Antické Řecko – Minojská Kréta a mykénské období
Mgr. Jakub Němec
VY_32_INOVACE_D1r0209
První civilizace v Evropě vznikla na ostrově Kréta ve Středozemním moři. Důvod vzniku prvního státu právě zde je dán jeho strategickou polohou na křižovatce obchodních cest, ale v bezpečí před dobyvačnými nájezdy. Civilizace zde vznikla okolo roku 2000 př. n. l. a nazýváme ji minojskou podle bájného krále Minoa. O dějinách Kréty se dozvídáme především z archeologických památek, protože texty o politických dějinách se nedochovaly (psaly se na netrvanlivý materiál) a původní písmo (lineární písmo A) se nepodařilo dosud rozluštit. Dějiny Kréty dělíme na dvě části: ◦ Období prvních paláců (2000 – 1700 př. n. l.) – vznikala první města s paláci, z nichž nejdůležitější byla Knossos, Faistos a Mallia. Konec tohoto období přinesla řada zemětřesení. ◦ Období druhých paláců (17. – 15. století př. n. l.) – města se vzpamatovala po přírodní katastrofě a došlo k prudkému rozvoji. Města bohatla na obchodu. Jejich bezpečí zajišťovalo velké loďstvo. Od konce 15. století př. n. l. útočily na Krétu řecké kmeny Achájů, které využily oslabení Kréty z důvodu dalších přírodních katastrof. Konec minojské civilizace spojujeme se zánikem města Knossos.
Palác krále Minoa 1) Palác krále Minoa ležel v městě Knossos. Dodnes udivuje svou rozlehlostí.
Města na Krétě pravděpodobně nebyla řízena z jednoho místa, předpokládáme, že fungovala jako městské státy. V minojském hospodářství fungovalo tzv. palácové hospodářství. Obživa však nespočívala pouze v zemědělství, ale především v dálkovém obchodu (Egypt, Kypr, Malá Asie, Řecko). Kréťané kupovali suroviny a vyváželi řemeslné výrobky, dřevo a vlnu. V čele státu stál panovník, na dalších vyšších pozicích byli zřejmě obchodníci a úředníci. Byl velký rozdíl v životní úrovní bohatého a chudého obyvatelstva. Významné postavení v krétské společnosti měla žena. Uctívali bohyni plodnosti, vegetace a úrody, spojovanou s mateřským kultem. Posvátným zvířetem byl had a býk, který se stal symbolem tohoto ostrova, stejně jako dvojbřitá sekera labrys (např. Minotaurus s touto zbraní). Mezi tradiční rituály patřily i rituální zápasy s býky, které připomínaly dnešní koridu. Většinu rituálů vedla žena – kněžka.
Minotaurus a labrys 2) Dle pověsti byl Minotaurus (vlevo) napůl člověk a napůl býk. Sídlil v bludišti – labyrintu, kde čekal na svou potravu – lidské oběti poražených řeckých národů. Zabil jej Theseus za pomoci krétské princezny Ariadny. 3) Sekera labrys (vpravo), která se stala symbolem Kréťanů. Za druhé světové války tento symbol používali řečtí fašisté.
Dochovaným projevem kultury jsou paláce, proslavené svou velikostí (velký počet místností v lidech evokoval bludiště – labyrint). Paláce byly vytvářeny nejen z kamenů, využívali i vzácnější stavební materiály jako třeba mramor (vany, sloupy atd.). Budovy měly až dvě patra. Je známo, že paláce měly i sklepení. Uprostřed paláce byl velký dlážděný dvůr. Součástí palácového komplexu byla i kanalizační síť. Stěny paláců byly zdobeny freskami – Pařížanka (freska kněžky), ornamentální motivy a motivy podvodního světa. Literární památky se nám nedochovaly, ale víme, že na Krétě se používaly tři druhy písma – hieroglyfy (zřejmě díky obchodním kontaktům s Egyptem), lineární písmo A (dosud nerozluštěno) a lineární písmo B (rozluštěno jako předchůdce řečtiny; psaly se jím úřední a obchodní záznamy). Umělecké řemeslo zahrnovalo například mnoho typů skleněných a keramických nádob, zdobených zvířecími, rostlinnými a ornamentálními motivy.
Fresky z Knossu 4,5) Fresky z paláce v Knossu byly precizně vyvedeny.
