ANTIDEPRESIVA V LÉÈBÌ SENIORÙ V ROCE 2007

ANTIDEPRESIVA V LÉÈBÌ SENIORÙ V ROCE 2007 V. PIDRMAN

KLÍÈOVÁ SLOVA

SOUHRN

antidepresiva SSRI SNRI NDRI deprese

Autor podává přehled nejzávažnějších symptomů deprese u seniorů a popisuje jednotlivé skupiny antidepresiv. Věnuje se specifickým požadavkům na léčbu antidepresivy u seniorů. Uvádí nejnovější poznatky o léčbě, interakcích a vedlejších účincích antidepresiv a z toho vyplývající vhodnost či nevhodnost té které skupiny pro léčbu seniorů.

ABSTRACT KEY WORDS antidepressant drugs SSRI SNRI NDRI depression

faktory ovlivňující terapeutický postup

léky ovlivňující rozvoj deprese

komorbidity

234

Antidepressant drugs in the treatment of senior patients in 2007. The author provides an overview of the most serious symptoms of depression in senior patients, describing the different groups of antidepressant drugs used in the treatment of depression. Specific demands placed on antidepressant drugs in the treatment of senior patients are dealt with. The latest knowledge in treatment, interactions and side effects of antidepressant drugs is presented, determining the suitability of specific classes of drugs for specific patients in 2007.

ZVLÁŠTNOSTI DEPRESE SENIORÙ Rozvoj deprese seniorů, její psychopatologický obraz i průběh je ovlivněn řadou faktorů, z nichž uvádíme zejména: fyziologický proces stárnutí, možné poruchy výživy, velmi pravděpodobné patologické orgánové změny, neurodegenerativní poruchy, kardiovaskulární poruchy, endokrinní poruchy, neoplazmata, případnou probíhající léčbu a neopomenutelné vlivy sociální a psychosociální [13,16,22]. Problematika deprese vyššího věku byla diskutována v minulosti i v naší literatuře [12,22]. Považujeme ale za důležité opakovaně zdůraznit možný podíl některých běžně užívaných léků na rozvoj deprese. Uvádíme je ve stručném přehledu [13,22,26]: • antihypertenziva • betablokátory • metyldopa • reserpinové preparáty • klonidin • blokátory kalciových kanálů • digoxin • steroidy • analgetika • kodein • opioidy • indometacin • antiparkinsonika

• L-dopa • amantadin • tetrabenazin • psychofarmaka • některá antipsychotika • benzodiazepiny Vedle chorobných procesů, které je třeba náležitě léčit, dochází u seniorů i k různým fyziologickým změnám. Ty vesměs nevyžadují léčbu, ale mohou mít významný vliv na ovlivnění terapie depresivních symptomů. U depresivního pacienta budeme proto muset zohlednit zejména: • další koexistující onemocnění • charakter a průběhovou formu deprese • vlastnosti antidepresiva • probíhající medikaci pro tělesné onemocnění • interakci antidepresiv s ostatními léky a nemocemi • věk nemocného U pacientů vyššího věku se většinou setkáme s více chorobami probíhajícími najednou. Tato komorbidita zcela pochopitelně ovlivní i rozhodovací proces o léčbě. Největší úskalí komorbidity zde uvádíme v přehledu [22,10]: • komorbidita je častá s dalšími psychiatrickými poruchami, zvláště s úzkostí

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240

ANTIDEPRESIVA V LÉÈBÌ SENIORÙ V ROCE 2007

TAB. 1. RIZIKA INTERAKCÍ V GERONTOLOGII. 86 % populace má nejméně 2 současně existující nemoci 73 % populace užívá nejméně 1 další medikaci k základní nejčastější nemoci 35 % muskuloskeletární 35 % kardiovaskulární 20 % gastrointestinální 20 % neurologické a psychiatrické

