ANTOINE DE SAINT – EXUPÉRY MALÝ PRINC Nakladatelství: Albatros, 1977 Překlad: Zdeňka Stavinohová Zařazení: moderní světová literatura 1. pol. 20. století - Meziválečná světová literatura - vliv 1. světové války - přibývá prvků absurdity, negativní postoj ke společnosti, existencionální otázky Antoine de Saint - Exupéry byl francouzský prozaik, publicista a letec. Pocházel aristokratické rodiny. Studoval ve Švýcarsku a v Paříži. Od mládí se zajímal o letectví. Leteckou způsobilost získal během vojenské služby. Letectví se věnoval celý život. Jako pilot podnikl četné cesty po celém světě. Konal přednášková turné, psal reportáže. Literární a publicistické činnosti se věnoval již od dvacátých let. Do 2.světové války se Antoine de Saint - Exupéry sám přihlásil. Přestože byl lékaři prohlášen za neschopného válečných letů, usiloval, aby se mohl aktivně zapojit, což si nakonec prosadil. Podle svědků z jeho jednotky (letka 2/33) byl jeden z nejodvážnějších, bojoval s velkým nasazením a bez ohledu na riziko. Zahynul při průzkumném letu, pravděpodobně nad Středozemním mořem nedaleko Korsiky. Desítky let se vedou diskuze, jak vlastně Exupéry zemřel. V roce 2000 byly trosky spisovatelova letadla nalezeny v moři poblíž francouzského Marseille. Bývalý stíhač německé luftwaffe Horst Rippert tvrdí, že Saint-Exupéryho sestřelil právě on a řekl: " Kdybych věděl, že uvnitř sedí jeden z mých nejoblíbenějších autorů, nikdy bych nestřílel." Literární útvar: filozofická pohádka, vydaná v roce 1943 Celková charakteristika - kniha je rozdělena do 27 kapitol – mnohé z nich jsou velmi krátké - je psána z pohledu autora, který je v ději druhou nejdůležitější postavou, po malém princi Prostor: Sahara, kde potkává Malý princ pilota, který zde havaroval. Malý princ pilotovi vypráví o svých zážitcích z jiných planet. Čas: 9 dnů Téma: Tato slavná kniha vypráví o pilotovi (autorovi), který ztroskotal na Sahaře. Tam se setkává s malým princem, který přiletěl ze své planetky ve vesmíru na Zemi, protože si nebyl jist láskou své květiny, kterou miloval. Pomůže pilotovi najít studnu s vodou a po hadím uštknutí se vrací na svou planetku. Je to filozofická pohádka, ke které se mnohdy vrací děti i dospělí. Hlavní postavy: Malý Princ: malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, nikdy neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý, rád poznává nové věci, vyžaduje pozornost Pilot: sám autor, který ztroskotal na Sahaře Obě postavy se vyvíjí, navzájem se ovlivňují a vytváří si k sobě pouto. Vedlejší: had- uštkne Prince, který se díky tomu dostane zpět na svoji planetu růže- snaží se být před Princem pyšná a namyšlená, ale on ji má velmi rád liška- stane se jeho přítelkyní, ukáže mu význam slova ,,ochočit si někoho,, Citáty: „Co je důležité, je očím neviditelné.“ (Liška princovi svěřuje své tajemství.) „Máš-li v lásce květinu, která je na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“ (Princ vysvětluje pilotovi, že nikdy nevidíme, to co je důležité.)