Disk z Faistu 6) Oboustranný keramický disk, na němž je krétské písmo, je některými vědci považován za podvrh. Byl nalezen na počátku 20. století Italem Luigim Pernierem. Na obrázcích tzv. strana A (6; vlevo) a strana B (7; vpravo).
První osídlení Balkánského poloostrova, které je považováno za předchůdce antického Řecka, má na svědomí heladská kultura (Ellas = Řecko; jedno z možných odvození názvu dnešního státu). Okolo roku 2000 př. n. l. byli Heladové (někdy také Hellénové) poraženi řeckým pasteveckým kmenem Achájů, kteří přišli ze severu Balkánského poloostrova. Jejich kulturní úroveň byla na mnohem nižší úrovni než heladská. Proto v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. Achájci zaostávají ve vývoji za Kréťany. Během 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. je však rozdíl mezi kulturami smazán a achájská kultura se dostávala do popředí. Podobně jako na Krétě vznikaly i na Peloponéském poloostrově (jih Balkánu) městské státy, jejichž centrem byly paláce. Mezi největší města patřily Mykény (podle nichž je pojmenována celá kultura), Théby, Pylos, Argos, Tyrins, Athény nebo Sparta. Vrchol mykénské kultury můžeme zařadit do 15. - 14. století př. n. l. Mykénská kultura byla vyvrácena ve dvou fázích: ◦ ◦
Na konci 13. století př. n. l. byla poničena achájská města dobyvačnými nájezdy mořských národů. Ve 12. století př. n. l. využil oslabení městských států další řecký pastevecký kmen – Dórové.
S nástupem Dórů dochází k opětovnému kulturnímu úpadku (proto dané období nazýváme temné). Dórové získali převahu nad Peloponnésem a Attikou díky znalosti železa, z něhož vyráběli také zbraně. Z temného období nemáme téměř žádné písemné památky ani jiné kulturní pozůstatky. Světlou výjimku tvoří eposy Ilias a Odyssea, které jsou přisuzovány Homérovi, podle něhož je někdy toto období nazýváno – homérské.
Mykény 8) Model mykénského paláce.
Na vrcholu společenského života stál král, po němž následovali kněží a vznikající šlechta. Nejvíce obyvatel bylo samozřejmě zaměstnáno v zemědělství, řemeslníků bylo méně. Významnou úlohu ve společnosti měla armáda, která pomáhala v expanzi řecké kultury po pobřeží Středozemního moře (především jižním a východním směrem). Mezi nejznámější válečné spory, v nichž Achájové působili, byla tzv. trojská válka. Mimo zemědělství a dobyvačné války hrál významnou roli i námořní obchod. Na území ovlivněném mykénskou kulturou nacházíme výrobky z Egypta, Sýrie, Palestiny, Itálie, Sicílie, Malé Asie či Kréty. Řecko obchodovalo se svými výrobky (keramika, textil) a zemědělskými produkty (olej), které vyměňovalo za nedostatkové suroviny (kovy) a luxusní zboží (slonovina). Na místech, kde probíhala nejintenzivnější obchodní činnost (Itálie, pobřeží Malé Asie), vznikaly obchodní osady – toto zakládání je někdy označováno jako tzv. mykénská kolonizace. Mezi bohatými (král, šlechta, kněží a obchodníci) a chudými (řemeslníci, zemědělci) vrstvami byl propastný majetkový rozdíl.
Troja 9) Pozůstatky města Troja na návrší Hisarlik v dnešním Turecku. Na obrázku lze pozorovat techniku stavění hradeb, tzv. kyklopské zdivo.
Centrem společenského života byla podobně jako na Krétě sídla panovníka paláce, kolem kterých si stavěli domy úředníci a šlechta, kteří byli králem pověřeni řízením státu. Paláce byly méně rozsáhlé než jejich vzory na Krétě, ale ve zdobnosti jednotlivých místností nezaostávaly. Na stěnách místností najdeme dodnes pestré fresky s rozličnými motivy, barevné dlaždice a vlysy ze vzácných minerálů. Vzhledem k častým bojům, které probíhaly mezi městskými státy, bylo nutné mít kvalitní hradby. Způsob vrstvení kamenů do obrovských valů, který mykénská kultura hojně využívala, pojmenováváme jako tzv. kyklopské zdivo (lidé vnímali obrovské kamenné kvádry jako stavbu obrů – kyklopů). Do paláců se vstupovalo kamennými bránami, které byly sochařsky zdobeny (dodnes je dochována tzv. Lví brána z Mykén). O bohatství králů není pochyb díky objevení jejich hrobů, které byly šachtového charakteru (ve skále, popř. stavba hrobky). Těla mrtvých králů byla obložena množstvím drahých předmětů – šperky, bronzové meče, dýky z drahých kovů zdobené drahokamy nebo nádoby z drahých kovů, které svědčí o velmi dobré úrovni mykénských řemeslníků. Tvář mrtvého byla zakryta pohřební maskou z tenkého zlatého plátu (nejslavnější je tzv. Agamemnonova maska, díky které objevil Heinrich Schliemann bájnou Tróju).