• demence je ve vysokém procentu komorbidní s depresí • tělesná imobilita je často spojena s depresí • některé tělesné nemoci jsou s depresí přímo biologicky provázány Ve stručnosti uvádíme nejčastější nemoci, u kterých jsou prokázány přímé biologické koreláty mezi nemocí tělesnou a depresivními symptomy: • endokrinní/metabolické poruchy – poruchy štítné žlázy – hyperkalcemie – Cushingova choroba – perniciózní anémie • nemoci CNS – cerebrovaskulární onemocnění, zvláště NCPM – Parkinsonova choroba – Alzheimerova choroba – tumory CNS – systémový lupus erythematodes • malignity – zvláště pankreatu – plic • kardiopulmonální onemocnění – infarkt myokardu – dekompenzovaná ischemická choroba srdeční – chronická obstrukční choroba plicní – asthma bronchiale • chronické infekce – lues, popř. HIV-onemocnění

FARMAKOTERAPIE DEPRESE U SENIORÙ Farmakoterapie deprese má 3 etapy. V každé z nich se soustředíme na jiný cíl, každá z nich má svůj nepopiratelný význam. Bohužel se stává, že léčba je zcela nesprávně ukončena již po 1. etapě. Jedná se o tyto 3 etapy (fáze) léčby: • akutní • pokračovací • udržovací V gerontopsychiatrii je opravdu zapotřebí počítat s delším průběhem akutní fáze (i pokud

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240

nejčastější medikace 35 % gastrointestinální 35 % kardiovaskulární 30 % neurologické a psychiatrické

je správně léčena), jedná se o 8–12 týdnů. Cílem této fáze zůstává zvládnutí základních symptomů. Pokračovací fáze léčby u seniorů by měla trvat ve většině případů do 1 roku od vzplanutí vyléčené akutní fáze. Jde o období, kdy dochází k úpravě ad integrum a k plné rehabilitaci a resocializaci. Udržovací etapa léčby probíhá více než rok. Jejím cílem je zabránit vzniku další fáze deprese. Zejména při léčbě seniorů je nesmírně důležité srozumitelně a pravdivě informovat příbuzné nebo pečovatele. Těm bychom měli sdělit, jak asi dlouho bude léčba trvat a jaké jsou možné komplikace. Kontroly nemocného seniora na počátku léčby by měly být plánovány individuálně, nejběžnější je interval 1 až 2 týdny, pokud není indikována přímo hospitalizace. K zásadnímu vyhodnocení úspěchu či neúspěchu 1. fáze léčby by mělo dojít po 4–6 týdnech. Pokud došlo k výraznému nebo částečnému zlepšení, je správné v léčbě pokračovat, pokud se stav nezměnil, je na místě změna antidepresiva. K případnému dalšímu rozhodnému hodnocení dochází (při trvajících pravidelných kontrolách) opět po dalších 4–6 týdnech [3,5,12]. Výběr antidepresiva je ovlivněn řadou faktorů: • snášenlivostí • bezpečností • mírou výskytu vedlejších/nežádoucích příznaků • interakcí s dalšími podávanými léky • interakcí s dalšími (i tělesnými) chorobami • změnami farmakokinetiky ve vyšším věku • obrazem deprese • průběhovou formou deprese • dřívější zkušeností s antidepresivem • účinností léku a rychlostí nástupu účinku U pacientů vyššího věku musíme mít na paměti možnost lékových interakcí, které mohou při léčbě deprese u seniorů nastat, a to daleko častěji než v jiných věkových skupinách. Potenciál pro jejich vznik nastiňuje tab. 1 [5,10,26].

onemocnění spojená s depresí

faktory pro výběr antidepresiva

3 fáze farmakoterapie

235


TAB. 2. SSRI ANTIDEPRESIVA A CYTOCHROMOXIDÁZOVÝ SYSTÉM P450.