Děj: Příběh začíná vyprávěním autora o jeho životě a vztahu k dospělým lidem. Velmi se trápí tím, že nemá žádného přítele. Rád maluje obrázky, ale dospělí v nich nikdy nevidí to, co on sám namaloval. Při jeho cestě do pouště se mu porouchal motor, a protože neměl nářadí, ale hlavně nedostatek vody a jídla, myslel si, že zde zemře. Ten den se mu však do života přistane Malý princ, který v jeho kresbách vidí právě to co on sám. Malý princ jej požádá, aby mu nakreslil beránka, ale neustále má k jeho malůvkám výtky. Tak mu beránka nakreslí schovaného do krabice a Malý princ je spokojený. Antoinovi se Malý princ zalíbí svou něžností, nevinností a krásou. A ten mu vylíčí svůj život a svoji planetu, na které žije. Dozví se, že žije na malinké planetě, na které jsou 3 sopky, které pravidelně každý den vymetá. O růži, která se jednoho dne záhadně objevila na jeho planetě a kterou si Malý princ hned zamiloval i přesto, že se chovala nafoukaně a pyšně. Vymyslela si, že ji musí denně opečovávat, na noc ji přikrýt poklopem aby jí nebyla zima a zakrývat ji zástěnou před průvanem. A potom mu Malý princ vyprávěl o svých cestách na jiné planety. Na první planetě žil král, který byl sám. Neměl žádné poddané, a tak neměl komu velet. Když viděl přicházet Prince do jeho země, hned se mu snažil dávat pokyny a zákazy. Malý princ nechápal jeho chování a postoj k vládnutí. Proto planetu brzy opustil a vydal se dál. Druhou planetu obydloval domýšlivec. Ten si o sobě myslí, že je nejbohatší, nejkrásnější a nejinteligentnější na celé planetě. Malý princ nechápe, jak si to může myslet, když je na planetě sám, a tak raději zmizí. Na další planetě bydlel pijan, který měl kolem sebe jen hromadu plných a prázdných láhví. Malý princ chtěl vědět, proč tolik pije a pijan mu to vysvětlil tak, že se tím snaží zapomenout na to, jak se stydí, že pije. Malý princ byl z jeho chování v rozpacích a zmatený se vydal dál. Čtvrtou planetu osidloval byznysmen. Ten neustále počítal hvězdy, které považoval za svůj majetek. Kvůli svému přepočítávání se s Malým princem příliš nevybavoval, aby se ve svém počítání nespletl. Malý princ však žádal vysvětlení, proč jsou ty hvězdy jeho, kde vzal právo si je přivlastnit. Ten mu vysvětlí, že když na ně myslel první, tak už patří jemu. Malý princ si pomyslel, že je to podivný člověk a planetu opustil. Další planeta byla velmi malinká a byl na ní pouze lampář a jeho pouliční lampa. Princ si nejprve pomyslel, že to bude milá planeta, protože zde lampář dělá velmi užitečnou práci, kterou vykonává naprosto zodpovědně. Malý princ se chtěl s lampářem přátelit, protože jako jediný nemyslel jen na sebe, ale jeho planeta byla tak malá, že by se na ni dva nevešli. Šestá planeta byla velká a bydlel na ní starý zeměpisec, který měl kolem sebe spoustu velkých knih. Vysvětlil Princi, že do nich zapisuje myšlenky badatelů, které však musí být potvrzeny důkazy. Zeměpisec doporučí Malému princi, aby navštívil planetu Zemi. Také se od něj Princ dozví, že jeho květina, kterou nechal doma samotnou je ohrožená, neboť je sama bezbranná a v nebezpečí. Poslední planeta je tedy Země. Po cestě potkal hada, který mu nabídl, že za jeden jeho dotyk ho může vrátit tam, odkud Princ přišel. Poté se ocitl v zahradě, která byla plná růží, ale žádná nebyla taková jako ta jeho. To jej rozesmutnilo, a tak s pláčem odešel. Na louce potkal lišku, která se s ním hned dala do řeči. Vysvětlila mu, že si ji může ochočit, a tak to také udělali. Když však musel Malý princ jít dál, byla liška smutná a na rozloučenou mu řekla tajemství: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Dále se Malý princ setkal s výhybkářem a obchodníkem. V africké poušti potká právě Antoina a společně z důvodu nedostatku vody hledají studnu. Tu nakonec najdou a další den se zde Princ sám objeví, aby se zde domluvil s hadem, který mu slíbil, že ho jediným drobným kousnutím vrátí zpět na jeho planetu. Tomu Antoine zabrání, ale další den se Princ s hadem stejně sejde. Ten ho uštkne a Malý princ se bezbolestně vrátí domů. Duše malého prince opustila Zemi. Malý princ nechal na Zemi svoje tělo a vrátil se ke své květině. Letec na něj bude celý život s láskou vzpomínat, obzvlášť, když se podívá na hvězdy.
