. 4. 123 Valašské noviny, č. 18., 4. 5. 1907, s. 10. 124 Valašské noviny, č. 21., 18. 5. 1907, s. 2. 125 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 5, 6. 126 Zemský archiv Opava, Sbírka matrik (bývalého) Severomoravského kraje, 1571 - 1949 (1950), Úmrtní matrika římskokatolické fary Valašské Meziříčí, Tom. XVI. z let 1878 - 1912, fol. 625, poř. č. 19. 122

25

Kadlčáka, dále starosty četných obcí z bývalých volebních okresů neboţtíkových, četné přátele ze Vsetína, Roţnova, Frenštátu a jiných měst.“127 Hulkův jediný syn Otakar se mezitím stal notářem ve Vsetíně.128 Po smrti otce byl pověřen vedením jeho c. k. notářství ve Valašském Meziříčí, kde nastoupil uţ v březnu 1910.129 Se svou manţelkou Matyldou, pěti dcerami a synem se přestěhoval ke své matce, do domu č. p. 177.130 Zajímavé je srovnání Hulkových nekrologů, které byly otištěny v obou nejvýznamnějších regionálních novinách. Jak katolické Noviny z pod Radhoště, tak pokrokový Palacký věnují Hulkovu úmrtí poměrně velký prostor a oba týdeníky jeho veřejnou a politickou činnost stejně jako jeho osobnost hodnotí v podstatě kladně. Noviny z pod Radhoště například mylně uvádějí, ţe za své první zvolení do sněmu v roce 1890 vděčil straně katolicko-národní. Popisují téţ, jak svým přestupem do lidové strany získal sympatie učitelstva, „které ho přímo zboţňovalo, povaţujíc notáře za předního průkopníka zlepšení učitelských platů.“131 Dále uvádějí: „Notář Hulka byl pro naše město postavou typickou v kaţdém směru, ba téměř čtvrt století stál na výši politiky našeho kraje. Zasluhuje tedy posmrtné vzpomínky krajinského listu, třebas byl naším politickým odpůrcem. (...) Osobně byl notář Hulka společníkem milým a velmi důvěřivou povahu. Podléhal však snadno vlivům svých různých přátel, kteří ho zneuţili pro své osobní plány. (...) Měl svoje nedostatky, které však byly vyváţeny dobrotou srdce. Těm, kdoţ ho pochopili, uměl býti vděčným, a nejeden inteligent mladší generace vzpomene vděčně otcovské notářovy přízně a pomoci, jiţ skýtal chudým studentům.“132 Palacký hodnotí Hulku ve stejném duchu: „Nešli jsme spolu politicky, ale přece jako pokrokový krajinský list jsme povinni posmrtnou vzpomínkou bývalému poslanci, muţi, který kdysi okolo sebe soustřeďoval pokrokovější lidi proti reakci, který uţ sám svojí osobou značil u nás stranu a který nepochybně chtěl dobrému a pokroku, často více a jinak chtěl neţ mohl a vykonal...“133 Dále zmiňuje Hulkův údajný konflikt s výše zmiňovaným starostou Valašského Meziříčí Aloisem Mikyškou:134 „Vůdcem českého města stal se advokát Mikyška, zemský a říšský poslanec, pozdější starosta, ovládající město i okres vlivem svojí záloţny. 127

Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 6. Tamtéţ. 129 Noviny z pod Radhoště, č. 14, 2. 4. 1910, s. 4. 130 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 820A, č. p. 177. 131 Noviny z pod Radhoště, č. 12, 19. 3. 1910, s. 1. 132 Tamtéţ. 133 Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 5, 6. 134 Více o Aloisu Mikyškovi - viz: Baletka, Ladislav: JUDr. Alois Mikyška (1831 - 1903). Po stopách velké kariéry. SOkA Vsetín, Vsetín 2003. 128

26

Mladý, čilý a ctiţádostivý notář utkal se brzy s všemohoucností Mikyškovou. Organisoval odpor neodvislých ţivlů proti nemravné autokracii jednotlivcově. Ovšem nestačil proti Mikyškovi. Ráz opposice Hulkovy byl vţdy vţdy víc osobní neţli ideový a věcný, proto nemohl míti úspěchu proti Mikyškovi, člověku vysoké intelligence, všestranné energie a bezohledné síly. (...) S koncem Mikyšků u nás zavládly ovšem uţ jiné poměry, Hulka zatím se opotřeboval politicky. Noví, čerství lidé přišli, pokrokové snahy organizovaly se mimo kruh Hulkův a tak obec osvobozena od tlaku upíra, nehledala uţ v Hulkovi svého reorganisátora.“135 Obdobně jako Noviny z pod Radhoště zmiňuje i Palacký Hulkovu dobrosrdečnost v kontrastu s jeho labilitou: „Osobně byl neboţtík člověk dobrosrdečný, podporoval často a štědře svoje lidi, byl velice společenský. Ve svojí důvěřivosti podléhal však značně vlivům nevhodným a osobním náladám. Nedovedl často přemáhati osobních svých motivů. Vytýkali jsme mu, ţe při poslední sněmovní volbě po svém neúspěchu doporučoval svým voličům volbu klerikálního analfabeta proti kandidátu agrárnímu. V nejnovější době ze stejných důvodů stranil se volby pokrokového delegáta proti kandidátu klerikálnímu... (...) Hulkovi bylo mnoho křivděno. Ve veřejném ţivotě nejde skoro ani jinak. Ale Hulka nedovedl křivdy muţně snášet. Neměl toho pevného politicky-ideového podkladu, o němţ chceme, aby vyznačoval kaţdého moderního člověka, a který je člověku nejlepší oporou proti osobním náladám, proti křivdám, nepochopení a nepřátelství. Hulka ve svém prostředí mohl mnoho vykonat. Spravedlivý člověk ví, ţe není jenom jeho vinou, nevykonal-li víc. Ale i za to, co dobrého kdy vykonal a co dobrého kdy chtěl, zasluhuje vděčné vzpomínky a uznání svého kraje. (...) Četné věnce zdobily rakev a neseny v průvodu. Mnoho jich mělo věnování „milému příteli!“ A to byl neboţtíkův význačný pěkný rys: dovedl býti milým přítelem.“136

135 136

Palacký, č. 14, 25. 3. 1910, s. 5, 6. Tamtéţ.

27

4. Maxmilián Pilát Maxmilián Pilát se narodil 1. prosince 1861 jako manţelský syn Františka Piláta a Vincencie Pilátové v jihomoravských Heršpicích v domě č. p. 10.137 Měl tři bratry, staršího Josefa (narozen 1851) a Františka (narozen 1858) a mladšího Jakuba (narozen 1864 nebo 1865).138 Jeho matka, pocházející z nedalekých Rašovic, byla dcerou tamního rolníka Jakuba Kučery a jeho ţeny Mariany, rozené Spáčilové, kterým se narodila roku 1827. Otec František, narozen v Heršpicích rovněţ roku 1827, byl synem Maxmiliána Piláta, rolníka z Heršpic a Mariany, rozené Spáčilové.139 Heršpice (německy Herspitz) se nacházely v jihovýchodní části soudního okresu Slavkov, náleţejícího k okresnímu hejtmanství Vyškov. Obyvatelstvo (roku 1869 600 obyvatel) bylo převáţně evangelického vyznání140 a stejně tak příslušela i celá rodina Pilátů k evangelické reformované konfesi.141 Maxmilián Pilát byl pokřtěn hned 2. prosince 1861.142 Ve sčítacích operátech z roku 1880 je u č. p. 10 uvedena rovněţ Rosina Láničková, slouţící děvečka. Otec František Pilát, v pramenech uvedený jako gruntovník (1857, 1869)143, třičtvrtěláník (1861144, 1880) a nakonec jako čtvrtláník (1890), byl v roce 1869 drţitelem 2 koní, 3 krav a 35 úlů, v roce 1880 3 koní, 4 krav, 4 prasat a 48 úlů a v roce 1890 2 krav a 40 úlů.145 Za povšimnutí jistě stojí velký počet úlů, který Pilát vlastnil. Několik úlů získal jiţ sňatkem s Čeňkou Kučerovou, která je dostala věnem.146 Jak se ukázalo, vášeň pro včelařství po něm zdědil i jeho syn Maxmilián. V kronice obce Heršpice je František Pilát několikrát připomenut - asi roku 1857 si jako druhý ve vsi koupil fukar a půjčoval jej sousedům za odměnu 1 čtvrti ječmene, roku 1879 je zmíněn jako předseda místní školní rady a starosta v Heršpicích a roku 1895, kdy jako správce školy odvedl 2 zlaté a 75 krejcarů jako 137

MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Břeclav, českobratrská evangelická církev - farnost Klobouky u Brna - matrika narozených, 1858 - 1867, matrika č. 3705. 138 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1869, 1880, obec Heršpice, fond 712, karton 75, č. p. 10. 139 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Břeclav, českobratrská evangelická církev - farnost Klobouky u Brna - matrika narozených, 1858 - 1867, matrika č. 3705. 140 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek X. Okresy: Brno - město, Brno - venkov, Vyškov, Profil, Ostrava 1986, s. 250. 141 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1857, 1869, 1880, obec Heršpice, fond 712, karton 75, č. p. 10. 142 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Břeclav, českobratrská evangelická církev - farnost Klobouky u Brna - matrika narozených, 1858 - 1867, matrika č. 3705. 143 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1857, 1869, 1880, obec Heršpice, fond 712, karton 75, č. p. 10. 144 MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Břeclav, českobratrská evangelická církev - farnost Klobouky u Brna - matrika narozených, 1858 - 1867, matrika č. 3705. 145 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1869, 1880, 1890, obec Heršpice, fond 712, kartony 75, 77, č. p. 10. 146 Pátek, Emil: Obec Heršpice u Slavkova - příspěvek kulturně-vzdělávací, vlastním nákladem, Slavkov u Brna 1928, s. 111, 112.