citalopram fluoxetin fluvoxamin paroxetin sertralin

hlavní metabolická cesta přes CYP P450 – 2D6* – 2D6* –

prakticky nevýznamné metabolické cesty přes CYP 450 2D6, 2C19 2C19, 3A4 2C19, 3A4 2D6, 1A2

* vede rovněž k inhibici P450

DOBA PODÁVÁNÍ ANTIDEPRESIV

doba podávání u seniorů

SSRI – rizika interakce

Nejnovější literatura zcela jednoznačně doporučuje dlouhodobé podávání antidepresiv. To se týká i období po proběhlé 1. fázi deprese [15,26, 37,42]. Za nejkratší správný interval je dnes považována doba minimálně 9 měsíců, nejlépe však 1 rok. Není tomu jinak ani u seniorů, můžeme dokonce říci, že v této populaci jde o imperativ. Deprese vyššího věku je charakterizována vleklým průběhem, dlouho přetrvávajícími rezidui a vysokým rizikem rekurence. Pokud tedy senior prodělal zcela jasnou depresivní fázi, měl by antidepresivum užívat nejlépe doživotně. Bez diskusí by toto pravidlo mělo platit, pokud byla proběhlá fáze těžká (psychotická), nebo pokud její zvládnutí trvalo nepřiměřeně dlouho (více než 4 měsíce). Toto doporučujeme i z toho důvodu, že moderní antidepresiva neovlivňují negativně kognitivní funkce [2]. O případném ukončení léčby je správné domluvit se nejen s pacientem, ale i s příbuznými, ti všichni mají být poučeni o rizicích, která z takového kroku vyplývají. Jistě je vhodné konzultovat i psychiatra [4,14,30].


antidepresiva 1. volby

236

Tricyklická a tetracyklická antidepresiva např. amitriptylin (Amitriptylin), dosulepin (Prothiaden), klomipramin (Anafranil, Hydiphen), maprotilin (Ludiomil), imipramin (Melipramin), nortriptylin (Nortrilen) dnes už nemají v léčbě deprese u seniorů místo, a to zejména kvůli vysokému výskytu závažných vedlejších i nežádoucích účinků [6,21,22]. Antidepresivy první volby zůstávají i v léčbě seniorů ve většině případů selektivní blokátory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). K dispozici je 6 antidepresiv SSRI (v závorce je uveden název originálu a některé z dalších názvů od jiných výrobců): • citalopram (Seropram, Citalec a další) • es-citalopram (Cipralex) – jde o molekulu velmi blízkou citalopramu

• fluoxetin (Prozac, Deprex, Portal, Deprenon a další) • fluvoxamin (Fevarin) • paroxetin (Seroxat, Remood a další) • sertralin (Zoloft, Asentra a další) SSRI jsou antidepresiva bezpečná, pokud jde o nežádoucí ovlivnění řady tělesných funkcí a orgánů [5,7,22]. Nežádoucí a vedlejší účinky u SSRI se nevyskytují zdaleka tak často, jako je tomu u TCA. Objevují se hlavně v prvních dnech podávání. Jde především o možnou nauzeu, cefaleu, někdy přechodný nárůst úzkosti či tremoru, může se vyskytnou neklid. SSRI mohou při dlouhodobé léčbě způsobit poruchy ejakulace u mužů, mohou vést k poklesu sexuální apetence u mužů i žen. Antidepresiva skupiny SSRI se navzájem v podstatě neliší svou terapeutickou účinností. Rozdíly najdeme v účinnosti při korekci některých dalších symptomů (například úzkosti) a ve výskytu některých vedlejších účinků. Z hlediska farmakokinetického se antidepresiva liší především cestou metabolizmu systémem CYP 450. Inhibicí tohoto sytému vzrůstá riziko interakcí s ostatními léky, které jsou metabolizovány toutéž cestou. Z tohoto hlediska jsou relativně nejvyšším rizikem zatíženy fluoxetin a paroxetin (metabolizmus cestou CYP 2D6, navíc jsou i jeho inhibitory). Nejmenší riziko interakcí s dalšími léky naopak vykazují citalopram a sertralin. Zjednodušený přehled vztahu SSRI a enzymů CYP 450 udává tab. 2 [5,10,21,22,28]. Uvádíme ji jako pomůcku pro gerontologa, který je seznámen s metabolizmem léků, které podává sám. Přehled konkrétních interakcí by byl velmi obsáhlý, a proto i málo přehledný. Nejnovější literatura nezpochybňuje postavení SSRI v léčbě deprese jako léku první volby. Upozorňuje však na jisté problémy, které mohou při dlouhodobé léčbě uvedenými antidepresivy na-