Malý princ jako by nám chtěl prostřednictvím své postavy něco prozradit. Otázkou je co? Když si knihu přečteme a opravdu se nad ní zamyslíme, zjistíme, že osoby vystupující v knize jsou našimi obrazy. Kdo nebyl alespoň jednou sobecký jako byznysmen, kdo nelitoval jako opilec, kdo se nevymlouval jako zeměpisec. A právě zde je poslání této knihy. Ukázat nám, jací ve skutečnosti jsme. Že nejednáme vždy dobře. Po přečtení této knihy zjistíme, že život nejsou jen peníze, zábava, přátelství atd. Život, to je něco, čeho bychom si měli vážit. Nelze myslet jen hlavou, dívat se pouze očima, vždyť i sám autor v knize píše: ,,Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“ (Citace z knihy Malý princ, str. 88). Zařazení této knihy do věkových skupin může být od cca 10 až do 99 let. Každý si v knize najde to své. Na mnoha místech v textu se můžeme zamýšlet nad tím, že člověk nemůže žít sám. Potřebuje společnost ostatních. Viz úryvek z kapitoly, kde se princ stará o květinu: „Musím přece snést dvě nebo tří housenky, když chci poznat motýly. Je prý to tak krásné. Kdo by mě jinak navštěvoval? Ty budeš daleko.“ (Citace z knihy Malý princ, str. 40) Člověk musí přinést i nějakou oběť k tomu, aby mohl být s ostatními. Naopak se také může stát, že i když má kolem sebe lidi, není to ono a cítí se osamělý, jako v úryvku: „Kde jsou lidé?“ zeptal se zase Malý princ. „V poušti je každý trochu osamělý …“ „Osamělí jsme i mezi lidmi,“ namítl had.“ (Citace z knihy Malý princ, str. 66) Toto dílo je ilustrováno obrázky samotného autora, které jsou nesmírně důležité, jak pro pochopení textu, tak i pro přiblížení celé situace. Jako první obrázek se zde objevuje hroznýš trávící slona. Když mi bylo šest let, viděl jsem jednou nádherný obrázek v knize o pralese, která se jmenovala Příběhy ze života. Na obrázku byl hroznýš, jak polyká šelmu. Tohle je kopie kresby:
V knížce stálo: „Hroznýši svou kořist nežvýkají, polykají ji celou. Potom se nemohou ani hnout a celého půl roku spí a tráví.“ Hodně jsem tehdy přemýšlel o dobrodružstvích v džungli a také se mně podařilo nakreslit pastelkou první kresbu. Kresbu číslo 1. Vypadala takhle:
Ukázal jsem své veledílo dospělým a ptal jsem se jich, nahání-li jim má kresba strach. Odpověděli mi: „Proč by klobouk naháněl strach?“
Ale on to nebyl klobouk. Byl to hroznýš, jak zažívá slona. Nakreslil jsem tedy vnitřek hroznýše, aby to dospělí pochopili. Oni totiž potřebují vždycky nějaká vysvětlení. Má kresba číslo 2 vypadala takhle:
Dospělí mi však poradili, aby nechal toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů a zajímal se raději o zeměpis, počty a mluvnici. Tak se stalo, že jsem se v šesti letech vzdal skvělé malířské kariéry. Neúspěch mé kresby číslo 1 a kresby číslo 2 mě odradil. Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Musel jsem si tedy vybrat jiné povolání a naučil jsem se řídit letadlo. Létal jsem tak trochu po celém světě. A pravda je, že mi zeměpis hodně posloužil. Dovedl jsem na první pohled rozeznat Čínu od Arizony. Je to velice užitečné, když člověk v noci zabloudí. A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo. Když jsem mezi nimi potkal někoho, kdo se mi zdál trochu bystrý, ověřil jsem si na něm svou zkušenost s kresbou číslo 1, kterou mám stále schovanou. Chtěl jsem vědět, je-li opravdu chápavý. Ale vždycky mi odpověděl: „To je klobouk.