28

sbírku, uspořádanou mezi společníky v hostinci, ve prospěch školní ţákovské knihovny.147 V případě dat k roku 1879 však není jisté, zda se skutečně jedná o Františka Piláta z č. p. 10, i kdyţ pravděpodobnost, ţe skutečně byl starostou, je velká. Prokázaná je ovšem jeho účast na jedné zajímavé události, jejíţ význam si její svědkové zřejmě ani neuvědomovali. 31. srpna 1880 byl farářem Oskarem Opočenským do místního sboru přijat pozdější první prezident T. G. Masaryk, který původně přistoupil k reformované církvi ve farnosti Klobouky u Brna a do Heršpic přišel pěšky s Ferdinandem Císařem. Svědky jejich přestupu byli František Pilát a František Ručný. Patřičný zápis byl učiněn i do knihy přistoupivších do sboru v Heršpicích.148 Někdy mezi lety 1880 a 1890 se František Pilát podruhé oţenil. Jeho druhou manţelkou byla Aneţka Pilátová, která pocházela stejně jako jeho první manţelka z Rašovic, kde se narodila v roce 1835.149 Po ukončení povinné školní docházky Maxmilián Pilát absolvoval studia v Čáslavi a částečně v Praze, kde roku 1881 absolvoval odloţenou maturitní zkoušku.150 Jiţ 29. srpna téhoţ roku byl Pilát ustanoven v rodných Heršpicích podučitelem. Škola v Heršpicích, zaloţená teprve předchozího roku jako jednotřídní obecná škola, byla 1. září 1881 povýšena na dvojtřídní a od 1. ledna 1882 zařazena do 2. platební třídy s ročním sluţným 500 rakouských zlatých.151 Po pěti letech však Pilát Heršpice opustil, kdyţ v roce 1886 nastoupil místo definitivního učitele v nově zaloţené obecné škole v Bystřičce na Valašsku,152 „poţívaje sluţného ročních 500 zlatých“.153 Bystřička (německy Bistrzitschka) byla malá (v roce 1880 429 obyvatel), převáţně evangelická obec v politickém okrese Valašské Meziříčí, náleţející k soudnímu okresu Vsetín.154 Někdy v této době se Maxmilián Pilát oţenil.155 Vzal si Marii, 147

SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Archiv obce Heršpice, fond č. 140, kronika obce Heršpice, 1927 - 1945, s. 28, 37, 39. 148 Heršpice. Sborník vydaný u příleţitosti sjezdu rodáků, Obec Heršpice, Heršpice 2006, s. 35, 36. 149 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1890, obec Heršpice, fond 712, karton 77, č. p. 10. 150 Heller, Hermann: Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon. I. Teil: Gesetzgeber und Politiker. (Herrenhausmitglieder, Reichsrats- und Landtagsabgeordnete, Staatsmänner, Diplomaten etc.), Selbstverlag, Brünn 1912, s. 74. 151 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Archiv obce Heršpice, fond č. 140, kronika obce Heršpice, 1927 - 1945, s. 29, 31, 32. 152 Heller, Hermann: Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon. I. Teil: Gesetzgeber und Politiker. (Herrenhausmitglieder, Reichsrats- und Landtagsabgeordnete, Staatsmänner, Diplomaten etc.), Selbstverlag, Brünn 1912, s. 74, 75. 153 SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříči, i. č. 235, karton 134, spis Maxmilian Pilat, 1889 - 1910. 154 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek VII. Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín), Profil, Ostrava 1980, s. 95, 96. 155 Podle sčítacích operátů se oţenil mezi lety 1880 a 1890; není známo, zda se oţenil ještě v době svého pobytu Heršpicích nebo v Bystřičce. SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1890, obec Heršpice, fond 712, karton 77, č. p. 10. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Bystřička, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 63, č. p. 68.

29

rozenou Maláčovou, pocházející pravděpodobně z Těšan, tedy obce nedaleké jeho rodných Heršpic.156 Pilátovi bydleli v domě č. p. 68, kde se jim roku 1888 narodila dcera Marie a roku 1890 syn Karel. Ve sčítacích operátech z roku 1890 jsou jako obyvatelé tohoto domu také uvedeni František Maláč, mladší bratr manţelky a Marie Zajícová, děvečka a chůva. Pilátovi také vlastnili osmnáct úlů, ţádná domácí zvířata nechovali.157 Roku 1891 byl Pilátovi udělen první sluţební příplatek 50 zlatých.158 Roku 1892 se Pilátovi přestěhovali do nedalekého Liptálu,159 kde byl Maxmilián Pilát ustaven nadučitelem na tamní trojtřídní obecné škole.160 Liptál (německy Lipthal) byla větší, opět převáţně evangelická obec, náleţející rovněţ k politickému okresu Valašské Meziříčí a soudnímu okresu Vsetín (od roku 1909 samostatnému politickému okresu Vsetín) a nacházející se zhruba 8 km jihozápadně od Vsetína.161 Školní budova, ve které Pilát od roku 1892 působil, byla postavena v letech 1891 - 1892 a navštěvovaly ji děti evangelického, katolického i ţidovského vyznání aţ do roku 1907, kdy byla při sirotčinci zaloţeném v Liptále zřízena soukromá škola pro děti katolického náboţenství. Počet dětí ve veřejné obecné škole narůstal. Ke školní budově byly přistavěny roku 1908 dvě třídy, k čemuţ přispěla zemská školní rada subvencí ve výši 1 000 korun. Tím byla obecná škola v Liptále rozšířena na čtyřtřídní,162 koncem roku 1912 byla jiţ pětitřídní.163 Pilátova rodina pravděpodobně po celou dobu pobytu v Liptále bydlela přímo ve školní budově s číslem popisným 78.164 Pilátova manţelka působila rovněţ v liptálské škole roku 1898 tam nastoupila jako zatímní učitelka ţenských ručních prací.165 Také Pilátova dcera Marie učila v liptálské škole. Po studiích na vsetínské měšťanské škole a Soukromém ústavu ku vzdělání učitelek s právem veřejnosti ve Valašském Meziříčí,166 nastoupila v září 1907 jako zatímní učitelka 2. třídy na trojtřídní obecné škole ve Stříteţi, jiţ 1. listopadu 1907 však 156

Jako rodačka z Těšan je uvedena ve sčítacích operátech z roku 1900. Ve sčítacích operátech z let 1890 a 1910 jsou jako místo rodiště uvedeny Heršpice; SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 746, č. p. 78; SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Bystřička, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 63, č. p. 68; SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 15A, č. p. 78. 157 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Bystřička, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 63, č. p. 68. 158 SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Maxmilian Pilat, 1889 - 1910. 159 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 746, č. p. 78. 160 Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 290. 161 Počet obyvatel: v roce 1880 - 1689, 1900 - 1715, 1910 - 1859, 1921 - 1718; Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek VII. Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín), Profil, Ostrava 1980, s. 104. 162 Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 290. 163 Palacký, č. 51, 20. 12. 1912, s. 9. Pilátovy sluţební příplatky, uvedené v jeho osobních spisech: 1896 - druhý - 50 zlatých, 1901 - třetí - 160 korun, 1909 pátý - 200 korun. Viz SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Maxmilian Pilat, 1889 - 1910. 164 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 746, č. p. 78. 165 SOkA Vsetín, OŠV Vsetín, i. č. 58, karton 50, spis Marie Pilátová, 1911 - 1922. 166 SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Marie Pilátová, 1903 - 1910.

30

nastoupila do stejné funkce ve škole liptálské.167 Syn Karel od roku 1900 studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí.168 Roku 1910 se Pilátům narodil třetí potomek, syn František.169 4.1. Veřejná činnost v Liptále Jiţ brzy po přestěhování do Liptálu se začal Pilát angaţovat ve veřejných záleţitostech. Z knihy zápisů ze schůzí liptálského obecního zastupitelstva lze zjistit, ţe se od roku 1896 zúčastňoval jeho schůzí a často byl i zapisovatelem jeho jednání. V některých případech je v knize podepsán jako zapisovatel, jindy jako člen zastupitelstva. Odkdy přesně členem zastupitelstva byl, se však z tohoto zdroje nedozvíme, protoţe záznamy o volbách do zastupitelstva se do knihy nezapisovaly.170 Měl ale jistě v obecním zastupitelstvu vliv. V týdeníku Palacký se například můţeme dočíst toto: „Veřejnou schůzi svolává poslanec Pilát na den 8. června 1908 do hostince paní Pospíšilové v Liptále, kdeţ promluví o volbách do obecních zastupitelstev. Začátek schůze o 4. hod. odpolední.“171 Další obecní volby se v Liptále konaly 9. listopadu 1911.172 „Zásluhou poslance pana M. Piláta konány klidně, bez hádek a křiků. Poslanec Pilát svolal do panského hostince schůzi voličů všech sborů ku poradě. Zdálo se, ţe půjdeme k volbě v náladě bojovné, nebylo z počátku moţno docílit řádné dohody, neboť poslanec Pilát nic nenavrhoval, ale chtěl, aby návrhy kandidátů vyšly z voličstva, voliči pak ţádných kandidátů postaviti nechtěli. Konečně zvoleni byli důvěrníci, kteří navrhli 18 členů výboru a 9 náhradníků. Kandidátka byla přítomnými voliči schválena a také celá bez výjimky prošla. Poslanec Pilát, ač byl voliči i důvěrníky za kandidáta navrţen, prohlásil, ţe volbu nepřijme. Dodáváme to proto, ţe budeme moţná brzy čísti v některém plátku o vyhození poslanců z obecního výboru.“173

167

16. září 1907 nastoupila jako zatímní učitelka 2. třídy na trojtřídní obecné škole ve Stříteţi. Podala však na c. k. okresní školní radu ţádost o přeloţení do Liptálu, k rodině. „Místo jí udělené vděčně přijala, nemůţe tam však spokojena býti při vzpomínce na svou matku, jeţ trpí nervovou nemocí. Osamělost, jeţ jí odchodem jejím z Liptálu nastane, bude míti velmi neblahý vliv na její zdraví, bude ohroţovati její ţivot. Otec podepsané jako zemský poslanec častěji po delší dobu dlí mimo Liptál, jediný bratr odejde na studia do Přerova, a tak zůstane matka mnohdy samotna, coţ její chorobu zajisté zhorší.“ O Mariino přeloţení ţádal osobně i její otec. C. k. okresní školní rada ve Valašském Meziříčí ţádosti nejdříve odmítala, nakonec jim však vyhověla a Marie Pilátová 1. listopadu 1907 nastoupila sluţbu zatímní učitelky 2. třídy v Liptále s ročním platem 900 korun. SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Marie Pilátová, 1903 - 1910. 168 SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 723, č. p. 19; SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 15A, č. p. 78. 169 Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992, s. 545. 170 SOkA Vsetín, Archiv obce Liptál, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, i. č. 3. 171 Palacký, č. 23, 6. 6. 1908, s. 4. 172 Palacký, č. 46, 17. 11. 1911, příloha Vsacké noviny, s. 6. 173 Tamtéţ.