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240


TAB. 3. ANTIDEPRESIVA A RIZIKO KARDIO− VASKULÁRNÍCH NEÁDOUCÍCH ÚÈINKÙ. antidepresiva amitriptylin clomipramin imipramin maprotilin nortriptylin SSRI mirtazapin bupropion milnacipran venlafaxin

nežádoucí účinky +++ ++ ++ ++ ++ 0 0 0 0 +

+++ – závažné, ++ – střední, + – mírné, 0 – žádné

stat. Nutno zdůraznit, že znalost těchto problémů je i důsledkem toho, jak dlouho jsou antidepresiva SSRI na trhu a jak dobře jsou známa ve svých klinických účincích [11]. Případné problémy, které mohou způsobit antidepresiva SSRI u seniorů jsou zejména [22–25,32]: • ztráta aktivity, nastolení jisté pasivity, v některých případech prohloubení nebo provokace parkinsonského tremoru • nástup účinku SSRI může být pomalejší, než by bylo žádoucí Tyto vlastnosti dávají šanci novějším skupinám antidepresiv, která dnes máme k dispozici. Další skupinou antidepresiv, jejíž užívání je zatím omezeno předpisem vázaným na odbornost, jsou blokátory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI). Jsou také nazývány jako duální antidepresiva: • venlafaxin (Efektin, Efektin SR a další) • milnacipran (Ixel) Na rozdíl od SSRI je lze považovat za lehce aktivující, liší se i v nižším výskytu nežádoucích gastrointestinálních a sexuálních účinků. Toho můžeme v indikovaných případech u seniorů dobře využít. Na druhé straně to může být vykoupeno přechodným nárůstem úzkosti, což je problém zvláště venlafaxinu, méně často také narušením spánku. Tomu lze čelit tím, že lék nebude podáván ve večerních hodinách. SNRI jsou lépe než SSRI snášena trávicím traktem. Riziko zvýšení krevního tlaku není vysoké (rizikovější je venlafaxin), srdeční evoluci neovlivňují. Riziko vzniku případných lékových interakcí je nižší než je tomu u fluoxetinu či paroxetinu, je srovnatelné s citalopramem a sertralinem [20,26,27,31]. Aktuální literatura naznačuje, že i u seniorů bychom u této skupiny antidepresiv mohli počí-