Lví brána v Mykénách 10) Vchod do Mykén, který je podle reliéfu pojmenován Lví brána.
Agamemnonova maska 11) Pohřební maska krále Agamemnona, která dala impuls k hledání města Troja, které bylo objeveno Heinrichem Schliemannem v roce 1871.
Mykénská kultura přejala od Kréťanů lineární písmo B, které je rozluštěno, takže máme dostatek záznamů z této doby. Lineární písmo B položilo základ řečtině. V mykénském období pravděpodobně vznikly báje o vzniku světa a lidstva (boj titánů a bohů; Prometheus atd.). V této době další příběhy, které máme spojeny s panteonem řeckých bohů, kteří vypadají jako lidé a mají také lidské vlastnosti (Zeus – nejvyšší bůh, vládce blesku, sídlí na hoře Olymp; Poseidon – bůh moří; Hádes – bůh podsvětí; Héra – bohyně domácího krbu; Athéna – bohyně moudrosti; Afrodita – bohyně lásky; Hefaistos – bůh řemeslníků, resp. kovářů; Artemis – bohyně lovu; Ares – bůh války; Dionýsos – bůh vína a bujarého veselí; Apollón – bůh Slunce, lékařství, věštby a umění; Hermes – posel bohů atd.). Známé jsou báje s lidskými či polobožskými hrdiny, např. o Heraklovi, Théseovi, Perseovi, Iásonovi a o mnoha dalších hrdinech. Z literárních památek se nám dochovala dvojice eposů, které jsou připisovány slepému básníkovi Homérovi. Ilias vypráví o obléhání Troje, která byla nakonec poražena díky lsti (trojský kůň). Odyssea pojednává o dlouhé cestě bojovníka trojské války Odyssea domů na Ithaku. Obě díla obsahují odkazy na řecké bohy, polobohy a mýtické bytosti.
Zeus, Poseidon a Hádes Dle řecké mytologie tři nejvyšší bohové, bratři Zeus (vlevo; 12), Poseidon (uprostřed; 13) a Hádes (vpravo;14).
1) Popiš dějinný vývoj minojské Kréty a mykénské kultury. Jak se ovlivnily? 2) Charakterizuj minojskou kulturu a mykénskou kulturu. Porovnej je a najdi podobnosti a rozdíly. 3) Jmenuj hlavní způsoby obživy v Mykénách a na Krétě. 4) Přibliž způsob života v palácích. 5) Popiš náboženské představy mykénské kultury.
POPELKA, Miroslav; VÁLKOVÁ, Veronika. Dějepis 1 pro gymnázia a střední školy: Pravěk a starověk. 1. vydání. Praha: SPN pedagogické nakladatelství, 2001, 143 s. ISBN 80-7235-145-1. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny pravěku a starověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-57-0.
1) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f0/Palazzo_Minosse7.jpg 2) MYREDDICE. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/97/Minotaur.jpg 3) SAUBER, Wolfgang. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c0/AMI_-_Goldene_Doppelaxt.jpg 4) LEONARD G.. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/KnossosFrescoRepro06827.jpg 5) CAVORITE. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6d/Knossos_fresco_women.jpg 6) PRA. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8d/Crete_-_Phaistos_disk_-_side_A.JPG 7) PRA. Wikipedia.cz [online]. [cit. 24.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Crete_-Phaistos_disk_-_side_B.JPG 8) QWQCHRIS. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Mykene.JPG 9) BARMALA, Christian. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4e/Troja03.jpg 10) MONNIAUX, David. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9d/Mycenae_lion_gate_dsc06382.jpg 11) LEO2004. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/65/MaskAgamemnon.png 12) JASTROW. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/20/Zeus_Otricoli_Pio-Clementino_Inv257.jpg 13) BALDIRI. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/39/Llotja_Neptu.jpg 14) BUBLIL, Aviad. Wikipedia.cz [online]. [cit. 27.11.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/71/Hades-et-Cerberus-III.jpg