31

Pilát byl rovněţ činný v liptálském evangelickém sboru. Poprvé byl presbyterem zvolen pravděpodobně 4. dubna 1900, kdy proběhla volba presbyterstva a Maxmilián Pilát měl poté zastávat funkci zapisovatele a správce církevního fondu. 17. března 1918 byl pak zvolen místokurátorem. Pilát také zastupoval spolu s Josefem Staňkem ze Seninky liptálský sbor na všeobecném církevním sněmu, který se konal v prosinci 1918 v Praze za účelem sloučení obou evangelických církví.174 V roce 1905 byl Liptál jednou z mála větších obcí v tehdejším okresním hejtmanství, která ještě neměla vlastní dobrovolný hasičský sbor. K jeho zřízení došlo na výzvu okresního hejtmanství a Pilát se stal jedním z pěti členů přípravného výboru, který vypracoval stanovy, jeţ byly zaslány moravskému místodrţitelství v Brně ke schválení. Schváleny byly 9. listopadu 1905, obecní zastupitelstvo koupilo na dluh ruční čtyřkolovou stříkačku na koňský potah, na tehdejší dobu velmi moderní a výkonnou a k ní nejnutnější příslušenství. 26. listopadu se konala ustavující valná hromada, na které byl zvolen první výbor sboru. Starostou sboru, jenţ měl 45 zakládajících členů, byl zvolen Maxmilián Pilát, náčelníkem sboru učitel František Plachý. Přestoţe Pilát byl starostou, schůzí sboru se zúčastňoval zřídka a ve skutečnosti veškerá tíha starostí o vlastní činnost sboru leţela na Plachém. Pilát však měl jako poslanec zemského sněmu známosti a vliv, a to i na barona Maxmiliána z Ulm Erbachu, bývalého majitele liptálského panství, který byl sboru příznivě nakloněn. Daroval sboru svou stříkačku, pozemek na stavbu zbrojnice a občas i peněţní obnos. Zásluhou Piláta dostal sbor několikrát příspěvek od zemského výboru.175 Pilát se podílel i na zaloţení pobočky tělocvičné jednoty Sokol v Liptále. 4. ledna 1914 se ve staré škole v Liptále konala veřejná schůze za účelem zřízení odboru Sokola Vsetín.176 Zpráva o schůzi otištěná v novinách Palacký uvádí: „Přítomný pan nadučitel Pilát s vervou jen jemu vlastní doporučil zřízení odboru a vhodně poukázal na nedostatek národního a občanského sebevědomí našeho lidu, o jehoţ vymýtění se hlavně stará Sokol.“177 19. dubna 1914 se pak konala ustavující schůze odboru, na níţ byl Pilát zvolen starostou odboru. „Bratr M. Pilát připomínal práci, která mladý odbor čeká a pojednal o charakteru sokolském. Na to bratr Urbánek (starosta Sokola ve Vsetíně) s přáním, aby se odboru dobře dařilo a brzy se přeměnil na samostatnou jednotu, velmi zdařilou tuto schůzi skončil.“178

174

Evangelická fara Liptál, Kronika Jana Urbana (1960-1965) a Josefa Dani (1965-1978), (nestránkováno). Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 375, 376. 176 Tamtéţ, s. 123. 177 Palacký, č. 2, 9. 1. 1914, příloha Vsacké noviny, s. 5. 178 Palacký, č. 17, 24. 4. 1914, příloha Vsacké noviny, s. 5. 175

32

4.2. Veřejná činnost v regionu Jak jiţ bylo řečeno, Pilát byl vášnivým včelařem. Ve sčítacích operátech se dovídáme, ţe v roce 1890 v Bystřičce vlastnil 18 úlů179 a v Liptále o 10 let později 30 úlů180. Byl rovněţ aktivní ve Včelařském spolku pro Vsetín a okolí. V týdeníku Palacký se můţeme dočíst o řádné valné hromadě spolku konané 2. února 1913, na které byl zvolen členem výboru a delegátem spolku v Ústředí: „Za dlouholeté zásluhy o včelařství a o spolek náš zvolen pan poslanec M. Pilát jednohlasně čestným členem. -- Po valné hromadě přednášel poslanec Pilát „O právu včelařském.“ Naznačil dějiny práva včelařského. Poukázal na důleţitý zákon císařovny Marie Terezie, z něhoţ dosud platí: 1. volné kočování, 2. libovolný počet, 3. libovolné místo. Dvouhodinová přednáška vyslechnuta s velkým zájmem. Přednášející poţádán, aby přednášku uveřejnil v Moravské Včele.“181 O problémech moravského včelařství hovořil Pilát i na jednání zemského sněmu (viz dále). Byl rovněţ členem hospodářského spolku Přemysl, zaloţeného v nedaleké obci Jablůnka, dále Vsackého hospodářského spolku,182 výboru Okresní hospodářské jednoty ve Vsetíně183 a zejména okresní školní rady ve Vsetíně, jejímţ členem byl jiţ od jejího vzniku v roce 1910184 a za dlouholeté působení v této radě mu bylo na jejím zasedání 17. září 1913 vysloveno uznání.185 Ve vsetínském okrese se stal známým pro své časté přednášky z oblasti vychovatelství, včelařství a zejména zemědělství.186 Proslul jako propagátor nových postupů v zemědělství, domácím hospodářství a zahrádkářství. Kromě teoretických přednášek uspořádal například štěpařský kurz. Tato aktivita byla pro převáţně zemědělskou obec, jakou byl Liptál, velmi potřebná a zcela přirozeně napomáhala k růstu politického vlivu agrární strany. Pilátovou zásluhou se Liptál stal místem, kde měla agrární strana i ve dvacátých a třicátých letech výrazné pozice. V tomto ohledu však situace v Liptále nebyla ničím zvláštní. Agrární strana získávala zpravidla výrazný počet hlasů ve všech obcích vsetínského okresu,

179

SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Bystřička, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 63, č. p. 68. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 746, č. p. 78. 181 Palacký, č. 7, 14. 2. 1913, s. 6. 182 Václavek, Matouš: Dějiny města Vsetína a okresu vsackého, Jindřich Slovák, Vsetín 1901, s. 327. 183 Palacký, č. 14, 4. 4. 1913, příloha Vsacké noviny, s. 6. 184 Palacký, č. 28, 8. 7. 1910, s. 6. 185 Palacký, č. 39, 26. 9. 1913, příloha Vsacké noviny, s. 5. Srov. SOkA Vsetín, Presidiální spisy Okresního úřadu ve Vsetíně I., 1909 - 1918, roč. 1916, karton č. 3, i. č. 45. 186 SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Archiv obce Heršpice, fond č. 140, kronika obce Heršpice, 1927 - 1945, s. 43. Srov. Almanach moravského sněmu zemského zvoleného od 11. listopadu do 7. prosince 1906, Česká novinářská a insertní kancelář V. Broumovského v Brně, Brno 1906, s. 180. 180

33

kde převaţovalo obyvatelstvo evangelického náboţenství a v nichţ byl malý podíl průmyslového dělnictva.187 4.3. Politická kariéra a činnost na moravském zemském sněmu v letech 1906 - 1912 Maxmilián Pilát se stal členem moravské agrární strany pravděpodobně uţ v prvních měsících její existence, neboť strana byla zaloţena koncem roku 1904188 a jiţ na podzim roku 1906 se stal jejím kandidátem ve volbách do moravského zemského sněmu. Zajímavostí je, ţe v těchto zemských volbách podporoval Josefa Krapku, kandidáta sociální demokracie ve všeobecné kurii za soudní okresy Valašské Meziříčí a Roţnov pod Radhoštěm.189 3. listopadu 1906 pořádal Krapka voličskou schůzi v Liptále, na které ho měl Pilát veřejně podporovat.190 V zemských volbách v roce 1906 Pilát kandidoval v českém volebním okrese ve voličské třídě venkovských obcí soudního okresu Vsetín. Volba poslance se uskutečnila 20. listopadu 1906. Z 928 voličů jich dalo Pilátovi hlas 535, 391 voličů dalo hlas místoděkanovi v Jevíčku Janu Daňkovi a 2 hlasy získal Jan Kratzl, nadgeometr ve Valašském Meziříčí. Pilát tak dostal nadpoloviční většinu a byl zvolen v prvním kole,191 28. prosince sloţil slib192 a 25. února 1907 byla volba zemským sněmem verifikována.193 Pilát se tak stal jedním z patnácti poslanců agrární strany, kteří se ve volbách prosadili z celkového počtu 21 kandidátů; agrární strana se tak stala druhou nejsilnější politickou stranou na Moravě.194 V následujících letech se Pilát v rámci strany řadil ke stoupencům jejího demokratičtějšího křídla, soustředěného kolem Františka Staňka.195 Na sjezdu důvěrníků agrární strany konaném 4. července 1909 v Brně byl ustaven jedním ze sedmi členů výboru, majícího za úkol dobudovat organizační strukturu strany a připravit její sjezd na únor

187

Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 32, 130, 132. 188 Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1996, s. 205. 189 Noviny z pod Radhoště, č. 47, 17. 11. 1906, s. 2. 190 Noviny z pod Radhoště, č. 46, 10. 11. 1906, s. 1, 2. 191 Sněmovní list 1906/7, 1. zasedání, příloha 94. 192 Sněmovní list 1906/7, 1. (polední) sezení, 1. zasedání, s. 8. 193 Sněmovní list 1906/7, 5. sezení, 1. zasedání, s. 263. 194 Pospěch, Pavel: Zaloţení agrární strany na Moravě. In: Časopis Matice moravské, roč. 100, č. 3 - 4, Brno 1981, s. 269. 195 Jaroslav Marcha: Hrst vzpomínek. In: Marcha, Jaroslav: František Staněk, vlastním nákladem, Brno 1927, s. 49. V moravské agrární straně probíhal v letech 1908 - 1910 boj dvou křídel, konzervativnějšího a modernějšího, pokrokového, který pak vyústil ve faktické vítězství pokrokového křídla. J. Malíř: Od spolků k moderním politickým stranám, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1996, s. 203, 204.