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240

tat s rychlejším nástupem účinku. Uvědomíme-li si, že i standardní depresivní fáze u seniora trvá dlouho, můžeme toho s úspěchem využívat. Antidepresiva SNRI nenavozují onu diskrétní pasivitu, kterou můžeme někdy pozorovat po SSRI, nejnovější publikace rovněž zdůrazňují, že jejich potenciál k negativnímu ovlivnění sexuálních funkcí je nižší, než je tomu u SSRI. Toto se projevuje i v populaci seniorů. SNRI nevedou k negativnímu ovlivnění kognitivních funkcí [20,24]. Skupina dopaminergních a noradrenergních antidepresiv (NDRI) je zastoupena jediným lékem – bupropionem SR (Wellbutrin SR). Je aktivujícím antidepresivem (více než antidepresiva SNRI). Kromě toho se vyznačuje i tím, že nezpůsobuje sexuální poruchy, naopak, může zvýšit sexuální touhu, netlumí, nezhoršuje parkinsonický třes, pomáhá při odvykání kouření. Je kardiovaskulárně bezpečný. Protože deprese vyššího věku bývají často inhibované, má zde bupropion SR své místo. Po bupropionu nedochází k přírůstku hmotnosti, u motivovaných nemocných ho lze naopak použít při podpoře redukce váhy [16,18,22]. Novější práce věnované bupropionu SR zdůrazňují s ohledem na populaci vyššího věku právě jeho šetrnost vůči parkinsonickému třesu a nízké riziko nárůstu hmotnosti. Zdůrazňují také známou zkušenost, že 2. denní dávka by měla být podávána do 16 hod, aby nedošlo k narušení spánku. Vzhledem k aktivujícímu mechanizmu tohoto antidepresiva se rovněž uvádí, že nemá negativní vliv na kognitivní funkce seniorů [17,18,22]. Do skupiny noradrenergních a specifických serotoninergních antidepresiv (NaSSA) patří jediný lék, a sice mirtazapin (Remeron, Mirtawin a další). Kromě velmi dobrého antidepresivního účinku poskytuje mirtazapin i přímý tlumivý efekt (prakticky jako jediný z moderních antidepresiv). Toho lze s úspěchem využít při léčbě úporné nespavosti v průběhu deprese u seniorů. Lék je kardiovaskulárně bezpečný, nevede běžně k lékovým interakcím. Mirtazapin může vést k jistým hypotenzím popř. ranní únavě, na což musíme u seniorů dávat obzvlášť pozor. U některých nemocných lze počítat s přírůstkem na váze. Vzhledem k diskrétním tlumivým účinkům léku lze počítat s tím, že zvláště v počátcích užívání může z části negativně ovlivnit kognitivní funkce [2,8,17]. Jelikož kardiovaskulární bezpečnost antidepresiv je u jedinců vyššího věku extrémně důležitá, uvádíme na závěr v tab. 3 rizikovost vzniku

NDRI – bupropion SR – charakteristika

SSRI – možné vedlejší účinky

SNRI

NaSSA – mirtazapin – charakteristika

SNRI – pozitiva a negativa

237


nežádoucích kardiálních účinků po některých z probíraných antidepresiv. Úmyslně ponecháváme v přehledu i tricyklická antridepresiva, abychom zdůraznili jejich rizikovost [1,15,21].

DÁVKOVÁNÍ ANTIDEPRESIV U SENIORÙ Je správné začínat dávkami nižšími, které postupně zvyšujeme při sledování zejména snášenlivosti. Cílem není poddávkování léku, ale dosažení účinné a dobře tolerované dávky. Pokud to stav pacienta dovolí, měli bychom na úvodní (nízké) dávce setrvat přibližně 2 týdny, teprve pak ji zvýšit [9,10,22,24,28,30]. Obvyklé denní dávkování antidepresiv SSRI (tab. 4): Nejběžnější dávka citalopramu, fluoxetinu a paroxetinu pro seniory je 20 mg. Dávku 40 mg lze v rukou nepsychiatra považovat pří léčbě seniorů za maximální. Fluvoxamin a sertralin mají širší dávkovací rozmezí. U fluvoxaminu i setralinu vždy začínáme dávkou nižší, po několika dnech ji zvyšujeme. Fluvoxamin jako jediné SSRI je mírně tlumivý, je proto vhodné ho podávat večer. U všech SSRI platí, že je možné celou dávku podat jednou denně.