“ Nepovídal jsem mu tedy ani o hroznýších, ani o pralesích, ani o hvězdách. Přizpůsobil jsem se mu. Mluvil jsem s ním o bridži, golfu, politice a o kravatách. A dospělý byl velice spokojen, že poznal tak rozumného člověka. Autor vypráví o nepochopení ze strany dospělých, o jejich neinteligenci a o tom, jak to děti mají s dospělými těžké. Autor nakreslil hada, jak spolkl slona a nikdo to nepochopil. Dospělí ho nutili učit se a učit se, malování zakázáno. Okolnosti vzniku díla V této knížečce se více než v kterémkoliv jiném Exupéryho díle odráží nejniternější autorova osobnost. Malého prince začal Antoine de Saint-Exupéry psát v nejničivější době svého života, v době porážky a ztráty svobody nejen rodné země, ale i celého světa. V době, kdy v leteckých bojích o Francii, zahynuli téměř všichni jeho kamarádi. Byl psán daleko za mořem v době, kdy musel nečinně sedět a tiše trpět. "Proč právě já, jsem měl zůstat naživu?!" KOMPOZICE - román je na začátku a na konci psán chronologicky - ta část, kdy malý princ navštěvuje různé planetky je psána retrospektivně (vzpomíná, vrací se do minulosti) JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY - kniha je psaná převážně spisovnou češtinou - řeč přímá – objevuje se zde velice často. V této knize ani není tolik popsán děj, jako časté monology dvou postav, které mnohdy vedou k zamyšlení (např.: „Tady je mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdce. Co je důležité, je očím neviditelné.“) - nachází se zde i vnitřní monology – když malý princ uvažuje o své květině (např.: Strašně by ji to mrzelo, řekl si, kdyby to viděla...)
- řeč nepřímá – pokaždé, když opouští nějakou z navštívených planetek - řeč polopřímá (např.: Ptejte se: Spásl, nebo nespásl beránek květinu?) - když vypravěč na začátku popisuje svoje dětství – mluví sám o sobě a sám za sebe – je použita Ich-forma – ta se pak objeví i v úplném závěru knihy (autor vzpomíná) - častější je zde ale Er-forma, protože autor z větší části knihy popisuje samotného malého prince a jeho činy - Metafora: ... stará opuštěná skořápka ... (princovo mrtvého tělo) - Symboly – růže = krása, povrchnost ochočení lišky = řád a zodpovědnost - Přirovnání: ... klesl pomalu, jako padá strom - Personifikace – velice častá – zvířata, květiny i věci se chovají jako lidé (např.: ... hvězdy se tiše smějí ... vítr dlouho spal ... studna zpívá ...) POSELSTVÍ TEXTU Poměrně jednoduchý příběh konfrontuje dnešní svět (snaha o ovládání přírody, materialismus, závod s časem) s pohledem pohádkového dětského hrdiny, který nachází smysl v úplně jiných věcech – přátelství, láska, střet dětského světa se světem „dospělých“. "Nic nemá smysl, jestliže jsem do toho nevložil své tělo a svého ducha." - Tato věta z jednoho Exupéryho dopisu své matce vystihuje samotnou podstatu jeho díla: Exupéry nepsal, ale žil a cokoliv se nám z jeho pera dochovalo, je jen pokus vyrovnat se sám se sebou a svým životem. ZAJÍMAVOSTI • Kniha byla přeložena do více než 180 jazyků a dialektů • Prodalo se celosvětově více než 80 milionů kopií – většinou s autorovými ilustracemi • Je jednou z 50 neprodávanějších knih • byla zpracována v několika adaptacích ve filmovém muzikálu od Lernera Loeweho, dvou operách a v animovaném seriálu