34

1910.196 Lze tedy předpokládat, ţe byl také dlouhodobě členem výkonného výboru strany, alespoň širšího.197 Během 11. sněmovní periody proběhla čtyři zasedání zemského sněmu: 1. v letech 1906 - 1907, 2. 1907 - 1910, 3. 1910 a 4. v letech 1911 - 1912. Během 1. zasedání byl Pilát zvolen členem pouze dvou sněmovních odborů, verifikačního a petičního.198 Během 2. zasedání uţ byl zvolen do petičního, verifikačního a školského odboru199 a během 3. zasedání uţ působil ve verifikačním, petičním, školském, sociálněpolitickém a nouzovém odboru, přičemţ ve verifikačním byl zvolen zapisovatelem.200 Do stejných odborů byl pak zvolen i během 4. zasedání.201 Od Pilátova členství v odborech se odvíjela také jeho činnost zpravodaje. Během 2. zasedání přednášel celkem 9 zpráv: 4 zprávy školského odboru, 3 zprávy školského odboru ve shodě s odborem finančním a po jedné zprávě odborů verifikačního a sociálněpolitického.202 Během 4. zasedání přednesl 8 zpráv: 6 zpráv školského odboru ve shodě s odborem finančním, 1 zprávu školského odboru a 1 sociálněpolitického odboru.203 Maxmilián Pilát aktivně zasahoval do jednání sněmu. Vznášel dotazy a interpelace, podával obyčejné, pilné i pozměňovací návrhy (samostatně nebo se na nich podílel), navrhoval rezoluce a mnohokrát také řečnil. Jako ostatní poslanci podával také petice obcí,204 učitelů,205 učitelských spolků,206 a dalších, většinou regionálních organizací apod. vesměs ţádajících podporu. Zdaleka nejvíce se Pilát na sněmu věnoval školským otázkám týkajícím se zejména rozvoje školství, hlavně na chudém Valašsku, ale také otázkám ohledně zlepšení učitelských

196

Výbor se skládal ze šesti zástupců krajů (Staněk, Kuchařík, Němec, Měchura, Pilát, Dostál) a jednoho zástupce Sdruţení zemědělců (Staroštík). Pospěch, Pavel: Zaloţení agrární strany na Moravě, In: Časopis Matice moravské, roč. 100, č. 3 - 4, Brno 1981, s. 269. 197 Na sjezdu agrární strany v roce 1914 byl zvolen členem širšího výkonného výboru. Palacký, č. 23, 5. 6. 1914, s. 2. 198 SL, 1906/7, s. 47, 432. 199 SL, 1907/10, s. 19, 20. 200 SL, 1910, s. 39, 40, 215. 201 SL, 1911/12, s. 37 - 39. 202 SL, 1907/10, s. 924, 1684, 2486, 3261, 3262, 3308, 4521, 4522, 4808, 5685. 203 SL, 1911/12, s. 451, 948, 1093, 1095, 2007 - 2009, 2047. 204 Např. SL, 1906/07, s. 716; SL, 1907/10, s. 3662; SL, 1911/12, s. 1338. 205 Např. SL, 1907/10, s. 3663; SL, 1911/12, s. 1338. 206 Např. SL, 1907/10, s. 418, 3705; SL, 1911/12, s. 1338.

35

poměrů, právních nebo platových. Účastnil se tří debat o školském rozpočtu.207 Připomínal neutěšený stav školství na Valašsku a nutnost poskytnutí tamním kvůli stavbě škol zadluţeným obcím daleko větších subvencí, neţ jakých se jim dostávalo. Poukazoval na fakt, ţe úroveň českých škol na Moravě daleko zaostává za úrovní škol německých, hovořil o velmi nízkých platech moravských, zejména evangelických učitelů, kterým se nezapočítávala léta strávená na soukromých školách. Dvakrát upozorňoval na velmi nuzný stav sirotčince na Falkensteinerově ulici v Brně. V únoru 1912 vyjmenoval poloţky rozpočtu, které povaţoval za nedostatečné a navrhl rezoluci ukládající zařazení poloţky dotací na podporu polévkových ústavů při obecných školách v chudých krajích do příštích školských rozpočtů.208 Pilát se zasazoval o zřizování škol. Na místodrţitele podal interpelaci ţádající stavbu obecné školy v Rajnochovicích v okrese Holešov209 a dotaz, zda se zasadí o rozšíření školy v Kateřinicích, kde byla podle jeho vlastních slov škola snad v nejhorším stavu na celé Moravě.210 Spolu s poslanci Mňukem, Staňkem ze Ţeletavy a Měchurou podal také návrh na poskytnutí jubilejního daru 1 000 000 korun na stavbu školních budov v chudých horských obcích.211 Dvakrát - ve druhém případě spolu s poslancem Dostálem - podal návrh na zavedení hospodářskovzdělávacích kursů pro učitele, kteří by měli vyučovat na hospodářských pokračovacích školách na venkově.212 Spolu s poslanci Kratzlem a Šerým podal návrh na zřízení hospodyňské školy pro Valašsko,213 se stejnými poslanci podal návrh na ustavení zimní hospodářské školy ve Vsetíně a s poslanci Šerým a Staňkem ze Ţeletavy vystoupil s návrhem na zřízení hospodyňské školy v Bojkovicích.214 Rovněţ se snaţil o změnu zemské legislativy ve prospěch moravských učitelů. Během 2. zasedání spolu s poslanci Kratzlem a Mňukem podal návrh na změnu § 65 zemského zákona ze dne 24. ledna 1870 (pozměněného zákonem ze dne 15. července 1899) o sníţení sluţební doby učitelstva na 35 let.215 Během 3. zasedání podal na místodrţitele dotaz, zda je ochoten zasadit se o to, aby výpomocní učitelé a učitelky, ustanovení na potřebnou dobu, mohli dostávat za dobu letních prázdnin plat stejně jako řádní učitelé a také podal návrh na

207

Konkrétně se jednalo o speciální debaty o zemském rozpočtu na konkrétní rok, týkající se rozpočtu potřeby veřejných obecných a měšťanských škol na Moravě a v moravských obvodních obcích ve Slezsku a rozpočtu moravského penzijního fondu pro učitele na obecných školách. 208 SL, 1906/7, s. 1931 - 1933; SL, 1907/10, s. 2940, 2951 - 2953; SL, 1911/12, s. 1647, 1652 - 1655, 1664. 209 SL, 1906/7, s. 797, 798, 2015. 210 SL, 1907/10, s. 2751. 211 SL, 1907/10, Rejstřík k předlohám, s. 25. 212 SL, 1907/10, s. 4432; SL, 1910, s. 194, 782. 213 SL, 1910, s. 767. 214 SL, 1911/12, s. 1111, 919. 215 Poslanci se odvolávali na platné říšské a zemské zákony, které měly sníţení sluţební doby umoţňovat. SL, 1907/10, s. 163, 412, 413.

36

změnu disciplinárního řádu pro učitele.216 Během 4. zasedání, v debatě o zprávě školního odboru o změně zákona ze dne 12. ledna 1870, z. z. č. 3 o dozoru ke školám a ustanovení okresních školních dozorců státními úředníky, pronesl řeč, v níţ velmi důrazně protestoval proti plánované definitivě okresních školních inspektorů, kterou by jim měli udělovat státní úředníci. Poukázal na fakt, ţe při ustanovování inspektorů není stanovena nutná kvalifikace k jejich funkci a tvrdil, ţe tímto zákonem by se ještě více omezily kontakty učitelů s inspektory a vyloučila se moţnost odvolávání nezpůsobilých inspektorů z funkce. V plánovaném zákoně spatřoval posilování státního, centralistického a byrokratického vlivu ve školství. V debatě o zprávě školního odboru v dohodě s finančním o poskytnutí drahotního přídavku učitelům obecných a měšťanských škol pro rok 1912 rozhořčeně mluvil o tom, jak „směšně“ nízký přídavek moravští učitelé dostali a učinil srovnání učitelských platů s platy výpomocných a správních úředníků, které byly mnohem vyšší, a následně podal čtyři pozměňující návrhy dodatečné podpory. Jeden návrh ale vzápětí odvolal a ostatní byly zamítnuty.217 Na sněmu vystupoval také ve prospěch postiţených dětí. Během jednání o zprávě finančního odboru ohledně memoranda podaného Ústředním spolkem jednot učitelských na Moravě kvůli zřízení Jubilejní zemské vychovatelny pro slabomyslné děti s českou vyučovací řečí upozornil na fakt, ţe na Moravě jako v jedné z posledních zemí v Rakousku dosud nebyl pro slabomyslné děti vybudován ţádný ústav. Naléhal proto na zemský výbor, aby své šetření v této záleţitosti urychlil.218 Podílel se také na návrhu na zaopatření chudých sirotků a na studii zařízení sirotčího spolku a sirotčích rad v kunštátském okrese a zařízení v bavorském Ursbergu, který byl podán dvakrát.219 Společně s poslancem Kratzlem vystoupil s návrhem na účast chovanců valašskomeziříčského ústavu pro hluchoněmé při vyučování výroby gobelínů.220 Jménem poslanců agrární strany podal Pilát dotaz ohledně nadučitele Konečného z Českého Bohdíkova obviněného z hanobení státu a církve a pochybení při výchově mládeţe. Ţádal, aby záleţitost byla znovu nestranně vyšetřena.221 V dalším dotaze Pilát po místodrţiteli ţádal odvolání nezákonně jmenovaných zástupců náboţenství v některých 216

SL, 1910, s. 703 - 705, 802. SL, 1911/12, s. 547, 552 - 556, 582, 1338, 1350 - 1353, 1358, 1362 - 1364. 218 SL, 1907/10, s. 4215, 4216. 219 Poprvé během 2. zasedání spolu s poslanci Venclů, Staňkem ze Ţeletavy, Dosoudilem, Dostálem, Mňukem, Kratzlem, Měchurou a Rychnovským a podruhé během 3. zasedání spolu s poslanci Venclů, Staňkem ze Ţeletavy, Dosoudilem, Měchurou, Kratzlem a Rychnovským. SL, 1907/10, s. 5787; SL, 1910, s. 268. 220 Návrh byl přidělen školskému odboru, který navrhl v tomto ústavu zavést vyučování výroby gobelínů a koberců pro schopné a nadané chovance; tento návrh byl následně přijat. SL, 1910, s. 194, 741, 742. 221 Místodrţitel odpověděl, ţe trest pro Konečného byl zmírněn. SL, 1907/10, s. 1200, 1201, 3241, 3242. 217

37

okresních školních radách na severní Moravě, kteří neměli své místo bydliště ve stejném okrese, kde působili jako zástupci, a jmenování zástupců nových.222 V posledním dotazu stran školství Pilát ţádal obsazení místa nadučitele v obci Nedvědice v okrese Tišnov podle zákonných předpisů.223 Dvakrát podal Pilát návrh na podporu vydání knihy Výchovná škola pokračovací na venkově.224 Spolu s poslancem Dostálem vystoupil Pilát s interpelací poţadující opětovné vyšetření podmínek ke zřízení německé soukromé školy v jevíčské ţidovské obci. Poslanci povaţovali zřízení školy za zbytečné, neboť ze 13 zapsaných ţáků nepocházel ani jeden z jevíčské ţidovské obce, jen 4 pocházeli z Jevíčka a zbytek pocházel z okolních obcí. V Jevíčku jiţ existovala veřejná německá škola, a tak vznikaly obavy, ţe nová škola by slouţila ke germanizačním účelům.225 Pilát také několikrát navrhoval - většinou s jinými poslanci - podpory obcím postiţeným ţivelnými pohromami, zejména obcím na Valašsku, stiţeným povodněmi v letech 1907, 1908 a 1910. Během 2. zasedání podal spolu s poslanci Kratzlem a Bubelou návrh na udělení nouzové podpory 250 000 korun okresům Valašské Meziříčí, Roţnov pod Radhoštěm a Vsetín na výstavbu silnic poničených povodněmi v létě 1907,226 o rok později navrhl udělení podpory obyvatelům Liptálu a sousedních obcí, postiţených povodní v květnu 1908227 a spolu s poslancem Kratzlem opět navrhl udělení podpory obyvatelstvu okresů Vsetín, Valašské Meziříčí a Roţnov pod Radhoštěm, postiţených povodní a neúrodou.228 Na podzim 1909 podal také pilný návrh na okamţité udělení co nejvydatnější podpory obyvatelům Slušovic v okrese Holešov, stiţeným poţárem229 a přimlouval se za petici obce Růţďky, ţádající odepsání dluhu kvůli povodni, která Růţďku postihla roku 1907.230 Během 3. zasedání podal Pilát spolu s poslanci Staňkem ze Ţeletavy, Dostálem, Venclů, Rychnovským, Měchurou, Kratzlem, Šromotou a Burešem nouzový návrh na podporu krajů stiţených v roce 1910 ţivelnými pohromami, spolu s poslanci Staňkem ze Ţeletavy a Dostálem návrh na poskytnutí nouzové podpory ze zemských i státních prostředků některým obcím v okresu Příbor231 a spolu s poslanci Kratzlem a Šerým návrh na udělení vydatné podpory obcím