dávkovací schémata

U venlafaxinu bychom měli začínat dávkou 37,5 mg denně, maximální pro seniora je 225 mg. Formu SR lze podat jedou denně. Milnacipran je třeba podávat ráno a odpoledne, úvodní denní dávka je 50 mg, maximální 100 mg. 2. denní dávku je vhodné podávat do 18 hod. Bupropion SR je možné první 3 dny podat v dávce 75 mg, při dobré snášenlivosti následně 150 mg. Maximum je 300 mg: 150 mg ráno a 150 mg do 16. hod. U mirtazapinu budeme řídit dávku podle jeho očekávaného tlumivého efektu. V gerontologii začínáme 15 mg večer, maximum je 45 mg v 1 večerní dávce. Pokud jde o dávkování antidepresiv, nepřináší nejnovější literatura překvapivé poznatky, spíše zdůrazňuje, že při dobré snášenlivosti není třeba se obávat rychlého vystoupání na dávku předpokládanou.

ANTIDEPRESIVA PØI NEJBÌNÌJŠÍCH KOMORBIDITÁCH U SENIORÙ Tab. 5. podává přehled doporučení terapeutických postupů při vybraných častěji se vyskytujících komorbiditách deprese s dalšími nemocemi, a to v pořadí podle vhodného antidepresiva (skupiny antidepresiv) [21,28]. Mezi SSRI s ohledem

238

TAB. 4. OBVYKLÉ DÁVKOVÁNÍ SSRI ANTIDEPRESIV U SENIORÙ. citalopram escitalopram fluoxetin fluvoxamin paroxetin sertralin

20–40 mg 10–20 mg 20–40 mg 50–300 mg 20–40 mg 50–200 mg

TAB. 5. VHODNOST JEDNOTLIVÝCH ANTIDE− PRESIV (SKUPIN ANTIDEPRESIV) U ÈASTÝCH KOMORBIDNÍCH ONEMOCNÌNÍ. deprese + ICHS 1. SSRI 2. bupropion SR 3. mirtazapin 4. SNRI deprese + poruchy srdečního vedení 1. SSRI 2. bupropion SR 3. SNRI 4. mirtazapin deprese + hyperteneze 1. SSRI 2. mirtazapin 3. bupropion SR deprese + chronická obstrukční choroba plicní 1. SSRI 2. SNRI 3. bupropion SR deprese + demence 1. SSRI 2. SNRI 3. bupropion SR

na případné interakce jsou nejbezpečnější citalopram a sertralin, přičemž sertralin má jako jediný mezi všemi antidepresivy (nejen SSRI) prokázanou kardiovaskulární bezpečnost za kontrolovaných podmínek [20,21].

MONÉ OKOLNOSTI KOMPLIKUJÍCÍ LÉÈBU DEPRESE SENIORÙ • medikace podávaná jiným specialistou, která může provokovat depresi • nadužívání benzodiazepinů, hypnotik, analgetik, zvláště nezjištěné • abúzus alkoholu • známky demence, zvláště nepoznané • cerebrovaskulární/kardiovaskulární onemocnění měnící/zastírající obraz deprese • chronická obstrukční choroba plicní • kraniální trauma – akutní i chronické

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240


• chronická bolest • poruchy výživy/malnutrice • diabetes/další endokrinní poruchy • neurodegnerativní onemocnění (Parkinsonova, Huntingtonova choroba) • neoplazmata

ZÁVÌR Deprese seniorů stále zůstává diagnózou podceňovanou a často přehlíženou. Jde přitom o závažný problém, který může komplikovat léčbu ostatních nemocí seniorů a může zároveň vést i k suicidálnímu jednání. Moderní antidepresiva jsou pro léčbu deprese u seniorů vesměs bezpečná, přesto jsou však mezi nimi rozdíly, na které poukazuje i nejčerstvější literatura publikovaná i v roce 2007. I přes srovnatelnou účinnost i bezpečnost moderních antidepresiv je dobré o těchto rozdílech vědět, protože mohou hrát roli zvláště u rizikových nemocných. Léčba deprese u seniorů je obtížná, a náročná na znalosti i zkušenosti. A jako taková zůstává i nadále uměním medicíny.