222

SL, 1907/10, s. 2749, 2750, 3373. SL, 1910, s. 1400, 1401. 224 SL, 1907/10, s. 4431, 4432; SL, 1910, s. 267. 225 SL, 1907/10, s. 3704, 3705, 4712. 226 SL, 1907/10, s. 258 - 260, 417, 942, 943. 227 SL, 1907/10, s. 1698. 228 SL, 1907/10, s. 1843. 229 SL, 1907/10, s. 3497, 3498, 3549, 5594, 5595. 230 SL, 1907/10, s. 4213, 4214. 231 Jednalo se o obce Petřvald, Košátky, Petřvaldík a další. 223

38

v soudních okresech Vsetín, Roţnov pod Radhoštěm, Valašské Meziříčí, Valašské Klobouky a Vizovice.232 Dále se Pilát zasazoval o zlepšení komunikací ve valašskomeziříčském okresním hejtmanství a jeho okolí, zejména o výstavbu silnic. O nutnosti výstavby silnic v tomto regionu hovořil v debatách několikrát.233 Během 3. zasedání podal návrh týkající se přeloţení, respektive upravení okresní silnice vedoucí ze Vsetína do Vizovic a do Slušovic, návrh na výstavbu silnice ze Zděchova do Luţné ve vsetínském okrese jako stavby z nouze, spolu s poslanci Staňkem ze Ţeletavy a Dostálem navrhl stavbu, respektive nouzovou opravu okresní silnice v obci Prchalov v okrese Příbor a spolu s poslancem Kratzlem navrhl výstavbu okresní silnice II. třídy z Byniny do Krásna u Valašského Meziříčí.234 Pilát, znalý poměrů v Bystřičce, také mluvil během 4. zasedání o nutnosti stavby okresní silnice II. třídy v této chudé obci a připojil se k rezoluci, navrţené poslancem Šerým, ukládající zemskému výboru vymáhání nákladů na stavbu této silnice na ministerstvu.235 Opakovaně - celkem třikrát podával návrh na stavbu silnice II. třídy z Ratiboře v okrese Vsetín do Lázů v okrese Valašské Meziříčí.236 Podal také návrh ohledně regulace Rokytenky, přítoku Vsetínské Bečvy,237 a spolu s poslanci Burešem, Kratzlem a Smrčkem návrh na odepsání poplatnických příspěvků na regulaci Bečvy.238 Společně s poslanci Šerým a Kratzlem podal návrh na zavedení nového osobního vlaku na trati Vsetín - Velké Karlovice. Pilát také vystoupil s rezolucí, upozorňující ministerstvo ţeleznic na nutnost výstavby nádraţních budov na trati Vsetín - Velké Karlovice239 a podal dotaz na místodrţitele, zda by se mohl zasadit o lepší poštovní spojení na zmiňované trati.240 Poslední problematikou, kterou se Pilát na zemském sněmu intenzivněji zabýval, bylo zemědělství. Společně s poslanci Staňkem ze Ţeletavy, Burešem, Měchurou, Dostálem a Rychnovským podal dotaz, zda by mohlo být zrušeno omezení, kvůli němuţ nemohla být 232

Tyto tři návrhy byly začleněny do jednoho návrhu nouzového odboru. SL, 1910, s. 117, 537, 890, 891, 893. SL, 1907/10, s. 1590, 1598, 1599, 5617, 5621. 234 SL, 1910, s. 194, 266, 571, 785, 786, 801. 235 SL, 1911/12, s. 951 - 954. 236 Během 2. zasedání podával návrh samostatně, během 3. zasedání spolu s poslancem Kratzlem a během 4. s poslanci Šerým a Kratzlem. SL, 1907/10, s. 4530, 4531, 5653; SL, 1910, s. 266, 819, 820; SL, 1911/12, s. 1111. 237 SL, 1907/10, Rejstřík k předlohám, s. 27. 238 SL, 1910, s. 336. 239 SL, 1907/10, s. 5062, 5588 - 5591. 240 SL, 1910, s. 1399, 1400. 233

39

vybudována sušička brambor v Bystřici pod Hostýnem a spolu s poslancem Dostálem dotaz, zda by mohla být v Olomouci vybudována plodinová burza.241 Spolu s poslanci Staňkem ze Ţeletavy, Měchurou, Oklešťkem, Burešem, Rychnovským a Dostálem podal pilný návrh na „zřízení zemských pojišťoven poţárních, krupobitních a pro pád dobytka (...), čímţ by omezily se nouzové akce a hospodářská zdatnost, a existence veškerého obyvatelstva byla by lépe pojištěna.“242 Při jednání o návrhu zemědělského odboru na předloţení osnovy zákona o včelařském právu upozornil na důleţitou úlohu včelařství v hospodářství a na nutnost větší státní podpory včelařství, jakou by mohlo být zřízení včelařské školy, zavedení úřadu včelařského inspektora nebo subvence pro včelařské výstavy.243 Řečnil také při jednání o zprávě zemědělského odboru o vydání zákona „k zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka v markrabství moravském“ a při jednání o zprávě odboru pro vodní cesty o činnosti zalesňovací komise v oblasti Vsetínské Bečvy. Zdůrazňoval, ţe budoucnost Valašska spočívá především v chovu dobytka, a tudíţ by měly být hlavně zalesňovány neúrodné parcely, zatímco plochy, hodící se k chovu dobytka, by měly být ponechány ladem.244 V průběhu 2. zasedání podal Pilát na místodrţitele dvě interpelace týkající se Slušovic. V první se tázal místodrţitele, zda nechá vyšetřit poměry v tamějším druţstvu pro zpracování dřeva a hraček,245 ve druhé ţádal vyšetření stranického jednání faráře Bajara při rozdělování podpor pohořelým ve Slušovicích.246 Během tohoto zasedání podal spolu s poslanci Mňukem a Dostálem návrh na předepsání daní mimo sídlo provozovny,247 s poslanci Staňkem ze Ţeletavy a Šerým návrh na zakoupení roţnovského velkostatku zemí nebo některým zemským peněţním ústavem a s poslanci Staňkem ze Ţeletavy, Venclů, Rychnovským, Dosoudilem, Dostálem a Měchurou návrh na úpravu zemských financí. Při jednání o zprávě odboru pro záleţitosti obecní o návrhu poslanců Bubely a Šromoty na zřízení okresního hejtmanství ve Vsetíně ţádal o uspíšení procesu zřizování tohoto okresu a vyjádřil naději, ţe vsetínský okres bude samostatný jiţ 1. ledna 1909.248

241

SL, 1907/10, s. 3557 - 3562, 5797, 5798, 6107. Tamtéţ, s. 3656, 3657, 3887. 243 Tamtéţ, s. 2362 - 2364. 244 Tamtéţ, s. 2366, 2385. 245 Podle informací mělo být druţstvo spíše neţ hospodářským podnikem podnikem stranicko-politickým. Jeho členy měli být jen stoupenci katolicko-národní strany, kteří nebyli pro práci kvalifikováni a většina byla dokonce v příbuzenském vztahu. Kvalifikované dělníky jiného politického přesvědčení mezi sebe členové druţstva údajně nechtěli přijmout. 246 Farář měl vybírat pro farní úřad dary pro poškozené, ale i pět měsíců po poţáru ţádný výkaz o shromáţděných darech nepodal a odmítal je spravedlivě mezi pohořelé rozdělovat. SL, 1907/10, s. 5517 - 5521. 247 SL, 1907/10, Index, s. 306. 248 SL, 1907/10, s. 2173 - 2175, 3747, 3958. 242

40

Během 3. zasedání podal spolu s poslanci Kratzlem a Šerým návrh týkající se konfiskační praxe prováděné c. k. okresním hejtmanstvím ve Valašském Meziříčí249 a s poslanci Staňkem ze Ţeletavy, Venclů, Rychnovským, Dosoudilem, Dostálem a Měchurou opět návrh na úpravu zemských financí.250 Za dobu své činnosti na sněmu podal Pilát celkem 8 dotazů (z toho 6 samostatně), 4 interpelace (z toho 3 samostatně), 35 návrhů (z toho 10 samostatně), 2 pilné návrhy (z toho 1 samostatně) a sám podal jeden pozměňovací návrh a dvě rezoluce. Ve zvláštní příloze ke 4. zasedání 11. sněmovní doby lze zjistit brněnské adresy bydlišť všech tehdejších poslanců moravského zemského sněmu. U Maxmiliána Piláta je uvedena adresa Falkensteinergasse (dnešní ulice Gorkého) č. p. 35,251 coţ bylo pravděpodobným důvodem, proč na sněmu opakovaně upozorňoval na špatný stav sirotčince nacházejícího se v této ulici. V letech 1906 - 1912, kdy působil jako poslanec, pořádal Pilát ve vsetínském okrese, kromě jiţ zmíněných osvětových přednášek, také přednášky politické, na nichţ své voliče seznamoval s aktuální zemskou i státní politikou, děním na zemském sněmu apod. Například 8. prosince 1907 se spolu s poslanci říšské rady T. G. Masarykem a J. Kadlčákem zúčastnil veřejné schůze ţivnostníků ve Vsetíně.252 4.4. Další politická činnost Maxmilián Pilát kandidoval do zemského sněmu i v následujícím volebním období a to opět v českém volebním okrese ve voličské třídě venkovských obcí v té době jiţ samostatného politického okresu Vsetín. 17. června 1913 se konalo první kolo volby. Z 1042 odevzdaných hlasů získal 417 vsetínský továrník Karel Bubela ml., kandidát lidové strany, 373 hlasů starosta Malých Karlovic František Petřvalský, kandidát katolicko-národní strany, a pouze 252 hlasů získal Maxmilián Pilát, který tak do druhého kola nepostoupil. Podle vydání Moravského venkova z 20. června mělo ústředí agrární strany na Moravě vyzvat voliče, aby

249

SL, 1910, s. 580. Okresní hejtmanství mělo tehdy konfiskovat protiklerikální články v týdeníku Palacký. Srov. Palacký, č. 43, 21. 10. 1910, s. 3. 250 SL, 1910, s. 268. 251 SL, 1911/12, Verzeichnis der Landtags-Ausschüsse in der IV. Session 1911/12 der XI. Landtagsperiode, s. 92. 252 SOkA Vsetín, Archiv města Vsetín, i. č. 134, Kronika města Vsetína, s. 306. Další Pilátovy politické schůze viz např. Palacký, č. 12, 21. 3. 1908, s. 4 - 5; č. 41, 13. 10. 1911, příloha Vsacké noviny, s. 8; č. 43, 27. 10. 1911, s. 4; č. 46, 17. 11. 1911, příloha Vsacké noviny, s. 6; č. 38, 20. 9. 1912, s. 1.

41

ve druhém kole odevzdali své hlasy pokrokovému Karlu Bubelovi, „jak velí jich programová povinnost“.253 V roce 1907 Pilát dokonce kandidoval do říšské rady a to za venkovské obce soudních okresů Roţnov pod Radhoštěm, Vsetín a Vizovice.254 Protoţe však nedostal od úřadů dovolenou, své kandidatury se musel vzdát. Agrární strana pak svým voličům doporučila v tomto okrese volbu Karla Bubely, vsetínského továrníka a poslance zemského sněmu za národní stranu,255 v tomto volebním okrese však vyhrál klerikální kandidát Josef M. Kadlčák.256 I v následujících volbách do říšské rady, v roce 1911, Pilát kandidoval. Původně měl ve skupině venkovských obcí okresů Roţnov pod Radhoštěm, Vsetín a Vizovice kandidovat za agrární stranu Emanuel Vencl, ředitel zemské hospodářské školy v Roţnově pod Radhoštěm. Krátce před volbami se však kandidatury vzdal a doporučil svým voličům Maxmiliána Piláta, který byl také prohlášen oficiálním kandidátem agrární strany. Ten okamţitě začal pořádat voličské schůze,257 neměl ale jiţ mnoho času na dostatečné rozvinutí předvolební kampaně a jeho poráţka byla předvídatelná. Ve volbách opět zvítězil klerikál Josef M. Kadlčák, učitel z Frýdlantu, který získal 6166 hlasů, zatímco Pilát obdrţel 3532 hlasů.258 Ještě méně hlasů - dohromady 2066 - obdrţeli dva kandidáti sociální demokracie.259 V prezidiálních spisech okresního úřadu ve Vsetíně z roku 1916 si můţeme přečíst návrh na udělení Nejvyššího vyznamenání, které mělo být Pilátovi uděleno za jeho zásluhy pro obec Liptál i okolí. Pilát byl c. k. úřady shledán „přísně loajálním a rakouskopatriotického přesvědčení“,260 na čemţ měla bezesporu vliv propagace 4. válečné půjčky za 1. světové války. Z prezidiálních spisů se uţ však nedozvíme, zda mu vyznamenání skutečně bylo uděleno.261 Zanedlouho však Pilát dokázal, ţe není zcela loajálním rakouským patriotem. 1. května 1918 v 11 hodin dopoledne se na horním náměstí ve Vsetíně konalo shromáţdění uspořádané českoslovanskou sociálně demokratickou stranou a centralistickou českou sociálně demokratickou stranou: „Jako řečníci vystoupili ředitel školy Maxmilián Pilát 253

Palacký, č. 25, 20. 6. 1913, příloha Vsacké noviny, s. 5. Ve druhém kole volby, konaném 24. června 1913 zvítězil se 645 hlasy Karel Bubela ml., Petřvalský získal 421 hlasů. Palacký, č. 26, 27. 6. 1913, příloha Vsacké noviny s. 5. 254 Valašské noviny, č. 15, 14. 3. 1907, s. 8. 255 Valašské noviny, č. 18, 27. 4. 1907, s. 8. 256 Valašské noviny, č. 21, 18. 5. 1907, s. 2. 257 Palacký, č. 22, 6. 6. 1911, s. 4. 258 Palacký, č. 24, 16. 6. 1911, s. 4. 259 Palacký, č. 26, 29. 6. 1911, s. 2. 260 SOkA Vsetín, Presidiální spisy Okresního úřadu ve Vsetíně I., 1909 - 1918, roč. 1916, karton č. 3, i. č. 45. 261 Tamtéţ.

42

z Liptálu a městský lékař MUDr. Břetislav Kalandra ze Vsetína. První řečník nejdříve vysvětlil, proč se na prvomájové slavnosti dělnictva podílejí právě pokrokové občanské strany; poté poţadoval sebeurčení a zřízení samostatného národního česko-slovenského státu. Dále se také vyjádřil k projevu bývalého ministra zahraničí a zdůraznil, ţe se český národ nespoléhá na pomoc svých nepřátel, nýbrţ na svou vlastní sílu, která jej dovede ke splnění jeho cílů. Nakonec řečník poţadoval urychlené uzavření míru. (...) K závěru přečetl prve jmenovaný řečník Pilát příseţnou formuli z praţského sjezdu z 13. dubna toho roku, načeţ bylo shromáţdění, čítající zhruba 4000 osob, rozpuštěno.“262 Z balkonu radnice na horním náměstí k obyvatelům Vsetína Pilát promluvil také 29. října 1918 spolu s JUDr. Janem Kořínkem. „Promluvil o dlouhém utrpení našeho lidu doma, a potřebě bratrské lásky a obětavosti všech vrstev v této velké dějinné době, o uvědomělé kázni všeho občanstva vůbec. Dav provolal nadšeně slávu a zazpíval národní hymnu.“263 Tři dny nato, 1. listopadu 1918, byl ve Vsetíně ustaven Okresní národní výbor, jehoţ členem byl zvolen také Maxmilián Pilát.264 Ve funkci ale dlouho nesetrval, protoţe byl povolán do Národního shromáţdění v Praze za agrární stranu.265 V Národním shromáţdění sloţil slib na jeho čtvrté schůzi 21. listopadu 1918. Postupně byl zvolen do výboru školského, do výboru rozpočtového (v doplňovací volbě za poslance Sonntaga) a kulturního, ve kterém byl následně zvolen zapisovatelem. Působil také jako zpravodaj; na 66. schůzi 22. června 1919 přednášel zprávu kulturního výboru o zřizování obecních knihoven.266 4.5. Závěr života V roce 1920 Maxmilián Pilát odešel do penze a na jeho místo nastoupil jiţ zmíněný František Plachý, který proslul rovněţ jako významný veřejný činitel.267 Pilátovi se odstěhovali do Brna, kde krátce bydleli v centru města, na Dominikánském náměstí č. 6-7, ale v červenci 1921 se odstěhovali do úřednické čtvrti, do Gomperzovy ulice č. 3 (dnešní Mahenova ulice na Ţlutém kopci),268 kde Maxmilián Pilát bydlel aţ do své smrti.269 V Brně

262

SOkA Vsetín, Presidiální spisy Okresního úřadu ve Vsetíně I., 1909 - 1918, roč. 1918, karton č. 4, i. č. 71. SOkA Vsetín, Archiv města Vsetín, i. č. 134, Kronika města Vsetína, s. 397. 264 Svobodný lid, č. 3, 23. 11. 1918, s. 2. 265 Randýsek, Robert: Okresní národní výbor na Vsetíně v roce 1918. In: Valašsko - sborník o jeho ţivotě a potřebách, č. XII, Vlastivědný ústav na Vsetíně, 1968, s. 3 - 8. 266 http://www.psp.cz/eknih/1918ns (ověřeno dne 18. 2. 2009) 267 Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 376. 268 Archiv města Brna (dále jen AMB), fond Z1, Pobytová evidence obyvatel, (1908) 1918 - 1953, karty na jméno Pilát - Pilátová. 269 AMB, Rukopisy č. 5580, Úmrtní protokol 1928 /Maxmilián Pilát/. 263

43

ještě zastával funkci tajemníka republikánské (agrární) strany.270 Zemřel několik dnů po svých šedesátých sedmých narozeninách, 16. prosince 1928, v zemské nemocnici v Brně.271 Dcera Marie místo v liptálské škole opustila jiţ v roce 1919, kdy nastoupila v dívčí obecné škole v Brně na Vídeňské ulici.272 Dále v Brně působila v dívčí škole na Dlouhé (od roku 1922)273, na smíšené škole na Babákově náměstí (od roku 1929) a na dívčí obecné škole na Veveří (od roku 1939). V roce 1941 se vrátila na školu na Babákově náměstí, kde působila jako řídící učitelka aţ do roku 1948, kdy odešla do penze.274 Syn František měl zajímavější kariéru. Po absolvování Vyšší školy technické byl zaměstnán ve Filmových ateliérech Baťa Zlín. Seznámil se s reţisérem Otakarem Vávrou, se kterým se podílel na experimentálním snímku Světlo proniká tmou, v polovině 30. let získal patent na zvukovou aparaturu Pilát-Háša, roku 1945 se podílel na přípravě a realizaci znárodnění československé kinematografie. V letech 1946 - 1978 působil v řadě významných technických a řídících funkcí v československém filmu (například v letech 1948 - 1952 působil jako ústřední ředitel pro plánování a výzkum Československého státního filmu, v letech 1952 - 1954 jako náměstek generálního ředitele ČSF pro technický výzkum) a významně přispěl k zavádění nových postupů a technik do československé kinematografie. Byl také spoluzakladatelem a

viceprezidentem Mezinárodního svazu technických

kinematografických sdruţení UNIATEC.275

270

SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Archiv obce Heršpice, fond č. 140, kronika obce Heršpice, 1927 - 1945, s. 43. Srov. Masarykův slovník naučný, lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. Díl V., N Q. Československý kompas, Praha 1931, s. 691; Ottův slovník naučný nové doby - dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, dílu čtvrtého svazek druhý, Novina, Praha 1937, s. 1069. 271 18. prosince 1928 byly jeho ostatky převezeny do Pardubic ke zpopelnění. AMB, Rukopisy č. 5580, Úmrtní protokol 1928 /Maxmilián Pilát/. 272 AMB, Osobní spisy zaměstnanců městských, školských a kulturních zařízení, vyvázaných ze sluţby v l. (1933) 1953 - 1960, i. č. 4418, karton 371, Pilátová Marie. 273 AMB, fond B1/39, Kartotéka domovského práva, karta na jméno Marie Pilátová. 274 AMB, Osobní spisy zaměstnanců městských, školských a kulturních zařízení, vyvázaných ze sluţby v l. (1933) 1953 - 1960, i. č. 4418, karton 371, Pilátová Marie. 275 Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992, s. 545.