LITERATURA 1. Alexopoulos GS, Katz IR, Reynolds CF et al. Pharmacotherapy of depressive disorders in older patients. New York: Comprehensive NeuroScience Inc. 2001: 76. 2. Alves TC, Rays J, Telles RM et al. Effects of antidepressant treatment on cognitive performance in elderly subjects with heart failure and comorbid major depression: an exploratory study. Psychosomatics 2007; 48(1): 22–30. 3. Aziz R, Lorberg B, Tampi RR. Treatments for late-life bipolar disorder. Am J Geriatr Pharmacother 2006; 4(4): 347–364. 4. Barak Y, Olmer A, Aizenberg D. Antidepressants redukce the risk of suicide aminy elderly depressed patients. Neuropsychopharmacology 2006; 31(1): 178–181. 5. Bazire S. Psychotropic drug directory 2005. Jesses Farm: Mark Alen Publishing 2004: 340. 6. Berger A, Dukes E, Edelsberg J et al. Use of tricyclic antidepressants in older patients with diabetic peripheral neuropathy. Clin J Pain 2007; 23(3): 251–258. 7. Brenes GA, Williamson JD, Messier SP et al. Treatment of minor depression in older adults: a pilot study comparing sertraline and exercise. Aging Ment Health 2007; 11(1): 61–68. 8. Dew MA, Whyte EM, Lenze EJ, Houck PR et al. Recovery from major depression in older adults receiving augmentation of antidepressant pharmacotherapy. Am J Psychiatry 2007; 164(6): 892–899. 9. Filocamo MT, Li Marzi V, Del Popolo G et al. Pharmacologic treatment in postprostatectomy stress

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240

urinary incontinence. Eur Urol 2007; 51(6): 1559–1564. 10. Grossberg GT, Stehelin HB, Mesina JC et al. Lack of adverse pharmacodynamic drug interactions with rivastigmine and twenty–two classes of mediacations. Int J Geriatr Psychiatry 2002; 15: 242–247. 11. Haney EM, Chan BK, Diem SJ et al. Association of low bone minerál density with selective serotonin reuptake inhibitor use by older men. Arch Intern Med 2007; 167(12): 1231–1232. 12. Holmerová I, Vaňková H, Jurašková B. Deprese ve stáří. In: Deprese z různých úhlů pohledu II. Praha: Galén 2007: 93–123. 13. Holmerová I, Vaňková H, Dragomirecká E et al. Depresivní syndrom u seniorů, významný a dosud nedoceněný problém. Psychiat pro Praxi 2006; 4: 182–184. 14. Hunkeler EM, Katon W, Tang L, Williams JW Jr et al. Long term outcomes from the IMPACT randomised trial for depressed elderly patients in primary care. BMJ 2006; 332(7536): 259–263. 15. Chen Z, Skolnick P. Triple uptáme inhibitors: therapeutic potential in depression and beyond. Expert Opin Investic Drugs 2007; 16(9): 1365–1377. 16. Jacobson SA., Preis RW, Greenblatt DJ. Handbook of geriatric psychopharmacology. Washington: American Psychiatric Publishing 2002: 445. 17. Juurlink DN, Mandami MM, Kopp A, Redelmeier DA. The risk of suicide with selective serotonin reuptake inhibitors in the elderly. Am J Psychiatry 2006; 163(5): 813–821. 18. Khan A, Schwarz KA, Kolts RL, Brown WA. BMI, sex, and antidepressants response. J Affect Disord 2007; 99(1–3): 101–106. 19. Levy RH, Collins C. Risk and predictability of drug interactions in the elderly. Int Rev Neurobiol 2007; 81: 235–251. 20. Mottram P, Wilson K, Strobl J. Antidepressants for depressed elderly. Cochrane Database Syst Rev 2006; 1: CD003491. 21. Pidrman V. Deprese a kardiovaskulární onemocnění. 3. ed. Praha: Maxdorf 2004: 68. 22. Pidrman V. Deprese seniorů. Praha: Maxdorf 2003: 60. 23. Pinquart M, Duberstein PR, Lyness JM. Treatments for later-life depressive conditions: a metaanalytic comparison of pharmacotherapy and psychotherapy. Am J Psychiatry 2006; 163(9): 1493–1501. 24. Reynolds CF 3rd, Dew MA, Pollock BG et al. Maitenance treatment of major depression in old age. N Engl J Med 2006; 354(11): 1130–1138. 25. Richards JB, Papaioannou A, Adachi JD et al. Effect of selective serotonin reuptake inhibitors on the risk of fracture. Arch Intern Med 2007; 167(2): 188–94. 26. Reuben BD, Herr KA, Pacala JT et al. Geriatrics. Malden: Blackwell Publishing 2003: 240. 27. Savaskan E, Müller SE, Böhringer A et al. Antidepressive therapy with escitalopram improves mood,