44

5. Závěr Aktivní činnost Antonína Hulky na zemském sněmu (podávání interpelací, návrhů, rezolucí, projevy) se většinou týkala poslancova voličského obvodu, v prvé řadě Valašského Meziříčí a jeho okolí a pak celého valašskomeziříčského okresu. Vystoupil však také s mnohými řešeními problémů celozemských a dokonce i několika problémů celostátních, respektive státoprávních, hájících zájmy a práva českých zemí nebo českých obyvatel Moravy. Témata, kterými se Hulka na sněmu zabýval, příliš nekorespondovala s odbory, jejichţ byl členem, s výjimkou školství. V éře „drobečkové politiky“, jazykových zákonů a intenzivních jednání o česko-německém vyrovnání na Moravě byla problematika školství, zvláště zřizování českých škol, obecně častým tématem, na druhé straně jiţ zmíněné sympatie regionálního učitelstva a jeho podpora Hulky při volbách byly také nemalými důvody, proč se Hulka věnoval nejintenzivněji právě problémům školství. Se svou profesí notáře byl Hulka mezi českými poslanci zemského sněmu zřejmě výjimkou; mezi lety 1896 - 1902 byl v jejich řadách jediným notářem.276 Pokud bychom ale o Hulkovi uvaţovali jako o právníkovi, pak ţádnou výjimkou nebyl; mezi lety 1890 a 1902 bylo mezi českými poslanci 12 právníků, v letech 1902 - 1906 jich bylo 13, tedy téměř polovina.277 Profese právníka, respektive notáře se na Hulkově činnosti na sněmu v podstatě nijak neprojevila, nicméně problémy, na které poukazoval v některých návrzích či interpelacích, prokazují poměrně slušnou znalost tehdejšího byrokratického aparátu ať uţ na okresní, či na zemské úrovni. Fakt, ţe byl pravděpodobně jediným notářem ve městě, ţe zde zaloţil školu a byl ji schopen několik let vydrţovat, ale třeba také fakt, ţe hned v roce svého příchodu do města stanul v čele místního hasičského sboru, nedává prostor pochybám, ţe v tak malém městě, jakým na přelomu 19. a 20. století Valašské Meziříčí bylo, patřil Hulka k honoraci. Vedle něj, starosty Mikyšky a okresního hejtmana se zde uţ pravděpodobně nenacházelo mnoho lidí (pokud vůbec nějací), kteří by disponovali takovým vlivem, postavením nebo majetkem. Jak je patrné z obou nekrologů, ve svém domácím regionu Hulka tak docela oblíben nebyl. Neřadil se ani mezi místní konzervativní klerikály, na druhou stranu však nemůţeme ani říci, ţe by patřil mezi stoupence později vzniklého pokrokového spolku. Obě strany mu vyčítaly 276

Fiala, Petr: Zastoupení českých politických stran na moravském zemském sněmu na konci 19. století. In: Časopis Matice moravské, Matice moravská, roč. 107, č. 1, Brno 1988, s. 68. 277 Malíř, Jiří: K roli advokátů v politice v období do roku 1918. In: Z minulosti advokacie - sborník příspěvků z 1. konference o dějinách advokacie konané dne 11. 11. 2004 v Praze, Linde Praha a. s., Praha 2005, s. 57.

45

jeho nestálou povahu a oportunismus; pokles důvěry u místních obyvatel se pak projevil jeho nezvolením v zemských volbách v roce 1906 a následujícího roku ve volbách do říšské rady. Nicméně je zjevné, ţe se na valašskomeziříčsku těšil nemalé úctě a respektu u obyvatel napříč názorovým spektrem. Také aktivní působení Maxmiliána Piláta na zemském sněmu se ve velké většině omezovalo na jeho volební obvod, tedy vsetínský soudní okres a jeho bezprostřední okolí. Několikrát však vystoupil i s problémy týkajícími se celé země, zejména v otázkách školství. Pilát svědomitě hájil zájmy svého učitelského stavu a z jeho vystupování je znát, ţe poměry v rakousko-uherském školství dobře znal, věděl, jakými problémy trpí a snaţil se je řešit. Jeho příslušnost k moravské agrární straně byla však na sněmu patrná také. Ţe mu problémy moravského zemědělství cizí skutečně nebyly, vyplývá i z témat osvětových přednášek, které na Valašsku pořádal. Pilátovo členství ve sněmovních odborech se do jeho vlastních aktivit při jednáních sněmu příliš nepromítlo, snad s výjimkou dvou odborů, školského a nouzového. Kromě jiţ zmíněného školství byly jeho prioritami na sněmu také podpora oblastí postiţených ţivelnými pohromami a výstavba komunikací, zejména silnic, coţ byly pro Valašsko záleţitosti příznačné, ale nutno říci, ţe také velmi důleţité, neboť v té době tento region stále ještě trpěl nerozvinutou sítí silnic a častými povodněmi. Piláta lze bez nadsázky označit za typického zemského poslance své doby. Díky novému volebnímu řádu z roku 1905 byl počet českých mandátů III. kurie venkovských obcí na moravském zemském sněmu zvýšen na 39, ve venkovské kurii byla zavedena přímá volba a sníţením daňového cenzu byla rozšířena i voličská základna této kurie.278 Předtím by bylo zvolení učitele z chudé valašské obce do sněmu jen těţko myslitelné. I kdyţ mezi zemskými poslanci ostatních českých politických stran ţádní učitelé nebyli,279 mezi poslanci agrární strany nebyla profese učitele neobvyklá; učitelé a úředníci tvořili celou třetinu jejích poslanců zvolených v roce 1906.280 Nejen svým téměř třicetiletým působením jako řídící učitel, ale především svou dlouholetou veřejnou činností ve prospěch obce vyvolal Pilát u občanů Liptálu respekt vůči

278

Balík, Stanislav a kol.: Politický systém Českých zemí 1848 - 1989, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2003, s. 41. 279 Malíř, Jiří: K roli advokátů v politice v období do roku 1918. In: Z minulosti advokacie - sborník příspěvků z 1. konference o dějinách advokacie konané dne 11. 11. 2004 v Praze, Linde Praha a. s., Praha 2005, s. 57. 280 Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1996, s. 205.

46

učitelskému povolání.281 Svými osvětovými přednáškami, kurzy a další činností si posléze vybudoval vliv na celém Vsetínsku a vzbudil důvěru zvláště u jeho venkovského obyvatelstva, coţ mu umoţnilo reprezentovat venkovské obce tohoto regionu na zemském sněmu. Zdá se, ţe Antonín Hulka i Maxmilián Pilát nebyli nijak zvlášť atypickými představiteli regionů ve vyšší, zemské politice. Oba aktivně na zemském sněmu vystupovali většinou ve prospěch svého politického okresu, hlavně jeho venkovských obcí, za které byli zvoleni. Hulka se zaměřoval hlavně na oblast soudního okresu Valašské Meziříčí (přestoţe byl reprezentantem všech tří jeho soudních okresů) a Pilát analogicky kladl důraz na Vsetínsko. Zejména činnost Piláta byla s jeho volebním obvodem těsně svázána. Zatímco Pilát podával návrhy, interpelace apod. většinou spolu s jinými poslanci a postupoval zřejmě těsněji v souladu s programem své strany, Hulka na zemském sněmu vystupoval mnohem více samostatně, přicházel i s návrhy snaţícími se zlepšit postavení Čechů v monarchii a také jeho mluvené projevy byly mnohem odváţnější. Oba poslanci se shodovali v prioritních tématech, se kterými na sněmu vystupovali. Nejvíce se věnovali školství. Tato problematika, jak jiţ bylo zmíněno, zaujímala v české politice v době „národnostního vření“ na přelomu 19. a 20. století jedno z předních míst, na druhou stranu pro zaostalý valašskomeziříčský okres, kde zejména obecné školy byly ve špatném stavu, byla velmi důleţitá. Zásadní byla pro Valašsko také další priorita obou poslanců, a sice zlepšování dopravní infrastruktury a dostupnosti regionu. Zlepšení ţelezničního spojení a především stavba silnic, mostů, vypořádávání se s následky častých ţivelných pohrom, zejména povodní a snaha předcházet jim meliorací břehů řek a potoků, byly záleţitostmi, které oba poslanci na sněmu řešili takřka nepřetrţitě. Jak moc oba poslanci svému regionu na sněmu v konečném důsledku prospěli, se však můţeme jen domnívat. Ve sněmovních listech se můţeme přesvědčit, ţe velké mnoţství návrhů, zejména Hulkových, bylo zamítnuto, některé návrhy byly zařazeny jako dílčí v rámci návrhů sněmovních odborů a o mnohých vůbec nelze zjistit, jak dopadly. Pouze u zlomku z celkového počtu návrhů můţeme dohledat celý proces jejich schvalování od předloţení poslanci aţ po ratifikaci. Z jejich vystupování na sněmu, zejména z mluvených projevů, je patrné, ţe Hulka i Pilát byli českými vlastenci. Oba často vystupovali v zájmu českého národa, kritizovali 281

Dřívější učitel v Liptále byl velmi nepopulární. Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994, s. 289, 290.

47

zákony stranící německé menšině na Moravě a poukazovali na křivdy způsobované českému obyvatelstvu většinou ze strany úřadů, ať uţ se jednalo o případy skutečné, nebo údajné. Zajímavé je, ţe oba poslanci na zemském sněmu reprezentovali region, ze kterého nepocházeli. Na Valašsku se ani nenarodili, ani v něm nevyrůstali. Hulka byl nadřízenými úřady přeřazen do Valašského Meziříčí, aby zde vykonával funkci c. k. notáře. Nedá se zjistit, zda mohl tento výběr místa svého působení ovlivnit. V době svého příchodu na Valašsko byl jiţ zralou osobností. Měl rodinu, vysokoškolské vzdělání, dlouholetou praxi a od počátku svého příchodu do města se zapojoval do veřejného ţivota a politiky. Pilátovy osudy byly v tomto smyslu podobné. I on na Valašsko přišel ve svých 25 letech díky svému povolání. Také on pocházel z chudého rolnického prostředí, také měl vzdělání, a i kdyţ mu to zřejmě trvalo déle neţ Hulkovi, také se postupně vypracoval mezi nejvýraznější osobnosti veřejného, kulturního i politického ţivota regionu, ve kterém strávil většinu svého ţivota. To, ţe se s regionem sţil, nezpochybňuje ani fakt, ţe poslední, penzijní, léta svého ţivota strávil v Brně. Pokud Maxmiliána Piláta označíme „pouze“ jako zástupce regionu na zemském sněmu, pak Antonín Hulka status regionálního politika přesáhl jen nevýrazně. Oba dva však důstojně reprezentovali Valašsko, domáhali se pro něj co největších výhod a snaţili se, aby tento chudý kraj nestál na okraji zájmu vysokých úřadů. Přestoţe zprávy o nich neplnily stránky místních novin - zmínky v týdenících jsou velmi sporadické - ze zjištěných skutečností vyplývá, ţe na přelomu 19. a 20. století dosahovalo opravdu jen velmi málo lidí v regionu takového významu, vlivu, ale i respektu jako oni.