239


cognitive symptoms, and identity memory for angry faces in elderly depressed patients. Int J Neuropsychopharmacol 2007; 13: 1–8. 28. Schaltberg AF, Cole JO, DeBatista C. Manual of clinical psychopharmacology. Washington: American Psychiatric Publishing 2003: 700. 29. Sneed JR, Roose SP, Keilp JG et al. Response inhibition predicts poor antidepressant treatment response in very old depressed patients. Am J Geriatr Psychiatry 2007; 15(7): 553–563. 30. Thompson S, Herrmann N, Rapoport MJ, Lanctôt KL. Efficacy and safety of antidepressants for treatment of depression in Alzheimer’s disease: a metaanalysis. Can J Psychiatry 2007; 52(4): 248–255. 31. Untzer J, Tang L, Oishi S et al. Reducing suicidal ideation in depressed older primary care patients. J A Geriatr Soc 2006; 54(10): 1550–1556.

32. Wongpakaran N, van Reekum R, Wongpakaran T, Clarke D. Selective serotonin reuptake inhibitor use associates with apathy aminy depressed elderly: a casecontrol study. Ann Gen Psychiatry 2007; 6: 7. doručeno do redakce 36. 9. 2007 přijato k publikaci 5. 10. 2007

DOC. MUDR. VLADIMÍR PIDRMAN, PH.D. KLINIKA PSYCHIATRIE A LÉKAØSKÉ PSYCHOLOGIE LF UP A FN OLOMOUC [email protected]

DOC. MUDR.VLADIMÍR PIDRMAN, PH.D. (1959) Promoval na LF UK v Hradci Králové (1984). Složil atestaci 1. a 2. stupně v oboru psychiatrie (1998 a 1991). Obhájil doktorskou disertační práci na téma Obsedantně kompulzivní poruchy a byla mu udělena vědecká hodnost Ph.D. (1999). Habilitoval se na prací na téma antidepresiva u rizikových nemocných, a to včetně kardiaků a nemocných vyššího věku a byl jmenován docentem (2002). Po promoci působil na psychiatrické klinice FN v Hradci Králové, nejprve jako sekundární lékař (1984–1991), poté jako asistent (1991–2000). Působí na psychiatrické klinice Univerzity Palackého v Olomouci (od 2001), v současnosti jako její přednosta (od 2007). Je autorem nebo spoluautorem přibližně 55 článků a 5 monografií nebo kapitol v monografiích. Je členem České lékařské společnosti, místopředseda gerontopsychiatrické sekce České psychiatrické společnosti ČLS JEP, České neuropsychofarmakologické společnosti, Společnosti pro biologickou psychiatrii, Evropské psychiatrické společnosti a Evropské neuropsychofarmakologické společnosti.

240

ÈES GER REV 2007; 5(4): 234–240

ANTIDEPRESIVA V LÉÈBÌ SENIORÙ V ROCE 2007

Recommend Documents