48

Obrazové přílohy Příloha č. 1 Antonín Hulka

Zdroj: Malíř, J.: Vývoj liberálního proudu české politiky na Moravě, obrazová příloha, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, Brno 1985.

49

Příloha č. 2 Antonín Hulka v hasičském stejnokroji jako velitel dobrovolného hasičského sboru ve Valašském Meziříčí (1883 - 1894)

Zdroj: Skácel, R.: Památník ţupních hasičských jednot - Kravařské č. 2, Valašské č. 32, Severo-východní Moravy č. 33 a Vsacké č. 45, Místek 1912.

50

Příloha č. 3 Maxmilián Pilát

Zdroj: SokA Vsetín, Sbírka forografií, i. č. 1576.

51

Příloha č. 4 Obecná škola (nyní mateřská škola) v Liptále, ve které v letech 1892 - 1920 působil Maxmilián Pilát

Zdroj: Obecní úřad Liptál

52

Seznam obrazových příloh Příloha č. 1: Antonín Hulka Příloha č. 2: Antonín Hulka v hasičském stejnokroji jako velitel dobrovolného hasičského sboru ve Valašském Meziříčí (1883 - 1894) Příloha č. 3: Maxmilián Pilát Příloha č. 4: Obecná škola (nyní mateřská škola) v Liptále, ve které v letech 1892 - 1920 působil Maxmilián Pilát

53

Prameny a literatura 1. Prameny Almanach moravského sněmu zemského zvoleného od 11. listopadu do 7. prosince 1906, Česká novinářská a insertní kancelář V. Broumovského v Brně, Brno 1906. AMB, fond B1/39, Kartotéka domovského práva. AMB, fond Z1, Pobytová evidence obyvatel, (1908) 1918 - 1953. AMB, Osobní spisy zaměstnanců městských, školských a kulturních zařízení, vyvázaných ze sluţby v l. (1933) 1953 - 1960, i. č. 4418, karton 371. AMB, Rukopisy č. 5580, Úmrtní protokol 1928. Doklady a poznámky k dějinám Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895. Evangelická fara Liptál, Kronika Jana Urbana (1960-1965) a Josefa Dani (1965-1978). Heller, Hermann: Mährens Männer der Gegenwart. Biographisches Lexikon. I. Teil: Gesetzgeber und Politiker. (Herrenhausmitglieder, Reichsrats- und Landtagsabgeordnete, Staatsmänner, Diplomaten etc.), Selbstverlag, Brünn 1912. Krška, Titus: Hasičská kronika, vlastním nákladem, Holešov 1898. Marcha, Jaroslav: František Staněk, vlastním nákladem, Brno 1927. MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Břeclav, českobratrská evangelická církev - farnost Klobouky u Brna - matrika narozených, 1858 - 1867, matrika č. 3705.

54

MZA Brno, Studijní kopie mikrofilmu, fond E67 - matriky, Okres Kroměříţ, Římskokatolický farní úřad Těšnovice, Kotojedy - matrika narozených, 1784 - 1869, matrika č. 8425. Navrátil, Michal: Almanach československých právníků, vlastním nákladem, Praha 1930. Navrátil, Michal: Almanach sněmu markrabství moravského (1896 - 1902), vlastním nákladem, Plzeň 1899. Noviny z pod Radhoště, roč. 1902, č. 39; 1906, č. 46, 47, 48; 1910, č. 12, 14. Obecní úřad Liptál, fotografie staré školy. Palacký, roč. 1908, č. 12, 23; 1910, č. 14, 28, 43; 1911, č. 22, 24, 26, 41, 43, 46; 1912, č. 38, 51; 1913, č. 7, 14, 25, 26, 39; 1914, č. 2, 17, 23. Pátek, Emil: Obec Heršpice u Slavkova - příspěvek kulturně-vzdělávací, vlastním nákladem, Slavkov u Brna 1928. Skácel, Richard: Památník ţupních hasičských jednot - Kravařské č. 2, Valašské č. 32, Severo-východní Moravy č. 33 a Vsacké č. 45, Místek 1912. Sněmovní list o seděních moravského sněmu zemského svolaného nejvyšším patentem ze dne (...), roč. 1890, 1892, 1892, 1893/94, 1894/95, 1895/96, 1896/97, 1898, 1898/99, 1899/1900, 1900/01, 1901/02, 1902/03, 1904, 1905/06, 1906/07, 1907/10, 1910, 1911/12. SOkA Kroměříţ, Sčítací operáty - 1880, 1890, obec Kotojedy, OÚ Kroměříţ, fond A-9, i. č. 1240. SOkA Vsetín, Archiv města Vsetín, i. č. 134, Kronika města Vsetína. SOkA Vsetín, Archiv obce Liptál, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, i. č. 3.

55

SOkA Vsetín, Archiv obce Valašské Meziříčí, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, svazek 1884 - 1889, i. č. 108, s. 48; svazek 1889 - 1901, i. č. 109. SOkA Vsetín, Archiv obce Valašské Meziříčí, Kniha zápisů ze schůzí obecního výboru, svazek 1901 - 1909, i. č. 110. SOkA Vsetín, Masarykův státní koedukační ústav učitelský Valašské Meziříčí, i. č. 220. SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Maxmilian Pilat, 1889 1910. SOkA Vsetín, OŠV Valašské Meziříčí, i. č. 235, karton 134, spis Marie Pilátová, 1903 - 1910. SOkA Vsetín, OŠV Vsetín, i. č. 58, karton 50, spis Marie Pilátová, 1911 - 1922. SOkA Vsetín, Presidiální spisy Okresního úřadu ve Vsetíně I., 1909 - 1918, roč. 1916, karton č. 3, i. č. 45. SOkA Vsetín, Presidiální spisy Okresního úřadu ve Vsetíně I., 1909 - 1918, roč. 1918, karton č. 4, i. č. 71. SOkA Vsetín, Sbírka fotografií, i. č. 1576. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 626. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 723. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Valašské Meziříčí, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 820A. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1890, obec Bystřička, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 63.

56

SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1900, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 746. SOkA Vsetín, Sčítací operáty - 1910, obec Liptál, OÚ Valašské Meziříčí, i. č. 15A. SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Archiv obce Heršpice, fond č. 140, kronika obce Heršpice, 1927 - 1945. SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1857, 1869, 1880, obec Heršpice, fond 712, karton 75. SOkA Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, Sčítací operáty - 1890, obec Heršpice, fond 712, karton 77. Svobodný lid, roč. 1918, č. 3. Václavek, Matouš: Dějiny města Vsetína a okresu vsackého, Jindřich Slovák, Vsetín 1901. Valašské noviny, roč. 1907, č. 8, 14, 15, 18, 21. Zemský archiv Opava, Sbírka matrik (bývalého) Severomoravského kraje, 1571 - 1949 (1950), Úmrtní matrika římskokatolické fary Valašské Meziříčí, Tom. XVI. z let 1878 - 1912, fol. 625, poř. č. 19. 2. Literatura Baletka, Ladislav: 100 let dobrovolné poţární ochrany ve Valašském Meziříčí - jubilejní výroční zpráva za léta 1872 - 1972, výbor Českého svazu poţární ochrany - poţárního sboru ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí 1972. Baletka, Ladislav a kol.: Liptál - kapitoly z historie obce na Valašsku, Obecní úřad Liptál, Zlín 1994. Balík, Stanislav a kol.: Politický systém Českých zemí 1848 - 1989, Masarykova univerzita v Brně, Brno 2003. 57

Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992. Fiala, Petr: Zastoupení českých politických stran na moravském zemském sněmu na konci 19. století. In: Časopis Matice moravské, Matice moravská, roč. 107, č. 1, Brno 1988. Heršpice - sborník vydaný u příleţitosti sjezdu rodáků, Obec Heršpice, Heršpice 2006. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek III. Okresy: Olomouc město a venkov, Litovel, Šternberk, Mor. Beroun, Profil, Ostrava 1972. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek IV. Okresy: Přerov, Hranice, Kroměříţ, Profil, Ostrava 1978. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek VII. Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov (Zlín), Profil, Ostrava 1980. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Svazek X. Okresy: Brno - město, Brno - venkov, Vyškov, Profil, Ostrava 1986. Hrst vzpomínek na dobu poslanecké činnosti T. G. Masaryka na Valašsku, Tělovýchovná jednota Sokol, Valašské Meziříčí 1935. Malíř, Jiří: K roli advokátů v politice v období do roku 1918. In: Z minulosti advokacie sborník příspěvků z 1. konference o dějinách advokacie konané dne 11. 11. 2004 v Praze, Linde Praha a. s., Praha 2005. Malíř, Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám, Masarykova univerzita v Brně, Brno 1996. Malíř, Jiří: Vývoj liberálního proudu české politiky na Moravě - Lidová strana na Moravě do roku 1909, Univerzita J. E. Purkyně v Brně - filozofická fakulta, Spisy filozofické fakulty č. 258, Brno 1985. Nečas, Ctibor: T. G. Masaryk a východní Morava, Matice Moravská, Brno 1997. 58

Okres Vsetín: Roţnovsko, Valašskomezříčsko, Vsetínsko. Hvězdárna Valašské Meziříčí, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Okresní úřad Vsetín, Brno 2002. Ottův slovník naučný nové doby - dodatky k velikému Ottovu slovníku naučnému, dílu čtvrtého svazek druhý, Novina, Praha 1937. Pospěch, Pavel: Zaloţení agrární strany na Moravě. In: Časopis Matice moravské, Matice moravská, roč. 100, č. 3 - 4, Brno 1981. Randýsek, Robert: Okresní národní výbor na Vsetíně v roce 1918. In: Valašsko - sborník o jeho ţivotě a potřebách, č. XII, Vlastivědný ústav na Vsetíně, 1968. 3. Internetové zdroje http://www.psp.cz/eknih/1918ns (ověřeno dne 18. 2. 2009)

59